diagnostika a laboratorní technika
Význam protilátek proti FcRI receptoru v patogenezi a laboratorní diagnostice chronické kopřivky Significance of antibodies against FcRI receptor in the pathogenesis and laboratory diagnosis of chronic urticaria ALEXANDRA LOCHMANOVÁ1, ALICE BOJDOVÁ2, IVO LOCHMAN3
1
Katedra biomedicínských oborů, Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě 2 Interní klinika, Fakultní nemocnice Ostrava 3 Oddělení imunologie a alergologie, Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě
SOUHRN Chronická kopřivka (urtikarie CU) je definována jako přítomnost kopřivky vyskytující se déle než šest týdnů. Etiologie onemocnění je různorodá, přičemž společným znakem většiny urtikarií je aktivace a degranulace žírných buněk a přičemž vyvolávací faktory mohou být jak neimunologického, tak imunologického charakteru. V patogenezi autoimunitní podskupiny je patogenní mechanismus spojován s přítomností protilátek IgG izotypu proti alfa podjednotce vysokoafinitního FcεRI receptoru nebo IgE. Diagnostika chronické kopřivky je obtížná a často založená pouze na klinických a anamnestických údajích. Do dnešního dne byla vyvinuta řada metod k detekci sérových autoprotilátek, jejich nedostatkem je však značná různorodost v principu stanovení, a tudíž i vysoká metodická a mezilaboratorní variabilita. K nejužívanějším patří intradermální test za užití autologního séra (ASSST), který však nepatří mezi standardizovaná vyšetření. Laboratorní in vitro průkaz anti-FcεRI autoprotilátek je možno provádět funkčními testy, jako je metoda uvolňování histaminu z basofilů periferní krve nebo imunoanalytickými metodami jako western blot nebo enzymová imunoanalýza (ELISA). V této práci byla užita modifikace testu aktivace basofilů, kdy basofily zdravého byly stimulovány sérem pacientů s CU. Schopnost aktivoval basofily nealergického dárce vykazovala séra 5 z 11 vyšetřovaných pacientek a lze předpokládat, že aktivace basofilů byla mediována protilátkami proti FcεRI eventuálně anti-IgE protilátkami. Na rozdíl od metod založených na principu imunoanalýzy spočívá pozitivní přínos tohoto testu především v průkazu funkční aktivity séra vázané k FcεRI a odpovědné za aktivaci, resp. degranulaci basofilů a mohl by sloužit jako vhodná metoda pro identifikaci podskupiny pacientů s chronickou kopřivkou autoimunitního původu. Klíčová slova: chronická kopřivka, basofily, autoprotilátky, IgE receptor, CD63
SUMMARY Chronic urticaria (CU) is defined as the presence of urticaria for at least 6 weeks. It is frequently caused by allergic reactions; however, there are many nonallergic causes. The majority of chronic urticaria cases have an unknown cause. The autoimmune subgroup is associated with the IgG anti-IgE receptor alpha subunit in 35–40% of patients and IgG anti-IgE in an additional 5–10%. These autoantibodies have been shown to activate blood basophils and cutaneous mast cells in vitro with augmentation of basophil activation by complement and release of C5a. This autoimmune subgroup can be identified by an autologous skin test or histamine release from human basophils or cutaneous mast cells or binding methods as immunoblot and ELISA. However, binding assays do not correlate with these functional assai. Activation of basophils or mast cells causing histamine release is quite specific for chronic urticaria and defines the autoimmune subgroup. To detect autoantibodies to the FcεRI in sera of CU patients by a modified serum-induced basophil activation test measured by flow cytometry. Sera of 11 CU patients were tested and serum of 5 of these sera upregulated CD63 expression on the surface of basophils. Chronic urticaria serum-induced CD63 expression assay seems to be a useful tool for identification of a subset of patiens with autoimmune CU. Key words: chronic urticaria, basophils, autoantibodies, IgE receptor, CD63
