Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. Ing. František Toman, CSc.

Brno 2011

Vypracovala: Adéla Lepková

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis…………………………………….

PODĚKOVÁNÍ Touto cestou velmi děkuji vedoucímu práce prof. Ing. Františku Tomanovi, CSc. a Ing. Jeleně Vitáskové, Ph.D za odborné konzultace. Dále děkuji Ing. Lence Mondekové a Alici Pillerové z Katastrálního úřádu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město. Pracovnicím oddělení pozemkových knih Katastrálního pracoviště Brno-venkov a Mgr. Zdeňku Cardovi z Pozemkového úřadu Brno za poskytnuté informace ke zpracování této bakalářské práce.

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá vývojem vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska. V první části je popsán vývoj zemědělství, vývoj vlastnických vztahů k půdě v českých zemí v období feudalismu, kapitalismu, socialismu až do současnosti. Údaje jsou doplněny informacemi o historickém vývoji pozemkových úprav a pozemkové evidence. Druhá část je zaměřena na zpracování přehledu vývoje vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska. Tato část je zpracována na základě studia a analýzy materiálů poskytnutých příslušnými katastrálními pracovišti.

Klíčová slova: Dvorska, historie, evidence, pozemkové úpravy, parcela

ABSTRACT This bachelor thesis deals with the evolution of the ownership of land in Dvorska cadastre. The first part describes the development of agriculture and land ownership in Bohemian Lands through the ages of feudalism, capitalism and socialism until present. The data are supplemented with information about historical evolution of land consolidation and land registration. The second part is focused on a survey of development of land ownership in Dvorska cadastre. This section is elaborated on basis of research and analysis of documentation supplied by the responsible land registry.

Key words: Dvorska, history, registration, land consolidation, parcel

OBSAH

1

ÚVOD........................................................................................................................ 7 1.1

Cíl práce............................................................................................................ 7

2

VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ ......................................................................................... 7

3

VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ FEUDALISMU..... 9

4

3.1

Osídlení českých zemí ...................................................................................... 9

3.2

Raabizace ........................................................................................................ 10

3.3

Katastr rustikální............................................................................................. 10

3.4

Katastr tereziánský.......................................................................................... 11

3.5

Katastr josefský............................................................................................... 11

3.6

Katastr tereziánsko-josefský ........................................................................... 12

VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ KAPITALISMU . 12 4.1

5

6

Období v letech 1848–1948............................................................................ 12

4.1.1

Scelování půdy.......................................................................................... 13

4.1.2

Pozemkové reformy a přídělová řízení ..................................................... 14

4.2

Pozemkové úpravy v letech 1948–1950 ......................................................... 15

4.3

Stabilní katastr ................................................................................................ 16

4.4

Pozemkový katastr.......................................................................................... 17

4.5

Pozemkové knihy............................................................................................ 18

VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ SOCIALISMU .... 19 5.1

Pozemkové úpravy v období socializace vesnic............................................. 19

5.2

Jednotná evidence půdy .................................................................................. 20

5.3

Evidence nemovitostí...................................................................................... 21

SOUČASNÝ STAV PŮDNÍ DRŽBY PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE 1989 22 6.1

Obnova vlastnických vztahů ........................................................................... 22

6.2

Současné pozemkové úpravy.......................................................................... 25

6.3

Katastr nemovitostí ......................................................................................... 26

7 VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ DVORSKA ..................................................................................................................... 29 7.1

Základní údaje a lokalizace............................................................................. 29

7.2

Charakteristika obce ....................................................................................... 29

7.3

Geomorfologické poměry ............................................................................... 30

7.4

Charakter krajiny ............................................................................................ 30

7.5

Historie............................................................................................................ 30

7.6

Historický vývoj populace .............................................................................. 32

7.7

Vývoj vlastnických vztahů na vybraných parcelách....................................... 34

7.8

Struktura půdního fondu ve vybraném území................................................. 51

8

ZÁVĚR.................................................................................................................... 52

9

POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA................................................................... 55

10

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ................................................................. 57

11

PŘÍLOHY ............................................................................................................ 58

1

ÚVOD

1.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je dle zadání zpracovat historický vývoj zemědělství, vlastnických vztahů k půdě v období feudalismu, kapitalismu a socialismu včetně zhodnocení současného stavu po roce 1989, transformaci JZD, s vlivem na vývoj pozemkových úprav na našem území. Praktická část práce je zaměřena na zpracování historického přehledu vývoje vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska.

2

VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Nejstarší lidé se živili převážně sběrem volně rostoucích plodin a lovem divoké

zvěře. Před 10 000 lety se začaly pěstovat první rostliny, které se lišily podle místních poměrů, a postupně se pak rozšiřovaly do vzdálenějších oblasti. Za předchůdce pěstování je považováno tzv. sklizňové stádium. Sběrači se shromažďovali v oblastech s větším množstvím rostlin, které sklízeli a jejich plochy případně nějakým způsobem udržovali. (Beranová, Kubačák, 2010) Počátky zemědělství souvisí se vznikem období neolitu (mladší doby kamenné), na našem území je datováno 5500 př. n. l. Jedná se o změnu způsobu hospodaření, předchozí přisvojovací způsob je nahrazen hospodařením produktivním. Počátky tzv. neolitické revoluce jsou z období 9000 př. n. l. z oblasti Předního východu, označovaného tzv. Úrodného půlměsíce, zahrnující jih Malé Asie, syropalestinskou oblast a jižní pobřeží Kaspického moře. Základem pro pravěké obilniny se staly především divoce rostoucí druhy pšenice a ječmene. Místo trsů planě rostoucích obilnin se začala objevovat malá políčka v předem určených, kamení zbavených a dobře zavodněných místech. Půda se získávala tzv. žďářením. Vzhledem k tomu, že nebyla dostatečně hnojena ani kypřena, docházelo časem k jejímu vyčerpání a bylo nutné zakládat nová pole. Pěstovala se především pšenice, výjimečně čočka i hrách. V eneolitu (pozdní době kamenné) v období 4000 př. n. l., byla objevem oradla zdokonalena zemědělská technika. Jednalo se o dřevěný hák, tažen zapřaženými dobytčaty. V období vrcholného středověku, 11.–13. století, byly výrazným oteplením a technickými objevy vytvořeny příznivé podmínky pro rozvoj zemědělství. Rádlo, 7

vyorávající pouze mělké rýhy, bylo nahrazeno záhonovým pluhem, vyorávající hlubší brázdy a půdu odhrnující na stranu, to vedlo ke zvýšení úrodnosti. Výhodou pro rolníky bylo zavedení trojhonného hospodaření. Polnosti byly rozděleny do tří honů. Do jednoho se vysévalo ozimé obilí, do druhého jarní a třetí část, zvaná úhor, byla ponechána ladem pro pastvu. V tříletém cyklu se tak prostřídaly všechny tři hony a půda si náležitě odpočinula. Nejpěstovanějšími obilninami byla pšenice a žito. Stále častěji se začaly pěstovat luštěniny, zejména hrách, a různé druhy zeleniny. V tomto období byl výrazný zemědělský pokrok, který se projevoval až do první poloviny 14. století, než začalo období válek a nepokojů. Stále byla převaha obilnářství, ale začíná i specializace pěstování náročnějších plodin jako například chmele či vinné révy. (Čornej, 2001) I přes velké úspěchy se zemědělství nacházelo v „bludném kruhu“. Nedostatek vhodného krmiva omezoval počet hospodářských zvířat, která nemohla dávat potřebné množství hnoje pro zvýšení úrody. Proto se od konce 18. století více pěstují polní pícniny, zejména vojtěška a jetel, představující kvalitní zdroj krmiva. Dále dochází k rozšíření pěstování brambor a také technických plodin, jako například konopí a lnu, po kterých byla poptávka v důsledku rozvíjející se manufakturní výroby. To vedlo k zániku obilnářského monopolu a úhor byl nahrazován střídavým osevním postupem. Příprava půdy pro dané plodiny vyžádala nové orební nářadí ruchadlo, zajišťující dostatečně kvalitní a hlubokou orbu. Jedná se o vynález bratranců Vaverkových, který je považován za předchůdce dnešních moderních pluhů. (www.rybitvi.cz) V průběhu 19. století nastal velký technický pokrok v zemědělství. Základním předpokladem modernizace zemědělství bylo výrazné zdokonalení zemědělského nářadí a zavádění nových zemědělských strojů. V důsledku industrializace získává od 20. století rozhodující vliv v hospodářství průmysl, význam zemědělství s lesnictvím pozvolna klesal. České země tak ztratily staletý agrární charakter a měnily se v průmyslové. (Beranová, Kubačák, 2010) V současné době zemědělství neplní pouze základní, nezastupitelnou výživovou funkci společnosti, ale významnou mírou se podílí na krajinotvorbě a ochraně životního prostředí.

8

3

VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ FEUDALISMU První zmínky o pozemkových úpravách najdeme již ve starověkém Egyptě a Římě.

Historie pozemkových úprav na našem území začíná až se zakládáním zemědělských sídlišť při osídlování a kolonizaci našeho území v období feudalismu. Zmíněné pozemkové úpravy uvádí kronikář Kosmas ve své Kronice o Čechách z 12. století. Společnost se dělila do tří stavů na panovníky, šlechtu s církví a poddané. Půda obhospodařovaná vrchností se nazývala dominikál a půda obhospodařovaná rolníky rustikál.

3.1 Osídlení českých zemí Rozsáhlé pozemkové úpravy jsou spojovány v období feudalismu zejména s tzv. vnitřní a vnější kolonizací. Vnitřní kolonizace souvisí s růstem populace a zájmem feudálů o zakládání nových poddanských vesnic. Zpočátku byly osídlovány kotliny a nížiny, později se postupovalo do kopcovitého terénu, podhůří a horských oblastí. Vnitřní kolonizace, v důsledku vyčerpání domácí pracovní síly poddaných, trvala do konce 12. století. V té době platilo v Čechách a na Moravě právo české a moravské. Podle daného práva byla pozemková držba poddaných nájmem nesvobodným, nedědičným, kdykoliv vypověditelným. Nájem a povinnosti nebyly pevně stanoveny, smlouva byla uzavírána pouze ústně. Na dané období navazuje tzv. Velká kolonizace probíhající do 14. století, do země přicházejí němečtí a holandští kolonisté. Vzniká právo emfyteutické (zákupní). Ve smyslu pozemkové držby to představovalo nájem svobodný, dědičný, časově neomezený, prakticky vrchností nevypověditelný s pevně stanovenou výší nájemného s dalšími povinnostmi. Vztah byl uzavřen zpravidla písemnou smlouvou s nemožností feudála měnit stanovené smluvní podmínky. S tímto historickým obdobím souvisí další fáze rozsáhlých pozemkových úprav. Činnost související s pozemkovými úpravami byla svěřena tzv. lokátorovi. Lokátor prováděl měřické práce, k určeným místům vytyčoval zastavění vsí, prováděl vyměření a rozvržení půdního fondu na jednotlivé lány, určoval hranice mýcení lesa, rozmístění půdy orné, pastvin, zahrad, zpřístupnění pozemku za účelem vytvoření sítí cest apod. Počátkem 15. století byla velká kolonizace ukončena. Z historického hodnocení pozemkových úprav, organizace půdního fondu, řešení cestní sítě, tvaru pozemků, hospodářských opatření, delimitaci kultur, vytyčovací a 9

realizační práce je dané období hodnoceno jako nejdůležitější etapa vývoje pozemkových úprav v časovém rozmezí od 12. do 19. století. Rozšířením užívání pluhu kolonialisty vzniká i nový protáhlý tvar obdělávaných pozemků. Pro potřeby odvodů daní panovníkovi, kdy výše daní se stanovovala na základě velikosti a kvality pozemků, se začaly vytvářet první soupisy půdy. Soupisy byly vytvářeny postupně dle vlastníků, tak jak byla stanovena příslušné společenské skupině daňová povinnost.

3.2 Raabizace Po skončení kolonizace, počátkem 15. století, nastává období útlumu prací spojených s pozemkovými úpravami. K obnovení dochází až v 18. století, kdy Marie Terezie, v důsledku konfliktů mezi sedláky a feudály, pověřuje F. A. Raaba provedením návrhu aboliční soustavy na území Čech a Moravy. Hlavním principem aboliční soustavy bylo rozdělení církevních, šlechtických a státních velkostatků poddaným. Poddaní se stali dědičnímy nájemci, kteří platili původnímu majiteli stálý roční nájem. Tato reforma probíhala od roku 1775 do roku 1785, kdy byla zastavena císařem Josefem II. Provedena byla na 148 panstvích v Čechách, kde vzniklo celkem 128 nových vesnic a na 69 panstvích na Moravě, kde rozdělením velkostatků vzniklo asi 117 vesnic. Výsledky těchto pozemkových úprav byly zobrazeny v raabizačních mapách. (Toman, 1995)

3.3 Katastr rustikální Po skončení třicetileté války, která trvala v období 1618–1648, byl selský stav hospodářsky zničen. Sedláci byli nuceni odevzdat přes 74 % svého hrubého výnosu státu či vrchnosti. Došlo ke snížení počtu rolníků, kteří padli ve válce a tak byla řada statků opuštěna či vypálena a mnoho zemědělské půdy leželo ladem. (Bumba, 2007) Přesto stavové prosadili, aby hlavní daně byly odváděny z poddanské půdy. (Mašek, 1948) K tomuto účelu vznikl v roce 1654 první daňový soupis půdy nazývaný katastrem rustikálním. Danění podléhala pouze půda poddaných, protože dominikální půda byla dle zemského zřízení nezdanitelná. Soupis, označován jako první berní rula, měl být vytvořen na základě terénního šetření. Z časových důvodů se ale vycházelo pouze z údajů přiznané vrchnosti a vytvořen soupis podle poddanství.

