VÝZKUMNÁ ZPRÁVA. Normální pití. Úvod

Rössler, Ryba, Sedláková, Sklenařík

VÝZKUMNÁ ZPRÁVA Normální pití Úvod V rámci kurzu Praktika z kvalitativního výzkumu jsme se rozhodli zkoumat odborný diskurs tématu normálního pití. V první řadě jsme se snažili zjistit, co vlastně termín normální pití znamená. Dále jsme se pak zabývali otázkami: Jak je tento termín obsažen ve společnosti, jak jej chápou odborníci, co znamená pít normálně a kde přesně je (a pokud vůbec existuje) hranice mezi pitím normálním a nenormálním? V naší práci vycházíme částečně z tvrzení, že v dnešní době je „normální“ pít alkoholické nápoje. Společnost tuto skutečnost většinou nijak neodsuzuje, naopak při jistých příležitostech či událostech je pití alkoholu dokonce formálně očekáváno, vyžadováno, či alespoň upřednostňováno před pitím nealkoholických nápojů. Pro naše téma jsme si vybrali metodu sběru dat formou expertních rozhovorů se zástupci tohoto diskursu – tj. lidí, který se s důsledky konzumace alkoholu velice často setkávají, mají odborné vzdělání v lékařství či podobném oboru, o pití alkoholu se zajímají, snaží se léčit jeho důsledky, potažmo zabraňovat příčinnám. Na dotazy ohledně uskutečnění výzkumných rozhovorů odpověděli kladně primář MUDr. Petr Popov, primář MUDr. Václav Dvořák a PhDr. Helena Vrbková z občanského sdružení Život bez závislosti. Následně jsme se rozhodli na přepisech těchto rozhovorů uskutečnit šetření toho, jak vnímají naši respondenti „normálnost“ či „nenormálnost“ určitých druhů pití alkoholických nápojů. Nakonec jsme se také rozhodli porovnat jejich výpovědi s obsahem vybrané literatury, zabývající se pitím alkoholických nápojů a nalézt odlišnosti jak mezi tvrzeními expertů a tím, co se píše v knihách, tak i mezi experty navzájem. V čem spočívají tyto odlišnosti? Jsou výsledkem různého přístupu k diskursu, pracovními zkušenostmi nebo osobním zaujetím jistými tématy?

Data a metody analýzy Sběr dat Pro sběr dat jsme se rozhodli využít expertních rozhovorů se zástupci námi vybraného diskursu. Přišlo nám vhodné pro studium normálního pití vybrat takové odborníky, kteří se s důsledky konzumace alkoholu dennodenně setkávají při své práci a kteří by mohli jasněji vidět rozdíl mezi pitím normálním a pitím nenormálním. Naše respondenty jsme vyhledali pomocí internetu. Měli to být odborníci na protialkoholní léčbu, školitelé programů proti závislostem, psychiatři apod. Prvním osloveným byl pan MUDr. Karel Nešpor, primář psychiatrické léčebny v Bohnicích, který ale bohužel odmítl osobní setkání z důvodu nedostatku času. Dalším byl pan MUDr. Petr Popov, primář Oddělení pro léčbu závislostí Apolinářské kliniky. Ten reagoval kladně, stejně jako další respondent, MUDr. Václav Dvořák, primář Ženského oddělení Bohnické psychiatrické 1


léčebny. Poslední respondentkou, jejíž kontakt jsme též nalezli na internetu, byla PhDr. Helena Vrbková, vedoucí organizace „Život bez závislosti“. I ona byla příznivě nakloněna našemu výzkumu. Vzorek knih, z nichž jsme čerpali během našeho výzkumu byl zejména z oblasti požívání alkoholických nápojů, konkrétně vína (kniha Pít či nepít? od prof. MUDr. Šamánka a doc. MUDr. Urbanové), prevence proti zneužívání alkoholu jak dospělými, tak mladistvými (publikace Zůstat střízlivý od MUDr. Nešpora Csc.) a též Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (od výzkumného týmu PhDr. Csémy, Mgr. Lejčková, PhDr. Sadílek a MUDr. Sovinová), která je sice jen souhrnem statistických dat, ale umožnila nám lepší vhled do problematiky pití mládeže v České republice. Z této literatury jsme čerpali zejména při tvorbě otázek k expertním rozhovorům.

Průběh rozhovorů Rozhovor č. 1 První rozhovor byl proveden s primářem Oddělení pro léčbu závislostí (VFN) MUDr. Petrem Popovem. Setkání proběhlo v zasedací místnosti ve druhém poschodí a přítomna byla, kromě dvou tazatelů a respondenta samotného, ještě paní magistra (jméno neznáme), která patrně „stínovala“ pane primáře. Její přítomnost nám nepřišla rušivá, naopak – díky ní se respondent velice přísně držel svého exkurzu a nepouštěl se (na rozdíl například od primáře Bohnické léčebny) do rozsáhlejších polemik na téma jak je to s českou společností špatné a podobně. Pan primář byl v dobré náladě, celý rozhovor probíhal dle našeho názoru standardně. Problém se objevil pouze zpočátku, kdy jsme si museli vyjasnit názvosloví, resp. respondentovi se příliš nelíbilo používání slovního spojení „normální pití“. Záhy jsme se ovšem domluvili na zaměnitelnosti za termín „obvyklé“ nebo „běžné“. V průběhu rozhovoru se k nám připojil ještě pan MUDr. Randák, zástupce primáře a lékař ambulance pro alkoholové závislosti, který se ke konci rozhovoru též zapojil do konverzace a přidal několik svých zkušeností a zjištění, díky kterým by náš pohled na problematiku normálního pití mohl být komplexnější. Celé setkání trvalo přibližně čtyřicet minut. Rozhovor č. 2 Druhý rozhovor byl proveden s vedoucí organizace “Život bez závislostí“, PhDr. Helenou Vrbkovou. Schůzka byla sjednána v její kanceláři na Zbraslavi. V té krom paní Vrbkové nikdo nebyl a ani se zde v průběhu rozhovoru neobjevil. Prvních pár minut samotného rozhovoru byla paní Vrbková mírně zaskočena, na předchozí emailovou konverzaci o dohodnutí poskytnutí rozhovoru zapomněla – nejprve si nechala mimo záznam stručně shrnout, za jakým účelem ji chceme vyzpovídat a co přesně je téma rozhovoru. Zprvu se snažila ono „normální“ pití vymezit kvantitou vypitého alkoholu a k tomu uvádět jednotlivé příklady z praxe – ještě kompletně v rámci profesionálního přístupu. S postupem času však do odpovědí začaly zasahovat její osobní zážitky, rodinné příhody