Alergie 2/2013
139
diagnostika a laboratorní technika Kopřivka (urtikarie) představuje heterogenní skupinu morfologicky obdobných nežádoucích projevů na kůži, které mohou mít zcela odlišnou etiologii. Manifestací kopřivky jsou prchavé výsevy svědivých pupenů na různých částech těla způsobené vazodilatací a zvýšenou permeabilitou cév. Společným znakem většiny kopřivek je aktivace a degranulace žírných buněk, přičemž vyvolávací faktory mohou být jak neimunologického, tak imunologického charakteru. Neimunologické příčiny kopřivky mohou být fyzikální (kopřivka chladová, solární vibrační), podmíněné farmakoterapií (opiáty, kodein, radiokontrastní látky) a pseudoalergické (potravinová aditiva). Mezi kopřivky podmíněné imunopatologickými procesy patří kopřivky alergické, vyvolané prostřednictvím reakce mediované protilátkami třídy IgE, kopřivky imunokomplexové, mohou být projevem parainfekčního procesu nebo vaskulitidy, a kopřivky autoimunitní, vzniklé v důsledku přítomnosti autoprotilátek proti vysokoafinitnímu FcεRI receptoru na povrchu žírných buněk a basofilů (30−45 % pacientů) nebo autoprotilátek proti samotné molekule IgE (5−10 % pacientů) (1,2). Podle doby trvání dělíme kopřivky na akutní a chronické. V případě chronické kopřivky (CU) dochází k výsevům pupenů po dobu nejméně šesti týdnů s předpokladem, že se vyskytují denně nebo se této frekvenci blíží. Incidence CU je vyšší u žen než u mužů (2 : 1), v minimální míře je asociována s atopií, kde je prevalence okolo 1 %. Spektrum projevů onemocnění závisí na frekvenci, počtu a distribuci lézí a přidružených symptomech, jako je např. angioedém (3). Ústředním prvkem v patogenezi CU je degranulace žírných buněk s následným uvolněním mediátorů, jako je histamin. Patologické změny patrné v kožních lézích připomínají změny provázející reakci oddáleného typu přecitlivělosti a podporují podíl vysokoafinitního FcεRI receptoru na aktivaci žírných buněk a basofilů provázející CU. Zatímco lokální alergická kožní reakce oddáleného typu je charakterizována přítomností cytokinů Th2 typu, v kožních lézích pacientů s CU byly nalezeny cytokiny jak Th2 (IL-4, IL-5), tak Th1 (IFN-γ) typu. Nicméně, mechanismy vedoucí k chronické aktivaci žírných buněk a vzniku lézí nejsou ještě stále dostatečně objasněny a vedou k různým přístupům z hlediska klasifikace tohoto onemocnění. V podskupině onemocnění označované jako autoimunitní (cca 40 %) je patogenní mechanismus spojován s přítomností autoprotilátek proti vysokoafinitnímu FcεRI receptoru nebo IgE. U většiny jedinců, kteří nemají protilátky, však zůstává mechanismus jejich patogeneze nejasný (3,4). Úloha sérových faktorů v patogenezi skupiny chronických, resp. autoimunitních kopřivek, se datuje od roku 1986, kdy byl poprvé popsán vznik kožní reakce po injekčním podání séra pacientovi s chronickou kopřivkou. V roce 1986 byla popsána přítomnost anti-IgE protilátek a vyslovena jejich možná úloha v patogenezi tohoto onemocnění. V roce 1993 byly identifikovány IgG protilátky proti α-řetězci vysokoafinitního FcεRI receptoru. Funkční role těchto autoprotilátek byla prokázána jejich schopností uvolňovat histamin z basofilů a kožních žírných buněk in vitro. Ukázalo se, že pacienti s přítomností
140
