Vývoj skautského hnutí na Uherskohradišťsku v letech. Bc. Roman Mikulec

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Vývoj skautského hnutí na Uherskohradišťsku v letech 1945 – 1970 (magisterská diplomová práce)

Bc. Roman Mikulec

Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D.

Brno 2013

Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu pouţitou literaturu a prameny.

V Uherském Hradišti dne: Bc. Roman Mikulec 2

Poděkování: Zde bych chtěl poděkovat všem těm, kteří mi při psaní této diplomové práce pomohli. Především pak PhDr. Liboru Vykoupilovi, Ph.D. za čas a cenné rady, které mi věnoval během vedení této diplomové práce. Dále bych rád poděkoval všem pamětníkům a skautům za veškerou pomoc při shánění pramenného materiálu i ochotu se podělit o své vzpomínky. Děkuji taktéţ mým rodičům, za dlouholetou trpělivost a podporu během mých univerzitních studií, bez které bych se rozhodně neobešel.

3

Obsah Obsah ............................................................................................................................................ 4 1. Úvod a vymezení problematiky ................................................................................................ 7 2. Prameny a literatura ................................................................................................................. 9 2.1. Prameny ......................................................................................................................... 9 2.2. Vzpomínky pamětníků ................................................................................................. 12 2.3. Přehled dosavadní literatury ........................................................................................ 13 3. Základy skautského hnutí........................................................................................................ 15 3.1. Kořeny skautského hnutí.............................................................................................. 15 3.2. Ideové principy skautingu ............................................................................................ 15 3.3. Organizační struktura skautského hnutí ...................................................................... 16 4. Počátky skautingu na Uherskohradišťsku a vývoj do roku 1945............................................. 16 4.1. Počátky skautingu v Uherském Brodě.......................................................................... 17 4.2. Vývoj junáka v Uherském Brodě od roku 1920 do dubna 1945. .................................. 17 4.3. Počátky skautingu v Uherském Hradišti ....................................................................... 20 4.4. Vývoj kmene Řvavých od roku 1922 do dubna 1945 ................................................... 20 4.5. Počátky Junáka v Polešovicích ..................................................................................... 23 5. Skauting na Uherskohradišťsku od dubna 1945 do února 1948 ............................................. 25 5.1. Obnova Junáka v Uherském Hradišti ........................................................................... 25 5.2. Kmen Řvavých a veřejnost ........................................................................................... 27 5.3. Založení střediska Jantar v Polešovicích....................................................................... 29 5.4. Činnost střediska Jantar do září 1946 .......................................................................... 31 5.5. Vývoj střediska Jantar od podzimu 1946 ..................................................................... 32 5.6. Středisko prvních moravských Junáků v Uherském Brodě v poválečném období ....... 35 5.7. Reorganizace střediska a činnost do roku 1948 ........................................................... 38 5.8. Uherskobrodští skauti a veřejnost ............................................................................... 42 5.9. Vznik junáckých oddílů v obcích Tupesy, Velehrad a Modrá ....................................... 47

4

5.9.1. Počátky skautingu v Tupesích ................................................................................... 47 5.9.2. Počátky skautingu na Velehradě a Modré ................................................................ 48 5.10. Slovácká lesní škola 1946 – 1948 ............................................................................... 50 6. Ukončení činnosti po únoru 1948 a vývoj do obnovy Junáka během Pražského jara ............ 52 6.1. Průběh likvidace Junáka ............................................................................................... 52 6.2. Ukončení činnosti Junáka na Uherskohradišťsku ......................................................... 53 6.2.1. Likvidace Junáka na Modré ....................................................................................... 54 6.2.2. Ukončení činnosti v obci Tupesy ............................................................................... 56 6.2.3. Likvidace střediska Jantar – Polešovice ..................................................................... 57 6.2.4. Ukončení činnosti kmene Řvavých. ........................................................................... 57 6.2.5. Postupný zánik střediska Prvních moravských Junáků v Uherském Brodě ............... 59 6.3. Dlouhá pauza od likvidace Junáka po obnovu v průběhu Pražského jara ................... 61 7. Pražské jaro, obnova a vývoj skautského hnutí do září 1968 ................................................. 66 7.1. Události v Praze a obnova celorepublikové organizace ............................................... 66 7.2. Obnova Junáka na Uherskohradišťsku ......................................................................... 67 7.3. Vzkříšení kmene Řvavých ............................................................................................. 67 7.4. Obnova střediska Jantar ............................................................................................... 69 7.5. Obnovení střediska Prvních moravských junáků v Uherském Brodě na jaře 1968 ...... 71 7.6. Jaro 1968 a skautské hnutí v obcích Velehrad, Tupesy a Modrá ................................. 74 7.7.1. Štefan Zajac a obnova Junáka v Tupesích ................................................................. 74 7.7.2. Exkurz: Víra, skauting a životní osudy Štefana Zajace ............................................... 78 7.7.3. František Kovářík a obnova modřanského oddílu. .................................................... 81 7.7.4. Činnost skautský oddílů na Modré a v Tupesích do srpnové okupace ..................... 82 7.8. Tisk na Uherskohradišťsku: Proč právě obnovený Junák a jaké jsou jeho cíle? ........... 83 7.8.1. Hlas Slovácka a Miloš Novotný.................................................................................. 83 7.8.2. Zpravodaj střediska junáka v Uherském Brodě a projev dr. Rudolfa Plainera .......... 85 7.9. Obnova a srpnový okupační šok .................................................................................. 86 8. Vývoj a činnost od září 1968 do prosince 1969 ...................................................................... 88 5

8.1. Vznik a činnost ORJ Uherské Hradiště .......................................................................... 89 8.2. Kmen Řvavých v období po okupaci do konce roku 1968 ............................................ 92 8.3. Rok 1969 a kmen Řvavých ............................................................................................ 93 8.4. Vývoj a činnost Střediska Prvních moravských junáků v Uherském brodě od okupace do konce roku 1968............................................................................................................. 94 8.5. Rok 1969 a skauting v Uherském Brodě ...................................................................... 96 8.6. Vývoj a činnost skautů v obcích Tupesy a Modrá do emigrace Štefana Zajace ........... 98 8.7. Vývoj a činnost Junáka v Tupesích a na Modré po emigraci Štefana Zajace ............. 100 8.8. Činnost střediska Jantar do konce roku 1968 ............................................................ 101 8.9. Středisko Jantar v roce 1969 ...................................................................................... 102 9. Rok 1970 a opětovné ukončení činnosti ............................................................................... 104 9.1. Ukončení činnosti ORJ Uherské Hradiště ................................................................... 106 9.2. Ukončení činnosti skautských oddílů v Modré a v Tupesích ...................................... 107 9.3. Středisko Jantar v roce 1970 a ukončení činnosti ...................................................... 108 9.4. Prověrky Václava Müllera .......................................................................................... 109 9.5. Činnost, zánik kmene Řvavých a vstup Psohlavců do pionýra roce 1970 .................. 110 9.6. Rok 1970 a středisko Prvních moravských junáků v Uherském Brodě ...................... 112 10. Závěr ................................................................................................................................... 114 11. Seznam použitých zkratek: ................................................................................................. 119 12. Seznam použitých pramenů a literatury ............................................................................. 120 12. 1. Archivní prameny .................................................................................................... 120 12. 2. Periodika.................................................................................................................. 121 12. 3. Publikované prameny, paměti a dobová publicistika ............................................. 121 12. 4. Nepublikované práce .............................................................................................. 123 12. 5. Seznam Literatury ................................................................................................... 124 12. 6. Seznam pamětníků .................................................................................................. 125 13. Seznam příloh ..................................................................................................................... 126 14. Přílohy ................................................................................................................................. 128

6

1. Úvod a vymezení problematiky Kdyţ jsem přemýšlel o tématu mé diplomové práce, chtěl jsem si najít téma takové, které by mne nejen zaujalo, ale doslova pohltilo. Bylo tedy potřeba zvolit mi téma blízké. Skautskou veřejností zrovna rezonovala témata spojená s blíţícím se stoletým výročím existence skautského hnutí v České republice. Rozhodnul jsem se tedy k problematice skautských dějin přispět sepsáním práce, která by se věnovala vývoji skautingu v Uherském Hradišti. Časově měla být problematika vymezená obdobím let 1945 – 1970. Během tohoto období zaţilo skautské hnutí v republice období největší popularity, potupy i znovuzrození. Čelilo jak náporu více neţ čtvrtmilionu ţadatelů o členství během optimistických dnů prvních let po ukončení druhé světové války, tak teroru a likvidaci ze strany poúnorového reţimu. V padesátých letech existovaly v republice jen ojedinělé ilegální oddíly, skrývající svou činnost v různých organizacích a často provádějících i ozbrojenou diverzní činnost proti reţimu. S uvolněním poměrů v období Praţského jara, došlo i k obnově junácké organizace. S kaţdým dnem nabývalo obnovené hnutí sil a navazovalo na svou poválečnou činnost. Naděje skautingu na klidný vývoj byla ovšem přerušena 21. srpna 1968 vpádem vojsk Varšavské smlouvy do republiky. Následoval boj o přeţití skautingu v socialistickém Československu a opětovné přerušení činnosti na podzim roku 1970, které trvalo více neţ 20 let. Prvotním cílem mé práce bylo tedy popsat dějiny skautského hnutí v Uherském Hradišti vymezené léty 1945 – 1970 a zařadit místní vývoj do širších společenských a politických souvislostí. Po čase jsem ovšem při studiu literatury a v během rozhovoru s Jaroslavem Hrabcem narazil na existenci jiţ vypracované diplomové práce Terezy Slachové s názvem K historii skautingu v Uherském Hradišti. Dospěl jsem tudíţ do slepé uličky. Abych nezpracovával téma jiţ zpracované, rozhodl jsem se je geograficky rozšířit. Zatímco původní práce, měla být územně omezena na rozvoj skautingu v Uherském Hradišti, nově jsem se rozhodl zpracovat vývoj v širší oblasti Uherskohradišťska, kterou je třeba definovat. Tato oblast je vymezena dnešními hranicemi okresu Uherské Hradiště. Tento okres lze dále geograficky rozdělit na dva okrsky – uherskohradišťský (hradišťský) a uherskobrodský. Toto rozdělení má i

7

historickou oporu nejen v rámci struktury skautské organizace, ale do roku 1960 i v existenci samostatných okresů. Geografické vymezení bádané oblasti ovšem s sebou přináší další problém přesného definování zkoumaných skautských oddílů a středisek. Jestliţe by měla práce obsahovat byť i jen velmi stručný přehled vývoje a činnosti všech existujících skautských oddílů a středisek ve vymezeném období, několikanásobně by přesáhla maximální přiměřený rozsah vhodný pro diplomovou práci. Tato práce se tudíţ skládá ze sondy do vývoje, činnosti a všedního skautského ţivota specifického vzorku, zdejších skautských organizačních jednotek. Tento vzorek tvoří čtyři vybraná střediska z celkového počtu deseti středisek existujících v letech 1968 – 1970 a několika dalších oddílů existujících v období 1945 – 1950. Základním kritériem byla kontinuita jejich činnosti jak v období poválečném, tak v období Praţského jara. Dále byla dotyčná střediska vybrána pro jejich specifické postavení v rámci vývoje skautského hnutí na Uherskohradišťsku. První z těchto organizačních jednotek je středisko Prvních moravských junáků v Uherském Brodě. Jde o městské středisko, které jak jiţ napovídá název je nejstarší na Moravě. Zároveň jeho představitelé pravidelně patřili mezi vysoké funkcionáře vyšších organizačních jednotek, jako byly oblasti či později okresy. Tím ze své funkce ovlivňovali vývoj a částečně i činnost ostatních oddílů středisek. Zároveň o činnosti tohoto střediska po roce 1945 nebyla doposud sepsána ţádná historická práce. Druhým z městských středisek je kmen Řvavých neboli středisko z Uherského Hradiště, dnes známé jako Psohlavci. Jde o největší středisko hradišťského okrsku, a proto jej nelze v této práci vynechat. Po skautech Uherském Brodě jde taktéţ o druhé nejstarší středisko v oblasti, ze kterého se šířily myšlenky skautského hnutí dále na venkov. Za zástupce venkovských organizačních jednotek byla vybrána střediska z Polešovic a Tupes (Velehradu). Polešovické středisko představuje ukázku sice nehomogenního, ale s místní církví spolupracujícího venkovského střediska s velkou členskou základnou a zkušenými vedoucími. Zároveň jsou dějiny tohoto skautského střediska ukázkou překonávání předsudků veřejnosti vůči skautskému hnutí a šíření skautských myšlenek na venkov. Poslední organizační jednotkou jsou oddíly ze vzájemně sousedících obcí Modrá – Velehrad – Tupesy. Zdejší oddíly (od roku 1968 tvořily jedno středisko) jsou specifické výraznou spoluprací mezi skautským hnutím a katolickou církví. Část zdejšího činovnického sboru tvořili kněţí a po určité období zde 8

existovaly i křesťanské homogenní oddíly. Taktéţ o těchto střediscích doposud nepojednává ţádná práce. Při zamýšlení nad tématem jsem si přitom kladl následující otázky. Jaká je vlastně historie skautského hnutí na Uherskohradišťsku? Vţdyť některé zdejší oddíly zde existovaly jiţ v meziválečném období. Kdy vlastně vznikly zdejší skautské oddíly? Jaké bylo jejich působení v poválečném období? Jakým způsobem byla ukončena jejich činnost po únoru 1948? Byli zdejší skauti pro své členství v Junáku perzekuování komunistickým reţimem? Jak probíhala obnova během Praţského jara? Jaký obraz si o skautech udrţovala veřejnost? Jakým způsobem skauti vyjadřovali odpor proti srpnové okupaci a jaké následky měl tento nesouhlas v ţivotech jejich členů? Ukončili na podzim roku 1970 svoji činnost nebo v ní pokračovali pod hlavičkou pionýrské organizace? A co vedlo některé zdejší skauty k tomu, ţe fungovali i během normalizačního období v rámci pionýrské organizace? Cílem této práce je tedy vytvořit stručnou charakteristiku a základní přehled dějinného vývoje a činnosti vybraných středisek uherskohradišťského okresu především na základě analýzy dostupných písemných pramenů doplněných o rozhovory s pamětníky a sekundární literaturu. Zároveň si práce klade ambice nastínit alespoň částečně odpovědi na výše poloţené otázky a poukázat na postavení zdejšího skautského hnutí ve společnosti. Na několika příkladech se taktéţ pokusí poukázat, jakým způsobem můţe skauting ovlivnit celkovou ţivotní dráhu jednotlivce.

2. Prameny a literatura 2.1. Prameny

Během skoro dvouletého výzkumu bylo prostudováno velké mnoţství archivních i jiných pramenů a studijního materiálu. Z tohoto materiálu ovšem pro vlastní diplomovou práci mělo informační hodnotu pouze velmi omezené mnoţství. To zároveň způsobilo, ţe poměrně často nešlo při práci konfrontovat získané informace s jinými prameny. Sběr materiálu navíc nebyl jednoduchý, neboť ve státních archivech se nachází jen minimum fondů spojených se skautským hnutím. Nejvíce pramenného materiálu tak bylo získáno z archivů jednotlivých středisek, nebo z polozapomenutých domácích sbírek. Archiválie byly přitom často neinventarizované, mnohdy povaţované za ztracené a uloţené pod nánosem prachu v krabicích na půdách jednotlivých kluboven, či v pozůstalostech po někdejších skautských vedoucích. Při jejich studiu 9

jsem musel archiválie pravidelně třídit, zpracovávat, inventarizovat a uspořádávat do fondů. Následně byl nově zřízený fond zařazen do jiţ existující struktury archivu příslušného skautského střediska, případně tvoří archiv autora. Jak jiţ bylo výše naznačeno, velkou část pramenů tvoří původně nezpracované archiválie jednotlivých skautských středisek. Důleţitou pramennou základnu tak tvoří mnou uspořádaný fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, který je uloţen v Archivu střediska Psohlavci v Uherském Hradišti.1 Tento fond mimo jiné obsahuje především registrační listy členů a vedoucích uherskohradišťského střediska, registrační archy jednotlivých středisek za rok 1969, zápisy a zprávy o činnosti Okresní rady Junáka v Uherském Hradišti (dále ORJ UH), výroční zprávy uherskohradišťského střediska z let 1968 – 1969. Dalšími zásadními prameny osvětlujícími vývoj skautingu v Uherském Hradišti jsou především zdejší střediskové kroniky2 a skautský časopis Zkazky kmene Řvavých. U uherskobrodského střediska tvořily základní osu pramenů materiály od zdejšího skauta Eduarda Pegřimka, několik dochovaných folií z agendy střediska a místní skautský časopis Vatra. Důleţité byly taktéţ oddílové kroniky s poměrně vysokou výpovědní hodnotou, neboť aţ na výjimky byly psány jednotlivými vedoucími.3 Relativně v dobrém stavu, byť rozdroben, se dochoval archivní materiál u střediska Jantar v Polešovicích. Nalezení archiválií bylo ovšem velmi obtíţné. Pro předválečné a poválečné období existence jsou stěţejním materiálem dochovaná čísla zdejšího skautského časopisu Káně.4 O situaci z let 1968 – 1970 poté poměrně podrobně informuje mnou uspořádaný fond: Středisko 1968 – 1970. Ten mimo jiné obsahuje výroční zprávy střediska, zápis z obnovovací schůze, přepsané proslovy Václava Müllera od táborových ohňů či korespondenci s úřady.5 Nalezení těchto archiválií střediska bylo časově velmi náročné. V roce 1970 je odvezl Václav Müller do obce Studená. Po roce 1989 je před svou smrtí navrátil skautům do Polešovic. Zde byly

1

Archiv střediska Psohlavci Uherské Hradiště (dále jen ASP UH), fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000001 – 000180. 2 ASP UH, fond Ostatní. 3 Archiv střediska Prvních moravských junáků Uherský Brod (dále jen ASPMJ UB), fond: kroniky, sign. 21 – 41. 4 Káně r. 1946 – 1948. 5 Archiv střediska Jantar Polešovice (dále jen ASJ Polešovice), fond: Středisko 1968 – 1970, arch. č. 000001 – 000322.

10

ovšem ztraceny a zapomenuty mezi střediskovým inventářem. Znovuobjeveny byly na podzim 2012 Zdeňkem Míšou. Nejméně pramenů se dochovalo k oddílům z Tupes a Modré. O vývoji a činnosti těchto oddílů se dochovaly vskutku jen zmínky ve velmi torzovitém materiálu. Ten se skládá především z pozůstalosti po Františku Kováříkovi starším (dále st.), nyní zpracované v archivu autora. Ta obsahuje několik důleţitých listin vztahujících se k likvidaci zdejších oddílů v roce 1948 a vývoji v letech 1968 – 1970.6 Archiv obce Tupesy poté obsahuje druţinovou kroniku z let 1969 -1973 a účetní knihu zdejšího oddílu z let 1969 – 1970. V SOkA v Uherském Hradišti se nachází i nezpracovaný fond: Junák – středisko Velehrad (1946 – 1946). Ten se skládá především ze skautských příruček pro rádce. Mimo tyto materiály lze poté ještě občasné informace dohledat v Archivu Bezpečnostních sloţek. Jde především o fond 302 (Hlavní správa vojenské kontrarozvědky) obsahující informace k protistátní činnosti Štefana Zajace.7 Fond BN-V (Vyšetřovací spisy - Brno) poté obsahuje vyšetřovací spisy a. č. V-5482 Brno a V-3191 Brno týkající se Štefana Zajace8 a vyšetřovací spis arch. č. V-3180 Brno týkající se pátera Rudolfa Vašíčka.9 Z dalších pramenů je třeba zmínit rozsáhlé sbírky Skautského institutu A. B. Svojsíka v Praze. Po jejich prostudování ovšem bylo zjištěno, ţe krom jednoho folia z agendy slovácké lesní školy chybí z uherskohradišťského okresu veškerý materiál, který by se zde měl vyskytovat.10 O situaci v mládeţnickém hnutí v období před rokem 1968 potom informuje především fond OV ČSM UH, který se nachází v SOkA UH.11 Z archivních pramenů je třeba ještě upozornit na nezpracovaný fond: Junák (1931 – 1953), jenţ je uloţen v Národním archivu. Do tohoto fondu mi ovšem nebylo umoţněno nahlíţet. Je třeba taktéţ upozornit, ţe ani obecní kroniky, ani zápisy z kulturních a školských komisí příslušných obcí neobsahují zmínky o skautingu. Početnou skupinu pramenů tvoří články otištěné v regionálním tisku. O skautském hnutí v dnešním okrese Uherské Hradiště se v poválečném období

6

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-001 – 2-081. Archiv bezpečnostních sloţek (dále jen ABS), fond: 302 – Hlavní správa vojenské kontrarozvědky (dále jen 302), sign. karta s relací 302-560-4. 8 ABS, fond: BN-V – Vyšetřovací spisy Brno (dále jen BN-V), arch. č. V-5482 Brno. Dále pak ABS, fond: BN-V, arch. č. V-3191 Brno. 9 ABS, fond: BN-V, arch. č. V-3180 Brno. 10 Skautský Institut A. B. Svojsíka (dále jen SI A. B. S.), fond: Ostatní – varia, sign. III., kart. 1. 11 Státní okresní archiv Uherské Hradiště (dále jen SOkA UH), fond: OV ČSM UH, sign. 1, kart. 2b. 7

11

dochovaný regionální tisk vůbec nezmiňuje. První zmínky se tak objevují aţ v průběhu Praţského jara. Šlo o články otištěné v Hlasu Slovácka, Uherskohradišťském zpravodaji a v Slovácké jiskře. Ta navíc obsahovala od počátku roku 1969 rubriku Junácká hlídka, ve kterých byla veřejnost pravidelně informována o činnosti skautských oddílu v okrese Uherské Hradiště. V poslední řadě je důleţité zmínit i základní příručky českého skautského hnutí Jsou to Základy Junáctví12 od Antonína B. Svojsíka a anglická předloha této publikace Scouting for boys od Roberta Baden – Powella13 Jde o základní příručky kaţdého skauta, poskytující zároveň návod na výchovu mládeţe a přehled jednotlivých skautských dovedností. 2.2. Vzpomínky pamětníků

Část diplomové práce obsahuje taktéţ vzpomínky pamětníků, ty se vztahují především k období let 1968 – 1970. Jejich výpovědi tak rozšířily práci o cenný pramen ve dvou oblastech. První oblast tvoří subjektivní chápání, pocity a pohledy účastníků na historickou skutečnost. Jejich vzpomínky tak přibliţují zejména dobovou atmosféru. Druhou oblast tvoří alespoň částečné vyplnění mezer poznání, které obsahuje dochované torzo písemných pramenů. V mnoha případech tvořil rozhovor s pamětníky první kontakt s historií daného střediska či oddílu. Bylo tudíţ důleţité si získat důvěru pamětníka. Teprve během rozhovorů či po nich mne pamětníci nasměrovali na místa, kde by se mohly nalézat písemné prameny, nebo mi je sami zpřístupnili. Taktéţ otázky jsem si vypracovával sám a postupně se je učil klást. Proto některé rozhovory mají niţší vypovídací hodnotu a spíše mi slouţily dále pro orientaci.14 Se souhlasem pamětníků byla z těchto rozhovorů zaznamenána zvuková stopa. Taktéţ mi dotyční pamětníci podpisem potvrdili souhlas se zveřejněním jejich výpovědi. Svolení k rozhovoru mi poskytlo hned několik důleţitých osob skautského hnutí na Uherskohradišťsku. Přímo v Uherském Hradišti to byl především František Petlan (obr. č. 1). Dlouholetý skaut z jiţ předválečného období, který po určité období zastával 12

SVOJSÍK, Antonín Benjamin: Základy junáctví: Návod pro výchovu čes. mládeţe na základě systému sira R. Baden-Powella "Scouting" a za laskavého přispění četných odborníků, Praha 1991. 13 BADEN – POWELL, Robert: Scouting for Boys, London 1908. 14 Během příprav na rozhovory jsem metodicky čerpal z literatury věnované orální historii. Šlo především o publikace: VANĚK, Miroslav – MÜCKE, Pavel a kol.: Naslouchat hlasům paměti: Teoretické a praktické aspekty orální historie, Praha 2007. Dále pak: VANĚK, Miroslav a kol.: Orální historie. Metodické a „technické“ postupy, Olomouc 2003.

12

rozličné vedoucí funkce v rámci skautského střediska v Uherském Hradišti. Jeho výpověď mi poskytla základní orientaci v dějinách střediska Uherského Hradiště. Z téhoţ střediska mi dále poskytl rozhovor Vratislav Špacír, pamětník těţkého rozhodování zda pokračovat v činnosti i po létě 1970. V neposlední řadě je třeba zmínit ještě rozhovory s Jiřím Kamasem a Jaroslavem Hrabcem, skauty, kteří v období Praţského jara zastávali pozice druţinových rádců. Ze střediska Jantar v Polešovicích mi poskytli rozhovor vedoucí střediska a jeden z činovníků období Praţského jara Zdeněk Míša a rodina Müllerova. Zdeněk Míša v rozhovoru poskytl cenné informace o obnově, činnosti a problémech obnoveného skautského střediska v Polešovicích s místní samosprávou v době normalizace. Zároveň subjektivně vylíčil průběh a dopady opětovného ukončení činnosti v roce 1970. Na základě rozhovoru s ním jsem poté kontaktoval rodinu Müllerových. Václav a Jiřina Müllerovi mi v rozhovoru popsali, jak z jejich pohledu ovlivnila skautská činnost osobní ţivot Václava Müllera staršího (dále st.) a naopak. Rozhovor o skautingu v obcích Tupesy a na Modré mi poskytli někdejší druţinový rádce Josef Vávra a člen Josef Králík. Za oddíl z Modré poté druţinový rádce František Kovářík mladší (dále ml.). Výše zmíněné osobnosti ve svém vyprávění mimo jiné popsaly své vzpomínky na náčelníky Junáka v Tupesích Štefana Zajace a Cyrila Tobolu. Dále povyprávěli o vztahu zdejších skautů k místní církvi. O osobě Štefana Zajace mi vyprávěl i František Mikula a Alţběta Přerovská. Neúspěšně jsem se zaţádal o poskytnutí rozhovoru i potomky Štefana Zajace, ţijící od roku 1969 v Rakousku. Mimo

rozhovory

jsem

čerpal

taktéţ

z písemných

vzpomínek.

Z uherskobrodského střediska mi věnoval čas Eduard Pegřimek. Ten shromáţdil písemnosti týkající se dějin střediska do roku 1968. K období let 1968 – 1970 poté sepsal chronologickou osu událostí ţivota střediska a oddílu, který v témţe období vedl. V neposlední řadě jsem čerpal taktéţ ze vzpomínkových almanachů. 2.3. Přehled dosavadní literatury

Problematice skautského hnutí na Uherskohradišťsku se doposud nevěnovala ţádná souhrnná práce. Obdobná situace je i u dílčích prací, kterých se k tématu vztahuje pouze několik. Krátkým avšak důleţitým článkem je 75 let skautingu v Uherském Hradišti od Jaroslava Hrabce, ve kterém autor nastínil vývoj skautského střediska

13

v Uherském Hradišti.15 Převáţně meziválečným obdobím se naopak zabývá publikace Dušana Beneše.16 Tyto práce poté zkompilovala Tereza Slachová.17 Několik odstavců věnoval tupeským skautům ve svých publikacích o dějinách obce i místní rodák František Mikula.18 Informace, které ovšem uvádí, jsou občas nepřesné. Z místní literatury je taktéţ ještě nutno upozornit na ţivotopisnou publikaci o páteru Rudolfu Vašíčkovi z Velehradu.19 Z obecné literatury věnované dějinám skautingu v České republice je nutno vyzdvihnout především dvě publikace. První je kniha Milana Svobody Hledání zaváté stezky.20 Autor v ní podává organizační přehled vývoje skautského hnutí na našem území od jeho počátků po rok 1989. Zvláštní pozornost je v knize věnována především událostem vedoucím k ukončení činnosti v roce 1970. Základní chronologickou a faktografickou osu vývoje Junáka podává ve své knize Kronika Československého skautského hnutí do roku 1990 Bruno Břečka.21 Mezi popularizační práce poté patří i nedávno vyšlá kniha Skautské století.22 Z úţeji zaměřených publikací je třeba zmínit knihu Karla Lešanovského Stručné dějiny českého skautingu v období 1968 – 1970: tehdejší události a jejich důsledky.23 Autor zde analyzuje sloţitou situaci obnovy a opětovného zániku skautského hnutí ve výše uvedeném období. Zaměřuje se především na prokázání vlivu stranické skupiny KSČ ve vysokých orgánech Junáka a negativně se staví k způsobu provedení ukončení činnosti v roce 1970.

15

HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu v Uherském Hradišti, In: Moravský historický sborník, edd. Jiří, DRÁPELA, Brno 1998, s. 281 – 303. 16 BENEŠ, Dušan: Staré pověsti skautské aneb z letopisu kmene řvavých, Uherské Hradiště 1991. 17 SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti (diplomová práce), Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta pedagogická, 2001, vedoucí diplomové práce Marie Marečková. 18 MIKULA, František: Z historie obce Tupesy, Tupesy 2007. Dále pak: MIKULA, František: Dějiny obce Tupesy, Uherské Hradiště, nedatováno. 19 ŠPIDLA, Josef: Velký příběh misionáře, který se narodil v nesprávné době. (O nejznámějším moravském jezuitovi), Vyškov 1994. 20 SVOBODA, Milan: Hledání zaváté stezky, příspěvek k dějinám českého skautinu, Praha 1994. 21 BŘEČKA, Bruno: Kronika československého skautského hnutí do roku 1990, Brno 1999. 22 ŠANTORA, Roman – NOSEK, Václav a kol.: Skautské století, dobrodruţný příběh 100 let českého skautingu, Praha 2012. 23 LEŠANOVSKÝ, Karel: Stručné dějiny českého skautingu v období 1968 – 1970: tehdejší události a jejich důsledky, Praha 2003.

14

3. Základy skautského hnutí Na následujících stranách se mohou vyskytovat slova či slovní spojení, jejichţ význam nemusí být tak zřejmý těm čtenářům, kteří nepřišli se skautským hnutím do bliţšího styku. Povaţuji tedy za vhodné osvětlit alespoň částečně myšlenkové základy a kořeny Junáka stejně jako jeho organizační strukturu. 3.1. Kořeny skautského hnutí

Počátky skautského hnutí je lze vysledovat sledovat v Americe a ve Velké Británii na přelomu 19. a 20. století. Americký skauting má kořeny u tzv. „Woodcraft Indians“ Ernesta Thompsona Setona. Jeho cílem bylo především navrácení městské mládeţe do styku s přírodou. Ve Velké Británii je otcem skautingu generál britské armády lord Robert Baden-Powell, který na základě svých zkušeností z bůrských válek zakládá skautské hnutí jako nový směr výchovy mládeţe. Své poznatky posléze vydal v příručce Scouting for Boys 24. ledna 1908.24 Nedlouho poté vznikla i dívčí odnoţ skautingu. Brzy následovalo rozšíření skautského hnutí i na kontinentální Evropu, do britských kolonií a celého světa. V českých zemích se stal zakladatelem skautského hnutí Antonín Benjamin Svojsík. Ten se s Baden-Powellovým výchovným systémem seznamuje roku 1911 v Anglii. Po návratu do Čech pořádá následujícího roku první skautský tábor v českých zemích a vydává knihu Základy junáctví. V ní specificky spojuje své poznatky společně s Baden-Powellovým a Setonovým systémem s ohledem na středoevropskou kulturní oblast. Během několika let se skautské hnutí rozšiřuje i v českých zemích, aţ se po první světové válce stává fenoménem výchovy mládeţe za první republiky. 3.2. Ideové principy skautingu

Základním cílem skautského hnutí je podílet se na vývoji a výchově mládeţe tak, aby rozvíjela její duchovní, mravní, intelektuální sociální a tělesné schopnosti.25 Těchto schopností mají poté skauti vědomě uţívat tak, aby byli schopni utvářet svět kolem sebe k lepšímu. Těchto cílů mělo skautské hnutí od svého vzniku dosahovat především dodrţování tří základních principů: povinnosti k Bohu, povinnosti k druhým a

24 25

BADEN – POWELL, Robert: Scouting for Boys, London 1908. BŘICHÁČEK, Václav: Čekatelská zkouška, Praha 2006, s. 7.

15

povinnosti k sobě samému. Tyto tři principy jsou zároveň obsaţeny ve skautském slibu a taktéţ z nich vychází skautské zákony.26 3.3. Organizační struktura skautského hnutí

Základní obecné označení pro člena skautského hnutí je skaut či skautka. V češtině taktéţ ke slovu skaut tvoří synonymum slovo junák. Krom tohoto obecného označení se členové skautského hnutí se dělí podle věku. Nejmladší členy tvoří vlčata a světlušky. Jde o dívky a hochy ve věku 6 – 9 let. Po dosaţení 10 let věku jsou členové nazýváni skauty či junáky a skautkami. Skauti a skautky starší 15 let jsou někdy taktéţ nazýváni rovery (hoši) a rangers (dívky). Dospělí skauti a skautky, kteří absolvovali vůdcovské (činovnické) zkoušky jsou nazýváni vůdci (vedoucími, činovníky). Základní jednotkou skautského hnutí je druţina (skauti a skautky) nebo šestka (vlčata a světlušky) a obvykle se skládá ze 4 – 8 členů a je vedena rádcem. 2 – 3 druţiny (šestky) poté tvoří oddíl (skauti a skautky) nebo smečku (vlčata) či roj (světlušky). Tyto jsou vedeny vedoucím (vůdcem) oddílu. Několik oddílů, smeček a rojů poté tvoří středisko (před rokem 1945 sbor), nejniţší samostatnou organizační jednotku. V čele střediska stojí střediskový vedoucí společně se střediskovou radou. Ta se skládá z oddílových vedoucích a některých dalších členů. Vyššími organizačními jednotkami poté jsou okresy (do konce roku 1968 okrsky), kraje (do konce roku 1968 oblasti a země). Vrcholnými orgány hnutí byly junácký sněm, ústřední rada, náčelnictvo chlapeckého a dívčího kmene. Zastřešujícími organizacemi celého skautského hnutí byly Český Junák, Slovenský Junák, resp. Československý Junák na federativní úrovni.

4. Počátky skautingu na Uherskohradišťsku a vývoj do roku 1945 Počátky skautského hnutí na Uherskohradišťsku spadají do období těsně před vypuknutí první světové války. Skautské hnutí tak proniklo do oblasti Moravského Slovácka po necelých 20 letech od svého vzniku. První organizace byla přitom zaloţena v Uherském Brodě, vzdáleném necelých 20 kilometrů od Uherského Hradiště. K většímu rozšíření nicméně došlo aţ okolo roku 1920 v období prvního velkého rozvoje českého skautingu. Tehdy se skautské hnutí rozšířilo z Uherského Brodu do 26

Skautský zákon: 1. Skaut je pravdomluvný. 2. Skaut je věrný a oddaný. 3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným. 4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem kaţdého skauta. 5. Skaut je zdvořilý. 6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských. 7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců. 8. Skaut je veselé mysli. 9. Skaut je hospodárný. 10. Skaut je čistý v myšlenkách, slovech a skutcích.

16

nedalekého Uherského Hradiště. V obou městech tak brzy existovaly silné junácké sbory, od kterých se skautská myšlenka rozšířila ještě v meziválečném období i do dalších měst Moravského Slovácka (Bojkovice, Kyjov, Břeclav, Stráţnice či Hodonín) a na venkov, jako například do nedalekých Polešovic či Břestku. 4.1. Počátky skautingu v Uherském Brodě

Myšlenku skautingu přinesl na Moravské Slovácko a do Uherského Brodu Miloš Stojan. Ten se během svých studií v Praze seznámil s tímto novým mládeţnickým hnutím a byl jím silně ovlivněn. A tak roku 1914 po svém návratu do rodného města Uherského Brodu zde zamýšlel zaloţit skautský oddíl. Jeho záměr ovšem přerušilo vypuknutí první světové války a nejistota spojená s vyhlídkami na odvod do armády a na frontu.27 K oţivení těchto myšlenek došlo počátkem roku 1915. Podnět k nim dal mladší bratr Miloše Stojana Bohuš se svým kamarádem Jaroslavem Hladkým, kteří touţili proţít dobrodruţství a táboření v přírodě. Miloš Stojan tedy sehnal právě vyšlou knihu od A. B. Svojsíka Základy junáctví a po jejím studiu v březnu roku 1915 zaloţil první skautskou druţinu v Uherském Brodě. Plnohodnotné skautské činnosti si noví členové dlouho neuţili. V listopadu 1915 byl totiţ mladý vůdce místních skautů odveden a narukoval na frontu. Po jeho odchodu začala činnost skautského oddílu upadat a brzy byla ukončena na nátlak úřadů a ředitelství místního gymnázia.28 K obnovení činnosti došlo aţ po návratu Miloše Stojana z fronty na jaře roku 1919. V následujícím nadšení z poválečných událostí a vzniku samostatné republiky opětovně obnovil činnost místních skautů a pro velký zájem zaloţil oddíl čítající hned od první schůzky několik druţin. Na jaře 1920 odjel Miloš Stojan do Argentiny a vedení oddílu přebral Otakar Zvěřina. V téţe době přerušili svou činnost i mladší bratři Stojanové. 4.2. Vývoj junáka v Uherském Brodě od roku 1920 do dubna 1945.

Společně s rozmachem prvorepublikového skautingu došlo v Uherském Brodě ke vzniku více skupin. A tak brzy následovaly spory mezi Svazem Junáků Skautů RČS

27

ŠVACH, Liboslav: Br. Miloš Stojan, zakladatel uherskobrodského skautingu, In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, edd. Liboslav ŠVACH, Uherský Brod 1946, s. 5. 28 STOJAN, Vladimír: Z kroniky, In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, edd. Liboslav. ŠVACH, Uherský Brod 1946, s. 3.

17

a Skauty Baden-Powela. Tyto rozpory se ovšem podařilo překlenout a obě skupiny se sloučily. Tím byl zaloţen Uherskobrodský sbor. Vedoucím tohoto sboru se stal Otto Nesňal. Dále se ke sboru vrátili bratři Bohuš a Vladimír Stojanové (obr. č. 2), kteří posléze působili jako oddíloví vedoucí. Po tomto sjednocení taktéţ dosáhlo skautské hnutí v Uherském Brodě svého vrcholu v meziválečném období. Celý sbor čítal na 150 členů.29 V následujících letech však zasáhla uherskobrodský sbor krize. Neshody ve vedení sboru způsobily rozpad a oslabení skupiny vedoucích a tím i zmenšení aktivity místních junáků. Z důvodu neustálých rozporů a oslabené členské základny byl uherskobrodský sbor roku 1926 rozpuštěn a reorganizován. Reorganizací sboru byl pověřen profesor Lochman a bratr Ţivotský. Ti poţádali Vladimíra Stojana (Starého Havrana) aby se ujal vedení sboru. Pod vedením výše uvedených činovníků poté začalo období rozvoje uherskobrodského Junáka, jeţ trvalo aţ do období druhé světové války. 30 Činnost uherskobrodských skautů neustala ani v době ohroţení republiky a po okupaci nacisty. Naopak podobně jako v jiných oblastech republiky těšili se Junáci v pohnutých událostech Mnichova a okupace velké oblibě u českého obyvatelstva. Tak na rozdíl od první poloviny 30. let v období ohroţení republiky opětovně probíhá nárůst členů. V době okupace před svým rozpuštěním v roce 1940 tak čítal uherskobrodský sbor na 150 skautů, skautek, vlčat a světlušek. Ve skutečnosti ale nastala pro brodské junáky těţká doba. V létech 1939 – 1940 se ještě podařilo uspořádat tábory v obci Kamenná u Budišova na řece Oslavě. Jak vzpomíná Vladimír Stojan: „…na skrytém paloučku, ţili jsme dále po svém pod vztyčenou vlajkou československou vlajkou, která se ještě i v r. 1940, sama, volně, skrytě vlnila nad novým, posledním jiţ ale jistě nejkrásnějším táborem ne témţe místě. To jsme se jiţ museli skrývat, neboť všechny tábory byly rozpuštěny, skauti vyhnáni, zařízení jim gestapáky rozebráno. O nás nevěděli – nebyli jsme hlášeni“31 Schůzky pokračovaly i po letních prázdninách 1940 ve stísněné atmosféře. Nakonec však dne 28. října 1940 vydává říšský protektor K. H. Frank výnos o okamţitém rozpuštění junácké organizace a zákazu další činnosti. Vzápětí následovala

29

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-002. Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-003. 31 STOJAN, Vladimír: Tábory uherskobrodských skautů, In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, edd. Liboslav. ŠVACH, Uherský Brod 1946, s. 10. 30

18

perzekuce činovnického sboru a zabavení majetku. Poslední schůzka se poté odehrála 4. listopadu 1940, kdy si skauti zopakovali význam svých zákonů, nutnost přátelství a obnovili slib.32 Činnost ovšem neustala ani po rozpuštění organizace. Nedlouho po zákazu vzniká pětičlenná druţina či spíše klub Modrých šípů pod vedením Josefa Ondry jako klub Mladého hlasatele 9069.33 Od podzimu 1943 je po příchodu nových členů rozšířena na oddíl skládající se ze dvou druţin a rozvíjí plně skautskou činnost včetně přípravy nováčkovských zkoušek a výprav do Chřibů. V průběhu roku 1944 je zaloţena i smečka vlčat. Vedoucí Josef Ondra pořádá rádcovské kurzy a snaţí se udrţet činnost v naprosté tajnosti. Německé gestapo nicméně provádí neustálé šťáry za účelem odhalit jakoukoliv ilegální a odbojovou činnost. Tato aktivita gestapa tak donutí junáky na přechodnou dobu přerušit činnost. Od poloviny ledna 1945 je však činnost obnovena a s drobnou přestávkou před osvobozením města pokračuje aţ do oficiálního obnovení organizace.34 Další oddíl zaloţil Jiří Křivánek 11. ledna 1944. I tento oddíl byl veden v naprosté tajnosti. Všichni členové věděli, jaké následky by přineslo odhalení organizace gestapem. Kromě skautské činnosti taktéţ členové procházeli vojenským výcvikem. V červenci 1944 oddíl uspořádal krátký putovní tábor, kde si skauti potvrdili nejen svou fyzickou připravenost, ale i odhodlání splnit skautský slib a zákon. V srpnu 1944 se s oddílem spojil slovenský skautský činovník Vlastimil Kramoliš, který jej začlenil do slovenské organizace Skautů odboje. Po dalším plně vojenském výcviku vešel oddíl ve spojení s paradesantní skupinou CLAY. Místní spojka dr. Měšťan byl, ale v brzké době zatčen gestapem a popraven.35 Od února 1945 do konce války prováděl oddíl hlídkovou a zpravodajskou sluţbu ve městě. Skauti především sledovali projíţdějící transporty německých a maďarských vojsk. Po osvobození města 26. dubna členové oddílu nadále pomáhali v osvobozeneckém boji, především jako nosiči střeliva a potravin. Svou činností za okupace tak uherskobrodští junáci stejně mnozí jiní dostáli svým ideálům, slibu, zákonům a vlasti i v nejtěţších hodinách.

