VÝZKUMNÝ ÚSTAV LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ A MYSLIVOSTI

VÝZKUMNÝ ÚSTAV LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ A MYSLIVOSTI

Vymezení základních pojmů a vztahů z oblasti mimoprodukčních funkcí lesa

Zpracoval:

Ing. Jiří Matějíček, CSc.

Strnady říjen 2003

 Copyright VÚLHM

OBSAH Strana

1.

ÚVOD ...................................................................................................................3

2.

VYMEZENÍ POJMŮ Z OBLASTI ÚČINKŮ A FUNKCÍ LESA ......................................5 2.1 Vymezení pojmu les a multifunkčního hospodářství ..............................................................6 2.2 Vymezení pojmu funkce lesa ..................................................................................................7 2.2.1 Přírodovědné (kauzální) a účelové (teleologické) chápání pojmu funkce .......................7 2.2.2 Účinky a funkce ..............................................................................................................11 2.2.3 Od nauky o funkcích k nauce o lesních produktech .......................................................13 2.2.4 Stav funkcí v ČR .............................................................................................................15 2.3 Rámcové vymezení hledisek pro označování funkcí lesa.....................................................17 2.3.1 Mimoprodukční funkce lesa ...........................................................................................18 2.3.2 Celospolečenské funkce lesa ..........................................................................................19 2.3.3 Vzájemné vztahy mezi pojmy mimoprodukční a celospolečenské funkce lesa ...............21 2.3.4 Přirozené funkce lesa .....................................................................................................22 2.4 Vymezení pojmů veřejné statky a externality .......................................................................22 2.5 Vymezení vybraných základních ekonomických pojmů ......................................................26

3.

VYMEZENÍ POJMŮ Z OBLASTI POŠKOZENÍ LESA JAKO SLOŽKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ.........................................................................................................28 3.1 Vymezení pojmu újma a škoda .............................................................................................28 3.2 Vzájemné vztahy mezi pojmy škoda a újma .........................................................................29 3.3 Újma a škoda na mimoprodukčních funkcích lesa................................................................30 3.4 Újma na celospolečenských funkcích lesa ............................................................................30 3.5 Ekologická újma obecně a ekologická újma na lesích..........................................................31

4.

KLASIFIKACE MIMOPRODUKČNÍCH FUNKCÍ LESA ............................................42

4.1 Úvod ke klasifikaci funkcí ....................................................................................................42 4.2 Přehled současných klasifikačních systémů funkcí lesa .......................................................43 4.2.1 Strukturalizace funkcí lesa podle Papánka (1978) ........................................................43 4.2.2 Členění funkcí lesa v zahraniční literatuře (Arnold, 1987) ...........................................44 4.2.3 Členění funkcí lesa podle státní lesnické politiky (1994)...............................................46 4.2.4 Členění funkcí v lesnické legislativě ČR (1995, 1996)...................................................46 4.2.5 Členění funkcí lesa v Lesnické strategii Evropského společenství (1998).....................46 4.2.6 Systemizace funkcí lesů v ekosystémovém pojetí Vyskota (1999,2000,2003) ................47 4.2.7 Strukturalizace funkcí lesa podle Šišáka (2002) ............................................................49 4.2.8 Členění funkcí lesa pro účely oceňování podle Tutky (2003) ........................................49 4.2.9 Členění funkcí lesa v SRN (2003)...................................................................................50 4.2.10 Členění funkcí lesa v posledním období (2003) ...........................................................50 4.2.11 Návrh na klasifikaci jednotlivých mimoprodukčních funkcí lesa.................................51

5.

LITERATURA .....................................................................................................54

PŘÍLOHY: Příloha č. 1: Návrh terminologické účelové systemizace (strukturalizace, klasifikace) funkcí lesa

2

1. ÚVOD Dosavadní vymezení pojmů je v oblasti mimoprodukčních funkcí lesa, ať již pro účely výzkumné, vědecké či praktické, zcela nedostatečné. Pro účely kvantifikace a následného oceňování je nutno pracovat s mnohem obsažnější odbornou terminologií, kterou je třeba obsahově sjednotit a v právní úpravě příslušným způsobem prezentovat. Jelikož se jedná o mimoprodukční (celospolečenské) funkce lesů, není okruh zainteresovaných subjektů pouze v lesnické odborné veřejnosti, ale v celé společnosti. Z tohoto důvodu je pro zlepšení transparentnosti a komunikace o lesnických problémech mezi veřejností a lesním hospodářstvím (pro shodné chápání obsahu konkrétních pojmů) zapotřebí důležité pojmy a jejich místo v systematice prezentovat v obecně závazném právním předpise a také omezit bezbřehost různého výkladu odborných termínů. Ujasnění si odborné terminologie je základním předpokladem pro oceňování mimoprodukčních funkcí lesa, které se postupem času budou stávat stále významnější složkou lesnické politiky, resp. nově vznikající lesnické politiky mimoprodukčních funkcí. Proto jsou v předkládaném materiálu pro účely cíleného rozvoje problematiky oceňování funkcí lesů, což je plně v souladu i s rezolucí V2 4. ministerské konference o ochraně evropských lesů z Vídně 2003, uvedeny: a) definice základních a souvisejících pojmů týkajících se mimoprodukčních funkcí lesa (celospolečenských funkcí lesa) a jejich klasifikace b) definice základních a souvisejících pojmů vztahujících se ke škodě a újmě na těchto funkcích. Důležitým aspektem je rovněž skutečnost, že se materiál věnuje i vzájemným vztahům mezi definovanými pojmy, minimálně na úrovni nejdůležitějších základních pojmů. Vzhledem k širokým a značně komplikovaným souvislostem je pro lepší pochopení vybraných vazeb provedena i částečná analýza situace u nás. Nelze rovněž abstrahovat od skutečnosti, že domácí poznatky v dané oblasti nejsou vyčerpávající ani dostačující, a tak byla rámcově monitorována i situace o stavu poznání v zahraničí. Kromě vymezení základních pojmů se navíc přistoupilo i k vymezení pojmů majících bezprostřední souvislost s oceňováním funkcí. Popisovaná problematika je skutečně značně složitá s mnoha nedořešenými praktickými technickými, ekonomickými, sociálními či právními aspekty, takže bez těchto souvislostí a s ohledem na dynamický vývoj v dané oblasti v poslední době nelze zaujmout zcela jednoznačné, kvalifikované stanovisko. Současný používaný pojmový aparát dokumentuje terminologickou a obsahovou nejednoznačnost vyplývající z nedostatečné úrovně současného poznání. Cílem snažení by pak mělo být dosažení takového stavu, kdy by veškerá odborná veřejnost (nebo alespoň většina) chápala obsah pojmů stejně a zároveň si uvědomovala celý komplex složitých vazeb uvnitř sociálně ekonomického systému, v němž se problematika ocenění funkcí lesů dnes pohybuje a bude pohybovat i v budoucnu. Cílem tohoto materiálu je přispět k terminologickému sjednocení pojmů, jejich obsahu a dalších souvislostí, neboť dosavadní diskuse v odborné lesnické veřejnosti ukazuje, že tento základní předpoklad pro další odborné debaty není zcela naplněn. Přitom definice pojmů a ujasnění

3

jejich obsahu je důležitým předpokladem nejen vědecké a odborné práce a její srozumitelnosti, ale i základem možné výměny názorů a zkušeností. Z hlediska striktního plnění zadání a jednoznačného vyjádření výsledků řešení by se mohlo jednat o několik strohých definic. Autor si však uvědomuje celou šíři problematiky, její komplexnost i rozmanitost pohledů na tak složitý objekt zájmu, kterým les (lesní ekosystém) ve skutečnosti je, že se na vlastní riziko pustil v některých místech do širšího vymezení pojmů a vazeb, aby poznání a komplexnost pohledu posunul o krok dále.

4

2. VYMEZENÍ POJMŮ Z OBLASTI ÚČINKŮ A FUNKCÍ LESA Při vymezování základních pojmů mimoprodukčních funkcí lesa můžeme či nemusíme abstrahovat od platného právního řádu České republiky, který některé vymezení pojmů obsahuje jako výsledek legislativní tvorby, a který vyjadřuje současné poznání o daných funkcích lesa. Může to být ale i směs nejrůznějších kompromisních názorů, které se přísně vědeckému pohledu značně vzdalují. Poznámka: S ohledem na zakotvení pojmu „mimoprodukční funkce lesa“ v naší platné lesnické legislativě, je tomuto pojmu v textu dána přednost před nově používaným pojmem „celospolečenské funkce lesa“, aby se nemusely uvádět oba pojmy současně. Dalším hlediskem pro zdokumentování současné úrovně poznání může posloužit lesnická teorie a odborná lesnická literatura, která v podobně definic v různých slovnících se k dané problematice též určitým způsobem vyjadřuje. Jako výsledná varianta bude uvedena někdy jedna definice, v jiných případech více definic, neboť u tak složité problematiky nelze dnes dojít k jednoznačnému názoru celé vědecko-výzkumné fronty doma ani v zahraničí. Nabídka vícero definic je pro čtenáře vytvořením možnosti, aby se mohl nad obsahem pojmů více zamyslet, analyzovat je a učinit si v procesu formování svých postojů vlastní názor na co nejvhodnější praktické používání pojmů. Problematika často není černobílá, a proto nemůže existovat pouze jedna vyhraněná definice. A sice i z prostého důvodu, že na tutéž věc se lze dívat z různých úhlů pohledu, při použití různých kriterií uplatněných při členění funkcí apod. Zde uvedené návrhy vychází z vlastního poznání, resp. představují překlad zahraničních definic nebo jsou výsledkem kompilace nejrůznějších formulací. Za důležitý prvek při vyhodnocování „nejlepších definic“ je nutno vnímat i informační zdroj, z kterého definice pochází. Obecně lze konstatovat, že k používání některých pojmů je pro pochopení podstaty problému v mnoha případech zapotřebí dalších dodatečných vysvětlení, začlenění do systémů, ve kterých byly použity atd., takže samotná definice by napomohla ke sjednocení chápání obsahu jen částečně. Přesto by minimální posun v hlavách lesníků či nelesníků, kteří pojmy v tomto oboru mnohdy používají nesprávně či dokonce zmatečně z důvodu nedokonalé znalosti složité problematiky, představoval výrazný pokrok. Za zmínku též stojí skutečnost, že bez provedení desagregace pojmů tvořených víceslovními spojeními, jako např. u pojmu „mimoprodukční funkce lesa“ apod., se lze jen obtízně dostat k definicím, které by stály na pevnějších základech. Jenom hrubé vymezení nebude pro řadu účelů vždy vyhovovat. Jestliže se chceme seriózně zabývat terminologií v souvislosti s oceňováním funkcí lesa, musíme nutně opustit přírodovědné hledisko a pracovat s terminologií společenských věd (ekonomie, sociologie, právo….). Jinak se totiž k danému cíli, tj. k peněžnímu vyjádření užitků, jež les poskytuje, jen ztěží dostaneme.

5

2.1 VYMEZENÍ POJMU LES A MULTIFUNKČNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ Pro potřebu hodnocení společenského významu lesa je třeba alespoň pracovně vymezit předmět hodnocení, tj. adekvátně účelům definovat les. Z domácí i zahraniční literatury je možno uvést množství různých definic a názorů na pojetí lesa, které jsou pojaty místně, časově i účelově velmi rozmanitě. Takové srovnání není cílem tohoto materiálu, a proto se omezí jen na nezbytně nutnou charakteristiku. Platný zákon o lesích (zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) ve znění pozdějších předpisů) v části, kde se vymezují základní pojmy, říká (pro účely tohoto zákona: Lesem se rozumí lesní porosty s jejich prostředím (pozn.: přičemž lesními porosty jsou stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa) a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Poznámka: V zákoně se nic neříká o tom, že les je ekosystémem. Tento pohled na les je však v současné době zcela zásadní, a to nejen z pohledu oceňování funkcí lesa. Hospodařením v lese se rozumí obnova, ochrana, výchova a těžba lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa. Mezinárodní definice lesa platná pro TBFRA-2000 zní: Pozemek se stromovým pokryvem (nebo ekvivalentní úrovní zakmenění) více než 10 % plochy větší než 0,5 ha. Stromy by měly být schopny v dospělosti dosáhnout minimální výšky 5 m in situ. Může se skládat buď z uzavřeného lesního útvaru, kde stromy různých etáží a podrost pokrývají vysokou část pozemku nebo z otevřeného lesního útvaru se stálým vegetačním krytem, který koruny stromů pokrývají z více jak 10 %. Mladé porosty z přirozené obnovy a všechny plantáže založené pro lesnické účely, které mohou korunami ještě dosáhnout 10 % -ní pokryvnosti nebo stromy o výšce 5 m, jsou zahrnuty do lesa, jako jsou oblasti normálně tvořící části lesních oblastí, které jsou dočasně odlesněny v důsledku lidského zásahu nebo přírodních příčin, ale kde se očekává opětovný návrat lesa. Zahrnuje: Lesní školky a semenné sady, které tvoří integrální část lesa, lesní cesty, vykácené linky, protipožární pásy a další malé nezalesněné oblasti uvnitř lesních celků, lesy v národních parcích, přírodních rezervacích a jiných chráněných oblastech speciálního environmentálního, vědeckého, historického, kulturního nebo duchovního zájmu, větrolamy se stromy na ploše větší než 0,5 ha a šíří větší než 20 m. Plantáže gumovníku a porosty dubu korkového se započítávají. Nezahrnuje: Pozemky převážně využívané pro zemědělské účely Všeobecně je nutné zdůraznit, že les je současně pracovním předmětem, pracovním prostředkem a výrobkem i vlastní přírodní podmínkou lesní výroby. Les má z titulu především mimoprodukčních, mimotržních funkcí charakter veřejného statku.

6

Multifunkční lesní hospodářství •

Plánované užití lesních zdrojů takovým způsobem, kdy různé potřeby lidí jsou uspokojovány na trvale udržitelném základě a kdy veškerý materiální a nemateriální užitek poskytovaný lesem pro společnost je co možná největší. 20.3.2000 J. Parviainen, METLA (Finnish Forest Research Institute), Joensuu Research Station. Forest Resources of Europe, CIS, North America, Australia, Japan and New Zealand. (Industrialized temperate/boreal countries) UN-ECE/FAO Contribution to the Global Forest Resources Assessment 2000. Geneva Timber and Forest Study Papers, No. 17. Main Report. United Nations, New York and Geneva, 2000. 445 p.

•

Hospodaření v lesích s cílem získat vícenásobné produkty a užitky (produkční lesy, ochranné lesy, chráněné lesy). Multifunkční lesní hospodářství aplikuje integrovaný přístup směrem k rozdílným kategoriím lesů a zahrnuje vědecké, kulturní, rekreační, historické a další hodnoty lesních zdrojů. Forests in sustainable development - guidelines for forest sector development cooperation. 96, 208 pages. Catalogue number : CF-62-96-001-C, ISBN/ISSN : 92-827-8466-5 On-line version ,annex 4.6: Glossary of Terms

2.2 VYMEZENÍ POJMU FUNKCE LESA Při definování obsahu užitečnosti lesa je možno se setkat s mnoha pojmy jako např.: vlastnosti účinky efekty závislosti schopnosti vlivy výhody užitky přínosy zboží a služby funkce výkony apod., z nichž některé přísluší do přírodovědného, a jiné do ekonomického pojmového aparátu. Pohledy na tuto problematiku jsou různé (viz dále), přičemž směšování obou pohledů je dosud velmi časté a může vyplývat i z neujasněnosti obsahu pojmů.

2.2.1 Přírodovědné (kauzální) a účelové (teleologické) chápání pojmu funkce Na základě věcné a logické analýzy Tutka (2003) prezentuje takovouto alternativu vysvětlení pojmu užitečnosti: Pod užitkem nebo vlastností lesa se chápe jeho chemická, biologická, fyzikální, anatomická, morfologická, geologická a jiná stránka či jejich různá kombinace. Soubor těchto vlastností, resp. užitků působí na složky lesního ekosystému a jiné ekosystémy nebo na člověka a vytváří s nimi určitou vazbu a závislost. Tento vztah se uskutečňuje bez ohledu na to,

7

zda-li jde o les přírodní (bez zásahu člověka) nebo les kulturní (obhospodařovaný). Tyto závislosti, efekty a účinky uvnitř lesního ekosystému i navenek s okolím je možné shodně označit rovněž za funkce lesa. (Pramen: Jozef Tutka a kol.: Oceňovanie lesa, Zvolen 2003) Tutka (2003) dále uvádí, že za užitečné účinky, závislosti a funkce lesa, resp. užitky lesa je možné považovat ty, které přímo nebo zprostředkovaně pozitivně ovlivňují materiální, sociální nebo duchovní stránku člověka a společnosti. Ostatní účinky, resp. funkce mohou mít negativní, neutrální (nebo neidentifikovatelný) vliv na člověka a jeho materiální a duchovní sféru. Z hlediska přírodovědného nebo též kauzálního se v lese realizují účinky, resp. funkce nezávisle na člověku od jeho vzniku. Člověk je v procesu poznání pochopil, akceptuje a využívá nebo poskytování vícero užitků tohoto charakteru i cílevědomě podporuje. V tomto případě se jedná o ekologické funkce lesa. V rámci kauzálních vazeb působí les i na člověka. Tyto užitečné účinky lesa klasifikuje více autorů (Papánek, F. 1978 a další) jako environmentální funkce . (Pramen: Jozef Tutka a kol.: Oceňovanie lesa, Zvolen 2003) Podle Papánka (1971) a Poláka (1975) je třeba při vyjadřování významu lesa rozlišovat z praktických důvodů pojmy "vlastnost lesa" na jedné straně a "užitná hodnota lesa", "funkce lesa" na straně druhé. Funkcí se v podstatě rozumí projev realizace užitné hodnoty. Funkce je vždy spojena s aktivní činností člověka. Za užitné hodnoty a funkce lesa, jejichž význam pro společnost má smysl vyjadřovat, není možno pokládat všechny vlastnosti lesa, ale pouze ty, které uspokojují současné aktivně vyžadované a vyhledávané potřeby společnosti, které jsou přitom svým způsobem deficitní či na hranici deficitu. Proto např. poutání uhlíku a uvolňování kyslíku není u nás v současné době funkcí lesa s reálně hodnotově vyjádřitelným významem pro společnost. Funkce lesa tvoří složitý společenský, tj. sociálně ekonomický systém odrážející složitost objektu lesa. Funkce lesa jsou v pracích různě diskutovány a chápány co do obsahu, formy a struktury. Při bližším zkoumání charakteru mnoha uváděných systémů funkcí lesa je zřejmé, že jejich struktura není zatím dostatečně ustálena. Slovo "funkce" má mnoho významů, mj. se používá ve významu "závislost" ( "účinek") a nebo "poslání" ("úloha"). Věc má poslání, jen když existuje závislost, ale závislost existuje i bez poslání. Je nutné rozlišovat i mezi pojmy "funkce lesa" a "funkce lesního hospodářství". V prvním případě se jedná o funkce reprodukovatelného objektu, ve druhém o funkce reprodukčního procesu, které jsou v mnoha směrech jiné. Funkce lesního hospodářství jsou širší než jen funkce lesa. Při hodnocení významu funkcí lesa pro společnost by se mělo rozlišovat mezi užitnou hodnotou jako funkcí lesa a užitnou hodnotou jako výstupem dané funkce lesa, jejím výsledkem v užším konkrétnějším pojetí. Tzn., že existuje podstatný obsahový rozdíl např. mezi produkční funkcí lesa a vlastní produkcí, mezi cenou např. dřevoprodukční funkce lesa a cenou dřeva. Pouze podle ceny výstupu z funkce lesa n e l z e vyjadřovat cenu dané funkce lesa. Společenský význam lesa, tj. význam ekonomický a sociální můžeme reálně hodnotit jen na základě efektů jednotlivých užitných hodnot (užitků) jednotlivých funkcí lesa, ne na bázi všech jeho vlastností a nebo pouze výstupu z těchto funkcí.

