PRÁVNÍ ÚPRAVA MYSLIVOSTI

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Katedra práva životního prostředí

PRÁVNÍ ÚPRAVA MYSLIVOSTI

Diplomová práce

Zpracovala: Kolmanová Lenka Vedoucí diplomové práce: Prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc. Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): Březen 2013

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.“

V Praze dne 04.03.2013 Lenka Kolmanová

Poděkování Děkuji váženému panu prof. JUDr. Milanovi Damohorskému, DrSc. za cenné rady a připomínky a za vedení mojí diplomové práce.

2

Obsah 1. Úvod…………………………………………………………………………………. 5

2. Vývoj právní úpravy lovu a myslivosti na našem území……………………. 7 2.1 Vývoj právní úpravy do konce 19. století…………………………………… 7 2.2 Myslivecká legislativa od vzniku ČSR do současnosti……………………… 8

3. Vztah myslivosti k právním předpisům mezinárodním a evropským…….. 11 3.1 Vztah myslivosti k právním předpisům mezinárodním……………………... 11 3.2 Vztah myslivosti k právním předpisům evropským………………………… 13 3.3. Mezinárodní spolupráce…………………………………………………….. 15

4. Platná právní úprava myslivosti…………………………………....................... 18 4.1 Honitby…………………………………………………………………………….... 22 4.1.1 Právní vymezení honiteb………………………………………………….. 22 4.1.2 Honební společenstvo……………………………………………………... 23 4.1.3 Zásady tvorby honiteb…………………………………………………….. 25 4.1.4 Řízení o uznání honiteb…………………………………………………… 25 4.1.5 Držitel a uživatel honitby………………………………………………….. 26 4.1.6 Změna a zánik honiteb…………………………………………………….. 26 4.2 Lov zvěře……………………………………………………………………………. 27 4.2.1 Obecné podmínky lovu……………………………………………………. 27 4.2.2 Osobní podmínky lovu…………………………………………………….. 31 4.3 Ochrana myslivosti…………………..……………………………………………... 35 4.3.1 Výchozí principy ochrany myslivosti……………………………………… 35 4.3.2 Povinnosti na úseku ochrany myslivosti…………………………………... 36 4.3.3 Myslivecká stráž…………………………………………………………... 37 4.4 Chov zvěře………………………………………………………………………….. 41 4.4.1 Minimální a normované stavy……………………………………………. 41 4.4.2 Oblasti chovu……………………………………………………………… 43 4.4.3 Zachování druhů zvěře……………………………………………………. 43 4.4.4 Chov zvěře v zajetí………………………………………………………… 44 4.4.5 Intenzivní chovy zvěře…………………………………………………….. 45 4.4.6 Chovatelské přehlídky…………………………………………………….. 46

3

4.5 Myslivecké hospodaření…………………………………………………..……….. 48 4.5.1 Myslivecký hospodář……………………………………………………… 48 4.5.2 Plán mysliveckého hospodaření…………………………………………… 49 4.5.3 Vztah mysliveckého hospodaření a škod působených zvěří………………. 50 4.6 Problematika škod zvěří a na zvěři……………………………………………….. 52 4.6.1 Předcházení škodám zvěří a na zvěři……………………………………… 52 4.6.2 Náhrada škod……………………………………………………………… 56 4.7 Deliktní odpovědnost na úseku myslivosti………………………………………… 62 4.7.1 Správní odpovědnost………………………………………………………. 62 4.7.2 Trestněprávní odpovědnost………………………………………………… 65 4.8 Řízení v myslivosti……………………………………………………...................... 68 4.8.1 Státní správa myslivosti…………………………………………………… 68 4.8.2 Myslivecké organizace…………………………………………………..... 72

5. Problematika související s právní úpravou myslivosti……………………….. 79 6. Právní úprava lovu ve Švédsku….………………………………………………. 85 7. Právní úprava lovu ve Slovenské republice…………………………………..... 89 8. Závěr…………...………………………………………………………...………….. 93 Resumé………………………………………………………………………………….. 96 Summary………………………………………………………………………………… 97 Literatura………………………………………………………………………………… 98

4

1. Úvod Česká republika leží v srdci Evropy a rozlohou patří mezi menší země. Její rozmanitá příroda, úrodné roviny v okolí toků řek, poměrně rozsáhlé lesy, nadmořská výška a mírné podnebí vytvořily vhodné prostředí pro život zvěře. Vztah člověka ke zvěři prošel dlouhým vývojem. Od prvních lovců, pro které byla zvěř zdrojem potravy, přes první zemědělce až po první myslivce, odborníky, kteří se naučili zvěř chovat a chránit. V dnešní době se setkáváme s myslivci především jako ochránci přírody a krajiny. Zvěř je její nedílnou součástí, je obnovitelným přírodním bohatstvím představovaným populacemi druhů volně žijících živočichů. Zdravý les a dobře obhospodařovaná zemědělská půda vytvářejí kvalitní prostředí pro život zvěře. A vhodně zvolená péče o zvěř je vždy přínosem pro ochranu přírody a krajiny. Život zvěře je ovlivňován činnostmi v lesním a polním hospodářství, a proto ze všech lidských aktivit má myslivost nejužší vztah k lesnictví a zemědělství. Myslivost v současném pojetí chápeme jako záměrnou činnost zahrnující především chov zvěře, její ochranu a racionální lov. Všechny činnosti jsou prováděny v přírodě s volně žijící zvěří jako součástí ekosystému. Myslivost je spolkovou zájmovou činností lidí s aktivním vztahem k přírodě, která plní i význam hospodářský, zdravotní, rekreační a kulturní. Českomoravská myslivecká jednota v současné době sdružuje okolo osmdesáti tisíc členů mysliveckých sdružení. Svou aktivní činností, organizováním celostátních i mezinárodních výstav, akcí pořádaných kynology a sokolníky propagují myslivost i celou naši republiku v zahraničí. Rovněž úspěchy našich střelců a pořádání mysliveckých slavností k uctívání svatého Huberta, patrona všech myslivců a lovců, přitahují zájem veřejnosti a přispívají k pozitivnímu hodnocení české myslivosti. K pochopení současné myslivosti je třeba znát její historický vývoj a tradice, ze kterých vycházela. Česká myslivost je řazena do tzv. středoevropského systému myslivosti. Zachováváním a udržováním tradic je projevována úcta k odkazu předchozích generací myslivců, k přírodě a ke zvěři. Od myslivce se očekává, že se bude řídit etickými zásadami při všech svých činnostech, neboť on rozhoduje o osudu zvěře, o jejím životě a smrti. Tradice naší myslivosti sahají hluboko do minulosti. Jedná se o soubor rozsáhlých pravidel, která určují chování myslivce a také soubor loveckých ceremoniálů a dalších mysliveckých obřadů, které mají morálně výchovný a praktický význam. K těmto zvyklostem patří především komunikace mysliveckou mluvou, myslivecké odívání, troubení při lovech a jiných mysliveckých akcích a zvyky dodržované při lovu a po něm (výlož a výřad, úlomky a lovecké

5

právo). Česká myslivost byla na základě těchto skutečností zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Dostalo se jí ocenění jako hodnoty, která si zaslouží ochranu a podporu od státu. Pravidla pro chování myslivců ovšem neudávají jen tradice, ale především legislativa – zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky vydané k jeho provedení. Vzhledem k tomu, že je myslivost propojena s mnoha dalšími oblastmi našeho života, je třeba vycházet i z právních předpisů, které navazují na úpravu myslivosti a doplňují

zejména oblast chovu a lovu. Diplomová práce se proto zaměřuje nejen na

samotnou právní úpravu myslivosti, ale i na analýzu souvisejících právních norem. Protože je Česká republika členem Evropské unie, mají na právo životního prostředí i právní úpravu myslivosti vliv unijní právní předpisy. Na úrovni mezinárodního společenství je navázána spolupráce v mezinárodních organizacích zabývajících se ochranou přírody a zvěře. Diplomová práce se tedy zabývá i vztahem české myslivosti k právním předpisům evropským a mezinárodním. V závěru práce je zmíněno srovnání se zahraniční právní úpravou. S ohledem na rozdílné přírodní podmínky a zastoupení druhů zvěře v jednotlivých státech se některé právní instituty odlišují, přesto je možné se inspirovat poznatky a zkušenostmi ze zahraničí. Cíle všech států by měly být shodné – zachování zvěře a myslivosti pro budoucí generace.

6

2. Vývoj právní úpravy lovu a myslivosti na našem území 2.1 Vývoj právní úpravy do konce 19. století Historie lovu sahá hluboko do minulosti, kdy člověk lovil zvěř pro obživu. Lov měl nepopiratelný význam pro vývoj lidstva a i dnes jsou na něm obyvatelé některých oblastí naší planety závislí. Volně žijící zvěř byla od pravěku považována za „věc nikoho“ (res nullius). Stávala se majetkem lovce teprve tehdy, když se jí zmocnil.1 Na našem území již více jak tisíc let podléhá lov společenským normám. Z počátku byl lov volný, s postupným upevňováním státní moci v 9. a 10. století začal být regulován (nelze však ještě hovořit o myslivosti v dnešním slova smyslu). Právo lovu bylo kodifikováno jako právo věcné, nesouvisející s vlastnictvím půdy. Zvěř byla chápána jako „věc vlastníka“ (res propriae) a právo lovu náleželo výhradně panovníkovi, který měl tzv. výsadní právo lovu (regál). První doložené údaje o regulaci lovu na našem území spadají do doby kolem roku 950, kdy bylo vydáno tzv. Panování knížete Boleslava I., které přisvojuje právo lovu vládci. Panovníka obklopovala početná lovecká družina, v 11. století se poprvé objevuje označení „lovec“. S dalším rozvojem feudalismu rostla moc šlechty na úkor panovníka, což vedlo k omezení jeho výhradního práva lovu. Právo lovu se kodifikovalo jako právo reálné, související s vlastnictvím půdy (dominikál).2 Na našem území byl lov zakotven jako výsada vrchnosti od roku 1388, kdy začalo platit Nařízení krále Václava IV. Od 13. století dochází k zakládání obor a bažantnic. V roce 1573 přijal Český sněm usnesení, na jehož základě se z loveckého personálu stali myslivci z povolání. Po Bílé hoře byl výkon práva myslivosti postupně upravován císařskými patenty a tzv. privilegii udělovanými zemskými sněmy. Každá země rakouského státu měla svou legislativu. V 18. století bylo preferováno na úkor myslivosti lesnictví, císařovna Marie Terezie vydala lesní řády. Postupně se však začíná rozvíjet i myslivecká legislativa jako regulace vztahu člověka k přírodě a volně žijícím živočichům. Zásluhou uskutečněných reforem byl vytvořen ucelený legislativní rámec pro hospodaření se zvěří. V roce 1786 vydal Josef II. tzv. Všeobecný honební patent určený pro všechny provincie a země rakouského státu. Právo 1

Srov. Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 10.

2

Srov. Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 11.

7

myslivosti bylo sjednoceno a prohlášeno za právo státu, který je svěřoval.3 Významný dopad na vývoj právní úpravy myslivosti na našem území mělo vydání Obecného občanského zákoníku č. 946/1811 sb. z. s. (ABGB), který upravoval postavení zvěře mezi věcmi a právo lovu jako břemeno. Po revolučních změnách v Rakousku-Uhersku v roce 1848 byli rolníci zbaveni robotní povinnosti a stali se výlučnými vlastníky půdy. Vyvstala proto nutnost poměry v myslivosti legislativně upravit. Patentem císaře Františka Josefa I. č. 154/1849 Ř.z., o myslivosti, bylo právo myslivosti spojeno s vlastnictvím půdy. Poprvé byla uzákoněna minimální výměra honiteb – 200 rakouských jiter, tj. 115 ha. Výkon práva zůstal vázán na obecní komunitu, honitby byly tvořeny v rámci hranic obce. Právo myslivosti mohlo být pronajato, muselo být vykonáváno odborníky – myslivci. V roce 1880 byl přijat první zákon, který se věnoval ochraně živočichů na našem území, byl to tzv. „Zákon zemský pro Království české, daný o ochraně několika druhů zvířat zeměvzdělání užitečných“. Mimo jiné zakazoval lov káně lesní a káně rousné a legislativně upravil doby lovu.4 V následujících letech bylo vydáno několik mysliveckých zákonů, které zůstaly v platnosti i po vzniku samostatného Československa. S cílem zachovat neustále se snižující stavy zvěře na našem území byl vytvořen zákon č. 49/1866 z.z., o myslivosti, který prosadil do práva myslivosti větší zásahy státní správy. K lovu zvěře byl třeba lovecký lístek a byly stanoveny doby hájení a doby lovu vybraných druhů zvěře. 2.2 Myslivecká legislativa od vzniku ČSR do současnosti Ve 2. polovině 19. století dochází v českých zemích k rozmachu spolkové činnosti, který vedl v roce 1923 k založení jednotné myslivecké organizace, Československé myslivecké jednoty (dnešní ČMMJ). Pořádek a jednotnost ve výčtu živočichů považovaných za zvěř a v úpravě dob lovu do právního řádu ČSR vnesl tzv. malý honební zákon, tj. zákon č. 98/1929 Sb., který upravil tuto problematiku na celém území ČSR. Nadále však byly zachovány rozdílné zákony o myslivosti v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Velmi kvalitní legislativa byla paradoxně vytvořena v době nacistické okupace. V roce 1941 bylo vydáno vládní nařízení č. 127, které odráželo změny v přírodě v důsledku stále intenzivnějšího využívání krajiny člověkem. Převzalo některé moderní prvky z německé myslivecké legislativy (plánování chovu a lovu, ochrana zvěře včetně taxativního stanovení 3

Blíže viz Šeplavý P., Růžička J., Pondělíček J., Myslivost v České republice, Ministerstvo v zemědělství, Praha. 4

Viz Červený J., a kol., Encyklopedie myslivosti, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 2003, s. 52.

8

zakázaných způsobů lovu, povinnost používat lovecky upotřebitelné psy). Došlo k výraznému posílení vlivu státní správy zřízením tzv. mysliveckých úřadů. Poprvé se objevuje v naší legislativě minimální výměra honitby 500 ha. Nesporným přínosem protektorátního nařízení bylo zavedení myslivecké zkoušky jako podmínky pro vydání loveckého lístku. Ve srovnání se současnou legislativou vyniká jeho modernost předbíhající tehdejší dobu.5 Z tohoto důvodu bylo jedním z hlavních pramenů práva i po osvobození a beze změny platilo až do roku 1947. Zákonem o myslivosti č. 225/1947 Sb., bylo právo myslivosti poprvé sjednoceno pro celý stát. Prosazoval nejen hospodářské, ale i kulturní pojetí myslivosti. Od pouhého lovu zvěře se přešlo k jejímu cílenému chovu a ochraně. Nově byla vytvořena funkce mysliveckého hospodáře a tzv. mysliveckého hajného (obdoby dnešní myslivecké stráže). Komplexně bylo upraveno pytláctví (přestupek, přečin, zločin). Lovecké lístky bylo možno získat až od osmnácti let věku, bylo zavedeno povinné pojištění a povinné členství v Československé myslivecké jednotě. Právo myslivosti bylo nadále koncipováno jako reálné, nicméně nenáleželo každému majiteli pozemků, nýbrž pouze vlastníkům těch honebních. V zákoně byly taxativně vyjmenovány pozemky, které byly považovány za nehonební. Na rozdíl od předválečné legislativy, nehonební pozemky již nebyly započítávány do výměry honiteb. Honitby byly dvojího druhu – společenstevní (v minimální výměře 150 ha) a vlastní (v minimální výměře 200 ha) a podléhaly schválení okresním národním výborem. Zákon připouštěl výjimky z této minimální výměry u honiteb lesnických škol, výzkumných ústavů a obor, zvyšoval ji naopak u společenstevních honiteb, ve kterých byla chována spárkatá zvěř. Z pronájmu honiteb byli vyloučeni jednotlivci a nájemní smlouvy mohly uzavírat jen lidové myslivecké společnosti.6 V souvislosti se společenskými a politickými změnami revolučních let došlo k přetváření vzhledu naší krajiny. V souladu s programem socializace venkova se přistoupilo k rušení maloplošných polí a k zakládání tzv. polních honů velkého rozsahu. Výsledkem bylo vymizení hnízdních a krytových příležitostí zvěře, což mělo společně s využíváním výkonnější mechanizace a chemických prostředků v zemědělství nepříznivý dopad na stavy a kvalitu zvěře. Ke zlepšení situace nepomohlo ani tzv. slučování (zvyšování výměry) honiteb prováděné na počátku 70. let. V reakci na zrušení soukromého užívání půdy v 60. letech nahradil myslivecký zákon z roku 1947 nový zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti. Zákon odpoutal myslivost od vlastnictví půdy, právo myslivosti bylo vyhrazeno socialistickým organizacím (státním lesům, státním 5 6

Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 48. Blíže viz http://cmmj.cz/Charakteristika-organizace/Historie-lovu-a-myslivosti.aspx, 15.02.2013.

9

statkům a JZD). Ty za úplatu postupovaly výkon práva myslivosti pouze kolektivním uživatelům (mysliveckým sdružením).7 Při řízení myslivosti spolurozhodovala myslivecká organizace. Byly zavedeny myslivecké stráže v dnešním pojetí i odpovědnost státu za škodu způsobenou mysliveckou stráží v souvislosti s plněním jejích úkolů. Zákon upravoval mimo jiné i zakázané způsoby lovu, myslivecké plánování a odpovědnost uživatele honitby za škody způsobené výkonem práva myslivosti. Po roce 1989 byl zákon několikrát novelizován. Nejdůležitější změny přinesl zákon č. 270/1992 Sb., (úplné znění zákona vydáno pod č. 512/1992 Sb.). Opět přiznal právo myslivosti majitelům půdy, byly vytvářeny honitby vlastní a společenstevní. Svobodně si je mohly pronajmout právnické i fyzické osoby. Zrušil povinné členství v myslivecké organizaci a řídícím orgánem v myslivosti se stala státní správa myslivosti s Ministerstvem zemědělství.

7

Viz PENZUM Základy znalostí z myslivosti, DRUCKVO, 2006, s.14.

10

3. Vztah myslivosti k právním předpisům mezinárodním a evropským Živočišné a rostlinné druhy v přírodě stále mizí. Jejich úbytek souvisí s neuváženými a bezohlednými zásahy do životního prostředí naší planety a s upřednostňováním hospodářských zájmů před ochranou přírody. Životní prostředí nezná hranice a rostliny a živočichové jimi nejsou omezeny. Ochrana přírody není jen záležitostí jednotlivých států a nelze ji uskutečňovat bez účinné mezinárodní spolupráce. Česká republika se aktivně podílí na mezinárodní spolupráci v ochraně přírody a plní závazky z mezinárodních úmluv, programů a projektů v této oblasti přijatých. Společně s dalšími členskými zeměmi se musí řídit některými legislativními opatřeními Evropské unie. Myslivost má především regionální charakter, jako celek není na mezinárodní úrovni upravena žádnou mezinárodní smlouvou, ovšem některé z mezinárodních úmluv se ve svých ustanoveních dotýkají určitých otázek s myslivostí souvisejících. Jedná se především o úmluvy, které se ve většině případů nazývají zkráceně podle místa svého vzniku. Právně závaznými se stávají až po přijetí parlamenty jednotlivých signatářských států. 3.1 Vztah myslivosti k právním předpisům mezinárodním Nejdůležitější úmluvou pro oblast myslivosti je úmluva Bernská z roku 1979 (Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť – Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats). Cílem této úmluvy je zajištění komplexní ochrany druhů a jejich prostředí (zejména druhů ohrožených a stěhovavých). Součástí úmluvy jsou čtyři přílohy obsahující seznamy ohrožených rostlin, živočichů a zakázaných způsobů lovu. Signatářskými státy jsou především evropské státy, Česká republika přistoupila k úmluvě v roce 1998 a musela svou legislativu uvést do souladu s úmluvou. Předpisem upravujícím závazky z této úmluvy je i zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Na základě Bernské úmluvy bylo s účinností ode dne 31.12.2010 vloženo do zákona ustanovení § 45 odst. 1 písm. w), jímž se zakazuje používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva. Vodní ptactvo (nejčastěji kachnu divokou) je tedy od té doby možné lovit pouze netoxickými broky. Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Convention on the Conservation of Migratory Species of Wild Animals) byla přijata v roce 1979 v rámci Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) v Bonnu, v platnost vstoupila v roce 1983.

11

Česká republika přistoupila k úmluvě v roce 1994. Hlavním účelem vzniku úmluvy bylo vytvoření právního rámce pro bezprostřední ochranu migrujících druhů živočichů (především ptáků). Její součástí jsou dvě přílohy s vyjmenovanými ohroženými druhy a stanovenými výjimkami ze zákazu jejich lovu. V návaznosti na úmluvu jsou uzavírány dílčí dohody o ochraně jednotlivých druhů. Takovou dohodou je například Dohoda o ochraně afrických a euroasijských stěhovavých vodních ptáků, která vstoupila v platnost v roce 1999. Smyslem úmluvy je přispět k zachování biologické rozmanitosti tím, že chrání druhy vodního ptactva a jejich stanoviště (včetně oblastí jejich zastávek na tahu a zimovišť).8 V roce 1973 byla přijata ve Washingtonu Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora – CITES). Pro české území je platná od roku 1992, její předmět úpravy blíže specifikuje zákon.9 Jedná se o vládní dohodu, jejímž hlavním účelem je zamezit obchodu s jedinci ohrožených druhů získaných z volné přírody a postavit mezinárodní obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami pod společnou kontrolu všech států.10 Mezinárodní obchod s ohroženými druhy rostlin a živočichů odebraných z volné přírody je podmíněn udělením povolení k vývozu a dovozu (tzv. permitů) na základě prokázání původu.11 Povolení nemůže být vydáno, pokud by odběrem rostlin nebo živočicha došlo k ohrožení jeho druhu vyhubením. Přílohou Úmluvy jsou 3 seznamy rostlin a živočichů zařazených podle závažnosti jejich ohrožení. Omezení obchodu se týká nejen živých exemplářů rostlin či živočichů, ale i jejich částí nebo výrobků z nich (kožešiny, výrobky z kůže). Ve vztahu k myslivosti je třeba zmínit právní režim pro vývoz a dovoz loveckých trofejí. Ty jsou Úmluvou považovány za věci osobní potřeby, a proto se na ně nejpřísnější kritéria nevztahují. Dodržování ustanovení Úmluvy zajišťují především celní orgány, ale podílejí se na něm i různé mezinárodní ochranářské a nevládní organizace, například Světový svaz ochrany přírody (IUCN) nebo Světový fond na ochranu přírody (WWF). Výsledkem celosvětové Konference o životním prostředí a rozvoji se stala Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention o Biological Diversity). Byla podepsána v roce 1992 Rio de Janeiru, Česká republika k ní přistoupila v roce 1994, z jejích ustanovení vychází na našem území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Podle Úmluvy se za biologickou rozmanitost (tzv. biodiverzitu) považuje: „variabilita všech žijících 8

Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 346. Zákon č. 100/2004 Sb. (zákon o obchodování s ohroženými druhy). 10 Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 345. 11 Červený J., a kol., Encyklopedie myslivosti, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 2003, s. 69. 9

12

organismů včetně suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů.“ Úmluva se mimo ochrany biologické rozmanitosti zaměřuje především na zajištění udržitelného využívání jednotlivých složek přírody a rovnoměrné využívání genetických zdrojů. Ochrana biodiverzity se uskutečňuje především prostřednictvím ochrany ekosystémů a přírodních biotopů tzv. in situ, tj. v místě jejich přirozeného výskytu, v prostředí, kde se vyvinuly. Pouze pokud to není možné, přistoupí se k realizaci opatření tzv. ex situ, což znamená provádění záchranných opatření mimo místo přirozeného výskytu, udržování jedinců v umělých podmínkách lidské péče (například v záchranných stanicích).12 V roce 1971 byla v íránském městě Ramsaru přijata Úmluva o ochraně mokřadů majících význam především jako biotopy vodního ptactva (Convention on Wetlands of International Importance Especially as Waterfowl Habitat). Konvence je z hlediska myslivosti významná především pro ochranu lovných druhů kachen a hus.13 V platnost vstoupila v roce 1975. Na území České republiky, která k ní přistoupila v roce 1990, jsou její ustanovení provedena zákonem č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny. Úmluva chápe mokřady jako zdroj hospodářských, kulturních, vědeckých a rekreačních hodnot. Ukládá signatářským státům podporovat ochranu mokřadů a druhům vodního ptactva na ně vázaných zřizováním přírodních rezervací. Státy jsou povinny zařadit alespoň jeden mokřad na tzv. Seznam mokřadů mezinárodního významu (z České republiky jsou na tento seznam zařazeny například Šumavská a Krkonošská rašeliniště). 3.2 Vztah myslivosti k právním předpisům evropským Česká republika je členem Evropské unie od roku 2004. Tak jako jiné členské státy i naše republika převedla na Evropské společenství část svých pravomocí. Toto společenství je jediným nadnárodním útvarem na světě, který přijímá vlastní legislativu. V rámci Evropské unie je ochrana přírody řešena řadou legislativních opatření (směrnicemi, nařízeními, rozhodnutími). Právní úprava myslivosti vychází především z předpisů ochrany přírody. Mezi nejvýznamnější patří Směrnice Rady č. 92/43/EEC o ochraně stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Směrnice o stanovištích) a Směrnice Rady č. 79/409/EEC o ochraně volně žijících ptáků (Směrnice o ptácích). Obě tyto směrnice jsou 12

Stejskal, V., Prosazování právní odpovědnosti v ochraně biodiverzity, Eva Rozkotová – IFEC, Praha 2006, s. 31. 13 Červený J., a kol., Encyklopedie myslivosti, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 2003, s. 69.

13

východiskem ekologické soustavy Natura 2000, jejímž záměrem je ochrana biologické rozmanitosti. Jedná se o soustavu chráněných území vytvářenou členskými státy Evropské unie. Jejím smyslem je vymezit nejhodnotnější lokality s výskytem nejvzácnějších živočišných a rostlinných druhů a významných přírodních stanovišť. V rámci soustavy Natura 2000 jsou vytvářeny dva typy území, tzv. ptačí oblasti a evropsky významné lokality. Ptačí oblasti mají podle Směrnice o ptácích vytvořit jednotlivé státy pro vybrané chráněné druhy jako nejvhodnější oblasti pro jejich ochranu. Jsou nazývány jako tzv. oblasti zvláštní ochrany ptactva (Special Protection Areas – „SPA“). 14 Ve vztahu k myslivosti jsou přílohy směrnice, které vymezují seznam druhů ptactva, které lze podle národních legislativ států za určitých okolností lovit. Podle Směrnice o stanovištích mají členské státy povinnosti vybrat tzv. evropsky významné lokality (Sites of Community Importation – „SCI“), tj. lokality s přírodními stanovišti (habitats) významnými z hlediska ochrany přírody. Na rozdíl od ptačích oblastí, které se stávají součástí soustavy Natura 2000 ihned po svém vyhlášení členskými státy, evropsky významné lokality musí být nejprve navrženy do národního seznamu a teprve poté jsou schvalovány Evropskou komisí.15 S výkonem práva myslivosti nejvíce souvisí Nařízení Rady 91/3254/EHS, které zakazuje ve státech Evropské unie používat nášlapné pasti a dovážet kožešiny a výrobky z určitých druhů živočichů pocházejících ze zemí, v nichž se k jejich odchytu používají nášlapné pasti nebo jiné lapací metody, které nejsou v souladu s mezinárodními humánními standardy odchytu zvířat do pastí. Toto nařízení souvisí zejména s problematikou pytláctví. Dovoz a vývoz volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin do a ze Společenství upravuje Nařízení Rady č. 97/338/EHS o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi. Jde o nařízení vycházející z principů Mezinárodní úmluvy „CITES“, které bylo do české právní úpravy transformováno zákonem.16 Na území Evropské unie reguluje prostřednictvím povolovacího režimu obchod s exempláři živočichů a rostlin vyjmenovaných v přílohách nařízení. Důležitou pro oblast myslivosti se stala Směrnice Rady č. 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní. Přinesla především úpravu podmínek pohybu zbraní a střeliva na území Společenství. Do práva České republiky byla transformována zákonem č. 119/2002 Sb. o zbraních. Na jejím základě ustanovení § 49 zákona o zbraních upravuje podmínky 14

Území „SPAs“ musí být vybrána podle mezinárodních ornitologických vědeckých kritérií – srov. Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 359. 15 Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 360. 16

Zákon č. 100/2004 Sb. (zákon o obchodování s ohroženými druhy).