10

Na Moravě byl obdobný soupis tzv. lánové rejstříky vytvořen až v roce 1678, kdy daň byla stanovena na základě počtu lánů. Lze je považovat za první moravský katastr. Ve Slezsku byla situace odlišná, od roku 1527 daním podléhaly všechny stavy na základě příjmu a jmění. Z důvodu oprávněných stížností byla první berní rula roku 1684 nahrazena druhou berní rulou, v které byla zpřesněna velikost měrné jednotky a půda rozdělena do tří skupin (dobrá, prostřední a špatná). Tento katastr, druhý rustikální katastr, platil až do roku 1748, kdy byl nahrazen katastrem tereziánským. (Vitásková, Matějík, 2006)

3.4 Katastr tereziánský S předchozím daňovým opatřením nebyli spokojeni platící poddaní, ani státní pokladna. Proto vznikla snaha o zdanění i půdy dominikální. Hlavní materiál pro nový daňový elaborát byl získán v roce 1713 přiznáním vrchnosti (fasemi). Ve fasích byly údaje o všem, co mělo vliv na výnosnost a rentabilitu pozemků, jakostní třídu polí, údaje o sklizni, údaje o dobytku atd. Elaborát, nazýván třetí berní rula (první tereziánský rustikální katastr), byl dokončen v roce 1748. Na základě stížností proti třetí berní rule nařídila Marie Terezie generální revizitaci všech pozemků. Byly vydány instrukce k založení nového katastru, který by spočíval v čistém výnosu. Výsledkem bylo v roce 1757 vydání čtvrté berní ruly (druhý tereziánský rustikální katastr), která obsahovala půdu poddanskou, a exaequatorium dominicale (první katastr dominikální) obsahující základy pro zdanění půdy vrchnosti. Oba elaboráty byly vedeny samostatně až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. (Mašek, 1948)

3.5 Katastr josefský V roce 1785 byl na základě patentu císaře Josefa II. zaveden katastr josefsky. Jednalo se o první katastr, který nebyl založený pouze podle přiznání vrchnosti, ale na výsledcích skutečného terénního měření. Usedlost, jednotka pro odhad výtěžku, byla nahrazena pozemkem. Katastr se vytvářel pro každou berní obec, kdy byly nejdříve určeny její katastrální hranice. Plocha obce se rozdělila na menší ohraničené celky tzv. pozemkové tratě, které byly jednotlivě zaměřeny a zobrazeny na náčrtu zvaném brouillonu. Jednotlivé pozemky v trati byly označeny topografickým číslem. Každá katastrální obec měla seznam, kde byly popsány polohy a názvy pozemkové tratě včetně 11

topografických čísel pozemku s uvedením výměr a jmen majitelů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o první katastr, který stejnoměrně zdanil rustikální i dominikální půdu, vyvolal u šlechty velkou nespokojenost. (www.zememeric.cz)

3.6 Katastr tereziánsko-josefský Po smrti Josefa II., se v roce 1790 stal novým císařem Leopold II., který byl nucen pod nátlakem šlechty josefský katastr zrušit. Od roku 1793 byl zaveden tereziánsko-josefský katastr, dle kterého se daně šlechty určovaly opět na základě tereziánského katastru. Tato úprava se stala podkladem pro zakládání zemských desek či pozemkových knih až do zavedení stabilního katastru, což bylo na Moravě roku 1851 a v Čechách 1860. (Vitásková, Matějík, 2006)

4

VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ KAPITALISMU Další významnou etapu představuje období kapitalismu, které je ohraničeno

revolučním rokem 1848 až do období kolektivizace vesnice 1950. Pro období je charakteristické soustředění velké části půdy do rukou velkostatkářů, kteří usilují o zvětšení výměry svých statků i jednotlivých pozemků. Změny v pozemkové držbě jsou různé a z hlediska pozemkových úprav i často protichůdné.

4.1 Období v letech 1848–1948 V roce 1848 došlo na základě patentu císaře Josefa II. k úplnému zrušení poddanství. Velké společenské změny přináší i velké změny v pozemkových poměrech. Bývalí poddaní se stávají vlastníky pozemků. Jejich začínající zemědělská a jiná samostatná činnost je spojena s vysokým finančním zatížením, které často vedlo ke krachu rolníků. Lány jsou v důsledku zadluženosti děleny a odprodávány. Další dělení a tříštění pozemků je způsobeno rodinnými vztahy, životními událostmi, jako uzavíranými sňatky, kdy pozemky tvořily věno nebo při úmrtí se dělily mezi dědice. Rovněž výstavba technických děl, zejména silnic a železnic, vedla také ke značné neupravenosti pozemkové držby.

12

Neupravenost pozemkové držby je definována zejména znaky: a) Rozptýlenost a rozdrobennost pozemků Má mnoho příčin a vznikla v důsledku původního osídlování již před mnoha staletími. b) Nevhodný tvar pozemků Vznik zejména úzkých a dlouhých pozemků související se zavedením užívání pluhu v zemědělství z období feudalismu. Další zhoršování pak vyplývalo z následného dělení protáhlých pozemků. c) Nepřístupnost pozemků Příjezd na pozemky byl možný jen přes sousední pozemky. d) Nepravidelné tvary katastrálních hranic Tvoření hranic obcí spadá do dávné doby. Správní hranice obcí jsou platné dodnes a vykazují výstupky či zářezy o různé velikosti. Na změnu pozemkové držby měly značný vliv zásahy řízené společností, jedná se zejména o scelování a pozemkové reformy. (Dumbrovský, 2004) 4.1.1 Scelování půdy Neupravenost pozemkové držby, zejména rozdrobenost, byla považována za hlavní nedostatek rozvoje a pokroku zemědělství. Od poloviny 19. století se hledal způsob, jak uvedené nedostatky odstranit. V zahraničí byly zejména snahy vedoucí k zaokrouhlení hranic (arondace), zpřístupnění pozemku dokonalejší cestní sítí (konsolidace) či budování samostatných dvorců s ucelenou půdní držbou (separace). U nás se nejvíce provádělo scelování půdy (komasace), jehož hlavním účelem bylo scelení půdní držby do

několika

málo

pozemků

se

současným

vybudováním

dopravních,

vodohospodářských, melioračních a společných zařízení. V dané době nebylo scelování jako forma pozemkových úprav legislativně upraveno, docházelo tedy pouze k dobrovolným scelovacím akcím. Roku 1856 se uskutečnilo první dobrovolné scelování v obci Záhlinici na Hané, které vedl starosta a pozdější poslanec František Skopalík. Po něm následovalo dobrovolné scelování v dalších 31 obcích. V roce 1868 byl vydán arondační zákon umožňující dobrovolné směny pozemků. Po mnohých změnách konečně v roce 1883 ve Vídni parlament schválil říšský rámcový

13

zákon upravující scelování hospodářských pozemků. Zákon stanovuje zásady komasací, organizaci scelovacích úřadu a pravidla scelovacího řízení, včetně nákladových úhrad. Pro účinnost zákona v jednotlivých zemských samosprávných celcích bylo potřeba přijetí zákonů v zemských sněmech. Pro Moravu zákon přijat v roce 1884 a pro Slezsko v roce 1887. Český zemský sněm zákon neschválil, to mělo za následek, že do roku 1940 se podařilo provést scelení jen na základě dobrovolnosti, a to pouze ve dvou obcích. Scelovácí práce organizovala agrární Zemská komise pro agrární operace, zřízená v roce 1888 v Brně. Od roku 1890 do 1940 proběhly na Moravě a Slezsku scelovací operace na území 323 obcí. Tyto práce tvořily určení a zaměření scelovacího obvodu, odhad pozemků (bonitace), projekt společných zařízení a nové rozdělení náhradních pozemků. Vycházelo se ze zásady stejné průměrné vzdálenosti, bonity ( +/- 2,5 % ), plošné výměry (+/- 5 % ) a malého počtu nově navržených pozemků. (Toman, 1995) 4.1.2 Pozemkové reformy a přídělová řízení První pozemková reforma, vyhlášena brzy po vzniku Československa, byla zahájena vydáním tzv. záborového zákona č. 215/1919 Sb. o zabrání velkého majetku pozemkového. Jedním z cílů první pozemkové reformy bylo omezit velikost majetku jednotlivců zabráním velkých zemědělských majetků a jejich rozdělení mezi drobné zemědělce. Předmětem záboru byl pozemkový majetek přesahující 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha veškeré půdy. Byla připouštěna výjimka ponechat jednomu vlastníkovi až 500 ha pozemku, což bylo často zneužíváno a tím nedošlo k naplnění účelu pozemkové reformy. Přídělový zákon č. 81/1920 Sb. o přídělu zabrané půdy a úpravě právních poměrů k ní, stanovil postup pro přidělování půdy. Přidělován byl tzv. rolnický nedíl, to je 6 až 10 ha, při horší jakosti půdy až 15 ha. Ten tvořil pro jednotlivce a celou jeho rodinu soběstačný celek. Náhradový zákon č. 329/1920 Sb. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový stanovil zásady pro úhradu škody vzniklé záborem pozemků. Období po druhé světové válce se vyznačovalo velkými změnami ve vlastnických vztazích k pozemkům a zemědělskému majetku. Změny byly provedeny na základě Benešových dekretů. Dle prvního dekretu č. 12/1945 ze dne 21. 6. 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, byl s okamžitou platností a bez náhrad 14

zkonfiskován zemědělský majetek. Dekretem č. 28/1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci byl zkonfiskovaný majetek přidělován tzv. přidělencům. Pro velký objem přidělovaného majetku nebylo možné v krátké době zvládnout zápis převodu přidělovaných pozemků do pozemkových knih. Dle dekretu se vlastníkem půdy stával přidělenec dnem převzetí přidělovací listiny. Následně měl povinnost zajistit zápis do pozemkových knih. Tato povinnost zápisu však často nebyla dodržena. V letech 1947 a 1948 byly vydány zákony o revizi první pozemkové reformy zákon č. 142/1947 Sb. a o nové pozemkové reformě zákon č. 46/1948 Sb. Předmětem byla půda nad 50 ha a půda vlastníkem neobdělávaná. (Vlasák, Bartošková, 2007)

4.2 Pozemkové úpravy v letech 1948–1950 Dosavadní scelovací zákon a k tomu příslušné předpisy přestaly vyhovovat novým poměrům, proto byl v roce 1948 schválen nový scelovací zákon č. 47/1948 Sb. o některých technickohospodářských úpravách pozemků. Podle něho docházelo ke slučování pozemků prostřednictvím scelovacích družstev, jehož členové byli všichni účastníci pozemkových úprav a zástupce obce. Velkou výhodou proto bylo, že veškerá inciativa byla v rukou samotných zemědělců, což mohlo pozitivně ovlivnit vývoj zemědělství.

Technicko hospodářské úpravy byly prováděny ve třech etapách. -Předběžné řízení Zahrnovalo vyznačení scelovacího obvodu, zatřídění pozemků, sestavení rejstříku držebnosti, vyložení odhadního plánu a rozhodnutí o námitkách poddaných proti odhadu pozemků. -Hlavní řízení Zahrnující vypracování, projednání a provedení projektu společných zařízeni, vypracování scelovacího plánu, stanovení náhradních pozemků a finančních náhrad. -Závěrečné řízení Zahrnující sestavení podkladů a pomůcek pro změny nebo založení pozemkové knihy, pozemkového katastru a administrativních prací pro zakončení prací. 15

Nový scelovací zákon kladl důraz při řešení nároků na náhradní pozemky, kde měla být zachována jejich výměra, kvalita a vzdálenost ve srovnání s původními. Rozdíly mohly být do jisté míry finančně kompenzovány, či užity plochy pozemků získané z první pozemkové reformy. V roce 1949 byl za účelem rychlého zavedení socialistické zemědělské velkovýroby vydán zákon č. 69/1949 Sb. „O jednotných zemědělských družstvech“ (Toman,1995)

4.3 Stabilní katastr Výměry pozemků evidované v josefském katastru již nevyhovovaly zvyšujícím se požadavkům na přesnost vzhledem k intenzivnějšímu obdělávání půdy a s upřesněním výnosu. Proto císař František I. v roce 1817 nařídil založení nového katastru, který v domnění, že potrvá již navždy, byl nazván katastrem stabilním. Předmětem mapování, v měřítku 1:2880, měly být všechny pozemky na území Rakouska-Uherska. (Vitásková, Matějík, 1996) U pozemků se určoval „čistý výnos“ tj. výnos, který mohl být dosažen při obvyklém obhospodařování v roce průměrné úrodnosti po odečtení všech nutných výloh. Ke stanovení výnosu byly pověření komisaři, na jejich činnost dohlíželi odhadní inspektoři. Určený výnos obce se porovnával s výnosem obcí sousedních, přičemž se rozdíly vyrovnávaly. Stabilní katastr byl složen z měřického a písemného operátu. Mapové dílo, dokončené v roce 1843, se z hlediska geometrického považovalo za zeměměřické dílo vysoké kvality. Skutečnost, že se nepodařilo vypracovat písemný vceňovací elaborát (bonitaci) stejně hodnotně jako elaborát měřický bylo dáváno za vinu velkému časovému rozpětí prací a také v nazírání na výnosnost půdy. Podle zákona o úpravě dani pozemkové, z roku 1869, mělo dojít k odstranění nedostatků vceňovacího a vtřiďovacího elaborátu. Tato úprava katastru je nazývaná jako „reambulace katastru“. Vceňování pozemků bylo provedeno kvalitněji než u předchozích katastrů. Země byla rozdělena na okrsky, v kterých byly vyšetřeny tzv vzorkové pozemky pro každou kulturu a bonitní třídu, na nich byl stanoven čistý výnos, z kterého se pak vypočítal výnos katastrální.