8

Filozofie a koncepce objektivizace funkcí lesa (Vyskot, 2003) primárně vychází ze dvou pojetí, které se principielně liší posuzováním vztahu – člověk a les. a) Pojetí utilitární – antropocentrické Funkce lesa jsou považovány za služby, které člověk požaduje a o jejichž účinnosti a tedy i hodnotě výhradně společensky rozhoduje. b) Pojetí existenční – ekosystémové Funkce lesa jsou realizovanou produkcí účinků vyplývajících z jeho podstaty a ekosystémových procesů. Jedním z východisek při objasňování slova „funkce“ a „účinek“ může být teleologická teorie národohospodářská jako ekonomická teorie, zdůrazňující účelovost a cílevědomost v hospodářském chování podniků, bank, domácností apod. Odmítá příčinné souvislosti jevů a nahrazuje je subjektivními vztahy. Zkoumá systémové uspořádání - pořádek v hospodářské aktivitě, je základem pro teorii cen, úvěrů, úroků, kurzů, mezd a daní. Vznikla ve 20. letech 20. století. Zakladatelem a hlavním představitelem je Karel Engliš. Můžeme si k tomu uvést jeden názorný příklad. Mezi lesem a vodním režimem je závislost v tom smyslu, že les zadržuje atmosférické srážky a zpomaluje odtok vody z povodí, les má tedy retenční účinek - nebo, chceme-li, můžeme říci, že má ve smyslu kauzálního působení retenční funkci. Tuto funkci má les jak v přírodním lese, nedotknutém rukou člověka, tak také v obhospodařovaném lese, který člověk využívá na dosažení vodohospodářských cílů. Ale když zaměříme hospodaření v lese na využívání retenčního účinku lesa, přisuzujeme lesu retenční poslání a uplatňujeme v lesním hospodářství retenční úlohu lesa, čili takto využívaný les získává retenční funkci. Je evidentní, že zde označujeme slovem "funkce" jiný pojem, než v prvním případě. Můžeme říci, že les má retenční "poslání", když lesní hospodářství využívá retenční "účinek" lesa pro uspokojování lidských potřeb. Kdybychom však nerozlišovali rozdílný význam slova funkce a řekli, že les má retenční "funkci", když lesní hospodářství využívá retenční funkci pro uspokojování lidských potřeb, znamenalo by to, že les má funkci ve smyslu kauzálního působení jen v tom případě, když má současně také funkci ve smyslu teleologickém, což je evidentně nesprávné. Vidíme tedy, že kauzální a teleologickou funkci lesa musíme přísně odlišovat. Kdybychom tyto dva pojmy ztotožnili, teleologická funkce by pohltila kauzální funkci lesa a tato by logicky per definitonem - přestala existovat. Poznámka: Kauzalita = přičinnost Kauzální = příčinný (kauzální nexus = příčinná zřetězení, řetěz příčin a následků) Teleologie = učení o účelnosti všech přírodních a společenských jevů, které jsou výsledkem působení sil zaměřených k cíli předem určenému. (Pramen: Petráčková,V.-Kraus,J. a kol.: Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 1997)

Rozdíl mezi funkcemi lesa v kauzálním a teleologickém chápání je následující: V kauzálním nazírání zjišťujeme, že "A má za následek B" (les má za následek retenci srážek). V teleologickém vztahu vytyčujeme postulát: "Je třeba udělat A, aby nastalo B". (Je třeba v lese hospodařit tak, aby se využil jeho retenční účinek!).

9

V uvedeném případě kauzální funkce lesa vyjadřuje vztah mezi lesem a vodním režimem, teleologická funkce vyjadřuje vztah mezi lesem a lidskou společností. Kauzální funkce lesa je předmětem přírodních a technických věd, teleologickou funkci zkoumají ekonomické a společenské vědy. Kauzální funkce se vyskytuje v lese jako takovém, tedy i mimo sféru lesního hospodářství, teleologická funkce se vyskytuje jen tam, kde člověk hospodaří a využívá les záměrně pro uspokojování potřeb společnosti (Weber, 1926). Z hlediska způsobu vzniku užitků z lesa rozeznáváme: - přírodní užitky, které plynou z lesa mimo rámec lesního hospodářství (např. z pralesa), - průvodní užitky, které vznikají v rámci lesního hospodářství a pod vlivem zásahů člověka, ale bez úmyslu hospodáře, který sleduje jiný cíl než je získání dotyčného účinku (např. maliny na pasece), - vyrobené užitky, které jsou zamýšleným výsledkem lesní výroby, tedy přímým důsledkem lidské hospodářské činnosti. Přírodní a průvodní užitky tvoří dohromady volné užitky. Získávají se buď jako volné hodnoty např. sběrem hub, lesních plodin (a těžbou dřeva v nepěstovaných lesích) nebo jako volné služby využíváním přírodního nebo průvodního působení lesů. Existují tedy dva způsoby využívání lesa: volné a funkční. Při volném využívání lesa bereme z lesa volné užitky tak, jak je poskytuje sama lesní příroda. Při funkčním využívání lesa vynakládáme práci na to, aby se les stal žádoucím způsobem užitečný, čili přisuzujeme mu funkci k pokrývání společenské potřeby tak, že získáváme vyrobené užitky z lesa jako plody lidské práce. To znamená, že les má funkci jen tehdy, pokud se mění z výrobní podmínky na vyrobený výrobní prostředek. Funkce lesa podle I. Vyskota je potenciální nebo efektivní. Potenciální funkci lesa vyjadřujeme funkčním potenciálem lesa, efektivní funkci měříme funkčním efektem lesa. Funkční potenciál lesa vyjadřuje význam, který má ve stávajících přírodních podmínkách a při dané společenské potřebě funkčně usměrněné lesní hospodářství pro poskytování materiálních hodnot a materiálních a kulturních služeb. Funkční potenciál tedy chápe funkci lesa jako ú č e l , na jehož dosáhnutí se má lesní hospodářství zaměřit svými provozními opatřeními. Jiná je otázka, jak les plní vytýčenou funkci, jak dosahuje stanovený účel. Z hlediska účinnosti působení lesa v požadovaném směru hovoříme o funkčním efektu lesa. Funkční efekt lesa (užitek z lesa) vyjadřuje stupeň uspokojení hospodářské a společenské potřeby, je tedy mírou plnění funkce. Funkční potenciál lesa zkoumá žádoucí možnost využívání lesa, kdežto funkční efekt (užitek) měří skutečný užitek poskytovaný lesem. Funkční potenciál je rozhodující moment z hlediska plánování rozvoje lesního hospodářství a hospodářské úpravy lesů, a proto se posuzuje v kategorizaci lesů funkce lesa jako funkční potenciály. Funkční efekt je důležitý z hlediska kontroly lesního hospodářství a může odkrýt nové zdroje financování lesního hospodářství nebo na jeho základě by bylo možné požadovat úhradu za plnění mimoprodukčních funkcí lesa V minulosti lesníci většinou vycházeli z tzv. teorie úplavu (závěsu), (německy Kielwassertheorie), podle které mimoprodukční poslání lesa se nejlépe zabezpečí v "závěsu za dřevní produkcí", tj. jako automatický důsledek péče o produkci dřeva. Teorie závěsu tedy hlásá, že zájmy produkce dřeva a plnění všeužitečného poslání lesů jsou totožné nebo alespoň souběžné (Hasel, 1971).

10

Tento názor byl opodstatněný, pokud lesní hospodářství bylo málo rozvinuté, a pokud společenská poptávka po environmentálním a sociálním působení byla poměrně malá. Ale jak lesní hospodářství nabývá intenzivnější formy, vzniká a prohlubuje se stále více rozpor mezi orientací na produkci dřeva a uplatňováním všeužitečných funkcí lesa. Vyřešení tohoto rozporu vyžaduje při intenzivním hospodaření ústupky v jednom i druhém směru a lesní hospodář musí uplatnit v nejvyšší míře odborné schopnosti, aby minimalizoval hospodářské oběti při integrování produkční funkce lesa a mimoprodukčních funkcí lesa. Poznámka: Výrobně funkční přístup k hodnocení funkcí lze použít například pro zachycení nepřímé užitné hodnoty regulatorních ekologických funkcí tropických lesů díky jejich příspěvku k ekonomickým činnostem. Tato metoda se zakládá na dvoustupňovém postupu. Nejprve se určí fyzikální účinky prostředí na ekonomickou aktivitu. Druhý krok obsahuje odhad peněžní hodnoty ekologické funkce. Ve své nejpřímější aplikaci tato metoda používá skutečné tržní ceny - nebo pokud existují odchylky, příslušně upravené tržní ceny - pro ocenění ekonomické produkce. Uplatnění tohoto přístupu na různá nepřímá využití lesů je užitečnou metodou pro odhad těchto netržních, ale často významným ekonomických hodnot. Je však nezbytným předpokladem, aby byl dobře pochopen vztah mezi regulatorní funkcí lesa pro životní prostředí a ekonomickou činností, kterou podporuje. Často tento vztah není zcela srozumitelný a nepatrná změna v předpokladech vede k drastické změně ve výsledcích.

Stejný účinek jako přechod od extenzivního k intenzivnímu lesnímu hospodářství vyvolává také růst nároků (požadavků) společnosti na mimoprodukční účinky lesa. Způsob uspokojení této potřeby dnes, při hrozícím nedostatku vody, při rozvoji rekreace v přírodě, při neodkladné ochraně životního a přírodního prostředí vyžaduje takové lesní hospodářství, které musí produkovat materiální hodnoty a poskytovat materiální a kulturní služby v jednotě. Rozdíl mezi teorií závěsu a teorií integrace funkcí je tedy v tom, že teorie závěsu předpokládá a priori soulad zájmů v lesním hospodářství jako samozřejmost, která se dostavuje automaticky, kdežto teorie integrace funkcí vidí existenci protiřečení mezi funkcemi lesa a snaží se to překonat vytvořením syntézy, která předpokládá praktickou aplikaci funkčně integrovaného lesního hospodářství (Papánek, 1978).

2.2.2 Účinky a funkce Jak chápou účinky a funkce různí autoři je demonstrováno na následujících definicích: Účinek Výsledek určitého vlivu nebo působení. Účinek eroze je nepříznivý dopad eroze na půdní úrodnost, kvalitu vody, koryto vodotečí, transportní síť, pěstované kultury a na životní prostředí. Účinek meliorací je příznivý důsledek melioračních opatření. Na lesních pozemcích k němu řadíme zlepšení látkového koloběhu v ekosystému, zastavení degradačních procesů, dosažení trvalého zlepšení půdotvorných procesů, zvětšení produkčních schopností lesních ekosystémů a zlepšení životního prostředí. (Šach, Lesnický naučný slovník) Účinek lesa Jakýkoli efekt působený lesem, např. dílčí efekty bilogické, fyzikální, chemické, souborné efekty produkční, klimatické, hydrické a vodohospodářské, půdooochranné, přírodoochranné, zdravotní, krajinotvorné. Účinky lesa se projevují jak v jeho prostoru, tak za jeho hranicemi i v celé krajině (účinky dálkové). Účinky lesa pro lidskou společnost užitečné a přímo či nepřímo využívané jsou

11

funkcemi lesa. Značná část účinků lesa patří ke statkům mimotržní povahy (veřejné statky). Význam takových účinků pro krajinné (přírodní a životní) prostředí se velmi významnou měrou podílí na specifice lesa jako majetku a kapitálu. Tuto skutečnost respektuje i lesní zákonodárství (např. v Evropě od 20. století), dnes podle politického konsensu s mírou sociální vazby vlastnictví lesa. Účinky lesa mohou být také záporné z hlediska lidských zájmů. V případě účinků záporných z hlediska zájmů veřejných mluvíme o dysfunkcích lesa. (Krečmer, Lesnický naučný slovník) Účinek lesa environmentální Komplexní výsledek působení lesa na životní prostředí člověka. V širším pojetí sem zahrnujeme ty účinky a vlivy lesa, které příznivě ovlivňují základní složky životního prostředí, jako jsou půda, voda a ovzduší. Nedílnou součástí účinků lesa environmentálních je jeho rekreační a léčebné působení. V uvedeném kontextu lze říci, že les je významným faktorem kvality životního prostředí člověka. (Volný, Lesnický naučný slovník) Funkcemi lesa se rozumí přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční (Pramen: lesní zákon) Funkce lesa jsou vyjádřením společenské objednávky, kterou lesní hospodářství plní v daných podmínkách. Funkce lesa vyjadřují také přírodní a biologickou danost lesa, která je podkladem a prostředkem uspokojování lidských potřeb. Funkce lesa je výslednicí společenských postulátů a ekonomických limitů - vlastně poptávky a přírodních daností a technických řešení - vlastně nabídky. Funkce je realizovanou schopností lesa danou podmínkami a parametry ekotopu a biocenózy, které lze exaktně determinovat a kvantifikovat. (Vyskot, 2000) Funkcemi lesů v současném pojetí funkcí lesů v ČR je chápáno naplňování aktuálních účelových požadavků společnosti na les či v lese, nikoliv skutečné funkční schopnosti lesních ekosystémů. (Pramen: I.Vyskot: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky, MŽP 2003, str. 19) Funkce jsou schopnost území s lesy poskytovat zboží a služby. Zboží je fyzikální aktivum vyrobené účelově nebo náhodně v kombinaci s produkcí dřeva, např. kubický metr čisté vody, počet ulovené zvěře apod. Zboží se dá dobře kvantifikovat a transformovat do ekonomické tržní hodnoty. Služby jsou méně hmotné vlastnosti, po nichž existuje poptávka, např. příležitosti k rekreaci, ochranné funkce, přirozená stanoviště apod. Nedřevní produkty jsou tvořeny zbožím, službami a funkcemi (lesní plodiny, myslivost, nekomoditní užitky apod.). UN FAO/ECE Forest Resource Assessment 1990, Part II: (Temperate zone, ECE region) The role of forests in supplying environmental and other non-wood goods and services. Introduction and summary. prepared by Koch, N.E. and Linddal M. 1992. 29 p.

12

Funkce lesa při teleologickém chápání jsou užitky lesa v podobě lesních produktů (zboží a služeb), které společnost přímo či nepřímo využívá. K jejich získání člověk cílově hospodaří a využívá les záměrně za účelem uspokojení svých potřeb. Funkce lesa ⇒ výkony lesního hospodářství ⇒ vyrobené užitky Funkce lesa při kauzálním (přírodovědném, ekosystémovém, naturálním) chápání jsou účinky lesa, jež působí nezávisle na existenci člověka.

2.2.3 Od nauky o funkcích k nauce o lesních produktech Pro stanovení hodnoty zboží a služeb je zcela nezbytné mít zcela jasno v používané terminologii. V tomto směru lze za značný přínos považovat článek německého výzkumného pracovníka U. Mantau o pojetí funkcí a o budoucí orientaci v chápání funkcí lesa, z něhož se uvádí výtah: Obě nejdůležitější odpovědi na otázky, čím se určuje hodnota zboží a služeb, se diskutují už desetiletí. Teorie užitku vychází z toho, že hodnotu určuje jenom subjektivní odhad ceny spotřebiteli zboží. Pracovní teorie hodnoty vychází oproti tomu z toho, že hodnotu určují objektivní výrobní náklady. Před 30 lety se jednalo o napínavé téma. Od zhroucení systému, který se orientoval na pracovní teorii hodnoty, to pohnulo sotva někým. Používaní fyzikálních pojmů pro objasnění ekonomických stavů se blíží k nule Pod výkonností se ve fyzice rozumí práce za určitou časovou jednotku. Práce, jak je známo, je produkt úsilí. Účinek popisuje vliv nebo efekt, který prostřednictvím práce/výkonu přechází na jiný předmět, například při přeměně tepla na proud. Funkce představuje jednoznačné, zákonité přiřazení, např. mezi výkonem a očekávaným účinkem. Tolik k přírodovědnému, resp. fyzikálnímu jazykovému (vyjadřovacímu) systému. Tyto pojmy se používají často také v lesnicko-politických příspěvcích. Výchozím bodem původní debaty byl příspěvek Burschela, ve kterém bylo poukázáno na to, že ochranné a rekreační funkce lesů je třeba chápat jako čisté účinky, neboť pocházejí z ,,nenarušených přírodních lesů“. Dále to znamená, že ,,Pěstují-li se lesy podle hospodářských hledisek, tak nedochází u daných účinků lesa při profesionální práci k žádnému nebo bezvýznamnému poškození.“. Z toho Burschel vyvozuje, že produkce dřeva je jedinečné ekologické ospravedlnění lesnického povolání. Po hodnotící rozpravě mezi M. Weberem a Schmöllerem se ideologické zkreslení tohoto druhu označuje jako jednofaktorová teorie. To znamená, že v jednotlivostech správný stav se s určitým cílem přenáší na značně širší oblast použití. Oproti tomu se staví Blumův autorský kolektiv, jež se přitom přidržuje fyzikálního užití jazyka. „Všechny vztahové kategorie mezi lesem a člověkem, které nezpůsobují žádné změny, by tedy existovaly bez lesnického obhospodařování, a bylo by je třeba připočítat odpovídajícím způsobem k účinkům lesa.“ „Výkony lesního hospodářství se přesto liší od účinků lesa tím, že vznikají teprve lesohospodářskou činností (k čemuž patří i vědomé zanedbávání), resp. jsou v současné době k dispozici.“

13

Když se podá nevyvratitelný důkaz, že struktura vztahů mezi lesem a člověkem a ,,účinky lesa“ a „výkony lesního hospodářství“ je komplexnější než Burschel zobrazuje, zůstávají dílčí rozdělení svévolná. Poslední je třeba vztáhnout na vzdálenost reality od použité techniky scénáře. Tak lze třeba produkci dřeva jednoznačně započíst k ,,výkonům lesního hospodářství“. Přitom se při zdůvodnění poukazuje na to, že použitelné množství dřeva by bylo bez lesního hospodářství znatelně menší. Estetiku je třeba podle mínění Bluma přiřadit k „účinkům lesa“. Ochrana proti lavinám je nyní opětovně připisována k výkonům lesního hospodářství, ačkoli přírodní les určitou protilavinovou funkci zaručoval. Nedřevní produkty (lesní plody, houby, zvěř) je třeba považovat za účinek lesa. ,,Zvyšuje-li se ale význam nedřevních produktů, mohou být odpovídající opatření k podpoře této vztahové kategorie považovány rovněž za výkony lesného hospodářství.“ Pojmy nejsou ani správné ani nesprávné, ale účelné nebo neúčelné. Předpokladem této účelnosti by bylo jasné oddělení účinků od výkonů. Toto ale pro většinu vztahových kategorii však není dáno. Tyto příklady jsou jenom ukázkou četných nejasností a svévolného přiřazování. Daleko přitěžující okolností však je, že výkon a účinek zůstávají spjaty s přírodovědnými myšlenkovými strukturami, a tím nejsou schopny cokoli vypovědět o struktuře vztahů. Právní vztahy určují vztah mezi lesem, lesním hospodářstvím a společností Ekonomické a politické vztahy mezi lesem a člověkem sa určují obchodním rámcem trhu a společností, a ne tím, zda-li lesník pracuje či nepracuje. Podle fyzikálního pojetí výkonnosti se výkonnost lesního ekosystému vysvětluje prostřednictvím lesního hospodářství, přičemž takový rozdíl nemá žádný velký ekonomický význam. Výkony ekosystému a/nebo ty lidské vedou k výchozímu obrazu lesa. Všechno toto je možno pokládat za část přírodovědných aspektů za předpokladu, že nebudou mít za následek žádné ekonomické nebo politické závěry. Všechny omezené, a tím ekonomické předměty našeho života (les se přitom ničím neodlišuje od ostatních oborů), se stávají předmětem ekonomického počínání teprve danými obchodními právními vztahy. Tak se vlastníkům lesa a ostatním skupinám společnosti přiřadí obchodní vztahy na výchozím obrazu lesa (sumou všech výkonů ekosystému a lidí) prostřednictvím právního rámce. Právní vztahy rozhodují o tom, kdo a v jakým rozsahu může les využít k produkci anebo ke spotřebě. Vlastník lesa má podle spolkového lesního zákona právo uskutečňovat v lese akce za odpovídající protislužbu (jestliže se akce v jeho lese koná, protože tam tvrdě pracoval, anebo proto, že tam nikdy nevstoupil). To je významné jen tehdy, když se stanovuje hodnota majetku podle pracovní teorie hodnoty. V rozvíjejícím se tržním hospodářství je však toto bez relevantnosti. Samotný odhad ceny spotřebiteli a právní vztahy rozhodují o ekonomické hodnotě majetku.