32

James [= KALIVODA, Robert]: Junáctví v Uh. Brodě za okupace, In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, Uherský Brod 1946, s. 9. 33 Ferry: Modré šípy, In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, Uherský Brod 1946, s. 12. 34 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-004. 35 Tamtéţ, arch. č. 1-004 – 1-005.

19

4.3. Počátky skautingu v Uherském Hradišti

Do Uherského Hradiště se skautské hnutí rozšířilo z nedalekého Uherského Brodu na počátku 20. let. 20. století v období prvního velkého rozvoje českého skautingu. Zakladatel uherskohradišťského skautu byl učitel zdejší školy Cyril Řezníček společně s druţinou hochů okolo Bohumila Šupky.36 Vlastní podnět nicméně vzešel právě od Bohumila Šupky. Ten se přátelil s hochy z reálného gymnasia v Uherském Brodě, kteří tvořili základ skautingu v onom městě. Posléze se mu podařilo navázat kontakt se skautem a brněnským úředníkem Nebeským. Ten Bohumila Šupku instruoval jak zaloţit organizaci Svazu Skautů RČS v Uherském Hradišti. Vlastní zaloţení přinášelo obtíţe a nepochopení ze strany konzervativní veřejnosti, nicméně nakonec se dílo podařilo, a to především díky místnímu učiteli Cyrilovi Řezníčkovi, který skauty zaštítil a stal se jejich vedoucím. Cyril Řezníček ovšem byl především sokol a vedoucí loutkového divadla, které bylo jeho vášní. Vedení sokola zároveň nemělo pro jeho působení u skautů velkého pochopení, a tak nakonec musel roku 1922 svou činnost v oddílu ukončit.37 4.4. Vývoj kmene Řvavých od roku 1922 do dubna 1945

Po odchodu Cyrila Řezníčka, jak zmiňuje Tereza Slachová, neměli skauti z kmene Řvavých pevného organizovaného vedení. Organizace se sice postupně rozrůstala, ale absence pevného vedení začala působit problémy, a to především po náhodném postřelení jednoho ze skautů při výpravě do chřibských hvozdů. Incident vyvolal zděšení u rodičů dětí, a tak začala skauty vychovávat manţelka okresního hejtmana a matka mladého skauta Elmara Klose Marie Januštíková. Ta společně s Františkem Gronesem a Emilem Cenkem dala skautům na delší dobu pevnější vedení, které podnítilo další rozvoj.38 Roku 1925 zaloţil Elmar Klos jednu z prvních vlčích smeček na Moravě. Ve stejném roce taktéţ učitelka Anna Havlína-Herranová zakládá dívčí oddíl.39 Meziválečná činnost hradišťského sboru vrcholí v letech 1928 – 1929. Tehdy hradišťští junáci dvakrát vítali prezidenta T. G. Masaryka při jeho návštěvách

36

BENEŠ, Dušan: Staré pověsti skautské…, s. 14 – 15. HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 280 – 282. 38 SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti…, s. 19. 39 HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 282. 37

20

Zlína a Radhoště, účastnili se zemského sjezdu skautů v Brně a vyslali svého zástupce Zdeňka Tománka na světové jamboree skautů v anglickém Birkenheadu.40 První skauti z Uherského Hradiště se scházeli v restauraci u Holubů na Sokolovně a po nějakém čase přesídlili do klubovny, která se nacházela v přístavbě někdejšího okresního hejtmanství na dvoře spojeném s ulicí Na Splávku. Od počátků 30. let se stala důleţitou základnou kmene Řvavých chata v chřibských hvozdech pod Břesteckou skalou. Ta patřila buchlovskému panství, jehoţ správce rada Moll zde nechal stavět srub pro lesní dělníky. Skauti se taktéţ podíleli na její výstavbě, a proto mohli tuto chatu vyuţívat jako základnu pro výpravy. Po určité době mohli tuto chatu jako základnu vyuţívat nejen skauti z Uherského Hradiště, ale i ze Starého Města či Kyjova.41 Hlavní oblastí výprav hradišťských junáků se tak staly nedaleké Chřiby. Tábory, se kromě Chřibů konaly v Beskydech, Pováţí a několikrát v Boce Kotorské v někdejší Jugoslávii.42 Počátkem 30. let čelí kmen Řvavých krizi. Starší členové postupně odcházejí na studia či za prací a zmenšuje se tak počet členů sboru. Rozhodující je období let 1932 a 1933, kdy z někdejšího silného sboru přeţívá pouze torzo okolo několika někdejších vlčat z roku 1925. Ti ale přebírají štafetu a zachraňují tak existenci skautů ve městě. Později jim pomáhají starší členové, kteří se postupně vrací ze studií. K další obměně vedoucího sboru dochází roku 1935, kdy byl sborovým vůdcem jmenován Miloš Novotný.43 V rámci společenského ţivota na sebe hradišťský skautský sbor upozornil zejména svým ochotnickým divadlem. Činnost hraného divadla u skautů je doloţena od roku 1931. Tehdy zaznamenal reţisérský debut pozdější oscarový reţisér Elmar Klos, kdyţ nastudoval a na scéně reduty uvedl „Knihu dţunglí“ od R. Kiplinga. V průběhu 30. let Elmar Klos s dalším skautem napsali a uvedli ještě další hru, jeţ se bohuţel

40

TOMÁNEK, Zdeněk: Byl jsem přitom, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75. výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 17 – 21. 41 BENEŠ, Dušan: Staré pověsti skautské…, s. 24 – 28. 42 SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti…, s. 26 – 33. 43 HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 287.

21

nedochovala a nic o ní není známo kromě názvu „Vydupaná revue“ a pocitu záblesku hrůzy v mysli Elmara Klose při jejím finále.44 Kromě divadla se ve společnosti skauti u hradišťské veřejnosti uvedli zejména jako pořadatelská sluţba, ať to bylo při příjezdu T. G. Masaryka do Uherského Hradiště, či různých oslavách. Koncem 30. let v období příprav na obranu republiky, tak byl pro starší skauty a skautky uspořádán kurz protiletecké ochrany a za mobilizace skauti hradišťského sbor slouţili jako stráţ městského vodovodu z Chřibů, ţelezničního mostu, nebo jako spojka.45 Po mnichovských událostech i březnové okupaci nacisty pokračoval sbor nadále ve své činnosti. Skauti se však museli potýkat s neustálými překáţkami a zatýkáním ze strany nacistů a postupně se stáhnout do ilegality. Jiţ v počátcích okupace byl v rámci akce Gitter zatčen jeden z vedoucích sboru učitel Emil Cenek, který následně umírá v koncentračním táboře, a starosta uherskohradišťských skautů Karel Nigrín.46 Tomu se jak píše Jaroslav Hrabec: „Za pomoci ilegálních pracovníků se mu však podařilo utéci z hradišťské nemocnice, kde leţel po operaci a byl ostře střeţen.“47 Další významná osobnost, vůdce sboru Miloš Novotný, byl zatčen v prosinci 1940 po vytvoření linorytu šibenice s visící nacistickou svastikou. V pozdějším období okupace byli zatčeni i další skauti jako Rostislav Salaquarda, Mirek Navrátil, Gusta Čáp a jiní. V rámci činnosti v období okupace se květnu 1939 se junáci, i kdyţ jiţ bez krojů, zúčastnili oslav Dne matek. Zde v čele průvodu nesli srdce jako symbol lásky k vlasti, matkám a národu. Taktéţ se i proti vůli okupační úřadů podařilo uspořádat tábor u Karolininy hutě na Valašsku. Na podzim 1939 došlo k uzavření českých vysokých škol i k ukončení činnosti hradišťských skautů a jejich přechodu do ilegality. Ještě nějakou dobu mohli mladí skauti pokračovat v činnosti jako členové klubu mladého hlasatele, ale po uzavření hradišťského gymnázia ukončili i tuto činnost. To však neznamená, ţe by se junáci přestali scházet. Pravidelně se setkávali a časem se skupině starších skautů podařilo pronajmout výměnek v domku jistého pana Strýčka na úpatí Chřibů za městečkem Buchlovice v lokalitě pod „Barborkou“. Zde

44

Týţ; O skautském divadle v Uherském Hradišti část. I., Zpravodaj města Uherské hradiště č. 5, s. 16 – 17, Uherské Hradiště 2011. 45 BENEŠ, Dušan: Staré pověsti skautské…, s. 56. 46 SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti…, s. 43. 47 HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 287.

22

posléze zaloţili trampskou osadu a šerifem jmenovali Miroslava Ţďáru.48 Mladší skauti se taktéţ scházeli a podnikali výlety do Chřibů či nedalekého Kněţpolského lesa. V předposledním roce války zde, jak píše Tereza Slachová, natáčeli „záběry invaze v Normandii“.49 Další skauti se zapojili do různých forem odboje. Jan Vítovský zaměstnával v místním elektrozávodu hochy z řad junáků, aby nebyli po uzavření českých škol posláni na nucené práce do Německa. Zároveň však společně s Janem Holáněm podnikali noční výpravy. Během nich se snaţili proniknout do střeţeného hradu Buchlov, nebo malovali na fasádách budov, v nichţ sídlila nacistická správa.50 Rostislav Tománek, jenţ byl ve válce mezi totálně nasazenými, úspěšně uprchnul společně s přáteli. Na útěku přitom vyuţil všechny skautské dovednosti. Ty mu umoţnili přeţít v lesích, vyhnout se nástrahám nacistických agentů, zapojit se do odboje po setkání s parašutisty či jinými uprchlíky a nakonec dorazit domů.51 Další skaut Vladislav Peroutka působil v československé zahraniční armádě. Podařilo se mu probojovat aţ na Moravu, avšak před koncem války zemřel během bojů u Nového Hrozenkova. Také uherskohradišťští skauti splnili svůj slib a v období okupace zůstali věrni. Nevznikl zde sice funkční odbojový oddíl jako v nedalekém Uherském Brodě, ale ti ze skautů, kteří nebyli zatčeni či aktivně nepůsobili v odboji nebo armádě, nadále ilegálně pokračovali ve své činnosti. 4.5. Počátky Junáka v Polešovicích

Další junácká organizace vznikla v meziválečném období na venkově nedaleko Uherského Hradiště v obci Polešovice. První pokusy o zaloţení Junáka v této obci jsou spjaté s obdobím druhé poloviny 20. let a s partou hochů okolo Antonína Horáka a Karla Masaříka, jenţ se později stal vedoucím skautského střediska ve Zlíně. Hoši se měli dočíst v novinách o fungování skautů a podle toho se následně pokusili vytvořit junáckou druţinu.52 Jejich snaha ovšem byla neúspěšná. K dalšímu pokusu došlo

48

VÍTEK, Miroslav: Jak to bylo s rančery, In: Zkazky kmene Řvavých – díl druhý, zvláštní číslo k 80. výročí k zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. František, PETLAN – Zdena, OMELKOVÁ, Uherské Hradiště 2000, s. 102. 49 SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti…, s. 44. 50 HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 290. 51 TOMÁNEK, Rostislav: Co mi dalo skautování, In: Zkazky kmene Řvavých – díl druhý, zvláštní číslo k 80. výročí k zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. František, PETLAN – Zdena, OMELKOVÁ, Uherské Hradiště 2000, s. 30 – 31. 52 Ostříţ [= MASAŘÍK, Karel ]: Paměti Ostříţovy, Káně, roč. I., r. 1946, č. 11, s. 2.

23

v polovině let třicátých, kdy v Polešovicích vznikla první junácká hlídka. Podle Františka Basovníka tato hlídka vznikla na počátku roku 1935.53 Naskýtá se však otázka, zda je tato informace přesná. Karel Masařík, jenţ byl zakládajícím členem a zároveň vedoucím této hlídky, totiţ uvádí rok 1937.54 Prozatím tak není moţno určit datum vzniku výše uvedené hlídky. S počátky junácké hlídky v Polešovicích je spjatý také uherskohradišťský sbor. Jeden ze členů této hlídky Miloš Zlámalík se v té době učil u Miloše Novotného. Ten v té době zastával funkci vůdce hradišťského sboru a do dílny ve které pracoval, neustále chodili mladí skauti a vlčata. Zde mělo dojít podle Karla. Masaříka k návrhu na vznik oddílu v Polešovicích. Tento návrh byl zanedlouho uskutečněn a v průběhu května byla zaloţena junácká hlídka. Začátkem tohoto měsíce budoucí skauti z Polešovic navštívili skauty z hradišťského sboru na jejich výpravě na Břestecké skále a ti na oplátku uspořádali první přípravnou schůzku v Polešovicích. 9. května posléze byla zahájena ustanovující schůze, na níţ byli zvoleni Bratr Masařík vedoucím a Miloš Zlámalík rádcem.55 Hlídka mimo ně se skládala z dalších 10 členů.56 Jako kaţdá jiná začínající organizace, neměla to i tato lehké. Mnozí lidé neznajíce skaut jim jejich činnost nepřáli. Skautům se taktéţ nepodařilo získat klubovnu od místních sokolů, a tak se mladí junáci scházeli na různých místech nebo ve sklepě jednoho ze svých členů R. Sitty, zvaného Habsburk. Počátkem války se nicméně tato skupina rozpadla a jak píše František Basovník: „se všichni členové rozjeli na všecky strany“

57

Tři členové této hlídky válku nepřeţili.

Jak vzpomíná Zdeněk Míša: „Jeden zahynul, Květina – Květoš Obdrţálek zahynul v Jugoslávii jako partyzán a 2 hoši zahynuli tady v republice.“58 K obnovení činnosti a zaloţení samostatného střediska tak došlo aţ v poválečném období, avšak členové junácké hlídky z předválečné doby se jiţ této činnosti neúčastnili.

53

Mik [= BASOVNÍK, František ]: Začátky skautského hnutí v Polešovicích, Káně, roč. I., r. 1946, č. 6, s. 12. 54 Ostříţ [= MASAŘÍK, Karel ]: Paměti Ostříţovy, Káně, roč. I., r. 1946, č. 11, s. 2. 55 Ostříţ [= MASAŘÍK, Karel ]: Paměti Ostříţovy II., Káně, roč. I., r. 1946, č. 12, s. 3. 56 Šlo M. Plevu, Fr. Jordána, R. Sitta, J. Verbíka, Št. Andrýska, A. Matyáše, Kv. Obdrţálka, J. Masaříka. St. Zábranského, A. Horáčka. 57 Mik [= BASOVNÍK, František ]: Začátky skautského hnutí v Polešovicích, Káně, roč. I, r. 1946, č. 6, s. 12. 58 MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012.

24

5. Skauting na Uherskohradišťsku od dubna 1945 do února 1948 V průběhu jara 1945 nastaly chvíle, na které čekaly ilegální skautské oddíly dlouhé roky. S blíţícím se osvobozením se stupňovala jejich činnost a přípravy na obnovení organizace. V mnohých městech se skauti účastnili osvobozujících bojů jako spojky a informátoři postupujících armád a ihned po osvobození oficiálně oznámili obnovení činnosti příslušným úřadům. V následujícím období došlo k velkému rozvoji Junáka nejen v Uherském Hradišti a okolí, ale i na jiných místech. Byl obnoven Junák v nedalekém Starém Městě u Uherského Hradiště, Kunovicích, Polešovicích a téţ středisko Prvních moravských Junáků v Uherském Brodě. Taktéţ byla zaloţena nová střediska a oddíly ať jiţ v Tupesích, Modré, či v Nivnici a Šumicích u Uherského Brodu. 5.1. Obnova Junáka v Uherském Hradišti

Po osvobození Uherského Hradiště lze obnovení místního Junáka datovat k 1. květnu 1945. Tehdy se konala první poválečná schůzka skautů. Pod vedením Jana Vítovského se skauti odebrali na místní národní výbor, kde oznámili obnovení činnosti a nabídli skautskou pomoc k poválečné obnově republiky.59 Zároveň se jim podařilo vyjednat navrácení Břestecké chaty a klubovny v tzv. Slovácké búdě ve Smetanových sadech. S navrácením těchto staveb byla spjata činnost, kdy bylo potřeba objekty zprovoznit a připravit ke skautské činnosti. Především klubovna ve Slovácké búdě potřebovala kromě úklidu i novou výmalbu a itinerář, a proto prozatím k činnosti slouţila především Břestecká chata.60 Zároveň je co nejdříve vyhlášen nábor do oddílů, při kterém panovaly obavy, zda bude alespoň minimální zájem o skautskou činnost. Ty se ukázaly jako liché a naopak zájem byl obrovský.61 Po tomto náboru byly utvořeny dva chlapecké oddíly a jeden oddíl vlčat. Díky narůstajícímu zájmu dětí o vstup do Junáka vznikly ještě před Vánoci 1945 další 2 chlapecké oddíly a oddíl vodních skautů.62 K počátku roku 1946 jiţ fungovalo 8 oddílů, mezi nimiţ existoval 1 dívčí oddíl a 1 oddíl světlušek.63 Mezi přední

59

HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 290. Tamtéţ, s. 290. 61 ASP UH, fond: Ostatní, sign. M 216, středisková kronika kmene Řvavých a střed. Psohlavci, s. 8 62 SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti…, s. 45. 63 BENEŠ, Dušan: Staré pověsti skautské…, s. 110. Podobně formuluje obnovení Hradišťského junáka i HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s 290. který dále informuje o vzniku vodáckého oddílu v průběhu roku 1945. Tuto jeho verzi přebírá i SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti…, s. 60

25

činovníky v této prvotní fázi poválečného období patřili Miloš Novotný jako vedoucí hradišťského sboru a Mirek Navrátil jako vedoucí uherskohradišťského okrsku. Oddílovými vedoucími poté byli Jan Holáň, Mojmír Vyoral, Václav Bureš, Dušan Beneš, Jaroslav Bár a Marie Novotná s Marií Prokešovou.64 Nové členy bylo nutno informovat o dění ve středisku a tak koncem srpna 1945 vyšlo první číslo obnovených Zkazek kmene Řvavých. Tento střediskový časopis byl určen především pro samotné členy a jejich rodiče, ale i pro kamarády. Do dnešní doby se dochovala pouze 3 čísla z poválečného období, všechna z roku 1945. V nich skauti vzpomínají na předválečné období a především lehce humorným stylem komentují běţnou činnost střediska. Velmi důleţitý článek s názvem Na čem budujeme, byl otisknut v druhém čísle obnoveného vydání Zkazek kmene Řvavých, aby upevnil postavení Junáka v očích veřejnosti a státní moci.65 Autor se v onom článku snaţí osvětlit čtenáři některé základní principy praktické výchovy ve skautingu a zdůrazňuje jeden z pilířů této organizace. Tímto pilířem je odmítnutí masovosti členů, a naopak upozorňuje na výběrový charakter organizace. Mimo jiné dále upozorňuje čtenáře na probíhající diskusi v celostátním tisku a politických kruzích o popularitě Junáka a zařazení organizace do nově vznikající masové organizace mládeţe.66 Onou novou masovou organizací mládeţe byl Svaz české mládeţe, který měl sjednotit všechny výchovné organizace pod jedno vedení.67 Taktéţ zde se mělo projevit nadšení poválečných skautů v Uherském Hradišti. Zakladatelskou schůzi této organizace měla zcela ovládnout početná delegace skautek a skautů, měli být dosazeni do všech funkcí včetně předsedy skauti a skautky.68 Nelze ale ověřit, nakolik je tato informace přesná, či jak dlouho tento stav vydrţel, neboť materiály vztahující se k této schůzi a činnosti místního výboru SČM Uherské Hradiště se nedochovaly.

45. Která ve shodě s Jaroslavem Hrabcem dále uvádí jako vedoucího tohoto oddílu Jaroslava Báru. Naopak v Almanachu vydaném k 85. výročí skautingu v Uherském Hradišti je vznik tohoto oddílu datován aţ do roku 1947 a jako vůdce je zde uveden Petr Mareš. OMELKOVÁ, Zdena – PETLAN, František a kol.: Zkazky kmene Řvavých: 85 let skautingu v Uherském Hradišti, Uherské Hradiště 2005, s. 18. 64 ASP UH, fond: Ostatní, sign. M 216, středisková kronika kmene Řvavých a střed. Psohlavci, s. 15. 65 NED: Na čem budujeme., Zkazky kmene Řvavých, roč. II, r. 1945, č. 2, s. 1 – 2. 66 K vstupu Junáka do SČM viz: KOPT, Miroslav: Český skauting v dokumentech KSČ 1945 – 1948, Praha 2004. 67 Svaz české mládeţe byl přímým předchůdcem Československého svazu mládeţe. 68 BENEŠ, Dušan: Staré pověsti skautské…, s. 112.

26

Z dochovaných materiálů OV SČM Uherské Hradiště lze vyčíst pouze to, ţe v letech 1946 a 1947 zastupoval skauty Miroslav Vítek a později František Petlan.69 Poválečná idyla však neměla dlouhého trvání. První problémy se dostavily jiţ v létě 1946 a tou byla obměna vedení. V tu dobu ještě nikdo netušil, ţe odchodem Miloše Novotného a Mirka Navrátila na počátku léta 194670 začíná další epocha krize uherskohradišťských skautů. Noví vedoucí střediska a okrsku Beneš Dušan a Mojmír Vyoral o několik měsíců později odcházejí mimo Uherské Hradiště. Situaci zachraňuje František Petlan, kolem kterého se v budoucnu vytvoří další skupina činovníků. Kromě obměny vedoucích dochází od roku 1947 k postupnému sniţování členské základny. Počet funkčních chlapeckých oddílů se sniţuje na tři. Ty vedou Jiří Samohýl s Josefem Skládalem a Dušanem Hamšíkem. Problémy s vedením ale nadále pokračují. Před rozpuštěním Junáka jiţ fungování celého střediska stojí na Františku Petlanovi, který je nejen vůdcem střediskovým vedoucím, ale i vedoucím okrsku, smečky vlčat a místopředsedou MV SČM a junáckým referentem OV SČM.71 5.2. Kmen Řvavých a veřejnost

Kromě pomoci při obnově republiky pamětníci hradišťského střediska vzpomínají především na dobrodruţné celodenní hry konané v Uherském Hradišti a okolí. Tyto hry byly inspirovány válkou a skauti pořádali zejména v během let 1945 a 1946. Cílem her zpravidla bylo proniknout z nedalekého Starého Města na určené místo v Hradišti a pronést tam kontraband. Tohoto úkolu se ujala jedna z druţin, zatímco velké mnoţství skautů a skautek čekalo ve městě a snaţilo se přenašeče zastavit. Tato hra pravidelně vzbuzovala rozporuplnou pozornost městské veřejnosti. V jednom případě museli zasáhnout četníci pro neoprávněné uţití četnické uniformy. Jindy naopak junáci vzbudili pozornost na náměstí, kdyţ mladí hoši tloukli „babičku s nůší“.72 Vedle těchto dobrodruţných her obnovili skauti i tradiční představení svého divadla. Ohlas nejen u skautů vzbudila premiéra muzikálu Werewolf a Karkulka, v němţ se jako ohlas dobových událostí odehrála scénka s rozbíjením atomu. Během

69

SOkA UH, fond: OV ČSM UH, inv. č. 1, kart. 1., fol. 16 – 19. SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti…, s. 45. Naopak Jaroslav Hrabec udává odchod z vedoucích funkcí jiţ v květnu 1946. HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 292. 71 Týţ, s. 290. 72 PETLAN, František: Jak rád bych si ještě jednou zahrál…,In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75. výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 140 – 141. 70

27

této scénky totiţ došlo k explozi bouchacích kuliček s třaskavou směsí, která byla tak silná, ţe způsobila ostrý poplach v nedalekých kasárnách. Vzápětí tedy na představení dorazila vojenská patrola, jeţ se domnívala, ţe jde o přepadení nějakou skupinou banderovců, které se v té době ještě pohybovaly na území republiky.73 Se skautským divadlem je spjatá i snaha o postavení nové vlastní klubovny. Díky velkému zájmu mládeţe o členství ve středisku jiţ Slovácká búda přestávala kapacitně stačit. Skauti si tedy vyhlédli pozemek na Hradební ulici, za někdejším hradišťským pivovarem, zpracovali projekt, ale neměli potřebné finance. Ty se posléze pokusili získat jak ţádostí o dotaci na příslušných úřadech tak svépomocí. Za tímto účelem nacvičili další divadelní představení, tentokráte s názvem Od psí boudy k mrakodrapu. Tento divadelní kus měl však ještě i druhý cíl. Skauti se snaţili vysvětlit a přiblíţit junácké myšlenky a jejich prospěšnost lidově demokratické veřejnosti. Pokoušeli se tak vylepšit svůj obraz u společnosti, která jiţ zaznamenávala negativní kampaň ze strany představitelů KSČ. Premiéra tohoto kusu se uskutečnila 29. března 1947 v přeplněné Redutě. I přes velký úspěch finance vydělané tímto představením a další podpůrnou činností zdaleka nemohli stačit na stavbu nové klubovny.74 Své naděje tak skauti vkládali do pomoci od úřadů. Té se ale nedočkali, neboť dříve byl hradišťský Junák jiţ podruhé rozpuštěn. Ostatně několik měsíců po představení a od podání ţádosti Přemysl Najbrt k plánu na stavbu klubovny poznamenal v kronice: „Protoţe slavný ouřad má asi tutéţ rychlost, jakou jezdí Vlárka, je jiţ téměř jisto, ţe nebudeme stavět. Musíme se tím více starat o tábor. I podali jsme si na Okresní péči ţádost a hned na 60 000 Kč, však oni nám cosi dají. Zatím máme jen kg. formulářů k vyplňování“75 Další významnou činností poválečného skautingu v Uherském Hradišti, bylo organizování veřejného programu na Den matek. Tyto oslavy se konaly jiţ v předválečném období a v květnu 1946 byly obnoveny. Skauti při této příleţitosti organizovali slavnostní průvod (obr. č. 2), různé soutěţe pro veřejnost včetně

73

ASP UH, fond: Ostatní, sign. M 216, středisková kronika kmene Řvavých a střed. Psohlavci, s. 13 – 14. Dále pak HRABEC, Jaroslav II. O skautském divadle v Uherském Hradišti, část II., období poválečné. Zpravodaj města Uherské hradiště č. 6, Uherské Hradiště 2011, s. 16. 74 ASP UH, fond: Ostatní, sign. M 216, středisková kronika kmene Řvavých a střed. Psohlavci, s. 41. 75 Tamtéţ, s. 46.

28

různorodých pouťových atrakcí. Šlo například o soutěţe v pojídání koláčů, rozbíjení hrnců a „divadelní dům hrůzy“, ve kterém byly scénicky předváděny různé mordy. Ostatně v dobové kronice se k této atrakci píše: „Zde byli tito více či méně váţení občané zastrašováni zdařilým řevem a vytím bratří skautíků a v plné tmě oslňováni světelnými efekty, ale téţ mokrým hadrem, podle toho, jak byli zájemci sympatičtí, aneb: po tmě kaţdá kráva černá.“ Nutno podotknout, ţe zvláště oblíbeným cílem této rozpustilosti byli neoblíbení učitelé malých skautíků. I tak byla atrakce velmi oblíbená a musela být „úředně uzavřena, aby se bratři dostali včas na táborák.“76 Oslavy Dne matek se poté pořádaly i následující 3 roky. Jak lze vyčíst z kroniky, úspěch této akce postupně upadal. V roku 1948 se v jejím rámci poprvé představila skautská slovácko-cikánská kapela „otce Holomka“, které primášoval budoucí významný cimbalista a vedoucí folklórního uskupení Hradišťan Jaroslav Čech. Následujícího roku byly oslavy pro skauty uţ jen pouhým stínem předchozích ročníků. Z připraveného programu nemohli kvůli změně místa vyuţít nachystaných tradičních atrakcí jako domu hrůzy či muzea kuriozit. Kdyţ po tomto debaklu měli skauti spoluorganizovat hradišťský Majáles, děsili se těchto chvil. Naopak si oddechli, kdyţ z jejich účasti na programu sešlo a pořádali pouze táborový oheň.77 Ostatně náladu této poslední „veřejné“ akce dokládá následující text z kroniky: „Oficiální program se odbýval kus vedle a pro větší zajímavost úplně potmě. A tak se vyhlíţející davy utěšovaly navštěvováním klubovny, kde SČM čepovalo víno, jakosti vcelku obstojné. Dětská to slavnost! Vivat!“78 V období od druhé poloviny roku 1947 provází činnost dlouhodobý úpadek morálky a členstva. V kronice se pravidelně poukazuje na nedostatek organizace a zmatky a omezuje se četnost zápisů. Nicméně v poúnorové době nadále pokračuje činnost oddílu včetně organizování letních táborů. 5.3. Založení střediska Jantar v Polešovicích

K jistému „obnovení“ Junáka v poválečném období došlo i v obci Polešovice. Před válkou zde sice neexistovalo oficiální středisko či oddíl Junáka, ale fungovala zde

76

Tamtéţ, s. 20. HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 296. 78 ASP UH, fond: Ostatní, sign. M 216, středisková kronika kmene Řvavých a střed. Psohlavci, s. 61. 77

29

v druhé polovině 30. let junácká hlídka. Její členové se ovšem na poválečném „obnovení“ samostatného střediska jiţ nepodíleli.79 První počátky snah o obnovení činnosti tak lze vysledovat do období těsně po válce. Podle vzpomínek Františka Petrţely byl hlavním iniciátorem zaloţení skautského střediska v Polešovicích Josef Schottl. Ten díky známostem s hradišťskými skauty získal kontakt na nejmenovaného skautského funkcionáře, který bydlel ve Starém Městě a u kterého proběhla první informativní schůzka. Tento funkcionář zajistil Stanislavu Hanáčkovi a Františku Petrţelovi účast na rádcovském kurzu kmene Řvavých na břestecké chatě80, který proběhl 22. – 25. července 1945.81 Mezitím se uskutečnila obnovující či spíše zakládající schůze skautské organizace v Polešovicích, a to 9. července 1945 v počtu 12 zájemců. Jejími iniciátory byli páter Stanislav Konečník – Kos, František Vaďura – Šerif, Zdeněk Basovník – Mik, František Bartošík a František Markytán a bratři Schottlové.82 Tito zájemci o vznik junáckého uskupení v obci sami o skautingu skoro nic nevěděli. Proto si pozvali na zakládající schůzi bzeneckého junáka bratra Štefla. Na této ustavující schůzi Junáka byl za vedoucího zvolen František Vaďura. Ten následně seznámil zúčastněné budoucí skauty s významem skautingu, jeho idejemi a způsoby praktické výchovy dětí a mládeţe. Josef Schottl byl zvolen zástupcem vedoucího a jednatelem. Zástupcem jednatele byl zvolen František Petrţela.83 Počátky existence tohoto střediska byly poměrně těţké i přes skutečnost, ţe vzniklo v době největší popularity Junáka. Přece jen obec Polešovice je obcí zemědělskou, kde většina dětí musela pomáhat rodičům při práci na hospodářství. Ostatně počáteční překáţky vystihuje dovětek Františka Petrţely k cestě na smluvený rádcovský kurz. Tehdy mu rodiče s ohledem na právě probíhající ţně jasně vysvětlili: „Udělej si to, jak chceš, ale tak, ať tě nikdo nevidí. Co si o tobě budou myslet? Byl to nepříjemný příkaz, který silně narušoval moje původní nadšení, ale mám-li říct pravdu,

79

Výjimkou byl Karel Masařík, který se stal okrskovým vedoucím Junáka ve Zlínském okrsku a v průběhu let 1946 a 1947 přispíval do časopisu polešovických junáků. 80 PETRŢELA, František: Jak jsem začal a hned skončil In: 9. července 1945 – 4. června 2005, pohled do historie skautingu v Polešovicích, edd. Zdeněk MÍŠA, Polešovice 2005, s. 3. 81 ASP UH, fond: Ostatní, sign. M 216, středisková kronika kmene Řvavých a střed. Psohlavci, s. 11. 82 Akela [= MÍŠA, Zdeněk ]: Jak to všechno začalo In: 9. července 1945 – 4. června 2005, pohled do historie skautingu v Polešovicích edd. Zdeněk MÍŠA, Polešovice 2005, s. 2. 83 SCHOTTL, Josef: Jak jsme začínali. První ustanovující schůze, Káně, roč. I., r. 1946, č. 7, s. 4.

30

v duchu jsem s rodiči souhlasil a opatrně jsem je ujišťoval, ţe to nějak udělám.“84 Rodiče dětí tak jen těţko chápali, ţe místo nedělní návštěvy kostela a pomoci na poli si děti vezmou něco z domácích zásob a v sobotu odpoledne vyrazí do chřibských hor. Nakonec pomohla angaţovanost místního pátera Stanislava Konečníka, který svou autoritou zaštítil činnost mladých junáků. Aby nové středisko bylo schopné fungovat, muselo si vychovat vedoucí, rádce druţin a taktéţ získat nováčky. Tímto směrem se ubírala počáteční činnost polešovických skautů. Za účelem získání dalších skautských vědomostí, kontaktovali skauti brněnského učitele a známého skautského činovníka Josefa Kratochvíla – Babyho. Ten pro ně uspořádal třídenní rádcovský kurz. Kromě toho navštěvovali členové různé junácké kurzy, jeţ se konaly v bliţším i vzdálenějším okolí.85 Po komunikaci s KV SČM ze dne 28. července 1945, jejíţ obsah pro nedochování pramenů není znám a registraci střediska ze dne 18. září 1945 následovala prezentace junácké činnosti, která nahrazovala náborovou činnost. Jak píše Zdeněk Basovník: „První náš podnik – Junácká výstavka – přitáhla k nám mnoho nováčků. A tak nás přibývalo a kmen rostl. Nemůţeme se ještě rovnat druhým oddílům, které existovaly před válkou. Snaţíme se ale dokázat, ţe i na venkově jsou a mohou být dobré junácké oddíly.“86 Po překonání těchto prvních překáţek, zaţilo středisko velký rozvoj a rozrostlo se do šesti oddílů. Tři oddíly – 2 chlapecké a 1 dívčí – sídlily v Polešovicích a další tři v sousedních obcích Nedakonice a Ořechov. 5.4. Činnost střediska Jantar do září 1946

Do povědomí místního obyvatelstva se polešovičtí junáci dostávali především obětavou prací a pomocí při obnově republiky. Jako příklad lze uvést ţádost MNV Polešovice o pomoc při vysazování lipové aleje z dubna 1946 a především pomocí při ţních toho roku. Vedení střediska tak v průběhu června vyhlásilo soutěţ o nejlepšího skautského brigádníka. Kaţdý člen střediska v rámci soutěţe měl pomáhat člen při polních, hospodářských nebo lesních pracích. Jejich činnost se zaznamenávala do průkazek a ti, kteří odpracovali nejvíc hodin, nakonec dostali odměnu. Hlavním cílem soutěţe bylo naplnění skautských myšlenek v praxi a taktéţ dodrţování 3. bodu

84

PETRŢELA, František: Jak jsem začal…, s. 3. Mik [= BASOVNÍK, Zdeněk ]: K 1. výročí zaloţení junáka v Polešovicích, Káně, roč. I., r. 1946, č. 7, s. 1. 86 Tamtéţ, s. 1. 85

31

skautského zákona. Ten říká, ţe skaut je prospěšný a pomáhá jiným. Vedení střediska tak při vyhlášení soutěţe především zdůraznilo nutnost pomoci vlasti a dostát skautskému slibu. I proto taky byly ze soutěţe vyloučeny děti hospodářů. I ty však byly nabádány k pomoci obci ve své volné chvíli po domácí práci. S tím, aby nemyslely na odměnu, nýbrţ na uţitečnost jejich práce.87 Tato soutěţ by mohla poukazovat na zapojení střediska do zemské skautské iniciativy Výstavba republiky 1946, kterou vyhlásila Zemská rada Junáka pro Moravu. Nasvědčuje tomu činnost a charakter akce, jenţ je totoţný s cílem výše uvedené iniciativy. Kromě pracovních brigád ukázali své kvality junáci veřejnosti zanedlouho znovu, a to během poţáru na konci léta 1946. V srpnu 1946 vypukl poţár „U Hrobařů“. Význačnou měrou k jeho uhašení tehdy přispěl i zasahující I. oddíl Junáka z Polešovic pod vedením bratra Františka Vaďury.88 Mimo těchto pro obec zásluţných činností uspořádali polešovičtí skauti v 13. – 14. července 1946 taktéţ veřejné střediskové závody vlčat a světlušek. Cílem těchto závodů bylo nejen procvičit skautské znalosti nejmladších členů střediska, nýbrţ i ukázat praktickou činnost organizace veřejnosti. Závody se proto konaly na místním fotbalovém hřišti.89 Na druhé straně pro neexistenci jiných pramenů nelze zjistit, jakou odezvu vůči skautům vyvolaly výše uvedené události u zastupitelů obce a veřejnosti. Lze snad jen předpokládat, ţe skautská činnost v průběhu léta 1946 ve prospěch obce tak poukázala na prospěšnost existence střediska v Polešovicích. 5.5. Vývoj střediska Jantar od podzimu 1946

V září 1946 došlo k první výrazně změně ve vedení polešovických skautů. Z důvodů, které nejsou známy, opustil řady polešovických junáků zakládající člen a zároveň vedoucí střediska František Vaďura. K této změně ve vedení se dochoval krátký text v místním skautském věstníku Káně. V něm se František Vaďura loučí s ostatními skauty, bilancuje svou činnost a především nabádá ostatní junáky, aby i

87

Sestry a bratři, Káně, roč. I., r. 1946, č. 7, s. 3. Mik [= BASOVNÍK, Zdeněk]: Víte, ţe…, Káně, roč. I., r. 1946, č. 9, s. 7. 89 Výsledky ze střediskových závodů v Polešovicích, Káně, roč. I., r. 1946, č. 8, s. 1. 88

32

nadále vytrvali a ţili skautskou myšlenkou.90 Novým vedoucím I. oddílu se stal bývalý zástupce oddílu Kamil Basovník – Suk.91 Podobnou změnou prošla i druţina Káňat z tohoto oddílu, která tvořila jeho základ a taky byla nejaktivnější druţinou střediska. Na rozdíl od jiných druţin Káňata vydávala věstník polešovických skautů příznačně pojmenovaný Káně. Zároveň pro ostatní druţiny a oddíly pravidelně pořádali táborové ohně nebo skautské besídky a výraznou měrou tak přispívali k činnosti celého střediska. Počátkem září však odchází z této druţiny její podrádce František Markytán, který odjíţdí mimo obec do zaměstnání. Stejná situace se opakuje i s bratrem Sasem, který jej měl zastoupit.92 Kdo jej v této funkci nahradil, není z důvodu nedochování pramenů známo. Období podzimu není jen dobou změn vedoucích a smutného loučení, ale i obdobím různorodé činnosti v podobě budování skautské knihovny, rukodělné střediskové soutěţe či příprav na vánoční besídku se slováckým reţisérem J. Černým. V průběhu října či listopadu taktéţ vítají polešovičtí skauti mezi sebe další členy, z nově zaloţeného oddílu v Tučapech.93 Jakou činnost vyvíjelo středisko po vánocích 1946 nelze z důvodů nedochování pramenů zjistit. Z několika dochovaných čísel střediskového časopisu v letech 1947 – 1948 tak lze vyčíst jen velmi málo informací. Začátkem léta 1947 oslavilo polešovické středisko dva roky své existence. U této příleţitosti tak Zdeněk Basovník bilancuje činnost střediska po dvou letech jeho existence. Přitom děkuje jiţ několikrát zmíněnému páteru Stanislavu Konečníkovi za jeho obětavost i podporu a zároveň hodnotí činnost nedávno vzniklého střediska velmi kladně: „můţeme se postavit hrdě vedle starších oddílů, jako rovný s rovným…“94 Během tohoto léta se taktéţ uskutečnily tábory jednotlivých oddílů. Z dochovaného materiálu také lze vyčíst, ţe II. oddíl Junáka Polešovice uskutečnil týdenní tábor na chatě polešovických junáků, na „Ranči“ v prostředí stříbrnických pasek. Šlo přitom o první tábor tohoto oddílu. Další tábor, o kterém se dochovaly zmínky, je tábor I. oddílu Polešovice. V rámci tohoto tábora přitom skauti zjistili výskyt kůrovce v chřibských

90

VAĎURA, František: Sestry a bratři, Káně, roč. I., r. 1946, č. 9, s. 2. Halooooooo, Káně, roč. I., r. 1946, č. 9, s. 9. 92 Opět soutěţ, Káně, roč. I., r. 1946, č. 8, s. 7. 93 Vítáme, Káně, roč. I., r. 1946, č. 11, s. 3. 94 Mik [= BASOVNÍK, Zdeněk]: Dva roky práce, Káně, roč. II., r. 1947, č. 7, s. 1. 91

33

lesích. Ten nahlásili příslušným lesním správám v Osvětimanech a Buchlovicích spolu s nabídkou pomoci při vymýcení tohoto škůdce. Tato iniciativa ovšem zůstala ze strany úřadů bez odezvy.95 Poslední tábor, o kterém se dochovala zmínka, uskutečnil oddíl z Nedakonic ve dnech 19. – 24. července 1947. Z další skautské činnosti během roku 1947 lze uvést uspořádání sbírky na Českou sociální pomoc. V této sbírce polešovičtí skauti vybrali 865,- Kč.96 Taktéţ oddíl skautů z Nedakonic se věnoval obecně prospěšné činnosti. V průběhu léta dvakrát uspořádal sběr starých textilií a pomáhal při ţňových pracích.97 Další dochované zprávy o činnosti střediska jsou aţ z počátku revolučního roku 1948. Koncem ledna uspořádalo středisko pro veřejnost týdenní výstavu o své činnosti v prostorách hasičského skladiště v Polešovicích. Cílem bylo především informovat veřejnost o činnosti a ukázat velké mnoţství různorodých skautských výrobků ze střediskové soutěţe. Brzy po této výstavě následovala však smutná událost nejen pro celé středisko. Dne 18. března zemřel jeden ze zakládajících členů střediska, teprve dvacetiletý Josef Obdrţálek.98 Vedení střediska taktéţ věnovalo pozornost právě probíhajícím změnám ve vedení státu i diskusi o dalším směřování Junáka v souvislosti s chystaným celonárodním sjezdem Junáka ve Zlíně. Poukazuje na to přetisknutí výňatku z řeči zemského náčelníka Junáka bratra Ulbrichta na zemském sněmu, konaném 26. ledna 1948, ve kterém informoval o nutnosti vydrţet v práci za junáckou myšlenku a nenechat se nikterak ovlivnit nepřátelstvím a osočováním z různých stran. Dále pak bratr Ulbricht vyzval k pořádání táborů tam, kde lze pomoci prací republice.