16

Hlavní zásady vceňovacích prací a) Dani podléhají všechny pozemky zemědělsky a lesnicky užívané či které jsou schopny zemědělského zpracování. b) Základem daně je čistý výnos, který záleží na druhu obdělávání (kultuře) a bonitě pozemku. c) Byly stanoveny druhy obdělávání půdy (kultura). d) Bonita byla vyjadřována 6-8 třídami. Stabilní katastr platil do roku 1927, kdy byl nahrazen katastrem pozemkovým. (Podhrázská a kol., 2006)

4.4 Pozemkový katastr Po vzniku Československé republiky v roce 1918 bylo nutné vyřešit problematiku vlastnických vztahů k půdě, které se značně změnily v důsledku první pozemkové reformy v letech 1919-1922 a následném scelování. K zásadní změně dochází vydáním katastrálního zákona č. 117/1927 Sb., který navazoval na předchozí stabilní katastr a po úpravě převzal všechny jeho platné součásti. Katastrální operát byl plně udržován do roku 1939, kdy začala druha světová válka. Jeho stav byl následně narušován válečnými a poválečnými událostmi, zejména druhou pozemkovou reformou z roku 1945. Byl užíván do roku 1950, a zrušen až zákonem č. 46/1971 Sb. o geodezii a kartografii. (Vitásková, Matějík, 1996)

Pozemkový katastr se skládá z operátu měřického, písemného a úhrnných výkazů. a) Měřický operát Složen z katastrální mapy a příruční katastrální mapy. Katastrální mapa zobrazuje katastrální území. Jednotlivé pozemky jsou v ní zakreslené jako parcely, které jsou pod parcelním číslem vedeny v písemném operátu. Mapy stabilního katastru byly zpracovány v měřítku 1:2880. Později při obnovení pozemkového katastru byla užívaná měřítka 1:2500, 1:2000,1:1000 nebo 1:4000. b) Písemný operát Složen z rejstříku parcel, parcelního protokolu, pozemnostního archu, rejstříků uživatelů, seznamu parifikační půdy a záznamu změn a sbírky listin. 17

Za

nejdůležitější

v aritmetickém

součást

pořadí

je

považován

všechny

parcely

parcelní

protokol,

obsahující

daného

katastrálního

území,

a pozemnostní arch, který je založen pro každého držitele v evidovaném území. c) Úhrnné výkazy (Podhrázská a kol., 2006)

4.5 Pozemkové knihy Pozemkové neboli gruntovní knihy vznikaly již od 15. století a obsahovaly zápisy o rustikálním majetku vedeného v josefském katastru. Dle občanského zákoníku z roku 1811 vznikla konstitutivnost zápisu do pozemkových knih. To znamenalo, že vlastnictví bylo zakládáno povinným zápisem (až do roku 1950). V roce 1871 byl vydán knihovní zákon č. 95/1871, na základě daného zákona došlo k jednotnému vedení zápisů na území celého Rakouska-Uherska. Předmětem zápisu byly všechny nemovitosti nacházející se v daném katastrálním území s výjimkou těch, které byly zapsány již v jiných veřejných knihách, např. železničních nebo horních knihách. Roku 1874 byly přijaty zemské zákony pro české země o založení nových pozemkových knih. Tím byla uzákoněna instituce pozemkových knih, užívana až do roku 1950.

Pozemkovou knihu tvořily a) Hlavní kniha vedena pro každé evidované katastrální území. Je tvořena z tzv. knihovních vložek, které se skládají ze tří listů. List A – list statkové podstaty, list B – list vlastnický, list C – list závad. b) Sbírka listin obsahovala kopie všech důležitých listin, na základě kterých docházelo k zápisů do knihy hlavní. c) Mapa pozemkové knihy Představuje otisk katastrální mapy, který byl průběžně doplňován změnami. d) Rejstříky V každém svazku pozemkové knihy byly obsaženy dva rejstříky. Prvním byl seznam parcelních čísel (rejstřík věcný) a druhý seznam vlastníků (rejstřík osobní). (Vitásková, Matějík, 1996) 18

5

VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ SOCIALISMU S postupem socializace naší země probíhaly i vlastnické změny v oblasti zemědělské

výroby tzv. kolektivizace zemědělství. S tím souvisely i pozemkové úpravy, které probíhaly ve třech hlavních etapách.

5.1 Pozemkové úpravy v období socializace vesnic

I. etapa 1950–1960 Je spojena se vznikem jednotných zemědělských družstev (JZD), změnami souvisejícími s růstem členské a tím i pozemkové základny. Pozemkové úpravy prováděné

v daném

období

se

řídily

scelovacím

zákonem

č. 47/1948 Sb.

Z politicko-hospodářských důvodů jsou technické a organizační otázky pozemkových úprav v rámci scelování přejmenovány na „Hospodářsko-technické úpravy pozemků“ (projekty HTÚP) Jednoduchý projekt hospodářsko-technických úprav pozemků (JHTÚP) obsahoval jednoduché způsoby scelení roztříštěných pozemků do půdních celků v rámci stávající sítě polních cest, vodohospodářských zařízení a trvalých hranic jiných kultur. Scelovací zákon byl v roce 1955 nahrazen vládním nařízením č. 47/1955 Sb. „O opatření v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků“ a dále byla vydána ministrem zemědělství i prováděcí vyhláška č. 27/1958 Ú. I., stanovující jednotnou metodiku pro zpracování projektů JHTÚP. Socializace vesnic byla dokončena do roku 1960.

II etapa 1960–1972 Období se vyznačuje organizační i hospodářskou stabilizací družstev a dochází k prvnímu slučování malých družstev ve větší celky o výměře do 1000 ha. K tomuto účelu byla v roce 1962 vydaná metodika pro zpracování tzv. „Souhrnných projektů HTÚP“ a následně vydány prováděcí návody ve formě „Příruček pozemkových úprav“ díl I.–IV. Projekty v daném období řešily kromě dalšího scelování pozemků do větších celků návrhy

reorganizace

sítě

společných

19

zařízení,

uspořádání

dopravních,

vodohospodářských, rekultivačních či půdoochranných opatření s cílem zajištění maximálního půdního fondu pro zemědělskou výrobu. „Okresní

studie

rozvoje

koncentrace

a

specializace

zemědělské

výroby

v kooperačních seskupeních“ zpracovány v letech 1971–1972 zastavily SHTÚP v roce 1973. Další projekční činnost byla zaměřena v letech 1973–1975 na zpracování „Generelů rozvoje koncentrace a specializace zemědělské výroby“.

III.etapa 1974 Daná vývojová etapa vycházela z Generelů pozemkových úprav (GPÚ), které násilně slučovaly zemědělské podniky do seskupení o výměře několika tisíc hektarů. K tomu účelu se začínají zpracovávat projekty souhrnných pozemkových úprav (SPÚ) prováděné podle metodiky vydané ministerstvem zemědělství a výživy ČSR z roku 1976. Projekty měly řešit kromě organizace půdního fondu a ekonomiky provozu také ochranu a tvorbu krajinného prostředí. V projektech ovšem převládalo jednostranné hledisko ekonomické využitelnosti území, např. maximální využití mechanizace. Části projektu s navrhovaným opatřením k ozdravení krajiny nebyly realizovány. Jednalo se o poslední socialistické projekty, které se z hlediska ekologie a životního prostředí negativně podílely na tvorbě zemědělské krajiny. (Dumbrovský, 2007)

5.2 Jednotná evidence půdy Zavedení systému jednotné evidence půdy (JEP), v roce 1956, si vynutila zejména situace v rychlém postupu kolektivizace zemědělství. Sloužila především pro plánování zemědělské výroby a jako podklad pro hospodářsko-technické úpravy pozemků v rozvíjejících se zemědělských družstvech. Jednotkou zpracování byla hospodářská obec. Evidovaly se pouze užívací vztahy bez vlastníků půdy. Docházelo často ke slučování parcel, které byly různých vlastníků. Absence evidence vlastnických vztahů přinesla v dalším vývoji společnosti nemalé problémy, které se nepodařilo dosud zcela odstranit.

20

Nejdůležitější části operátu tvořily a) Pozemková mapa – Jednalo se o katastrální mapu v souvislém zobrazení b) Evidenční listy – byly zakládané pro jednotlivé uživatele. c) Soupis parcel d) Sumarizační výkazy (Vitásková, Matějík, 1996)

5.3 Evidence nemovitostí Vzhledem k tomu, že jednotná evidence půdy neobsahovala vlastnické vztahy a praxe ukázala, že i v socialistickém hospodaření je vlastnická evidence postrádaná, byl 31. 1. 1964 přijat zákon č. 22/1964 Sb. o evidenci nemovitostí. Zavedená nová evidence nemovitostí (EN) rozšiřovala dosavadní evidenci JEP o vlastnické vztahy k půdě a dalším nemovitostem. Obsah evidence nemovitostí Evidence nemovitostí zahrnovala všechny druhy pozemků a stavby spojené se zemí pevným základem. Vlastnictví k nemovitostem bylo zavedeno do evidence na základě písemných nabývacích listin. Každá nemovitost byla vedena v písemných i měřických operátech a je označena daným parcelním číslem. Evidence byla vedena pro každou obec podle katastrálního území. Operáty evidence nemovitostí -

Operát měřičský a) Pozemková mapa – nemovitosti jsou zobrazeny půdorysem s označením parcelního čísla případně značkami kultur a místními názvy b) Pracovní mapa – kopie pozemkové knihy užívaná při terénních pracích c) Evidenční mapa – kopie pozemkové knihy užívaná pro správu obcí. d) Geometrické plány – podklad pro zápis změn v EN

-

Operát písemný a) Výkaz změn – podklad pro zápis změn, zhotovený pro obec na období jednoho roku b) Soupis parcel – seznam parcel obce v aritmetickém pořadí podle parcelního čísla, umožňující jednoduché zjištění všech informací o parcele (příslušnost 21

ke katastrálnímu území, práva osobního nebo trvalého užívání, čísla evidenčního,

vlastnického

listu,

druh

pozemku,

výměra,

skupina

zemědělského závodu, popisné číslo obytné budovy) c) Evidenční list – zpracovával se pro každého uživatele případně závod. d) List vlastnictví – vyhotovoval se pro jednotlivé vlastníky nemovitostí. Je složen ze čtyř částí. V části A jsou uvedeny vlastníci s jejich podíly, v části B je zápis parcelních čísel nemovitostí se způsobem užívání, v části C se uvádí čísla omezujících listin a důležité poznámky k nim jsou vedené v části D. e) Seznam uživatelů a vlastníků – seznam uživatelů a vlastníků v aritmetickém pořadí podle čísle evidenčních a vlastnických listů. f) Rejstřík uživatelů a vlastníků – seznam uživatelů a vlastníků v abecedním pořadí. g) Seznam domů – seznam popisných, evidenčních, parcelních a jiných čísel (Podhrázská a kol., 2006)

6

SOUČASNÝ STAV PŮDNÍ DRŽBY PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE 1989 České zemědělství prošlo po roce 1989 zásadní transformací a restrukturalizací.

