Význam hraček a didaktických pomůcek v předškolním věku

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Význam hraček a didaktických pomůcek v předškolním věku Bakalářská práce

Brno 2006

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jiří Němec, Ph.D.

Vypracovala:

Eva Konečná

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………………..

podpis

-2-

Děkuji PhDr. Jiřímu Němcovi, PhD. za užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce.

Eva Konečná

-3-

OBSAH

ÚVOD..................................................................................... - 7 TEORETICKÁ ČÁST .......................................................... - 9 1

HISTORIE HRAČEK ..................................................................- 9 -

1.1

Pravěk....................................................................................- 9 -

1.3

Středověk.............................................................................- 10 -

1.2 1.4 1.5

2

3

1.6

Novověk ..............................................................................- 10 -

20. století .............................................................................- 12 Panenka ...............................................................................- 13 -

PEDAGOGOVÉ A JEJICH PŘÍNOS V OBLASTI HRAČEK...- 14 -

2.1

2.2

Friedrich Wilhelm August Fröbel ........................................- 14 -

Marie Montessori.................................................................- 15 -

KLASIFIKACE HRAČEK.........................................................- 19 -

3.1

Metodika rozdělení ..............................................................- 19 -

3.2

Dle věku dítěte.....................................................................- 20 -

3.4

Dle funkce hračky................................................................- 23 -

3.3 4

Starověk.................................................................................- 9 -

Dle materiálu hraček............................................................- 22 -

VÝBĚR VHODNÉ HRAČKY ...................................................- 25 -

4.1

4.2

Požadavky na hračku ...........................................................- 25 Vhodné hračky pro děti s postižením ...................................- 26 -

-4-

5

6

VÝROBA VLASTNÍ HRAČKY................................................- 28 -

VZTAH HRY A HRAČKY........................................................- 30 -

6.1

Klasifikace her.....................................................................- 30 -

6.3

Množství hraček a jejich vliv na hru ....................................- 32 -

6.2

7

6.4

Rozdíly mezi hrou děvčat a chlapců.....................................- 32 -

VLIV HRY A HRAČKY NA DĚTSKOU OSOBNOST ............- 33 -

7.1

7.2 8

Vhodné podmínky pro hru ...................................................- 31 -

7.3

Rozvoj osobnosti hrou .........................................................- 33 -

Charakteristika předškolního věku .......................................- 33 -

Model potřeb malého dítěte .................................................- 34 -

ORGANIZACE A AKCE ZABÝVAJÍCÍ SE HRAČKAMI .......- 36 -

8.1

Sdružení pro hračku a hru ....................................................- 36 -

8.3

Soutěž „Česká panenka“ ......................................................- 38 -

8.2

Salon hraček ........................................................................- 36 -

VÝZKUMNÁ ČÁST ........................................................... - 39 1

DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ......................................................- 39 -

1.1

Cíl výzkumu a formulace hypotéz .......................................- 39 -

1.3

Výzkumná metoda a příprava dotazníku ..............................- 40 -

1.2

1.4

1.5

1.6

Cílová skupina .....................................................................- 40 Realizace a distribuce dotazníků ..........................................- 40 -

Způsob zpracování výsledků................................................- 41 -

Prezentace výsledků.............................................................- 41 -

-5-

2

TYPOLOGIE .............................................................................- 46 -

2.1

Hlavní cíl .............................................................................- 46 -

2.3

Prezentace výsledků.............................................................- 47 -

3.1

Cíl výzkumu ........................................................................- 52 -

3.3

Výzkumný soubor................................................................- 53 -

2.2

3

Výzkumná metoda ...............................................................- 46 -

ROZHOVORY S ODBORNÍKY ...............................................- 52 -

3.2 3.4

3.5

Výzkumná metoda ...............................................................- 52 Způsob zpracování rozhovorů..............................................- 53 -

Prezentace výsledků.............................................................- 54 -

ZÁVĚR ................................................................................ - 60 RESUMÉ ............................................................................. - 62 SUMMARY ......................................................................... - 62 SEZNAM LITERATURY .................................................. - 63 1

2

SOUPIS CITACÍ........................................................................- 63 -

LITERATURA...........................................................................- 65 -

SEZNAM PŘÍLOH............................................................. - 66 -

-6-

ÚVOD „ Hrou si mají děti cvičit mysl k jemnosti, pohyby k obratnosti a tělo ku zdraví.“ J. A. Komenský

Cílem této práce je shrnout informace o didaktických hračkách a poukázat na jejich

význam při výchově dětí předškolního věku. Protože neexistuje jednotná typologie

nabídky výrobců a distributorů hraček na českém trhu, záměrem je zmapovat na internetových stránkách dostupný sortiment a vytvořit vlastní typologii. Dalším úkolem, kterým se práce zabývá, je zjištění poptávky spotřebitelů a jejich povědomí o přínosu

didaktických pomůcek pro děti. Tento průzkum se zaměřuje jak na rodinu, tak na instituce, tedy mateřské školy.

Hra je nejtypičtějším projevem dětí. Největší význam nabývá didaktická hra mezi čtvrtým a šestým rokem, tedy v předškolním věku. Hračka je předmět, který je pro dítě nejbližší a nejoblíbenější, hračkou může být vše, s čím si děti hrají, tedy i předměty

běžného užití. Didaktická hračka hravou formou rozvíjí poznávací funkce a celou osobnost dítěte. Tato práce se zaměřuje jen na didaktické hračky a pomůcky od profesionálních výrobců, určených dětem předškolního věku. Hlavním úkolem rodiny je správná výchova dětí. Aby bylo výchovné působení kvalitní, je zapotřebí mimo lásky a

bezpečí také zajistit materiální a sociální podmínky. K vytváření podnětného prostředí pomáhají hračky, při nedostatku vývojových podnětů a nedostatečném uspokojování psychických potřeb vzniká tzv. psychická deprivace. Jelikož se v každé vývojové etapě liší struktura potřeb dítěte a způsob života, diferencují se i pomůcky a hračky jim určené.

Práce obsahuje dvě hlavní části – teoretickou a výzkumnou. První kapitola pojednává o historii hraček a popisuje jejich vývoj. Ve druhé kapitole jsou zmíněni dva významní

pedagogové, kteří věnovali hračkám zvýšenou pozornost. Třetí kapitola představuje různé metodiky klasifikace hraček. Čtvrtá kapitola se věnuje požadavkům na hračku, pátá vyzdvihuje význam výroby vlastní hračky. V šesté a sedmé kapitole se vymezuje

vztah mezi hrou a hračkou a její vliv na dětskou osobnost. Teoretickou část uzavírá kapitola o organizacích, které se hračkami zabývají.

V teoretické části byly využity zejména starší publikace, protože novější knihy -7-

(vydané po roce 1989), zabývající se touto problematikou nejsou dostupné. Tento nedostatek částečně vynahrazují aktuální odborné články z internetu.

Výzkumná část se dělí do tří kapitol podle provedených výzkumů. První kapitola seznamuje s metodikou, realizací a výsledky dotazníkového šetření mezi rodiči dětí

předškolního věku. Druhá kapitola popisuje vytvořenou typologii didaktických hraček, která je doplněná ukázkami. Třetí kapitola je věnována rozhovorům s odborníky z praxe.

Při výzkumech byl použit vlastní dotazník, který byl kvantitativně vyhodnocen a následně byly analyzovány souvislosti mezi jednotlivými otázkami. Typologie byla

sestavena na základě průzkumu internetových stránek. Hračky byly zařazeny do skupin podle majoritní výchovné funkce. Při vyhodnocování rozhovorů s vedoucími mateřských škol bylo použito otevřené kódování.

Téma bakalářské práce jsem si vybrala na základě mého dlouhodobého zájmu o didaktické hračky a o výchovu dětí. Částečně tak navazuji na praktickou část své maturitní práce, jejíž ukázka je použita v kapitole 5.

-8-

TEORETICKÁ ČÁST 1

Historie hraček

„Nevíme kdy vznikla hračka, ale všude tam, kde žil člověk s dětmi, vznikaly i hračky.

První člověk měl primitivní nástroje a také jeho děti si hrály s primitivními hračkami." (ELMANOVÁ, 1964, s. 10)

Archeologie, etnografie a kulturní antropologie se zabývaly mimo jiné studiem hraček

a dávají nám tudíž mnoho informací o typech, druzích a materiální charakteristice hraček nejen z historie. Z nich vyplývá, že se v podstatě do 19. století základní typy

hraček nijak podstatně neměnily, kromě úrovně výtvarného provedení a použitých

materiálů. O tom se můžeme přesvědčit v muzejních a etnografických sbírkách. (DUPLINSKÝ, 1993)

1.1

Pravěk

První hračky se objevují již v pravěku. Z této doby, tj. asi před sedmi tisíci lety se

ovšem zachovaly pouze hračky z pálené hlíny, které nepodléhaly tolik zkáze času. Ale

zajisté tehdy existovaly hračky i z jiných materiálů, které pravěký člověk opracovával

jako např. ze dřeva, jež se pro svou odolnost používá při výrobě hraček dodnes. Protože však dřevo jako živý materiál rychle odumírá, jsou ve vývojové linii hraček značné

mezery, a to někdy v rozsahu historické epochy, pro niž nám pak chybějí věcné doklady. (TITĚRA, 1963)

1.2

Starověk

Podle Boreckého nelze s jistotou říci, zda nalezené hračky při vykopávkách starých civilizací, sloužily opravdu jako hračky, či jako obřadní náboženské nástroje. Etnografické výzkumy tyto souvislosti připouštějí. Po vánočních svátcích se figurky a zvířátka z jesliček stávají běžnou dětskou hračkou. (BORECKÝ, 1982)

Antická kultura vytvořila pro děti množství námětově i formou rozmanitých hraček, z nichž mnohé jsou předobrazem hraček nynějších. Známe je z vyobrazení na

keramických vázách a z rukopisných, plastických a kresebných památek. Byly to

většinou hračky z pálené hlíny, někdy také z olova nebo bronzu, loutky, zvířátka, bubínky a řehtačky z kosti. Panenky ze dřeva pro děvčata, které se nám však -9-

nezachovaly a vojáčci pro chlapce. (TITĚRA, 1963)

V Egyptě se hračky ukládaly mrtvému do hrobu a zachovaly se u mumií. Jsou to např. figurky krokodýlů vyřezávané ze dřeva s pohyblivou čelistí nebo kované z bronzu, míče kožené, z rákosu, ale i z papyru, loutky zobrazující pána, který bije otroka nebo sluhu,

který pracuje. Tyto hračky odráží společenské poměry historické doby, za nichž vznikly. (TITĚRA, 1963)

1.3

Středověk

V této době znamenití mistři vytvářeli hračky s velkým uměleckým citem a pochopením

jejich významu. Jsou to např. koníčci, panenky a nádobíčko z pálené hlíny, ale i z kosti

vyřezané figurky zvířat, které jsou zároveň píšťalkami nebo pokladničkami na drobné

mince. V době románské se objevuje také první hračka ze skla. Z pozdního středověku se zachovaly hračky již keramické jako např. panenky, rytíři na koni, psi, chrastítka v podobě ptáčků, trubky, hrnečky atd. (TITĚRA, 1963)

Knápek uvádí, že přelom středověku a novověku je u hraček oproti obecně užívaným

historickým časovým obdobím posunutý na druhou polovinu 18. a první polovinu 19. století. (KNÁPEK, 2002)

Největší rozvoj výroby hraček nastal ke konci 16. století, kdy zájem o drobné věci

upoutává všeobecně pozornost i k hračkám. Produktem této barokní doby je nejen houpací kůň, ale i loutkové divadlo. (TITĚRA, 1963)

Malí princové, princezny, knížata a další potomci panovníků a vysoké šlechty si hráli

s miniaturními hrady, výbavou pokojů a skvostně zdobenými figurkami. Chlapci měli

k dispozici brnění na svou míru a k tomu i patřičné zbraně. Hračky měly i děti nižší šlechty a bohatších měšťanů, ale byly mnohem skromnější a nejčastěji byly zhotoveny z pálené hlíny, hadříků a dřeva. (KNÁPEK, 2002)

1.4

Novověk

Na začátku tohoto období vzniká luxusní hračka tzv. „Puppenhaus“, což je kompletně zařízený loutkový dům, v průřezu s pohledy do zařízených místností, vybavený celým

inventářem v miniaturním provedení. Tato hračka je ovšem jen pro děti vládnoucích

společenských tříd. Těmto malým uměleckým dílům nelze upřít jejich kulturně historický

význam, neboť zachovávají charakter i úroveň životního prostředí

- 10 -

vyšších společenských vrstev, zejména bohatého měšťanstva. Např. loutkový dům

z Itálie je miniaturní kopií šlechtického paláce, anglický dům pro loutky je strohý a

střízlivý, francouzský lehký a elegantní, německý je prostě měšťácký a snad proto nejvíce připomíná hračku. Tyto loutkové domy jsou vrcholem hračkářské dovednosti. V Německu dochází také k rozmachu výroby olověných vojáčků, jejichž původ sahá až

do kultury římské. „Případy loutkového domu a olověného vojáčka jasně dokazují, že hračka ztrácí svůj výchovný význam, jakmile dosáhla vrcholu své dokonalosti.“ (TITĚRA, 1963 s. 15)

I Rousseau považoval loutkové domečky a podobné nesmyslné hračky za zbytečné a dokonce škodlivé. Dítě totiž netouží po tom, co je příliš dokonalé, složité a co má

neměnnou pevnou skladbu, jejíž řád nemůže pochopit. Takové jsou např. i mechanické hračky z konce 19. století, které jsou spíše učebními pomůckami než dětskými hračkami a upoutávají více dospělého než dítě.

Naproti tomu MIŠURCOVÁ (1989) uvádí, že byl kladen důraz na výrobu hraček

s didaktickou funkci, které ovšem mají nejen poučovat, ale především poskytovat zábavu. Vznikaly tedy nové typy hraček zobrazující technický pokrok jako např. vláčky, parní stroje, loutková divadla, šavle, ručnice, obruče, míče, větrníky, papíroví draci, škrabošky, dřevěné kostky a špalíčky, ale i dětské housličky a bubínky.

Výroba hraček panských dětí přechází od řemeslníků ke stále mohutnějšímu

hračkářskému průmyslu. Vzniká také hračka lidová, jako důsledek třídní diferenciace společnosti, což dokazují bohaté sbírky v muzeích. Během technické revoluce 19. století se značně rozšiřuje sortiment hraček, ale základní tvary a prvky jsou již z velké části dány minulostí. (TITĚRA, 1963) Lidové hračky

Nejvíce dokladů o lidových hračkách máme z 18. století. Byly vytvářeny ve všech evropských zemích jednak dětmi samými z hadříčků, listů, hlíny a kukuřičného šustí, nebo také dospělými pro vlastní děti a vnuky nebo na prodej. Pro českou lidovou tradici

jsou charakteristické hračky dřevěné, pro moravskou hliněné, které byly dílem hrnčířů.

Vyráběli nejčastěji dětské nádobíčko, které bylo přesnou kopií nádobí pro dospělé. Hliněným hračkám byly velmi blízké hračky z těsta, které se dělaly v 19. století podomácku. Těsto bylo vyrobeno z mouky a řídkého klihového roztoku. Nejvíce hraček se vyrábělo jako doplněk pro jesličky. Hračky hliněné i z těstové masy - 11 -

byly zdobeny peřím, rozcupovanými provázky, kousky kožešiny apod.