99

V otisknutém textu,

však nejsou ţádné informace okolo sporu o Junácký manifest a jeho zamítnutí tímtéţ sněmem.100 Jakým způsobem vedení střediska zareagovalo na tuto řeč a události okolo schvalování Junáckého manifestu a únorové revoluce, však není známo. V létě 1948 se ještě podařilo uspořádat středisku tábor v Jeseníkách. Pamětník Zdeněk Míša vzpomíná: „My jsme ještě v 48 odjeli tábořit na Slezkou Hartu, prostě na

95

Víte, ţe, Káně, roč. II., r. 1947, č. 7, s. 10. Tamtéţ, s. 10. 97 Nedakonice hlásí, Káně, roč. II., r. 1947, č. 7, s. 1. 98 Parte, Káně, roč. III., r. 1948, č. 2, s. 1 99 Výňatek z řeči náčelníka ZJU br. ppl. Ulbrichta na zemském sněmu, Káně, roč. III., r. 1948, č. 2, s. 5. 100 Junácký manifest, byla verze skautského zákona, podporující programové body KSČ. Tento manifest byl na Českém zemském sjezdu přijat, Moravský a Slezský sjezd manifest zamítl. V té době si jiţ skauti uvědomovali nebezpečí hrozící ze strany KSČ. 96

34

zelené louce jsme postavili tábor a tam jsme si odtábořili 14 dnů a pak uţ to šlo ke konci.“101 Taktéţ nejsou dochovány další zprávy o činnosti střediska, ačkoliv ještě nějakou dobu existovalo. 5.6. Středisko prvních moravských Junáků v Uherském Brodě v poválečném období

V Uherském Brodě proběhla obnova Junáka velmi rychle a s velkým úspěchem. Ihned po osvobození města jiţ v prvních květnových dnech 1945 začala obnova a mohutný rozvoj uherskobrodského Junáka. V průběhu června 1945 bylo zaloţeno středisko, jeţ navázalo na původní sbor brodských junáků a které jiţ před prázdninami 1945 mělo 5 chlapeckých oddílů, 1 smečku vlčat a dívčí oddíl. Celkový počet členů se jiţ před prázdninami tak pohyboval okolo 250.102 Součástí tohoto rychlého obnovení střediska byl i vstup dvou oddílů, které aktivně fungovaly během okupace do obnoveného střediska. Šlo o I. oddíl Junáka v Uherském Brodě, jehoţ vedoucím byl po dobu okupace Josef Ondra. Ten v dokumentech Eduarda Pegřimka uvádí, ţe byl vedoucím I. oddílu i během poválečného období. Naproti tomu v střediskovém časopise Vatra je Josef Ondra uváděn pouze jako oddílový zpravodaj I. oddílu a druţinový rádce. Vedoucím oddílu tak nejspíše byl Oldřich Šabršula, jak se uvádí ve střediskovém časopise a taktéţ i v kronice I. oddílu.103 Druhým oddílem byl odbojový V. oddíl Junáka v Uherském Brodě pod vedením Jiřího Křivánka. Tento oddíl sice do obnoveného střediska vstoupil aţ v polovině srpna 1945, nicméně velmi rychle se zařadil a ještě v průběhu léta 1945 uspořádal tábor. Podobně rychle vznikaly a rozvíjely se i další oddíly: II. chlapecký oddíl pod vedením M. Kočky, III. chlapecký oddíl pod vedením Roberta Kalivody. IV. oddíl vedl Miroslav Metelka. Vedoucí střediska není znám, avšak vedoucím okrsku se stal zkušený uherskobrodský činovník Vladimír Stojan.104 Před prázdninami 1945 vznikl taktéţ oddíl skautek v Uherském Brodě. Myšlenka na zaloţení dívčího oddílu vzešla hned po 9. květnu 1945. Její praktické

101

MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012. Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-012. Dále pak: ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 37, kronika IV. oddílu, nestránkováno. 103 Ve funkci zpravodaje oddílu je Josef Ondra uveden v: Naše zprávy, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 1, s. 11. Jako druţinový rádce je uveden v: Starý Havran [=STOJAN, Vladimír ]a kol.: Naše začátky, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 2, s. 13. Dále pak: ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 104 Starý Havran[=STOJAN, Vladimír ] a kol.: Naše začátky, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 2, s. 13. Dále pak: Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-010 – 1-012. Dále pak: ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 37, kronika IV. oddílu, nestránkováno. 102

35

provedení ovšem naráţelo na překáţku v podobě nalezení oddílové vedoucí. Během měsíce se však podařilo tento problém vyřešit, kdyţ se role oddílové vedoucí nakonec zhostila Zdenka Černocká. Ta uspořádala 13. června seznamovací schůzku a společně s dalšími 18 děvčaty zaloţila I. dívčí oddíl v Uherském Brodě, který tvořil základ budovaného dívčího skautského střediska. Prvotní činnost se tak zaměřovala na výchovu dívek v rádkyně a budoucí vedoucí jednotlivých oddílů. Ihned po letních prázdninách pak byl 4. září oddíl rozdělen na tři samostatné oddíly a jednotlivé dívky poté zastávaly funkce oddílových vedoucích a druţinových rádkyň.105 V poválečné době pod uherskobrodské středisko spadaly i oddíly, které vznikaly v bliţších i vzdálenějších obcích, jako jsou Šumice, Bojkovice, Starý Hrozenkov, Bylnice, Rudice. Venkovské oddíly se na rozdíl od uherskobrodských oddílů potýkaly především s nedostatkem vedoucích, skautských znalostí a musely překonávat počáteční nedůvěru místního obyvatelstva. První překáţka šla překonat poměrně snadno díky obrovskému nadšení všech junáků. Díky pomoci vedoucích z uherskobrodských oddílů, kteří pro ně uspořádali rádcovské kurzy,106 se rychle podařilo zkvalitnit vedení šumických oddílů a vštípit místním zájemcům zásady junácké výchovy. Vysoké nadšení veřejnosti pro junáckou myšlenku v poválečném období a kontinuita starších skautských vedoucích společně s nadšenými mladými činovníky byly

důvodem

pokračování

úspěšného

rozšiřování

střediska.

V časopise

uherskobrodských Junáků Vatra se píše, ţe koncem října 1945 existovalo v uherskobrodském okrsku 16 junáckých oddílů a 6 dívčích oddílů.107 Zásadní otázkou fungování jednotlivých oddílů bylo zajištění kluboven a zázemí. Z počátku vyuţívali skauti z celého střediska jako své klubovny prostory dvora hostince u Váhalů. Schůzky se proto konaly pouze oddílové a bylo moţno je konat především za dobrého počasí. V průběhu letních měsíců tak nevadilo, ţe nebyly k dispozici vlastní klasické klubovny pro jednotlivé oddíly. Pro velký zájem o členství v organizaci bylo nutné zajištění dalších klubovních prostor. Dokládá to zápis z kroniky III. chlapeckého oddílu: „Bratrem okrskovým velitelem je vydáno heslo: Kaţdý oddíl svou klubovnu. Podařilo se nám ji získat v budově ţidovské školy. Opravili jsme ji, jak

105

Starý Havran[=STOJAN, Vladimír ] a kol.: Naše začátky, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 2, s. 14. Dále pak: ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 21, kronika dívčího oddílu, s. 1-26. 106 Víte ţe, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 3, s. 10. 107 Tamtéţ, s. 10.

36

jen to bylo moţné a ihned jsme plnou měrou vyuţívali pohostinství nového junáckého domova.“108 Tuto podmínku se dařilo alespoň z počátku naplňovat, neboť jednotlivé oddíly si postupně pronajímaly své vlastní klubovny. Ostatně v uherskobrodské Vatře se píše, ţe někdejší silně bombardovaná ţidovská čtvrť by se mohla přejmenovat na čtvrť Junáckou, poté co se zde usídlily všechny městské oddíly.109 Mimo klubovny bylo pro činnost skautů důleţité zajistit si co nejdříve nějaké prozatímní tábořiště. V tomto případě se junákům podařilo získat od MěNV v Uherském Brodě do své správy chatky po odchodu vojáků Rudé armády v nedalekém lese v Rubaniskách. Tím získali prostor jak pro uspořádání krátkodobých táborů jiţ od léta 1945, tak i zázemí do dalších let.110 Jiţ

výše bylo

naznačeno, ţe na

rozdíl od ostatních středisek na

Uherskohradišťsku nemělo uherskobrodské středisko krizové problémy s nedostatkem vedoucích. I uherskobrodští skauti se ale museli vyrovnávat s častou obměnou poválečného sboru vedoucích jednotlivých oddílů. Původní vedoucí chlapeckých oddílů totiţ často během let 1945 – 1946 odcházeli studovat, nebo na vojnu. O těchto změnách informují zápisy v kronikách jednotlivých oddílů i krátké zprávy ve Vatře. V průběhu podzimu a zimy 1945 tak došlo ke změnám vedoucích hned ve třech oddílech. Vedení II. chlapeckého oddílu Uherský Brod převzal po bratru Kočkovi Josef Huráb a vedení III. chlapeckého oddílu převzal Liboslav Švach po Robertu Kalivodovi. K výměně došlo také ve vedení V. chlapeckého oddílu. Zde se ujal funkce vedoucího okrskový vedoucí Vladimír Stojan.111 Pro udrţení dostatečného počtu kvalitních vedoucích a rádců tak bylo nutno pravidelně konat rádcovské a vůdcovské kurzy. První tyto kurzy se uskutečnily v během léta 1945. Poté následoval od 8. do 14. října týdenní kurs pod vedením Jiřího Křivánka. Ten absolvovali rádcové I., II. a V. chlapeckého oddílu v Uherském Brodě.112 1. listopadu proběhl instruktorský kurs branné výchovy pro vedoucí a rádce střediska Uherský Brod. Tento kurz vedli Liboslav Švach, pozdější vedoucí III. chlapeckého oddílu v Uherském Brodě a por. v záloze Jaroslav Černý. Výcviku se zúčastnilo celkem

108

ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 36, kronika III. oddílu, nestránkováno. Víte, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 5, s. 11. 110 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 36, kronika III. oddílu, nestránkováno. 111 Víte, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 5, s. 10. 112 Víte ţe, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 3, s. 10. 109

37

41 vedoucích a rádců uherskobrodského střediska. V průběhu podzimu a prosince taktéţ proběhly dva kurzy pro vedoucí dívčích oddílů.113 Všechny výše uvedené kurzy byly nejen nutné na zkvalitňování práce a zajištění vedoucích a rádců, nýbrţ slouţily i jako příprava na činovnické zkoušky vedoucích, které proběhly v polovině ledna 1946 v Napajedlích a Uherském Brodě.114 Organizace těchto rádcovských kurzů probíhala i v následujících letech. 5.7. Reorganizace střediska a činnost do roku 1948

I kdyţ se pomocí výše uvedeného systému kurzů dařilo postupně vychovávat nové rádce a vedoucí, bylo potřeba velkého mnoţství rádců a vedoucích, kteří svou prací udrţovali středisko a uherskobrodský okrsek v chodu. Na rozdíl od uherskohradišťského okrsku, který postihl problém se stabilním s obsazením této pozice ve vedení, v Uherském Brodě pozici vedoucího okrsku zastával zkušený skautský činovník Vladimír Stojan. Ten byl také počátkem roku 1946 na II. junáckém sjezdu v Praze zvolen do náčelnictva nově zřízené Zemské junácké rady pro Moravu jako místonáčelník pro Masarykovu a Hanáckou oblast.115 K další změně ve vedení na vyšších úrovních, jeţ se dotkla uherskobrodských skautů, došlo 1. prosince 1946. Na tento den byla svolána oblastní schůze všech činovníků v oblasti, kteří měli zvolit nové oblastní vedení po odstoupení dosavadního velitele Vladimíra Tománka. Novým velitelem oblasti byl poté zvolen Josef Fuksa z Hodonína a jeho zástupcem Liboslav Švach z Uherského Brodu, který byl taktéţ pověřen funkcí oblastního propagačního zpravodaje.116 Kromě změn na zemské a oblastní úrovni došlo taktéţ ke změnám na úrovni uherskobrodského okrsku a střediska. Zda bylo příčinou této reorganizace právě zvolení okrskového a střediskového velitele Vladimíra Stojana do pozice zemského místonáčelníka, nebo Liboslava Švacha do pozice zástupce oblastního vedoucího nelze pro neexistenci pramenů, nikterak prokázat. Kaţdopádně v průběhu let 1946 – 1947 postupně několik uherskobrodských oddílů zaniklo nebo se sloučilo s jinými. V materiálech od Eduarda Pegřimka se uvádí, ţe roku 1947 mělo uherskobrodské středisko celkem 17 oddílů a bylo nutné jej z organizačních důvodů rozdělit na tři

113

Víte, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 5, s 9 – 10. Tamtéţ: s. 10. 115 Organisace Junáka v zemi, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 7, s. 4. 116 ŠEDÝ HAD [= ŠVACH, Liboslav ]: Nový oblastní velitel, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 11, s. 3. 114

38

samostatná střediska. Novými vedoucími jednotlivých středisek se stali Liboslav Švach pro chlapecké středisko Uherský Brod – město, Štěpánka Macková pro dívčí středisko Uherský Brod – město a Jaroslav Černý pro koedukované středisko Uherský Brod – venkov.117 Výše uvedená informace o rozdělení v roce 1947 ovšem nemusí být zcela přesná. Dochoval se totiţ zápis v kronice dívčího oddílu v Uherském Brodě ze dne 11. června 1946, ve kterém je zmíněna existence II. samostatného střediska jiţ v onom roce: „… zároveň s tímto novým deníkem, začíná pro naše II. středisko v Uherském Brodě nový ţivot.“118 To by mohlo ukazovat na rozdělení střediska jiţ před rokem 1947. Na druhou stranu, v kronice je v témţe zápisu uvedeno sloučení všech tří uherskobrodských dívčích oddílů do oddílu jediného. To jsou však jediné zmínky o reorganizaci uherskobrodského střediska k roku 1946, včetně zaloţení, resp. existence více středisek. Uherskobrodský skautský časopis Vatra se o těchto organizačních změnách v letech 1946 – 1947 taktéţ nezmiňuje a registrační listy se nedochovaly. Proto nelze přesně určit, kdy došlo k reorganizaci na více středisek. Na jaře 1946 si mohli skauti ověřit své skautské znalosti a schopnosti během nové konaného Svojsíkova závodu. Šlo o nový závod pojmenovaný po zakladateli československého skautingu A. B. Svojsíkovi a skládal se za tří kol. Přípravě na tyto závody a účasti na nich se podřídila většina činnosti v oddílech. Jak poznamenal zemský místonáčelník Vladimír Stojan v úvodníku 8. čísla uherskobrodské Vatry: „Zde se prokáţe a projeví, na jakých základech je oddíl stavěn, jak široce i hluboce zabírá činnost vedoucích, rádců i všech členů oddílu. Jistě jsou rozdíly, a moţná i značné, ale to je věc zcela přirozená… to vše nás, ale neodradí a nezeslabí naši snahu dosáhnout místa co nejlepšího, pokusit se podle svých sil a moţností získat co nejvíce bodů neztratit ţádnou disciplínu.“119 První okrskové kolo bylo rozděleno na dvě části; spolu závodili skauti z Uherského Brodu, Nezdenic, Šumic, Bojkovic, Rudic, Luhačovic a Valašských Klobouků. Jako nejlepší se v tomto kole ukázali skauti z II. chlapeckého oddílu a V. chlapeckého oddílu v Uherském Brodě, ze skautek potom děvčata z I. dívčího oddílu

117

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-012. ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 21, kronika dívčího oddílu, s. 51. 119 STOJAN, Vladimír: Letošní závody. Vatra, roč. I., r. 1946, č. 8, s. 1. 118

39

v Luhačovicích a I. dívčího oddílu v Uherském Brodě.120 Hlídky těchto oddílů postoupily do oblastního kola závodů, které se konaly 20. června 1946 v Uherském Brodě. V oblastním kole Masarykovy oblasti se závodů zúčastnilo 12 chlapeckých hlídek a 6 dívčích hlídek. Přičemţ pro nedodrţení věkové hranice bylo 5 chlapeckých hlídek vyřazeno a závodilo tak mimo soutěţ. Závody poté vyhrála hlídka II. chlapeckého oddílu z Uherského Brodu a I. dívčí oddíl ze Zlína. Hlídky těchto oddílů postoupily společně s hlídkami, jeţ se umístily na druhém místě do celostátního kola závodů. 121 Celostátní kolo Svojsíkova závodu, do kterého postoupila mimo jiné i hlídka uherskobrodských junáků, se konalo 28. – 29. září v Praze a v Horních Počernicích za přítomnosti světové náčelní dívčího skautingu a manţelky jednoho ze zakladatelů skautského hnutí lady Olave Baden-Powell. Reprezentační hlídka Masarykovi oblasti, jeţ se skládala ze skautů II. chlapeckého oddílu Uherský Brod a I. oddílu Baťov se umístila na 11. místě z 28. Dívčí hlídka se skládala ze skautek IV. oddílu Zlín a I. oddílu Luhačovice získala 12. místo z 20. Obě dvě hlídky tak dosáhly velkého úspěchu. Pro uherskobrodské skauty byl tento úspěch především důkazem kvalitní vnitřní práce v oddílech a skautské činnosti. Mimo Svojsíkův závod se zúčastnili uherskobrodští skauti taktéţ závodu pořádaného jednotou československého Orla v Uherském Brodě, který se konal 14. dubna 1946. Šlo o takzvaný Jarní běh, memoriál Antonína Hrubého. Junáci ovládli především kategorii dorostenců, kterou vyhrál „Jim“ z VI. chlapeckého oddílu Uherský Brod a za ním se v následujících 4 místech umístili další tři junáci.122 V květnu 1946 došlo také k zajímavému setkání s Františkem Elstnerem, jedním ze zakladatelů československého skautského hnutí a známým cestovatelem. Ten pro uherskohradišťské a uherskobrodské skauty uspořádal ve dnech 7. – 8. května přednášky s poznatky ze svých cest na téma V malém voze napříč Argentinou, která byla doprovázena barevným filmem. O pár dní později ve dnech 10. – 11. května uspořádalo vedení uherskobrodského střediska pro členy filmový víkend. Během tohoto

120

STARÝ HAVRAN [= STOJAN, Vladimír]: Kolem Svojsíkova závodu, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 9, s. 5 – 6. 121 Svojsíkův závod, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 10, s. 7. 122 Praha, ústřední Svojsíkův závod, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 10, s. 2. Dále pak: Hovoří Vatra, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 9, s. 12.

40

víkendu promítlo vedení svým členům několik filmů včetně nejmenované komedie s Charliem Chaplinem.123 Vrcholem činnosti poté bylo uspořádání tradičních letních táborů. Během léta 1946 uherskobrodské středisko uspořádalo tři tábory. Skauti se rozdělili na dvě skupiny, přičemţ první skupina tábořila od 26. června do 19. července pod vedením Roberta Kalivody a Metelky na řece Oslavě u Kamenné na Vysočině. Druhá skupina vedená Liboslavem Švachem tábořila ve stejném termínu nedaleko Uherského Brodu v údolí Drietomice u St. Hrozenkova a na konci tábora zde byla vystřídána táborem skautek pod vedením Zdenky Černocké.124 Od podzimu 1946 začala být vlastní činnost uherskobrodského okrsku a střediska nově organizována, více centralizována a ovlivněná celorepublikovým vývojem hnutí. O této změně ovšem neinformují oddílové kroniky, které ve většině případů přestaly být vedeny, nýbrţ uherskobrodská Vatra. V úvodníku 10. čísla tohoto časopisu totiţ Liboslav Švach kromě zhodnocení táborů taktéţ vytyčil směr činnosti v následujícím roce, tj. dokončení prvního stupně skautské zdatnosti a připojení se k junácké dvouletce.125 Hned v následujícím čísle se problematice junácké dvouletky věnoval vedoucí okrsku a zemský místonáčelník Vladimír Stojan. Ten vytyčil cíle dvouletky v podobě: „…dosáhnout úrovně předválečné a ještě trochu více. Počtem jsme vzrostli, ale nyní musíme všichni dbát a přičinit se, aby i kvalita se zlepšila, abychom dohnali, o co nás okupace ochudila.“126 Praktická podoba tohoto zkvalitnění nabrala podobu pravidelného jedno aţ dvouměsíčního podrobně rozpracovaného plánu činnosti pro jednotlivé oddíly na okrsku. Liboslav Švach, autor těchto pracovních plánů, k nim poznamenal, ţe vznikly za účelem usměrnění činnosti v oddílech, které si plány měly přizpůsobit svým poměrům. Ke konci měsíce poté měly jednotlivé oddíly vypracovat hlášení o činnosti a plnění plánu.127 Šlo však především o rozvedení standardní skautské činnosti. V dalším čísle Vatry byl rozveden modelový příklad vedení druţinové schůzky. Ten tak mohl slouţit především rádcům jednotlivých druţin jako návod na sestavování programu 123

Hovoří Vatra, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 9, s. 13. Okrsková kronika, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 10, s. 13. 125 ŠEDÝ HAD [= ŠVACH, Liboslav ]: Doma, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 10, s. 1. 126 STARÝ HAVRAN [= STOJAN, Vladimír ]: Junácká dvouletka, Vatra, roč. 1946/1947., r. 1946, č. 11, s. 2. 127 ŠEDÝ HAD [= ŠVACH, Liboslav ]: Pracovní plán druţinových schůzek na prosinec, Vatra, roč. 1946/1947., r. 1946, č. 11, s. 6 – 7. 124

41

jednotlivých schůzek. Není zcela zřejmé, do jaké míry byly tyto plány skutečně realizovány. Tyto pracovní plány nám ukazují, jakým směrem se ubírala skautská činnost v průběhu následujícího roku. Jiné zprávy o činnosti v průběhu roku 1947 uţ Vatra neobsahuje a mlčí taktéţ kroniky. To by mohlo poukazovat na problémy v existenci střediska. Tyto domněnky ale lze vyvrátit. V dokumentu o činnosti střediska od roku 1945 do roku 1950 od Eduarda Pegřimka se píše o pořádání divadelních loutkových představeních a o dětských promítacích dnech a taktéţ je v nich obsaţena věta: „Práce jiţ běţela pěkně.“128 Tato zmínka tak naopak poukazuje na stabilizovanou činnost střediska. Podobně nelze za známku nečinnosti povaţovat i absenci střediskových zpráv v uherskobrodské Vatře. Ta totiţ nyní byla zpravodajským periodikem celé Masarykovy oblasti, a tím došlo i ke změně obsahu tohoto časopisu. Na zprávy o činnosti uherskobrodského střediska se tak nyní nedostávalo místa. Dalším nepřímým ukazatelem trvající standardní činnosti je taktéţ poukázání na probíhající debatu a následné odmítnutí začlenění Junáka do ČSTV s tím, ţe Junák není tělovýchovná organizace.129 Nelze tedy říct, ţe by v průběhu roku 1947 uherskobrodské skauty postihla krize, naopak výše uvedené skutečnosti poukazují na přetrvávající činnost střediska. Zmíněný boj o zařazení Junáka do ČSTV a politický vývoj v republice nicméně blíţící se krizi naznačovaly. 5.8. Uherskobrodští skauti a veřejnost

Podobně jako většina skautských organizací se i uherskobrodští skauti těšili oblibě veřejnosti v poválečném období. Mohli totiţ navázat na období předválečné i okupační činnosti a nemuseli překonávat nedůvěru nově vznikajících venkovských oddílů, jako například skauti v Polešovicích. Naopak svou výraznou činností při obnově republiky si vydobyli uznání úřadů i obyvatelstva. O jednotlivých činnostech poměrně podrobně informuje uherskobrodský skautský

časopis

Vatra,

který

taktéţ

přetiskl

několik

drobnějších

článků

z Uherskobrodského zpravodaje. Tento časopis, vedený za redakce Liboslava Švacha, taktéţ tvořil základní informační kanál nejen pro skauty uherskobrodského okrsku, nýbrţ i místní veřejnost a taktéţ pro skauty z celé republiky. Měsíční náklad se

128 129

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-012. ULBRICHT, Eduard: Boj o Junáka Vatra, roč. 1946/1947., r. 1947, č. 12, s. 4.

42

pohyboval okolo 500 výtisků a od prosince 1946 byl ustanoven organizačním časopisem 24. Masarykovy oblasti (tj. oblast Moravského Slovácka) a od 1. ledna 1947 zároveň i jako hlasatel 6. oblasti Jindřicha Šimánka (tj. oblast Jindřichohradeckou). První výraznou veřejnou činností po osvobození byly pravidelné brigádní a sběrové akce. Těmi si skauti jednak zajišťovali finanční prostředky na pořádání táborů a jednak plnili svou vlasteneckou povinnost a dokazovali svou prospěšnost. Mezi takovéto činnosti, patřila především výpomoc při zajištění kamene na opravu silnice a mostu přes řeku Olšavu směrem od Uherského Brodu na Šumice (obr. č. 4). V dobové kronice III. chlapeckého oddílu se píše: „19. srpna nastoupilo 5 našich bratrů našeho oddílu na střediskovou akci: Nemanifestujeme – pracujeme. Nabídli jsme své síly při odklizování šumického mostu, při dobrovolném nedělním nasazení.“130 Celkem se akce zúčastnilo 19 junáků z různých oddílů. V rámci této práce skauti vyčistili koryto řeky od kamení, jeţ se mělo pouţít na cestu. Přitom šlo o 9000 kg, coţ byl materiál na vyštěrkování 15 metrů silnice o šíři 6 metrů.131 Další z pracovních brigád junáků se konala 21. října 1945. „…v neděli, zúčastnili se skauti a skautky pracovní povinnosti, moţno říci v plném počtu. Skautky dostavili se úderem 13. hodiny na Mariánské náměstí s rýči, lopatami, krompáči a motykami a ty malé nejmladší skautky byly pod jejich tíhou celé strhané. Ale přišli a pracovaly! Byl radostný pohled na čile pracující, lopotící se zakopáváním protileteckých krytů, které uţ doufáme, nikdy nebudeme potřebovat.“132 Takto popisuje brigádu dobová kronika dívčího oddílu. Tohoto dne junáci ve spolupráci s ostatními tělovýchovnými organizacemi (Sokol, Orel) pracovali na zasypávání městských protileteckých krytů (obr. č. 5). Této akce se zúčastnilo přes 300 skautů a skautek a celkem odpracovali na 1200 hodin. Zatímco většina skautů pracovala na zasypávání protileteckých krytů, skautky z II. dívčího oddílu prováděly čistící práce městských chodníků.133 Krom těchto brigád organizovali skauti po domluvě s příslušnými představiteli MěNV v Uherském Brodě různé sbírky. Ve dnech 28. – 30. září tak skauti zorganizovali finanční sbírku na vybudování Slováckého divadla. V této poměrně úspěšné sbírce bylo

130

ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 36, kronika III. oddílu, nestránkováno. Nemanifestuje – pracujeme!, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 7, s. 5, dále pak: Tisk o junácích, Vatra roč. I., r. 1945, č. 1, s. 7. 132 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 21, kronika dívčího oddílu, s. 35. 133 Nemanifestuje – pracujeme!, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 7, s. 5. Dále pak: Víte, ţe, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 3, s. 10. 131

43

vybráno celkem 52 255 Kčs.134 Robert Kalivoda z III. chlapeckého oddílu k této sbírce v kronice poznamenal: „Zapojujeme se do akce Junáci Slováckému divadlu. Náš oddíl provádí sbírku na nivnické čtvrti, válkou nejvíc poškozené, ale s výsledkem 2745,50 Kčs!“135 Jako odměnu za uspořádání sbírky si v průběhu října několik uherskobrodských junáků zahrálo v divadelním představení Slováckého divadla ve hře Zázračný kov.136 Koncem října poté uherskobrodské oddíly provedli z pověření MěNV další sbírku. Tentokrát šlo o sběr protileteckého nářadí pro účely hasičského sboru města. Nutno podotknout ţe tentokrát se sbírka nesetkala s úspěchem a pochopením obyvatelstva jak o sbírce informuje Vatra. Naopak poměrně úspěšná sbírka proběhla v květnu 1946. Tehdy se uherskobrodští junáci jali sbírat plechovky UNRRA a celkem nasbírali na tři vozíky tohoto sběrného odpadu.137 Většina výše uvedených sbírek a pracovních brigád byla pořádána střediskem samostatně, maximálně v koordinaci s MěNV v Uherském Brodě a uherskobrodským skautským okrskem. Od dubna 1946 se ovšem některé oddíly na okrsku zúčastnily skautské akce Výstavba republiky 1946. Šlo o závod jednotlivců, oddílů a středisek o největší výpomoc v zemědělském sektoru. Ostatně Vladimír Stojan v jednom z čísel Vatry k soutěţi napsal: „Chceme tím prokázat, ţe Junák chápe potřebu doby, nutnost dosáhnout nejlepších výsledků pro výţivu našeho lidu, ale i chápe své poslání o sblíţení města s venkovem, sblíţení zemědělců s junáckým hnutím a také význam zemědělských prací, pro tělesnou a mravní výchovu hochů a dívek. A tu mají zvláštní příleţitost oddíly Junáka na vesnici, aby rozváţným, vhodným a plánovitým rozvrţením pomoci a prací nejen pomohli ke zvýšení úrovně výţivy, ale i ku zlepšení vztahu venkova k junáckému hnutí.“138 Jak lze vyčíst, závody byly určeny především venkovským oddílům. Primárním cílem akce byla pomoc při zajištění potravy, neboť během prvních poválečných let se nad republikou reálně vznášela hrozba nedostatku potravin a s tím spojeného případného hladomoru. Sekundárním cílem byla podpora venkovských oddílů, které si tímto způsobem měli získat oblibu a uznání v obci. Venkovské oddíly se totiţ mnohdy musely potýkat s mnohem většími předsudky vůči své existenci neţ oddíly městské. 134

ŠEDÝ HAD [= ŠVACH, Liboslav]: Výsledek sbírky pro Slovácké divadlo, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 2, s. 17. 135 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 36, kronika III. oddílu, nestránkováno. 136 Víte, ţe…, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 3, s. 10. 137 Tamtéţ, s. 10. Dále pak: ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 138 STARÝ HAVRAN [= STOJAN, Vladimír]: Letošní závody, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 8, s. 1 – 2.

44

Další dochovaná informace týkající se akce Výstavba republiky 1946 je otisknuta ve zpravodajství 11. čísla Vatry. Zde je otisknut výtah z nedochované konečné zprávy o této akci, ve kterém se píše ţe: „na okrsku bylo odpracováno junáckou mládeţí 31314 hodin.“ Největší výkon podal oddíl z obce Záhorovice, který odpracoval 8705 hodin.139 Výsledky dalších okrsků Masarykovi oblasti nebyly do dne vydání známy. Vzhledem k faktu, ţe okresní archiv Junáka se nedochoval, nelze zjistit mnoţství odpracovaných hodin u jiných středisek a tyto poté vzájemně porovnat. Dále je nutno se ještě zmínit o další brigádní akci „20 milionů hodin republice.“ Tato akce byla součástí jiţ probíhající tzv. Junácké dvouletky a měla manifestovat především vlastenectví Junáka a ochotu pomoci. V případě uherskobrodského střediska se dochovala jediná zpráva, ve které byli skauti v rámci oblastního měsíčníku informováni o vyhlášení akce a jejím průběhu. Jakým způsobem a intenzitou se do akce zapojili, jiţ známo není.140 Jinou veřejnou činností a prezentací Junáků bylo ovšem drţení čestné stráţe. Ty drţeli při pravidelných výročích – upálení Mistra Jana Husa, úmrtí sv. Václava, vzniku republiky a jejího osvobození, taktéţ 26. dubna na výročí osvobození města nebo výročích narození a úmrtí T. G. Masaryka. Důleţitou akcí na veřejnosti byla pro uherskobrodské junáky především účast na celonárodní pouti na Javořinu, jeţ se konala o víkendu 1. – 2. září 1945. Na moravskoslovenském pomezí, se sešlo několik desítek tisíc lidí, aby manifestovali opětovné sjednocení republiky a bratrství Čechů a Slováků. Organizátoři akce oslovili i prezidenta Eduarda Beneše, který se však omluvil a místo sebe na akci vyslal Zdeňka Fierlingera, Bohumíra Laušmana a generála Zdeňka Širicu.141 Právě předpokládaná přítomnost prezidenta E. Beneše byla jedním z motivačních faktorů účasti skautů na pouti. Ostatně nechť opětovně promluví kroniky: „My skauti jsme měli tu čest, ţe jsme měli dělat špalír cestou, kterou měl přijet pan president. Čekali jsme asi do 12 hod., ale kromě několika vyšších pánů, nepřijel nikdo.“142 Podobně hovoří i zápis z kroniky I. oddílu: „Asi o 10 hod. jsme byli svoláni a postaveni jako řetěz kolem cesty. Kdyţ jsme

139

Volá Vatra, Vatra, roč. 1946/1947., r. 1946, č. 11, s. 15. ŠVACH, Liboslav: 20 milionů hodin republice, Vatra, roč. II., r. 1947, č. 13, s. 3. 141 KEDRO Ján – ŠIMONÍK, Jan: Spod javorničky štyri chodníčky. [online] [cit. 21. ledna 2013] Dostupné: http://www.velkajavorina.com/historie/spod_javornicky.htm. 142 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 41, kronika druţiny Hadů, nestránkováno. 140

45

tak hodinu stáli, oznámily tlampače, ţe p. president Dr. Ed. Beneš přijede aţ za hodinu. Po další hodině čekání přijel jen generál Svoboda.“143 Jak lze z obou příspěvků vyčíst, skauti pomáhali pořadatelům jako stráţ okolo příjezdové cesty, po které se měl ubírat prezident E. Beneš a delegace. Nakonec ovšem, jak jiţ bylo výše řečeno, nedojel, z čehoţ pro skauty pramenilo jisté zklamání. Díky neznalosti taktéţ zaměnili generála Šiřicu za ministra národní obrany generála Ludvíka Svobodu. Dalším důleţitým okamţikem této manifestační akce, bylo zapálení večerní společné Vatry. Při této příleţitosti vystoupil Robert Kalivoda, vedoucí III. oddílu, s projevem, ve kterém vyjádřil bratrskou jednotu a nerozlučné přátelství Čechů a Slováků.144 Svou činnost prezentovali uherskobrodští junáci také formou výstavek a besídek. Zatímco besídek se většinou účastnily ostatní skautské oddíly z okrsku, přichystané výstavky byly určeny především veřejnosti. Jednu takovou výstavku uspořádal dívčí oddíl pod vedením Zdeny Černocké ve dnech 7. – 14. října 1945 při příleţitosti tradiční církevní Růţencové poutě. Výstavka se konala v uherskobrodské sokolovně a jejím cílem byla propagace osvětlení junáckých myšlenek a činnosti veřejnosti. Tohoto cíle bylo nakonec dosaţeno, neboť výstavku nakonec navštívilo přes 7000 návštěvníků.145 Další výstavka, kterou uspořádal IV. chlapecký oddíl, byla pro změnu modelářská. Ta se uskutečnila ve dnech 22. – 29. prosince 1946 v budově ţivnostenské školy a taktéţ se měla těšit značnému zájmu u veřejnosti. Výstavka obsahovala na dvě desítky různých modelů a zároveň poslouţila oddílu jako brigáda, neboť se na vstupném vybralo 1800,- Kčs.146 Třetí výstavu uspořádali uherskobrodští skauti v květnu 1947 na sokolském stadionu v horním pavilonu. O této výstavě se dochovala pouze kusá zpráva o jejím konání.147 Tato zpráva ovšem neobsahuje ţádné podrobnosti o zaměření výstavy, ani o zájmu veřejnosti. Výše uvedené příklady tak ukazují, ţe veřejně prospěšná činnost tvořila významnou sloţku činnosti uherskobrodského střediska v poválečném období. Kromě pracovních brigád, kterými se středisko zapojilo do budování republiky, se skauti

143

ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 41, kronika druţiny Hadů, nestránkováno. 145 Víte, ţe…, Vatra, roč. I., r. 1945, č. 3, s. 9. Dále pak ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 21, kronika dívčího oddílu, s. 32. 146 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 21, kronika IV oddílu, s. 37. 147 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-012. 144

46

projevovali na veřejnosti především pořádáním výstavek a drţením čestné stráţe k významným výročím. 5.9. Vznik junáckých oddílů v obcích Tupesy, Velehrad a Modrá

Krom obnovy byly v poválečném období, zakládány také zcela nové skautské oddíly a střediska v obcích, kde před válkou skauti nepůsobili jako například v obcích Tupesy, Modrá a Velehrad. Tyto vzájemně sousedící obce, leţí zhruba 7 km severozápadně od Starého Města. Vzájemná blízkost obcí určila, ţe se jednotlivé oddíly v budoucnu vzájemně silně ovlivňovaly. Zmapovat činnost místních oddílů v letech 1945 – 1950, je v dnešní době však jiţ téměř nemoţné. Na rozdíl od ostatních zde popisovaných středisek se o skautech z Tupes, Modré a Velehradu nedochovaly skoro ţádné prameny, jeţ by umoţňovaly výrazněji přiblíţit počátky skautského hnutí v těchto obcích. 5.9.1. Počátky skautingu v Tupesích

K zaloţení Junáka v obci Tupesy mělo dojít 10. června 1945. Zakladatelem této organizace v obci byl pan Cyril Tobola, který se taktéţ stal prvním náčelníkem tupeských junáků.148 Ten v poválečném období společně Františkem Kropáčem a Aloisem Vaculou zaloţil místní oddíly.149 Podle Františka Mikuly měla proběhnout 16. listopadu 1945 velká tzv. „valná hromada“, na které měl být zvolen právě Cyril Tobola náčelníkem Junáka v Tupesech. Alois Vacula měl zastávat pozici junáckého referenta v SČM.150 František Mikula ve své knize ovšem necituje, z jakého zdroje tyto informace čerpal. Proto je nutno brát tento datum s jistou rezervou. Protoţe tupeští skauti nebyli od počátku plně samostatní rozvíjeli spolupráci s junáky z nedalekého ze Starého Města. Kromě klasické činnosti v podobě táboření, schůzek, junáckých výprav a programu, pořádaly tupeské oddíly kaţdoroční prezentační akci Junácké dny, jeţ se konala na místním fotbalovém hřišti (obr. č. 6). První z těchto prezentačních dnů byl uspořádán jiţ v roce 1946. Do jaké míry v poválečném období spolupracovali junáci z Tupes se skauty na Velehradě nelze říci. V rámci činnosti, měli být tupešští junáci velmi aktivní a jejich organizace měla vydrţet do roku 1948.151

148

MIKULA, František: Z historie obce…, s. 105. Týţ: Dějiny obce…, s. 88. 150 Týţ: Z historie obce…s. 105. 151 Týţ: Dějiny obce…, s. 88. 149

47

5.9.2. Počátky skautingu na Velehradě a Modré

O počátcích Junáka na Modré a na Velehradě lze toho napsat ještě méně neţ v předchozím případě, neboť zde se, aţ na jednu výjimku, nejen nedochovaly ţádné organizační materiály ani kroniky, ale taktéţ jiţ případní pamětníci nejsou ţivi. Jediným zdrojem informací tak momentálně zůstávají vzpomínky Františka Kováříka ml., 2 listy z komunikace vedení oddílů s Místním akčním výborem Národní fronty (dále jen MAVNF) na Modré. Posledním známým pramenem je fond: Junák – středisko Velehrad (1946 – 1946), jenţ je uloţen SOkA v Uherském Hradišti. Ten obsahuje plakát s vyhlášením první schůzky a dále pak poválečné vůdcovské a rádcovské vzdělávací příručky. Kdo byl zakladatelem Junáka v těchto obcích, není zcela jisté. Pamětník František Kovářík ml. se domnívá, ţe zakladatelem místní junácké organizace byl buď jeho otec František Kovářík st., nebo velehradský páter Rudolf Vašíček. Podle vypravěče se měl jeho otec se skautingem setkat během svého pobytu ve Francii a tato zkušenost jej měla vést k zaloţení skautského oddílu na Modré.152 Páter Vašíček (obr. č. 7) byl naopak zkušený skaut, který v druhé polovině 30. let vedl junáky v Moravských Budějovicích. Ostatně v.jeho ţivotopisné knize vzpomíná: „Rád na ta léta vzpomínám. Věnoval jsem se práci s mládeţí, moc mě to bavilo, především skauting. Byl tam Orel, Sokol, ale skauting mě uchvátil celou svou duší.“153 S otázkou kým byl zdejší junák zaloţen, souvisí i otázka, kdy byl zaloţen. František Kovářík ml. se domnívá, ţe k zaloţení mělo dojít snad někdy v průběhu roku 1947. Tuto informaci nelze povaţovat za zcela věrohodnou, neboť jak sám ve svých vzpomínkách udává, si není zcela jist.154 Na správnost vzpomínek vypravěče Kováříka, však můţe poukazovat zmínka v materiálech vedených Státní bezpečností k osobě Rudolfa Vašíčka. V zápise o výpovědi ze dne 3. února 1950 je uvedeno, ţe na Velehradě začal působit někdy v srpnu 1947.155 Obdobně je příchod Rudolfa Vašíčka na Velehrad vzpomenut i v knize Josefa Špidly, kde je taktéţ uvedený začátek působení na Velehradě v roce 1947.156 Pokud byl zároveň páter Vašíček jedním ze zakladatelů