14

Na druhé straně může vlastník lesa poskytnout při využití svých produkčních možností a vložením své práce zboží nebo služby, které jsou spotřebiteli vysoce hodnoceny, a také se využívají (odvozní cesty jako lesní stezky), aniž by za to vlastník lesa něco obdržel, protože mu chybí obchodní vztahy. Struktura vztahů mezi lesem a člověkem se nedá rozlišováním mezi ,,výkony“ a ,,účinky“ ani vyjasnit ani postavit. Určí se prostřednictvím obchodních vztahů a prostřednictvím chování hospodářských subjektů v rámci těchto práv. Tím je třeba vysvětlit, že sběr hub je v Německu volný, v Nizozemsku může být zakázán a v Itálií je vynikajícím obchodem. Rozdíl je třeba vysvětlit obchodními vztahy a jednáním. Rozlišování pojmů dle Bluma se blíží k závěru, když ,,O lesnickém provozním provedení výkonů se dá hovořit jenom tehdy, když existuje možnost nasazení podnikových finančních prostředků, tedy cílevědomým podnikovým řízením, které působí na provedení výkonů“. Ve fyzikálním vyjadřovacím systému není třeba oproti tomuto výroku (nehledě na blízkost k tautologii) nic namítat. Požaduje se ale ve spojení, že jednání vlastníka lesa by se mělo omezit na ,,výkony lesního hospodářství“, čímž se nevědomky provede systémový skok. Při dalším pokračování se přitom přistane v jiném hospodářském pojetí, protože hodnota zboží se určuje pomocí vložené práce. Pojem funkce podle Dietericha ovšem pomáhá málo. Jednota lesa a lesního hospodářství je dána do té míry, když oba svými výkony (ve fyzikálním smyslu) přispívají k výchozímu obrazu lesa. Je třeba souhlasit s Blumem, že vztah mezi přírodovědným systémem a ekonomickým systémem se prostřednictvím pojmu ,,funkce“ spíš zastírá než objasňuje. Autor článku již dříve doporučil přechod od nauky o funkcích lesa k nauce o produktech lesa. Obchodní vztahy lesní podniky nedostatečně využívají, protože uvažují převážně v kategoriích „nauky o funkcích“, namísto ekonomických a právních. kategorií. Návrh U. Mantau zní: Lesní podniky se stanou úspěšnými teprve tehdy, když zcela využijí své obchodní vztahy a svoje produkty postaví tak, že se stanou u spotřebitelů žádanými. Zpravidla se pro to bude muset tvrdě pracovat. Úspěch se však dostaví jenom s obchodními vztahy a atraktivními produkty. Krůpěje potu lesníků ale ještě nejsou žádnou kategorií úspěchu.

2.2.4 Stav funkcí v ČR Současný (přežívající) stav funkcí lesů v ČR charakterizuje I.Vyskot (2003) následovně: - funkcemi lesů je chápáno naplňování aktuálních účelových požadavků společnosti na les, či v lese, nikoliv skutečné funkční schopnosti lesních ekosystémů - funkce lesů jsou pojímány preferenčně diferencovaně, s přetrvávající a dominující prioritou váhy funkce dřevoprodukční : legislativně, hospodářsky, ekonomicky - funkční integrace lesů je přijímána jen proklamativně, v hospodářské struktuře ani lesnických činnostech není uplatňována

15

- mimodřevní funkce jsou zákonně (opět monofunkčně) uplatňovány pouze v lesích mimo kategorie lesů hospodářských - kategorizace lesů rozděluje lesy podle aktuálních účelových požadavků, bez vkladu jejich skutečných funkčních schopností, administrativním rozhodnutím, určujícím oddělení plné a omezené dřevní produkce - hodnocení a oceňování lesů je záležitostí pouze lesního pozemku a jeho dřevní produkce - současné metody hodnocení funkcí nevyjadřují exaktní funkční schopnosti lesů. Nové přístupy k funkcím lesů v pojetí funkčně integrovaného hospodaření charakterizuje I. Vyskot (2003) takto: - funkční využívání lesů je postaveno na skutečných funkčních schopnostech lesních jednotek a jejich optimální využitelnosti pro aktuální účelové požadavky společnosti - všechny funkce lesů mají pro lidskou populaci rovnocenný význam. Nelze zaměňovat společenský (skupinový) prostorově či časově vymezený zájem s celospolečenskou nezbytností (bilance uhlíku, kyslíku, voda, klima, biodiverzita aj.). - rovnocenný význam funkcí lesů však neznamená jejich rovnost „funkčně hodnotovou“ (pozn. autora: v roce 2000 zde byl pojem „věcná hodnota“) - schopnost lesů produkovat „obsahovou hodnotu“ (pozn. autora: v roce 2000 zde byl pojem „věcná hodnota“) funkcí je velmi rozdílná a vyplývá z podmínek a vlastností ekosystémů - stupeň intenzity společenského využívání je limitován jejich funkčními schopnostmi - kategorizace lesů rozlišuje lesy polyfunkční –integrující všechny společenské potřeby až do úrovně „výjimečné“ a lesy výjimečného společenského významu, kde určitá funkce je mimořádně vyžadovaným společenským zájmem. Vychází ze skutečných schopností lesních porostů produkovat funkce, nikoliv z pouhého společenského rozhodnutí (pozn. autora: v roce 2000 zde byl pojem „jakou funkci má les v daném čase a prostoru plnit“). Nové pojetí a objektivizace funkcí lesů (s použitím vybraných pasáží z podkladů pro Národní lesnický program) je naformulováno V. Švihlou (2001) takto: Současný stav systemizace diferenciace funkcí lesů je poplatný filozofii zásadně rozlišující produkční funkci lesů a mimoprodukční funkce lesů. Nové pojetí společenského poslání lesů vyžaduje: - ustanovení systému rovnocenných celospolečenských funkcí lesů bez scestných diferenciací funkcí produkčních a ostatních, - přijetí základní koncepční zásady, že integrace funkcí je předmětem hospodaření v každé základní jednotce lesa jako nutná společenská stimulace naturálních, silně antropizovaných podmínkách deficitních účinků lesů, - stanovení cílových funkčních skupin na bázi funkčních interakcí a stěžejních společenských potřeb, - kvantifikace funkcí lesů na základě shodné relativní úrovně formou vztahů mezi potenciální schopností lesa a funkční společenskou potřebou, - vytvoření nové funkční rajonizace lesů podle hodnot jejich celospolečenského potenciálu jako podklad pro cílené diferencované hospodaření, - ustanovení kategorií lesů speciálních společenských zájmů (východiska tvoří potenciály lesa a komplexní potřeby krajiny).

16

2.3 RÁMCOVÉ VYMEZENÍ HLEDISEK PRO OZNAČOVÁNÍ FUNKCÍ LESA Nejznámější část užitků lesa má materiální podobu a je výsledkem výrobního a růstového procesu nebo jednoho z nich. Tyto funkce lesa jsou známé v legislativní a sociálně ekonomické oblasti pod označením produkční funkce lesa (komerční, tržní). Pokud z dalšího pojednání předem vyloučíme produkční funkci, ostatní funkce se podle různých autorů označují jako funkce: neprodukční nehmotné nedřevní netržní mimoekonomické mimoprodukční veřejněprospěšné celospolečenské všeužitečné environmentální životadárné životazáchovné blahodárné ekologické sociální přirozené pozitivní externality. Jak je z výčtu zřejmé, velmi záleží na třídícím kritériu, které uplatníme. Rámcové schéma může být tvořeno jako opak k produkci, ekonomickému vyjádření apod., resp. podle vztahu k trhu, vlastnictví, životnímu prostředí atd. Při hlubší analýze najdeme u každého pojmu při postupném naplňování jednotlivými dílčími funkcemi určitý logický nedostatek neodpovídající zcela absolutně zvolenému kritériu. Při ocenění funkcí lesa bude pravděpodobně také zapotřebí přihlédnout k příslušným územním jednotkám, tj. k vymezení některých pojmů, kterými se tento materiál v detailu nezabývá: - mezinárodní úroveň (fixace CO2 jako předmět mezinárodního obchodu), - národní úroveň (lze pracovat s celostátními statistikami při zajištění statistické průkaznosti i s průměrnými hodnotami, přímé výhody z hlediska poutání uhlíku na národní úrovni budou asi malé), - regionální úroveň (společenské potřeba v rámci lesnatosti regionu a vzhledu krajiny apod. – povodí, chráněná území, rekreační oblasti aj.), - místní úroveň (zde se jedná o konkrétní porost).

17

2.3.1 Mimoprodukční funkce lesa Ze současné rozmanitosti názorů na mimoprodukční funkce lesa lze uvést několik následujících příkladů: Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) ve znění pozdějších předpisů člení funkce lesa (přínosy) na produkční a mimoprodukční. Poznámka: „Pojem mimoprodukční funkce (uplatněný i v současné právní úpravě) je účelovým archaizmem. Všechny funkce jsou hmotnou či nehmotnou produkcí lesa. Nesprávné pojmy jsou zdrojem vědomostních i koncepčních deformací.“ (Pramen: I.Vyskot: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky, MŽP 2003, str. 19) Z názvu „mimoprodukční“ vyplývá, že charakter výstupu dané funkce je nemateriální složkou (fyzikálním, přírodovědným hlediskem třídění). Mimoprodukční funkce lesa nejsou zřejmě z hlediska sociálně-ekonomického obsahu jejich dopadu, působení ve společnosti, jednotné (Pramen: L. Šišák, Oceňování společenské sociálněekonomické významnosti základních funkcí lesa, MZe, 2002) Z hlediska přírodovědného nebo též kauzálního se v lese realizují účinky, resp. funkce nezávisle na člověku od jeho vzniku. Člověk je v procesu poznání pochopil, akceptuje a využívá nebo poskytování vícero užitků tohoto charakteru i cílevědomě podporuje. V tomto případě se jedná o ekologické funkce lesa. V rámci kauzálních vazeb působí les i na člověka. Tyto užitečné účinky lesa klasifikují někteří autoři (F. Papánek, 1978 a jiní) jako environmentální funkce. Hodnota nedřevních užitků lesa je tvořena službami a jinými produkty lesa než je dřevo, např. biologická rozmanitost, rybářství, myslivost, nerosty, kvalita a kvantita vody, rekreace a turistika, divočina, estetika, kulturní hodnota a hodnota dědictví. (Pramen: Glossary of Forestry Terms, The State of Canada´s Forests) Mimoprodukční funkce lesa při účelovém chápání funkcí jsou služby (ekologické a sociální), které jsou společnosti poskytovány nebo vyprodukovány jako výkony lesního hospodářství (náklady ke zlepšení infrastruktury – infrastrukturální služby). Služby patří v ekonomickém smyslu do produkce, a nelze je proto označovat za mimoprodukční. ***** Mimoprodukční funkce lesů mají povahu kladných externalit. Jedná se tedy o bezplatné a volně přístupné zdroje (veřejné statky) s efekty (užitky nebo službami), které les poskytuje společnosti, aniž by za to museli jednotlivci či společnost platit. Mimoprodukční funkce lesa mají charakter veřejně prospěšných služeb, které nejsou realizovány na trhu a nejsou poskytovateli služby (vlastníkovi lesa) hrazeny. Označení „mimoprodukční“ nic nevyjadřuje o členění funkcí podle příjemce užitků z lesa (podle vlastnictví), ale podle toho, zda-li je možné tyto užitky realizovat na trhu za úplatu či nikoliv. V současné době nejsou pro vlastníky lesů k těmto funkcím lesa založena odpovídající vlastnická práva.

18

Při účelovém (teleologickém) chápání funkcí lesa se nejedná jen o ekosystémové funkční účinky lesa, ale o aktivní lidské ovlivňování vztahu „les a člověk“. Poznámka: Tím, že se česká společnost přiklonila k ekonomice založené na tržních principech, musí být řešeny pro nás dosud neznámé okruhy problémů, a to buď legislativní nebo ekonomickou cestou, resp. kombinací obojího.

2.3.2 Celospolečenské funkce lesa V poslední době se stále častěji používá místo pojmu „mimoprodukční funkce lesa“ pojmu „celospolečenské funkce lesa“, které prý lépe vyjadřují podstatu věci. Tento pojem se v lesnické teorii objevil s nástupem ekosystémového přístupu I.Vyskota. Proto mu jako autorovi přísluší právo provést výklad. O celospolečenských funkcích I. Vyskot (2003) uvádí, že - celospolečenské funkce (životazáchovné) jsou zásadně rozdílné od funkcí společenských (zájmových) - celospolečenské funkce jsou vztaženy k člověku jako součásti ekosystému - celospolečenské funkce (životazáchovné) funkce jsou pro člověka významově rovnocenné - celospolečenské funkce jsou synergickou realizací všech ekosystémových – naturálních účinků lesů. Naturální účinky jsou neoddělitelné. - celospolečenské funkce jsou synergicky produkovány každým lesním ekosystémem a jejich působení je neoddělitelné - celospolečenské funkce sociálně-rekreační a zdravotně-hygienické jsou determinovány ekosystémovým působením (pozn.: jednota terminologie). K prvnímu odčárníku lze doplnit, že na jiném místě I. Vyskot uvádí, které funkce si představuje pod pojmem „celospolečenský“, když konstatuje, že nelze zaměňovat společenský (skupinový) prostorově či časově vymezený zájem s celospolečenskou nezbytností (bilance uhlíku, kyslíku, voda, klima, biodiverzita aj.). Z tohoto přístupu vyplývá, že je třeba diferencovat mezi pojmy „celospolečenský“ a „společenský (skupinový)“. Pod pojmem „celá společnost, celospolečenský“ je nutno si představit celou lidskou populaci (globální společnost, všechny lidi na Zemi), která užívá ke svému prospěchu (užitku) funkční účinky lesů (např. vzduch), přičemž nikdo není z užití vzduchu vyloučen. To je jedna z podmínek externalit. Existuje však řada životních situací, kdy z funkcí lesa (vlastník lesa do intenzifikace konkrétních funkcí investoval práci i kapitál) má užitek jen místní, regionální společnost, existuje jen místní veřejný zájem (např. ochrana lokálních zdrojů pitné vody, ochrana půdy na příkrých svazích nad údolními komunikacemi, využití volného času pobytem v lese jízdou na kole, na koni, pronájem honitby apod.), a proto konkrétní funkce lesa při účelovém chápání lze vztahovat jen k určitým zájmovým skupinám a nikoliv k celé lidské populaci. Tyto lokální (regionální) zájmové skupiny za přínosy lesa platí (nájemné, poplatky apod.). Pak je nutno v pojetí I. Vyskota hovořit o společenských funkcích lesa. Není tedy asi nejvhodnější přístup provádět rozčlenění funkcí lesa na „celospolečenské“ a „společenské“, nehledě na okolnost, že naše právo nerozlišuje mezi zájmy společnosti a celospolečenskými zájmy (viz definice pojmu „veřejný zájem“).

19

Označení „celospolečenské“ odpovídá členění funkcí podle charakteru vlastnictví, neboli podle adresáta (příjemce) užitků. Můžeme proto konstatovat, že v tomto slovním spojení je vlastně obsaženo vlastnické kritérium – kdo bude tyto funkce či užitky využívat k pokrytí svých potřeb. Je to pohled ekonomicko-společenských věd. Lesy jsou dominantní složkou přírodního prostředí se zásadním vlivem na kvalitu životního prostředí lidské společnosti. Jejich stav není uspokojivý. Jsou devastovány a degradovány antropickými vlivy společnosti i hospodářskými zájmy. Komerční produkce dřeva byla prioritou dlouhá desetiletí a lesnictví bylo zařazeno mezi průmyslová odvětví. Empirická poznání a výsledky vědy postupem času však prokázaly dominanci ekologických, životodárných (blahodárných) přírodních účinků lesů (Vyskot), donedávna posuzovaných jako vedlejší „mimoprodukční funkce“. Nastupující celosvětové pojetí integrovaného polyfunkčního hospodaření přijímá filozofii rovnocennosti všech funkcí lesů, včetně produkce dřeva, označované pojmem „celospolečenské funkce lesů“, nebo prostě „funkce lesů“. Víme, že vše, co les „umí“ a poskytuje (přínosy, účinky, efekty, užitečné funkce apod.), je „hmotnou či nehmotnou produkcí lesního ekosystému“. Schopnost lesů poskytovat užitky je velmi diferencovaná a vyúsťuje v synergii ekosystémových účinků (podmínky a vlivy stanoviště v interakci s druhovou, věkovou a prostorovou strukturou porostů). Blízko k pojmu „celospolečenské funkce lesa“ má také pojem „veřejně prospěšné funkce lesa“, který byl použit v Zásadách lesnické politiky: "Lesnická politika sleduje trvalé zachování lesa pro budoucí generace. Les poskytuje nejen trvalou produkci dřeva, ale má i veřejně prospěšné funkce. Stát má zájem na trvalém a vyrovnaném využívání tohoto obnovitelného přírodního zdroje a využívání veřejněprospěšných funkcí lesa ve veřejném zájmu". (Základní principy státní lesnické politiky a Zásady státní lesnické politiky, 1994). ***** Společnost (z pohledu společenských věd) 1. Zjednodušeně: „Společnost existuje (…) všude tam, kde existuje mezi jedinci vzájemné působení“ (Simmel). Tato definice se vztahuje spíše na život ve společnosti než na globální společnost. 2. Uspořádané společenství lidí, kteří obývají určité území, jsou spojeni směnou a spoluprací a řízeni svými vlastními institucemi. Toto společenství sdílí společnou kulturu a funguje jako specifická společenská jednotka. Ačkoli se pojem společnost často používá ve stejném významu jako kultura, nejsou tyto pojmy totožné. Společnost předpokládá existenci zvláštního společenství s vlastní identitou (určitá kulturní sféra může naopak zahrnovat několik společností), které je podřízeno téže moci. Je rovněž nezbytné rozlišovat společnost a národ. Pojem národ se zrodil až v 18. a 19. století. Předpokládá existenci moderního státu, „národního vědomí“ a kulturní identity, které stojí nad sociálním a regionálním partikularismem. (C.-D.Echaudemaison a kol.: Slovník ekonomie a sociálních věd, EWA Edition Praha 1995)

Celospolečenský pohled na funkce nemůže být vztažen jenom na ekologické, životodárné funkce lesa, neboť se týká i řady funkcí sociálních (vojenské lesy jako součást obrany, která se vnímá jako klasická externalita). Nelze dávat do spojení pojem celospolečenské funkce lesa a životazáchovné funkce lesa. 20

Podle I. Vyskota, který je v našich podmínkách autorem a propagátorem zavedení pojmu „celospolečenské funkce lesa“ do teorie i praxe lesního hospodářství ČR, jsou: Celospolečenské funkce lesa životadárné (životazáchovné, blahodárné) funkce lesa pokrývající potřeby celé lidské populace, které jsou synergickou realizací všech ekosystémových – naturálních účinků lesů a jejichž působení je neoddělitelné. Přitom nelze zaměňovat společenský (skupinový) prostorově či časově vymezený zájem s celospolečenskou nezbytností (bilance uhlíku, kyslíku, voda, klima, biodiverzita aj.). Celospolečenské funkce lesa existují mimo rámec lesního hospodářství. Poznámka: Tento přístup je výhradně kauzální (příčinný) z pohledu účinků lesa na lidskou společnost. ***** Celospolečenské funkce mají charakter veřejně prospěšných služeb (pozn.: tento pojem se zdá být ve srovnání s pojmem „celospolečenský“ vhodnější, neboť v sobě obsahuje „veřejný zájem“, což je srozumitelnější pojem nejen širší veřejnosti, ale i právníkům), které nejsou realizovány na trhu a nejsou poskytovateli služby (vlastníkovi lesa) hrazeny. Jedná se o pozitivní externality. Označení funkcí lesa jako „celospolečenské“ odpovídá členění funkcí podle charakteru vlastnictví neboli podle příjemce užitků z lesa.

