Právo myslivosti: honitba a honební společenstvo

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo a právní věda Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Diplomová práce

Právo myslivosti: honitba a honební společenstvo

Tomáš Bidmon 2012/2013

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Právo myslivosti: honitba a honební společenstvo“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. …………………………………….. Tomáš Bidmon

1

Na tomto místě bych rád poděkoval panu Mgr. Jakubovi Hanákovi za odborné vedení a vstřícný přístup při psaní této práce a také svým rodičům za jejich vlídnost a trpělivost.

2

Abstrakt Tématem této diplomové práce je právo myslivosti, v rámci kterého jsem se zaměřil na právní úpravu honitby a honebního společenstva. Jelikož je honitba základní územní celek, ve kterém je možné právo myslivosti vykonávat, práce převážně pojednává o jejich vzniku, změně, zániku a formách jejich využití. Dále práce rozebírá honební společenstvo jako právnickou osobu upravenou zákonem o myslivosti a jeho základní význam a účel. Na závěr je srovnána česká právní úprava s právní úpravou Slovenska. Součástí práce bude také stručný popis výběrového řízení při uzavírání smluv o nájmu honitby státním podnikem Lesy ČR.

Abstract This diploma thesis deals with hunting law in Czech republic. I have focused on the law of hunting grounds and hunting society, particularly creation, change and termination of hunting ground and its utilization. Then the thesis deals with hunting society as the juridical person regulated by the Act of hunting and its base meaning and purpose. In the end, I have compared Czech and Slovak hunting law. This thesis also contains decription of selection procedure for lease agreement of hunting grounds conducted by public corporation Lesy ČR.

Klíčová slova myslivost, právo myslivosti, honitba, honební společenstvo, nájem honitby.

Key words hunting, hunting law, hunting grounds, hunting society, lease agreement.

3

Obsah 1. Úvod …………………………………………………………………………….

5

2. Právní úprava myslivosti a základní pojmy …………………………………….

7

2.1. Právo myslivosti …………………………………………………………….

7

2.2. Právní úprava ……………………………………………………………….

8

2.2.1. Zásady právní úpravy ………………………………………………….

8

2.3. Honební a nehonební pozemky …………………………………………….

9

2.4. Orgány státní správy myslivosti ……………………………………………

14

2.5. Držitel a uživatel honitby …………………………………………………..

14

3. Honitba a její právní úprava ……………………………………………………

15

3.1. Tvorba a vznik honitby …………………………………………………….

15

3.1.1. Obecné zásady tvorby honiteb …………………………………………

16

3.1.2. Řízení o uznání honitby ………………………………………………..

19

3.1.3. Obory …………………………………………………………………..

22

3.2. Přičlenění honebních pozemků …………………………………………….

24

3.3. Změna honitby ……………………………………………………………..

28

3.4. Zánik honitby ………………………………………………………………

32

3.5. Evidence honitby …………………………………………………………..

33

3.6. Využití honitby …………………………………………………………….

34

3.6.1. Užívání honitby jejím držitelem ……………………………………….

35

3.6.2. Nájem honitby …………………………………………………………

36

3.6.2.a. Smlouva o nájmu honitby a její náležitosti ………………………..

40

3.6.2.b. Výběrové řízení o nájmu honitby – Lesy ČR, s.p. ………………..

43

4. Honební společenstvo …………………………………………………………

48

4.1. Založení honebního společenstva a problematika jeho vzniku …………....

49

4.2. Členství v honebním společenstvu ………………………………………..

53

4.3. Orgány honebního společenstva …………………………………………..

56

4.3.1. Valná hromada honebního společenstva ………………………………

56

4.3.2. Honební starosta ……………………………………………………….

60

4.3.3. Honební výbor …………………………………………………………

61

4.4. Zrušení honebního společenstva a jeho zánik ……………………………..

62

5. Srovnání české a slovenské právní úpravy …………………………………….

64

6. Závěr …………………………………………………………………………...

67

7. Seznam použitých pramenů ……………………………………………………

69 4

1. Úvod Pojem myslivosti v naší republice není pojmem neznámým, myslivecká činnost má u nás tradici sahající až do středověku. V prosinci 2011 byla česká myslivost přidána do seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky vedený Ministerstvem kultury ČR1, čímž byl uznán její historický a kulturní význam. Jako u každé lidské činnosti, je i u myslivosti ovšem nutné, aby byly ukotveny její základy v právním předpise. Od 19. století vznikají kodexy upravující moderní právo myslivosti, honební právo a právo lovu, v jejichž úvodních ustanoveních byla vždy uváděna definice myslivosti. Je zajímavé, že právní náhled na myslivost byl postupem času měněn a tak se měnila i zákonná definice myslivosti. Myslivost v 19. století byla spjata s vlastnictvím pozemků a v zákonech byla uváděna jako činnost hospodářská, jako zemědělské odvětví.2 Teprve zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti ve svých úvodních ustanoveních přiznává myslivosti částečnou ochranářskou funkci, ale i tak ji stále přiřazuje k činnosti hospodářské.3 Zlom nastal až přijetím zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, který nabyl účinnosti 1. července 2002 a který již neuvádí myslivost jako činnost hospodářskou, nýbrž jako: „soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví.“4 Z této zákonné definice je zřejmé, že pohled na myslivost se v průběhu posledních let změnil a spíše než činnost hospodářská je myslivost pokládána za činnost, která má chránit přírodu a zvěř jako součást ekosystému a udržovat a rozvíjet tradice vzniklé v minulosti. Jako autor této práce se domnívám, že tato změna je dána převážně všeobecnou tendencí a rostoucím významem potřeby ochrany přírody a krajiny, která je v posledních letech jedním z nejvíce diskutovaných témat jak na úrovni vnitrostátní tak v rámci Evropské unie. V této práci bych se rád zabýval současnou právní úpravou myslivosti, tedy zákonem č. 449/2001 Sb. o myslivosti (pokud se kdekoliv v této práci bude psát o zákonu o myslivosti bez dalšího, myslí se tím právě zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k naprostému nedostatku odborné literatury či komentářů k tomuto

1

Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky [online]. Ministerstvo kultury ČR [cit. 1.11.2012]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/regionalni-a-narodnostni-kultura/seznam_nem_statku/seznamnematerialnich-statku-tradicni-a-lidove-kultury-ceske-republiky-37400/ 2 Pekárek, Milan a kol. Právo životního prostředí. 2. díl. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-2101750-3. s.204-207. 3 § 1 zákona č. 23/1962 Sb, o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1.11.2012]. 4 § 2 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 1.11.2012].

5

tématu, je cílem této práce představit právní úpravu dle současného stavu, tj. ke dni jejího odevzdání, vyjádřit se k jednotlivým ustanovením zákona a pokusit se analyzovat problematické části, na které během této práce narazím. Často také budu srovnávat nynější právní úpravu s právní úpravou minulou, převážně dle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, dále se pokusím reflektovat stav judikatury a také názory různých odborníků, ať již z právního či neprávního prostředí. Na úvod bych také rád zmínil, že cílem této práce není úplný a komplexní rozbor právní úpravy myslivosti, to by nebylo vzhledem k rozsahu této práce ani možné. Zaměření této práce, jak již ze samotného názvu vyplývá, je právní úprava honiteb a honebních společenstev. Nejprve bych představil základní pramen právní úpravy, tedy zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a zásady, na kterých je postavený, následně bych definoval a pokusil se vysvětlit základní pojmy, které budu v této práci používat. Dále bych se zaměřil na právní úpravu honiteb, jejich vznik, změnu a zánik a s nimi související honební společenstva, což bude tvořit základ práce. Zaměřím se také na další využití honitby, převážně v kontextu nájmu honitby a s ním souvisejícím výběrovým řízením. Na závěr bych rád srovnal naši právní úpravu s právní úpravou Slovenska. V rámci této práce bude použita především metoda srovnávací, analytická, induktivní a deduktivní.

6

2. Právní úprava myslivosti a základní pojmy Dříve než začnu rozebírat samotnou právní úpravu honiteb a honebních společenstev, je dle mého názoru nutné detailněji si představit základní právní úpravu myslivosti a také se pokusit vysvětlit základní pojmy, které budu dále v této práci používat. Považuji to za nutné z hlediska další přehledné orientace v textu.

2.1. Právo myslivosti V úvodu této práce jsem se stručně pokusil přiblížit vývoj definice myslivosti. Ta pro moji práci není tak důležitá, jako definice práva myslivosti, která představuje jádro této práce. Na rozdíl od myslivosti, která byla dříve považována spíše jako činnost hospodářská a až v pozdější době se začal klást větší důraz na její funkci ochrany přírody a zvěře, definice práva myslivosti je na základě srovnání různých pramenů z různých časových obdobích velmi podobná, ne-li skoro stejná. Ať již zákon ze dne 18. prosince 1947 o myslivosti5, zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti6 či nynější zákon o myslivosti, všechny tyto prameny definují právo myslivosti velmi obdobně jako: „souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou zvěř nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stádia a shozy paroží, jakožto i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků“.7 Právo myslivosti bylo za dobu své existence téměř vždy vázáno na vlastnictví pozemků, na kterých bylo možno toto právo vykonávat. U nás byl tento princip zaveden již v 19. století, kdy byl vydán v roce 1849 císařský patent č. 154, který upravoval právo myslivosti v českých zemích a který výkon práva myslivosti spojil s vlastnictvím půdy, v čemž se reflektovalo dřívější právo feudální. Tento princip sdílely i další právní předpisy upravující právo myslivosti až do roku 1962, kdy byl přijat zákon č. 23/1962 Sb., který právo myslivosti odpoutal od vlastnictví k půdě, což odráželo i tehdejší zřízení a myšlení. Zákon č. 449/2001 Sb., se k tomuto principu, tedy spojení práva myslivosti s vlastnictvím pozemků, vrátil a je patrný zejména v rámci vzniku honiteb, o čemž bude podrobně pojednáno níže.8 Výše uvedená definice uvádí obsah práva myslivosti, tedy souhrn práv a povinností. Je důležité si uvědomit, že právo myslivosti nepředstavuje pouze souhrn jednotlivých práv, ale také povinností s nimi související. Dále ukládá, aby k výkonu práva myslivosti bylo užito

5

§ 1 odst. 2 zákona č. 225 ze dne 18. prosince 1947, o myslivosti. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1.11.2012]. 6 § 5 odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 7 § 2 písm. h) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 8 Pekárek, Milan a kol. Právo životního prostředí. 2. díl. 2. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-3978-7. s.263-265.

7

v nezbytné míře honebních pozemků. O honebních pozemích bude pojednávat další podkapitola, zde bych pouze rád uvedl, co se myslí pod pojmem „v nezbytné míře“. Je to taková míra či způsob užívání honebního pozemku, která je nutná k tomu, aby byly provedeny veškeré činnosti, které jsou obsahem práva myslivosti uvedené v dané definici.9

2.2. Právní úprava Současná úprava práva myslivosti je stanovena v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti, který nabyl účinnosti 1. července 2002 a zároveň ve svých zrušovacích ustanoveních zrušil zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, jímž bylo právo myslivosti do té doby upraveno.10 Je nutné si říci, že zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti nebyl přijat mysliveckou veřejností zrovna nejlépe, jak dokládá např. text jediného komentáře, který k tomuto zákonu vyšel ještě před jeho účinností v lednu 2002, v němž je spousta ustanovení přijímána nelibě a autory velmi kritizována.11 Důvody této kritiky vycházejí zejména z faktu, že zákon o myslivosti byl přijat jako kompromis mezi zástupci myslivců, vlastníky pozemků a státem, kdy ovšem ani myslivci ani vlastníci pozemků nebyli plně uspokojeni a do dnešních dnů volají po jeho novelizaci. Tzv. „Malá novela zákona o myslivosti“, kterou navrhuje např. Českomoravská myslivecká jednota či Sdružení vlastníků obecních lesů, se zatím nachází pouze ve fázi teoretických návrhů těchto seskupeních.12 Z vyjádření místopředsedy Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pana Ing. Jiřího Papeže jasně vyplývá, že novela mysliveckého zákona se minimálně do konce roku 2013 nechystá, především z důvodů principu právní jistoty v souvislosti s uzavíráním nových smluv o nájmu honiteb v roce 2013.13 O problematice některých ustanovení zákona o myslivosti a nájmu honiteb budu dále hovořit v rámci jednotlivých kapitol, ve kterých rozeberu jednotlivá ustanovení zákona o myslivosti a poukážu na případné návrhy a důvody změn.

2.2.1. Zásady právní úpravy V této části bych rád také stručně zmínil zásady, na kterých je zákon o myslivosti postaven. Tyto zásady nejsou přímo upraveny v jednotlivých ustanoveních zákona, ale můžeme je ale vyčíst z jeho celkového vyznění a obsahu. 9

Kříž, Pavel. Řehák, Libor. Staněk, Jiří. Zákon o myslivosti s komentářem. 1. vyd. Praha: Nakladatelství a vydavatelství Venator, 2002. ISBN – 80-902-849-3-0. s. 49. 10 Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 11 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s.49. 12 Kubů, Jan. „Malá novela zákona o myslivosti“. Myslivost. 2010, roč. 58, č. 4, s. 11-12, ISSN 0323-214X 46887. 13 Papež, Jiří. Jak to bude se zákonem o myslivosti? Myslivost. 2012. roč. 60, č. 5, s.7, ISSN 0323-214X 46887.

8

Dle mého názoru mají největší význam dvě hlavní zásady, na kterých je zákon o myslivosti postaven. První je zásada ochrany životního prostředí. Tato zásada vyplývá již ze samotné definice myslivosti, uvedené v úvodu této práce, kdy myslivost jako činnost slouží k ochranně a rozvoji volně žijící zvěři a v souvislosti s ní také k ochraně přírody jako ekosystému, ve kterém se daná zvěř pohybuje.14 Druhou hlavní zásadou dle mého názoru je jednotný a racionální výkon práva myslivosti. V rámci celého zákona o myslivosti jsou ustanovení, které upravují a sjednocují podmínky způsobu výkonu práva myslivosti, ať se již jedná o užívání honiteb, myslivecké hospodaření či způsob lovu. Právě pro myslivecké hospodaření je typický určitý záměr a plánovitost, jelikož je nutné, aby výkon práva myslivosti probíhal s jistou představou a odborností. Myslivecká činnost působí přímo na zvěř a ekosystém a je nutné předvídat její dopady dříve, než nastanou.15 Dále je zákon o myslivosti založen na zásadě spojení práva myslivosti s vlastnictvím pozemků, což se projevuje v rámci vytváření honiteb, o čemž bude pojednáno v následujících kapitolách. Významné postavení v těchto vztazích má také stát, který vystupuje prostřednictvím orgánů státní správy myslivosti, kterým přísluší řada oprávnění, jak ve vztazích týkajících se honiteb, tak v rámci stanovování podmínek výkonu práva myslivosti. S tímto postavením státu souvisí také zásada státního řízení výkonu myslivosti, na které je zákon o myslivosti postaven. Dle mého názoru poslední hlavní zásadou je pak zásada široké účasti občanů na výkonu práva myslivosti, v literatuře označovaná jako demokratismus výkonu práva myslivosti. Ta se opět projevuje především v úpravě přístupu občanů k výkonu práva myslivosti a také v rámci nájmu honiteb.16

2.3. Honební a nehonební pozemky Než přistoupím k rozboru právní úpravy honiteb, je důležité podrobněji vysvětlit pojmy honební a nehonební pozemek, které zákon o myslivosti používá. Můžeme říci, že veškerý povrch České republiky je členěn pro účely zákona o myslivosti na pozemky honební a nehonební. Pouze ze souvislých honebních pozemků je možné vytvořit dále honitbu a v jejím rámci provozovat mysliveckou činnost.17 Z tohoto důvodu je pro práci zásadní stanovit rozdíly mezi těmito pozemky a také vysvětlit, zda a jakým způsobem lze pozemek honební změnit na pozemek nehonební a naopak. 14

Pekárek 2006 op. cit., s.265-266. Tamtéž. 16 Tamtéž. 17 § 17 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 15

9

Zákonodárci v našem případě zvolili cestu negativního vymezení honebních pozemků. Zákon tedy taxativně určuje případy, kdy je pozemek nehonební a všechny ostatní jsou pozemky honební. Nehonebními pozemky ze zákona jsou: „pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, hřbitovy a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti. Honebními pozemky jsou pak všechny, v tomto výčtu neuvedené.“18 Z této definice je zřejmé, že nehonební pozemky jsou jak ty, které jsou uvedeny taxativně v zákoně, tak ty, které orgán státní správy myslivosti za nehonební prohlásí. Jelikož je právo myslivosti vykonáváno pouze prostřednictvím honiteb, jak jsme si uvedli výše, každá honitba se skládá z jednoho či několika honebních pozemků. Současná právní úprava nezná tzv. myslivost v klidu z vůle vlastníka honebního pozemku, tzn. každý honební pozemek musí být součástí některé honitby.19 Dále v mysliveckém zákoně jsou ustanovení počítající s tím, že pokud vlastník honebních pozemků sám nepožádá o uznání honitby, budou jeho pozemky na návrh či z podnětu orgánu státní správy myslivosti přičleněny k honitbě, se kterou sousedí. Jediný způsob, jak může docílit toho, aby nebylo na jeho pozemku vykonáváno právo myslivosti jinými subjekty, je požádat o uznání vlastní honitby, o čemž budu hovořit dále, nebo požádat orgán státní správy myslivosti o prohlášení jeho pozemku za nehonební.20 V případě, kdy vlastník honebního pozemku provozovat honitbu nechce a orgán státní správy myslivosti jeho pozemek za nehonební neprohlásí, musí vlastník strpět výkon práva myslivosti jinou osobou, jelikož jeho pozemek bude přičleněn dle zákona o myslivosti k sousední honitbě. Zde bych se rád chvíli zastavil a zamyslel se nad tím, zda se v tomto případě nejedná o zásah do vlastnictví vlastníka honebního pozemku jakožto jeho základního lidské práva, které je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod.21 Právo myslivosti je vykonáváno prostřednictvím honebních pozemků, kdy jedno z práv tvoří vstup na tento pozemek. Vlastník honebního pozemku tedy musí strpět pohyb cizích osob po jeho pozemku. Již z toho dle mého názoru vyplývá, že se o omezení vlastnického práva jedná, jelikož 18

§ 2 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. PENZUM znalostí z myslivosti. Nové vydání. Praha: Vydavatelství Bruckvo, spol. s r.o. 2007. 700 s. ISBN 978-80-239-8606-8. s. 80. 20 § 17 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 21 Čl. 11 usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. . In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8.11.2012]. 19

10

vlastník musí strpět přítomnost jiné osoby a další její aktivity spadající pod mysliveckou činnost. Záleží ovšem, zda se jedná o legitimní omezení vlastnického práva či nikoliv. K této věci se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13.12.2006, sp.zn. Pl. ÚS 34/03, ve kterém stanovil, že myslivost a právo myslivosti nejsou zájmové aktivity, ale společenské aktivity aprobované státem k ochraně jedné ze složek životního prostředí - zvěře. Proto realizace myslivosti a práva myslivosti je legitimním omezením vlastnického práva, jelikož prostřednictvím myslivosti naplňuje stát svoji ústavní povinnost, vyplývající z čl. 7 Ústavy.22 Tento nález Ústavního soudu je pro právo myslivosti důležitý ze dvou hlavních důvodů. Jednak Ústavní soud spojil právo myslivosti s ochranou a rozvojem složky životního prostředí – zvěře, a také vyslovil názor, že myslivecká činnost není činností v soukromém zájmu, nýbrž v zájmu veřejném, státem aprobovaná a odrážející povinnost státu stanovenou v čl. 7 Ústavy, ve kterém se stát zavazuje dbát o ochranu přírodního bohatství.23 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že výkon práva myslivosti představuje legitimní omezení vlastnického práva k pozemku, které lze definovat jako tzv. vnitřní meze vlastnického práva, tedy zákonodárcem vytvořené opatření omezující vlastnické právo za účelem ochrany životního prostředí a její složky – zvěře.24 Jak bylo řečeno výše, vlastník honebního pozemku má dle zákona o myslivosti právo podat podnět orgánu státní správy myslivosti, který může tento pozemek prohlásit za nehonební. V zásadě orgán státní správy myslivosti prohlašuje honební pozemek za nehonební buď z vlastního podnětu nebo na návrh vlastníka honebního pozemku a to z důvodů vojenských, bezpečnostních nebo v rámci zájmu vlastníka honebního pozemku.25 Vojenským důvodem v tomto případě může být např. situace, kdy se na honebním pozemku nebo v jeho blízkosti nachází vojenské zařízení, které by mohlo být výkonem práva myslivosti ohroženo, resp. by mohl výkon práva myslivosti znamenat ohrožení míry utajení vojenského zařízení. Bezpečnostním důvodem je např. možnost ohrožení bezpečnosti staveb nebo osob nacházejících se na daném pozemku.26 Nejproblematičtějším se v tomto případě jeví důvod - zájem vlastníka, jelikož zákon o myslivosti tento zájem dále nespecifikuje a je pouze na posouzení orgánu státní správy 22

Nález Ústavního soudu ze dne 13.12.2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8.11.2012]. 23 Čl. 7 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8.11.2012]. 24 Kocourek, Tomáš. Omezení vlastnického práva k pozemkům ve prospěch ochrany životního prostředí, náhrady za omezení [online]. 2011 [cit. 13.3.2013]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/61242/pravf_d/?lang=en;id=151761 25 § 17 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 26 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s.116.

