Výzdoba a znaková galerie dvorany střední budovy pražského hlavního nádraží .
1) Úvod Většina architektonických děl z dob minulých, ať se jedná o díla oslavující událost nebo jednotlivce, veřejnou nebo soukromou budovu, je vyzdobena vně i uvnitř malířskými a sochařskými díly, či drobnou figurální výzdobou, které symbolicky událost, nebo celou dějinnou epochu zobrazují, případně různými atributy a symboly zdůrazňují účel a poslání stavby, nebo ve figurální podobě dané poslání a účel personifikují. Symbolika vztahující se k dopravě je bohatě ztvárněna v realizaci Fantovy budovy pražského hlavního nádraží. Než se dostaneme k představení jednotlivých částí budov, a především k umělecké výzdobě dvorany centrální části budovy hlavního nádraží, je třeba předeslat, co vedlo c.k. státní dráhy k rozhodnutí v r.1898, postavit novou budovu nádraží dráhy Františka Josefa. 2) Důvody vedoucí ke stavbě Fantovy budovy hlavního nádraží Původní budova nádraží byla postavena v novorenesančním slohu a otevřena spolu s dráhou císaře FJI v roce 1871. Nádraží neslo stejné jméno jako vlastní dráha, vedoucí z Vídně, přes Gmünd,Veselí nad Lužnicí, Tábor a Benešov do Prahy, na níž byl zahájen provoz ve stejném roce. Dráha byla klasifikována jako „Flügelbahn“, volně přeloženo, jako trať vedlejší nebo odbočná. V té době již v Praze fungovala 2 nádraží, a to od r.1845 v Hybernské ulici Olomoucko- pražské dráhy, odkud vedla od dubna 1851 dále tzv. Severní dráha přes Kralupy a Děčín ( dříve Podmokly) do Drážďan, a druhé na Smíchově od r. 1862, kde končila tzv. Západní dráha vedoucí z bavorského Furth im Wald a Plzně. Nádraží, které mělo nést jméno císaře, nebylo možné koncipovat jako běžnou provinční drážní stavbu, ale muselo mít patřičně reprezentativní budovu. Proto byl architektonický návrh svěřen architektům Ignáci
Ullmanovi a Antonínu Barvitiovi( byli to švagři), v té době uznávaným
architektům. A to nejen návrh nádraží v Praze, ale i ve Vídni. Budova byla navržena jako dvoupatrový blok, členěný pilastry se dvěma nárožními věžemi ( obr.1,2), protažená dvěma křídelními přístavbami. Celková délka nádražní budovy byla 150 m. Nádraží bylo umístěno za bývalými hradbami v prostoru asi mezi Koňskou a Novou branou ( obr.3). Od podzimu 1869 do léta 1871 probíhaly stavební práce, jejichž těžištěm byla stavba 1140 m dlouhého vinohradského tunelu, budovaného již jako dvoukolejného, z nichž jedna kolej byla pro trať z Vídně a druhá pro připravovanou pražskou spojovací dráhu ze Západního nádraží na Smíchově, na
2 níž byl provoz zahájen po dokončení železničního mostu přes Vltavu v srpnu 1872. V roce 1872 zaústila na nádraží FJI vítkovským tunelem rovněž železnice tzv. Turnovsko-kralupskopražské dráhy z nádraží Vysočany, a to na jeho východní část. Rozmach železniční dopravy na nádraží FJI v poslední čtvrtině 19. století narůstal takovým tempem, že v průběhu necelých 3o let přestávala budova stávajícího nádraží stačit přepravním požadavkům obou společností. Rovněž pohyb cestujících k jednotlivým nástupištím bez podchodů, neodpovídal přepravním požadavkům moderního nádraží. Státní dráhy k.k.St.B. převzaly v r,. 1884 provoz na obou drahách, a současně se snažily o koncentraci dopravy z různých směrů na nádraží FJI. A tehdy se začala řešit otázka , co se stávajícím nádražím, zda rekonstruovat, nebo postavit zcela nové nádraží.