Dřevěné hračky byly původně vyřezávané, později soustružené. Stále oblíbené jsou

hračky pohyblivé jako např. slepice klovající zrní, tahací kačenka nebo různá zvířátka na kolečkách.

Tématicky i formou vyjadřovaly lidové hračky ve zkratce život a potřeby sociálně níže postavených vrstev obyvatelstva, rolníků a dělníků 18. a 19. století. Původně vznikaly

jako užitkové předměty sloužící k výchově dětí, postupně se zvyšoval důraz na jejich

estetickou funkci. Jsou poetické, půvabné a pro svou prostotu, výraznost formy a čistotu barev je děti mají rády dodnes, neboť jsou bohatým zdrojem inspirace pro současné tvůrce a výrobce hraček. (MIŠURCOVÁ, 1989)

1.5

20. století

Od počátku dvacátého století, které je nazýváno stoletím dítěte, se zájem o hru a hračku v celém kulturním světě zintenzivňuje. Je to podmíněno skutečností, že se mění životní prostředí a nároky na člověka. Zde pak stoupá význam hračky, jež se podílí na utváření

osobnosti. Hračka má nejen všestranně podporovat dětskou aktivitu, ale i nahrazovat omezení styku s přírodou, jež s sebou přináší postupující civilizace. Prostřednictvím her

a hraček ovlivňuje společnost výchovu mladé generace, proto je předmětem studia různých věd jako je psychologie, pedagogika, fyziologie, sociologie, kulturní antropologie a folkloristika. (MIŠURCOVÁ, 1989)

Odborná literatura padesátých a šedesátých let se zabývá zejména hračkami ideovými

(hračky, jež se zabývají tématikou života v pionýrských kroužcích, života v letních

táborech, obytné domy panelákového typu atd.). Později existovaly instituty, které dokázaly výtvarníky přimět k tomu, aby v tvorbě hraček respektovali názory odborníků. Protože byl dostupný omezený počet typů hraček, lidé je kupovali, a tak se kvalitní

hračky dostaly k dětem. Sloužily ke správnému poznávání světa, rozvoji fantazie a přispívaly k výuce sebeobsluhy, rodičovství a sociálnímu cítění. Do státních zařízení

pro děti, tedy do školek, dětských domovů, družin a nemocnic, byly tyto hračky dodávány zdarma. V současnosti je trh s hračkami přesycený levným zbožím z Asie, které dítěti nejenže nepřinášejí potřebné informace a hodnoty, ale importují k nám

určitou kulturu, která je myšlení Evropanů nepochopitelná a cizí. Jsou však líbivé a rodiče je nakupují ve víře, že dělají to nejlepší. (MEDKOVÁ, 2003)

- 12 -

1.6

Panenka

Panenka je mezi děvčaty nejoblíbenější a nejuniverzálnější hračkou, a proto je věnována jejímu historickému vývoji zvláštní pozornost.

Hliněné figurky, jež mohly sloužit jako panenky patří k prvním archeologickým

nálezům pocházejícím ze starověkého Egypta. V dobách starého Řecka měla děvčata panenky zhotovené z textilu, dřeva, hlíny, ale i z drahých materiálů, jako ze slonoviny,

jantaru, mramoru, stříbra a zlata, jež dokazovalo diferenciaci panenek pro bohaté a

chudé. Jsou věrným obrazem doby a kulturního prostředí, v němž vznikly. (MIŠURCOVÁ, 1989)

Ve své nové podobě vzniká panenka v Paříži

v polovině 14. století. Kdysi

sloužila jako hračka i pro hochy, ale

později se stala výlučně předmětem dívčích her. Původně měla hlavičku ze dřeva,

později z vosku, terakoty, alabastru, pak z papírové

hmoty

a

v 19.

století

z porcelánu. Její výrobci se vždy snažili

napodobovat živý model, a tak se panenka stala naturalistickým a módním projevem.

Způsob její konstrukce se přitom změnil málo. Hlavička a ručičky se vyráběly vždy

zvlášť a montovaly se do hmoty těla.

Systém kloubů, který umožňuje panence určité pohyby, se uplatňuje až v 19. století.

Tehdy dosahuje panenka jako hračka svého vrcholu. V poslední době se stává panenka

i předmětem sběratelské vášně dospělých, jako např. krojované panenky, které reprezentují určité kulturní typy. (TITĚRA, 1963)

Do hry s panenkou dítě převádí všechno, co vidí, slyší nebo co si přeje. Tato hra je

napodobivá, ale i tvůrčí, prohlubuje lásku, rozvíjí city, fantazii, řeč, vkus i pečlivost, trpělivost a přesnost. (ELMANOVÁ, 1964)

- 13 -

2

Pedagogové a jejich přínos v oblasti hraček

2.1

Friedrich Wilhelm August Fröbel

Německý pedagog Friedrich Fröbel (1782-1852) založil v roce 1840 tzv. dětskou zahradu – německy

Kindergarten, která měla charakter výchovné a

vzdělávací instituce pro nejmenší děti. V předškolní

výchově vycházel z dětské hry, kterou zdůrazňoval jako hlavní činnost dětí. (KADAŇOVÁ, 1991)

Fröbel zdůraznil důležitost hry v procesu učení. Sám prožil nešťastné dětství, což bylo příčinou jeho zájmu o malé děti. Uvědomil si, že oblíbených her a hraček,

které jsou pro děti nejatraktivnější, je možno využít k připoutání jejich pozornosti a tak k rozvinutí jejich schopností a znalostí. (MILLAROVÁ, 1978) 2.1.1

Fröbelovy dárky

Pro děti v předškolním věku vytvořil Fröbel speciální soubor

jednoduchých hraček, jenž měli prostřednictvím hry rozvíjet

jejich vnímání, myšlení, duševní obzor, manuální zručnost a přispět tak k celkovému rozvoji dítěte. Tento soubor byl nazvaný podle

svého

tvůrce

tzv.

„Fröbelovy

dárky“.

Obsahoval

různobarevné míče, koule, krychle, válce, hůlky, destičky a

stavebnice, s nimiž děti zacházely podle přesného návodu dospělých. Tyto zvláštní hračky pronikly v minulém století do rodin a ovládly tehdy vznikající mateřské školy. Postupně však

byly opouštěny, pro svou vyumělkovanost a přílišnou systematičnost, která zacházela až

k pedantismu. (MIŠURCOVÁ, 1989)

- 14 -

2.2

Marie Montessori

Italská lékařka a pedagožka Marie Montessori (1870-1952) je zakladatelkou alternativního pedagogického směru, podle kterého se u nás vyučuje v mateřských i základních školách.

Původně se Montessori věnovala mentálně postiženým dětem. V roce 1907 založila v Římě „Dům dětí“ (Casa dei bambini), kde

vytvořila

originální

edukační

prostředí

v duchu

pedocentrismu a důvěry ve spontánní seberozvíjení dítěte. Vycházela zejména z vlastního pozorování dětí v různých situacích. (MONTESSORI OLOMOUC, 2005) 2.2.1

Mateřské školy Montessori v Brně

V Brně existují prozatím dvě soukromé mateřské školy a jedna mezinárodní mateřská

škola, vycházející z principů pedagogiky Marie Montessori. Mateřské školy Sluníčko –

Montessori se nachází na ulici Brechtova 6 a Šrámkova 14. Zastřešuje je Občanské

sdružení Sluníčko dětem, které sídlí také na Šrámkově ulici. Hlavním krédem těchto

mateřských škol se stala prosba malého dítěte: „Pomoz mi, abych to dokázalo samo.“ Tato metoda učí děti nezávislosti a samostatnosti dětí. (MŠ SLUNÍČKO, 2006) 2.2.2

Základní rysy metody

• dětem vždy říkat pravdu

• vztah mezi dítětem, materiálem a učitelem • vzájemné porozumění

• s dětmi zacházet opatrně, s láskou a obdivem

• děti jsou nejblíže pravdě, musíme si jich vážit • důležitý je proces – ne výsledek • nesoutěžit

• neopravovat, nenapomínat • žádný nátlak

• mladší děti se učí od starších, starší děti učí mladší

• lidé, kteří se zabývají dětmi mají obrovskou zodpovědnost (OS SLUNÍČKO DĚTEM, 2005)

- 15 -

2.2.3

Didaktické principy

Respektování tzv. senzitivní fáze, což je období, v nichž je dítě zvlášť citlivé pro

vnímání a chápání určitých jevů vnější reality. Jsou to např. senzitivní fáze pro rozvoj pohybových činností, řeči, čtení atd.

Polarita pozornosti je maximální koncentrace na určitou práci, v této době nemá být dítě vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo. Elipsa je cvičení pro rozvoj

svalové koordinace chůze, držení

těla a rovnováhy. Je vyznačena na zemi ve velikosti a šíři

dětského chodidla. Po zvládnutí samotné chůze po elipse navazují obtížnější varianty, kdy děti při

chůzi nosí rozličné předměty

v obou rukách. Dítě se tak učí trpělivosti a zároveň respektu, když čeká, až na něho vyjde řada. Vše se dělá beze slov, je však dobré používat hudbu, která umocňuje emocionální zážitky z této činnosti.

Dítě si svobodně volí práci, kterou bude dělat, s kým a jak dlouho. Aktivitu dítěte je třeba podporovat. Jediným omezujícím momentem je slušné chování a pořádek.

Učení probíhá formou pokusů a omylů, od jednoduchého ke složitějšímu, od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu. Prostředí má vyzývat k činnosti

svou bohatou nabídkou pomůcek,

které mají být uspořádány tak, aby

povzbuzovaly aktivitu dítěte a podněcovaly

jeho

zájem

a

zvědavost. Dítě bere věci do rukou a

začíná

s nimi

manipulovat.

Aktivita musí vycházet od dítěte, jakmile je usměrňována dospělým, ztrácí dítě zájem.

- 16 -

Charakteristické pro didaktickou koncepci Montessori je slučování dětí různého věku. V těchto smíšených skupinách má vznikat na základě harmonického soužití, spolupráce

a vzájemné pomoci vědomí sociální jednoty, v níž je jedinec respektován ostatními. (OS SLUNÍČKO DĚTEM, 2005; ZELINKOVÁ, 1997) 2.2.4

Didaktické pomůcky

Speciální pomůcky hrají zásadní roli při výchově. Jsou klíčem k poznání světa, např.

pomůcky ke cvičení smyslů, rozvoji řeči, k přípravě na čtení, psaní, počítání, provádění čtyř matematických operací ale i příprava na přírodovědu a vlastivědu. Pomůcky jsou

přizpůsobeny fyzickým rozměrům dětí. Ti musí být schopni při zachování principu

svobody a volnosti s hračkami, které si vybere, manipulovat a přenášet z místa na místo. Vzdělávací pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu. Prostředí má mít objevující a podněcující

charakter, aby dítě mohlo objevovat nové poznatky a vztahy. Místo, na kterém dítě pracuje má být ohraničené – omezené např. kusem koberce nebo stolkem, aby dítě nebylo při práci rušeno předměty, které nejsou nutné ke splnění úkolu.

Pro jednotlivé etapy vývoje vytvořila Marie Montessori odpovídající cvičení a didaktický materiál, který by se dal rozdělit do tří skupin:

1. praktická cvičení (náměty jsou čerpány v běžném denním životě např. cvičení sebeobsluhy, cvičení zaměřená na jednání s lidmi a na péči o prostředí)

2. pohybová cvičení (např. cvičení nehybnosti a ticha, gymnastická cvičení, chůze po lince a cvičení čerpající náměty v běžném životě – čistění bot, uklízení, zavírání dveří apod.)

3. cvičení smyslů prostřednictvím pomůcek (mnoho pedagogů se shodlo na tom, že

smyslové vnímání musí předcházet poznání rozumovému. Marie Montessori tedy vytvořila smyslový materiál na nácvik barev, tvarů, hmotnosti, teploty a vlastností vnějších ploch.)

Pro každou činnost dítěte je vyvinuto velké množství různých pomůcek a jim odpovídající systém cvičení. V této kapitole je uveden jeden příklad a několik dalších v příloze číslo 1.

- 17 -

Růžová věž

Materiál: věž je tvořena deseti růžovými krychlemi různé velikosti z

nabarveného

masivního dřeva. Nejmenší kostka má délku hrany 1 cm, největší 10 cm.

Přímý cíl: utvoření pojmu: velký – malý

Nepřímé cíle: rozvíjení motoriky, koordinace pohybů,

utváření

Věk: od 3 let

uspořádaných

struktur.

Postup při cvičení: Pracovním místem je

koberec, na němž leží neuspořádané kostky,

děti z nich dělají věž, přičemž největší krychle slouží jako základna a nejmenší jako

vrchol. Vychovatel může stavbu nejprve předvést. Můžeme rukama přejet po délce věže zdola nahoru a shora dolů.

Kontrola chyb: Není-li respektován řád stavby, lze chybu odhalit očima i rukama.

Komentář: Koberec se musí barvou zřetelně odlišovat od materiálu.

Teprve uložení materiálu na své místo znamená konec cvičení.

Další cvičení: –

– – – –

Variace na základní cvičení ve vertikálním a horizontálním směru.

Kostky jsou pokládány na sebe tak, že nejbližší menší dosahuje ke středu kostky

předcházející – střed leží střídavě vpravo a vlevo.

Mění se dané pořadí 10 – 1 s ohledem na pravidelnost ve vertikálním nebo

horizontálním směru (př. 10-5-9-4-8-3-7-2-6-1, apod.)

Přerušíme řadu 10-1 tak, že vyjmeme jednu kostku z řady. Dítě ukazuje

vzniklou disharmonii.

Stavíme věž se zavřenýma očima.

Slovní zásoba: velký – malý

velký – větší – největší

malý – menší – nejmenší největší – nejmenší

větší než – menší než

(ZELINKOVÁ, 1997)

- 18 -

3

Klasifikace hraček

3.1

Metodika rozdělení

Podle Boreckého hračky můžeme klasifikovat dle: • • • • • • • •

výrobce obsahu tvaru

doby a místa vzniku

materiálu, z něhož je zhotovena estetické hodnoty

pedagogického významu

ceny, za niž je ji možno získat.