2


apod., přičemž se čím dál tím více odkláněla od pozice profesionála jako takového a naopak více ztotožňovala s „normálními lidmi“. Rozhovor trval zhruba 40 minut, po jeho ukončení nás bez zájmu o výsledek výzkumu, v rámci kterého onen rozhovor proběhl, paní Vrbková doprovodila ke dveřím kanceláře. Rozhovor č. 3 Tento rozhovor byl proveden s primářem ženského oddělení Bohnické psychiatrické léčebny, panem MUDr. Václavem Dvořákem. Rozhovor proběhl v kanceláři pana primáře. Respondent byl sám, v dobré náladě, ochotně se rozpovídával o mnoha věcech v širších souvislostech. Občas sice utekl trochu od tématu, ale alespoň podal svůj názor na danou věc komplexně. Průběh rozhovoru byl přerušen několika telefonáty, neboť měl pan primář patrně domluvenou ještě nějakou schůzku po naší návštěvě. Několikrát byl urgován, ale nezdálo se, že by jej to nějak obzvláště trápilo, či že by kvůli tomu zkracoval své odpovědi – spíše naopak, zdálo se, že si možnost sdělit své názory vysloveně užívá. Přesto se dle našeho soudu neodchyloval od expertního diskursu, kterého je zástupcem. Celé setkání trvalo přibližně hodinu, bylo tedy o mnoho delší než první rozhovor

Metody analýzy: Na počátku výzkumu jsme se rozhodli určit si čtyři kategorie, které by nám usnadnily orientaci v problematice a zjednodušily tak výzkum, a které bychom rádi v našem výzkumu naplnili (resp. vyplnili je pojmy, které zmiňovali naši respondenti). Tyto kategorie jsou: nenormální-zřídkavé normální-zdravé normální-běžné nenormální-patologické Vzhledem k tomu, že jsme měli pocit, že se tyto kategorie v textu mnohdy překrývají, rozhodli jsme se pro jejich překódovaní (popsáno ve schématu níže): Ne-Z 1

Ne-Z 2 N-Z

N-B 3 N-Z

N-B 4 Ne-P

5 Ne-P

Prozatímně jsme tyto kategorie označili pouze čísly 1 – 5. Vzhledem k tomu, že zkoumáme normální pití ve společnosti, budeme se zejména soustředit na kategorie 2, 3 a 4 (to ale neznamená, že bychom kategorie 1 a 5 vypouštěli z našeho výzkumu úplně – jen jim nebude věnována taková pozornost. 1 – nenormální – abstinenční (NeA) 2 – normální – bez rizika (NBR) 3


3 – normální – běžné (NB) 4 – normální – nesprávné (NN) 5 – nenormální – patologické (NeP) Co se kódování a kategorií týče, v textu jsme si vždy vyznačili části, v nichž expert hovoří o pití a té části jsme následně přiřazovali kód či kategorii, do které dle našeho úsudku patří (vzhledem k tomu, jakým způsobem respondent o pití alkoholu zrovna hovořil). Tímto způsobem jsme postupně naplnili všechny kategorie. Následně jsme výpovědi respondentů shrnuli do krátkého popisu, který, dle našeho názoru, vyjadřuje kategorii tak, jak o ní respondenti hovořili.

Kategorie Nenormální abstinenční Definice kategorie: Tento druh pití zmiňovali respondenti pouze okrajově. Většina z nich se tak vyjadřovala zejména o pití žen v dřívějších dobách (tj. že bylo neobvyklé, když žena pila). Dále pak v případech potenciálně, ať už geneticky, sociodemograficky a podobně ohrožených jedinců, kdy doporučovali úplnou abstinenci. Lze tedy říci, že tento druh pití je velice zřídkavým jevem (tedy „nenormálním“ z vlastní definice toho slova, resp. není normálním, běžným či rozšířeným jevem nepít). Tato kategorie se tedy stává ještě vzácnější než v minulosti a dle názorů respondentů bude tento trend časem ještě sílit. „A když se ta společnost demograficky vyvíjí směrem nepříznivym, to znamená, že máte čím dál víc lidí, který vlastně se chovaj různě problematicky a tak dále, tak kam to vede, s tou společností.“ (MUDr. Dvořák)

Normální bez rizika Definice kategorie: Dva z našich respondentů (lékaři) se snažili definici této kategorie všemožně vyhnout. Až prostřednictvím dodatkových otázek v druhé polovině rozhovoru se nám podařilo získat nějaké explicitní stanovisko k této problematice. Naši respondenti tvrdí, že o této kategorii se dá mluvit v případě, že jsou splněny následující podmínky – nemá žádné zdravotní kontraindikace, netrpí žádnou závislostí, požitím alkoholu neohrožuje ani sebe, ani své okolí.

4


„Člověk, který je schopen kontrolovaně, objektivně kontrolovaně pít, tak u něj se dá mluvit o kontrolovaném pití. A nejsou tam žádný vlastně # jakoby kontraindikace. Samozřejmě se nesmí jednat o závislýho, tam si myslim, že to je nesmysl, když se na to podíváme z kterékoliv strany # u člověka, který nemá žádnou kontraindikaci, jakoukoliv, nejen zdravotní, ale i jinou #, a je schopen # pít takovým způsobem, že to neohrožuje nikoho, jeho, kohokoliv dalšího, tak tam by se tenhle termín dal použít.“(MUDr. Dvořák) „…normální je to, co člověku nepoškozuje ty jeho základní tři pilíře: zdraví, rodinu, práci.“ (PhDr. Vrbková) Jedná se o jedince intelektuálně, hodnotově a vzdělanostně na výši. „…nějaký sociologický rozvrstvení dnešní společnosti, tak nějaká jakoby pravá elita, kde ty lidi jsou intelektově, vzdělanostně, hodnotově, vlastně jakoby komplexní, jakoby ideálně vydefinováni, vyrovnaný, tak tam to riziko je minimální. V uvozovkách…“(MUDr. Dvořák) Dále zahrnují pozitivní rodinné oslavy s blízkými osobami, během nichž nedochází k excesům, otravám alkoholem a podobně. „…pozitivní rodinná oslava, nějaká výjimečná, výlučná příležitost, jo, kde teda to dítě by nemělo přicházet do styku s tim alkoholem, ale je to dejme tomu nějaký prostředí, který vytváří nějaký bezpečí a chrání ho to. Jo, to znamená… Dobře, je to samozřejmě špatně, ale dobrá, ta rodina to kontroluje a ta rodina je, je nějak zdravá, a prostě má rozum, nějak si to ohlídá.“(MUDr. Dvořák)