14

vydávání tzv. Evropského zbrojního pasu. K dalším předpisům dotýkajícím se právní úpravy myslivosti patří například směrnice upravující problematiku trichinelózy, Směrnice č. 95/45/EHS upravující zdravotní aspekty ulovení zvěře a nakládání se zvěřinou nebo Směrnice č. 92/118/EHS, o trofejích, která upravuje pravidla související s obchodováním s trofejemi (zejména opatření k předcházení šíření nákaz). 3.3. Mezinárodní spolupráce Na poli ochrany přírody i samotné myslivosti vznikla řada mezinárodních organizací. Jejich význam spočívá především v ochraně a mysliveckém využívání zvěře jako přírodního bohatství, ale i v participaci na přípravě a přijímání mezinárodních úmluv a jiných předpisů. Členové těchto uskupení vzájemně spolupracují na projektech na úrovni státní správy i na úrovni samosprávy, zejména klubů loveckých psů nebo sokolníků. Myslivci si v rámci jimi pořádaných konferencí a vzdělávacích kurzů vyměňují své zkušenosti a získané informace mohou uplatnit při výkonu práva myslivosti na národní úrovni. Myslivecké a kynologické organizace působící na území České republiky jsou členy několika důležitých mezinárodních organizací. Nejvýznamnější organizací v oblasti myslivosti je Mezinárodní rada pro lov a ochranu zvěře (Conseil International de la Chasse et de la Conservation du Gibier – CIC) se sídlem ve Vídni. Náplní činnosti této nevládní neziskové organizace je především projednávání otázek týkajících se myslivosti, udržitelného lovu, ochrany zvěře a zachování jednotlivých druhů zvěře v celosvětovém měřítku. Vede své členy k dodržování mysliveckých tradic a udržení regionálních mysliveckých a loveckých kultur. CIC byla založena v roce 1930 v Paříži, jedním ze čtyř zakládajících členů bylo i Československo. V letech 1990 až 1993 se na řízení CIC jako viceprezident podílel pan prof. Ing. Josef Hromas, CSc. Na Valném shromáždění pořádaném v roce 1998 v České republice byl přijat Etický kodex myslivosti. Členem organizace jsou nejen státy (zastoupené ministerstvy, univerzitami či mysliveckými organizacemi), ale i jednotlivci (zastoupení například vědeckými odborníky). V současné době má více než osmdesát členů. Svou činnost organizuje do odborných komisí. Asi nejznámější z nich je Komise pro výstavy a trofeje, která se zabývá mimo jiné i metodami bodového hodnocení trofejí a pořádáním mezinárodních výstav trofejí.17 CIC se často podílí

17

Šeplavý P., Růžička J., Pondělíček J., Myslivost v České republice, Ministerstvo v zemědělství, Praha. s. 41.

15

na různých projektech pořádaných na záchranu ohrožených druhů zvěře. Sokolnická komise CIC podporovala například projekt sokola stěhovavého hnízdícího na stromech v Německu nebo zachování koroptví v Irsku.18 Provozuje i vlastní Nadaci na ochranu zvěře. Především na území Evropy působí další významná organizace z prostředí myslivosti. Jedná se o Federaci organizací pro myslivost a ochranu volně žijící fauny v Evropské unii (The European Federation of Associations for Hunting & Conservation – FACE) se sídlem v Bruselu. Jak už její název napovídá, jejím cílem je především obhajovat zájmy mysliveckých organizací a získávat podporu pro myslivost v institucích Evropské unie. Byla založena v roce 1977 a českou myslivost v ní zastupuje od roku 1991 Českomoravská myslivecká jednota. Členskou základnu tvoří svazy jednotlivých států. Přestože federace prosazuje zájmy na evropské půdě, členství v Evropské unii není podmínkou vstupu. Snaží se propagovat myslivost jako nástroj pro trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů, zachování druhů zvěře a zlepšování jejího přírodního prostředí. Podílí se rovněž na vytváření mezinárodních programů pro ochranu a péči o zvěř.19 Mezinárodní kynologická federace (Fédération Cynologique Internationale – FCI) byla založena v roce 1911 v Bruselu. Zabývá se plemeny psů a kynologií jako celkem, zejména registruje a uznává standardy všech čistokrevných plemen psů a vytváří rámcovou úpravu předpisů o řízení jejich chovu.20 FCI rozlišuje celkem deset skupin plemen psů. Jednou z nich jsou i ohaři, kteří patří k nejčastěji využívaným psům v myslivosti. Chovatelské kluby jednotlivých států jsou zastoupeny v FCI národními kynologickými organizacemi. V České republice je touto zastřešující organizací Českomoravská kynologická unie. FCI je pořadatelem mnoha mezinárodních výstav plemen psů. Mezinárodní asociace pro sokolnictví a ochranu dravců (International Association for Falconry and Conservation of Birds of Prey – IAF) je mezinárodní nevládní organizací reprezentující sokolnictví po celém světě. Od roku 1968 propaguje sokolnictví jako umění lovu s dravci, nahlíží na něj jako na tradiční kulturu. Podílí se na přípravě mezinárodních smluv v této oblasti. Zabývá se ochranou dravců i jejich stanovišť, podporuje ekologické

18

Podrobněji k projektům viz http://www.cic-wildlife.org/index.php?id=110, 15.02.2013.

19

Více viz http://www.face.eu/, 15.02.2013.

20

Více viz http://www.fci.be, 15.02.2013.

16

projekty a veterinární výzkum.21 V současné době sdružuje 70 sokolnických klubů ze 48 zemí. Členem IAF je i Klub sokolníků působící při Českomoravské myslivecké jednotě. Myslivosti se v určitých aspektech týká činnost i dalších mezinárodních organizací, které se zaměřují primárně na ochranu přírody v globálním měřítku nebo jiných s myslivostí souvisejících odvětví.

Ochranu divoké přírody podporuje především Světový fond na

ochranu přírody (World Wildlife Fund for Nature, dříve známý pod názvem World Wildlife Fund – WWF) a Mezinárodní svaz pro ochranu přírody (International Union for Conservation of Nature – IUCN). Spojuje je snaha o zachování biodiverzity a prosazení spravedlivého udržitelného využívání přírodního bohatství včetně zvěře. IUCN vydává tzv. červený seznam ohrožených druhů (IUCN Red List). Sdružuje státy, mezinárodní a národní nevládní organizace. Zajištěním plnění závazků vyplývajících z členství České republiky je u nás pověřeno Ministerstvo životního prostředí. Z organizací působících na našem území je členem IUCN například Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.22 Mysliveckým obhospodařováním zvěře především v rozvojových zemích se zabývá Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organisation – FAO). S myslivostí souvisí i činnost Mezinárodního svazu lesnických výzkumných ústavů (International Union of Forest Research Organisation – IUFRO). Členem tohoto svazu je u nás Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti zřízený Ministerstvem zemědělství, jehož činnost spočívá především ve vedení výzkumných projektů v oblasti lesního hospodářství. Strukturu ústavu tvoří několik útvarů. Útvar myslivosti řeší projekty úprav managementu populací zvěře v návaznosti na legislativu a zabývá se i poradenskou činností v oblasti ochrany lesa před škodami působenými zvěří.

21

Více viz http://www.iaf.org, 15.02.2013.

22

Více o členství a působení České republiky v IUCN viz http://www.mzp.cz/cz/svetovy_svaz_ochrany_prirody, 15.02.2013.

17

4. Platná právní úprava myslivosti Základním východiskem právní úpravy myslivosti jako součásti práva životního prostředí jsou normy nejvyšší právní síly, tedy Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Již preambule Ústavy proklamuje odhodlání střežit zděděné bohatství a ustanovení čl. 7 Ústavy toto vyjádření specifikuje zakotvením povinnosti státu přírodní bohatství chránit. Základní práva a povinnosti ve vztahu k životnímu prostředí upravuje ustanovení čl. 35 Listiny, které mimo jiné přiznává právo každého na příznivé životní prostředí. Zároveň ukládá povinnost při výkonu svých práv neohrožovat a nepoškozovat životní prostředí, přírodní zdroje a druhové bohatství přírody nad míru stanovenou zákonem. Tuto klauzuli konkrétně provádějí jednotlivé zákony na úseku ochrany životního prostředí, včetně zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Současná právní úprava myslivosti je obsažena v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, který nabyl účinnosti dne 1. července 2002 (s výjimkou dvou ustanovení).23 Zákon vyzdvihuje především ochranu zvěře a myslivosti. Zdůrazňuje význam kvalitních životních podmínek zvěře a přizpůsobuje pojetí myslivosti požadavkům práva Evropské unie na ochranu volně žijících živočichů. Poprvé zavádí definici chovu zvěře a pravidla hodnocení kvality chované zvěře. Výrazným způsobem posiluje práva vlastníků při rozhodování o vzniku a hospodaření v honitbách. V oblasti řízení myslivosti upravuje státní podporu mysliveckého hospodaření a spolkové myslivosti a vylučuje státní správu z vlivu na myslivecké plánování. Stanovuje sankce za porušení právních norem v oblasti myslivosti a možnosti kontroly a dozoru nad výkonem práva myslivosti. Zákon se skládá z deseti částí. V generální klauzuli je vymezen výčet oblastí, které jsou předmětem úpravy zákona. Kromě výše zmíněného chovu zvěře a zlepšování životních podmínek zvěře se zákon dále věnuje ochraně zvěře, právním poměrům honebního společenstva, lovu zvěře včetně následné kontroly ulovených kusů, mysliveckému hospodaření, státní správě na úseku myslivosti a problematice náhrad škod způsobených zvěří a na zvěři. V ustanovení § 2 zákon definuje nejdůležitější pojmy. Myslivost chápe jako činnost, která je prováděna v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému. V souladu se středoevropským pojetím myslivosti též zmiňuje její význam jako spolkové 23

Viz ustanovení § 45 odst. 1 písm. l), § 45 odst. 1 písm. w) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

18

činnosti, jejímž cílem je přispět k zachování zvyků a tradic české myslivosti jako součásti národního kulturního dědictví. Nejde jen o zájmovou činnost a lovectví, ale o právně opodstatněnou činnost, aktivní ochranu přírody a zvěře. Zvěří rozumíme obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů, kteří jsou za zvěř označeni v ustanovení § 2 písm. c) a písm. d) zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., v platném znění. Nadále nejsou užívány pojmy vyskytující se v předchozí právní úpravě (například označení zvěř škodná nebo rozlišení na zvěř srstnatou a zvěř pernatou). Základní rozdělení zvěře vychází ze stupně ochrany a biologie zvěře (členění na savce a ptáky). Současný zákon o myslivosti tak třídí zvěř do dvou skupin – na zvěř,

kterou

lze

obhospodařovat

lovem

a

zvěř,

kterou

nelze

lovit.

tzv. obhospodařovatelnou lovem lze lovit v zákonem stanovených dobách lovu.

24

Zvěř

Ze savců

jsou v praxi nejčastěji loveni prase divoké (Sus scrofa), srnec obecný (Capreolus capreolus), zajíc polní (Lepus europaeus) a jako tzv. škodná zvěř liška obecná (Vulpes vulpes). Z pernaté zvěře pak především bažant obecný a kachna obecná. Ustanovení § 2 písm. c) obsahuje taxativní výčet druhů zvěře, „které nelze lovit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, nebo druhy zvěře, které jsou zvláště chráněnými živočichy podle zvláštních právních předpisů a nebyla-li k jejich lovu povolena výjimka podle těchto předpisů“. Výjimku k lovu uděluje orgán ochrany přírody. Pokud je třeba povolit lov některého druhu zvěře obhospodařovatelné lovem mimo stanovenou dobu lovu, výjimku povolí příslušný orgán státní správy myslivosti.25 Je třeba zdůraznit, že na veškeré druhy zvěře bez rozdílu se vztahují ustanovení zákona o chovu a ochraně zvěře. Ustanovení zákona naproti tomu nelze aplikovat na druhy „zvěře“ ve farmových chovech, neboť ty jsou považovány za hospodářská zvířata. Právo výkonu myslivosti je právem, na jehož základě může držitel honitby realizovat činnosti, které jsou obsahem práva myslivosti. Honebními pozemky jsou všechny pozemky, které nejsou v zákoně v ustanovení § 2 písm. e) vyjmenovány jako nehonební. Všechny honební pozemky musí být součástí určité honitby. Za honitbu považujeme soubor souvislých honebních pozemků, které byly pověřeným orgánem státní správy myslivosti uznány honitbou ve správním řízení. Právem myslivosti se podle ustanovení § 2 písm. h) rozumí „souhrn práv 24

Vyhláška č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu, ve znění pozdějších předpisů. 25

Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 414.

19

a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků.“ Mezi právem myslivosti souvisejícím s držbou honebního pozemku a výkonem myslivosti v dané honitbě je rozdíl.26 Právo myslivosti náleží každému vlastníkovi honebního pozemku. V zákoně je vymezeno, jakým způsobem je možné s tímto právem naložit. Osobu vykonávající právo myslivosti v honitbě označujeme jako tzv. uživatele honitby. Ten má mimo jiné i právo přivlastňovat si ulovenou zvěř. Volně žijící zvěř je přírodním bohatstvím, není nikým vlastněna, nicméně nejde o typický případ věci nikoho (ve smyslu tzv. res nullius uplatňované římském právu), neboť se může stát vlastnictvím toho, kdo ji jako první legálně uchopí (uloví). Za prvního „uchopitele“ může být považována jen osoba k tomu oprávněná zákonem, nikoli pytlák.27 Osoba, která zvěř uloví, nemá ze zákona nárok na tzv. lovecké právo nebo trofej (tj. určitou část zvěře – například paroží), ty ze zákona připadají uživateli honitby. Nicméně na základě mysliveckých zvyků vyjmenovaných například v Mysliveckém řádu vydaném Českomoravskou mysliveckou jednotou jsou tradičně poskytovány lovci. Podstatou myslivosti je hospodaření se zvěří jako volně žijícími živočichy. Proto je v této souvislosti třeba rozlišovat mezi pojmy „zvíře“ a „volně žijící živočich“. Obecně se zvíře podle doposud účinného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, považuje za věc v právním smyslu (tzv. věc svého druhu – sui generis) a může být předmětem vlastnického práva za předpokladu, že je věcí „ovladatelnou“ (v praxi to znamená, že jde o zvíře, které je v držení nebo chovu člověka). Volně žijící živočich28 (zvěř) naproti tomu nemůže být ani ve vlastnictví státu ani vlastníka pozemku, na němž se zdržuje. Může se však stát předmětem vlastnictví, pokud si jej někdo legálně přivlastní, tj. uloví na základě legálního výkonu mysliveckého práva. Další jednotlivé atributy práva myslivosti, tj. chov a ochrana zvěře jsou upraveny v jednotlivých kapitolách diplomové práce včetně vymezení pojmů s nimi souvisejících (obora, bažantnice, apod.). Zákon o myslivosti provádí několik vyhlášek Ministerstva zemědělství. Jedná se zejména o vyhlášku č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti; vyhlášku č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu; vyhlášku č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních 26 27

Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 51. Viz důvodová zpráva k zákonu č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

28

Definice viz § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

20

a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd; vyhlášku č. 7/2004 Sb., o posouzení podmínek pro bažantnice a o postupu, jakým bude vymezena část honitby jako bažantnice a vyhlášku č. 553/2004 Sb., o podmínkách vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Myslivost úzce souvisí s mnoha dalšími obory, je třeba ji chápat v návaznosti na další právní předpisy, které se jakýmkoli způsobem provozování myslivosti dotýkají, včetně právních předpisů evropských a mezinárodních smluv.

21

4.1 Honitby Zvěř žije na celém území našeho státu, ale jejím bezprostředním životním prostředím jsou konkrétní honitby. V praxi je dělíme na volné (uměle neohraničené) a speciální, ve kterých jsou vybrané druhy zvěře chovány ve vyšších populačních hustotách (obory).29 Kvalitu honiteb ovlivňují především přírodní a klimatické podmínky. Prostřednictvím právních norem je možné do určité míry ovlivnit velikost a ohraničení honiteb. Hlavním cílem myslivecké péče je chránit životní prostředí v honitbách. Kvalitu životních podmínek zvěře v konkrétních honitbách posuzují orgány státní správy myslivosti, které stanovují tzv. jakostní třídy honiteb.30 Pro optimální výsledky chovu je třeba vytvářet honitby stálých velikostí, tvarů a hranic, které jsou vhodné pro chov v nich žijících druhů zvěře. Honitby se rozkládají na lesních pozemcích a na pozemcích zemědělského půdního fondu.31 V minulosti bylo právo myslivosti pojato jako reálné, tj. spojené s vlastnictvím pozemku. Od této úpravy se postupem času ustoupilo. V dnešní době jsou obvykle majitelé honebních pozemků odlišní od uživatelů honiteb. Ne vždy jsou práva vlastníků ze strany uživatelů honiteb respektována, což by mohlo vést ke komplikacím při uzavírání nových nájemních smluv v roce 2013, kdy uplyne sjednaná doba nájmu v převážné většině honiteb. 4.1.1 Právní vymezení honiteb Honitbou rozumíme prostor, v němž je povoleno vykonávat právo myslivosti. Právo myslivosti je chápáno jako souhrn práv a povinností ve vztahu k volně žijící zvěři. K jeho výkonu je možno v nezbytné míře užívat honebních pozemků. Výkon práva myslivosti neplyne přímo z vlastnického práva, závisí na splnění dalších podmínek.32 Za honební pozemky se považují všechny pozemky, které nejsou označeny zákonem za nehonební. Na nehonebních pozemcích není výkon práva myslivosti povolen. Jsou taxativně vypočteny v ustanovení § 2 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Nemohou být součástí 29

Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 200.

30

Jakostní třída honitby (I. – IV.) je stupeň její úživnosti, stanovuje se podle množství potravních příležitostí pro zvěř, které daná honitba nabízí (§ 2 písm. l). 31

Pozemky určené k plnění funkcí lesa viz § 3 zákon č. 289/1995, o lesích a o změně a doplnění některých zákonů; zemědělský půdní fond viz § 1 zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu. 32

Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3006/2000.

22

honiteb, regulace zvěře na jejich území musí být povolena orgánem státní správy myslivosti. Nehonebními pozemky jsou například pozemky v zastavěném území obce a zahrady. Zákon v ustanovení § 17 odst. 2 upravuje případy, kdy lze prohlásit pozemek za nehonební. Honitba musí být tvořena souborem souvislých pozemků. Souvislost je dána, je-li možné se dostat z jednoho pozemku na druhý, aniž by přitom došlo k překročení cizího pozemku. Honitby mohou být tvořeny pozemky jednoho nebo více vlastníků. Pokud vlastník pozemků vykonává právo myslivosti na svých pozemcích sám, hovoříme o tzv. honitbě vlastní. Honitbu tvořenou pozemky více vlastníků, kteří se dohodli na vzniku honebního společenstva a požádali o uznání honitby, nazýváme společenstevní honitbou.

4.1.2 Honební společenstvo Honební společenstvo je právnickou osobou založenou na základě ustanovení § 19 zákona o myslivosti. Zakládá se jako účelové sdružení osob, které zajišťuje samo výkon práva myslivosti nebo honitbu pronajme. Členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci souvislých honebních pozemků, jejichž výměra v součtu dosahuje výměry požadované pro vznik společenstevní honitby. Honební společenstvo se nestává vlastníkem honebních pozemků, ty zůstávají nadále ve vlastnictví jednotlivých členů. Zákon nevylučuje, aby člen honebního společenstva vlastnil i honební pozemky v obvodu jiné honitby a byl tedy současně členem dalšího honebního společenstva. Člen honebního společenstva může ze společenstva jednostranně vystoupit. V případě převodu vlastnického práva k honebním pozemkům, které jsou součástí společenstevní honitby, členství v honebním společenstvu zaniká. Nabyvatel těchto pozemků se stává automaticky členem honebního společenstva, ledaže do 30 dnů písemně oznámí honebnímu společenstvu, že si členem nepřeje být. Návrh na registraci honebního společenstva společně s návrhem na uznání společenstevní honitby podává tzv. přípravný výbor, který vytvářejí alespoň dva vlastníci honebních pozemků starší 18 let. Přestože to zákon v ustanovení § 20 výslovně neuvádí, členem přípravného výboru mohou být i pověření zástupci právnických osob, které jsou vlastníky honebních pozemků. K návrhu na registraci honebního společenstva je třeba přiložit vyjmenované dokumenty.33 Rozhodnutí o registraci vydává obecní úřad obce s rozšířenou

33

Viz ustanovení § 19 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

23

působností ve správním řízení34, které je spojeno zároveň s řízením o uznání společenstevní honitby. Dnem registrace vzniká tedy nejen honební společenstvo, ale i společenstevní honitba. Orgán státní správy myslivosti zapíše společenstvo do rejstříku honebních společenstev. Činnost honebního společenstva upravují stanovy. Orgány honebního společenstva jsou valná hromada, honební starosta a honební výbor. Valnou hromadu je oprávněn svolávat a řídit honební starosta zpravidla jednou ročně. Na žádost členů může být svolána i mimořádná valná hromada. Otázky spadající do její působnosti upravuje ustanovení § 22 odst. 1 zákona. Je schopná se usnášet, když je přítomna nadpoloviční většina členů. Váha hlasů se určuje podle výměry honebních pozemků. Za každý i započatý hektar výměry honebního pozemku, který v honitbě vlastní, přísluší členovi honebního společenstva jeden hlas.35 Považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do patnácti dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do tří měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady. V tomto případě jde o lhůtu prekluzivní (propadnou).36 V případě, že má honební společenstvo více než deset členů, je povinno ustanovit honební výbor. Skládá se z honebního starosty, honebního místostarosty a dalších členů. Honebního starostu volí valná hromada na dobu deseti let. Jeho funkce je upravena v ustanovení § 23 zákona o myslivosti. Honební starosta je statutárním orgánem honebního společenstva, obstarává všechny jeho záležitosti. Vykonává svou působnost s péčí řádného hospodáře a odpovídá honebnímu společenstvu za škodu, kterou způsobil porušením právních povinností. Může jím být kterákoli fyzická osoba, zpravidla je však volen z členů honebního společenstva. Honební společenstvo zaniká dnem výmazu z rejstříku honebních společenstev. Důvody zrušení honebního společenstva stanoví zákon. Za své závazky odpovídá společenstvo celým svým majetkem. Členové honebního společenstva ručí za závazky společenstva podle výměry svých honebních pozemků, které tvoří honitbu. Před zánikem honebního společenstva se provede jeho zrušení s likvidací. Na likvidaci jeho majetku

34

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

35

Nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. Pl. ÚS 34/03, bod 110.

36

Marným uplynutím lhůty právo zaniká – viz Knappová M., Švestka J., Dvořák J. a kol. Občanské právo hmotné, 4. vydání, ASPI a.s., Praha 2005, s. 297 a násl.

24

a závazků se použijí přiměřeně předpisy o likvidaci majetku a závazků obchodních společností.37 4.1.3 Zásady tvorby honiteb Honitby by měly být vytvářeny především s ohledem na zájmy chovu zvěře. Chov je jedním z nejvýznamnějších atributů práva myslivosti, který je možno naplnit jen v případě, že území honiteb nebude neustále měněno s proměňujícími se názory vlastníků honebních pozemků na vzájemné uspořádání vztahů.38 Při tvorbě honiteb se nepřihlíží k hranicím katastrálních území ani jiných správních obvodů (krajů, obcí). Hranice honiteb by se měly krýt s přírodními hranicemi, které jsou v terénu snadno viditelné (například vodní toky, cesty). Z chovatelského hlediska se nepovažují za vhodné hranice tvořené rozhraním zemědělských a lesních pozemků. Aby mohla být honitba uznána, musí honební pozemky dosahovat minimální výměry honitby. Pro honitbu je stanovena zákonem minimální výměra 500 ha, pro oboru 50 ha. Každý honební pozemek musí být součástí nějaké honitby, neboť zákon o myslivosti nezná pojem tzv. „myslivosti v klidu“. Honební pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici. 4.1.4 Řízení o uznání honiteb Návrh na uznání honitby podává jednotlivý vlastník honebních pozemků (u honitby vlastní) nebo honební společenstvo (u honitby společenstevní). Dokumenty, které je třeba připojit k návrhu, jsou vypočteny v ustanovení § 18 odst. 6 zákona o myslivosti. Specifická je situace u návrhu na uznání obory (nebo honitby s bažantnicí). Navrhovatel musí předložit orgánu státní správy myslivosti kromě jiného studie o vhodnosti přírodních a jiných podmínek pro intenzivní chov zvěře, projekt chovu a vyjádření veterinárních orgánů a orgánů na ochranu zvířat proti týrání.39 Samotný průběh řízení o uznání honitby upravuje ustanovení § 29 zákona o myslivosti. Příslušným orgánem státní správy myslivosti je ten, v jehož

37

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

38

Důvodová zpráva k zákonu č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

39

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (veterinární zákon); zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

25

správním obvodu leží největší část honebních pozemků navrhované honitby. Honitba vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby. 4.1.5 Držitel a uživatel honitby Za držitele honitby se považuje osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána. Jde tedy o vlastníka honebních pozemků nebo o tzv. honební společenstvo. Uživatelem honitby je osoba, která v honitbě vykonává právo myslivosti. Tou může být v praxi buď držitel honitby (honitbu využívá sám), nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajal. Držitel honitby má povinnost se do 60 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby rozhodnout o způsobu jejího využití. Buď bude v honitbě vykonávat právo myslivosti sám na vlastní účet anebo honitbu pronajme. Poskytnout honitbu do pronájmu lze v souladu s ustanovením § 32 odst. 3 zákona o myslivosti jen české fyzické osobě, která je držitelem platného loveckého lístku, mysliveckému sdružení založenému podle zákona o sdružování občanů40 nebo české právnické osobě, která na daných honebních pozemcích zemědělsky či lesnicky hospodaří. Je zakázáno pronajmout jen část honitby, není umožněn ani podnájem. Smlouva o nájmu honitby je uzavírána písemnou formou striktně na dobu deseti let. Úprava nájemného a jeho výše je na dohodě stran, zákon podrobnosti nestanoví. Změní-li se držitel honitby, přejdou oprávnění a povinnosti vyplývající ze smlouvy na nového majitele. Smlouva o nájmu honitby zaniká z důvodů vyjmenovaných v zákoně. Na právní problematiku smlouvy o nájmu honitby se subsidiárně uplatní právní předpisy upravující obecně institut nájemní smlouvy.41 4.1.6 Změna a zánik honiteb Orgán státní správy myslivosti může v souladu s § 31 povolit změnu honitby vyrovnáváním hranic nebo výměnou honebních pozemků za předpokladu, že to vyžadují zásady řádného mysliveckého hospodaření. Rozlišujeme zánik honitby dobrovolný v souvislosti se zrušením, sloučením nebo rozdělením honitby na žádost jejích držitelů a zánik nedobrovolný jako důsledek zrušení honebního společenstva. K zániku honitby dochází i v dalších případech vyjmenovaných zákonem.42 40

Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.

41

Viz ustanovení § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

42

Viz ustanovení § 31 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

26

4.2 Lov zvěře Lov zvěře byl postupem vývoje lidstva povýšen z potřeby obstarání potravy na záměrnou hospodářskou činnost. Výsledek lovu závisí do určité míry na kvalitě péče o zvěř a jejím chovu. Současná moderní krajina ovlivněná činnostmi člověka se už mnohdy nedokáže sama bránit. Lov je potom i nutnou regulací malých a velkých šelem, živočichů, kteří způsobují škody na lesních a polních porostech. Je prostředkem k udržování optimálních stavů zvěře. Pojem lov není na rozdíl od slovenské právní úpravy v zákoně o myslivosti ani v prováděcím právním předpise definován. Zákon pouze vymezuje podmínky, které musí splňovat osoba lovce, vyjmenovává druhy lovné zvěře, určuje doby lovu a zakázané způsoby lovu. Další požadavky, které musí osoba vykonávající lov splnit, upravuje zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních, v platném znění. Lov musí být prováděn v souladu s mysliveckou etikou, zásadami ochrany přírody a ochrany zvířat proti týrání. 43 Myslivecké zásady, které je třeba dodržovat při lovu zvěře, jsou již mnoho let předávány mezi generacemi myslivců ústní formou a bývají zakotveny i v řádech mysliveckých organizací, jejich porušení má však odraz obvykle jen v rovině morální. 4.2.1 Obecné podmínky lovu Lovná zvěř Zvěř je považována za obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů. Je možné lovit jen zákonem vyjmenované druhy zvěře. V ustanovení § 2 písm. d) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, jsou taxativně vypočteny druhy zvěře, které lze tzv. obhospodařovat lovem. Naproti tomu v ustanovení § 2 písm. c), jsou uvedeny druhy, které nelze lovit, protože jsou slovy dřívější terminologie považovány za tzv. „hájené“. Jde o druhy zvláště chráněné podle zvláštních právních předpisů

44

nebo je

jejich lov zakázán vyhlášenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. Orgán ochrany přírody může v případě potřeby povolit výjimku ze zákazu lovu této zvěře. Lze požádat o povolení lovu orgán ochrany přírody i o umožnění lovu jiných živočichů než 43

Viz zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

44

Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve spojení s vyhláškou č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

27

zvěře (zpravidla půjde o druhy v přírodě nežádoucí). Tento odlov může pak za stanovených podmínek uskutečnit jen osoba oprávněná zákonem o myslivosti, tj. myslivecká stráž, myslivecký hospodář nebo jiný držitel loveckého lístku, který byl těmito osobami pověřen. Lovit zvěř lze jen na honebních pozemcích. V případě, že je třeba regulovat stavy určitého druhu zvěře na nehonebních pozemcích, je třeba požádat o povolení příslušný orgán státní správy myslivosti.