6.1 Obnova vlastnických vztahů Obnova tržního hospodářství vyžadovala obnovu vlastnických vztahů, ta byla zahájená v roce 1992 a probíhala ve třech etapách. (Majerová, 2003) Restituce půdy a zemědělského majetku Dle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku byly napravované majetkové křivdy způsobené v letech 1948–1989. Náhrady jsou oprávněným osobám vydávány Pozemkovým fondem ČR (zřízen zákonem č. 569/1991 Sb.) v různých formách od vydání pozemků až po finanční vyrovnání. Do konce roku 2002 bylo ukončeno a téměř ukončeno 98,4 % restitučních případů. Do konce roku 2009 bylo rozhodnuto o 1 753 166 ha zemědělské půdy, z toho bylo vydáno 1 333 350 ha a nevydáno s nárokem na náhradu 130 180 ha. Z důvodu nesplnění zákonných podmínek bylo rozhodnuto o nevydání 288 823 ha. (Zelená zpráva 2009) 22

Transformace zemědělských družstev Na základě zákona č. 42/1992 Sb. o úpravě majetkových vztahů a vypořádání nároků v družstvech, účinného dnem vyhlášení 28. 1. 1992, proběhla v roce 1992 transformace JZD na nové právní subjekty dle občanského zákoníku. Většina vlastníků půdy ponechala půdu v nově vytvořených zemědělských družstvech. V menší míře vyvedli vlastníci půdu z družstev do obchodních společností. Některým oprávněným osobám byla půda vydána k samostatnému hospodaření. Po roce 1993 se zemědělská družstva dále transformují v jiné právní subjekty s cílem zajistit kapitálovou stabilitu.

Privatizace majetku ve vlastnictví států Zákonem č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, byl dán právní rámec privatizace státních statků a státních podniků potravinářského a zpracovatelského průmyslu. Přes určité problémy privatizace státních statků, kdy privatizace často předstihla restituční vyrovnání, se dá konstatovat, že privatizace byla z velké části provedena v průběhu roku 2002. (Majerová, 2003) Z původního počtu 316 státních statků v roce 1989 není dosud privatizováno 26 a 16 státních statků je v řízení o úpadku. Pozemkový fond ČR jako správce státního majetku realizuje na základě zákona č. 95/1995 Sb. o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, prodej zemědělské půdy ve vlastnictví státu oprávněným osobám a subjektům. Celková výměra státní půdy převedená do soukromého vlastnictví od 25. 2. 1995 do 31. 12. 2009 činí 494,3 tis. ha tj. 82 % z předpokládané nabídky státní půdy 600 tis. ha. Pozemkový

fond

ČR

z celkové

výměry

spravované

zemědělské

půdy

272 209 tis. ha pronajal 250,1 tis. ha půdy. Z toho 69,4 % právnickým osobám, zbytek fyzickým osobám. (Zelená zpráva 2009)

Na základě provedené restituce a privatizace je většina zemědělské půdy ve vlastnictví fyzických a právnických osob. Vlastnictví k půdě je značně roztříštěné a zemědělské podniky hospodaří převážně na půdě najaté od velkého počtu pronajímatelů.

23

Tab. 1: Struktura zemědělství ČR v roce 1989 (Majerová, 2003) Podnikatelská forma Soukromá hospodářství JZD Státní statky

Procento z výměry zemědělské půdy v ČR 0,4 61,4 25,3

Ostatní podniky včetně nezemědělských

12,9

Tab. 2: Struktura zemědělství ČR v roce 2003 a 2007 (www.uzei.cz)

Podnikatelská forma

Procento z výměry zemědělské půdy v ČR

Fyzické osoby obchodní společnosti zemědělská družstva státní podniky

r. 2003 27,9 45,8 25,4 0,4

r. 2007 29,4 47,7 22 -

Jak ze statistických údajů zpracovaných v předešlých tabulkách vyplývá, držba obhospodařované půdy po roce 1989 je ve vztahu s vývojem podnikové struktury zemědělských subjektů. Z uvedených údajů vyplývá, že podíl držby půdy se zvyšuje u obchodních společností a fyzických osob na úkor družstev.

Podnikatelská struktura hospodařící na zemědělské půdě 70 soukromá hospodářství 60 50

Družstva

%

40 Státní statky

30 20

ostatní podniky včetně nezemědělských

10

obchodní společnosti

0 1989

2003

2007

Obr. 1: Podnikatelská struktura hospodařící na zemědělské půdě 24

6.2 Současné pozemkové úpravy Rozsáhlá potřeba pozemkových úprav souvisí se společenskými změnami po roce 1989. Pozemkové úpravy vycházejí ze zákona č. 229/1991 Sb. o půdě a zákona č. 284/1991 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který jednak definoval nové státní orgány – pozemkové úřady, zajišťující naplnění obou zákonů a zároveň určení postupu při provádění pozemkových úprav, které měly v prvé řadě umožnit hospodaření na znovunabytých pozemcích jejich vlastníkům. Pozemky vlastníků byly většinou nepřístupné uprostřed velkých půdních bloků. Přístup k pozemkům nebylo prakticky zvládnutelné řešit plnohodnotnou formou pozemkových úprav. Bylo přistoupeno k přechodnému řešení, využívající tzv. institut zatimního užívání. Oprávněný vlastník nepřístupných pozemků dostal do užívání jiné, stejně hodnotné pozemky jiného vlastníka, který neprojevoval zájem o soukromé hospodaření. S vývojem pozemkových úprav se ustoupilo od uvedeného náhradního řešení. Zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech č. 284/1991 Sb., byl po několika

novelách

nahrazen

k 1. 1. 2003

novým

zákonem

č. 139/2002 Sb.

(www.eagri.cz) Zákon stanovuje dvě formy pozemkových úprav. Jednoduchou pozemkovou úpravu (JPÚ), která řeší pouze část katastrálního území nebo zde vybraný problém. Komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) představují celkové řešení zpravidla celého katastrálního území v souladu se všemi pořadavky na tvorbu krajiny, životního prostředí, vodohospodářských poměrů, zpřístupnění pozemků, protierozní ochrany a ekologické stability. V rámci pozemkových úprav se vyjasňují vlastnické vztahy, upřesňuje katastr nemovitostí a vzniká nová digitální katastrální mapa. V mnoha případech je rozvoj území podmíněn realizací pozemkových úprav. Na konci roku 2009 byly JPÚ a KPÚ provedeny na více jak 15 % výměry zemědělského půdního fondu a na 11 % jsou řešeny.

25

Tab. 3: Stav realizace pozemkových úprav k 31. 12. 2009 podle krajů (Zelená zpráva 2009)

Kraj

Středočeský kraj Jihočeský kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Liberecký kraj Ústecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj Zlínský kraj Kraj Vysočina Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj ČR celkem

Ukončené Celkově Celkově K roku K roku k 31.12. k 31.12. 2009 2009 2009 2009 počet ha 11 162 4 149 65 314 16 155 5 727 59 083 5 43 1 781 13 138 17 98 8 627 34 303 4 17 1 072 5 455 4 44 1 730 17 500 8 80 4 206 30 781 10 65 5 280 29 460 17 146 17 658 91 485 4 27 2 017 11 617 8 90 5 340 41 199 8 69 4 198 33 970 1 14 1 068 8 393 113 1010 62 851 441 699

Zahájené a rozpracované Celkově Celkově K roku K roku k 31.12. k 31.12. 2009 2009 2009 2009 počet ha 20 108 10 575 50 082 17 109 9 220 45 793 3 26 770 8 202 18 101 7 270 41 019 7 26 3 097 11 255 12 45 6 593 25 857 12 46 6 647 25 133 10 50 6 498 34 707 15 65 12 955 48 212 8 36 3 600 20 173 11 40 4 744 21 555 10 53 5 559 26 494 22 42 19 296 36 966 165 747 96 823 395 446

Realizace pozemkových úprav je finančně náročná. V roce 2009 byla k danému účelu vyčleněna částka 1,9 mld. Kč. Jednalo se o nejvyšší částku od zahájení pozemkových úprav. Celkově vynaložené prostředky činí více jak 17 mld. Kč. Přes zvyšující se finance na pozemkové úpravy postup pozemkových úprav stále neodpovídá potřebám společnosti. (Zelená zpráva 2009) 6.3

Katastr nemovitostí V důsledku společensko-politických a hospodářských změn v České republice po

roce 1989 dochází i v oblasti evidence nemovitostí ke zcela novým obsahovým potřebám v evidence nemovitostí. Jedná se o důležité informace o vlastnických vztazích potřebné při úvěrových operacích, převodech nemovitostí, daňových řízeních. Informace k plánování rozvoje území, stavebnímu řízení, v oblasti zemědělství a lesnictví a při ochraně životního prostředí a podobně. Na základě zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon) byl v roce 1993 zřízen Katastr nemovitostí České republiky. Katastr nemovitostí vychází ze zásad, principů dříve vedených veřejných knih, zejména knihy pozemkové. Další právní norma, která s účinností od roku 1993 vnesla jednoznačný řád do právních vztahů k nemovitostem, byl zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických 26

a jiných věcných vztahů k nemovitostem. Daným zákonem byl obnoven itabulační princip zápisu vlastnických práv k nemovitosti. (Podhrázská a kol., 2006) Katastr nemovitostí je soubor údajů o nemovitostech v České republice, zahrnující jejich soupis, geometrické a polohové určení. Obsahující vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Katastr je veden jako informační systém o území ČR převážně počítačovými prostředky. Je veřejný a každý má právo do něj nahlížet a získávat z něj údaje stanovené zákonem. (katastrální zákon)

Předmět katastru nemovitostí a) Katastrální území b) Pozemky v podobě parcel podle druhu na zemědělskou a nezemědělskou půdu c) Stavby spojené se zemí pevným základem a to buď stavby s přiděleným číslem popisným či evidenčním nebo stavby, kterým tato čísla přidělena nebyla a jejich obvod tvoří hranici vlastnickou nebo hranici druhu pozemků a které jsou na pozemcích stejného vlastníka (neevidují se drobné stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní). d) Byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob se evidují jen v souboru popisných informací e) Právní vztahy k nemovitostem f) Rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory g) Stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis.

Obsah katastru nemovitostí a) Geometrické a polohové určení nemovitostí v katastrálním území b) Parcelní čísla, druhy pozemků a výměry parcel, popisná a evidenční čísla budov c) Údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy. d) Údaje o právních vztazích e) Údaje o podrobných polohových bodových polích f) Místní a pomístní názvosloví

27

Katastrální operát Mapové a listinné dokumentace jsou uspořádány v katastrálním operátu, který je založen samostatně pro každé katastrální území. a) Soubor geodetických informací (SGI) je tvořen katastrální mapou a má formy: digitální katastrální mapa (DKM), katastrální mapa grafická, katastrální mapa obnovená digitalizací katastrální mapy (KM-D) b) Soubor popisných informací (SPI) Obsahuje údaje o katastrálním území, o parcele, o stavbě, bytě nebo nebytovém prostoru, o vlastníkovi nebo údaje o právních vztazích. c) Souhrnné přehledy o půdním fondu Úhrnné hodnoty vyjadřují poměr druhů pozemků v jednotlivých katastrálních územích. d) Dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu SGI Obsahuje doklady a námitky při zjišťování průběhu hranic, výpočet výměr pozemků, přehled záznamů podrobného měření změn, náčrty měřické a zápisníky pro obnovu operátu novým měřením. e) Sbírka listin Obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a listiny, na základě kterých byl proveden zápis do KN. (Podhrázská a kol., 2006)

28

7

VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ DVORSKA

7.1 Základní údaje a lokalizace Katastrální území Dvorska o rozloze 223,49 ha, se nachází v Jihomoravském kraji, v okrese Brno-město. Je součástí správního území města Brna, ležící v jeho jihovýchodním okraji. Z východu sousedí s k.ú. Kobylnice (okres Brno-venkov), na jihovýchodu s k.ú. Sokolnice (okres Brno-venkov), na západě s k.ú. Tuřany (správní obvod města Brna) a na severní straně s k.ú. Šlapanice (okres Brno-venkov)

Obr. 2: Mapa k lokalizaci Dvorska (www.mapy.cz)

7.2 Charakteristika obce Dvorska je historická obec, která společně s obcemi Brněnské Ivanovice, Holásky a Tuřany, tvoří od 24. 11. 1990 brněnskou Městskou část Brno-Tuřany. Obec se rozkládá při potoce Dunávka na samém jihovýchodě městské části i území města Brna, a dodnes si uchovala charakter malé vesnice. Zástavbu obce Dvorska tvoří přibližně sto rodinných domů. Hlavní komunikací je ulice Zapletalova, tvořená silnicí č. 417 z Tuřan do Kobylnic. Severovýchodně od komunikace se nachází na potoce Dunávka malý průtočný rybník. Historický objekt 29

představuje obecní kaple svatých Václava a Valentýna z roku 1854 situovaná ve středu obce. Významnou součástí území je v severní části katastru rozsáhlý dostihový areál TJ Brno Dvorska, pořádající každoroční Brněnské dostihy. (www.wikipedia.cz)

7.3 Geomorfologické poměry Katastrální území přísluší dle Demka (1987) do následujících geomorfologických jednotek. Provincie: Západní Karpaty Subprovincie: Vněkarpatské sníženiny Oblast: Západní vněkarpatské sníženiny Celek: Dyjskosvratecký úval Podcelek: Pracká pahorkatina Okrsek: Tuřanská terasa

Rozpětí nadmořských výšek se pohybuje mezi 210 m, ve dně údolí Dunávky v jihovýchodní části katastru, a 230 m v západním okraji katastrálního území.