autoprotilátek schopných uvolňovat histamin mají těžší průběh onemocnění než pacienti bez přítomnosti těchto protilátek. Následně v roce 2001 bylo prokázáno, že uvolnění histaminu z basofilů aktivovaných IgG protilátkami proti α-řetězci vysokoafinitního FcεRI receptoru je potencováno sérovým komplementem, a to především jeho C5a složkou uvolňovanou během jeho aktivace (5). Žírné buňky z různých míst se liší svou expresí komplementových receptorů; např. kožní žírné buňky C5a receptor exprimují, zatímco ty, které jsou přítomny v plicích, nikoliv, což vysvětluje přítomnost aktivovaných žírných buněk především v oblasti kůže (6,7). Přítomnost výše uvedených protilátek však byla prokázána i u dalších kožních onemocnění (pepmphigus, dermatomyositis, SLE…). Na rozdíl od protilátek nalézaných u CU, které jsou především IgG1 a/nebo IgG3 izotypu, jsou tyto protilátky nejčastěji IgG2 a/nebo IgG4 izotypu a neindukují uvolňování histaminu. Navíc protilátková aktivita anti-FcεRI a anti-IgE závisí i na řadě dalších faktorů, jako je afinita těchto protilátek, specifita pro daný epitop, schopnost či neschopnost aktivace komplementu aj. (8,9). Vzhledem k tomu, že etiologie kopřivky zůstává často neobjasněna, je diagnóza zpravidla stanovena z anamnézy a klinického nálezu. Zatím nejpropracovanější je diagnostika autoimunitní podskupiny CU založená na průkazu autoprotilátek. K in vivo průkazu anti-FcεRI autoprotilátek se provádí intradermální test za užití autologního séra (Autologous Serum Skin Test – ASSST), který však nepatří mezi standardizovaná vyšetření. Laboratorní in vitro průkaz anti-FcεRI autoprotilátek je možno provádět funkčními testy, jako je metoda uvolňování histaminu z basofilů periferní krve nebo metoda využívající průkazu aktivačních znaků na basofilech zdravých, nealergických dárců indukovaných sérem pacientů s CU, a imunoanalytickými metodami typu western blot a enzymové imunoanalýzy (ELISA) (3,10,11,12). V naší práci jsme využili metody modifikace testu aktivace basofilů, kdy basofily nealergického dárce byly stimulovány sérem pacientů s CU.
Materiál a metody Soubor pacientů tvořilo 11 pacientek alergologické ambulance Fakultní nemocnice Ostrava sledované pro kožní urtikariální projevy. In vitro aktivace basofilů byla prováděna za užití námi modifikovaného aktivačního testu basofilů (BAT) vycházejícího z práce Frezzoliniho a kol. (13). Princip metody spočívá v tom, že anti-FcεRI nebo anti-IgE protilátky přítomné ve vyšetřovaném séru pacienta vazbou na tento receptor aktivují intracelulární enzymatickou kaskádu basofilů vedoucí k jejich aktivaci. Basofily periferní krve nealergického dárce byly inkubovány jednak se sérem zdravého dárce a jednak se sérem pacientů s CU. Aktivované basofily byly detekovány metodou průtokové cytometrie za užití tříbarevného značení CD63 FITC/HLA-DR PE/CD123 PerCP (BD Biosciences). Akvizice a analýza dat byla prováděna na průtokovém cytometru FACSCalibur za užití
Alergie 2/2013
diagnostika a laboratorní technika
Obr. 1: Průkaz aktivovaných basofilů metodou průtokové cytometrie za užití tříbarevného značení CD63-FITC/CD123-PE/HLA-DR-PerCP. Oblast R1 (A) identifikuje CD123 pozitivní buňky včetně basofilů, R2 (B) prostřednictvím dvourozměrného dotplotu HLA-DR-CD123 zpřesňuje výběr basofilů obsažených v R1 na základě jejich fenotypu CD123+HLA-DR-. Pravý horní kvadrant dvourozměrného dotplotu CD63-CD123 udává procento aktivovaných basofilů po předchozí inkubaci se sérem zdravého dárce (C) a sérem pacienta s CU (D).
programového vybavení CellQuestPro (BD Biosciences). Basofily byly identifikovány na základě povrchového fenotypu CD123+HLA-DR-. Procentuální zastoupení aktivovaných basofilů bylo stanovováno na základě povrchové exprese CD63.