Doba lovu Jednotlivé druhy zvěře je možné lovit buď po celý rok, nebo ve stanovené době lovu. Dobou lovu se rozumí určité období v roce (např. několik měsíců) nebo denní či noční doba, kdy se smí určitý druh zvěře lovit (například kachnu divokou lze lovit od 1. září do 30. listopadu). Smyslem stanovení konkrétních dob lovu je především zajištění ochrany zvěře v období rozmnožování. Jednotlivé doby lovu jsou upraveny vyhláškou č. 245/2002, Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu. Povolit lov mimo doby lovu může na základě návrhu uživatele honitby orgán státní správy myslivosti. V praxi jde zpravidla o případy lovu pro vědecké nebo výcvikové účely (například výcvik loveckých psů nebo dravců) nebo lov či odchyt poraněné zvěře. Při lovu je třeba vždy respektovat základní zásady ochrany zvěře s cílem zachování jednotlivých druhů zvěře v přírodě, proto jsou právními přepisy stanovena další omezení lovu (například v jedné honitbě lze lovit zajíce polního jen jedenkrát v roce) nebo naopak rozšířena oprávnění lovit určité druhy zvěře v oblastech, kde se vyskytují ohrožené druhy zvěře (například v oblastech chovu tetřeva hlušce lze celoročně lovit prase divoké). Vyhláškou jsou stanoveny u některých druhů zvěře výjimky ze základní doby lovu pro určitý způsob lovu45 nebo z důvodu ochrany zemědělských plodin.46 Speciální právní úprava byla přijata pro oblast letišť, na nichž lze celoročně lovit všechny druhy zvěře, které by mohly ohrozit bezpečnost leteckého provozu. Způsob lovu V platném zákoně o myslivosti nejsou definovány způsoby lovu, v praxi se však rozlišuje lov osamělý (například čekaná, slídění) a lov společný, tj. lov, jehož se účastní 45

Například odlišná doba lovu zajíce polního pro lov loveckým dravcem nebo pro lov odchytem.

46

Například odlišná doba lovu zajíce polního na oplocených vinicích.

28

nejméně tři střelci a nejméně jeden lovecky upotřebitelný pes (například kruhový hon, naháňka). Mezi zvláštní způsoby lovu řadíme norování a sokolnictví, odchyt zvěře (u bažantů, zajíců) a lapání (u šelem). V užším smyslu rozumíme způsobem lovu soubor prostředků, jimiž je možné zvěř lovit. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, taxativně vyjmenovává v ustanovení § 45 zakázané způsoby lovu. Můžeme je rozdělit do několika skupin – zákazy vztahující se k používání zbraní, nábojů a loveckých pomůcek (trávit zvěř jedem, lov do želez nebo zakázanými zbraněmi), zákazy týkající se používání loveckých psů, zákazy týkající se způsobů lovu a místa lovu (lovit zvěř v době nouze ve vzdálenosti menší než 200 m od krmelců a slanisek, ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby). Další zákazy upravují související právní předpisy

47

a myslivecké řády mysliveckých organizací (například

zákaz střílet zvěř nedospělou nebo zvěř v loži).48 Zákaz určitého způsobu lovu může vyplývat i z mezinárodních dokumentů, například zákaz používání olověných brokových nábojů na základě tzv. Bernské úmluvy.49 Smyslem stanovení zakázaných způsobů lovu je znemožnit nebo alespoň ztížit pytláctví (například zákaz používání automatických zbraní). Ze zakázaných způsobů lovu není orgán státní správy myslivosti oprávněn obecně poskytovat výjimky, nicméně v zákonem stanovených případech některé zakázané způsoby lovu neplatí.50 Dohledávka Při lovu musí být respektovány zásady ochrany zvířat proti týrání, proto má uživatel honitby povinnost zajistit tzv. dohledávku zvěře postřelené nebo jinak zraněné. V předchozí právní úpravě byly rozlišovány dle myslivecké terminologie tzv. dosled (spárkaté zvěře) a dohledávka (drobné zvěře), současná právní úprava spojuje tyto činnosti pod jeden termín. Dohledává se i zvěř, která přeběhla nebo přeletěla do cizí honitby nebo na nehonební pozemky. Podle toho se rozlišuje dvojí režim provádění dohledávky. Na pozemky cizích honiteb nebo neoplocené nehonební pozemky mohou osoby provádějící dohledávku vstupovat po předchozím vyrozumění uživatele honitby, popřípadě vlastníka či nájemce daných

47

Viz zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu týrání, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů. 48 49

PENZUM Základy znalostí z myslivosti, DRUCKVO, 2006, s. 59. Úmluva o ochraně planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva).

50

Viz ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

29

pozemků, zatímco na oplocené nehonební pozemky mohou vstupovat pouze s jejich souhlasem. V případě, že by vlastník nebo nájemce tento souhlas neudělili, přechází na ně povinnost provést dohledávku a dohledanou zvěř uživateli honitby předat, neboť vlastnictví k dohledané zvěři náleží uživateli té honitby, ze které zvěř přeběhla nebo přeletěla. Za škodu způsobenou při dohledávce odpovídá uživatel honitby. Používání loveckých psů a loveckých dravců Uživatel honitby je ze zákona povinen držet a v honitbě používat lovecké psy a za splnění stanovených předpokladů je oprávněn používat k lovu loveckého dravce. Podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, se loveckým psem se rozumí „pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací s průkazem původu, který složil příslušnou zkoušku z výkonu.“ Myslivecká kynologie mezi tradiční plemena loveckých psů zařazuje ohaře, slídiče, honiče, barváře a norníky a přinašeče. Počty psů stanovené pro jednotlivé typy honiteb jsou upraveny vyhláškou.51 Při určování počtu psů pro jednotlivé honitby by mělo být přihlédnuto k tomu, který druh zvěře má být v honitbě loven. V předchozí právní úpravě byl ve vztahu k loveckým psům upraven pojem tzv. lovecká upotřebitelnost.52 Lovecká upotřebitelnost se posuzuje na zkouškách psů z výkonu. Předpisem, v němž jsou všeobecně upraveny podmínky pro zkoušky z výkonu loveckých psů, je Zkušební řád. Zkouškami ohařů jsou tzv. podzimní zkoušky, lesní zkoušky, všestranné zkoušky a speciální zkoušky z vodní práce. Na základě výsledků těchto zkoušek se může pes kvalifikovat na vrcholné soutěže, tzv. memoriály (například Memoriál Richarda Knolla a Memoriál Karla Podhajského). Veškerou kynologii na území České republiky zastřešuje Českomoravská kynologická unie (ČMKU), sdružením fyzických a právnických osob zabývajících se loveckou kynologií je Českomoravská kynologická jednota (ČMKJ). Dokumentem, kterým se řídí lovecká kynologie a upravují podmínky chovu loveckých psů je Chovatelský a zápisní řád. Jde o vnitřní předpis vydávaný ČMKU. Sokolnictví existuje déle než pět tisíc let jako umění lovu s dravými ptáky. Na světě žije přibližně 290 druhů řádu dravců, ne všechny jsou však vhodné pro sokolnický výcvik.

51

Viz ustanovení § 15 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 52

Definice viz ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 134/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti.

30

Sokolníci rozdělují dravce podle způsobu jejich letu a lovu na dravce nízkého letu (například jestřáb lesní – Accipiter gentilis) a vysokého letu (například sokol stěhovavý – Falco peregrinus), samostatnou skupinu tvoří orli. Za loveckého dravce považujeme dravce chovaného k sokolnickému využití, přičemž nemusí jít o druh zvěře uvedený v ustanovení § 2 písm. c) zákona o myslivosti. Držení a výcvik dravců je vysoce specializovanou činností, která může být vykonávána pouze osobou splňující určitou kvalifikaci. Každá fyzická osoba, která chce používat lovecké dravce v sokolnictví, musí být držitelem loveckého lístku, složit sokolnické zkoušky a být členem sokolnické organizace. Využití loveckých dravců v sokolnictví povoluje orgán státní správy myslivosti. Osoba lovící s dravcem je povinna mít u sebe průkaz dravce, tzv. evidenční kartu. Protože dravci jsou zařazeni mezi chráněné živočichy, jejich získávání jak z přírody, tak z chovů upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sokolnictví je především zájmovou činností, jako profese má v dnešní době význam především v oblasti leteckého provozu nebo v zemědělství. Aktivní sokolníky z České republiky sdružuje Klub sokolníků ČMMJ.53 Posláním klubu je provozování sokolnictví jako nedílné součásti kulturních tradic myslivosti, ochrany přírody a péče o trvalý rozvoj těchto hodnot. Na zasedání v Keni 16. listopadu 2010 připsalo UNESCO České republice na Seznam světového kulturního dědictví lidstva novou kulturní památku s názvem „Falconry, a living human heritage“, v překladu „Sokolnictví, živoucí dědictví lidstva“.54 4.2.2 Osobní podmínky lovu Každý, kdo loví zvěř, musí mít u sebe veškeré doklady, které vyjmenovává ustanovení § 46 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Lovec musí být držitelem loveckého lístku, povolenky k lovu, potvrzení o povinném pojištění, zbrojního průkazu a průkazu zbraně. Pokud loví s loveckým dravcem, je povinen mít u sebe evidenční kartu dravce. Vůdce loveckého psa by měl mít u sebe navíc průkaz o původu psa, přestože zákon to nestanoví. Veškeré uvedené doklady je lovec povinen předložit na požádání policii, orgánu státní správy myslivosti, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži, která působí v příslušné honitbě.

53

Podrobněji k podmínkám členství v Klubu sokolníků ČMMJ viz www.sokolnictvi.net, 15.02.2013.

54

Srov. Straka., B., Myslivost, č. 12/2011, s. 36.

31

Lovecký lístek Lovecký lístek je veřejnou listinou vydávanou na základě prokázání obecné a zvláštní způsobilosti. Obecnými předpoklady jsou dosažení věku šestnácti let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a uzavření povinného pojištění odpovědnosti. Po odborné stránce je vyžadováno složení některé zkoušky z myslivosti.55 Lovecký lístek vydá na základě žádosti příslušný orgán státní správy myslivosti. V případě, že osoba přestala splňovat výše uvedené podmínky, může lovecký lístek odebrat až na dobu pěti let. Rozlišujeme tři druhy loveckých lístků. Lovecký lístek pro občany České republiky vydávaný na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, lovecký lístek pro cizince na dobu určitou a lovecký lístek pro studenty odborných škol, na kterých je myslivost povinně vyučována, vydávaný během trvání jejich studia na dobu školního nebo akademického roku. Podrobnosti vydávání a odebírání loveckých lístků jsou upraveny vyhláškou.56 Zvláštní, resp. odbornou způsobilost k získání loveckého lístku prokazuje žadatel složením některé ze zkoušek z myslivosti (pro uchazeče o lovecký lístek, pro myslivecké hospodáře, vyšší odbornou mysliveckou zkoušku) nebo tím, že úspěšně vykonal zkoušku z myslivosti na vysoké škole nebo absolvoval povinný vyučovací předmět myslivost na střední či vyšší odborné škole. Potvrzení o úspěšně vykonané zkoušce z myslivosti je veřejnou listinou. Organizováním zkoušek z myslivosti jsou pověřeny myslivecké organizace s celostátní působností. Českomoravská myslivecká jednota pořádá pro zájemce o lovecký lístek přípravné kurzy, které poskytují uchazečům teoretické i praktické znalosti.

Povolenka k lovu Povolenka k lovu opravňuje svého držitele k výkonu práva myslivosti v příslušné honitbě. Vydává ji uživatel honitby a v rámci mysliveckých sdružení eviduje myslivecký hospodář. Povolenka je vystavena na jméno a je nepřenosná. Další obsahové náležitosti povolenek upravuje prováděcí vyhláška.57 Pokud se osoby účastní společného lovu, může být

55

Podrobněji § 47 odst. 3 písm. c). zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

56

Vyhláška č. 244/2002, Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 57

Viz ustanovení § 20 vyhlášky č. 244/2002, Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

32

místo povolenky k lovu vytvořen jen seznam zúčastněných osob (tzv. hromadná povolenka k lovu). Lov bez povolenky k lovu je trestným činem. Povinné odpovědnostní pojištění Každá osoba, která chce lovit zvěř, musí být pojištěna po celou dobu platnosti loveckého lístku pro případ odpovědnosti za škodu, která může být způsobena při této činnosti. V zákoně je stanoven rámec pojistných podmínek, které musí obsahovat pojistný produkt pojišťovny.58 Jedná se o tzv. pojištění osobní, proto vždy musí být prokázáno, který konkrétní myslivec škodu způsobil. V případě, že nebyl pojištěn, bude dána odpovědnost uživatele honitby. Myslivec bude odpovídat za přestupek, který je možno sankcionovat pokutou, ale i odebráním loveckého lístku. V praxi je obvyklé, že členové mysliveckých organizací (například Českomoravské myslivecké jednoty), uzavírají tzv. hromadné pojistné smlouvy s pojišťovnami. Pojistné je pak každoročně placeno současně s členským příspěvkem. Potvrzení o jeho zaplacení vyznačené do členského průkazu slouží jako doklad o povinném pojištění, kterým se každý myslivec musí na požádání prokázat oprávněné osobě. Zbrojní průkaz a průkaz zbraně Zbrojní průkaz je veřejná listina, která opravňuje fyzické osoby k nabývání do vlastnictví a držení či nošení zbraní v rozsahu skupin zbrojního průkazu. Pro výkon práva myslivosti je třeba zbrojní průkaz skupiny C (tj. k loveckým účelům). Předpoklady, které musí žadatel o vydání zbrojního průkazu splnit, stanoví zákon č. 119/2002 Sb. o zbraních, v platném znění. Zbrojní průkaz je možno vydat osobě, která je starší 18 let, bezúhonná a spolehlivá, zdravotně způsobilá, odborně způsobilá a je držitelem loveckého lístku.59 Výjimečně je možné vydat zbrojní průkaz skupiny C i osobě starší 16 let, která je žákem střední školy nebo středního odborného učiliště, v jejichž v učebních osnovách je obsažena výuka myslivosti.60 Podmínky a výklad pojmů bezúhonnosti a spolehlivosti pro účely získání 58

V případě ublížení na zdraví nebo usmrcení jiných osob je limit pojistného plnění stanoven nejméně ve výši 20.000.000 Kč a u škod na věci nejméně ve výši 500.000 Kč na jednu pojistnou událost (§ 48 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů). 59

Viz ustanovení § 18 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů.

60

Držitel zbrojního průkazu mladší 18 let pak smí se zbraní a střelivem zacházet jen pod dohledem osoby starší 21 let, která je rovněž držitelem zbrojního průkazu skupiny C nejméně 3 roky.

33

zbrojního průkazu upravuje v ustanoveních § 22 a § 23 zákon č. 119/2002 Sb. o zbraních. Odborná způsobilost se prokazuje složením zkoušky, která se skládá z části teoretické, v níž žadatel osvědčuje zejména znalost zákona o zbraních a souvisejících předpisů, nauky o zbraních a střelivu a základů první pomoci, a části praktické, která se skládá z bezpečného zacházení se zbraní a přezkoušení ze střelby na pevný cíl. Doba platnosti zbrojního průkazu je pět let, po uplynutí této doby je třeba požádat příslušný útvar policie o prodloužení na dalších pět let. V současné době je připravována novela zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, která by měla v tomto směru přinést určité změny. Zákon o zbraních stanoví povinnost registrace příslušných kategorií zbraní. Dokladem o registraci (vlastnictví ke zbrani) je průkaz zbraně, který musí mít osoba vykonávající právo myslivosti se zbraní vždy u sebe.

34

4.3 Ochrana myslivosti Vhodná péče o zvěř prováděná v souladu s mysliveckými zásadami je vždy přínosem pro ochranu přírody a krajiny a naopak racionální a zodpovědná ochrana přírody je vždy v souladu se zájmem myslivosti.61 Ochranou zvěře a myslivosti jako celku se zabývá především zákon o myslivosti, ale ustanovení týkající se ochrany zvěře jsou obsažena i v souvisejících právních předpisech na ochranu přírody a krajiny62 a právních předpisech upravujících deliktní odpovědnost na úseku myslivosti.63 Zákon o ochraně přírody a krajiny a právní předpisy vydané k jeho provedení jsou ze zákona ve vztahu k právním předpisům týkajícím se lesů a myslivosti lex specialis, což znamená, že v případě střetu jednotlivých ustanovení těchto norem bude mít přednost ustanovení obsažené v zákoně o ochraně přírody a krajiny.64

V širším pojetí rozumíme ochranou myslivosti nejen ochranu samotné zvěře,

ale také péči o ni, ochranu jejího životního prostředí, přírody a mysliveckých zařízení. Početní stavy a kvalita zvěře jsou ovlivněny charakterem jejího životního prostředí. Každý druh zvěře má jiné nároky na množství potravních, krytových a klidových příležitostí. Nezanedbatelný význam mají i možnosti hnízdní, odpočinkové a únikové.65 Ochrana zvěře je provázána na chov zvěře a myslivecké hospodaření. Jednotlivé zákony stanoví řadu povinností, které mají přispět k zachování druhů zvěře a nerušenému rozvoji myslivosti. Vzhledem k rozsahu dané problematiky se diplomová práce zaměřuje především na úpravu povinností vyplývajících ze zákona o myslivosti. 4.3.1 Výchozí principy ochrany myslivosti Současná právní úprava ochrany zvěře v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb., vychází z principů zakotvených v normách nejvyšší právní síly. V ustanovení č. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.) je upravena zásada, která říká, že „při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové

61

Hartych M., Myslivost ve službách ochrany přírody… nebo snad naopak?, Myslivost č. 12/2012, s. 10.

62

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

63

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

64

Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2003, s. 310. Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 207 – 208.

65

35

bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem“. Z tohoto principu je vyvozena povinnost každého počínat si tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožování a zraňování zvěře nebo poškozování jejích životních podmínek. Vlastnické právo nesmí být zneužito v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy, mezi něž můžeme zařadit i zájem na příznivém životním prostředí a zachování druhové rozmanitosti živočichů včetně zvěře. Výkon vlastnického práva nesmí poškozovat mimo jiné přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.66 Zákon o myslivosti v zájmu ochrany zvěře stanoví obecné zákazy a povinnosti vztahující se na každého i povinnosti určené speciálním subjektům, tj. vlastníkům domácích a hospodářských zvířat, vlastníkům pozemků a uživatelům honiteb. 4.3.2 Povinnosti na úseku ochrany myslivosti Ochranou myslivosti se podle ustanovení § 8 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., rozumí ochrana zvěře před nepříznivými přírodními vlivy, nakažlivými nemocemi,67 škodlivými zásahy lidí, volně pobíhajícími domácími zvířaty. Součástí ochrany myslivosti je i zajištění vhodných životních podmínek pro zvěř, klidu v honitbě a ochrana mysliveckých zařízení. Ochranu mysliveckých zařízení je třeba vykládat zejména jako obecnou ochranu věcí z hlediska vlastnického podle občanského a trestního zákoníku.68 Je povinností každého respektovat omezení a zákazy stanovené zákonem. Zejména je zakázáno zvěř plašit, rušit při hnízdění a kladení mláďat. Příslušný orgán státní správy myslivosti může na návrh uživatele honitby nařídit přiměřená omezení nebo zákaz vstupu do honitby, je-li to vhodné například pro vytvoření klidu pro zvěř v období odchovu mláďat.69 Vlastníci domácích a hospodářských zvířat jsou povinni zabránit volnému pobíhání zvířat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího. V opačném případě mohou být za splnění zákonem stanovených podmínek taková zvířata oprávněnou osobou usmrcena. K zabránění škodám působeným na zvěři při obhospodařování honebních pozemků je uložena povinnost vlastníkům, resp. nájemcům pozemků, informovat s dostatečným

předstihem uživatele honitby o

plánovaných

zemědělských pracích uskutečňovaných v noční době a používat při provádění těchto prací

66

Viz čl. 11 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.).

67

Povinnost bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a sledovat zdravotní stav zvířat stanoví zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů. 68

Trestný čin poškození cizí věci – § 228 č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

69

Tato omezení se však nevztahují na hospodářskou činnost vlastníků honebních pozemků.

36

zařízení určená pro plašení zvěře. V souladu s ustanovením § 11 zákona o myslivosti jsou uživatelé honiteb povinni zakládat na polích vhodné úkryty pro zvěř (například remízky) a v lesních honitbách pro zvěř zakládat políčka. Obecnou povinností uživatelů všech honiteb je provádět v době nouze opatření k záchraně zvěře, zejména řádným způsobem provozovat myslivecká zařízení určená k přikrmování zvěře (krmelce, zásypy, slaniska, napajedla).

4.3.3 Myslivecká stráž

Pro zajištění ochrany životního prostředí byl do právního systému zaveden institut veřejných stráží. V současné době existují čtyři druhy těchto stráží – stráž přírody, stráž myslivecká, rybářská a lesní. Nejde o orgány státní správy, ale o pracovníky těchto orgánů či státních organizací, případně o další fyzické osoby, které jsou do funkce veřejné stráže ustanoveny podle zvláštních zákonů a které zajišťují určité činnosti pro stát a v jeho zájmu. Jejich hlavním posláním je dohlížet na dodržování právních předpisů na příslušném úseku (ochrana přírody, myslivost, rybářství, les), ale vykonávají také informační, odbornou a výchovnou činnost ve vztahu k veřejnosti. Jejich postavení bylo výrazně posíleno novelizací trestního zákona č. 140/1961 Sb., zákonem č. 238/1999 Sb., který přiznal veřejným strážím při výkonu jejich činnosti status veřejného činitele. Toto postavení zůstalo zachováno i po nabytí účinnosti nového trestního zákoníku pouze s tím rozdílem, že místo pojmu veřejný činitel je užíván pojem úřední osoba. V platném trestním zákoníku70 je zakotveno, že úřední osobou je i fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží, za podmínky, že jí byla svěřena pravomoc plnit úkoly státu. Při plnění těchto úkolů je spojena s postavením veřejných stráží jako úředních osob jejich zvýšená trestněprávní ochrana a zároveň odpovědnost.71 Předpoklady výkonu funkce myslivecké stráže Podmínky jmenování jednotlivých stráží do funkce a jejich oprávnění a povinnosti upravují zvláštní zákony. Pravomoci na úseku ochrany myslivosti jsou myslivecké stráži

70

Viz ustanovení § 127 odst. 1 písm. i) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

71

Viz Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 70.

37

svěřeny zákonem o myslivosti v hlavě druhé.72 Myslivecká stráž musí být v souladu s požadavkem na zvýšenou ochranu myslivosti ustanovena pro každých započatých 500 ha honitby. Návrh na ustanovení myslivecké stráže podává příslušnému krajskému úřadu uživatel honitby. Myslivecká stráž se ustanovuje na dobu deseti let (lze i opakovaně). Se svým ustanovením musí projevit souhlas. Orgán státní správy myslivosti není oprávněn posuzovat vztah mezi navrhovanou osobou a uživatelem honitby. Právní úprava v této oblasti chybí, proto může jít o vztah členský, zaměstnanecký nebo jiný smluvní. 73 Podle zákona o myslivosti může být mysliveckou stráží ustanovena bezúhonná fyzická osoba starší 21 let s bydlištěm na území České republiky. Důsledkem postavení myslivecké stráže jako úřední osoby, jsou poměrně přísné požadavky na bezúhonnost – proto se například nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle trestního zákoníku. Další podmínkou pro ustanovení stráží je způsobilost k právním úkonům a způsobilost pro výkon funkce po stránce fyzické a zdravotní. Bližší podmínky stanoví vyhláška Ministerstva zemědělství č. 244/2002 Sb. Do funkce ji ustanovuje orgán státní správy myslivosti, prokazuje se služebním odznakem a průkazem myslivecké stráže. Výkon funkce myslivecké stráže zaniká z taxativně uvedených důvodů.74 Přestože to není v zákoně výslovně vyjádřeno, lze logickým argumentem vyvodit, že ustanovení mysliveckou stráží zanikne rovněž se zánikem honitby, uplynutím doby, okamžikem úmrtí nebo podáním výpovědi. Obdobně jako při ustanovování stráže do funkce je i v tomto případě příslušným k řízení krajský úřad, kterému po zániku funkce osoba nebo její dědicové odevzdají průkaz a služební odznak.

Práva a povinnosti myslivecké stráže Smyslem zřízení funkce myslivecké stráže je ochrana myslivosti jako celku, proto je povinna nejen dohlížet na dodržování povinností stanovených zákonem o myslivosti, ale také zajistit ochranu zvěře před klimatickými vlivy a ochranu mysliveckých zařízení. O zjištěných závadách a škodách informuje uživatele honitby. Závažná porušení právních předpisů oznamuje orgánům státní správy nebo policie. Při výkonu své činnosti je povinna se

72

Viz ustanovení § 12 a násl. zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

73

Podrobněji Čechura, V., Novák, R., Vaněk, J. Komentář k zákonu o myslivosti, ČMMJ, Praha, 2002.

74

Viz ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

38

prokazovat průkazem myslivecké stráže a nosit viditelně služební odznak. V případě nesplnění povinností uložených jí zákonem, se dopouští přestupku. V úvahu by připadala i možnost vzniku odpovědnosti za trestný čin.75 Myslivecká stráž má zákonem o myslivosti dána relativně široká oprávnění. V souladu s ustanovením § 14 je oprávněna při provádění kontroly vyzvat osoby, které se pohybují v honitbě se zbraní, k předložení příslušných dokladů opravňujících k lovu.76 Zásadně nesmí bezdůvodně omezovat pohyb osob v honitbě, avšak v případě, že je přistihne při neoprávněném lovu nebo jiné zákonem zakázané činnosti, má možnost je zadržet a neprodleně na místo přivolat policejní orgán.77 Má-li důvodné podezření, že je ve vozidlech pohybujících se v honitbě přepravována neoprávněně nabytá zvěř, má právo je zastavovat a prohlížet. Osobám, které se dopustily nedovoleného jednání, je myslivecká stráž oprávněna střelnou zbraň nebo zakázanou loveckou výzbroj odejmout a vykázat je z honitby. O odnětí zbraně sepíše úřední záznam a předá ji neprodleně policii. Odebranou ulovenou zvěř nebo loveckého psa předá uživateli honitby. Osoby, které se provinily proti právním předpisům, jsou povinny opatření myslivecké stráže strpět. Nepodrobení se pokynům a výzvám může být sankcionováno pokutou, kterou smí myslivecká stráž ukládat a vybírat v blokovém řízení.78 Speciálním oprávněním myslivecké stráže je právo usmrcovat v honitbě se potulující kočky a toulavé psy, kteří nejsou pod kontrolou svého vedoucího a pronásledují v honitbě zvěř. Dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) se toto oprávnění nevztahuje na speciálně vycvičené psy ovčácké, lovecké, služební, slepecké a jiné používané k účelům zdravotnickým nebo záchranářským. Podmínkou je, že se pes nebo kočka nacházejí mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení.79 Domnívám se, že usmrcení zvířat volně pobíhajících v honitbě by mělo být opatřením ultima ratio a nemělo by k němu docházet příliš často. Příslušná myslivecká stráž by vždy měla pečlivě posoudit konkrétní situaci a vyhodnotit, zda je usmrcení zvířete skutečně nezbytné a není možné situaci řešit vhodnějším způsobem, například přivoláním vlastníka (je-li znám) a provedením odchytu zvířete. Pokud již k usmrcení zvířete došlo, myslivecká stráž je povinna 75

Zneužití pravomoci úřední osoby – § 329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

76

Platného zbrojního průkazu, průkazu zbraně, platného loveckého lístku, povolenky k lovu vydané pro danou honitbu a potvrzení o zaplacení povinného pojištění. 77

Viz ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

78

Viz ustanovení § 45 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

79

Viz ustanovení § 10 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

39

neprodleně informovat vlastníka zvířete. Jestliže vlastník není znám, je myslivecká stráž povinna zvolit postup podle veterinárního zákona.80 Zachování druhů zvěře v přírodě může ohrozit i neuvážené vypouštění nepůvodních živočichů do naší přírody. U nás jsou rozšířeny například nutrie říční a norek americký. Jde o velmi přizpůsobivé v přírodě nežádoucí druhy. Nemají v naší přírodě přirozené nepřátele. Regulace jejich početních stavů je v rukou myslivecké stráže. Důvodem jejich regulace je obava z případného nevhodného křížení těchto zvířat se zvěří. Ze stejného důvodu je myslivecká stráž oprávněna usmrcovat i zdivočelá hospodářská zvířata a označená zvířata z farmových chovů, která se volně pohybují v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od hranice nehonebních pozemků, na kterých se farmový chov provozuje. Tento záměr je však třeba předem oznámit místně příslušnému obecnímu úřadu. Při veškerých opatřeních je nutné respektovat zákazy stanovené na ochranu zvířat (zvěře) speciálními zákony.81

Odpovědnost za škodu Stát podle ustanovení § 16 odpovídá za vzniklou škodu poškozenému, který poskytl pomoc myslivecké stráži na její žádost nebo s jejím vědomím. Jedná se o odpovědnost objektivní s možností liberace. Stát se může odpovědnosti zprostit, pokud si škodu způsobil poškozený úmyslně. Rozsah a výše náhrady škody na zdraví se určuje podle ustanovení občanského zákoníku.82 Škodu hradí za stát orgán státní správy myslivosti, jímž byla myslivecká stráž ustanovena.