7.4 Charakter krajiny Aktuální charakter krajiny katastrálního území Dvorska určují především pahorkatinný reliéf a na něho vázaný různý způsob využití, a dále absolutní absence lesa. Na základě těchto faktorů se v katastrálním území rozlišují dva krajinné celky. Plošně převažujícím krajinným celkem je mírně zvlněná zemědělská krajina s převládajícími bloky orné půdy, nečleněná žádnou výraznější dřevinnou vegetací. Menším celkem je údolí Dunávky, velmi ploché, s malým rybníčkem obklopeným dřevinnou vegetací, které se postupně jížně od zástavby mírně zahlubuje. Údolí toku je využito jako zahrádky, drobné pozemky orné půdy, sady, louky.

7.5 Historie Území Dvorsk, bylo pro své výhodné klimatické a přírodní podmínky již v pravěku velmi osídleno. Prostor se nachází na tzv. „Tuřanské terase“, vypínající se nad nedalekým soutokem řeky Svratky a Svitavy. Dokladem osídlení jsou archeologické nálezy. První doklady o pravěkém a časně historickém osídlení území Dvorsk jsou z období na přelomu mladší a pozdní doby kamenné, tedy období neolitu a eneolitu, datovaného 30

přibližně kolem 4 př. n. l. Důkazem jsou archeologické nálezy dvou hrobů kultury se sňurovou keramikou, typickou pro dané historické období, které byly objeveny roku 1934. Dalším významným nálezem je z doby bronzové, období přibližně 1900 př. n. l, okrajový střep unětické kultury. Střep byl objeven při povrchovém sběru v opuštěné pískovně při silnici Dvorská-Kobylnice. V roce 1932 byl v pískovně nalezen i hrnek z daného období. Za největší archeologické naleziště je považována Kirschova cihelna. Archeologické nálezy tvořily kosterní ostatky a náramek z bronzu z období 400–600 n. l, zvaném období stěhování národů. Z doby slovanské v 6. století byly objeveny nálezy nádob s vlnicemi a železný nůž. (Kuča, 2003) První zmínky o původu a vývoji osady Dvorsk jsou z počátku 16. století. Roku 1579 osvobodil olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský svému poddanému Jiřímu Dvořákovi v Chrlicích jeho dvůr od všech platů a robot. Zůstala zachována pouze vrchnostenská práva a služby. Vrchnost po Dvořákovi, a všech příštích držitelých tohoto dvora, požadovala, aby střežil a chránil od škody zrušený vrchnostenský dvůr Dvořisko, který se nacházel na území dnešní obce Dvorska. Dvůr Dvořisko, zřejmě založen ve 13. století, byl nedílnou součástí chrlického panství. Jeho zbývající část je zakreslena na mapě tzv. I. Vojenského mapování ze 60. let 18. století. (viz obr. 3)

Obr. 3: Mapa I.Vojenského mapováni (1764-1768) – Morava, mapový list č.90 (www.oldmaps.geolab.cz) 31

V 17. století byla lokalita nazývaná Dvorská pole a po třicetileté válce 1618–1648, byla obdělávaná pouze částěčně. Uvádí se, že v roce 1674 užívali poddaní z Tuřan 254 měřic, poddaní z Chrlic 98 měřic a z Holásek 86 měřic. V roce 1760 postavil olomoucký biskup Maxmilián hrabě z Hamiltonu, žijící v letech 1714–1776, nový panský dvůr a ovčín. Nový dvůr s rozsáhlými pastvinami měl zvýšit užitek dvorských polí. Vlastní založení osady je z období vlády císaře Josefa II., z let 1780 až 1790, kdy na mnoha panstvích Rakouska-Uherska byly zřizovány pro poddané bezzemky nové osady tzv. familie. Vrchnost v Chrlicích nabídla pozemky Dvorských polí pod úrok poddaným z Tuřan. Pro jejich nezájem byla půda nabídnuta něměckým osadníkům z oblasti Lanškrouna, kteří jako dědiční nájemci panské půdy sem přišli v roce 1787. Každá malá usedlost (familie) obdržela okolo 20 měr půdy. Množství půdy, které mělo zajistit obživu pro čtyřčlenou rodinu. Osada byla pojmenována Maxmiliansdorf, zkráceně Maxdorf, po zemřelém olomouckém biskupu Maxmiliánovi Hraběti z Hamiltonu. V druhé polovině 19. století byly tyto názvy počeštěny. K roku 1854 je doložen název Maxmiliánov a v roce 1893 se objevuje jeho zkrácená podoba Maxov. Ve stejném roce, tedy v roce 1893, se poprvé nachází také český název Dvorská, který byl odvozen od „dvorská pole, dvorská osada, patřící ke dvoru“. Název Dvorská byl v roce 1924 pozměněn na množné číslo ve tvaru Dvorska, který se používá dodnes. (Kopecký, 2003) Roku 1970 byla osada obce připojena k městu Brnu a stala se součástí městského obvodu Brno X-Tuřany. V roce 1975 byla osada začleněněna do obvodu Brno IV. Roku 1990 se osada stala součástí městské části Brno-Tuřany. (Kuča, 2000)

7.6

Historický vývoj populace

Dle údajů Českého statistického úřadu v Praze zpracovaném v Historickém lexikonu obcí České republiky (2006) je v grafu (viz obr. 4) znázorněn vývoj populace v katastrálním území Dvorska v letech 1869 až 2001. Nejvíce obyvatel bylo evidováno v obci v roce 1930, jednalo se o 421 osob. Nejméně obyvatel bydlelo v obci v roce 1869 v počtu 216. V následujím grafu (viz obr. 5) vycházejícího z údajů dle Kuči K. (2000), je znázorněn poměr českého a něměckého obyvatelstva evidovaného v období 1880 až 1930, s důrazem na rok 1890, kdy Maxdorf byla obec výhradně tvořená obyvatelstvem neměcké národnosti. Tyto údaje uvádím s ohledem na rozsáhlou změnu vlastnických 32

vztahů v roce 1945 v souvislosti s Benešovými dekrety. Podrobné tabulky jsou uváděné v příloze 1.

450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

počet obyvatel

1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001

počet obyvatel

Vývoj populace v k.ú. Dvorska

rok

Obr. 4: Vývoj polulace v k. ú. Dvorska

Obr. 5: Poměr něměckého a českého obyvatelstva v letech 1880–1930

33

7.7 Vývoj vlastnických vztahů na vybraných parcelách Vývoj vlastnických vztahů v katastrálním území Dvorska demonstruji na vybraných parcelách nacházejících se v severozápadní části katastru mezi dostihovým areálem a přilehlou zástavbou rodinných domů podél ulice Zaplétalova. Jedná se o území příbližné rozlohy 4,2 ha, tvořené 19 parcelami, které je liniově ohraničeno cestní sítí. Podkladem pro studii byly katastrální mapy zachycující změny pozemků (viz příloha 19, 20, 21, 22 ) a k nim vedené evidence.

Obr. 6: Letecký snímek s vyznačeným obvodem řešeného území (www.mapy.cz)

Parcela katastru nemovitostí č. 450 Vývoj změn: část PK 624, část PK 624/1, EN 238, KN 238, KN 450

První evidovaní vlastníci v pozemkové knize, byli v knižní vložce č. 13 manželé Adalbert a Teresie Niederle (roz.Stiasta), kteří nabyli vlastnické právo na základě svatebních smluv pod přistoupením manželů Jana a Marie Magdaleny Niederle ze dne 31. 7. 1868. Dalším uvedeným vlastníkem byl v roce 1878 Adolf Niederle, který parcelu získal z odstupní listiny, obdobně v roce 1893 Anton Niederle a v roce 1895 Theresie Niederle. 34

Na základě vysvědčení ze dne 6. 3. 1902 se pozemek č. 624 z knihovní vložky č. 13 vyloučen, zapisuje do knihovní vložky č. 2, do vlastnictví manželů Ignace a Marie Frodl. Podle notářské postupné smlouvy ze dne 4. 5. 1928 se vkládá právo vlastnické manželům Josefu a Rozalii Krantovým na polovici. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela 624 na 624/1 a 624/2. V roce 1948 se podle předložené přídělové listiny Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství v Praze ze dne 9. 10. 1948 vkládá právo k parcele č. 624/1, manželům Karlu a Janě Živelové na polovinu (LV 13), což je zapsáno v knihovní vložce č. 374. Parcela je označována v evidenci nemovitostí pod parcelním číslem (p. č. ) 238. Jana Živelová získala celou parcelu do vlastnictví rozhodnutím státního notáře v dědickém řízení dne 16. 1. 1968. Novými vlastníky se na základě kupní smlouvy z 19. 2. 1981 stávají manželé Klubal Karel a Zlatuška (LV 217). V roce 2010 se rozhodnutím pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě 43/2010 ze dne 15. 2. 2010 přečísluje parcela č. 238 v katastru nemovitostí na č. 450.


První záznam o vlastnickém vztahu k parcele č. 625 je z roku 1859. Vlastníkem je uveden Fischer Franz v knihovní vložce č. 4. Roku 1878 je proveden vlastnický vklad na Leschingera Josefa a Marii. Kupní smlouvou ze dne 9. 2. 1901, notářského a oddávajícího listu ze dne 15. 2. 1901 se vkládá právo vlastnické ve prospěch manželů Josefa a Boženy Leschingerové k polovici. Na základě vysvědčení z 6. 3. 1902 se pozemek č. 625 z knihovní vložky č. 4 vyloučen, zapisuje do knihovní vložky č. 13 do vlastnictví Theresie a Antona Niederle. Dle odevzdávací listiny ze dne 22. 1. 1824 se vkládá na polovici Antonínu Niederle vlastnické právo pro Terezii Niederle. Postupnou smlouvou ze dne 22. 2. 1838 vkládá se právo vlastnické manželům Františku a Marii Neiderlové, každému na polovici. Roku 1940 dle ohlašovacího listu č. 13/40 se pozemek č. 625 dělí na 625/1 a 625/2. V roce 1948 se na základě přídělové listiny z 9. 10. 1948 vkládá právo vlastnické manželům Karlu a Janě Živelové na polovici (LV 13). Parcela č. 625/1 je v evidenci nemovitostí označena pod číslem 239 a roku 1988 se novým vlastníkem stává Klečka Miroslav (LV 28), který pozemek získal jako náhradu 35

za scelení. V roce 2005 Klečka Miroslav věnoval parcelu darovací smlouvou ze dne 16. 8. 2005 Krčálové Miroslavě. Parcela byla v důsledku rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě 43/2010 ze dne 15. 2. 2010 přečíslená na parcelu č. 451. Současným vlastníkem je Ing. Tomáš Mejzlík (LV 367), který parcelu nabyl kupní smlouvou uzavřenou dne 1. 7. 2009.


Parcela č. 628 je v pozemkové knize zapsána v knihovní vložce č. 10. Prvními vlastníky jsou uvedeni v roce 1866 manželé Johann a Maria Peschl. Na základě vysvědčení ze dne 6. 3. 1902 se pozemek odepisuje do knihovní vložky č. 4 v Maxmiliánově do vlastnictví Josefa a Boženy Leschingerových. Vlastník Josef Leschinger převádí odstupní smlouvou ze dne 21. 3. 1946 svoji ideální polovici pozemku na Boženu Partykovou s poznámkou zákazu zcizení a zadlužení bez jeho souhlasu. Ideální polovice pozemku vlastníka Boženy Leschingerové, se odevzdací smlouvou ze 17. 4. 1946 převádí vlastnické právo na Boženu Partykovou, která se tímto stává vlastníkem celé parcely. V roce 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela č. 628 na 628/1 a 628/2. Parcela 628/1 zůstává ve vlastnictví Boženy Partykové (LV 95) až do roku 1988, kdy pozemek jako náhradu za scelení nabývá Daněk František a Božena (LV 74). Parcela je v evidenci nemovitostí označená p. č. 240. Rozhodnutím pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě ze dne 15. 2. 2010 je parcela přečíslována na parcelu č. 452, která je dosud ve společném jmění manželů Daňkových.