Normální běžné Tuto kategorii chápeme jako jednání, který se vyskytuje nejvíce, která je nejrozšířenější, s kterou se člověk setkává relativně nejčastěji a ještě není nijak více zdravotně závadná. Definice kategorie: Běžné je dnes pít alkoholické nápoje. Na tom se všichni naši respondenti shodují. Člověk přichází do styku s alkoholem od raného mládí (v rámci rodinných oslav či přispěním vrstevníků). Co se týče dřívějšího rozdílu mezi pohlavími, ten se začíná pomalu stírat. Běžně lze potkat ženy v restauračních zařízeních, barech. „…jednou občas se opít, tak to je normální…“ „…to co je obvyklé, to co je považováno za obvyklé běžné normální bez ohledu na to, že někdo stanovuje nějaká rozmezí v jakémkoliv rozložení, tak že používá teda normální 5


rozložení nebo nějaký jiný typ, tak v tom smyslu obvyklé, tak rozhodně. A obvyklé znamená při každé vhodné i nevhodné příležitosti.“(MUDr. Popov) „…tak že i pro ženy začíná být pravidelnější nebo častější konzumace alkoholu normální, což dřív tak úplně normální nebylo. Ve srovnání s muži. Bylo normální, že muž se napije, nebo třeba i častěji, nebo třeba i pravidelně, pokud to byla třeba konzumace piva k jídlu, žena ne, ne tak často…“(MUDr. Popov) „…běžně se nechávaj pít děti. Napít, až bych řekla pít no…“(PhDr. Vrbková) Podle našich respondentů není možné žádným zaručeným způsobem objektivně stanovit množství a druh alkoholu, které by se dalo považovat za normální. Respondenti tvrdí, že je nutné ke každému případu přihlížet individuálně, dle jeho genetických predispozic, zdravotních kontraindikací, psychického stavu, osobní zkušenosti, mentality a tradice příslušného národa a mnoha dalších faktorů. „…ten mentální předpoklad, v kontextu taky určitý národní tradice nebo i třeba zkušenosti. To znamená třeba když máte Francii Itálii, no tak tam je jakoby ta tendence popíjet, že jo, řekněme k tomu to jídlo, víno, k jídlu, a ty dopady jsou, řekněme tomu, relativně jakoby zdánlivě malý. Ale s čim to souvisí, jo? To je prostě mentál, to je prostě ta nějaká mentalita, jo to znamená že prostě ty jižanský národy asi… jo je tam prostě v tom, v tom smyslu menší riziko, jo, a ty mají potom tu tendenci se držet, jo, určitýho, řekněme tomu typu nápoje, třeba toho vína, maj tu korekci toho objemu, jo, ještě to maj spjatý řekněmu tomu s určitou osobnostní dynamikou, metabolismem toho jedince, a najednou ten problém je při tý jakoby řekněme tomu určitý spotřebě jakoby nízkej.“(MUDr. Dvořák) „A já teda vnímám, že přípustný je takový, který nezpůsobuje újmu ani tomu jedinci v oblasti zdravotní, v oblasti vztahový a v oblasti pracovní. Když mu to nezpůsobuje tady žádnou újmu, a ten člověk nepřekračuje nějakou hranici, nebo není ve vývoji, takhle, není ve vývoji alkoholismu, je to teda dlouhodobá dovednost, jo, takhle s tim zacházet tak pak to není tím jakoby škodící.“(PhDr. Vrbková) „…normální je to, co člověku nepoškozuje ty jeho základní tři pilíře: zdraví, rodinu, práci.“(PhDr. Vrbková) V této kategorii často dochází k překrývání s předchozí (normální bez rizika) a následující kategorií (normální nesprávné). Odborníci se k této kategorii přiklánějí pouze za předpokladu splnění již výše zmíněných podmínek (viz. kategorie Normální bez rizika). V dnešní společnosti se stává běžným jevem, že lidé hledají (či sami vytvářejí) záminky pro pití alkoholických nápojů, a to ať už se jedná o všemožné oslavy narozenin, různá grilování nebo posezení v hospodách po sportovních výkonech.

6


„Společnost je tolerující, společnost toleruje zapíjení různých narozenin oslav, co já mám zkušenost, společnost toleruje poměrně hodně u nás, co se týče alkoholu…“(PhDr. Vrbková) „To co je tady v týhle společnosti běžný. A normální. Normální je, že tady lidi pijou.“(PhDr. Vrbková) „…pogrilujem, za tim je dvojtečka pochlastáme. To už se neřiká žejo. Takže to je třeba další nová norma si myslim, nebo jak to nazýváte nevim, ale prostě se ten alkohol víc takhle konzumuje a má to možná jinou podobu než dřív u bábovky u stolu žejo.“(PhDr. Vrbková) Odborníci byli toho názoru, že „zdravá“ část společnosti by měla být solidární (tedy méně konzumovat alkoholické nápoje) s tou částí rizikovou, tedy s tou, která je geneticky či jinými faktory potenciálně ohrožena alkoholismem (patologickým pitím) a alkohol by měl být zákonem regulován více a striktněji, než je tomu v současné době. „…nějaký sociologický rozvrstvení dnešní společnosti, tak nějaká jakoby pravá elita, kde ty lidi jsou intelektově, vzdělanostně, hodnotově, vlastně jakoby komplexní, jakoby ideálně vydefinováni, vyrovnaný, tak tam to riziko je minimální. V uvozovkách…“(MUDr. Dvořák) „Že se ten fenomén musí pojímat výrazně individuálně, a ta společnost si musí říct, do jaký míry, ty lidi, který ten problém v uvozovnách mají menší, jsou ochotní přijmout tu restrikci jako i na sebe, aby ochránili tu značnou část tý populace v tom zvýšenym riziku před těma dramatickýma dopadama, který tadleta část populace… která je prostě ohrožená…“(MUDr. Dvořák)

Normální nesprávné Tuto kategorii z pohledu diskursu pokládáme taktéž za poměrně rozšířenou (dle našeho názoru společně s normálním běžným pitím nejrozšířenější v české společnosti). Tato kategorie je vnitřně rozdělena na dvě podkategorie dle pohledu na ní, a to ze zdravotního hlediska a ze společenského hlediska. Definice kategorie: V dnešní době je normální (tj. běžné a obvyklé) se opíjet. Respondenti nám potvrdili velmi častým zmiňováním se o této kategorii naši hypotézu, že tato kategorie patří mezi nejrozšířenější v české společnosti. Umocňuje to fakt, že se z podstaty své profese jakýmkoliv způsobem snaží vyhnout byť i zdánlivé toleranci kategorie Normálního běžného pití. Není totiž nesnadné se z běžného pití přes tento mezistupeň nakonec dostat k pití patologickému.