Dále můžeme hračky rozlišovat podle původu: • • • • •

průmyslově vyrobené etnické

amatérské lidové

umělecké

Jak uvádí Borecký, existují široké informační zdroje o hračkách, ale orientovat se v nich je velmi obtížné. (BORECKÝ, 1982)

V současnosti se hračky často dělí podle pohlaví, pro něž je určena. V obchodech i na reklamních materiálech se nespisovně rozlišují na „klučičí“ a „holčičí“. Fixl definuje rozdělení podle věku dětí na hračky: • • • • • •

kojenců – do 1. roku

batolat – od 1. do 3. roku

mladšího předškolního věku – od 3. do 4. roku staršího předškolního věku – od 4. do 6. roku školního věku – od 7. do 10. roku dětí nad 10 let. (TITĚRA, 1963)

V této práci je použita klasifikace podle věku, přičemž je zaměřena pozornost pouze na hračky pro předškolní děti, a dále podle materiálu a podle funkce hračky. - 19 -

3.2

Dle věku dítěte

Hračky mladšího předškolního věku

Děti v mladším školním věku začínají pozorovat a chápat činnost dospělých a

napodobují ji. K tomu potřebují mnoho různých hraček. Nejlépe vyhovují takové, které svou variabilitou umožňují neustálé proměny a dítě je svou fantazií a technickou dovedností zvládne. Nic mu nepomohou technicky náročné mechanické hračky, kterým

nerozumí, zatlačují ho do pasivity nebo odkazují na pomoc dospělých. Patří sem všechny pohyblivé hračky jednoduše řešené ze dřeva i z plastických hmot, autíčka a vozíky, zvukové a hudební hračky, skládací kostky, pyramidy, panenky a figurky, míče, zvířátka apod. (TITĚRA, 1963)

V tomto období se dítě hodně ptá, typická je otázka „proč?“ Tyto otázky nám prozrazují, jaké má zájmy a jak jsou rozvinuty jeho rozumové schopnosti, proto bychom

měli vždy odpovědět a uspokojit tak jeho touhu po poznání. Ze zvědavosti dítě může zničit hračku, aby se podívalo, co je uvnitř. Nečekejme tedy, až dítě hračku rozbije a včas mu vysvětleme, proč hračka vydává zvuk, otáčí se, jezdí… (ELMANOVÁ, 1964) Hračky staršího předškolního věku

Období staršího předškolního věku je doba nejintenzivnějšího hraní. V tomto období může dítě dostat hračky v dokonalejším a realističtějším provedení. Poznání okolního

světa dětí je již tak bohaté, že si dovede pomocí vhodných hraček vytvořit zcela určité prostředí. Proto se mnoho pedagogů shoduje v tom, že charakterem her tohoto období je hra námětová, při které si osvojují chování představované osoby. (TITĚRA, 1963)

Děti si hrají na učitele, lékaře, obchodníky, výpravčí, řidiče aut a také hlavně na rodiče, kdy „malé maminky“ vaří, žehlí, nakupují, vysávají a zejména holčičky vozí kočárky a

pečují o panenku. Hra je stále bohatší, tak např. panenku už dítě ve čtyřech letech nepřekládá jen z ruky do ruky, ale opatruje ji tak, jak to pozoruje u rodičů. Panenku vzbudí, obleče ji, nakrmí, dá na nočníček, uloží do postýlky, opatruje v nemoci, pere šatičky, koupe ji atd. (ELMANOVÁ, 1964)

Autoři odborných publikací se shodují v tom, že tyto dětské hry mají podporovat správně volené a konstruované hračky, jako např. vlaky, lodě, letadla, auta (sportovní auta, „angličáky“, ale i popelářská a hasičská náročnější stavebnice a skládanky, panenky různých - 20 -

auta,

sanitky

velikostí

a

apod.),

žánrů,

dále

oblékací

soupravy pro panenky na rozvoj sebeobsluhy, dětské kuchyňky s výbavou (nádobí,

příbory, hrnce, sporák, popř. i myčka na nádobí) a také všechny druhy strojů (bagry, traktory, jeřáby, cisterny, atd.). (TITĚRA, 1963)

Mezi těmito hračkami by neměly chybět didaktické pomůcky, se kterými si dítě nejen

hraje, ale rozvíjí určité schopnosti (jemnou a hrubou motoriku, sebeobsluhu, smysly, matematické schopnosti, myšlení – např. třídění, řazení, srovnávání, analýzu a syntézu,

koordinaci zraku s pohybem ruky) a také procvičuje naslouchání, soustředění, pozorování a objevování.

Pro každou věkovou skupinu můžeme určit několik kategorií hraček, které by mělo mít

každé dítě, aby mu poskytli potřebné zkušenosti. Tato řada se s věkem dítěte rozšiřuje, obohacuje, mění ve velkostech i proporcích. (DOSTÁL, 1988)

Mišurcová (1989, s. 84) uvádí soubor her a hraček pro předškolní dítě •

Panenka s vybavením (oblékací souprava, toaletní souprava, nádobíčko,

postýlka, kočárek, pokojíček, zdravotnický kufříček, miniaturní panenka s cestovním vybavením)

• • •

Panák, medvídek nebo jiné zvířátko z textilu Maňásky, případně loutkové divadlo

Stavebnice – konstruktivní (z dřevěných kostek, umělohmotných tvarů),

námětové (města, vesnice), dopravní prostředky (skládací vláček, nákladní auto, autojeřáb, miniaturní autíčka)

• • • •

Stolní hry – puzzle, domino, loto, obrázkové karty, mozaiky, vkládačky

Pohybové hračky – míč, obruč, švihadlo, kroužky k házení, kuželky, větrník,

houpací kůň, trojkolka, koloběžka, dětské kolo;

pro sezónní činnosti – kolečkové brusle, sáně, brusle, boby, lyže, apod.

Pomůcky pro rozvoj jemné motoriky – tabule, křídy, stojan na malování,

temperové barvy, tužky, modelovací hlína, modurit, magnetická tabule, skládačky a vystřihovánky z papíru, navlékací korále a tvary, souprava na šití a vyšívání, pracovní nástroje: kladívko, kleště

• •

Nářadí k práci na zahradě: rýč, hrábě, lopata, konvička

Hračky do písku: kbelíček, lopatka, tvořítka, vozík na písek

- 21 -

• •

Hračky do vody: zvířátka z umělé hmoty a gumy, nafukovací hračky Zvukové hračky: bubínek, píšťalka, trubka, xylofon, triangl, atd.

3.3

Dle materiálu hraček

Hračky z plastických hmot

Plastické hmoty nahradily v mnoha případech dřevo a kov. Pro výrobu hraček se používají plastické hmoty, které lze poměrně lehce tvarovat, mají dobré fyzikální a

mechanické vlastnosti a jsou cenově i materiálově dostupné. Hračky z umělé hmoty jsou vhodné zejména pro nejmladší děti, poněvadž jsou lehce umyvatelné. Hračky z kovů

Kovové materiály umožňují všestranné tvarování a při relativně nízké váze dávají

výrobku vysokou pevnost. Hlavním představitelem kovových hraček jsou mechanické hračky opatřené pohybovým zařízením. Hračky ze dřeva

Průmyslově vyrobené dřevěné hračky vznikly ve druhé polovině 18. století, výroba se inspirovala ve tvarech a námětech lidové tvorby. Přirozená krása dřeva umocňuje

vzhled hračky, takže je mnohem přitažlivější než její plastové nebo plechové varianty.

Děti dávají přednost barevnosti, proto se i dřevěné hračky lakují nebo zdobí kresbou. Důležitá je rovněž mechanická povrchová úprava, která zajistí příjemný hmatový vjem. Hračky z textilu a kůže

Hračky z textilu zahrnují širokou škálu plyšových a sametových zvířátek, hadrových panenek, oblečků, loutek, kašpárků a klaunů. Tyto hračky jsou u dětí velmi oblíbené a poskytují jim více radosti a rozptýlení než tvrdá hračka ze dřeva nebo z kovu. Na trhu je

velký výběr textilních hraček rozmanitých barev, vzorů a vlastností i z protialergického

materiálu. Z kůže se zpracovávají spíše doplňky k hračkám, jako jsou postroje na zvířátka a houpací koně, kabelky a soupravičky pro panenky apod.

- 22 -

Hračky z papíru

Typickými zástupci papírových hraček jsou zejména knížky a leporela, dále omalovánky, puzzle a vystřihovánky. Papír je málo odolný vůči opotřebení, ale je levný

a poskytuje prostor pro další výtvarnou činnost, např. kreslení, vybarvování, vystřihování, skládání.

Hračky z keramiky a skla

Mezi keramické hračky patří hlavně různé jídelní soupravy a nádobíčka pro panenky, které jsou většinou porcelánové. Dříve se z porcelánu vyráběly loutky a hlavičky

k loutkám, ty však byly postupně nahrazeny umělými hmotami. Skla se v hračkářském průmyslu používá jen výjimečně a to při výrobě očí loutek a zvířat, či skleněných

barevných kuliček. Sklo se rovněž nahrazuje umělými hmotami, které se lépe zpracovávají, dá se do nich vrtat, řezat a lépe je tvarovat. Ostatní materiály

Z chemické výroby jsou známé modelovací hmoty jako je plastelína, gumové tiskárničky s razítky písmen nebo obrázků. (TITĚRA, 1963)

3.4

Dle funkce hračky

Estetická funkce

U dětí předškolního věku můžeme vysledovat existenci určitých estetických kategorií –

důležitým kritériem oblíbenosti hračky je barva a tvar. Zpočátku dítě vyžaduje barevnou a tvarovou jednoduchost, postupně žádá složitější tvarové zpracování. Barevnou

blízkost k reálnému vzoru dítě preferuje až v pozdějším věku, protože hračka jednoznačně vymezuje jeho fantazii. Dítě často toleruje poškození z hlediska funkčnosti hračky, ale ztrácí zájem o hračku, je-li rozbitá (deformovaná) nebo špinavá.

- 23 -

Sociální funkce hračky

Hra dítěte není považována za chování izolovaného subjektu, ale je prostředkem pro rozvoj mezilidských vztahů. Vztah dítěte k hračce je o to vřelejší, o co kladnější je vztah

mezi dítětem a blízkou osobou, která mu hračku darovala. Hračky jsou chápány jako

výrobky vytvářené společensko-kulturními podmínkami, což ovlivňuje možnost přístupu dětí ke konkrétním hračkám. Hygienické a bezpečnostní funkce

Hračka má být bezpečná pro dítě i pro jeho spoluhráče, proto nesmí mít ostré hrany a hroty. Materiál, ze kterého je vyrobena musí být zdraví neškodný (tedy nedrobivý,

netříštivý, protialergický, nesmí se olupovat a uvolňovat barvy a laky při omývání, atd.). Hračka musí být snadno čistitelná a odolná vůči dezinfekci. Výchovné funkce

Výchovný obsah hračky je naplněn, má-li hračka pro dítě podnětový, vývojový nebo cvičný smysl, udělá-li mu radost, přispívá-li k tělesnému a duševnímu rozvoji, pomáhá-

li k tvořivému dílu nebo ho naučí něčemu novému. Nemůže-li si dítě hrát svobodně a volně, ztrácí motiv ke hře. Když dítě nedostane vhodnou hračku v pravý čas, může být negativně poškozen jeho vývoj. (DUPLINSKÝ, 1993)

- 24 -

4

Výběr vhodné hračky

Hračka by měla být pro dítě především motivující, vyvolávající u něj pocity a představivost. Záleží na tom, jakým směrem je dítě zaměřené – některé rádo kreslí, jiné

si rádo staví. Rodiče by měli vybírat hračky hlavně podle osobnosti dítěte. (TITĚRA, 1963)

Pokud jde o hračky, lze souhrnně říci, že při jejich výběru platí zlaté pravidlo: ne

mnoho, ale kvalitativně co nejlepší, aby si z nich dítě mohlo zorganizovat hru obsažnou, různorodou a nápaditou.

Důležité je, aby hračky nebyly jen více méně náhodným souborem, ale aby tvořily

celek, v němž jsou jednotlivé druhy hraček zastoupeny v určitých proporcích. (MIŠURCOVÁ, 1989)

4.1

Požadavky na hračku

Přiměřenost hračky k věku dětí je prvním obecným požadavkem, kladeným při výběru

hračky. Vybíráme však hračky nejen vzhledem k počtu let, ale i vzhledem k jejich

vývojovému stupni. Jinak bude vypadat požadavek dítěte na hračku u tříletého a pětiletého, kdy bude hračka složitější a vzhledově odlišná. V současnosti výrobci hraček pomáhají nakupujícím označením věku dítěte, pro který je hračka určena.

Dále má mít hračka výchovný aspekt, neboli pedagogicko-psychologické požadavky. Při

výběru se zamyslíme, co dítě získá, bude-li se novou hračkou zaměstnávat, vede-li k získávání znalostí, dovedností, k tvořivosti.

Dalším požadavkem je co největší všestrannost využití. Hračka by tedy měla být variabilní, upotřebitelná z hlediska dítěte v různých hrách, aby vedla k zamyšlení dítěte.

Každá hračka by měla také ponechat prostor pro fantazii. Jednoduchý panáček může být princem a příště třeba chuďasem, příliš popisná hračka brání rozvoji fantazie.

Dbáme také na to, aby obsah a námět hračky byl dětem srozumitelný a aby obohacoval jejich poznání.

Důležité je, aby velikost hračky byla přiměřená velikosti dítěte, aby s ní mohlo jednoduše manipulovat.

- 25 -

Nemalou pozornost věnujeme materiálu, z něhož je hračka vyrobena Musí být zvolen tak, aby byl dítěti příjemný a aby ho nedráždil (různé druhy alergenů).

Z hlediska ekonomického je na hračku kladen požadavek trvalosti, aby se při první

manipulaci s ní nerozbila. V dítěti vzbuzuje rozbitá nebo poškozená hračka lítost a hněv.

V neposlední řadě hlídáme, zda hračka odpovídá požadavkům hygieny a bezpečnosti, kdy hračka nesmí ohrožovat zdraví a bezpečnost dětí při hře. Důležitý je povrch hračky

(lakované nátěry), materiál, z kterého je vyrobena (protialergické tkaniny), možnost

omytí povrchu a zda je hračka bezpečná (bez ostrých hran, hrotů, hřebíků nebo drobných částí ke spolknutí).

Důležitým požadavkem nejen dětí je, aby se líbila. Dbáme tedy, aby jejich barva a tvar odpovídali požadavkům výtvarným a estetickým. Barva má být v harmonii a odpovídat

skutečnosti. Někdy recesní vzhled hračky, který připadá vtipný dospělým, nemusí být vhodný pro dítě. (MIŠURCOVÁ, 1989; DVOŘÁČKOVÁ, 2005)

Nejdůležitějším kritériem hodnocení hraček dítětem je funkční rozsah hračky. Funkční

detail nebo reálný prvek výrazně zvyšují oblíbenost hračky, věrnost dítěte k hračce a intenzitu zaujetí při hře. (DUPLINSKÝ, 1993)

4.2

Vhodné hračky pro děti s postižením

Didaktické hračky se používají zejména při práci s dětmi s handicapem. Zde jsou

zmíněna jen některá specifika hraček pro různá postižení. Hra a hračka je jako

výchovný prostředek nezbytná. Využití správné hry a hračky brání tomu, aby se

k vadám vrozeným nepřidaly ještě defekty pramenící z nesprávné výchovy a nedošlo např. k senzorické nebo motorické deprivaci.

Děti s poruchami zraku potřebují hračky, které jsou co nejvěrnějším odrazem

skutečnosti, pokud jde o tvar i barvu, a skýtají jim mnohostrannou zkušenost hmatovou. Jelikož tyto děti jsou omezeny ve svém pohybu, potřebují také hračky, jež rozvíjejí motoriku lokomoční a dávají při pohybu jistotu (např. kočárky s panenkami).

Děti s poruchami sluchu využívají při hrách celé bohaté škály hraček pro zdravé děti.

Pro podporu a rozvoj zbytku sluchu jsou však používány zejména hračky zvukové (např. dětské hudební nástroje, ozvučené balónky

apod.).

Ale

také

hračky

obohacující představy dětí, jejich řeč a takové, které napomáhají navázat kontakt - 26 -

s ostatními dětmi (hračky a pomůcky pro pohybové hry).

Děti s poruchami řeči potřebují hračky, jež podporují správné dýchání a podněcují

k vyjadřování (např. větrníky, píšťalky, dechové nástroje, hrací skříňky apod.) Důležité

je všechny činnosti a hry prováděné s dětmi okomentovat a dávat tak dítěti správný řečový vzor.

I u dětí s poruchami chování slouží hra jako léčebný prostředek. Zatím se teprve

rozpracovávají metody léčby hrou při emočních poruchách (přílišná agresivita nebo bojácnost), při zlozvycích, při sociální maladaptaci (odmítání školní docházky, poruchy ve vztazích) apod.