2.3.3 Vzájemné vztahy mezi pojmy mimoprodukční a celospolečenské funkce lesa Pojmy „mimoprodukční funkce lesa“ a „celospolečenské funkce lesa“ nejsou v žádném případě synonyma. Co však mají společného je skutečnost, že účinky lesa jsou nezastupitelné, neimportovatelné, průmyslovou činností nenahraditelné. Plnění mimoprodukční funkce může totiž mít (i když je to, jak bylo naznačeno, zatím výjimečné) zcela konkrétního adresáta, který si za plnění této funkce dokonce platí (zmíněný nájemce honitby za to, že může v lese vykonávat právo myslivosti). V takovém případě není přiléhavé hovořit o celospolečenském charakteru. Na druhou stranu i funkce dřevoprodukční s sebou nese některé celospolečenské přínosy (např. zvýšení zaměstnanosti v regionu). Lze se domnívat, že nelze paušálně hodnotit, který z obou pojmů je správnější. To záleží na souvislostech; někdy může být správnější ten, jindy zase druhý z pojmů. Co se týče vzájemného vztahu obou pojmů lze konstatovat, že většina tzv. mimoprodukčních funkcí lesa má celospolečenský charakter. Poznámka: Toto hodnocení se bude vyvíjet s redefinováním vlastnických práv a s rozšiřováním internalizace vybraných funkcí lesa jednotlivými lesními podniky.

21

2.3.4 Přirozené funkce lesa Přirozené funkce lesa (přírodní užitky) plynou z lesa mimo rámec lesního hospodářství (např. z pralesa). Z kauzálního (příčinného) pohledu se jedná o funkční účinky lesa na společnost, při účelovém (teleologickém) pohledu se o funkce lesa nejedná, neboť vztah „lesa a člověka“ není člověkem ovlivňován.

2.4 VYMEZENÍ POJMŮ VEŘEJNÉ STATKY A EXTERNALITY V zásadě se funkce lesa jako obnovitelného přírodního zdroje, charakteru veřejného statku, člení často do dvou skupin: - na funkce procházející trhem, - na funkce neprocházející trhem. Význam lesa nestačí vyjádřit jen pro majitele lesa, což plní hospodářská, ekonomická cena lesa na bázi funkcí lesa bezprostředně tržní povahy - i n t e r n a l i t. Je to tedy produkční funkce, kterou majitel či nájemce lesa realizuje bezprostředně na trhu. Pro různé účely je třeba vyjádřit i význam lesa pro společnost na základě funkcí, které neprocházejí bezprostředně trhem - tj. mají povahu e x t e r n a l i t. V lesním hospodářství České republiky se externality často označují jako m i m o p r o d u k č n í f u n k c e l e s a. Veřejné statky jsou statky, jejichž přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí tento veřejný statek koupit. Naproti tomu soukromé statky jsou statky, které lze dělit a poskytovat odděleně různým jednotlivcům, aniž vznikají vnější přínosy nebo náklady jiným jednotlivcům. Efektivní poskytování veřejných statků si často vynucuje aktivní přítomnost vlády, zatímco soukromé statky mohou být efektivně alokovány trhy. Ze všech ekonomických problémů, jež vyžadují zásah vlády, je jedním z nejzávažnějších případ, kdy tržní mechanizmus (výroba) plodí externí efekty či externality. Právě v této oblasti potřeba rozumných rozhodnutí prověřuje mechanismus veřejné volby národa a schopnost jeho zákonodárného sboru vystříhat se krátkodobých horizontů a politikaření zájmových skupin. Externality ovlivňují pozitivně nebo negativně jiné subjekty, aniž tyto subjekty za to musí platit nebo jsou za tuto činnost odškodňovány. Externality se objevují, když se soukromé náklady nerovnají společenským nákladům nebo přínosům. Dvěma hlavními druhy jsou vnější (kladné) úspory a vnější (záporné) úspory. Vnější kladné úspory (External economies) jsou úspory, k nimž dochází, když činnost firmy přináší prospěch ostatním, aniž by za to platili. Vnější záporné úspory (External diseconomies) je např. činnost firmy, která způsobuje ostatním stranám nevykompenzované náklady. Ocelárny,

22

které vypouštějí kouř a sirné plyny, poškozují majetek a veřejné zdraví, aniž se poškozeným stranám platí za škody. Znečišťování je vnější zápornou úsporou (externalitou). Externalita neboli efekt přelévání tedy nastává, když výroba nebo spotřeba způsobuje nedobrovolné náklady nebo přínosy jiným, tj. náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné, aniž ti, kdo náklady způsobují, nebo ti, kdo přínosy očekávají, za to platí. Přesněji, externalita je dopad chování jednoho ekonomického subjektu na blahobyt jinému subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v korunách nebo v tržních transakcích (Samuelson, 1991). Jako ilustraci externality lze uvést příklad národní obrany jako příklad veřejného statku par excellence: Nic není pro společnost životně důležitější než její bezpečnost. Z národní obrany, je-li již jednou poskytována, mají automaticky prospěch všechny osoby. O bezpečnosti určité lidské společnosti a - tedy o nutnosti míti armádu - všeobecně není jakýchkoliv pochyb. Přitom jde o typickou externalitu, v daném případě o extrémní případ veřejného statku. Jestliže společnost životně důležitě potřebuje národní obranu jako externalitu, pak ji může potřebovat pouze tehdy, když tato společnost existuje, tj. žije. A k této existenci, k svému životu, lidská společnost též životně důležitě mimo hmotných požitků potřebuje užitky - externality - plynoucí z existence lesa, a to v daných historických podmínkách příslušným způsobem obhospodařovaného. Protože jde o užitky potřebné pro všechny členy lidské společnosti, jde o zájem veřejný, - les má tedy charakter veřejného statku. Je zřejmé, že tento veřejný zájem (stejně jako obranu) musí, respektive měl by zabezpečovat stát jako představitel společnosti jako celku. Neregulovaná tržní ekonomika bude generovat takové úrovně znečišťování (či jiných externalit), při kterých se mezní soukromá škoda ze znečišťování rovná mezním soukromým nákladům na zmírnění znečišťování. Efektivní situace nastává, když se mezní společenská škoda rovná mezním společenským nákladům na zmírnění znečišťování. V neregulované ekonomice tedy bude příliš málo zmírňování znečišťování a příliš mnoho znečišťování. Z tohoto, aplikováno na les, funkce lesa a užitky z lesa vyplývá, že " princip subsidiarity", tedy zásada co nejméně ovlivňovat soukromého vlastníka lesa nároky zájmů veřejných, nemůže být na soukromé hospodaření v lese aplikována absolutně, respektive přinejmenším náklady, které soukromému vlastníkovi lesa při zabezpečování veřejných zájmů vznikají, musí veřejnost (prostřednictvím státu) soukromému vlastníkovi uhradit. Známé jsou i takové formy, kdy vlastník lesa je ekonomicky iniciován zajišťovat veřejné zájmy. Trh nedokáže zajistit efektivní alokaci statků, pokud existují nedokonalosti konkurence nebo externality. Existují-li externality, může se vláda rozhodnout vložit se do věci a regulovat tyto přenosy nákladů (jako to dělá při znečišťování vzduchu), nebo sama zajišťovat veřejné statky (jako v případě národní obrany). Vláda musí najít příjmy, z nichž by platila veřejné statky a programy přerozdělení důchodů. Tyto příjmy pocházejí z daní uvalených na důchody, mzdy, na prodej spotřebního zboží a podobné položky. Daně se od ostatních způsobů užití našich důchodů liší v jednom důležitém ohledu: Každý podléhá daňovému zákonu, všichni jsme nuceni přispívat svým dílem poplatků vládě. Je pravda, že občané jako celek uvalují daňové břemeno sami na sebe, a jistě bychom souhlasili s tím, že každý občan má také právo na svůj díl veřejných statků poskytovaných vládou. Ale těsné spojení mezi výdaji a spotřebou, jako je tomu u soukromých statků, neplatí pro daně a veřejné statky. Hamburger nebo vlněný svetr si kupuji jen tehdy, když ho chci, ale můj díl daní na financování

23

obrany, vesmírného výzkumu a veřejného vzdělávacího systému musím platit, i když o tyto činnosti vůbec nestojím. Základní podmínkou existence lidské společnosti je trvalost těchto užitků. V poslední době je označována jako strategie trvale udržitelného rozvoje. Ta je objektivně dána existencí lesa jako obnovitelného přírodního zdroje. Fyzická existence lesa je podmíněna jeho vlastnostmi, okolními podmínkami a tokem sluneční energie. Z našeho hlediska subjektivně je pak existence lesa podmíněna tím, jak člověk s lesem jako součástí přírody hospodaří. Některé funkce lesů se již značně přiblížily možnosti jejich začlenění do tržního systému, a sice buď na mezinárodní úrovni nebo na národní úrovni. Sem můžeme zařadit vedle komerčního využití rekreačních možností obchodování na mezinárodním trhu s emisemi a množstvím poutaného uhlíku (CO2) v lesích (např. v duchu Kjótského protokolu). Tyto platby jsou jednou z cest, jak problém ocenění celospolečenských funkcí lesa řešit, tj. jejich internalizací. Poznámka: V souvislostí s internalizací externalit (např. funkce rekreační) není správné argumentovat s dosud vžitým názorem, že užitky z funkce produkční (např. dřevo) patří vlastníkovi lesa a užitky z mimoprodukčních funkcí lesa patří pouze společnosti (celé společnosti). ***** Veřejný zájem je opakem tzv. soukromého, resp. soukromých zájmů. Jedná se o pojem, který platná právní úprava výslovně obsahově nevymezuje, nicméně který, a to zejména ve správním právu, poměrně často používá (např. u institutu vyvlastnění), a to ve smyslu tzv. neurčitých pojmů ve správním právu. Z povahy věci lze dovodit, že jde o takový zájem, resp. zájmy, jež by bylo možno označit za obecné či veřejně resp. obecně prospěšné zájmy, jejichž nositeli jsou blíže neurčené, nicméně alespoň rámcově determinovatelné okruhy či společenství osob jako tzv. veřejnost, popř. zájmy, u nichž jde o tzv. zájmy společnosti (celospolečenské zájmy). Tyto zájmy nesmí být v rozporu s platnými právními předpisy a jako takové musí být aprobovány orgány veřejné moci. (Pramen: Madar,Z. a kol.: Slovník českého práva, Linde, 1995) Poznámka: Veřejný zájem nemusí být vždy zájmem celé společnosti!!!! Veřejným statkem je komodita nebo služba s definiční vlastností, že, pokud je nabízena jedné osobě, stává se dostupnou i všem ostatním jednotlivcům bez vynaložení dodatečných nákladů. O veřejném statku se proto říká, že má nerivalitní spotřebu, má rys sdružené spotřeby. Spotřeba jednou osobou nesnižuje dostupnost statku nebo služby komukoli jinému. Veřejný statek lze dát do protikladu se soukromým statkem, u něhož spotřeba jednou osobou vylučuje spotřebu téže jednotky statku u jiné osoby. O veřejných statcích v lesnictví se bude hovořit tehdy, půjde-li o samostatnou, tj. od vlastní lesní výroby oddělenou veřejně prospěšnou produkci zboží a služeb na půdě, které má nerivalitní a zpravidla i nevylučitelnou povahu (vylučitelnost připadá v úvahu např. při placení vstupů do přírodních rezervací nebo při omezování vstupů do lokalit se značným vědeckým významem). Z těchto důvodů nelze toto zboží realizovat na trhu a musí být hrazeno z veřejných prostředků (tj. ze státního rozpočtu, z rozpočtu veřejnoprávních institucí, z rozpočtu obcí apod.). Ocenění a úhrada kladných externalit a zboží veřejné povahy musí být přesunuty obecně na daňové poplatníky, tedy na rozpočet státu, regionů či obcí. 24

Soukromým zbožím je výlučně vlastněné zboží, které nemůže být současně užíváno nikým dalším. Zboží, které je konzumováno individuálně, není k dispozici pro užití nikým dalším. (Pramen: The Environmental Damage Valuation and Cost Benefit Website) Veřejným zbožím je zboží, které nemůže být lidem odepřeno, i když za něj neplatí. Je to zboží, které když je k dispozici jedné osobě, tak je automaticky k dispozici všem ostatním ve stejném rozsahu. (Pramen: The Environmental Damage Valuation and Cost Benefit Website) Vzácné zboží je zboží, kterého chtějí lidé více, a které je obtížné získat. (Pramen: The Environmental Damage Valuation and Cost Benefit Website) Vlastnictví a redefinování vlastnických práv Jasné definování vlastnických práv, resp. soukromého nebo veřejného vlastnictví, může usnadnit dobré hospodaření s lesními zdroji. Tvorbou nových systémů vlastnických a zdrojových práv nebo modifikací existujících práv, které dají hodnotu biologických zdrojům, se může zlepšit ekonomická efektivnost užití zdrojů. Veřejné vlastnictví půdy (např. státní vlastnictví půdy) je vhodné tam, kde problémy se soukromým vlastnictvím při zajišťování společenských přínosů jsou obzvláště velké, kde výstup má povahu čistě veřejného zboží, a kde management půdy vyžaduje mnoho speciálních informací a pružnou odezvu na nepředvídatelné změny vnějších faktorů. Společenské vlastnictví půdy realizuje stát nákupem půdy. Hlavním ekonomickým opatřením ve vztahu k environmentálnímu kapitálu je zavést přiměřené ceny na jeho používání (a poškozování). Zavádění přiměřených cen lze také posuzovat jako formu určování (definování či redefinování) vlastnických práv. Jsou-li vlastnická práva založena, potom přiměřeným oceněním by měly být chápány ceny nejméně na úrovni mezních soukromých nákladů, lépe však na úrovni mezních společenských nákladů (tj. nákladů na obnovení a udržení kvality životního prostředí, resp. nákladů na poslední požadovanou jednotku této kvality). Poznámka:

Takovýto příklad je ale asi ještě daleko vzdálen od realizace podobných aktivit v podmínkách České republiky. Přestože se v Koncepci lesnické politiky na období před vstupem ČR do Evropské unie hovoří o rozvoji mimoprodukčních funkcí a o možnosti v případě některých služeb usilovat o jejich „tržní zhodnocení“ k tíži vybraného okruhu „odběratelů“, nelze zatím doložit žádný výčet konkrétních úspěchů v tomto směru. Lze konstatovat, že do budoucna rozvojový potenciál u rekreační funkce lesa (např. v podobě určité formy ekoturismu v atraktivních lesních oblastech) v ČR existuje. Do budoucna lze jako projev internalizace těchto celospolečenských funkcí lesa uvažovat na základě společenského konsensu také o poplatcích odváděných lesnímu hospodářství (vlastníkům těchto pozemků) z ceny vody poskytované obyvatelstvu vodárenskými společnostmi.

K dokreslení složitosti problematiky je nutno doplnit, že i produkce veřejných statků může být spojena s externalitami. Navíc zboží, které má v určitých podmínkách povahu veřejného statku, může v jiných podmínkách nabýt povahy soukromého zboží.

