Výzkumný projekt Reprodukce sociálních nerovností v podmínkách politiky rovnosti

Výzkumný projekt „Reprodukce sociálních nerovností v podmínkách politiky rovnosti“

http://ronero.wz.cz

Co přinesly a odnesly povodně? Mediální re-prezentace situací nájemního bydlení

postavení

nájemníků a pronajímatelů v oblasti

PhDr. Olga Šmídová (Text neprošel jazykovými korekturami!) Text volně navazuje na právní rozklad Pavly Schödelbauerové o právním postavení obcí „Bydlení v České republice“, který byl v rámci grantové úlohy sepsán. Autorka-právnička v něm upozorňuje na neujasněnost úlohy obcí, konkrétně na nerovnováhu mezi rozsahem práv a povinností obcí zejména v oblasti nájemního bydlení a na nedostatek mantinelů při hospodaření s byty. 1 Na rozdíl od jiných vlastníků jsou obce při hospodaření se svým majetkem vybaveny veřejnoprávními instrumenty. Tato dvojakost postavení obcí se vyjevuje v situaci povodní, kdy krizový režim dává státu a obcím další výjimečné pravomoci a také obce vybavuje prostředky k prosazení cílů a opatření: obce tak disponují i dodatečnými prostředky materiálními, takovými jako jsou nafta na vysoušení domů od státu, náhradní byty a ubytování od magistrátu a dalších subjektů, humanitární pomoc, finanční sbírky. Obec se může za situace stavu ohrožení opřít i o bezpečnostní složky jako je armáda, policie, hasiči a další. Různí se způsoby, jak jsou obecní předpisy v konkrétní praxi řešení bytových potřeb občanů reálně uplatňovány (např. stanovené podmínky a kritéria podle nichž je posuzován žadatel o bytovou náhradu a ubytování či na přechod nájemní smlouvy atd. atd.). Není překvapující, že takto vágně „definovaná“ oblast práv a povinností, oprávnění a jejich plnění je - zejména v oblasti nájemního bydlení - plna střetů konfliktů a stížností, které často poukazují k re/produkci nerovností a nespravedlností, tedy k reprodukci subjektivně i objektivně nerovného postavení mezi občany a dalšími subjekty (fyzické i právnické osoby, občanská sdružení, samospráva, stát, úřady např. památkáři, město Praha.). Dobovým denním tiskem zachycené spory propukají zejména mezi skupinou „nájemců“ a „pronajímatelů“ - což je pojem, který sami novináři na rozdíl od právníků neužívají, takže se vyskytuje jen v právně-popularizačním článku z pera Stanislava Křečka, který se identifikuje a představuje jako reprezentant zájmů nájemníků, jako člen své strany - ČSSD a zástupce parlamentu. Postupy (praktiky) a cíle obcí nejsou - ani běžně, natož za mimořádné situace živelní pohromy - jasně vymezené. Neví divu, že i během řešení následků povodní se v nakládání s bytovým fondem jednotlivé obce někdy až diametrálně liší jak co do stanovení cílů, tak z hlediska forem a procedur využitých k jejich dosažení. Neformální pravidla a logiku těchto postupů lze vysuzovat jen z konkrétních popisu užití určitých postupů v konkrétních situacích a v jistých konfiguracích postavení klíčových hráčů: V tomto případě budu na nerovnost usuzovat pouze z dobových popisů těchto situací a praktik medii, z výpovědí medii zprostředkovaných „hlasů“ dalších aktérů, tedy těch kterým je na rozdíl od jiných dán prostor veřejně promluvit. Tato asymetrie mezi mediálně převážně aktivními, a tedy o/slyšenými hráči, tedy nerovnost mezi těmi, kdo smí veřejně promluvit za sebe či si přisvojují právo mluvit za druhé a jejich jménem či „místo nich“ (tiskoví mluvčí a úředníci) -, je sice zjevná, ale prvoplánové čtení ji nemusí odhalit. Konflikt či spor – byť jen mediálně zobrazený - podle mne vyjevuje, jak si strany (a zejména media) již začínají své situace (zne/výhodnění, diskriminace, ..) být vědomé, jak jsou sebe-vědomé, když o uznání svých nároků a práv usilují. Dokonce i „neviditelné nároky“ mediálně bezhlasých subjektů lze do jité míry vyčíst z výpovědí těch mediálně hlasitých, neboť ty hlasité výpovědi jsou často explicitní či implicitní „odpovědí na ty neviditelné“. 2 1

Obec je totiž jak územním samosprávným sdružením občanů, tak i veřejnoprávní korporací. Je nejen správcem, ale také vlastníkem domů a bytů a v podstatě operuje při uplatnění vlastnického práva (převod, pronájem…) ve stejném režimu jako jakýkoli jiný vlastník (restituent, firma…). Stát usměrňuje obce jen nepřímo vytvářením podmínek pro uspokojení potřeby bydlení a bytovou politikou. Postavení obcí je dvojaké: Ze strany státu se jedná o soubor zákonů a předpisů, které se obcí dotýkají většinou jen obecně. Zároveň obce samy svými vyhláškami a předpisy obecné rámce práva transformují, specifikují (ba konvertují). 2 Řečí diskursivní analýzy jsou takové asymetrie implikované.

1


http://ronero.wz.cz

OTÁZKY KLADENÉ TEXTU * Jak se v cílech i prostředcích činnosti obcí (úřadů i samospráv) promítá či redefinuje obecný cíl zabezpečit tzv. právní jistotu bydlení, čili ochranu proti nucenému vystěhovávání, obtěžování, šikaně, před cenovou nepřiměřeností? *

Jakým způsobem prakticky plní obce své povinnosti zajistit obyvatelnost a dostupnost bytů

* Jak se obce liší ve svém konání od ostatních pronajímatelů – vlastníků a správců resp. zda a jak jsou obce prezentované jako odlišné médii (jak jsou obce medii kategorizovány a diferencovány) Zkoumány jsou všechny nerovnosti vnímané resp. označené některou stranou jako neoprávněné či nespravedlivé, které prošly tiskem v oblasti Karlín (kontrolně byla sledována Libeň). Analýza se tedy orientuje na ty (latentní a zjevné) nerovnosti, které byly představovány českými tištěnými medii jako ty o které je veden spor (vznesena stížnost), či kvůli kterým propuká konflikt. Několikastupňovým postupem analytické práce s přemírou textů o bytových sporech (bez redukce na povodně to původně bylo celkem 1346 článků ve 4 sledovaných denících za sledované období - za poslední tři roky), byla analýza dále zaměřována (focussed) a redukována především na to, co bylo v předběžně analyzovaných datech jakýmsi „ohniskem“: Jednalo se ty nerovnosti, které byly v tisku zachyceny jako neoprávněné rozdíly v uznání bytových nároků anebo o případy vznášení stížností na újmu na svých bytových právech (dovolání) a zároveň měly explicite formu sporu, stížnosti, konfliktu. 3 Posléze jsem se soustředila na asymetrie postavení stran sporu (konfliktu), které jsou novináři či jinými aktéry pojmenovány víceméně explicitně. Označení postavení (vztah) je tedy jasně hodnotící typu: zneužívá svého postavení.., zhoršila se situace evakuovaných…, občané jsou poškozeni… někteří majitelé domů zneužívají mezery v zákoně… apod.. Tyto „evidence“ „po-ukazují“ k tomu, že se jedná o asymetrie, jež jsou již (přinejmenším medii) reflektovány jako nesprávné a nelegitimní. 4 V situaci krize, která probouzí takovou národní a mezinárodní solidaritu, jako jsou bezesporu situace typu katastrof, jakou byla povodeň 2002, nastává jistě více situací, které musí různí aktéři (zejména vlastníci, správci a nájemníci) spolu řešit. V krizové situaci jsou spory a konflikty nejspíše vyhrocené a lidé – a nejen ti přímo postižení ztrátou domova – citlivě reagují na situace nepatřičného, nelegitimního či nelegálního zvýhodňování anebo znevýhodňování některých subjektů, ať lidí, rodin, skupin či institucí. Právě tyto úvahy nad záplavou článků o lidech, bytech a záplavách mne spolu s inspirací diskursivní analýzou, která zkoumá (podobně jako etnometodologie například formou rušivých experimentů) právě ty momenty, kdy inter-akce, diskursivní výměny a sociální kooperace selhávají, zadrhávají, jsou nějak problematické a hledá se „východisko z nouze“ a „společný jazyk“. V situaci krizí, sporů, hádek, lapsů by se mělo alespoň maličko vyjevit to, co je jinak samozřejmou předpokladovou bází komunikace (jak ve smyslu obsahu, tak i způsobů a modů re-presentace). V diskursivní analýze jde na rozdíl od klasické obsahové analýzy tedy i o to, poodhalit to, co je vnímáno jako tak samozřejmé, že je samozřejmé, že je to tak vnímáno a že se o tom právě tak a nejinak mluví. „ARCHIV“ A VZORKOVÁNÍ

3

Obsahové klíčování úlohy obsahovalo tyto kořeny slov: „spor“, „konfl“, „stíž“ byla vedle „byt“ „bydl“ vedle klíče pro situaci „záplav“ „povod“. 4

Tyto mediálně naznačené-označené nerovnosti mají – zejména v době, kdy se lidská zkušenosti medializuje šanci přestoupit z mediální agendy do veřejné arény (veřejného mínění). Media jistě veřejným míněním hýbou i mu vycházejí vstříc, re-produkují je.