152

KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. ŠPIDLA, Josef: Velký příběh misionáře…, s. 6. 154 KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. 155 ABS, fond BN-V, arch. č. V-3180 Brno, fol. 177. 156 ŠPIDLA, Josef: Velký příběh misionáře…, s. 11. 153

48

místního Junáka, lze tedy zaloţení junácké organizace v Modré a na Velehradě datovat do druhé půle roku 1947. Situaci ovšem komplikuje dochovaný plakát (obr. č. 8), na kterém je uvedeno: „První Junácká schůzka dnes 2. února 1946…“157 Datum uvedené na plakátu tak poukazuje na existenci místní organizace Junáka na jiţ roku 1946. Protoţe však plakát neobsahuje název obce, ve které se má junácká schůzka konat, není jisté, zda nejde o materiál původně patřící některému z jiných oddílů, který se náhodou dochoval v archivu velehradského střediska. Pokud by vskutku šlo o plakát modřanských a velehradských skautů, bylo by poté nutno vyloučit pátera Vašíčka z role zakladatele místní organizace Junáka. Tuto hypotézu však nelze nikterak potvrdit, a proto lze maximálně konstatovat, ţe v obcích Modrá a Velehrad byly junácké oddíly zaloţeny někdy mezi 2. únorem 1946 a polovinou roku 1947. Zakladatelem byl poté nejspíše buďto František Kovářík st. samostatně, nebo ve spolupráci s páterem Rudolfem Vašíčkem. Naskýtají se pak dále otázky činovnického obsazení, zda šlo o samostatné středisko, nebo zda existovaly samostatné oddíly na Velehradě a na Modré? Dílčí odpovědi naznačuje dochovaný list Františka Kováříka Místnímu akčnímu výboru národní fronty (dále MAVNF) na Modré ze dne 24. června 1948. Zde je podepsán František. Kovářík st. jako zástupce chlapeckého oddílu a Ludmila Vančurová jako zástupce dívčího oddílu. Dotyční jsou taktéţ uvedeni jako vedoucí oznámení MAVNF na Modré.158 V témţe dokumentu taktéţ vystupuje páter Vašíček.159 Není sice u jeho osoby uvedena funkce, nicméně z kontextu vyplývá, ţe oddíly zastupoval při jednáních. Lze se tedy domnívat, ţe tak činil poměrně často. Nelze ovšem z této zmínky vyvodit, zda byl řádně registrovaným vedoucím, nebo jen příznivcem místních junáků. Další zmínku o působení Rudolfa Vašíčka v místní junácké organizaci lze nalézt v materiálech uloţených v ABS. Zde ve výpovědi z 28. listopadu 1950 Rudolf Vašíček udává: „Byl jsem však členem spolku Junák a to do února 1948, kde jsem zastával funkci duchovního vedoucího.“160

157

SOkA UH, fond: Junák – středisko Velehrad (1946 – 1946), nezpracovaný fond. Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-076 – 2-077. 159 Tamtéţ, arch. č. 2-076 – 2-077. 160 ABS, fond BN-V, arch. č. V-3180 Brno, fol. 184 – 185. 158

49

Z dokumentů adresovaných MAVNF v Modré nadále vyplývá, ţe šlo o katolickou odnoţ Junáka. To lze usuzovat nejen ze spolupráce s páterem Vašíčkem, nýbrţ i ze zmínek o slibu před „Pánem Bohem“ a „náboţenské výchově“ uvedených v dochovaném listu.161 Z výše uvedeného textu jsou taktéţ známy 2 oddíly fungující v obci Modrá v poválečném období. O případném velehradském oddílu se dokument nezmiňuje. Dochované materiály taktéţ neumoţňují jakkoliv přiblíţit vlastní činnost oddílů, lze se jen domnívat, ţe vzhledem k jejich křesťanské povaze byla silně náboţensky zaměřená. 5.10. Slovácká lesní škola 1946 – 1948

Jedním z nejdůleţitějších úkolů obnoveného Junáka bylo zajistit dostatečné mnoţství kvalifikovaných činovníků pro práci. Tento úkol byl bezesporu velmi náročný, neboť mnoho skautských činovníků zahynulo na bojištích během válečných let nebo v nacistických táborech. Zároveň v poválečném období dosáhl Junák největší popularity a nejvyššího mnoţství členů ve své historii. Výchovu kvalifikovaných skautských činovníků zajišťoval především program speciálních kurzů pro dospělé členy organizace – lesních škol. Počátky lesních škol na našem území jsou spjaty se skautem F. A. Elstnerem. Ten v roce 1923 na základě svých zkušeností z podobného kurzu v anglickém Gilwellu uspořádal ve dnech 19. – 26. srpna první lesní školu v Jemčické oboře u Jindřichova Hradce.162 Pro úspěch tohoto kurzu byla vytvořena v meziválečném období struktura zemských a oblastních lesních škol. Ta ovšem byla v období poválečného nárůstu členů zcela nedostačující, a tak se musela zákonitě dostavit reforma. Ta spočívala ve vypracování tzv. Jinošovského dekretu. Ten byl vydán v květnu 1946, nově koncipoval strukturu lesních škol a výrazně je decentralizoval. V nové struktuře byly lesní školy rozděleny na oblastní (OLŠ), které byly určeny pro výcvik vůdců oddíl. Na další úrovni byly zemské lesní školy. Ty cvičily především instruktory oblastních škol a vyšší činovníky Junáka. Nejvyšším stupněm byla ústřední lesní škola, která však jiţ nefungovala v praktické úrovni výcviku činovníků, nýbrţ jako zastřešující orgán řídila porady vůdců a instruktorů.163 Na základě této reformy tak byla zřízena i Slovácká lesní škola. Zprávy o ní se dochovaly v časopisu uherskobrodských skautů Vatra a v prohlášení tajemníka Jana 161

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-076 – 2-077. NOSEK, Václav: Historie lesních škol. Učební texty, Praha 2003, s. 6. 163 Tamtéţ, s. 11. 162

50

Konečného (obr. č. 9). Právě ten ve svém prohlášení uvádí: „…jsem byl začátkem roku 1946 zemskou radou Junáka v Brně pověřen připravit organizačně i programově OLŠ pro oblast Masarykovu.“164 Právě Jan Konečný, který působil v té době rovněţ ve funkci zástupce oblastního velitele, byl rovněţ tajemníkem na Slovácké lesní škole. Ve svých materiálech ji jmenuje OLŠ Starý Hrozenkov. Podrobné archivní informace o průběhu lesní školy se ovšem nedochovaly, a tak nás o konání této lesní školy informují pouze zmínky v uherskobrodském skautském časopise Vatra a jiţ zmíněné prohlášení. Ve svém prohlášení oznamuje Jan Konečný konání Slovácké lesní školy v roce 1946. Zároveň dále informuje, ţe jejím vedoucím byl uherskobrodský skaut Liboslav Švach. Tohoto ročníku se taktéţ podle Jana Konečného měl zúčastnit Vladimír Stojan. Následující rok měla proběhnout OLŠ Ratiboř u Vsetína. Jako její vedoucí je jmenován Antonín Vlček z Malenovic a jako zástupce vyšší sloţky Junáka se této školy účastnil náčelník Junáka dr. Rudolf Plainer.165 K prohlášení je ovšem nutno podotknout, ţe není zcela jisté, zda se OLŠ Starý Hrozenkov konala jiţ v roce 1946. Vzhledem k času, který uplynul od spořádání školy do sepsání prohlášení, je moţné, ţe se Jan Konečný spletl. Na tento omyl by mohly poukazovat i zmínky v příslušné rubrice časopisu Vatra. Zde se v čísle z 15. října 1946 píše o schůzce absolventů OLŠ, kterou svolal oblastní referent Jan Konečný. Není zde však uvedeno místo konání OLŠ.166 V následujícím čísle Vatry je podán přehled OLŠ konaných na Moravě.167 Slovácká lesní škola, resp. OLŠ ve Starém Hrozenkově, v tomto výčtu uvedena není. Naopak je zde konstatováno, ţe pro Masarykovu oblast byla uspořádána oblastní lesní škola v Ratiboři. Podobně i v dalším čísle se píše: „Oblastní lesní škola Masarykovy oblasti 1946 konala se od 3. do 19. 8. 1946 u Ratiboře na Vsetínsku. Účastnilo se jí 45 kursistů za vedení bratra Ing. A. Vlčka z Malenovic a 11 instruktorů a demonstrátorů.“168 Jen o pár řádků níţe je čtenář Vatry informován o nových oblastních referentech lesních škol v Masarykově oblasti a nově vzniklé oblasti Zlínské. Zároveň je v textu napsáno, ţe: „…obě oblasti budou v budoucnu zase spolupracovat na nové společné

164

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-050. Tamtéţ, arch. č. 1-050. 166 Další zprávy, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 10, s. 14. 167 Zaťatá sekera, Vatra, roč. 1946/1947., r. 1946, č. 11, s. 12. 168 Zaťatá sekera, Vatra, roč. 1946/1947., r. 1947, č. 12, s. 14. 165

51

OLŠ…“169 Objevuje se zde tak zcela zásadní informace, která dokládá chybu v dataci Jana Konečného. Tu potvrzuje ještě další dochovaná zmínka, v níţ je napsáno, ţe proběhne: „OLŠ Slovácká /Masarykova, Zlínská/ ve Starém Hrozenkově ve dvou bězích podle počtu přihlášek: I. 19. červenec – 2. srpen. II. 2. srpen – 16. srpen.“170 Na základě výše uvedených skutečností lze proto prohlásit, ţe v roce 1946 se konala pro Masarykovu oblast OLŠ v Ratiboři u Vsetína a jejímţ velitelem byl Antonín Vlček. Slovácká lesní škola tak poprvé proběhla aţ v létě 1947, pod vedením Liboslava Švacha. Podrobnější archivní materiál se ovšem nedochoval, proto další informace o průběhu a absolventech nelze napsat.

6. Ukončení činnosti po únoru 1948 a vývoj do obnovy Junáka během Pražského jara Únorové události 1948, které přinesly zásadní změny společenských a politických poměrů v tehdejším Československu, zásadním způsobem ovlivnily i další fungování skautských organizací. Ty tak čekalo další přerušení činnosti po krátkém poválečném období obnovy. 6.1. Průběh likvidace Junáka

Bezprostředně po vládní krizi došlo i ke krizi v organizaci Junáka. Dosavadní náčelník Junáka Dr. Rudolf Plainer rezignoval. Nového vedení se ujal Akční výbor ústředí Junáka (dále AVUJ) a začaly být zřizovány místní akční výbory na niţších úrovních. Původní předpoklad Rudolfa Plainera, ţe AVUJ povede Junák pouze do připravovaného sněmu, kde z voleb vzejde nové vedení, se ovšem nenaplnil. Sněm se rozhodnutím akčního výboru odloţil na neurčito a organizace se den po dni propadala do větší krize. Mohla za ni i následná reorganizace činovnického sboru, kdy se AVUJ snaţil nahradit dosavadní vedoucí levicově zaměřenými členy. Další kroky likvidace Junáka na sebe dlouho nedaly čekat. Jiţ 29. března byl Junák rozhodnutím Ústředního akčního výboru Národní fronty včleněn do Svazu československé mládeţe (dále jen SČM) a o několik dní později prohlášen na dětskou výchovnou organizaci. Tímto krokem byla sledována především snaha o rozbití dosavadních činovnických struktur v jednotlivých oddílech a střediscích. Po proměnění Junáka na dětskou organizaci zaměřenou výhradně pro členy od 6 do 15 let, museli

169 170

Tamtéţ, s. 14. Zaťatá sekera, Vatra, roč. 1946/1947., r. 1947, č. 14, s. 17.

52

starší členové povinně do 30. září 1948 podat registraci do SČM. Mnozí z nich tak ovšem neučinili a převedli své oddíly do ilegality, pod Klub českých turistů nebo je rozpustili.171 I po vstupu do SČM pokračovala likvidace Junáka. Kromě administrativních opatření pokračovala i pomlouvačná kampaň proti skautům. Tyto kroky způsobují postupný zánik dalších oddílů. A tak zatímco v červnu 1947 měl Junák na 180 000 členů, v dubnu 1949 uţ jich zůstává jen na 30 000.172 Naproti tomu s podporou KSČ byla organizovaná nová dětská organizace Pionýr podle sovětského vzoru. Pionýrské oddíly byly zakládány při školách a staly se pomocným nástrojem školní výchovy s doktrínou marxismu – leninismu. Likvidace Junáka pokračovala i po vzniku nové zastřešující mládeţnické organizace Československého svazu mládeţe (dále ČSM). Ta pouze sloučila dosavadní Svaz české Mládeţe (SČM) a Svaz slovenské mládeţe (SSM) a oficiálně zaloţila pionýrskou organizaci. K definitivnímu ukončení činnosti došlo 1. ledna 1951. V tento den vydalo ÚV SČM rozhodnutí o ukončení činnosti Junáka. Šlo však jiţ jen o formální zakončení likvidace, neboť v této době přeţívalo jiţ jen několik posledních oddílů. 6.2. Ukončení činnosti Junáka na Uherskohradišťsku

Taktéţ na Uherskohradišťsku nedaly výše popsané změny, jeţ vedly k ukončení činnosti, na sebe dlouho čekat. Pramenů k ukončení činnosti a likvidaci se dochovalo naprosté minimum a v některých případech vůbec ţádné. Zajímavým pramenem je ovšem Rezoluce junácké komise, zasedající při sjezdu delegátů SČM ze dne 27. 11. 1948. V tomto dokumentu se totiţ nevyskytují ţádné informace o ukončení činnosti nebo likvidaci jednotlivých středisek a oddílů. Naopak jde o rezoluci, v které se delegáti junácké komise mimo jiné zavázali zvýšit intensitu své činnosti a vybudovat nové skautské oddíly v obcích, kde ještě neexistují. Dále pak pro tyto oddíly vychovat nové kvalifikované vedoucí, zajistit si přízeň rodičů a uspořádat v roce 1949 tábory všech oddílů.173 Jaký paradox, ţe k tomuto ustanovení došlo jiţ po likvidaci několika oddílů z Modré. Je však třeba podotknout, ţe usnášející se delegáti nejsou známi. Taktéţ nejsou známy další důvody této nepodepsané rezoluce.

171

ŠANTORA, Roman – NOSEK, Václav a kol.; Skautské století…, s. 163. Tamtéţ, s. 163. 173 SOkA UH, fond: OV ČSM UH, inv. č. 1, kart. 1, fol. 17. 172

53

Cíle ve výše uvedené rezoluci rozhodně naplněny nebyly. Naopak jednotlivé oddíly postupně zanikaly v rámci administrativně-direktivních opatření a z důvodů ochabnutí činnosti. I tak lze říct, ţe postup a rychlost likvidace byly u jednotlivých středisek a oddílů různé jak budou dokládat následující kapitoly. 6.2.1. Likvidace Junáka na Modré

Nejpodrobnější materiál se dochoval k likvidaci junáckého oddílu v obci Modrá v podobě písemné komunikace mezi Místním akčním výborem Národní fronty na Modré (dále MAVNF Modrá) a vedením modřanských skautů. Jde především o list MAVNF Modrá adresovaný Františku Kováříkovi ze dne 24. června 1948 (obr. č. 10). V něm se píše, ţe MAVNF Modrá se rozhodl: „…likvidovat místní odbor Junáka…“ Pro likvidaci spatřoval MAVNF Modrá tyto důvody: „1/ Od března jste nesplnili povinnost vůči akčnímu výboru na Modré. 2/ Nedali jste prohlášení o zapojení se do programu vlády Klementa Gottwalda… 3/ Nedodali jste seznam vedoucích. 4/ Po zastavení činnosti MAV jste dělali další schůzky a ve skříňkách byl měněn propagační materiál. 5/ Ani jeden nevstoupil do SČM.“174 Jak lze z textu vyčíst, jiţ před tímto dopisem přistoupil MAVNF na Modré k administrativním opatřením, která měla omezit, nebo zcela zastavit činnost skautů. Důvody pro likvidaci junáckého oddílu spatřoval MAVNF na Modré v podobných záminkách, jaké byly uvedeny v předchozí kapitole. Tyto záminky pak měli dokázat neloajálnost skautského hnutí vůči novému komunistickému reţimu. Avšak byly tyto důvody opodstatněné a podmínky MAVNF na Modré skutečně nesplněné? Konfrontující informace dokládá odpověď Junáka MAVNF na Modré v listu z téhoţ dne (obr. č. 11). Vzhledem k adresátovi předchozího listu lze předpokládat, ţe autorem odpovědi je nejspíše František Kovářík, který je společně Ludmilou Vančurovou pod odpovědí podepsán. K jednotlivým bodům se zástupci Junáka vyjádřili odmítavě. Bod č. 1 vedení modřanských skautů odmítá s tvrzením, ţe není správné tvořit akční výbor Junáka, neboť Junák má mít pouze krajské akční výbory. I přesto, jak je v listu dále uvedeno, se měli skauti podřídit a vytvořili akční výbor Junáka na Modré, který pak nebyl MAVNF ani schválen ani zamítnut.175

174 175

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-078. Tamtéţ, arch. č. 2-076 – 2-077.

54

S druhým bodem v listu MAVNF na Modré Junáci souhlasili. Vskutku nepodali prohlášení o zapojení se do programu vlády Klementa Gottwalda. Jejich vysvětlení, ţe tak neučinili, spočívá v poukázání na procesní nesprávnost. V listu totiţ uvedli, ţe toto ohlášení měl učinit vedoucí oddílu schválený MAVNF, která ovšem prozatím vedoucí neschválila.176 Zda je výše uvedený důvod skutečný, či zda jde jen o diplomatickou odpověď, nelze říci. Vedení modřanských oddílů, které mělo a silně náboţenský charakter, nejspíše s poúnorovým vývojem silně nesouhlasilo. Na druhou stranu z textu i ţivotních zkušeností pátera Vašíčka, lze poznat snahu o smířlivost vůči reţimu a otevřenost k ústupkům. Nejpodrobněji se ovšem junácká odpověď týká bodů č. 3. – 5. V bodě číslo 3. reagovalo vedení modřanského Junáka na obvinění, ţe nedodali MAVNF Modrá seznam vedoucích slovy: „Dodali! D. P. Vašíček jednal s pí uč. Vaňkovou a s p. Vaňkem, bylo dosaţeno dohody, ţe jako vedoucí se navrhuje František Kovářík, jako zástupce Buchtík Rostislav; pro dívčí oddíl Ludmila Vančurová, jako zástupce pí uč. Vaňková. Tento seznam P. Vašíček oznámil ústně p. předsedovi MAVNF Němečkovi. /Nebyl sice doma, ale p. Vašíček nechal vzkaz u pí. Němečkové, za přítomnosti sl. Marie Němečkové/. Ţádal zároveň o vyjádření se MAVNF. Ţádné vyjádření dosud nedošlo.“177 Zda byla informace o seznamu vedoucích předána panu Němečkovi, není známo. Výše uvedená odpověď tak poukazuje na moţnost, ţe modřanští junáci si nejspíše dostatečně neuvědomovali nebezpečí, které jejich organizaci hrozilo. Na to poukazuje především ústní jednání bez písemného zápisu a předávání sjednaných dohod ústní formou vzkazů. Především však dosavadní informace poukazují na špatnou vzájemnou komunikaci mezi MAVNF na Modré a junáckými oddíly a to především ze strany MAVNF Modrá. Tuto domněnku dále posiluje vyjádření modřanských skautů, ţe neví nic o zastavení své činnosti ze strany MAVNF Modrá, krom zapečetění vývěsních skříněk. Na základě tohoto zapečetění se poté měli rozhodnout vytvořit jiţ zmíněný akční výbor a po jejich odpečetění (neznámo kým) je opětovně vyuţívat. Zároveň měli dostat pokyn od nadřízených orgánů Junáka o dalším nerušeném pokračování činnosti.178 Na základě této odpovědi lze formulovat otázku, zda vskutku nebylo vedení oddílů známo případné zastavení činnosti, jak se zmiňuje v listu z 24. června 1948

176

Tamtéţ, arch. č. 2-076 – 2-077. Tamtéţ, arch. č. 2-076 – 2-078. 178 Tamtéţ, arch. č. 2-076 – 2-078. 177

55

MAVNF? Proč by jinak uváděli, ţe dostali od nadřízených orgánů pokyn o dalším pokračování činnosti? O jaký nadřízený orgán šlo? Z důvodů, ţe se archivní materiál k této problematice nedochoval, lze jen vyslovovat dohady, zda šlo o nařízení z oblastní, zemské či centrální úrovně. Taktéţ nejsou známy materiály, jeţ by potvrdily, ţe vedení modřanských skautů bylo známo zastavení činnosti organizace ze strany MAVNF Modrá před 24. červnem 1948. Na základě obou vyloţených listů tak lze zhruba sestavit časovou posloupnost likvidace junáckých oddílů na Modré. Po únorovém převratu, kdy centrální vedení Junáka ovládl AVUJ, začaly být zakládány akční výbory i na nejniţších úrovních junácké organizace. Takovýto akční výbor měl být nejspíše jiţ od března a z podnětu MAVNF Modrá, zaloţen i u modřanských oddílů Junáka. Vzhledem k tomu, ţe skauti tento akční výbor nezaloţili, byla jim zapečetěna vývěsní skříňka. Zda bylo zároveň rozhodnuto o zastavení činnosti, jak tvrdí MAVNF, není známo. Toto administrativněrepresivní opatření vyburcovalo činovníky modřanského Junáka k činnosti. Nejspíše na základě

rady

pátera

Rudolfa

Vašíčka

přistoupili

skauti

k ústupkům

vůči

komunistickému reţimu a zaloţili akční výbor Junáka na Modré. Následně sjednali s paní Vaňkovou dohody o jednotlivých vedoucích a vstupu junáků starších 15 let do SČM. Tato ujednání měla být vzkázána po páteru Vašíčkovi předsedovi MAVNF v Modré. Přihlášky do SČM ovšem neměly být paní Vaňkovou skautům dodány.179 To způsobilo nečinnost junáků v SČM a nevyhotovení registrace před 24. červnem 1948. Tato pak poskytla MAVNF v Modré nejspíše definitivní záminku k oznámení o likvidaci Junáka ze dne 24. června 1948,180 ačkoliv nejzazší celorepublikový termín pro registraci skautů do SČM byl určen na 30. září 1948.181 V pozadí celé likvidace mimo jiné taktéţ pravděpodobně stála otázka náboţenská, neboť na rozdíl od ostatních středisek na Uherskohradišťsku, byli modřanští skauti silně náboţensky zaloţení a tvořili katolickou odnoţ Junáka. 6.2.2. Ukončení činnosti v obci Tupesy

Na rozdíl od skautských oddílů na Modré, nevíme o způsobu ukončení skautské činnosti v obci Tupesy skoro nic. Je tudíţ nutno vycházet z knih Františka Mikuly, který uvádí dvě data ukončení činnosti: „I kdyţ se jednalo o klasický skauting, organizace

179

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-076 – 2-077. Tamtéţ, arch. č. 2-078. 181 ŠANTORA, Roman – NOSEK, Václav a kol.; Skautské století…, s. 158. 180

56

změnou politické situace zanikla v listopadu 1949“182 V druhé knize zmiňuje: „… a byla velmi aktivní aţ do konce roku 1948.“ Dále pak dodává: „Počátkem roku dochází ke zrušení této organizace direktivně v důsledku politických změn.“183 Autor ve svých publikacích necituje zdroj této informace. Lze tak jen předpokládat, ţe tuto informaci zjistil od bývalého spoluzakladatele zdejšího oddílu a zároveň junáckého referenta v SČM, Aloise Vaculy. V publikaci: Z historie obce Tupesy totiţ autor uvádí, ţe v roce 2006 kdyţ publikace vznikala, byl Alois Vacula stále ještě ţiv.184 Z uvedených zmínek ovšem lze vyčíst, ţe i zde byl Junák zlikvidován ze strany místních úřadů. Dále lze předpokládat vstup místních starších junáků do SČM. Zda byl či nebyl vytvořen Akční výbor Junáka v Tupesích a jakou činnost vyvíjeli skauti po zániku svých oddílů, není známo. 6.2.3. Likvidace střediska Jantar – Polešovice

Asi nejméně informací o ukončení poválečné činnosti se dochovalo v Polešovicích. Důleţitou výpověď tak podává pamětník Zdeněk Míša. Ten vzpomíná: „Smutné bylo, ţe nás zlikvidoval vlastně člen té první skautské hlídky z té první republiky, kterej se pak samozřejmě, jak to v ţivotě bývá, asi minul svými skautskými ideály. Byl estébákem v Hradišti a nás prostě zlikvidoval.“185 Obdobně Zdeněk Míša dodává „…čtyřicátém devátém nás likvidoval skaut z první republiky, který tady, který tady byl v té skautské hlídce, skautským jménem Hoša.“ Na dotaz jak se dotyčný jmenuje, Zdeněk Míša odpověděl: „Miloš Zlámalík.“186 Vzhledem k faktu, ţe dochované písemné prameny se o ukončení činnosti, nebo Miloši Zlámalíkovi nezmiňují, nelze k této problematice uvést ţádné další informace. Ukázalo se však, ţe pouta přátelství, jeţ skauting vytvořil, přeţila i dočasný zánik střediska. Byla sice ukončena oficiální činnost, ale jak vzpomíná Zdeněk Míša: „…my jsme se neustále scházeli, hoši co byli tak v roverském věku, i holky, a dokonce jsme podnikali výpravy do hor a tak.187 6.2.4. Ukončení činnosti kmene Řvavých.

Organizační změny a postupný zánik se nevyhnuly ani kmeni Řvavých, který byl v první polovině roku 1948 ještě dosti aktivní v činnosti. Ve srovnání

182

MIKULA, František: Z historie obce…, s. 105. Týţ: Dějiny obce…, s. 88. 184 Týţ: Z historie obce..., s. 105. 185 MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012. 186 MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 4. 5. 2012. 187 MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012. 183

57

s venkovskými oddíly a středisky se ovšem zdá, ţe zdejší, zánik byl poměrně klidnější. Můţe na to poukazovat fakt, ţe středisko přeţilo aţ do roku 1950. I tak byla ale činnost střediska po únoru 1948 postupně utlumena: „Stalo se mnoho věcí v památném roce osmačtyřicátém a politické události měli velký vliv i na naše středisko. Nevyjasněné postavení Junáka přispělo také ke značnému ochabnutí činnosti, ale nikoho jsme nemuseli z našich řad odstraňovat. Celá organizace doznává značných změn a uvedu je, aţ to bude definitivní.“188 V tomto zápise z kroniky se taktéţ objevuje zajímavý postřeh, ţe uherskohradišťští skauti nemuseli nikoho ze svých řad odstraňovat. To by mohlo poukazovat na moţnost, ţe některé jiné střediska museli provést čistky a vyloučit ze svých řad některé členy. Zda tomu tak bylo u ostatních středisek, jimţ se věnuje tato práce, není známo. I zde následoval povinný vstup střediska do SČM a registrace starších skautů. Ta se ovšem neustále protahovala z neznámých důvodů. Souběţně došlo ke změně vedení. Několik vedoucích funkcí zastává František Petlan, který zároveň reprezentuje Junáky v SČM. Podle zápisu v kronice je místopředsedou SČM.189 Není zde však uvedeno na jaké úrovni organizace. Dochované archivní prameny jej uvádějí pouze jako junáckého referenta OV SČM.190 Společně se změnou politické situace, ochabnutím činnosti a dlouhodobými problémy ve vedení střediska a okrsku nastala i změna charakteru činnosti zůstávající. Na podzim 1948 byla sice ještě uspořádána mikulášská besídka. Jaroslav Hrabec pak poznamenává: „Počátkem roku 1949 se zdá, ţe se přece jen činnost opět pozvedne, konají se různé akce, besedy, zpěvánky s děvčaty. Vlčata hrají poklad, skládají se nováčkovské zkoušky, občas někdo jede na chatu.“191 Jeden ze základních pilířů činnosti tohoto období tvořily koedukační zpěvy. Jak praví kronika k březnu 1949: „V březnu byly 3x pořádány koedukační zpěvy – tentokrát folklorové neboli Slovácký krůţek.“192 Mimo zpěvy byla ovšem skautská činnost čím dál menší, aţ zanikla úplně. K zániku ještě dodává Tereza Slachová, ţe definitivním krokem byl zákaz uherskohradišťského Sdruţení přátel Junáka výnosem Krajského národního výboru z 1. listopadu 1950. Tímto aktem zároveň přešel majetek spolku pod správu ČSM. Dále pak konstatuje: „Poslední skautskou skupinkou, která se scházela od září 1950 do

188

ASP UH, fond: Ostatní, sign. M 216, středisková kronika kmene Řvavých a střed. Psohlavci, s. 59. Tamtéţ, s. 59 – 60. 190 SOkA UH, fond: OV ČSM UH, inv. č. 1, kart. 1, fol. 18 – 19. 191 HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 295. 192 ASP UH, fond: Ostatní, sign. M 216, středisková kronika kmene Řvavých a střed. Psohlavci, s. 59. 189

58

dubna 1951, byla druţina Kamzíků.“193 Je ovšem, nutno podotknout, ţe jiţ od roku 1947 středisko upadalo do vleklé krize. Způsobil ji především postupný rozpad sboru vedoucích a generační výměna. Právě ta kromě represivních kroků ze strany úřadů výrazně napomohla utlumování činnosti a konečnému rozpadu střediska. I po definitivním ukončení skautské činnosti se ovšem někdejší členové kmene Řvavých nadále scházeli. Po zániku střediska a zákazu Junáka se jim novým domovem staly především „Slovácký krůţek“, který vzešel z původních střediskových koedukovaných zpěvů, a Osada rančerů.194 6.2.5. Postupný zánik střediska Prvních moravských Junáků v Uherském Brodě

Stejně jako v předchozích případech i v případě Uherskobrodského střediska nejsou známy dochované archivní materiály, jeţ by mapovali postupný zánik zdejších skautů v poúnorovém období. Je tedy nutno vycházet z materiálů od Eduarda Pegřimka a několika zápisů v kronikách. Obdobně jako v předchozích případech se začátek konce měl odehrát podle téměř totoţného scénáře. V materiálech Eduarda Pegřimka se píše: „Práce jiţ běţela pěkně, ale po únoru 1948 byly vytvářeny pionýrské oddíly Junáka, později je Junák začleněn do Pionýrské organizace. Z toho důvodu řada oddílů přestává pracovat, členů ubývá. Střediska jsou zrušena, avšak oddíly pokračují dále v činnosti. Koncem roku 1949 přestává pracovat i dívčí oddíl, z chlapeckých pracuje jiţ jenom jeden oddíl pod vedením Jiřího Stojana – Kida.“195 Těmito slovy je popsána první část postupného zániku uherskobrodských skautů. Jakým způsobem došlo k vytváření pionýrských oddílů, jejich zániku a jaké byly další ţivotní osudy předchozích junáckých vedoucích, není známo. O činnosti v roce 1948 informuje pouze kronika dívčího oddílu, ve které se píše o výpravě na Lopeník a uspořádání letního tábora na chatě kmene Řvavých na Břestecké skále.196 K dalším letům se v materiálech od Eduarda Pegřimka píše: „V r. 1949 je ve středisku-oddíle ještě asi 60 chlapců. V dalších letech počet členů klesá – 1950 asi 40 junáků, 1951 asi 30 a konečně v r. 1952 zůstává v činnosti jen asi 20 junáků, po zákazu

193

SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti…, s. 54. Tamtéţ, s. 54. 195 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-012. 196 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 21, kronika dívčího oddílu, s. 68 – 69. 194

59

Junáka komunistickou stranou jako ilegální organizace.“197 Výše uvedený text, tak nejen poukazuje na postupný zánik a ztrátu zájmu mládeţe o „nechtěnou“ organizaci, ale především na jeho ilegální působení v období po definitivním rozpuštění Junáka. po 1. lednu 1951. Z v této práci sledovaných oddílů a středisek, tak jde o jediný případ, kdy junácká organizace přeţívala v ilegalitě a kdy se skauti i nadále věnovali své skautské činnosti. Ostatně dokazují to i zápisy z kronik. Ty jsou vedeny v letech 1950 – 1952. Vedoucím tehdejšího oddílu byl syn Vladimíra Stojana Jiří Stojan, který tak pokračoval v rodinné tradici. Stejný zápis zároveň upřesňuje počet členů oddílu. Na podzim 1950 se oddíl skládal z 32 skautů. Díky Jiřímu Stojanovi, pokračovala i nadále typická skautská činnost, včetně plnění stupňů zdatnosti.198 V zápisech z kroniky se dále několikrát uvádí o problémovém chování skautů, které nakonec mělo vést k rozpuštění oddílu 8. února 1951. Ještě před rozpuštěním ovšem Jiří Stojan vybral některé ze členů, jiţ s ním měli vytvořit vzápětí oddíl nový. Ten se skládal z 19 členů. Zda bylo důvodem této reorganizace pouze špatné chování členů, či obavy z perzekucí ze stran úřadů, nelze při momentálním stavu poznání ani potvrdit, ani vyloučit. Kaţdopádně jiţ 24. dubna 1951 došlo k další změně. Přeţívající oddíl byl začleněn do místní sokolské organizace jako oddíl pro pobyt v přírodě.199 Tento krok tak měl nejspíše zajistit vedení právní ochranu před případnými represemi ze strany komunistického reţimu. Činnost obrozeného oddílu pokračovala zdárně aţ do léta 1951, kdy byli členové den před odjezdem informování Vladimírem Stojanem o zákazu tábora. Důvody zákazu lze spatřovat především v politické rovině neboť jak praví kronika: „Proč se nejede? … protoţe vedoucí nejsou prověřeni.“ Skauti ovšem zákaz nerespektovali a následně se vydali alespoň na putovní tábor na Slovensku.200 Po jeho absolvování je ovšem aţ do prosince 1951 činnost víceméně přerušena. Zda šlo o samovolné přerušení činnosti, nebo se vyskytly problémy s úřady či místním Sokolem, který zastřešoval činnost, není známo. V průběhu prosince poté proběhla schůze vedená Jiřím Stojanem, na které byla dosavadním členům oznámena moţnost zřídit turistický oddíl Sokola. Tato alternativa byla okamţitě přijata a v brzké době byla

197

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-012. ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 199 Tamtéţ. 200 Tamtéţ. 198

60

provedena registrace. Pod hlavičkou turistického oddílu Sokola poté skauti fungovali do konce léta 1952. V tomto období vyvíjeli poměrně hojnou činnost, především v podobě výprav a putovního tábora na Vsetínsku. Po letním táboře ale přichází definitivní zánik. Ten popsal kronikář těmito slovy: „Po návratu z tohoto putování byl turistický oddíl zlikvidován, poněvadţ: Ťop a John byli přeloţeni na Vsetín, Radobe odešel na techniku do Brna. Kid odchází na vojnu a rovněţ Kova byl někam přeloţen.“201 Podobně je situace popsána i v materiálech od Eduarda Pegřimka kde se praví: „Na podzim odchází J. Stojan na vojnu a tím prakticky končí činnost Uherskobrodských skautů aţ do r. 1968.“202 6.3. Dlouhá pauza od likvidace Junáka po obnovu v průběhu Pražského jara

Po vydání rozhodnutí ÚV SČM 1. ledna 1951 o ukončení činnosti Junáka a převzetí jeho úkolů Pionýrem postupně zanikaly i poslední junácké oddíly. Ze sledovaných středisek Uherskohradišťsku touto dobou fungoval jiţ pouze oddíl uherskobrodských skautů vedený Jiřím Stojanem, který postupně přešel do ilegality jako turistický sokolský oddíl, aby následujícího roku zanikl definitivně. Aby prestiţ nové mládeţnické organizace byla co nejvíce zdůrazněna, přistoupil komunistický reţim k tvrdým represím vůči bývalým junáckým činovníkům a očerňující kampani vůči zaniklé organizaci. Ta se projevila především zákazem dětské a junácké dobrodruţné literatury, kritikou junáckých výchovných metod a hromadným zatýkáním vyšších i niţších skautských činovníků. Ti pak byli obviňováni a souzeni z nezákonného organizování mládeţe, velezrady, špionáţe a dalších trestných činů.203 Z dochovaných materiálů nejsou známa obvinění poválečných junáckých činovníků ze středisek, jimţ se věnuje tato práce, aţ na Rudolfa Vašíčka. Případ pátera Vašíčka se dále netýká junácké činnosti, ale proběhl v rámci boje reţimu proti církevní organizaci.204 Kampaň proti skautům vyvrcholila právě procesy v letech 1952 – 1953, společně s dalšími procesy a zostřeným třídním bojem. Jako dozvuk této represivní a očerňovací kampaně byla vydána agitační publikace Aloise Poledňáka: Skauting ve sluţbách

201

Tamtéţ. Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-012. 203 SVOBODA, Milan: Hledání zaváté stezky…, s. 142 – 146. 204 ABS, fond: BN-V, arch. č. V-3180 Brno. 202

61

podněcovatelů války.205 Ta poté na dlouhé roky nastavila optiku, jakou bylo nazíráno na skautské hnutí v justici a tehdejší společnosti. Kniha tak ještě umocnila propast mezi nenávistí k Junáku a vychvalování pionýrské organizace, která se jiţ od samého počátku potýkala s problémy díky svému připoutání ke škole. Tato nenávistná atmosféra pak vydrţela téměř aţ do období Praţského jara. Od poloviny šedesátých let nakonec přeci jen dochází k náznakům pomalého a postupného uvolňování poměrů v tehdejším totalitním Československu. Pomalu se vytvářel prostor pro veřejnou debatu a kritiku v rámci ekonomiky a fungování společnosti. Podobný prostor pro kritiku se vytvářel i v mládeţnickém hnutí Pionýra a ČSM. Obě tyto organizace se nacházely v hluboké krizi. Ve sdělovacích prostředcích se objevila debata o zhoršujícím se chování mládeţe a fungování socialistických mládeţnických organizací. Tato debata se dotýkala především pionýrské organizace, které chyběli kvalifikovaní rádci (vedoucí) druţin a proto tyto funkce zastávali ţáci končící ZDŠ, pro které znamenala především vylepšení kádrového posudku při postupu na další školu. Druhým problémem byla nekvalitní činnost. Většina tehdejších PO byla organizována výhradně pod školou a mnohdy představovala pouze formu školního doučování a politické výchovy namísto existence pestrého a děti rozvíjejícího programu. Na to ostatně poukazuje i kritika pionýrských vedoucích z dubna 1968 v Uherském Hradišti, otisknutá ve Slovácké Jiskře: „Měli jsme plnou podporu učitelů, i hlavní vedoucí, ale bylo vidět, ţe (a to hlavně ředitel a učitelé I. a II. devítiletky) chápou práci Pionýra oním způsobem, obvyklým tak asi před 10 lety…Také ředitel II. devítiletky osobně nakázal: Učit se, učit se, ţádné moc velké chození ven.‘“206 I kdyţ výše uvedený text se vztahuje aţ k roku 1968, ukázkově přibliţuje problémy fungování PO. Podobně kriticky se k situaci praktického fungování PO na Uherskohradišťsku vyjádřili delegáti na výroční konferenci i OV ČSM v letech konané 18. 11. 1964 v Uherském Hradišti. Ve výroční zprávě z této konference se upozorňuje na špatný přístup, kde: „Vedoucí mnohdy nutí pionýry vysedávat ve třídách, hrát si dávno

205

POLEDŇÁK, Alois. Skauting ve sluţbách podněcovatelů války: [Určeno] funkcionářům ČSM, učit. a vedoucím pionýrů. Praha 1953. 206 KŘÍŢ, Vojtěch: Junák? Pionýr?, Slovácká Jiskra, roč. XVIII, r. 1968, č. 18., (1. 5.), s. 2.

62

obehrané hry, zkoušet je z počtů apod.“207 Právě skutečnost, ţe na okresním sjezdu ČSM, která spíše vyzdvihovala úspěchy tohoto hnutí v okrese, došlo ke kritickému náhledu na stav PO, můţe taktéţ naznačovat hloubku krize PO, která se projevovala v celém tehdejším Československu. Díky této celorepublikové krizi pionýra a ČSM došlo k odchodům zkušených pracovníků do jiných povolených organizací, jako byl například Svazarm. Zde poté pod samostatnou sloţkou zvanou Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě vznikaly tábornické oddíly.208 Podobně vznikaly pionýrské hlídky a skupiny zálesáků, jako byla například zálesácká skupina, jeţ vznikla v Uherském Hradišti v roce 1964 pod časopisem Pionýr a jejímţ členem byl Jiří Kamas. Praxí se poté tyto skupiny začaly přibliţovat původní skautské činnosti.209 Tato situace nakonec vedla k částečnému odpoutání pionýrské organizace od škol a obohacení činnosti. Zároveň dochází k zaloţení nového časopisu pro mládeţ, a to ABC mladých techniků a přírodovědců a navázání spolupráce s Jaroslavem Foglarem. Roku 1966 vychází v nákladu 30 000 ks Hoši od Bobří řeky. Touto dobou jiţ různé oddíly Svazarmu, Pionýra, ČSM a ČSTV provádí Junácký program a od roku 1967, kdy tento proces uvolňování jiţ nějakou dobu probíhal, se pod vlivem současné krize mládeţnických organizací začalo nahlas mluvit i o příznivém vlivu junácké výchovy.210 Začalo se tedy mluvit o tématech, která byla skoro dvě desetiletí tabu. Mezi důleţité okamţiky těchto debat lze zařadit i setkání tajemníků a činovníků Tábornického oddělení ÚV ČSM s členy volného sdruţení Klubu trampů londonovců, kde se přednášelo mimo jiné o skautingu. Podobně se v létě 1967 konala dvoutýdenní škola funkcionářů ČSM. Do osnov školy byly zařazeny mimo jiné i přednášky o trampingu a skautingu. Na podzim 1967 odjela delegace odboru turistiky ÚV ČSTV do Anglie, aby se seznámila s momentálním stavem, situací a metodikou anglického a

207

Hlavním kritikem byl okresní vedoucí PO Zdeněk Posselt a upozornil především na nutnost stabilizace kádru vedoucích a jejich motivaci. SOkA UH, fond: OV ČSM UH, inv. č. 1, kart. 2b, fol. 25. 208 LEŠANOVSKÝ, Karel, Stručné dějiny českého skautingu…, s. 13. 209 KAMAS, Jiří: narozen 3. 12. 1953, bytem Uherské Hradiště, Luční 111, záznam ze dne 24. 9. 2012. 210 Jako první se pokusila vědecky zhodnotit, působení Junáka v poválečném období ve své studii: CACHOVÁ, Dagmar: K postavení a k vývoji Junáka a souvislosti s vytvářením jednotné organizace mládeţe v letech 1945 – 1950, SPFFBU G8, Brno 1964, s. 157 – 174.