11

myslivosti, zda určitý zájem je prokázaný a postačuje na to, aby pozemek za nehonební byl prohlášen. Od účinnosti zákona o myslivosti do počátku roku 2008 byla praxe správních orgánů taková, že tento zájem byl prokázán již samotným podáním žádosti. 27 V roce 2006 Ústavní soud vydal již výše zmíněný nález sp. zn. Pl. ÚS 34/03, který stanovil podmínky, za kterých orgán státní správy myslivosti prohlásí pozemek za nehonební. Žadatel podle tohoto nálezu musí prokázat, že důvody pro změnu pozemku na nehonební skutečně existují a dosahují dostatečné intenzity, nesmí se jednat pouze o samoúčelné přání vlastníka honebního pozemku. Podle Ústavního soudu má vlastník honebního pozemku nárok na prohlášení pozemku za nehonební z důvodů, kdy je nutné chránit jeho jiná ústavně zaručená práva, která vylučují svou podstatou právo myslivosti, nebo v případech, kdy přestane být legitimní omezení vlastníka, z důvodu výkonu práva myslivosti, proporcionální. Jako příklad k prvnímu důvodu Ústavní soud uvádí např. konflikt výkonu práva myslivosti se svobodou myšlení vlastníka dle čl. 15 Listiny základního práv a svobod, příkladem druhé skupiny důvodů je využívání pozemku vlastníkem ke specifické činnosti, která by byla s výkonem práva myslivosti neslučitelná, např. využití pozemku k účelům výzkumným či vývojovým.28 Nález Ústavního soudu byl podroben kritice, jelikož dle odborné veřejnosti Ústavní soud zde překročil svoji pravomoc. Vzhledem k absenci právní úpravy specifikace zájmu vlastníka pozemku a nutnosti prokazování jakýchkoliv skutečností při podání žádosti o prohlášení pozemku za nehonební, Ústavní soud zde nezajistil pouze ústavní konformitu procesu prohlašování pozemků za nehonební, ale nahradil a doplnil samotné znění zákona. Pokud by pak správní orgán požadoval prokázání existence důvodu a jeho intenzity, v případě kolize jiného ústavního práva s výkonem práva myslivosti, mohlo by tím dojít dle některých autorů k porušení čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, tedy žadatel by byl nucen činit něco, co mu litera zákona neukládá.29 Domnívám se, že v této situaci je největší tlak přenesen na správní úřady, resp. na soudce správních soudů, kteří budou muset vytyčit mantinely a upřesnit podmínky, které budou muset vlastníci honebních pozemků splnit s ohledem na ochranu jejich vlastnického práva. Pokud pomine důvod, pro který byl honební pozemek prohlášen za nehonební, zákon o myslivosti umožňuje, aby orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka pozemku nebo z vlastní iniciativy a se souhlasem vlastníka pozemku prohlásil tento pozemek za honební. 27

Tesner, Zdeněk. Řešení střetu zájmu v území z hlediska zákona o myslivosti (2001). Dny práva 2009 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009. [cit.11.11.2012]. ISBN 978-80-210. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/stret_zajmu/Tesner_Zdenek__1159_.pdf 28 Nález Ústavního soudu ze dne 13.12.2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03. 29 Tesner op. cit.

12

Ten se pak dnem právní moci rozhodnutí o prohlášení pozemku za honební stává součástí honitby, na jejímž území leží nebo s kterou má nejdelší společnou hranici.30 Toto ustanovení zákon o myslivosti neobsahoval od počátku své účinnosti, ale bylo přidáno až novelizací zákonem č. 59/2003 Sb., v roce 2003. Nedostatek možnosti zvrátit stav a prohlásit zpět nehonební pozemek na pozemek honební, bylo zákonu vyčítáno jako jedna z jeho největších mezer již od počátku jeho platnosti.31 Než opustím problematiku honebních pozemků, je nutné se vyjádřit k procesní stránce věci. Výše jsem uvedl, že orgán státní správy myslivosti rozhoduje o změně povahy pozemku rozhodnutím. V přechodných a závěrečných ustanoveních zákona o myslivosti je uvedeno, že na rozhodování podle zákona myslivosti, není-li uvedeno jinak, se použije správní řád.32 Ten nám vymezuje obecné náležitosti žádosti33, kterou podává vlastník pozemku orgánu státní správy myslivosti, obecné náležitostí rozhodnutí34, úpravu řízení35, lhůt36 i opravných prostředků.37 Zde bych se pozastavil pouze nad problematikou toho, kdo bude dle správního řádu účastníkem řízení o prohlášení pozemku za nehonební. Dle správního řádu je účastníkem v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se vztahuje rozhodnutí správního orgánu, účastníkem řízení z moci úřední jsou účastníky dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo nebo povinnost. Dále jsou účastníky řízení též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech.38 Z výše uvedeného je zřejmé, že vlastník honebního pozemku bude vždy účastníkem dle odst. 1 jakožto žadatel nebo osoba dotčená. Není to ovšem jediný účastník řízení. Účastníkem řízení bude též uživatel honitby, ke které daný honební pozemek patří. Jak bylo řečeno výše, každý honební pozemek je součástí nějaké honitby, tudíž pokud bude pozemek prohlášen za nehonební, přestane být součástí honitby a tím bude uživatel honitby dotčen na svých právech. Zákon o myslivosti s touto situací spojuje v určitém případě i zánik honitby, o tom bude ovšem pojednáno dále. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že uživatel honitby naplňuje předpoklady dotčené osoby dle správního řádu a bude účastníkem řízení o prohlášení honebního pozemku za nehonební.39 30

§17 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 116. 32 § 65 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 33 § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 14.11.2012]. 34 § 67 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 35 § 58 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 36 § 39 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 37 § 81 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 38 § 27 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 39 Tamtéž. 31

13

2.4. Orgány státní správy myslivosti Již výše jsem několikrát zmínil, že v dané věci rozhoduje orgán státní správy myslivosti. Dle zákona o myslivosti je ústředním orgánem státní správy myslivosti Ministerstvo zemědělství, vyjma území národních parků, kde je ústředním orgánem Ministerstvo životního prostředí. Územními orgány státní správy myslivosti jsou krajský úřad v přenesené působnosti a obecní úřad obce s rozšířenou působností.40 V rámci území obcí tedy vykonávají působnost orgánu státní správy myslivosti obecní úřady tzv. obcích trojkových.41 Na území hlavního města Prahy je orgánem státní správy myslivosti Magistrát hlavního města Prahy, na pozemcích určených pro obranu státu vykonává přenesenou působnost obcí a krajů Ministerstvo zemědělství, v národních parcích vykonávají správy národních parků působnost obcí a Ministerstvo životního prostředí působnost krajů.42 Pro účely této práce je nutné si stanovit, který orgán rozhoduje v určitých, v této práci popisovaných situacích. O prohlášení honebních pozemků za nehonební rozhoduje v přenesené působnosti krajský úřad43, řízení o uznání honitby, registraci honebního společenstva a další v této práci uvedená řízení pak vede obecní úřad obce s rozšířenou působností.44

2.5. Držitel a uživatel honitby Pro pochopení dalšího textu je nutné rozlišovat mezi držitelem a uživatelem honitby. Držitelem honitby je dle zákona o myslivosti osoba, které byla uznána honitba rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti. Uživatelem honitby je pak osoba držitele, pokud začala honitbu využívat sama, nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajal.45 Uživatel honitby je tedy osoba, fyzická či právnická, která fakticky honitbu využívá k výkonu práva myslivosti. Z dikce zákona vyplývá, že držitel i uživatel honitby mohou být tatáž osoba, pokud držitel začne honitbu sám aktivně využívat.

40

§ 57 a násl. zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Průcha, Petr. Správní právo – obecná část, 7., doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2007. ISBN – 978—80-210-4276-6. s. 209-210. 42 Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 43 § 59 odst. 1 písm. d) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 44 § 60 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 45 § 2 písm. m) a n) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějšcích předpisů. 41

14

3. Honitba a její právní úprava Zákonnou definici honitby stanoví zákon o myslivosti ve svých úvodních ustanoveních. Honitbou se rozumí: „soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti.“46 Zákony o myslivosti z let 1947 a 1962 definici honitby neobsahovaly, odborná literatura ovšem honitbu označovala za souvislé honební pozemky.47 Z definice vyplývá, že honitba je vždy složena z jednoho nebo více honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků a musí být uznána orgánem státní správy myslivosti. O honebních pozemcích a jejich právní úpravě bylo pojednáno výše, k otázce souvislosti se dostanu v rámci zásad tvorby honiteb v následující podkapitole. Honitby lze dělit na honitby vlastní a honitby společenstevní. Toto dělení je založeno na osobě vlastníka honebních pozemků, který žádá o uznání honitby. Pokud je honitba složena z honebních pozemků vlastněných jedinou fyzickou či právnickou osobou, a ta požádá o uznání honitby, jedná se o honitbu vlastní. Pokud se více vlastníků honebních pozemků dohodnou na uznání honitby složené z těchto pozemků, vytvoří honební společenstvo, o kterém bude pojednáno samostatně, a honitba jim bude uznána jako společenstevní. Po uznání honitby se fyzická či právnická osoba nebo honební společenstvo stává držitelem honitby.48 Speciálním druhem honitby je pak obora sloužící k intenzivnímu chovu zvěře, která je zcela oplocena.49 K jednotlivým odlišnostem obor se dostanu při obecném výkladu o honitbách.

3.1. Tvorba a vznik honitby Aby mohla honitba vzniknout, musí být splněny dvě podmínky dané zákonem. Nejprve musí zamýšlená honitba splňovat obecné zásady tvorby honiteb upravené zákonem o myslivosti a následně musí být uznána orgánem státní správy myslivosti, v tomto případě obecním úřadem obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu leží největší část honebních pozemků dané honitby.50

46

§ 2 písm. i) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Wolf, Robert a kol.. ABC myslivosti. Praha: Nakladatelství Orbis, 1977. 11-123-77. s.82. 48 PENZUM op. cit., s. 80-81. 49 § 2 písm. j) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 50 § 17 a násl. zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 47

15

3.1.1. Obecné zásady tvorby honiteb Zákon o myslivosti stanoví zásady či podmínky, které musí být splněny, aby honitba mohla být uznána. Jsou ovšem stanoveny velmi obecně, což v minulosti vedlo k soudním sporům a následným doplněním ze strany soudů. První a dle mého názoru i nejdůležitější zásadou je zásada souvislosti honebních pozemků. V definici honitby je stanoveno, že honitba je soubor souvislých honebních pozemků. Dle zákona o myslivosti jsou souvislými honebními pozemky: „pozemky, jestliže se lze dostat z jednoho na druhý bez překročení cizího pozemku.”51 Zákon dále vymezuje, že tato souvislost není přerušena úzkými pozemkovými pruhy, pokud neleží mezi pozemky ve směru podélném. Za pozemkové pruhy, které nepřerušují souvislost pozemků se také nepovažují silnice dálčničního typu, dálnice, přehrady a letiště s pevněným povrchem. I pozemky, které ovšem splňují podmínku souvislosti nelze začlenit do jedné honitby, pokud tvoří překážku pohybu zvěře, nebo mohou být pro zvěř nebezpečné, např. výše zmíněné dálnice, silnie dálničního typu, přehrady a letiště s pevněným povrchem.52 Tento výčet není taxativní, jak vyplývá z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č.j. 22 Ca 442/2004-56 se kterým se ztotožnil i Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích53, jelikož jsou v zákoně uvedeny slovem “například”. Soud v tomto rozhodnutí stanovil, že je vždy nutné u každého pozemku, který není v tomto výčtu uveden, zkoumat, zda netvoří překážku pohybu zvěře či zda není pro ni nebezpečím.54 V praxi se ono ustanovení potýkalo s interpretačními problémy, zejména pojem silnice dálničního typu není v žádném platném předpisu definován. Proto musel Nejvyšší správní soud vyjít ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a pomoci si definicí dálnice, resp. silnice I. třídy a tu následně aplikovat na konkrétní skutkový stav.55 Pod pojem silnice dálničního typu tedy spadá dle Nejvyššího správního soudu právě silnice I. třídy vystavěná jako rychlostní silnice, která má dle zákona o pozemních komunikacích stavebně technické vybavení jako dálnice.56 Větší aplikační problémy ovšem způsobil pojem “přehrada”, opět uváděný v daném demonstrativním výčtu.57 Zde Nejvyšší správní soud dovodil, při posuzování přehrady jakožto překážky pro

51

§ 2 písm. g) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 17 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 53 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 15.8.2007, č.j. 3 As 40/2005-159. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25.11.2012]. 54 Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.4.2007, č.j. 22 Ca 442/2004 -56. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25.11.2012]. 55 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 15.8.2007, č.j. 3 As 40/2005-159. 56 § 5 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25.11.2012]. 57 § 17 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 52

16

pohyb zvěře, že pojem přehrada dle mysliveckého zákona je pojmem šírším, než jej uvádí jiné právní předpisy. Dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů je přehrada definována jako vodní dílo a stavba, sloužící ke vzdouvání a akumulaci vody.58 Nejvyšší správní soud ovšem naznal, že pojem přehrada v pojetí zákona o myslivosti je nutné chápat nikoliv pouze jako stavbu, ale je s ní spojena i vytvořená vodní plocha. Odůvodnil to tím, že právě vodní plocha spíše než samotná stavba hráze může způsobit překážku pohybu zvěře a také porušení zásady souvislosti honebních pozemků. Proto je vždy nutné posuzovat přehradu jako celek i s vodní plochou, která pak následně nemůže být součástí honitby.59 Toto rozhodnutí mělo ovšem negativní dopad pro další posuzování souvislosti honebních pozemků, jelikož orgány státní správy myslivosti i některé soudy si následně dovodili, že tímto rozhodnutím byla vodní plocha přehrady zařazena za nehonební pozemky a tudíž nemůže být součástí honitby za jakýkoliv podmínek. Tento iterpretační omyl napravil Nejvyšší správní soud v následujících rozhodnutích60, ve kterých stanovil, že byť pojem “přehrada” dle zákona o myslivosti je nutné posusuzovat jako celek i s vodní plochou, ta je stále pozemkem honebním a v určitých případech může být součástí honitby, a to tehdy, kdy netvoří překážku pro druhy zvěře, které se v honitbě nacházejí.61 Bylo by dle mého názoru nesmyslné tvrdit, že vodní plocha přehrady nemůže být součástí honitby, zatímco ostatní vodní plochy součástí honiteb být mohou, jelikož zákon o myslivosti obecně nevymezuje vodní plochu jako pozemek nehonební.62 Dále se při tvorbě honiteb nepřihlíží k hranicím katastrálních území ani územních obvodů obcí a krajů. Zákon o myslivosti stanovuje, že hranice honiteb by se měly, pokud je to možné, krýt s hranicemi přírodními v terénu, které by měly být zřetelné.63 Zde nastává problém v případě, kdy hranice honitby vede skrz vodní plochu, jelikož zde podmínka zřetelnosti přírodní hranice nemůže být splněna. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku, č.j. 1 As 73/2010-190, vyslovil názor, že honitba, jejíž část hranic není zřetelná v terénu, nemusí být nutně označena za protizákonnou, jelikož zákon tuto zřetelnost v celé její délce nepožaduje.64 Tento názor ostatně vyplývá i ze samostatného znění zákona, kde zákonodárce 58

§ 55 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25.11.2012]. 59 Rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 15.11.2007, čj. 9 As 69/2007-86. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25.11.2012]. 60 Rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne 5.8.2010, sp.zn. 9 As 14/2010-108, rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne 9.3.2011, čj. 1 As 73/2010-190. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 25.11.2012]. 61 Tamtéž. 62 § 2 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 63 §17 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 64 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 9.3.2011, čj. 1 As 73/2010-190.

17

stanovil nutnost krytí hranic honiteb se zřetelnými přírodními hranicemi, pokud je to možné, nikoliv vždy a absolutně. S hranicemi souvisí také tvar honiby, na který zákon opět klade důraz. Nelze vytvořit honitbu, která by měla tvar úzkého pruhu v nejširší místě širokého maximálně 500 metrů i v případě, že by honitba dosahovala požadované výměry.65 Domnívám se, že tento případ fakticky nastat ani nemůže, muselo by se jednat o pruh pozemků dlouhý přes 10 kilometrů vzhledem k minimální výměře honiteb. Dále je také nutno bránit vzniku honiteb, které by byly tvořeny rozhraním zemědělských a lesních pozemků. Již z textu zákona vyplývá, že vznik takové honitby není absolutně zakázán, je pouze nutné bránit jejich vzniku, pokud je to možné. Absolutní zákaz vzniku takových honiteb by ostatně v praxi nebylo možné ve všech případech dodržet. Právě z tohoto důvodu zákon umožňuje podavateli návrhu na uznání honitby možnost vyrovnání hranic honiteb a to buď výměnou honebních pozemků nebo jejich přičleněním. 66 O tomto postupu bude pojednáno v samostatné podkapitole této práce. Poslední obecnou podmínkou pro uznání honitby je dodržení její minimální výměry stanovené zákonem o myslivosti. Ta činí v naší republice 50 hektarů pro obory, pro všechny ostatní honitby 500 hektarů.67 Byť se jedná o ustanovení velmi jasné a srozumitelné, je o něm vedena debata, převážně z řad odborné veřejnosti. Nikoliv k výkladu samotného ustanovení, nýbrž k faktické minimální výměře honitby, která se části veřejnosti zdá zbytečně vysoká a požadují její snížení. Minimální výměra honitby byla u nás zákonem č. 23/1962 Sb. stanovena také na 500 ha68, zákonem č. 225 z roku 1947 byla stanovena na 150ha nebo 200ha, v závislosti na druhu honitby.69 Také v okolních zemích je právní úprava minimální výměry honiteb různá. V Rakousku je stanovena na 115 ha, v Německu na 75ha s tím, že následně roste s počtem osob využívajících danou honitbu.70 Na druhou stranu v nově přijatém zákonu o poľovníctve na Slovensku je stanovena minimální výměra honitby na 1000 ha či 2000 ha71, v závislosti na druhu chované zvěře, v Maďarsku dokonce dosahuje minimální výměra honiteb 3500 ha.72 Je tedy vidět, že v zemích kolem nás je právní úprava minimální výměry honiteb různá. Je to dáno jednak historickými faktory a jednak faktory přírodními, převážně

65

§ 17 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 18 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 67 § 17 odst. 7 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 68 § 6 odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 69 § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 225 ze dne 18. prosince 1947, o myslivosti. 70 Vodňanský, Miroslav. Minimální velikost honiteb. Myslivost. 2012. roč. 57, č. 12, s.12, ISSN 0323-214X 46887. 71 § 3 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 274/2009 Sb., o poľovníctve, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2.12.2012]. 72 Vodňanský op. cit. 66

18

členitostí a rozdílností krajiny. Osobně zastávám názor, že ke změně minimální výměry honitby by dojít nemělo, rozhodně ne k jejímu snížení. Jak jsme si uvedli výše, myslivost je činnost sloužící k ochraně volně žijící zvěře. Aby ta mohla být efektivně chráněna, musí být vypracovány plány mysliveckého plánování a musí být známy počty zvěře na daném území. Pokud by se snížila minimální výměra honiteb, mohla by spousta honiteb ztratit soběstačnost, což by se projevilo neustálou migrací zvěře a tím pádem k nemožnosti její efektivní kontroly a následné ochrany, což je primárním cílem právní úpravy myslivosti. Z tohoto důvodu se domnívám, že současná minimální výměra honitby stanovená zákonem je v rámci ochrany zvěře stanovena v její nejmenší možné míře a do budoucna by měla být buď zachována nebo by se mělo uvažovat o jejím zvýšení, např. na 1000 hektarů. . 3.1.2. Řízení o uznání honitby V minulé kapitole jsme si uvedli základní principy, které musí každá honitba splňovat, aby mohla být následně uznána orgánem státní správy myslivosti. Nyní se zaměřím na samotné řízení o uznání a náležitosti, které musí žadatel splnit a doložit, aby honitba mohla vzniknout. Hned na úvod bych vymezil jistý problém, který zákon o myslivosti obsahuje a tím je označení subjektu, který podává návrh na uznání honitby. V úvodních odstavcích týkajících se této problematiky je tento subjekt popsán fakticky jako vlastník honebních pozemků či přípravný výbor honebního společenstva73, následně je bez dalšího ovšem používán pojem „navrhovatel“74, který ovšem není v žádné části zákona o myslivosti vymezen. Pro účely této práce budu tedy „navrhovatelem“ označovat všechny subjekty, kteří mají dle zákona o myslivosti právo podat návrh na uznání honitby. Řízení o uznání honitby je správním řízením zahájeným na návrh. Navrhovatelem mohou být dva subjekty. Prvním z nich je vlastník honebních pozemků, které splňují obecné zásady upravené v §17 zákona o myslivosti, o kterých pojednávala předešlá podkapitola. Zákon dále nevymezuje osobu vlastníka, může to tedy být osoba fyzická či právnická. Druhým subjektem, který je oprávněn podat návrh na uznání honitby je přípravný výbor honebního společenstva. Honební společenstvo je speciální právnická osoba upravená zákonem o myslivosti, ve které se mohou dobrovolně sdružit vlastníci honebních pozemků, jejichž jednotlivé výměry nedosahují minimální výše stanovené pro uznání honitby, za účelem vytvoření společenstevní honitby. Tyto pozemky musí v souhrnu splňovat všechny

73 74

§ 18 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 18 odst. 4 a 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

19

předpoklady stanovené zákonem, včetně minimální výměry 500 ha.75 Honební společenstvo jako právnická osoba vzniká pouze za účelem uznání společenstevní honitby, podrobněji o něm bude pojednáno v samostatné kapitole této práce. Návrh na uznání honitby musí splňovat obecné náležitosti stanové správním řádem, tzn. musí být patrno, kdo návrh činí, jaké věci se týká a co se návrhem sleduje. V návrhu musí být také označen správní orgán, kterému je určen a podepsán osobu či osobami, které jej podávají.76 Následně zákon o myslivosti požaduje, aby k návrhu byly přiloženy navrhovatelem zpracované údaje o vlastnictví honebních pozemků včetně mapového zákresu hranic honitby přesně odlišující jednu honitbu od druhé.77 Údajem o vlastnictví honebních pozemků se v tomto případě myslí buď doložení nabývacího titulu (kupní, darovací či jiný druh smlouvy, na základě které vlastník tyto pozemky získal), nebo výpis z katastru nemovitostí. Ten je považován odbornou veřejností za řešení nejvhodnější.78 Zákon o myslivosti v době svého přijetí až do novelizace v roku 2003 také obsahoval minimální měřítko mapového zákresu hranic honitby 1:2880, 1:2000 nebo podrobnější. Tento údaj byl však nahrazen pouze slovním požadavkem, aby odlišení hranic bylo co nejpřesnější.79 Součástí návrhu na uznání honitby by měl být také návrh plánovaných druhů zvěře včetně jejich minimálním a normovaných stavů.80 Minimálním stavem zvěře je myšleno takový stav, kdy jednotlivé druhy zvěře nejsou ohroženy na jejich existenci a jejich množství na daném území umožňuje jejich přirozenou reprodukci. Oproti tomu normovaný stav zvěře je jejich nejvyšší přípustný jarní stav, který ještě je schopno dané životní prostředí unést a uživit.81 Na základě plánovaných druhů zvěře se pak honitba dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č.491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd, zařadí do jakostní třídy honitby. Jakostní třídu honitby zákon o myslivosti definuje jako stupeň její úživnosti. Stanovuje ji orgán státní správy myslivosti a to ve spolupráci s orgány státní správy lesů, zemědělství a ochrany přírody.82 Vyhláška také stanovuje způsob stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře, převážně na základě velikosti honitby a jednotlivých druhů zvěře, jejich

75

§ 17 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 77 § 18 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 78 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 124-125. 79 Tamtéž. 80 § 18 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 81 § 3 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 82 § 2 písm. l) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 76