3) Nová nádražní budova V roce 1898 vypracovalo c.k ředitelství st.drah popis záměru přestavby a roku 1899 byla vyhlášena veřejná soutěž na výstavbu nové nádražní budovy. Osloveno bylo celkem 5 významných architektů té doby: vedle Josefa Fanty, Jan Kotěra,, Rudolf Kříženecký, Václav Roštlapil a Jiří Stibral. Reditelství drah z předložených návrhů vybralo projekt Josefa Fanty, který navrhl secesní budovu. Návrh představoval podélnou nádražní stavbu, kde z centrální části ( obr.4) vycházejí dvě přízemní křídla (obr.5), jižním a severním směrem, zakončená 2 třípatrovými budovami (obr.6,7). Celek dotváří čtyři věže, 2 na bočních křídlech a 2 na centrální budově. Vrcholy věží centrální budovy jsou zakončeny skleněnými koulemi, symbolizující zeměkouli. Boční věže jsou zakončeny hodinami, a na vrcholech
dekorovány
mohutnými
kamennými
koulemi.
Jižní
věž
je
navíc
doplněna
nezapomenutelným symbolem železnic - okřídleným kolem. Nové nádraží svou dispozicí muselo být reprezentativní a mělo být nádražím pro budoucnost, tvarováním podobné vídeňskému severnímu nádraží, jinde se tvrdilo, že Fantova budova vychází z koncepce pařížského nádraží Gare du Nord. Celá budova nádraží vyšla Josefu Fantovi na 217m do délky a 28 m na šířku. Výsledné řešení počítalo s výlučným podílem českých umělců a probíhalo prakticky současně s výstavbou pražského Obecního domu. Výstavba byla zahájena 30.6.1901. Vlastní návrh se musel přizpůsobit stávajícímu kolejišti a nesměl zasahovat do Sadové třídy, kde již od roku 1897 jezdily tramvaje. Veškeré práce na výstavbě nové nádražní budovy byly prováděny za plného provozu. Stavba počítala od počátku s nástupišti ostrovního typu a sice 3 ostrovními nástupišti a dalším nástupištěm u hlavní budovy nádraží. Celkem tedy čtyři nástupiště. Pro přístup cestujících k vlakům a naopak pro výstup z vlaků odjezdovým.
počítala stavba nádraží se dvěma podchody, jedním
příjezdovým a druhým
3 Pro nové kolejiště a perony byla stavba doplněna i něčím ve své době v Rakousku neobvyklým, a to stavbou haly s ostrovními nástupišti ( obr.8) Na její stavbu vypsalo ředitelství drah výběrové řízení, jehož se účastnilo 9 firem. Zadaným podmínkám nejlépe vyhověla nabídka od firmy Samuela Bondyho z Prahy Buben. Konstrukce řešila zakrytí prostoru peronní střechou u nádražní budovy široké 9,5 m a
stavbou dvou obloukových
konstrukcí s rozpětím každé 33 m a výškou nad temenem kolejnice 18 m. Od roku 1905 tak pokrývala železná nýtovaná konstrukce tvořená 21 oblouky plochu 227 m x 72m. Autorem výzdoby průčelí severní a jižní budovy nádraží je Alois Folkmann. Sochařská výzdoba vnějšku postraních budov je dílem Stanislava Suchardy a Čeňka Vosmika. Dominantní výzdobu střední části budovy ( obr.9) tvoří dvojice figur v 1. patře pod balkony 2.patra věží dle modelů Ladislava Šalouna. Na levé věži zpodobňují postavy vlevo Merkura s ženskou postavou napravo. Na pravé věži ženská a mužská postava s letícími ptáky. Fasáda je doplněna dvojicí reliéfů okřídleného kola. Reliéfy nad hodinami ve třetím patře věží, symbolizují na levé straně den a noc na pravé straně. Na bocích obou věží jsou reliéfy představující alegorii obchodu a dopravy ( muži nesoucí náklad za okřídleným kolem). Výzdobu vrcholu věží vytvořil Čeněk Vosmík. Štíty mezi věžemi nesou reliéfy se znaky Čech a Prahy a nad nimi uprostřed štítek s motivem stromu. V minulosti pravděpodobně s emblémem státu.