2


http://ronero.wz.cz

S tímto předpokladem jsem postupně vytvořila v těsné spolupráci s rešeršní firmou Newton-it Media „archiv“ přes 1300 článků, které se týkaly Prahy 3 a Prahy 8 (jmenovitě pak Karlína) a to od srpna roku 2002 do současnosti (resp. července 2005). V několika krocích jsem za pomoci klíčových slov vyvozených z pročítání archivu dále vzorkovala soubory článků, které pojednávaly o nějakém sporu, konfliktu mezi aktéry ve vztahu k bytu, bydlení (podrobněji o teoretické konceptualizaci vzorkování z kolekce tisku viz výše). Současně jsem také redukovala počet sledovaných medií na Blesk, Mladou Frontu Dnes, Právo a Večerník Praha jako relevantní tištěná media. Jde o deníky s celostátním rozsevem a velkým čtenářským zázemím s akcentem na cílovou skupinu čtenářů-Pražanů. Tématická (obsahová) oblast „Spory a bytové konflikty během a po povodních“, která byla vygenerována z archivu „Spory a bytové konflikty v Praze“, byla redukována na oblast Karlína (a kontrolně Libně) tedy i časově - v době povodní a po nich. Výsledný počet podrobně a systematicky analyzovaných článků o povodních v Karlíně představoval celkem 136 článků z Blesku, z Večerníku Praha, Mladé Fronty DNES a Práva. INTERPRETAČNÍ SMĚSKA Interpretace je velmi nedokonalým pokusem o kompromis mezi diachronickou perspektivou a perspektivou synchronní: záměrem je spojit vývoj situace povodní v Karlíně s výskytem a vývojem typických bytových kauz (sporů, konfliktů, stížností). Agenda o bydlení a sporech kolem něj je medii nastolována (agenda setting) především v souvislostí s objektivním vývojem živelní pohromy, zjišťováním, řešením a nápravou jejích reálných následků. Problémy a spory resp. konflikty, které provázejí definice problémů s bydlením jako problémů dožadujících se veřejného uznání (legitimizace) a řešení kompetentními aktéry, jsou hlavním tématem článků o povodních v Karlíně a sekundárně i tématem mé analýzy. Situace záplav je pochopitelně popisována jako problematická „sama o sobě“ a nové problémy/spory přinášející, a existující dosavadní problémy/spory umocňující či obnažující. 5 KONTEXT - TÉMATA Hned v prvém měsíci záplav byly v sledovaném tisku nejčastěji probíraným předmětem sporů spory o možnost či nárok na „NÁVRAT“ „obyvatel“, „lidí“, „občanů“ anebo „nájemníků“ do domovů a z druhé strany vzato bránění či zamezení v návratu. Šlo nejen o spor o opuštění domovů (povinnou evakuaci), ale o nárok na návrat do vlastních domovů (bytů) nebo na přístup do vlastního bytu či domu (a k vlastnímu majetku). Tento typ sporu dlouho dominoval a posléze se přelil do sporu o přidělování náhrad a o kvalitu a důstojnost náhradního ubytování pro evakuované (nejpregnantněji ho vyjadřuje název článku citující hlas přesouvaných a šikanovaných evakuovaných občanů „Pro radnici jsme jako prasata“ (6. 12. 2002 BLESK, podrobněji viz níže) Spor o možnost návratu je úzce spojen s tématem „NE/BEZPEČNOSTI“ a s tím, kdo je oprávněn bezpečnost „občanů“ - zejména v souvislosti se sesuvem domů - stanovit a zaručit. Téma je v tisku úzce provázáno s tématem INFORMACE a práva na informace. Druhou velmi frekventovanou spornou oblastí je otázka NÁHRADNÍHO UBYTOVÁNÍ A BYTOVÝCH NÁHRAD a kvality a spravedlnosti v jejich poskytování. Jde opět o otázku náhradního ubytování evakuovaných a přidělování či poskytování náhradních bytů, která se opět točí okolo stížností na nedobytnost (a nesymetrie) INFORMACÍ životně důležitých pro nájemníky či jiné postižené obyvatele Karlína, dále okolo nedostatku informací o pravidlech, postupech a kritériích přidělování bytů (zejména obcí), možnostech řešení bytových problémů .

5

Zajímavé je i kým a jak je v součinnosti s novináři a médii jako institucemi agenda nastolována.

3


http://ronero.wz.cz

Spolu se spory o povinnosti nájemníků bytů vůči pronajímatelům v situaci záplav je opakovaně prezentován také i spor o to, zda mají ze zatopených prostor platit nájemci a nájemníci plné NÁJEMNÉ a další poplatky a jaké jsou jejich další povinnosti. 6 Posledním nemarginálním tématem je ZNEUŽÍVÁNÍ HUMANITÁRNÍ POMOCI nepostiženými zejména občany. Zneužívání tematizují nejen poskytovatelé, obce (Praha 8) a instituce pomoc prostředkující. Někdy na zneužívání pomoci na úkor ostatních upozorňují i sami občané. Občané představující se jako „místní povodní poškození Romové“, varují před „mladými Romy odjinud“. Další „hlasy lidu“ varují před cizinci (např. Vietnamci), kteří se nejspíš „přiživují“. 7 Nedisciplinovanost evakuovaných ze „sociálně slabších vrstev“ v evakuačních centrech kritizuje i radnice Prahy 8 ústy svého starosty. 8 Téma zneužívání pomoci e opět latentně spojeno s INFORMOVANOSTÍ obce či „radnice“ o bytech a občanech v nich bydlících (a o stavu, úpravách a obydlenosti budov ve vlastnictví obce). V dalších měsících se pak ukáže, že neuralgickým bodem je i nedostatek informací o domech a bytech v obci a o tom, kdo jej vlastní, spravuje a pro/najímá. Neinformovanost – neinformativnost je problém, který explicite či implicite intervenuje a to i zcela prakticky do všech nalezených medializovaných typů sporů a konfliktů. Je přisuzována především obcím. Na nedostupnost, nedostatek potřebných informací si obvykle stěžují jiné subjekty například nájemníci „obecních“ i „soukromých“ domů. Negativní vnímání či hodnocení nedostatku informací nebývá připisováno radnici, ale jiným aktérům. Zajímavé ovšem je, že sami starostové, radní, mluvčí radnice, a další reprezentanti samospráv i výkonného aparátu sami nepřímo absenci informací přiznávají, a to výroky typu „až si zjistíme informace o tom, komu dům patří, budeme to řešit…“, ale sami to jako „jejich problém“ neklasifikují (nepřiznávají?). Nedostatek informací slouží radnici častěji jako obranný argument, než potřeba, zájem, nárok. To naznačuje možné asymetrie postavení aktérů v „informačním poli“, kde probíhá distribuce informací (tedy i hodnot, na které se aktéři orientují, potřebují je). Neinformovanost radnic o svém (a o celém) bytovém a domovním fondu v katastru, o jeho profilu a skutečném stavu (obydlenost objektů určených k demolici) a o vlastnickém statusu fondu (vlastníci, správci, pod/nájemníci…), během velké vody doslova „vyplavala na povrch“. Postoj radnice k nedostatku informací, které na ní občané vyžadují možná svědčí i pro to, že radnice za „normálního stavu“ tuto potřebu (vládnout informacemi) ani nereflektuje. Roli „informovaného informátora“ všech svých občanů a dalších kompetentních aktérů (stát, magistrát…) zřejmě nebere „normálně“ „za svou“. V situaci mimořádné a pod palbou médií a občanů (a dalších) se tato funkce mediátora aktualizuje. Medii je také dán velký prostor zejména starostovi Prahy 8 panu Noskovi, aby jejich prostřednictvím informoval „bezradné občany“, kteří ho zpočátku s důvěrou a nadějí „zoufale“ žádají o informace, ale dostávají se jim hlavně instrukce, výzvy, nařízení, zákazy. Davy šly v klidu

6

Zvláštní mediálně prezentovanou skupinu představují nikoli bytoví ale nebytoví nájemci - místní „drobní živnostníci“, kteří nemají nárok na pomoc, na úvěry a půjčky nedosáhnou a často ukončují podnikání a tím přicházejí o práci a další lidé o zaměstnání. Zajímavé je, že často zobrazená pomoc při úklidu, vyklízení, čerpání apod. ze strany nájemníků majitelům (včetně obce) není vůbec hodnocena jako příspěvek a kompenzována příslibem úlev apod.., která by navozovala symetrii solidarity. 7

Stěžují si ale třeba i nelegální podnájemníci nájemníků obecních bytů na svého domácího, který „si jezdí pro příspěvky“, ač obecní byt pronajímá a není poškozen. 8

Zajímavé také je jak „náhodně dotázaní kolemjdoucí“ hovoří o tom, že řeší poměrně dlouhé dočasné ubytování raději u příbuzných, známých, kolegů ba i u sousedů (a velmi často také na chatách) a demonstrují nezájem o ubytování od obce, ba dokonce obavy je přijmout (i dočasný náhradní byt apod.), aby to nebylo zneužito proti nim.