7


„…to co je obvyklé, to co je považováno za obvyklé běžné normální bez ohledu na to, že někdo stanovuje nějaká rozmezí v jakémkoliv rozložení, tak že používá teda normální rozložení nebo nějaký jiný typ, tak v tom smyslu obvyklé, tak rozhodně. A obvyklé znamená při každé vhodné i nevhodné příležitosti.“(MUDr. Popov) „…románský typ, a budete vesele popíjet, každém den tři panáčky, nikdo vás neuvidí vopilýho, nikomu neublížíte, a budete mít cirhózku jak z praku jo. V padesáti přisvištíte poprvé do Bohnic s halucinací jak vyšitou.“(PhDr. Vrbková) Dle jejich názoru se užívání alkoholických nápojů velice často mění ve společností tolerované zneužívání. Česká společnost je respondenty považovaná za relativně zkaženou (valná většina populace se již nachází v této kategorii), je zde normální se opíjet, dokud jedinec nepřekročí určitou společensky přijatelnou hranici. Samozřejmě je tento nešvar spojen zejména s nižším sociálním statusem. „…dokonce toleruje i opakovanou opilost, to sem zjistila, ale do té doby než tomu člověku to začne dělat nepříjemnosti…“(PhDr. Vrbková) „…tady je tendence, se vlastně jakoby rychle intoxikovat. Jo, to je daný například i charakterem nitrožilní aplikace, že jo. Nitrožilní aplikace, rychlej náraz, jakoby tam ten mechanismus na to tělo, A ty lidi to dělaj proto, najednou ten náraz. I ta silnější intoxikace, to znamená já rychle vypiju já nevim nějakej ten tvrdej alkohol, abych se dostal do stavu, kterej mě láká, a tim se zase samozřejmě zase dostávam do většího rizika z toho,co z toho vyplývá.“(MUDr. Dvořák) „Čim jdete dolu, tak se vám samozřejmě ta báze rozšiřuje, a ruku v ruce s tim vám stoupí ta rizikovost. Takže na týhle nejširší bázi máte největší riziko…“(MUDr. Dvořák) Dle expertů existuje skupina lidí, která je schopna bezproblémově v běžném životě fungovat s určitou hladinou alkoholu, ne-li ji k fungování jejich tělo přímo vyžaduje. Jako další příslušníky této kategorie označili experti jedince, kteří tzv. nemají zátku a z místa, kde alkohol požívají, odchází skutečně až ve chvíli, kdy jsou znatelně intoxikovaní. „…hladinkáři, to znamená, že oni potřebujou pro to, aby fungovali, nějaký minimální hladiny alkoholu… potom jim řekněte, musíš mít nulu, on potřebuje hladinku, a né nulu… těch lidí, který to prostě bagatelizujou, nebo maj tu nekázeň, nebo, jo, prostě těch jsou armády…“(MUDr. Dvořák) „…ty lidi, který mají tendenci vytvářet ten hladinkářskej princip, ty, tyhle… jo, ty si řikaj, piju málo, ale pořád…“(MUDr. Popov)

8


„…ty lidi, který jednak nemaj tu zátku, to znamená jde do tý hospody a vyleze až když se teda pomalu motá nebo se kutálí. Jo to znamená, tam není ta schopnost si říct, já si dam malý pivo a odcházim.“(MUDr. Dvořák) I zde lze hovořit o stírání rozdílu mezi pohlavími, jehož projevem je fakt, že ženy muže dohání jak ve frekvenci pití alkoholu, tak v požitém množství. Ženský organismus však nedokáže odbourávat alkohol tak jako ten mužský a jeho užívání tedy může způsobovat ženám závažnější komplikace. „Dokonce nám se mění norma, když já se vodprostim vod tý normy, přibejvá mladejch žen, který jdou na skleničku, dřív se chodilo na kafe. Budou teďko víc pít. To nebejvalo. Myslim si, že ženský pijou víc než tomu bylo dřív.“(PhDr. Vrbková) „…v poslední době ty ženský, a hlavně ty mladý ženský, já hodně školim a hodně vzdělávám, a můžu říct, že i učitelky začínaj roztomile bumbat. Ty eště před patnácti lety, ty si dali skleničku a u jedný flaštičky seděla sborovna.(…) Nó, teď si přivezou dvě basy, eště to pojistěj tvrdym a ráno je tam mám napůl ležící spící, jo, na přednášce.“(PhDr. Vrbková) „Akorát že ten ženskej svět je mnohem míň jakoby odolnej, mnohem víc je to rizikový…“(MUDr. Dvořák) Do této kategorie patří i tolik diskutované porušování zákona ve smyslu užívání alkoholu před řízením motorového vozidla. Respondenti shodně považují tento společenský problém spíše za projev národní mentality, než přímo alkoholu samotného. „Prostě jsou lidé co jsou zvyklý pít # ani nemusí pít pravidelně # tak jejich tolerance vůči takovému chování je samozřejmě posunutá, ve srovnání s těmi, kteří pijí výjimečně nebo vůbec. Bezpochyby. Ale i ti kteří pijí a nejsou abstinenty nebo pijí relativně často tak mají takovou normu a dodržují jí. (…) =Ale spíše to platí deklarativně než, než # než prakticky. Ten kdo to takhle bere a věří tomu, tak se mu to občas povede.“(MUDr. Popov) „…řada těch nehod, těch autonehod, jsou v kontextu nějakých diskoték, mladý lidi jedou, nebo, jo, to je standard. Jsou nějak intoxikovaný, silnice jsou prázdný, jedou po půl noci z diskotéky, jo, a takhle to skončí. Nepřežijou to.“(MUDr. Dvořák)

Nenormální patologické Tato kategorie obsahuje takové druhy pití, které vedou k velkým zdravotním poškozením nebo komplikacím ve společenské sféře. Toto pití se již v očích (jinak velice tolerantní) společnosti stává zhoubným a neakceptovatelným většinou. Definice kategorie:

9


Dle respondentů se do této kategorie může dostat prakticky kdokoliv. Ohrožen je v podstatě každý a liší se pouze míra ohrožení. Experti zde opět vyzdvihují vysoce individuální přístup k tomuto společenskému jevu. Dále poukazují na fakt, že mnoho lidí, kteří již do této kategorie spadají, si své umístění v této kategorii neuvědomují a vždy se domnívají, že existuje někdo, kdo je na tomto pomyslném žebříčku ještě pod nimi a podvědomě (a mnohdy i vědomě) se s ním porovnávají. „Ten člověk byl před tím takzvaně normální, a normálně pil, a výsledkem je závislost na alkoholu. Jo, protože ta norma u něj byla taková, že to přesahovalo jeho možnosti.“(MUDr. Dvořák) „…když mi jeden pacient řekl, že…že vlastně existuje taková krásná definice, že vlastně alkoholik…alkoholik je člověk, kterej pije víc než já.“(MUDr. Randák) Ohroženi jsou zejména jedinci, pro které je charakteristické tzv. Kvartální pití. To představuje masivní intoxikaci, k níž může docházet v poměrně velkých intervalech (klidně i měsíců), která je ale zejména pro jedincův osobní a společenský život naprosto zhoubná. „…někomů muže opravdu minimální pití jednou za tři měsíce, bude mít kvartální pití, bude to tah, desetidenní a zbourá si rodinu, přijde vo práci, bude to těžce poškozující, ale na kvantitu alkoholu vypitého vypije málo.“(PhDr. Vrbková) V mnoha případech je to společnost, která rozhoduje, co již patří do kategorie nenormální patologické pití a co ještě ne. Většinou se do této kategorie zdráhá zařadit lidi blízké či sympatické, naopak neznámé lidi do ní dokáže zařadit okamžitě. Velice často do této kategorie spadají jedinci s nízkým sociálním statusem nebo nízkým vzděláním, ne ovšem výlučně (jak již bylo řečeno výše). „Ta společnost toleruje ten alkohol ale musí se tam vzít v potaz, jak ten alkohol vlastně v aktuální tý chvíli vypadá že jo, co způsobuje. Jinak společnost bude tolerovat opilost řidiče, kterej zabije dítě..“(PhDr. Vrbková) „Kdežto v tý Praze von není jejich, von nepatří do tý komunity...“(PhDr. Vrbková) „A samozřejmě v okamžiku když vy, vy jste v roli, že se věnujete potom těm osobám, který jsou závislí jakoby řekněme tomu na alkoholu, no tak vy vlastně řešíte ten, ten jeden jakoby vrchol ledovce, ale ty všechny souvislosti a ty propoje, který vlastně jakoby jsou v tom, v tom nasčítání jakoby toho než tohleto celý jakoby se vyvine, no vy nemáte vlastně v podstatě ani možnost vhledu, jo, vy vlastně řešíte až ten vršek < rukou ukazuje na pomyslný vrchol >.“ (MUDR. Dvořák) „Problém drog, že jo, je samozřejmě o tom, že řada lidí, podléhá kouzlu prostě tý látky. A nejsou schopný si uvědomit to riziko, a pak to prostě až pro ně dopadá prostě že už, 10


já nevim co všechno ztrácej. To znamená, prostě dneska už je těch lidí moře, který nemaj tudletu autocenzuru…“(MUDr. Dvořák) Nenormální patologické pití je tedy pití, které ohrožuje jak jedincovo zdraví, tak jeho zařazení ve společnosti a hrozí, že bude (kvůli tomuto svému návyku) odsunut mimo společnost, na její okraj.

Rozdíly mezi jednotlivými výpověďmi respondentů a odbornou literaturou Při určování rozdílů mezi výpověďmi respondentů a tvrzeními uvedených v odborné literatuře jsme postupovali následujícím způsobem – nejprve jsme pozorně prostudovali onu literaturu, následně též přepisy expertních rozhovorů a snažili se najít odlišnosti nebo věci, ve kterých si vyloženě protiřečí. Obdobně jsme porovnávali i jednotlivé výpovědi respondentů mezi sebou, abychom ukázali, nakolik se ve svých výpovědích odvolávají k odbornému diskursu a nakolik vycházejí ze svých osobních zkušeností.

Rozdíl v pohledu na kategorizování (individuum vs. společnost) Podle MUDr. Popova se jedinec do jednotlivých kategorií zařazuje v podstatě sám, hledáním případů, které jsou horší, než on. Sám sebe pak vidí v lepší kategorii, neboť se vždy porovnává s někým, kdo je na pomyslném žebříčku ještě níže než on. „…alkoholik je člověk, kterej pije víc než já. Jo? Takže vidíte tady, že jako fakt existuje nějaký rozpětí, že teda když existuje někdo, kdo pije víc než oni, tak přece u nich to tak nemůže bejt. Takže oni spadnou do nějakýho velmi širokýho průměru, kde je asi většina národa, ale už to zase nediferencuje, jestli je to člověk, kterej má posunutou toleranci v rámci nějakýho děje nebo u křivky, úplně jinam než…než člověk, kterej tu toleranci nemá vůbec posunutou. Nebo jí má někde v nějakým rozmezí, kde je schopen opravdu snášet bez problémů, objektivně bez problémů nějaký určitý množství.“ (MUDr. Popov) MUDr. Dvořák vidí velký problém v delegované odpovědnosti na jedince, který není v této oblasti dostatečně zralý na samostatná rozhodnutní a odpovědnost z nich vyplývající. To následně vede k více možnostem patologického chování. „Jo, tam když prostě načapou někoho, ve dvaceti, nějak jakoby intoxikovanýho, je z toho dramatickej malér a ostuda. Jo, tady, už pomalu ve čtrnácti, a nic se neděje, je to bez problémů, jo, maximálně se udělá to, že se chytne, jo, pak ty rodiče si pro něj přijdou, a voni se tomu všichni smějou, jo, tak podívejte se na toho vašeho jedináčka, jo, ale přitom to je přeci ostuda tý celý rodiny, že vona není vůbec schopná, jakoby víst toho jedince, k tomu aby on se určitým způsobem choval. Jo, to znamená, ty, ty lidi si řeknou, no hele, už je ti patnáct, vyraž už do noci. Teďka co tam někde dělá? Jo, přijíždí po ránu, někde jakoby vod někaď, to dítě, že jo, nerozumný, nezralý, s tisícem jakoby rizikových mechanismů, a co. Ten rodič říká, 11