20

pohlavnímu a věkovému složení atd.83 Tato problematika ovšem přímo pod téma této diplomové práce nespadá, proto se jí dále nebudu podrobněji zabývat. Na doplnění bych uvedl jednu náležitost návrhu, kterou zákon o myslivosti dle mého názoru ve svých ustanoveních opomněl a tím je název honitby. Jak bude dále řečeno, název honitby se dle zákona o myslivosti uvádí v rozhodnutí o uznání honitby84, není ovšem nikde stanoveno, který subjekt jej určí. Na rozdíl od názvu honebního společenstva, který se dle zákona o myslivosti skládá z označení „honební společenstvo“ a jména obce, v jejímž území je většina honebních pozemků, které tvoří společenstevní honitbu85, podobný návod pro sestrojení názvu honitby zákon o myslivosti neobsahuje. Domnívám se, že byť to v zákoně není uvedeno, název by měl být součástí návrhu na uznání honitby. Stejný názor je pak uveden i v komentáři k této části zákona o myslivosti.86 Příslušným orgánem státní správy myslivosti pro uznání honitby je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodě leží honební pozemky dané honitby. Pokud tyto pozemky leží ve více obvodech, rozhoduje obecní úřad, v jehož obvodě leží největší část těchto pozemků.87 Příslušný orgán tedy vydá, pokud jsou splněny náležitosti výše uvedené, rozhodnutí o uznání honitby. Zde je důležité si uvědomit, že orgán státní správy myslivosti nemá možnost, v případě splnění zákonem stanovených podmínek, rozhodnout jinak, než rozhodnutí o uznání honitby vydat. Tato povinnost je stanovena přímo v zákoně o myslivosti slovy „musí vydat“.88 V rozhodnutí pak uvede název honitby, identifikaci jejího držitele, výměru honebních pozemků v členění podle jejich kultur, stručný popis hranic honitby, vyznačení jejího obvodu, výčet a výměry honebních pozemků přičleněných s uvedením jejich vlastníků a důvodů přičlenění, dále pak jakostní třídy honitby pro jednotlivé druhy zvěře a jejich minimální a normované stavy.89 Jelikož se jedná o rozhodnutí správního orgánu, lze proti němu postupovat dle správního řádu a podat odvolání.90 Zákon o myslivosti pouze stanoví, že v tomto případě nelze vyloučit jeho odkladný účinek91 a tím vylučuje použití ustanovení správního řádu, ve kterém je ustanovena možnost odkladný účinek odvolání vyloučit z důvodů naléhavého veřejného zájmu, hrozí-li účastníkovi řízení vážná újma nebo 83

§ 1 vyhlášky Ministerstva zemědělství č.491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd, v platném znění. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 2.12.2012]. 84 § 29 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 85 § 19 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 86 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 161. 87 § 29 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 88 § 18 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 89 § 29 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 90 § 81 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 91 § 29 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

21

pokud o vyloučení odkladného účinku požádá sám účastník řízení.92 Důvodem tohoto ustanovení v zákoně o myslivosti je dle mého názoru zabránit, za předpokladu, že honitbu již před rozhodnutím o uznání užíval jiný uživatel, aby se v případě několikrát opakovaného odvolacího řízení nestřídali v užívání honitby původní uživatel a nový držitel na základě zatím nepravomocného rozhodnutí o uznání. Mohly by pak vznikat mezi nimi spory ohledně vynaložených nákladů na přikrmování zvěře či náhrady hodnoty za ulovenou zvěř. Zákon o myslivosti přímo nestanoví k jakému okamžiku honitba vzniká. Z definice honitby93 a kontextu jednotlivých ustanovení můžeme říci, že honitba vzniká v okamžiku, kdy rozhodnutí o uznání nabude právní moci. V případě, že nová honitba nahrazuje honitbu jinou, v rámci které již nějaký subjekt právo myslivosti provozoval, zákon o myslivosti stanoví, že do nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby, užívá honitbu její dosavadní uživatel.94 Účelem tohoto ustanovení je, jak jej dovodil například i veřejný ochránce práv ve své zprávě ze dne 28. listopadu 2012, především překlenout nejisté období, aby nedošlo k přerušení mysliveckého hospodaření na daných honebních pozemcích. Z dané zprávy ovšem vyplývá, že ministerstvo zemědělství znění tohoto ustanovení ve své praxi často ignoruje a tím se vytváří stav, kdy honební pozemky nejsou někdy i po delší dobu myslivecky využívány, čímž se ohrožuje nikoliv jen samotná zvěř ale i další složky životního prostředí. Příkladem může být honitba Poštorná na Břeclavsku, kde byl výkon myslivosti zastaven v roce 2009 a od této doby se zde myslivecká činnost nevyvíjí.95

3.1.3. Obory V této části práce bych se rád zmínil o oborách a uvedl rozdíly mezi nimi a honitbami, převážně ve vztahu k náležitostem, které musí být splněny, aby obora mohla být uznána orgánem státní správy myslivosti. Obora je speciální druh honitby, jejíž primárním účelem je intenzivní chov zvěře.96 Platí pro ni vše, co bylo uvedeno výše v souvislosti se vznikem honiteb, až na následující výjimky, díky kterým se obora od ostatních honiteb odlišuje. Na rozdíl od ostatních honiteb, obora je fakticky rozpoznatelná v přírodě, jelikož jejím typickým znakem je, že je kompletně oplocená, aby nedocházelo k úniku zvěře.97 Tato 92

§ 85 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. § 2 písm. i) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 94 § 29 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 95 Veřejný ochránce práv. Ministerstvo zemědělství umožňuje škody na zvěři, životním prostředí i majetku osob. [online]. Tisková zpráva ze dne 28.11.2012. [cit. 12.3.2013]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskovezpravy/tiskove-zpravy-2012/ministerstvo-zemedelstvi-umoznuje-skody-na-zveri-zivotnim-prostredi-i-majetkuosob/ 96 § 2 písm. j) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 93

22

podmínka musí být splněna vždy, jelikož by jinak nemohl být splněn primární účel obory, kterým je, jak jsem již uvedl výše, intenzivní chov zvěře. Pokud by zvěř mohla volně vcházet i vycházet z dané obory, nebyl by zde dán žádný rozdíl oproti ostatním honitbám a zákon o myslivosti by nemusel tento institut vůbec upravovat. Druhým rozdílným znakem je stanovení minimální výměry obory, která činí pouhých 50 hektarů, oproti minimálním 500 hektarům u ostatních honiteb.98 V předchozím zákoně č. 23/1962 Sb., o myslivosti, minimální výměra stanovena nebyla, pouze bylo konstatováno, že za oboru lze uznat souvislé honební pozemky, i když nedosahují výměry 500 hektarů, pokud jsou trvale a dokonale oploceny.99 Vzhledem ke specifickému účelu obory, zákon o myslivosti požaduje, aby k návrhu na její uznání byly připojeny speciální dokumenty, týkající se zamýšlené zvěře, kterou chce na jejím území navrhovatel chovat. K návrhu musí být připojeny studie o vhodnosti přírodních a jiných podmínek pro intenzivní chov daného druhu zvěře, dále projekt chovu a výstavby potřebných zařízení a také vyjádření veterinárních orgánů a orgánů na ochranu zvířat proti týrání.100 Dané studie budou většinou zpracovávat příslušné výzkumné ústavy, školy nebo jiné instituce, které se zabývají myslivostí, jelikož se od těchto dokumentů očekává, byť to zákon přímo neuvádí, jistý stupeň odbornosti. Na druhou stranu ovšem nic nebrání samotnému navrhovateli, aby tyto studie vypracoval sám. Je nutné si uvědomit, že každé založení obory je určitý zásah do dané krajiny a ekosystému a proto si myslím, že by měl navrhovatel dobře posoudit, zda je schopen alespoň v základu zpracovat všechny nutné informace o daném prostředí, o zamýšlených druzích zvěře, jejich složení, původu a vlivu na dané území a také o všech zařízeních nutných k jejich chovu. Cesta odborného zpracování je ve většině případů dle mého názoru sice nákladnější a pro navrhovatele jistě složitější, ovšem pro kvalitní chov a ochranu zvěře a přírody příznivější. Zákon o ochraně přírody a krajiny ve svých ustanoveních přímo zakazuje zřizování obor na území národních parků, prvních a druhých zón chráněných krajinných oblastí a na území národních přírodních rezervacích.101 Mohou také vznikat spory v rámci škody, kterou zvěř, která není dostatečně regulována, na území obory způsobí. Například Česká inspekce životního prostředí uložila v roce 2010 pokutu státnímu podniku

97

§ 2 písm. j) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 17 odst. 7 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 99 § 7 odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 100 § 18 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 101 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.3.2013]. 98

23

Lesy ČR za to, že nezabránili zničení přírody v oboře Radějov, která je součástí Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.102

3.2. Přičlenění honebních pozemků Institut přičlenění zákon o myslivosti upravuje ve dvou souvislostech, byť význam je vždy stejný. Jedná se o situaci, kdy orgán státní správy myslivosti z vlastního podnětu nebo na návrh může k honitbě přičlenit další honební pozemky, které nejsou součástí žádné honitby. Přičlenění se uskutečňuje buď v rámci řízení o uznávání honitby, nebo samostatně již v rámci uznaných honiteb.103 Při procesu uznávání honitby může navrhovatel požádat orgán státní správy myslivosti, aby k jeho honebním pozemkům byly přičleněny další honební pozemky jiných vlastníků.104 Musí být splněny ovšem určité náležitosti. Navrhovatel musí již v době požádání o přičlenění disponovat pozemky o minimální výměře potřebné k uznání honitby. Dále musí pozemky, o jejíž přičlenění bylo požádáno, splňovat prvek souvislosti, který jsem vymezil výše v rámci zásad tvorby honiteb. Návrh na přičlenění musí být také řádně zdůvodněn.105 Je důležité si říci, že na rozdíl od uznání honitby, kde má orgán státní správy myslivosti povinnost tuto honitbu uznat, pokud jsou splněny všechny požadavky stanovené zákonem o myslivosti, v této situaci je věcí orgánu státní správy myslivosti a jeho správního uvážení, jakým způsobem rozhodne. Tento názor ostatně vyslovil i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 30.1.2008, čj. 1 As 43/2007-95. Orgán státní správy myslivosti by měl přihlížet zejména k obecným zásadám tvorby honiteb, uvedených výše v této práci. Pokud lze honební pozemky přičlenit k více honitbám při splnění všech náležitostí, je možné dle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přihlížet i k vůli vlastníka daného pozemku.106 Příslušným orgánem je v tomto případě orgán, který rozhoduje o uznání honitby a děje se tak právě v rámci řízení o uznání honitby, nikoliv v samostatném řízení. Pokud se rozhodne honební pozemky přičlenit, uvede jejich výčet s výměrami a jejich vlastníky v rozhodnutí o uznání honitby.107 Orgán státní správy myslivosti může o připojení v rámci řízení o uznání honitby rozhodnout i ex offo, tedy z vlastního podnětu. Důvody pro toto 102

Lesy ČR nechaly zničit oboru Radějov, musí platit pokutu. [online] Silvarium.cz. Informační server pro lesníky a myslivce. [cit. 12.3.2013]. Dostupné z: http://www.silvarium.cz/zpravy-z-myslivosti/lesy-cr-nechalyznicit-oboru-radejov-musi-platit-pokutu 103 § 18 odst. 4, § 30 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 104 § 18 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 105 Tamtéž. 106 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.1.2008, čj. 1 As 43/2007-95. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.12.2012]. 107 § 29 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

24

rozhodnutí pak musí opět uvést v rozhodnutí o uznání honitby.108 Zákon o myslivosti zde stanoví podmínku, že takto lze honební pozemky přičlenit pouze se souhlasem držitele honitby.109 Tato část ustanovení ovšem obsahuje nesprávnou terminologii označení subjektu, který dává souhlas s přičleněním. Výše jsme si řekli, že honitba vzniká právní mocí rozhodnutí o uznání honitby. Osobu držitele jsem již také definoval v podkapitole Držitel a uživatel honitby jako osobu, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti uznána honitba.110 Za předpokladu, že k přičlenění honebních pozemků dochází v rámci řízení o uznání honitby, honitba ještě nevznikla a tudíž zatím není možné mluvit o držiteli honitby. Domnívám se, že z tohoto důvodu je tedy nesmyslné požadovat souhlas držitele honitby k přičlenění honebních pozemků, tento výraz měl být nahrazen spíše pojmem navrhovatel či vlastník nebo vlastníci honebních pozemků. Navrhovatel se ovšem může s vlastníky přilehlých honebních pozemků o přičlenění dohodnout a tuto dohodu doložit k návrhu.111 Pokud k dohodě nedojde, musí to oznámit orgánu státní správy v odůvodnění a připojit důvody, kvůli kterým by měly být dané pozemky k honitbě připojeny.112 Přičlenění honebních pozemků k honitbě lze také uskutečnit mimo řízení o uznání honitby. Zákon o myslivosti stanoví, že: „Honební pozemky, které netvoří vlastní ani společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění.“113 Tato část ustanovení je ovšem velmi obecná a pod označením „které netvoří honitbu“, se skrývá vícero důvodů pro které orgán státní správy myslivosti honební pozemky přičlení k honitbě. Jedná se o honební pozemky jejichž vlastník nepožádal o uznání vlastní honitby, dále pak kdy vlastník odmítl vstoupit do honebního společenstva, nebyl podán návrh na přičlenění honebních pozemků v rámci řízení o uznání honitby, vlastník nemá jakýkoliv zájem na provádění práva myslivosti na daných pozemcích atd.114 Dále je nutné si uvědomit, že ustanovení nepočítá s možností přičlenit honební pozemky na návrh jejich vlastníka či držitele honitby, ale pouze na základě iniciativy orgánu státní správy myslivosti.115 K tomuto nedostatku se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 30.6.2008, čj. 4 As 47/2007-84, ve kterém stanovil, že z daného 108

Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 122. § 18 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 110 § 2 písm. m) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 111 § 18 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 112 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 121. 113 § 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 114 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 162 a násl. 115 § 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 109

25

ustanovení nevyplývá, že řízení o přičlenění honebních pozemků netvořící vlastní nebo společenstevní honitbu může být zahájeno pouze ex offo a nikoliv na návrh. Použitím slova „přičlení“ v dispozici dané právní normy je pouze vyhrazena pravomoc orgánů státní správy myslivosti rozhodovat o přičlenění honebních pozemků, nikoliv způsob, jakým se řízení o uznání zahajuje.116 S názorem Nejvyššího správního soudu si dovolím souhlasit a jen doplním, že za předpokladu, že lze podat návrh na přičlenění honebních pozemků v rámci řízení o uznání honitby, není dle mého názoru důvod, aby tato možnost nebyla dána mimo toto řízení. Orgán státní správy myslivosti by měl při posuzování, zda honební pozemky přičlenit ke konkrétní honitbě, brát v úvahu délku jejich společné hranice a také zásady řádného mysliveckého hospodaření.117 Těmi se pak rozumí právě obecné zásady tvorby honiteb uvedené v zákoně o myslivosti, které byly rozebrány výše v této práci. Zákon ovšem stanoví, že orgán státní správy myslivosti přičlení honební pozemky zpravidla k honitbě, která tyto náležitosti splňuje nejlépe.118 Tímto chtěl zákonodárce dle mého názoru vyjádřit možnost správního orgánu přihlédnout i k dalším faktorům, než jen výslovně v daném ustanovení uvedeným. Z praxe ovšem často vyplývá, že orgány státní správy myslivosti žádné další hlediska v úvahu neberou a drží se pouze textu zákona.119 Do novelizace zákona o myslivosti v roce 2003 obsahovalo toto ustanovení podmínku, kdy orgán státní správy myslivosti může přičlenit honební pozemky k honitbě pouze za předpokladu, že k tomu dá její držitel souhlas.120 Tato část ustanovení byla ovšem zrušena a to z důvodu problému, který způsobovala. Za předpokladu, že honební pozemky nebyly přičleněny v rámci řízení o uznání honitby, kde k tomuto úkonu musí dát souhlas navrhovatel, jak jsem již uvedl výše, a následně nebyl souhlas dán ani v následujícím řízení o přičlenění, vznikl stav, kdy honební pozemky nebyly součástí žádné honitby, což byla situace v rozporu se zákonem o myslivosti. Orgánu státní správy myslivosti by pak nezbylo nic jiného než prohlásit honební pozemek za nehonební121. Pokud by se tato situace opakovala, mohlo by dojít, a dle mého názoru by došlo, k vytvoření velkého množství nehonebních pozemků, na kterých by se dále zvěř pohybovala, což by vedlo k narušení výkonu práva myslivosti a

116

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.6.2008, čj. 4 As 47/2007-84. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.12.2012]. 117 § 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 118 Tamtéž. 119 Rozhodnutí Městského úřadu Svitavy, Odbor životního prostředí, ze dne 6.11.2012, čj. 53818-12/OZPprj/395-2010. 120 § 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zák. č. 320/2002 Sb.. 121 § 2 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zák. č. 320/2002 Sb..

26

k nemožnosti zvěř chránit. Z tohoto důvodu se domnívám, že tato část ustanovení byla zákonodárcem zrušena. Přičleněním honebního pozemku k honitbě vzniká legitimní omezení vlastnického práva vlastníka, které vychází z výkonu práva myslivosti na těchto pozemcích držitelem či uživatelem honitby. Proto zákon o myslivosti přiznává vlastníkům těchto pozemků náhradu, kterou hradí držitel honitby.122 Zákon preferuje dohodu mezi vlastníkem přičleňovaných pozemků a držitelem honitby o výši náhrady. Pokud k ní ovšem nedojde, určí její výši orgán státní správy myslivosti. Ten přihlédne k velikosti přičleňovaných pozemků a také k předpokládanému výnosu z výkonu práva myslivosti na těchto pozemcích.123 Domnívám se, že obdobně by k těmto faktorům mělo být přihlíženo při stanovení výše náhrad na základě dohody. Zákonem uvedené skutečnosti jsou ovšem dle mého názoru stanoveny příliš obecně. U velikosti pozemků bude nejspíše vztah „čím větší výměra pozemku, tím vyšší náhrady“. Zákon ovšem v žádné své části nedefinuje pojem „výnos z výkonu práva myslivosti“. V odborné literatuře je kladen důraz na objektivitu způsobu stanovení výše těchto výnosů.124 Je nutné si uvědomit, že nelze použít pouze tržby z honitby za konkrétní rok, které jsou většinou tvořeny cenami za prodanou zvěř a poplatky za odlov, ale je nutné od těchto tržeb odečíst skutečné náklady, které souvisejí s výkonem práva myslivosti, které v daném roce držitel honitby prokazatelně vynaložil.125 Domnívám se, že až výsledná suma je částkou, která odpovídá pojmu „výnos z výkonu práva myslivosti“, která by měla být posuzována v souvislosti s výši náhrady. Na druhou stranu by tato částka měla reflektovat i míru omezení vlastníka honebních pozemků. Dle praxe by se měla výše této náhrady sjednávat jako cena v místě a čase obvyklá. Za obvyklou je pak považována taková výše, která se platí všem ostatním vlastníkům honebních pozemků v honitbě, k níž byl pozemek přičleněn nebo lze určit průměrnou výši náhrady jako průměr náhrad ze tří nejbližších stejně hodnotných honiteb. Většinou ji určuje pro potřeby stran nebo orgánu státní správy myslivosti soudní znalec z oboru myslivosti.126 Náhrada je dle zákona o myslivosti splatná do 31. března běžného roku zpětně.127 S porušením této povinnosti zákon o myslivosti nespojuje žádné právní následky. Pokud držitel honitby danou náhradu neuhradí, může se vlastník přičleněných honebních pozemků, 122

§ 30 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Tamtéž. 124 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 164. 125 Tamtéž. 126 Náhrada za přičleněné pozemky [online]. Právní poradna. Myslivost. Stráž myslivosti. [cit. 12.3.2013]. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/Poradny/Pravni-poradna/nahrada-za-priclenene-pozemky.aspx 127 § 30 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 123

27

dle mého názoru, domáhat uhrazení její výše soukromoprávní žalobou v civilním soudním řízení dle občanského soudního řádu.128 Zákon o myslivosti na závěr stanoví, že nárok na náhradu nemá vlastník přičleňovaných honebních pozemků, který se stal členem honebního společenstva.129 To se může stát za situace, kdy jsou tyto pozemky přičleňovány ke společenstevní honitbě. Více se k problematice členství budu věnovat v rámci samostatné kapitoly této práce. Na závěr této podkapitoly bych rád stručně shrnul procesní aspekt přičleňování. Pokud je podán návrh na přičlenění v rámci řízení o uznání honitby, děje se tak v rámci tohoto řízení a rozhodnutí o přičlenění je součástí rozhodnutí o uznání honitby.130 V druhém možném případě, tedy mimo řízení o uznání honitby, se přičlenění provádí v samostatném správním řízení dle správního řádu.131 Zákon o myslivosti ale nevymezuje pravidla pro určení příslušnosti orgánu státní správy myslivosti, který by v tomto případě měl o věci rozhodovat. Z tohoto důvodu, dle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.12.2005, čj. 30 Ca 29/2005-62, bylo stanoveno, že pro přičlenění pozemků se použijí procesní ustanovení týkající se řízení o uznání honitby, tedy určí se věcná a místní příslušnost orgánu státní správy myslivosti v případě, kdy honební pozemky leží v obvodech více orgánů, podle místa, kde leží největší část těchto přičleňovaných pozemků.132 Účastníky řízení budou pak vždy vlastník honebních pozemků a držitel honitby, ke které se pozemky přičleňují.133

3.3. Změna honitby Změnou honitby dle zákona o myslivosti se myslí změna jejího tvaru či rozlohy. Zákon stanoví taxativně dva důvody, za kterých je možné honitbu změnit. Následně zákon taxativně vymezuje i způsoby, jakými lze změny provést.134 Ihned na úvod této podkapitoly bych se rád vyjádřil, proč jsem přičlenění honebních pozemků zařadil do samostatné podkapitoly a nikoliv v rámci změny honitby, jelikož fakticky ke změně honitby vždy při přičlenění honebních pozemků dochází. Důvodem, proč jsem tak neučinil, je povaha řízení o změně honitby. To lze zahájit pouze na návrh držitele či společný návrh držitelů honiteb, kterých se

128

§ 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 1.2.2013]. 129 § 30 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 130 § 29 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 131 § 44 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 132 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.12.2005, čj. 30 Ca 29/2005-62. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 1.2.2013]. 133 § 27 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 134 § 31 odst. 1 a 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