4


http://ronero.wz.cz

Karlín opouštěly davy lidí. Jak se objevil Nosek, zoufale ho obklopili a dožadovali se informace, co bude dál. "Nemohu dnes říct, kdy se budou obyvatelé moci opět vrátit domů, je to otázka výhledově několika dnů," vysvětloval starosta Prahy 8 (V Praze se zřítil třetí činžák 19. 8. PRÁVO) Bezpečnostní argument - zodpovědnost za bezpečí občanů a nájemníků - je hojně užíván nejen za strany „radnice“, ale i jiných subjektů „vlastníků“ a expertů (statiků, geologů), a je zajišťován policií, armádou a dalšími bezpečnostními složkami. Obvinění z nezajištění bezpečnosti (zřícení staticky „prověřených“ domů) je rubem obviňování z neposkytnutí informací občanům, nájemníkům, ze zatajení informací, z podávání falešných informací o uživatelnosti domů a jejich bezpečnosti. V Karlíně dvě zóny Krizový štáb hlavního města včera rozdělil Karlín do dvou zón. Zóna A nebude obyvatelům přístupná až do ukončení práce statiků. "Vše je nutné znovu prověřit. Dům v Sokolovské 9, který se v noci na neděli zřítil, statik označil za vhodný k nastěhování. Prohlédl ho pouze zvenčí, a nikoli zevnitř. Příčinou pádu domu však nebyla povodeň, protože se zjistilo, že obchodníci v přízemí domu vybourali část nosných zdí," řekl městský radní pro bezpečnost Rudolf Blažek. Místa s podezřením na statické poruchy budou podle něho zařazena do zóny B. "Ty budou obyvatelé moci navštívit, ale zase musí odejít až do konečného rozhodnutí," dodal s tím, že v Karlíně nyní pracuje šest skupin statiků, kteří jdou znovu dům od domu. (Praze se zřítil třetí činžák. 19. 8. PRÁVO ) Informace a „důkazy“ o nebezpečí (posudky statiků a jiných expertů) jsou totiž jedním z důvodů a „silných argumentů“ užívaných při vystěhovávání nájemníků, evakuaci, rušení nájemní smlouvy, bránění v přístupu do bytu a zamezení užívání bytů nájemníky a dalšími uživateli (podnájemníky…). VLASTNÍCI VS. NÁJEMNÍCI Ohniskem či společným jmenovatelem sporů jsou tedy spory o práva (a povinnosti) k bytu (nájemní, podnájemní, ubytovací, vlastnická…) a o kompetence tato práva řešit, měnit, upravovat. První jasně a explicitně formulované spory nájemníků a vlastníků (jako hlavních protagonistů sporu o svá práva k bytům a domům) jsou spory mezi „soukromými vlastníky“ zde „majiteli činžovních domů“. Tyto kauzy jsou viditelnou špičkou mediálního ledovce, a proto jsou pro tuto analýzu klíčové - už s ohledem na její záměr: najít typy „třecích ploch“ a předmět konfliktů mezi aktéry. První z řady těchto článků má příznačný název: „Vytopení lidé se bojí majitelů“ Jeho dikce jakoby byla příkladem mediálních spouštěčů morálních panik. Doslova strach mají lidé, kterým voda zničila jejich bydlení, z majitelů činžovních domů. Někteří z nich se totiž podle postižených údajně snaží na katastrofální situaci vydělat a zbavit se nežádoucích nájemníků. "Paní, ne aby vás napadlo vzít si od majitele domu nějaké peníze, kdyby vám tvrdil, že je to jako odškodnění, když teď nemáte kde bydlet. Mohla byste přijít o bydlení, včera to tu říkal jeden právník," varoval v pondělí v poledne asi čtyřicetiletý muž dvojici starých žen z pražského Karlína, které jsou evakuovány ve studentských kolejích na Strahově. " (Vytopení lidé se bojí majitelů. 20. 8. 2002 PRÁVO). Články tohoto typu, které nastolují - a nejen v levicových mediích - tuto jádrovou agendu sporů o oprávnění nájemníků k bytům, pak probouzejí celou diskusi o tom, jak v krizové situaci uplatňovat a bránit práva nájemníků, jak si je vůbec vykládat. Mediálně nejviditelnějšími nepřáteli nájemníků, kteří zneužívají situace ohrožení v neprospěch nájemníků, a ve svůj prospěch jsou „soukromí majitelé“ či tak jako zde prostě „majitelé“. Majitelé bývají reprezentováni (personifikováni) „panem či paní

5


http://ronero.wz.cz

domácí“ (často jsou tak identifikováni vlastním jménem, pohlavím a dalšími lidskými atributy) tak jako níže v uvedeném výňatku. Výjimečně je, tak jako v případě slavného hrabalovského paláce Svět, objekt vlastněn „soukromou firmou“ či „společností“, kterou nikdo nikdy neidentifikuje přes nějaké konkrétní reprezentanty-osoby či sídlo. V této opakovaně medializované kauze Svět je nájemníkům, obci znám - a čtenářům dát poznat - jen najatý správce objektu (domu s partajemi). 9 V první fázi, po prvních kauzách typu: „domácí zneužívají katastrofy a zbavují se nájemníků“, se objevují kauzy, které jsou s těmito případy dávány přímo do souvislosti: Jde o případy, kdy se nájemníci při takovém sporu s majitelem/kou obracejí na své obce s žádostí o pomoc, o „zastání“, o informaci. Jde jim o to, aby se - s pomocí svých obcí - dostali do svých bytů, ke svým věcem a aby nepřišli o své nájemní právo. Radnice v té době evidují řadu stížností. Nejinak je líčena situace v Karlíně. Zástupci obce často demonstrativně deklarují svůj postoj „na vaší straně“. Slibují zpočátku svým občanům a voličům zastání před zvůlí „majitelů“, slibují jim pomoc. Libeňská radnice dokonce „takovým majitelům“ ústy místostarosty vzkazuje, že „s nimi svede boj“. Starosta Prahy 8 pan Nosek radí nechtěným nájemníkům „sepsat petici“. Současně v témže rozhovoru ale doznává, že „Radnice nemá žádný nástroj jak působit na vlastníka“ (V paláci Svět se stále nebydlí 24. 9. 2002 Večerník Praha) Záhy po vyhlášení boje se zastupitelé stahují z bitevního pole. Ukazuje se, že radnice podporu svým občanům neposkytnou: odkazují je opakovaně ústy radních, svých úředníků a mluvčích na soudy. Radnice Prahy 8 nyní prověřuje všechny stížnosti nájemníků na to, že se jich majitelé domů chtějí zbavit. „Bude to několik dní trvat. Nevíme, zda nájemníci trochu nepřehánějí. Až to prošetříme, budeme mít přesné informace,“ uvedl tiskový mluvčí Květák. „Našli jsme si zákonnou cestu, jak za velmi krátkou dobu několika dní a za asistence policie přimět majitele domu, aby nás i nájemníky do bytů pustil. Když se takový případ objeví, využijeme ji,“ tvrdí starosta Prahy 1 Jan Bürgermeister. (Majitelé domů brání návratu. 9. 9. 2002 MF Dnes) Na povodních se snaží vydělat i někteří majitelé domů. "Prostřednictvím povodní se třeba někteří majitelé domů chtějí zbavit nepohodlných nájemníků. Nechtějí je tam pustit a tvrdí, že byt či dům je v dezolátním stavu a neobyvatelný," řekl zástupce starosty Prahy 7 Luboš Vayhel. Podobná podezření vůči majitelům několika domů v Karlíně mají i na radnici Prahy 8. Doposud podle starosty Josefa Noska totiž tito vlastníci nepřišli vyklidit zaplavené věci ze sklepů a dvorů. Na to, že se nemohou dostat do bytů, si už na radnici stěžovali obyvatelé libeňského paláce Svět, řekl Nosek. Palác, známý z povídek spisovatele Bohumila Hrabala, je podle radničních statiků v pořádku. Správní firma však podle Noska nechce obnovit dodávky energií. Jí najatý statik se prý totiž obává, že by se mohl celý dům "pohnout", čímž by se porušila potrubí. "Jsou to názory dvou statiků,"poznamenal starosta. Odbor výstavby proto sezval další odborníky, aby záležitost posoudili. V některých případech podle mluvčího radnice Tomáše Květáka spočívá problém v tom, že nájemníci majitele či správce domů neznají. Úředníci nyní zjišťují, ve kterých nemovitostech se ještě nic neděje. Neznámé majitele poté vyhledají v katastru nemovitostí a informace umístí přímo na domy. Všechna podezření, že se vlastníci chtějí obyvatel zbavit, je podle mluvčího nutné prověřit, což bude několik dní trvat. "Nevíme, zda nájemníci trochu nepřehánějí. Až to prošetříme, budeme mít přesné informace,"uvedl Květák. Pokud by se ale některá podezření potvrdila, úřad s tím mnoho nenadělá. "Nařídit majitelům, aby pustili do domů své nájemníky, je z hlediska radnice těžké,"upozornil mluvčí. Právní vztah totiž existuje mezi vlastníky a nájemci. Pokud se nedohodnou, mohou řešit věc soudně. 9

Přitom již po první kauze tohoto typu v médiích podává v Právu 29. 8. v článku Nájemci a pronajímatelé po záplavě S. Křeček poměrně jasný právní rozklad toho, kdo a jak a kdy je oprávněn bránit užívání bytu či nutit k opuštění bytu a zrušit nájemní smlouvu. Upozorňuje, že chybí zákonná úprava pro mimořádné situace, kdy hrozí nepřímé donucení opuštění bytů ze strany „pronajímatelů“ (zde výjimečně je právníkem Křečkem řečeno nikoli „majitelů“ či „vlastníků“, ale „pronajímatelů“ a „nájemců“ nikoli jen nájemníků, v souladu s dikcí právní). Rozhodně o zrušení nájemní smlouvy k existujícímu bytu musí rozhodnout soud. Ve sporu o vpuštění do bytu pak může konat ve prospěch nájemce policie, státní orgány a soud. Tím je dán hrubý návod jak ne/lze postupovat.