Děti s mentálním postižením si v průměru hrají daleko méně než stejně staré zdravé

děti, proto potřebují silnější podněty ke hře. Většinou upřednostňují jednoduché, schématické činnosti, které stereotypně opakují. Dětem chybí velmi často nápady, jak

hru oživit, proto volíme hračky s konkrétními srozumitelnými znaky (např. kostky, na

nichž jsou namalována okna a dveře, inspirující děti ke stavbě domu). Barva a tvar

hračky má respektovat skutečnost, aby hračka dítě nemátla. Mentálně postižené dítě se

snáze zraní, nepředvídá důsledky svého jednání a může ublížit i svému spoluhráči, proto je nezbytný stálý dohled na hrající si děti.

Na rozdíl od dětí s mentálními poruchami děti postižené tělesně mohou využívat a hrát

si s celou škálou hraček, jež jsou pro zdravé děti. Při léčbě má být zachována radost ze hry, bez nucení a upozorňování na léčebný smysl hry. Hračka může pomoci při pohybu

z místa na místo (např. houpací kůň na kolečkách) nebo při rehabilitaci oslabených

svalových partií či snížené pohyblivost kloubů (pro výcvik ruky se doporučují kostky, dřevěný vlak, plyšová zvířátka, zvukové figurky, skládací pyramidy, ale i panenky).

Velký význam má hračka po amputaci při navykání na protézu a při ovládání nového umělého údu. (MIŠURCOVÁ, 1989)

- 27 -

5

Výroba vlastní hračky

Hračky, které si dítě samo udělá, patří k těm nejmilejším, proto bychom měli

podporovat jeho snahu vyrobit si je samostatně. Od čtvrtého roku se dítě začíná zajímat o stříhání, skládání a lepení papíru. Papír je spolu s textilem základním materiálem,

z něhož může dítě něco vytvářet a při tom poznávat jeho vlastnosti. Pro zhotovení papírové hračky je nejvhodnější silný kreslící karton nebo papír z krabice od bot, který je z jedné strany hlazený a z druhé hrubý – vhodný pro omalování.

Z procházky si děti mohou přinést různé přírodní materiály (kaštany, větvičky, kůru,

šišky, žaludy), ze kterých si pak samy zhotoví hračky. Plastelína, dřevo nebo modelovací

hlína

jsou

(MIŠURCOVÁ, 1989)

také

oblíbenými

surovinami

na

výrobu

hraček.

Níže je uveden jeden příklad hračky, kterou si může vyrobit dítě samo s malou dopomocí dospělého.

Lodička z kuchyňských houbiček

Postup výroby:

Z houbiček vystříhejte základní tvar lodě. Poté vystřihněte malé čtverečky, obdélníky, kolečka z různobarevných houbiček a přilepte tyto tvary na lodičku a vytvořte z nich okénka, kabinky, komín

nebo strojovnu. Lakem můžete domalovat další

detaily. Počkejte, až lepidlo zaschne a můžete

zvednout kotvy a vyplout s loďkou do vany nebo do brouzdaliště. (BLAKEYOVÁ, 2001)

Dříve vyráběli hračky rodiče nebo šikovní prarodiče, aby si měly děti s čím hrát a aby

se zabavily. Dnes je na trhu dostatek hraček a děti o ně nemají nouzi. Rodiče tedy nepotřebují a ani se nesnaží dítěti vytvářet další hračky, i když by to jejich potomci často velmi ocenili.

- 28 -

Zde je uveden příklad vlastní výroby didaktické hračky. Textilní sluníčko

Z tohoto veselého sluníčka se v okamžiku stane kytička, když děti připnou všechny knoflíčky umístěné na paprscích. Cílem je zapnout knoflík do poutka stejné barvy, čímž

si děti cvičí jemnou motoriku, rozlišují barvy a mohou je také pojmenovat. Pusa sluníčka slouží i jako kapsička pro případnou odměnu.

Postup výroby:

Vystřihneme základní tvar sluníčka ze žluté a modré látky a po obvodě sešijeme

z rubové strany. Necháme otvor ve velikosti asi dvou paprsků na obrácení sluníčka na lícovou stranu a pro naplnění vatelínem (nebo vatou). Vystřihneme oči, nos a pusu a vše

přišijeme na středovou část sluníčka. Vrchní stranu pusy necháme nezašitou, aby

sloužila jako kapsa. Poté přišijeme různobarevné knoflíky na špičky paprsků (s tím

mohou pomoci i šikovné děti). Z barevných bavlnek nebo z vlny uháčkujeme krátké řetízky (barvy řetízků musí korespondovat s barvami knoflíků), které přišijeme na

stranu, kde má slunce obličej a vytvoříme barevný kruh. U každého paprsku by měly být tři poutka, z nichž nejméně jedno musí mít stejnou barvu jako knoflík na paprsku.

- 29 -

6

Vztah hry a hračky

Nespecifičtějším projevem dětského chování je hra a hračka je prostředek, používaný při hře. Abychom pochopili význam hračky v životě dítěte, musíme poznat i proces jejího využití – tedy hru.

6.1

Klasifikace her

Je obtížné najít v odborné literatuře spolehlivou a všechny druhy dětské hry zahrnující

typologii. Většina herních klasifikací vychází z vývojového hlediska, tj. vychází

z charakteristik herního chování převážné většiny dětí v jednotlivých fázích ontogeneze.

Jinými třídícími kritérii může být věk nebo pohlaví dítěte, rozlišují se tedy hry dětské, chlapecké a dívčí. Z hlediska množství hráčů dělíme hry na individuální a kolektivní,

dále hry tvořivé a hry s pravidly. Podle toho, kde se hra uskutečňuje na hry v místnosti, v přírodě nebo v tělocvičně. Z psychologického hlediska je však důležité kritérium psychické funkce, která je nejvíce daným typem hry stimulována. Dělíme tedy hry na: • • • • • • • • • •

senzomotorické (př. vystřihování, malovaní)

intelektuální (př. řazení, třídění, srovnávání obrázků) manipulační (př. kostky)

pohybové (př. jízda na koloběžce)

konstruktivní (př. modelování, sestavování) destruktivní (př. rozebírání stavebnice)

napodobivé (př. napodobování maminky – mytí nádobí, utírání prachu) námětové (př. na průvodčího, na lékaře)

fantazijní (př. hovor s vymyšlenou osobou)

kombinační (př. šachy, dáma, řešení hlavolamů, křížovek)

Specifické místo v těchto různých klasifikací zaujímají: • •

psychoterapeutické hry, které jsou prostředkem pro sehrání scény ze života

dítěte

didaktické hry, které rozvíjejí poznávací procesy a vědomosti

Ve studiích věnovaných problematice dětské hry se většinou předpokládá jakýsi kladný

mravní aspekt obsažený v herním chování. Jen v menšině studií se setkáváme s popisem

negativních vlivů na dětskou osobnost, např. nepřiměřené přístupy a jednání ke zvířatům nebo hračkám. (DUPLINSKÝ, 1993) - 30 -

6.2

Vhodné podmínky pro hru

Pro dobrou hru nestačí jen dobrá hračka, je k ní třeba také vhodné prostředí. Proto je dále uvedeno několik požadavků na dětskou hru doma.

Prvním požadavkem je vymezení místa pro hru, kde se dítě cítí spokojeně. Menší děti si

rády hrají na zemi, na které klečí, sedí, leží na břiše a neustále mění polohu, což je pro ně velmi zdravé. V koutku, kde si dítě hraje, byl měl být kobereček nebo rohož, aby dítě

nenastydlo. Později by dítě mělo dostat stolek s židličkou, velikostně přiměřený věku, aby si mohlo nerušeně kreslit, modelovat si, nebo se připravovat na školu. Místo, kde si dítě hraje, má být klidné s dostatkem denního světla.

Dále bychom měli dítěti dopřát pokud možno co nejvíce času ke hře a nikdy ho

bezdůvodně nepřerušovat. Zvykne-li si dítě na určitý denní režim, využije volné chvíle ke hře a nebudeme ho muset vyrušovat.

V pravý čas poskytneme dítěti kvalitní hračku a budeme ho vést k tomu, aby ji

udržovalo v pořádku, šetřilo ji a vážilo si jí. Jakmile hračka splní svou funkci, má být

doplněna (např. příslušenstvím k panence) nebo vystřídána za novou, dokonalejší. (MIŠURCOVÁ, 1989)

Hračku by měl dávat dítěti rodič, nebo jiný dospělý a měl by přiměřeně vysvětlit, jak

s ní zacházet a proč ji dostalo. Pokud dokážeme dítěti zábavnou formou každou hračku přiblížit, můžeme očekávat, že si dítě bude hraček vážit, rozumět jim a že s nimi bude dobře zacházet. (MEDKOVÁ, 2003)

Dětskou hru bychom neměli kritizovat ani opravovat, pokud probíhá správně. Všimneme-li si, že děti při hře na prodavače a zákazníky nezdraví, zahrajme si s dětmi a nahlas pozdravme. Děti si toho jistě všimnou a začnou to napodobovat.

Dále bychom měli projevovat zájem o hru, ale nesmíme se stále vměšovat. Necháme

děti volně si hrát. Chceme-li hru oživit, napovíme nebo se zeptáme např. „Kde panenka bydlí?“, „Co bude papat?“ nebo přidáme hračku např. lžičku na krmení.

Děti bychom měli při hře přiměřeně chválit a umožnit jim individuální hru, ale i hru

s jinými dětmi. Dalším požadavkem pro dobrou hru je respektování vlastnictví dětí, při výběru hraček nerozlišujeme mezi hračkami pro chlapce a děvčata a neděláme z úklidu

hraček po hře každodenní tragedii. V neposlední řadě bychom měli děti poučit,

- 31 -

přiměřeným způsobem k jejich věku, že hra může být spojena s nebezpečím. (MIŠURCOVÁ, 1989)

6.3

Množství hraček a jejich vliv na hru

Millarová (1978, s.265) prezentuje výzkum chování dětí s různým množstvím vybavení

na dětském hřišti. „Tento výzkum prokázal, že při menším množství hraček měly děti

mezi sebou mnohem více vzájemných kontaktů. Rovněž vzrostlo nežádoucí chování a děti si hrály více s pískem a blátem. Rozsáhlé herní vybavení sice omezilo sociální

kontakty, avšak mělo stimulující vliv na explorační a konstrukční činnosti jednotlivce.“ Různé druhy a množství hraček se tedy liší v tom, nakolik povzbuzují nebo tlumí

sociální kontakty mezi dětmi nebo mezi dospělými a dětmi. Některé hry povzbuzují kontakt s ostatními více než jiné. „Zjistilo se, že předškolní děti mluví více při hře

s panenkou a vybarvování omalovánek pastelkami, než když malují, vystřihují nebo si prohlížejí knihy. (MILLAROVÁ, 1978, s. 265)

Na otázku „Kolik má dítě mít hraček?“ se autoři shodují na názoru, že „ne mnoho, ale

dobrých, tzn. takových, které podporují všestranně dětské hry, např. pohybové, smyslové, intelektuální a společenské.“ (MIŠURCOVÁ, 1989, s. 75)

6.4

Rozdíly mezi hrou děvčat a chlapců

Jak uvádí Millarová (1978, s. 237) „Ve většině společností se rozdíly mezi chlapci a děvčaty nejen předpokládají, ale i aktivně povzbuzují.“ V naší společnosti se odchylky

od stereotypu chování určitého pohlaví tolerují pouze v ranném věku, později se obvykle stávají terčem posměchu vrstevníků. Od chlapců se očekává spíše aktivní

silová zábava, klidnější aktivity jako např. čtení nebo hraní na klavír na úkor fyzických aktivit bývají považovány za zženštilé. Podobně je tomu u děvčat, kde se předpokládají

klidnější aktivity typu hry na domov, malování a ruční práce, naopak divoké a hlučné

hry bývají považovány za projev ztřeštěnosti. Chlapci málokdy dostávají vlastní

panenky, s výjimkou medvídků a děvčata zřídkakdy dostanou jako dárek autíčka a vláčky, i když je může hra s nimi těšit. Během posledních let se rozdíly ve hře mezi

děvčaty a chlapci značně zmenšily. Proto bychom měli akceptovat individualitu každého dítěte a dát mu možnost hrát si s hračkami, o které projeví zájem. (MILLAROVÁ, 1978)

- 32 -

7

Vliv hry a hračky na dětskou osobnost

V předškolním věku dítě vnímá svět globálně, a právě v tomto období je důležité

poskytovat dítěti správné informace o světě kolem něj. Můžeme tak činit přirozeně a

nenásilně prostřednictvím hraček. Tak například dřevěná hračka podá dítěti informace o váze, teplotě i kresbě růstu stromu. (MEDKOVÁ, 2003)

7.1

Rozvoj osobnosti hrou

Hra s hračkami nejen odráží určité osobnostní rysy, schopnosti a dovednosti, nálady a city, ale pomáhá je též rozvíjet. Znalosti i vědomosti se kombinují s představivostí a fantazií i s porozuměním sociálním vztahům a orientovaností ve vnějším světě. Využití

bohatého inventáře hraček nám pomůže při záměrném rozvoji osobnosti dítěte a to nejen v pedagogice (při výchově dětí v různých institucích) a speciální pedagogice (u

postižených dětí), ale i ve výchovném přístupu k dítěti doma v rodině. „Hra s hračkami má svůj význam i v psychoterapii dětí, které trpí úzkostnými stavy a neurotickými

potížemi, ke kterým se lékař či psycholog jen těžko dostává rozhovorem. Dítě často nedokáže svůj problém vyjádřit slovy, ale názorně ho předvede v sehrání nějaké scény

nebo ve vybudování malého světa z hraček, který svou organizací poodhaluje povahu narušení vztahů ve vnitřním světě dítěte.“ (BORECKÝ, 1982, s. 69) Ke skutečnému

rozvoji osobních vloh dětí a k otevřenějšímu vyjadřování citů se nedostaneme při jediném nabídnutí hraček, ale po opakovaném kontaktu dítěte s materiálem, k němuž se může vždy vracet a své náměty opakovat, rozvíjet a zdokonalovat. (BORECKÝ, 1982)

Hra připravuje předškolní dítě na život v kolektivu, individuální hra předchází hře ve

dvou a kolektivní hře. Tento přechod nebývá pro děti snadný, dítě si totiž rádo hraje se svými hračkami, ale při skupinové hře ho mohou lákat i cizí hračky, které si bez dovolení vezme a pak dochází ke konfliktům. V průběhu doby, vedeme děti k tomu, aby

se rozdělily a své hračky kamarádovi půjčily, tím překonají svůj egoismus a konflikty tohoto druhu vymizí. (MIŠURCOVÁ, 1989)

7.2

Charakteristika předškolního věku

Vývojová psychologie dělí lidský život do několika období. Prvním je prenatální

období, po narození je to novorozenecké období, kdy se dítě přizpůsobuje nárokům

života mimo mateřskou dělohu, přichází období kojenecké přibližně do 1 roku,

- 33 -

následuje období batolecí přibližně do tří let, kdy je dítě už schopno opouštět prostředí své rodiny a zapojovat se do širších společenských okruhů. Dalším obdobím je předškolní věk, mladší školní věk, starší školní věku, adolescence, dospělost a stáří.

Předškolní věk je charakterizován na svém začátku první společenskou emancipací

dítěte a na svém konci pak nástupem do školy. Celý předškolní věk trvá tedy zhruba od tří do šesti let. V tomto období dítě vyspívá po všech stránkách – tělesně, pohybově, intelektuálně, citově i společensky. Vývoj oproti předcházejícím obdobím probíhá méně

překotně a stává se plynulejším. Své schopnosti a dovednosti neustále zdokonaluje. Je velice aktivní, stimulující podněty si opatří většinou samo vlastním úsilím, podle svého zájmu.