28

změna týká135, na rozdíl od řízení o přičlenění, které může zahájit orgán státní správy myslivosti z vlastního podnětu136, jak bylo uvedeno výše. Na základě toho se domnívám, že je lepší a přehlednější od sebe instituty změnu honitby a přičlenění honebních pozemků oddělit a pojednat o nich v samostatných podkapitolách. Prvním důvodem pro změnu honitby je stav, kdy změnu vyžadují zásady řádného mysliveckého hospodaření.137 Tento neurčitý pojem jsem rozebral v rámci podkapitoly o přičlenění, jedná se o obecné zásady tvorby honiteb.138 Byť při uznávání honiteb by měly být tyto zásady splněny, lze po určitém čase dojít k závěru, převážně na základě zkušeností držitelů honiteb, že je nutné provést změnu hranic honiteb, aby bylo některým činnostem, souvisejících s výkonem práva myslivosti, usnadněno jejich provádění. Změna se musí týkat dvou a více vzájemně sousedících honiteb a provede se buď vyrovnáním hranic nebo výměnou honebních pozemků.139 Zákon o myslivosti taxativně stanovuje způsoby změny honitby, jak jsem již uvedl výše, proto není možné v tomto případě použít způsob jiný. Dle mého názoru je ovšem toto dělení nadbytečné a to z prostého důvodu, že fakticky dochází vždy k výměně honebních pozemků. Institut vyrovnání hranic byl zřejmě převzat ze zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti. Vyrovnání hranic podle tohoto zákona probíhalo na základně vlastního jednání orgánu státní správy myslivosti a to při uznávání honitby, kdy bylo možné, aby správní orgán změnil z vlastního podnětu výměru honitby až o pět procent její celkové výměry, pokud to vyžadovala ochrana přírodního bohatství a zásady řádného mysliveckého hospodaření. Současný zákon o myslivosti působí značně nesystematicky, když stanoví, že změna honitby se provádí vyrovnáním hranic nebo výměnou honebních pozemků.140 Při tvorbě honitby ovšem ukládá povinnost, aby hranice honitby nevznikaly na rozhraní zemědělských a lesních pozemků. Aby se tomuto předešlo, je nutné provést vyrovnání hranic výměnou honebních pozemků nebo jejich přičleněním.141 Zákon tedy stanoví, že vyrovnání hranic se provádí pomocí výměny honebních pozemků nebo jejich přičleněním,142 tedy de facto je změna honitby prováděna výměnou honebních pozemků nebo jejich přičleněním. Přičlenění upravuje zákon o myslivosti v samostatném ustanovení jakožto specifický institut143, v rámci ustanovení zákona o změně honitby tedy postačí dle mého 135

§ 31 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 137 § 31 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 138 § 17 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 139 § 31 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 140 § 31 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 141 § 17 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 142 § 17 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 143 § 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 136

29

názoru uvést pouze výměnu honebních pozemků jako možný způsob změny honitby, jelikož vyrovnání hranic se stejně dle zákona o myslivosti výměnou honebních pozemků provádí. Při změně honitby se nepřihlíží: „k územním hranicím obcí, okresů nebo krajů.“144 Je zajímavé srovnat znění tohoto ustanovení zákona o myslivosti se zněním ustanovení týkajícího se tvorby honiteb, kde je stanoveno: „při tvorbě honiteb se nepřihlíží k hranicím katastrálních území, územních obvodů obcí nebo krajů.“145 Z účelu těchto ustanovení bychom mohli dojít k závěru, že by měly být formulovány stejně. Někteří autoři poukazují pomocí tohoto příkladu a dalších obdobných, převážně pojmových a definičních nesrovnalostí, z nichž některé jsem již výše uvedl, na nízkou legislativní úroveň zákona o myslivosti.146 Návrh na změnu honitby mohou podat držitelé honiteb, kterých se výměna týká a to po vzájemné dohodě. Nedohodnou-li se, může tento návrh podat jeden z nich. O změně pak rozhoduje orgán státní správy myslivosti, v jehož územním obvodu leží největší část dotčených honebních pozemků.147 Vzhledem k tomuto procesnímu pravidlu je možné, aby o změně honitby rozhodoval jiný orgán státní správy myslivosti, než ten, který honitbu uznal, jelikož honební pozemky dotčené změnou mohou ležet v jiném územním obvodu, než leží největší část honebních pozemků dané honitby, podle které se určuje místní příslušnost orgánu státní správy myslivosti v rámci řízení o uznání honitby.148 Tento stav není dle mého názoru příliš vhodný, jelikož správní orgán, která rozhodoval o uznání honitby, má již informace týkající se této honitby a proto by měl rozhodovat i o její případné změně. Správní orgán rozhoduje až na jednu výjimku v samostatném správním řízení podle správního řádu. Účastníky řízení jsou navrhovatel či navrhovatelé a popřípadě další držitelé honiteb, kterých se změna honiteb týká.149 Správní orgán musí v řízení posoudit, zda je změna opravdu vyžadována zásadami řádného mysliveckého hospodaření.150 Dále musí dohlédnout, aby nedošlo ke změně celkové výměry žádné z dotčených honiteb o více jak 10 %. Zákon ovšem připouští poklesnutí výměry honitby pod její minimální výši, tedy pod 500 ha, aniž by honitba zanikla.151 Účel tohoto ustanovení je v možnosti změny honiteb, které dosahují pouze

144

§ 31 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 17 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 146 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 166. 147 § 31 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 148 § 29 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 149 § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 150 § 31 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 151 § 31 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 145

30

minimální výměry.152 Z praktických důvodů zákon o myslivosti také stanoví, že výměry směňovaných pozemků nemusejí být stejné.153 Jak jsem uvedl v předchozím odstavci, existuje jedna výjimka, kdy orgán státní správy myslivosti nerozhoduje o změně honitby v rámci samostatného řízení. Vzájemná výměna honebních pozemků je totiž umožněna v rámci řízení o uznání honitby. Navrhovatelé budoucích sousedních honiteb se mohou dohodnout o výměně honebních pozemků a tuto dohodu předložit k jejich návrhům.154 Pokud se výměna provádí pouze za účelem vyrovnání hranic, nesmí být celkový rozsah výměn vyšší než 10 % výměry vlastních honebních pozemků navrhovatele.155 Druhým důvodem změny honitby je pak změna vlastnického práva k honebním pozemkům, které jsou součástí honitby. Odborná literatura tento typ změny označuje za „jinou změnu honitby“. 156 Legislativní zkratka „změna honitby“, kterou jsem uvedl výše, se na tento typ změny nevztahuje, jelikož má jiný obsah.157 Jedná se o situaci, kdy držitel vlastní honitby nebo člen honebního společenstva u honitby společenstevní nabude vlastnictví k honebním pozemkům, které jsou součástí sousední honitby ležící na hranicích těchto honiteb, tzn. naplňují pojem souvislosti s honebními pozemky honitby, ke které se mají připojit. Za předpokladu, že splňují i další náležitosti stanovené obecnými zásadami tvorby honiteb158, orgán státní správy myslivosti provede změnu honitby vždy k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž vlastník těchto pozemků o změnu požádal.159 Ke změně tedy dojde v časovém rozpětí 12 až 24 měsíců, podle doby podání návrhu. Z povahy věci zde neplatí omezení týkající se maximální možné změny výměry a lze tedy povolit změnu celkové výměry honitby o více jak 10 %.160 Na závěr této podkapitoly bych rád zmínil poslední pojmovou nesrovnalost, kterou ustanovení o změně honitby obsahuje a tou je označení subjektu „vlastník honitby“.161 Tento pojem zákon o myslivosti neupravuje a v kontextu daného ustanovení je jím myšleno držitel honitby. Pojem „vlastník honitby“ byl použit jako legislativní zkratka v zákoně č. 23/1962 Sb., o myslivosti, který označoval subjekty, kterým přísluší výkon práva myslivosti v rámci

152

Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 167. § 31 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 154 § 18 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 155 Tamtéž. 156 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 167. 157 Tamtéž. 158 § 17 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 159 § 31 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 160 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 167. 161 § 31 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 153

31

jejich uznané honitby162 a do aktuálního zákona o myslivosti se zřejmě dostal nedopatřením a nikoliv záměrem zákonodárce.

3.4. Zánik honitby Honitby jsou uznávány na dobu neurčitou. Z toho důvodu zákon o myslivosti taxativně stanoví, za jakých okolností honitba zaniká.163 Důvody zániku se buď týkají skutečností, kdy honitba přestane plnit svoji funkci, tedy přestane být vhodným prostředkem pro výkon práva myslivosti nebo vyplývají z úkonů držitelů honiteb. Honitba zaniká jejím zrušením, rozdělením nebo sloučením s jinou honitbou a to na žádost jejich držitelů.164 Z důvodů ochrany práva myslivosti ovšem tyto honitby zanikají až ke dni, kdy nabudou právní moci nová rozhodnutí o uznání honitby, která se týkají honebních pozemků původních honiteb.165 Dalším důvodem zániku honitby je pokles výměry honitby pod její minimální hranici, tedy 500 ha v důsledku změny vlastnického práva k honebním pozemkům. Samotnou změnou vlastnického práva k honebním pozemkům není honitba dotčena a dané honební pozemky zůstávají její součástí. Nový vlastník ovšem může požádat, jak bylo uvedeno výše, o změnu honitby právě na základě nabytí vlastnického práva k těmto pozemkům. Pokud orgán státní správy myslivosti tuto změnu povolí a výměra honitby tímto klesne pod minimální hranici 500 ha, honitba zaniká k 31. prosinci následujícího roku po roce, kdy k poklesnutí výměry došlo.166 Je zde patrný rozdíl od změny honitby z důvodu nutnosti z hlediska zásad řádného mysliveckého hospodaření, kde může výměra honitby poklesnout pod minimální hranici167, aniž by zanikla. Je zajímavé se ovšem podívat, v jakém časovém intervalu honitba zanikne. Orgán provede změnu honitby vždy k 31. prosinci roku následujícího po roce, kdy bylo o změnu vlastníkem požádáno168, tedy v rozpětí 12 – 24 měsíců od podání žádosti, jak jsem již stanovil výše. Honitba však zaniká k 31. prosinci roku následujícího po roce, v němž došlo k poklesu výměry honitby.169 Pokud je tedy změna honitby provedena k 31. prosinci, nastává pokles výměry honitby ve stejný den. V tomto případě tedy k zániku honitby dochází vždy ve lhůtě jednoho roku od provedení její změny.

162

§ 11 odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 31 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 164 Tamtéž. 165 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 169. 166 § 31 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 167 § 31 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 168 § 31 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 169 § 31 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 163

32

Honitba také zaniká, pokud orgán státní správy myslivosti prohlásí v honitbě více jak 10 % honebních pozemků pod minimální výměru za nehonební. Stejně jako v předchozím případě, zákon o myslivosti stanoví, že honitba zaniká k 31. prosinci roku následujícího po roce, ve kterém došlo k prohlášení honebních pozemků za nehonební.170 Řízení o prohlášení honebních pozemků za nehonební jsem se již věnoval v samostatné podkapitole této práce, proto se zde k této problematice již nebudu dále věnovat. Speciální způsob zániku stanoví zákon o myslivosti v rámci obor, kdy obora zaniká rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti, pokud ohrazení obory neplní její funkci, tzn. je nedostatečné a zvěř může volně pronikat skrz. Orgán musí nejdříve držitele honitby na tuto závadu upozornit a poskytnout mu přiměřenou lhůtu k jejímu odstranění.171 Z ustanovení je patrné, že se o zániku obory v tomto případě rozhoduje v rámci správního řízení dle správního řádu. Obora pak zaniká právní mocí rozhodnutí o jejím zrušení.172 Zákon spojuje zánik honitby také se zrušením honebního společenstva.173 K této problematice se dostanu v samostatné kapitole této práce zaměřené na právní úpravu honebního společenstva.

3.5. Evidence honitby O honitbách a jejich využití vede orgán státní správy myslivosti evidenci a to v územních obvodech své působnosti.174 Vzhledem k možnosti, kdy honitba bude zasahovat do více územních obvodů orgánů státní správy myslivosti, evidenci povede ten správní orgán, který honitbu uznal.175 Součástí evidence jsou i všechna rozhodnutí, jiné úkony či skutečnosti, které se honiteb a jejich využití týkají.176 Mezi ně bude patřit zejména rozhodnutí o uznání honitby, dále rozhodnutí o přičlenění honebních pozemků k honitbě, rozhodnutí o změně honitby, rozhodnutí či jiný doklad o zániku honitby. Pokud je honitba pronajata, bude evidence obsahovat uzavřenou smlouvu o nájmu honitby. Součástí mohou být i další rozhodnutí či úkony, které se honitby týkají.177

170

§ 31 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Tamtéž. 172 § 73 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 173 § 31 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 174 § 34 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 175 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 184. 176 § 34 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 177 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 185. 171

33

3.6. Využití honitby Zatím jsem se v této práci věnoval vzniku honitby, obecným zásadám pro její uznání, změně honitby a jejímu zániku. Nyní se zaměřím na to, jak s honitbou naložit po jejím uznání. Postupně se přes subjekt navrhovatele a držitele honitby dostáváme k subjektu uživatele honitby, tedy toho, kdo honitby využívá k výkonu práva myslivosti.178 Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.3.2009, sp.zn. 59 Ca 116/2008-41 je uživatel osoba, které svědčí některá právní skutečnost vyplývající ze zákona o myslivosti, nikoliv ta, která je za uživatele považována orgánem státní správy myslivosti.179 Od okamžiku, kdy rozhodnutí o uznání honitby nabude právní moci, běží držiteli honitby 60ti denní lhůta, ve které se musí rozhodnout, jak s honitbou dále naloží. Zákon o myslivosti mu taxativně stanoví dva způsoby, jakým lze honitbu využívat. Prvním z nich je možnost držitele honitby začít využívat honitbu sám.180 Druhou možností je uznanou honitbu dále pronajmout.181 Pokud ovšem v této lhůtě nezačne být honitba užívána, orgán státní správy myslivosti zruší rozhodnutí o uznání honitby a honební pozemky přičlení k sousedním honitbám.182 Bude se tak dít v samostatném správním řízení dle správního řádu, kdy účastníkem řízení bude nečinný držitel honitby a další držitelé honiteb, ke kterým mají být honební pozemky přičleněny.183 Problémem může být způsob, jakým se orgán státní správy myslivosti dozví, že je honitba užívána. V případě nájmu je situace jednodušší, zákon stanoví povinnost držiteli honitby zaslat jedno vyhotovení nájemní smlouvy orgánu státní správy myslivosti do 15 dnů od jejího uzavření.184 V tomto případě se tedy správní orgán dozví, zda byla honitba v zákonem stanovené lhůtě pronajata a je tedy užívána. Pokud se ovšem rozhodne držitel užívat honitbu sám, zákon o myslivosti neupravuje povinnost tuto skutečnost jakýmkoliv způsobem sdělit orgánu státní správy myslivosti. V tomto kontextu je možné použít ustanovení zákona o myslivosti týkající se mysliveckého hospodáře či myslivecké stráže. Zde je mimo jiné stanovena povinnost držitele honitby, který se rozhodne užívat honitbu sám, do 15 dnů v případě mysliveckého hospodáře a 30 dnů v případě myslivecké stráže, od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby, navrhnout orgánu státní správy myslivosti jejich ustanovení.185 Tímto způsobem se tedy správní orgán dozví, že honitbu začal 178

§ 2 písm. n) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.3.2009, sp.zn. 59 Ca 116/2008-41. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 5.2.2013]. 180 § 32 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 181 Tamtéž. 182 § 29 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 183 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 160. 184 § 33 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 185 § 12 odst. 1, § 35 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 179

34

její držitel využívat na vlastní účet. Na druhou stranu tato ustanovení značně zkracují lhůtu pro rozhodnutí držitele, jak se svojí honitbou naloží, jelikož 15ti denní lhůta pro navrhnutí mysliveckého hospodáře běží od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby, tedy fakticky nemá držitel v případě, že chce využívat honitbu sám, 60 dní na to, aby se rozhodnul, nýbrž pouhých 15 dnů, což je pouhá čtvrtina doby. V případě nájmu běží výše zmíněné lhůty pro podání návrhu na ustanovení mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže od okamžiku uzavření smlouvy o nájmu honitby, zde může tedy držitel honitby využít celé lhůty 60 dnů, kterou zákon o myslivosti stanoví.186 Z výše uvedeného by tedy vyplývalo, že pokud do 15ti dnů od právní moci rozhodnutí nebude podán návrh na ustanovení mysliveckého hospodáře držitelem honitby, nebude honitba využívána na vlastní účet a orgán státní správy bude čekat na doručení nájemní smlouvy ve výše stanovené lhůtě. Zákon o myslivosti je dle mého názoru v tomto případě velmi nejednoznačný, jelikož nejdříve přiznává držiteli 60 denní lhůtu pro rozhodnutí se, jak s honitbou naložit, ale následně tuto lhůtu podstatně omezuje. Z tohoto důvodu se domnívám, že navrhnout mysliveckého hospodáře by mělo být možné do 15 dnů od uplynutí lhůty, ve které se držitel honitby musí rozhodnout, jak s honitbou naloží a nikoliv od právní moci rozhodnutí od uznání honitby. Na druhou stranu bych částečně zkrátil onu 60ti denní lhůtu, jelikož je nutné, aby byla co nejdříve v dané honitbě vyvíjena myslivecká činnost a honební pozemky řádně myslivecky obhospodařovány.

3.6.1. Užívání honitby jejím držitelem Držitel honitby se může rozhodnout, jak bylo stanoveno již výše, že začne honitby využívat k výkonu práva myslivosti sám, tzn. na vlastní účet.187 Stává se tedy jejím uživatelem.188 Neznamená to, že by ovšem pouze držitel honitby a nikdo jiný nemohl právo myslivosti v dané honitbě vykonávat. V praxi je velmi časté, že právo myslivosti vykonávají například zaměstnanci držitele nebo jiné osoby, které jsou k tomuto výkonu držitelem pověřeni. Tento způsob užívání honiteb ale není v naší republice příliš častý. K 1.4.2011 existovalo dle Českého statistického úřadu 5760 uznaných honiteb na našem území, z čehož

186

§ 29 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 32 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 188 § 2 písm. n) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 187

35

pouhých 671 bylo užíváno ve vlastní režii a 5089 bylo pronajato.189 I z tohoto důvodu se budu ve své práci dále zabývat nájmem honitby a jeho právní úpravou.

3.6.2. Nájem honitby Nájem podle občanského zákoníku můžeme definovat jako právní vztah vznikající mezi pronajímatelem a nájemcem, kdy pronajímatel přenechává nájemci věc za úplatu, aby ji dočasně užíval nebo z ní bral užitky.190 Zákon o myslivosti nájem honitby ve svých ustanoveních nedefinuje. Dle mého názoru je důležité se zamyslet nad tím, zda nájem honitby odpovídá této definici podle občanského zákoníku. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je nutné určit, co je předmětem nájemního vztahu v případě nájmu honitby. Tímto problémem se zabýval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3.6.2009, sp. zn. I. ÚS 104/06-1. Posuzovala se zde otázka, zda se nájmem honitby myslí dočasné přenechání výkonu práva myslivosti na určitých pozemcích jiné osobě, nebo je předmětem tohoto právního vztahu dočasné přenechání pozemku jako věci, jak nájem definuje občanský zákoník. Ústavní soud se ztotožnil s argumentací Okresního soudu v Hradci Králové, který definoval „honitbu“ v kontextu nájmu honitby, jako právo, nikoliv honební pozemek. Proto je tedy nájmem honitby dle zákona o myslivosti myšleno přenechání výkonu práva myslivosti ve vztahu k určitým pozemkům, nikoliv výkon práva spočívající v užívání samotných pozemků a braní z nich užitků. Ústavní soud považuje smlouvu o nájmu honitby za: „zvláštní typovou smlouvu, na níž nelze primárně vztáhnout ustanovení občanského zákoníku o nájmu.“191 To ostatně vyplývá i z ustanovení zákona o myslivosti, který stanoví subsidiární použití občanského zákoníku v případech, kdy zákon o myslivosti nebo nájemní smlouva určitý problém neupravují.192 Z výše uvedeného nálezu Ústavního soudu vyplývá, že nájem honitby nesplňuje definiční znaky nájmu, tak jak je uvádí občanský zákoník, jelikož se nejedná o přenechání věci k dočasnému užívání, nýbrž přenechání práva a to práva myslivosti.193 S názorem Okresního a Ústavního soudu musím souhlasit. Právo myslivosti z vlastnického práva přímo nevyplývá, honební pozemky a následně honitby jsou pouze prostředkem a předpokladem výkonu práva myslivosti. Z tohoto důvodu a z účelu práva myslivosti, který 189

ČSÚ – Základní údaje o honitbách, stavu a lovu zvěře od 1.4.2011 do 31.3.2012 [online]. Tab. 2 – Obhospodařování honiteb [cit. 12.2.2013]. Zveřejněno 31.8.2012. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/640040180F/$File/22021201.pdf 190 § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.2.2013]. 191 Nález Ústavního soudu ze dne 3.6.2009, sp. zn. I. ÚS 104/06-1. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.2.2013]. 192 § 33 odst. 9 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 193 Nález Ústavního soudu ze dne 3.6.2009, sp. zn. I. ÚS 104/06-1.