6


http://ronero.wz.cz

(Chtějí vystrnadit nájemníky? 6. 9. Večerník Praha ) Radnice ústy svých zástupců pak vyjadřuje ochotu pomoci takovým ohroženým občanům pouze ve věci zajištění náhradních bytů pro nájemníky „soukromých“ domů, a to kupodivu v součinnosti s vlastníky (podepíší souhlas s tím, že náhradní byt nájemníkům za ně poskytne radnice). V tisku se také objevují zmínky o tom, že postižení a „nechtění“ nájemníci se o pomoc obracejí i na Sdružení nájemníků, které ústy S. Křečka i v tisku radí nájemníkům jaká mají práva a nástroje jak je hájit. OBCE V dalším vývoji situace po povodních se však do hledáčku médií dostávají - vedle soukromých majitelů bránícím nájemníkům v právech - i obce. Předmětem kritiky a sporů se stává to jak magistrát a Praha 8 či „radnice“ , za to, že nerespektuje bytová práva svých nájemníků (nájemníků obecních bytů) a svých občanů. Subjekty, které se do mediálně prostředkovaného sporu s radnicí (a magistrátem) zprvu zapojují, nejsou - mediální optikou viděno - „občané“, ale zmíněné Sdružení nájemníků (reprezentované zejména autorskými články Stanislava Křečka v levicovém Právu), Památkáři, Klub za starou Prahu a Robert Axamit, jako představitel sdružení majitelů domů. Axamit v reakci na obvinění „některých majitelů domů“ poukazuje na totožné zájmy mediálně pranýřovaných „soukromníků“ a „obcí“ - jmenovitě na shodný zájem obcí se soukromníky - zájem zbavit se „nechtěných“ tedy regulovaných nájemníků zděděných „z dob komunismu“. Podle Roberta Axamita je však snaha některých majitelů domů zbavit se nájemníků, které zdědili z dob komunismu, logická. „Nájemník s regulovaným nájemným je nechtěné zboží nejen pro majitele domů, ale i pro obec,“ tvrdí a upozornil, že vlastníci obytných domů poškozených povodněmi budou muset nyní vynaložit mnoho peněz na jejich opravu. „Z regulovaného nájemného ale na to mít nebudou,“ řekl. „Přitom kdyby dům spadl, a v Karlíně v Praze 8 to podle mne hrozí mnoha domům, odnese to majitel objektu. Divíte se, že se nyní zdráhá do něj nájemníky pustit?“ ptá se Robert Axamit. (Majitelé domů brání návratu. 9. 9. 2002 MF Dnes) Také Stanislav Křeček ve svém článku pro právo poukazuje na praktiky obcí, které dávají lidem postiženým povodněmi nájemní smlouvy jen na rok namísto dosavadních smluv na dobu neurčitou. Problém pak staví explicite do politických souvislostí s komunálními volbami. Praktiky obcí spojuje přímo se stranickou příslušností představitelů - to je ovšem strategie uplatňovaná i v jiných článcích, ovšem uplatňovaná spíše neexpicite například uváděním příslušné strany u kritizovaných či vychvalovaných starostů, primátora či poslanců. Ne/jistota nájemních aj. práv k bytům a prostorám je tak prezentována primárně jako funkce bytové politiky stran, které ovládanou komunální pole. Křeček doslova varuje před možnými důsledky bytové politiky ODS, pokud by tato strana ovládla obce a zem. Upozorňuje na případy, kdy obec (Praha 8) a její stavební odbor stojí na straně soukromé společnosti, která neplní své závazky vůči nájemníkům. Upozorňuje i na to, že obec hodlá plnit povinnost (opatřit náhradní byty nuceně vystěhovaným nájemníků) de facto za soukromého majitele, jemuž objekt obec nedávno prodala. Faktem je, že ochotu (obstarat náhradní bydlení beze všeho místo soukromých majitelů) sami zastupitelé Prahy 8 v jiných článcích sami svými hlasy deklarovali. Prezentovali jako pomoc postiženým občanům „proti zlým majitelům“. Tato forma pomoci ohroženým nájemníkům je zde již Křečkem interpretována jinak než reprezentanty a prezentována jako sporná pomoc soukromému majiteli - společnosti Kolonáda-International. Celá kauza svým líčením nutí čtenáře dovozovat „cui bono“ v čí prospěch a proč asi obec koná. Řešení situace lidí, kteří při záplavách přišli o střechu nad hlavou, patří jistě k těm nejnaléhavějším. V Praze poskytuje bydlení postiženým především magistrátní úřad města Prahy. Jeho vůli a zejména

7


http://ronero.wz.cz

rychlost je jistě třeba ocenit, ale jelikož cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly, není opatrnosti nikdy dost. Lidé totiž dostávají nájemní smlouvy na dobu určitou - jen na jeden rok - a při podpisu se dozvědí, že v tomto období úřad posoudí, zda lidé mají na bydlení vůbec nárok. To ovšem přináší řadu problémů. Pokud má nájemce uzavřen nájem na dobu neurčitou, nemají úvahy pronajímatele o právu nájemce na bydlení žádný význam, neboť o nich může rozhodnout jedině soud. Pokud ovšem je nájemní smlouva na dobu určitou, končí nájem uplynutím doby a nájemce se musí z bytu vystěhovat i bez soudního rozhodnutí, a na prodloužení smlouvy není žádný nárok. Není tak vůbec vyloučeno, že pokud za rok, až solidarita s oběťmi povodní pomine a o bydlení budou, při určitém volebním výsledku v komunálních volbách, rozhodovat ti, kteří soudí, že o bydlení se má postarat každý sám, dnešní nájemci se ocitnou bez bytu a na ulici. Nebyl to snad právě kandidát ODS na primátora Prahy Pavel Bém, který se přimlouval za spíše "dobrovolnou" než zákonem určenou pomoc obětem povodní? (Solidarita nucená zabíjí solidaritu skutečnou, Právo 6. 9.) Pokud by v nájemních smlouvách, které město nyní uzavírá, bylo zakotveno právo nájemce na její prodloužení, bude-li plnit své povinnosti, byla by situace jiná. Postup úřadu však postiženým lidem klid rozhodně nepřináší. Ještě složitější situace je u těch lidí, jejichž byty nezanikly, stojí, ale nájemci se k nim nemohou dostat, jako je tomu např. u nájemců bytů v Křižíkově ulici č. 34 v pražském Karlíně. Tento dům obec před časem prodala soukromé společnosti Kolonáda-International, a. s. Když přední část domu se v důsledku záplavy zřítila, označil starosta městské části dům za prázdný a určený k demolici, ačkoli z něj bylo evakuováno 17 rodin nájemníků! Zadní část této nemovitosti s částí bytů ovšem stojí a podle statického posouzení je v pořádku a opravitelná. Přesto stavební úřad pro Prahu 8 trvá na urychlené demolici obou částí domu bez ohledu na to, že v neporušených bytech mají nájemci veškerý svůj, povodní nedotčený, majetek, který přesto má být demolicí zničen! Jde jen o bezohlednost, nebo o snahu za každou cenu vyhovět soukromé společnosti, která svoji povinnost k nájemcům (opatřit jim náhradní byty) plnit nehodlá, zato o vyklizení pozemku velmi usiluje? Nejde však jen o majetek těchto lidí, ale i jejich nájemní právo. Nájemcům, jejichž byty povodeň nezničila, musí poskytnout rovnocenný náhradní byt nikoliv obec nebo stát, ale pronajímatel, pokud hodlá nemovitost využít jinak než k bydlení. Zde je rychlá pomoc magistrátního úřadu jistě vítaná, ale o definitivní bydlení nájemců by se měl postarat vlastník domu ještě před tím, než byty nájemců demolicí zcela zaniknou. (Autor je poslancem za ČSSD a předsedou Sdružení nájemníků) (Bude povodní zneužito? 12. 9. 2002 PRÁVO) Z opačné strany vzato obec nehraje ve hře o obranu práv svých občanů roli arbitra, která je vyžadována či očekávána. Na obec je kladen požadavek, aby zjednala nápravu a pomohla domoci se práv na návrat či přístup do bytu (a ke svému majetku) nájemníkům, aby přinejmenším prověřila, zda hrozí skutečně nebezpečí (na zdraví a na životě). Zde je její konání ve prospěch ohrožených nájemníků naopak medii prezentované jako bezzubé a v úloze prostředníka dokonce radnice úplně selhává. Ač je ve výše opisovaném případě zjevné, že uvedený problém-předmět stížnosti adresované vlastní obci není ojedinělý, radí nájemníkům místostarosta obrátit se na soud o předběžné opatření (je zde zajímavé, i co jim neradí). Práva vlastnická jsou ze strany obcí respektována jako nedotknutelná. Vyjadřují ochotu vměšovat se jen ve prospěch svých občanů (nájemníků), když je tento prospěch v souladu se zájmy soukromých vlastníků (kteří ze strany reprezentace obce nejsou nikdy kategorizováni jako „naši občané“). Je také zjevné, že očekávání občanů, ale i novinářů, ba i „nároky“ vznášené na obsah role obcí, jsou velmi odlišné od role, se kterou se skrze media ztotožňuje sama reprezentace obce. Nesmělé pokusy obcí získat voliče-nájemníky imagem jejich zastánců či arbitrů jsou zpravidla v zárodku opouštěny. Naděje, projektované občany do svých obcí byly naopak zklamávány. Palác Svět na Elznicově náměstí v Libni stále zeje prázdnotou. A to přesto, že nese nálepku jako bezpečný. Nájemníci by se mohli v klidu vrátit, ale majitel objektu má jiný názor. Zhruba čtyři desítky rodin tak stále nemají přístup do bytů. Společnost Crispino nemovitosti, která dům získala před několika lety, využila povodní a toho, že lidé museli být při evakuováni a odmítá je pustit zpátky. Libeňská radnice je odhodlaná postavit se proti takovým majitelům domů. "Svedeme s nimi boj,"uvedl místostarosta Prahy 8 Jan Lukavský. Jak bude takový boj vypadat, však neupřesnil. "Trochu mě to trápí. Domlouval jsem s nájemníky, aby připravili petici, na jejímž základě můžeme lépe jednat. Jinak nemá radnice žádný nástroj, jak působit na vlastníka," uvedl starosta Josef Nosek. Objekt je zařazen