„Předškolní dítě má rádo pohádky a jeho hra je plná neotřelé fantazie.“ Mladší

předškolák si s hračkami hraje (např. staví věž nebo navléká korálky), starší předškolák si už hraje na něco (např. na stavitele, na návrháře, atd.). „Vytvářejí se tzv. prosociální

vlastnosti, jako je souhra a spolupráce, soucit a soustrast, společná zábava, první

přátelství atd.“ (MATĚJČEK, 2005, s. 140) V tomto období si dítě lehce osvojuje

hygienické, pracovní a společenské návyky, ale i dovednosti, jak zacházet s hračkami,

s psacím a výtvarným nářadím. To vede k tomu, že chce všechny činnosti provádět samo. Jestliže neumožníme dítěti uplatnit se v samostatném jednání, snaha dítěte se může zvrtnout v neposlušnost, odmlouvání, vzdor a negativismus. (MATĚJČEK, 2005)

7.3

Model potřeb malého dítěte

podle J. Langmeiera a Z. Matějčka

Dětští psychologové ve svých výzkumech prokázali, že tak jako existují základní biologické potřeby, které musí být naplněny (potrava, teplo, ochrana před nemocemi a

úrazy), tak musí být uspokojeny i psychické potřeby, aby se dítě mohlo vyvíjet ve

zdravou osobnost a zdárně se vyvíjelo jak po tělesné, tak duševní stránce. Podle

Matějčka je jich pět a nad každou novou hračkou i nad souborem hraček v dětském pokoji bychom se měli ptát, jak pomáhají naplňovat tyto psychické potřeby dětí. 1. Potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších podnětů.

Takový přívod podnětů, který organismus „naladí“ na žádoucí úroveň aktivity. Pro člověka to znamená, že se nebude nudit ani že nebude podněty přetěžován.

- 34 -

2. Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech.

Naplnění této potřeby umožňuje, aby se z podnětů, které k nám přicházejí, staly

zkušenosti, poznatky a pracovní strategie. Kdybychom všechno dění ve svém

okolí vnímali jako náhodné, vznikl by z toho chaos a ničemu bychom se nemohli naučit. Je to základní potřeba umožňující učení.

3. Potřeba prvotních citových a sociálních vztahů, tj. vztahů k osobám prvotních vychovatelů.

Uspokojení této potřeby přináší dítěti pocit životní jistoty a je podmínkou pro žádoucí vnitřní uspořádání jeho osobnosti.

4. Potřeba identity, tj. potřeba společenského uplatnění a společenské hodnoty. Z náležitého uspokojení této potřeby vychází zdravé vědomí vlastního já.

5. Potřeba otevřené budoucnosti neboli životní perspektivy.

Její uspokojení dává lidskému životu časové rozpětí, což v psychologické řeči

znamená rozpětí mezi otevřeností a uzavřeností osudu, mezi nadějí a beznadějí, mezi životním rozletem a zoufalstvím. (HAVLÍNOVÁ, 1997, s. 37)

- 35 -

8

Organizace a akce zabývající se hračkami

Poradenské služby v oblasti hraček se snaží poskytovat odborníci, kteří se sdružují například v Pedagogickém centru, Asociaci hračkářů Unie výtvarných umělců nebo

Asociaci mateřských škol. Chybí ale prostor pro zveřejňování názorů. Odborný časopis

o hračkách zanikl z čistě ekonomických důvodů a dříve často uskutečňované výstavy hraček jsou dnes již sporadické. (MEDKOVÁ, 2003)

8.1

Sdružení pro hračku a hru

Sdružení je samostatným právním subjektem se sídlem v Praze a bylo zaregistrováno 18. prosince 1990. Posláním Sdružení pro hračku a hru je spojovat individuální a skupinové zájmy k řešení problematiky hry a hračky, její torby a užití. Zabývá se především

pedagogicko-psychologickými, zdravotně-bezpečnostními,

výtvarnými,

výrobními a komerčními aspekty herních předmětů s cílem zvýšit růst kvality hraček a působit na zlepšení jejich vlastností v zájmu rozvoje dětské osobnosti a hodnotné hry vůbec. Sdružení pořádá různé druhy odborných, doplňkově vzdělávacích a

společenských akcí, podporuje studijní, ediční a propagační činnost, poradenskou a informační službu, spolupracuje s dalšími organizacemi u nás i v zahraničí. Dále

podporovalo rozšíření časopisu Hračka a od roku 1993 vydává adresář výrobců, maloobchodních firem, zástupců zahraničních firem a institucí působících v ČR, který

je doplněn přehledem výrobců hraček podle zpracovávaných materiálů a druhů výrobků v oboru i s anglicko-německým komentářem. (KNÁPEK, 2002)

8.2

Salon hraček a soutěž „Správná hračka“

V říjnu roku 2005 proběhl již třináctý Salon hraček, který

každoročně pořádá Asociace předškolní výchovy, kde probíhá informativní a prodejní výstava hraček, didaktických pomůcek,

tělovýchovného a jiného vybavení pro mateřské školy, ale i pro rodiče. V rámci Salonu

proběhlo dvanácté kolo prestižní soutěže „Správná hračka“. Přihlášeno bylo 18

hraček, jež byly testovány dětmi i odbornou porotou, která poté udělila právo na označení logem Správná hračka šesti herním objektům. Cílem soutěže je informovat o didakticky i výtvarně hodnotných

hračkách,

pomoci

- 36 -

pedagogickým

pracovníkům dětských zařízení, ale i rodičům orientovat se v širokém sortimentu hraček

a herních pomůcek. Kritéria pro hodnocení jsou: kvalita (použitý materiál, funkčnost), provedení (kvalita výroby), design (estetická úroveň, vzhled, barevnost), originalita výrobku (novinka v kolekci, patent), použití hračky (výchovný účel, didaktické využití a funkčnost). Logem Správná hračka se tedy pyšní:

1. Textilní knížka pro nejmenší děti (výrobce: M. Mayerová)

2. Komunikace – společenská hra podporující slovní zásobu a spolupráci (Ing. J. Kolorosová)

3. Půlené domino – společenská hra (Ing. J. Kolorosová)

4. Figurínek – plastové kruhové výseče a podložky s kruhy na umístění dílů k procvičení barev, tvaru a kombinačních dovedností (Benjamín)

5. Altisystem – plastová skládačka pro překážkovou dráhu a pohybové hry (Benjamín)

6. Ateliér Triolo – skládačka pro nácvik skládání a řazení barev a tvarů (Benjamín) (CARDOVÁ, 2004)

V roce 2004 získali diplom a právo označovat svůj výrobek logem Správná hračka autoři těchto hraček:

1. Labyrint – magnetická rallye (Ing. J. Kolorosová) 2. Záchranný systém a stavba (Ing. J. Kolorosová) 3. Chytré blešky (Benjamín)

4. Vrták kaštanů (Benjamín)

5. Sada dřevěných dopravních prostředků (D. Pokorná) 6. Sada puzzle dřevěná (Press Pygmalion)

7. Dřevěná hra Multitalent (Press Pygmalion) 8. Zajíc v pytli (Ing. J. Kolorosová) 9. Duha (Ing. J. Kolorosová)

10. Dětský hrací kobereček s kostkami a figurkami „Člověče, nezlob se“ (C. C. T. International).

Seznam všech hraček, které mohou používat logo Správná hračka je vystaven na internetové adrese Asociace předškolní výchovy www.asociacepv.com.

(CARDOVÁ, 2004)

- 37 -

8.3

Soutěž „Česká panenka“

Soutěž vznikla v roce 2000 v návaznosti na pětiletou tradici pořádání kurzů výroby

panenek. Partnerem akce se stal Puppenatelier Šlesinger z Norimberka. Na této soutěži prezentují svá díla absolventi kurzů a zájemci o tento druh umění. První ročník se

uskutečnil v návaznosti na výstavu panenek ve Strakonicích, poslední čtyři ročníky probíhaly již v prostorách Zámku Blatná ve spolupráci s kulturním oddělením

Městského úřadu v Blatné. Každý rok se vyhlašuje speciální kategorie jako „Téma

roku“, takže v roce 2000 se představovaly „České krojované panenky“, poté panenky z doby Rudolfa II., téma roku 2003 byly „Staré pověsti české“, roku 2004 „Rok české hudby“ a roku 2005 „Česká pohádka“. Letos se budou prezentovat panenky na téma „Život na hradech a zámcích“ a to od 22. – 24. 9. 2006. (ŠLESINGER)

- 38 -

VÝZKUMNÁ ČÁST V této bakalářské práci jsou prezentovány výsledky tří typů výzkumných šetření.

Prvním je dotazníkové šetření, které si kladlo za cíl zmapovat názory a fakta o didaktických hračkách od rodičů dětí předškolního věku. Druhým je sběr dat z internetových stránek výrobců a distributorů hraček. Sesbírané údaje byly roztříděny

do vlastních kategorií a tvoří tak typologii didaktických pomůcek dostupných na

českém trhu. Třetím šetřením je rozhovor s řediteli a vedoucími mateřských škol, který

doplňuje výsledky předchozích dvou výzkumů o názor odborníků z praxe. V této práci se tedy kombinuje kvalitativní a kvantitativní výzkumné šetření.

1

Dotazníkové šetření

Dotazník je určen pro hromadné šetření. Je tvořen souborem otázek, předkládaným respondentům v písemné podobě, za účelem zjištění specifických údajů, názorů, postojů nebo mínění. (MAŇÁK, 1994)

1.1

Cíl výzkumu a formulace hypotéz

Cílem bylo zjistit tvrdá data (věk, pohlaví, vzdělání, příjem rodiny) a měkká fakta (názory, zkušenosti, hodnotový systém, přání a potřeby) od rodičů předškolních dětí a vyhodnocením těchto údajů prokázat nebo vyvrátit následující hypotézy: • • • • • • • •

Lidé s vyššími příjmy preferují hračky ze dřeva.

Lidé s větším počtem dětí nakupují menší množství hraček.

Na českém trhu je dostatek didaktických hraček, všeho druhu. Didaktické hračky jsou cenově dostupné.

Rodiče si jsou vědomi, že didaktické hračky jsou základní podmínkou kladného

vývoje dítěte.

Zvyšující se popularita internetu se odráží i v častějším nákupu hraček

v elektronických obchodech.

Rodiče nerozdělují hračky na typicky holčičí a typicky určené pro kluky. Nejoblíbenější hračkou byla a je panenka a autíčko.

- 39 -

1.2

Cílová skupina

Vzhledem k sledovaným cílům byl zvolen skupinový výběr respondentů. To znamená,

že byli náhodně vybráni respondenti ze základního souboru, tedy rodiče dětí v

předškolním věku. Tato cílová skupina byla oslovena ve většině případů v mateřských školách, kde předávali nebo si vyzvedávali své děti, ale také v rodinném prostředí u příbuzných a známých.

1.3

Výzkumná metoda a příprava dotazníku

Dotazník byl sestaven v kombinované formě, v níž byly použity otevřené, uzavřené, polouzavřené i škálové otázky. Škálové otázky byly zodpovídány na numerické posuzovací škále. V otevřených a polozavřených otázkách rodiče měly možnost doplnit další údaje, které nebyly zahrnuty v uzavřených a škálových otázkách.

Dotazník byl anonymní. Po úvodním oslovení respondenta, které stručně vysvětlovalo

účel výzkumu, následoval soubor identifikačních otázek (pohlaví, věk a ukončené vzdělání). V druhé části se vyskytovaly otázky zaměřené na sledovaný problém. Za

každou otázkou byly v závorce uvedeny instrukce, jak ji vyplnit. Pro snazší zodpovězení jedné z otázek byla přidána grafická příloha. V závěru nechybělo poděkování za vyplnění a prostor pro případné připomínky. Plné znění dotazníku je umístěno v příloze číslo 2.

Před hromadnou distribucí byla provedena pilotáž dotazníku na malém vzorku respondentů a následné přehodnocení otázek, které se jim zdály nesrozumitelné, nebo nejednoznačné.

1.4

Realizace a distribuce dotazníků

Během února roku 2006 bylo osloveno šest mateřských škol a tři maminky v rodinném prostředí s žádostí o pomoc při výzkumu pro bakalářskou práci. Při výběru škol byly

zohledněny možné odlišnosti v kulturním prostředí větších měst a venkova, proto byly ve zkoumaném vzorku zastoupeny jak mateřské školy v malé vesnici, tak ve větším

městě (konkrétně v Brně). Rovněž počty dětí ve škole byly při výběru zařízení

zohledněny, takže byly zastoupeny mateřské školy od 25 do 100 dětí. Tento způsob distribuce dotazníků poskytoval dobrou šanci, že budou osloveni výhradně příslušníci

cílové skupiny výzkumu – osoby pečující o děti předškolního věku. Celkem bylo

- 40 -

distribuováno 120 dotazníků. V prvních dvou školách proběhlo osobní předávání

dotazníků, v dalších pomohly s distribucí paní učitelky. Někteří respondenti si

dotazníky odnášeli domů, ostatní je vyplnili na místě. Bylo vyhodnoceno 89 správně a kompletně vyplněných dotazníků, návratnost 74% lze považovat za dostatečnou.

1.5

Způsob zpracování výsledků

Po prvotním přezkoumání dat a vyřazení nesprávně nebo neúplně vyplněných dotazníků následovalo zpracování. Jednotlivé dotazníky byly převedeny do tabulky v relační

databázi MySQL pomocí nástroje phpMyAdmin. Tento způsob usnadnil vyhodnocení dotazníků a získávání složitějších souvislostí mezi otázkami. Vzhledem k tomu, že

databáze neměla uživatelské rozhraní, asistoval při vyhodnocování informatik, který převáděl požadavky výzkumného pracovníka do jazyka SQL (Structured Query Language – strukturovaný jazyk pro kladení dotazů).

Nejprve byly rozděleny jednotlivé proměnné dotazníků do tří skupin.

Nezávislé proměnné (pohlaví, věk, vzdělání, počet dětí předškolního věku, celkový počet dětí, příjem)

Závislé proměnné – jevy (vliv dětí při výběru hračky, návštěva internetových stránek

výrobce, výčet stránek, nákup hraček přes internet, četnost nákupu hraček, půlroční

útrata za hračky, samostatná výroba hračky, nejoblíbenější hračka respondenta,

nejoblíbenější hračka dítěte, hra s hračkami pro opačné pohlaví, koupě hraček pro opačné pohlaví, hra dítěte s hračkami pro opačné pohlaví, hračky, které mají doma)

Závislé proměnné – názory (výběr hračky, forma reklamy, funkce hraček, cenová

dostupnost, preference materiálů, preference obchodních kanálů, výhoda obchodního kanálu, typ hračky, který chybí na trhu)

Při vyhodnocování byly vyhledávány vztahy mezi nezávislými a závislými proměnnými i mezi závislými proměnnými navzájem.