36

Ústavní soud stanovil ve svém nálezu Pl. Ú 34/03, který byl již představen výše, se nájmem honitby zcela jistě myslí možnost provozovat právo myslivosti na daném území, nikoliv užívání samotných honebních pozemků. Stejně tak zvěř, která je tradičně označována jako res nullius194, není možné považovat za plod pozemku, na němž se pohybuje a tudíž nelze její lov označit za „braní užitku“ z daného pozemku. Zákon o myslivosti taxativně stanovuje tři subjekty, kterým držitel honitby může danou honitbu pronajmout. S nikým jiným nelze smlouvu o nájmu honitby uzavřít.195 Honitbu lze pronajmout české fyzické osobě, která má platný český lovecký lístek.196 Zákon o myslivosti stanoví podmínku, že musí jít o občana České republiky, který splňuje náležitosti pro vydání loveckého lístku, které jsou upraveny zákonem o myslivosti.197 Je zajímavé si povšimnout, že honitbu nelze pronajmout fyzické osobě – cizinci, tedy osobě bez českého státního občanství.198 Musíme si uvědomit, že zákon o myslivosti nabyl účinnosti v roce 2002, tedy před vstupem České republiky do Evropské unie. Obdobné ustanovení obsahoval například zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, který stanovil, že nabyvatelem zemědělských pozemků ve vlastnictví státu může být mimo jiné pouze fyzická osoba, který je státním občanem České republiky.199 Tento zákon byl ovšem na rozdíl od zákona o myslivosti v roce 2004 novelizován. Dle této novely se nabyvatelem zemědělských pozemků mohl stát i občan jiného členského státu Evropské unie, za splnění určitých zákonem stanovených podmínek.200 1. ledna 2013 nabyl účinnosti zákon 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, který zrušil výše zmíněný zákon o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků a stanovil, že zemědělské pozemky lze převádět nikoliv jen na fyzické osoby, které jsou občany České republiky, ale také na občany jiného členského státu Evropské unie bez jakýkoliv dalších podmínek. Byť zákonodárce dle mého názoru ustanovením zákona o myslivosti sledoval ochranu myslivosti v České republice a vzhledem k poměru pronajatých honiteb a honiteb v užívání jejich držiteli, měl snahu udržet tradici české myslivosti v našich zemích, je na pováženou, zda toto ustanovení nemělo být po vstupu České republiky do Evropské unie

194

Nález Ústavního soudu ze dne 3.6.2009, sp. zn. I. ÚS 104/06-1. § 32 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 196 § 32 odst. 3 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 197 § 47 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 198 § 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.2.2013]. 199 § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.2.2013]. 200 § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 195

37

v roce 2004 také novelizováno, jelikož diskriminační charakter dle mého názoru má. Smlouva o fungování Evropské unie, kterou je Česká republika vázána, stanoví ve svém ustanovení zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti.201 Byť se české soudy touto problematikou zatím nezabývali, domnívám se, že dané ustanovení zákona o myslivosti je v rozporu s s výše uvedeným zákazem diskriminace, jelikož jednoznačně upřednostňuje občany České republiky v možnosti nájmu honitby. Přitom zákon o myslivosti nepřímo umožňuje, aby se nájemcem stala osoba bez českého státního občanství a to prostřednictvím založení právnické osoby na území ČR, byť ta musí splňovat další náležitosti popsané níže. Tento postup je nicméně složitější a cizinec musí vynaložit mnohem větší úsilí, aby si honitbu na našem území mohl pronajmout. Proto se myslím, že dané ustanovení by mělo být novelizováno, aby bylo umožněno všem občanům členských států Evropské unie uzavřít smlouvu o nájmu honitby. Nedomnívám se, že by tato změna znamenala znatelný přísun cizinců, kteří by začali přeplácet české myslivce a vyhánět je z honiteb. Z vlastní zkušenosti vím, že hlavně v pohraničí čeští myslivci naopak často využívají právě pomoci cizinců a jejich finančních prostředků, aby si mohli honitby pronajmout, a následně za příspěvek na nájem honitby umožní cizincům se na myslivecké činnosti podílet. Dále je možné pronajmout honitbu mysliveckému sdružení, které vzniklo na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, za účelem nájmu honitby. 202 Jedná se pouze o sdružení vzniklá podle tohoto zákona, nikoliv jiná, např. sdružení dle občanského zákoníku.203 Myslivecké sdružení musí být registrováno u Ministerstva vnitra a tuto registraci prokázat pomocí stanov, ve kterých Ministerstvo vyznačí den registrace.204 Do této doby se nemůže ucházet o nájem honitby.205 Zároveň musí myslivecké sdružení mít alespoň tři členy, kteří splňují podmínky uvedené v minulém odstavci, tedy musí to být tři občané České republiky s platným českým loveckým lístkem.206 Pokud je honitba pronajata mysliveckému sdružení, je povinno upřednostnit přihlášky členství, které podají vlastníci nebo nájemci honebních pozemků, ze kterých je honitba uznána.207 Toto ustanovení bylo posouzeno Nejvyšším soudem v případě, kdy žalobci jako vlastníci honebních pozemků si stěžovali, že nebyli přijati za členy mysliveckého sdružení, jelikož stanovy sdružení, dle kterých je proces přijímání 201

Čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie [online]. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 13.3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 202 § 32 odst. 3 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 203 § 20f a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 204 § 9 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.2.2013]. 205 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 172. 206 § 32 odst. 3 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 207 § 32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

38

nových členů podle zákona o sdružování občanů upraven, s tímto ustanovením nepočítaly. Nejvyšší soud vyslovil názor, že tento stav je protizákonný a stanovy mysliveckého sdružení požadavek stanovený zákonem o myslivosti musí respektovat a být podle něj upraveny.208 Nejvyšší soud následně ve svém usnesení ze dne 24.2.2010 k tomuto ustanovení stanovil: „Upřednostňování členství konkrétních osob není v rozporu se zásadou spolkové autonomie, neboť zákonodárce preferuje zájem o řádný výkon práva myslivosti, který náleží zejména vlastníkům honebních pozemků.“209 Tímto tvrzením vyvrátil velmi často uváděnou námitku, že znění daného ustanovení je v rozporu s ústavně zaručeným právem pokojně se sdružovat. Na závěr tohoto odstavce si z mé vlastní zkušenosti dovolím tvrdit, že myslivecká sdružení jsou nejčastějšími nájemci honiteb v této zemi. Posledním subjektem, kterému zákon o myslivosti dovoluje pronajmout honitbu, je česká právnická osoba.210 Zákon ovšem nestanoví, co se pro jeho účely českou právnickou osobou myslí. Obchodní zákoník definuje českou právnickou osobu pro své účely jako právnickou osobu se sídlem na území České republiky.211 Nájemcem honitby mohou tedy být právnické osoby, za předpokladu, že na pozemcích v honitbě zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo mají myslivost vedenou jako předmět činnosti.212 Zároveň musí jejich statutární orgán, alespoň jeden člen nebo odpovědný zástupce splňovat podmínky stanovené pro nájem fyzickou osobou, musí tedy být opět občanem České republiky s platným českým loveckým lístkem.213 Statutárním orgánem právnické osoby je ten, kdo je oprávněn za ni činit právní úkony na základě smlouvy o zřízení právnické osoby, zakládací listiny nebo zákona.214 Podrobnější právní úpravu obsahuje především občanský a obchodní zákoník, v tomto místě se nebudu nadále problematikou právnických osob a jejich jednání dále zabývat. Pokud jsou výše uvedené předpoklady splněny, subjektu nic nebrání ucházet se o nájem honitby. Žádné další náležitosti splněny být nemusí, jak ostatně rozhodl i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 31.3.2011, sp. zn. 25 Cdo 2307/2008. Je na pováženou, zda takto stanovené podmínky pro subjekty, které se chtějí o nájem honitby v naší zemi ucházet, jsou dostatečné. Domnívám se, že by nebylo od věci zavést u fyzických osob vedle podmínky

208

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.7.2007, sp, zn. 28 Cdo 364/2005. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.2.2013]. 209 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.2.2010, sp. zn. 28 Cdo 4899/2009. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.2.2013]. 210 § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 211 § 21 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 12.2.2013]. 212 § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 213 § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 214 § 20 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

39

českého občanství a platného českého loveckého lístku také nutnost určité praxe, podobně jako v Německu, kde lze honitbu pronajmout pouze fyzické osobě, která již drží lovecký lístek nejméně 5 let.215 Nemyslím si, že by měli všichni zájemci o nájem honitby projít nějakými speciálními testy, na druhou stranu by bylo vhodné, aby se v myslivosti již určitý čas pohybovali a měli s výkonem práva myslivosti a se vším, co s tím souvisí, alespoň nějaké zkušenosti.

3.6.2.a. Smlouva o nájmu honitby a její náležitosti Nyní se zaměřím na samotnou smlouvu o nájmu honitby a její speciální náležitosti upravené zákonem o myslivosti. Byť nesplňuje definiční znaky nájmu dle občanského zákoníku, jak jsem již uvedl výše, myslivecký zákon stanoví jeho subsidiární použití v případě, kdy zákon o myslivosti nebo smlouva nestanoví jinak.216 Smlouva o nájmu honitby musí být uzavřena v písemné formě, a to na dobu deseti let.217 Jako dvoustranný právní úkon musí obsahovat označení stran smlouvy, tedy osobu pronajímatele – držitele honitby,

a nájemce – subjekty taxativně stanovené zákonem o

myslivosti, které jsem popsal výše. Dále musí být ve smlouvě označena honitba a stanoveno nájemné.218 Nájemné se stanoví dohodou smluvních stran, pokud zákon o myslivosti nestanoví jinak.219 Toto ustanovení je částečně bezobsažné, jelikož zákon o myslivosti v žádném svém ustanovení výši nájemného nestanoví. Nájemné bude ve většině případů stanoveno jako částka na jeden hektar honebního pozemku a následně vynásobeno výměrou všech honebních pozemků dané honitby.220 Na rozdíl od zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, současný zákon již nepoužívá tzv. desetiletá myslivecká období.221 Ta byla fixně stanovena zákonem, kdy poslední začínalo 1. dubna 1993 a končilo 1. dubna 2003.222 Smlouva o nájmu honitby se pak uzavírala na toto desetileté období. Pokud ovšem byla smlouva uzavřena až v průběhu tohoto období, nebyla uzavřena na dobu deseti let, ale pouze do konce jeho desetiletého trvání.223 Současná právní úprava již toto pravidlo neobsahuje a pokud tedy nájemní smlouva zanikne během svého

215

Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 341. § 33 odst. 9 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 217 § 33 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 218 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 176. 219 § 33 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 220 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 177. 221 § 16 odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 222 Tamtéž. 223 Tamtéž. 216

40

desetiletého období a uzavře se smlouva nová, je opět uzavřena na dobu deseti let.224 Uplynutím této desetileté doby smlouva o nájmu zaniká.225 Je zajímavé se ovšem zamyslet nad tím, zda může existovat smlouva o nájmu honitby na dobu kratší než deset let. Já se domnívám, že může a to díky možnosti subsidiárního použití ustanovení o nájmu v občanském zákoníku. Ten stanoví, že pokud nájemce užívá věci i po skončení nájmu, v našem případě tedy nájemce dále provádí výkon práva myslivosti na dané honitbě, a pronajímatel se proti tomuto nebrání soudní cestou, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla uzavřena s výjimkou doby jejího trvání, pokud trvala déle než jeden rok. Ta se pak prodlužuje vždy pouze o jeden rok.226 Při nečinnosti pronajímatele tedy můžeme docílit toho, že se smlouva o nájmu honitby obnoví a to na období jednoho roku.227 Uzavření i zánik smlouvy je povinen držitel honitby oznámit orgánu státní správy myslivosti do patnácti dnů od jejího uzavření228 či od okamžiku kdy nastala skutečnost, která vedla k zániku honitby.229 Zákon o myslivosti tyto skutečnosti taxativně vymezuje. Smlouva zaniká dohodou, zánikem honitby, uplynutím času nebo zánikem či smrtí nájemce honitby.230 Smlouva také zaniká, pokud nájemce přestane splňovat podmínky, které mu zákon o myslivosti stanoví231 a které jsem rozebral výše. Domnívám se, že z daného ustanovení vyplývá, že postačí, pokud nájemce přestane splňovat pouze jednu a to jakoukoliv podmínku uvedenou v příslušném ustanovení.232 Dále smlouva o nájmu honitby zaniká výpovědí, jakožto jednostranným adresovaným právním úkonem.233 Výpověď je možno dle zákona o myslivosti podat ze dvou důvodů a u obou je stanovena jiná výpovědní lhůta. Prvním důvodem je změna držitele honitby. Zákon o myslivosti sice stanoví, že nájemní smlouva není změnou držitele dotčena a ten pouze vstupuje do práv držitele původního234, pokud se ovšem nový držitel rozhodne začít užívat honitbu sám na vlastní účet, může podat výpověď nájemní smlouvy s 18 měsíční výpovědní lhůtou.235 Druhým důvodem je pak nedodržení podmínek

224

§ 33 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 33 odst. 6 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 226 § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 227 Kaderka, Milan. Kšica, Jiří. Blíží se konec nájemních smluv na honitby. Myslivost. 2011, roč. 59, č. 8, s. 1011, ISSN 0323-214X 46887. 228 § 33 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 229 § 33 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 230 § 33 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 231 Tamtéž. 232 § 32 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 233 Fiala, Josef. Kindl, Milan a kol. Občanské právo hmotné. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. 718 s. ISBN 978-807380-058-1. s. 482. 234 § 33 odst. 7 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 235 § 33 odst. 6 písm. f) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 225

41

nájemní smlouvy pronajímatelem nebo nájemcem.236 Zde zákon o myslivosti výpovědní lhůtu nestanoví, je tedy nutné, pokud sama smlouva pravidlo neobsahuje, použít subsidiárně občanského zákoníku. Domnívám se, že by v tomto případě byla výpovědní lhůta tříměsíční.237 Běh těchto lhůt se pak řídí obecnými pravidly pro počítání času stanovenými občanským zákoníkem.238 Nejčastějším důvodem pro podání výpovědi se pak uvádí především neplacení nájemného nájemcem honitby nebo nedodržování smluvních zásad řádného mysliveckého hospodaření – tzn. nedostatky v péči a ochraně zvěře, nedodržení cílů stanovených ve smlouvě, pokles počtu zvěře pod jejich minimální stav a další.239 Poslední způsob zániku smlouvy o nájmu honitby se od ostatních výše uvedených liší svou povahou. Zároveň představuje jediný způsob, jak může stát prostřednictvím svého orgánu zasáhnout do smlouvy o nájmu honitby. Ta zaniká rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti, které je možné vydat v případě, kdy na základě porušení nájemní smlouvy dojde k vážnému ohrožení životního prostředí nebo k poklesu zvěře pod jejich minimální stavy.240 Ohrožením životního prostředí se zde dle odborné literatury převážně myslí překročení normovaných stavů zvěře, která následně může způsobit rozsáhlé škody na lesních či polních porostech. Jelikož zákon o myslivosti používá slovo „ohrožení“, není nutné, aby k této škodě skutečně došlo.241 Rozhoduje se pak v samostatném správním řízení, kde správní orgán musí alespoň jeden z těchto zákonem stanovených důvodů prokázat. Příslušným orgánem je obecní úřad obce s rozšířenou působností v jehož územním obvodě smlouvou dotčená honitba nebo její největší část leží.242 Je nutné si uvědomit, že k výkonu práva myslivosti se téměř vždy používají také různá myslivecká zařízení jako jsou např. krmelce, zásypy, slaniska atd. Vzhledem k poměrně dlouhé době nájmu musí často nájemce honitby tato zařízení opravovat či budovat zařízení nová. Zákon o myslivosti stanoví povinnost při zániku smlouvy o nájmu honitby vyrovnat rozdíl mezi smluvními stranami v hodnotě mysliveckého zařízení existujících při vzniku smlouvy a jejího zániku.243 Smluvní strany tedy musí znát počet a stav zařízení v době uzavírání smlouvy o nájmu a následně tento stav porovnat v době zániku smlouvy. Zákon předpokládá peněžité vyrovnání, výše částky by pak měla být přednostně určena dohodou.244 236

§ 33 odst. 6 zákona písm. g) č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 677 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 238 § 122 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 239 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 181. 240 § 33 odst. 6 zákona písm. h) č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 241 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 182. 242 § 60 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 243 § 33 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 244 Tamtéž. 237

42

Samozřejmě je možné použití znaleckého posudku, tento postup mi ovšem přijde pro strany velmi nákladný. Strany se mohou také dohodnout dle zákona o myslivosti jinak než výše popsaným způsobem. Často se jedná o způsob, kdy jsou zařízení vybudovaná v honitbě nájemcem při zániku smlouvy o nájmu z honitby odstraněna a umístěna do honitby jiné.245 Honitba musí být vždy využívána tak, jak byla uznána orgánem státní správy myslivosti, tzn. jako celek. Nelze ji následně rozdělit na části a v každé z nich přenechat provozování myslivosti někomu jinému.246 Zákon o myslivosti zakazuje pronájem části honitby. Podnájem honitby nebo její části je také zakázán.247 Nelze tedy použít ustanovení občanského zákoníku týkající se podnájmu.248

3.6.2.b. Výběrové řízení o nájmu honitby – Lesy ČR, s.p. Právnické osoby, které hospodaří s majetkem státu nebo jej spravují, mohou pronajmout honitbu pouze po provedení výběrového řízení.249 To je i případ státního podniku Lesy ČR, který je dle mého názoru nejvýznamnějším pronajímatelem honiteb v České republice. Zákon ovšem podrobněji nestanoví náležitosti a průběh tohoto řízení a je tedy na daném subjektu, aby si tato pravidla upravil sám, na základě zákona. V dalších odstavcích se pokusím přiblížit, jakým způsobem probíhá výběrové řízení vypsané státním podnikem Lesy ČR. Výběrová řízení státního podniku Lesy ČR probíhají na základě jejich Pravidel výběrového řízení (dále jen „Pravidla“), která jsou zveřejněna pro všechny zájemce na internetových stránkách státního podniku. Zároveň jsou závazným pokladem pro rozhodování o nejlepší nabídce. V každém výběrovém řízení je nutné, aby byla identifikována honitba, určena lhůta pro podávání nabídek, místo a termín otevírání obálek a stanovena tzv. kauce. Ta slouží k zajištění závazku zájemce uzavřít nájemní smlouvu v případě, že by výběrové řízení vyhrál. Kauce musí být uhrazena nejpozději dva pracovní dny před koncem lhůty pro podání nabídek.250 Zároveň ovšem výše kauce určuje minimální výši ročního nájemného, jelikož Pravidla stanovují, že nelze v rámci nabídky navrhnout menší roční nájemné, než je stanovená kauce. Dále pravidla upravují požadavky na obsah a podobu nabídky, kterou vypracovává zájemce o nájem honitby. Ten musí v nabídce nejdříve prokázat splnění zákonných 245

Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 179. § 32 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 247 § 33 odst. 9 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 248 § 666 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 249 § 32 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 250 Pravidla výběrového řízení na pronájem honitby [online] Lesy ČR, s.p. [cit. 13.3.2013]. Dostupné z: http://www.lesycr.cz/myslivost/honitby-k-pronajmu/stranky/pravidla-vyberoveho-rizeni-na-pronajemhoniteb.aspx 246

43

předpokladů, které zákon o myslivosti po nájemcích požaduje a které jsem rozebral již výše, např. u fyzické osoby české občanství a platný český lovecký lístek atd. Následně zákon požaduje, aby u každého zájemce byla prověřena jeho myslivecká odbornost, praxe a důvěryhodnost.251 Praxe a odbornost se ovšem neposuzují dle Pravidel u osoby zájemce nýbrž u osoby, která bude působit v honitbě jako myslivecký hospodář v případě uzavření smlouvy s konkrétním zájemcem. Pouze důvěryhodnost je posuzována jak u možného mysliveckého hospodáře tak u zájemce. Ten pak musí doložit svým čestným prohlášením, že nenaplnil skutkovou podstatu jednání nekalé soutěže formou podplácení252, dále vůči jeho majetku neprobíhá insolvenční řízení, není v likvidaci a další náležitosti, které Pravidla stanovují.253 Osoba, která je navrhnutá na výkon funkce mysliveckého hospodáře přikládá také čestné prohlášení, že nebyl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin a přikládá doklady prokazující složení příslušné zkoušky.254 K nabídce se pak přiloží záměr mysliveckého hospodaření v honitbě, ve kterém by měly být stanoveny základní cíle záměru včetně časového harmonogramu, souhlas zájemce se zněním vzorové nájemní smlouvy, kterou Lesy ČR, s.p. zveřejní, a také návrh výše ročního nájemného v Kč, která nesmí být nižší než je kauce stanovená státním podnikem.255 Samotné výběrové řízení se skládá ze dvou částí, z nichž jedna je veřejná a druhá neveřejná. V rámci části veřejné, které se mohou účastnit všichni zájemci, resp. jejich zástupci, probíhá otvírání obálek s nabídkami tříčlennou komisí, a to v pořadí, ve kterém došly. Kontroluje se úplnost nabídky, tedy zda nabídka obsahuje všechny náležitosti, které jsem uvedl výše. Jejich obsah je pak přezkoumán v rámci druhé části řízení. Po provedení kontroly každé nabídky je všem přítomným sdělena identifikace zájemce, dále informace, zda jeho nabídka splňuje všechny předepsané náležitosti a také jím navrhovaná výše nájemného. Při zjištění, že nabídka není kompletní, ji komise vyřadí.256 Následuje neveřejná část výběrového řízení, ve které se hodnotí nabídky, které prošly částí veřejnou. Nejdříve komise zjistí, zda byla zájemcem včas uhrazena kauce, následně posoudí splnění všech náležitostí, které se týkají osoby zájemce a také posoudí doložení

251

§ 32 odst. 4 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 49 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 253 Pravidla výběrového řízení na pronájem honitby [online] Lesy ČR, s.p. [cit. 13.3.2013]. Dostupné z: http://www.lesycr.cz/myslivost/honitby-k-pronajmu/stranky/pravidla-vyberoveho-rizeni-na-pronajemhoniteb.aspx 254 § 35 odst. 1 písm. h) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 255 Pravidla výběrového řízení na pronájem honitby [online] Lesy ČR, s.p. [cit. 13.3.2013]. Dostupné z: http://www.lesycr.cz/myslivost/honitby-k-pronajmu/stranky/pravidla-vyberoveho-rizeni-na-pronajemhoniteb.aspx 256 Tamtéž. 252

44

myslivecké odbornosti, praxe a důvěryhodnosti. Nabídky, které vyhověly uvedenému posouzení jsou následně ohodnoceny. Hodnocení se provádí na základě dvou hledisek, kdy komise přiřadí určitý počet bodů podle jejího uvážení, zda nabídka dané hledisko splňuje zcela, zčásti nebo nesplňuje vůbec. Prvním hlediskem je záměr lesnického a mysliveckého hospodaření v honitbě, jehož celková váha činí 10%. V Pravidlech se klade důraz na zpracování záměru z hlediska přesných podmínek konkrétní honitby, na uvedení konkrétních opatření proti škodám, které jsou způsobené zvěří atd. Nejlepšímu záměru dle tohoto kritéria bude přiděleno 100 bodů a následně bude dalším návrhům poměrně počet bodů přepočítán vůči návrhu nejlepšímu. Na závěr se počet bodů každé nabídky vynásobí koeficientem 0,1. Druhým hlediskem je výše navrhovaného ročního nájemného, jehož celková váha činí 90%. Komise rozdělí nabídky dle nabízeného nájemného od nejvyšší částky po nejnižší. Nabídce s nejvyšším nabízeným nájemným přiřadí 100 bodů a opět u ostatním nabídek počet bodů určí poměrně vůči nejlepší nabídce. Body u jednotlivých nabídek pak budou vynásobeny koeficientem 0,9. Následně se body získané posouzením obou hledisek sečtou a nabídka, který získá nejvyšší počet bodů bude komisí vybrána jako nejvhodnější. Oznámení o nejvhodnější nabídce bude pak doručeno všem zájemcům, jejichž nabídka nebyla vyřazena.257 Je evidentní, že ačkoliv je předmětem práva myslivosti ochrana životního prostředí, rozhodujícím kritériem pro nájem honiteb v rámci výše popsaného výběrového řízení je hledisko ekonomické, tedy výše nájemného. Proti výběru nejvhodnější nabídky může každý zájemce, který se zúčastnil výběrového řízení, podat ve stanovené lhůtě 5 dní od doručení oznámení námitky. O jejich vyřízení rozhoduje generální ředitel Lesů ČR nebo jím pověřená osoba, která buď námitce vyhoví nebo ji zamítne. Pokud by měla schválená námitka vliv na výběr nejvhodnější nabídky, nařídí se nové posouzení nabídek nebo provedení jiné nápravy. Do uplynutí lhůty pro podání námitek pak nelze uzavřít smlouvu o nájmu honitby.258 Důvodem, proč jsem zvolil alespoň částečné představení průběhu výběrového řízení, je fakt, že se blíží datum 1. dubna 2013, kdy zanikne velké množství smluv o nájmu honiteb, jejichž pronajímatelem je právě státní podnik Lesy ČR. Ukončení nájmu honiteb a uzavírání nových smluv je v posledních měsících velmi diskutovaným tématem v myslivecké

257

Pravidla výběrového řízení na pronájem honitby [online] Lesy ČR, s.p. [cit. 13.3.2013]. Dostupné z: http://www.lesycr.cz/myslivost/honitby-k-pronajmu/stranky/pravidla-vyberoveho-rizeni-na-pronajemhoniteb.aspx 258 Tamtéž.