63

světového skautingu.211 Tím začala opětovně svítat naděje na případné moţné vzkříšení junácké organizace v Československu a uvedení myšlenek tohoto hnutí v oficiální ţivot. První pokusy o obnovení junácké organizace lze sledovat v činnosti praţských Psohlavců. Šlo tábornický klub ČSM, ve kterém působili lidi z několika praţských skautských středisek. Po neoficiálních počátcích klubu a navázání kontaktů s Rudolfem Pleinerem, Jaroslavem Foglarem a Karlem Průchou se toto ilegální středisko začalo rychle rozrůstat. Brzy se uskupení registrovalo jako samostatný tábornický klub ČSM s velkou samostatností v podobě vlastního kroje, stanov a slibu. Po poradě s Rudolfem Plainerem se toto uskupení snaţilo pracovat kromě výchovy mládeţe i na výchově vůdcovských kádrů plně v duchu junáckých tradic za účelem obnovení organizace.212 Volání po obnovení je důrazně vidět v postupu bývalých junáckých činovníků okolo Miloše Miltnera. Ti se roku 1964 obrátili na tehdejšího prezidenta Antonína Novotného a ÚV ČSM s ţádostí o obnovení Junáka. Po následných jednáních a perzekucích ze strany Státní bezpečnosti jim bylo nakonec zakázáno obnovit organizaci a doporučeno praktikovat junácký program pod hlavičkou Pionýra a jiných uznaných organizací.213 Podobný pokus lze vypozorovat i na v obci Polešovice Uherskohradišťsku. Zdejší bývalý činovník poválečného Junáka Štefan Zajac v listu k okrsku Junáka v Uherském hradišti ze dne 30. května 1968, uvádí „Nevím, zdaliţ Vám bylo, nebo je známo, ţe jiţ minulého roku jsem poţádal jednak OV Svazarm, jednak ministra vnitra o povolení Junácké formace“.214 Zda tomu tak bylo skutečně, nelze s jistotou ověřit. Dotyčný dokument, na který se pan Zajac odvolává, totiţ nebyl obsaţen v příslušných fondech archivu bezpečnostních sloţek a nedochovala se taktéţ jakákoliv zmínka o něm. Štefan Zajac pak dále uvádí zamítnutí své ţádosti, blíţe neurčené postihy a nakonec svolení s organizací zálesáckého oddílu v rámci Svazarmu obce Polešovice, ve které zrovna působil.215 Tuto jeho činnost ostatně potvrdil i pamětník Zdeněk Míša. Ten vzpomněl, ţe Štefan Zajac začal konat skautskou činnost ještě před rokem 1968 pod Svazarmem. Dále pak Zdeněk Míša vzpomíná: „…byly i úvahy mezi nama, jestli

211

Podrobněji viz: SVOBODA, Milan: Hledání zaváté stezky…, s. 158 – 159. Tamtéţ, s. 159 – 163. 213 Tamtéţ, s. 155 – 156. Dále viz: ŠANTORA, Roman – NOSEK, Václav a kol.: Skautské století…, s. 163. 214 ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000160. 215 Tamtéţ, arch. č. 000160. 212

64

opravdu něco zkusit s tím svazarmem atd., ale přemýšleli jsme a pak uhodil osmašedesátý rok.“216 Podobně tedy o obnovení skautské činnosti pod jinou organizací ve stejnou dobu uvaţovali i pováleční polešovičtí skauti, kteří se po celou dobu od likvidace střediska neustále scházeli. Snahy o obnovení skautských oddílů existovaly také v obci Nedakonice. Zde byla na jaře roku 1966 místními hochy nalezena na půdě jednoho z domů poválečná junácká vlajka. Nálezci posléze oslovili tamní národní výbor o povolení zaloţení junáckého oddílu. Ţádost ovšem byla zamítnuta, a proto ţadatelé zaloţili hlídku ochránců přírody při časopisu ABC s názvem Ţlutá lilie.217 Další případ o snaze obnovit Junák na Uherskohradišťsku by mohl naznačovat list z agendy Slovácké lesní školy. Tento list je datován k 8. červenci. 1967. Jeho odesilatelem byl skautský činovník z Uherského Brodu Liboslav Švach. V listu se píše: „Milý bratře, včera jsem Ti poslal náš právě vyšlý zpěvník. Prosím o jeho propagaci na Vaší lesní škole a těším se na další objednávku pro kursisty.“218 Adresát listu je neznámý a tak se naskýtá otázka, o jakou lesní školu vůbec šlo, a zda se nějaká lesní škola roku 1967 vůbec konala, byť neoficiálně? Na případnou správnost datace by mohlo poukazovat chybějící razítko příslušné jednotky junácké organizace, které by se mělo na takovém dokumentu správně nacházet. Ani to však není postačující na prohlášení o případné správnosti data, neboť klidně mohlo jít o odesilatelovu chybu. K tomu je nutno podotknout, ţe list se nachází uspořádaný mezi jinými materiály k různým lesním školám z roku 1968 – 1969, proto lze vyslovit taktéţ domněnku o chybné dataci autorem. Dále pak zmiňovaný zpěvník vydal Liboslav Švach roku 1969.219 Naskýtá se tak moţnost vydání neznámého zpěvníku roku 1967. Tuto teorii však nelze ničím podloţit, a proto se na základě výše uvedených informací domnívám, ţe datace listu je nesprávná. Výše uvedené údaje naznačují, ţe i kdyţ se hlavní aktivity směřující k obnově Junácké organizace děly především v Praze, lze sledovat zapojování skautů do tohoto dění i z jiných částí republiky, včetně skautů z Uherskohradišťska.

216

MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 4. 5. 2012. Junácká hlídka, Slovácká Jiskra, roč. XIX, r. 1969, č. 10., (5. 3.), s. 2. 218 SI A. B. S, fond: Ostatní – varia, sign. III., kart. 1. 219 ŠVACH, Liboslav: Zpěvem k srdci: junácký zpěvník, Uherský Brod 1969. 217

65

7. Pražské jaro, obnova a vývoj skautského hnutí do září 1968 7.1. Události v Praze a obnova celorepublikové organizace

Postupné uvolňování a demokratizace společnosti vyústila na počátku roku 1968 v katarzi a obnovu celé organizace. Hlavní dění, které se odehrávalo v Praze, bylo spjaté s pohřbem bývalého vysoce postaveného skautského činovníka Bohuslava Řeháka. Tento pohřeb se konal 3. ledna 1968 a dostavila se na něj početná junácká skupina ve svých tradičních skautských krojích. Následně se během ledna rozhodlo praţské středisko Psohlavců společně s bývalým náčelnictvem Junáka a Rudolfem Plajnerem opětovně zaţádat o obnovení činnosti a vydalo Junácký manifest. V něm byla odmítnuta kritika skautingu jako škodlivé ideje a poúnorová likvidace junácké organizace byla prohlášena za nelegální. Manifest přitom příznačně končil výzvou k obnově: Junáci vzhůru – volá den. V nejbliţších dnech poté byla zřízena Junácká informační sluţba,220 jejímţ hlavním úkolem bylo informovat, jakým způsobem mají postupovat lidé hlásící se k činnosti. Zároveň probíhala veřejná diskuse o prospěšnosti skautingu.221 V tomto okamţiku jiţ na různých místech v republice probíhali první aktivity a ustanovovala se první skautská střediska a oddíly. Jednou z takových oblastí bylo například Příbramsko. Kde tamní skupina skautů velmi aktivně vystupovala pro co nejrychlejší obnovení skautingu.222 Na druhé straně na většině území republiky se činnost obnovení junácké organizace rozeběhla výrazněji aţ v průběhu jara, a především v měsíci dubnu. Probíhající diskuse o obnově Junáka a jeho prospěšnosti vedla nakonec k tomu, ţe dne 21. března 1968 plénum ústředního výboru ČSM jednomyslně rozhodlo poţádat vládní orgány o plnou rehabilitaci Junáka. Nejdůleţitější rozhodnutí však udělali hned následujícího dne představitelé obou náčelnictev Junáka,223 řádně zvolených ještě v období před potlačením poválečné činnosti organizace. Ti se za přítomnosti střediskové rady Psohlavců rozhodli obnovit organizaci, ustavit přípravný výbor a do konce měsíce svolat slavnostní schůzi, která by tato rozhodnutí schválila. Tak se dne

220

ŠANTORA, Roman – NOSEK, Václav a kol.; Skautské století… s. 178. BŘEČKA, Bruno, Kronika československého skautského…, s. 237. 222 HEJNAL, Josef: Snahy o obnovení Junáka v Příbrami 1968 – 1970 (diplomová práce), Ústí nad Labem: Univerzita Jana evangelisty Purkyně, Fakulta filozofická, 2001, s. 45. Vedoucí diplomové práce Zdeněk Radvanovský. [online] [cit. 13. června 2012] Dostupné: http://www.skautskestoleti.cz/eknihovna/?act=get&check=5a2fcdded8920232ce0eed6452339b88&id=66 &flash=show. 223 Tj. chlapeckého i dívčího kmene. 221

66

29. března 1968 uskutečnilo v Praze – Holešovicích více neţ tisíc skautů a skautek. Na Moravě se přípravný výbor zemské junácké rady pro Moravu sešel v Brně dne 1. dubna 1968.224 Tyto události lze tedy povaţovat za obnovu Junácké organizace de facto. K právnímu obnovení totiţ mělo dojít teprve ke konci roku. 7.2. Obnova Junáka na Uherskohradišťsku

Na pozadí praţských událostí se rozvíjela obnovovací činnost i v jednotlivých oblastech a okresech. Taktéţ Uherskohradišťsko nebylo výjimkou. Po nesmělých a neorganizovaných snahách z let předcházejících lze od počátku dubna 1968 sledovat probíhající obnovovací činnost. Důleţitým okamţikem přitom byla velká schůze činovníků z okresu, která se uskutečnila 23. dubna 1968, na které byla zvolena prozatímní okresní junácká rada.225 Na rozdíl od poválečného vzkříšení probíhala nynější obnova poměrně koordinovaněji. Tato skutečnost byla způsobena především délkou přerušení, a tím vzniklou generační diskontinuitou, kdy obnovu řídili někdejší činovníci a roveři, nyní jiţ v pokročilém věku. 7.3. Vzkříšení kmene Řvavých

„Myslím, ţe to bylo v dubnu v 1968 v Brně, na výstavišti. Tam je nějaké divadlo, byl tam velký sál. Tak se sešli skauti z celé Moravy a byl tam Plajner. Tehdy náčelník, nebo pak znovuzvolený náčelníkem. Na tom shromáţdění bylo jasné, ţe skauti zase vstanou, ţe zase obnoví tu činnost, takţe povzbuzení tím shromáţděním, nebo tím vystoupením Plajnera, tak jsme se vrátili a rychle jsme dali do kupy i ty oddíly.“226 Tak vzpomíná na obnovu Junáka v Uherském Hradišti během Praţského jara František Petlan. Dotyčný tak ve svém vyprávění klade počátek obnovení uherskohradišťského střediska do období těsně po brněnském sjezdu moravských činovníků z 25. dubna 1968, na kterém Rudolf Plajner informoval činovníky o obnovení junácké organizace. Počátky příprav k obnovení tradičního střediska lze vysledovat jiţ počátkem tohoto měsíce. První informativní schůzka bývalých skautů se tak konala 8. dubna.227 Po ní hned další den následovala druhá schůzka, na které se mělo rozhodnout o případné 224

LEŠANOVSKÝ, Karel: Stručné dějiny českého…, s. 17. Junácká hlídka, Slovácká Jiskra, roč. XVIII, r. 1968, č. 18., (1. 5.), s. 2. 226 PETLAN, František: narozen 14. 2. 1927, bytem Uherské Hradiště, Okruţní 622, záznam ze dne 15. 10. 2012. 227 OMELKOVÁ, Zdenka: Chcete vědět, Zkazky kmene Řvavých roč. III, r. 1968, č. 1., Uherské Hradiště 1968, s. 9. Slachová Tereza k tomuto ještě dodává, ţe se tato schůzka konala v Uherskohradišťské Redutě. Nicméně tyto informace necituje a článek v Kmeni Řvavých, ze kterého nejspíše čerpala místo schůzky neobsahuje. Viz: SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti…, s. 54. 225

67

obnově střediska. Zde se sešlo více neţ 30 bývalých skautů, kteří: „Vzpomněli tradic čilého Junáckého ţivota v Uherském Hradišti, jeho vysokých výchovných kvalit, bohaté náplně volného času dětí a diskutovali o moţnostech zaloţení junáckého střediska v okresním městě.“228 Nakonec jak uvádí oznamovací článek Miloše Novotného ve Slovácké Jiskře ze 17. dubna 1968: „… byl zvolen přípravný výbor a usneseno svolat na den 23. dubna v 19 hodin v redutě ustavující schůzi všech bývalých Junáků bydlících v místě.“229 23. dubna 1968 tak proběhla schůze, na které se sešlo na 70 dřívějších činovníků, skautů a skautek. Svou účastí, jak je uváděno ve Zkazkách kmene Řvavých, překvapili i činovníci Junáka z okolních obcí včetně Uherského Brodu.230 Předsedou nově ustanoveného výboru Sdruţení hradišťského Junáka byl zvolen Miloš Novotný.231 Hned následujícího dne skauti oznámili obnovení střediska předsedovi MěNV UH Stanislavu Bártkovi a 25. dubna se činovníci střediska účastnili jiţ zmiňovaného setkání skautů v Brně.232 Po tomto setkání se naplno rozjely přípravy na nábor nových členů a rozšíření do povědomí veřejnosti. Do těchto příprav se zapojila i turistická hlídka TR 681 Tři orlí pera.233 O připravovaném náboru do obnoveného skautského střediska byli obyvatelé města informováni především letákovou a plakátovou kampaní na školách a reklamních plochách, jak vzpomíná Jaroslav Hrabec.234 Je však nutno podotknout, ţe jiţ od 17. dubna probíhala masivní informační kampaň v místním tisku, ve kterém vyšlo několik článků na téma obnovení Junáka. Jedním z těchto informačních článků byl i rozsáhlý celostránkový článek, který byl otisknut 1. května v hradišťském zpravodaji. Jak lze z článku vyčíst, nadšení činovníků pro obnovení činnosti bylo vskutku veliké, i přes překáţky, které je čekaly: „Jako by se nám všem vrátilo nové mládí…V současné době je sdruţení úplně bez majetku, inventáře, kluboven a bez nejzákladnějších předpokladů k dalšímu vzestupu – kromě nadšení!“235 Dále byli v textu vzpomenuti ti hradišťští junáci, jiţ zahynuli během

228

MN [= NOVOTNÝ, Miloš]: Junák se hlásí, Slovácká Jiskra, roč. XVIII, r. 1968, č. 18., (17. 4.), s. 4. Tamtéţ, s. 4. 230 OMELKOVÁ, Zdenka: Chcete vědět, s. 9. 231 Obnovení Skautingu, In: Zpravodaj města Uh. Hradiště, č. 5, Uherské Hradiště 1968, s. 17. 232 OMELKOVÁ, Zdenka: Chcete vědět, s. 9. 233 KAMAS, Jiří: Jak jsem začínal, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75. výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 146. 234 HRABEC, Jaroslav: Jak jsem začal skautovat, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75. výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 77. 235 Obnovení Skautingu, Zpravodaj města Uh. Hradiště, č. 5., Uherské Hradiště 1968, s. 17. 229

68

druhé světové války. Především pak byly představeny výchovné cíle, jichţ chtěli junáci dosáhnout. Nenásilnou formou tak ve skutečnosti článek přímo vybízel mládeţ ke vstupu do obnovené organizace: „Sešli jsme se, abychom předali svým dětem to velké a silné, které nám prozářilo a naplnilo naše mládí… Bude to jen mnoho a mnoho práce a obětavosti, kázně, boj o čistý lidský charakter, ale také láska k přírodě, druţnost, spolehlivost a velká přátelství na celý ţivot. Nejedná se nám o pěkná slova, těch uţ jsme slyšeli dostatek, ale o samostatný činorodý ţivot mládeţe.“236 Tímto textem, se taktéţ Junáci pokusili objasnit myšlenkové základy jejich organizace. V neposlední řadě taktéţ došlo ke zveřejnění ţe: „Vlastní junácký ţivot bude zahájen aţ po prázdninách letošního roku…“237 Tuto informaci je však nutno brát s jistou nadsázkou, neboť náborové odpoledne a slavnostní zahájení činnosti proběhlo jiţ 30. května roku 1968, jak dokládá zápis v kronice.238 Zájem o vstup do obnoveného střediska byl ze strany veřejnosti vskutku veliký. Na coţ ostatně poukazuje v článku ze dne 17. června 1968 otištěném v Hlasu Slovácka Miloš Novotný, kdyţ uvádí, ţe obnovené hradišťské středisko má jiţ celkem přes 300 členů.239 Vedení oddílů se ujali František Petlan, Tomáš Skýba, Antonín Pálka, Zdena Omelková a další. Jelikoţ nábor proběhl aţ koncem května, mohli tak své první skautské zkušenosti získávat noví členové střediska především na letních táborech, které se podařilo uskutečnit na chatě Františka Petlana v Beskydech pod Kněhyní a na Smraďavce nedaleko Uherského Hradiště.240 7.4. Obnova střediska Jantar

„V tom meziobdobí241 sem přišel nový lékař, obvodní lékař Vašek Müller – Šir Chán a my jsme ani nevěděli, ţe on je skaut, protoţe to bylo za komunistů. Takţe on prostě tu fungoval jako lékař, no ale v šedesátém osmém roku najednou jsme dostali avízo, ţe si máme dojít do ordinace. No tak jsme se tam sešli, protoţe sestřička, která u něho slouţila, byla právě jedna z těch roverek, která s námi celou tu dobu udrţovala ten kontakt. On byl hlavním iniciátorem, MUDr. Václav Müller, skautským jménem Šir

236

Tamtéţ, s. 17. Tamtéţ, s. 17. 238 ASP UH, fond: Ostatní, sign. M218, Kronika střediska psohlavci, s. 42. 239 NOVOTNÝ Miloš: Otazníky kolem Junáka, Hlas Slovácka, r. 1968, č. 3., (17. 6.), s. 4. 240 HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 297. 241 Období mezi lety 1950 – 1968. 237

69

Chán.“242 Tak vzpomíná k obnově polešovického střediska pamětník Zdeněk Míša, který jako iniciátora obnovy polešovských skautů uvádí zdejšího přistěhovalého doktora Václava Müllera. Podobně o počátcích obnovy Junáka v Polešovicích vzpomíná i rodina Müllerova: „…nejdůleţitější kontakty vznikly v rámci kolegiálního vztahu mezi lékařem a jeho zdravotní sestrou, kdy si určitě nějakým způsobem vyměňovali informace z dejme tomu dětství i z pozdější doby. Vzniklo to tak, ţe v Polešovicích za A) fungoval skaut, nebo skautské hnutí. Za B) ţe jsou tam dodneška lidé, kteří tu věc budou moţná chtít brát váţně. Tzn. je-li tady nějaká síla, která tu organizaci nějak rozhýbe, takţe se určitě přidají, určití lidé, jejichţ kontakty si myslím vedli do toho poválečného skautu po 45. roce. Coţ byla sestra Marie Lupačová.“243 Ukazuje se tak z vyprávění pamětníků, ţe iniciátory obnovy Junáka v obci byli MUDr. Václav Müller, který se do obce přistěhoval v období zákazu činnosti Junáka a jeho zdravotní sestra Marie Lupačová, skautka z poválečného období. Ti poté měli kontaktovat někdejší skauty a skautky z poválečného období, jejichţ část se stále scházela. Ostatně na Václava Müllera jako iniciátora obnovy poukazuje i článek Junácké hlídky ve Slovácké Jiskře z 1. května 1968, ve které je Václav Müller uveden jako člen prozatímní okresní rady Junáka a jedna z kontaktních osob při obnově Junáka v okresu Uherské Hradiště.244 Na základě členství Václava Müllera v prozatímní okresní radě Junáka tak lze předpokládat, ţe se on a s ním taktéţ Marie Lupačová účastnili schůzky činovníků z okresu Uherského Hradiště, jeţ se konala 23. dubna 1968. Jako vlastní obnovení Junáka v obci Polešovice tak lze povaţovat schůzku: bývalých činovníků, junáků, skautek, vlčat a světlušek, jeţ proběhla 26. dubna 1968 Tohoto dne se sešli na svolání bývalí skauti a skautky v ordinaci u Václava Müllera a zaloţili zde 1. oddíl Oldskautů v Polešovicích (dále K.O.S. Polešovice) (obr. č. 12). Jeho cílem bylo především pomoci při vzniku oddílů junáků, skautek, vlčat a světlušek a zajistit činovnický sbor vedoucích oddílů. Dále se oddíl K.O.S. Polešovice měl zaměřit na výběr vhodných kandidátů na pozice rádců a rádkyň druţin a uspořádat pro ně rádcovské kurzy, které měly proběhnout od konce srpna 1968.245 K.O.S. Polešovice se zároveň ustavil sdruţením přátel Junáka (dále SPJ Polešovice) a vedoucí tohoto

242

MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012. MŰLLER, Václav ml., 10. 11. 1957, bytem Tábor, kpt. Jaroše 2404, záznam ze dne 26. 5. 2012. 244 Junácká hlídka, Slovácká Jiskra, roč. XVIII, r. 1968, č. 18. (1. 5.), s. 2. 245 ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970, arch. č. 000001. 243

70

oddílu, tj. Václav Müller246, měl zároveň informovat předsedu MNV Polešovice o zaloţení SPJ Polešovice a podle vztahu, jeţ MNV Polešovice k obnově Junáka zaujme, domluvit jednání mezi MNV a SPJ Polešovice.247 V neposlední řadě se rozebírala taktéţ otázka náboru členů do Junáka. Ten měl být proveden ve dvou vlnách. První měli zajistit členové oddílu, kteří měli připravit své potomky ke vstupu do oddílů a k náboru. Zároveň od konce dubna do června 1968 probíhala příprava budoucích rádců ve formě schůzek a víkendových výletů někdejších členů z poválečného období. Dále pak měl proběhnout nábor počátkem září. Nicméně i zde podobně jako v Uherském Hradišti vznikly jednotlivé oddíly dříve, jiţ v období mezi červnem a srpnem.248 7.5. Obnovení střediska Prvních moravských junáků v Uherském Brodě na jaře 1968

Duben 1968 přinesl počátek nové skautské činnosti i do Uherského Brodu, města prvních moravských junáků. Podle Eduarda Pegřimka (obr. č. 13) byl zdejším iniciátorem obnovy dlouholetý a zkušený uherskobrodský skautský činovník Liboslav Švach.249 Ostatně ve svých písemných vzpomínkách Eduard Pegřimek k obnovení činnosti dodává: „První kontakty vznikly na popud bratra Liboslava Šlacha někdy po novém roce 1968. Zkušenosti s vládou jedné strany však všechny nutily k obezřetnosti. Nikdo příliš nevěřil Praţskému jaru. Proto první, oficiální schůzku svolal bratr Švach aţ 16. dubna 1968.“250 Eduard Pegřimek tak poukazuje na opatrnou přípravu k obnově střediska jiţ od počátků roku 1968. Zda mají tyto prvotní kontakty kořeny v setkání velkého mnoţství činovníků na pohřbu bratr Bohuslava Řeháka 3. ledna 1968, není známo. Dále uvádí Eduard Pegřimek: „Základním kamenem nově se obnovujícího střediska byla část junáků a rádců, kteří pracovali v Junáku do rozpuštění v roce 1950.“251 Podle kroniky I. oddílu šlo především o Šedého Hada – Liboslava Šlacha, Kida – Jiřího Stojana, Pepeky – Josefa Ondráše. Dále pak Sira – Miroslava Metelky a Zdeňky Černocké – Vrané. Obnovy se však jiţ nedoţil jeden z průkopníků

246

Tamtéţ, arch. č. 000008. Tamtéţ, arch. č. 000001. 248 ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970, arch. č. 000001, 000009 – 000013. 249 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-013. 250 Tamtéţ, arch. č. 1-016. 251 Tamtéţ, arch. č. 1-016. 247

71

uherskobrodského Junáka a jeho dlouholetý vedoucí uherskobrodského okrsku Vladimír Stojan.252 Od 16. do 18. dubna dále následovaly informační schůzky o Junáku pro chlapce a děvčata na uherskobrodských základních školách. Tyto informační schůzky vedl Liboslav Švach. Po těchto schůzkách proběhla organizační setkání uherskobrodských činovníků v prostorách závodního klubu.253 Snad právě na těchto schůzkach došlo k dohodě o následujícím organizačním zajištění a rozdělení jednotlivých vedoucích funkcích. V rámci obnoveného střediska tak pozici střediskového vedoucího zastával Liboslav Švach. Vedoucím chlapeckého kmene byl jmenován Jiří Stojan, dívčí kmen vedla Zdena Černocká – Vraná. Jako vedoucí vlčat působil Josef Ondráš (obr. č. 14).254 Po obnovení střediska společně s obnovením organizace bylo ustanoveno i sdruţení přátel Junáka, jehoţ předsedou se stal Miroslav Metelka. 23. dubna se poté uherskobrodští

vedoucí

zúčastnili

schůzky

v Uherském

Hradišti

společně

s uherskohradišťskými činovníky a vedoucími z dalších venkovských středisek.255 Hned následujícího dne 24. dubna proběhla za vedení bratra Sedláčka organizační schůze 20 oldskautů. Ti se nadále zorganizovali do kmene old skautů (dále K.O.S. Uherský Brod). Zda se účastnili uherskobrodští vedoucí sjezdu moravských junáckých činovníků v Brně 25. dubna, není známo. Poté co byly vykonány všechny přípravy, byla vyslána delegace pěti členů obnoveného střediska, která informovala předsedu Městského národního výboru v Uherském Brodě o obnovení existence Junáka a zahájení činnosti. Jména členů delegace, ovšem známa nejsou.256 Současně s organizací střediska bylo nutno přistoupit k materiálnímu zajištění nového střediska. Prvotní potřebou skautů tak bylo momentálně zajištění klubovny, ve které by mohly probíhat schůzky. K té udává Eduard Pegřímek: „7. května byla po mnoha peripetiích získána klubovna v klášteře z uvolněných prostor Svazarmem.“257 Podle výše uvedeného textu se lze domnívat, ţe sehnat klubovnu nebylo nikterak jednoduché.

252

ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-016. 254 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 255 OMELKOVÁ, Zdenka: Chcete vědět, s. 9. 256 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-013 a 1-016. 257 Tamtéţ, arch. č. 1-016. 253

72

Po zajištění klubovny a oznámení obnovení činnosti na MěNV v Uherském Brodě jiţ nic nebránilo k uspořádání prvních schůzek, na kterých se ustavily jednotlivé oddíly a druţiny. Tyto schůzky proběhly od 13. do 19. května a ukázaly hned na slabé místo obnovené organizace. Pro obrovský zájem totiţ nemohli být všichni zájemci přijati. Ostatně jak se píše v dobové kronice I. oddílu: „Velký zájem chlapců donutil střed. radu, aby nadpočetné přihlášky byly zatím vzaty do zálohy, aţ se počáteční nápor podaří

zorganizovat.“258

K tomu

poznamenává

Eduard

Pegřimek

ve

svých

vzpomínkách: „Za vlčata mohu říci, ţe zájem o členství byl mimořádný, protoţe skauting byl u mnoha lidí i dětí obestřen kouzelným tajemstvím dobrodruţství a kamarádství.“259 Na podepření těchto slov lze uvést početní odhad zhruba 130 členů střediska, který je uveden v kronice k měsíci květnu 1968.260 Přesnější údaj poté přináší Eduard Pegřimek, který ve svých dokumentech uvádí celkem 178 členů. Z toho mělo být 16 činovníků, 40 oldskautů a 122 skautů, skautek, vlčat a světlušek.261 Aby dokázali vedoucí organizačně zvládnout takový obrovský zájem, museli přistoupit k netradičnímu řešení. To spočívalo především v prvotním neobsazení funkcí oddílových vedoucích a zaměřením se na organizování druţinového systému. Výjimkou oproti klasické organizaci byla skutečnost, ţe kaţdou druţinu vedli 2 vedoucí – rádci místo jednoho. Tato organizační změna je v kronice zdůvodněna následovně: „V kaţdé druţině jsme 2 vedoucí (vlastně rádci). Toto opatření jsme takto volili z toho důvodu, ţe jsme lidé jiţ o dost zaneprázdnění jinak, jednak o hodně starší, neţ se sluší na správné rádce. Z toho vyplývá poměrně malá odvaha jednotlivce vzít si 12 hochů na starost sám. Zkrátka chybí zde 2 aţ 3 skautské generace…“262 Zápis v kronice tedy poukazuje především na chybějící kontinuitu junácké výchovy a z ní vyplývající obtíţe. Od 20. května 1968 se rozeběhly pravidelné schůzky jednotlivých druţin a oddílů. S nadcházejícím létem měla během nich následovat příprava na tábor, avšak vzhledem k poměrně pozdnímu začátku vlastní činnosti, materiální nevybavenosti i chybějící lidské síle se rozhodlo vedení střediska téhoţ roku ještě uspořádání táborů vynechat. Místo toho se zaměřilo především na výchovu nováčků a výpravy, které slouţily především k poznávání flóry a prohlubování skautských znalostí a dovedností

258

ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-016. 260 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 261 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-013 – 1-016. 262 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 259

73

nováčků.263 Jednu z těchto výprav uspořádal pro I. oddíl Jiří Stojan v průběhu června. Výprava se nikterak nelišila od ostatních typických uherskobrodských vycházek. Směřovala do nedalekého lesa v Rubaniskách, tradičně oblíbeného místa skautů, a věnovala se především procvičování skautských dovedností, jako je odlévání stop, vaření jídla v přírodě či bojových her. Střediskové setkání se uskutečnilo 29. června v Muzeu Jana Amose Komenského. Cílem této intenzivní činnosti do letních prázdnin byla především výchova nových mladších rádců z nejschopnějších a nejlepších nováčků. Ti pak měli vytvořit novou druţinu Bobrů a během léta podstoupit intenzivní junácký výcvik: „…aby z nich mohli být v příštím roce noví rádcové, plní elánu, protoţe většina starých fotrů, kteří zatím druţiny vedou, tvrdí, ţe z nejrůznějších důvodů se nebudou moci v takové míře Junáctví věnovat.“264 Během letních prázdnin je tak činnost většiny členů střediska utlumena kromě intenzivního výcviku budoucích rádců a omezena na občasné výpravy. 7.6. Jaro 1968 a skautské hnutí v obcích Velehrad, Tupesy a Modrá

Také v obcích Tupesy, Velehrad a Modrá byly v průběhu jarních měsíců roku 1968 obnoveny místní junácké oddíly. Na rozdíl od předchozích středisek však bude velmi obtíţné rekonstruovat proces zdejších obnovy oddílů, neboť písemné prameny se aţ na výjimku nedochovaly.265 Na rozdíl od poválečného období je ovšem díky dochovanému registračnímu listu z roku 1969 a několika dalším listům doloţeno sloučení tupeských a modřanských skautů v rámci obnovy pod hlavičku tzv. „tupeského okruhu“ Od jara roku 1969 tyto oddíly tvoří středisko Velehrad.266 Existence vlastního velehradského oddílu ovšem není doloţena. 7.7.1. Štefan Zajac a obnova Junáka v Tupesích

Jak jiţ bylo výše nastíněno, písemných dokladů k obnově junáckých oddílů v obci Tupesy se dochovalo naprosté minimum. Několik vět k procesu obnovy skautského hnutí v Tupesích věnoval ve své knize o dějinách obce František Mikula. Ten uvádí k obnově junácké organizace v Tupesích následující informace: „V roce 1968 dochází k obnovení činnosti Junáka, ale jiţ bez Cyrila Toboly, který zemřel v roce 1967. V názorech se zaměření této organizace dělí na dva proudy. Jeden byl pro klasickou

263

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-016. ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 265 ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000160 – 000161. 266 Tamtéţ, arch. č. 000172. 264

74

formu, to znamenalo navázat na tradice. Tento proud reprezentovali všichni bývalí Junáci. Druhý proud byl veden p. Zajacem, který se do obce v roce 1968 přistěhoval z Polešovic a který se sám prohlásil za náčelníka katolického Junáka. V této nově ustavené organizaci nepracoval ţádný člen bývalého klasického Junáka.“267 V rozhovoru k tématu dále dodává: „Tak se sešla skupina starých zakládajících členů a pokoušela se obnovit činnost klasického Junáka. Oproti němu byl zaloţen právě panem Zajacen tento katolický Junák.“268 Na základě výše uvedené citace se tak ukazuje, ţe objasnění průběhu obnovy Junáka sloţité. Vyjdeme-li z textu Františka Mikuly uvedeného v předchozím odstavci, dozvídáme se nejen, ţe obnovitelem tupeského Junáka byl Štefan Zajac, ale taktéţ ţe došlo ke sporu o náboţenské zaměření obnovené organizace. Štefana Zajace jako obnovitele skautského hnutí v Tupesích potvrzují nejen další pamětníci Josef Králík a Josef Vávra,269 ale i sám Štefan Zajac v listu (obr. č. 15 a 16) adresovaném okrskové radě Junáka v Uherském Hradišti, který navíc udává i datum obnovy: „…8. dubna jsem oznámil, jednak MNV, jednak občanstvu, ţe zde obnovuji činnost Junáka na bázi křesťanské Junácké výchovy.“270 Uvedená citace taktéţ potvrzuje informace Františka Mikuly, ţe organizace vedená Štefanem Zajacem byla katolického charakteru a ţe se prohlásil za místního vedoucího. Jiţ několikrát zmíněný František Mikula taktéţ poukazuje na neshody v obnovené organizaci mezi poválečnými skauty a Zajacovou organizací.271 Do rozporu s tvrzením Františka Mikuly o existenci dvou proudů a tím i sporu se ovšem dostávají pamětníci Josef Králík a Josef Vávra. Josef Vávra na dotaz, zda existovala jiná skautská organizace v obci, vzpomínal: „No ale jestli byla, tak trvala velice krátce... Já uţ v tom osmašedesátém, kdyţ jsem přišel, tak byla jenom tato organizace. Něco jsem zaslechl, ale kdo se to snaţil vést, kolik tam bylo kluků…“272 Podobně reagoval i Josef Králík: „Vůbec nevím, ţe by tu nějaké dva proudy byly. To se mě nějak nechce zdát. Kdo by, kdo by vedl ten druhý proud? I kdyţ…ne, já s panem Tobolou, co já sem zaţil, tak si myslím, ţe to bylo všechno tím směrem, jak to vedl uţ pan Zajac. …Takţe o dvou proudech já

267

MIKULA, František: Dějiny obce…, s. 88. MIKULA, František: narozen 9. 4. 1935, bytem Tupesy 326, záznam ze dne 14. 4. 2012. 269 KRÁLÍK, Josef: narozen 14. 3. 1956, bytem Tupesy 409, záznam ze dne 14. 4. 2012. Dále pak: VÁVRA, Josef: narozen 6. 9. 1947, bytem Tupesy 164, záznam ze dne 14. 4. 2012. 270 ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000160. 271 MIKULA, František: Dějiny obce…, s. 88. 272 VÁVRA, Josef: narozen 6. 9. 1947, bytem Tupesy 164, záznam ze dne 14. 4. 2012. 268

75

nic nevím.“273 To, ţe si ovšem pamětníci nevzpomínají na spor v obnovené organizaci, můţe ovšem pouze poukazovat na moţnost, ţe o něm nevěděli. Josef Vávra totiţ vstoupil do Junáka aţ na podzim 1968274 a Josef Králík byl pouze řadovým členem. Na druhé straně na jisté neshody upozorňuje i list L. Bogarové panu Kropáči z 29. května 1968. V něm dotyčného vyzývá, aby se dostavil na schůzku okrskové rady a osvětlil situaci Junáka v Tupesích.275 Na základě tohoto listu se tak lze domnívat, ţe jisté spory při obnově vskutku proběhly. Naskýtá se však otázka, jaká byla příčina sporu mezi poválečnými skauty a organizací vedenou Štefanem Zajacem? A vskutku nepracoval v obnovené organizaci ţádný z členů poválečného oddílu? Jistou odpověď by mohl nastínit Zajacův list okrskové radě z 30. května 1968. V něm se mimo jiné uvádí, ţe vznik oddílů na základě křesťanské výchovy byl nutný a ţe pod jeho vedením za postupně přicházející spolupráce bývalých skautů došlo ke vzniku silných homogenních276 oddílů, jeţ se nevylučují s oddíly klasickými. Dále se pak v listu praví: „Klasický oddíl, který zde rovněţ vegetuje, je organizačně včleněný do zdejší formace. Není mezi námi rozdílů, nebo program je sestaven tak, aby byl přijatelný pro kaţdého, kdo se chce v junáctví vyţít.“277 List tak naznačuje, ţe v průběhu obnovy došlo ke sporu, který popisuje František Mikula ve své knize a na nějţ nepřímo poukazuje sestra Bogarová. Tento spor se nejspíše týkal křesťanského zaměření obnovených oddílů, jak uvádí František Mikula ve své knize. Z vyjádření Štefana Zajace uvedeného v předchozím odstavci dále vyplývá, ţe k 30. květnu 1968 měl v Tupesích existovat nehomogenní oddíl, jenţ byl zařazen do tamní skautské organizace a na obnově oddílů měli spolupracovat i někdejší členové z poválečného období. Zároveň měl ke stejnému datu Československý junák – Okruh Tupesy: „sdruţovat na 140 členů a členek ve třech dislokovaných oddílech, začleněných do Tupeského okruhu a řízených naším náčelnickým kolegiem, organisovaným do rady výkonných náčelníků.“278 K následujícímu roku je díky dochovanému registračnímu listu střediska doloţen v Tupesích jeden dívčí a jeden chlapecký oddíl. Mimo tyto dva oddíly

273

KRÁLÍK, Josef: narozen 14. 3. 1956, bytem Tupesy 409, záznam ze dne 14. 4. 2012. VÁVRA, Josef: narozen 6. 9. 1947, bytem Tupesy 164, záznam ze dne 14. 4. 2012. 275 ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000159. 276 Tj. křesťansky zaloţených oddílů s programovou výukou náboţenství v rámci skautské výchovy. 277 ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000160. 278 Tamtéţ, arch. č. 000160 – 000161. 274

76

existoval ještě pak chlapecký oddíl v Modré.279 Přičemţ podle pamětníka Františka Kováříka ml. byl právě tento oddíl nehomogenní – tj. bez náboţenské výchovy, byť spolupracoval s páterem Vašíčkem.280 Dívčí oddíl navíc nejspíše sdruţoval skautky nejen z Tupes, ale i z Modré a Velehradu. Objasnění situace ještě poněkud ztěţuje specifická organizační struktura Štefana Zajace. Pokud by tedy existoval nehomogenní oddíl v Tupesích na jaře 1968, jak udává Štefan Zajac, musel buď velmi rychle zaniknout, či se sloučit s jiným, původně homogenním oddílem. Vraťme se ovšem nyní k druhé otázce, a to zda se vskutku pováleční členové nepodíleli na obnově oddílů v roce 1968, jak tvrdí František Mikula? Z výše uvedených informací vyplývá, ţe tomu tak nebylo, neboť minimálně jeden z poválečných skautů se Zajacovou organizací výrazněji spolupracoval. Šlo o někdejšího zakladatele Cyrila Tobolu. František Mikula sice udává, ţe Cyril Tobola zemřel roku 1967, tj. rok před obnovou, avšak pamětníci udávají jeho skon v roce 1968. Z vyprávění Josefa Králíka se totiţ Cyril Tobola podílel jako vedoucí na programu obnovené organizace, neboť jezdil s mladými skauty na výpravy. Během jedné výpravy na Sv. Hostýn měl ovšem: „…srdeční potíţe a tam jsme byli taky. Tam jsme byli pod stanem. On měl nějaké srdeční potíţe, pak jsme asi dojeli, nějak dom a to uţ netrvalo dlouho a on umřel. To sem tam byl zas pod hlavičkou jako Junáka, to vím.“281 Taktéţ ze vzpomínek Františka Kováříka vyplývá, ţe Cyril Tobola roku 1968 ještě ţil, neboť po jeho smrti se modřanští skauti účastnili pohřbu.282 Jako poslední vzpomíná jeho dcera Ludmila Rašticová, která udává, ţe zemřel v roce 1968 před operací nádoru na mozku.283 I ta potvrzuje skauting Cyrila Toboly jako veliký koníček. Na účast Cyrila Toboly na ţivotě skautského hnutí v roce 1968 poukazují taktéţ fotografie (obr. č. 17 – 18) z jeho pohřbu, kterého se účastnili krojovaní skauti. Definitivní potvrzení nám dokládá parte Cyrila Toboly (obr. č. 19). Na něm je uvedeno, ţe Cyril Tobola zemřel ve věku 53 let. Vzhledem k datu narození 26. října 1914284 tak k jeho úmrtí muselo dojít v období mezi obnovením junáka v Tupesích na jaře 1968 a narozeninami 26. října 1968.