80

Viz ustanovení § 40 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů.

81

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, pozdějších předpisů.

82

Viz ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu na zdraví v některých zvláštních případech ustanovení § 425 odst. 3 písm. b).

40

4.4 Chov zvěře V myslivosti by se měla ctít zásada, že správný myslivec je především chovatelem a ochráncem zvěře, a teprve poté jejím lovcem. Na prvním místě by měla být myslivecká péče. Jejím cílem je dosažení zdravých a početných stavů zvěře, druhově rozmanitých a vyvážených z hlediska pohlaví a věku. Myslivecká péče je záměrnou činností myslivce směřující k zajištění dobrého zdravotního stavu83 a životního prostředí zvěře, jejích kmenových stavů, celoroční výživy a vlastního chovu a zušlechťování zvěře. Chovem se rozumí odborné zásahy do populací zvěře s cílem zachovat a zlepšit jejich kvalitu.84 Chov zvěře je jedním z atributů práva myslivosti, při jeho realizaci je třeba vycházet ze zásady vyjádřené zákonnou definicí práva myslivosti spočívající v právu a povinnosti zvěř chránit, cílevědomě chovat a lovit a využívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Cílem chovu a péče o zvěř by mělo být především zachování přirozených vlastností volně žijící zvěře a dosažení souladu mezi ní a prostředím. Prostor, ve kterém je možné chovat zvěř, je dán jednotlivými zákony. Zákonem o myslivosti je upravena tvorba honiteb a jsou definovány pozemky honební a nehonební, legislativou související je zakotveno omezení výkonu práva myslivosti na území národních parků a chráněných území.85 Ustanovení § 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, vymezuje chov zvěře jako „odborné zásahy sledující biologické cíle, tj. zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a úprava stavů zvěře na optimální stav“. Předpokladem správně vedeného chovu je dostatek prostoru pro naplnění životních potřeb jednotlivých druhů zvěře v honitbě. Dosažení optimálního stavu má být zaručeno zavedením institutu minimálních a normovaných stavů zvěře, mezi nimiž by se měly pohybovat stavy cílové. 4.4.1 Minimální a normované stavy Součástí chovu zvěře je péče o zachování kvality genofondu zvěře včetně odpovídající

83

Veterinární prevenci a tlumení nákaz zajišťuje zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů. 84 85

Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 52. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

41

skladby pohlaví a věkové struktury populací zvěře.86 Je povinností každého uživatele honitby zajišťovat ve své honitbě populace zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře. Tyto stavy jsou uvedeny v rozhodnutí o uznání honitby. Jsou určovány orgánem státní správy myslivosti po dohodě s orgánem ochrany přírody.87 Pojem minimální a normované stavy zvěře definuje ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. V souladu s ním se za minimální stav zvěře považuje „stav, při kterém není druh ohrožen na existenci a jeho populační hustota zabezpečuje biologickou reprodukci druhu“. Normovaným stavem zvěře je „nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře a úživnosti honitby“. Úživností honitby je myšlena kvalita honitby co do druhu a množství dosažitelné potravy. V závislosti na ní se stanoví tzv. jakostní třídy honiteb. V ideálním případě nabízí přírodní prostředí honitby takové množství potravních příležitostí, že spotřeba zvěře nepůsobí neúnosné škody na zemědělské nebo lesní výrobě. Normovaný stav uvádí i věkovou skladbu zvěře, požadovaný poměr pohlaví a koeficient očekávané produkce pomocí něhož vypočítáváme celoroční přírůst zvěře. Z hlediska obohacení genofondu populace je důležité, aby nejvhodnější jedinci zanechali co nejvíce potomstva. Výsledky chovu závisí kromě zákonitostí dědičnosti i na regulaci početních stavů zvěře odstřelem. Selekce neboli chovatelský výběr se nazývá u zvěře průběrný odstřel.88 Nedodržení stavu zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem je správním deliktem, za který může orgán státní správy myslivosti uložit uživateli honitby pokutu.89 Bližší podrobnosti k určování minimálních a normovaných stavů zvěře jsou upraveny vyhláškou.90 Normované stavy zvěře se uvádí i pro oblasti chovu zvěře. Jsou určeny na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti. Jedná se v podstatě o součet normovaných stavů ve všech honitbách tvořících tuto oblast.

86

Srov. Nová příručka myslivce do kapsy, Hell, P., Hromas, J., Vydavatelstvo Príroda, s.r.o., Bratislava 2002, s. 126. 87

Viz ustanovení § 66 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

88

Podrobně například viz Kolář Zdeněk, Průběrný odstřel srnčí zvěře, 2. vydání, Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1989. 89

Viz ustanovení § 64 odst. 3 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

90

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 491/2002, Sb., o stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o způsobu zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd.

42

4.4.2 Oblasti chovu Oblastí chovu zvěře rozumíme chov zvěře ve volnosti, kdy se spojují jednotlivé na sebe navazující honitby s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř. Zvěř v nich sezónně migruje, je obhospodařována společnými chovatelskými postupy (například společným plánováním). Jsou určeny k chovu některého z druhů zvěře spárkaté, s výjimkou zvěře srnčí, jelence a prasete divokého, nebo jejich místní populace či poddruhu. Vytváří se rovněž pro vzácné nebo ohrožené druhy zvěře (například tetřeva). Při vytváření oblasti chovu je třeba přihlížet ke specifickým podmínkám daného území. Vytvoření oblasti nesmí způsobit zvýšení ekologické zátěže. Na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb rozhoduje o vytvoření oblasti chovu orgán státní správy myslivosti ve správním řízení.91 Příslušným orgánem státní správy myslivosti je krajský úřad. 4.4.3 Zachování druhů zvěře Jedním ze základních cílů chovu zvěře je zachování druhové rozmanitosti. Zákonodárce proto uvádí v zákoně o myslivosti několik opatření, jejichž cílem je udržení rovnováhy v přírodě a ochrana zvěře před geograficky nepůvodními druhy. Orgán státní správy myslivosti je oprávněn z důvodu obecného zájmu přijmout v rámci honiteb určitá omezující opatření nebo zákazy směřující k zachování původních druhu zvěře. Dále jsou upraveny podmínky dovozu a vývozu druhů zvěře a předpoklady pro chov zvěře v zajetí. Charakteristické pro tato opatření je, že jsou přijímána orgánem státní správy myslivosti ve formě rozhodnutí po schválení orgánem ochrany přírody.92 V souladu s ustanovením § 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, může orgán státní správy za účelem ochrany omezit obvyklý způsob mysliveckého hospodaření v honitbě, stanovit bližší podmínky takového užívání nebo přímo vydat pokyny pro myslivecké hospodaření v honitbě. Příslušným k vydání správního rozhodnutí je krajský úřad. Konkrétní omezení se vždy váže na celou honitbu, nelze přijmout omezení pro určitou část honitby. Příkladem takového opatření je omezení lovu v prostoru letišť. Oproti předchozí právní úpravě nejsou převzaty instituty tzv. vyhrazených honiteb a rezervací zvěře.93 91 92

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Viz ustanovení § 66 zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

93

Srov. Čechura V., Novák R., Vaněk J. Komentář k zákonu o myslivosti, ČMMJ, Praha 2002, s. 20.

43

Zvláštní pozornost je věnována ochraně geograficky původních druhů zvěře. V zájmu zachování těchto druhů je zakázáno do honiteb vypouštět jedince z farmových chovů zvěře a jedince získané mezidruhovým křížením zvěře a hospodářských zvířat. Výjimky ze zákazu vypouštění zvěře chované v zajetí a geograficky nepůvodních druhů může udělit orgán ochrany přírody (například tzv. záchranné chovy).94 Oprávnění vypouštět zvěř do honitby má pouze držitel honitby po souhlasu orgánů státní správy myslivosti, orgánů státní správy lesů a orgánů ochrany přírody. Speciální postupy je třeba dodržet při dovozu geograficky nepůvodních druhů živočichů, které považuje za zvěř Mezinárodní rada pro myslivost a ochranu zvěře (CIC). K jejich dovozu a vypouštění je třeba předchozího souhlasu orgánu ochrany přírody a orgánu státní správy myslivosti. Celý proces musí probíhat při dodržení přísných veterinárních opatření.95 Po povoleném vypuštění do přírody se tento druh stává zvěří ve smyslu zákona o myslivosti.96 Ochrana geograficky původních druhů nemusí být u všech druhů rovnocenná, je však třeba vždy dbát na to, aby ochrana jednoho druhu zvěře nevedla k potlačení nebo dokonce vyhubení druhu jiného. V každé honitbě by měly být vyvážené stavy jednotlivých druhů zvěře. Pokud počty kusů zvěře poklesnou, je honitba tzv. nedozvěřena, což se odráží ve snížení reprodukční schopnosti populace. Na základě ustanovení § 3 odst. 1 zákona o myslivosti je zakotvena povinnost orgánů státní správy myslivosti činit k zachování všech druhů zvěře v přírodě veškerá potřebná vhodná opatření. Tato opatření nesmí nadměrným způsobem omezovat nebo poškozovat vlastníky nebo nájemce jednotlivých honebních pozemků. Příkladem takového opatření je zazvěřování, ke kterému je přistupováno zejména v případech velkých ztrát na zvěři způsobených přírodními vlivy nebo šířícími se nákazami. Jako příklad můžeme uvést vypouštění zajíců do moravských honiteb po záplavách. Základním principem je dovážení zvěře z horších podmínek do lepších, nikoli opačně. Vzhledem k tomu, že se nejedná se o „klasické“ vypouštění zvěře, není k této činnosti třeba souhlasu státních orgánů s výjimkou orgánů veterinárních. 4.4.4 Chov zvěře v zajetí Speciální podmínky zákon stanoví pro vznik chovu zvěře v zajetí. Chovat zvěř v zajetí 94

Viz ustanovení § 52 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

95

Například karantény podle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů.

96

Červený J., a kol., Encyklopedie myslivosti, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 2003, s. 63.

44

je možné jen s předchozím souhlasem orgánu státní správy myslivosti v dohodě s orgánem ochrany přírody. Přitom je třeba si vyžádat stanovisko veterinárních orgánů a orgánů na ochranu zvířat proti týrání97 k navrhovaným podmínkám chovu. Příslušným k vydání rozhodnutí je krajský úřad. Uvedeného souhlasu není třeba pro chov zvěře v zoologické zahradě a k chovu loveckých dravců. Zákon taxativně vyjmenovává případy, které se nepovažují za chov zvěře v zajetí.98 Vypouštět do honiteb zvěř, která byla chována v zajetí, je zakázáno. Výjimku z tohoto zákazu může povolit orgán ochrany přírody.99 4.4.5 Intenzivní chovy zvěře V českých zemích má chov zvěře v tzv. intenzivních chovech dlouhou tradici. Důvodem zakládání tohoto způsobu chovu je nejen snaha zachránit a namnožit určité druhy zvěře, ale také zvyšující se zájem o lov trofejových druhů zvěře. Pro spárkatou zvěř jsou vytvářeny tzv. oborní chovy, u zvěře drobné mají intenzivní chovy podobu polodivokých a krotkých chovů, realizovaných především v bažantnicích a kačenárnách. Výhodou oborních chovů je možnost soustředění poměrně velkého množství zvěře na uzavřeném území, což umožňuje zvěř dlouhodobě pozorovat, zkoumat a vytvořit jí co nejvhodnější životní podmínky. Vzhledem k možnosti celoročního lovu je možné kdykoli z chovu vyloučit nemocné nebo jiným způsobem pro chov nevhodné kusy zvěře. Hlavním účelem zakládání intenzivních chovů zvěře je dosažení početné zdravé populace s odpovídajícím poměrem pohlaví a věkovou strukturou. V porovnání s chovy zvěře v honitbách s volně žijící zvěří se v intenzivních chovech nahlíží na zvěř jako na majetek, majetková a účetní evidence vychází z principů evidence prováděné u chovu hospodářských zvířat.100 V právní úpravě je obora definována jako „druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř nemůže z obory volně vybíhat.“ Minimální výměra honitby pro uznání obory je 50 ha. Stejně jako běžné honitby mohou být vlastní nebo společenstevní. Obory mohou být zařazovány podle lesního zákona101 i do lesů zvláštního určení, kde jsou zájmy myslivosti 97

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

98

Držení lišky obecné v zajetí za účelem výcviku psů loveckých plemen není chovem, k jeho podmínkám srov. ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 99 Viz ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 100

Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 94.

101

Srov. zákon č. 289/1995, o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

45

nadřazeny zájmům produkce dřeva. K návrhu na uznání obory je třeba kromě náležitostí vyžadovaných u běžných honiteb připojit i vyjádření veterinárních orgánů a orgánů na ochranu zvířat proti týrání k navrhovaným podmínkám chovu zvěře.102 Snížená možnost reprodukce bažantů v jejich přirozeném prostředí ve volných honitbách a zvyšující se požadavky na odstřel bažantů z komerčních důvodů vedly k zakládání intenzivních chovů v podobě bažantnic. Za bažantnici označuje zákon o myslivosti podle ustanovení § 2 písm. k) „část honitby, v níž jsou vhodné podmínky pro intenzivní chov bažantů“. Bažantnice tedy není samostatnou honitbou, její vznik je vázán na již existující honitbu. Postup, jakým bude vymezena bažantnice a způsob posouzení podmínek stanoví vyhláška.103 4.4.6 Chovatelské přehlídky Vlastnické právo k ulovené zvěři náleží včetně její trofeje uživateli honitby. Na základě mysliveckých zvyků je však trofej ponechávána střelci. Co se rozumí trofejí upravuje ustanovení § 6 odst. 1 zákona o myslivosti. Za účelem hodnocení kvality chované zvěře a kontroly ulovené zvěře mohou orgány státní správy myslivosti rozhodnout o uspořádání chovatelských přehlídek trofejí. Slouží k posouzení vývoje chovu podle znaků ulovené zvěře ustanovenou odbornou hodnotitelskou komisí. Orgánům státní správy myslivosti jsou zároveň podkladem pro kontrolu skutečného plnění plánu lovu. Ústřední hodnotitelskou komisi jmenuje Ministerstvo zemědělství. Hodnocení trofejí probíhá podle metodiky Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (CIC). Pořádáním přehlídek a vedením evidence význačných trofejí104 se pověřuje myslivecká organizace. Český zákon o myslivosti na rozdíl od rakouské nebo německé právní úpravy nestanoví uživatelům honiteb ani vlastníkům povinnost předložit trofej na přehlídku, její nepředložení není nijak sankcionováno. Upraveny jsou ovšem podmínky vývozu význačných trofejí do zahraničí. Povinné hodnocení a dokladování jejich původu má význam jak z chovatelského hlediska, tak pro omezení nelegálního lovu. Přínos chovatelských přehlídek spočívá i v přiblížení činnosti myslivců veřejnosti. Měly by prezentovat myslivost navenek a přesvědčit občany o tom, že myslivost není spojena jen s lovem, ale že má i vyšší cíle v chovu zvěře. Zásahy do stavů 102

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 7/2004 Sb., o posouzení podmínek pro bažantnice a o postupu, jakým bude vymezena část honitby jako bažantnice. 104 Význačná trofej = trofej přesahující medailové bodové hodnoty podle metodiky CIC. 103

46

zvěře lovem by měly být srozumitelně vysvětleny, neboť jen tak je možné vnímání myslivosti veřejností změnit k lepšímu.105

105

Více například Holeš, L. Význam chovatelských přehlídek trofejí, Myslivost, č. 08/2011, s. 34.

47

4.5 Myslivecké hospodaření Počty zvěře a vnitřní strukturu populace, tj. poměr pohlaví a věkové složení, lze ovlivnit vhodně zvoleným a prováděným mysliveckým hospodařením. Myslivecké hospodaření je ovlivněno zejména prostorem, v němž můžeme zvěř chovat. Základní význam pro průběh mysliveckého hospodaření mají tedy podmínky v honitbě. Myslivecké hospodaření je v kompetenci mysliveckého hospodáře a je realizováno prostřednictvím plánu mysliveckého hospodaření. Plán mysliveckého hospodaření je konkretizován péčí o zvěř a lovem zvěře. Nastavení konkrétního myslivecké plánování se odvíjí především od velikosti honiteb a stavů zvěře v nich. 4.5.1 Myslivecký hospodář Odborným správcem honitby zodpovědným za myslivecké hospodaření je myslivecký hospodář. Mysliveckého hospodáře je povinen navrhnout uživatel honitby ve lhůtách uvedených v zákoně.106 Pro každou honitbu je třeba navrhnout jednoho mysliveckého hospodáře. Není vyloučeno, aby jedna osoba vykonávala funkci mysliveckého hospodáře ve více honitbách, nicméně dle mého názoru nelze doporučit, aby jedna osoba plnila tuto funkci v honitbách sousedních z důvodu možného střetu zájmů. Pokud by nebyl myslivecký hospodář uživatelem honitby navržen, nemá orgán státní správy ze zákona možnost ustanovit mysliveckého hospodáře z vlastního podnětu. Taková skutečnost by pravděpodobně byla důvodem pro zrušení smlouvy o nájmu honitby a povinnost navrhnout mysliveckého hospodáře by přešla na držitele honitby.107 Pro ustanovování a odvolávání mysliveckého hospodáře z funkce se užije obdobně právní úprava vztahující se na mysliveckou stráž.108 Myslivecký hospodář musí být kvalifikovanou osobou. V souladu s ustanovením § 35 zákona se jím může stát pouze osoba, která je způsobilá k právním úkonům, starší 21 let, bezúhonná, s trvalým bydlištěm na území České republiky, která je držitelem platného loveckého lístku a zbrojního průkazu skupiny C, je pojištěna a složila příslušnou zkoušku z myslivosti. Při své činnosti se prokazuje průkazem mysliveckého hospodáře. Vzor průkazu

106

Viz § 35 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

107

Blíže viz Čechura V., Novák R., Vaněk J. Komentář k zákonu o myslivosti, ČMMJ, Praha 2002, s. 139. Viz ustanovení § 12 odst. 3 a § 13 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

108

48

a podrobnosti provádění zkoušek pro myslivecké hospodáře upravuje prováděcí právní předpis.109 Na rozdíl od předchozí právní úpravy jsou práva a povinnosti mysliveckého hospodáře v současném zákoně o myslivosti přesně taxativně vymezena. Jeho hlavním úkolem je zabezpečovat plnění povinností spojených s chovem zvěře. Za tím účelem je povinen provádět a zajišťovat opatření na ochranu zvěře, navrhovat uživateli honitby opatření k řádnému mysliveckému hospodaření v honitbě a vypracovat plán mysliveckého hospodaření. Za toto hospodaření odpovídá uživateli honitby. Zákon mu ukládá i povinnosti v oblasti evidence a kontroly. Vede společné lovy a dohlíží na dodržování bezpečnostních pravidel, kontroluje platnost dokladů opravňujících jednotlivé osoby k lovu. Myslivecký hospodář vede záznamy o vydaných povolenkách k lovu, používaných loveckých psech a ulovené zvěři v honitbě. Obdobně jako myslivecká stráž je i myslivecký hospodář oprávněn usmrcovat v honitbě toulavé kočky a psy a další zvířata myslivosti škodlivá. Za určitých předpokladů může přenést některá svá oprávnění a povinnosti na jinou osobu.110 4.5.2 Plán mysliveckého hospodaření Plány, programy či koncepce slouží z hlediska dlouhodobého působení k usměrňování vývoje věcí v určité oblasti.111 Plán mysliveckého hospodaření je koncepčním nástrojem uživatele honitby. Jedná se o komplexní odborný dokument, který upravuje budoucí směřování hospodaření na daném úseku myslivosti. Plán mysliveckého hospodaření v honitbě je povinen každoročně vypracovat uživatel honitby, zpravidla tímto úkolem pověří mysliveckého hospodáře. Proces vytváření plánu je upraven v zákoně.112 Při zpracovávání plánu je třeba vycházet z celkového stavu ekosystému v dané honitbě, ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře i výše škod způsobených zvěří na lesních a zemědělských porostech.113 Důležitými ukazateli, které se musí promítnout do podoby plánu mysliveckého hospodaření jsou poměr pohlaví a koeficient očekávané produkce. Zjišťují se na základě sčítání zvěře, které se provádí každý rok ve všech honitbách v termínech stanovených orgánem státní správy myslivosti, tj. obecním úřadem obce 109

Vyhláška č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Viz ustanovení § 35 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 111 Podrobněji viz Damohorský, M. Koncepční nástroje ochrany životního prostředí v českém právu. 110

112

Viz ustanovení § 36 a násl. zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

113

Viz PENZUM Základy znalostí z myslivosti, DRUCKVO, 2006, s. 139.

49

s rozšířenou působností. Rozdíl mezi tzv. jarním kmenovým stavem a letním stavem před lovem určuje skutečný přírůstek. Na základě takto zjištěných stavů zvěře se sestavují plány chovu a lovu pro jednotlivé druhy zvěře. Kvalita jednotlivých druhů zvěře se zvyšuje tzv. průběrným odstřelem, kterým vyřazujeme nežádoucí (nemocné) kusy z chovu. Je zakázán odstřel mladých nadějných jelenů první věkové třídy (1-4 letých) a chovných korunových jelenů druhé třídy (5-8 letých) a třetí třídy (9ti letých a starších). Obsahem plánu mysliveckého hospodaření je především stanovení plánu chovu a lovu jednotlivých druhů zvěře, plán péče o zvěř, zamýšlené zazvěřování nebo záměry týkající se výstavby mysliveckých zařízení v honitbě. Vytváří se pro druhy spárkaté zvěře (srnec obecný, daněk skvrnitý, prase divoké, apod.), pro zvěř drobnou (zajíc polní, bažant obecný) a další druhy zvěře lovené na společných honech (kachna divoká). Týká se jen druhů zvěře, pro něž se stanoví minimální a normované stavy, neboť základem pro vypracování plánu mysliveckého hospodaření je zařazení honitby nebo její části do jakostní třídy s minimálními a normovanými stavy zvěře.114 Další podmínky, vzor a konkrétní pokyny pro vypracování plánu jsou upraveny ve vyhlášce.115 Orgán státní správy myslivosti plány mysliveckého hospodaření eviduje a kontroluje plnění jejich obsahu. Pověřené obecní úřady v přenesené působnosti na základě těchto hlášení zpracovávají další statistiky o myslivosti z veškerých honiteb, které spadají do jejich územní působnosti (roční výkaz o honitbách, stavu a lovu zvěře). 4.5.3 Vztah mysliveckého hospodaření a škod působených zvěří Mezi hlavní činitele ovlivňující kvalitu prostředí a výši škod na lesních porostech a zemědělských kulturách řadíme zemědělské a lesní hospodářství, myslivecké hospodaření a turistiku. Způsob mysliveckého hospodaření se zvěří v kulturní krajině je ovlivněn zejména prostorem, v němž je možno zvěř chovat a přiměřenými škodami, které zvěř působí. Způsob hospodaření vychází z mysliveckého plánování a je konkretizován péčí o zvěř včetně jejího lovu.116 Obsah mysliveckých plánů se odvíjí od velikosti honiteb a stavů zvěře v nich. Správným plánováním chovu a lovu lze ovlivnit počet kusů zvěře v honitbě i vnitřní strukturu její populace. Dodržováním odpovídajících plánů lze předejít masivnímu poškozování kultur. Myslivci jsou povinni ze zákona zvěř chránit, nicméně ji musí i lovit. Jen lovem je 114

Šeplavý P., Růžička J., Pondělíček J., Myslivost v České republice, Ministerstvo v zemědělství, Praha, s. 21. Viz vyhláška č. 553/2004 Sb., o podmínkách vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. 116 Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 75. 115

50

možno zabránit přemnožení některých druhů zvěře, která působí nepřiměřené škody na okolní krajině.117 Myslivci mají provádět tzv. průběrný odstřel zvěře, tj. lovit pouze přírůstek zvěře, zachovávat druhové a početní stavy v takové míře, která je žádoucí pro dané prostředí. Lov zvěře souvisí i se zajištěním klidu pro zvěř. Měl by být prováděn v celé oblasti honitby a časově rozvržen během roku, aby byla intenzita rušení zvěře rozložena do delšího časového období. Řešením nadměrných škod je také zlepšení potravní nabídky a rozšíření možností krytu, kde zvěř může nalézt klid. Toho lze dosáhnout přikrmováním v době nouze kvalitními krmivy ve vhodně umístěných přikrmovacích zařízeních a výsadbou nové zeleně. Dříve se hojně využívaly jako opatření k zabránění škodám na lesních porostech tzv. přezimovací obůrky, kde se soustřeďovaly tlupní druhy zvěře (př. jelení) za účelem přikrmování v zimním období. V dnešní době se kvůli nákladnému oplocování od tohoto technického opatření v České republice upouští, nicméně v zahraničí je jeho použití stále časté. Složení zeleně by mělo vyhovovat zájmům zvěře. Na výsadbě by se měli podílet kromě vlastníků lesa i organizace v obvodu obcí. Tam, kde má zvěř dostatek potravy a klidu, dochází ke snížení škod až na tolerovanou hranici.

117

PENZUM Základy znalostí z myslivosti, DRUCKVO, 2006, s. 165.

51

4.6 Problematika škod zvěří a na zvěři Les a ostatní krajinu je třeba chápat jako společenství živočichů. Zvěř má od pradávna v přírodě nezastupitelný význam. Životní prostředí, ve kterém se zvěř pohybuje, ovlivňuje výrazným způsobem kvalitu jejího života a ona naopak na toto prostředí zpětně působí. V přírodě vyhledává potravu a tím přirozeně vznikají škody na populacích rostlin a živočichů. Škody zvěří na polních plodinách a lesních porostech mají dopad na výnosy v zemědělství a lesní produkci. Problematika škod a jejich náhrady je velmi aktuální otázkou, zejména v souvislosti s přemnožením černé zvěře a narůstajícím počtem případů škod způsobených kormorány v rybníkářství. Právní úprava je v obecné rovině obsažena v zákoně o myslivosti v části šesté upravující škody způsobené užíváním honitby, zvěří a na zvěři. Náhradu škod způsobených zvláště chráněnými živočichy upravuje zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, v platném znění. Ztráty na zvěři jsou způsobeny jak přírodními vlivy, tak činností člověka. Člověk se snaží ochránit zvěř před nepříznivými vlivy a také obohatit její druhy. V zájmu zachování zvěře v kulturní krajině je nutné se s určitými přiměřenými škodami smířit. Z této myšlenky vychází i lesní zákon118, když ve svém ustanovení § 32 odst. 4 ukládá povinnost vlastníkům lesů, uživatelům honiteb a orgánům státní správy dbát o to, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří. V poslední době však dochází ke stále větším škodám, a proto je třeba zvažovat možnosti, jak jim předejít. Kvalita prostředí zvěře, zejména adekvátní potravní nabídka, může vznik škod významným způsobem omezit. 4.6.1 Předcházení škodám zvěří a na zvěři Ustanovení § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ukládá obecnou povinnost označovanou jako generální prevence – „každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“ Tato obecná formulace je konkretizována v jednotlivých zákonech. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. ukládá činit přiměřená opatření k předcházení škodám působeným zvěří a na zvěři. Vzhledem k tomu, že výkon práva myslivosti je ovlivňován lesním a zemědělským hospodařením, najdeme obdobnou úpravu i v lesním zákoně, který ukládá povinnosti vlastníkovi lesa při

118

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů.