1.6

Prezentace výsledků

Ekonomické souvislosti

Všechny rodiny s příjmem do 10, 15 a 20 tis. Kč utrácí za hračky za půl roku přibližně

stejné prostředky a nakoupí v průměru stejný počet hraček. Příjmová skupina nad

- 41 -

20 tis. Kč utratí o něco více. 78% respondentů odpovědělo, že za půl roku utratí za hračky do 1000 Kč, 21% respondentů do 5000 Kč. Během stejné doby kupují všechny

příjmové kategorie průměrně 3 hračky, což ukazuje, že se většinou nejedná o dražší zboží (kuchyňská centra, pískovničky, velké domy pro panenky, aj.). Výběr hračky

Největší vliv na výběr hračky má věk dítěte a jeho záliby. Velký důraz je rovněž kladen na materiál a na to co hračka v dítěti rozvíjí. Dále se na rozhodování o nákupu podílí

cena, osobní doporučení a vlastní zaujetí hračkou. Vliv reklamy si 38% respondentů vůbec nepřipouští, ostatní na ni dbají jen málo nebo částečně.

Respondenti, kteří připustili alespoň nějaký vliv reklamy při rozhodování, uvádí jako nejúčinnější formu inzerci v dětských časopisech, kterou těsně následuje reklama v

televizi. S malým odstupem následují propagační letáky v mateřské škole či u lékaře. Propagace na internetu je hodnocena jako nejméně vlivná forma reklamy.

Téměř všichni respondenti nechávají do výběru hračky zasahovat děti, avšak nepřistupují vždy na jejich výběr. Funkce hraček

18% respondentů kladlo všechny požadavky na funkci hraček na stejnou úroveň. 16% řadilo funkce podle důležitosti takto: 1 – bezpečnostní, 2 – hygienické, 3 – výchovné, 4

– estetické. Ostatní kombinace vytvářely skupiny se zastoupením v jednotkách %. V celkovém součtu byla největší váha kladena na bezpečnostní funkci (137 b. při

hodnocení 1 – 5 jako ve škole), následně na výchovnou (174 b.) a hygienickou (185 b.), nejmenší na estetickou funkci (240 b.). Rozdíly v důrazu na jednotlivé funkce byly nejpatrnější u respondentů se SŠ vzděláním s maturitou. Okrajové skupiny mají důraz

na jednotlivé funkce podstatněji vyrovnaný. Skupiny VŠ, VOŠ, SŠ s maturitou preferují výchovnou funkci před hygienickou, SŠ bez maturity naopak. Skupina ZŠ klade funkce téměř na stejnou úroveň. Způsob nákupu

Pouze 9% respondentů nevybralo kamenný obchod jako svůj neoblíbenější prodejní

kanál. Preference (nákup v bazaru a od známých) ukazují na ekonomické důvody, což někteří

z

respondentů

potvrdili

v upřesňující otázce. V této skupině jsou

- 42 -

převážně zastoupeny rodiny s příjmem do 10 a do 15 tis. Kč měsíčně. V dané skupině jsou výhradně zastoupeni lidé s nižším a středním vzděláním.

Zbývající respondenti volí nákup v kamenných obchodech, jako důvod uvádějí možnost osahání, prohlédnutí, vyzkoušení hračky, informace od obsluhy a osobní kontakt, jistotu záruky a reklamace, ze zvyku či tradice. Internetový nákup

Z celé dotazované skupiny pouze 12 respondentů navštívilo internetové stránky některého z výrobců didaktických hraček. V internetových e-shopech nakoupilo hračku 10 dotázaných, z toho jen 3 navštívili stránky některého z výrobců, ostatní nakoupili u

distributorů nebo v bazaru, takže konverzní poměr1 návštěvník/zákazník na stránkách výrobců činí 25%.

Materiály hraček

Nejpopulárnějším materiálem pro výrobu hraček je s velkou převahou dřevo. Textil a plast jsou v žebříčku preferencí vyrovnané, s malým odstupem následuje papír. Na

posledním místě se umístily hračky z kovu. Toto pořadí platí i při členění respondentů do skupin podle vzdělání, počtu dětí a příjmových skupin. Jedinou výjimkou je

příjmová skupina s rodinným měsíčním příjmem do 10 tis. Kč, která preferuje plastové hračky, následují společně dřevěné a textilní a nakonec s větším odstupem papírové a kovové.

Jaké hračky na trhu chybí?

Nedostatek určitého typu hraček na českém trhu vyjádřilo 14 respondentů (16 %),

zastoupení věkových skupin, stupňů vzdělání i pohlaví odpovídaly zastoupení těchto skupin v celé množině respondentů, takže schopnost analyzovat bohatost nabídky trhu hraček zřejmě s těmito vlastnostmi respondentů nemá souvislost.

Dva respondenti se vyjadřovali k zaměření hraček (inteligence, emoce, empatie). Ostatní se spíše soustředili na vnější stránku. Kvalitu a trvanlivost požadovalo 8 respondentů,

1

4

respondenti

by

uvítali

více

dostupných

dřevěných

Konverzní poměr – vyjadřuje kolik procent návštěvníků stránek se stane zákazníkem.

- 43 -

hraček.

Výroba vlastní hračky

Vlastní hračku již někdy vyrábělo 81% respondentů. Vliv nejvyššího dosaženého vzdělání na výrobu vlastní hračky nebyl prokázán. Negativně odpověděli převážně lidé, kteří hračky kupují častěji a patří do vyšších příjmových skupin. Nejoblíbenější hračky Nejpopulárnější

hračky

jsou panenky, plyšová zvířátka, stavebnice a auta.

V následujícím grafu č. 1 je uvedena míra oblíbenosti u rodičů (modře) a dětí (červeně). hračky dětí

Nejoblíbenější hračky rodičů a dětí

hračky rodičů

vláčky kočárek stavebnice autíčka, traktory, tatrovky kostky plyšová hračka panenka -

10

20

%

30

40

50

Graf č. 1

Hračky podle pohlaví

28% respondentů odpovědělo, že si hráli s hračkami pro opačné pohlaví. Ačkoliv uvedli, že hračky pro opačné pohlaví nekupují, připustili, že si jejich dítě s nimi hraje

(zřejmě ve školce, nebo si je půjčuje od jiných dětí). 25% respondentů nepřipustilo, že by si s hračkami pro opačné pohlaví hráli oni, nebo jejich děti, ani že by je kupovali.

21% respondentů naopak připustilo, že hračky pro opačné pohlaví používali, kupují je a jejich děti si s nimi hrají.

- 44 -

Zastoupení vzorků hraček v domácnosti

Rodiče identifikovali na grafické příloze typy hraček, které mají doma k dispozici. V níže uvedeném grafu č. 2 jsou znázorněny procentuelní zastoupení jednotlivých typů. Zastoupení vzorků hraček v domácnostech mozaika železnice domeček dopravní výchova prošívačka didaktický sloup megabloky hudební nástroje puzzle maňásci 0%

10

20

30

40

Graf č. 2

- 45 -

50

60

70

80

90

100

2 2.1

Typologie Hlavní cíl

Každý výrobce nebo distributor hraček používá vlastní rozdělení svého sortimentu. Jedním z cílů této práce bylo vytvoření společné typologie, do níž by bylo možné

přehledně zařadit všechny dostupné výrobky. Dalším cílem bylo vytvořit doporučený soubor hraček pro děti předškolního věku.

2.2

Výzkumná metoda

Pro typologii hraček, určených pro děti v předškolním věku byly jako podkladový materiál použity internetové katalogy výrobců a distributorů hraček. Tyto informace

jsou dostatečně kvalitní a mnohdy aktuálnější než tištěné katalogy. Celkem byl zmapován sortiment osmnácti firem. Následující typologie je rozčleněna podle účelu,

jemuž hračka slouží a podle toho, které schopnosti hra s těmito didaktickými

pomůckami rozvíjí. Dalo by se tedy říci, že jsou rozděleny podle výchovných funkcí. Protože většina hraček má více didaktických cílů, jsou rozděleny podle toho, který nejvíce převažuje do následujících skupin: • • • • • • • • •

Rozvoj jemné motoriky a senzomotorické koordinace Rozvoj sebeobsluhy

Rozvoj hrubé motoriky, koordinace a správné držení těla Rozvoj smyslů (hmatová citlivost a sluchová percepce) Rozvoj paměti a myšlenkových operací

Rozvoj konstruktivní hry a rozeznávání geometrických tvarů Rozvoj tématické a námětové hry

Procvičování dýchání pro správný rozvoj řeči Uklidnění, trpělivost

V této kapitole je uveden vždy jeden zástupce od každé skupiny, komplexní přehled didaktických pomůcek je vzhledem k rozsahu umístěn v příloze číslo 3.

- 46 -

2.3

Prezentace výsledků

Rozvoj jemné motoriky a senzomotorické koordinace

První skupinou jsou didaktické hračky pro rozvoj jemné motoriky a senzomotorické koordinace, tedy schopnosti koordinovat procesy oko-ruka. Hra s těmito pomůckami

zlepšuje manuální zručnost, obratnost, šikovnost a grafomotoriku dítěte, pomáhá při zjištění laterality a přispívá ke zdokonalování a rozvoji fantazie. Do této skupiny patří

různé labyrinty, „zatloukačky“, „vkládačky“ tvarů do jim příslušejících otvorů, „provlékačky“, na nichž dítě provléká šňůrku otvory nebo navléká více předmětů na jeden provázek. Řadíme do ní rovněž puzzle a pískovničky. Zástupcem

této

skupiny

je

např.

Motorická hra „Na výletě“ od firmy

Aurednik. Je to obdoba malého labyrintu

z drátů – místo dřevěných korálků však děti pohybují po drátkách dřevěnými autíčky,

na

dráze

se

pohyblivé závory a tunel.

nacházejí

i

Rozvoj sebeobsluhy

Hračky pro rozvoj sebeobsluhy úzce souvisí s rozvojem jemné motoriky. Při manipulaci

s hračkami, patřícími do této kategorie si děti procvičují základní dovednosti spojené

s oblékáním a s hygienickými návyky. K nácviku zapínání knoflíků, zipů, patentů, řemínků, zavazování tkaniček a oblékání

slouží didaktické panenky nebo kostky. Např. Manipulační pytel od firmy Benjamín

má našité různé druhy zapínání – šňůrky, kapsy na suché zipy, uzávěry, spony, klipsy.

Vrchní potah je vyrobený z pevné barevné látky, je snímatelný a lze prát na 40°. Vnitřní

vak obsahuje polystyrénovou drť, kterou podle potřeby můžeme usypat.

- 47 -

Rozvoj hrubé motoriky a správné držení těla

V předškolním období se upevňují pohybové automatismy, zlepšuje se koordinace hrubé motoriky a děti zvládnou i složité pohybové dovednosti. Jsou velmi impulzivní a napodobují různé pohyby (např. psa nebo mladšího sourozence). (PROKEŠ)

Pro rozvoj hrubé motoriky a správné držení těla slouží velké molitanové stavebnice, ze

kterých lze sestavovat různé kombinace na prolézání, podlézání, přeskakování nebo hračky pro rozvoj rovnováhy. Balanční

koule

od

firmy

Benjamín.

Balancování na polokoulích posiluje svaly,

hlavně na nohou a cvičí rovnováhu. Pro zabránění sklouznutí je na spodní straně pěnová guma. Koule jsou vhodné do sestavy dětské opičí dráhy.

Rozvoj smyslů (hmatová citlivost a sluchová percepce)

Je známo, že cvičením lze jednotlivé smysly zdokonalovat. Děti v předškolním věku již

dokáží dostatečně rozlišit různé tvary hmatem, zrakem rozeznávají i jemné odstíny barev, dokáží rozpoznat zdroje zvuků nebo poznat čichové i chuťové podněty. (PROKEŠ)

Pro rozvoj smyslů jsem našla pouze pomůcky pro

zvýšení hmatové citlivosti a sluchové percepce. Zrakové vnímání si děti procvičují při každé hře, čich a

chuť děti cvičí nejčastěji v kuchyni, kde mohou se

zavázanýma očima rozpoznávat chuť různých druhů ovoce, čichem poznat vůně koření nebo co maminka

právě vaří. Do této skupiny patří např. Rozlišovací nášlapné desky od firmy Aurednik. Hra slouží k

procvičování smyslového vnímání, a to především hmatového a zrakového. Každá deska (celkem 6) je z lakovaného bukového dřeva o velikosti 30 x 30 cm s různým

výplňovým materiálem: korek, vroubkovaná guma, brusný papír, umělá tráva, koberec a dlažba. Tuto pomůcku lze využít nejen při hře, ale i při terapii. - 48 -

Rozvoj paměti a myšlenkových operací

Při hře se procvičují dovednosti jako je řazení, třídění, rozpoznávání rozdílů v barvách

nebo tvarech. U dětí v předškolním věku převládá názorné myšlení, díky didaktickým

pomůckám dokáží doplňovat číslice podle četnosti výskytu obrázku, umí rozlišit části od celku nebo hledat kontrasty. Děti se učí pojmenovávat jednotlivé části těla, osvojují si pojmy jako je nahoře, dole, vlevo, vpravo, menší, větší, největší, apod. Měli bychom je

vést

k logickému

zapamatování si.

a

úmyslnému

Obrázkové příběhy od firmy Benjamín.

Sada obrázků obsahuje průběh šesti činností: malování medvěda, uklízení

hraček, rybolov, stavění hradu z písku, oblékání, koupání psa. Jen správně

seřazené příběhy lze spojit. Děti si tak samy ověří správnost řazení. Rozvoj konstruktivní hry a rozeznávání geometrických tvarů

Konstruktivní hry pomáhají ke zvyšování záměrné pozornosti, vytrvalosti a pevné vůle. Dítě si musí stanovit cíl, např. co chce postavit ze stavebnice a tento vytyčený úkol má splnit. Hry se stavebnicí rozvíjí psychické funkce (vnímání, myšlení, paměť, fantazii,

představivost), dále motorickou zručnost a konstrukční schopnosti. Jsou stimulující pro rozvoj řeči, kdy dítě doprovází svou hru citoslovci, monologem

nebo dialogem. Stavebnice mohou mít rozličné geometrické tvary, při manipulací s nimi je dítě nenásilně

Stavebnice

rozpoznává.

Např.

Stavebnice

s kuličkou

Babylon

od

firmy

Benjamín.

rozvíjí

tvořivost, prostorové vnímání a

logické myšlení. Děti tvoří dráhy, kterými se kutálí kulička a otočením jednoho dílku může nabrat úplně jiný směr.

- 49 -

Rozvoj tématické a námětové hry

Při námětové hře se nejvíce uplatňuje fantazie, kdy dítě imaginárně změní své chování a

stane se z něho např. prodavač, konstruktér železnice nebo maminka, starající se o své dítě. Děti často využijí k těmto hrám vše, co mají po ruce např. polštáře z pohovky nebo deku. Hra také rozvíjí řeč a slovní

zásobu, dítě se ve hře stává sdílnější, více se ptá a lépe se vyjadřuje.

Kuchyňka Inka od firmy Benjamín.

V této kuchyňce děti najdou všechno,

co potřebují v domácnosti: sporák, dřez, myčku, lednici, pračku, sušičku.