ty už máš od státu tu legitimitu, ty už máš tady občanku, nebo prostě, vždyť prostě, vždyť ty už seš dospělej! Ty už si dělej, co chceš. Jo, ten rodič dostává tu legitimitu, on nevyhodnocuje tu faktickou schopnost toho jedince, jakoby s tim časem naložit, co dělá, nebo jakoby jak on s tim, jak on postupuje. Ne, tak už jsi legitimní. A teďka už, teď už za to zodpovídá ten člověk, a už to padá. Jo, to znamená, ten stát má snahu samozřejmě snižovat tu věkovou hranici, čím dál víc delegovat tu kompetenci na toho jedince a tim vlastně dochází k poškození toho člověka. Protože se vlastně vyvazuje za zodpovědnost toho rodiče a… to je, to je ten řetězec, jo. Prostě propojenej řetězec.“(MUDr. Dvořák) Doktorka Vrbková naopak vidí jako hlavní činitel společnost, která je v konečném důsledku tím, kdo jedince zařadí do dané kategorie. V podstatě závisí na její toleranci/netoleranci určitého chování. „Společnost je tolerující, společnost toleruje zapíjení různých narozenin oslav, co já mám zkušenost, společnost toleruje poměrně hodně u nás, co se týče alkoholu, dokonce toleruje i opakovanou opilost, to sem zjistila, ale do té doby než tomu člověku to začne dělat nepříjemnosti…“ (PhDr. Vrbková) „Ta společnost toleruje ten alkohol ale musí se tam vzít v potaz jak ten alkohol vlastně v aktuální tý chvíli vypadá že jo, co způsobuje. Jinak společnost bude tolerovat opilost řidiče, kterej zabije dítě a jinak bude tolerovat společnost veselého parťáka, kterej si dá špičku, je okouzlující a ten veselej parťák bude pracovat na pracovišti žen, tak prostě mu to bude procházet, ale vedle kolega, kterej se napije jednou za dva měsíce a opravdu někoho zajede, tak tomu to tolerovat nebude, zase tam je cosi…“ (PhDr. Vrbková) Závěr: Zde tedy vidíme tři rozdílné pohledy odborníků na jednu a tu samou věc. Do jednotlivých kategorií se tady může zaškatulkovat jedinec sám, nebo jej tam zařadí jeho okolí, potažmo nečinnost důležitých blízkých.

Rozdíl v pohledu na venkov a jeho specifika pití MUDr. Popov pohlíží na pití alkoholu na venkově ze dvou hledisek. Nejdříve v jeho výpovědi nalézáme pohled na venkov jako na „čistší“ prostředí, ve kterém je vztah k alkoholu nějakým způsobem „pěstován“ (např. vinné oblasti nebo oblasti s dlouhou historií pálenek), a jedná se tedy o podstatně méně rizikové prostředí (neboť spjatost s alkoholem se zde projevuje jakousi úctou k němu, nedochází tak časti k vyloženě rizikovému pití). „Spíše si zase myslím, jestli se tam v té oblasti nějaký alkoholický nápoj produkuje přímo tam, na tom místě, nebo blízko. Mám tedy na mysli hlavně víno a destiláty, to je trošku jiná kategorie. Tím se liší zásadně, že jo.“ (MUDr. Popov)

12


„Pokud se někdo narodil a vyrůstal ve vinařském kraji, sám vlastní vinohrad a x generací jeho předků na tom vinohradě pracovala, dávala mu zkušenosti a umění, tak… vinařské… tak to vypadá asi podstatně jinak.“ (MUDr. Popov) Dále se vyjadřuje k venkovu jako k prostředí s „mrtvou“ hospodskou kulturou, kde lidé jezdí za zábavou spíše do měst a podobně. „Dneska už najdete výjimečně, a jak říkam, já mam málo zkušeností, protože tam co to znam, a i třeba z doslechu, na venkově dřív teda fakt ta hospoda sloužila jako třeba víceúčelové zařízení, byl tam sál, kde se odehrávali, nebo vedle toho byl nějaký sál, občas to opravdu bylo spojeno s nějakou, nějakou tou kulturou v původním slova smyslu. Hudební produkce, plesy, taneční zábavy, jo, to dneska moc není. Dneska, i to prostředí, je to nějaká místnost a #, když tam vlezete, tak zjistíte, že nic nepřipomíná hospodu, že v době, když se tam nečepuje a ono se tam dokonce někdy ani nečepuje, tam ten alkohol se dováží v nějakých lahvích, jo, a tak se jen v určitém času prodává.“ (MUDr. Popov) Oproti tomu MUDr. Dvořák vidí venkov jako velmi rizikové či dokonce patologické prostředí, v němž jedinec prakticky nemá jinou „zábavu“ než celý den prosedět v hospodě. To je brané jako součást jeho statusu, jeho role, legitimizace jeho členství v daném kolektivu. „No vesnice to je katastrofa. Dneska když přijedete na vesnici, to je # sociologicky velice specifický prostor. Jo, protože z hospody, to je ten novej kostel. To znamená, to je to kulturní centrum, kde ty chlapy, aby vlastně obstáli v tý společnosti, jo, to je to měřítko, řekněme tomu nějakýho statutu, no tak musí bejt, prostě… musí tam bejt. To je taková ta členská legitimace, zase. Tam je to tak, tam je to tak, že prostě z tohohle hlediska, že jo, tyhlety moderní kostely, ty hospody, jak rostou jako houby po dešti v každý tý vísce, jo, uživěj se, to znamená, že tam ty místní štamgasti, to místní obyvatelstvo, ty chlapy, jo tam praktikujou, jo, toho už se vlastně dneska účastní i ženy, v tomhle smyslu se to takhle jakoby rozvíjí, že jo, to není dneska tak, že by ty ženy s tou rákoskou čekaly, až se vrátí domů, ale ty už tam prostě taky choděj, no takže, to je prostě konec. @ Jestliže tam není nějakej jinej hodnotovej v zásadě rozměr, kterej tohleto blokuje, tak je to konec.“ (MUDr. Dvořák) A nakonec PhDr. Vrbková z Života bez závislosti bere venkov jako specifickou část společnosti, která jedince, ačkoliv má s alkoholem problémy, či pije více než je zdrávo, neodsune na okraj a nedá mu nálepku alkoholika (z jejího pohledu na problematiku je zřejmé, že je to vlastně společnost, která rozhoduje o příslušnosti k té či oné kategorii). „Venkov je víc tolerantní si myslim, v častosti pití a méně v těch excesech, který může způsobit. Tady v Praze, v podstatě na venkově vůbec nevadí když bude ten chlap sedět v tý hospodě, lidi řeknou von chlastá, tó, ale berou ho, von je jejich. A jemu to prominou. Ale nedej bože kdyby zmlátil doma ženu, tak i možná na to si zvyknou ale jsou věci, který by neakceptovali. Kdežto v tý Praze von není jejich, von nepatří do tý komunity. Jó, když bude chlap chlastat v baráku vo dvě patra níž, a jednou za měsíc tam udělá virvál tak mně to bude 13