4. Výzdoba dvorany v centrální budově nádraží Ústředním prostorem nádraží je kupolovitá zasklená dvorana v centru střední budovy nádraží. Okna do dvorany na západní straně dvorany tvoří vitráž ( obr.10) od firmy Josefa Vlasáka na návrh Josefa Fanty. Vitráž je v horní části zdobená trojicí putti1 s trubkou a svitkem papíru, symbolizující poštu. V dolní části byla zpodobněna říšská orlice s iniciálami FJI, dnes již neexistující. Na protější straně dvorany, při vstupu na nástupiště, supraporta s dvojící géniů holdujících původně podobizně panovníka, po stranách mozaika s nápisem viribus unitis2 ( obr.11), rodovým heslem Habsburků. Podle návrhu Ladislava Šalouna provedla firma Karla Nováka. Rovněž tato výzdoba již dnes neexistuje. Z původního provedení
jsou dnes zachovány pouze sochy geniů, podobiznu
panovníka v oválu nahradil mozaikový nápis Praga mater Urbium3( obr.12), a habsburské heslo je nahrazena nápisem 28. říjen, nalevo od středního vavřínovými ratolestmi dekorovaného reliefu, a 1918, napravo od reliefu. Střed prostoru dvorany tvoří kruhový výřez s průhledem na podchod k nástupištím. Půlkruhová dvorana je po obvodu tvořena prosklenými pokladnami ( obr.13), kde prosklení je v horní části tvořeno oblouky. Jednotlivé pokladny jsou oddělené pilastry, jejichž hlavice tvoří maskarony s
4 podobou ženy a pod vitráží pokračuje nalevo a napravo křídlovými chodbami k severní a jižní věži nádražní budovy. Hlavní výzdobu dvorany představují sochy v nikách po obvodu, z nichž 2 uprostřed personifikují Prahu, ostatních 8 významná města s nimiž má Praha železniční spojení. Sochy vytvořili Hanuš Folkmann, Antonín Štrunc, Jindřich Říha , Ant.Mára,Luděk Wurzel a Jaroslav Vorel. Všechny sochy mají na hlavách koruny, ale bez bližšího určení autorova nelze postihnout jakoukoliv souvislost s městy, jejichž znaky jsou umístěné nad nimi v kolorovaných reliéfech. Vlastní znaky měst jsou dílem J. Pekárka a Hanuše Folkmanna.