279

Tamtéţ, arch. č. 000172. KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. 281 KRÁLÍK, Josef: narozen 14. 3. 1956, bytem Tupesy 409, záznam ze dne 14. 4. 2012. 282 KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. 283 RAŠTICOVÁ, Ludmila: narozena 1. 11. 1941, bytem Buchlovice, Hradišťská 768, záznam ze dne 26. 11. 2013. 284 RAŠTICOVÁ, Ludmila: narozena 1. 11. 1941, bytem Buchlovice, Hradišťská 768, záznam ze dne 26. 11. 2013. 280

77

Lze tedy konstatovat, ţe informace uvedené v knize Františka Mikuly byly částečně mylné. V průběhu obnovy nejspíše došlo ke sporu mezi novým náčelníkem tupeských oddílů Štefanem Zajacem a některými z někdejších členů ohledně vytváření homogenních oddílů, avšak zakladatel tupeských skautů Cyril Tobola byl nejen ţiv, nýbrţ se alespoň trochu podílel na činnosti obnovené organizace. 7.7.2. Exkurz: Víra, skauting a životní osudy Štefana Zajace

Obnovitel tupeského Junáka Štefan Zajac (obr. č. 20) se narodil 26. listopadu. 1928 ve Vysoké nad Kysucou. V mládí byl vychováván rodinou svého strýce Turčáka Pavla, jak je uvedeno ve vyšetřovacím protokolu z 29. ledna 1949.285 Kdy se stal mladý Štefan skautem, není doposud známo. On sám se o svém působení ve skautu před rokem 1968 zmiňuje pouze v listu z 30. května 1968 adresovaném okrskové schůzi Junáka v Uherském Hradišti, kde uvádí: „Já osobně jsem pracoval v r. 1945 aţ do mého uvěznění v r. 1949 jako náčelník hornokysucké oblasti.“286 Naskýtá se tak nyní otázka: mohl Štefan Zajac v jím uvedeném období doopravdy působit jako náčelník výše uvedené oblasti? Roku 1945 měl pouhých 15 let, neboli byl ve věku, kdy starší junáci pracují na pozici rádců druţin. Lze sice namítnout, ţe díky válečným událostem mohli v roce 1945 skautské hnutí na Slovensku obnovovat mladší generace, i tak je ale nízký věk Štefana Zajace pro tak zodpovědnou pozici zaráţející. Jméno Štefana Zajace se taktéţ nenachází v ţádných archivních pramenech Slovenského skauta. Podobně i ve Skautském múzeu Ruţomberoku se jméno Štefana Zajace k období 1945 – 1949 nevyskytuje. Dále se naskýtá otázka, pokud byl Štefan Zajac v uvedeném období náčelníkem Junáka v hornokysucké oblasti, jakým způsobem by tuto funkci vykonával? Od 1. června 1947 totiţ působil Štefan Zajac ve Šternberku a posléze v jiných moravských městech. Proto je proto se domnívám, ţe jde v dopise o jisté zveličení významu jeho případné činovnické funkce. V poválečném období od 1. června 1947 nastoupil Štefan Zajac k armádě do přípravné letecké školy ve Šternberku. Po jejím absolvování pokračoval v pilotním výcviku v Olomouci na pilotní elementární škole. Z té pak měl být 18. dubna 1948 vyloučen. Důvody nejsou přesně známy, ale jiţ tehdy se začal projevovat jako výrazný

285 286

ABS, fond: 302, sign. karta s relací 302-560-4, fol. 4. ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000160.

78

katolík.287 Následující informace ve většině případů pochází z vyšetřovacího spisu vedeného proti Štefanu Zajacovi po jeho zatčení. Protoţe bylo zvykem tehdejší orgánů trestního řízení zkreslovat údaje zjištěné při vyšetřování, je nutno brát informace, jeţ se vztahují k jeho zatčení obezřetně. Proto je dále pouze načrtnuta kostra osudů Štefana Zajace pouze v hlavních rysech. Silné náboţenské zaloţení Štefana Zajace mělo ovlivnit celý jeho další ţivot. Po 18. dubnu 1948 pobyl dotyčný nějaký čas ve Valašském Meziříčí. Další přesun následoval v průběhu května, kdy byl přidělen k 27. pěchotnímu praporu v Uherském Hradišti. Zde poté působil od 1. června 1948 do 15. srpna 1948 v nedaleké obci Popovice, kde měl udrţovat tamní střelnici.288 V době svého působení na popovické střelnici se seznámil s jistým panem Koníčkem, místním rolníkem, a taktéţ Marií Habartovou z Derfle. S tou měl utvořit ke konci roku 1948 tehdy ilegální katolickou skupinu „Ochranný bojový svaz Rimsko katolíkov“, která měla po nabytí dostatečné síly pomáhat katolické církvi.289 Cíle a způsob rekrutování členů této organizace, jeţ se měla primárně skládat z členů armádních jednotek a měla být podporována civilním obyvatelstvem, ukazuje na jistou mladickou politickou naivitu, stejně jako katolický entuziasmus Štefana Zajace a Marie Habartové. Ostatně na to poukazuje i rychlost rozpadu, prozrazení a likvidace skupiny. Podle vyšetřovacího spisu měl ve strachu z prozrazení Štefan Zajac plánovat dezerci skupiny od posádky, ozbrojení, osvobození několika katolických kněţí vězněných ve věznici v Uherském Hradišti a útěk do hor na moravsko-slovenském pomezí. K uskutečnění výše popsaného plánu ovšem nedošlo, neboť skupina byla dne 22. ledna 1949 zlikvidována.290 Následně byl Zajac odsouzen 4. ledna 1950 Státním soudem v Praze za velezradu k dvacetiletému ţaláři. Zda šlo o vykonstruované obvinění nebo nikoliv, není doposud známo. Vyměřený trest si Štefan Zajac odpykával v nechvalně proslulých jáchymovských dolech, a to v pracovním táboře Rovnost. Po svém propuštění roku 1957 se opětovně navrátil do uherskohradišťského okresu, kde291 se oţenil s tehdy devatenáctiletou Andělou Koníčkovou, se kterou posléze

287

ABS, fond: 302, sign. karta s relací 302-560-4, fol. 4 – 5. Tamtéţ, fol. 5. 289 ABS, fond: BN-V, arch. č. V-3191 Brno, fol. 19 – 20. 290 ABS, fond: 302, sign. karta s relací 302-560-4, fol. 14 – 17. 291 ABS, fond: BN-V, arch. č. V-5842 Brno, fol. 14. 288

79

měl 4 děti. V období let 1957 – 1968 posléze rodina Zajacova postupně bydlela v Popovicích, Babicích, Polešovicích a nakonec v Tupesích na Uherskohradišťsku. Opětovné zapojení do práce s mládeţí lze u Štefana Zajaca dohledat k roku 1967 v Polešovicích, po neúspěchu s ţádostí o obnovení Junáka organizoval místní Svazarm. Poté co se rodina přestěhovala do obce Tupesy, obnovil Štefan Zajac junáckou organizaci ve zdejší obci. K obnově došlo 8. dubna 1968, a to na homogenní bázi pod záštitou obnovené duchovní rady Junáka.292 Pro své poměrně radikální názory a svérázné postoje se velmi brzy dostal do sporu s okrskovou (posléze okresní) radou Junáka v Uherském Hradišti a jak se ukázalo, jím obnovené středisko nepodléhalo vedení ORJ.293 V období od 13. března 1969 do 18. března 1969 Štefan Zajac společně s rodinou vycestoval do Rakouska za účelem navštívení rodiny. Z této návštěvy se ale uţ rodina nevrátila.294 Důvody emigrace nejsou známy. Skautskou činnost ovšem Štefan Zajac provozoval i po emigraci. Ve Vídni zaloţil novou krajanskou skautskou organizaci s názvem Tatranská Federácia Junák Skaut. Šlo o katolickou skautskou organizaci, která byla samostatná a nebyla součástí exilové junácké organizace.295 Ačkoliv po jeho emigraci převzal vedení tupeských skautů Stanislav Esterka a středisko řídil František Kovářík st., Štefan Zajac se i nadále (aţ do porevoluční obnovy) chápal jako náčelník zdejších oddílů. Poukazuje na to jeho dopis Alţbětě Přerovské z 27. prosince: „V případě, ţe se mi podaří, promluvit na shromáţdění lidu Velehradského, rád bych poděkoval Vám všem za důvěru danou mi v letech 68 a dalších a podle zákona podal bych Velehradské Junácké oblasti svou demisi.“ Dopis dále pojednává o boji křesťanských Junáků proti ďáblovým nástrahám a nabádá k dalšímu vytrvání „Junácké Kristovy legie.“296 Dalším textem posléze Zajac ukazuje, ţe jeho celoţivotní postoje ovlivňovala především katolická církev a jeho náboţenská víra. V porevolučním období Štefan Zajac rozšířil svou emigrantskou organizaci o oddíl zaloţený v Bratislavě. Taktéţ se snaţil získat nové členy své organizace

292

ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000160. ABS, fond: BN-V, arch. č. V-5842 Brno, fol. 14. 294 ABS, fond: BN-V, arch. č. V- 5842 Brno, fol. 2. 295 BĚLOVSKÝ, Oldřich: Exilový skauting po roce 1968, In: Ročenka kmene dospělých 2000,7 edd. Jiří ŢÁČEK, Praha 2008, s. 6. 296 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-082 – 2-083. 293

80

opětovně na Uherskohradišťsku.297 V průběhu devadesátých let se vrátil z emigrace a usadil se ve Vysoké nad Kysucou, kde 14. prosince 1997 umřel a byl pochován (obr. č. 21). 7.7.3. František Kovářík a obnova modřanského oddílu.

Jestliţe k obnově Junáka v Tupesích existovaly alespoň nějaké písemné zprávy, k obnově modřanského oddílu se nedochovaly prakticky skoro ţádné. Při rekonstrukci obnovy je proto nutno vycházet především ze vzpomínek pamětníka Františka Kováříka ml. a listu Ústřední duchovní rady Františku Kováříkovi st. z 21. června 1968. Pamětník František Kovářík mladší ve svých vzpomínkách udává, ţe obnovitelem modřanského oddílu byl jeden ze zakladatelů modřanského oddílu v poválečné době, a to jeho otec František Kovářík st. Impuls k obnově měl vzejít z informace o znovuzaloţení oddílů v nedalekých Tupesích. Posléze se měl František Kovářík st. kontaktovat se Štefanem Zajacem a začít obnovovat Modřanský oddíl. K obnově mělo dojít jiţ během jara, kdy měli být před létem 1968 utvořeny 3 druţiny. Zároveň měl během léta probíhat nábor nových členů pomocí vylepených plakátů. Tento nábor ovšem přerušil vpád vojsk Varšavské smlouvy během noci na 21. srpna 1968.298 Také zde se jako v případě tupeských oddílů naskýtá otázka, zda byla obnovená organizace odnoţí katolického Junáka. Na to by mohl poukazovat list Ústřední duchovní rady Františku Kováříkovi st. z 21. června 1968, ve kterém je bratr Kovářík instruován, aby kromě registrace taktéţ sdělil vznik oddílů na zemské duchovní radě a o běţné činnosti taktéţ informoval arcidiecézního duchovního rádce pátera Antonína Huvara z Fulneku.299 Na otázku, zda šlo o katolickou odnoţ skautského hnutí, vzpomíná i František Kovářík ml.: „My jsme teda chtěli, aby se mohli zapojit kluci nebo i ty děvčata ať s náboţenským, nebo bez náboţenského vyznání… Nebyl tady vyloţeně homogenní oddíl, tj. oddíl s náboţenskou výchovou.“300 Na základě obou protichůdných svědectví nelze tedy říct, zda na Modré v průběhu obnovy zdejšího skautského hnutí vznikl homogenní oddíl.

297

Tamtéţ, arch. č. 2-084. KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. 299 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-072. 300 KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. 298

81

Lze tedy konstatovat, ţe ve spolupráci se Štefanem Zajacem obnovil František Kovářík starší modřanský oddíl na jaře 1968, avšak jiţ nelze ani potvrdit ani vyvrátit, zda šlo o homogenní oddíl, ačkoliv díky dochovanému listu s duchovní radou Junáka lze předpokládat jeho křesťanský charakter. 7.7.4. Činnost skautský oddílů na Modré a v Tupesích do srpnové okupace

Po rychlém začátku činnosti, i přes spor o křesťanské zaměření oddílů, rozvinuli skauti v Tupeních a na Modré výraznou činnost. Sice se nepodařilo především z materiálních důvodů uspořádat letní tábor jiţ v průběhu léta1968, přesto místní junáci nezaháleli ani během letních prázdnin. Jejich nynější činností bylo vzdělávání se ve skautské praxi a osvěta skautského ţivota, činnosti a principů na veřejnosti. V rámci osvěty poté měl být zároveň podpořen nábor nových členů do jednotlivých oddílů. Aby dosáhly výše uvedených cílů, uspořádaly skautské oddíly pod vedením Štefana Zajace dětské odpoledne v Tupesích. Vypovídá o něm článek „Junácký den“, jenţ byl otištěn ve středu 10. července 1968 v místním tisku. V článku je uvedeno „V neděli ve 13. hod. bude na hřišti v Tupeních Junácký den. Diváci uvidí průřez jedním táborovým dnem nazvaným: Od budíčku do večerky. Vyvrcholením programu bude slib nových členů, jichţ bude 70. Pozváni budou i členové a funkcionáři z okolí.“301 Obdobně vzpomíná i František Kovářík ml. „Na místním hřišti jsme chtěli těm, kteří ještě ve skautu nebyli a jejich rodičům, ukázat, jak to na táboře vypadá, co tamti ti skauti nebo skautky dělají. No, a co měli za otázky, tak náčelník, tady teda v zastoupení mého tatínka, který tady byl, jim to bylo vysvětlené a na závěr se prostě udělal táborák. Takţe seznámení s ţivotem na táboře, aby měli alespoň nějakou představu, i kdyţ my jsme ji neměli, ale uţ jsme se to trochu naučili“302 Pamětník sice dále uvádí, ţe jím vzpomínaná akce měla proběhnout o prázdninách, snad v roce 1969, avšak rokem jistý si není. Je tedy moţné, ţe vzpomínal na onu akci, jeţ proběhla v létě 1968. Na to by mohlo poukazovat, ţe sami mladí skauti ještě nebyli zkušení, tj. neabsolvovali tábor, a byli především nováčky. Tento stav odpovídá spíše situaci v roce 1968 neţ následujícího roku. Dále pak, ţe na dotazy měl odpovídat náčelník Štefan Zajac v zastoupení Františka Kováříka st. V roce 1969 jiţ bratr Zajac nebyl náčelníkem, neboť na jaře emigroval do zahraničí.

301 302

Junácký den, Slovácká Jiskra, roč. XVIII, r. 1968, č. 28., (10. 7.), s. 4. KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012.

82

Během dětského dne v Tupesích měl taktéţ proběhnout slibový obřad. O uskutečnění obřadu svědčí registrační list Františka Kováříka ml., kde je uveden datum slibu 14. července 1968. Sám pamětník vzpomíná, ţe slib měl skládat do rukou pátera Bábíčka a slibového obřadu se měl účastnit i Cyril Tobola. 303 Po dětském dni následovala činnost v podobě skautského výcviku a místo tábora byly pořádány výpravy do okolí. V rámci těchto výprav se například modřanští skauti starali o památné místo v Chřibech – Králův stůl, jak vzpomíná František Kovářík ml. a dokládá i zápis v jeho pracovním průkazu k akci milion hodin republice (dále MHR). Podobně se i jedna výprava konala v předvečer okupace. I kdyţ místní oddíly neuspořádaly během léta 1968 letní tábor, věnovaly se pravidelné skautské činnosti a výcviku nejen v tamních obcích, ale i v chřibských hvozdech.304 7.8. Tisk na Uherskohradišťsku: Proč právě obnovený Junák a jaké jsou jeho cíle?

Obnova Junáka podobně Sokola či vznik Tábornické unie a jiných organizací, jeţ se zapojily do společenského ţivota v období Praţského jara, samozřejmě vyvolala zájem veřejnosti. Skauti tedy museli po dvacetileté přestávce veřejnosti osvětlit cíle a základní myšlenky organizace. Vyuţívali k tomu především dvou prostředků. Jednak otisknutím článků v místním či vlastním tisku a pomocí veřejných akcí. Činnost, jeţ vysvětlovala principy, myšlenky a cíle skautského hnutí byla vskutku potřebná, neboť v uplynulých 20 letech byla organizace činností KSČ mnohokrát očerňována a démonizována. Obnovené skautské hnutí se tak sice těšilo velké podpoře veřejnosti, ale bylo nutno jej taktéţ rehabilitovat. 7.8.1. Hlas Slovácka a Miloš Novotný

Zásadním počinem, osvětlujícím veřejnosti cíle a základní myšlenky Junáka, byl článek Otazníky kolem Junáka ze 17. června 1968 v Hlasu Slovácka. Hradišťský skaut Miloš Novotný – Šaman v něm píše: „Co vlastně chtějí? Dát dětem silné a krásné záţitky, které sami proţívali, šířit a upevňovat junácký výchovný systém směřující k všestrannému rozvíjení lidské schopnosti po stránce fyzické, citové i mravní, ke

303

Páter Bábíček byl příznivec místních skautů. Na registračním listu z roku 1969 je doloţen jako tajemník střediska. ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000172. Dále pak: KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. 304 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-081. Dále pak: KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012.

83

společenskému ţivotu a k občanství v socialistické vlasti…“305 Dále pak Miloš Novotný v odpovědi na tuto otázku rozepisuje jednotlivé činnosti tradičních junáckých dovedností. Později v článku zdůrazňuje, ţe skautská výchova, vštípila mnoha lidem morální zásady a pomohla jim tak bojovat proti fašismu. Co je ovšem důleţité na této odpovědi, je především výchovný cíl Junáka k občanství. Ne nadarmo skládá kaţdý skaut slib, v němţ také slibuje duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bliţním a zdůrazňuje tak, ţe si je vědom vlasteneckých povinností. Dále Miloš Novotný odpovídá: „Copak se svět za 20 let nezměnil? Velmi se změnil. A právě v demokratickém ţivotě, socialistické společnosti najde junácká výchova plné uplatnění.“306 Posléze rozebírá změnu ţivotního stylu a menší mnoţství volného času, které pak způsobuje zhýčkanost dětí. Poukazuje tak na základní fakt postupné proměny ţivotního stylu obyvatelstva s rozvojem průmyslu a technologií. Tomu se dle Miloše Novotného dá čelit opětovným navracením k přírodě a různorodou činností. Právě tato různorodá činnost a spjatost s přírodou posléze má vysvětlovat: „…sympatie rodičů s Junáckým hnutím.“307 Ve čtvrtém otazníku Miloš Novotný odpovídá na otázku: „Proč právě cizí výchovný systém – skauting Baden Powella?“ A hned zpočátku kontruje: „Jak to láká citovat Lenina o přebírání progresivního z kulturních hodnot kapitalistického řádu.“308 Tímto argumentem tak poukazuje na skutečnost, ţe pionýrská ideologie je taktéţ postavená na základě cizího výchovného systému. Druhý smysl výše uvedeného argumentu pak lze logicky spatřovat ve vyřčené nepřitaţlivosti případných témat pro mládeţ. Miloš Novotný však upozorňuje, ţe Junák nelze chápat jako cizí výchovný systém. Zdůrazněním role A. B. Svojsíka a jeho vtisknutí národních specifik při zakládání skautské organizace tak upozorňuje na skutečnost, ţe část kořenů junáckého výchovného systému spočívají v odkazu učitele národů J. A. Komenského a zakladatele Sokolského hnutí M. Tyrše.309 Na podobně závaţnou otázku odpovídá i v dalším „otazníku“ tentokráte č. 5: „Jaký je poměr Junáka k jiným dětským organizacím?“ Miloš Novotný píše: „Vesměs dětské organizace převzaly část, nebo celý junácký výchovný systém… Junák v našem

305

NOVOTNÝ Miloš: Otazníky kolem Junáka, Hlas Slovácka, r. 1968, č. 3, (17. 6.), s. 4. Tamtéţ, s. 4. 307 Tamtéţ, s. 4. 308 Tamtéţ, s. 4. 309 Tamtéţ, s. 4. 306

84

okrese bude dle potřeby a moţností spolupracovat s novým Pionýrem, avšak jeho potřebou je úplná samostatnost… Junák bude ovlivňovat politický, společenský, kulturní ţivot obcí i měst a bude také platným členem Národní fronty. Bude-li vytvořena federace dětských a mládeţnických organizací, chce mít Junák své místo i tam.“310 Jak vidno v návaznosti na předchozí otázku obhajuje Miloš Novotný důleţitost Junáka uţitečností jeho výchovného systému, který částečně převzala Tábornická unie, Svazarm či dokonce i krizí si procházející pionýři. Zároveň bratr Novotný upozorňuje na nutnost pluralitního uskupení mládeţnických organizací, které budou společně spolupracovat a zároveň si konkurovat, neboť jim jde o stejný cíl, a to výchovu dobrých občanů vlasti, v tomto případě Československé socialistické republiky. Poslední argument, v němţ autor poukazuje na společenské zařazení Junáka, tak opětovně upozorňuje na prospěšnost této organizace v kaţdodenním ţivotě společnosti. Taktéţ je z článku vidět jistý posun v chápání organizace jako nepolitického celku. Na rozdíl od předchozích období činnosti Junáka, není tentokráte zdůrazňována jeho apolitičnost, nýbrţ političnost účastí organizace v Národní frontě. Vliv na tuto změnu mohlo mít jistě několik faktorů, mezi něţ patří jak probuzení občanské společnosti, tak i zkušenost s vývojem a likvidací organizace v letech 1945 – 1950. 7.8.2. Zpravodaj střediska junáka v Uherském Brodě a projev dr. Rudolfa Plainera

Poměrně rozsáhlé pojednání týkající se otázek spjatých s obnovou junáka a vztahu s veřejností otiskl veřejný skautský Zpravodaj střediska v Uherském Brodě. Jde přitom o několikastránkový výtah z projevu Rudolfa Plainera, jenţ pronesl 25. dubna 1968 na slavnostním srazu moravských činovníků v Brně. Zde náčelník Plainer upozornil, ţe na rozdíl od předchozího období: „Junák bude organizací politicky angaţovanou. Obnovujeme svoji činnost za okolností podstatně jiných. Z republiky v roce 1948 socializující, jak říkal tehdejší prezident dr. Edvard Beneš, se stala podle ústavy republika socialistická. My všichni v Junáku se k této pro nás samozřejmé skutečnosti hlásíme, stojíme pevně na pozicích socialismu a po tom všem, co se dálo v minulé době, nechceme být jenom diváky, chceme kaţdý svým přičiněním zaručovat demokratický vývoj naší společnosti a usilovat o dosaţení

310

Tamtéţ, s. 4.

85

socialismu humanitního.“311 Jak lze z úryvku vyvodit, zdůraznil Rudolf Plainer podobně jako Miloš Novotný jednu zásadní skutečnost. Na rozdíl od předchozího vývoje je nyní skauting hnutím nikoliv nepolitickým, nýbrţ politickým. Navíc tím deklaroval svou víru v obrodné hnutí „socialismu s lidskou tváří.“ Z tohoto rozhodnutí poté plyne závazek účasti v Národní frontě, bez kterého by i nadále obnova hnutí nebyla moţná. Dále Rudolf Plainer upozorňoval na další problematiku, a to především o momentálních problémech výchovy mládeţe a o vztahu k jiným organizacím. Jasně uvedl myšlenku potřeby jednotnosti mládeţe ve smyslu mravní výchovy. Té pak nemá být dosaţeno pomocí jedné monopolní organizace, nýbrţ je nutná existence většího mnoţství různých organizací. 312 Tímto argumentem se tak dotýká skutečnosti, ţe Junák musí být organizací dobrovolnou a výběrovou. Ostatně jakýkoliv pokus o vytvoření jednotné, masové a dobře fungující organizace je tak dle tezí Rudolfa Plainera předem odsouzen k nezdaru. Podobně jako Miloš Novotný v předchozí kapitole uvádí ochotu spolupracovat s pionýrskou organizací, upozorňuje se i v brodském oběţníku na nutnost spolupráce a udrţování dobrých vztahů s jinými organizacemi, včetně PO. Rudolf Plainer upozornil na zpočátku ne zcela vyjasněnou otázku vztahu Junáka a PO vzhledem k přestupům mládeţe a vedoucích z Pionýra do Junáka. Jako náčelník obnoveného Junáka nicméně nabádal jednotlivé pionýrské vedoucí, aby nepřestupovali do Junáka, nýbrţ zůstali v organizaci, či zde vydrţeli alespoň tak dlouho, neţ si vychovají za sebe náhradního vůdce.313 Tímto krokem tak poukázal, ţe mu jde nejen o kvalitní výchovu dětí v různých organizacích, ale taktéţ i opravdické nastolení dobrých vztahů nejen s obrozeným pionýrem, nýbrţ i dalšími organizacemi. Ve svém projevu Rudolf Plainer vyjádřil několik zásadních cílů obnoveného hnutí a vytyčil směr, kterým mělo obnovované hnutí vykročit do dalšího období své existence. 7.9. Obnova a srpnový okupační šok

Úspěšný začátek obnovené činnosti sliboval nadějné vyhlídky skautských středisek na Uherskohradišťsku na další léta nerušené činnosti po dlouholetém zákazu.

311

Do lepších zítřků společně pochodem kupředu, (z projevu náčelníka Junáka dr. Rudolfa Plainera 23. 4. 1968.), Zpravodaj střediska junáka v Uherském Brodě. roč. 1968, r. 1968, č. 8, s 17. 312 Tamtéţ, s. 19. 313 Tamtéţ, s. 19.

86

Tyto optimistické vyhlídky, posílené silným nadšením starší generace skautů, ovšem netrvaly dlouho. Jiţ koncem léta byl tento slibný vývoj narušen, kdyţ v noci na 21. srpna 1968 obsadila Československo vojska států Varšavské smlouvy. Tato okupace, tak příznačná pro řešení problémů na východ od ţelezné opony, měla jediný cíl. Tím bylo zastavení a násilné zvrácení nastartovaného demokratizačního procesu, který se v Československu odehrával v podobě reformního hnutí socialismu s lidskou tváří. Toto hnutí přitom prostupovalo celou společností tehdejšího Československa. „Spřátelená“ vojska zemí Varšavské smlouvy obsazovala především správní a průmyslová

centra

a

oblasti,

včetně

strategických

bodů.

K nim

patřilo

i

Uherskohradišťsko se svým leteckým průmyslem a letištěm v Kunovicích, správním centrem v Uherském Hradišti a strojírenským průmyslem v Uherském Brodě, společně s místními kasárnami. Podle Františka Kováříka mladšího šlo první známky přítomnosti cizích vojsk na Uherskohradišťsku sledovat jiţ 20. srpna kolem 21. hodiny večerní, kdy modřanští skauti na během večerní výpravy nad Velehradem sledovali letadla, jak letí směrem na nedaleké kunovické letiště.314 V nočních hodinách z 20. na 21. srpna poté započala okupace cizími vojsky. Tato okupace způsobila šok i výraznou proměnu společnosti, kterou vybičovala k maximální rezistentní aktivitě, národní jednotě a solidaritě. Nejinak tomu bylo i v okresu Uherské Hradiště. Okupace činnost skautů ovlivnila především v potřebě pomoci informovat veřejnost o momentálním stavu situace. Vzhledem k omezování rozhlasového vysílání tíţe zpravodajství spočívala především na místním tisku. Kdyţ 22. srpna začalo vycházet zvláštní vydání Slovácké jiskry, byly to právě blíţe neurčení junáci společně s některými dalšími dobrovolníky, kteří se postarali o distribuci těchto novin během prvních dnů okupace (obr. č. 22).315 Jinak ovšem místní skautská střediska poslechla výzvy ONV v Uherském Hradišti, neprováděli ţádnou demonstrativní či manifestační organizovanou činnost a naopak zachovávali klid.316 Obdobně vzpomíná Jaromír Hrabec, ţe jako dvanáctiletý kluk běhal během okupace po Uherském Hradišti a společně s kamarády ničil ruský propagační tisk, zároveň však dodává, ţe ve skautu před dětmi vedoucí okupaci neřešili a naopak se

314

KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. Jak jsme dělali Jiskru, Slovácká Jiskra – zvláštní vydání, (23. 8. 1968), s. 1. 316 KAMAS, Jiří: narozen 3. 12. 1953, bytem Uherské Hradiště, Luční 111, záznam ze dne 5. 12. 2011. Dále pak: Výzva k mládeţi, Slovácká Jiskra – zvláštní vydání, (23. 8. 1968), s. 3. 315

87

snaţili udrţovat klid.317 I kdyţ tedy kromě spolupráce při distribuci Slovácké jiskry skauti nevyvíjeli organizovanou odporovou činnost, různí členové přesto svým způsobem vyjadřovali svůj nesouhlas. Ať to jiţ byl Jarda Hrabec se svým sbíráním okupačních letáků nebo Jaroslav Rozman z Polešovic, který vápnem maloval protisovětská hesla na silnici.318 Výše uvedené protestní činnosti nikterak neovlivnily další ţivotní osudy jejich aktérů. Výjimkou byl protest Václav Müllera, skautského činovníka a obvodního lékaře z Polešovic. Ten vyjádřil svůj nesouhlas s okupací v podobě informačního dopisu, jenţ připevnil na dveře své ordinace. I kdyţ se dopis nedochoval, obsahoval text ve smyslu: „ţe všichni kolaboranti, všichni ruští vojáci a všichni lidé, kteří tímto způsobem sympatizují se vstupem spřátelených vojsk, tak aby nevyhledávali jeho lékařskou pomoc, ale vyhledali lékařskou pomoc armády ruské, která sídlí v blízkosti Uherského Hradiště…a případy vyřeší okamţitě a zásadní péče bezesporu poskytne příslušná jednotka ruských vojsk…“319 Tak vzpomíná rodina Müllerových, která ovšem dodává, ţe akutní péči byl samozřejmě rozhodnut poskytnout. Právě výše zmíněný dopis měl v budoucnu výrazně ovlivnit ţivotní osudy jeho rodiny i polešovických skautů.320

8. Vývoj a činnost od září 1968 do prosince 1969 Po srpnovém okupačním šoku se s příchodem září opětovně vrátila činnost junácká činnost během září do obvyklých kolejí. V souvislosti se srpnovými událostmi se významnou sloţkou pravidelné činnosti skautských oddílů stala junácká sluţba vlasti, kterou 28. srpna 1968. vyhlásil náčelník Junáka Rudolf Plainer. V ní měly všechny sloţky organizace vystoupit na podporu legálních orgánů republiky a hospodářství v rámci své činnosti. Významný mezník v historii skautského hnutí v republice představoval III. junácký sněm pořádaný ve dnech 23. – 24. listopadu 1968, kterého se účastnili činovníci z celé republiky (obr. č. 23). Zatímco na jaře byla skautská organizace obnovená de facto, po převzetí schválených stanov Českého Junáka od min. vnitra a

317

HRABEC, Jaroslav: narozen 20. 10. 1956, bytem Uherské Hradiště, Štěpnická 1050, záznam ze dne: 9. 1. 2012. 318 MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012. 319 MŰLLER, Václav ml.: narozen 10. 11. 1957, bytem Tábor, kpt. Jaroše 2404, záznam ze dne 26. 5. 2012. 320 MŰLLEROVÁ, Jiřina: narozena 5. 1. 1929, bytem Jindřichův Hradec, Jáchymova 533/3, záznam ze dne: 26. 5. 2012. Ta dále vzpomínala, ţe v rozhovoru, který ohledně listu vedla se svým manţelem, ji ujišťoval, ţe akutní případy by samozřejmě ošetřil.

88

jejich následném přijetí na tomto sněmu došlo k jejímu obnovení i de iure. Kromě přijetí stanov a schválení členství v připravovaném Sdruţení organizací dětí a mládeţe – SODM, byla přijata i nová organizační struktura. Sněm taktéţ ukončil činnost duchovní rady a tím schválil převedení homogenních oddílů mezi ostatní junácké oddíly.321 Vzhledem k tomu, ţe nešlo pouze o kosmetické změny, ale i o poměrně rozsáhlou reorganizaci hnutí, je třeba zjistit, do jaké míry tyto změny ovlivnily skautské hnutí na Uherskohradišťsku. 8.1. Vznik a činnost ORJ Uherské Hradiště

Na základě výsledků usnesení III. junáckého sněmu z 24. listopadu 1968 došlo k reformě organizační struktury. V rámci této reformy zanikly dosavadní okrsky, oblasti a země jako správní jednotky a byly nahrazeny okresy a kraji v čele s okresními a krajskými radami. Volby do těchto nově utvářených organizačních jednotek se měly uskutečnit nejpozději do 15. března 1969. V rámci zanikající Slovácké oblasti svolal její dosavadní velitel Liboslav Švach volební okresní sněm Uherskohradišťského okresu na 15. února 1969. Nově vzniklý uherskohradišťský okres přitom sdruţoval dřívější okrsky: uherskohradišťský a uherskobrodský. Předsedou nově vzniklé Okresní rady Junáka v Uherském Hradišti (dále jen ORJ UH) byl zvolen dosavadní oblastní vedoucí Liboslav Švach z Uherského Brodu, místopředsedy byli zvoleni poté Václav Müller z Polešovic a Zdenka Omelková z Uherského Hradiště. Funkcí tajemníka byl pověřen Stanislav Daňhel z Uherského Hradiště.322 ORJ UH se od svého zvolení scházela zhruba jedenkrát za měsíc a začala vydávat informační zpravodajský občasník Hradišťan v redakci Liboslava Švacha, jenţ měl nahradit uherskobrodskou Zaťatou sekeru. Mezi prvními body své činnosti ORJ UH vyhodnotila průběh obnovení, registraci a činnost junáckých středisek (oddílů). V případě registrace vycházela ORJ UH přitom z dat vztaţených k podzimu 1968. Toto vyhodnocení poté otiskla v Hradišťanu. Ze zprávy ORJ UH otištěné v Hradišťanu zjišťujeme, ţe v roce 1968 bylo obnoveno či zaloţeno na 10 středisek. Tyto střediska

321

LEŠANOVSKÝ, Karel, Stručné dějiny českého skautingu…, s. 27. III. Junáckého sněmu se účastnilo 13 zástupců tehdejší Slovácké oblasti. Více viz: ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000027. 322 Dalšími členy byli dále zvoleni: Marie Adamovská, Stanislav Esterka, Milan Jonáš, Miroslav Kočička, Josef létal, Rudolf Lošťák, Otakar Ulman a Zdeňka Vraná. ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000027.

89

čítala 45 oddílů a zhruba z 800 členů.323 Počty členů středisek jimţ je věnována tato práce lze vyčíst v (tab. č. 1) Je však nutno poznamenat, ţe počty nemusí udávat skutečnou hodnotu. Např. skauti z Uherského Hradiště udávali v průběhu léta 1968 mnohem vyšší mnoţství členů, neţ je uvedeno ve zprávě ORJ UH. V průběhu podzimu sice došlo k jistému poklesu počtu členů střediska, ale nikterak dramatickému. Spíše lze předpokládat, ţe větší mnoţství členů nebylo řádně zaregistrovaných. Zajímavé srovnání o členské základně jednotlivých středisek nám dokládají dochované registrační listy z jara roku 1969 (tab. č. 1).324 Srovnáním obou grafů poté zjišťujeme, ţe pro rok 1969 došlo k prokazatelnému růstu počtu členů pouze u uherskobrodského střediska. Polešovické středisko zaznamenalo nepatrný pokles členů. Naproti tomu výrazný pokles členů (o celou 1/3) zasáhl velehradské středisko, tj. oddíly z Tupes a Modré. Není zcela jasné, jak si takový pokles vysvětlit pro neexistenci dalších materiálů. Uherskohradišťské středisko se konsolidovalo na počtu 103 členů. Zde lze i podle dobových záznamů předpokládat, ţe oproti jaru 1968 došlo výraznějšímu poklesu členů.325 V rámci své další činnosti prováděla ORJ UH především informační a kontrolní činnost v jednotlivých střediscích. V prvních měsících tak informovala jednotlivá střediska, jakým způsobem provést správně registraci, a o průběhu a výsledcích volebního I. krajského sněmu Jihomoravského kraje. Zároveň ORJ UH koordinovala organizaci okresních junáckých akcí a informovala o jejich konání jednotlivá střediska. Šlo především o uspořádání okresního kola Svojsíkova závodu a zapojení do akce Sluţba vlasti a Milion hodin republice s ní spojené.326 Počátkem července ORJ UH spoluorganizovala setkání skautských činovníků na II. semináři o mimoškolní výchově, jenţ proběhl v rámci Uherskobrodských dnů Jana Amose Komenského. Tohoto setkání se zúčastnil taktéţ náčelník Českého Junáka dr. Rudolf Plainer (obr. č. 24) a vystoupil zde 5. července 1969 s přednáškou o roli

323

Tamtéţ, arch. č. 000027. Tamtéţ, arch. č. 000027, 000163 – 000179. 325 Tamtéţ, arch. č. 000027. 326 Hned po v počátcích činnosti se ORJ UH pokusila vyhodnotit dosavadní průběh Sluţby vlasti v období za podzim a zimu 1968. Pro nedostatek podkladů nemohla ovšem provést podrobnou statistiku. Informovala tedy aspoň o sesbíraném mnoţství surovin jednotlivými středisky k 21. únoru 1968: Polešovice – 1080 kg surovin, Tupesy – 3 tuny ţeleza, Uh. Brod – 985 kg látek a papíru, v Uh. Hradišti na 550 kg papíru. Více viz: ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000027. Je však nutno podotknout, ţe i zde neměla ORJ UH úplně přesná data. Srovnej s: Paţe tuţ – vlasti sluţ, Zkazky kmene Řvavých roč. III, r. 1969, č. 2/3, s. 10. 324

90

skautingu

v rámci mimoškolní

výchovy

mládeţe.

Z dalších

představitelů

československého skautského hnutí přednášeli náčelník Slovenského Junáka Ivan Janček a redaktor časopisu Junák Jan Šimáně. I přes účast nejvyšších představitelů skautského hnutí v Československu, našel tento seminář poměrně malý ohlas. Ostatně ze zápisu ORJ UH zjišťujeme, ţe: „Celá řada vedoucích z okresu nepřišla.“ K této niţší účasti je však potřeba dodat, ţe seminář a přednáška proběhly v době, kdy jiţ 1/3 oddílů z okresu pořádala své letní tábory.327 V druhé polovině roku 1969 byla hlavním tématem činnosti rady opakovaná registrace, tentokráte činovníků a starších členů. Kromě toho uspořádala ORJ UH v průběhu 13. a 14. září okresní seminář. Na něm byl vypracován výchovný plán a práce ORJ UH pro období školního roku 1969/1970. Dále pak byly projednány směrnice hospodaření středisek, podána zpráva o dosavadním hospodaření ORJ UH. Na následující schůzi ORJ UH ze 14. října byl opětovně řešen pomalý průběh registrace starších členů a především byly vyhodnoceny výsledky junáckých závodů. Šlo o Memoriál Jerryho Hodného, jenţ se konal v Napajedlech a výsledky krajského kola Svojsíkova závodu. Od léta toho roku také jiţ začínají otevřené útoky ze strany normalizačního reţimu proti Junáku jako opoře reakcionářských, fašistických a imperialistických skupin. Zároveň Ústřední rada Junáka (dále ÚRJ) začala vypracovávat na základě pokynu Ústředního výboru Národní fronty tzv.: „Analýzu činnosti“. Tato analýza se postupně stala ukázkovým příkladem postupného ustupování Junáka vůči KSČ před jeho další likvidací. Po 17. říjnu rozesílala ÚRJ niţším organizačním jednotkám oběţník čj. 1038-11. V něm se jiţ projevily výrazně ústupky ÚRJ vůči normalizačnímu reţimu. Jakým způsobem reagovala ORJ UH na tento oběţník, není pro nedochování pramenů známo. Z dochovaných materiálů z období od srpna do 14. října 1968 jiţ však lze vypozorovat postupnou institucionalizaci a větší mnoţství centrálně plánované činnosti ORJ UH. Dochované zápisy mají stručnější, věcnější charakter a přibývá byrokracie. Doposud však nelze ze zpráv vysledovat vyloţený nátlak normalizačního reţimu na vlastní skautskou činnost, s výjimkou prošetření vztahu emigrace Štefana Zajace a hospodaření oddílů z Tupes.328

327 328

ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000015, 000017 a 000029. ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000016 – 00018.