vadit. To sem zažila opakovaně, a nebudu s nim mít jakýkoliv jakoby soucit a vztahy nic. Je tam anonymní vztah. Na tom venkově je ta komunita no. Tam jedou tyhlety vztahy zase. Já sem původem z vesnice tady vod prahy, takže takovej jako kočkopes, protože my sme vesnice přímo na hranici Prahy, takže vesnický komunitní vztahy ale všichni sme pracovali v Praze. @ Takže to byla divná záležitost jo. Z hlediska nějakého sociologického. Ale já si myslim, že ta vesnice je paradoxně tolerantnější.“ (PhDr. Vrbková) Závěr: Zde je jasně patrný případ odchýlení se od expertního diskursu a naopak použití vhledu „obyčejného“ občana, čerpajícího z vlastní zkušenosti. To, co jeden z primářů pokládá za podstatně čistější prostředí, naopak druhý vidí jako něco naprosto patologického. V tomto případě se ani jeden z respondentů neodkazuje na expertní diskurs, z čehož plyne právě onen rozpor v názorech.

Rozdíl v pohledu na pití vína Kniha Pít či nepít zmiňuje prospěšnost pití bílého vína jakožto prevenci srdečního infarktu. Též píše o faktu, že pití malého množství alkoholických nápojů obecně snižuje celkovou úmrtnost. „Pití malého množství alkoholu se projevuje snížením rizika vzniku srdečního infarktu a poklesem úmrtí na srdeční infarkt.“ (Šamánek, Urbanová 2003: 22) „Přestože je celková úmrtnost méně citlivá než úmrtnost na srdeční infarkt pro hodnocení pití malého množství alkoholu, je zřejmé, že pití malého množství alkoholusnižuje nejen úmrtnost na srdeční infarkt, ale také celkovou úmrtnost.“ (Šamánek, Urbanová 2003: 34) S takovouto zjednodušující definicí však ani jeden z respondentů nesouhlasí. Dle jejich výpovědí nelze toto obecně tvrdit, ke každému se musí přistupovat individuálně a vytvořit anamnézu u každého jedince konkrétně. Nikdy si totiž nemohou být jisti, jaké by měl jedinec kontraindikace, jaké jsou jeho zdravotní či genetické předpoklady atd. „Já absolutně nepodporuju takovýhle věci, protože zdůrazňuju, že to je naprosto individuální záležitost, takže když někdo udělá nějakej supervýzkum a na základě toho vydá nějaký doporučení, tak jako vždycky je tam ta individuální rovina, ale samozřejmě z hlediska preventivního moc nefungujou věci, který se dělaj jednou za měsíc. Nebo ob dva.“ (MUDr. Popov) „To víte, to je strašně těžký, se k tomuhle vyjadřovat jako. Protože vy nevíte, ke komu to říkáte, jo, kdo je nositelem teda týdletý informace, jaká je tam historie, tradice a všechno. Jo, jaká je tam rodová… determinovanost. Takže jestli to je tak, že já sem třeba nějakej moravák, mam nějakej vinej sklípek, # celá rodina, generace, to tam je praktikováno, všichni 14


se dožili devadesáti let, všichni zdraví, @ a konzumovali prostě trochu vína, a nic nebylo, tak v čem je problém. Jo, ale to je vo tom individuálnim posouzení toho jednice, jeho situace a prostě všeho. Jo, ten kontext. Ale dneska je doba taková, že každej je prostě pod obrovskym tlakem, v obrovských problémech, no tak čim je vlastně situace složitější, tak je samozřejmě logičtější, abych byl opatrnější, z hlediska forem chování a rizik, který prostě mohou přinášet prostě # pro mě problém.“ (MUDr. Dvořák) Závěr: Oproti knize nechtěl ani jeden z respondentů potvrdit nějakou konkrétní hladinu alkoholu, která by neměla způsobovat zdravotní potíže. Oba lékaři shodně vypověděli, že tyto věci jsou naprosto individuální, a proto, že nejde a priori tvrdit, jaké množství alkoholu je zdraví prospěšné a jaké již není.

Rozdíl v pohledu na kontrolované pití V publikaci Zůstat střízlivý od prim. MUDr. Nešpora Csc. je zmiňován pojem kontrolované pití. Je zde popisován jako možnost pití alkoholických nápojů bez výrazné intoxikace, resp. hladina alkoholu dosahuje 0,5 promile, maximálně 0,8 promile. Oba dotazovaní primáři však s takto zjednodušeným pohledem nesouhlasí. MUDr. Popov je v tomto ohledu mírnější, připouští, že v podstatě by se tohoto termínu u některých případů použít dalo. „Mě z toho, mě z toho zase # zase vyskočí to slovo kontrola, který už je jedno z těch diagnostických, který se používají pro závislost. Člověk, který je schopen kontrolovaně, objektivně kontrolovaně pít, tak u něj se dá mluvit o kontrolovaném pití. A nejsou tam žádný vlastně # jakoby kontraindikace. Samozřejmě se nesmí jednat o závislýho, tam si myslim, že to je nesmysl, když se na to podíváme z kterékoliv strany # u člověka, který nemá žádnou kontraindikaci, jakoukoliv, nejen zdravotní, ale i jinou #, a je schopen # pít takovým způsobem, že to neohrožuje nikoho, jeho, kohokoliv dalšího, tak tam by se tenhle termín dal použít.“ (MUDr. Popov) Oproti tomu MUDr, Dvořák vidí termín kontrolovaného pití jakou čirou fantazii, sen. „Kontrolované pití, to je přání všech alkoholiků. Rozumíte tomu, jo? To je jejich sen, o tom se jim tak zdá. Jo, já se jednou dožiju dne, kdy nebudu muset stoprocentně abstinovat a začnu kontrolovaně pít. A pak vždycky zjistim, že to nefunguje, nejde to, a já se rozčiluju, jo, přestože vlastně všichni mi řikaj, to nejde, já musim stoprocentně abstinovat… ne, já to zkoušim, ono mě to láká, já pořád v to věřim. Jo, to znamená, že všichni alkoholici doufají v to, že se můžou stát normálními konzumenty, když budou určitou dobu abstinovat. To je sen každýho alkoholika.“ (MUDr. Dvořák) Závěr:

15


Z výše uvedeného je tedy patrné, že na tomto termínu se kapacity oboru příliš neshodnou. Někteří tvrdí, že to možné je, někteří, že je co čirá fantasie a někteří jsou tak na půl cesty mezi oběma názory.