Parcela katastru nemovitostí č. 453/1 a č. 453/2 Vývoj změn: část PK 629, část PK 629/1, EN 241, KN 241, KN 453/1 Vývoj změn: část PK 629, část PK 629/1, EN 241, KN 241, KN 453/2

Parcela č. 629 je od roku 1866 zapsána v knihovní vložce č. 28 pro Schrom Wenzl a Mariana. Další změna vlastnictví je v pozemkové knize poznamenána na základě

36

odstupní a svatební smlouvy ze dne 5. 7. 1894 ve prospěch manželů Schrom Alois a Antonie (roz. Grolich). Na základě vysvědčení z 6. 3. 1902 a vyjádření ze dne 23. 12. 1902 se pozemek odepisuje do vložky č. 10 v Maxmiliánově pro Johann a Marie Peschl. Změna vlastníků je zaznamenána dne 17. 3. 1906 ve prospěch Franz a Anna Peschl. Dle odstupní smlouvy z 9. 1. 1936 vkládá se právo vlastnické pro manžele Pavla Frodla a Teresii Frodlovou k polovici. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela č. 629 na 629/1 a 629/2. Na základě předložené přídělové listiny Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství v Praze ze dne 9. 10. 1948 se vkládá právo vlastnické pro Rudolfa Bučka (LV 40) zapsané v knihovní vložce č. 398. V roce 1988 se pozemek uvedený v evidenci nemovitostí pod p. č. 241 převádí jako náhrada za scelení do vlastnictví Boženy Lerchové (LV 73). Rozhodnutím pozemkového úřadu o výměně nebo převodu vlastnických práv v pozemkové úpravě ze dne 15. 2. 2010 získává Božena Lerchová nabývací listinu pro přečíslenou parcelu č. 453. Následně dochází k rozdělení parcely na část 453/1 a 453/2, která zůstává ve vlastnictví Boženy Lerchové. Majitelem parcely 453/1 se na základě kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2010 stává Ing. Tomáš Mejzlík (LV 367)


Parcela vedená pod č. 632 je v pozemkové knize zapsána v knihovní vložce č. 15, s uvedením prvního vlastníka Floriana Hegera z roku 1868. Změna vlastnictví nastala roku 1884 ve prospěch Mariana Heger. Na základě obdarovací smlouvy ze dne 11. 7. 1897 a oddávacího listu z 18. 7. 1897 se vkládá právo vlastnické ve prospěch manželů Františka a Marii Heger každému k dílu 1/4. Vlastnické právo k polovici získávají manželé Hegerovi dnem 23. 1. 1898 odstupní smlouvou. Na základě vysvědčení ze dne 6. 3. 1902 se pozemek č. 632 z knihovní vložky č. 15 vyloučen, zapisuje do knihovní vložky č. 28 v Maxmiliánově. Podle snímku spisu o smlouvě manželské z 26. 10. 1932 vkládá se právo vlastnické manželům Augustinu a Marii Schromovým na polovici.

37

Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela č. 629 na 629/1 a 629/2. V roce 1948 se na základě přídělové listiny, zapsané v knihovní vložce č. 434, stávají vlastníky parcely č. 629/1 Knoflíček Eduard a Marie (LV 76). V roce 1988 přechází parcela, v evidenci nemovitostí již označena jako parcela č. 243, náhradou za scelení do vlastnictví Čamlíka Antonína a Františky (LV 55). Ve výkazu změn je nabývací listinou ze dne 28. 5. 1991 provedena změna vlastnictví na Čamlíkovou Františku a Svobodovou Marii, která se následně stává vlastníkem celé nemovitosti usnesením soudu ve věci projednání dědictví ze dne 17. 1. 1996 (LV 257). Další změna vlastnictví nastává usnesením soudu o dědické dohodě z 26. 5. 2006 pro nabyvatele Svobodovou Radku a Petra (LV 209), kteří představují současné vlastníky nově přečíslené parcely č. 454.


Parcela č. 633, je do pozemkové knihy zapsána v roce 1866. Jedinými uvedenými vlastníky v příslušné knihovní vložce č. 14 jsou manželé Johann a Teresie Schrom. Na základě vysvědčení z 6. 3. 1902 a vyjádření ze dne 23. 12. téhož roku, se pozemek č. 633 odepisuje do vložky č. 15 v Maxmiliánově. Novými majiteli, v knihovní vložce č. 15, se uvádí manželé František a Marie Heger. Odstupní smlouvou ze dne 12. 2. 1908 se vkládá právo vlastnické pro manžele Františka a Antonii Šikovou k polovici. Kupní smlouvou z 18. 12. 1911 se novými vlastníky stávají František a Marie Hegerovi rovněž k polovici. Podle odstupní smlouvy uvedeného data 29. 10. 1949 nabývají vlastnictví Ladislav Galla k ideální polovici a Libuše Gallová k ideální polovici (LV 77). Vlastníkem parcely, uvedené v evidenci nemovitostí pod č. 243, je od roku 1988 Adámek Jindřích s Jindřiškou (LV 9), kteří ji získali jako náhradu za scelení. Usnesením soudu o projednání dědictví po Jindřišce Adámkové z 26. 6. 2000 vlastní pozůstalý Adámek Jinřich 3/4 nemovitosti a Adámek Jiří 1/4 nemovitosti (LV 327). Schválením dědické dohody po Adámku Jiřím ze dne 10. 7. 2007 dochází k převodu vlastnictví pro Bednářovou Renatu a Plchovou Ivanu. V současné době je Adámek Jindřich vlastníkem 3/4, Bednářová Renata 1/8 a Plchová Ivana 1/8 nemovitosti. Parcela je po rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo převodu vlastnických práv ze dne 15. 2. 2010 označena pod č. 455. 38


Jedná se o původní parcelu č. 636, která je zapsána v pozemkové knize do knihovní vložky č. 119. Prvním evidovaným vlastníkem k příslušné parcele je Katharina Ruber, která získala právo vlastnické odevzdávací listinou z roku 1874. Na základě svatební smlouvy ze dne 10. 9. 1909 vkládá se právo pro manžele Ignáce Schroma a Františku Schromovou k polovici a zároveň se pozemek p. č. 636 odepisuje do nové vložky č. 208. Dnem 6. 11. 1935 se parcela přepisuje do vložky č. 14. Vložka č. 208 se následně pro bezpředmětnost zrušuje. Podle oddavkového listu ze dne 20. 11. 1935 a smlouvy svatební ze dne 6. 11. 1935 vkládá se právo vlastnické Josefu a Anežce Schromovým. Roku 1940 se dle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela č. 636 na 636/1 a 636/2 . Vlastníky parcely č. 636/1, umístěné ve vybraném území, nadále zůstávají manželé Schromovi (LV 78). Po smrti Anežky Schromové, se v roce 1984 stává vlastníkem nemovitosti, již značené p. č. 244, pozůstalý Josef Schrom. V roce 1988 bylo vlastnictví zapsáno podle scelovacího operátu pro Klečku Viktora a Novákovou Blaženu k ideální polovině (LV 72). Usnesením Městského soudu v Brně ve věci projednání dědictví po Klečku Viktorovi ze dne 1. 7. 1993 přechází vlastnické právo na vnuka Petra Nováka a vnučku Ivanu Packovou každému v poměru 1/4 nemovitosti. Zbylá polovina zůstává ve vlastnictví Novákové Blaženy, až do její smrti roku 2000, kdy její podíl zdědila pozůstalá Blechová Blažena (LV 331). V současné době jsou vlastníci pozemku p. č. 456 již výše uvedený Petr Novák 1/4 , Ivana Packová 1/4 a Blechová Blažena 1/2.


Parcela č. 641 je zapsána v knihovní vložce č. 41. Prvním vlastníkem je uváděn Wittmann Johann z roku 1871. Na základě odevzdávací listiny nabývá v roce 1879 vlastnické právo Viktoria Wittmann. Kupní smlouvou ze dne 7. 5. 1882 se stává dalším vlastníkem Meitner Magdalena. Podle snímku spisu notářského ze 7. 1. 1904, manželské a postupné smlouvy ze 4. 2. 1904 vkládá se právo vlastnické ve prospěch manželů Františka a Marie Meitnerových (roz. Mertlové), každému k polovici. 39

Odevzdací listinou z 11. 1. 1917 se vkládá vlastnické právo po Františku Meitneru pro pozůstalou vdovu Marii Meitnerovou. Současně se poznamenává omezení, podle něhož tuto polovici, v případě smrti Marie Meitnerové, stejným dílem rozdělí zůstalým dětem, nezletilému Františku, Františce, Janu a Rudolfu Meitnerovým. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela č. 641 na 641/1 a 641/2. Parcela č. 641/1 se po roce 1948 stala majetkem Československého státu (LV 2) a v evidenci nemovitostí je vedena pod p. č. 245. Na základě náhradní přídělové listiny z roku 1973 se vlastníkem stává Pěnčík Jan a Marie (LV 85). V roce 1988 se zapisuje změna vlastnictví podle scelovacího operátu. Novým vlastníkem se stává Fitzl Matěj a Drahomíra (LV 48). Smlouvou o převodu nemovitostí a smlouvou darovací ze dne 13. 3. 1992 je provedena změna na listu vlastnictví pro Musilovou Marii. Rozhodnutím pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě ze dne 15. 2. 2010 je parcela vedena v katastru nemovitostí pod p č. 457. Současným vlastníkem je Navrátilová Veronika (LV 188), která kupní smlouvou ze dne 9. 4. 2002 získala vlastnické právo od Musilové Marie.

Parcela katastru nemovitostí č. 458 a č. 688 Vývoj změn: část PK 644, část PK 644/1, EN 246, KN 246/1, KN 458 Vývoj změn: část PK 644, část PK 644/1, EN 246, KN 246/2, KN 688

Parcela č. 644 je v pozemkové knize zapsána v knihovní vložce č. 32. Prvním vlastníkem nemovitosti byla v roce 1855 Grolich Mariana. Grützbach Wenzl získal roku 1857 polovici nemovitosti a odevzdací listinou z 16. 6. 1874 se stal vlastníkem celé nemovitosti. Dle notářské smlouvy z roku 1887 jsou do pozemkové knihy zapsáni vlastníci Josef a Filomena Gritzbach. Odevzdací listinou ze dne 7. 4. 1931 vkládá se na ideální polovici Josefa Grützbacha právo vlastnické pro Leopolda Gritzbacha. Na polovici Leopolda Gritzbacha se poznamenává, že Leopold Gritzbach byl částečně zbaven svéprávnosti. Podle odevzdací listiny ze dne 6. 2. 1936, propouštěcího prohlášení ze dne 23. 1. 1936, dvou snímků spisu notářského a smlouvě odstupní ze dne 23. 1. 1936 odepisuje se pozemek 644 do nové vložky č. 331, kde se vkládá právo vlastnické Filoméně Gritzbachové. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela 644 na 644/1 a 644/2. V roce 1948 se podle předložené přídělové listiny Národního pozemkového fondu při 40

ministerstvu zemědělství v Praze ze dne 9. 10. 1948 vkládá právo k parcele č. 641/1, manželům Arnoštu a Anně Dvořákové na polovinu (LV 47), zapsané v knihovní vložce č. 422. Roku 1988 se novými vlastníky, v evidenci nemovitostí vedené parcely č. 246, stávají Musil Jan a Marie (LV 71), kteří nabyli pozemek náhradou za scelení. Rozhodnutím státního notáře ve věci projednání dědictví po Janu Musilovi a dohodou dědiček ze dne 15. 9. 1989 jsou do listu vlastnictví zapsané Marie Musilová a Marie Lukášová v dílu 1/2 k nemovitosti. Smlouvou darovací ze dne 2. 6. 1993 daruje Marie Musilová svoji ideální polovinu vnučce Marcele Valnohové. Na základě usnesení Městského soudu v Brně o schválení dědické dohody po Lukášové Marii ze dne 4. 12. 2008 se vlastníkem pozemku stává Valnohová Marcela 4/5, Daňková Marie 1/6 a Lukáš Jan 1/6 (LV 260). Roku 2009 dochází k rozdělení parcely č. 246 stejným dílem na 246/1 a 246/2, tj. každá parcela je o výměře 1338 m. Parcela č. 246/1 zůstává ve vlastnictví předchozích majitelů. Kupní smlouvou ze dne 13. 12. 2009 se vlastníkem celé nemovitosti stává Valnohová Marcela. Parcela p. č. 246/2 je ve společném jmění manželů Majera Rudolfa a Petry, kteří vlastnictví nabyli kupní smlouvou ze dne 6. 2. 2009. Vyhlášením platnosti obnoveného operátu po provedení pozemkových úprav v roce 2010 je parcela č. 246/1 přepsaná na p. č. 458 a parcela p. č. 246/2 je přepsána na p. č. 688.

Parcela katastru nemovitostí č. 459 a 460 Vývoj změn: část PK 645, část PK 645/1, EN 247, KN 247/1, KN 459 Vývoj změn: část PK 645, část PK 645/1, EN 247, KN 247/2, KN 460

První záznam o vlastnictví parcely č. 645 je v knihovní vložce č. 18 zaznamenán v roce 1856 pro Schestaka Mathiase. Na základě odevzdací listiny ze dne 27. 8. 1879 vkládá se při veřejné exekuční dražbě dne 11. 3. 1879 právo vlastnické ve prospěch Hrdličky Čenka. Základem kupní smlouvy z roku 1882 se vlastníky stali manželé Rudolf a Magdalena Walter. Na polovici Rudolfa Waltera dle odevzdací listiny z roku 1921 vkládá se právo vlastnické pro dcery Julii Walterovou k celku 1/4 a Františku Walterovou k celku 1/4. Dle notářského spisu ze 17. 4. 1926 vkládá se na polovici Magdaleny Walterové právo vlastnické pro Augusta Waltera k celku 1/4.