25

2.5 VYMEZENÍ VYBRANÝCH ZÁKLADNÍCH EKONOMICKÝCH POJMŮ Tyto pojmy jsou důležité především z hlediska přechodu z přírodovědného pohledu na funkce lesa, tzv. nauky o funkcích lesa k nauce o produktech lesa, tedy na využívání ekonomických a právních kategorií, bez nichž se vlastní oceňování mimoprodukčních funkcí lesa pohne kupředu jen velmi ztěží. Hodnota Hodnota je ekonomickým pojmem, vyjadřujícím peněžní vztah mezi zbožím a službami určenými k prodeji a těmi, kdo je nakupují a prodávají. Hodnota není skutečností, ale odhadem ceny/hodnoty zboží a služeb v daném okamžiku v souladu s podrobnou definicí hodnoty. Ekonomický pojem hodnoty odráží tržní hledisko užitku, kterého dosahuje vlastník zboží nebo uživatel služeb k datu, ke kterému je hodnota stanovena. Hodnota vykazuje určitý stupeň užitku - užitek pro lidi vyvolaný vlastnostmi lesa ve formě úspor a výnosů. (IVS) Cena Cena je výrazem používaným pro požadovanou, nabízenou nebo placenou částku za zboží nebo službu. Je to historický fakt, buď veřejně známý, nebo udržovaný v soukromí. Z důvodu finančních možností, motivace a zájmů daného kupujícího a prodávajícího může nebo nemusí mít cena placená za zboží nebo služby nějaký vztah k hodnotě, která je zboží nebo službám připisována jinými. Cena je obecným údajem o relativní hodnotě přiřazené zboží nebo službám jednotlivými kupujícími a/nebo prodávajícími v jednotlivých situacích. (IVS) Užitek Schopnost výrobku nebo služby uspokojovat nějakou potřebu. Z hlediska spotřebitele subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby výrobku nebo služby. Užitek zboží je spolu s jeho vzácností předpokladem jeho směny, protože neužitečné výrobky a služby se nestávají předmětem koupě a prodeje. Užitek jako nutná vlastnost zboží je uznáván všemi ekonomickými směry a školami, ty se však dále rozcházejí v posuzování role tohoto užitku při směně zboží a tvorbě ceny. Spotřeba určitého počtu jednotek zboží přináší spotřebiteli celkový užitek. (Malý ekonomický výkladový slovník)

Užitek zvyšuje individuální blaho. V ekonomických modelech je obecně podřízen chování všech účastníků a je zaměřen na maximální výnos. Užitek vzniklý užíváním statku se nazývá užitkem spotřebním. (Společenská hodnota lesa) Užitek je uspokojení odvozené ze spotřeby. Rozlišuje se několik typů užitku (např. celkový, celkový společenský, kardinální, ordinální, mezní, průměrný apod.), z nichž největší význam má celkový užitek, tj. celkové uspokojení odvozené ze spotřeby komodit, a mezní užitek, který je dodatečným užitkem vznikajícím ze spotřeby dodatečné jednotky dané komodity. (Šišák, Lesnický naučný slovník) Užitek z lesa je uspokojení z užitných hodnot lesa, které se člení na tržní (internality) a netržní (externality), na materiální (hmotné) a nemateriální (nehmotné). Les má množství vlastností, které mají pro individuální uživatele a celou společnost význam, ale pouze význam těch, které jsou na hranici deficitu a jsou aktivně jednotlivci a společností vyhledávány a využívány, lze na současné úrovni znalostí reálněji hodnotit. Mezi užitné hodnoty či funkce lesa, jejichž význam lze hodnotit v peněžním i nepeněžním vyjádření, patří produkce povahy internalit (především dřevo a další 26

suroviny a materiály - fytomasa, zoomasa a služby), která prochází trhem. Dále sem patří produkce či užitky povahy externalit (materiální - ochranné ekologické funkce, služby lesa a nemateriální - zdravotně-hygienické, kulturně-naučné, obranné atd.), které neprocházejí trhem. (Šišák, Lesnický naučný slovník) Potřeba Potřeba je pociťovaný nedostatek. Každý člověk má jiné potřeby. Potřeby jsou nekonečné (uspokojení jedné potřeby vytváří další potřeby). Potřeby jsou hmotné a nehmotné, zbytné a nezbytné. Potřeby uspokojujeme pomocí statků a služeb tím, že je spotřebováváme. Statky členíme na hmotné a nehmotné, volné (sluneční svit, vzduch, zpěv ptáků, déšť) a ekonomické vázané (nejsou k dispozici volně v přírodě). Služby jsou cizí činnosti a členíme je na věcné a osobní. (J. Švarcová: Ekonomie - stručný přehled) Produkce Produkce se skládá z produktů vytvořených během účetního období. Zahrnuje specifické případy: a) výrobky a služby, které jedna místní činnostní jednotka poskytuje jiné místní činnostní jednotce patřící do téže institucionální jednotky, b) výrobky, které vyrobila místní činnostní jednotka a na konci období zůstaly na zásobách v jednotce, která je vyrobila, ať je jejich další užití jakékoliv. V ESA se rozlišují tři typy produkce: a) tržní produkce b) produkce pro vlastní konečné užití c) ostatní netržní produkce Rozlišení pojmů tržní, pro vlastní konečné užití a ostatní netržní má zásadní význam, neboť předurčuje použití zásady ocenění produkce. Ostatní netržní produkce zahrnuje produkci poskytovanou jiným jednotkám zdarma nebo za ceny, které nejsou ekonomicky významné. (Evropský systém účtů ESA1995)

27

3. VYMEZENÍ POJMŮ Z OBLASTI POŠKOZENÍ LESA JAKO SLOŽKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 3.1 VYMEZENÍ POJMU ÚJMA A ŠKODA Pojem „újma“ v našem právním řádu ani v judikatuře definován není. Definovány jsou pouze některé zvláštní typy újmy, zejména ekologická újma, kterou je podle § 10 zákona č. 17/192 Sb., o životním prostředí, v platném znění „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti.“ Jinak používá náš právní řád pojem „újma“ bez jakéhokoliv upřesnění, pouze (v některých případech) rozlišuje mezi újmou majetkovou (např. § 87 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona) a nemajetkovou (např. občanský zákoník v § 13, odst. 2). Majetková újma bývá hrazena v penězích, nemajetková újma pak v penězích být hrazena může, ovšem nemusí (náhrada má zpravidla formu přiměřeného zadostiučinění, které může být realizováno jak platbou, tak omluvou, zveřejněním rozsudku apod., zvláštní pravidla platí pro náhradu ekologické újmy). Pro obecné vymezení pojmu „škoda“ bývá v tuzemské právní praxi nejčastěji (a dlouhodobě) využíváno a citováno stanovisko publikované ve „Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek“ pod č. 55/1971. Podle něj se škoda (jako kategorie občanského práva) chápe jako újma, která nastala nebo se projevuje v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi a je tedy, pokud nedochází k naturální restituci (uvedení do původního stavu), napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věcí do předešlého stavu. Za jinou škodu lze pokládat újmu spočívající tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat.

S ohledem na výše uvedená východiska lze újmu definovat jako jakékoliv zhoršení stávajícího stavu věcí nebo sice jeho zlepšení, ovšem v menším rozsahu, než by se dalo rozumně očekávat v případě, že by se určitá událost nestala . Škodou by pak ve shodě se stanoviskem Nejvyššího soudu ČSSR byla ta újma, která má majetkový charakter.

Poznámka: Pokud se ve správním právu používá pojem újma a nikoliv škoda, tak v souvislosti s odškodněním majetkové újmy vzniklé nikoli protiprávním, ale naopak aprobovaným jednáním právnických subjektů v řadě předpisů z oblasti správního práva, což se týká i lesního zákona. Náhrada škody je pak více či méně podrobně upravena jak hmotněprávně, tak někde i v oblasti procesní (viz občanský a obchodní zákoník).

28

Pojem „škoda“ v obchodním právu Evropské unie Pozitivní právo neobsahuje žádnou definici resp. popis této kategorie, stejně jako neobsahuje a nestanoví ani meze náhrady škody. Je tedy třeba vycházet z obecných právních zásad. Zde však existuje problém, neboť právě v nich jsou značné rozdíly. Pod pojmem „škoda“ se chápe „každá újma, kterou dotčený či poškozený utrpí určitou událostí na svém majetku nebo jiných právem chráněných statcích“. Újmou je tedy především jakákoliv majetková újma. Nestačí však dokázat škodu na základě globálních, obecných údajů vyplývajících ze statistik apod., nýbrž je třeba doložit konkrétní újmu na základě přesných čísel a výpočtů. Za škodu lze tedy považovat především bezprostřední majetkovou újmu, i když škodu nelze zatím dostatečně přesně vyčíslit. Vedle majetkové újmy se za škodu považuje i nemajetková, imateriální škoda. Imateriální újmy způsobilé náhrady jsou např. psychická ohrožení v důsledku protiprávního jednání. Z judikatury Evropského soudního dvora též plyne, že je možná náhrada i nemateriálních škod bez zvláštního omezení. To platí zřejmě nejen pro kvalifikované imateriální újmy v důsledku poškození nehmotných hodnot či statků, nýbrž i pro náhrady imateriálních škod. To konec konců odpovídá v podstatě právním systémům členských států. Vedle toho však Evropský soudní dvůr rozumí škodou i ušlý zisk, jestliže nespočívá na „spekulativních faktorech“. Vyšší nároky kladené Soudem na uplatňování ušlého zisku znamenají, že tato kategorie musí být dostatečně odůvodněna a prokázána. Hospodářské újmy, které jsou součástí hospodářského rizika, nejsou způsobilé k náhradě. Komunitární právo stanoví, že nahrazena musí být celá škoda hmotná i nehmotná, skutečná i ušlý zisk (152/84 Marshall).

3.2 VZÁJEMNÉ VZTAHY MEZI POJMY ŠKODA A ÚJMA

Z ustanovení zákona uvedených v předchozí kapitole i z tam citovaného stanoviska lze odvodit následující závěry významné pro určení vzájemného vztahu újmy a škody:

Pojem „újma“ je nadřazen pojmu „škoda“, neboť jde o pojem širší a obecnější, zahrnující jak újmu nemajetkovou (např. újmu na cti určité osoby), tak újmu majetkovou. Charakter nemajetkové újmy má i ekologická újma podle zákona č. 17/1992 Sb..

Majetková újma je v zásadě synonymem pro pojem škoda. Jinými slovy řečeno, má-li újma podobu újmy majetkové, jde o škodu. Ta se pak projevuje buď jako škoda skutečná (např. „zhoršení stávajícího stavu věcí“) nebo jako ušlý zisk (to pokrývá i ono „zlepšení stávajícího stavu věcí, ovšem v menším rozsahu, než by bylo možné rozumně očekávat v případě, že by se určitá

29

událost nestala“). To snad (i když nepříliš zřetelně) potvrzuje usnesení Nejvyššího soudu č.j. 25 Cdo 1211/2001 („Rozhodování orgánu veřejné moci se …. vztahuje především k regulaci hospodaření v lesích sledující cíle vymezené obecnými ustanoveními lesního zákona, zatímco případné újmy, které z omezení hospodaření mohou vzniknout, mají charakter majetkový (projevují se v majetkové sféře dotčeného vlastníka či správce lesa) a jejich reparace představující náhradu za snížení majetkového stavu je v ustanovení § 11 odst. 3 lesního zákona koncipována jako nárok na náhradu specifické újmy blížící se svou podstatou nároku na náhradu škody.“)

3.3 ÚJMA A ŠKODA NA MIMOPRODUKČNÍCH FUNKCÍCH LESA Vysvětlení obsahu pojmů „škoda“, „újma“ z obecného pohledu je plně platné i pro „mimoproduk-ční funkce lesa“, jak je uvedeno v předchozích dvou kapitolách. Konkrétní rozdělení funkcí lesa v naší právní úpravě na dvě skupiny (produkční a mimoprodukční funkce lesa) se spíše než právním řádem řídí lesnickou teorií, což může mít určité dopady i pro posouzení správnosti pojmů „újma na mimoprodukčních funkcích lesa“ a „škoda na mimoprodukčních funkcích lesa“. V intencích vzájemného vztahu pojmů „újma“ a „škoda“ by bylo určitě možné a správné hovořit o „újmě na mimoprodukčních funkcích lesa“ ve vztahu ke zhoršení nebo nezlepšenému (i když očekávatelnému) plnění jakékoliv mimoprodukční funkce. Použití termínu „škoda na mimoprodukčních funkcích lesa“ by však bylo správné pouze tehdy, pokud by se újma na konkrétní mimoprodukční funkci projevovala v majetkové sféře konkrétního poškozeného nebo poškozených. To může být problém. Ne u všech mimoprodukčních funkcí lze totiž vyčíslit jejich majetkovou hodnotu, a jen výjimečně najdeme konkrétní subjekt, který by byl zhoršením plnění mimoprodukčních funkcí lesa zkrácen na svých majetkových nárocích (lze si představit, že by to mohl být např. nájemce honitby). Častěji však vznikne újma společnosti jako celku. Proto je vhodnější hovořit o „újmě na mimoprodukčních funkcích“, neboť se tím vyhneme velice subtilním úvahám na téma majetkový stav a poškozený. Použití pojmu „újma“ je vhodnější i proto, že újma na mimoprodukčních funkcích lesa má velmi blízko k ekologické újmě. Poznámka: Vždy je třeba si vyjasnit, co se rozumí škodou (újmou) na funkcích v duchu obsahového vymezení pojmu funkce. Když se nejedná o škodu na výkonech lesního hospodářství (např. na vložených nákladech, neboť se funkce v ekonomickém pojetí chápe jako výsledek aktivní činnosti člověka a je spojena s jejím využitím pro potřeby člověka, společnosti), musí pak být funkce chápána v přírodovědném, ekologickém pojetí, a tedy se bude jednat o újmu na účincích lesa, a nelze ji spojovat např. jenom s nákladovým pohledem při vlastním oceňování funkce. V takovém případě zde hrají roli jiná hlediska, neekonomická.

3.4 ÚJMA NA CELOSPOLEČENSKÝCH FUNKCÍCH LESA Vysvětlení obsahu pojmů „újma“ z obecného pohledu je plně platné i pro „celospolečenská funkce lesa“ , jak je uvedeno v předchozích dvou kapitolách.

30

Újma na celospolečenských funkcích lesa může být z povahy věci pouze újma na těch funkcích, které mají skutečně charakter pozitivních externalit a poškozeným bude společnost jako celek Poznámka: V duchu Vyskotova pojetí pokud by měla být poškozeným určitá zájmová skupina, muselo by se tedy terminologicky pracovat s pojmem „újma na společenských funkcích lesa“ a nikoliv s pojmem „újma na celospolečenských funkcích lesa“. Tyto funkce musí být na základě lesnické teorie jednoznačně právně vymezeny k zabránění vzniku sporů z důvodu neujasněnosti klasifikace funkcí.

3.5 EKOLOGICKÁ ÚJMA OBECNĚ A EKOLOGICKÁ ÚJMA NA LESÍCH K ekologické újmě na životním prostředí, a tedy i na lese, neboť les je složka životního prostředí, můžeme přistoupit diferencovaně, a sice a) na úrovni lesního porostu b) na makroekonomické úrovni. Každý přístup má své opodstatnění, přičemž první přístup je ekosystémovým přístupem, zatímco druhý přístup je přístupem ke zjištění ekologické újmy na životním prostředí na makroúrovni v rámci integrovaného ekologického a ekonomického účetnictví (SEEA), které se již v současné době rozpracovává na mezinárodní úrovni pro účely satelitních environmentálních národních účtů. Nyní je k dispozici řada definic, které lze využít také při koncipování vhodných přístupů ke zjišťování výše újmy a získat tím určitou teoretickou oporu v čistě lesnických otázkách. Tato oblast by měla být doménou lesnických ekonomů a dalších odborníků v sociálně ekonomických vědních disciplínách, kteří by měli využívat poznatků i z jiných vědních oborů, získaných zejména za účelem kvantifikace rozsahu ekologické újmy. Co se týče naší současné právní úpravy, trestní zákon na žádném ze svých míst nestanoví obsah a rozsah obecných pojmů „značná újma na životním prostředí“ a „újma velkého rozsahu na životním prostředí“. Tyto pojmy se dosud vykládaly tak, že zahrnují jak újmu majetkovou – škodu, tak i další, tj. ekologické újmy. Jedná se tedy o postižení ekologických poruch v širším slova smyslu. Skutková podstata § 181a a 181b trestního zákona „Ohrožení a poškození životního prostředí“ je dnes upravena alternativně: pokud je vydán zvláštní právní předpis upravující výpočet újmy na určité složce životního prostředí, bude se přednostně vycházet z něj a bude se posuzovat výše jmy na životním prostředí. Pokud takový právní předpis vydán nebyl a újmu nelze vyčíslit, bude se podpůrně vycházet z výše nákladů nezbytných k obnovení poškozené části životního prostředí. V trestněprávní úpravě evropských států jako je například Rakousko, Německo, Švédsko, se buď nevyčísluje žádná „škoda“ ani „ekologická újma“, spíše se rozlišují případy závažnější a méně závažné, k čemuž existuje obsáhlá judikatura (Německo) nebo se stanoví hraniční ukazatel, že potřebný náklad k odstranění poškození životního prostředí překračuje určitou sumu (Rakousko). Naše pojetí musí být v souladu s praxí evropských států. 31

Neoprávněnou těžbou (smýcením lesního porostu) vzniká poškození, které za normálních okolností nemá ireverzibilní charakter (nedochází ke změně druhu pozemku jako je tomu při trvalém odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa). Při praktickém řešení kauz týkajících se neoprávněných těžeb (např. krádeží dřevní hmoty na pni) se soud dostává do problémů konkrétního vyjádření jak výše způsobené škody, tak pojmenování vzniklé škody, která byla způsobena na životním prostředí, tedy na mimoprodukčních funkcích lesa, přičemž stanovení výše škody způsobené na dřevoprodukční funkci lesa řeší stávající ustanovení § 13 vyhlášky MZe č. 55/1999 Sb. V uplynulém desetiletí bylo v rámci lesnického univerzitního výzkumu podporovaného grantem MŽP dosaženo určitého dílčího úspěchu v klasifikaci a kvantifikaci jednotlivých mimoprodukčních funkcí lesa. Na takto provedenou kvantifikaci se navazuje diskutabilním způsobem peněžního ocenění s nadějí, že s využitím současné úrovně sociálně ekonomických znalostí budou některé problémy odstraněny. Při snaze o definování ekologické újmy na lesích se bude vycházet především z definic, které tuto problematiku budou popisovat ve vztahu k životnímu prostředí. Od této vazby nelze abstrahovat, protože výklad ekologické újmy na lese (na lesním ekosystému) jako složce životního prostředí musí být v konečném řešení plně v souladu s obecným pojetím ekologické újmy na životním prostředí. ***** Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organizmy, ekosystémy a energie. (Pramen: Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí) Poznámka: Nikde nebyla nalezena jednoznačná definice co je přírodní prostředí . Ekologie je nauka o vzájemných vztazích a vzájemném působení organismů a prostředí (Pramen: Velký anglicko-český slovník, ČSAV, 1981) Ekologický přístup je druh plánování, obhospodařování nebo péče o přírodní zdroje, který zabezpečuje stálý zřetel na vazby mezi všemi biotickými organizmy (včetně lidí) a jejich abiotickým prostředím (Pramen: Helms, J.: The Dictionary of Forestry, SAF, 1998) Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase (Pramen: Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) Ekosystém je prostorově explicitní, relativně homogenní zemská jednotka, která zahrnuje všechny interaktivní organismy a složky abiotického prostředí v rámci svého ohraničení. Poznámka: ekosystém může být jakéhokoliv rozsahu, např. dřevo, rybník, pole, les nebo zemská biosféra (Pramen: Helms, J.: The Dictionary of Forestry, SAF, 1998) Ekosystém je dynamickým systémem rostlin, živočichů a dalších organismů, které společně s neživými složkami životního prostředí fungují jako nezávislá jednotka. (Pramen: Glossary of Forestry Terms, The State of Canada´s Forests) 32