Výsledky Schopnost aktivovat basofily nealergického dárce vykazovala séra 5 z 11 vyšetřovaných pacientek, tj. 45 %, přičemž počet aktivovaných basofilů dosahoval ve všech pěti případech více než 60 % (obr. 1). Vzhledem k tomu, že předchozí vyšetření těchto pacientek nesvědčilo pro alergický původ těchto projevů (kožní prick testy neprokázaly senzibilizaci na inhalační alergeny pylové a celoroční, nebyly nalezeny zvýšené koncentrace specifického IgE na podezřelé inhalační a potravinové alergeny, koncentrace složek komplementu C3, C4 a C1 inhibitoru a jeho celková funkční aktivita CH50 byly v normě), lze předpokládat, že aktivace basofilů byla mediována protilátkami proti FcεRI event. anti-IgE protilátkami. Pro tento předpoklad svědčí i fakt, že u těchto pacientek došlo k výraznému ústupu potíží po celkovém podání kortikoidů.
Alergie 2/2013
Diskuse Chronická kopřivka je úporné kožní onemocnění, u kterého se v 35−50 % případů předpokládá autoimunitní etiologie. Jako patologicky významné se v těchto případech jeví protilátky proti vysokoafinitnímu FcεRI a IgE, které vedou k uvolňování histaminu z basofilů a žírných buněk. Řada prací zmiňuje klíčovou roli basofilů v patogenezi CU. V periferní krvi těchto pacientů je často nalézána basopenie, přičemž počet basofilů je nepřímo úměrný intenzitě obtíží. Snížený počet basofilů je jednak přičítán jejich zvýšenému přestupu a kumulaci ve tkáních, jednak (zejména v případě autoimunitní CU) jejich sekvestraci a destrukci prostřednictvím autoprotilátek. Kromě basopenie jsou v případě CU popisovány i narušené anti-IgE signální dráhy basofilů (14,15). Diagnostika chronické kopřivky je obtížná a často založená pouze na klinických a anamnestických údajích. Hlavní problém s „autoimunitní“ klasifikací CU je chybění univerzálního testu, který by byl schopen rozlišit sérovou imunoreaktivitu vázanou na specifickou protilátku od různých dalších biologicky aktivních faktorů (chemokiny, cykokiny) přítomných ve vyšetřovaném
141
diagnostika a laboratorní technika séru. Do dnešního dne byla vyvinuta řada metod k detekci sérových autoprotilátek, jejich nedostatkem je však značná různorodost v principu stanovení, a tudíž i vysoká metodická a mezilaboratorní variabilita. Jako screeningový test se zpravidla využívá kožní test s autologním sérem (ASST). Pozitivní reakce na kožní test autologním sérem odráží přítomnost faktorů schopných degranulovat žírné buňky a tento test je považován za spolehlivý in vivo diagnostický test u pacientů s chronickou kopřivkou. Nicméně pozitivita tohoto testu bývá pozorována i u pacientů s jinými chorobami a zdravých jedinců. U některých pacientů s CU pozitivita tohoto testu přetrvávala i poté, co kopřivka zmizela, a je nutno si položit otázku, zda pozitivní ASST je vhodným testem pro sledování anti-FcεRI a anti-IgE protilátek (16). Falešná pozitivita ASST byla pozorována i u pacientů s alergickou rýmou (30−47 %), přičemž vyšší počet reaktivních jedinců byl zaznamenán u všech pediatrických podskupin pacientů bez rozdílů pohlaví, zatímco mezi dospělou populací se jednalo především o jedince ženského pohlaví (17,18). Přítomnost protilátek může být ověřena schopností séra degranulovat basofily a žírné buňky v testu uvolňování histaminu. I když je test uvolňování histaminu pokládán za „zlatý standard“ pro detekci autoprotilátek u pacientů s CU, nebyla prokázána jeho jednoznačná korelace s pozitivitou a negativitou těchto protilátek prokazovaných imunoanalytickými metodami na principu imunoblotu nebo enzymové imunoanalýzy (19). Námi