52

předcházení vzniku škod na lesních porostech způsobených zvěří. Předcházení škodám zvěří a na zvěři je úzce propojeno rovněž s ochranou zvěře. Předcházení škodám zvěří v rámci lesního hospodaření Zvěř způsobuje škody na lesních dřevinách mnohými způsoby – okusem pupenů a sazenic, ohryzem, loupáním a oděrem kůry, vytloukáním paroží. Jako potrava jí slouží plody a semena lesních dřevin. Okusem trpí lesní porosty zejména v zimě, kdy je pro sníh zvěři nedostupná jiná potrava.119 Ve vztahu k myslivosti řeší problematiku škod zvěří na lesních porostech především lesní zákon č. 289/1995 Sb., v platném znění, a vyhlášky vydané k jeho provedení. Protože zvěří mohou být na lesních porostech způsobeny nezanedbatelné škody, zákon ukládá povinnosti vlastníkům lesů, ale též uživatelům honiteb a orgánům státní správy lesů provádět opatření k zajištění minimalizace těchto škod.120 Odpovědnost za škody zvěří tedy nesou všechny tyto tři subjekty, nikoli jen uživatel honitby. Podle ustanovení § 32 odst. 4 zákona o lesích jsou vyjmenované subjekty povinny dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří. Zásadní vliv na výši škod působených zvěří na lesních kulturách má druhové složení lesních porostů. Pokud je dostatečně rozmanité, zvěř má bohatý výběr potravy. Vlastník lesa je povinen využít výsadby pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby. Vysazují se podružné dřeviny, které pomáhají v růstu dřevinám cílovým nebo jsou pastvou pro zvěř (tzv. okusové dřeviny). Hovoříme o tzv. biologické ochraně lesních porostů, která je předmětem pěstování lesů. Z hlediska potravní nabídky se jako nejvhodnější jeví porosty smíšené s vysokým podílem listnatých dřevin. Splnění vyjmenovaných povinností ze strany vlastníka lesa je považováno za učinění požadovaných „přiměřených opatření“ proti škodám působených zvěří. Majitel lesa je povinen zajistit ochranu ohrožených lesních porostů proti okusu, loupání a ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1% výměry lesa v honitbě. Provádí se zejména oplocováním ploch s obnovenými porosty a opatřeními ke snížení počtu přemnožené zvěře v honitbě v rámci mysliveckého hospodaření.121 Ohrazování ohrožených dřevin se provádí především formou oplocenek nebo individuální ochranou sazenic. Jde o tzv. mechanická opatření. Nevýhodou oplocenek je poměrně velká nákladnost a snížení úživnosti

119 120

PENZUM Základy znalostí z myslivosti, DRUCKVO, 2006, s. 165 – 166. Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 332.

121

Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 332.

53

honitby. Provedení těchto opatření je výjimkou z ustanovení § 20 odst. 1 písm. b), který zakazuje v lesích stavět oplocení a jiné objekty. Toto omezení se nevztahuje na výkon práva myslivosti.122 O zákazu oplocování lesa se zmiňuje i § 32 odst. 7 zákona č. 289/1995 o lesích, nicméně toto ustanovení se netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor nebo farmových chovů zvěře. Dřeviny se chrání i chemickými přípravky (odpuzovači, repelenty), které jsou zahrnuty v tzv. „Seznam registrovaných přípravků na ochranu lesů“. Přípravky musí splňovat přísná kritéria stanovená právními předpisy123, zejména nesmí být pro zvěř toxické. Ochrany lesa je možné docílit též prostřednictvím uplatnění odpovědnosti za škodu podle zákona č. 40/1964, občanský zákoník. Vlastník lesa nebo jeho uživatel má možnost náhradou škody získat finanční prostředky potřebné mimo jiné k zajištění obnovy poškozeného lesa.124 Zvláštní ustanovení o náhradě za poškozování lesa je obsaženo v § 21 zákona č. 289/1995, o lesích. Pro ochranu lesů je důležité, aby lesní hospodaření bylo v souladu s hospodařením mysliveckým. Předcházení škodám zvěří v rámci mysliveckého hospodaření Výše škod působených zvěří na lesních a polních kulturách je ovlivněna řadou činitelů přímo či nepřímo spjatých s mysliveckým hospodařením. Základním úkolem mysliveckého hospodaření je stanovit a udržovat početní stavy jednotlivých druhů zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře125. Je třeba udržovat v honitbě únosné stavy zvěře. Zodpovědným lovem je třeba bránit přemnožení některých druhů zvěře, aby nedocházelo k nepřiměřeným škodám na lesních porostech a zemědělských plodinách. V rámci mysliveckého hospodaření je účelné stavět tzv. přezimovací objekty (obůrky), které umožňují v dobách nedostatku přirozené potravy soustředit zejména spárkatou zvěř do určité oblasti a zajistit tak její výživu. Zajištěním dostatku potravy pro zvěř v době nouze je možno předejít vzniku mnoha škod. Za tím účelem ukládá ustanovení § 11 odst. 4 zákona

122

Viz ustanovení § 20 odst. 7 zákona č. 289/1995 Sb. o lesích, ve znění pozdějších předpisů.

123 124

Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů. Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 336.

125

Viz ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších právních předpisů.

54

č. 449/2001 Sb., o myslivosti, povinnost uživateli honitby provozovat krmelce, zásypy a jiná obdobná zařízení sloužící k přikrmování zvěře. V případě pronájmu honitby musí být součástí smlouvy o nájmu honitby úprava přiměřených opatření k zabránění škodám zvěří a určeno, zda je provede vlastník honebních pozemků nebo nájemce. Předcházení škodám na zvěři Ke škodám na zvěři dochází především v důsledku pytláctví (úhyn, poranění zvěře), střetů s dopravními prostředky, ale velmi často i v souvislosti se zemědělskou a lesnickou činností. Velký význam pro předcházení škodám na zvěři má myslivecké hospodaření, zejména pokud jsou škody na zvěři důsledkem nedostatečné výživy, medikace nebo narušení jejího přirozeného životního prostoru a klidu. Zákon za účelem zabránění škodám na zvěři ukládá povinnosti vlastníkům honebních pozemků a jejich uživatelům při výkonu obvyklého hospodaření na území honiteb. Jedná se o demonstrativní výčet činností v oblasti péče o zvěř a její prostředí a ochrany myslivosti. Zejména je třeba po dohodě s vlastníky pozemků zakládat remízky a políčka pro zvěř a provozovat myslivecká zařízení k přikrmování zvěře. V případě nutnosti jsou uživatelé povinni učinit opatření k záchraně zvěře. Veškerou činnost v honitbách a dodržování povinností uložených zákonem pravidelně kontrolují orgány státní správy. Při zjištění nedostatků (například zvěř strádá), mohou orgány státní správy samy rozhodnout o opatřeních k záchraně zvěře na náklady uživatele honitby. Lesní hospodářství škodí zvěři zejména změnami druhů lesního porostu v důsledku jeho poškozování nevhodnými technologiemi a nadměrnou těžbou dřeva, které vedou ke ztrátě klidu a krytu zvěře. Vliv na škody na zvěři má i zemědělské hospodaření. Při obhospodařování pozemků jsou vlastníci nebo nájemci pozemku povinni dbát, aby zvěř nebyla zraňována nebo usmrcována. Provádění zemědělských prací je třeba oznámit v předstihu uživateli honitby.126 Životní prostředí zvěře velmi ovlivňují pracovní technologie užívané k dosažení vyšších výnosů. Rychlé sklizně v důsledku modernizace strojů způsobují, že se zvěř na posečených polích nemá kde ukrýt a nenachází potravu. Mnohdy také dochází k úhynu zvěře po střetech 126

Viz ustanovení § 10 odst. 2 a odst. 3 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

55

se zemědělskými stroji. Jako opatření proti poraněním zvěře se užívá zejména plašení a instalace mechanických a optických zradidel.127 Zemědělci provádějící kosení obilí mají podle ustanovení § 10 odst. 3 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, povinnost postupovat od středu polí k jejich kraji, aby byla zvěř vytlačována do okolních krytin. Nedostatek potravy zvěře způsobuje i chemizace (využití pesticidů) ničící drobné živočichy, hmyz a některé plevele. Na kvalitě půdy se projevuje užívání průmyslových minerálních hnojiv. Vysoký obsah dusičnanů v plodinách, kterými se zvěř živí, může vést k jejímu uhynutí. Z výše uvedeného je patrno, že problematika předcházení škodám na zvěři je úzce provázána na ochranu zvěře a jejího přirozeného prostředí. 4.6.2 Náhrada škod V oblasti právní úpravy myslivosti se nahrazují čtyři typy škod. Jde o škody způsobené výkonem práva myslivosti, způsobené zvěří, způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy, kteří jsou zvěří a škody způsobené na zvěři. Právní úprava náhrady škod je obsažena jak v obecném právním předpisu, tj. zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, tak především ve zvláštních právních předpisech, kterými jsou zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti a zákon č. 289/1995 Sb., o lesích. Speciální režim má náhrada škod způsobených chráněnými druhy zvěře, která se řídí ustanoveními zákona č. 115/2000 Sb., o náhradě škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Podle tohoto zákona hradí škody způsobené v něm vyjmenovanými živočichy stát. Smyslem institutu je snižovat antipatie vlastníků pozemků, chovatelů, myslivců a zemědělců vůči těmto ohroženým druhům. K ochraně zvířat jsou totiž využívány mimo jiné i nástroje ekonomické, tedy finanční kompenzace za způsobené ekonomické ztráty.128

Náhrada škod způsobených zvěří a výkonem práva myslivosti Úprava odpovědnosti za škody způsobené zvěří a užíváním honitby je zakotvena v zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb., v části šesté. Jedná se o odpovědnost objektivní, tzv. 127

Viz PENZUM Základy znalostí z myslivosti, DRUCKVO, 2006, s. 165. Srov. Damohorský, M. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířaty a její právní úprava v České republice, Ekologie a právo, 2005, č. 4, s. 2 – 4 . 128

56

odpovědnost za výsledek.129 Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v ustanovení § 415 upravuje obecnou povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí (tzv. generální prevence). Na toto obecné ustanovení navazuje zákon o myslivosti v ustanovení § 53, ve kterém ukládá povinnost majitelům nebo uživatelům honebních pozemků učinit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří. Tzv. přiměřenost opatření není obecně závazným předpisem definována. Je třeba ji vztáhnout k nějaké skutečnosti, např. rozsahu hrozící škody, k účinnosti ochranných opatření, k vynaloženým nákladům. Je třeba na ni nahlížet ze subjektivního hlediska.130 Podle ustanovení § 52 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., je povinen hradit škody způsobené zvěří uživatel honitby. Pokud zvěř, kterou není možno v honitbě lovit, působí nepřiměřené škody, měl by uživatel honitby požádat o povolení mimořádného odlovu zvěře. Nepodání žádosti příslušnému orgánu státní správy myslivosti o mimořádný odlov by bylo možné považovat za nečinnost ve smyslu ustanovení § 417 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., které upravuje povinnost každého, komu škoda hrozí, zakročit přiměřeným způsobem k jejímu odvrácení. Uživatel honitby je povinen hradit i škodu způsobenou při výkonu práva myslivosti jím samotným, resp. osobami, jimž výkon práva myslivosti umožní. Je povinen hradit škodu způsobenou v honitbě při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo polních plodinách dosud nesklizených, na vinné révě a na lesních porostech. Dle § 52 odst. 1 písm. b) má povinnost hradit i škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo lesních porostech způsobila zvěř. Je-li uživatelem honitby myslivecké sdružení, ručí jeho členové za závazek k náhradě škody solidárně (společně a nerozdílně).131 V případě, že by se některý z členů odmítl na náhradě škody podílet, mohou na něm ostatní členové sdružení (za předpokladu, že nahradili celou škodu) vymáhat uhrazení poměrné části soudně (tzv. regres). Jestliže způsobila škody na polních nebo lesních kulturách zvěř, která unikla z obory, je povinen ji nahradit uživatel obory. Jde o objektivní odpovědnost, nikoli však absolutní. Odpovědnosti se zprostí, naplní-li liberační důvod stanovený § 52 odst. 3 zákona o myslivosti 449/2001 Sb., tj. prokáže-li, že uniknutí zvěře bylo důsledkem poškození oplocení obory 129 130

Knappová, M., Švestka J., Dvořák J. Občanské právo hmotné, 4. vydání, ASPI a.s., Praha, 2005, s. 270 Viz Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 81.

131

Srov. ustanovení § 438 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

57

neodvratitelnou událostí nebo osobou, za niž uživatel obory neodpovídá. V ustanovení § 54 zákona č. 449/2001Sb. o myslivosti jsou vyjmenovány škody způsobené zvěří, které se nehradí. Jde mimo jiné o škody vzniklé na nehonebních pozemcích, které nejsou ze zákona součástí honiteb, na neoplocených školkách nebo zahradách a na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách. Nehradí se také škody způsobené chráněnou zvěří, tj. živočichy, kteří jsou vyjmenováni v příloze vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. Náhrada jimi způsobených škod má speciální právní režim. Je poskytována státem dle zákona č. 115/2000 Sb., o náhradě škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Pro stanovení výše náhrad škod na zemědělských kulturách je možné použít několik způsobů. Nejčastěji se využívají tzv. nákladová metoda (náklady na předosevní přípravu půdy) a výnosová metoda (rozdíl mezi průměrným výnosem poškozené a nepoškozené kultury). Nárok na náhradu škody musí poškozený uplatnit ve lhůtách stanovených zákonem. Tyto lhůty se liší v závislosti na tom, zda jde o nárok na náhradu škody způsobené na lesních porostech nebo polních plodinách.132 Po uplynutí těchto lhůt zákon stanoví šedesátidenní lhůtu na dohodu a realizaci případné dohodnuté náhrady. Zákon o myslivosti totiž jednoznačně stanoví, že o náhradě škody se mají obě strany dohodnout (upřednostňuje především písemné ujednání stran). Pouze v případě, že nedojde k dohodě, může poškozený ve lhůtě tří měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u místně příslušného soudu. Veškeré tyto lhůty jsou lhůtami prekluzivními (propadnými), tudíž jejich promeškáním nárok na náhradu škody zaniká. V tomto případě tedy neplatí obecná úprava práva na náhradu škody podle občanského zákoníku, které se promlčuje. Soud je (na rozdíl od promlčení) povinen k zániku práva přihlížet z úřední povinnosti. Škoda se hradí primárně v penězích, ale není vyloučena ani dohoda na naturálním plnění. Náhrada škod způsobených zvláště chráněnými živočichy Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. v ustanovení § 54 odst. 3 uvádí, že škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Jde o škody způsobené zákonem výslovně stanovenými druhy zvláště chráněných živočichů, jejichž populace na našem území nejsou příliš početné, a proto jejich početní stavy není možné

132

Srov. § 55 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

58

v rámci výkonu práva myslivosti regulovat.133 Pramenem právní úpravy tohoto institutu je zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Způsob výpočtu konkrétní výše náhrady škody upravuje podrobně vyhláška č. 360/2000 Sb., o stanovení způsobu výpočtu výše náhrady škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy. Jedná se v postatě o škodu ve smyslu ekonomické ztráty způsobené vis maior.134 Byla-li poskytnuta náhrada škody podle tohoto zákona,135 nelze poskytnout náhradu škody podle zákona č. 449/20001 Sb., o myslivosti, a naopak. Podle § 3 zákona č. 115/2000 Sb. jsou mezi vybrané zvláště chráněné druhy zařazeni bobr evropský (Castor fiber), vydra říční (Lutra lutra), los evropský (Alces alces), medvěd hnědý (Ursus arctos), rys ostrovid (Lynx lynx) a vlk (Canis lupus). Doposud je řazen mezi tyto živočichy i kormorán velký (Phalocrocorax carbo), nicméně od 01.04.2013 bude ze seznamu chráněných druhů vyřazen. Za předpokladu splnění podmínek stanovených zákonem č. 115/2000 Sb., jsou podle ustanovení § 4 předmětem náhrady škody na životě a zdraví fyzické osoby, na vymezených domestikovaných zvířatech136, psech sloužících k hlídání vybraných domestikovaných zvířat, rybách, včelstvech a včelařských zařízeních, nesklizených polních plodinách, trvalých porostech, uzavřených objektech a movitých věcech v uzavřených objektech. Hradí se jen skutečná a prokázaná škoda, a to za současného splnění řady materiálních a procesních podmínek. Bližší podmínky nároku na náhradu škody jsou upraveny v ustanovení § 6. Zákon tak nutí vlastníky k dodržování určitých preventivních opatření, která mají minimalizovat nebezpeční vzniku škody a v případě vzniku škody umožnit náhradu škody přiznat. Zejména jde o podmínky časové a prostorové a technická opatření. Rozsah náhrady škody vymezuje v ustanovení § 7 zákona č. 115/2000 Sb. O poskytnutí náhrady škody musí poškozený požádat místně příslušný orgán ochrany přírody, tj. krajský úřad podle místa, kde ke škodě došlo. Nárok na náhradu škody poškozený v souladu s ustanovením § 8 zákona uplatní tím, že ohlásí vzniklou škodu do 48 hodin 133

Viz § 2 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

134

Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 352.

135

Viz ustanovení § 11 zákona 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. 136

Viz ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.

59

od jejího zjištění. Místně příslušný orgán ochrany přírody v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 ihned po ohlášení škody provede místní šetření, zajistí důkazy a sepíše o škodní události protokol. Žádost poškozeného o poskytnutí náhrady škody musí být předložena příslušnému orgánu ve stanovených lhůtách, jinak nárok na náhradu škody zaniká.137 K žádosti je třeba doložit podklady potřebné pro posouzení nároku na náhradu škody, k prokázání vzniku škody je příslušný orgán oprávněn vyžadovat doplnění předložených dokladů o znalecký posudek. Pokud poškozený žádost nedoplní (ani po dodatečné výzvě), příslušný orgán náhradu škody neposkytne. Tím však není dotčeno právo poškozeného domáhat se přiznání náhrady škody u soudu.138 Bezodkladně po obdržení úplné žádosti příslušný orgán posoudí, zda jsou splněny podmínky stanovené zákonem k uznání nároku na náhradu škody. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 115/2000 Sb., je nárok na náhradu škody přiznán, pakliže škodu způsobil vybraný živočich, nejsou pochybnosti o vzniku škody poškozenému a o její výši. Přiznanou náhradu škody vyplatí příslušný orgán poškozenému nejpozději do 4 měsíců ode dne, kdy žádost poškozeného o poskytnutí náhrady škody obdržel. Na právní vztahy upravené se nevztahují předpisy správního práva, nýbrž se řídí občanským zákoníkem. Náhrada škod způsobených na zvěři Pojem škoda na zvěři je vymezen v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti, demonstrativním výčtem. Za škodu na zvěři se dle § 56 zákona považuje zejména „neoprávněný lov zvěře, úhyn zvěře, zničení hnízdišť, poškození nebo zničení prostředí nutného pro život zvěře a vypuštění živočichů, které mohou narušit přírodní rovnováhu nebo narušit genofond geograficky původního druhu zvěře“. Za škodu odpovídá každý, kdo ji způsobil porušením právní povinnosti. Může jít o porušení právních povinností uložených zákonem o myslivosti (př. vlastníkům domácích zvířat je zakázáno nechat je volně pobíhat v honitbě), předpisů o rostlinolékařské péči139 nebo přestupkového či trestního zákona

137

Viz ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 115/2000 Sb.

138

Viz ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 115/2000 Sb.

139

Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších právních předpisů.

60

v případě škody na zvěři způsobené pytláctvím.140 Pro zjišťování a výpočet škod na zvěři neexistuje obecně závazný předpis. Výši škody by měl předběžně stanovit uživatel honitby. Pro konečné stanovení výše škody bývá následně využito posudku znalce z oboru. Pro přesné ocenění zvěře se používají různé metody. Nejčastější je tzv. tržní metoda ocenění zvěře, kdy je výše škody dána jednak cenou zvěřiny (škoda přímá), jednak cenou za poplatkový lov zvěře (škoda z ušlého zisku). Cena za poplatkový lov zvěře vychází z bodového hodnocení trofejí podle metod CIC. V případě, že není k dispozici kus zvěře, je možno při stanovení ceny vycházet z ceny obvyklé, resp. z průměrných hmotností vykupované zvěře. Orientační hmotnosti zvěře stanoví výkupní organizace a Ministerstvo zemědělství. Nárok na náhradu škody má uživatel honitby. K uplatnění škod na zvěři nejsou v zákoně o myslivosti uvedeny žádné lhůty. Nárok se uplatňuje v režimu občanského práva. Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky (a jde-li o škodu úmyslnou, za deset let) ode dne, kdy došlo ke škodní události. Ačkoli jsou zákonné lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody relativně dlouhé, je vždy v zájmu poškozeného, aby právo na náhradu škody uplatnil co nejdříve. Včasným vyřešením situace vzájemnými dohodami mezi vlastníky honebních pozemků a uživateli honiteb je vhodné předejít narušení vztahů případným řešením náhrady škody soudem.

140

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ; zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů.

61

4.7 Deliktní odpovědnost na úseku myslivosti Právo životního prostředí využívá k ochraně životního prostředí mimo prevenčních nástrojů i právní konstrukci odpovědnosti. Odpovědnost chápeme jako sekundární povinnost, která vzniká v důsledku porušení primární povinnosti. Deliktní odpovědnost má v právu životního prostředí důležitou roli, nicméně je třeba ji uplatňovat v souvislosti s ostatními nástroji ochrany životního prostředí. Prostředkem k zachování životního prostředí je mimo odpovědnosti deliktní také odpovědnost za škodu a odpovědnost za ekologickou újmu.141 Smyslem zavedení deliktní odpovědnosti je postihovat protiprávní činy, které poškozují a ohrožují rostlinstvo, živočišstvo a jejich přirozené prostředí a narušují vztahy chráněné právem životního prostředí. V obecné rovině rozlišujeme odpovědnost za zavinění (tzv. subjektivní odpovědnost) a odpovědnost bez ohledu na zavinění (tzv. objektivní, příp. absolutní odpovědnost), oba tyto druhy se uplatňují i v právu životního prostředí. Deliktní odpovědností na úseku myslivosti rozumíme odpovědnost za jednání, které je v rozporu s právními normami na ochranu zvěře a výkonu práva myslivosti. Rozlišujeme dva typy deliktní odpovědnosti – správní, tj. odpovědnost za správní delikty a trestní, tj. odpovědnost za trestné činy. 4.7.1 Správní odpovědnost Pojem odpovědnost za správní delikty není v žádném zákoně definován. Odborná literatura uvádí, že jde o „takové protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem a za které ukládá správní orgán trest stanovený normou správního práva“.142 Takové protiprávní jednání nazýváme správním deliktem. Nejčastěji ukládanou sankcí za správní delikty jsou pokuty, které ukládá orgán státní správy myslivosti. Při jejich vyměřování se přihlíží k závažnosti, způsobu spáchání, následkům a okolnostem spáchání správního deliktu. Výnos z pokut za správní delikty je příjmem Státního fondu životního prostředí, z něhož pak mohou být poskytnuty prostředky například na opatření k zachování vzácných druhů zvěře.

141

Blíže k ekologické újmě viz § 2 písm. a) zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě.

142

Hendrych D., Správní právo: obecná část, C.H.Beck, 2006, str. 417.

62

Odpovědnost za přestupky Obecná úprava přestupků a řízení o nich je obsažena v zákoně č. 220/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, který obsahuje legální definici přestupku. Podle ustanovení § 2 odst. 1 tohoto zákona se přestupkem rozumí „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně143, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“ Jde o tzv. odpovědnost subjektivní, což znamená, že k odpovědnosti za přestupek je vyžadováno zavinění. Postačí přitom zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Přestupku se může dopustit pouze fyzická osoba, která dosáhla stanoveného věku a v době spáchání přestupku byla příčetná. Skutkové podstaty přestupků na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství upravuje ustanovení § 35 zákona č. 220/1990 Sb., o přestupcích. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., obsahuje úpravu přestupků v ustanovení § 63. Jedná se o lex specialis, úprava v přestupkovém zákoně je vůči úpravě zákona o myslivosti subsidiární. Zvláštní skutkové podstaty můžeme nalézt i v dalších právních předpisech v oblasti ochrany životního prostředí, které jsou rovněž speciální k přestupkovému zákonu. Tyto předpisy zpravidla přesněji vymezují skutkovou podstatu přestupku a stanoví i vlastní úpravu sankcí odlišnou od úpravy v přestupkovém zákoně. 144 V ustanovení § 63 odst. 1 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., jsou upraveny přestupky, které může spáchat kterákoli fyzická osoba. Jako sankce ukládá orgán státní správy myslivosti nejčastěji pokuty odstupňované až do 200 000 Kč. V případě opětovného spáchání přestupku je možno pokutu zvýšit na dvojnásobek. Nižší sazbou je pokutováno například rušení zvěře, vyšší sazbou je pokutováno vypouštění zvěře do honitby bez souhlasu držitele honitby nebo poškozování mysliveckých zařízení. V ustanovení § 63 odst. 2 jsou vymezeny přestupky, kterých se může dopustit pouze fyzická osoba, která je lovcem, tj. držitel loveckého lístku (je zde v postavení tzv. speciálního subjektu). Za porušení uvedených pravidel lovu mu může orgán státní správy myslivosti uložit zákaz činnosti a odebrat lovecký lístek, případně uložit vedle toho i propadnutí věci. Tyto sankce by hrozily zejména tomu, kdo by lovil zvěř mimo stanovenou dobu lovu nebo na nehonebních pozemcích bez povolení. Případný lov bez uzavřeného odpovědnostního

143

Zákon č. 220/1990, o přestupcích, nebo jiné složkové zákony.

144

Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 78.

63

pojištění není uveden ve skutkových podstatách, nicméně by byl chápán rovněž jako přestupek, jehož spáchání by mělo za následek vznik přestupkové odpovědnosti.145 Přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Lov zakázaný jinými předpisy než zákonem o myslivosti je přestupkem nebo trestným činem podle těchto předpisů (například lov zvěře, která je zvláště chráněným živočichem, bez povolení výjimky). Lovecký lístek je možno dle ustanovení § 47 odst. 5 odebrat až na dobu pěti let. Odpovědnost za jiné správní delikty Jinými správními delikty označujeme delikty právnických osob a fyzických osob při podnikatelské činnosti, odpovědnost za jiné správní delikty může nastat též u fyzických osob nepodnikajících. Do právní úpravy životního prostředí byl tento typ odpovědnosti zaveden zejména z důvodu rostoucího vlivu právnických osob na životní prostředí. Jedná se o odpovědnost objektivní, tj. odpovědnost za následek. Odpovědnost v tomto případě nastává bez ohledu na zavinění. Kromě několika výjimek není připuštěna možnost liberace (zproštění odpovědnosti), jde o tzv. absolutní odpovědnost. Příkladem je odpovědnost vlastníka lesa podle zákona č. 289/1995, o lesích, v platném znění. Právní úprava této oblasti je velmi roztříštěná. Procesní úprava je obsažena výlučně ve správním řádu, ovšem hmotněprávní úpravu najdeme v mnoha složkových zákonech. Neexistuje jednotná kodifikace správních deliktů. Kromě zákona o myslivosti najdeme úpravu správních deliktů v řadě předpisů souvisejících s myslivostí (například v zákoně na ochranu zvířat proti týrání). Oproti právní úpravě přestupků nejsou zákonem stanoveny okolnosti vylučující protiprávnost, nicméně je třeba je respektovat. Jako sankce jsou ukládány zejména pokuty, ale i ochranná opatření.146 Odpovědnost za správní delikty je v zákoně o myslivosti upravena v ustanovení § 64 pod názvem „Pokuty“, ve kterém jsou definovány skutkové podstaty správních deliktů odkazem na konkrétní ustanovení zákona o myslivosti, v nichž jsou uloženy povinnosti na úseku myslivosti a její ochrany. V ustanovení § 64 odst. 3 jsou vymezeny případy, které se vztahují výlučně na uživatele honitby. Při nesplnění těchto povinností ukládá sankce orgán státní správy myslivosti. Obdobně jako u přestupků přihlíží orgán státní správy myslivosti při 145

Čechura V., Novák R., Vaněk J. Komentář k zákonu o myslivosti, ČMMJ, Praha 2002, s. 223. Například zabrání věci podle § 89 zákona č. 114/1992 Sb., na ochranu přírody a krajiny, ve formě odejmutí nedovoleně drženého jedince zvláště chráněného druhu. 146

64

rozhodování o výši pokut k závažnosti daného deliktu. Řízení lze zahájit ve lhůtách uvedených v zákoně.147 Uložením, resp. zaplacením pokuty není dotčena povinnost k náhradě škody. 6.7.2 Trestněprávní odpovědnost Trestněprávní odpovědnost je krajním prostředkem ochrany společnosti, který by měl být v souladu se zásadou ultima ratio používán pouze v případech společensky škodlivých, kdy nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů.148 Odpovědnost vzniká v důsledku porušení právních norem chráněných trestním právem. Jde o odpovědnost za trestný čin, který je definován v ustanovení § 13 zákona č. 40/2009, trestní zákoník, jako „protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně“. Trestněprávní odpovědnost v oblasti životního prostředí doznala za posledních několik let velkých změn. Přijetí nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., účinného od 01.01.2010, přispělo výrazným způsobem ke zkvalitnění ochrany jednotlivých složek životního prostředí. Poprvé se v něm objevuje samostatná kapitola trestných činů týkajících se životního prostředí. V hlavě VIII. nazvané „Trestné činy proti životnímu prostředí“ upravuje trestní zákoník i několik trestných činů úzce souvisejících s výkonem práva myslivosti. Jde zejména o trestné činy „Pytláctví“ (§ 304), „Týrání zvířat“ (§ 302), „Šíření nakažlivé nemoci zvířat“ (§ 306), „Poškození lesa“ (§ 295) a „Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami“ (§ 299). Vzhledem k omezenému rozsahu se diplomová práce věnuje pouze podrobnějšímu rozboru trestného činu „Pytláctví“. Tento trestný čin má k oblasti myslivosti nejblíže a také se nejčastěji vyskytuje v myslivecké praxi. Z formulace trestného činu pytláctví podle ustanovení § 304 trestního zákoníku vyplývá, že chrání společenské vztahy dané určitým subjektům právem myslivosti a rybářským právem. Trestného činu se podle něj dopustí ten, kdo „neoprávněně loví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné“. Pachatel naplní kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu, jestliže se činu dopustí za splnění dalších kritérií stanovených v ustanovení § 304 odst. 2. V úzkém vztahu k myslivosti je zejména případ, kdy pachatelem je osoba, která má zákonem uloženou povinnost chránit životní prostředí (př. člen myslivecké stráže) nebo je-li takový čin spáchán 147

Viz ustanovení § 64 odst. 7 zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti.