Na rozdíl od soch představují znaky měst, i když provedení
některých městských znaků hovoří o značné fantasii autorů a nebo neznalosti skutečné podoby znaku tak, jak si ukážeme dále. V půlkruhu dvorany je umístěno celkem 11 znaků měst, z nichž 3 jsou znaky pražské, ostatních 8 význačných evropských měst, s nimiž měla Praha železniční spojení. Při postavení zády k vitráži centrální dvorany začíná znaková galerie od leva znakem Prahy. Znak, tak jako všechny ostatní tvoří pouhý erb bez štítonošů, helmic a přikryvadel. Provedení znaku Prahy vychází ze znaku Starého Města pražského( obr.14), kde na červeném štítě je zlatá hradební zeď s otevřenou dvoukřídlovou městskou branou s vytaženou mříží. Hradební zeď se stříbrným cimbuřím a třemi zlatými věžemi s okny, z nichž prostřední věž je vyšší a širší než obě postraní. Z otevřené brány vyčnívá pravá mužská ruka ve zbroji v drží obnažený meč obráceným vzhůru. Ruka s mečem se do znaku Starého města dostala až dekretem čísaře FIII z r. 1649, kterým polepšil znaky Starého a Nového Města, jako poctu za statečnost, s níž se město bránilo švédskému obléhání. Napravo od znaku Prahy je znak Florencie. Ve štítu na stříbrném poli je červený květ lilie se 3 okvětními lístky. Květ lilie je velmi častým křesťanským symbolem vedle kříže, lva nebo orlice. Dále následuje znak města Říma ( obr.15). Na červeném štítě, stříbrný pruh pokosem zprava doleva s nápisem SPQR4, iniciály pochází již ze starého Říma, a symbolizují vládu římské říše, senát a římský lid. Nápis se objevoval i na italských mincích, najdeme jej na litinových poklopech římských kanálů. U nás se objevuje ve znaku města Olomouce SPQO. Oficiální znak Říma je poněkud odlišný. Zlatá písmena SPQR jsou přímo na červeném podkladu štítu bez pruhu, navíc před S je ještě umístěn zlatý kříž. Vedle znaku Říma je umístěn znak Paříže, představující na červeném pozadí stříbrnou loď na vlnách. V horní třetině znaku modré vodorovné pole se zlatými liliemi, symbolem Francie. Tvůrci Pekárek s Folkmannem znak poněkud vylepšili. Loď na vlnách Seiny je oproti skutečnému znaku velmi detailní. Stříbrné bárce přidali 2 stěžně, v originále má pouze jeden stěžeň a navíc i lanové žebříky na stěžně. Následuje znak Budapešti (obr.16). Červené pole je rozděleno stříbrným vlnitým břevnem, symbolizujícím řeku Dunaj. V horní části hrad Pešť, ve spodní části hrad Buda. Město vzniklo spojením
5 obou částí r.1872 a následně znak spojených městských částí byl kodifikován r.1873. Uprostřed nad supraportou vchodu, dnes na 1. nástupiště je opět znak Prahy. Napravo vedle znaku Prahy je znak města Vídně ( obr.17). Na černém pozadí erbu zlatý dvouhlavý orel s korunou, udělený městu císařem Fridrichem II, střední červený štítek se stříbrným křížem užívá Vídeň od r.1346. Současný znak Vídně se od znaku zobrazeného ve dvoraně liší. Orel je jednohlavý s hlavou natočenou doprava, se zlatým zobákem a pařáty. Původní znak města tak, jak je provedený v nádražní dvoraně dnes používá 1. Vídeňský obvod. Další znak ve dvoraně patří Moskvě. Na červeném poli stříbrný jezdec na koni v rukou drží zlatý dvojitý kříž, jehož delší konec vráží do tlamy drakovi. Jezdec je obrácen směrem doleva. Od roku 1856 je otočen podle zvyku západní heraldiky doleva. Jezdec představoval velkoknížete Vasila z konce 14. Stol. Od roku 1730 je nazýván sv. Jiřím a symbolizuje vítězství dobra nad zlem. Napravo od znaku Moskvy je znak Berlína ( obr.18). I zde umělec vytvořil podobu znaku vycházející z historie, kdy od r.1488 byl ve znaku kráčející medvěd na jehož hřbětě stála braniborská orlice. Od současné podoby znaku Berlína, resp. jeho podoby od r. 1873 se liší, ta zobrazuje pouze medvěda, resp. medvídě, německy