použitá metoda využila molekuly CD63 jako aktivačního znaku, který je ve zvýšené míře exprimován na membráně basofilů po přemostění FcεRI receptorů. Z vyšetřované skupiny séra 45 % pacientek vykazovalo zvýšenou schopnost aktivace basofilů, což svědčí pro autoimunitní podklad onemocnění, a i když se jedná o malou skupinu, naše výsledky odpovídají literárním údajům (2,5,20). Na základě dostupných informací vztahujících se jak k patogenezi, tak diagnostice kopřivky, je těžké definovat, zda námi použitá metoda jednoznačně detekuje autoprotilátky proti FcεRI receptoru a/nebo IgE navázanému na tento receptor, nebo prokazuje přítomnost jiného biologicky relevantního sérového faktoru vedoucího k aktivaci, resp. degranulaci žírných buněk a basofilů. Literární údaje o korelaci mezi imunitní reaktivitou séra vůči FcεRI a vysokou expresí CD63 jsou rozporuplné. Na jedné straně jsou práce, které udávají vysokou senzitivitu a specificitu tohoto testu v případě pacientů s CU (21,22), na druhé straně jsou práce, které uvádějí, že sérová imunoreaktivita proti FcεRI provázená zvýšenou expresí CD63, stejně jako v případě ASST, nemusí být vázána pouze na CU (23). Zdá se, že vhodnější by bylo detekovat anti- FcεRI/antiIgE protilátky metodou ELISA nebo imunoblotu. Pomineme-li fakt, že se jedná o zdlouhavé postupy vyžadující purifikovanou frakci IgG, které jsou stěží využitelné pro účely screeningu, ukázalo se, že ne všechny tyto protilátky jsou funkční v testech in vitro (8,9,24). Jedna ze základních otázek také zní, „co je příčinou stimulace kožních žírných buněk“, a odpovědi je třeba hledat spíše na lokální úrovni než v buňkách a plazmě periferní krve (25).
142
Zatímco mechanismus vzniku alergické kopřivky způsobené degranulací žírných buněk a basofilů vazbou alergenu na vysokoafinitiní FcεRI je dobře znám, poznání patofyziologického mechanismu chronické kopřivky stále není dostatečně objasněno, z čehož vyplývají i nejednoznačné výsledky používaných laboratorních testů. Námi testovaná metoda průkazu aktivačního znaku CD63 na basofilech zdravých dárců mediovaná autologním sérem pacientů s CU by mohla sloužit jako biomarker k identifikaci některých podskupin chronické kopřivky. Na rozdíl od metod založených na principu imunoanalýzy spočívá pozitivní přínos tohoto testu především v průkazu funkční aktivity séra vázané k FcεRI a odpovědné za aktivaci, resp. degranulaci basofilů. Vhodnost testu je třeba ověřit na větším počtu pacientů, event. porovnat s kožním testem s autologním sérem. Důležitá je rovněž korelace s klinickými projevy, resp. zvolené terapie vedoucí k ústupu potíží. Účinná terapie by měla vést k vymizení autoprotilátek, resp. sérové imunoreaktivity, avšak ani v tomto případě není jednoznačná literární shoda (18). V poslední době se ukazuje, že autoprotilátky proti FcεRI a/nebo IgE nejsou jedinými faktory aktivujícími žírné buňky. Aktivitu chronické kopřivky ovlivňují i změny neuroimunokrinního prostředí, prokázána byla i úloha koagulační kaskády a fibrinolýzy v patogenezi tohoto onemocnění. Ukázalo se např., že autologní nesrážlivá plazma s citrátem sodným, použitá v kožním testu místo autologního séra, vede k pozitivnímu výsledku častěji než sérum. To naznačuje, že během procesu krevního srážení může docházet ke zničení plazmatického faktoru, který se pravděpodobně podílí na vzniku kožních projevů (26). Na základě uvedených poznatků je třeba zdůraznit nutnost systematicky objasňovat přínos dalších biomarkerů vedoucích ke zlepšení diagnostiky a následně i efektivity terapie této choroby.