41

Podle dílčí smlouvy ze dne 12. 3. 1928 a situačního nákresu ze dne 24. 3. 1928 odepisuje se parcela č. 645 z vložky č. 18 a zapisuje se do vložky č. 258 téže obce do vlastnictví Augusta Waltra. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela p. č. 645 na 645/1 a 645/2. Po roce 1948 přešel pozemek p. č. 645/1 do vlastnictví Československého státu. V roce 1988 získala pozemek, vedeného pod parcelou č. 247, jako náhradu za scelení Přichystalová Jiřina (LV 56). Dědictvím po zemřelé Jiřině Přichystalové ze dne 19. 9. 2000 získává 3/4 nemovitosti vnuk Přichystal Ivan a 1/4 nemovitosti vnučka Přichystalová Eva. Dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 23. 7. 2003 dochází k rozdělení pozemku p. č. 247 na parcelu č. 247/1 o výměře 1858 m2 pro Přichystala Ivana (LV 56) a parcelu č. 247/2 o výměře 620 m2 pro Přichystalovou Evu (LV 343). Parcelu č. 247/1 získává od Přichystala Ivana na základě kupní smlouvy ze dne 12. 11. 2003 Laštůvka Martin a Janette (LV 292). Parcelu č. 247/2 získává od Přichystalové Evy kupní smlouvou ze dne 19. 11. 2009 Ing. Mejzlík Tomáš (LV 367). Vyhlášením platnosti obnoveného operátu po provedení pozemkových úprav v roce 2010 je parcela č. 247/1 přepsaná na p. č. 459 a parcela č. 247/2 je přepsána na p. č. 460.

Parcela katastru nemovitostí č. 461 a 473 Vývoj změn: část PK 648, část PK 648/1, EN 248, KN 248/1, KN 461 Vývoj změn: část PK 648, část PK 648/1, EN 248, KN 248/2, KN 473

Parcela č. 648 je vedena v pozemkové knize v knihovní vložce č. 16. Prvním vlastníkem je uváděn v roce 1848 Kopetzky Filipp. V roce 1883 se převádí vlastnické právo na Anton a Kathrina Kirch (roz.Kopetzská). Dle snímku notářského ze dne 28. 4. 1921 oddávacího listu z 15. 5. 1921 a dodatku z 21. 5. 1921 vkládá se právo vlastnické pro manžele Antonína a Amalii Kiršovi (roz. Benešovou), každému k polovici. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela č. 648 na 648/1 a 648/2. Vlastníkem pozemku je uváděná Amálie Kiršová (LV 75) až do roku 1988, kdy pozemek je přepsán na p. č. 248. Daná parcela přechází jako náhrada za scelení do vlastnictví Stejskala Františka a Františky (LV 52). Usnesením soudu ve věci projednání dědictví po Františce Stejskalové ze dne 6. 4. 1998 se převádí její ideální 42

polovina nemovitosti na Vymazalovou Marii. Darovací smlouvou ze dne 14. 1. 2001 získává Marie Vymazalová ideální polovinu pozemku od Františka Stejskala a stává se tak vlastníkem celé nemovitosti. V roce 2008 dochází k rozdělení parcely č. 248 hranicí obvodu pozemkových úprav na p. č. 248/1 o výměře 2615 m2 a p. č. 248/2 o výměře 48 m2. Vyhlášením platnosti obnoveného operátu po provedení pozemkových úprav v roce 2010 je parcela č. 248/1 přepsaná na p. č. 461 a parcela č. 248/2 je přepsána na p. č. 473. Vlastnictví obou parcel zůstává zachováno výše uvedené Marii Vymazalové.

Parcela katastru nemovitostí č. 462 Vývoj změn: část PK 649, EN 249, KN 249, KN 462

Parcela označena p. č. 649 je zapsána v knihovní vložce č. 25. Prvním evidovaným vlastníkem je z roku 1876 Schmid Johann. Svatební smlouvou ze dne 15. 7. 1877 uzavřenou mezi Johannnem Schmidem a Terezii Klaschka, vkládá se právo spoluvlastnické pro Terezii Schmid (roz. Klaschka). Odevzdací listinou ze dne 4. 7. 1896 vkládá se právo vlastnické na polovici Jana Šmida ve prospěch Terezii Šmidové. Dle manželské smlouvy ze dne 11. 12. 1907 se vkládá právo vlastnické pro manžele Jana a Františku Šmidovou, každému k polovici. Notářským spisem o postupné smlouvě z 27. 3. 1925 vkládá se na polovici panu Šmidovi právo vlastnické pro Františku Šmidovou. Podle snímku a spisu notářského o smlouvě odstupní, darovací a vzdávací se dědického práva z 3. 2. 1931 vkládá se právo vlastnické manželům Janu a Antonii Šmidovým, každému k polovině celku. Podle tří postupních smluv ze dne 30. 6. 1932, 1. 8. 1932, 12. 12. 1932, odstupní smlouvy z 26. 9. 1932 a směnné smlouvy z 26. 9. 1932 se parcela č. 649 zapisuje do vložky č. 301. Novým vlastníkem je v této vložce uveden Leopold Drásal, který parcelu získal kupní smlouvou ze dne 1. 8. 1932. Podle ohlašovacího listu č. 13/40 zapisuje se do vložky č. 21 odepsaná parcela č. 649. Podle předložené přídělové listiny z 9. 10. 1948 se vlastníkem parcely č. 649, stává Stejskal František a Františka (LV 52). Přídělová listina je zapsána v knihovní vložce č. 391. Roku 1988 je do výkazu změn evidence nemovitostí k parcele č. 249 zapsán vlastník Fitzl Jan (LV 111), který je nabyvatel pozemku jako náhrady za scelení. Položkou 9/73 se v příslušném listu vlastnictví současně poznamenává neprojednaná pozůstalost. V roce 1998 přechází parcela do vlastnictví státu (LV 1) 43

a v roce 2000 je podle vzniku práva ze zákona č. 229/1991 o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku §17 odst.1 převedeno vlastnické právo pro Pozemkový fond ČR (LV 10002) Vyhlášením platnosti obnoveného operátu po provedení pozemkových úprav v roce 2010 je parcela č. 249 přepsaná na p. č. 462. Smlouvou o převodu vlastnictví (zák. č. 95/1999 Sb.) ze dne 7. 12. 2010 se stává současným vlastníkem Sláma Bohumil (LV 369).

Parcela katastru nemovitostí č. 463 Vývoj změn: část PK 653 a 656, část PK 653/1 a 656/1 a 656/2, EN 250 a 251 a 252, KN 250 a 251 a 252, KN 463

Původně se nacházely na území dnešního pozemku p. č. 463 parcely označené číslem 653 a 656, které se následně dělením v mapě pozemkové knihy znázorňují parcelami č. 653/1, 656/1 a 656/2. První evidovaný vlastník parcely p. č. 653 v pozemkové knize, byl v knižní vložce č. 24 z roku 1836 uveden Grützbach Peter. Odstupní listinou ze dne 27. 5. 1887 se vlastníky stávají manželé Johann a Marie Grützbachovi. Podle snímku spisu notářského o smlouvě odstupné z 15. 6. 1931 vkládá se právo vlastnické manželům Pavlu a Antonii Grütbachovým, každému k polovici nemovitosti. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela č. 653 na 653/1 a 653/2. Přídělovou listinou z 9. 10. 1948 se vlastníkem parcely č. 653/1 stává Stejskal František a Františka (LV 52). V pozemkové knize, je přídělová listina zapsána v knihovní vložce č. 391. Parcela č. 656 je zapsána v knihovní vložce č. 23 s uvedením prvních vlastníků Niederle Franz a Rosalia z roku 1839. Odstupní smlouvou ze dne 28. 4. 1895 nabývá vlastnické právo Frodl Josef a Marie (roz. Niederle), každý k dílu polovice. Po smrti manžela, se vdova Marie Frodl stává v roce 1915 vlastníkem celé nemovitosti. Odevzdací listinou ze dne 21. 10. 1933 vkládá se právo vlastnické Františku Frodlovi. Podle odevzdací listiny ze dne 21. 10. 1993, smlouvy darovací ze dne 7. 11. 1933 se dělí parcela č. 656 na 656/1 a 656/2. Parcela 656/1 se následně zapisuje do vložky č. 311, do vlastnictví Antonii Schromové, která parcelu nabyla odevzdací listinou ze dne 21. 10. 1933. Odepsaná parcela 656/2 se převádí do knihovní vložky č. 309 téže

44

obce. Darovací smlouvou ze dne 7. 11. 1933 a odevzdací listinou ze dne 21. 10. 1933 se vkládá parcela 656/2 do vlastnictví Josefa Fritzbacha. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela č. 656/1 na 656/3 a parcela č. 656/2 na 656/2 a 656/4. Podle přídělové listiny ze dne 9. 10. 1948 se stává novým vlastníkem Svoboda Šebestián a Jůlie (LV 125), což je zapsáno v knihovní vložce č. 367. Parcela č. 653/1, 656/1 a 656/2 jsou v evidenci nemovitostí vedeny pod p. č. 250, 251 a 252. V roce 1988 se k uvedeným parcelám zapisuje změna vlastnictví podle scelovacího

operátu,

na

základě

kterého

přechází

parcely

do

vlastnictví

Československého státu, Obvodního národního výboru v Brně (LV 1). Roku 1993 se položkou č. 19/93 zapisuje změna na LV 10001. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno o výměně nebo přechodu vlastnických práv ze dne 15. 2. 2010, pozbývá Statutární město Brno k výše uvedeným pozemkům vlastnická práva a nabývá vlastnické právo k nově vzniklému pozemku č. 463 podle schváleného návrhu KPÚ.


Současná parcela č. 464 se nachází na původní parcele č. 657, která je zapsána v pozemkové knize, ve vložce č. 29. Prvním vlastníkem k této parcele je uveden z roku 1868 Fischer Johann a Antonia. Odevzdací listinou ze dne 28. 3. 1893 přechází díl Johanna Fischera na Antonii Fisher, která se stává vlastníkem celé nemovitosti. Roku 1898 přechází kupní smlouvou vlastnické právo pro Josefa a Filomenu Fritzbach. Dle notářského spisu ze dne 21. 5. 1927 vkládá se právo vlastnické pro manžele Josefa Fritzbacha ml. k polovici a Františku Fritzbachovou k polovici. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela 657 na 657/1 a 657/2. Přídělovou listinou ze dne 9. 10. 1948 se stává novým vlastníkem Svoboda Šebestián a Jůlie (LV 125), zapsáno v knihovní vložce č. 367. V roce 1988 se zapisuje změna vlastnictví podle scelovacího operátu pro Knoflíčka Eduarda a Marii (LV 76). Usnesením Městského soudu v Brně v řízení o dědictví po Marii Knoflíčkové, se zanecháním závěti ze dne 1. 8. 1995, vlastní pozůstalý Knoflíček Eduard 7/8 a Reisskupová Věra 1/8 nemovitosti. Darovací smlouvou z 14. 1. 1997 daroval Knoflíček Eduard svůj spoluvlastnický podíl do vlastnictví vnučky Lenky Bílkové. V roce 1997 se 45

na základě kupní smlouvy stává vlastníkem celé nemovitosti Dubová Hana (LV 44), která pozemek odprodává kupní smlouvou ze dne 4. 8. 1999 do společného jmění manželů Ing. Dušana Martochy a Ilony Martochové (LV 323). Vyhlášením platnosti obnoveného operátu po provedení pozemkových úprav v roce 2010 je parcela č. 253 přepsaná na p. č. 464. V současnosti je parcela ve společném jmění manželů Pavčíka Štefana a Hany (LV 355), kteří nabyli vlastnické právo kupní smlouvou ze dne 14. 6. 2001.


Jedná se o část původní parcely č. 660, která je evidována v pozemkové knize ve vložce č. 22. První záznam je z roku 1880, kdy se základem odevzdací listiny vkládá vlastnické právo po Ficherovi Franzovi pro Fischer Rosalii. Postupní a darovací smlouvou ze dne 13. 9. 1931 se vkládá právo vlastnické manželům Antonínu a Anně Fischerovým. Na polovici Anny Fischerové se podle odevzdací listiny ze dne 2. 11. 1933 vkládá právo vlastnické Antonínu Fischerovi. Roku 1940 se podle ohlašovacího listu č. 13/40 dělí parcela č. 660 na 660/1 a 660/2. Přídělovou listinou ze dne 9. 10. 1948 se vkládá právo vlastnické pro Svobodu Šebestiána a Jůlii (LV 125), zapsáno ve vložce č. 367. Roku 1988 se zapisuje změna vlastnictví podle scelovacího operátu, dle kterého přechází parcela do vlastnictví Obvodního národního výboru v Brně (LV 1). Roku 1993 se položkou č. 19/93 zapisuje změna na LV 10001. Vyhlášením platnosti obnoveného operátu po provedení pozemkových úprav v roce 2010 je parcela č. 254 přepsaná na p. č. 465 a současným vlastníkem je uvedeno Statutární město Brno.