Ekosystémová integrita je kvalita přírodoního neřízeného nebo řízeného ekosystému, ve kterém přírodní ekologické procesy zajišťují trvalost funkcí, složek a struktury systému. (Pramen: Glossary of Forestry Terms, The State of Canada´s Forests) Ekosystém Ekosystém je dynamický cirkulační systém živých organismů a jejich abiotického prostředí, s koloběhem látek a tokem energie, schopný samostatné existence. Jde o základní, prostorově vymezenou jednotku biosféry. Živou složku ekosystému tvoří producenti, organizmy, které vytváření biomasu a poutají tak energii, konzumenti, kteří ji spotřebovávají, využívají a organismy, které se podílejí na rozkladu organické hmoty. Základními složkami jsou půda, voda, ovzduší a záření. Tvorba, koloběh a rozklad látek a poutání a uvolňování energie jsou základními procesy v ekosystému. (Materna, Lesnický naučný slovník) Ekosystémové služby uspokojující společnost jsou nezbytným předpokladem ke všem ekonomickým aktivitám. Ekosystém lesní Ekosystém, v němž převládají (dominují) lesní dřeviny. (Šach, Lesnický naučný slovník) Ekosystémový přístup Ekosystémový přístup všestranně hodnotí jak lidské využívání ekosystému ovlivní jeho funkci a produktivitu. Ekosystémový přístup je integrovaný přístup, neboť přihlíží k celému rozsahu možných statků a služeb a pokouší se optimalizovat směs užitků daného ekosystému a také napříč ekosystémy. Klade důraz na systematický přístup a bere na vědomí, že ekosystémy fungují jako celistvé entity. Ekosystémový přístup zastává dlouhodobé a prostorově všestranné hledisko, počítá s lidmi, explicitně provazuje lidské potřeby s biologickou kapacitou ekosystémů. Ekosystémový přístup všestranně hodnotí, jak lidské využívání ekosystému ovlivní jeho funkce a produktivitu. Ekosystémový přístup je integrovaný přístup. V současné době máme sklon přizpůsobovat ekosystémy jednomu dominantnímu statku nebo službě, jako jsou ryby, dřevo nebo vodní energie, aniž bychom si plně uvědomili změny, které působíme. Dokud se takto chováme, obětujeme statky nebo služby mnohem cennější než ty, které dostáváme – takové statky a služby, které dosud nemají žádnou tržní hodnotu, jako je biodiverzita a kontrola záplav. Ekosystémový přístup přihlíží k celému rozsahu možných statků a služeb a pokouší se optimalizovat směs užitků daného ekosystému a také napříč ekosystémy. Účelem tohoto přístupu je, aby změny, které provádíme, byly efektivní, transparentní a trvale udržitelné. Ekosystémový přístup přeorientuje hranice, které tradičně definují naši péči o ekosystémy. Klade důraz na systematický přístup a bere na vědomí, že ekosystémy fungují jako celistvé entity a je nezbytné s nimi zacházet z tohoto hlediska, nikoliv s jejich jednotlivými částmi. Tento přístup tedy nahlíží za hranice tradiční jurisdikce, protože ekosystémy se často rozkládají přes státní a národní hranice. Ekosystémový přístup zastává dlouhodobé a prostorově všestranné hledisko. Respektuje procesy, které se v ekosystémech odehrávají na mikroúrovni, ale nazírá je v širším rámci krajin a desetiletí, takže zahrnuje nejrůznější měřítka a časové dimenze. Ekosystémový přístup počítá s lidmi. Integruje sociální a ekonomické informace s environmentálními údaji o ekosystému. To znamená, že explicitně provazuje lidské potřeby s biologickou kapacitou ekosystémů 33

k plnění těchto potřeb. Přestože věnuje pozornost procesům a biologickým stropům ekosystémů, uznává přiměřený prostor pro modifikaci ekosystémů člověkem. Ekosystémový přístup udržuje produktivní potenciál ekosystémů. Ekosystémový přístup se nesoustředí pouze na produkci. Nazírá na produkci statků a služeb jako přirozený produkt zdravého ekosystému, nikoliv jako konečný cíl sám o sobě. V rámci tohoto přístupu není péče o ekosystém úspěšná, pokud nezachovává nebo nezvyšuje kapacitu ekosystému produkovat požadované statky a služby i v budoucnosti. Poznámka autora: a) Na výše uvedených charakteristikách ekosystémového přístupu lze porovnat míru shody s ekosystémových přístupem I.Vyskota, který tento přístup deklaruje a prezentuje jako protipól antropocentrickému (utilitárnímu) přístupu L.Šišáka při oceňování mimoprodukčních funkcí lesa. b) Neexistuje univerzální předpis pro aplikaci ekosystémového přístupu, ale je jasné, že tato aplikace bude vyžadovat činnosti v několika následujících oblastech: - překlenout „informační mezeru“ - vyvolat veřejnou diskusi o změnách a o politikách řízení ekosystému - stanovit explicitní hodnotu služeb ekosystému - zapojit do péče o ekosystémy místní komunity - ohodnotit potenciál pro obnovu ekosystému - začlenit péči o ekosystémy do městského plánování - sledovat nové přístupy k parkům a chráněným územím. Biota je soubor všech organizmů z určité lokality, z určitého území nebo celé Země. Biota má služku rostlinnou a živočišnou. Rostlinná složka bioty je vegetace. Taxonomický výčet rostlinné složky bioty určitého území je flóra neboli květena daného území. Živočišná složka bioty je fauna neboli zvířena. (Vorel, Lesnický naučný slovník) Biodiverzita představuje přírodní stanoviště (biotopy) a druhy vyjmenované v příloze I směrnice 79/409/EEC nebo v přílohách I, II a IV směrnice 92/43/EEC, nebo biotopy a druhy neuvedené v těchto směrnicích, pro které byly stanovena chráněná území nebo oblasti ochrany podle platné národní legislativy o ochraně přírody. (Pramen: Proposal for a directive of the European Parliament and of the Council on environmental liability with regard to the prevention and remedying of environmental damage, Brussels, 23.1.2002) Biodiverzita (biologická diverzita) se vztahuje na rozmanitost (variabilitu) života ve 3 úrovních: rozmanitost ekosystémů, rozmanitost druhů a rozmanitost uvnitř druhů (Pramen: Glossary of Forestry Terms, The State of Canada´s Forests) Biodiverzita Různorodost všech žijících organismů, suchozemských, mořských a sladkovodních ekosystémů i ekologických systémů, jejichž jsou součástí. Druhová diverzita je rozmanitost žijících organismů na zemi. Genetická diverzita je součet celkové genetické informace obsažené v genech jedinců rostlin, živočichů a mikroorganismů, které obývají zemi. Ekosystémová diverzita je rozmanitost biotopů a na ně vázaných společenstev živých organismů v biosféře. Biodiverzita má klíčový význam pro vývoj a zachování životodárných systémů biosféry, je však významně redukována určitými lidskými činnostmi. Ochrana a trvale udržitelné využívání biodiverzity musí být integrovány do oborových a mezioborových, jakož i regionálních programů, projektů a opatření. Různorodost druhů, včetně diverzity jejich genetických informací, společenstev a ekosystémů, je třeba chránit především na územích, kde se přirozeně vyvíjela a zachovala (in situ). Tam, kde 34

prostředí neskýtá dočasné nebo trvalé podmínky pro udržení biodiverzity, je třeba chránit a udržovat různorodost rostlin, živočich, mikroorganismů a jejich genetických informací v lokalitách a zařízeních ekologicky vhodných (ex situ). Ty slouží zachování životaschopných populací pro znovuzavedení na jejich někdejší přirozená stanoviště (Nováková, Lesnický naučný slovník)

Pestrost dědičných vloh, druhů a ekosystémů. (Společenská hodnota lesa) Holistický přístup Holizmus je filosofický směr (zejména biologický) zdůrazňující celostnost a pokládající celek za něco vyššího než souhrn součástí. Poznámka: Tento přístup uplatňuje MCPFE při tvorbě národních lesnických programů, Evropská unie u regionální politiky, a lze ho aplikovat i v souvislosti s pojmem “celková ekonomická hodnota” při ocenění celospolečenských funkcí lesů. Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. (Pramen: §8 odst. 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí) Poškození se od ohrožení liší tím, že při poškození již nežádoucí změna nastala, nelze ji odvrátit, lze ji jen dostatečně napravovat (pokud je to ovšem vůbec možné). Ohrožovat či poškozovat životní prostředí lze i jinými způsoby než znečištěním, např. zničením ekosystému, nadměrným hubením živočišných a rostlinných druhů atd. Pojem „zničení životního prostředí“ se zahrnuje do pojmu „poškození životního prostředí“, přičemž jde v podstatě o nejhorší druh poškození. V případech ohrožení či poškození životního prostředí (včetně případů zničení některé jeho části) bychom neměli uvažovat jen v dimenzi ekonomické, ale též etické. Je řada případů, jež jsou zavrženíhodné a jsou společností rozhořčeně odsuzovány nebo jsou pro společnost nebezpečné, aniž by bylo nutno ekologickou újmu vyčíslovat. Zde stačí etický rozměr spáchaného činu (např. zničení národní přírodní rezervace, vyhubení ohroženého druhu apod.). Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti. (Pramen: § 10 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí) Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanoví zvláštní předpis (§ 27 odst. 1 zákona). Poznámka: Toto zmocnění však MŽP dosud pro komplikovanost problému nevyužilo (původně chtělo vydat společný právní předpis pro všechny složky životního prostředí, což se ukázalo jako nereálné. Také s ohledem na rozdílnou úroveň poznání při stanovování výše ekologické újmy u jednotlivých složek životního prostředí se proto uvažuje o vydání samostatných vyhlášek o způsobech výpočtu ekologické újmy na jednotlivých složkách životního prostředí.)

Oprávněným ze způsobené ekologické újmy je stát (§ 27 odst. 3 zákona). Pro ekologickou újmu se použijí obecné předpisy o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody, pokud odstavce 1 až 3 nestanoví jinak. (§ 27 odst. 4 zákona). Poznámka: To však nelze považovat za vhodné řešení. Velkým úskalím je skutečnost, že ekologická újma není vždy totožná se škodou, která vznikne vlastníkovi pozemku (vlastníkovi lesa), který je určitou součástí životního prostředí. Když např. vlastník lesa vykácí protiprávně les a dřevo se ziskem prodá, škoda mu nevznikne, škoda však vznikne životnímu prostředí, a tím potažmo celé společnosti. Tím se liší ekologická újma od škody a zde jsou zdroje potíží s jejím vyčíslováním. Oprávněným ke kompenzaci zde není vlastník, jako u náhrady škody, oprávněným je stát a nejde ani tak o peněžní náhradu, jako spíše o nápravu životních podmínek.

35

Poznámka autora: a) Proč se v právním předpise používá pojmu „ekologická újma“ a ne „újma na životním prostředí“? Nikde není blíže definováno, co životní prostředí vlastně je z hlediska např. brouka, ptáka, lesa atd. V konkrétním případě může jít vždy o zcela jiný rozsah a jiné vymezení pojmu „životního prostředí“. b) Pojem „ekologická újma“ je dnes stále ještě pojem neurčitý a nekvantifikovatelný. Přesto s posledními výsledky aplikace Hesenské metody v ČR (Seják, 2000) jsou snahy tuto metodu kvantifikace ekologické újmy zapracovat do novely zákona č. 114/1992 Sb. jako uznanou metodu pro výpočet újmy krajinných typů „biotopů“. Významnost metody je krajinářská, problematiku specifických funkcí lesa aktuálně nehodnotí. Dalším cílem Hesenské metody je využití výsledků v makroekonomických úvahách, neboť v kombinaci se satelitním snímkováním umožňuje provádět odhady zásoby environmentálního kapitálu a jeho změn v České republice. Je velký rozdíl mezi oceňováním tzv. „ekologických funkcí lesa“ – spíše jen vlastností lesa, technických parametrů – stojících mimo společnost (obdoba např. tzv. vnitřní hodnoty „intrinsic value“) jako vyjádřením hodnoty vlastní přírody (v podstatě podle Liptona, 1995, tzv. ekosystémových funkcí) a mezi oceňováním tzv. environmentálních společenských funkcí – služeb lesa pro účely kalkulace společenské sociálně-ekonomické újmy způsobené na životním prostředí. (Pramen: L. Šišák, Oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti základních funkcí lesa, MZe, 2002) Škoda znamená měřitelnou nepříznivou změnu u přírodního zdroje a/nebo měřitelné zhoršení služby poskytované přírodním zdrojem, která se může vyskytnout přímo či nepřímo a která je zapřičiněna jakoukoliv aktivitou uvedenou v této směrnici (Pramen: Proposal for a directive of the European Parliament and of the Council on environmental liability with regard to the prevention and remedying of environmental damage, Brussels, 23.1.2002) Přírodu a její zdroje můžeme v zásadě rozdělit na 2 skupiny: a) Přírodní zdroje Půda - stavební a zemědělské pozemky, lesy, vody, ložiska nerostů, obnovitelné i neobnovitelné zdroje, biologické i fyzické zdroje. b) Environmentální zdroje (přirozené životní prostředí a jeho kvalita) Zdroje přírody, které slouží jako prostředí a zdroj udržování života - čisté ovzduší (atmosféra), oceány, sluneční svit, genetická pestrost rostlinných a živočišných druhů a veškeré vazby mezi nimi. Přírodní zdroj znamená biodiverzitu, vodu a půdu včetně podloží (Pramen: Proposal for a directive of the European Parliament and of the Council on environmental liability with regard to the prevention and remedying of environmental damage, Brussels, 23.1.2002) Přírodní zdroje jsou ty zdroje a síly přírody, které jsou či mohou být využívány člověkem, resp. lidskou společností k výrobě či spotřebě. Existuje mnoho různých členění přírodních zdrojů, nejčastěji jsou rozdělovány na obnovitelné a neobnovitelné. Obnovitelné přírodní zdroje lze při správném hospodaření nekonečně obnovovat, a tím přiměřeně využívat. Neobnovitelné přírodní

36

zdroje jsou charakteristické svou vyčerpatelností. Zásoba ložiska nerostu má např. svůj konečný rozsah a je-li vyčerpána, ložisko přestává existovat. (Pramen: Josef Seják a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů, Grada Publishing 1999) Environmentální zdroje jsou všechny zdroje a složky přírody (životního prostředí), které měly a mají význam pro vznik a udržování života na Zemi. Obecně jde o širší pojem než přírodní zdroje. Zatímco přírodní zdroje pokrývají jen jednu ze čtyř hlavních funkcí životního prostředí, pojen environmentální zdroje pokrývá všechny čtyři funkce (zásobárna přírodních zdrojů, krajina, úložiště odpadů, zdroj života). Je zřejmé, že mezi jednotlivými funkcemi může často existovat substituční vztah. Mezi hlavní envrionmentální zdroje patří zejména ekosystémy, které jsou přírodním prostředím pro vznik a udržování různých forem života (různých populací). Díky příznivým podmínkám v ekosystémech vznikl a je udržován i život lidí. (Pramen: Josef Seják a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů, Grada Publishing 1999) Jako určité pomocné ekonomické kritérium pro rozlišení přírodních a environmentálních zdrojů se používá pro přírodní zdroje charakteristika obvyklé soukromých statků, které jsou předmětem soukromého vlastnictví a jejichž produkty jsou směňovány a oceňovány na trhu, zatímco environmentálními zdroji se obvykle rozumějí veřejné statky, které jsou volně přístupné, nebo jsou společně vlastněné určitou skupinou lidí (v případě globálních zdrojů Země pak vším lidstvem) a nejsou trhem směňovány ani oceňovány. Služby (nebo služby přírodních zdrojů) znamenají funkce přírodního zdroje k užitku jiných přírodních zdrojů a/nebo veřejnosti. (Pramen: Proposal for a directive of the European Parliament and of the Council on environmental liability with regard to the prevention and remedying of environmental damage, Brussels, 23.1.2002) Zboží je cokoliv, po čem je poptávka. Všechny volby nebo alternativy jsou zbožím. Zboží může být hmotné i nehmotné. (Pramen: The Environmental Damage Valuation and Cost Benefit Website) Ekologická ekonomie vychází z požadavku, že celý ekonomický systém se musí stát podsystémem globálního ekosystému Země, čili vychází z požadavku vybudování nové ekonomické teorie. Vzácnými zdroji ekonomická teorie rozumí ekonomické zdroje (půda, práce, kapitál, energie), které tvoří vstupy společenské výroby. Dosavadní eklektičnost environmentální ekonomie spočívá v tom, že vychází z neoklasické ekonomie blahobytu, která pod pojmem “půda” tradičně rozumí pouze člověkem tržně využívané přírodní zdroje, nikoli však celou přírodu, celý globální ekosystém Země, neboli celé životní prostředí člověka. Ekonomické hodnocení provádí současná generace. Každá jednotka zdroje využitá dnes je jednotkou ztracenou (čili nákladem) pro budoucí generace. Udržitelný rozvoj klade požadavek, aby blahobyt (životní úroveň) lidí v čase neklesal, což je možné jen tehdy, když se nesnižuje množství a kvalita přírodního či environmentálního kapitálu. Je ovšem zřejmé, že má-li být definice environmentálního kapitálu prakticky užitečná, musí být jmenovitě definovány všechny položky tohoto kapitálu a zároveň musí být zabezpečena i jejich ochrana a měřitelnost, protože jen pak je možné testovat vývoj celkového objemu environmentálního kapitálu.

37

V zásadě lze říci, že v současných podmínkách zvyšujících se globálních ekologických problémů by měl pojem kapitálu zahrnout 3 základní skupiny: a) člověkem vytvoření kapitál (domy, továrny, silnice atd.) b) kriticky ohrožený přírodní kapitál (ozonová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy atd.) Nelze je nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. Tento přírodní kapitál je nenahraditelný, a proto jeho cena je nekonečně vysoká (resp. stojí nad systémem oceňování) a jeho ochrana musí tvořit absolutní omezující podmínku jakýchkoliv lidských činností. Znamená to stanovit pro tyto části přírody kritické nepřekročitelné limity (limity kvality ovzduší a vod, normativy pro ochranu biodiverzity, kritické zátěže ap.) a ekonomické aktivity je narušující zatížit existujícími externalitami. Je zřejmé, že globální ekosystém Země se skládá z konkrétních jednotlivých místních a regionálních ekosystémů. Právě na tyto “netržní” části přírody se musí v co nejširší míře uplatňovat nové metody netržního oceňování, které jim přiřazují kladné ceny i přesto, že nejsou předmětem tržních vztahů a ekonomických aktivit. c) ostatní přírodní kapitál (obnovitelné přírodní zdroje a některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze zcela nebo zčásti vyčerpat či nahradit člověkem vytvořeným kapitálem). Využívání neobnovitelných zdrojů je z definice trvale neudržitelné. V rámci řešení projektu Phare „Natural Resources and Environmental Accounting in the Czech Republic“ (termín ukončení řešení 30.8.1999) byla předložena řada různých návrhů, jak zahrnovat poškozování životního prostředí do systému národních účtů v monetární podobě. Přes velkou snahu Spojených národů (reformy a zavedení konvencí SEEA) a Evropské unie se však ještě nedosáhlo úplné shody o rozsahu a metodách monetárního hodnocení změn životního prostředí tak, aby se daly srovnat s monetárními údaji zapsanými v národních účtech. Přes tento rozpor, který v této záležitosti stále panuje, roste počet pragmatických pokusů na národní i mezinárodní úrovni snažících se o vytvoření upravených národních účtů, v nichž je počítáno i se životním prostředím. Pro analýzu politiky udržitelnosti je z projektu GreenStamp (projekt byl zaměřen na vytvoření empiricky i teoreticky stabilních metod na kvantifikaci ekonomických nákladů spojených s dosažením určitého stavu životního prostředí nebo udržitelných standardů) použit koncept „Zátěž-Stav-Reakce (Pressure-State-Response)“, kde Zátěž životního prostředí je dána lidskou činností (produkcí a spotřebou), která působí na prostředí (např. emise oxidů uhlíku, jaderný odpad, hnojiva). Poznámka: Těžbu dřeva lze hodnotit také jako produkci, která ovlivňuje prostředí. Stav je dán pozorovatelnými změnami prostředí (např. nárůst průměrné teploty, radioaktivita pozadí, množení řas v jezerech). Reakce je opatření navržené nebo uskutečněné společností na řešení problému. Metodologie hodnocení ekologických funkcí přírody GreenStamp byla v poslední době obohacena pomocí zabudování konceptu odpisování tak, že se bude brát v úvahu přírodní kapitál. Odpisy přírodního kapitálu budou formovat environmentální náklady. Jsou definovány jako rozdíl mezi počáteční cenou a konečnou cenou zásoby přírodního kapitálu. 38