45

veřejnosti, píší se o něm různé články v různých časopisech259 a uživatelé honiteb se obávají, že o své honitby mohou přijít. Proto je v současnosti velmi diskutované ustanovení zákona o myslivosti, které stanoví, že: „Pokud v případech stávající honitby na honebních pozemcích státu uplatní dosavadní nájemce zájem o opětovné uzavření nájemní smlouvy na další období, bude s ním jednáno o uzavření smlouvy podle podmínek stanovených pro výběrové řízení jako s prvním. Toto právo nevzniká, jestli se držitel honitby rozhodne užívat honitbu na vlastní náklad nebo pokud nájemce v průběhu uplynulé doby nájmu porušil nájemní smlouvu nebo mu byla orgánem státní správy myslivosti uložena pokuta podle zákona o myslivosti.“260 Toto zákonné opční právo se týká pouze honiteb na honebních pozemcích ve vlastnictví státu, tedy i honiteb pronajímaných státním podnikem Lesy ČR. Panuje ovšem spor, jak toto ustanovení správně interpretovat, resp. jak interpretovat znění ustanovení: „…bude s ním jednáno o uzavření smlouvy jako s prvním.“ Někteří se mylně domnívali, že v případě, kdy dosavadní nájemce uplatní toto zákonné opční právo, musí dojít v rámci výběrového řízení vždy k uzavření nové nájemní smlouvy s touto osobou, pokud neporušil ustanovení stávající nájemní smlouvu nebo mu nebyla uložena pokuta orgánem státní správy myslivosti, nehledě na nabídky ostatních. Státní podnik Lesy ČR toto pravidlo vyložil tak, že dosavadní nájemce honitby, kterému opční právo vzniklo, nebude muset se účastnit výběrového řízení s ostatními zájemci, pouze doloží dokumenty prokazující splnění předpokladů pro vznik nájemního vztahu stanovených zákonem a podmínkami výběrového řízení, tedy prokáže zákonné předpoklady pro vznik nájemního vztahu, mysliveckou odbornost, praxi a důvěryhodnost a předloží záměr mysliveckého hospodaření v honitbě. Po vybrání nejlepší nabídky postupem popsaným výše bude dosavadní nájemce vyzván, aby uzavřel nájemní smlouvu za podmínek právě této nejlepší nabídky. Pokud do pěti dnů od tohoto vyzvání neposkytne součinnost, bude dále jednáno s navrhovatelem nejlepší nabídky.261 Nic ovšem nebrání tomu, aby se i dosavadní nájemce honitby zúčastnil výběrového řízení a sám výši nájemného navrhnul. Pokud tak učiní a jeho nabídka se umístí první v pořadí, ale neposkytne součinnost s uzavřením smlouvy, nebude už dále vyzván k podpisu smlouvy za podmínek nabídnutých zájemcem, který se umístil jako druhý v pořadí.262 Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dosavadní nájemci budou moci pokračovat v nájmu honitby pouze v případě, kdy budou 259

Např. Šimek, Jan. Co nás může potkat při uzavírání nových nájemních smluv. Myslivost. 2011. roč. 59, č. 5, s.10-11, ISSN 0323-214X 46887. 260 § 33 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 261 Pravidla výběrového řízení na pronájem honitby [online] Lesy ČR, s.p. [cit. 13.3.2013]. Dostupné z: http://www.lesycr.cz/myslivost/honitby-k-pronajmu/stranky/pravidla-vyberoveho-rizeni-na-pronajemhoniteb.aspx 262 Tamtéž.

46

ochotni platit roční nájemné ve výši stanovené nejlepší nabídkou, nehledě na jejich dosavadní hospodaření v dané honitbě, což já osobně považuji za velmi nevhodné řešení. Dokazuje to, že celé výběrové řízení vedené státním podnikem Lesy ČR, jak jsem již poznamenal výše, je založeno pouze na hledisku ekonomickém a vedenou snahou maximalizace zisku nehledě na potřeby životního prostředí či zvěře na konkrétním území. Poslední zajímavostí, kterou Pravidla nerozvádí, ale která má dle mého názoru zásadní význam, je skutečnost, že při podpisu nájemní smlouvy bude zájemci předložena bianco směnka, kterou bude povinen podepsat.263 Ta má dle technického ředitele Lesů ČR sloužit k zajištění budoucích pohledávek Lesů ČR vzniklých v době trvání smluvního vztahu.264 Tento postup, který je v celých Pravidlech zmíněn velmi okrajově, aniž by byl jakkoliv dále vysvětlen, je dle mého názoru nekorektní. Domnívám se, že bianco směnka představuje závazek, jehož význam si nemusí každé myslivecké sdružení při jejím podpisu řádně uvědomovat a v budoucnu může mít zásadní vliv na samotnou existenci sdružení či jiného subjektu vstupujícího do nájemního vztahu.

263

Pravidla výběrového řízení na pronájem honitby [online] Lesy ČR, s.p. [cit. 13.3.2013]. Dostupné z: http://www.lesycr.cz/myslivost/honitby-k-pronajmu/stranky/pravidla-vyberoveho-rizeni-na-pronajemhoniteb.aspx 264 Jak budou Lesy ČR pronajímat honitby? [online.] SILVARIUM.CZ Informační server lesníky a myslivce. 8. března 2013 [cit. 13.3.2013]. Dostupné z: http://www.silvarium.cz/zpravy-z-lesnictvi/jak-budou-lesy-crpronajimat-honitby.

47

4. Honební společenstvo V této kapitole bych se rád podíval podrobněji na právní problematiku honebních společenstev, kterou upravuje zákon o myslivosti.265 Výše v této práci jsem uvedl dělení honiteb dle osoby, která vlastní honební pozemky a která podává návrh na uznání honitby a následně se stává jejím držitelem. V případě honitby vlastní je touto osobou, ať již fyzickou či právnickou, vlastník honebních pozemků dosahujících minimální výměry dostačující pro uznání honitby.266 V případě, kdy vlastníkovi pozemky ovšem požadované minimální výměry nedosahují, zákon o myslivosti mu umožňuje, aby se za účelem vytvoření honitby sdružil s podobně situovanými vlastníky a ti pak společně podali návrh na uznání honitby, kterou zákon o myslivosti označuje jako společenstevní.267 Za tímto účelem musí vlastníci honebních pozemků vytvořit honební společenstvo.268 Honební společenstvo je právnickou osobou upravenou zákonem o myslivosti. Ihned na úvod je důležité si uvědomit vzájemnou závislost mezi honebním společenstvem a společenstevní honitbou. Honební společenstvo vzniká za účelem uznání společenstevní honitby a společenstevní honitbu orgán státní správy myslivosti neuzná v případě, kdy bylo vydáno rozhodnutí o neprovedení registrace honebního společenstva. Tento vztah ostatně vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 22.12.2009, čj. 1 As 63/2009-296.269 Honební společenstvo jako držitel společenstevní honitby může honitbu využívat samo270 nebo ji může také pronajmout.271 Zákon o myslivosti stanoví zákaz honebního společenstva vlastním jménem podnikat a také se nesmí podílet na podnikání jiných osob. Definici podnikání nalezneme v obchodním zákoníku, ve kterém je stanoveno, že podnikáním se rozumí: „soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“272 V případě, kdy honební společenstvo ovšem využívá honitbu na vlastní účet, je logické, že k naplnění všech povinností stanovených zákonem, týkající se výkonu práva myslivosti, bude realizovat různé druhy činností, ze kterých budou plynout příjmy. Tyto činnosti mají dle mého názoru charakter specializované podnikatelské činnosti, např. prodej 265

§ 19- 28 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 18 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 267 §18 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 268 Tamtéž. 269 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.12.2009, čj. 1 As 63/2009-296. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 16.2.2013]. 270 § 32 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 271 Tamtéž. 272 § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 266

48

ulovené zvěře. Pokud ovšem zákon o myslivosti stanoví zákaz podnikání a zároveň taxativně určí možné příjmy honebního společenstva, kam řadí i příjmy výše uvedené, lze z toho dle mého názoru vyvodit, že zákon o myslivosti nepovažuje realizaci myslivecké činnosti za podnikání.273 Dále může být příjmem honebního společenstva nájemné v případě, kdy honební společenstvo honitbu pronajímá, dary a dědictví, půjčky, úvěry a další příjmy, stanoví-li tak zvláštní předpis.274 Honební společenstvo odpovídá za své závazky celým svým majetkem.275

4.1. Založení honebního společenstva a problematika jeho vzniku Zákon o myslivosti rozlišuje u honebního společenstva, obdobně jako obchodní zákoník u obchodních společností, fázi založení právnické osoby a následně fázi jejího vzniku. Založením je myšleno: „právní jednání, kterým je vytvořen hmotněprávní předpoklad pro vznik honebního společenstva jako právnické osoby.“276 Jedná se tedy o vytvoření předpokladů pro to, aby mohlo následně honební společenstvo vzniknout.277 Těmito předpoklady je vytvoření tzv. přípravného výboru278, který je složen minimálně ze dvou vlastníků honebních pozemků, kteří dosáhli věku 18 let.279 Žádné jiné náležitosti, které tyto osoby musí splňovat, zákon o myslivosti nestanoví, z účelu ustanovení ovšem vyplývá, že musí mít plnou způsobilost k právním úkonům, jelikož právě členové přípravného výboru podávají návrh na registraci honebního společenstva spolu s návrhem na uznání společenstevní honitby.280 Návrh na uznání honitby musí splňovat náležitosti, které jsem již popsal výše, proto se jím zde již nebudu zabývat. Zákon o myslivosti stanoví přílohy, které je nutné k návrhu na registraci připojit.281 Musí být také podepsán členy přípravného výboru s uvedením jejich jména, příjmení, rodného čísla a bydliště. Podpisy musí být úředně ověřeny.282 Aby mohl být podán návrh na registraci, musí se uskutečnit jednání ustavující valné hromady honebního společenstva, na kterém musí být zvolen honební starosta, případně

273

Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 125. § 27 odst. 2 písm. b) – e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 275 § 27 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 276 Eliáš, K., Pokorná, J., Dvořák, T. Kurs obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha : C.H.Beck, 2010. 538 s. ISBN 978-80-7400-048-5.s. 14. 277 Tamtéž. 278 § 19 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 279 Tamtéž. 280 Tamtéž. 281 § 19 odst. 5 a 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 282 § 19 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 274

49

honební výbor.283 K těmto orgánům a samostatné valné hromadě a jejich složení, pravomocím a procesním pravidlům rozhodování se podrobněji dostanu v samostatné podkapitole této práce. Z jednání na ustavující valné hromadě musí být pořízen zápis, který tvoří přílohu návrhu na registraci honebního společenstva.284 V rámci ustavující valné hromady musí být také schváleny stanovy honebního společenstva, jejichž obsah musí tvořit název honebního společenstva a sídlo, zásady hospodaření a další náležitosti, které stanoví zákon o myslivosti. Tyto náležitosti jsou pak roztroušeny v různých ustanoveních, jedná se např. způsob vzniku a zániku členství, práva a povinnosti členů atd. Není ovšem možné upravit odlišně ve stanovách tu problematiku, kterou zákon o myslivosti upravuje výslovně, pokud sám nestanoví jinak. Příkladem je nutné množství hlasů pro rozhodování na valné hromadě, kdy zákon stanoví minimální počet hlasů nutných ke schválení daného rozhodnutí s dodatkem, že stanovy mohou určit počet hlasů vyšší.285 Ustanovení, od kterého se není možné odchýlit je např. určení názvu honebního společenstva, který vždy musí tvořit označení „honební společenstvo“ a jméno obce, v jejímž územním obvodu je většina honebních pozemků tvořící honitbu. Pokud již takové honební společenstvo v obci existuje, je nutné k názvu připojit odlišující dodatek.286 Ten může být tvořen slovem či slovy nebo číslem. V dnešní době je ovšem velmi časté použití vzorových stanov honebního společenstva, které jsou dostupné přímo na internetových stránkách Českomoravské myslivecké jednoty.287 Schválené stanovy ve dvojím vyhotovení jsou následně také přílohou návrhu na registraci.288 Dále přípravný výbor připojí k návrhu seznam vlastníků honebních pozemků, kteří mají být členy honebního společenstva a jejich souhlas s tímto členstvím.289 Do seznamu se uvede jméno, příjmení a bydliště.290 Zákon nestanoví formu tohoto souhlasu ani jeho náležitosti, z povahy věci ovšem vyplývá forma písemná. Nejčastěji se pro tento souhlas používá vytvořený formulář s jednotným textem, do kterého se pouze doplní identifikační údaje vlastníka honebních pozemků a jeho vlastnoruční podpis.291 Součástí návrhu na

283

§ 19 odst. 6 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Tamtéž. 285 § 22 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 286 § 19 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 287 Vzorové stanovy honebního společenstva. [online]. Českomoravská myslivecká jednota, o.s.[cit. 20.2.2013]. Dostupné z: http://www.cmmj.cz/Organizacne-pravni/Organizacne-pravni/Vzorove-stanovy-honebnihospolecenstva.aspx 288 § 19 odst. 6 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 289 § 19 odst. 5 písm. a) a c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 290 § 19 odst. 5 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 291 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 130. 284

50

registraci je také mapový zákres honitby292, který je shodný s mapovým zákresem hranic honitby přikládaným k návrhu na uznání honitby.293 Při splnění všech výše stanovených náležitostí podá návrh na registraci zmocněnec, který byl vybrán z členů přípravného výboru, aby jednal jejich jménem294, spolu s návrhem na uznání honitby, příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Podáním návrhu se zahajuje správní řízení. Pokud orgán zjistí, že návrh nemá předepsané náležitosti, nebo jsou v něm uváděné údaje nepřesné či neúplné, vyzve přípravný výbor k odstranění vad a určí jim k tomu lhůtu. V případě, že vady odstraněny nebudou, orgán řízení zastaví.295 Příslušnost orgánu je určena dle pravidel pro určení příslušnosti v rámci řízení o uznání honitby, o kterých jsem již hovořil výše. Problém v tomto případě způsobuje určení účastníků správního řízení o registraci honebního společenstva. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2.10.2008, čj. 3 Aps 5/2008-282, je účastníkem řízení pouze navrhovatel.296 S tímto výrokem ovšem někteří autoři nesouhlasí297, jelikož zákon o myslivosti toto pravidlo nestanoví, tudíž by se mělo účastenství určit dle příslušných ustanovení správního řádu.298 Obdobný problém nastává při stanovení, zda o registraci honebního společenstva vydává orgán státní správy myslivosti rozhodnutí či nikoliv. Zákon o myslivosti uvádí, že v případě, kdy správní orgán: „nezjistí důvod k odmítnutí registrace, provede registraci..“299 Oproti tomu, pokud jsou dány důvody pro odmítnutí registrace, které taxativně stanoví zákon o myslivosti, vydá příslušný orgán rozhodnutí o odmítnutí registrace honebního společenstva.300 Zákon tedy nestanoví povinnost vydat rozhodnutí v případě registrace tak, jak je tomu v případě jejího odmítnutí nebo např. při uznání honitby. Obdobně argumentoval v již zmíněném rozsudku Nejvyšší správní soud, který dovodil, že zákon o myslivosti nevyžaduje vydání rozhodnutí o registraci, jelikož samotný vznik honebního společenstva váže na den registrace, nikoliv na okamžik, kdy rozhodnutí o registraci nabude právní moci.301 S tímto názorem ovšem opět někteří autoři nesouhlasí a tvrdí, že výsledkem správního řízení je, stejně jako u jiných správních řízení,

292

§ 19 odst. 5 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 18 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 294 § 19 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 295 § 20 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 296 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.10.2008, čj. 3 Aps 5/2008-282. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18.2.2013]. 297 Bahýľ, Ján. K vybraným otázkám honebních společenstev. Dny práva 2010. [online] Brno: Masarykova univerzita, 2010. [cit. 18.2.2013] ISBN 978-80-210-5305-2. 298 § 27 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 299 § 20 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 300 § 20 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 301 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.10.2008, čj. 3 Aps 5/2008-282. 293

51

vydání rozhodnutí, kterým se honební společenstvo registruje.302 Osobně se domnívám, že velmi obdobnou úpravu registrace subjektu jako právnické osoby upravuje zákon o sdružování občanů. V jeho ustanovení je stanoveno, stejně jako v zákoně o myslivosti, že o odmítnutí registrace občanského sdružení se vydá rozhodnutí.303 Naopak ovšem výslovně stanoví, na rozdíl od zákona o myslivosti, že v případě registrace se rozhodnutí ve správním řízení nevydává.304 Myslím si, že v případě výše uvedeného sporu lze postupovat cestou analogie a použít při nedostatku právní úpravy ustanovení zákona o sdružování občanů. Pro zajímavost se můžeme podívat také do zatím neúčinného nového občanského zákoníku, který ve svých ustanoveních upravuje zřízení a vznik právnické osoby obecně. Zde je stanoveno, že právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.305 Dále pak zákon může stanovit, ve kterých případech je ke založení nebo vzniku právnické osoby potřebné rozhodnutí orgánu veřejné moci.306 Pokud tedy zákon o myslivosti podle zatím neúčinné právní úpravy nestanoví, že ke vzniku honebního společenstva je nutné vydání správního rozhodnutí, toto rozhodnutí se dle mého názoru nevydává. Jak již bylo výše řečeno, honební společenstvo vzniká dle zákona o myslivosti dnem registrace. To je pak zapsáno do rejstříku honebních společenstev a jeho vznik je oznámen do sedmi dnů od registrace Českému statistickému úřadu.307 Správní orgán také zašle zmocněnci přípravného výboru vyhotovení stanov a seznamu členů, na kterých vyznačí den registrace.308 Zákon stanoví dva důvody pro vydání rozhodnutí o odmítnutí registrace, které se doručuje zmocněnci přípravného výboru.309 Prvním je zjištění stavu, kdy honební pozemky ve vlastnictví osob uvedených v seznamu členů nedosahují požadované minimální výměry pro uznání honitby.310 Jelikož by v tomto případě honitba nemohla být uznána, není důvod registrovat honební společenstvo, které vzniká jen za účelem uznání honitby. Druhým důvodem pro odmítnutí registrace je nesoulad stanov s požadavky, které pro ně stanoví zákon o myslivosti.311 Honební společenstva se zapisují do rejstříku vedeným orgánem státní správy myslivosti. Zákon o myslivosti stanoví údaje, které se týkají honebního společenstva a které 302

Bahýľ op. cit. § 8 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. 304 § 9 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. 305 § 126 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14.3.2013]. 306 § 126 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 307 § 20 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 308 § 20 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 309 § 20 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 310 § 20 odst. 4 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 311 § 20 odst. 4 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 303

52

se do něj zapisují.312 Rejstřík honebních společenstev je veřejným seznamem a je každému přístupný. Každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si kopie a výpisy a to na vlastní náklady.313

4.2. Členství v honebním společenstvu Zákon o myslivosti stanoví, že členem honebního společenstva může být pouze vlastník nebo spoluvlastník honebního pozemku, který je součástí společenstevní honitby.314 Na druhou stranu je nutné si říci, že ne každý vlastník honebního pozemku dané honitby musí být členem honebního společenstva. Členství je dle zákona o myslivosti založeno na principu dobrovolnosti, na rozdíl od případu řešeného Evropským soudem pro lidská práva ve věci Chassagnou a další proti Francii, kde si vlastníci menších honebních pozemků stěžovali na zákonem uloženou povinnost účasti ve Schválených obecních sdruženích lovu (Associations communales de chasse agréés – ACCA) a povinnost poskytnout své pozemky všem jejím členům k výkonu loveckého práva. Vlastníkům honebních pozemků s větší výměrou ovšem zákon tuto povinnost neukládal. Evropský soud pro lidská práva souhlasil s vlastníky honebních pozemků, když vyslovil, že tento stav je v rozporu se svobodou sdružování a porušením zákazu diskriminace.315 Domnívám se, a stejný názor vyslovil i Ústavní soud v již zmíněném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 34/03316, že naše právní úprava v tomto případě obstojí, jelikož, jak jsem uvedl již výše, členství v honebním společenstvu je založeno na principu dobrovolnosti.317 Někdo by mohl namítat, že obdobný případ je nucené přičlenění honebního pozemku k honitbě orgánem státní správy myslivosti, jelikož zákon stanoví, že každý honební pozemek musí být součástí honitby. Zde musí být ovšem poukázáno na to, že zákon o myslivosti přiznává vlastníkovi přičleněného pozemku náhradu318, která tuto situaci kompenzuje. Navíc má dnes každý vlastník honebního pozemku možnost podat návrh na prohlášení pozemku za nehonební, což v případě Chassagnou právní úprava neumožňovala.319

312

§ 28 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 28 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 314 § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 315 Rozhodnutí ESLP ze dne 29.4.1999, Chassagnou and others v. France 25088/94, 28331/95, 28443/95[online]. World legal Information Institute. [cit. 20.2.2013]. Dostupný z: http://www.worldlii.org/eu/cases/ECHR/1999/22.html 316 Nález Ústavního soudu ze dne 13.12.2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03. 317 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 126. 318 § 30 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 319 Rozhodnutí ESLP ze dne 29.4.1999, Chassagnou and others v. France 25088/94, 28331/95, 28443/95[online]. World legal Information Institute. [cit. 20.2.2013]. Dostupný z: http://www.worldlii.org/eu/cases/ECHR/1999/22.html. 313

53

Vlastníci zakládající honební společenstvo se tedy stávají jeho členy a právo myslivosti vykonávají kolektivně prostřednictvím honebního společenstva. Dle usnesení Ústavního soudu ze dne 20. dubna 2007, sp.zn. I. ÚS 756/07-1, pak honební společenstvo můžeme označit za nositele práva myslivosti, který odpovídá za jeho řádný výkon. Vlastnictví k honebním pozemků ovšem na honební společenstvo nepřechází a svědčí i nadále pouze individuálním vlastníkům.320 Následně existují dle zákona o myslivosti dva způsoby, kterými se lze stát členem společenstva, za předpokladu, že honebního společenstvo již vzniklo a existuje. Prvním z nich je převod vlastnického práva k honebnímu pozemku. Jelikož je členství vázáno na vlastnictví honebního pozemku, který je součástí honitby, jak jsem již uvedl výše, vlastník honebních pozemků, který převedl vlastnické právo k nim přestává být členem společenstva a na jeho místo nastupuje nabyvatel těchto pozemků. Zákon o myslivosti mu ovšem umožňuje do třiceti dnů od vzniku jeho vlastnického práva písemně oznámit honebnímu společenstvu, že s daným členstvím nesouhlasí.321 Dle praxe se obdobně postupuje v případě smrti či zániku vlastníka honebních pozemků a následného přechodu vlastnictví k honebním pozemkům.322 Do novelizace zákona o myslivosti v roce 2003 toto ustanovení obsahovalo pravidlo jiné, kdy nabyvatel pozemků musel do třiceti dnů od vzniku jeho vlastnického práva honebnímu společenstvu oznámit, že na členství trvá, jinak se členem nestal.323 Stejné pravidlo platí nyní v případě, kdy jsou honební pozemky, které nejsou součástí žádné honitby, přičleněny orgánem státní správy myslivosti ke společenstevní honitbě. V této situaci musí vlastník honebních pozemků písemně oznámit honebnímu společenstvu, že na členství trvá. Pokud tak učiní ve lhůtě do třiceti dnů od doručení rozhodnutí o přičlenění, stává se jejím členem.324 Samozřejmě je možné i po zmeškání této lhůty podat řádnou přihlášku o členství, v tomto případě ovšem členství nevzniká ze zákona, na rozdíl od dvou výše zmíněných situací, ale rozhoduje o něm valná hromada honebního společenstva.325 Zákon o myslivosti ve svých ustanoveních také upravuje zánik členství v honebním společenstvu. O jednom způsobu jsem pojednal již výše, tj. v případě, kdy člen převede vlastnictví k honebním pozemkům tvořící společenstevní honitbu na jiný subjekt, pak 320

Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. dubna 2007, sp.zn. I. ÚS 756/07-1. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 20.2.2013]. 321 § 26 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 322 Změna vlastnictví pozemků a vliv na členství v HS [online]. Právní poradna. Myslivost. Stráž myslivosti. [cit. 20.3.2013]. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/Poradny/Pravni-poradna/Zmena-vlastnictvi-pozemku-a-vlivna-clenstvi-v-HS.aspx 323 § 26 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č.320/2002 Sb.. 324 § 26 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 325 § 21 odst. 1 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

54

přestává být sám členem honebního společenstva.326 Členství také zaniká prohlášením všech honebních pozemků člena společenstva za nehonební, jelikož opět zde není důvod, aby byl nadále členem, pokud nevlastní žádný pozemek, který by byl součástí společenstevní honitby.327 V neposlední řadě, byť to zákon o myslivosti přímo neuvádí, zaniká členství smrtí či zánikem subjektu, který byl členem. Největší problémy v aplikační praxi ovšem způsobilo ustanovení zákona o myslivosti, ve kterém je umožněno členu společenstva, aby ukončil své členství písemným oznámením. Členství pak zaniká posledním dnem kalendářního roku, ve kterém bylo oznámení učiněno.328 V tomto případě se dostáváme do situace, kdy vlastník honebních pozemků přestává být členem ale stále je jejich vlastníkem. Otázkou je, zda honební pozemky přestávají být tímto součástí honitby či nikoliv. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 31.8.2005, sp.zn. 30 Cdo 808/2005, jasně stanovil, že: „zánikem členství v honebním společenstvu zůstává honební pozemek součástí honitby a honební společenstvo je i nadále oprávněno vykonávat na něm třeba i proti vůli vlastníka - právo myslivosti.“329 Za předpokladu, že honební pozemky zůstávají součástí honitby, což je dle mého názoru logický závěr, jelikož honitba je uznána správním rozhodnutím, na které nemůže mít jednostranný právní úkon člena ve formě oznámení žádný vliv, potom nastává stav kdy vlastník honebních pozemků se již nepodílí na výkonu práva myslivosti a musí strpět jeho výkon na svých pozemcích členy honebního společenstva. Je důležité se zamyslet, jestli mu i v tomto případě náleží nějaká forma náhrady, byť zákon o myslivosti ji výslovně nestanoví. Touto problematikou se zabýval Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 6.3.2007, sp. zn. Pl. ÚS 3/06-1, stanovil, že situace je obdobná v případě přičlenění honebního pozemku k honitbě na základě rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, ve které zákon vlastníku honebních pozemků přiznává za toto přičlenění náhradu. Byť tak zákon o myslivosti nestanoví, Ústavní soud pomocí analogie legis dovodil, že obdobné pravidlo se použije v případě zániku členství oznámením a bývalý člen má na náhradu od honebního společenstva zákonný nárok. Pokud se na její výši nedohodne, určí náhradu soud, nikoliv orgán státní správy myslivosti, jak je tomu v ustanovení o přičlenění, jelikož v tomto případě správní orgán nevydává žádné rozhodnutí a nemá na zánik členství vliv.330 K nálezu bych jen doplnil, že dle mého názoru nastává obdobná situace v případě, kdy 326

§ 26 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 26 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 328 § 26 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 329 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2005, sp.zn. 30 Cdo 808/2005. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 21.2.2013]. 330 Nález Ústavního soudu ze dne 6.3.2007, sp. zn. Pl. ÚS 3/06-1. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 21.2.2013]. 327

55

člen převede vlastnictví k honebním pozemkům na jinou osobu, či toto vlastnictví na ni přejde, a ta pak písemně oznámí honebními společenstvu, že s členstvím nesouhlasí.331 Nestává se tedy členem společenstva a obdobně jako v minulém případě, honební společenstvo dál pozemky využívá k výkonu práva myslivosti. Myslím si, že tedy i v tomto případě, s použitím obdobné argumentace Ústavního soudu, má tato osoba nárok na náhradu. Zákon o myslivosti také stanoví nárok osobě, které zaniklo členství v honebním společenstvu, na vypořádací podíl. Jeho výši nebo způsob výpočtu určí stanovy.332 Ten se ovšem dle Ústavního soudu pojí pouze se zaniklou majetkovou účastí bývalého člena ve společenstvu a nemá s výše uvedenou náhradou žádnou spojitost.333 Na závěr této podkapitoly bych rád uvedl, že zákon o myslivosti nestanoví minimální ani maximální počet členů honebního společenstva. Z povahy věci musí existovat vždy alespoň dva členové, aby mohlo společenstvo vůbec vzniknout.334 Není také vyloučeno, aby jeden subjekt byl členem dvou a více honebních společenstev, pokud vlastní honební pozemky, které jsou součástí různých společenstevních honiteb. Na druhou stranu je samozřejmé, že vlastnictví jednoho honebního pozemku nemůže zakládat více členství v různých honebních společenstev, jelikož jeden honební pozemek může být součástí pouze jedné honitby.

4.3. Orgány honebního společenstva Jedním ze základních práv členů je rozhodovat o stavu honebního společenstva, jeho fungování a hospodaření a zejména o způsobu využití společenstevní honitby. Z tohoto důvodu zákon o myslivosti upravuje orgán honebního společenstva, prostřednictvím kterého mohou členové toto právo realizovat. Dále je nutné, aby honební společenstvo mělo orgán, který jej zastupuje navenek a provádí rozhodnutí přijatá členy honebního společenstva. Těmito orgány jsou valná hromada honebního společenstva, honební starosta a případně honební výbor, jejichž právní úpravu představím v následujících oddílech této práce.

4.3.1. Valná hromada honebního společenstva Jak jsem stanovil již výše, členové honebního společenstva musí mít možnost spolurozhodovat o osudu honebního společenstva a společenstevní honitby a pro tento účel se

331

§ 26 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 26 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 333 Nález Ústavního soudu ze dne 6.3.2007, sp. zn. Pl. ÚS 3/06-1. 334 § 19 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 332

56

zřizuje valná hromada jako nejvyšší orgán honebního společenstva.335 Ta je složena ze všech členů a rozhoduje o základních otázkách týkajících se honebního společenstva. Zákon o myslivosti tyto otázky vymezuje v rámci působnosti valné hromady, ovšem jejich výčet není taxativní, jelikož sama valná hromada si může vyhradit rozhodovat o otázkách dalších.336 Valná hromada rozhoduje zejména o volbě a odvolání honebního starosty, jeho zástupce a případně o dalších členech honebního výboru, pokud se volí.337 Rozhoduje také o přijetí nových členů338 v případě, kdy členství nevzniká ze zákona, jak bylo probráno výše. O těchto otázkách rozhoduje valná hromada prostou většinou přítomných členů, pokud ovšem stanovy nestanoví vyšší počet hlasů potřebných k přijetí rozhodnutí.339 O následujících otázkách zákon o myslivosti vyžaduje souhlas tří čtvrtin hlasů všech přítomných členů, tedy většinu kvalifikovanou. Jsou jimi rozhodnutí o změně stanov, dále rozhodnutí o změně způsobu využití společenstevní honitby, včetně otázek týkajících se nájemní smlouvy a také schválení návrhů honebního starosty, případně honebního výboru, o finančním hospodaření a o použití čistého výtěžku.340 „Návrhem o finančním hospodaření a o použití čistého výtěžku“ je dle mého názoru nepříliš vhodně označena zpráva o hospodaření honebního společenstva, roční účetní závěrka, jelikož honební společenstvo je povinno dle zákona o myslivosti vést účetnictví341 a použití zisku honebního společenstva. O těchto otázkách tedy rozhoduje valná hromada kvalifikovanou většinou, pokud opět stanovy neurčují vyšší počet hlasů potřebných pro přijetí rozhodnutí.342 Domnívám se, že zákonodárce nebyl příliš důsledný, jelikož v ustanovení o působnosti valné hromady neuvádí všechny zákonem stanovené otázky, o kterých valná hromada rozhoduje, např. rozhodnutí o zrušení honebního společenstva, které také přísluší valné hromadě, je dle mého názoru nesystematicky uvedeno až v části zákona týkající se zrušení a zániku společenstva.343 Valnou hromadu svolává honební starosta a to zpravidla jednou ročně.344 Výrazem „zpravidla“ zákonodárce dává honebnímu společenstvu možnost upravit si dobu svolání valné hromady v rámci svých stanov takovým způsobem, který honebnímu společenstvu nejvíce vyhovuje. Oproti tomu zákon o myslivosti v době nabytí své účinnosti ukládal pravidlo jiné a

335

Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 137. § 21 odst. 1 písm. f) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 337 § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 338 § 21 odst. 1 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 339 § 21 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 340 § 21 odst. 1 písm. b) – d) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 341 § 27 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 342 § 22 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 343 § 25 odst. 1 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 344 § 22 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 336

57

to, že se valná hromada svolává nejméně jednou ročně, nejpozději do 15. února.345 Valná hromada by se tedy vždy podle tohoto pravidla musela uskutečnit v termínu od 1. ledna do 15 února včetně. V případě, kdy je honební starosta nečinný, může mu skupina členů, kteří mají alespoň 10% hlasů, navrhnout, aby valnou hromadu svolal. Pokud ten do třiceti dnů od obdržení návrhu tak neučiní, může svolat valnou hromadu kterýkoliv ze členů z této skupiny.346 Odborná literatura označuje takto svolanou valnou hromadu za mimořádnou.347 Nejčastěji se valná hromada svolává pozvánkou, ve které musí být uvedeno místo, datum, čas a pořad jednání. Zákon ovšem povinnost zaslat pozvánku s těmito údaji již neupravuje, novelizací v roce 2003 byla tato povinnost změněna na pouhé vyrozumění všech členů honebního společenstva, aniž by zákon stanovoval jeho formu. Na té se může dohodnout sama valná hromada.348 Domnívám se, že by bylo vhodné, aby ji následně uvedla ve svých stanovách, aby nedocházelo k následným rozporům mezi členy, zda byla valná hromada řádně svolána či nikoliv. Zákonodárce ovšem nebyl při novelizaci tohoto ustanovení příliš důsledný, jelikož povinnost zaslat pozvánku zrušil, ovšem následně ponechal ve znění ustanovení pravidlo, kdy: „v případě nutnosti projednat záležitost, která nebyla uvedena v pozvánce na valnou hromadu, lze tak učinit pouze se souhlasem všech přítomných členů honebního společenstva.“349 I zde měl být, dle mého názoru, pojem pozvánka nahrazen pojmem vyrozumění. Součástí oznámení o konání valné hromady musí být všechny návrhy závazků, které jsou schopny ovlivnit hospodaření honebního společenstva. V případě návrhu na uzavření, změnu nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby nebo projednání návrhu o finančním hospodaření či použití čistého výtěžku, musí být umožněno členům nahlédnutí k těmto návrhům nejpozději patnáct dnů před konáním valné hromady u honebního starosty.350 Zákon o myslivosti přiznává hlasovací právo na valné hromadě pouze členům honebního společenstva.351 To ovšem nevylučuje možnost, aby se kterýkoliv člen mohl nechat zastupovat na základě plné moci, která splňuje náležitosti stanovené občanským zákoníkem.352 Z povahy věci musí mít písemnou formu. Popis samotného průběhu valné

345

§ 22 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zák. č. 320/2002 Sb.. § 22 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 347 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 139. 348 § 22 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 349 § 22 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 350 Tamtéž. 351 § 22 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 352 § 31 – 33b zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. 346

58

hromady zákon o myslivosti neobsahuje, je tedy vhodné, aby valná hromada schválila jednací řád, kterým se následně bude řídit. Nejdůležitějším faktorem pro rozhodování je počet hlasů, kterými každý člen honebního společenstva na valné hromadě disponuje. Ty jsou určeny podle výměry honebních pozemků, které členové vlastní a které jsou součástí společenstevní honitby. Zákon stanoví pravidlo, kdy: „za každý, i započatý hektar výměry honebního pozemku, který v honitbě vlastní, přísluší členovi honebního společenstva jeden hlas.“353 Byť se sám domnívám, že ustanovení lze interpretovat pouze jedním způsobem, v praxi jsem se setkal se způsoby dvěma, které se pokusím nastínit. V případě, že člen vlastní sedm pozemků o celkové výměře 3,58 hektaru, lze dle mého názoru dojít správným výkladem k závěru, že daný člen má čtyři hlasy, jelikož: „za každý, i započatý, hektar výměry náleží členovi jeden hlas.“354 Druhý způsob výkladu „za každý, i započatý, hektar pozemku“ ovšem stanovil, že člen ve stejném případě má hlasů sedm, jelikož vlastní v našem případě sedm pozemků. S touto interpretací zásadně nesouhlasím, jelikož počet hlasů se určuje na základě celkové výměry pozemků, nikoliv na jejich počtu. Ad absurdum by bylo možné, aby člen, který vlastní velké množství malých pozemků o velikosti 10% celkové výměry honitby, měl více hlasů než člen, který sice vlastní honební pozemky, které tvoří 25% výměry honitby, ale jelikož jsou větší, je jich celkově méně a proto má také méně hlasů. Tento stav je dle mého názoru nelogický a mimo účel daného ustanovení. Usnášeníschopná je valná hromada za situace, kdy jsou přítomni členové, nebo jejich zástupci, kteří mají alespoň 50% všech hlasů. Pokud se potřebný počet členů s těmito hlasy nesejde do hodiny od stanoveného počátku valné hromady, může se valná hromada usnášet za jakéhokoliv počtu hlasů přítomných členů.355 Poněkud nevhodně stylisticky na mě působí znění zákona: „nesejde-li se potřebný počet hlasů…“356 , jelikož se neschází hlasy, nýbrž členové nebo jejich zástupci, kteří se valné hromady účastní a kteří těmito hlasy disponují. O potřebném množství hlasů pro schválení jednotlivých rozhodnutí jsem pojednal již výše. V rámci každého přijatého rozhodnutí je nutné pořídit zápis, který obsahuje průběh jednání, je podepsán honebním starostou a zapisovatelem, což je osoba zvolená členy pro účel valné hromady, která tyto zápisy vytváří, a následně je honební společenstvo uchová a to po celou dobu své existence.357 353

§ 22 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 22 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 355 § 22 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 356 Tamtéž. 357 § 22 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 354

59

Zákon o myslivosti umožňuje přijímat rozhodnutí i mimo konání valné hromady. Osoba, která je oprávněna valnou hromadu svolat, může předložit návrh rozhodnutí všem členům a stanovit jim lhůtu, ve které se k návrhu mají vyjádřit. Pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, má se za to, že s návrhem souhlasí.358 Tímto způsobem je ovšem složitější rozhodnutí schválit, jelikož celkový počet hlasů se počítá ze všech hlasů všech členů, nikoliv pouze všech hlasů přítomných členů, to by ostatně ani nedávalo smysl. Na závěr tohoto oddílu je nutné uvést možnost kteréhokoliv člena honebního společenstva domáhat se neplatnosti rozhodnutí valné hromady soudní cestou, pokud má za to, že je v rozporu se zákonem nebo se stanovami společenstva. Zákon o myslivosti pro tento postup stanoví dvě lhůty. Člen se neplatnosti rozhodnutí může domáhat do patnácti dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do tří měsíců od konání valné hromady.359 V prvém případě se tedy jedná o lhůtu subjektivní, v druhém o objektivní. Po uplynutí těchto lhůt toto právo zaniká.360 Člen musí prokázat, že se jednalo o podstatné zákonné porušení, resp. toto porušení mělo závažné právní následky. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17.2.2010, sp.zn. 28 Cdo 3937/2008 stanovil, že: "soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení této neplatnosti nebo jiných osob, anebo jestliže porušení nemělo závažné právní následky".361 O závažnosti porušení právních předpisů bude tedy vždy v konkrétním případě rozhodovat soud.

4.3.2. Honební starosta Honební společenstvo je právnickou osobou a proto je nutné, aby mělo statutární orgán362, který by za společenstvo jednal a zastupoval jej navenek. Tímto orgánem je v případě honebního společenstva honební starosta. Je volen valnou hromadou na období deseti let a to z členů honebního společenstva nebo i z jiných fyzických osob, které jsou členy navrženy.363 Důvodem pro zvolení jiné osoby než člena za honebního starostu může být například nedostatečná způsobilost členů honebního společenstva nebo situace, kdy stanovy obsahují

358

§ 22 odst. 7 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 360 Tamtéž. 361 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.2.2010, sp.zn. 28 Cdo 3937/2008. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 22.2.2013]. 362 § 13 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 363 § 23 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 359

60

speciální požadavek pro osobu, která má být za honebního starostu zvolena a žádný člen tento požadavek nesplňuje, např. aby daná osoba měla určité manažerské či jiné zkušenosti z oboru. Honební starosta obstarává všechny záležitosti, které nejsou vyhrazeny valné hromadě. V některých případech je nutný předchozí souhlas orgánu společenstva, např. pro uzavření, změnu či výpověď nájemní smlouvy.364 Svoji působnost je povinen vykonávat s péčí řádného hospodáře. Definici pojmu „řádný hospodář“ stanovil např. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27.3.2008, sp.zn. 5 Tdo 1412/2007, které se sice týkalo obchodní společnosti, domnívám se ale, že lze definici obdobně použít pro honební společenstvo. Řádný hospodář: „činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek.“365 Zároveň honebnímu starostovi zákon o myslivosti stanoví povinnost řídit se pokyny valné hromady, pokud nejsou v rozporu se zákonem nebo stanovami.366 V případě jeho nepřítomnosti jej zastupuje honební místostarosta.367

4.3.3. Honební výbor V situaci, kdy má honební společenstvo větší počet členů, konkrétně pokud jejich počet přesahuje deset, je dle zákona o myslivosti povinno zvolit honební výbor, který tvoří honební starosta, místostarosta a nejméně jeden a nejvýše pět dalších členů honebního společenstva.368 Ten má pak postavení honebního starosty v obstarávání záležitostí honebního společenstva, s výjimkou práva jej zastupovat navenek, které dále náleží pouze honebnímu starostovi. Není to ovšem jediné právo, které zůstává v působnosti honebního starosty. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2010, sp.zn. 28 Cdo 5185/2007, nepřechází např. na honební výbor právo svolat valnou hromadu, jelikož zákon tuto pravomoc přímo pojí s osobou honebního starosty, resp. s dalšími, výslovně vymezenými subjekty, mezi kterými ovšem honební výbor vymezen není.369 Nejvyšší soud použil v tomto usnesení restriktivní jazykový výklad, se kterým nemohu souhlasit. Za předpokladu, že honební výbor obstarává všechny záležitosti honebního společenstva s výjimkou zastupování ho navenek, řeší tedy všechny vnitřní záležitosti, jako je připravování návrhů a podkladů pro rozhodování valné hromady, 364

§ 23 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2008, sp.zn. 5 Tdo 1412/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 22.2.2013]. 366 § 23 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 367 § 23 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 368 § 24 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 369 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2010, sp.zn. 28 Cdo 5185/2007. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 22.2.2013]. 365

61

dbá na dodržování předpisů v rámci činnosti honebního společenstva atd., nevidím důvod, proč by nemohl zároveň svolávat valnou hromadu, jelikož to se také dá dle mého názoru považovat za vyřizování vnitřních záležitostí honebního společenstva. Pro honební výbor a jeho svolání platí obdobná ustanovení jako pro svolání valné hromady.370 Honební výbor je schopen se usnášet za přítomnosti alespoň nadpoloviční většiny svých členů, pokud stanovy neurčí jinak. K přijetí usnesení je následně potřeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího.371 Je patrné, že všichni členové výboru mají jeden hlas. Velmi důležitým oprávněním valné hromady je možnost přenést její působnost ohledně rozhodování o využití společenstevní honitby na honební výbor.372 Koná tak zejména z důvodu větší flexibility rozhodování v případě, kdy honební společenstvo má velký počet členů. Nastává tu ovšem jeden problém a to, že zákon o myslivosti nestanoví opravný prostředek proti rozhodnutí honebního výboru, na rozdíl od rozhodnutí valné hromady, kde má každý člen možnost dovolávat se jeho neplatnosti. Vzhledem k tomu, že rozhodování o využití společenstevní honitby je esenciální pro celé honební společenstvo, dovodil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13.12.2006, sp.zn. Pl. ÚS 74/04, že i v případě, kdy zákon tento opravný prostředek proti rozhodnutí honebního výboru neupravuje, musí mít členové prostředek nápravy proti takto přijatému rozhodnutí. Je tedy nutné dle Ústavního soudu použít ustanovení týkající se možnosti dovolat se neplatnosti rozhodnutí přijaté valnou hromadou i v případě, kdy rozhoduje honební výbor.373

4.4. Zrušení honebního společenstva a jeho zánik Honební společenstvo zaniká dnem, kdy bylo vymazáno z rejstříku honebních společenstev. Tak jako u jiných právnických osob, i u honebního společenstva předchází jeho zániku zrušení.374 Zrušením obecně: „nastává právní skutečnost podmiňující ukončení existence subjektu.“375 Orgány honebního společenstva vykonávají pouze takovou aktivitu, která směřuje k vyvolání jejího zániku. Odborná literatura zná dvě formy zrušení – s likvidací a bez likvidace.376 V rámci zrušení s likvidací je jmenována osoba likvidátora, která svými úkony plní závazky společenstva, uplatňuje pohledávky a dohlíží na to, aby společenstvo ke konci 370

§ 24 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. § 24 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 372 § 21 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 373 Nález Ústavního soudu ze dne 13.12.2006, sp.zn. Pl. ÚS 74/04. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 22.2.2013]. 374 § 25 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 375 Eliáš, Pokorná, Dvořák op. cit. s. 75. 376 Tamtéž. 371

62

likvidace nemělo již žádný majetek a mohlo zaniknout. Pro postup při likvidaci honebního společenstva se použijí předpisy o likvidaci majetku a závazků obchodních společností.377 Zrušením bez likvidace je pak myšleno situace, kdy subjekt vstoupil do konkursu nebo se subjekt ruší s právním nástupcem a jeho majetek právě na tohoto nástupce přechází.378 Průběhem likvidace či zrušením bez likvidace se dále nebudu zabývat, jelikož tato problematika není předmětem práce. Dále se budu věnovat pouze ustanovením zákona o myslivosti, které taxativně stanoví důvody pro zrušení honebního společenstva. Jak jsem již uvedl výše, honební společnost se zřizuje pouze za účelem uznání společenstevní honitby. Pokud ta zanikne, zrušuje se i honební společenstvo.379 Dále se honební společenstvo zrušuje uplynutím doby, na kterou bylo založeno.380 V tomto případě muselo být ve stanovách určeno, že společenstvo vzniká na dobu určitou.381 Dalším důvodem pro zrušení je rozhodnutí valné hromady honebního společenstva o jejím zrušení. Členové společenstva mají možnost rozhodnout z jakéhokoliv důvodu, že se honební společenstvo zrušuje a to ke dni, který je uveden v rozhodnutí, jinak ke dni, kdy bylo rozhodnutí přijato.382 Je nutné si uvědomit, že se zrušením honebního společenstva zákon o myslivosti spojuje zánik společenstevní honitby.383 V případě, kdy je honitba pronajata, je potřeba chránit osobu nájemce. Proto lze honební společenstvo zrušit rozhodnutím valné hromady, ale pouze tak, aby nejpozději v den zrušení zanikla smlouva o nájmu honitby.384 Po zrušení z výše uvedených důvodů nastává likvidace honebního společenstva. Dále se společenstvo zrušuje rozdělením nebo sloučením s dalším honebním společenstvem385 a zrušením konkursu v případě splnění rozvrhového usnesení nebo z důvodu, že majetek honebního společenstva je zcela nepostačující.386 V těchto případech se pak likvidace neprovádí. Aby mohlo honební společenstvo zaniknout, je důležité oznámit jeho zrušení a případnou likvidaci příslušnému orgánu státní správy myslivosti, který vede rejstřík honebních společenstev.