46

Obr. 7: Výřez mapy pozemkového katastru z roku 1940 s řešeným územím (1:2880)

47

Obr. 8: Výřez mapy THM s platností od 1. 11. 1975 s řešeným územím (1:2000)

48

Obr. 9: Výřez mapy katastru nemovitostí před KPÚ s platností do 10. 3. 2010 s řešeným územím (1:2000)

49

Obr. 10: Výřez mapy katastru nemovitostí po KPÚ s platností od 11. 3. 2010 s řešeným územím (1:2000) 50

7.8 Struktura půdního fondu ve vybraném území Tab. 4: Srovnání vývoje parcel pozemkový katastr p. č. (PK) část 624/1 část 625/1 část 628/1 část 629/1 část 632/1 část 633/1 část 636/1 část 641/1 část 644/1 část 645/1 část 648/1 část 649 část 653/1 část 656/1 část 653/1 část 566/1 část 656/2 část 657/1 část 660/1

katastr nemovitostí před KPÚ

po KPÚ 2

druh pozemku p. č. (KN) druh pozemku výměra (m ) p. č. (KN) druh pozemku role 238 orná půda 2 380 450 orná půda role 239 orná půda 2 577 451 orná půda role 240 zahrada 2 609 452 zahrada 453/1 orná půda role 241 orná půda 2 486 453/2 orná půda role 242 orná půda 2 428 454 orná půda role 243 orná půda 2 566 455 orná půda role 244 orná půda 2 568 456 orná půda role 245 orná půda 2 683 457 orná půda 246/1 orná půda 1 338 458 orná půda role 246/2 orná půda 1 338 688 orná půda 247/1 orná půda 1 858 459 orná půda role 247/2 orná půda 620 460 orná půda 248/1 orná půda 2 615 461 orná půda role 248/2 orná půda 48 473 ostatní plocha role 249 orná půda 2 519 462 orná půda role 250 orná půda 3 572 role 463 orná půda role 251 ostatní plocha 2 275 role role 252 orná půda 1 068 role 253 orná půda 1 925 464 orná půda role 254 orná půda 2 084 465 orná půda

2

výměra (m ) 2 380 2 577 2 609 1 893 592 2 428 2 566 2 568 2 683 1 338 1 858 1 858 620 2 615 48 2 519

6 896

1 925 2 361

Dle výše uvedené tab. 4, v zastoupení jednotlivých druhů pozemků zemědělské půdy převládá orná půda na 93,6 % řešeného území. Zahrada se vyskytuje pouze na jedné parcele č. 452, která odpovídá 6,3 % řešeného území. Dále se zde nachází ostatní plocha v současném zastoupení 48 m2, což představuje pouhých 0,1 % řešeného území. Jedná se o parcelu č. 473, která vznikla v roce 2010, po provedení KPÚ, z tehdejší parcely č. 248/2 o stejné výměře, ale s označením druhu pozemku jako orná půda. Strukturu půdního fondu ve vybraném území lze považovat z delšího historického hlediska za neměnnou. Vždy převažovala orná půda, v pozemkových knihách označována jako role. Dle pětimístného kódu 20501 bonitované půdně ekologické jednotky BPEJ (viz příloha 3), je půda považována za velmi úrodnou, která je tímto určena k užití jako půda orná.

51

8

ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zpracovat vývoj vlastnických vztahů k půdě

v katastrálním území Dvorska. Vývoj vlastnických vztahů v daném katastrálním území je zpracován ve dvou částech. První část je zaměřena na charakteristiku a historii obce. Druhá se podrobně věnuje vývoji vlastnických vztahů u vybraných parcel. Výběr parcel byl po studii všech dostupných mapových podkladů zvolen s ohledem na složitý vývoj majetkoprávních vztahů a pozemkových změn (scelování a KPÚ v katastrálním území). Vybraná oblast je situovaná v záhybu zástavby podél cesty, jednoznačně patrná na všech přiložených mapových podkladech (viz příloha 19, 20, 21, 22) Na základě studie příslušných evidencí jsem sestavila k vybraným pozemkům historický soupis vlastnických vztahů, který obsahoval všechny vlastnické změny k půdě dané historickým vývojem České republiky a obce Dvorska. První evidovaní vlastníci půdy u vybraných pozemků jsou zapsání v pozemkové knize v první polovině 19. století. Jedná se o potomky německých osadníků, kteří tvořili do roku 1945 převážnou část obyvatelstva obce Dvorska. Nejstarší dochovaná mapa pozemkového katastru, archivovaná na katastrálním pracovišti Brno-venkov, je z roku 1940. Katastrální mapa (viz příloha 19) obsahuje rozdělení vybraných parcel na dva díly přes cestu. Daná změna byla zapsaná v pozemkové knize na základě ohlašovacího listu č. 13/40 a snímku č. d. 5907/40. Uvedená listina nebyla ve sbírce listin nalezena, nelze tedy určit podnět provedených změn. Sledované parcely měnily do roku 1945 vlastníky na základě uzavřených smluv (postupních, kupních, manželských) a odevzdacích listin. Dne 6. 3. 1902 došlo u původních parcel č. 624, 625, 628, 629, 632 a 633 k vlastnickým změnám na základě vysvědčení, dle kterého se parcely odepisují do jiných knihovních vložek. Dané vysvědčení pro nečitelnost zápisu nebylo možné zpracovat. Na základě Benešových dekretů č. 12/1945 byl po druhé světové válce převážné většině obyvatel německé národnosti v obci Dvorska, jako osobám nepřátelským, zkonfiskován majetek. Dekretem č. 28/1945 byl zkonfiskovaný majetek přidělován novým vlastníkům (viz příloha 2). V letech 1949-1950 proběhlo v katastrálním území scelovací řízení, které nebylo dokončeno. Byl vypracován scelovací operát, ale zápisy právních vztahů nebyly do pozemkových knih zapsány. Při komplexním zakládání evidence nemovitostí, které 52

v daném území proběhlo v roce 1973, se vzal nesprávně za základ vlastnických vztahů stav dle pozemkové knihy. Na listy vlastnictví byly zapsány původní katastrální parcely, identifikované na stav po THM dle zápisů v knihovních vložkách. Vzhledem k provedenému přídělovému řízení po skončení druhé světové války, se nemovitosti do listů vlastnictví zapisovaly podle předběžných knihovních vložek, náplní přídělů a náhradních přídělových listin. Scelovací řízení z let 1949–1950 nebylo při zakládání evidence zcela vzato v úvahu. Vlastnické vztahy byly chybně vedeny dle stavu před i po scelování, docházelo tím k možné duplicitě zápisu vlastnictví a tím nejistotě, kdo je skutečným vlastníkem. K výše uvedeným nedostatkům provedla Geodezie Brno, s.p., v roce 1988 revizi vlastnických vztahů v katastrálním území Dvorska za účelem zjištění stavu a nápravy chyb. Revizí bylo zjištěno, že většinu přidělených parcel ze scelení v letech 1949–1950, převzali vlastníci pozemky do držby s následným užíváním, kromě pozemků obhospodařovaných JZD. V souvislosti se zjištěným stavem požádala Geodézie Brno, pod č. j. 269/75-VII/3-141 příslušný orgán státní správy Národní výbor města Brna, odbor vodního a lesního hospodářství a zemědělství o povolení změny zápisu do listů vlastníků dle stavu vlastníků ze scelovacího operátu z roku 1949–1950. Daná změna byla provedena v roce 1988, zapsána jako změna vlastníků dle scelovacího operátu. V roce 2010 byly společností Ageris Brno provedeny komplexní pozemkové úpravy, podmíněné potřebou zpřesnit hranice pozemků z částečně nedokončeného přídělového řízení v katastrálním území a vyjasnit tak majetkoprávní vztahy. Dalším cílem bylo uvést do souladu evidovaný stav v katastru nemovitostí se stavem skutečným a uspořádat nově pozemky za účelem vytvoření optimálních podmínek pro zemědělské hospodaření. Struktura půdního fondu v řešeném území je znázorněna v tab. 4 na str. 51. Z uvedených údajů je zřejmé, že v řešeném území trvale převládá orná půda, v pozemkových knihách uváděna jako role. Tato skutečnost, předurčená kvalitou půdy v lokalitě, se nemění ani v dlouhodobém historickém pohledu. Z výše zmíněné tabulky vyplývá, že plocha zájmového území je o rozloze 41 814 m2. Z toho je plocha orné půdy tvořena 39 157 m2, což představuje 93,6 % plochy řešeného území. Z provedeného souhrnu informací v závěrečné části bakalářské práce vyplývá, že vývoj vlastnických vztahů odráží v celé šíři historický vývoj České republiky i daného území. Jedná se o vývoj vlastnických vztahů související s osídlením území německými 53

osadníky, pohnutými událostmi druhé světové války a odhaluje nedostatky vedení příslušných vlastnických evidencí z období socialismu. Poslední vývoj dokumentuje snahu státních orgánů a pověřených organizací (např. realizace komplexních a jednoduchých pozemkových úprav) o vedení řádné právní evidence nemovitostí vytvářející předpoklady pro smysluplné využití krajiny nejen z hospodářského hlediska, ale i z pohledu maximalizace ochrany půdy a životního prostředí.

54

9

POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA

Literatura BERANOVÁ, M., KUBAČÁK, A.: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha, Libri, 2010, 430 s. BUMBA, J.: České katastry od 11. do 21. století. Praha, Grada, 2007, 190 s. ČORNEJ, P.: Dějepis 1 pro gymnázia a střední školy. Praha, SPN, 2001, 144 s. ČORNEJ, P.: Dějepis 2 pro gymnázia a střední školy. Praha, SPN, 2001, 160 s. DEMEK, J.: Hory a nížiny: zeměpisný lexikon ČSR. Praha, Academia, 1987, 584 s. DUMBROVSKÝ, M.: Pozemkové úpravy. Brno, VÚT, 2004, 263 s. KOPECKÝ, M.: Z historie urbanistického vývoje a o původu názvu Dvorsk. In Městská část Brno Tuřany. Z dějin Brněnských Ivanovic, Dvorsk, Holásek a Tuřan. Městská část Brno-Tuřany, Brno, 2003, 117 s. KUČA, M.: Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha, Baset, 2000, 644 s. KUČA, M.: Pravěké a časně historické osídlení Brněnských Ivanovic, Dvorsk, Holásek a Tuřan. In Městská část Brno Tuřany. Z dějin Brněnských Ivanovic, Dvorsk, Holásek a Tuřan. Městská část Brno-Tuřany, Brno, 2003, 117 s. MAJEROVÁ, V.: Český venkov 2003 Situace před vstupem do EU. Praha, ČZÚ, 2003, 210 s. MAŠEK, F.: Pozemkový katastr: soupis, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha, 1948, 223 s. PODHRÁZSKÁ, J., A KOL.: Projektování pozemkových úprav. Brno, MZLU, 2006, 215 s. RŮŽKOVÁ, J., ŠKRABAL, J.: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. I. díl. Praha, Český statistický úřad, 2006, 759 s. TOMAN, F.: Pozemkové úpravy. Brno, MZLU, 1995, 144 s.

55

VITÁSKOVÁ, J., MATĚJÍK, M.: Geodezie. Pozemková evidence. Brno, MZLU, 1996, 68 s. VLASÁK, J., BARTOŠKOVÁ, K.: Pozemkové úpravy. Praha, ČVUT, 2007, 168 s. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) Zelená zpráva 2009: Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2009. Praha, Ministerstvo zemědělství, 2010, 224 s. Internetové zdroje Bratranci Veverkové a jejich vynález ruchadla [online]. [cit. 2011-03-19] Dostupné na: Dvorska [online]. [cit. 2011-03-24] Dostupné na: Katastr nemovitosti po kapkách [online]. [cit. 2011-02-15] Dostupné na: Pozemkové úpravy pro obce [online]. [cit. 2011-04-03] Dostupné na: Studie ÚZEI č. 103 [online]. [cit. 2011-03-12] Dostupné na:

56

10 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obr. 1: Podnikatelská struktura hospodařící na zemědělské půdě Obr. 2: Mapa k lokalizaci Dvorska (www.mapy.cz) Obr. 3: Mapa I. Vojenského mapováni (1764–1768) – Morava, mapový list č. 90 (www.oldmaps.geolab.cz) Obr. 4: Vývoj polulace v k.ú. Dvorska Obr. 5: Poměr něměckého a českého obyvatelstva v letech 1880–1930 Obr. 6: Letecký snímek s vyznačeným obvodem řešeného území (www.mapy.cz) Obr. 7: Výřez mapy pozemkového katastru z roku 1940 s řešeným územím (1:2880) Obr. 8: Výřez mapy THM s platností od 1. 11. 1975 s řešeným územím (1:2000) Obr. 9: Výřez mapy katastru nemovitostí před KPÚ s platností do 10. 3. 2010 s řešeným územím (1:2000) Obr. 10: Výřez mapy katastru nemovitostí po KPÚ s platností od 11. 3. 2010 s řešeným územím (1:2000)

Tab. 1: Struktura zemědělství ČR v roce 1989 (Majerová, 2003) Tab. 2: Struktura zemědělství ČR v roce 2003 a 2007 (www.uzei.cz) Tab. 3: Stav realizace pozemkových úprav k 31. 12. 2009 podle krajů ( Zelená zpráva 2009) Tab. 4: Srovnání vývoje parcel

57

11 PŘÍLOHY

58

Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska Bakalářská práce

Recommend Documents