148

Viz ustanovení § 12 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník – tzv. zásada subsidiarity trestní represe.

65

zvlášť zavrženíhodným způsobem, hromadně účinným způsobem nebo v době hájení zvěře. Primárním objektem trestného činu pytláctví je zájem na ochraně práva a myslivosti a cizího majetku. K naplnění skutkové podstaty je vyžadováno zavinění ve formě úmyslu.149 Objektivní stránkou trestného činu je neoprávněný lov zvěře, tj. lov osobou k tomu neoprávněnou nebo bez odpovídajícího povolení. Lovem zvěře rozumíme jakékoli jednání směřující ke skolení či chycení zvěře.150 Aktuální znění skutkové podstaty je výsledkem novelizace zákoníku uskutečněné zákonem v roce 2010, který přinesl změnu původního vymezení tohoto trestného činu. Pojetí trestného činu pytláctví bylo zavedeno novým trestním zákoníkem č. 40/2009 Sb., zcela odlišně od předchozího trestního zákona.151 Ten zařazoval trestný čin pytláctví do hlavy III. nazvané „Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných“.152 Pachatel naplnil skutkovou podstatu již samotným lovem zvěře, nebylo třeba čin dokonat ve smyslu zvěř skutečně ulovit. Nebylo ani třeba způsobit škodu, k trestní odpovědnosti (a odlišení od přestupku pytláctví) stačilo, aby jednání pachatele naplnilo znak společenské nebezpečnosti. Nový trestní zákoník přinesl změnu v tomto pojetí. Slovesný tvar „loví“ byl nahrazen slovesným tvarem „uloví“, což znamenalo, že když někdo neoprávněně lovil, avšak bezvýsledně, dopouštěl se pouze přestupku. Jakákoli činnost (lov), která nevedla k samotnému ulovení zvěře nepostačovala k trestnímu postihu. Nebylo (a ani v současné době není) možné stíhat takovou osobu ani za přípravu k trestnému činu pytláctví, neboť pytláctví je přečinem a příprava je trestná pouze u zvlášť závažných zločinů, u nichž to zákon stanoví.153 Proti této úpravě protestovalo mnoho myslivců. Judikatura došla k právnímu názoru, že trestná je již činnost směřující k vyhledání a následnému odchytu nebo odstřelu zvěře, přičemž kontakt se zvěří či její ulovení není nutné, a tak došlo k novelizaci trestního zákoníku a k návratu pojetí předchozího zákona zpět k výrazu „loví“. Podle současné právní úpravy jsou tedy některé případy neoprávněného lovu, které byly před novelizací posuzovány jako pokus trestného činu, kvalifikovány jako dokonaný trestný čin. K naplnění skutkové podstaty trestného činu pytláctví je nicméně vyžadován i vznik škody. Podmínka způsobení škody byla zavedena novým zákoníkem a v zákoně zůstala i po provedené novelizaci, což lze považovat za jistou nedokonalost současné právní úpravy. 149

Viz ustanovení § 15 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

150

Srov. Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 722 – 723. Viz ustanovení § 178a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

151

152

Ostatní trestné činy proti životnímu prostředí byly řazeny mezi „trestné činy obecně nebezpečné“. Viz ustanovení § 20 ve spojení s § 14 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů. 153

66

Problematika určování výše škod vyvolala v odborné veřejnosti velkou diskusi. Pytláctví bude považováno za trestný čin totiž teprve tehdy, pokud osoba neoprávněně uloví zvěř „v hodnotě nikoli nepatrné“, tj. v hodnotě dosahující částky nejméně 5000 Kč. 154 Pokud bude způsobená škoda nižší, bude čin kvalifikován jako přestupek podle ustanovení § 35 odst. 1, písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Mnoho mysliveckých představitelů proto upozorňovalo na to, že myslivecké stráže a orgány činné v trestním a přestupkovém řízení budou určovat jen obtížně hodnotu zvěře a apelovalo na Ministerstvo zemědělství, aby byl vytvořen jasný metodický pokyn, který umožní oceňování jednotně provádět.155 S ohledem na uvedené skutečnosti Ministerstvo zemědělství zadalo Výzkumnému ústavu lesního hospodářství a myslivosti vypracovat Sazebník minimálních hodnot nelegálně ulovené zvěře podle druhu, pohlaví a věku. Sazebník je orientační pomůckou, která nemá povahu obecně závazného právního předpisu. Má sloužit především pro orgány činné v trestním řízení k posouzení, zda došlo k naplnění požadavku zákona na způsobení škody nikoliv nepatrné, a zda přichází v úvahu zahájit úkony trestního řízení. Ke stanovení reálné hodnoty uloveného kusu bude přesto třeba využít znaleckého posudku (zejména k posouzení podle trofejové hodnoty a chovné hodnoty v konkrétní populaci). Při jeho tvorbě Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti vycházel nejen z ceny masa (zvěřiny), ale i z ocenění úkonů nutných pro navrácení takového kusu zvěře do přírody. Dá se tedy říci, že byl tímto splněn požadavek uvedený v trestním zákoníku156, aby se při stanovení výše škody „vycházelo z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav“.157 Vzhledem k tomu, že počet odhalených případů pytláctví (i přes stále vysokou latenci) každým rokem na našem území narůstá, přineslo vytvoření systému ocenění ulovené zvěře zjednodušení posuzování neoprávněného lovu. Každý konkrétní případ pytláctví nicméně musí být posuzován individuálně s přihlédnutím ke smyslu trestněprávního postihu jako subsidiárního prostředku k potrestání nežádoucího chování. Skutečnost, že v přestupkovém řízení nemůže příslušný orgán uložit pachateli trest odnětí svobody, nesnižuje význam tohoto řízení pro ochranu společnosti před pytláctvím a pro ochranu zvěře samotné.158

154

Viz ustanovení § 138 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

155

Srov. http://profimysl.cz/clanek/388/nelegalni-lov, 15.02.2013. Viz věta druhá § 137 zákona č. 40/20019 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

156

157

Srov. http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2010/Duben---2010/K-POJMU--HODNOTAZVERE-NIKOLIV-NEPATRNA--V-NOVEM-T.aspx, 15.02.2013. 158

Blíže viz http://forum.hunting-shop.cz/clanek/41-pytlaci-a-trestni-zakonik-c-40-2009-sb/, 15.02.2013.

67

4.8 Řízení v myslivosti Právo myslivosti v českých zemích prošlo dlouhým vývojem a od středověku v podstatě nikdy nebylo neomezeným právem vlastníka pozemku. Již od 17. století byly vydávány obecně závazné předpisy, které omezovaly volnost lovu a jeho využívání vlastníky honiteb s cílem zachovat početní stavy zvěře. Právo myslivosti bylo svrchovaným právem státu, který ho realizoval prostřednictvím státní moci. Dodržování zákonných omezení již v této době zajišťovaly prostřednictvím širokých pravomocí kontrolní orgány státní správy.159 Současný legislativní rámec pro účinné řízení myslivosti v České republice je kromě části sedmé zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, dán zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, a zákony č. 129/2000 Sb., o krajích a č. 128/2000 Sb., o obcích. Přímé řízení myslivosti zajišťují orgány státní správy myslivosti. Řízení na úseku myslivosti se ovšem nepřímo účastní i jiné subjekty. Jsou to především myslivecké organizace. Nejvýznamnější z nich je Českomoravská myslivecká jednota. Podle platné právní úpravy může Ministerstvo zemědělství pověřit i jiné české právnické nebo fyzické osoby úkoly na úseku myslivosti, mezi něž patří zejména odborné školy, výzkumné ústavy a znalci, jejichž posláním je především výchova odborníků v oboru myslivosti, vypracovávání odborných posudků, koncepcí a spolupráce s orgány státní správy a soudy.160 4.8.1 Státní správa myslivosti Při řízení myslivosti v České republice prostřednictvím orgánů státní správy myslivosti je využíván až na dvě výjimky třístupňový systém řízení. Působnost jednotlivých orgánů je dána územně. V třístupňovém řízení je ústředním orgánem státní správy myslivosti Ministerstvo zemědělství, na území krajů jsou orgánem státní správy myslivosti krajské úřady v přenesené působnosti a na území obcí obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Na území národních parků je zachován dvoustupňový systém řízení. Ústředním orgánem státní správy myslivosti je Ministerstvo životního prostředí, správy národních parků vykonávají působnost , která je svěřena obcím. Na pozemcích určených pro obranu státu

159 160

Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 72. Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 72

68

vykonává dle § 57 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, působnost krajů v přenesené působnosti a obcí v přenesené působnosti Ministerstvo zemědělství. Působnost Ministerstva zemědělství Působnost Ministerstva zemědělství je upravena v ustanovení § 58 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Jeho kompetence jsou vymezeny demonstrativně. Ministerstvo řídí výkon státní správy. Rozhoduje jako prvoinstanční orgán ve správním řízení ve věcech opatření k zachování jednotlivých druhů zvěře, jejich dovozu, vývozu a vypouštění do přírody. Připravuje návrhy zákonů a vydává prováděcí předpisy, zpracovává koncepce rozvoje myslivosti a mysliveckou statistiku. Zabezpečuje úkoly vyplývající pro Českou republiku z mezinárodních smluv a spolupracuje na mezinárodní úrovni na programech jako například Natura 2000. Řídí myslivecký výzkum a podílí se na vzdělávání v myslivosti. V této oblasti je oprávněno pověřit celostátně působící myslivecké organizace prováděním zkoušek z myslivosti, prováděním zkoušek loveckých psů z výkonu či pořádáním celostátních a mezinárodních mysliveckých výstav a jiných akcí (kynologických, střeleckých). Současně je ministerstvo druhou instancí (odvolacím orgánem) státní správy ve věcech rozhodovaných krajskými úřady. Specifické postavení při řízení myslivosti má Myslivecká rada zřizovaná ministrem zemědělství. Jako jeho poradní sbor je složena z předsedy, místopředsedy a dalších 28 členů, zejména zástupců jiných správních úřadů, celostátně působících mysliveckých organizací, zemědělských a lesnických organizací, vysokých škol a výzkumných ústavů s činností na úseku myslivosti. Nemá ze zákona žádné rozhodovací pravomoci. Věnuje se aktuálním problémům v oblasti myslivosti a předkládá ministrovi svá stanoviska a doporučení. Rada se schází podle potřeby ministra zemědělství. Novou Mysliveckou radu jmenoval ministr

zemědělství v září 2012.161 Působnost krajských úřadů Na území krajů vykonávají státní správu myslivosti krajské úřady. Na území hl. města Prahy je orgánem státní správy myslivosti Magistrát hl. m. Prahy. Statutem může být 161

Ke složení Myslivecké rady viz například: http://eagri.cz/public/web/file/182401/_14_09_2012_Zrizovaci_listina_Myslivecke_rady.pdf, 15.02.2013.

69

městským částem svěřena působnost jinak ze zákona patřící obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. V ustanovení § 59 jsou definovány oprávnění a povinnosti krajských úřadů při výkonu státní správy na úseku myslivosti. V souladu s ustanovením § 29 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, kraj vykonává na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon. Působnost v těchto věcech je přenesenou působností. Dělba přenesené působnosti v myslivosti mezi krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností je navržena tak, aby kraje měly působnost, která přesahuje územní obvod obcí, což se uplatní zejména při tvorbě oblastí chovu zvěře. Protože jsou honitby vytvářeny bez ohledu na hranice obcí a krajů, bude ve věcech, které se týkají honitby přesahující do více krajů, rozhodovat kraj, který je nadřízeným správním orgánem ve vztahu k orgánu, který vydal rozhodnutí o honitbě. V případech, kdy se řízení týká zájmu konkrétní osoby nebo je spjato s určitým místem (např. řízení o povolení použít lovecké dravce nebo o prohlášení pozemku za nehonební), zůstává zachována místní příslušnost podle ustanovení § 7 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád.162 Krajský úřad jako prvoinstanční orgán rozhoduje ve správním řízení o udělení souhlasu s chovem zvěře v zajetí, vymezuje oblasti pro chov zvěře, omezuje obvyklý způsob hospodaření v některých honitbách. Jejich zákonnou povinností je organizovat chovatelské přehlídky, určovat termíny sčítání zvěře a zpracovávat mysliveckou statistiku. Na těchto úkolech spolupracuje s občanskými sdruženími. Je odvolacím orgánem ve věcech rozhodnutí pověřených obecních úřadů. Je vhodné, aby krajské úřady při své činnosti spolupracovaly s mysliveckými sdruženími ve svém obvodu. Působnost obecních úřadů Státní správu myslivosti na území obcí vykonávají v přenesené působnosti obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Úkoly na úseku řízení myslivosti bývá obvykle na příslušných úřadech pověřen zaměstnanec odboru životního prostředí. Působnost obcí je vymezena negativně, státní správu vykonávají ve všech věcech, které nespadají do působnosti ministerstva a krajských úřadů. Na poli chovu zvěře udělují obecní úřady souhlas k vypouštění zvěře do honitby, určují jakostní třídy honiteb a normované a minimální stavy zvěře, nařizují zákazy nebo omezení vstupu do honitby. Rozhodují o uznání, změně a zániku 162

Čechura V., Novák R., Vaněk J. Komentář k zákonu o myslivosti, ČMMJ, Praha 2002, s. 207.

70

honiteb a vedou rejstřík honebních společenstev. Jmenují do funkce myslivecké hospodáře a myslivecké stráže. V jejich kompetenci je vydávání a odebírání loveckých lístků. V případě, že je nutné provést lov mimo dobu lovu nebo na nehonebních pozemcích, je třeba se obrátit nejprve na obecní úřad obce s rozšířenou působností, aby povolení vydal. Činnost obecních úřadů spočívá i ve vedení evidence plánů mysliveckého hospodaření a zpracovávání statistických hlášení za jednotlivé honitby v jejich obvodu.

Dozor v myslivosti K povinnostem orgánů státního správy patří i dbát na zachovávání zákonnosti veřejné správy. Orgány státní správy myslivosti v rámci své působnosti dozorují nad dodržováním ustanovení zákona o myslivosti včetně prováděcích předpisů a rozhodnutí vydaných na jejich základě. Orgány všech stupňů jsou oprávněny provádět dozor nad dodržováním zákonnosti podřízenými orgány státní správy myslivosti i nad jednáním fyzických a právnických osob. Výkon tohoto dozoru je nerozlučně spjat s výkonem státní správy myslivosti. U dozoru prováděného ministerstvy platí o vzájemné dělbě působnosti při provádění tohoto dozoru totéž, co u dělby působnosti při výkonu státní správy. Krajské úřady kontrolují výkon přenesené působnosti obcí a přezkoumávají rozhodnutí orgánů prvního stupně. Kraje a obce v přenesené působnosti dozírají zejména na to, zda uživatelé honiteb myslivecky hospodaří v souladu se zákonem, provádějí ochranu myslivosti a dodržují zásady chovu zvěře. V případě zjištění nedostatků jsou orgány státní správy myslivosti oprávněny ukládat opatření k odstranění zjištěných nedostatků a opatření ke zlepšení. V případě potřeby mohou vydat předběžné opatření spočívající v omezení užívání honitby do doby odstranění nedostatků nebo jejich příčin. Opatření k odstranění zjištěných nedostatků jsou ukládána rozhodnutím ve správním řízení tím orgánem státní správy myslivosti, který nedostatky zjistil. Neprovedení uloženého opatření je správním deliktem, za který může být uložena dle ustanovení § 64 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, pokuta až do výše 200 000 Kč. Za účelem provedení kontroly jsou dozor vykonávající orgány oprávněny k dalším činnostem (vstup do honitby a mysliveckých objektů a zařízení v ní umístěných, nahlížení do evidencí, právo požadovat vysvětlení), tyto však již nejsou upraveny v zákoně č. 449/2001 Sb. o myslivosti, nýbrž v zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Bez vzájemné spolupráce s mysliveckými organizacemi by péče o zvěř a její životní prostředí byla velmi obtížná. Právě myslivci v rámci své dobrovolné činnosti pomáhají 71

zlepšovat životní prostředí zvěře. Stát se proto snaží myslivost podporovat. Jde jednak o přímou podporu mystického hospodaření (zejména finanční příspěvky na v zákoně uvedené činnosti), tak i o podporu prostřednictvím služeb nebo zvýhodnění mysliveckých spolků jejich upřednostněním ve výběrovém řízení na nájem honiteb v místě jejich sídla, apod. Příspěvky jsou přiznávány na základě žádosti, nerozhoduje se ve správním řízení a na jejich poskytnutí nemají žadatelé právní nárok. Vždy tedy mají konkrétního adresáta, na rozdíl od služeb, u kterých obvykle adresát není znám. Jedná se totiž zpravidla o celoplošná opatření, např. ve formě veterinárních léčebných opatření proti nákazám v chovech zvěře a vakcinace lišek proti vzteklině. Nejčastěji jsou příspěvky poskytovány na chov a výcvik národních plemen loveckých psů a dravců, k zabezpečení lepších životních podmínek zvěře (zejména výsadbou krajinné zeleně), na podporu ohrožených druhů zvěře (dotace na záchranné chovy nebo oborní chovy zvěře se vzácnými druhy – například bílé jelení zvěře, která je u nás v současnosti chována ve třech oborách – Žehušice, Žleby a v nové lokalitě Kopidlno). Pravidla poskytování finančních příspěvků jsou součástí pravidel podpory hospodaření v lesích, která jsou přílohou státního rozpočtu a pravidel používání prostředků z Fondu životního prostředí. 4.8.2 Myslivecké organizace Vývoj spolkové činnosti na našem území Myslivci se začali časem mezi sebou organizovat za účelem prosazování zájmů myslivosti, pořádání společných akcí i výměny zkušeností a prohlubování odborných znalostí. Za první dobrovolné zájmové sdružení myslivců je považováno tzv. Lovecké bratrstvo založené roku 1699 v Hosíně. Mezi další významné spolky na počátku samosprávných tendencí v myslivosti stál i nejstarší zemědělský a lesní spolek, tzv. Společnost pro orbu a svobodná umění v Království českém zřízená roku 1769 dekretem Marie Terezie a Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách z roku 1883. Na přelomu 19. století postupně vzniklo mnoho loveckých a kynologických klubů, ale různorodost jejich zájmů byla překážkou jednotného postupu jejich členů v prosazování zájmů, a tak po vzniku Československé republiky situace vyústila v založení jednotné myslivecké organizace – Československé myslivecké jednoty (ČSMJ), která do té doby samostatné spolky spojila a stala se protiváhou k tehdejšímu Československému loveckému a kynologickému říšskému svazu. Největší zásluhu na založení ČSMJ dne 22. dubna 1923

72

v Brně měli Josef Žalman a Karel Podhajský. Za okupace byl změněn název organizace na Českou mysliveckou jednotu (ČMJ) a bylo zavedeno povinné členství. Po skončení 2. světové války byla ČMJ rozdělena do tří zemských svazů – českého se sídlem v Praze, moravskoslezského se sídlem v Brně a slovenského se sídlem v Bratislavě, nicméně tento roztříštěný systém se opět neosvědčil, a tak byla vyvíjena snaha o sjednocení všech svazů. S událostmi roku 1948 se změnilo od základu pojetí myslivosti, neboť do zájmových organizací byla dosazena národní správa v souladu se zásadami programu komunistické strany. V roce 1953 se konal v Praze I. celostátní sjezd ČSMJ, který novelizoval stanovy tak, aby odpovídaly novému vývoji, který přiznal kolektivní hospodaření a výkon práva myslivosti v honitbách lidové společnosti. V roce 1961 byla ČSMJ přejmenována na Československý myslivecký svaz (ČSMS) a členství myslivců v jednotné organizaci bylo opět uzákoněno jako povinné. Po roce 1969 došlo k vytvoření dvou národních mysliveckých svazů – Českého mysliveckého svazu a Slovenského poľovníckeho zväzu a byl ustaven Federální výbor mysliveckých svazů (FV MS) ČSSR jako společný koordinační a poradní orgán. Svou činnost ukončil až s rozpadem ČSFR dne 1. ledna 1993. Posledním předsedou FV MS ČSFR byl pan prof. Ing. Josef Hromas, CSc., který se významným způsobem zasloužil jako mnohaletý předseda organizace o rozvoj myslivosti na našem území. Došlo k poslední změně v názvu na Českomoravskou mysliveckou jednotu (ČMMJ) a byly schváleny nové stanovy. Změnila se rovněž organizační struktura, kdy základními organizacemi se staly okresní myslivecké spolky s dobrovolným členstvím myslivců organizovaných dále v mysliveckých sdruženích. Zrušeno bylo povinné členství, tj. myslivci od této doby již nemusí být členy žádné organizace. Současné myslivecké organizace Současná legislativa v oblasti myslivosti s pojmem „samospráva“ nepracuje, nicméně můžeme dovodit, že vznik samosprávných organizací v myslivosti zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, předvídá, když v ustanovení § 58 odst. 2 do působnosti ministerstva zemědělství zahrnuje i možnost pověřit některou mysliveckou organizaci vedením evidence význačných trofejí a celostátně působící myslivecké organizace pořádáním celostátních a mezinárodních mysliveckých výstav nebo jinými vybranými úkoly na úseku myslivosti. Myslivecké organizace jsou občanskými sdruženími, která vznikají podle zákona

73

č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, registrací na ministerstvu vnitra. Svou činnost upravují vydáváním vnitřních předpisů (stanovy). Z charakteru spolkové činnosti vyplývá, že se na ní podílí rozsáhlá členská základna, proto neustále dochází k jejich vývoji a častým organizačním změnám. V budoucnu s využitím zkušeností ze zahraničí bude nutno zvážit současné postavení mysliveckých organizací a přistoupit k legislativní úpravě jejich postavení, neboť jejich úloha v myslivosti je nezastupitelná.163 V současné době působí na území České republiky čtyři myslivecké organizace. Nejvýznamnější mysliveckou organizací je Českomoravská myslivecká jednota, o.s., se sídlem v Praze (dále „ČMMJ“), která zastupuje zájmy převážné většiny občanů vykonávajících myslivost. Dalšími organizacemi jsou Safari Club International – Bohemia (dále „SCI“), Asociace profesionálních myslivců a nově založená organizace s názvem Asociace myslivosti ČR. Českomoravská myslivecká jednota Hlavním posláním ČMMJ je ochraňovat přírodu a krajinu a v ní volně žijící zvěř s cílem zachovat ji pro budoucí generace. Za tím účelem podporuje chov a ochranu zvěře včetně zvlášť chráněných živočichů a podílí se na výrobě a obchodu s krmivy a léčivy pro ně určenými. Pečuje o rozvoj myslivosti jako celku včetně podpory aktivní účasti svých členů v klubech kynologů, sokolníků nebo mysliveckých trubačů. V oblasti vzdělávání zajišťuje odborné kurzy a zkoušky z myslivosti a vychovává své členy k dodržování mysliveckých zvyků a tradic. Účastí v mezinárodních organizacích, jako například Mezinárodní rada pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) nebo Federace organizací myslivosti a ochrany přírody EU (FACE), reprezentuje českou myslivost a hájí zájmy svých členů v zahraničí. Při plnění těchto úkolů spolupracuje se státními orgány a orgány územní samosprávy, s výzkumnými ústavy i veterinárními a jinými institucemi. Své poslání ovšem realizuje především prostřednictvím svých členů, jimiž se mohou stát nejen občané, kteří provádějí myslivost, ale i ostatní osoby, které mají o činnost v ČMMJ zájem. Za podmínek uvedených v ustanovení § 4 stanov ČMMJ mohou být mezi členy přijati i cizinci a právnické osoby. V současné době je zachováno dobrovolné členství organizované do okresních mysliveckých spolků podle místa trvalého pobytu nebo podle zájmu jednotlivých členů. Nebylo tomu tak ovšem vždy. Povinné členství v myslivecké organizaci bylo charakteristické pro naši 163

Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008, s. 72.

74

mysliveckou legislativu v 50. letech minulého století a je v současnosti zavedeno i v některých státech Evropské unie, například v Rakousku nebo na Slovensku. Okresní myslivecké spolky mají vlastní právní subjektivitu a jsou mimo jiné pověřeny zajištěním odborného vzdělávání uchazečů o lovecký lístek a administrativou spojenou s výběrem členských příspěvků, jejichž součástí je i povinné pojištění. Činnost ČMMJ řídí ústřední orgány, které jsou voleny na pětileté období a odpovídají za svou činnost členům a orgánům, které je zvolily. Nejvýše postaveným řídícím orgánem ČMMJ je sbor zástupců, který je tvořen zástupci okresních mysliveckých spolků a klubů. Jeho zasedání svolává myslivecká rada ČMMJ nejméně jedenkrát ročně, zpravidla v červnu (dle tradice označovaného jako měsíc myslivosti). Mezi jeho hlavní úkoly patří schvalování stanov a ostatních vnitřních předpisů. Zvláštním zasedáním sboru zástupců je sjezd. V období mezi jednotlivými zasedáními sboru zástupců řídí činnost ČMMJ jako výkonný orgán myslivecká rada. Je tvořena předsedou, dvěma místopředsedy, předsedy komisí pro jednotlivé oblasti (např. pro myslivost, kynologii, střelectví, ekologii, apod.) a dalšími čtyřmi členy. Stanovy její úkoly vymezují demonstrativně.164 Mezi nejdůležitější pravomoci patří jmenování a odvolávání jednatele ČMMJ a předsedů jednotlivých komisí a svolávání zasedání sboru zástupců. Funkce kontrolního orgánu je svěřena nezávislé dozorčí radě. Ta dohlíží zejména na dodržování stanov a ostatních vnitřních prováděcích předpisů a kontroluje plnění usnesení sboru zástupců a úkolů uložených státními orgány. Další organizace v myslivosti Na poli myslivosti celostátně působí vedle Českomoravské myslivecké jednoty i jiné méně početné organizace. Jsou to především Safari Club International, Asociace profesionálních myslivců ČR a po roce 1992 legálně obnovený Řád sv. Huberta. Všechny uvedené organizace usilují o dosažení druhové, početní a kvalitativní harmonie rostlinných a živočišných společenstev, spolupracují s mezinárodními mysliveckými a kynologickými organizacemi a usilují o přijetí takových právních norem, které budou mít pokrokovou perspektivu z hlediska potřeb přírody, zvěře a myslivosti. Je zřejmé, že všechny samosprávné organizace působící na území České republiky mají podobné cíle, a proto jsme svědky jejich časté spolupráce na poli ochrany zvěře a přírody. Není vyloučeno členství osob ve dvou či 164

Viz § 17 odst. 4 stanov ČMMJ - dostupné na: http://www.cmmj.cz/Charakteristika-organizace/StanovyCMMJ--o-s-.aspx , 15.02.2013.