Bärlein ( obr.19), jedná se o znak mluvící. Ve dvoraně nádraží je však znak Berlína, který tvoří černý kráčející medvěd na stříbrném štítě, nad nímž se tyčí v pravé části štítu černá orlice, na křídlech přes prsa se zlatou pružinou, žezlo a jablko v pařátech, na hrudi nese orlice monogram se vzájemně propletených písmen FR ( Fredericus Rex), znak Pruska, používaný v této podobě, jako malý znak Pruska do r.1873. V levé horní části , je červená orlice se zlatou pružinou na prsou, která je znakem Braniborska do r.1701. Dnes je to znak spolkové země Braniborsko. Další erb je znak města Hamburku, úplně volně pojatý. Znak města zobrazený v nádražní hale má se skutečným společné pouze 3 červené věže vyrůstající z cimbuří městské hradební zdi na stříbrném poli. V horní třetině znaku na červeném poli 3 zlaté včely. Skutečný znak Hamburku se od podoby ve dvoraně hl. nádraží výrazně liší. Na červeném poli stříbrná hradební zeď s cimbuřím a třemi věžemi, prostřední s křížem je věž kostelní ( obr.20). Nad postraními věžemi mariánské hvězdy. Podoba znaku je ze 13.století a uplatňuje červeno-bílé barvy Hansy. Konečně úplně vlevo je poslední znak města Královské Vinohrady ( obr.21), na jehož území nádraží částečně leží. Je to stříbrná hradební zeď se zlatou otevřenou branou a zlatým cimbuřím. Z hradeb vyrůstají dvě věže s okny , špičatou střechou a křížem na špici střechy. Správně je střecha zakončena zlatou makovicí. Mezi věžemi vyrůstá z hradby postava sv. Václava s knížecí korunou na hlavě, v pravé ruce pozvedá vinnou ratolest, v levici drží jilec meče a na levém rameni má trojhranný štít se stříbrným dvouocasým lvem a zlatou korunou.
6
4. Současnost nádražního komplexu a výhled do budoucna. Od roku 2006 probíhá v prostorách nádraží rozsáhlá rekonstrukce, realizovaná italskou firmou Grandi stazzioni, s níž uzavřely ČD v r.2003 kontrakt na rekonstrukci vstupních prostor a Fantovy budovy nádraží. V r. 2009 byla otevřena nová odbavovací hala umístěná částečně pod Fantovou secesní budovou hlavního nádraží a částečně pod silniční magistrálou, vedoucí kolem nádraží. Nádražní dvorana v přízemí centrální budovy byla po rozsáhlých restauračních pracích otevřena v říjnu 2013. Další opravy interiéru postraních křídel v současnosti pokračují. Firma má nádraží pronajato na dobu 30 let od dokončení rekonstrukce nádraží. Cílem je zkulturnit prostředí v samotných prostorách nádraží i před nádražím, a zbavit jej bezdomovců a drogově závislých, kteří se zde dosud shromažďují a znepříjemňují cestujícím prostředí hlavního nádraží. V roce 2009
bylo na jižní části 1. nástupiště odhaleno u příležitosti 70. výročí záchrany 669
židovských dětí, sousoší sira Nicolase Wintona ( obr.22) držícího v náručí 3 letého Hanse, posledního ze 669 židovských dětí, pro něž v roce 1939 organizoval transporty do Londýna. Sousoší vytvořila venezuelská sochařka Flor Kent, žijící v Londýně.
Vysvětlivky: 1 – putto – soška nahého děťátka podobné andělíčku, hojně se vyskytuje jako dekorativní prvek v baroku a historizujících slozích 19. Stol. 2 – viribus unitis – spojenými silami, heslo FJI 3 - Praga mater urbium- Praha matka měst 4 – SPQR - senatus populusque Romanus ( senát a lid římský)
Seznam použité litratury Pavel Schreier – Železniční stanice Praha hlavní nádraží , vydaly ČD v r.1996 u příležitosti 125 výročí otevření Fantovy budovy hl. nádraží Kateřina Bečková – Zmizelá Praha, Nádraží a železniční tratě, Paseka 2009 Roman Prahl, Petr Šámal – Umění jako dekorace a symbol, Gallery 2012 Jiří Louda – Znaky evropských měst, Horizont 1995 Jiří Čarek – Městské znaky v Českých zemích, ČAV 1985 Zdeněk Wirth – Stará Praha – nakladatelství J.Otto v Praze 1940