8


http://ronero.wz.cz

do kategorie B, takže nic nebrání v jeho užívání. To ale Crispino nechce vzít na vědomí. Zřejmě se tak snaží uskutečnit svoje plány, které s lidmi v domě nepočítaly. Zástupci společnosti se sice odmítají s novináři bavit, ale před časem se nechali slyšet, že dům čeká rozsáhlá rekonstrukce, k níž potřebují všechny nájemníky vystěhovat. Zpátky se již vracet neměli. Někteří obyvatelé domu v této souvislosti hovořili o tom, že z paláce Svět by měl být hotel. "Teď by se Crispino rád přiživil na povodních. Ale jde o železobetonový skelet. A spoj mezi domy se sice hýbe, ale už padesát let," konstatoval místostarosta Lukavský. Nájemníci podle starosty mohou udělat jediné: obrátit se na soud, který může vydat předběžné opatření, a to by jim mělo umožnit návrat domů. Nosek se obává, že tento problém nebude ve čtvrti ojedinělým. Proslavil ho Hrabal Automat Svět, který proslavil ve své tvorbě spisovatel Bohumil Hrabal, už je léta minulostí, stejně tak kavárna v prvním patře i kino Dukla v podzemí. Objekt má v posledních letech totiž smůlu na vlastníky. Počátkem devadesátých let se v rámci malé privatizace rozhodlo 17 nájemníků dům privatizovat, ale nenašla se banka, která by jim půjčila. Pak ho koupily různé banky, z nichž některé zkrachovaly. Zatím poslední majitel, Crispino, také nedokázal s budovou nic udělat a nyní se odvolává na porušenou statiku. (V paláci Svět se stále nebydlí 24. 9. 2002 Večerník Praha) ROVNÍ A ROVNĚJŠÍ: KDO MÁ VĚTŠÍ NÁROK Pokud se podíváme na obsah médií pozorně, najdeme zde odkazy na řadu praktik, které umocňují či prohlubují nerovnosti v postavení občanů ve vztahu k jejich bytovému statusu. Jde jak o symbolické nerovnosti - návraty do Karlína (neboť náhrady jsou často umístěny v jiných částech Prahy), tak o lidi, kteří nemají nájemní smlouvy k bytům (zde cizinci, lidé z venkova v podnájmu, trvale nepřihlášení členové domácností či „rodin“) aj.. Naopak jeden z článků poukazuje na osobování si práv (na uznání práv k bytům) obcemi upozorňuje resp. odsuzuje praxi výkonu práv obcemi (zde Prahy 8) rozhodovat, kdo z nájemníků má nárok na náhradní ubytování a bytovou náhradu (a také s tím spojené další výhody a pomoc). To obcím de iure nepřináleží. K hrubému porušování práv lidí došlo i v souvislosti s povodněmi. Tak starosta Prahy 8 v televizi říká, že ti, kteří v Karlíně "bydleli neoprávněně" nebo "nepředloží platnou nájemní smlouvu", se z přechodného ubytování musí vystěhovat a náhradní byt nedostanou. Odhlédneme-li od toho, že lidé ze zatopených bytů sotva mohou právě nájemní smlouvu předložit, zůstává skutečností, že pronajímatel podle práva není oprávněn sám rozhodnout, kdo bydlí neoprávněně. To může učinit jen soud. Nehledě ke skutečnosti, že v určitém období bylo možné nájemní smlouvu uzavřít i ústně, a tak nájemce žádný písemný doklad o svém právu na byt nepotřebuje. Tento svérázný a ovšem zcela protiprávný výklad pana starosty má tragický dopad na osudy mnoha lidí! (Autor je poslancem za ČSSD a předsedou Sdružení nájemníků) (Pražské radnice a právo 14. 10. 2002 Právo) Nerovné postavení nájemců bytů i nebytových prostor reflektují v této době média také z hlediska výše placení nájmu za prostory, které nelze užívat, nebo lze užívat, ale pouze bez smluvního standardu (odstávka vody, elektřiny apod.). Explicitní pravidla úlev a tedy výhod se diametrálně liší jak mezi různými obcemi, tak pro různé subjekty (nájemce nebytových a bytových prostor). Pravidla slev zjevně určovali pronajímatelé různě (soukromí majitelé i různé městské části). Náklady na úklid a vyklízení také neměly svá pravidla, ač šly mnohdy ze státní pomoci (nafta) a z humanitární pomoci, kterou ovšem spravovaly obce a jejich úředníci. Zato rada této městské části rozhodla na své schůzi 16. 6. 2002, že "slevy na nájemném z titulu pouhého ztížení (sic!) užívání bytu v souvislosti s povodněmi (evakuace, přerušení dodávky

9


http://ronero.wz.cz

elektřiny…) nebudou poskytovány". Opravdu mimořádně citlivý přístup k lidem postižených povodněmi! (Pražské radnice a právo. 14. 10. 2002 Právo) Občany vedlo k stížnostem na obec - na Prahu 8 - pobouření, že obec nakládá se svěřenou humanitární pomocí pro občany neoprávněně. Zneužívá ji, nevykazuje své kroky a neinformuje občany vůbec o možnosti jejího využití (k úklidu apod.). Zde na obhajobu „daru Bulovce“, která vůbec nebyla postižena nevystupuje odhodlaně - tak jako obvykle - starosta Prahy 8 pan Nosek, ale asistentka místostarostky. Její výrok "Proč ne, vždyť tam leží tisíce postižených," pak byl citován jako bizarní „výrok týdne“ i dalšími deníky. Důvodnost podezření ze zneužití humanitární pomoci občanům radnicí (úřadem) podpořili mnohé okolnosti (neevidence účtárnou). Pozorný čtenář mohl z toho, kdo v jaké situaci za radnici v tisku vystupuje, cosi o dělbě rolí mluvčích při komunikaci s médii mezi zastupiteli a prostými úředníky. Humanitární pomoci dostala Praha 8 tolik, že ji zneužívá PRAHA - Dva kamióny humanitární pomoci určené občanům Prahy 8 postižených povodněmi skončily v nemocnici Bulovka, kterou velká voda vůbec nezasáhla! Díky radnici Prahy 8, která rozdávala z cizího, tak státní zdravotnické zařízení pokryje svou několikaměsíční spotřebu úklidových, dezinfekčních a hygienických prostředků. Podle Jitky Rabošicové, asistentky místostarostky Prahy 8, dodali firmy i lidé pracích prostředků a mýdel tuny. Proč tedy něco nedat nemocnici? "Bulovka je na kopci a povodněmi zasažena nebyla. Přesto dostala humanitární pomoc. V kotelně je už týden složeno 100 devítikilových balení pracích prášků, 120 šestikilových a 1920 malých balení. Mýdel přivezli šedesát tisíc a dezinfekčních prostředků tři sudy, 85 krabic a 50 pětilitrových kanystrů. Toaletních papírů, které nosili lidé do center humanitární pomoci po kusech, je 37 pytlů a k tomu dalších 19 balíků," uvedli včera zaměstnanci Bulovky s tím, že zvláštním způsobem získané zásoby nemají jít přes účtárnu. Odpovědní pracovníci provozu nemocnice prý počítají s tím, že tato humanitární pomoc pomůže státní nemocnici zajistit spotřebu nedostatkového materiálu na dvě čtvrtletí! Podle Rabošicové je dodávka humanitární pomoci do nemocnice v pořádku. "Proč ne, vždyť tam leží tisíce postižených," tvrdila v rozporu s personálem nemocnice. Postupem radnice jsou obyvatelé Karlína a Libně rozhořčeni. "Dali mi jedno savo s tím, že není, protože ho ukradli cikáni," řekla Blesku obyvatelka přízemního zdevastovaného bytu na náměstí Dr. Holého. "Na domovní schůzi jsme se dozvěděli, že kvůli nákupu dezinfekčních prostředků pro dům zaplatíme víc na činži," uvedla jiná obyvatelka Prahy 8. O možnosti fasovat z tun humanitární pomoci nevěděl nikdo z obyvatel Prahy 8, které jsme oslovili. (Nemocnice Bulovka na povodních vydělala 20. 9. 2002 BLESK) 10 10