377

§ 25 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Eliáš, Pokorná, Dvořák op. cit. s. 83. 379 § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 380 § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 381 Kříž, Řehák, Staněk op. cit., s. 150. 382 § 25 odst. 1 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 383 § 31 odst. 6 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 384 § 25 odst. 1 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 385 § 25 odst. 1 písm. d) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 386 § 25 odst. 1 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 378

63

5. Srovnání české a slovenské právní úpravy Česká republika není jedinou zemí, ve které má právo myslivosti své místo. Prakticky ve všech státech Evropy je možné najít právní úpravu myslivosti, byť její předmět a účel se může velmi lišit. Odborná literatura rozlišuje čtyři skupiny, do kterých se státy Evropy dělí dle tradic, zvyklostí a také legislativy, která z nich vždy alespoň částečně vychází. Naše republika náleží do Středoevropského revírního systému myslivosti, spolu s Německem, Polskem, Slovenskem a dalšími zeměmi střední Evropy. Myslivost je regulována zásahy státu ve prospěch ochrany zvěře, která je také předmětem právní úpravy v těchto státech. Právo myslivosti lze provádět pouze ve státem uznaných celcích. Dále je možné rozlišit Skandinávský systém myslivosti, který je typický pro státy severské jako Dánsko, Švédsko, Finsko či státy pobaltské. Zde je na prvním místě úlovek. Lov divoké zvěře se považuje za „sběr úrody“, kterou příroda nabízí. Netvoří se zde žádné celky, ve kterých je možné právo myslivosti vykonávat, nýbrž na základě licence udělené státem za poplatek může její držitel lovit zvěř v rámci území celého státu nebo jeho části. Další skupinu tvoří Anglosaský systém myslivosti, v němž přední místo zaujímá při výkonu myslivosti tzv. sportovní hledisko. Právní úprava také stanovuje především seznamy druhů lovné zvěře, dobu lovu a způsob lovu. Poslední skupinu tvoří Latinský systém myslivosti, který se vyskytuje v zemích jižní Evropy jako je Řecko, Španělsko nebo Portugalsko. V těchto zemích má myslivost velmi silný sociální aspekt, prioritou je radost z přírody a společenská zábava. Ani v těchto zemích, na rozdíl od Středoevropského systému, není ochrana zvěře na prvním místě.387 V následujících odstavcích této kapitoly se zaměřím na srovnání naší právní úpravy

s právní úpravou

Slovenska a poukážu na některé rozdíly, které obsahují, týkající se převážně honiteb. Zákon č. 274/2009, o poľovnictve nabyl na Slovensku účinnosti 1. září 2009388, jedná se tedy o poměrně nový zákon. Ihned na úvod bych rád objasnil právní pojmy, které slovenský zákon o myslivosti používá a které budu následně používat i já. Místo honitby zákon uvádí poľovný revír (dále „myslivecký revír)389, jehož zákonná definice je téměř totožná s definicí honitby. Obdobně jsou na tom honební pozemky, které jsou označovány jako poľovné pozemky (dále „myslivecké pozemky“).390 Místo držitele mysliveckého revíru uvádí zákon jeho vlastníka či vlastníky.391 387

PENZUM op. cit., s. 88. Čl. VI zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 389 § 2 písm. p) zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 390 § 2 písm. o) zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 391 § 2 písm. u) a v) zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 388

64

Jelikož Slovensko náleží do stejného systému myslivosti jako Česká republika, zákon klade největší důraz na ochranu zvěře a zachování její rozmanitosti, což je patrné z mnoha ustanovení. Příkladem je stanovení podmínek pro uznání mysliveckého revíru, kdy na prvním místě je stanovena povinnost, aby lesní úřad, který myslivecký revír uznává, přihlédl k životním potřebám zvěře. Ta v revíru musí mít dle zákona dostatek přirozené potravy a vody, zaručené podmínky pro rozmnožování a také musí mít možnost se volně pohybovat a skrývat.392 Tato zákonem výslovně stanovená pravidla jednoznačně ukazují, že slovenský zákonodárce bral ochranu zvěře při přijímání zákona o myslivosti na prvním místě. Dalším velkým rozdílem oproti naší právní úpravě je stanovení výše minimální výměry, kterou musí dosahovat myslivecké pozemky, ze kterých se má být myslivecký revír složen. Ta je rozdělena na dvě skupiny na základě zamýšleného chovu druhů zvěře. Pro zvěř drobnou a srnčí je stanovena minimální výměra mysliveckého revíru 1000 ha, v případě chovu jelení zvěře je stanovena na 2000 ha.393 Je patrné, že zde opět slovenský zákon o myslivosti upřednostňuje potřeby zvěře před potřebami vlastníků mysliveckých pozemků. Jak jsem již uvedl v části této práce týkající se minimální výměry honitby v naší právní úpravě, zvěř má tendenci se volně pohybovat a pokud je výše minimální výměry honitby stanovena příliš nízká, vede to k nemožnosti vést přehled o počtu a druzích zvěře na území dané honitby a následně k nemožnosti zvěř obhospodařovat a chránit. Proto si myslím, že stanovení vyšší minimální výměry pomůže lépe určovat jejich početní stavy a možnost korigovat jejich vývoj. Slovenský zákon o myslivosti ovšem dále stanoví také pravidla pro velkoplošné myslivecké hospodaření, kdy myslivecké revíry jsou dále sdružovány do mysliveckých oblastí, lokalit a chovatelských celků, které jsou schopny lépe zabezpečit dobrý zdravotní stav zvěře, počet a optimální věkovou a pohlavní strukturu populace.394 Pro tento účel zřizuje zákon poradní sbor395, který dohlíží na to, aby byly splněny všechny podmínky pro chov a ochranu zvěře v těchto mysliveckých oblastech, jak je v souhrnu zákon označuje.396 Myslivecké revíry se dle zákona dělí na samostatné a společné.397 Toto dělení odpovídá honitbám vlastním a společenstevním dle našeho zákona o myslivosti. Slovenská právní úprava ovšem nepočítá v případě uznávání společného mysliveckého revíru se vznikem právnické osoby, kterou je v našem případě honební společenstvo. O podání návrhu na uznání společného revíru rozhoduje shromáždění vlastníků mysliveckých pozemků, ze 392

§ 3 odst. 1 písm. a) – c) zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. § 3 odst. 2 písm. a) – b) zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 394 § 18 odst. 1 a2 zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 395 § 18 odst. odst. 3 - 5 zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 396 § 18 odst. 2 zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 397 § 2 písm. r) a s) zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 393

65

kterých se myslivecký revír má skládat, jež svolává nejméně jedna třetina vlastníků těchto pozemků, počítaná dle jejich výměry. Pokud se dostaví alespoň dvoutřetinová většina, je shromáždění usnášeníschopné. Shromáždění pak rozhoduje o podání návrhu na uznání společného mysliveckého revíru dvoutřetinovou většinou vlastníků mysliveckých pozemků, opět počítanou dle výměry těchto pozemků.398 Jakmile je myslivecký revír uznaný lesním úřadem, je nutné zvolit způsob jeho využití, obdobně jako v naší právní úpravě, tedy zda držitel mysliveckého revíru jej bude užívat sám nebo s někým uzavře smlouvu o jeho užívání.399 Odlišný od naší právní úpravy je případ, kdy se rozhodnou vlastníci společného mysliveckého revíru užívat jej na vlastní účet. Musí mezi sebou uzavřít písemnou smlouvu, ve které si dohodnou podmínky užívání společného revíru.400 Mohou jej také užívat prostřednictvím myslivecké organizace, kterou k tomuto účelu založí. Jedná se o právnickou osobu zřízenou dle zákona o myslivosti, která je neziskovou organizací a sdružuje občany Slovenské republiky, kteří jsou držiteli loveckých lístků.

401

Zásadní rozdíl od honebního společenstva představuje fakultativní možnost jejího

vzniku a také vázanost členství na držení loveckého lístku, nikoliv na vlastnictví mysliveckého pozemku, který je součástí mysliveckého revíru. Slovenská právní úprava také odlišně stanoví subjekty, kterým je možné myslivecký revír dát do užívání. U fyzické osoby nestanoví povinnost mít slovenské státní občanství ani povinnost být držitelem loveckého lístku, nýbrž musí vlastnit více než 50 % výměry mysliveckých pozemků, které jsou začleněny do mysliveckého revíru. Dále lze dát revír do užívání již výše zmíněné myslivecké organizaci, dále fyzické nebo právnické osobě, která vykonává alespoň na 50 % výměry mysliveckého revíru zemědělskou či lesnickou činnost a která je registrovaná na území Slovenska a také právnické osobě, opět registrované na území Slovenské republiky, jejíž předmětem je vědecká či pedagogická činnost v oblasti myslivosti.402 Tento výčet, stejně jako v našem případě, je taxativní. Výše uvedené rozdíly jsou dle mého názoru nejvýznamnější, které se ve slovenské právní úpravě honiteb vyskytují. Není jich mnoho a celkově lze říci, že naše právní úprava je s tou slovenskou velmi podobná, jelikož stojí na stejných základech, kterými jsou ochrana zvěře a vytváření územních celků, ve kterých je možné právo myslivosti vykonávat.

398

§ 5 zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. § 11 odst. 2 zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 400 § 12 zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 401 § 32 zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 402 § 13 odst. 1 zákona č. 274/2009, o poľovnictve, ve znění pozdějších předpisů. 399

66

6. Závěr Cílem této práce, který jsem stanovil již v úvodu, bylo představit právní úpravu myslivosti v naší republice se zaměřením na honitby a honební společenstva. Jelikož je k této problematice velký nedostatek odborné literatury a jediný celistvý komentář k zákonu o myslivosti je místy spíše pohledem samotných myslivců než právním rozborem daných ustanovení, snažil jsem se v této práci o maximální využití judikatury, která často odstraňuje problémy a výkladové nesrovnalosti zákona. Sám jsem se také snažil ukázat na určité nesrovnalosti, které zákon o myslivosti obsahuje a které se nejvíce týkají právních mezer či použití nesprávné terminologie. Je zřejmé, že pouhým jazykovým výkladem určitých ustanovení se nelze dobrat správného určení, co je jejich smyslem či účelem, ale je nutné jít hlouběji a snažit se rozpoznat logickou strukturu zákona o myslivosti, jeho systematické zařazení a také účel a smysl. Se samotným jazykovým výkladem nelze dle mého názoru pracovat u žádného právního předpisu, jelikož právo je systém dynamický, který se vyvíjí v čase a nelze do něj zahrnout všechny změny, které v budoucnu mohou ve společenských vztazích vzniknout. Proto je právní úprava často více obecná, aby byla ona nadčasovost zaručena a je pouze na osobě interpreta, jak se s danou situací vypořádá. Na samotný závěr této práce bych rád uvedl, že zákon o myslivosti, stejně jako jiné předpisy zabývající se životním prostředí a jeho ochranou, se musí přizpůsobovat přírodě a reflektovat její faktický stav a potřeby. V případě práva myslivosti hraje velkou roli samotný stát prostřednictvím svých orgánů. Ty musí mít na paměti, že jejich zásahy a rozhodnutí mohou mít často nezměrný vliv na životní prostředí a její živoucí složku – zvěř, a s tímto vědomím by měly ke své činnosti přistupovat. Zákon o myslivosti, jehož nedostatky jsem uváděl v průběhu psaní této práce, by mohl dle mého názoru klást více důrazu na onu ochranu životního prostředí a podrobněji upravovat některé náležitosti jako to například dělá zákon o myslivosti na Slovensku v případě stanovení podmínek pro uznání honitby, kdy na prvním místě stojí zajištění životních potřeb zvěře jako je potrava, voda a úkryt. I minimální výměra honitby je ve slovenské právní úpravě rozdělena dle potřeb zvěře. Také se mi líbí myšlenka globálního plánování, byť jsem si vědom, že jeho kvalitní provedení vyžaduje odbornost a nemalé náklady. Nejdůležitější ovšem je, aby zákon o myslivosti vždy udržoval onu pomyslnou rovnováhu mezi potřebami zvěře a životního prostředí na jedné straně a lidmi a jejich činností na straně druhé a aby reflektoval aktuální stav a dění ve společnosti a v přírodě. Myslivost je dle mého názoru krásná činnost, příroda mi i v průběhu studia na vysoké škole nabízela místo klidu, kde jsem si na chvíli mohl vždy odpočinout a nechat povinnosti

67

mimo svou hlavu. Proto mě také velmi mrzí často opakovaný názor veřejnosti, že hlavní mysliveckou činností je pouze lov a myslivec je často označován jako nenasytný predátor, který po zvěři pálí vždy a za všech okolností. Já lov považuji pouze za jakousi pomyslnou třešničku na dortu, odměnu za vykonanou práci během roku a převážně zimy, kdy si zvěř často není schopna zajistit potravu a je na myslivci, jakožto jejím ochránci, aby v nouzi pomohl. Přál bych si, aby společnost právě takto na myslivce nahlížela, jako na ochránce přírody a zvěře, nikoliv pouze jako lovce. I z tohoto důvodu jsem si téma této práce zvolil. Abych objasnil, že myslivost je činnost, která slouží k ochraně přírody a její složky – zvěře.

68

7. Seznam použitých pramenů Literatura

1. Eliáš, K., Pokorná, J., Dvořák, T. Kurs obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha : C.H.Beck, 2010. 538 s. ISBN 978-80-7400-048-5. 2. Fiala, Josef. Kindl, Milan a kol. Občanské právo hmotné. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. 718 s. ISBN 978-80-7380-058-1. s. 482. 3. Kocourek, Tomáš. Omezení vlastnického práva k pozemkům ve prospěch ochrany životního prostředí, náhrady za omezení [online]. 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/61242/pravf_d/?lang=en;id=151761 4. Kříž, Pavel. Řehák, Libor. Staněk, Jiří. Zákon o myslivosti s komentářem. 1. vyd. Praha: Nakladatelství a vydavatelství Venator, 2002. ISBN – 80-902-849-3-0. 5. Pekárek, Milan a kol. Právo životního prostředí. 2. díl. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 369 s. ISBN 80-210-1750-3. 6. Pekárek, Milan a kol. Právo životního prostředí. 2. díl. 2. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 380 s. ISBN 80-210-3978-7. 7. PENZUM znalostí z myslivosti. Nové vydání. Praha: Vydavatelství Bruckvo, spol. s r.o. 2007. 700 s. ISBN 978-80-239-8606-8. 8. Průcha, Petr. Správní právo – obecná část, 7., doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2007. 421 s. ISBN – 978—80-2104276-6. 9. Wolf, Robert a kol.. ABC myslivosti. Praha: Nakladatelství Orbis, 1977. 11-123-77.

Články

1. Bahýľ, Ján. K vybraným otázkám honebních společenstev. Dny práva 2010 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5305-2. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/09_priroda/Bahy__Jan_(4651).pdf

2. Kaderka, Milan. Kšica, Jiří. Blíží se konec nájemních smluv na honitby. Myslivost. 2011, roč. 59, č. 8, ISSN 0323-214X 46887.

69

3. Kubů, Jan. „Malá novela zákona o myslivosti“. Myslivost. 2010, roč. 58, č. 4, ISSN 0323-214X 46887. 4. Papež, Jiří. Jak to bude se zákonem o myslivosti? Myslivost. 2012. roč. 60, č. 5, ISSN 0323-214X 46887. 5. Tesner, Zdeněk. Řešení střetu zájmu v území z hlediska zákona o myslivosti (2001). Dny práva 2009 [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2009/files/prispevky/stret_zajmu/Tesner_Zdenek__1159_ .pdf

6. Vodňanský, Miroslav. Minimální velikost honiteb. Myslivost. 2012. roč. 57, č. 12, s.12, ISSN 0323-214X 46887.

Právní předpisy

1. Zákon č. 225/1947 ze dne 18. prosince 1947, o myslivosti. 2. Zákon č. 23/1962 Sb, o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 3. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 5. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. 6. Zákon č. 513/1990 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 7. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 8. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 9. Usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. 10. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 11. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 12. Zákon č. 245/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. 13. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 14. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 15. Zákon č. 247/2009 Sb., o poľovníctve, ve znění pozdějších předpisů. 16. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

70

17. Vyhláška Ministerstva zemědělství č.491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd, v platném znění. 18. Čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie [online]. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/.

Soudní rozhodnutí

1. Nález Ústavního soudu ze dne 13.12.2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03. 2. Nález Ústavního soudu ze dne 13.12.2006, sp.zn. Pl. ÚS 74/04. 3. Nález Ústavního soudu ze dne 6.3.2007, sp. zn. Pl. ÚS 3/06-1. 4. Nález Ústavního soudu ze dne 3.6.2009, sp. zn. I. ÚS 104/06-1. 5. Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. dubna 2007, sp.zn. I. ÚS 756/07-1. 6. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 15.8.2007, č.j. 3 As 40/2005-159. 7. Rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 15.11.2007, čj. 9 As 69/2007-86. 8. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.1.2008, čj. 1 As 43/2007-95. 9. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.6.2008, čj. 4 As 47/2007-84. 10. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.10.2008, čj. 3 Aps 5/2008-282. 11. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.12.2009, čj. 1 As 63/2009-296. 12. Rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne 5.8.2010, sp.zn. 9 As 14/2010-108. 13. Rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne 9.3.2011, čj. 1 As 73/2010-190. 14. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2005, sp.zn. 30 Cdo 808/2005. 15. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.7.2007, sp, zn. 28 Cdo 364/2005. 16. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2008, sp.zn. 5 Tdo 1412/2007. 17. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.2.2010, sp.zn. 28 Cdo 3937/2008. 18. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.2.2010, sp. zn. 28 Cdo 4899/2009. 19. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2010, sp.zn. 28 Cdo 5185/2007. 20. Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.12.2005, čj. 30 Ca 29/200562. 21. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.4.2007, č.j. 22 Ca 442/2004 -56. 22. Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.3.2009, sp.zn. 59 Ca 116/2008-41. 23. Rozhodnutí Městského úřadu Svitavy, Odbor životního prostředí, ze dne 6.11.2012, čj. 53818-12/OZP-prj/395-2010. 71

24. Rozhodnutí ESLP ze dne 29.4.1999, Chassagnou and others v. France 25088/94, 28331/95, 28443/95 [online]. World legal Information Institute. Dostupný z: http://www.worldlii.org/eu/cases/ECHR/1999/22.html

Internetové zdroje

1. ČSÚ – Základní údaje o honitbách, stavu a lovu zvěře od 1.4.2011 do 31.3.2012 [online]. Tab. 2 – Obhospodařování honiteb. Zveřejněno 31.8.2012. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/640040180F/$File/22021201.pdf

2. Jak budou Lesy ČR pronajímat honitby? [online.] SILVARIUM.CZ Informační server lesníky a myslivce. 8. března 2013. Dostupné z: http://www.silvarium.cz/zpravy-zlesnictvi/jak-budou-lesy-cr-pronajimat-honitby.

3. Lesy ČR nechaly zničit oboru Radějov, musí platit pokutu. [online] Silvarium.cz. Informační server pro lesníky a myslivce. Dostupné z: http://www.silvarium.cz/zpravy-zmyslivosti/lesy-cr-nechaly-znicit-oboru-radejov-musi-platit-pokutu

4. Ministerstvo zemědělství umožňuje škody na zvěři, životním prostředí i majetku osob. [online]. Veřejný ochránce práv. Tisková zpráva ze dne 28.11.2012. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/ministerstvo-zemedelstvi-umoznujeskody-na-zveri-zivotnim-prostredi-i-majetku-osob/

5. Náhrada za přičleněné pozemky [online]. Právní poradna. Myslivost. Stráž myslivosti. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/Poradny/Pravni-poradna/nahrada-za-priclenene-pozemky.aspx 6. Pravidla výběrového řízení na pronájem honitby [online]. Lesy ČR, s.p. Dostupné z: http://www.lesycr.cz/myslivost/honitby-k-pronajmu/stranky/pravidla-vyberoveho-rizeni-na-pronajemhoniteb.aspx

7. Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky [online]. Ministerstvo kultury ČR. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/regionalni-a-narodnostni-kultura/seznam_nem_statku/seznamnematerialnich-statku-tradicni-a-lidove-kultury-ceske-republiky-37400/

8. Vzorové stanovy honebního společenstva. [online]. Českomoravská myslivecká jednota, o.s. Dostupné z: http://www.cmmj.cz/Organizacne-pravni/Organizacne-pravni/Vzorovestanovy-honebniho-spolecenstva.aspx

9. Změna vlastnictví pozemků a vliv na členství v HS [online]. Právní poradna. Myslivost. Stráž myslivosti. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/Poradny/Pravniporadna/Zmena-vlastnictvi-pozemku-a-vliv-na-clenstvi-v-HS.aspx

72

10.

Veřejný ochránce práv. Ministerstvo zemědělství umožňuje škody na zvěři, životním prostředí i majetku osob. [online]. Tisková zpráva ze dne 28.11.2012. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/ministerstvo-zemedelstvi-umoznujeskody-na-zveri-zivotnim-prostredi-i-majetku-osob/

73