75

více těchto mysliveckých organizacích. Vždy se však jedná o dobrovolné členství, neboť od roku 1992 není uzákoněna povinnost myslivců být členem jakékoli ze stávajících mysliveckých organizací. Safari Club International – Bohemia (dále (SCI-B) je mezinárodní organizací zaměřenou na vzdělávání myslivců a šíření moderních metod chovu a lovu zvěře. Prosazuje myšlenku obnovy životního prostředí populací volně žijící zvěře. Umělé chovy zvěře naopak považuje za způsob v současné podobě neudržitelný. Byla založena roku 1992 doc. Ing. Miloslavem Vachem, CSc., jako česká pobočka mezinárodní organizace Safari Club International (1971) sídlící v Tucsonu (Arizona, USA). Zahraniční organizace SCI-B neřídí, ale jejím prostřednictvím SCI-B rozvíjí myšlenky chovu zvěře na základech ekologie. Zprostředkovává členům studijní pobyty v zahraničí a působí v oblasti vzdělávání loveckých průvodců a profesionálních lovců, podporuje výuku myslivosti. Na rozdíl od ČMMJ, která je ministerstvem zemědělství pověřena všemi v zákoně uvedenými činnostmi, SCI-B je svěřena pouze organizace zkoušek uchazečů o první lovecký lístek a zkoušek mysliveckých hospodářů. Spolupracuje s Institutem pro vzdělávání pracovníků v lesním hospodářství a zemědělství i s ČMMJ a Asociací profesionálních myslivců. Jako nevýdělečné zájmové občanské sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, sdružuje české občany starší 18 let, kteří se aktivně zabývají myslivostí profesně nebo zájmově. Rozlišuje dva druhy členství – řádné a přidružené. O přijetí zájemce do organizace rozhoduje valná hromada, která je jejím nejvyšším orgánem. Schází se jedenkrát do roka a je způsobilá se usnášet, je-li přítomna alespoň polovina řádných členů SCI-B. Výkonným orgánem je Výbor, statutárním orgánem prezident, který je volen na období dvou let. Asociace profesionálních myslivců ČR byla jako samosprávná stavovská organizace založena v roce 1995 jako reakce na zhoršující se situaci v myslivosti a klesající prestiž tohoto odvětví. Na principu zákona o sdružování občanů sdružuje občany, kteří vykonávají myslivost na profesionální odborné úrovni nebo jako své povolání. Jednou z podmínek členství je proto složení vyšších odborných zkoušek z myslivosti. Za stěžejní považuje zvyšování odborné úrovně členů a zkvalitňování myslivecké legislativy. Prosazuje výkon práva myslivosti v souladu s právními předpisy, zásadami řádného mysliveckého hospodaření a dodržování etických norem a mysliveckých tradic. Hlavní prioritou je z dlouhodobého hlediska uskutečnění reformy v oblasti myslivosti a prosazení „Státní myslivecké politiky ČR“. Snaží se o zrovnoprávnění myslivosti s ostatními příbuznými obory – zemědělstvím, lesnictvím, veterinární medicínou a také s ochranou přírody. Podobně jako u SCI-B je jejím cílem reformované moderní pojetí myslivosti, která bude v rámci ochrany životního prostředí 76

nedílnou součástí pozitivních aktivit člověka v přírodě v souladu s heslem „Příroda neslouží myslivcům, myslivci slouží přírodě“. Orgány Asociace jsou valná hromada, prezidium, výkonný výbor a dozorčí rada. Jako poradní orgán Asociace zřizuje mimo jiné Radu seniorů, která se skládá z uznávaných odborníků starších 65 let. Řád svatého Huberta je organizací, která navazuje na Lovecký Řád sv. Huberta založený Františkem Antonínem hrabětem Sporckem již roku 1695. Současný Řád svatého Huberta se sídlem v Kuksu byl ilegálně obnoven 1978, oficiálně registrován 1993. Tento rytířský, myslivecký, světský řád je dobrovolným samosprávným sdružením fyzických osob uznávajících křesťanské principy života, myslivecké tradice, zvyklosti a etiketu. Sdružuje naše i zahraniční myslivce, skutečný počet členů není veřejnosti znám. Přestože má Řád svatého Huberta svá pravidla, stanovy a předpisy, podstata členství spočívá především v „dobrovolné doživotní službě a naplňování výše uvedených ideálů.“ 165 Členem se může stát každý, kdo úspěšně projde čekatelskou lhůtou a zaváže se k dodržování tradic myslivosti a odkazů zanechaných generacemi myslivců před námi. V čele Řádu stojí velmistr Řádu, poradním sborem je rada mistrů. Svou oblastní činnost vyvíjí pod hlavičkou dvanácti prefektur. Zaměřuje se především na charitativní projekty ve prospěch památek svázaných s posláním Řádu a odkazem hraběte Sporcka, vzdělávání mládeže a pořádání akcí k propagaci tradiční myslivosti (například každoroční myslivecké slavnosti na Kuksu nebo Svatohubertská mše v chrámu sv. Víta v Praze). Mezinárodní sdružení myslivců příhraničí bylo vytvořeno v roce 2004. Sdružuje myslivce z příhraničních regionů České republiky s myslivci a ochránci přírody ze sousedních států. Jeho cílem je vzájemná spolupráce myslivců a podpora veškeré činnosti spojené s výkonem práva myslivosti a životem na venkově. Při Asociaci soukromého zemědělství ČR a její Komoditní radě pro lesy a myslivost byla vytvořena na podzim roku 2012 nová samostatná myslivecká organizace s názvem Asociace myslivosti ČR. Je dobrovolným a nezávislým občanským sdružením prosazujícím myšlenku, že myslivost a ochrana přírody by měla být i nadále v souladu s českou tradicí postavena na vlastnictví pozemků. Odmítá snahy o opětovné odtržení výkonu práva myslivosti od vlastnictví půdy. Jejím cílem je hájit zájmy vlastníků honebních pozemků – zemědělců a vrátit jim taková postavení a práva při řízení myslivosti, tvorbě a využívání honiteb, která měli před rokem 1948. Vymezuje se proti vytvoření jediné myslivecké organizace, ve které by mělo být povinné členství pro aktivní myslivce. V rámci snižování 165

Více viz http://www.radsvatehohuberta.cz/, 15.02.2013.

77

škod působených volně žijící zvěří klade důraz na odborný přístup při provádění úprav krajiny v rámci pozemkových úprav a stanovení dotačních podmínek v zemědělství.166 V roce 2010 byla vytvořena Myslivecká unie jako společná platforma subjektů, které jsou zainteresovány určitým způsobem v odvětví myslivosti. Vznikla transformací Unie mysliveckých organizací ČR a jejími členy jsou Agrární komora a celostátně působící myslivecké organizace mimo ČMMJ, tj. Asociace profesionálních myslivců, Řád svatého Huberta, Safari Club International Bohemia, Mezinárodní sdružení myslivců příhraničí a Asociace soukromého zemědělství ČR. Účelem ustavení platformy bylo vytvářet prostor pro spolupráci a vzájemné pochopení mezi myslivci, vlastníky honebních pozemků a uživateli honebních pozemků.

166

Více viz http://www.asz.cz/cs/aktualne-z-asz/zalozena-asociace-myslivosti-cr.html, 15.02.2013.

78

5. Problematika související s právní úpravou myslivosti Myslivost je třeba chápat v širších souvislostech. Právní úprava myslivosti není obsažena jen v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti a prováděcích vyhláškách. Některé instituty úzce související s právem myslivosti a jeho výkonem jsou upraveny i v dalších zákonech, které se primárně vztahují na příbuzné obory. Práva myslivosti se týkají především zákon č. 289/1995 Sb., o lesích; zákon č. 166/1999, o veterinární péči; zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny; zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči; zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání a zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních, v platných zněních a jejich ustanovení provádějící vyhlášky. Vzhledem k široké provázanosti všech předpisů není možné v omezeném rozsahu diplomové práce postihnout všechny související instituty, proto se práce zaměřuje jen na vybrané právní otázky.

Ochrana lesa Hlavním cílem zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, je zachování lesa jako přírodního bohatství, které tvoří jednu ze základních složek životního prostředí. Pečuje o správné plnění funkcí lesa a podporuje trvale udržitelné hospodaření v něm. Ve vztahu k myslivosti upravuje zákon o lesích zejména problematiku škod způsobených zvěří na lesních porostech. Nejen v rámci prevence vzniku škod se zaměřuje na ochranu lesa při obecném užívání lesů. V ustanovení § 20 zakazuje v lesích provádět vyjmenované činnosti. Mimo jiné je v lesích zakázáno rušit klid a ticho, vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu a jezdit mimo lesní cesty a vyznačené trasy na kole, koni, lyžích a saních. V souladu s ustanovením § 7 zákona se však tyto zákazy nevztahují na výkon práva myslivosti. Rovněž se na výkon práva myslivosti nevztahují zákazy provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, stavět oplocení a jiné objekty a jezdit do lesa a stát v lese s motorovými vozidly, za předpokladu, že k takovým činnostem dal souhlas vlastník lesa. Zákaz oplocovat les z důvodu vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa se nevztahuje na lesní školky, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor.167 V ustanovení § 32 se věnuje zákon ochraně lesa a ukládá vlastníkům lesů, uživatelům honiteb a orgánům státní správy lesů povinnost dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří. Odpovědnost za tyto škody tedy přenáší nejen na uživatele honitby, ale na 167

Srov. ustanovení § 19 odst. 1 a § 32 odst. 7 zákon č. 289/1995, o lesích a o změně a doplnění některých zákonů.

79

všechny tyto subjekty. Smlouva o nájmu honitby musí obsahovat přiměřená opatření k zabránění škodám zvěří a určení, kdo je provede. Uživatel honitby je povinen vést evidenci početních stavů zvěře a sledovat škody jimi způsobené. Další podrobnosti k povinnostem vlastníka lesa v prevenci proti škodám zvěří upravuje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Náhradu škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy upravuje zvláštní zákon.168 Veterinární péče Veterinární péče zahrnuje mimo jiné péči o zdraví zvířat, ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat, nemocí přenosných ze zvířat na člověka, před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí a ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy zvířat. Je upravena zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči. Myslivosti se týká především úprava vnitrostátní přepravy zvířat a svodů zvířat, nákaz a jejich zdolávání, základních veterinárních požadavků na živočišné produkty a povinnost veterinárního vyšetření ulovené zvěře. Chovatelé psů mají dle ustanovení § 4 povinnost očkovat psy ve stáří tří až šesti měsíců proti vzteklině a v průběhu jejich života zajišťovat jejich pravidelné přeočkování. Svody zvířat lze pořádat pouze pod státním veterinárním dozorem (jedná se zejména o jarní svody psů, zkoušky lovecké upotřebitelnosti psů, apod.). V případě, že je volně žijící živočich (zvěř) přemisťován mimo území kraje, je třeba si k převozu vyžádat veterinární osvědčení a zařízení určená k převozu musí splňovat podmínky ochrany zdraví a pohody zvěře. K zajištění ochrany zdraví lidí před rezidui látek s farmakologickým účinkem, které se mohou vyskytovat v tělech ulovené volně žijící zvěře a ve zvěřině, může Státní veterinární správa stanovit veterinárním opatřením169 termín použití léčivých přípravků u volně žijící zvěře. Uživatel honitby má v této souvislosti stanovenu povinnost zabezpečit preventivní a diagnostické úkony v rámci veterinární kontroly zvěře. Musí uchovávat údaje o použití léčivých přípravků u zvěře po dobu nejméně 1 roku a vést evidenci o tom, pro který druh a jaké počty zvěře byl daný přípravek použit, na kterém území, v jakém množství a časovém období.

168

Zákon č. 115/2000 o poskytování náhrad škod způsobených vybranými, zvláště chráněnými živočichy.

169

Srov. ustanovení § 19 odst. 5 ve spojení s § 17b) zákona č. 166/1999 Sb., (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

80

Zákon upravuje i další povinnosti uživatele honitby. Stanoví především veterinární požadavky na vyšetření zvěřiny. Platí, že kde se v zákoně mluví o zvěřině, rozumí se tím pro účely zákona „těla, jakož i všechny poživatelné části těl volně žijící lovné zvěře“. V souladu s ustanovením § 20 odst. 1 veterinárního zákona je možné uvést do oběhu maso k výživě jen po veterinárním vyšetření. Zdrojem veškeré zvěřiny určené ke konzumaci musí být pouze zvěř ulovená a usmrcená dovoleným způsobem, tedy v souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti., a řádně označená. Uživatel honitby je podle § 27 b) veterinárního zákona oprávněn v malých množstvích zvěřinu uvádět do oběhu, tj. prodávat buď přímo spotřebiteli do domácností, anebo dodávat do maloobchodní prodejny v kraji, na jehož území byla zvěř ulovena. Může tak učinit ovšem až po provedení vyšetření veterinárním lékařem. Upraveny jsou i povinnosti uživatele honitby na úseku prevence nákaz a jejich zdolávání. Vznikne-li podezření na výskyt nákazy, je třeba zvěř předložit k prohlídce veterinárnímu lékaři. V rámci prevence je povinností vést evidenci o ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní spotřebě. Seznam nebezpečných nákaz je přílohou veterinárního zákona. Uživatel honitby je povinen zejména zabezpečit vyšetření na přítomnost svalovce (tzv. trichinelóza) a protokol o něm uchovávat po dobu alespoň dvou let. Ústředním orgánem je Státní veterinární správa se sídlem v Praze. Provádí veterinární dozor, sleduje nákazovou situaci v prostředí volně žijících zvířat. V případě potřeby přijímá mimořádná veterinární opatření.170 Ta mohou spočívat mimo jiné i v omezení nebo zákazu konání svodů zvířat, honů a odchytu zvěře. Ochrana přírody a krajiny Ochranou přírody a krajiny se v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, mimo jiné rozumí péče o volně žijící živočichy171, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva s cílem zachování jejich rozmanitosti. Ve vztahu k volně žijícím živočichům zákon upravuje v ustanovení § 5 povinnosti v rámci tzv. obecné ochrany živočichů a zacházení v rámci tzv. zvláštní (zpřísněné) ochrany ohrožených nebo vzácných druhů živočichů. Výčet zvláště chráněných živočichů je vyjmenován v příloze prováděcí vyhlášky. Výkonu práva myslivosti se zákon přímo věnuje v části třetí, v níž upravuje režim tzv.

170

Srov. ustanovení § 54 odst. 1 a 2 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů, v platném znění. 171

Definice viz § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb. o ohraně přírody a krajiny, v platném znění.

81

zvláště chráněných území. Mezi zvláště chráněná území řadíme národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky. V současné době jsou na území České republiky čtyři národní parky – Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park České Švýcarsko a Národní park Podyjí. Orgánem státní správy myslivosti na území národních parků je Ministerstvo životního prostředí. Výkon myslivosti provádí orgán ochrany přírody, tj. správa národního parku. V ustanovení § 16 jsou upraveny základní ochranné podmínky v národních parcích. Ve vztahu k myslivosti je na celém území zakázáno zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory nebo bažantnice s výjimkou záchranných chovů. Výkon práva myslivosti může být na celém území parku (nebo části) omezen nebo vyloučen. O přijetí takového opatření rozhoduje orgán ochrany přírody, tj. správa národního parku. Při výkonu práva myslivosti na území parků není povoleno používat otrávené návnady. Na území chráněných krajinných oblastí je zakázáno použití otrávených návnad a zřizování intenzivních chovů zvěře. Právo myslivosti v Národních přírodních rezervacích je možné vykonávat jen se souhlasem a omezeními, která jsou dána rozhodnutím orgánu ochrany přírody. Zcela odlišné podmínky pro právo myslivosti platí dle ustanovení § 34 na území přírodních rezervací. Jeho výkon může příslušný orgán omezit, pouze pokud by byl prováděn v rozporu s podmínkami ochrany území přírodní rezervace. Z výše uvedeného vyplývá, na jakém principu je postaven základní vztah mezi právem myslivosti a předpisy na ochranu přírody vyjádřený již ustanovením § 66 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Nestanoví-li zákon jinak, mohou orgány státní správy myslivosti vydávat určitá rozhodnutí, která by se mohla dotýkat zájmů ochrany přírody a krajiny pouze po dohodě s orgány ochrany přírody a krajiny. Přílohou zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je Seznam zvláště chráněných živočišných druhů a rostlin a stupeň jejich ohrožení. Vyhláška vydaná Ministerstvem zemědělství upravuje ve vztahu k myslivosti (zvěři) v ustanovení § 16 tzv. záchranné chovy. Jejich povolení pro zvěř musí orgán ochrany přírody projednat s orgánem státní správy myslivosti. Je třeba stanovit podrobné podmínky provozování záchranného chovu. Preparovat zvláště chráněné druhy živočichů lze pouze na základě výjimky udělené orgánem ochrany přírody. Případný nález uhynulého živočicha je nutné orgánu ochrany přírody nahlásit. Jejich lov je zakázán, výjimku povoluje orgán ochrany přírody se souhlasem orgánu státní správy myslivosti.

82

Rostlinolékařská péče Ve vztahu k myslivosti obsahuje zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, především ustanovení, jejichž hlavním účelem je ochrana zvěře. Mimo jiné upravuje ochranu včel, zvěře a dalších organismů při používání přípravků při zemědělském a lesním hospodaření. Před aplikací v zákoně uvedených přípravků, které představují potencionální ohrožení zvěře, je třeba s oprávněným uživatelem honitby projednat opatření k její ochraně. V této souvislosti stanoví povinnosti uživatele honitby v případě zjištění úhynu zvěře v důsledku použití přípravku. Takovou skutečnost je uživatel honitby povinen oznámit ihned příslušnému orgánu státní veterinární správy. Ochrana zvířat proti týrání Smyslem přijetí zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, bylo především zakotvit principy ochrany zvířat jako živých tvorů schopných pociťovat bolest a utrpení. Zvěř je podle této úpravy považována za volně žijící zvíře ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) zákona. Podle něj se za volně žijící zvíře považuje druh zvířete, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí. Jeho ochranu upravuje blíže v ustanovení § 14, jímž nepřímo rozšířil výčet zakázaných způsobů lovu zvěře. Podle tohoto zákona je zakázáno lovit zvěř pomocí jedovatých návnad a jedů, pytláckého oka, výbušnin, automatických zbraní, pomocí oslňujících zařízení. K myslivosti a zejména myslivecké kynologii se vztahují určitá omezení pro výcvik loveckých psů.172 Zbraně a střelivo Kdo má zájem provádět lov zvěře jako jeden z atributů výkonu práva myslivosti a chce nosit a držet loveckou palnou zbraň, musí splnit podmínky stanovené zákonem o zbraních č. 119/2002 Sb., v platném znění. Dokladem, který opravňuje fyzické osoby k nabývání vlastnictví, držení či nošení zbraní, je zbrojní průkaz vydávaný příslušným orgánem Policie České republiky. Zákon rozlišuje několik skupin zbrojních průkazů (A až F). Pro myslivecké účely (držení loveckých zbraní) je určen zbrojní průkaz skupiny C. Zákon jeho držitele opravňuje k nabývání do vlastnictví a držení loveckých zbraní a nábojů, k nošení

172

Viz ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona ve spojení s ustanovením § 4 odst. 3.

83

zbraní a ke střelbě z nich při výkonu práva myslivosti a na schválených střelnicích. 173 Zákon podrobně upravuje nároky na žadatele o vydání zbrojního průkazu po stránce odborné způsobilosti. V současné době je projednáván v Parlamentu České republiky návrh změny zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a souvisejících předpisů. Cílem navrhované právní úpravy je mimo jiné zvýšit bezpečnost při přepravě zbraní a střeliva a nahradit dosavadní způsob evidence zbraní zavedením elektronických registrů. Uvažuje se o provedení změn týkajících se zbrojních průkazů. Ministerstvo vnitra do novely zákona o zbraních zařadilo i možnost střílet přemnoženou zvěř za pomoci zařízení na noční vidění (tzv. noktovizorů). Povolení těchto doposud zakázaných doplňků zbraní by mělo přispět k úspěšnějšímu lovu černé zvěře, která působí stále vyšší škody na zemědělských a lesních kulturách. Součástí připravovaných změn je i prodloužení platnosti zbrojního průkazu z dosavadních pěti na deset let. V této souvislosti se také připravuje možnost přezkoumání zdravotního stavu držitele zbrojního průkazu při podezření na ztrátu zdravotní způsobilosti.174 Návrh počítá i se zavedením možnosti vzdát se zbrojního průkazu nebo některé z jeho skupin. Plánovaná šestiměsíční „amnestie na trestnost nedovoleného ozbrojování“ by umožnila odevzdat Policii České republiky nedovoleně přechovávané zbraně či střelivo a po případném splnění stanovených podmínek tyto zbraně získat zpět do (tentokrát již legálního) držení. Novela se dotýká i často diskutovaného tématu zvýšení dostupnosti tzv. neletálních zbraní175 a zvýšení kompetencí Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva.

173

Zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších právních předpisů.

174

Viz http://zbranekvalitne.cz/clanky/61-navrh-zmeny-zakona-o-zbranich-a-souvisejicich-predpisu, 15.02.2013. Blíže k tématu viz např. http://www.gunlex.cz/aktuality-strelci/neletalni-zbrane-v-sebeobrane-pro-a-proti/,

175

15.02.2013.

84

6. Právní úprava lovu ve Švédsku Švédsko je jednou z největších a zároveň nejméně lidnatých zemí v Evropě, své bohatství opírá o přírodní zdroje a rozsáhlé oblasti lesů. Právní úprava je specifická díky složitým klimatickým podmínkám. Myslivost je zde chápána především jako sport. Na rozdíl od středoevropského pojetí myslivosti, které se zaměřuje zejména na péči a ochranu zvěře, pro severské oblasti je typický odklon tradiční myslivosti k lovu. Při rozsahu diplomové práce týkající se primárně právní úpravy české myslivosti není možné obsáhnout veškeré právní instituty. Vzhledem k švédskému upřednostnění sportovní stránky myslivosti proto práce porovnává zejména předpoklady výkonu lovu a způsoby lovu. Na úseku lovu je ve Švédsku stejně jako v České republice ústředním orgánem státní správy ministerstvo zemědělství. V regionech jsou za lov zodpovědné regionální úřady, které jako své poradní orgány vytvářejí regionální komise. Každá komise se skládá ze členů zastupujících zájmy z oblasti lesnictví, zemědělství, lovu, ochrany životního prostředí a rekreace. Nad rozvojem lovu provádí dozor Švédská agentura na ochranu životního prostředí (Naturvårdsverket). Lov je ve Švédsku velmi populárním sportem. Aktivních je asi 290 000 lovců, z nichž téměř 195 000 je sdruženo do Švédského svazu lovectví (Svenska Jägareförbundet). Jejím hlavním úkolem je pečovat o zájmy lovectví a lovců. Jde o dobrovolné sdružení, členství v něm není povinné. V tomto směru je právní úprava shodná s českou, neboť myslivecké organizace (například Českomoravská myslivecká jednota) jsou rovněž založeny na principu dobrovolného členství. Svaz je organizován v devíti oblastech. Každá oblast pod sebou sdružuje několik oblastních spolků (obdobně u nás okresní myslivecké spolky), pod oblastními spolky jsou lovecká sdružení nebo kluby. Svaz zaměstnává mnoho expertů, kteří se na plný úvazek věnují problematice lovu. Oproti české myslivosti, která je postavena především na zájmovém principu, je pojetí myslivosti a lovu ve Švédsku velmi profesionalizované. Právo lovu upravuje na švédském území zákon č. 259/1987, o lovu (Jaktlag, 1987:259). Vztahuje se na právo lovu na celém území státu. Vzhledem k tomu, že slunce v severním Švédsku nevychází nad horizont dlouhé období roku a hloubka sněhu na velkém území státu během zimy zabraňuje provádět běžný konvenční lov, jsou povoleny pro českou myslivost netypické metody lovu. V porovnání s naší úpravou se také liší způsob jejich právního zakotvení. Český zákon o myslivosti vyjmenovává zakázané způsoby lovu, švédská

85

právní úprava naproti tomu vychází z vypočtení dovolených způsobů lovu. Prostředky a metody lovu, které nejsou výslovně zmíněny ve švédské legislativě, nejsou povoleny (například lov s dravci). Specifické klimatické podmínky a sportovní pojetí myslivosti se odráží v legislativní úpravě lovu s použitím vysílaček, maskovacích sítí nebo různých druhů osvětlení (s pomocí ručních svítilen mohou být loveni např. jezevci).176 Užití dopravních prostředků v souvislosti s lovem je ale všeobecně zakázáno. Zákon o lovu v ustanovení § 31 (Jaktlag, 1987:259) výslovně stanoví, že není možno pomocí dopravního prostředku vyhledávat, sledovat nebo chytat zvěř. Dlouhou tradici má ve Švédsku metoda lovu chytáním zvěře do pastí. Pasti jsou testovány Státním veterinárním ústavem a schvalovány Švédskou agenturou na ochranu životního prostředí po konzultaci s Agenturou na ochranu zvířat. Na obsluhu určitých druhů pastí je třeba absolvovat zvláštní proškolení. Některé pasti musí být nepřetržitě monitorovány a otevírány. Podle ustanovení § 27 zákona musí být lov prováděn takovým způsobem, aby zvěř nebyla vystavena zbytečnému utrpení. Švédské zákony jsou velmi striktní, zejména pokud jde o ochranu raněné zvěře. Pokud je zvěř během lovu poraněna, je povinností lovce ji dosledovat a usmrtit. Podmínky lovu ve Švédsku jsou regulovány od poloviny 13. století. Už tehdy bylo právo lovu spojeno s vlastnictvím půdy, což je základním principem i současné legislativy. Na českém území se v minulosti také vycházelo z tohoto pojetí, ovšem v současné době je právo myslivosti odděleno od vlastnictví pozemku. Ve Švédsku v souladu s ustanovením § 10 zákona o lovu (Jaktlag, 1987:259), náleží právo lovu vlastníkovi pozemku, který jej může pronajmout jiné osobě na kratší nebo delší období. Podrobnosti k nájemní smlouvě stanoví zákon.177 Asi polovina půdy ve Švédsku je vlastněna státem a velkými společnostmi (zejména v severních a středních oblastech). Na většině těchto území jsou práva lovu pronajímána fyzickým osobám (jednotlivcům) nebo loveckým sdružením. V oblastech, kde je málo vhodné půdy pro výkon lovu, se často vlastníci sdružují, aby vytvořili větší teritoria pro lov zvěře (honitby). Obdobně jako v České republice, všichni uchazeči o výkon práva myslivosti (lovu) musí složit zkoušku (tzv. jägerexamen), která se skládá z teoretických a praktických znalostí. Složení této zkoušky je nezbytnou podmínkou pro možnost držení střelné zbraně. Test způsobilosti musí podstoupit osoby, které žádají poprvé o povolení držet loveckou zbraň nebo žádají o povolení držet zbraň jiného typu, než prozatím vlastnily. Testy připravuje Švédská

176

Blíže viz http://www.face.eu/National_Info_Sheets/sweden_en.pdf, 19.01.2013.

177

Viz ustanovení § 15 ve spojení s § 16 zákona č. 259/1987, o lovu (Jaktlag, 1987:259).