Mimo to obsahuje další doplňky: telefon, žehličku a nádobí. Procvičení dýchání pro správný rozvoj řeči

Výslovnost je otázka praxe, v šesti letech má 50% dětí potíže s výslovnosti ř, r, s, t, d, n, l, v osmi letech však již většina vyslovuje správně. (PROKEŠ)

Poruchy řeči mívají příčinu ve špatném dýchání. Pomůcky, při kterých dítě musí použít různou intenzitu dechu a přesné nasměrování lze využít i v logopedii. Např. Magnetický foukací labyrint na procvičování dýchání od firmy Benjamín. Tři různé

kuličky vytváří různé nároky na techniku dýchání.

magnetem

Překážky a

mohou

jsou

být

opatřeny

libovolně

rozestavěny po ploše. Hra obsahuje desku, 20 magnetických překážek, 3 různé

kuličky

(pingpongový

míček,

dřevěná kulička, kovová kulička), 2 magnetické polokoule a slámky. Uklidnění, trpělivost

Děti se dovedou dlouho soustředit na činnosti, které je zajímají. Délka času, kdy

si děti hrají s hračkami se prodlužuje s dokonalostí hračky v tom smyslu, že - 50 -

hračka představuje pro dítě určitý problém (např. něco montovat, zjistit něco, atd.) Doba strávená u jedné hračky se prodlužuje s přibývajícím věkem. (MILLAROVÁ, 1978)

Mezi hry na uklidnění a trpělivost patří všechny druhy stavebnic, puzzle i hry na rozvoj myšlenkových operací. Důležitým aspektem je schopnost soustředit se.

Magnetický rybář od firmy Aurednik Hra

obsahuje

rybníček

ze

dřeva,

20 barevných rybiček s číselnými hodnotami

od 1 do 4 a s kovovým očkem pro magnet, 4 pruty na chytání, které mají na konci

magnet. Cílem je nachytat nejvíce rybiček

nebo mohou chytat rybky postupně podle čísel.

- 51 -

3 3.1

Rozhovory s odborníky Cíl výzkumu

Cílem rozhovorů bylo získat přehled o názorech odborníků z praxe a zjistit, jakým

způsobem se nakupují hračky a didaktické pomůcky v mateřských školách, jaké jsou preference hraček co se týče materiálu a popularity u dětí.

3.2

Výzkumná metoda

„Kvalitativní metody se užívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevů, o

nichž toho ještě moc nevíme, nebo k získání nových a neotřelých názorů na jevy, o

nichž už něco víme. Mohou také pomoci získat o jevu detailní informace, které se kvantitativními metodami obtížně podchycují.“ (STRAUSS, 1999 s. 11) Při výzkumu byla použita kvalitativní

metoda. Rozhovor byl individuální,

polostrukturovaný, kontaktní, jehož cílem bylo získat otevřenou atmosféru a důvěru informanta. Otázky byly vymezeny rámcově a přizpůsobeny situaci a již získaným odpovědím.

Rámcová témata: •

Jak dlouho pracujete s dětmi a kolik máte v mateřské škole celkem dětí?

•

Jaké jste zaznamenala změny hraček, od doby, kdy jste začínala pracovat v MŠ?

•

Od jakých firem, jak často, za kolik a jakým způsobem získáváte nové hračky?

•

Které didaktické hračky ve školce máte, jaké jsou nejoblíbenější u dětí?

•

Z jakého materiálu máte nejvíce didaktických hraček a splňují tyto hračky funkce, které jim připisuje jejich výrobce?

Úvodní fáze měla formu neřízeného rozhovoru, kdy byly informantům předány základní

informace o tématu rozhovoru a účelu, za jakým se pořizuje. Dále následovalo stručné

představení informantů v podobě délky jejich praxe a velikosti mateřské školy. Autentické a doslova přepsané rozhovory jsou uvedeny v příloze číslo 4.

- 52 -

3.3

Výzkumný soubor

Rozhovor byl realizován se třemi odborníky z praxe, kteří ochotně předali svoje

dlouholeté zkušenosti v oblasti práce s dětmi předškolního věku. Byla oslovena jedna

ředitelka a dvě vedoucí mateřských škol (MŠ), jelikož jsou tyto MŠ sloučeny se základní školou, je ředitelka společná pro obě zařízení. Výběr ředitelů a vedoucích MŠ

byl záměrný, poněvadž byl předpoklad, že budou více informovány o způsobu nákupu,

finančním rozpočtu a kritériích pro výběr hraček. Dvě dotazované mají již třicetiletou

praxi v práci s dětmi a jedna koná tuto činnost dvacet osm let. Volba informantek zohledňovala i kapacitu MŠ, aby bylo možno porovnat různé finanční a organizační

zázemí těchto zařízení. V dalším textu bude jednotřídní MŠ pro 28 dětí označena jako malá MŠ, mateřská škola se dvěma odděleními pro 53 dětí jako střední MŠ a MŠ s kapacitou 80 dětí jako velká MŠ.

3.4

Způsob zpracování rozhovorů

Všechny rozhovory byly se souhlasem informantek nahrávány na diktafon. Tato metoda zaznamenávání je výhodná zejména pro pozdější zpracování, kdy je možno celý rozhovor přehrát a doslova zapsat. Při otázce, „které didaktické hračky již v mateřské škole máte?“ měly dotazované možnost nahlédnout do katalogu výrobků.

V této práci bylo využito otevřené kódování rozhovorů, o kterém Strauss uvádí: „Otevřené kódování je část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů

pomocí pečlivého studia údajů. Během otevřeného kódování jsou údaje rozebrány na samostatné části a pečlivě prostudovány, porovnáváním jsou zjištěny podobnosti a rozdíly, a také jsou kladeny otázky o jevech údaji reprezentovaných.“ (STRAUSS, 1999, s.43)

Po doslovném přepsání rozhovorů následovala analýza řádek za řádkem, přičemž byly

vybrány a pojmenovány základní pojmy. Poté byly porovnávány a seskupovány podle podobnosti a zařazeny do kategorií, které byly následně pojmenovány. Tyto kategorie slouží k zpřehlednění získaného materiálu.

- 53 -

3.5

Prezentace výsledků

Proměny hraček

Kvalitativní změny

Všechny tři dotazované se shodly na tom, že se dětské hračky změnily kvalitativně i

kvantitativně od doby kdy začínaly pracovat s dětmi, tedy zhruba před třiceti lety. Hračky jsou nyní dokonalejší vzhledově i funkčně, stal se z nich ale spotřební materiál,

který toho méně vydrží. „Hraček je strašně moc, jsou pravda dokonalejší třeba vzhledově, ale mnohem méně vydrží,… stalo se z nich spotřební zboží.“ Kvantitativní změny

Nabídka na trhu je stále bohatší, protože hračky vyrábí čím dál více výrobců, kteří si vzájemně konkurují. Jsou vyvinuty nové materiály, ze kterých se hračky vyrábí, jako např. plast a plyš. Děti mají doma stejný výběr hraček jako v MŠ, s výjimkou velkých stavebnic.

Změna vybavenosti MŠ

Dříve didaktické pomůcky vybíralo, vyrábělo a distribuovalo Komenium, takže všechny

mateřské školy byly zdarma vybavovány centrálně, podle počtu dětí. Dnes to záleží na

ředitelích, jaké hračky nakoupí, podle finančních možností nebo si musí najít sponzory.

„Nemůžu říct, že by jsme měli dřív málo vybavenou školku, co si pamatuju, vždycky

jsme měli docela dost hraček, ono to nějak probíhalo spíš takovým centrálním zasíláním a tak asi těch hraček, všelijakých těch učebních pomůcek a takový ty didaktické soubory a tak, co byly.“

Nejvíce se dříve objevovaly dřevěné hračky jako stavebnice a kostky, dřevěné didaktické pomůcky, Orfovy instrumentáře, textilní velké stavebnice, obyčejná

plechová nebo dřevěná auta, panenky, kočárky, pokojíčky a maňásci. Všechny tři dotazované se shodly, že v mateřských školách stále mají a využívají hlavně původní

dřevěné hračky. Postupně se je snaží obnovovat a nakupovat nové dětské pokojíčky, kuchyňky, kočárky, auta a panenky.

- 54 -

Pořizování hraček Četnost

Ve velké MŠ se nakupují hračky průběžně během roku, ve zbylých dvou MŠ se pořizují

většinou jednou za rok (na Vánoce) nebo příležitostně, když mají peníze Zdroje zisku hraček

Ve středně velké MŠ vedoucí uvedla, že dostávají použité hračky od rodičů absolventů MŠ, kteří je již nepotřebují, nebo od firem, které darují hračky s drobnou vadou, kvůli které nesmí jít do prodeje.

Způsob nákupu nových hraček

Ve velké MŠ paní ředitelka využívá všech dostupných způsobů nákupu (v obchodě, na

internetu i od dealerů). Ve středně velké MŠ nakupují hračky v kamenných obchodech a

občas od dealerů, v malé MŠ nakupují výhradně v obchodě, protože nakupují až dostanou peníze a to bývá na poslední chvíli před Vánocemi. Kritéria nákupu nových hraček

Dvě ze tří dotazovaných se ptají dětí, co by si přály, ale těžko rozpoznávají, co děti chtějí mít doma a co by chtěly do mateřské školy. Všechny dále uvedly, že pořizují

nové hračky podle toho, co vypozorují, s čím si děti nejvíce hrají, nebo podle toho, co jim řeknou učitelky, že by děti potřebovaly, například lepší kočárek, lego, Barbie panenky, nádobí do kuchyňky, úklidový vozík nebo tělovýchovné pomůcky.

Každoročně obnovují a dokupují auta, protože je to spotřební materiál, který toho vydrží stále méně – na tom se shodly dvě informantky. Finanční otázka

Finanční rozpočet

Roční finanční limit na nákup nových hraček se liší podle počtu dětí v mateřské škole.

Nejméně dvacet tisíc utratí mateřská škola s osmdesáti dětmi, do pěti tisíc vydá škola s padesáti dětmi a limit tři až pět tisíc má mateřská škola s dvaceti osmi dětmi. Zisk financí

Zařízení primárně získávají finance z rozpočtu zřizovatele, což ve dvou případech byla

obec, ve třetím městská část. Ze Školského úřadu Jihomoravského kraje čerpají podle

počtu dětí dotace na ostatní neinvestiční výdaje. Ve středně velké mateřské škole - 55 -

nakupují hračky z peněz, které dávají rodiče na kulturu, a to co má škola vydat utratí za učební pomůcky. Dalším zdrojem financí jsou dotace na hendikepované, díky kterým je možné pořídit potřebné speciální pomůcky.

V nejmenší mateřské škole si informantka často posteskla nad nedostatkem financí:

„…nemohli jsme si moc vyskakovat – museli jsme vyjít s málem.“ „…no jenže zase ta cena, ta cena je rozhodující.“ „… bohužel ty peníze, to je to nejhorší.“ „Pak jsme vždycky kontrolovali, která firma nabízí to stejný za míň …“ Dealeři

Způsob nabídky

Do všech tří mateřských škol dochází katalogy od výrobců hraček a didaktických pomůcek, osobní návštěva dealerů probíhá ve dvou MŠ, ve třetí škole jsou domluveni s dealerem na telefonním spojení, poněvadž když přišel, nebyl na něho čas nebo zrovna nedisponovali penězi. Využití nabídky

Dvě dotazované se vyjádřily k požadavku vstřícnosti a ochoty dodavatelů. Dále byl kladen velký důraz na pružnost ve vyřizování objednávky. Spolupracující dealeři

Ve velké MŠ nakupují od firmy Nomi, Aurednik a Benjamín, ze kterého odebírají nejen

hračky, ale i nábytek. Využívají tak jejich výhod, což jsou bonusové body za každý

nákup, které se odečtou z další objednávky, takže je to taková sleva, při opakovaném nákupu. Velká MŠ odebírá produkty i od menších výrobců, kteří se specializují jen na jednu oblast (např. dřevěná zvířátka, stavebnice, kočárky nebo didaktické pomůcky)

Ve středně velké MŠ využívají služeb od Aurednika, Benjamína a Ikey, ze které odebírají tělovýchovné pomůcky, pokojíčky a paravány. Materiál

Nejpoužívanější druh

Ve všech třech školách převažuje plast a dřevo jako základní materiál pro výrobu hraček. Velká i střední MŠ se jednoznačně vyjádřily, že mají nejvíce plastových hraček jako např. stavebnice, kterými jsou hojně vybaveny

všechny

třídy

a

už

ani

nenakupují nové. Také se snaží pořizovat dřevěné hračky např. auta, vláčky, jeřáby a - 56 -

zvířata, ty ovšem musí být malované, aby děti upoutaly svou barevností.

V malé MŠ byl vyjádřen zajímavý názor, že dřevěné hračky převažují, ale jen zásluhou

dřívější zásoby např. dřevěných stavebnic a didaktických pomůcek. Jednoznačně rozlišit čeho je víc, jestli plastu nebo dřeva však vedoucí nemohla. Vlastnosti

Plast má mnoho výhod. Je stále oblíbený u dětí, kvalitní, takže vydrží léta a dobře

omyvatelný. V dnešní době, kdy mateřské školy obrací každou korunu, upřednostňují plast také kvůli cenové přijatelnosti.

U dřevěných hraček dětem chybí barevnost, takže pokud je povrchově dobře

zpracovaný a ještě namalovaný, těší se u dětí velké obliby. Nevýhodou je, že jeho výroba je náročná a to se to projevuje na její ceně. Vztah dětí k hračkám Jednání

Celkově lze říci, že děti s hračkami zachází mnohem hůř, než dříve. Je to zapříčiněno

nejspíš snadnou dostupností nákupu nových produktů. I s knihami děti neumí zacházet, malují do nich a trhají stránky. Byl vyřčen názor vedoucí MŠ, že je to možná různorodostí knih, kdy existují i knižní varianty, které jsou určeny k vepisování a děti neumí rozlišovat mezi takovými knihami a knihami jen na čtení. Všeobecně však lze

říci: „Děti neumí s hračkami zacházet a nejsou vůbec vedené k tomu, aby s hračkami

zacházely opatrně…“

Vztah k hračkám v MŠ

Na vánoce dostávají děti v mateřské škole dárky, někde dostane dokonce každé dítě

svoji hračku, proto je nutné, aby se děti naučily, že hračka, kterou si odnese od stromečku není jenom jeho a nesmí si ji vzít domů, ale zůstane ve školce, aby si s ní mohly hrát všechny děti. Oblíbenost hraček

Oblíbenost jednotlivých hraček je velmi individuální. Ve velké MŠ jsou nejoblíbenější

hlavně nové hračky, které ovšem děti za měsíc odloží a už si na ně nevzpomenou. Hračky, které však dětí baví už více jak deset let, jsou podle paní ředitelky dřevěné

labyrinty. „Koupili jsme třeba hrad a vydrželi si s tím hrát ten první měsíc a teď - 57 -

tam stojí a sem tam odpoledne, když tam přijdeme s nějakýma jinejma děckama, ne co tam patří do té třídy, tak si s ním hrají.“

Ve střední MŠ uvedla vedoucí jako nejoblíbenější hračku stavebnici Cheva, což

dokazuje věta: „Jednoznačně Cheva, zase se to trošku střídá, třeba vloni byly děti fenomenální v Chevě, to byly takové výtvory, že to bylo úžasný…“. Dále jsou oblíbené kostky, puzzle, autodráhy a velké stavebnice, protože ty děti doma většinou nemají.

V malé škole zase děti nejraději stavěly z lega a z velkých kostek. Také hrály námětové hry, při kterých využily všechny hračky, co měli k dispozici. Vztah k hračkám pro opačné pohlaví

Názor paní ředitelky velké MŠ byl, že je to vyloženě na individualitě dítěte. Což dokazuje na větě: „…máme kluka, který si s ničím jiným (než s hračkami pro opačné pohlaví) nehraje. I to se vyskytne. Zase holky klidně s autama…"

Vedoucí střední MŠ vypozorovala, že si kluci, spíše mladší, hodně půjčují kuchyňku, vysavač i kočárek.