Vzhledem k tomu, že ekologickou újmu lze chápat také jako kvalitativní změnu na životním prostředí, nelze se nezmínit o trendu, jehož význam stále narůstá – o environmentálním účetnictví a jeho provázání na národní účty, do něhož lze zařadit i takový ukazatel jako je krajina, jehož nedílnou a velmi významnou součástí jsou právě lesy. Environmentální finanční účetnictví je součástí tradičního účetního systému, ze kterého vyčleňuje a zdůrazňuje oblast životního prostředí, aby odpovědělo na společenskou poptávku po těchto informacích. Jeho předmětem je zachycení environmentálních finančních dopadů, které jsou vyvolány působením podnikových činností, výrobků a služeb na životní prostředí. Pro hodnocení kvality životního prostředí jako celku je důležitým indikátorem struktura krajinného krytu, tedy to, jaké prvky krajinu vytvářejí a jaké je jejich prostorové rozložení. Hodnota či potenciál krajiny je dán nejen objemem a rozmanitostí přírodních zdrojů, jako je kvalita půdy, minerální zásoby nebo dostupnost a kvalita vodních zdrojů, ale také tím, jaké podmínky krajinný kryt poskytuje pro rozvíjení socioekonomických aktivit člověka. Zmírnění negativních důsledků antropogenních vlivů na krajinu přímo souvisí s kvalitou rozhodování o lidských zásazích do přírodního prostředí. Klíčovou podmínkou je nalezení vzájemné vazby mezi parametry krajinného krytu a ekonomickými ukazateli. Metoda dostala název účetnictví krajinného krytu. Do kategorií krajinného krytu určených pro základní účet patří i lesní plochy. Environmentálního účetnictví, konkrétněji systém integrovaného environmentálního a ekonomického účetnictví (System for Integrated Environmental and Economic Accounting – SEEA), z něhož bylo vybráno několik definic, napomáhá k osvojení si obsahu některých důležitých pojmů majících vztah k problematice oceňování lesních ekosystémů. Definice přírodních aktiv odpovídá pojmu „přírodní dědictví“. Termín „přírodní zdroje“ se zdá být z ekologického hlediska příliš úzký, neboť ve výše uvedeném slovním spojení je zahrnuta skutečná nebo potenciální těžba či užívání člověkem. A to tvoří pouze jeden aspekt přírodního prostředí. Jedině tehdy, když pozornost je zaměřena na skutečné užívání přírodních statků, lze striktně použít termínu „přírodní zdroje“. Při systému klasifikace přírodních aktiv a aktiv vyprodukovaných člověkem je nutno brát v úvahu jak ekologické, tak ekonomické zřetele. Ekonomický prvek se odráží v míře kontroly přírodního prostředí, kterou provádí člověk Toto kritérium má pro různé druhy přírodních zdrojů různou relevanci (např. vzduch je užíván, nikoli však kontrolován, panenské lesy a zvěř žijící ve volné přírodě patří do kategorie nekontrolovaných aktiv, kdežto pěstované lesy a živý inventář patří do kategorie aktiv kontrolovaných).(Integrované environmentální a ekonomické účetnictví, Praha 1995) Obsah a kategorizaci aktiv poskytuje tabulka č. 1: Tabulka 1 : Aktiva vzniklá činností člověka a přírodní statky Statky Přírodní statky vzniklé Biologické Půdy Podzemní činností statky (s ekosystémy) statky člověka

39

Voda

Vzduch

Popis ve fyzikálních jednotkách

Rozvíjené Ekonomicky Vyproduko- Ekonomicky užívaná vyproduko- vané (ekonované micky) Ve volné Neobdělávaná Nerozvíjen přírodě atd. é

Ekonomické Mimoekozásoby nomické Jiné vodní plochy

Využívání přírodních aktiv Přírodní aktiva se mohou využíváním dočasně nebo trvale vyčerpat (kvantitativní využívání), nebo může jejich využíváním příroda zůstat z kvantitativního hlediska nezměněná, ale může být postižena kvalita životního prostředí (kvalitativní využívání). V prvním případě se tok kvantit z přírodního prostředí do ekonomiky posuzuje jako tok ekologických statků. Ve druhém případě se využíváním přírodních aktiv rozumí tok ekologických služeb z přírodního prostředí do ekonomiky. Užívání ekologických statků tak může vést k vyčerpání přírodních zdrojů a užíváním ekologických služeb může dojít k degradaci (kvalitativnímu zhoršení) přírodních zdrojů. (Integrované environmentální a ekonomické účetnictví, Praha 1995) Termínů ekologické statky a ekologické služby se analogicky používá i u ekonomických produktů. Tato analogie však může být zavádějící. Z ekologického hlediska není cílem přírody produkovat statky a služby k ekonomickým účelům. V případě biot je smyslem přírodní produkce reprodukovat druh a ne uspokojovat jednotlivé potřeby člověka. Na rozdíl od ekonomických služeb jsou přírodní služby nechtěné (uložené) a mohou poškozovat životní prostředí. Proto bylo navrženo používat neutrálnějšího termínu „ekonomické funkce životního prostředí“, čímž se lze vyhnout tomu, že by termín „přírodní produkce“ byl vykládán tak, jako by tato produkce sloužila potřebám lidí. (Integrované environmentální a ekonomické účetnictví, Praha 1995) Přírodní aktiva mohou mít charakter zásob nebo fixních aktiv. Tato jednoduchá klasifikace se však stává dvojznačnou, jakmile přírodní aktiva vykazují jak funkci kvantitativní, tak funkci kvalitativní. Lesy například mají charakter zásob, posuzujeme-li je podle množství dřeva, jež v nich roste, ale mají také charakter fixních aktiv, neboť slouží za přirozené prostředí pro zvěř. Ze zúženého ekonomického pohledu (tržní oceňování) mají přírodní aktiva zpravidla hodnotu pouze s ohledem na jejich vyčerpávání (výjimkou je půda). Z ekonomického i ekologického hlediska mají hodnotu i ekologické služby, v důsledku čehož přírodní prostředí získává též charakter fixního aktiva. (Integrované environmentální a ekonomické účetnictví, Praha 1995) Nevyráběná nefinanční aktiva zahrnují půdu a jiná hmotná nevyráběná aktiva, která mohou být použita při výrobě výrobků a služeb, a nehmotná nevyráběná aktiva. Půda se definuje jako samostatný pozemek, včetně zeminy a země pokryté vodou a včetně přidružené povrchové vody. (Evropský systém účtů ESA 1995)

Podstatné pro posouzení ekologické újmy musí být i skutečnost, zda-li se jedná o reverzibilní či ireverzibilní změnu. Ekologická (environmentální) újma znamená: a) újmu na biodiverzitě, která je jakoukoliv újmou mající vážné nepříznivé efekty na stav ochrany biodiverzity (přírodní stanoviště a rostlinné a živočišné druhy) b) újmu na vodních zdrojích, která je jakoukoliv újmou, jež nepříznivě ovlivňuje ekologický stav, ekologický potenciál a/nebo chemický stav vod c) újmu na pozemcích, která je jakoukoliv újmou, která vytváří vážný potenciál nebo skutečné poškození zdraví veřejnosti jako výsledek kontaminace půdy a podloží. (Pramen: Proposal for a directive of the European Parliament and of the Council on environmental liability with regard to the prevention and remedying of environmental 40 damage, Brussels, 23.1.2002) Ekologickou újmu je nutno považovat za vyloženě veřejnoprávní institut, zatímco škoda

Ekologická újma na lese jako složce životního prostředí znamená zničení lesa nebo zhoršení plnění jedné nebo více ekologických funkcí lesa, tj. - plnění funkce ochrany biodiverzity, - plnění vodoochranné funkce, - plnění půdoochranné funkce, - plnění klimatické (vzduchoochranné) funkce. Újma na produkční funkcí lesa a újma na ostatních funkcích lesa (na sociálních funkcích lesa) se nepovažují za ekologické újmy.

41

4. KLASIFIKACE MIMOPRODUKČNÍCH FUNKCÍ LESA 4.1 ÚVOD KE KLASIFIKACI FUNKCÍ Rámcové vymezení hledisek pro hlavní označování funkcí čili terminologické rozlišování funkcí lesa je již provedeno v kapitole 2.3. V této části je pozornost věnována detailnějšímu rozpracování účelové klasifikace (strukturalizace, systemizace) funkcí lesa z pohledu poskytovaných užitků. V pojetí, třídění a pojmenování jednotlivých funkcí lesů je mezi autory značná nejednotnost. Obdobně i klasifikace funkcí v různých mezinárodních dokumentech je stále nejednotná. Kapitola obsahuje vybraná fakta a názory k problematice klasifikace funkcí lesů, s nimiž se lze v současné době setkat, a které ovlivňují myšlenkové pochody odborné lesnické veřejnosti. Tento přehled pak vyúsťuje ve vlastní návrh na účelovou strukturalizaci funkcí lesa. Environmentální ekonomové se v současnosti snaží rozšířit princip, podle něhož je příroda a její systémy chápány jako multifunkční aktiva (přírodní kapitál) ve smyslu, že lidstvu poskytují široké spektrum ekonomicky cenných funkcí a služeb (z nichž některé jsou vzájemně substituční, jiné komplementární). Např. Pearce, Turner (1990) a Turner, Pearce, Bateman (1994) uvádějí v agregované podobě čtyři základní funkce přírody: -

je zásobárnou přírodních zdrojů, je množinou přírodních krajinných statků a přírodních krás, má schopnost asimilovat odpady z lidské činnosti, představuje systém podpory života na Zemi.

Podle soudobé environmentální ekonomie (Ing. Josef Seják, CSc.: Ekonomické hodnocení ekologických funkcí území, www.ceu.cz) příroda plní vůči společnosti četné funkce, jež lze agregovat do dvou hlavních skupin: 1. dvě funkce ekologické (prostředí pro vznik a udržování života čili životodárná funkce a funkce esteticko-krajinná) 2. dvě funkce ekonomické (zásobárna ekonomicky využívaných přírodních zdrojů, asimilace odpadů z ekonomických aktivit) Ekonomické funkce se dostávají do stále vzrůstajícího rozporu (jsou substituční) s funkcemi ekologickými. Mezi odborníky i obecnou veřejností mnoha zemí světa převládá dnes shoda v tom, že systém vykazování výsledků národních ekonomik pomocí konvenčních národních účtů Statistického úřadu OSN nevyjadřuje přiměřeně vztahy mezi ekonomikou a životním prostředím. Zejména neodráží vyčerpávání přírody a náklady environmentálních škod (znečišťování životního prostředí).

42

4.2 PŘEHLED SOUČASNÝCH KLASIFIKAČNÍCH SYSTÉMŮ FUNKCÍ LESA Dosavadní modely struktury funkcí lesa akceptovaly především biologická, ekologická a technická hlediska. Na vymezení produkčních a veřejně prospěšných funkcí by však měly sloužit především hlediska - biologická, - technická, - teleologická - ekonomická. Přehled různých klasifikačních systémů funkcí lesa, které jsou v některých případech doplněny ještě doprovodným textem, je uspořádán chronologicky.

4.2.1 Strukturalizace funkcí lesa podle Papánka (1978) Každá funkce lesa má svoji kvantitu a kvalitu, tj. má jednak svoji specifickou užitečnost, na které se zakládá příslušný způsob využívání lesa, a jednak určitý stupeň závažnosti, vyjádřený absolutní velikostí významu funkce. Kvalita funkce lesa je trojího druhu podle úrovně zevšeobecnění, resp. konkretizace pojmu. Nejabstraktnější pojem je základní funkce, méně abstraktní a konkrétnější je hlavní funkce a nejkonkrétnější je dílčí funkce. Jde vlastně o odpověď na tři otázky: 1) Na otázku "Jakým směrem se orientuje využívání lesů?" dává odpověď základní funkce lesa. 2) Na otázku "Jaké druhy užitků požaduje společnost od lesa?" dává odpověď hlavní funkce. 3) Na otázku "Jakým způsobem poskytuje les příslušný druh užitku?" dává odpověď dílčí funkce. Když se využívání lesů orientuje na materiální hodnoty, jde o produkční funkci lesa. Když se využívání lesa orientuje na materiální služby, jde o environmentální funkci lesa. Když se využívání lesů orientuje na kulturní služby, jde o sociální funkci lesa. Produkční, environmentální a sociální funkce lesa jsou základní funkce lesa, protože určují ekonomické místo lesa v životě společnosti. Rozlišování těchto tří základních funkcí lesa je téměř všeobecně přijato ve světové literatuře, i když názvy těchto funkcí nejsou vždy jednotné. Rozlišování těchto třech základních funkcí lesa je založené na rozlišování mezi -

výrobním prostředkem a životním prostředkem, mezi zdrojem užitných hodnot a samotnými užitnými hodnotami, mezi sférou národního hospodářství a sférou kultury, mezi sférou výroby a sférou infrastruktury, mezi uspokojováním materiálních potřeb a uspokojováním duchovních potřeb, mezi poskytováním materiálních hodnot a poskytováním služeb.

Charakteristika základních funkcí lesů je přehledně uvedena v tabulce č. 2:

43

Tabulka 2 : Charakteristika základních funkcí lesů (Papánek) Les se využívá jako výrobní prostředek jako životní prostředek jako zdroj užitných hodnot sám jako užitná hodnota ve sféře národního hospodářství ve sféře kultury ve sféře výroby ve sféře infrastruktury na uspokojování materiálních potřeb na uspokojování duchovních potřeb poskytování materiálních poskytování služeb hodnot Produkční funkce lesa Environmentální Sociální funkce lesa (ekologická) funkce lesa Základní funkce lesa se člení na hlavní funkce (tabulka č. 3), které určují druhy užitků poskytovaných lesem. Tabulka 3: Základní a hlavní funkce lesa a druhy užitků Základní funkce Hlavní funkce A. Produkční 1. Dřevoprodukční 2. Chovatelská 3. Jiná produkční B. Environmentální 4. Půdoochranná 5. Vodohospodářská 6. Klimatická C. Sociální 7. Zdravotní 8. Kulturní 9. Institucionální

Druhy užitků Surové dříví Zvěřina Přidružené výrobky, houby... Ochrana půdy Voda Klimatické a filtrační účinky Rekreace a léčení Ochrana přírody a krajiny Poznávání, výchova a výcvik

Zdroj: PAPÁNEK, 1978 (graficky a terminologicky upraveno)

Pokud klasifikaci Papánka upravíme dle současných potřeb, dostaneme ne příliš odlišné členění funkcí se zapracováním nově formulovaných užitků jako je biodiverzita či akumulace uhlíku.

4.2.2 Členění funkcí lesa v zahraniční literatuře (Arnold, 1987) Z globálního pohledu jsou funkce lesů v zahraniční literatuře členěny např. následovně: Produkční funkce - Prostřednictvím fotosyntézy lesy poskytují proces, založený na jednotlivých stromech, jehož výsledkem je transformace a ukládání sluneční energie. Stromy a ostatní rostliny v ekosystému "pracují" jako živé továrny, poháněné sluneční energií, a 1. Produkují a hromadí v kmenech stromů vysoce užitečnou surovinu - dřevo. 2. Produkují další rostlinné části jako jsou ořechy, bobule, šťávy, listí a jehličí, které jsou přímo využívány lidmi. 3. Produkují krmiva a další materiály, využívané domácími a divokými zvířaty, ptáky, a rybami. Environmentální funkce - Prostřednictvím jejich existence a jejich biologických a fyzikálních systémů, lesy: 1. Absorbují kysličník uhličitý, uvolňujíc při tomto procesu kyslík.

44

2. Slouží jako největší světový rezervoár organického uhlíku. 3. Příznivě ovlivňují světové klima. 4. Regulují odtok vody a její kvalitu. 5. Ovlivňují tvorbu a stabilizaci půdy. 6. Poskytují životní prostředí pro zvěř a domácí zvířata. 7. Zachycují škodlivé látky a odpady. 8. Příznivě ovlivňují mikroklima, vytvářejí ochranu před hlukem a zakrývají nežádoucí elementy. Sociální funkce - Prostřednictvím takových unikátních atributů jako je krása, odlehlost, tajemnost a přírodní diverzita, lesy poskytují rozsáhlý okruh půvabů a dědičných hodnot, které: 1. Absorbují rozvratné skupiny lidí a jednotlivce. 2. Poskytují prostor pro nová města. 3. Poskytují prostor pro aktivní venkovní rekreaci. 4. Poskytují prostředí pro pasivní venkovní uspokojení. 5. Vytvářejí možnosti kochat se lesní krásou a tajemností v duchu, bez bezprostřední návštěvy lesa. 6. Slouží jako přírodní laboratoře pro výzkum a výchovu. 7. Chrání genové základny divokých rostlin a zvířat. 8. Chrání diverzitu ekosystémů, ohrožené druhy a unikátní scénické zdroje. Člověk využívá různé užitky plynoucí z lesa, a to buď přímo nebo nepřímo. Vyjádřeno jinými slovy - užitky realizované na trhu a užitky, které na trhu realizovány nejsou. Souhrnně jsou tyto užitky znázorněny v tabulce č. 4: Tabulka 4: Klasifikace užitků plynoucích z lesa Užitky realizované na trhu (ZBOŽÍ)

Užitky nerealizované na trhu (EXTERNALITY)

PRODUKČNÍ FUNKCE (ZBOŽÍ) A. Dřevo (kulatina, vláknina, palivo atd.) B. Nedřevní produkty

MIMOPRODUKČNÍ FUNKCE (SLUŽBY) A. Environmentální funkce Ochranné funkce (proti erozi, záplavám, větru aj.) Lesní plodiny (houby, borůvky apod.) Globání funkce (látková výměna CO2 a O2 aj.) Krmivo pro zvěř (tráva, seno, letnina Místní funkce (stínění, pohlcování hluku a apod.) polutantů aj.) Vlna a kůže Ovlivňování odtokových poměrů a kvality vody Tříslo Ochrana přírody (včetně biodiverzity) Vánoční stromky, ozdobná klest, apod. B. Sociálně-rekreační funkce Korek Využívání volného času (pěší turistika, lyžování apod.) Zvěřina Myslivost a rybolov Jiné Tvorba krajiny NEDŘEVNÍ UŽITKY

45

Pramen: Joint Working Party on Forest Economics and Statistics ECE/FAO, 1993 (Ad Hoc Meeting to prepare a study on the outlook for the non-wood goods and services of forests, Geneva, 22-24 February, 1993, upravil Skoblík, 1994).

4.2.3 Členění funkcí lesa podle státní lesnické politiky (1994) K veřejnému zájmu v lesích vláda ČR ve svém usnesení schválila tuto formulaci: "Les představuje objekt veřejného zájmu. Les plní zejména tyto veřejně prospěšné funkce: - vodohospodářskou - půdoochrannou - klimatickou - produkce kyslíku a imisního filtru - rekreační - krajinotvornou - uchování jedinečnosti a druhové pestrosti přírody. (Pramen: Základní principy státní lesnické politiky Zásady státní lesnické politiky, MZe 1994).

4.2.4 Členění funkcí v lesnické legislativě ČR (1995, 1996) Zákon č. 289/1995 Sb. v § 2, písm. b) hovoří o tom, že funkce lesa jsou přínosy podmíněné existencí lesa, že se dělí na produkční a mimoprodukční. Vymezení mimoprodukčních funkcí lesa je pak učiněno pouze příkladmým (demonstrativním) výčtem obsaženým v § 1, odst. 5, písm. a) vyhlášky č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů, kde se uvádí, že oblastní plán obsahuje rámcové stanovení funkčního potenciálu lesů dané oblasti, zejména pro b) funkci produkční (výhled produkčních možností) a c) funkce mimoprodukční, zejména - vodoochrannou, - půdoochrannou, - rekreační, - reprodukční (zachování a rozvoj genofondu), - ochrany přírody apod.

4.2.5 Členění funkcí lesa v Lesnické strategii Evropského společenství (1998) V preambuli „Lesnické strategii Evropského společenství“ se v souvislosti s multifunkční rolí lesů a trvale udržitelném lesním hospodářství hovoří o funkcích - sociálních, - ekonomických, - environmentálních, - ekologických, - kulturních, přičemž v jiných mezinárodních dokumentech je zmiňována i funkce duchovní.