Interpretace Co to tedy vlastně je normální pití? S ohledem na výpovědi našich respondentů a odborné literatury nám připadá naše rozdělení normálního pití na bez rizika, běžné a nesprávné jako logicky vyplývající z obsahu námi studované problematiky. Normální pití bez rizika je takové, které člověka nijak výrazně nepoškozuje, má pro něj ryze pozitivní charakter z hlediska rekreace, odpočinku, příjemně stráveného času s blízkými lidmi. Během něj může jedinec navazovat přátelské vazby s ostatními lidmi a nedostává se do blízkosti či vlivu lidí pro něj potenciálně škodlivých či nebezpečných. Běžné normální pití je většinou takové, jaké provozuje většina české populace (část ovšem zasahuje i do kategorie normální nesprávné). Je to pití, které se stalo zvykem (zvyk chodit do hospody, trávit volnočasové aktivity za přítomnosti alkoholu apod.). Ten ovšem neuvaluje na jedince nijak výrazné negativní dopady. Běžně se nechávají pít děti od poměrně útlého věku, tedy od věku, kdy jejich organismus na alkohol ještě není ani fyzicky ani psychicky připraven, nicméně nemusí zanechat v organismu následky. Běžně jsou vytvářeny příležitosti pro pití alkoholu (oslavy, grilování, zahradní párty). Tento druh pití ovšem stále ještě není nebezpečný pro jedincův život, práci apod. Nesprávné normální pití již ovlivňuje nebo může negativně ovlivňovat jedincův život, většinou ale jde o subjektivní problémy (většinou se zdravím či nedostatkem peněz), které ale stále ještě nepoškozují jeho obraz na veřejnosti. Toto pití častěji praktikují lidé s nižším sociálním statusem či nižším vzděláním. Častěji než minulosti sem také spadávají ženy, které se v pití již pomalu vyrovnávají mužům. Dále sem také patří takzvaní „hladinkáři“, kterým ještě závislost na alkoholu nerozbila život. Nenormální pití lze rozdělit na dva protipóly, tedy abstinenční a patologické. Zatímco abstinenční v sobě zahrnuje (již dle názvu) naprosté vyřazení alkoholu ze života, patologické pití ničí jedincův soukromý život, jeho zdraví a také poškozuje jeho obraz na veřejnosti (tedy ovlivňuje to, jak jej společnost vnímá). Odborníci se k termínu normální pití vyjadřují s odkazem ke svému diskursu poměrně zdráhavě. Nechtějí patrně připustit (resp. říci na veřejnosti), že zde něco takového skutečně je. Nakonec však s výhradami potvrzují, že normální pití ve společnosti existuje a že česká populace je v podstatě alkoholem prodchnutá či svázaná. Oba primáři se vyjadřují poněkud drastičtěji a mají tendenci vše popisovat pesimističtěji, než ve skutečnosti je (viz. venkov jako naprosté patologické prostředí apod.). Naopak PhDr. Vrbková je v tomto ohledu o mnoho optimističtější. Dle odborného diskursu je vymezení nějaké obecně platné hranice mezi normálním a nenormálním pitím skutečně obtížné (tedy hranice mezi normálním a nenormálním patologickým, hranice abstinenčního pití jsou zřejmé každému). Ke každému jedinci se musí v tomto případě přistupovat individuálně, neboť každý disponuje jinými predispozicemi,

16


návyky, zvyky, sociálním statusem, vzděláním apod. Hranicí budiž tedy definice PhDr. Vrbkové, že: „…normální je to, co člověku nepoškozuje ty jeho základní tři pilíře: zdraví, rodinu, práci.“ Pokud pití začne tyto pilíře poškozovat, jedinec začíná spět k pití patologickému. Co se srovnávání jednotlivých výpovědí a odborné literatury týče, jedná se zejména o problém tvrzení nějakých obecně platných pravd. Knihy mohou často budit dojem, že jejich výroky jsou jediné správné, což odborníci, s nimiž byly vedeny expertní rozhovory zpochybňují a předkládají mnohoznačnější výpovědi. Tedy – jsou opatrnější ve svých výrocích, nic netvrdí s naprostou jistotou a nechávají prostor pro možnost záporných případů.

Závěr Hlavní přínos našeho výzkumu vidíme zejména v pochopení odlišností různých druhů normálního a nenormálního pití z pohledu odborníků na danou problematiku. Tento problém by si jistě zasloužil komplexnější studii, než jakou můžeme v současnosti provést s našimi zkušenostmi, ale doufáme, že i to málo, co jsme zde popsali, pomůže uchopit a pochopit tento fenomén, který (nejen) českou společnost prostupuje už mnoho generací. V současné době dochází k výrazným změnám v tomto výzkumném problému (např. pití žen, změna životního stylu, rychlejší žití apod.), proto si myslíme, že toto téma není zdaleka vyčerpáno. Do budoucna by jistě bylo záhodno prozkoumat motivy, které lidi nutí pít „přes míru“. Může za to okolí? Nějaká subjektivní touha? Něco naprosto odlišného? A lze vlastně něco takového vztáhnout na celou populaci? Nebylo by lepší ke každému případu přistupovat individuálně? Nebo jsou lepší obecně platné závěry? Na tyto otázky by jistě bylo dobré znát v budoucnosti odpovědi.

Seznam literatury Csémy, L. a kol. (2003) Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD). Praha: Úřad vlády České republiky Nešpor, K. (2006) Zůstat střízlivý. Brno: Host Šamánek, M., Urbanová, Z. (2003) Pít či nepít? Pití vína a srdeční infarkt. Praha: Radix

17

VÝZKUMNÁ ZPRÁVA. Normální pití. Úvod

Recommend Documents