Symbolické hranice mezi těmi kdo mají větší nárok na něco než jiní a těmi, kteří jej nemají vedly často po etnické linii a po linii staro/usedlické „staří Karlíňáci“ či místní vs. cizinci: „Vietnamští majitelé bufetů, kteří si pro pomoc jezdí v mercédesu“. Distinktivní a diferenciační kódování situace vedlo dál mezi těmi nejpotřebnějšími - zejména dětmi a starci na jedné straně a ženami a konečně muži, dále mezi „rodinami“ a ostatními, mezi podnikateli, „hlavouny“, bohatými na jedné straně a „obyčejnými lidmi“ na druhé straně (se sociály až bezdomovci na konci statusové škály). Jiné hranice byly konstruovány mezi lidmi a zvířaty (při evakuaci). Prostě stereo/typy kopírovaly ty obvyklé kulturní kategorizace, které se pojí k většině bojů o uznání. O tom, že i v povodňovém diskursu fungovala stereo/typifikace „My a Oni“ svědčí i vtip otištěný v novinách v této době : “Vzkaz pro sudetské Němce: Ty chalupy vám vracíme“. (Fotografie a vtipy zlehčují katastrofu. . . 19.8. 2002 BLESK) Ostatně německá nota byla jednou z používaných už vzhledem k tomu, že událost zasáhla také německá města jako Hamburk. Starosta Prahy 8 pan Nosek právě na příkladu Hamburku demonstroval prioritu zachovat v maximální míře všechny staré domy v Karlíně a jeho „genia loci“ stylem „my na rozdíl od Němců…“. Před několika dny rozhodla rada německého přístavu Hamburk o tom, že všechny domy, které byly povodněmi poškozené, zbourají. Na jejich místě mají vyrůst nové, lepší, odolnější. Takové řešení ale odmítají kopírovat ve velkou vodou zdevastovaném Karlíně. Chybí snad na takový zákrok peníze? "V tomto případě o finance vůbec nejde. Ale v Karlíně bydlí přes dvě desítky tisíc lidí. Neumím si představit, kam bychom je umístili," řekl starosta Prahy 8 Josef Nosek. (Domy v Hamburku zboří, v Karlíně opraví. 30. 8. 2002 BLESK. )

10


http://ronero.wz.cz

OBEC, PAMÁTKY A NÁJEMNÍCI Čtyři měsíce po povodních čelí – alespoň (ale nejen) na displeji tisku – Karlín a jeho reprezentace obvinění, že podporuje demolici domů, které je v přímém rozporu s deklarací pana starosty Noska, že na rozdíl od německého Hamburku, „Češi“ zachrání všechny domy, které jen lze, a on se zasadí, aby se vrátily jejich dosavadním obyvatelům. Vyzyvatelem k mediálnímu souboji s radnicí je tentokrát Klub za starou Prahu podpořen týmem nezávislých expertů především statiků, jimž je dán medii prostor a hlas. Nosek podpořen svým týmem statiků se proti tomuto obvinění v témže článku ohrazuje a brání, že provádí jen nutné demolice (demolice bez souhlasu památkářů, který v případě uplatnění krizového zákona není nutný). Klub prezentací svých nároků hájí jak zájmy obyvatel, tak samotných historicky cenných památek, památkářů tedy i všech lidí, kteří si jich cení. Zanedbání některých domů (nevysušení a otlučení omítky vystavující budovy působení mrazu) obhajuje starosta nedostatkem peněz a prioritou rychlé opravy obyvatelných domů (ač ve světle dřívějších medii uvedených prohlášení starosty, že obec disponuje volně státní naftou vysoušeči a přívalem peněžních prostředků, ne zcela přesvědčivě). Obec Praha 8 resp. radnice je klubem i jeho statiky obviněna ze záměrného ba spekulativního zanedbání domů, aby je mohla strhnout. Záměr nechat domy chátrat strhnout a výhodně prodat investorům je prezentován – a to je důležité – jako zájem jak „soukromých majitelů“ tak „obce“. Zneužití vlastnických práv je přisouzeno oběma typům vlastnických subjektů nastejno. Také společný ekonomický zájem s velkými investory a ustupování jejich tlaku je přisouzen jak obci, tak „soukromým majitelům“. Oba typy vlastnických subjektů obce a soukromí majitelé v světle tohoto článku užívají i stejné praktiky (obcházení zákonů). Argument obecného ohrožení je expertně vyvracen (statici Klubu jsou ovšem prezentováni na rozdíl od obecních vlastním jménem a svým hlasem). Památkáři se obávají o osud Karlína, rázovité čtvrti, jež byla nejvíce zasažena srpnovými povodněmi. Demolice zde totiž hrozí i domům, které by bylo možné opravit. Karlín - Klub za starou Prahu pochybuje o objektivitě posudků, které pro radnici Prahy 8 vypracoval zhruba osmdesátičlenný tým statiků. „Souvislé plochy ohrožených domů a klíčová poloha jejich parcel vedou k domněnce, zda za tím není silný tlak investorů. Za nejhorší jsou totiž označeny domy nejstarší, které neumožňují takové zhodnocení pozemku jako jejich o mnoho pater vyšší sousedé,“ míní jednatel klubu Richard Biegel. Na základě technického stavu jsou stavby děleny do tří kategorií. Jako staticky nevyhovující označili odborníci zhruba padesát z nich. Nezávislé statické posudky, které nechal klub vypracovat, ale prokazují, že stav těchto domů není ani zdaleka tak vážný. „Ani jeden z památkově hodnotných domů, zařazených do seznamu vážně staticky narušených staveb, se nenachází v tak kritickém stavu, aby musel být z důvodů bezpečnosti okamžitě zbořen. Většinu prohlédnutých budov lze opravit, oprava bude však znamenat značný náklad a omezení užívání domu,“ přizvukuje také statik Václav Jandáček. „Parcela se však prodává lépe než obývaný zanedbaný dům,“ soudí. Představitelé městské části však tvrdí, že demolice budov nehrozí. „Pokud bychom chtěli domy zbourat, byly by podle krizového zákona už dávno dole,“ ohradil se starosta Prahy 8 Josef Nosek (ODS). Statici, kteří pracují pro radnici, mají podle Noska pouze sdělit, zda je možné nastěhovat zpátky obyvatele domu, aniž by byla ohrožena jejich bezpečnost. „Ve sto padesáti obecních domech, které byly shledány obyvatelnými, jsou sanační práce v plném proudu,“ tvrdí starosta. Naopak v mnoha domech zařazených do kategorie C se ani tři měsíce po povodních pracovat vůbec nezačalo, někde jsou dokonce ještě nánosy bahna. Památkáři i členové klubu se obávají, že jak soukromí majitelé objektů, tak obec budou chtít využít zákonnou obezličku: nechat domy přes zimu dál chátrat a poté je bez problému strhnout. Pokud totiž havarijní stav domu ohrožuje okolí, není k jeho demolici potřebný souhlas památkářů. „Pokud bude některý dům zbourán, měl by být nahrazen budovou stejného objemu,“ požaduje ředitel Státního ústavu památkové péče v Praze Lad islav Špaček. „I kvalitní moderní architektura je nevhodná, pokud je předimenzovaná a vůči okolí necitlivá. Nyní však investoři vyžadují okamžité zhodnocení svých peněz,“ řekl Špaček, který je přesvědčen, že tlak investorů existuje. Podle Noska jsou však klíčovým problémem chybějící peníze. „Povodňové škody byly vyčísleny na dvě miliardy. Od města jsme však dostali dotaci pouze ve výši 250 milionů, od státu jen