86

agentura na ochranu životního prostředí. Za průběh a organizaci zkoušek odpovídá myslivecká organizace. S osvědčením o vykonání zkoušky je možno požádat policii o vydání povolení držet zbraň. Švédský svaz lovectví zajišťuje komplexní vzdělávání uchazečů s důrazem na praktické znalosti – ve střelbě, ve výcviku psů slídičů a přinašečů (retrievrů) a v kladení pastí. Vzdělávání zajišťuje i speciální škola na jihu Stockholmu Öster-Malma i regionální organizace. Ročně kurzy absolvuje asi dvacet tisíc osob. Myslivost a biologie zvěře jsou vyučovány i na vysoké škole. Každý, kdo loví ve Švédsku, musí platit roční poplatek. Zaplacením poplatku získává lovec povolenku k lovu, kterou musí mít při lovu u sebe. Tato povolenka nahrazuje institut loveckého lístku v našem pojetí. V České republice je předpokladem pro výkon práva myslivosti (lovu) složení mysliveckých zkoušek, na jejichž základě je vydán zájemci lovecký lístek a složení odborných zkoušek, na jejichž základě je vydán zbrojní průkaz. Ve Švédsku je třeba prokázat odbornou způsobilosti pouze pro zisk oprávnění držet zbraň. Bez jejího absolvování však není možné získat povolení k lovu. Lovecký lístek a povolenka k lovu splývají v jedno. Skandinávský systém je totiž založen na tzv. licenčním systému. Po zakoupení povolení (licence) je lovec oprávněn lovit na celém území státu nebo v určitém regionu, ulovenou zvěř si smí ponechat, ale nesmí s ní obchodovat. Pro trofejovou zvěř jsou stanoveny denní nebo týdenní limity. Neplatí pouze pro původní obyvatele (Laponci), kteří mohou lovit zvěř pro svou potřebu neomezeně. Pokud zahraniční návštěvník nemá odpovídající pojištění, které platí i ve Švédsku, měl by uzavřít speciální pojištění, které je poskytováno všem, kteří se stanou na jeden rok členy Švédského loveckého svazu. Zvláštní úpravu má vydávání povolení k lovu cizincům. Ve Švédsku mnoho zahraničních myslivců využívá tzv. výměnný lov (exchange hunting). Tento institut spočívá v tom, že zahraniční myslivec pozve švédského lovce na lov do svého domovského státu a na oplátku dostává pozvání k lovu do Švédska. Velmi populární je také poplatkový lov (v rámci lovecké turistiky jako tzv. platící host). Velká část majitelů revírů tuto možnost nabízí jak švédským, tak zahraničním návštěvníkům. Zahraniční lovci, kteří chtějí lovit losa, by si přes svého hostitele měli zařídit možnost speciálního tréninku lovu losa. Mnoho vlastníků pozemků pro lov losa vyžaduje absolvování testu, který zahrnuje střelbu na figurínu losa (statickou i v pohybu) v životní velikosti ze vzdálenosti 80 metrů. V tomto směru je švédská úprava velmi odlišná. Právní úprava v České republice neumožňuje, aby vlastníci honebních pozemků vlastními rozhodnutími ovlivňovali podmínky lovu určité zvěře. Jakmile čeští myslivci splní zákonné předpoklady, mohou lovit veškerou lovnou zvěř ve stanovených dobách lovu. 87

Lovecký rok ve Švédsku začíná 1. července a končí 30. června následujícího roku. Doby lovu jednotlivých druhů zvěře jsou upraveny a většinou se liší pro severní a jižní oblast Švédska (například u losa je doba lovu na severu od počátku září a na jihu od počátku října, v obou oblastech končí 31. ledna). Lovecká sezóna ve Švédsku je především na podzim a v zimě (srpen až únor). Je vhodné si dopředu přes hostitele ověřit, zda je v období plánované návštěvy povolen lov daných druhů zvěře v cílové oblasti. Vlastníci totiž na rozdíl od české úpravy mohou kromě osobních podmínek lovu jednotlivých druhů zvěře upravovat i doby lovu. Loveckou sezónu tak mohou na základě svého uvážení přizpůsobit. Rozhodující je také denní doba lovu. Los může být loven jednu hodinu před východem slunce až do západu slunce, jelen, srnec a daněk mohou být loveni ještě jednu hodinu po západu slunce. Ostatní druhy zvěře mohou být loveny 24 hodin denně.178 Při lovu určitých druhů pernaté zvěře se vyžaduje, aby byl během střelby přítomen lovecký pes. Úprava postavení psů je přísná, některá plemena psů mohou být užívána po celý rok (retrievři a slídiči), zatímco ostatní mohou být používána pouze v přesně vymezeném období. Podmínky držení a nabývání zbraní do vlastnictví upravuje na území Švédska zákon č. 67/1996, o střelných zbraních (Vapenlag 1996:67). Podobně jako český zákon o zbraních upravuje podmínky držení, nabývání a dovozu zbraní. K lovu určitých druhů zvěře se smí používat pouze dlouhá palná zbraň (los, jelen a medvěd). Dále jsou zákonem upraveny podmínky uplatnění různých ráží zbraní a střeliva. Návštěvníci ze států bezprostředně nesousedících se Švédskem, kteří si chtějí do země přivézt vlastní zbraně, musí přes svého hostitele požádat o povolení.179 Povolení k importu a exportu zbraní a střeliva vydává policie. Lovci musí mít při příjezdu do Švédska toto povolení vloženo v Evropském zbrojním pasu. Žádost je potřeba podávat alespoň jeden měsíc dopředu, musí k ní být přiloženy doklady opravňující k držení zbraně v dané zemi (zbrojní průkaz, průkaz zbraně), fotokopie evropského zbrojního pasu a pozvánka od švédského hostitele nebo organizátora lovecké turistiky. Je možné, aby si zahraniční host půjčil zbraň od švédských hostitelů. Podmínkou je, aby lovec byl při lovu v bezprostřední blízkosti osoby, která mu zbraň zapůjčila. Musí mu být alespoň 15 let a musí mít švédskou povolenku k lovu. Půjčit si zbraň bez dohledu může osoba starší 18 let oprávněná držet zbraň ve svém domovském státě. Takto může být zbraň půjčena maximálně na 14 dní. Další podrobnosti jsou upraveny v ustanovení Kap. 3 § 1 zákona.

178

Více viz http://www.jagareforbundet.se/Jagarenojakten/Jakt-i-Sverige, 15.02.2013.

179

Viz ustanovení § 11 zákona o střelných zbraních (Vapenlag 1996:67).

88

7. Právní úprava lovu ve Slovenské republice Slovenská myslivost byla ovlivněna společným vývojem České republiky a Slovenské republiky v rámci společného státu. Vzhledem k tomu jsou tradice myslivosti i výchozí podmínky samostatné myslivosti po rozdělení států v obou zemích velmi podobné. Slovenská republika je díky své geografické poloze a různorodým klimatickým podmínkám vhodným místem pro život vysokého počtu druhů lovné zvěře. Lov je na Slovensku upraven zákonem č. 274/2009 Z.z., o poľovníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který nabyl účinnosti 1. září 2009. Cílem zákona je zachovat druhovou pestrost a zdravé populace volně žijících živočichů a zvěře. Upravuje podmínky tvorby honiteb, mysliveckého hospodaření, ochrany zvěře a zlepšování podmínek jejího života, podmínky lovu zvěře, náhrady škody, vznik mysliveckých organizací a právní odpovědnost za porušení povinností na úseku myslivosti.

Slovenský zákon o lovu je moderně koncipovaným právním předpisem.

Obsahuje podobné instituty jako česká právní úprava, ovšem některé z nich blíže specifikuje a nahlíží na ně v novém směru. Moderní pojetí se projevuje zejména v tom, že se slovenský zákon oproti českému mnohem více věnuje otázkám bezpečnosti, což považuji za velmi pozitivní. V ustanovení § 62 upravuje pravidla zacházení se střelnou zbraní při společných lovech a také zavádí povinnost používat na honech reflexní vestu nebo jiné bezpečnostní prvky na oblečení. Podrobněji se také věnuje úpravě lovu a stanoví širší oprávnění osob vykonávajících státní dozor v myslivosti. Klade vyšší nároky na způsobilost myslivecké stráže po odborné stránce a posiluje její pozici ve vztahu ke kontrolovaným subjektům. Slovenská myslivecká stráž může na rozdíl od české k prosazení svých oprávnění používat i zákonem stanovené donucovací prostředky (například pouta a paralyzéry).180 Zákon přesně specifikuje, kdy je dovoleno ten který donucovací prostředek použít. Na druhou stranu, pokud osoba vykonávající funkci myslivecké stráže neplní své povinnosti nebo překročí svá oprávnění, obvodní lesní úřad ji vyškrtne ze seznamu stráží a do 10 dní je povinna odevzdat průkaz a služební odznak. V souvislosti s bezpečností při výkonu práva myslivosti je důležité zmínit i zavedení u nás neznámého institutu evidence návštěv honitby. Ustanovení § 54 zákona ukládá, že každá osoba, která se pohybuje po honitbě se zbraní určenou pro lovecké účely, musí být před vstupem do honitby zapsaná v knize návštěv honitby. Knihu zakládá a jejím vedením je pověřen uživatel honitby. Zapisovat vstup nemusí člen myslivecké stráže, pokud jej dopředu oznámí mysliveckému hospodáři. 180

Blíže viz § 29 ods. 3 zákona č. 274/2009 Z.z., o poľovníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov.

89

Honitbou (poľovný revír) se rozumí souvislé pozemky jednoho nebo více vlastníků, které uznává obvodní lesní úřad. Honitba může být tvořena z honebních pozemků patřících jedné fyzické nebo právnické osobě, která je vlastníkem honitby (samostatný poľovný revír). Nebo jsou tvořeny honitby společné, kdy jsou honební pozemky majetkem více vlastníků, kteří rozhodují o využívání honitby společně (spoločný poľovný revír). Oproti české právní úpravě komplikovaně vznikajících honebních společenstev tak mohou žádat o uznání společných honiteb tzv. shromáždění vlastníků honebních pozemků, která nejsou právnickou osobou a nemají žádné řídící orgány.181 Minimální výměru honitby zákon upravuje v ustanovení § 3 ods. 3. V oblastech s chovem srnčí zvěře je stanovena minimální výměra 1000 ha, v oblastech s chovem zvěře jelení dokonce 2000 ha. Vlastníci společné honitby ji mohou užívat sami nebo prostřednictvím jimi založené myslivecké organizace. Zákon dále vymezuje subjekty, které si mohou honitbu pronajmout. Nájemcem honebního pozemku se může stát fyzická osoba (jednotlivec) pouze v případě, že vlastní více než 50% výměry pozemků tvořících honitbu. Slovenská právní úprava je v tomto směru přísnější než česká úprava, podle níž k pronájmu honitby jednou fyzickou osobou postačí, aby byla držitelem platného loveckého lístku. Rovněž možnost pronájmu honitby ostatním subjektům je na Slovensku více omezená. Honitbu lze pronajmout fyzické osobě podnikateli nebo právnické osobě registrované na území Slovenské republiky, která pracuje v lesnictví nebo zemědělství na nejméně 50 % výměry pozemků honitby. Postoupení práva myslivosti je podle ustanovení § 13 ods. 1 písm. d) zákona o poľovníctve možné i organizacím vzdělávání v oblasti myslivosti. Je možné konstatovat, že slovenskou úpravou byli vyloučeni z okruhu uživatelů honiteb podnikatelé a právnické osoby nemající s honitbou reálně žádnou spojitost. Pro tyto osoby bývá mnohdy lov jen prestižní záležitostí. Lov zvěře stejně jako na našem území musí vycházet ze skutečného stavu zvěře v honitbě. Lovit je možno individuálně nebo na společném lovu. Zákon upravuje podmínky lovu na vnadišti.182 K lovu oprávněnou osobou je držitel loveckého lístku. Na Slovensku ho vydává, prodlužuje jeho platnost a odnímá Slovenská poľovnícka komora. Vydává se pro občany Slovenské republiky a pro cizince. Podmínky pro jeho vydání stanoví zákon v ustanovení § 51. Povolenka k lovu je veřejnou listinou, je nepřenosná na jinou osobu a má omezenou platnost. Myslivecké hospodaření není možné bez plánování. Koncepce rozvoje myslivosti

181 182

Viz Staněk J., Úvodník, Myslivost č. 10/2009. Viz ustanovení § 61 zákona č. 274/2009 Z.z., o poľovníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov.

90

v Slovenské republice, koncepce chovu zvěře v loveckých oblastech, výhledový plán hospodaření na období deseti let a roční plány mysliveckého hospodaření v honitbě jsou dokumenty, které mají zabezpečit trvale udržitelné hospodaření se zvěří a zachování co nejvíce druhů rostlin a živočichů. Změny v plánech mohou nastat vlivem škod na zemědělských a lesních kulturách působením zvěře, ale i živelných pohrom, přemnožení zvěře nebo poklesem jejich stavů. Změny provádí obvodní lesní úřad. Jak v České republice, tak i na Slovensku se potýkají myslivci s rekordním zvyšováním stavů černé zvěře, za posledních 10 let se jejich počet zvýšil 2,3 krát. Za hlavní důvody jsou považovány nesprávně zhodnocený jarní kmenový stav a špatný lov.183 Vysoké škody jsou působeny i spárkatou zvěří. Jako v naší úpravě je vlastník nebo nájemce povinen škodám předcházet. Pokud ovšem uživatel dodržuje své povinnosti, není ze zákona povinný hradit škody způsobené zvěří.184 Škody působené chráněnými druhy živočichů hradí stát dle zákona č. 543/2002 Z.z., o ochrane prírody a krajiny (mezi jinými jde o škody způsobené vydrou říční, vlkem obecným, medvědem hnědým a rysem ostrovidem). Státní správa je na území Slovenské republiky vykonávána na úrovni celostátní (ústřední), krajské a obvodní. Ústředním orgánem státní správy myslivosti na Slovensku je Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova („Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka“), s výjimkou vojenských lesů, kde státní správu myslivosti vykonává Ministerstvo obrany. Na nižší úrovni je řízena krajskými lesními úřady a jejich poradními sbory a na regionální úrovni je řízena obvodními lesními úřady. Největší loveckou organizací na Slovensku je Slovenský poľovnícky zväz, který je podle § 32 odst. 1 zákona o poľovníctve neziskovou organizací. Ve slovenské Nitře v roce 2010 schválil zřízení Slovenskej poľovníckej komory (SPK), právnické osoby, která sdružuje všechny subjekty a fyzické osoby vykonávající právo myslivosti. Komora plní úlohy, které jí vyplývají ze zákona a ze stanov. Vydává lovecké lístky, zajišťuje zkoušky uchazečů o lovecký lístek, spolupracuje se státními orgány při vydávání právních předpisů, organizuje loveckou kynologii a sokolnictví. Zákon výslovně nezakotvuje povinné členství v SPK, ale vydání loveckého lístku občanovi Slovenské republiky je podmíněno členstvím v SPK.185 Ústřední státní správa myslivosti v České republice je postavena na podobném principu. Je vykonávána dvěma ministerstvy,

183

Blíže viz „Aktuálne problémy slovenského polovníctva a ich riešenie“, Myslivost č. 5/2012, s. 48.

184

Blíže viz „Škody zverou a na zveri a možnosti ich obmedzenia“, Myslivost č. 5/2011, s.76.

185

Srov. ustanovení § 51 ods. 4 písm d) zákona č. 274/2009 Z.z., o poľovníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov.

91

Ministerstvem zemědělství a na území národních parků Ministerstvem životního prostředí. V České republice není zavedeno povinné členství v žádné myslivecké organizaci. Úprava státní správy na regionální úrovni je na Slovensku lépe řešena. Oproti českému pojetí, kdy se myslivostí zabývají obvykle odbory životního prostředí v rámci okresních úřadů, obvodní lesní úřady na Slovensku jsou specializované pouze na záležitosti související s myslivostí, resp. lovem. Mají výslovně vyjmenované pravomoci a myslivost je tak jednotněji a přehledněji řízena.

92

8. Závěr Letošní rok 2013 je pro myslivost velmi významný. Bude ukončena velká většina nájemních smluv na užívání honiteb uzavřených na dobu deseti let. Nejedná se o zánik honiteb, ale o ukončení nájemního vztahu a je otázkou, zda dojde k opětovnému uzavření smluv ve všech honitbách. O využití honiteb rozhodují vlastníci pozemků, a proto v mnoha sdruženích panuje nejistota a obavy ze změn, které by mohly ohrozit fungování české myslivosti. Mnohdy se setkáváme s nerespektováním vlastnických práv některými uživateli honiteb. Nekorektní jednání a spory mezi vlastníky honebních pozemků a myslivci by mohly v některých případech způsobit, že se na prodloužení nájmu nedohodnou. Ve většině případů však můžeme konstatovat, že honitby zůstanou v rukou stávajících nájemců. V některých případech však pravděpodobně dojde ke zvýšení nájemného. V zákoně o myslivosti je sice stanoveno, že pronajímatel musí nabídnout pronájem přednostně dosavadnímu nájemci, ovšem není určeno, za jakých podmínek. Lesy České republiky tak přistoupily k vyhlášení výběrových řízení na některé honitby. V souvislosti s honebními společenstvy vidím prostor pro možnou změnu legislativy. Současný zákon nevylučuje, aby funkci honebního starosty vykonával člen mysliveckého sdružení, které usiluje o uzavření nájemní smlouvy. V případě, že starosta honebního společenstva zastává v mysliveckém sdružení dokonce funkci mysliveckého hospodáře nebo předsedy, dochází k evidentnímu střetu zájmů. Práva myslivosti se také dotknou restituce církevního majetku. Od 1. ledna 2013 vstoupil v účinnost zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Navrácením zemědělské a lesní půdy získají církve do vlastnictví řadu honebních pozemků. Dalším aktuálním problémem dnešní doby je rozšíření nepůvodních invazivních druhů zvěře, přemnožení některých druhů zvěře a škody způsobované zvláště chráněnými živočichy. Jedním z nich je kormorán velký. Před čtyřiceti lety byl na pokraji vyhynutí a dnes působí jeho přemnožená populace vysoké škody v rybářství. Dne 1. dubna 2013 nabývá účinnosti vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 393/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zmíněnou vyhláškou se kormorán velký vypouští ze seznamu ohrožených druhů živočichů. Neznamená to, že by nadále nebyl chráněn. Stejně jako všechny ostatní běžné druhy ptáků v České republice i v Evropské unii bude chráněn podle příslušných zákonů a směrnic, ale nebude již na seznamu nejvíce ohrožených druhů, kterým hrozí vyhynutí. Po jeho vyřazení ze seznamu zvláště chráněných

93

druhů nebudou škody jím způsobené na rybách po 1. dubnu 2013 již hrazeny státem podle zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. To znamená, že pokud po tomto datu způsobí kormorán rybářům škody na rybách, budou moci požadovat náhradu jen po uživateli honitby. Kormorán je podle zákona o myslivosti řazen mezi druhy zvěře, kterou nelze lovit. Stavy kormoránů v honitbě mohou být nyní regulovány jen postupem podle ustanovení § 39 zákona o myslivosti. Na návrh uživatele honitby je třeba žádat o povolení jeho lovu orgán státní správy myslivosti. Ten vydá povolení po dohodě s orgánem ochrany přírody. Nová úprava přinese myslivcům další finanční zatížení. Již nyní uživatelé honitby odpovídají za škody způsobené zvěří na lesním a polním hospodářství. Škody v posledních letech dramaticky narůstají zejména v důsledku přemnožení černé zvěře. Důvodem je zejména velkoplošné hospodaření a druhová skladba pěstovaných plodin. Monokultury poskytují zvěři dostatek potravy a krytu a ta nemá důvod vycházet. V některých oblastech České republiky je situace již kritická. Ročně je uloveno kolem 140 000 kusů černé zvěře. V zájmu snížení stavů se uvažuje o povolení v současnosti zakázaných způsobů lovu. V připravované novele zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, je uvažováno o zavedení možnosti lovit černou zvěř pomocí prostředků nočního vidění (tzv. noktovizorů). Zemědělci, lesníci a myslivci musí spolupracovat a hledat vhodné způsoby, jak stavy černé zvěře snížit. Již delší dobu se uvažuje o změně stávající myslivecké legislativy. V lednu 2013 proběhlo jednání Myslivecké rady, na kterém odpůrci současné platné právní úpravy (zejména z řad soukromých zemědělců a vlastníků honebních pozemků) zveřejnili své návrhy. Mezi jinými požadují snížení minimální výměry honitby až na 100 ha, zákonem umožněný pronájem zemědělských pozemků s výkonem práva myslivosti a přímou platbu škod způsobených zvěří na základě rozhodnutí rozhodčích komisí. Při neuhrazení škod požadují ukončení nájemních smluv na honitbu.186 Na základě těchto připomínek navrhla Myslivecká rada zavedení institutu rozhodce, kterým by měl být Státní pozemkový úřad na zemědělských pozemcích a Ústav pro hospodářskou úpravu lesů na lesních pozemcích.187 Pokud bude novela zákona vypracována a schválena, předpokládá se nabytí její účinnosti k 1. lednu 2014. V souvislosti s uvažovanou novelizací zákona o myslivosti bych navrhovala zaměřit se na zvýšení bezpečnosti při výkonu práva myslivosti. Bylo by vhodné se inspirovat zahraniční právní úpravou a přijmout moderní bezpečnostní prvky do našeho právního řádu, například povinnost nosit na honech reflexní vestu nebo jiné reflexní prvky na oblečení. 186 187

Více viz http://cmmj.cz/Aktuality/Aktuality/Informace-k-otevreni-zakona-o-myslivosti.aspx, 02.03.2013. Více viz http://cmmj.cz/Files/31/31826224-249e-4c77-97e5-63bed2cb2e27.pdf, 02.03.2013.

94

Ve skandinávských státech je toto samozřejmostí již mnoho let, a jak jsem již zmiňovala v kapitole týkající se srovnání s právní úpravou zahraniční, i na Slovensku toto opatření bylo přijato do zákona o poľovníctve. V České republice se můžeme již dnes setkat s užíváním reflexních prvků, ale většina myslivců se k tomu stále staví odmítavě. Nehody spojené se zbraní mají ovšem fatální následky, proto se domnívám, že jakýkoli prvek zvyšující bezpečnost je vítaný. Při srovnání právních úprav mne zaujala také slovenská úprava knihy návštěv honitby. Je to podle mého názoru velmi dobrý institut. Možnost evidence pohybu osob se zbraní v honitbě by také mohla přispět ke zvýšení bezpečnosti. Každý lovec by předem věděl, že v honitbě může očekávat další osoby. Samozřejmě by to měl předvídat vždy a své jednání tomu přizpůsobit, ale ne vždy se tak v praxi děje. Nicméně i v případě uzákonění povinnosti užívat při výkonu práva myslivosti bezpečnostní prvky, zůstane odpovědnost za bezpečnost především na myslivcích samotných. Hlavním cílem legislativy i činnosti myslivců by však měla být i v budoucnu především péče o zvěř, o rozmanitost jejích druhů a zachování životního prostředí nejen pro ni, ale i pro člověka.

95

Resumé Diplomová práce poskytuje analýzu právní úpravy myslivosti na území České republiky. Předmětem právní úpravy myslivosti jako součásti práva životního prostředí je činnost prováděná v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému. Diplomová práce se skládá z osmi kapitol. První dvě kapitoly se věnují mysliveckým tradicím a vývoji právní úpravy myslivosti na našem území. Česká republika je členem Evropské unie, proto se třetí kapitola diplomové práce zabývá úpravou myslivosti v mezinárodním a evropském kontextu. Popisuje mezinárodní spolupráci mezi státy na úseku myslivosti včetně nejvýznamnějších mezinárodních organizací specializujících se na ochranu myslivosti a přírody. Čtvrtá kapitola se zaměřuje na analýzu právní úpravy myslivosti vycházející z platného a účinného zákona o myslivosti. V úvodní části vymezuje právní definice pojmů souvisejících s myslivostí. Je rozdělena do osmi částí a popisuje nejdůležitější instituty současné právní úpravy myslivosti. Zaměřuje se na užívání honebních pozemků, lov zvěře a zakázané způsoby lovu, ochranu myslivosti, chov zvěře a myslivecké hospodaření. Upravuje také odpovědnost uživatele honitby za škody způsobené zvěří a odpovědnost státu za škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy. V části sedmé se zabývá deliktní odpovědností na úseku myslivosti. Poslední část této kapitoly pojednává o řízení v myslivosti, tj. státní správě myslivosti a samosprávných mysliveckých organizacích. V páté kapitole diplomová práce podává přehled o dalších právních předpisech, které se provozování myslivosti dotýkají zejména s důrazem na ochranu přírody a krajiny a ochranu lesa. Šestá a sedmá kapitola diplomové práce srovnává českou právní úpravu myslivosti se zahraniční úpravou, konkrétně s právní úpravou lovu ve Švédsku a ve Slovenské republice. Zmiňuje rozdíly mezi nimi a výhody a nevýhody obou úprav. Závěrečná (osmá) kapitola diplomové práce popisuje nejvýznamnější cíle a aktuální otázky na úseku myslivosti. Cílem práce je zdůraznit úlohu myslivosti v krajině a její význam pro ochranu přírody a životního prostředí.

96

Summary The purpose of my diploma thesis is to analyze the hunting legislation in the Czech Republic. The legislation regulates the hunt and game keeping as one part of the environmental law. It is also closely connected to administrative law. This thesis consists of eight chapters. First two chapters provide an introduction to historical traditions, principles and development of Czech hunting legislation. The Czech Republic is a member of the European Union, so the third chapter deals with the hunting legislation in the international and European context and describes the international cooperation between states. The most important international organizations protecting wildlife are also mentioned. The fourth chapter contains the analysis of the effective Hunting Law. This chapter provides legal definitions connected to game management and the division of the wild game. Divided into eight parts it describes the main areas of the hunting legislation. It focuses on the use of the hunting plots, rights of landowners, protection of game management and wild game. It also regulates liability of the owners of hunting plots to damages, criminal liability and liability according to the administrative law. Liability of the state for damages caused by especially protected animals is also regulated. This chapter mentions prohibited ways of hunting and legal requirements necessary to meet to become a hunter. The chapter also deals with the state administration of hunting and game management and self-government bodies created by hunters and membership in those organizations. The fifth chapter focuses on particular laws concerning the preservation of nature and welfare of the game and their connection to hunting regulation. The sixth and the seventh chapter compare Czech legal system to foreign legal regulations (Sweden and Slovak Republic). It mentions the advantages or disadvantages of regulations. The final (eight) chapter describes the main goals of hunters with the stress on contemporary problems concerning the hunting management. The aim of the thesis is to emphasize the importance of hunting management for the countryside and protection of endangered species and nature. Hunting management helps to achieve a sustainable development of environment.

97

Literatura Bergl, J., Bencze L., Hromas J.: Myslivost v evropských socialistických státech, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1985 Bezděk, F., Kovařík, J.: František Antonín hrabě Sporck a jeho Řád svatého Huberta, Řád svatého Huberta se sídlem v Kuksu, 1998 Čechura V. a kol.: Myslivost a právo, Nakladatelství ORAC, s.r.o., Praha, 2000 Čechura V.: Myslivecká stráž, Nakladatelství ORAC, s.r.o., Praha, 2000 Čechura V., Novák R., Vaněk J.: Komentář k zákonu o myslivosti, ČMMJ, Praha 2002 Červený J., a kol.: Encyklopedie myslivosti, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 2003 Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010 Damohorský, M. – Stejskal V. (edit.): Právní úprava ochrany lesa. Procesní právo ochrany životního prostředí. Sborník z mezinárodní konference. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Praha 2005. Damohorský, M. (edit): Pocta Doc. JUDr. Jaroslavovi Drobníkovi, CSc. k jeho 70. narozeninám, PF UK Praha 2007 Damohorský, M. a kol.: Mezinárodní právo životního prostředí I. část (obecná), Eva Rozkotová – IFEC, Beroun, 2008 Damohorský, M. a kol.: Mezinárodní právo životního prostředí II. část (zvláštní), Eva Rozkotová – IFEC, Beroun, 2008 Drobník, J., Dvořák, P.: Lesní zákon. Komentář, Wolters Kluwer, Praha 2010 Hell, P., Hromas, J.: Nová příručka myslivce do kapsy, Vydavatelstvo Príroda, s.r.o., Bratislava 2002 Hendrych D., Správní právo: obecná část, C.H.Beck, 2006 Hromas J. a kol., Myslivost, Matice lesnická s.r.o., Písek 2008 Hromas, J. a kol.: 1923 – 2003 80 let myslivecké jednoty, ČMMJ, Praha 2003 Hromas, J.: Myslivecko-ochranářská legislativa, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné, 1. vydání, Leges, Praha 2009 Knappová, M., Švestka J., Dvořák J. Občanské právo hmotné, 4. vydání, ASPI a.s., Praha, 2005 Kolář Zdeněk, Průběrný odstřel srnčí zvěře, 2. vydání, Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1989 PENZUM Základy znalostí z myslivosti, DRUCKVO, 2006 98

Stejskal, V. - Leskovjan, M.: Člověk a zvíře – v zajetí či v péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Praha 2000. Stejskal, V., Prosazování právní odpovědnosti v ochraně biodiverzity, Eva Rozkotová – IFEC, Praha 2006 Šeplavý P., Růžička J., Pondělíček J.: Myslivost v České republice, Ministerstvo v zemědělství, Praha Teryngel J., Liška, P.: Zbraně, střelivo a právo, Nakladatelství ORAC, s.r.o., Praha, 2001 Vach, M. a kol.: Myslivost, Silvestris, 1999 Záruba, J., Krč, M.: Zbrojní průkaz – vše, co potřebujete znát ke zkoušce odborné způsobilosti, Linde Praha a.s., 2004 odborné časopisy: Myslivost/Stráž myslivosti Svět myslivosti České právo životního prostředí

internetové zdroje:

http://www.iaf.org http://www.fci.be http://www.face.eu/ http://www.cic-wildlife.org http://www.jagareforbundet.se http://www.mzp.cz http://www.eagri.cz http://www.cmmj.cz http://www.profimysl.cz http://www.radsvatehohuberta.cz http://www.asz.cz

99

http://www.sokolnictvi.net http://www.myslivost.cz http://www.silvarium.cz http://nalus.usoud.cz http://www.zbrane.kvalitne.cz http://www.gunlex.cz/ http://www.forum.hunting-shop.cz

Název práce v anglickém jazyce:

Legal regulation of hunting management

Klíčová slova: myslivost

zvěř

životní prostředí

biologická rozmanitost

hunting management

wild game

environment

biodiversity

100