Závěr Ukázalo se, že séra některých pacientů s chronickou kopřivkou aktivují periferní basofily a zvyšují povrchovou expresi CD63. I když tato sérová imunoreaktivita není pro chronickou kopřivku unikátní, podporují tato data význam funkčních protilátek proti FcεRI u chronické kopřivky. Identifikace různých podskupin pacientů naznačují, že kromě přímé aktivace FcεRI autoprotilátkou se uplatňují v případě chronické kopřivky i další patogenní mechanismy a námi prezentovaná metoda by mohla sloužit jako vhodná metoda pro identifikaci podskupiny pacientů s chronickou kopřivkou auto-imunitního původu. Na rozdíl od metod založených na principu imunoanalýzy spočívá pozitivní přínos tohoto testu především v průkazu funkční aktivity séra vázané k FcεRI a odpovědné za aktivaci, resp. degranulaci basofilů, která se v tomto případě jeví jako klíčová.
Alergie 2/2013
diagnostika a laboratorní technika LITERATURA 1. Schocket AL. Chronic urticaria: pathophysiology and etiology, or the what and why. Allergy Asthma Proc. 2006 Mar-Apr; 27(2):90-5. 2. Kaplan AP, Greaves M. Pathogenesis of chronic urticaria. Clin Exp Allergy. 2009 Jun;39(6):777-87. 3. Vonakis BM, Saini SS. New concepts in chronic urticaria. Curr Opin Immunol. 2008 Dec;20(6):709-16. 4. Hide M, Francis DM, Grattan CE, Hakimi J, Kochan JP, Greaves MW. Autoantibodies against the high-affinity IgE receptor as a cause of histamine release in chronic urticaria. N Engl J Med. 1993 Jun 3;328(22):1599-604. 5. Boguniewicz M. The autoimmune nature of chronic urticaria. Allergy Asthma Proc. 2008 Sep-Oct;29(5):433-8. 6. Kikuchi Y, Kaplan AP. A role for C5a in augmenting IgG-dependent histamine release from basophils in chronic urticaria. J Allergy Clin Immunol. 2002 Jan;109(1):114-8. 7. Sabroe RA, Fiebiger E, Francis DM, Maurer D, Seed PT, Grattan CE, Black AK, Stingl G, Greaves MW, Barr RM. Classification of anti-FcepsilonRI and anti-IgE autoantibodies in chronic idiopathic urticaria and correlation with disease severity. J Allergy Clin Immunol. 2002 Sep;110(3):492-9. 8. Fiebiger E, Maurer D, Holub H, Reininger B, Hartmann G, Woisetschläger M, Kinet JP, Stingl G. Serum IgG autoantibodies directed against the alpha chain of Fc epsilon RI: a selective marker and pathogenetic factor for a distinct subset of chronic urticaria patients? J Clin Invest. 1995 Dec;96(6):2606-12. 9. Fiebiger E, Hammerschmid F, Stingl G, Maurer D. Anti-FcepsilonRIalpha autoantibodies in autoimmune-mediated disorders. Identification of a structure-function relationship. J Clin Invest. 1998 Jan 1;101(1):243-51. 10. Soundararajan S, Kikuchi Y, Joseph K, Kaplan AP. Evidence of in vivo basophil activation in chronic idiopathic urticaria. Clin Exp Allergy. 2006 Jun;36(6):770-6. 11. Szegedi A, Irinyi B, Gál M, Hunyadi J, Dankó K, Kiss E, Sipka S, Szegedi G, Gyimesi E. Evidence of in vivo basophil activation in chronic idiopathic urticaria. Clin Exp Allergy. 2006 Jun;36(6):770-6. 12. Eckman JA, Hamilton RG, Gober LM, Sterba PM, Saini SS. Basophil phenotypes in chronic idiopathic urticaria in relation to disease activity and autoantibodies. J Invest Dermatol. 2008 Aug;128(8):1956-63. 13. Frezzolini A, Provini A, Teofoli P, Pomponi D, De Pità O. Serum-induced basophil CD63 expression by means of a tricolour flow cytometric method for the in vitro diagnosis of chronic urticaria. Allergy. 2006 Sep;61(9):1071-7. 14. Luquin E, Kaplan AP, Ferrer M. Increased responsiveness of basophils of patients with chronic urticaria to sera but hypo-responsiveness to other stimuli. Clin Exp Allergy. 2005 Apr;35(4):456-60. 15. Lourenço FD, Azor MH, Santos JC, Prearo E, Maruta CW, Rivitti EA, Duarte AJ, Sato MN. Activated status of basophils in chronic urticaria leads to interleukin-3 hyper-responsiveness and enhancement of histamine release induced by anti-IgE stimulus. Br J Dermatol. 2008 May;158(5):979-86.