11


http://ronero.wz.cz

naftu na vysoušení. Peníze teď jednoduše došly,“ argumentuje Nosek. Pro radnici je prioritou opravit obytné domy. Ty, které jsou zatím neobyvatelné, přijdou na řadu až později. Staveb z první etapy výstavby Karlína (dvacátá léta 19. století) je v celé této památkové zóně nejvýše dvacet, a výrazně dokreslují její atmosféru. Voda přitom odhalila i mnohé detaily, které dříve zůstávaly ukryté, například členění zdí či výmalby kleneb. „Domníváme se, že při úvahách o jejich zachování mělo jednoznačně převážit hledisko památkové, neboť tyto objekty jsou určující pro ráz Karlína jako historického předměstí,“ tvrdí památkáři. V mnoha případech jsou navíc poruchy spíš následkem dlouholeté zanedbané údržby a neodborných stavebních zásahů než důsledkem záplav. V Karlíně se po povodni zřítily tři budovy. Na stavebním úřadě Prahy 8 nyní koná řízení na odstranění částí dalších dvou cenných domů. (Památkáři: Historická čtvrť je ohrožena. 6. 12. MF DNES) Památkáři se obávají, že jak soukromí majitelé objektů, tak obec budou chtít využít zákonnou obezličku: nechat domy přes zimu dál chátrat a poté je jako budovy ohrožující bezpečnost bez problémů strhnout. Například oklepaná omítka umožňuje snadnější promrzání zdiva. Vlhkost, která je nyní v pórech zdiva v zatopených domech několikanásobně vyšší, začne při čtyřech stupních pod nulou zamrzat, což může vést až k roztrhání materiálu. (Historické jádro: záplavy i novostavby. Památky poškodila povodeň. 27. 12. 2002 MF DNES) OBCE PRO OBČANY - PŘIDĚLOVÁNÍ NÁHRAD Postupem času jsou také tematizovány problémy s tím, že lidé žijí i s malými dětmi zcela odděleně po různých podnájmech a marně se domáhají přiměřené náhrady (bytu stejně velkého, bytu přiměřeného počtu a složení rodiny…). Prezentovány jsou často rodiny mladých žen s dětmi s druhy. Implicite je zde čitelné odlišné pojetí úředního pojmu rodina a „byt pro rodinu“ a pojmu, který užívají žadatelé o náhradní byt, tedy odrážely i jiná kritéria pro přidělení bytové náhrady přiměřené pro takovou (tak koncipovanou) „rodinu“. Frekventovaným předmětem stížností předaných občany tisku je i hradba nedostupnosti relevantních včasných a jednoznačných informací ze strany obcí o kritériích přidělování náhradních bytů a logice pořadníků (nedostatečných či protichůdných informací např. ze strany magistrátu a ze strany Prahy 8 o tom zda je málo velkých či malých bytů). Karlín - Už téměř čtyři měsíce žije Renata Poláková z Karlína a její dvě děti po příbuzných a známých. Povodeň jim zničila přízemní byt v Peckově ulici a prakticky všechny věci, které v něm byly. Osmatřicetiletá žena zatím marně čeká na to, až jí bude přidělen odpovídající náhradní byt. „Už to vypadá, že už bychom se měli konečně dočkat vlastní střechy nad hlavou,“ uvedla ve středu Renata Poláková, která se právě spěchala zeptat na magistrát, jak to s její žádostí o náhradní byt vypadá. Rodina si zažádala o náhradní byt a mezitím putovala po známých. „Celkem jsme se asi čtyřikrát stěhovali. Když u někoho takhle žijete, samému je vám to proti mysli. Stále máte pocit, že jim jste vlastně na obtíž, třebaže vám to nikdo nedá ani náznakem najevo. Navíc s námi bylo i malé dítě, které je dosti živé,“ řekla žena. Lidem bez vlastní střechy nad hlavou byl nabídnut náhradní byt. „Ale ten jsem musela odmítnout. Zničený byt měl sedmaosmdesát metrů čtverečních. Nabízený byt měl jen kuchyň a pokoj. Tam bychom žít přece nemohli. V jedné místnosti bychom spali všichni tři a ještě přítel. Ten chce žít také s námi, vždyť tu má syna. Soudný člověk by měl uznat, že potřebujeme zkrátka něco většího, kde by měl každý kousek svého soukromí,“ uvedla Poláková. V současnosti žena žije u své matky, která má byt 2+1. „Kromě maminky tam žijeme my tři a bratr s přítelkyní. Nocujeme na zemi, ale syn je takový nespavec, takže se moc nevyspíme. Dcera, která chodí na ekonomku, se ani nemá kde učit. Přítel zase žije v Karlíně u své matky. Hrozně rád by byl s námi, ale nejde to,“ podotkla. Po odmítnutí náhradního ubytování Renata Poláková zatím marně čeká, až jí bude přiděleno nové. „Jako bychom se vrátili úplně na začátek a všichni, co byli za námi, nás předběhli. Byt zkrátka stále nemáme. Na radnici v Praze 8 nám tvrdili, že velké byty nejsou. Na magistrátu zase říkají, že je mají, protože je lidé kvůli vyššímu nájmu nechtějí. Jdu se tam tedy zeptat a uvidím,“ dodala.

12


http://ronero.wz.cz

(Evakuovaná rodina je stále u příbuzných. 6. 12. MF DNES) V jednom ze sporů o to, jak řešit stížnosti evakuovaných občanů, kteří byla stále stěhováni a jejich situace se subjektivně i objektivně vzato zhoršovala (ze strahovských kolejí byli přesunuti do tělocvičen, rodiny rozděleny), se proti radnici Prahy 8 a jejímu starostovi postavil pražský magistrát a občanů se veřejně proti jejich radním zastal a hledal řešení. Karlín v reakci na tuto mediální kauzu prezentovanou jako konflikt magistrátu a radnice Prahy 8 (Němce a Noska) začal rychle hledat pro evakuované jiné řešení, řešení, o kterém předtím neuvažoval - například umístit evakuované do volných hotelů a hostelů. Přenesení konfliktu z roviny: evakuovaní karlínští občané vs. radnice do roviny magistrát vs. radnice Karlína (a její starosta Nosek) se v tisku snažil Nosek zastřít a paušalizovat. Kauza také ukázala, že řešení situace jedněch poškozených na úkor jiných skupin, zde studentů VŠ, kteří neměli kde bydlet, vyvolává další konflikty a obrací nenávist druhotně poškozených studentů vůči evakuovaným povodní poškozeným občanům. Je tak narušena nejen sama solidarita jako princip, ale jsou tím zcela konkrétně poškozeni i ti, kteří ne vlastní vinou přišli o svůj status, o domov, o majetek ale často i o zaměstnání či o živnost. Pomoc je navíc často podmiňována kolektivní disciplinou evakuovaných (abstinencí, pořádkem, klidem), nikoli jasnými pravidly provozu a vyloučení těch jedinců, kteří je nedodržují (noční klid, opilost). („Pro radnici jsme jako prasata“ 6. 12. 2002 BLESK)

ZÁVĚR PRVÝ: JAKÝ OBRAZ MEDIA KONSTRUUJÍ Závěr o nejčastěji zobrazovaných konfliktech a sporech zosobňovaný stranami angažovanými v konfliktu, závěr znázorněný ne/rovným postavením a rozdílnými šancemi je snad z analýzy obsahu vcelku zřejmý. Pojem obsah vystihuje odpověď na otázku „Co a o čem se píše?“ Nejčastější zobrazované spory a konflikty se týkaly práv (a povinností) nájemníků a pronajímatelů bytů a domů. Točily se zejména kolem nucenému vystěhovávání a náhradních bytů a ubytování a také okolo otázek zamezování navracení se do vlastního bytu. Jednalo se o konflikty nájemníků se „soukromými majiteli“, ale i o nucené vystěhování z „obecních bytů“ o bránění v užívání a návratu do svého bytu. Šlo i o spory o „průkazné důvody“ a jejich legitimitu, a dále i o kompetenční spory, tedy o to kdo je zmocněn rozhodovat o takových sporech, komu to přísluší. Strany konfliktu jsou nejčastěji zastoupeny nájemníky a pronajímateli: soukromými majiteli či jejich správci, obcí (jako pronajímatelem a vlastníkem) a občany v různých kombinacích, ale i občanskými sdruženími. 11 Důležitými aktéry či spolu-aktéry jsou také „spojenci“ jednotlivých stran a jejich váha (policie, armáda, soudy, strany, sdružení, experti…) 12

ZÁVĚR DRUHÝ: JAK JE OBRAZ KONSTRUOVÁN Analýze toho jak, jakými diskursivními prostředky a pomocí jakých kulturních zdrojů je obraz situace mediálně produkován, je i otázkou účinku: jak může sám na čtenáře působit, byl vzhledem k účelu práce věnován dosud malý prostor. Je hledáním odpovědí na otázku „Jak je tento obraz konstruován?“ „Jakým způsobem, jakými praktikami je produkován v/skze diskursivní (mediální) praxi?“ Věnuji se tomu alespoň krátce v závěru. Souvisí totiž s obsahem. Souvisí s předmětem výzkumného zájmu: s tím, co je řečeno v právním rozboru. Připomeňme to: Zákon nezná rozdílu mezi vlastníky - soukromými a jinými, řekněme

12

Také rozhovory s informátory zmapovaly hlavní a systematické linie nerovností. Jejich obsah byla obsahem příspěvku na semináři a bude předmětem další studie.