46

4.2.6 Systemizace funkcí lesů v ekosystémovém pojetí Vyskota (1999,2000,2003) V koncepčním pojetí funkcí lesů (použité pro kvantifikaci funkcí) je les chápán a posuzován primárně jako ekosystém – přírodní zdroj člověka, v němž hospodářská činnost má co nejlépe využívat přírodních sil a ekologických zákonitostí tak, aby lesy mohly trvale plnit všechny žádoucí funkce pro lidskou společnost. Funkce ekosystému, představované naturálními (ekosystémovými) účinky (schopnostmi) lesů, jsou si navzájem rovnocenné. Základem ekosystémových definičních kriterií funkční účinnosti lesů jsou charakteristiky a procesy naturálních účinků lesů, tedy funkce ekosystémů. Funkční kriteria jsou pak postavena na základě podstaty účinků, charakteru účinků a efektu účinků. Funkční kriteria (v ekosystémovém pojetí) jsou diferencována na a) kriteria klimatická b) kriteria hydrologická c) kriteria geologicko-pedologická d) kriteria terénní e) kriteria biotická (složka bylinná a dřevinná) Reálný potenciál funkce představuje maximální schopnost lesa produkovat v optimu reálných podmínek hmotný či nehmotný účinek, který člověk za určitým účelem využívá, a který se označuje jako funkce. Celospolečenské funkce lesů jsou již nějakým způsobem lidskou společností transformované. Současně vyžadované funkce lesů vyjadřují účelové společenské požadavky (preference účinků lesů), kde dominují skupinové zájmy (potřeby). Systemizace funkcí lesů byla provedena s funkčními (účinnostními) skupina celospolečenských funkcí lesů na základě synergických interakcí naturálních účinků (tabulka č. 5). Tabulka 5: Systemizace funkcí lesa (Vyskot, 2000) FUNKCE LESA Celospolečenské Naturální (ekosystémové) funkční účinky Bioprodukční Produkční (primární produkce) Ekologicko-stabilizační Fytobiotické (zoobiotické) Edaficko-půdoochranné Edafické Hydricko-vodohospodářské Hydrické Sociálně-rekreační Kreativní Zdravotně-hygienické Klimatické Ekosystémová systemizace funkcí je „prostým“ rozlišením naturálních schopností – účinků lesů. Není zde uplatňována žádná společenská hierarchie, ani zájmové požadavky či potřeby využívání. Je pravdou, že schopnosti ekosystémů odhaluje člověk a mnoho jich ještě nezná, musí je však respektovat s pokorou. Rovněž je nemůže zaměňovat se svými aktivitami. Stručný přehled naturálních funkcí je předložen v tabulce č. 6.

47

Tabulka 6: Naturální (ekosystémové) schopnosti ⇒ účinky lesů (Vyskot 2003) klimatické - aerotechnické Funkční účinky - filtrační - izolační - antiradiační - hygienické hydrické - vodní režim - vodní bilance edafické - půdotvorné - půdoochranné - protilavinové - protisesuvné fytobiotické - primární produkce (zoobiotické) - diverzita ekosystémů - stabilita ekosystémů - ekologická rovnováha krajinotvorné - krajinně stabilizačně -krajinně-kreativní Všechny produkované naturální funkce lesů působí vždy synergicky a neodtržitelně v každém lesním ekosystému. Jejich účelové preference jsou vždy relativní i subjektivní. K systemizaci funkcí lesů v antropocentrickém pojetí (pozn. autora: toto členění bylo již uvedeno v literatuře [6] a příloha č. 1 tohoto materiálu je upravenou verzí z roku 2001) I.Vyskot uvádí: „Jednostranná účelovost tohoto členění je zjevná. Dřevní i nedřevní produkce je základní schopností ekosystému s primárně „ekologickým“ významem. Na kvantitě a kvalitě bioprodukce podstatně závisí všechny další produkované účinky. Hospodářské - je pouze využití této jedinečné schopnosti lesa. Lesní ekosystémy rovněž neprodukují žádné sociální funkce. Rekreace není činností lesa, ale člověka. Stávající používaná definice rekreační funkce lesa hovoří o činnostech člověka v lesním prostředí k regeneraci jeho fyzických a duševních sil a uspokojení jeho osobních zájmů. Z pohledu lesního ekosystému však jde o synergii produkovaných schopností ovlivňovat a optimalizovat fyziologické procesy lidského organizmu. Žádný typ lesa rovněž neprodukuje funkci turistickou. Turistika je opět výhradně lidskou činností v lese. Lesy a lesní ekosystémy se také „nezabývají myslivostí“. Zoocenóza, včetně ulovené zvěře je jejich organickou součástí. Kulturně naučné funkce a chránit přírodu lesy neumí. Rovněž vědecky nepracují, nevychovávají, nemeditují ani „nespiritualizují“ a nebrání vlast. Znovu je nutné konstatovat, že jde o aktivity, požadavky a potřeby člověka. Sociální – je opět pouze využití ekosystémových schopností lesa.“ Poznámka: Na tomto komentáři lze zřetelně dokumentovat, že I. Vyskot zastává pouze ekosystémový přístup a neuznává teleologický (účelový) přístup. Z hlediska oceňování funkcí lesa se však bez účelového přístupu těžko obejdeme.

48

4.2.7 Strukturalizace funkcí lesa podle Šišáka (2002) Členění funkcí lesa na v zásadě dva bloky – produkční a mimoprodukční není umělé a překonané, ale naopak je to členění přirozené a objektivní. Uvedenou rovnocennost daných bloků funkcí nelze ale mechanisticky neúměrně zjednodušovat ze společenského sociálně-ekonomického pohledu na „aritmentickou rovnost“. Za základní mimoprodukční funkce lesa, jejichž společenskou sociálně-ekonomickou významnost pro účely odvození výše poplatků a škod lze vyjádřit v peněžní formě, a to diferencovaně podle jejich sociálně-ekonomického obsahu na současné úrovni našeho poznání a dostupných informačních podkladů, je možno považovat následující environmentální funkce lesa: -

nedřevoprodukční funkce lesa ochranné funkce lesa hydrické půdoochranné funkce lesa zdravotně-hygienické funkce lesa (rekreační a zdravotní) kulturně-naučné funkce lesa (přírodoochranné, výchovné, institucionální).

vědecké

a

Na jiném místě autor uvádí mezi ochrannými environmentálními funkcemi lesa - funkci hydrickou - funkci půdoochrannou - funkci vzduchoochrannou

4.2.8 Členění funkcí lesa pro účely oceňování podle Tutky (2003) Základním principem formulování nového modelu funkcí lesa je uplatnění komerčního a veřejně prospěšného hlediska při distribuci užitků funkcí lesa v prostoru jejich výroby, resp. v místech jejich spotřeby (tabulka č. 7).

Tabulka 7: Členění funkcí lesa na tržní a netržní (veřejně prospěšné)

49

FUNKCE LESA KOMERČNÍ (tržní) Dřevoprodukční - sortimenty dřeva - nehroubí - hmota kmenů Ostatní produkční - plody - houby - zvěřina - léčivé rostliny

VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ (netržní) Ekologické Environmentální Regionálního Světového Regionálního Světového charakteru charakteru charakteru charakteru Půdoochranná Genetická Zdravotní Přírodoochranná -protierozní - vznik - rekreační - zachování -protideflační nových - léčebná biodiverzity -protilavinová ekotypů a -břehoochr. druhů Vodoochranná Protiimisní Kulturní -krajinotvorná -ochranářská -přírodoochranná -vědecká -obranná Klimatická Klimatická - vázání uhlíku

Venatorní -pronájem pozemků -prodej práva myslivosti Vodohospodářská Zdravotní - rekreační - léčebná Pramen: Jozef Tutka a kol.: Oceňovanie lesa, Zvolen 2003

4.2.9 Členění funkcí lesa v SRN (2003) K četným výkonům lesa patří řada funkcí, z nichž některé jsou pro lidi životně důležité. Funkce lesa se člení na: • • •

Užitné funkce Ochranné funkce Rekreační funkce (Pramen: www.infoholz.de)

Poznámka: V SRN se takto funkce člení pro daný účel pravděpodobně i z důvodu zjednodušení, praktického použití, a také pro větší srozumitelnost při práci s veřejností.

4.2.10 Členění funkcí lesa v posledním období (2003)

50

V posledním období se členění základních funkcí lesa v mezinárodních i národních dokumentech ustálilo (s drobnými odchylkami) na • • •

funkci produkční, funkci ekologické, funkci sociální.

Funkce mohou být komerční nebo veřejně prospěšné. Každá funkce má ale přitom ekonomické a sociální aspekty, což někdy komplikuje jednoznačnou klasifikaci funkcí. Funkce lesů se v teorii i praxi lesnické politiky diferencují převážně podle účelu, kterému mají sloužit (tzv. účelové členění funkcí), či podle produktů a služeb. V současnosti je identifikovaná škála přínosů (užitků, efektů apod.) lesa velmi široká, ale v žádném případě není ještě konečná.

4.2.11 Návrh na klasifikaci jednotlivých mimoprodukčních funkcí lesa Návrh klasifikace funkcí lesa navazuje na závěry přijaté ministerskými konferencemi o ochraně lesů v Evropě (Štrasburk, Helsinky, Lisabon). Sem totiž patří zásady biodiverzity, oblastní plánování apod. týkající se aktivit v budoucnosti, kterými mimo jiné je i získání dostatečných znalostí o funkcích a užitcích ekosystémů, jaké se vyskytují v evropských lesích (Helsinky 1993). Spektrum funkcí, jimiž les přispívá k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, je o pět let později věnována pozornost v rezolucích (Lisabon 1998), kde jsou funkce členěny na: a) funkce ekologické (ochrana globálního a lokálního životního prostředí – celosvětový oběh uhlíku a vody, protierozní ochrana půdy, ochrana vodních zdrojů, ochrana krajiny před živelnými katastrofami, ochrana přírody aj.) b) funkce ekonomické (obnovitelný přírodní zdroj mnohostranně využitelné dřevní suroviny a dalších lesních produktů, zdroj zaměstnání a příjmů ve venkovských oblastech) c) funkce sociální a kulturní (uchování krajiny a kulturního dědictví, rekreační funkce apod.). V rezoluci L1(Lidé, lesy a lesnictví) z Lisabonu, je v bodu I signatářskými zeměmi a Evropským společenstvím zdůrazněna obnovitelnost a ekologická povaha dřeva a dalších lesních produktů při trvale udržitelném hospodaření a potřeba vyvinout řádné metody hodnocení netržního lesního zboží a služeb. V bodě 5 části I (Všeobecná směrnice) se signatářské země a Evropské společenství zavazují podporovat posouzení tržních a netržních kulturních, sociálních a environmentálních služeb lesů a zapracování jejich přínosu pro společnost a trvale udržitelný rozvoj do celkové politiky a programů lesnictví a dalších sektorů. V části II (Budoucí činnosti) se signatářské země a Evropské společenství zavazují

51

- v bodě 9 k zajištění dalšího výzkumu sociálních a ekonomických aspektů trvale udržitelného lesního hospodářství, zejména pokud jde o hodnocení lesních produktů a služeb, s cílem získat spolehlivé informace pro plánování, rozhodování a veřejný dialog, - v bodě 10 usilovat o to, aby výsledky hodnocení a oceňování dřeva a jiných lesních produktů a služeb byly zahrnuty do celostátních výkazů ekonomických a přírodních zdrojů.

Moderní definice pro trvale udržitelné lesní hospodářství (Rio 1992, Helsinky 1993, Montreal 1993) zahrnují 3 dimenze: 1) ekologické faktory 2) ekonomické faktory 3) sociální faktory. Tedy i při členění funkcí lesa je nutno vycházet z třídimenzionálního rozměru lesního hospodářství (environmentální, produkční a sociální aspekt), jak se objevuje v řadě dokumentů z mezinárodních konferencí či jak je vyjádřeno celoevropským systémem kritérií a ukazatelů pro trvale udržitelné hospodaření v lesích. V tomto duchu se proto navrhuje pro použití v rámci lesnické politiky a lesnické legislativy namísto členění na funkci produkční a mimoprodukční následující členění základních funkcí lesa: 1) Produkční funkce lesa 2) Ekologická (environmentální) funkce lesa 3) Sociální funkce lesa Návrh klasifikace jednotlivých, v současnosti známých, funkcí lesa, tedy návrh podrobnějšího členění základních funkcí na hlavní funkce a dílčí funkce obsahuje příloha č. 1. Poznámka: Navrhované členění má určitou výhodu v tom, že kritériem třídění není vlastnické hledisko (jak by tomu bylo při označení „celospolečenské“), neboť příjemci užitků jednotlivých funkcí se s nově formulovaným obsahem vlastnických práv a internalizací funkcí budou postupem času vyvíjet, ani hledisko tržní/netržní, jež je rovněž relativní (opět z pohledu nastupujících trendů k internalizaci pozitivních externalit), a proto je asi nejlepším třídícím kriteriem (především z pohledu oceňování funkcí) charakter užitků plynoucích z lesa –lesních produktů (zboží a služeb), označovaných v návaznosti na účetní systém jako výkony lesního hospodářství. Např. produkce dřeva = zboží poutání uhlíku = ekologická služba rekreace = sociální služba

Stručná poznámka k překladům z angličtiny: a) environmental = environmentální, ekologický ecological = ekologický b) environment = životní prostředí ecology = ekologie Český výraz „environmentální“ se považuje za ekvivalentní s pojmem „ekologický“.

52

Z navržené klasifikace funkcí lesa vyplývá, že představitelé vůdčích přístupů k oceňování mimoprodukčních (celospolečenských) funkcí v České republice I. Vyskot a L. Šišák nepoužívají ve svých klasifikačních systémech některé pojmy, a tedy nepracují ani s těmito funkcemi lesů vylišenými jako: a) I. Vyskot (ekosystémový přístup): - nedřevní produkční funkce - biodiverzita - poutání uhlíku - kulturně-naučná funkce - estetická funkce - duchovní funkce b) L. Šišák (sociálně-ekonomický přístup): - biodiverzita - poutání uhlíku - estetická funkce - duchovní funkce přičemž jak celosvětově, tak celoevropsky již několik uplynulých let je zvláštní důraz kladen právě na biodiverzitu a poutání uhlíku, a v tomto směru jsou iniciovány mnohé mezinárodní aktivity na výzkumném poli i praktické aplikace. Pokud jsou tyto funkce v ČR řešeny pod jiným označením, měly by se terminologicky dostat do souladu s mezinárodní praxí.

53

5. LITERATURA 1. 2.

Evropský systém účtů ESA 1995 Forest Resources of Europe, CIS, North America, Australia, Japan and New Zealand. (Industrialized temperate/boreal countries) UN-ECE/FAO Contribution to the Global Forest Resources Assessment 2000. Geneva Timber and Forest Study Papers, No. 17. Main Report. United Nations, New York and Geneva, 2000. 445 p. 3. Glossary of Forestry Terms 4. Integrované environmentální a ekonomické účetnictví, 1995 5. MADAR, Z. a kol.: Slovník českého práva, Linde Praha 1995 6. MATĚJÍČEK, J.: Peněžní ocenění celospolečenských funkcí lesa, Jílové u Prahy 2001 7. Proposal for a directive of the European Parliament and of the Council on environmental liability with regard to the prevention and remedying of environmental damage, Brussels, 23.1.2002 8. SEJÁK, J. a kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů, Grada Publishing 1999) 9. ŠIŠÁK, L. a kol.: Oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti základních funkcí lesa, Ministerstvo zemědělství ČR – odbor lesního hospodářství, 2002 10. TICHÝ,L.-ARNOLD,R.-SVOBODA,P.-ZEMÁNEK.J.-KRÁL,R.: Evropské právo,C.H.Beck, Praha, 1999 11. TUTKA, J. a kol.: Oceňovanie lesa, Zvolen 2003 12. VYSKOT, I. a kol. Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky, Ministerstvo životního prostředí, Praha 2003 13. Základní principy státní lesnické politiky, 1994 14. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) 15. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí 16. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 17. Zásady státní lesnické politiky, 1994

54

PŘÍLOHA č. 1

Návrh terminologické účelové systemizace (strukturalizace, klasifikace) funkcí lesa

FUNKCE LESA (užití lesa) Lesní produkty (zboží a služby) Produkční Komerční (soukromé statky) Užitky realizované na trhu (ZBOŽÍ aj. ) Užitná

Mimoprodukční (pozitivní externality) Veřejně prospěšné (veřejné statky) Užitky nerealizované na trhu (SLUŽBY za nulový tarif) Ekosystémová (naturální, ochranná, životadárná)

Ekonomická

Poznámka

Rekreační

Ekologická (environmentální)

Základní funkce

Sociální

Produkční

Ochrana biodiverzity

Vodohospodářská (vodoochr.)

Půdoochranná

Klimatická (vzduchoochranná)

Rekreační

Zdravotněhygien.

Kulturněnaučná

Ostatní kulturně/ sociální

Dřevoprodukční (kulatina, vláknina, palivo, aj.)

Stabilizační

Retenční Retardační Akumulační Kondenzační Infiltrační Detenční Desukční Vodoochranná

Protierozní Protideflační Protisesuvná Protilavinová Břehoochranná Proti zanášení vodních nádrží

Akumulační (poutání uhlíku) Produkční (produkce kyslíku) Antiradiační (stínění) Izolační (protihluková) Filtrační (protiimisní, proti prachu) Aerotechnická

Rekreační přímá (myslivost, turistika apod.) Rekreační nepřímá

Léčebná

Institucionální Přírodoochr. (přírodní památky) Vědecká Výchovná

Estetická (krajinotvorná)

Nedřevní produkční (lesní plodiny, léčivé rostliny, vánoční stromky, ozdobná klest, kůra, zvěřina, kůže, pronájem honitby aj.) + Vodoprodukční

Ochrana lesních biotopů (uchování jedinečnosti a druhové pestrosti přírody a ochrana genových základen divokých rostlin a zvířatfunkce reprodukční , resp.genetická)

Duchovní Meditační Spirituální Mezigenerační Ostatní Obranná Prostor pro novou výstavbu a infrastrukturu Absorbce rozvrat. skupin a jednotlivců

Hlavní funkce

Dílčí funkce

Doplňující poznámky k příloze č. 1: 1) Návrh účelové systemizace (strukturalizace, klasifikace) funkcí lesa lze vnímat z pohledu a) potenciální nabídky (kauzálních účinků lesa na životní prostředí versus poskytování služeb - výkonů lesními podniky) b) společenské poptávky (účelové funkce lesa požadované společností – jednotlivými občany a ovlivňované hospodařením v lese) 2) Některé začlenění funkcí (procházejí již dnes trhem, a přesto jsou začleněny do skupiny mimotržních funkcí lesa) vyplývá z překrývání funkcí a může být proto přijato s výhradami. Tento přístup byl zvolen pro maximální zjednodušení celého schématu. 3) Dílčí funkce označené jako „estetická“ a „duchovní“ by mohly být povýšeny na úroveň hlavní funkce, neboť jejich charakter je zcela specifický ve srovnání s ostatními sociálními funkcemi. 4) Za úvahu stojí vyčlenění samostatného komplexu označeného jako „ekonomicko-sociální“, kam by se mohly řadit následující užitky (efekty, přínosy) lesa: - dřevo - nedřevní produkty (lesní plodiny, houby, zvěř aj.) - sociální struktura (např. pracovní místa) - územní struktura (např. struktura osídlení/venkovský prostor) - zabezpečení zásobování/stupeň samozásobení dřevem (národohospodářské aspekty) Do centra environmentálních přístupů je nutno začlenit rovněž environmentální zájem na podpoře dřevoprodukční funkce lesa jako environmentálně vysoce žádoucí veřejný zájem. Znamená to, že dřevoprodukční funkce lesa má pro společnost nejen význam ekonomický, ale velmi značný význam sociální, zajišťuje zaměstnanost a životní úroveň obyvatel, a to navíc zejména sociálně-ekonomicky ohroženého venkovského prostoru ! (L. Šišák, 2002) 5) Ochranné environmentální funkce lesa patří mezi pozitivní externality lesa zprostředkovaně tržní povahy (L. Šišák, 2002)

2