91

8.2. Kmen Řvavých v období po okupaci do konce roku 1968

Po letní přestávce vyplněné uspořádáním prvních táborů pokračuje činnost tradičními schůzkami. Ovšem byla jiţ ovlivněna událostmi srpnové okupace a opadlo prvotní nadšení, naopak nastoupilo bilancování: „Nemáme chatu, klubovna je nouzová…A pak 21. srpen, někdo se zalekl, někdo zůstal. Bylo moc schůzí. Zapomněli jsme chápat věci skautsky.“329 I přes tyto problémy ovšem vzniklo zdravé skautské jádro. Zásadnějším problémem ovšem byl postupný nedostatek vedoucích a rádců, díky kterému postupně docházelo ke slučování jednotlivých chlapeckých oddílů. Výrazně se projevil především poté, co odešel z vedení II. oddílu Tomáš Skýba. Po tomto odchodu se tak II. oddíl sloučil s I. oddílem, vedeným Františkem Petlanem. Středisko však netrpělo pouze úbytkem členů a nedostatkem vedoucích, nýbrţ se i nadále úspěšně rozšiřovalo. K zásadnímu okamţiku pro další vývoj hradišťského skautingu došlo někdy v průběhu října 1968, kdyţ přistoupila k I. oddílu celá funkční druţina.330 Šlo jiţ o zhruba rok fungující skupinu hochů vedenou Aloisem Langerem – Rikitanem (obr. č. 25), která doposud nebyla registrována v ţádné z existujících organizací. Po svém začlenění do I. oddílu přijali někdejší zálesáci jméno druţiny Psohlavců. Významnou část podzimního programu tvořilo zapojení se do sluţby vlasti. Činnost hradišťských junáků tvořily především brigády sběru kaštanů a krmiva pro zvěř a taktéţ dlouhodobá soutěţ ve sběru starého papíru. Tato soutěţ byla velmi úspěšná a lze předpokládat, ţe papíru bylo sesbíráno na několik tun, protoţe samotná druţina Psohlavců sesbírala do konce roku na 780 kg. Dlouhodobý sběr papíru byl taktéţ zúročen v podobě satiry ve střediskovém časopisu. Zde byl neznámým autorem článku označen jako salonní a vhodný způsob sluţby vlasti, neboť se jím sbíraly výplody lidského ducha a především se tak mohla rozumně vyuţít ona záplava nově vycházejících skautských oběţníků, pozvánek, časopisů a jiných pod heslem: „Junák nám – my sluţbě vlasti.“331 Krom sběrových akcí, se ovšem junáci zapojili do sluţby vlasti 28. října 1968 u příleţitosti 50. výročí vzniku republiky. Druţina Psohlavců zorganizovala akci

329

A co nyní, In: Zkazky kmene Řvavých roč. III, r. 1968, č. 1, s. 13. V dochovaných dokumentech jsou udávána dvě data vstupu do střediska a to: 1. října 1968 a 10. října 1968. ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000001 – 000002. 331 Paţe tuţ – vlasti sluţ, Zkazky kmene Řvavých, roč. III, r. 1969, č. 2/3, s. 10. 330

92

vyčištění a osázení Mojmírovy ulice 12 jasany a večer po akci si připomněla vznik Československa a skautingu.332 Podobně si vznik republiky připomněly i ostatní druţiny a oddíly, které se zúčastnily slavnostního vysazování lip při příleţitosti oslav 50. výročí republiky ve Starém Hrozenkově a v Uherském Hradišti – Mařaticích. V průběhu podzimu ještě uspořádali hradišťští junáci výstavu rukodělných prací z podzimních plodů a materiálů. Tato výstava byla přístupná i veřejnosti a ke konci roku měly být nejzdařilejší výrobky odeslány státníkům. Poslední velkou akcí roku 1968 byla sbírka na S.O.S. vesničku během mikulášské nadílky, kterou vedl Alois Langer. Celkem bylo vybráno 5152 Kčs, které byly následně poukázány na příslušný účet.333 Do následujícího roku pak středisko vstupovalo s poměrně velkým mnoţstvím členům zaběhnutou organizací i dobrým jménem u veřejnosti. 8.3. Rok 1969 a kmen Řvavých

Nastupující rok pro hradišťské skauty znamenal především období konsolidace skautské práce a potýkání se s nedostatkem vedoucích. Jiţ v průběhu jara 1969 došlo k organizačním změnám ve struktuře střediska, kdyţ Alois Langer přebral vedení III. oddílu a zároveň do něj začlenil svou druţinu Psohlavců. Tím ovšem organizační změny nekončily. Jiţ na začátku podzimu došlo ke sloučení I. oddílu vedeného doposud Františkem Petlanem a III. oddílu. Důvodem sloučení byl opětovně nedostatek vedoucích, poté co bratr Petlan převzal vedení celého střediska a zároveň jiţ z rodinných a pracovních důvodů neměl čas zastávat i pozici vedoucího oddílu. Mimo tyto změny ovšem dál běţel klasický skautský ţivot. Z výraznějších akcí lze zmínit především uspořádání dvou střediskových závodů v průběhu jarních měsíců. Krom těchto jarních měsíců byl významným dnem ještě 26. květen 1969. Tohoto dne uspořádal I. oddíl vedený František Petlanem slibový večer na Břestecké skale, kde při táboráku po výstupovém rituálu sloţili mladí junáci skautský slib za světla táborového ohně. Vyvrcholením roční práce ovšem jiţ tradičně byly letní tábory. Tábor I. oddílu se konal termínu 29. července – 9. srpna v Beskydech pod Třeštíkem na chatě bratra Petlana pod jeho vedením. Od 5. července tábořila v Beskydech i hradišťská děvčata, a to pod Kněhyní za vedení Zdenky Omelkové. III. oddíl vedený Aloisem Langerem –

332

Sázíš, sázím, sázíme, Zkazky kmene Řvavých, roč. III, r. 1969, č. 2/3, s 3. Dále pak: ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000001 – 000002. 333 Akce se účastnili skauti z druţiny Psohlavců, kteří vybrali 3000,- Kčs a skautky z druţiny Bobrů, jeţ vybraly částku 2152,- Kčs ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000001 – 000003.

93

Rikitanem uspořádal cyklistický putovní tábor do Súlovských skal na Slovensku. Zvláštností tohoto tábora byla především skutečnost, ţe jeho vedoucí bratr Rikitan jiţ vůbec neviděl, a proto pro něj skauti nechali sestrojit speciální dvojkolo, aby tábor mohl absolvovat. 334 Po táborech ovšem hradišťské skauty zastihla tragická událost, kdyţ na dovolené v Jugoslávii zahynula dvanáctiletá skautka Ilona Janíková při autonehodě. V průběhu září se poté skauti z kmene Řvavých zúčastnili několika závodů. Hned z kraje září vyslalo středisko 1 dívčí a 1 chlapeckou hlídku na krajské kolo Svojsíkova závodu. I přes krátkou přípravu, jeţ trvala pouze týden, se děvčata umístila na 4. místě. „Chlapci byli ve znalosti přírody mezi prvními hlídkami, avšak ve výcviku (střelba ze vzduchovky, hod granátem apod.) je posunula aţ na 14. místo.“ Na umístění obou hlídek se taktéţ podepsala skutečnost nedostatečného materiálního vybavení střediska.335 Další závod, kterého se kmen Řvavých účastnil, byl jiţ známý Memoriál Jerryho Hodného v Napajedlech. Uherské Hradiště zde zastupovalo 5 hlídek. Nejlepšího umístění dosáhla vlčata, která zvítězila ve své kategorii, skauti obsadili 5. a 12. místo. Skautky se umístily na 6. a 8. místě. Ke konci roku se hradišťští skauti účastnili ještě mikulášské besídky v Napajedlech a vánoční besídky v Bojkovicích. Obě besídky byly plné her, zábavy a hudebních vystoupení. Na vánoční besídce v Bojkovicích se taktéţ konal skautský slib, jenţ byl poněkud netradičně sloţen do rukou předsedy MěNV Bojkovice. Z uherskohradišťského střediska zde sloţilo slib celkem 11 členů.336 Účastí na vánoční besídce taktéţ zakončili hradišťští skauti rok, v němţ došlo k velkým organizačním změnám a taktéţ generační výměně vedoucích. 8.4. Vývoj a činnost Střediska Prvních moravských junáků v Uherském brodě od okupace do konce roku 1968

„Ochromení dopadlo na nás junáky, tak jako na celý lid naší země. A tak jsme se jenom těţko v září vzpamatovávali k nové práci, kterou jsme v červnu hodlali přerušit pouze prázdninovou přestávkou. Pak jsme se ale pustili do nováčkovské zkoušky a pokračovali jsme takovým způsobem, aby naši nováčci mohli k 28. X. skládat slib.“337 Tak popisuje okupaci kronika skautů z Uherského Brodu. Je třeba uvést, ţe ačkoliv byl

334

HRABEC, Jaroslav:Vzpomínky na skautování v letech 1968 – 1970, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75. výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 17-21. Dále pak Týţ 75 let skautingu…, s. 297. K táborům více: ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000017. 335 ASP UH, fond: Ostatní, sign. K 301, kronika druţiny Chrp, nestránkováno. 336 ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000006, 000018 a 000181. 337 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno.

94

okupační šok obrovský, přece jen nedošlo k prodlouţení přestávky v činnosti, jak kronika naznačuje. Jiţ 26. srpna proběhla středisková porada, na které byla nastíněna příprava a plánovaný program činnosti v období od září 1968 do konce prázdnin 1969. Od 1. září poté začala i pravidelná schůzková činnost, která byla zaměřena jiţ na zmiňovanou přípravu na skládání slibu. Pro vlčáckou smečku byly zorganizovány velké celodenní hry „Poklad purkmistrův“ a dále pak „Známé i méně známé památky města.“338 19. října se i uherskobrodské středisko zapojilo do akce „Sluţba vlasti“, kdyţ se zapojila do celostátně vyhlášené tzv. „Svobodovy směny“. Celé středisko podle poţadavku MěNV v Uherském Brodě provádělo úklid městských sadů. Následující týden poté skauti drţeli čestnou stráţ u památníku padlých během 50. výročí vzniku republiky. Politická situace v zemi a obavy o další vývoj v zemi nálada dopadly i na tyto oslavy, jeţ pro junáky „nevyzněly tak jak bychom si přáli“.339 S probíhajícím podzimem bylo potřeba taktéţ vyřešit otázku kluboven pro jednotlivé oddíly. Na rozdíl od letního období se jednotlivé druţiny nemohly scházet především ve venkovním prostředí. Od jara sice skauti měli k dispozici jednu místnost v prostorách místního kláštera, avšak ta zdaleka nedostačovala. V průběhu podzimu se ovšem podařilo zajistit další prostory. Vlčácké smečky totiţ získali ve spolupráci s místní Tábornickou unií k dispozici místnost v místním pionýrském domě. Tu poté začali vyuţívat i světlušky a skautky. Skauti zatím na svou novou klubovnu čekali aţ do počátku prosince, kdy obstaral Jiří Stojan jednu místnost v Těšovské ulici. Nová klubovna se však nacházela v hrozném stavu, a tak ji bylo potřeba především opravit. Jak jiţ bylo dříve uvedeno, podzimní program se skládal především z plnění bodů nováčkovské zkoušky a přípravy na skautský slib. Ten měl původně proběhnout 28. října u příleţitosti výročí vzniku republiky, avšak nakonec byl pro špatné počasí na. 14. Prosince 1968. Toho dne se tak sešli skauti z Uherského Brodu v nedalekém lese v Rubaniskách, aby sloţili svůj skautský slib. Závěr roku poté patřil především opravě nové klubovny na Těšovské ulici a přípravě velkého zimního karnevalu, jenţ měl proběhnout počátkem následujícího roku. Svou činnost roku 1968 středisko zakončilo účastí na Vánoční besídce v Bojkovicích a předsilvestrovskou výpravou na zimní Lopeník.340

338

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-016. ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 11, Kronika vlčat Uherský brod, nestránkováno. 340 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 339

95

8.5. Rok 1969 a skauting v Uherském Brodě

Do nového roku vstoupilo středisko organizací lednového dětského karnevalu, pro skautky a vlčata, ale i pro veřejnost, který se konal 20. ledna 1969. Akce měla u veřejnosti poměrně výrazný ohlas, neboť jak uvádí dobová kronika, účast: „předčila veškeré očekávání…bylo narváno aţ k prasknutí.“ Na takový zájem ovšem středisko nebylo zcela připraveno, a tak musel být bohatý program za pochodu výrazně reorganizován. Tato reorganizace pak způsobila, ţe část návštěvníků brzy po zahájení „otráveně odešla opět domů.“341 Nelze se ovšem divit, neboť zpráva o činnosti střediska za rok 1969 udává návštěvnost na 1200 dětí z Uherského Brodu, Luhačovic a Napajedel.342 Následující půlrok byl ve znamení intenzivní činnosti. Nejprve se skauti připravovali na březnové oslavy k narození T. G. Masaryka. Během oslav pak někteří nováčci sloţili svůj skautský slib. Od dubna začaly intenzivní přípravy na letní tábory. Ty spočívaly především ve shánění potřebného materiálu, i v uspořádání tábora „na nečisto“ ve spolupráci s uherskobrodskou hvězdárnou. Současně s přípravami na tábor probíhala v koordinaci s ORJ UH organizace okresní junácké výstavy. Ta byla k vidění od 1. července 1969 do 30. září 1969. Ačkoliv mělo jít o okresní výstavu, do její přípravy se mimo uherskobrodské skauty zapojili uţ jen skauti z Uherského Hradiště. I tak výstava zaznamenala velký úspěch, neboť ji zhlédlo více jak 10 000 návštěvníků.343 Vysoká návštěvnost zimního karnevalu a junácké výstavy poukazuje na vysokou popularitu, jíţ se skautské hnutí v Uherském Brodě těšilo. O popularitě svědčí také vysoký zájem o členství v organizaci, kdy „sta dětí, které čekají na přijetí do Junáka, není moţno zatím umístit pro nedostatek kluboven i další větší počet vedoucích starších 18 let.“ Uvedená citace krom potvrzení popularity skautského hnutí poukazuje i na problémy, se kterými se středisko potýkalo. I přes získání 2 kluboven v průběhu podzimu 1968, tyto svou kapacitou nestačily k umístění všech druţin. Proto i nadále v průběhu roku 1969 pokračovala snaha o zajištění dalších prostor pro konání schůzek. Díky vstřícnému přístupu ze strany MěNV v Uherském Brodě mohlo středisko nově vyuţívat prostor v zasedací síni na „Sídlišti“. Taktéţ byla vedena jednání o pronájmu

341

Tamtéţ. ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000029. 343 Junácká hlídka, Slovácká Jiskra, roč. XIX., r. 1969, č. 27., (2. 7.), s. 3. 342

96

dalších 2 kluboven.344 Větší komplikace ovšem znamenalo zajištění nových kvalifikovaných vedoucích, které bylo moţno získat jen dlouhodobou prací a výchovou dosavadních starších členů. Proto i zde platila zásada, ţe Junák je organizace výběrová. Vraťme se ovšem k činnosti střediska. Někdy po 15. dubnu 1969 vydali uherskobrodští skauti Junácký zpěvník Zpěvem k srdci, který uspořádal Liboslav Švach.345 Nejdůleţitější činností v průběhu letních prázdnin ovšem byly letní tábory. Ty uspořádalo středisko celkem 3, a to v Javorníkách v katastru Velkých Karlovic. Táborů se celkem účastnilo 153 dětí. Středisko však doposud nedisponovalo dostatečným táborovým vybavením a tak, aby mohlo tábory uspořádat, muselo táborové vybavení vypůjčit. K tomu vyuţilo spolupráce s mysliveckým odborem ZKP Slováckých strojíren v Uherském Brodě. Aby nebylo závislé na pomoci od jiných organizací, plánovalo středisko na další rok pořídit vlastní táborový itinerář. Přispět na něj měli MěNV Uherský Brod a jednotlivé podniky.346 Po úspěšném táborovém létě pokračovala činnost zářijovou účastí na Memoriálu Jerryho Hodného v Napajedlech. Uherskobrodské středisko na závody vyslalo celkem 90 závodníků a obsadilo veškeré kategorie. Jejich hlídky v těchto skautských závodech získali hned několik prvních a druhých míst, jeţ poukazují na kvalitu skautského výcviku v Uherském Brodě. Ta byla dána především skutečností, ţe na rozdíl od ostatních středisek, disponovalo uherskobrodské středisko větším mnoţstvím aktivních vedoucích se zkušenostmi z poválečného období skautingu. Pokračující podzim poté probíhal především ve znamení velkých her. Na rozdíl od bojových her pořádaných uherskohradišťskými skauty v poválečném období byly tyto inspirovány buď příběhem o zakopaném pokladu a historii města, nebo tehdy populárními lety do vesmíru a přistáním Američanů na Měsíci. Závěrečné měsíce v roce poté patřily přípravě dalšího zimního karnevalu a lyţařským výpravám do nedalekých Bílých Karpat. Celkem v roce 1969 uherskobrodské středisko uspořádalo 705 schůzek, 176 výprav a udrţovalo dobré vztahy s MěNV v Uherském Brodě.347

344

ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000029. Junácká hlídka, Slovácká Jiskra, roč. XIX., r. 1969, č. 28., (9. 7.), s. 3. 346 ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000029. 347 Tamtéţ, arch. č. 000029. 345

97

8.6. Vývoj a činnost skautů v obcích Tupesy a Modrá do emigrace Štefana Zajace

S počátkem září 1968 se opětovně rozeběhla pravidelná činnost oddílů z Tupes a Modré, které se brzy zapojily do akce „Sluţba vlasti“. Potvrzuje to list Štefana Zajace z 3. září 1968. V něm místní náčelník bratr Zajac úkoluje Františka Kováříka, aby v Modré a na Velehradě vyhlásil, ţe se místní oddíl od následujícího dne připojil pod heslem: „Věrně slouţit své vlasti republice Československé a pomáhat ji v kaţdé době, k Sluţbě vlasti“. V listu pak dále doporučuje Františku Kováříkovi st., aby se informoval na MNV či JZD, jaká pomoc by byla vhodná, a aby zřídil pomocné sluţby junáků potřebným lidem.348 V rámci této akce tak místní oddíly do konce roku 1968 vykonávaly různé práce, např. udrţovali místní památky nebo pomníky349 či následně udrţovali obecní zeleň.350 Před vánocemi 1968 se místní oddíly zapojily taktéţ do charitativní sbírky na stavbu S.O.S. dětských vesniček. Tupeské středisko pod Zajacovým vedením uspořádalo vánoční sbírku. Tato sbírka měla vynést částku 300,- Kč. Není ovšem známo, zda byla vybraná částka odvedena na příslušný účet. V místním tisku byl otisknut článek, ve kterém se mimo jiné píše: „…rádi by ovšem věděli, komu mají peníze poukázat…“351 Jak situace s předáním peněz dopadla, tak není známo. Pamětník František Mikula ovšem k této vánoční sbírce pro S.O.S. dětskou vesničku a osobě Štefana Zajace poznamenává: „On tady defraudoval vánoční pokladnu pod Vánočním stromem…“ Podle pana Mikuly tak měl Štefan Zajac zneuţít finance z této sbírky a následně v průběhu prosince 1968 emigrovat.

352

Zde je ovšem František Mikula na

omylu, neboť Štefan Zajac emigroval aţ v polovině března 1969.353 Co ovšem vedlo Štefana Zajace k emigraci? Byla to případná nesrovnalost v hospodaření s junáckými financemi, na které poukazuje list obvodního oddělení VB Buchlovice ze dne 22. července 1969? Tímto listem byla informována ORJ UH o několikerém anonymním oznámení nesrovnalostí v hospodaření tupeského střediska za vedení Štefana Zajace. Ten dle tohoto oznámení: „před svým odchodem pouţil peníze z pokladny Junáka pro svoji potřebu a potřebu své rodiny. Peníze měl údajně utratit na dovolené a na výletech.“ A zároveň je dále uvedeno, ţe před svou emigrací: 348

Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-073. Vlast je potřebuje, Slovácká Jiskra, roč. XVIII, r. 1968, č. 41., (9. 10.), s. 3. 350 KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. 351 Junáci v Tupesích, Slovácká Jiskra, roč. XIX, r. 1969, č. 6., (5. 2.), s. 1. 352 MIKULA, František: narozen 9. 4. 1935, bytem Tupesy 326, záznam ze dne 14. 4. 2012. 353 ABS, fond: BN-V, arch. č. V- 5842 Brno, fol. 2. 349

98

„…nepředal Štefan Zajac hospodaření oddílu nadřízenému orgánu,…“354 Účetní kniha tupeských homogenních oddílů z období před Zajacovou emigrací se ovšem nedochovala, a nelze tedy ono nařčení ani potvrdit, ani vyvrátit. Lze se však domnívat, ţe hospodaření střediska bylo v pořádku, neboť v zápise ORJ UH, která měla hospodaření Štefana Zajace prověřit, je uvedeno sdělení Stanislava Esterky, ţe pokladní kniha je v pořádku.355 K objasnění důvodů emigrace Štefana Zajace tak mohou přispět ještě pamětníci z řad skautů. Je třeba hned na začátku poznamenat, ţe sami tupeští junáci o Zajacově emigraci dlouhou dobu nevěděli, jak vyplývá ze vzpomínek pana Josefa Vávry: „Ale právě ten Zajac,… nevím proč, to prodal a buď nějak finančně, nebo něco a odstěhoval se do Popovic. Buď byl u rodičů manţelky, nebo u svých, ţe se tam nějak vrátil a toto prodali. My jsme tam párkrát byli, kdyţ jsme tam dojeli, nepodařilo se nám s ním mluvit, byli jsme tam i se Staňou Esterkovým, nepodařilo se nám ho nikdy zastihnout.“356 Do dnešního dne si tak tupeští skauti nedovedou vysvětlit, co bylo důvodem emigrace rodiny Zajacových a proč nebyli o tomto činu ze strany pana Zajace informováni. Paní Anděla Přerovská míní, ţe důvodem jeho emigrace byl strach z opakování kriminálu a z opakování událostí, jeţ proţil v 50. letech. Taktéţ se zmiňuje, ţe v obci nebyl oblíben.357 Neoblíbenost u části obyvatel v obci dokládá posudek MNV Tupesy ze 7. ledna 1970: „Jedná se o člověka ostře zaměřeného proti soc. státnímu zřízení, přitom rafinovaný, pod rouškou křesťanství schopen páchat trestnou činnost ve vlastní prospěch.“358 Na základě výše uvedených poznatků tak nelze prokázat, zda emigrace Štefana Zajace souvisí s údajnou defraudací sbírky na S.O.S. vesničku nebo údajným zneuţitím oddílových financí pro vlastní potřebu. Na druhé straně jeho silné náboţenské zaloţení a jistá tvrdohlavost mu v probíhající normalizaci mohly jen ublíţit, stejně jako neoblíbenost u některých obyvatel obce.

354

ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000163. Existuje pouze účetní kniha tohoto střediska vedená od 1. května 1969. tj. z doby, po emigraci Štefana Zajace z ČSSR uloţená v: Archiv obce Tupesy, Junácká účetní kniha 1969 – 1970, nestránkováno. K sdělení Stanislava Esterky viz ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000017. Zápis o výsledku provedení kontroly pokladny revizní komisí ORJ UH se ovšem taktéţ nedochoval. 356 VÁVRA, Josef: narozen 6. 9. 1947, bytem Tupesy 164, záznam ze dne 14. 4. 2012. 357 PŘEROVSKÁ, Alţběta: narozena 6. 6. 1951, bytem Salaš 201, záznam ze dne 26. 8. 2012. 358 ABS, fond: BN-V, arch. č. V- 5842 Brno, fol. 25. 355

99

8.7. Vývoj a činnost Junáka v Tupesích a na Modré po emigraci Štefana Zajace

Emigrace Štefana Zajace způsobila, ţe se skautské oddíly Tupesích a na Modré ocitly bez vedoucího střediska. Protoţe bylo tuto situaci třeba co nejdříve vyřešit, stal se novým vedoucím střediska František Kovařík st. Pozici jeho zástupce nově zastával Stanislav Esterka, který převzal vedení tupeského oddílu. Dále jsou doloţeni páter Rudolf Vašíček jako vedoucí pro chlapecký kmen a Alţběta Kratochvílová, vedoucí dívčího oddílu z Tupes a dívčího kmene. Zároveň došlo k přesunutí sídla střediska, a to na Modru respektive na Velehrad, kde je podle registračního listu pro rok 1969 doloţena klubovna (kancelář) na adrese Velehrad č. 1.359 Tato konsolidace zároveň proběhla poměrně rychle, neboť Štefan Zajac emigroval v průběhu března 1969 a dochovaný registrační list je datován do poloviny května 1969. Z uvedeného registračního listu je jiţ taky patrno, ţe nadále neexistovaly samostatné homogenní oddíly, ačkoliv zdejší skauti i nadále spolupracovali s velehradskou farou. Po výše uvedené konsolidaci i nadále probíhala skautská činnost. Pod novým vedením Stanislava Esterky se skautské oddíly z Tupes zapojily do ţivota obce organizací tanečních zábav při příleţitosti stavění a kácení máje na jaře 1969. Počátkem léta tupeští a modřanští skauti prodávali na cyrilometodějské pouti kříţky a drobné předměty. Peníze utrţené z této činnosti poté odvedli v rámci sbírky pořádané na opravu střechy velehradského kostela. Krom toho taktéţ aktivně pomáhali s touto opravou, jak vzpomínají Josef Vávra a František Kovářík ml.360 Po cyrilometodějských slavnostech uspořádaly chlapecké oddíly své první tábory po obnovení. Vzhledem k nedostatečnému materiálnímu vybavení pro organizaci klasického tábora proto zvolili variantu putovních táborů. Tupeský oddíl tak ve dnech 14. – 21. července podnikl táborové putování po slovenských bílých Karpatech okolo hradů Vršatce a Čachtic. Modřanský oddíl poté uspořádal tábor v termínu 21. – 28. července a to v nedalekých Chřibech v oblasti okolo Bunče.361 Po letních prázdninách opětovně začaly pravidelné schůzky. Jakou činnost vykonávali modřanští skauti, není pro nedochování pramenů známo. V Tupesích se dochovala kronika, ze které se dozvídáme, ţe se skautům povedlo koncem října sehnat

359

ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000172. Dále pak: KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. 360 Archiv obce Tupesy, Junácká účetní kniha 1969 – 1970, nestránkováno. Dále pak: VÁVRA, Josef: narozen 6. 9. 1947, bytem Tupesy 164, záznam ze dne 14. 4. 2012. 361 ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000017.

100

klubovnu na tzv. Novém Dvoře. Do té doby probíhaly schůzky buď venku, nebo u Stanislava Esterky doma. Jelikoţ šlo o místnost ve velmi špatném stavu, pustili se skauti do oprav a vybavování, se kterým jim poměrně výrazně pomohl správce Nového Dvora. Opravy klubovny zabraly z celkové činnosti poměrně dost času a byly dokončeny aţ na jaře. Aby si na svou činnost skauti vydělali, uspořádali ve dne 9. – 13. října velký sběr ţelezného odpadu. Celkem nasbírali 6700kg ţeleza za které utrţily něco přes 3000,- Kč. Svou činnost v roce 1969 poté skauti z Tupes zakončili několikadenním tábořením na propůjčené chatě na nedalekém Břestku, během kterého podnikali kaţdý den výpravy na běţkách do okolních chřibských lesů. (obr. č. 26)362 8.8. Činnost střediska Jantar do konce roku 1968

Po letním utlumení činnosti nastalo s počátkem září i oţivení polešovického střediska. Toto oţivení započalo jiţ v průběhu srpna, kdy 10. a 20. srpna byly zaloţeny I. chlapecký oddíl a I. dívčí oddíl v sousedních Nedakonicích. Jejich prvotní činnost byla ovšem o několik týdnů pozdrţena díky srpnové invazi. Vlastní činnost tak lze i zde sledovat od počátků září 1968. Prvotním cílem a zároveň výrazným problémem tak bylo zajištění klubovny pro vlastní činnost. Schůzky se proto odehrávaly především v přírodě. Ke konci září se podařilo junákům vyjednat místnost v poţární zbrojnici, jeţ byla společná v poţárníky a Svazarmem. Ani poté ovšem nebyla situace o moc lepší, neboť práce na klubovně neustále rušili místní hasiči. V průběhu října byla získána další klubovna v prostorách místního zdravotnického střediska, kde pracoval vedoucí střediska Václav Müller. Ani to však nestačilo, a tak se některé oddíly skautek i nadále scházely k činnosti pod širým nebem. 363 Pro zajištění prvotních finančních prostředků uspořádali skauti v rámci sluţby vlasti sběr papírů a starých hadrů 11. září 1968, při kterém si vydělali na 500,- Kčs. Další činnost byla zaměřena především na plnění bodů nováčkovské zkoušky a přípravu vlčat a světlušek na podzimní Memoriál Jerryho hodného pořádaný střediskem v Napajedlech. 28. října se poté středisko úspěšně prezentovalo na veřejnosti vysazením lípy republiky, podobně jako jiná skautská střediska v republice. Ostatně na tuto událost vzpomíná Zdeněk Míša: „Tehdy vyzvalo ústředí, abychom sadili stromy republiky –

362

Archiv obce Tupesy, Junácká účetní kniha 1969 – 1970, nestránkováno. Dále pak: Archiv obce Tupesy, Kronika druţin Kamzíků a Bobrů, nestránkováno. 363 ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970. arch. č. 000003.

101

lípy. Tak my jsme vysadili, byla velká sláva, tam bylo hory lidí a si myslím, tam byla skoro celá vesnice. U školy jsme vysadili skautskou lípu, která je tam dodnes.“364 S pokračujícím podzimem většina členů úspěšně absolvovala nováčkovské zkoušky a připravovalo se na skládání slibu. Slibovým večerem který se konal u táborového ohně poslední listopadový den vyvrcholila činnost onoho roku. Během večera Václav Müller hovořil především o idejích skautingu a jeho historii v Československu včetně zdůraznění komunistického pronásledování po roce 1948. Ke konci večera poté členové sloţili svůj skautský slib. Skauti ještě na konci roku postavili vánoční strom republiky, a především se jiţ připravovali na činnost v následujícím roce. 30. prosince 1968 ještě proběhla bilanční schůze členů K.O.S., na které byly zhodnoceny dosaţené výsledky činnosti a upozorněno především na tristní stav materiálního zabezpečení. Na druhé straně byly vyhlídky na činnost v dalších letech stále optimistické.365 8.9. Středisko Jantar v roce 1969

I v dalším roce se rozvíjela činnost polešovického skautského střediska. Hned z počátku roku muselo přitom vedení střediska řešit problém s vytápěním klubovny v prostorách hasičské zbrojnice. Doposud vlastními silami obstarané palivo od členů střediska totiţ vyuţívaly i další organizace uţívající klubovnu. Proto skauti oslovili listem z 15. ledna 1969 MNV Polešovice o přidělení 6 – 10 q uhlí na vytápění. Ţádost skautů byla projednána a v listu z 24. ledna 1969 byli skauti informováni, ţe se mají ohledně vytápění domluvit s panem Bělovlaským na objednání paliva, jeţ následně MNV uhradí.366 Cíle činnosti pro rok 1969 spočívaly v prohlubování skautských dovedností v podobě získávání odborek, plnění stupňů skautské zdatnosti a v zajištění materiálního a finančního zázemí pro pořádání letních táborů. Finanční prostředky na uspořádání tábora, se polešovičtí skauti snaţili získat 3 způsoby. Prvním byla vlastní výdělečná činnost. Spočívala v uspořádání sběrného dne 29. března 1969, kdy junáci provedli sběr odpadků, kovů, textilu, papíru. Během této akce vydělali 1500 Kčs a taktéţ byla započítána do Sluţby vlasti. O měsíc později 22. dubna sběrovou akci zopakovali. Do

364

Tamtéţ, arch. č. 000003. Dále pak MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012. 365 ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970. arch. č. 000004. 366 Tamtéţ, arch. č. 000018 – 000019.

102

shánění financí na zajištění tábora se taktéţ intenzivně zapojili starší členové organizovaní dříve v K.O.S. Polešovice nově jako 134. OSJ. Ti uspořádali předmájovou obecní zábavu, jejíţ výtěţek byl přidán mezi táborové finance. Poslední způsobem zajištění táborových financí byl poplatek vybíraný od členů a příspěvky od závodních rad ROH a zaměstnavatelů rodičů dětí. Z nich výrazněji přispělo pouze JZD Polešovice částkou 5000,- Kč a drobnými částkami několik dalších. Tábor proběhl od 31. června do 27. července ve 2 turnusech nedaleko Bojkovic. Vyhodnocen byl jako úspěšný s dodatkem, ţe z důvodu nedostatku činovníků nebyl připraven věkově odpovídající program pro vlčata.367 S novým školním rokem si polešovičtí skauti vytyčili nový cíl. Bylo jím nalezení a opatření vlastního tábořiště včetně dobudování materiálního zajištění. Nalezení a získání tábořiště se věnovali oldskauti z 134. OSJ. Bylo nalezeno hned několik vhodných míst na úpatí nedalekých Chřibů a vybráno tábořiště na stříbrnických pasekách, nedaleko poválečného ranče v blízkosti obce Osvětimany. Společně se zajištěním tábořiště v průběhu podzimu nakoupilo středisko 10 táborových stanů. Aby se polešovičtí skauti opětovně prezentovali na veřejnosti, uspořádali 3. října 1969 táborový oheň pro veřejnost s bohatým programem na hřišti místní školy. K propagaci slouţila také udrţovaná nástěnka, ve které byly v průběhu podzimu vyvěšovány fotografie z účasti skautů a skautek na memoriálu Jerryho Hodného, jenţ se konal v Napajedlech 20. – 21. září. Následující měsíc při výročí vzniku republiky uspořádalo středisko velké srazy dívčích a chlapeckých oddílů. Během akce se především vzpomínalo na letní tábor při promítání fotodokumentace. V den zimního slunovratu poté proběhla vánoční divadelní besídka, spojená se skládáním slibů vlčat a světlušek.368 Celoroční činnost zakončilo středisko rokováním starších junáků 30. prosince. Zde zhodnotili uplynulý rok jako úspěšný. Odlišnou činnost prováděli skauti a skautky oddílů z Nedakonic. Ti ještě po celý rok 1969 nezískali zázemí v podobě klubovny, a tak svou činnost prováděli spíše ve volné přírodě nebo občas v prostorách klubovny Juveny. Taktéţ se místním oddílům nedařilo navázat přátelské vztahy a vzájemnou spolupráci s MNV Nedakonice. Z významnějších akcí uspořádali nedakoničtí junáci ve dnech 19. a 20. dubna 1969 výstavu svých prací a své činnosti v místním pohostinství (obr. č. 27). Tuto výstavu 367 368

Tamtéţ, arch. č. 000026, 000047, 000055 a 000068. Tamtéţ, arch. č. 000036 – 000038 a 000047.

103

navštívilo na 300 osob. O měsíc později proběhly májové cyklokrosové závody. V průběhu léta nedakoničtí skauti uspořádali místo tábora několik výprav a pravidelné táborové ohně. V rámci Sluţby vlasti provedli skauti z Nedakonic třikrát sběr papíru, dále úklid obecního parku a okolí kostela a úpravu veřejných chodníků v obci. V hodnotící zprávě o činnosti za rok 1968 zdůraznili, ţe pro další úspěšný rozvoj místních oddílů je potřeba zajistit vlastní klubovnu. Oddíly z Nedakonic se tedy rozhodly, ţe se tuto klubovnu pokusí během následujícího roku postavit.369

9. Rok 1970 a opětovné ukončení činnosti Od podzimu 1969, kdy se jiţ výrazně prosazoval normalizační reţim odstraňující pozůstatky demokracie období Praţského jara, se ve stejnou dobu začaly na obzoru rýsovat změny, které měly zasáhnout dětské a mládeţnické organizace včetně Junáka, jenţ byl dlouhodobě chlácholen falešnými sliby představitelů KSČ o zachování skautingu.370 Cílem těchto změn bylo opětovné získání kontroly nad mládeţnickými organizacemi a bylo jej dosahováno pomocí salámové metody, kdy byly jednotlivé organizace postupně vystavovány nátlaku ze stran tisku, orgánů a zároveň byly nuceny se integrovat v rámci SODM. Prvotní návrh fungování SODM z podzimu 1968 vypadal přitom politicky neutrálně a přijatelně. V průběhu podzimu 1969 ovšem došlo k personálním změnám vedení organizace a nové vedení SODM poté rozhodlo, ţe: „jednotlivé orgány organizace budou politicky hodnoceny.“371 Následně připravilo nový program činnosti a od 1. ledna 1970 bylo převedeno hospodaření Junáka pod vedení hospodářské rady SODM, čímţ byla samostatná ekonomická činnost Junáka ochromena. Následovaly závěry ze zasedání ÚV KSČ z 20. ledna 1970, ze kterých byly postupně vypracovány směrnice pro vybudování jednotné mládeţnické organizace – Socialistickému svazu mládeţe. Vybudováním této jednotné organizace přitom byla pověřena právě federální rada SODM. Zároveň KSČ ovlivňovala i vnitřní dění v Junáku pomocí části činovníků, kteří zastávali pozice v ústředí Junáka. Tito činovníci vytvořili tzv. stranickou skupinu, která ovlivňovala rozhodování příslušných orgánů Junáka a jejímţ cílem bylo postupně

369

Tamtéţ, arch. č. 000023 a 000040. Dále pak: Junácká hlídka, Slovácká Jiskra, roč. XIX, r. 1969, č. 10., (5. 3.), s. 2. 370 HEJNAL, Josef: Snahy o obnovení Junáka…, s. 97. 371 BŘEČKA, Bruno: Kronika československého skautského…, s. 245 – 249.

104

převzít veškerou moc v organizaci. Po vzoru této stranické skupiny měly být postupně kooptovány a ovládnuty i KRJ a ORJ. Počátkem roku 1970 se část skautských činovníků jiţ nevydrţela dívat na ústupky republikového vedení Junáka vůči tlaku ze strany KSČ a na snahy normalizačního reţimu o opětovnou likvidaci Junáka. Tato skupina na nastalou situaci reagovala okruţním dopisem „Syrinx“, jenţ byl od 10. ledna 1970 rozesílán jednotlivým činovníkům po celé republice. Tato akce se setkala s velkým ohlasem. Na Ústřední radu Junáka docházeli z celé republiky dopisy, ve které informovali o nátlaku a snaze o rušení skautských oddílů. Ústřední rada Junáka ovšem byla jiţ zcela ve vleku stranické skupiny a 29. ledna 1970 vydala stanovisko k dopisu Syrinx, ve kterém tuto iniciativu odsoudila. Následně 1. února proběhlo rozšířené plénum Ústřední rady Junáka připravené stranickou skupinou. Na tomto plénu jiţ začala faktická likvidace Junáka, kdyţ se na něm rozhodlo o novém sloţení ÚRJ a definitivním posílení vlivu KSČ na toto vedení, kdy členové stranické skupiny získali většinu ve vedení organizace. Nyní jiţ bylo jasné, ţe Junák jako samostatná organizace dále nepřeţije a ţe započala jeho faktická likvidace. Následující měsíce se nesly v duchu vydrţet co nejdéle a předat během posledních měsíců existence co nejvíce skautských idejí a dovedností dětem. 24. dubna 1970 poté zanikl Junák na Slovensku, čímţ de iure zaniká i zastřešovací organizace Československý Junák a nadále existoval jiţ jen Český Junák. 5. dubna 1970 byl ÚRJ schválen likvidační plán organizace pod názvem „Pokyny ÚRJ všem sloţkám Junáka k zajištění jednotného postupu při výstavbě SSM“372 Toto likvidační dílo stranické skupiny ovládající ÚRJ, které bylo rozesláno všem niţším jednotkám Junáka aţ do úrovně středisek, ovšem odporovalo nejen platným stanovám Junáka, ale především jeho idejím, zákonu a slibu. Počátkem června 1970 se sešel v Praze velký aktiv vedoucích představitelů ÚRJ, náčelnictev, KRJ a ORJ. Na předem připravené a zorganizované schůzi byly účastníkům rozdány materiály k likvidaci Junáka a ukončení jeho činnosti k 1. září 1970. Ti pak s nimi měli seznámit všechny činovníky jednotlivých středisek a oddílů. Mezitím jiţ na mnoha místech republiky probíhala slučovací jednání mládeţnických organizací do jednotné organizace dětí a mládeţe. Svou činnost pak Český Junák

372

SVOBODA, Milan: Hledání zaváté stezky…, s. 197 – 201. Dále viz: BŘEČKA, Bruno, Kronika československého skautského…, s. 254.