13


http://ronero.wz.cz

veřejnými. Mediální produkce naopak: Staví již pouhou kategorizací subjektů oprávněných vlastníků na „soukromé vlastníky“ popř. „soukromé majitele“ (soukromníky, domácí, restituenty…) na jedné straně a na obce (radnici, magistrát…) na straně druhé obě kategorie vlastníků do zcela jiného světla. Tak je produkována jejich radikální odlišnost (identita): tak je re-produkována odlišnost jejich funkce, role a tedy diferentní vztah k nájemníkům i dalším aktérům včetně přihlížejícího obecenstva (občané, media, instituce…). Kategorizace (či kulturní kódování) představuje v implicitním spojení s normativními očekáváními a s dalšími kategoriálně vázanými rysy vázanými k těmto distinktivním kategoriím vlastníků bytů totiž i výpověď o tom, jak odlišně je postavení obcí, jejich povinností (obligací) plnit určité nároky a závazky vůči druhým stranám chápáno. Tento nález nepostihuje cosi, co můžeme ledabyle onálepkovat anebo snad dokonce odsoudit jako „slabé právní vědomí“ novinářů či nízkou politickou kulturu „lidu“. Je spíše výpovědí o tom, jak je ve veřejném mínění (členy komunity užívajícími kompetentně své členské vědění) diskursivně utvářena obec právě jako obec - její diskursivní identita. 13 Tak se implikuje tedy i její celkový profil, role funkce, úloha, společenské poslání. Tak je diskursivně utvářen obraz o tom, jak se má obec v situace ohrožení chovat, jak má fungovat, jaké postoje a vztahy má mít k občanům a k jiným subjektům. Dovozuje především MORÁLNÍ NÁROK (claim) s kategorií obec spojený (implikovaný). Lze přece namítnout: Vždyť obec mnozí, například sdružení soukromých majitelů domů či památkáři explicitně obviňují z toho, že se chová v mnohém zcela stejně (negativně) jako jakýkoli jiný „soukromý vlastník“. I obec je viněná, že svévolně zneužívá humanitární pomoc, spekuluje s pozemky, chce se zbavit svých nájemníků s trvalou smlouvou. Podívejme se však na rétoriku a sémantiku těchto obvinění a srovnejme ji se způsoby a diskursivními praktikami vinění oněch „soukromníků“. Nejen kategorizace, ale i obžalování z nelegitimních zájmů a praktik na úkor druhých je vedeno z perspektivy, která přece prozrazuje předpoklad, očekávání a normu, že by to tak být nemělo. I pan Aksamit říká: Vždyť my soukromí majitelé neděláme nic jiného (horšího) než to, co dělá (chce dělat) vaše radnice: usiluje zbavit se přítěže „regulovaných“. Dělá to, ale neměla by, přinejmenším podle vás (občanů, nájemníků). Rozhodně se to od obce nečeká. Nepředpokládá se to. Obvinění druhé resp. třetí strany je pro tuto situaci (v této diskursivní pozici) Axamitem použito jako sebe/legitimizace. Proč jsme stále obviňováni jen my soukromníci, že děláme to a to…Máme s obcí jako vlastníkem v principu stejné zájmy, jenomže my se k nim hlásíme (a nestydíme se za to). Účin promluvy Axamita jménem „majitelů domů“ by se dal vyjádřit i takto: občané jste naivní, když očekáváte, že obec bude jiným typem vlastníka než my… Podobně také i Stanislav Křeček jménem svým a jménem nájemníků (a strany) deklaruje velmi pregnantně při své obžalobě radnic, že si osopují právo vylučovat některé nároky nájemníků a krátit je a plnit jen ty závazky (bytové náhrady), které ony sami uznají za vhodné. I Křečkova promluva poukazuje na jakési výchozí hodnotící stanovisko, z něhož je zřejmé, že i když tomu tak v tomto neblahém případě je, rozumí se jaksi „samo sebou“, že by tomu tak být „v zásadě“ nemělo. Že tento postoj obcí není správný, že není v souladu s „dobrými mravy“, že to není v souladu s mravy dobrého vlastníka typu obec (byť právně vzato také soukromého a řídícího se týmiž zákony), je zřejmé. Sociální norma je zřejmá tím (a z toho) jak mluvčí podle ní promlouváním „měří“. I spor radnic s Památkáři a Sdružením za starou Prahu s jejich poukazem „vždyť vy radnice jste v tomto ohledu stejně bezohlední jako oni“ - jako jiní „soukromí majitelé“, je vedeno tímto důležitým „nárokem v pozadí“. Nárokem silně normativním, etickým a překvapivě velmi konsensuálním nárokem sdíleným aktéry sporu útočícími na obec z protilehlých pozic (diskursivních i sociálních). Jedna věc je tedy explicitní vyjádření - popis toho, jaká obec ve skutečnosti (v daném ohledu) je. Druhé je implicitní sdělení, je skryto v pozadí. Je „o něčem jiném“, jak se módně říká. Je o tom, jakým vlastníkem obec má a nemá být. První je blíže geertzovského modelu reality. To druhé je spíše až neuvěřitelně konsensuálním „modelem pro realitu: Vzorem toho jak má vypadat a chovat se „dobrá obec“ a „naše obec“, obec, která je i naším „domovem“. Domov je v povodňovém diskursu velmi 13

Je výpovědí (nálezem) v tomto kontextu, situaci atd. - tedy samo sebou lokálně uzemněné či lokalizované. Zobecnění daleko nad kontext není smyslem mé práce – nálezy platí jen na tato data a širší platnost musí být empiricky testována.

14


http://ronero.wz.cz

frekventovaný výraz i pro celou oblast jako je Karlín a vyjadřuje oboustranný vztah lidí i institucí k ní a s ní, je jakýmsi synonymem i pro místní komunitu. K tomu paradoxně přispívá i modus a rétorika promluv samotných představitelů obcí, jimž je dáván v tisku ze všech aktérů největší prostor (Starosta Nosek je nejcitovanějším aktérem). Obecní zastupitelé vždy a samozřejmě „stojí na straně nájemníků – svých občanů “ a „cítí s nimi“, „litují je“, sdílí pobouření dotčených lidí nad takovými praktikami soukromých majitelů (obejít zákony, zbytečně bourat domy, schválně je neopravit…). Starostové z vlastní iniciativy morálně odsuzují nedobré motivy některých vlastníků (zbavit se nechtěných nájemníků nebo preferovat jen výnos a ne „genia loci“). Dávají veřejně najevo, že se chtějí zastat nájemníků a svých občanů stojících proti „zlým“ soukromým majitelům. Těmito strategiemi charakterizace sporů, strategiemi sebeprezentace a vzbuzováním dojmu se v mnoha situacích reprezentanti obcí (právě jako reprezentanti obcí) vehementně morálně distancují nejen od takových „zlých“ vlastníků, ale od kategorie „soukromých vlastníků“ vůbec. Systematicky sami svou promluvou, „hlasem“ vytvářejí symbolické distinkce mezi „obcemi“ a dalšími „vlastníky“ (soukromými). Obce nezastírají, že také vlastní, ale - na rozdíl od normálních vlastníků - to není cílem, ani prostředkem vlastního prospěchu, ale prostředkem „hospodaření“ a tedy blaha občanů-nájemců. Neužívají pro oblast obecního vlastnictví bytů slovník a diskurs byznysu. Kódují svoji činnost jinak (bytový fond, správa majetku, péče..) Commonsens ve svém „společenském pod/vědomí“ rozhodně nečeká, že obec bude stejná jako jakýkoli jiný vlastník…

LITERATURA:

BOURDIEU, P. (1990): Économie de la maison. Actes de la recherche en sciences sociales. HOUSLEY, W. and FITZGERALD, R.: The Reconsidered Model of Membership Categorization. In: Qualitative research. Sage Publications, London, Thousand Oaks and New Delphi 2002, vol. 2 (1), p. 59-83.

HRUBÝ, J. (1995): Výpovědní důvody z nájmu bytů. Praha: Linde FIALA, J., PRŮCHOVÁ, I. (1995): Zákon o vlastnictví bytů. Zlín: Živa NEKVAPIL, J.: Sociální kategorizace v interkulturním kontaktu: základní výklad, cvičení a diskuse dvou scén z podnikové komunikace. Češtinář. XI, 2000/2001,p.38-52, 7284.

NESNÍDAL, J. (1996): Vlastník nebo nájemce. Ekonom č. 9 SILVERMAN, D.: Interpreting Qualitative Data: Methods for Analysing Talk, Text and Interaction. Sage, London 2001

SRB, V (1994): Výsledky výběrového šetření o struktuře bytového fondu. Práce a mzdy, Praha: ČSU SZELENYI, I. (1983): Urban inequalities under State socialism. Oxford, Oxford Univ. Press VLIET, W., VAN WEESEP, J. eds (1990): Government and Housing. Developments in Seven Countries. Sage WODAK, R., MEYER, M. eds. (2001): Methods of Critical Discourse Analysis. Introducing Qualitative Methods series. Sage

VAN

15

Výzkumný projekt Reprodukce sociálních nerovností v podmínkách politiky rovnosti

Recommend Documents