Alergie 2/2013
16. Fusari A, Colangelo C, Bonifazi F, Antonicelli L. The autologous serum skin test in the follow-up of patients with chronic urticaria. Allergy. 2005 Feb;60(2):256-8. 17. Mari A. Allergy-like asthma and rhinitis. A cross-sectional survey of a respiratory cohort and a diagnostic approach using the autologous serum skin test. Int Arch Allergy Immunol. 2004 Jan;133(1):29-39. 18. Guttman-Yassky E, Bergman R, Maor C, Mamorsky M, Pollack S, Shahar E. The autologous serum skin test in a cohort of chronic idiopathic urticaria patients compared to respiratory allergy patients and healthy individuals. J Eur Acad Dermatol Venereol. 2007 Jan;21(1):35-9. 19. Ferrer M, Kaplan AP. Progress and challenges in the understanding of chronic urticaria. Allergy Asthma Clin Immunol. 2007 Mar 15;3(1):31-5. 20. Marsland AM. Autoimmunity and complement in the pathogenesis of chronic urticaria. Curr Allergy Asthma Rep. 2006 Jul;6(4):265-9. 21. Platzer MH, Grattan CE, Poulsen LK, Skov PS. Validation of basophil histamine release against the autologous serum skin test and outcome of serum-induced basophil histamine release studies in a large population of chronic urticaria patients. Allergy. 2005 Sep;60(9):1152-6. 22. Yasnowsky KM, Dreskin SC, Efaw B, Schoen D, Vedanthan PK, Alam R, Harbeck RJ. Chronic urticaria sera increase basophil CD203c expression. J Allergy Clin Immunol. 2006 Jun;117(6):1430-4. 23. Vasagar K, Vonakis BM, Gober LM, Viksman A, Gibbons SP Jr, Saini SS. Evidence of in vivo basophil activation in chronic idiopathic urticaria. Clin Exp Allergy. 2006 Jun;36(6):770-6. 24. Lochman I, Krauz V. The role of anti-IgE autoantibodies in diagnostics of IgE mediated disases. In Autoantigens, autoantibodies, autoimmunity, vol. 4, 2004, (Conrad K et al. edit.), PABST Scientific Publeshers, Lengerich, Berlin, Bremen, Miami, Riga, Vierbheim, Wien, Zagreb, 2004, pp. 567-569. 25. Grattan CE, Borzova E. Basophil phenotypes in chronic idiopathic urticaria in relation to disease activity and autoantibodies. J Invest Dermatol. 2009 Apr;129(4):1035-6; author reply 1036-8. 26. Asero R, Tedeschi A, Riboldi P, Cugno M. Plasma of patients with chronic urticaria shows signs of thrombin generation, and its intradermal injection causes wheal-and-flare reactions much more frequently than autologous serum. J Allergy Clin Immunol. 2006 May;117(5):1113-7.
RNDr. Alexandra Lochmanová, Ph.D. Katedra biomedicínských oborů LF Ostravská univerzita v Ostravě Syllabova 19 703 00 Ostrava – Zábřeh e-mail:
[email protected]
143