V malé MŠ se vedoucí vyjádřila na otázku, které hračky jsou u dětí nejoblíbenější

následovně: „…už se to nedalo dělit, že holky měly panny a kluci auta. My jsme měli

teda zrovna holky, co si hrály vyloženě s autama a velice rády s autodráhou…“ Didaktické hračky

Zastoupení hraček v MŠ

Všechny MŠ, ve kterých byl prováděn výzkum je dostatečně vybaven i didaktickými

hračkami. Nejčastěji to jsou pomůcky na rozvoj jemné motoriky a sebeobsluhy. Takže

např. šněrovací boty, hadrové panenky pro nácvik zapínání a zavazování, „provlékadla“, „zatloukačky“, motorické dráhy z drátů, puzzlíky, skládačky, stavebnice a hadrové hodiny s odpínacími čísly. Hra na rozvoj myšlenkových operací – Piccolo logiko se

zdála pro vedoucí jako nejpoužívanější, jelikož na tuto hru samy poukázaly a vychvalovaly ji, aniž by byly tázány, jestli ji vůbec mají. Na hrubou motoriku to jsou

skákací míče, velké kostky, prolézací tunel a padák. Na rozvoj smyslového vnímání si

MŠ s menšími finančními možnosti musí vyrábět samy např. krabičky s různými obsahy na rozvoj sluchové percepce.

- 58 -

Plány nákupu a přání vedoucích MŠ

Paní ředitelka ve velké MŠ se vyjádřila, že by ráda koupila pískovničku, protože vypozorovala, že si děti rády kreslí v krabicích s krupicí. Předpokládá, že si s ní děti vydrží hrát léta a že bude stejně oblíbená jako labyrinty.

Střední a malé MŠ mají obtíže s pořízením si dražších didaktických pomůcek, což

dokazují věty: „jsou to hračky pro nás opravdu v kategorii snů – cenově, bohužel.“, „…nemohli jsme nikdy mít všechno, co jsme chtěli…“ Spolupráce s rodiči

Dvě dotazované se shodly, že rodiče mají zájem o děti a spolupráce rodičů s mateřskou školou je dobrá, jedna z nich uvedla, že rodiče jezdili s dětmi na školky v přírodě a

využívali všech akcí, pořádaných mateřskou školou. „My si rodiče bohužel vychovat moc nemůžeme, bereme je takový, jaký jsou, ale nemůžu říct, že by jsme měli špatný rodiče. Se všema se dá rozhodně spolupracovat.“

Vedoucí mateřské školy ve středně velké MŠ se vyjádřila, že spolupráce s rodiči není

ideální a že nepoznává děti, jak se chovají v přítomnosti svých rodičů. „Strašně se mění děti a strašně se mění rodiče, ke škodě pro školu, protože ta spolupráce fakt vázne. To

jsou veliké výjimky, že by rodiče nebyli v pohodě, ale ten způsob výchovy je zvláštní.“ „…rodiče si docela na sebe šijí bič. Ale ona se určitě najde ta cesta.“

- 59 -

ZÁVĚR Hračka provází lidstvo už od pravěku. V dnešní době jí je věnována velká pozornost také proto, že se z výroby a prodeje hraček stalo ekonomicky zajímavé odvětví. Hračka

má pozitivní význam pro děti předškolního věku, kdy je nepostradatelnou součástí při didaktických procesech. Vzrůstající požadavky na hračky a nedostatek řemeslné zručnosti rodičů prakticky vytlačily ruční výrobu, která dříve byla naprosto běžná.

Nejdůležitější je čas, který věnujeme dětem při hře. Naučíme je tím mnohému, lépe

porozumíme jejich světu a také se naučíme mnohému od nich. Při hře se dovídáme

mnohé o individuálních rozdílech povahových vlastnostech dítěte. Při pozorování hry dětí mohou rodiče objevit své vlastní projevy, zvyky, zlozvyky i své ctnosti a nectnosti. Děti jsou upřímné a nedokáží nic předstírat. Dítě je s hračkami v silném kontaktu, tráví

s nimi spoustu času, do hry vkládá, ale z ní i získává energii. Hračka sama o sobě však není zárukou kvalitní hry. Pro dosažení didaktických cílů je nutné ji dítěti dát ve správný čas a vysvětlit mu, jak ji používat.

Dotazovaní respondenti potvrdili, že didaktických hraček na českém trhu je dostatek, pro většinu z nich jsou však drahé. Kromě požadavků na hračku uváděných v odborné literatuře, jako je estetická kvalita, smyslová, fantazijní a citová podnětnost, manuální a

rozumová stimulace, kladou spotřebitelé důraz na cenovou dostupnost, kvalitu, trvanlivost a materiál. Na výběr má vliv zejména věk dítěte, jeho záliby, materiál ze

kterého je hračka vyrobena a co v dítěti rozvíjí. Vliv reklamy při výběru je podle

odpovědí rodičů zanedbatelný. Seřadit funkce hraček podle priority byl pro respondenty těžký úkol, protože pro řadu z nich jsou všechny funkce stejně důležité. Většina dotazovaných nakupuje hračky v kamenných obchodech, jelikož si mohou

nechat poradit, osahat je a vyzkoušet. Internetové stránky výrobců a distributorů nejsou příliš navštěvované, avšak čtvrtina respondentů, kteří nějaké stránky navštívili, zde i

nakoupili. Nejpopulárnějším materiálem pro výrobu hraček je s velkou převahou dřevo.

Typické hračky v domácnostech respondentů jsou panenky, plyšová zvířátka, stavebnice a autíčka.

Na základě rozhovorů s vedoucími mateřských škol jsem dospěla k názoru, že největší překážkou v masovém využití didaktických hraček je nedostatek financí. Vedoucí měly

poměrně dobrý přehled o sortimentu jednotlivých výrobců i o pedagogických

- 60 -

funkcích hraček, ale jen velká mateřská škola s 80 dětmi měla dostatek financí na nákup dražších didaktických hraček.

Vybavenost mateřských škol hračkami a didaktickými pomůckami je celkem dobrá. Zejména v menších školách s malým rozpočtem si však musí vystačit se zásobami

z období před rokem 1989, kdy byly školy centrálně zásobované propracovanými

soubory didaktických hraček a s menším množstvím nových hraček. Vedoucí mateřských škol konstatovaly, že během posledních dvaceti let jejich praxe se hračky

výrazně změnily. Na trhu je jich mnoho, jsou méně odolné, zato jsou více propracované zejména po stránce funkce a designu. Z provedených rozhovorů plyne, že vedoucí mateřských škol nakupují nové hračky nejvíce na Vánoce a to z kamenných obchodů a

od dealerů. Jen jedna z vedoucích využívá i další způsob nákupu jako je internet. Hlavními kritérii pro výběr nových hraček jsou požadavky dětí, pedagogů a náhrada

opotřebených a rozbitých hraček. Mezi dětmi jsou nejoblíbenější hračky, které jsou

nově pořízené, nebo nejsou běžně kupovány do domácnosti – velké stavebnice, dřevěné labyrinty a velké autodráhy.

Kromě odborných článků na internetu prakticky neexistuje aktuální odborná literatura, zabývající se českými hračkami z období po roce 1989. Tato práce tedy může sloužit

jako aktuální podkladový materiál pro zájemce o tuto problematiku. Možné pokračování

spatřuji v terénním výzkumu, kde by se hračky a didaktické pomůcky daly zkoumat přímo při hře s dětmi a daly by se hledat způsoby, jak hračku i hru zkvalitňovat.

Z hlediska vytyčených cílů považuji práci za úspěšnou. Podařilo se sesbírat a analyzovat

dostatečné množství dat jak prostřednictvím dotazníkového šetření, tak vlastním

průzkumem nabídky výrobců a distributorů hraček. Rovněž se podařilo navázat spolupráci s vedoucími mateřských škol, které přispěly cennými poznatky ze své dlouholeté praxe.

- 61 -

RESUMÉ Hra s hračkami je jednou z nezbytných podmínek pro zdravý tělesný i duševní vývoj dítěte. Cvičí smysly, rozvíjí řeč, fantazii, paměť a myšlení, působí na city, vychovává

vůli a může kladně rozvíjet povahové vlastnosti, jako je píle, samostatnost, vytrvalost, sebedůvěra a nesobeckost. Takové hračky označujeme termínem didaktické hračky nebo pomůcky. Zcela právem jim věnovali velkou pozornost uznávaní pedagogové.

Největší význam má didaktická hra v předškolním věku, tedy mezi třetím a šestým rokem, kdy řízenými činnostmi můžeme této věkové skupině velice prospět.

Cílem této práce je shrnout a analyzovat informace o didaktických hračkách dostupných na českém trhu určených právě pro tuto věkovou skupinu. Vytvořením vlastní typologie

mapuje nabídku výrobců a distributorů, v dotazníkovém šetření zjišťuje informovanost a poptávku spotřebitelů, tedy rodičů dětí v předškolním věku, a zjištěná fakta doplňuje rozhovory s odborníky z praxe – s ředitelkami mateřských škol.

SUMMARY Play with toys is one of the necessary conditions of health mental and physical progression of children. It exercises senses, cultivates speech, fantasy, memory and thinking, it affects feelings, it trains will and it is able to positively exploit traits, as

diligence, self-reliance, patience, confidence and altruism. Those toys are often termed

didactic toys or didactic aids. For just reasons reputable pedagogues gave attention to them.

There is the most significant influence through the preschool age of the child, thus

between the third and sixth year of age, when it’s possible to benefit to this age-group by the controlled activities.

The goal of the thesis is to summarize and analyze information about didactic toys available on the Czech market intended right for this age-group. By the origination of

the proper typology it researches the offer of producers and distributors, question form examination uncovers awareness and demand of shoppers – parents of the children in

preschool age – and discovered facts are complemented by interviews with experts – schoolmistress of the kindergartens.

- 62 -

SEZNAM LITERATURY 1

Soupis citací

BLAKEYOVÁ, Nancy. 2001. Kudy z nudy, s. 60

BORECKÝ, Vladimír PhDr. 1982. Světy hraček, s. 19 – 21, 68 – 69

CARDOVÁ, Jaroslava PhDr. 2004. Správná hračka 2004, [online] © 1999-2005, poslední revize 27. prosince 2004 [cit. 10. dubna 2006]

Dostupný z WWW:

DOSTÁL; Antonín, OPRAVILOVÁ, Eva. 1988. Úvod do předškolní pedagogiky, s. 201

DUPLINSKÝ, Josef Dr. 1993. Hra a hračka z pohledu psychologa. Pedagogika, s. 2 – 7

DVOŘÁČKOVÁ, Hana PhDr., 2005. Při nakupování hraček přemýšlejme! [online] Portál, s. r. o. [cit. 6. března 2006] Dostupný z WWW:



ELMANOVÁ, Olga. 1964. Dítě a hračka, s. 10, 79, 20 – 21

HAVLÍNOVÁ, Miluše a kol. 1997. Zdravá mateřská škola, s. 37

KADAŇOVÁ, Eva PhDr.; PaeDr. Radmila SOMROVÁ, CSc, 1991. PEDAGOGIKA II: Dějiny pedagogiky [online] VŠ Zemědělská Praha, [cit. 6. března 2006] Škola a pedagogika v Německu v první polovině 19. století – část II. kapitola 8

Dostupný z WWW: <www.studium.hostnet.cz/files/19/1/Pedagogika%20II.doc> KNÁPEK, Zdeněk. 2002. Rukověť sběratele hraček: katalog hraček, s. 285 MAŇÁK, Josef a kol. 1994. Kapitoly z metodologie pedagogiky, s. 50 – 56

MATĚJČEK, Zdeněk. 2005. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte, s. 138 – 155

MEDKOVÁ, Jaroslava, 2003. Mají si děti s čím hrát? [online] číslo: 27/2003 str. 54 Sanquis [cit. 6. března 2006] Dostupný z WWW:



MILLAROVÁ, Susanna. 1978. Psychologie hry, s. 14, 149 – 150, 237 – 240, 265

- 63 -

MIŠURCOVÁ, Věra a kol. 1989. Hra a hračka v životě dítěte, s. 9 – 29, 75, 82 – 84,

132 – 139

MONTESSORI OLOMOUC, 2005. Montessori škola, [online] © 2005, poslední revize

11. února 2006 [cit. 10. března 2006]

Dostupný z WWW:

MŠ SLUNÍČKO, 2006. Mateřská škola Sluníčko - Montessori, [online] [cit. 10. března 2006]

Dostupný z WWW:

OS SLUNÍČKO DĚTEM, 2005. Montessori škola, [online] [cit. 10. března 2006] Dostupný z WWW:

PROKEŠ, Josef Doc. PhDr. Ph.D. Vývojová psychologie–učební text [online] [cit. 7. dubna 2006]

Dostupný z WWW:

STRAUSS, Anselm; CORBINOVÁ, Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu, s. 10, 11, 43

ŠLESINGER 2005. Puppenatelier Šlesinger, [online] [cit. 7. dubna 2006]

Dostupný z WWW:

TITĚRA, Daniel a kol. 1963. Hračky: Konstrukce a výroba, s. 12 – 18, 26, 37 ZELINKOVÁ, Olga. 1997. Pomoz mi, abych to dokázal, s. 42 – 43, 47 – 65

- 64 -

2

Literatura

BAKALÁŘ, Eduard; KOPSKÝ, Vojtěch. I dospělí si mohou hrát. 2. vydání. Praha: ČTK, 1987. 232 s.

BLAKEYOVÁ, Nancy. Kudy z nudy. Praha: Albatros, 2001. ISBN 80-00-00948-X

BORECKÝ, Vladimír PhDr. Světy hraček. Praha: Český svaz žen MONA,1982.

DOSTÁL, Antonín; OPRAVILOVÁ, Eva. Úvod do předškolní pedagogiky. Praha: SPN, n. p., 1988. 264 s.

DUPLINSKÝ, Josef Dr. Hra a hračka z pohledu psychologa. Pedagogika, 1993, roč. 43 ELMANOVÁ, Olga. Dítě a hračka. Praha: SPN, n. p., 1964. 108 s.

FIXL, Viktor; OPRAVILOVÁ, Eva. Současná hračka. Praha: Odeon, 1979. 71 s.

HAVLÍNOVÁ, Miluše a kol. Zdravá mateřská škola: výchova dětí od 3 do 8 let. 2.

vydání. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-164-9

KNÁPEK, Zdeněk; TITĚRA Daniel. Rukověť sběratele hraček: katalog hraček. Olomouc: Rubico, 2002. 369 s. ISBN 80-85839-74-1

MAŇÁK, Josef a kol. Kapitoly z metodologie pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-1031-2

MATĚJČEK, Zdeněk. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada Publishing, a. s., 2005. 184 s. ISBN 80-247-0870-1

MILLAROVÁ, Susanna. Psychologie hry. Praha: Panorama, 1978. 360 s.

MIŠURCOVÁ, Věra; FIŠER, Jiří; FIXL, Viktor. Hra a hračka v životě dítěte. 2. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 144 s.

STRAUSS, Anselm; CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: ALBERT, 1999. ISBN 80-85834-60-X TITĚRA, Daniel a kol. Hračky: Konstrukce a výroba. Praha: Státní nakladatelství

technické literatury, 1963. 320 s.

ZELINKOVÁ, Olga. Pomoz mi, abych to dokázal. Praha: Portál, 1997. 105 s. ISBN 807178-071-5

- 65 -

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Montessori pomůcky (obrázky s popisem)

Příloha č. 2: Výběr didaktické hračky (Dotazník pro rodiče dětí předškolního věku) Příloha č. 3: Typologie didaktických hraček (obrázky z textem) Příloha č. 4: Rozhovory (text)

- 66 -