105

ukončil na závěrečném plénu 1. září 1970. Na tomto plénu ještě byla ustanovena likvidační komise, která se věnovala hospodářským, majetkovým a právním záleţitostem souvisejícím s ukončením činnosti. 15. září 1970 ukončila svou činnost i tato komise a zároveň bylo oznámeno ministerstvu vnitra ukončení činnosti Junáka. Ty oddíly, jeţ doposud fungovaly, mohly buď přejít do Pionýrské organizace či turistických oddílů, nebo svou činnost ukončit. Skautské hnutí se tak opětovně dostalo do ilegality.373 9.1. Ukončení činnosti ORJ Uherské Hradiště

Činnost ORJ UH pokračovala i v novém roce pod vedením dlouholetého skauta Liboslava Švacha. Ten ze své pozice předsedy svolal mimořádnou poradou členů ORJ UH a vedoucích středisek na 20. ledna do Uherského Hradiště a 21. ledna do Uherského Brodu. Programem této mimořádné schůze bylo především informování o stavu reorganizace dětských a mládeţnických hnutí společně s představením připravovaných okresních skautských akcí. O jakých skutečnostech k probíhající integraci dětských organizací byli účastníci porady informováni, není známo. Z únorového oběţníku ORJ UH se dozvídáme pouze: „Ţádný ve věci integrace s ORJ nejednal, vše se dozvídáme jen z kusých zpráv z tisku.“374 Taktéţ není známo, zda bylo jednáno i o dopisu „Syrinx“. Dochované informace však poukazují na nejistotu ohledně budoucího vývoje a existence skautského hnutí. Na druhou stranu ORJ UH nejspíše částečně zaplašila obavy z rychlého konce, kdyţ potvrdila přípravu všech akcí plánovaných pro rok 1970. O další činnosti ORJ UH se dozvídáme aţ v oběţníku z 3. dubna 1970. V tomto oběţníku vyhlásila ORJ UH okresní „směnu“ v rámci akce Milion hodin republice (dále MHR) na sobotu 11. dubna. Z dochovaných materiálů ovšem vyplývá, ţe některá střediska se do akce zapojila aţ v druhé půli měsíce. Mimo organizaci akce MHR informovala především o účasti středisek na závodech všech mládeţnických organizací směr Praha a přípravě jarních závodů světlušek a vlčat.375 Poslední zprávu o činnosti ORJ UH máme dochovanou v pozvánce z 6. června 1970 na mimořádné rozšířené plénum ORJ UH. Plénum se konalo 13. června, a jak zjišťujeme z pozvánky, zástupci ORJ UH zde informovaly střediskové i řadové vedoucí

373

SVOBODA, Milan: Hledání zaváté stezky…, s. 204 – 205. ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000020. 375 Tamtéţ, arch. č. 000022. K termínům sběrových akcí: ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970, arch. č. 000042 – 000043. 374

106

o usneseních velkého aktivu vedoucích představitelů ÚRJ, náčelnictev, KRJ a ORJ, který se sešel počátkem června v Praze. Šlo tak o plénum, na kterém byla střediska a jejich vedoucí informováni o moţnosti integrace svých středisek v rámci pionýrské organizace, nebo nutnosti ukončit samostatnou činnost skautských středisek k 1. září 1970. Zároveň zde byly projednány zásady dalšího postupu při sjednocování mládeţnický organizací. Dále zde pak ORJ UH podala zprávu o činnosti a hospodaření za období 1968 – 1970. Tato zpráva se ovšem nezachovala. Posledním bodem programu byla diskuse o činnosti a ukončení práce ORJ UH.376 Lze tak předpokládat, ţe po tomto rozšířeném plénu byla činnost ORJ UH ukončena nebo omezena pouze na úkoly spojené s ukončením činnosti skautských středisek a oddílů. 9.2. Ukončení činnosti skautských oddílů v Modré a v Tupesích

Tupeští a modřanští skauti pokračovali ve své činnosti i po novém roce. Pro nedostatek dochovaných materiálů ovšem podrobnosti činnosti nejsou známy. V případě modřanských junáků nemáme o jejich činnosti ţádných zpráv. Lze tak vycházet pouze z povídání pamětníka Františka Kováříka ml. Ten vzpomíná, ţe činnost i nadále fungovala s tím, ţe se skauti postupně museli občas zapojit do akcí ve spolupráci s jinými organizacemi. Zároveň ovšem popisuje, ţe neprobíhal ţádný nátlak na ukončení činnosti střediska ze strany zdejšího MNV. O něco lépe jsme informováni ohledně činnosti v tomto roce u tupeského oddílu. Zdejší dochovaná kronika totiţ obsahuje alespoň 2 zápisy z tohoto roku. Z nich tak můţeme vyčíst, ţe se hlídka zdejších skautů, vedená Jaroslavem Červenkou zúčastnila 28. února 1970 zimních okresních závodů v obci Strání a obsadila 5. místo v chlapecké kategorii. Druhým zápisem z roku 1970 je krátký zápis o letním putovním táboru po Adršpašských skalách a okolním regionu.377 Tou dobou jiţ skauti věděli, ţe budou muset svou činnost ukončit, jak vyplývá z vyprávění pamětníků Josefa Králíka a Josefa Vávry. O nutnosti ukončení činnosti se nejspíše dozvěděli nejpozději 13. června 1970 na rozšířeném plénu ORJ UH. Vzhledem ke skutečnosti, ţe se tupeské a modřanské oddíly se netransformovaly do podoby pionýrských oddílů, musely ukončit činnost nejpozději k 1. září 1970. V průběhu letních prázdnin tak skauti uspořádali poslední rozlučkový táborový oheň na Velehradě. Aby se 376

ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000022. Archiv obce Tupesy, Kronika druţin Kamzíků a Bobrů, nestránkováno. Toto umístění poté potvrzuje i dochovaná oficiální listina výsledků. ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970, arch. č. 000041. 377

107

skauti vyhnuli případnému předání skromného majetku jednotlivých oddílů do rukou místních organizací KSČ nebo Pionýra, rozdali veškeré oddílové vybavení mezi jednotlivé členy jako odměny za celoroční práci. Zbývající peníze poté byly pouţity na zajištění občerstvení během rozlučkového táborového ohně.378 Díky tomuto postupu bylo moţné, aby někteří skauti z Tupes i nadále pokračovali v činnosti, byť ilegálně. Tito se aktivně scházeli ještě v letech 1971 – 1972, aţ roku 1973 definitivně ukončili činnost. Přeţívající skautská druţina měla stále klubovnu v prostorách Nového Dvora, pořádala výpravy a letní putovní tábory.379 Je ovšem nutno podotknout, ţe se na jejich činnosti v tomto období čím dál více projevovala absence tradičního vedení zkušeným skautským činovníkem. Schůzky a výpravy zbývajících skautů tak postupně čím dál víc připomínají činnost neorganizované skupinky mládeţe na venkově. 9.3. Středisko Jantar v roce 1970 a ukončení činnosti

Jestliţe jsme pro rok 1969 byli poměrně dobře informováni o činnosti střediska Jantar v Polešovicích, pro rok následující jiţ tak tomu není. I tak můţeme částečně rekonstruovat poslední půlrok činnosti zdejších skautů. Do tohoto půlroku vstoupili skauti ze střediska Jantar s poměrně vysokými očekáváními. Chtěli totiţ vybudovat dlouhodobou táborovou základnu v nedalekých Chřibech. Tento cíl tak poukazuje na moţnost, ţe skauti počátkem roku 1970 ještě optimisticky předpokládali dlouhodobé přeţití skautské organizace. Situace se ovšem velmi rychle změnila. Z dochovaných materiálů a vyprávění pamětníků víme, ţe šlo o velmi náročné období. První větší akcí, o které je známo, ţe se středisko toho roku účastnilo, byly zimní závody v obci Strání koncem února 1970. Ve velmi náročných podmínkách se závodů zúčastnilo celkem 6 závodních hlídek. Nejlepší z těchto hlídek se umístily na 5. a 6. místě ve svých kategoriích.380 Následně se v průběhu jara skauti zapojili do celorepublikové skautské akce MHR, kdyţ 18. dubna 1970 uspořádali sběr starého materiálu. Celou akci řídili členové 134. OSJ z Polešovic. Pro chybějící materiály 378

Šlo především o stany, busoly, knihy a jinou skautskou výbavu. KRÁLÍK, Josef: narozen 14. 3. 1956, bytem Tupesy 409, záznam ze dne 14. 4. 2012. Dále pak: KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. Také viz: Archiv obce Tupesy, Junácká účetní kniha 1969 – 1970, nestránkováno. 379 Archiv obce Tupesy, Kronika druţin Kamzíků a Bobrů, nestránkováno. 380 ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970, arch. č. 000041.

108

ovšem jiţ není známo, do jaké míry byla sběrová akce úspěšná. Následující měsíc byl věnován přípravě na okresní závody vlčat a světlušek, které proběhly 23. května 1970.381 V průběhu jarních měsíců jiţ bylo zřejmé, ţe skautské hnutí v brzké době opětovně zanikne. Došlo tudíţ ke zhoršení vztahů s MNV v Polešovicích. Po důkladném zváţení situace se skauti rozhodli sloučit své středisko s Pionýrskou organizací dle pokynů SODM, aby mohli i nadále pracovat s dětmi. To jim však nebylo umoţněno:„…jsme poté jako kolektivní člen vstoupili do té sjednocené mládeţnické organizace. Dokonce jsme byli na sněmu v Hradišti, ale pak nastal ten tlak z obce a řekli, ten tam nebude, ten tam nebude, takţe vlastně tam nezbyl nikdo, kdo by s těmi dětmi mohl dělat.“382 Při převádění oddílů pod místní PO tak byla jednotlivým skautským vedoucím zakázána další činnost s dětmi. Podle vzpomínek Zdeňka Míši měla po výše uvedeném zákazu činnosti jednotlivých vedoucích převzít vedení přechodu skautských oddílů do PO tzv. „Langerova dcera“, tj. dcera vedoucího III. oddílu uherskohradišťských skautů, kteří taktéţ přecházeli pod PO. Ve skutečnosti ovšem není známo, kdo byla ona vedoucí. Převést skautské oddíly pod samostatným vedením do PO se tedy polešovickým skautům nepodařilo a svou činnost ukončili nedobrovolnou likvidací. Poslední tečkou za ukončením činnosti poté dle vzpomínek Zdeňka Míši bylo zabavení skautského táborového vybavení.383 9.4. Prověrky Václava Müllera

Probíhající normalizace ovlivnila činnost střediska Jantar ještě před jeho zánikem v podobě stranických prověrek vedoucího střediska Václava Müllera. Tyto prověrky začaly pravděpodobně jiţ na podzim 1969. Jejich výsledkem poté bylo vyloučení Václava Müllera z KSČ. Zároveň ovšem probíhala prověrka profesní. Záminkou k přešetření profesní způsobilosti pravděpodobně bylo odevzdání jeho protestního listu proti okupaci spřátelených vojsk, ve kterém sděloval, ţe nebude okupanty a kolaboranty ošetřovat.384 Výsledkem této prověrky poté bylo rozhodnutí k přeloţení Václava Müllera do oblasti Kopanic poblíţ obce Strání. Paní Jiřina Müllerová dále vzpomíná: „A někteří jeho přátelé… mu řekli, aby tam na rok šel a ţe se

381

Tamtéţ, arch. č. 000047 a 00043. MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012. 383 MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012. 384 List měla nalézt a na příslušná místa odevzdat tehdejší uklízečka zdravotního střediska v Polešovicích. 382

109

to potom všechno uklidní, ţe si bude moct najít někde práci jinde,… ale do Polešovic, ţe uţ se nikdy nemůţe vrátit. Bylo místo i v Buchlovicích… ale bylo řečeno, ţe Buchlovice pro něho by nebyl ţádný trest, ţe vlastně je to blízko.“385 Nejpozději v průběhu léta 1970 bylo jiţ jasné, ţe Václav Müller nebude moci v Polešovicích zůstat. V tu dobu ještě vedl zdejší skautské středisko a působil ve funkci zastupujícího předsedy ORJ UH. Během posledních měsíců pobytu v obci se pokusil integrovat zdejší skautské oddíly do pionýrské organizace při zachování současného sboru činovníků. 24. června 1970 se tak měl účastnit ustavující okresní konference Pionýrské organizace ČSSR. Přes léto ještě zorganizoval letní tábor na vyhlédnutém tábořišti v Osvětimanech. Poté se jiţ Václav Müller odstěhoval do rodného Jindřichova Hradce. 9.5. Činnost, zánik kmene Řvavých a vstup Psohlavců do pionýra roce 1970

Do dalšího roku vstoupili hradišťští skauti vskutku aktivně. Kromě pravidelných zimních lyţařských výprav do Bílých Karpat na Lopeník se účastnili zimního skautského karnevalu v Uherském Brodě a samozřejmě zimních okresních skautských závodů ve Strání. Zároveň se středisko hned zpočátku roku zapojilo akce MHR. V rámci této akce tak skauti opracovali celkem 2360 hodin, a to především sběrem druhotných surovin. První sběrové soboty se zúčastnilo na 80 členů střediska a o výsledku akce informoval veřejnost místní tisk.386 Smutná událost zasáhla středisko v průběhu března, kdyţ zemřel dlouholetý skaut a cimbalista Jaroslav Čech. Aby uctili jeho památku, drţí členové střediska spolu se členy cimbálové muziky Hradišťan čestnou stráţ v krojích u rakve zemřelého ve smuteční síni františkánského kláštera.387 V průběhu května se skauti účastnili tradičních oslav 1. máje. Hned následující den vyslali 5 hlídek na závody: „Buzuluku – Praha“. Okresní kolo závodu, kterého se mohly účastnit všechny dětské a mládeţnické organizace, se konalo na nedaleké Smraďavce a skauti se na něj dlouho připravovali. Během této přípravy sloţilo několik desítek členů zkoušky prvního stupně skautské zdatnosti a ti nejlepší byli vybráni, aby se zúčastnili závodů. Tato příprava se vyplatila,

385

MŰLLEROVÁ, Jiřina: narozena 5. 1. 1929, bytem Jindřichův Hradec, Jáchymova 533/3, záznam ze dne: 26. 5. 2012. 386 Celkem bylo za první směnu odpracováno na 1200 hodin a sesbíráno na 15,5 tuny kovového šrotu, 500 kg papíru a 300 kg textilií. Milion hodin republice, Slovácká Jiskra, roč. XX, r. 1970, č. 15., (15. 4.), s. 2. Dále pak: Junáci splnili slib, Slovácká Jiskra, roč. XX, r. 1970, č. 16., (22. 4.), s. 4. 387 HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu…, s. 298.

110

kdyţ dvě z vyslaných hlídek obsadily ve svých kategoriích 1. a 3. místo. Na konci května naopak středisko organizovalo krajské kolo závodů světlušek a vlčat v obci Suchov.388 Nejpozději 13. června je vedení střediska informováno o definitivním rozhodnutí k ukončení činnosti Junáka a to nejpozději k 1. září 1970. K informování došlo na schůzi rozšířeného pléna ORJ UH, i kdyţ byl podobný vývoj delší dobu předpovídán. Vidina brzkého ukončení činnosti ovšem vyvolala vášnivé diskuse, které trvaly aţ do konce srpna. Téma bylo jednoznačné – ukončit činnost, nebo uposlechnout výzvy náčelníka Junáka Rudolfa Plainera „neopouštět děti“ a vstoupit do Pionýrské organizace? Vratislav Procházka vzpomíná: „Mladší 14 – 16letí rádcové, kteří zaţili ve škole zoufalou nudu, politizování a školometství PO, byli pro ukončení činnosti. Začlenění do PO se jim jevilo jako absurdní, jako ztráta všeho krásného, co doposud proţívali. Starší skauti předváleční i pováleční – nebyli jednotného názoru. Někteří prohlásili – buď Junák nebo nic, jiní zápasili s existenčními starostmi, způsobenými pokročilou normalizací. Dalším bylo líto dětí, které si přičichly k přírodě, kouzlu táborového ohně, skautským dovednostem a ideálům…Největší tíha rozhodnutí jak dál, leţela na poválečném skautovi Lojzovi Langrovi – Rikitanovi.“389 Právě vedoucí III. oddílu Alois Langer se nakonec rozhodl společně s větší skupinou vedoucích a rádců převést zbývající oddíly pod PO. Jeho cílem bylo zachovat ze skautských idejí, co se dá, a předat je i nadále dětem. Své rozhodnutí okomentoval slovy: „Nakonec můţeme mít na hlavě třeba nočník, důleţité je, co a jak děláme a co děckám dáme.“390 Po tomto rozhodnutí následovalo přihlášení zbývajících členů pod vedením Aloise Langera do PO. K 1. září 1970 dochází ke sloučení přihlášených skautů s pionýrskou skupinou Bílý tesák a vzniku oddílu Psohlavci. Pod novou organizací probíhá i nadále tradiční činnost a během prvního roku v rámci skupiny se daří udrţovat na oddílových akcích i skautskou symboliku. Následně je od ní ovšem na základě politického vývoje v zemi upuštěno. Po stabilizaci situace zakládají Psohlavci pod

388

ASP UH, fond: Ostatní, sign. M 216, středisková kronika kmene Řvavých a střed. Psohlavci, s. 85 – 87. 389 PROCHÁZKA, Vratislav: Tíha rozhodnutí, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75. výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 120 – 121. 390 HRABEC, Jaroslav: Vzpomínky na skautování…, s. 84.

111

Langerovým vedením v roce 1974 vlastní pionýrskou skupinu při Sdruţeném závodním klubu v Uherském Hradišti. Tato změna jim poté zaručuje jistou míru nezávislosti a větší prostor pro praktikování tradiční skautské činnosti. Právě tato činnost a skutečnost, ţe většinu členů skupiny vedení tvořili skauti, včetně Aloise Langera, podněcovala zástupce normalizačního reţimu k pravidelným obviněním, ţe jde nikoliv o pionýrskou skupinu, nýbrţ „zakuklené skauty“.391 Obvinění se sice zakládala na pravdě, ale jakékoliv doznání by znamenala likvidaci Psohlavců a tím i zánik jakékoliv naděje na přeţití kontinuity skautských myšlenek v Uherském Hradišti. 9.6. Rok 1970 a středisko Prvních moravských junáků v Uherském Brodě

Dlouhodobým cílem uherskobrodských junáků pro rok 1970 bylo především vyřešit dlouhodobý problém nedostatku vlastních kluboven a zajištění skladového zázemí. Se vstupem do nového roku si tak vytyčili úkol zajistit pro skautské středisko potřebný objekt s „8 – 10 místnostmi jako Junácký domov, v němţ by bylo moţno umístit klubovny a skladiště početného táborového materiálu.“392 Tento poměrně ambiciozní cíl tak poukazuje na doposud velkou míru optimismu ohledně dalšího vývoje existence skautského hnutí, který na počátku roku ještě panoval ve středisku. Tento optimismus se odráţel i nadále především v aktivní činnosti střediska. To uspořádalo v počátečních měsících hned několik významných akcí. První z těchto akcí byl jiţ druhý zimní skautský karneval, který se konal 25. ledna 1970. O účast na tomto karnevalu projevila mimořádný zájem uherskobrodská veřejnost, ale i skautské střediska z Uherského Hradiště, Bojkovic a Napajedel. I přes zkušenosti z předcházejícího ročníku se karneval konal ve stejných prostorách. Opětovně tudíţ nastaly v některých chvílích problémy s kapacitou komentované: „ţe je to jen pro někoho.“393 Po úspěšném zimním karnevalu následovalo několik lyţařských výprav na nedaleký Lopeník a příprava na okresní zimní skautské závody. Příprava probíhala kromě výcviku také organizací vlastních střediskových zimních závodů, které se konaly 15. února. Na základě výsledků těchto závodů následovala o dva týdny později účast vybraných hlídek na okresních zimních závodech v obci Strání. Nejlepší hlídky uherskobrodských skautů se na těchto závodech umístily na 3., 7. a 8. místě.

391

PROCHÁZKA, Vratislav: Tíha rozhodnutí…, s. 120. ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000029. 393 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-017. Dále pak: ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 392

112

Podobně jako jiná střediska se i uherskobrodští skauti zapojili v průběhu jara do akce Milion hodin republice. Dne 11. dubna tak uspořádali sběrová odpoledne. O tom, zda toto odpoledne dopadlo úspěšně či nikoliv, uţ ovšem dochované materiály neinformují.394 Další akce, o které víme, ţe se jí uherskobrodští skauti zúčastnili, patří oslavy osvobození republiky, které se konaly na uherskobrodském stadionu. Zde skautky a skauti předváděli veřejnosti ukázky ze své činnosti. Tuto akci lze hodnotit jako poslední velkou akci na veřejnosti, které se středisko účastnilo. Jak je uvedeno v materiálech Eduarda Pegřimka k květnu 1970: „V ovzduší jiţ visel komunistický přízrak.“395 Protoţe vedoucí střediska Liboslav Švach byl zároveň předsedou ORJ UH, lze předpokládat, ţe se uherskobrodští činovníci dozvěděli informace o ukončení činnosti o něco dříve, neţ vedoucí ostatních středisek. Protoţe se mezi uherskobrodskými skauty nenašel ţádný oddíl či druţina, které by chtěly přejít pod pionýrskou organizaci, dohodli se zdejší činovníci, ţe po letních táborech ukončí uherskobrodské středisko svou činnost396. Na základě tohoto rozhodnutí tak i nadále ještě v průběhu června a začátku léta co nejvíce času věnovali činnosti s dětmi. Snaţili se co nejlépe připravit poslední tábor, který se konal nedaleko přehrady Nitranské Rudno na Slovensku. Tábor se konal ve 2 turnusech: 1. – 13. července a od 20. července do 2. srpna 1970. Tak na tábor vzpomíná Eduard Pegřimek: „Snaţili jsme se na něm dát dětem maximum toho, co do poctivého a svobodného ţivota budou potřebovat, protoţe jsme jiţ věděli, ţe nepřistoupíme-li na sjednocení s Pionýrem, budeme zrušeni. Vyhodnotili jsme nejlepší jednotlivce u kaţdé smečky a pak za všechna vlčata a předali jim všechny hry a vybavení, které jsme zakoupili ze sběrů, darů a příspěvků, abychom je nemuseli odevzdat společnosti, která nás jiţ dvakrát okradla.“397 Oba dva tábory se tak nesly v duchu blíţícího se ukončení činnosti. Na to poukazuje i dopis od Liboslava Švacha, který je zařazen mezi zápisy z tábora v kronice. V tomto dopise, psaném z lázní, se zmiňuje bratr Švach o některých svých záţitcích z dřívějších táborů. Dále se pak loučí s ostatními skauty a skautkami. Přitom je nabádá, aby zachovali přátelství, která ve skautu navázali.398

394

ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970, arch. č. 000042. Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-017. 396 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 44, kronika druţiny Jestřábů, nestránkováno. 397 Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-018. 398 ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno. 395

113

Po návratu z tábora, ještě některé druţiny svolaly poslední schůzky a výpravy. Učinila tak i druţina Jestřábů, která se sešla 27. srpna 1970 a vydala se na oblíbené místo uherskobrodských skautů – do lesa v Rubaniskách. Během cesty proběhla velká hra, která prověřila skautské dovednosti a znalosti. Celá rozlučková akce pak byla zakončena večerním táborákem. Jak proběhlo rozloučení, dokládá zápis z kroniky: „Tam jsme si udělali malý táborák a u něj jsme si zazpívali naše junácké písně. Kdyţ se setmělo, rozloučil se s námi bratr John, ale slíbil nám, ţe kdykoliv ho zavoláme, rád s námi na nějakou vycházku půjde. Všichni jsme si slíbili, ţe nikdy nezapomene na svůj junácký slib. Nakonec jsme utvořili okolo ohně kruh bratrství a zazpívali junáckou hymnu. Bylo nám všem velmi smutno.“399 Rozloučení se skautskou činností se tedy odehrálo plně v duchu skautských tradic s poklidnou důstojností a tichým odporem vůči praktikám normalizačního reţimu. Rozloučení uherskobrodských Jestřábů se tak nelišilo od mnoha jiných rozloučení v celé republice. S příchodem září, tak přestalo středisko existovat, i kdyţ někteří vedoucí jako například Eduard Pegřimek občas podnikali se skauty a vlčaty výpravy i v průběhu podzimu a zimy. I tato občasná setkání musela být ukončena, neboť, jak popisuje závěrečný zápis z kroniky: „někteří činovníci začali být komunisty postihováni.“400

10. Závěr Jestliţe v meziválečném období zapustilo nově se objevivší skautské hnutí pevné kořeny na Uherskohradišťsku v podobě vzniku dvou městských středisek v Uherském Brodě a Uherském Hradišti, potom lze poválečné období let 1945 – 1950 (1952) povaţovat za dobu zakládání skautských oddílů a středisek na zdejším venkově. Skauti z těchto venkovských oddílů museli překonat několik zásadních překáţek. První z nich byla nutnost ostatní obyvatele venkova o uţitečnosti skautingu. Výraznou měrou pomohli k dosaţení tohoto cíle junákům z Polešovic, Tupes a Modré zdejší představitelé katolické církve. Šlo pátery Stanislava Konečníka z Polešovic a Rudolfa Vašíčka z Velehradu. Svou ochotou zapojit se organizovaně do ţivota obce, organizováním brigádnických akcí při ţních a pořádáním akcí pro veřejnost se o dosaţení výše uvedeného cíle zasadili i samotné skautské oddíly. Druhou překáţku tvořil nedostatek zkušených skautských vedoucích. V překonání tohoto problému skautům z venkova

399 400

ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 44, kronika druţiny Jestřábů, nestránkováno. ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno.

114

pomáhali zejména zkušení vedoucí z Uherského Hradiště a Uherského Brodu nebo i vzdálenějšího Brna pořádáním vzdělávacích kurzů a sepisováním rádcovských příruček. Městská střediska mohla na rozdíl od venkova v poválečném období navazovat na předválečnou tradici. Nemusela se tak vyrovnávat s předsudky veřejnosti a existoval u nich, alespoň částečně, zkušený činovnický sbor. I tak se ovšem do jisté míry musela vypořádávat s občasným nedostatkem kvalitních rádců a vedoucích. K zajímavým zjištěním došlo při řešení otázek, jakým způsobem zanikla jednotlivá střediska během taţení poúnorového reţimu proti Junáku. I přes nedostatek materiálu se podařilo osvětlit likvidaci skautských oddílů na Modré, kde byla podniknuta důrazná administrativně – represivní opatření. Zároveň se prokázalo, ţe zde byly oddíly zlikvidovány velmi brzy, jiţ v průběhu června 1948. U střediska Jantar, kde se archivní materiál nedochoval, se naopak do budoucna otevřela otázka, do jaké míry ovlivnil likvidaci zdejších oddílů někdejší skaut Miloš Zlámalík? V případě uherskohradišťských a uherskobrodských skautů se ukázalo, ţe tlak na ukončení činnosti zde nebyl tak silný jako na venkově. Díky tomu přeţil kmen Řvavých aţ do podzimu roku 1950, byť s velmi omezenou činností. Po ukončení činnosti se velká část hradišťských skautů i nadále scházela, tentokráte v rámci folklorního uskupení „Slovácký krůţek“. Jiţ se ovšem nevěnovali tradiční skautské činnosti. Uherskobrodské středisko jako jediné ze skautských organizací popisovaných v této práci, pokračovalo v činnosti ilegálně i po roce 1950 a pod hlavičkou turistického oddílu Sokola existovalo do konce léta 1952, kdy zaniklo. V mezi období let 1950 – 1968 se tak mnozí skauti scházeli neoficiálně. Právě toto udrţování kontaktů mělo za následek i iniciativu o obnovu skautských oddílů ještě před rokem 1968 v Nedakonicích. Taktéţ v Polešovicích proběhla neúspěšně snaha o obnovení zdejší skautské organizace, tentokráte z iniciativy Štefana Zajace. Naopak v případě Slovácké lesní školy nelze předpokládat snahy o obnovení její činnosti před rokem 1968. Během Praţského jara došlo při znovuobnovení zdejších středisek ke koordinaci činnosti v rámci celého okresu Uherské Hradiště. Díky této koordinaci se zdejší oddíly obnovovaly téměř zároveň, a to v průběhu dubna a května 1968. Obnovu ovšem zpomalila srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy. Během prvních dnů okupace ustala téměř veškerá činnost v jednotlivých střediscích a probíhaly porady jak 115

pokračovat dál. K organizovanému proti okupačnímu vystoupení nedošlo, naopak vedoucí se snaţili udrţet jednotlivé členy v klidu a zabránit případným zraněním a obětem na ţivotech. Na druhé straně se část skautů zapojila do distribuce místního tisku. Většina skautů, tak vyjadřovala svůj nesouhlas s okupací soukromě. Nejvýrazněji vystoupil s nesouhlasem Václav Müller, který vyvěsil prohlášení, ve kterém odmítal, vyjma akutních případů, ošetřovat kolaboranty a okupanty. Aby skauti ukázali svou lásku k vlasti a pomohli odstranit následky okupace, zapojily se všechny oddíly do celorepublikových akcí „Sluţba vlasti“ a „Milion hodin republice“. V obcích Tupesy – Modrá – Velehrad obnovili zdejší skautské hnutí Štefan Zajac a František Kovářík st. S těmito skautskými oddíly nejspíše před svým úmrtím spolupracoval i někdejší zakladatel místního skautingu Cyril Tobola. Zároveň skauti navázali na poválečnou spolupráci s jiţ osvobozeným páterem Vašíčkem a lze přepokládat, ţe v Tupesích taktéţ vznikly homogenní tj. křesťanské oddíly. Po emigraci Štefana Zajace převzal funkci vedoucího střediska František Kovářík st. V obci Tupesy nově vedl skauty Stanislav Esterka. Nepodařilo se zcela objasnit příčinu emigrace Štefana Zajace, avšak podařilo se zpochybnit některé nejspíše mylné informace publikované Františkem Mikulou. Pod novým vedením se místní oddíly ustálily a pokračovaly v činnosti i nadále. Během této činnosti se zdejší skauti aktivně zapojili do ţivota v místních obcích, a to zejména pořádáním zábav pro veřejnost a sběrovými akcemi, či výpomocí během oprav velehradského kláštera. Na rozdíl od roku 1948 zde nejspíše nebyl vyvinut ţádný silný nátlak na ukončení činnosti, nýbrţ byla poskytnuta moţnost přetransformovat oddíly v součást pionýrské organizace. Tu však zdejší skauti odmítli a důstojně se rozešli u táborového ohně v létě 1970. Podařilo se taktéţ prokázat, ţe část skautů z Tupes vyvíjela činnost ještě v letech 1971 – 1973. V obci Polešovice se podařilo prokázat, ţe za obnovou střediska stáli především zdejší lékař Václav Müller, jenţ se do obce přistěhoval v průběhu šedesátých let, a jeho zdravotní sestra Marie Lupačová, skautka z poválečného období. Ve spolupráci s dalšími poválečnými skauty vybudovali během krátké doby silné skautské středisko, které fungovalo do léta 1970. Václav Müller, který se taktéţ stal místopředsedou ORJ UH, byl ovšem v období normalizace vyloučen z KSČ a donucen se i s rodinou odstěhovat z obce pro svůj nesouhlas se srpnovou okupací a jeho zveřejněním na dveřích místního zdravotnického střediska. Taktéţ na zdejší skautské oddíly a jeho ostatní představitele byl v normalizačním období vyvinut silný likvidační tlak. I kdyţ se 116

místní skauti pokusili transformovat dle pokynů z ústředí Junáka v součást pionýrské organizace, nebylo jim to umoţněno. Dosavadnímu sboru vedoucích tak nebylo dovoleno nadále pracovat s dětmi a následně byl veškerý majetek zdejšího skautského střediska zabaven. V Uherském Hradišti stáli u obnovy kmene Řvavých především jeho někdejší předváleční a pováleční členové. Ve velmi krátké době se jim podařilo vybudovat poměrně silné středisko a zvládnout počáteční nápor popularity u veřejnosti. Jiţ v létě 1968 uspořádali hradišťští skauti první tábory v Beskydech. Velmi brzy se ovšem projevil zásadní problém více neţ dvacetileté přestávky. Tímto problémem byl zásadní nedostatek vedoucích, neboť starší členové museli z různých důvodů postupně přerušovat činnost a oddíly tak bylo potřeba slučovat. Novou krev do ţivota střediska ovšem vnesl příchod Aloise Langera a jeho druţiny Psohlavců na podzim 1968, který postupně převzal vedení III. oddílu a stal se hlavním organizátorem další činnosti. Pod jeho vlivem se v létě 1970 během vášnivých diskusí zda pokračovat v činnosti jako součást pionýra či ji ukončit, rozhoduje většina vedoucích i nadále zůstat s dětmi a mládeţí. Na základě tohoto rozhodnutí vstupují hradišťští skauti do Pionýra, kde se během následujících let, snaţí vychovávat i budoucí generace v duchu skautských idejí. Nejlepší výchozí podmínky pro obnovu skautských oddílů během Praţského jara se zachovaly v kolébce moravského skautingu, v Uherském Brodě, kde zdejší středisko obnovovala dostatečně velká skupina zkušených činovníků pod vedením Liboslava Švacha. Také zde se ukázala velká popularita skautingu a zároveň se zdejším skautům podařilo navázat dobrou spolupráci s MěNV v Uherském Brodě. Počátkem roku 1969 byl Liboslav Švach zvolen předsedou ORJ UH. Tato pozice přispěla k tomu, ţe během své krátké existence uspořádalo středisko pod vedením stejnojmenného skauta několik veřejných akcí okresního charakteru, mezi které patřil především zimní karnevalový festival v letech 1969 a 1970, nebo okresní junácká výstava v létě 1969. Podobně jako i jiná střediska řešili uherskobrodští junáci počátkem léta 1970, zda mají setrvat v další činnosti v rámci pionýrské organizace nebo svou činnost ukončit. Na rozdíl od skautů z Uherského Hradiště, se ale rozhodli svou činnost ukončit. V průběhu léta se tak zdejší vedoucí snaţili věnovat veškerou pozornost svým svěřencům a jejich činnost vyvrcholila na letních táborech v Nitranském Rudnu na Slovensku. S počátkem podzimu poté ukončila většina oddílů a druţin svou činnost.

117

V rámci práce se tak podařilo vytvořit jistý chronologický přehled dějin několika vybraných skautských středisek dnešního uherskohradišťského okresu z dosud nepublikovaného materiálu. V textu se byly nastoleny a osvětleny některé otázky spojené s vznikem, činností a především likvidací zdejších skautských oddílů a středisek. Taktéţ bylo načrtnuto, jaký vliv měla skautská výchova a činnost na ţivotní osudy několika zdejších činovníků. Zároveň se na povrch ovšem vynořují další otázky. Jaký byl vývoj v ostatních oddílech a střediscích na Uherskohradišťsku? Kdo stál v pozadí tlaku na likvidaci polešovického střediska v roce 1970? V neposlední řadě se můţeme i nadále ptát, kdo byla ona tajemná rikitanova dcera, o které se zmiňuje Zdeněk Míša ve svých vzpomínkách? Díky omezenému rozsahu diplomové práce byl taktéţ všední ţivot skautského střediska pouze nastíněn. Vytváří se tak zde do budoucnosti prostor pro analýzu kaţdodenní činnosti jednotlivých středisek a jejich vzájemnou komparaci. Zároveň v případě budoucího objevení dalších archivních pramenů, především k činnosti ORJ UH, nechává práce prostor pro podrobnější zhodnocení činnosti ORJ UH, zvláště pak v otázkách provádění pokynů ze strany ústřední rady Junáka. Na základě této práce bude taktéţ moţná budoucí komparace vývoje skautingu na Uherskohradišťsku s jinými okresy. Především by mělo jít o komparaci průběhu likvidace Junáka v letech 1948 – 1950 a ukončení činnosti v roce 1970 s oblastmi jiţ alespoň částečně zpracovanými Karlem Lešanovským nebo Josefem Hejnalem.

118

11. Seznam použitých zkratek: ABS – Archiv bezpečnostních sloţek ASJ – Archiv střediska Jantar ASM UH – Archiv Slováckého muzea v Uherském Hradišti ASPMJ UB – Archiv střediska Prvních moravských junáků Uherský Brod ASP UH – Archiv střediska Psohlavci Uherské Hradiště AVUJ – Akční výbor ústředí Junáka ČSM – Československý svaz mládeţe ČSTV – Československý svaz tělesné výchovy JZD – Jednotné zemědělské druţstvo Kčs – Koruna československá KSČ – Komunistická strana Československa K.O.S – Kmen old skautů KRJ – Krajská rada junáka KV – Krajský výbor LŠ – Lesní Škola MAVNF – Místní akční výbor národní fronty MěNV – Městský národní výbor MHR – Milion hodin republice MNV – Místní národní výbor MV – Místní výbor OLŠ – Oblastní lesní škola ONV – Okresní národní výbor ORJ UH – Okresní rada Junáka Uherské Hradiště O.S.J. – Oddíl starších junáků OV – Okresní výbor PO – Pionýrská organizace RČS – Republika československá ROH – Revoluční odborové hnutí 119

SI A.B.S. – Skautský Institut A. B. Svojsíka SČM – Svaz české mládeţe SODM – Sdruţená organizace dětí a mládeţe SOkA UH – Státní okresní archiv Uherské Hradiště SPJ – Sdruţení přátel junáka SSM – Svaz socialistické mládeţe Svazarm – Svaz pro spolupráci s armádou UH – Uherské Hradiště UNRRA – United nation relief and rehabilitation administration ÚV – Ústřední výbor ÚRJ – Ústřední rada Junáka ZDŠ – Základní devítiletá škola ZKP – Závodní klub pracujících

12. Seznam použitých pramenů a literatury 12. 1. Archivní prameny

Archiv autora fond: Skauting na Uherskohradišťsku Archiv bezpečnostních sloţek (ABS) fond: BN-V – Vyšetřovací spisy Brno fond: 302 – Hlavní správa vojenské kontrarozvědky Archiv obce Tupesy Kronika druţiny Kamzíků a Bobrů Archiv střediska Jantar Polešovice (ASJ Polešovice) fond: Středisko 1968 – 1970 Archiv Slováckého muzea v Uherském Hradišti (ASM UH) fond: Fotoarchiv Archiv střediska Prvních moravských junáků Uherský Brod (ASPMJ UB) 120

fond: kroniky Archiv střediska Psohlavci Uherské Hradiště (dále jen ASP UH) fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970 fond: Ostatní Státní okresní archiv (SOkA) Uherské Hradiště fond: OV ČSM UH fond: Junák - středisko Velehrad (1946 – 1946) Skautský Institut A. B. Svojsíka (SI A. B. S) fond: Ostatní – varia

12. 2. Periodika

Hlas Slovácka, 1968 – 1969 Káně, 1946 – 1948 Slovácká Jiskra, 1968 – 1970 UH 68 zpravodaj města Uh. Hradiště, 1968 Vatra, 1945 – 1947 Zkazky kmene Řvavých: 1945, 1968 – 1969 Zpravodaj střediska Junáka v Uherském Brodě: 1968

12. 3. Publikované prameny, paměti a dobová publicistika

AKELA [= MÍŠA, Zdeněk]: Jak to všechno začalo In 9. července 1945 – 4. června 2005, pohled do historie skautingu v Polešovicích, edd. Zdeněk Míša, Polešovice 2005, s. 2. BADEN – POWELL, Robert: Scouting for Boys, London 1908. CACHOVÁ, Dagmar.: K postavení a k vývoji Junáka a souvislosti s vytvářením jednotné organizace mládeţe v letech 1945 – 1950, SPFFBU G8, Brno 1964, s. 157 – 174.

121

FERRY: Modré šípy. In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, edd. Liboslav, ŠVACH, Uherský Brod 1946. s. 12. HRABEC, Jaroslav: Jak jsem začal skautovat, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75 výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 77. HRABEC, Jaroslav: Vzpomínky na skautování v letech 1968 – 1970, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75 výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 17 – 21. JAMES [= KALIVODA, Robert]: Junáctví v Uh. Brodě za okupace. In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, edd. Liboslav, ŠVACH, Uherský Brod 1946. s. 9. KAMAS, Jiří: Jak jsem začínal, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75 výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 146. KEDRO Ján – ŠIMONÍK, Jan: Spod javorničky štyri chodníčky. [online] [cit. 21. ledna 2013] Dostupné: http://www.velkajavorina.com/historie/spod_javornicky.htm PETLAN, František: Jak rád bych si ještě jednou zahrál…, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75 výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 140 – 141. PETRŢELA, František: Jak jsem začal a hned skončil In: 9. července 1945 – 4. června 2005, pohled do historie skautingu v Polešovicích, edd. Zdeněk Míša, Polešovice 2005, s. 3. PROCHÁZKA, Vratislav: Tíha rozhodnutí, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75. výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 120 – 121. STOJAN, Vladimír: Tábory uherskobrodských skautů. In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, edd. Liboslav, ŠVACH, Uherský Brod 1946. s. 10 – 11.

122

STOJAN, Vladimír: Z kroniky, In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, edd. Liboslav, ŠVACH, Uherský Brod 1946. s. 2 – 3. SVOJSÍK, Antonín Benjamin: Základy junáctví: Návod pro výchovu čes. mládeţe na základě systému sira R. Baden-Powella "Scouting" a za laskavého přispění četných odborníků, Praha 1991. ŠVACH, Liboslav: Br. Miloš Stojan, zakladatel uherskobrodského skautingu, In: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, edd. Liboslav ŠVACH, Uherský Brod 1946, s. 5. ŠVACH, Liboslav. Zpěvem k srdci: junácký zpěvník. Uherský Brod: Středisko Prvních moravských junáků, 1969. TOMÁNEK, Zdeněk: Byl jsem přitom, In: Zkazky kmene Řvavých, jubilejní číslo k 75 výročí zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. Jaroslav, HRABEC – Jiří, KAMAS a kol., Uherské Hradiště 1995, s. 17 – 21. TOMÁNEK, Rostislav: Co mi dalo skautování, In: Zkazky kmene Řvavých – díl druhý, zvláštní číslo k 80. výročí k zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. František, PETLAN – Zdena, OMELKOVÁ, Uherské Hradiště 2000, s. 30 – 31. VÍTEK, Miroslav: Jak to bylo s rančery, In: Zkazky kmene Řvavých – díl druhý, zvláštní číslo k 80. výročí k zaloţení prvního skautského oddílu v Uherském Hradišti, edd. František, PETLAN – Zdena, OMELKOVÁ, Uherské Hradiště 2000, s. 102.

12. 4. Nepublikované práce

HEJNAL, Josef: Snahy o obnovení Junáka v Příbrami 1968 - 1970 (diplomová práce), Ústí nad Labem: Univerzita Jana evangelisty Purkyně, Fakulta filozofická, 2001, s. 45. Vedoucí diplomové práce Zdeněk Radvanovský. [online] [cit. 13. června 2012] Dostupné: http://www.skautskestoleti.cz/eknihovna/?act=get&check=5a2fcdded8920232ce0eed64 52339b88&id=66&flash=show SLACHOVÁ, Tereza: K historii skautingu v Uherském Hradišti (diplomová práce), Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta pedagogická, 2001, s. 19. Vedoucí diplomové práce Marie Marečková. 123

12. 5. Seznam Literatury

BĚLOVSKÝ, Oldřich: Exilový skauting po roce 1968, In ročenka kmene dospělých 2007 edd. Jiří ŢÁČEK, Praha 2008, s. 3 – 14. BENEŠ, Dušan: Staré pověsti skautské, z letopisu kmene řvavých, Uherské Hradiště 1991. BŘEČKA, Bruno: Kronika československého skautského hnutí do roku 1990, Brno 1999. BŘICHÁČEK, Václav: Čekatelská zkouška, Praha 2006. HRABEC, Jaroslav: 75 let skautingu v Uherském Hradišti, In Moravský historický sborník, edd. Jiří, DRÁPELA, Brno 1998, s. 281 – 303. HRABEC Jaroslav: O skautském divadle v Uherském Hradišti část. I. Zpravodaj města Uherské hradiště, č. 5, Uherské Hradiště 2011 s. 16 – 18. HRABEC, Jaroslav: O skautském divadle v Uherském Hradišti, část II. období poválečné. Zpravodaj města Uherské hradiště, č. 6, Uherské Hradiště 2011, 16 – 17. LEŠANOVSKÝ, Karel: Stručné dějiny českého skautingu v období 1968-1970 : tehdejší události a jejich důsledky, Praha 2003. MIKULA, František: Z historie obce Tupesy, Tupesy 2007. MIKULA, František: Dějiny obce Tupesy, Uherské Hradiště, nedatováno. NOSEK, Václav: Historie lesních škol. Učební texty, Praha 2003. KOPT, Miroslav: Český skauting v dokumentech KSČ 1945 – 1948, Praha 2004. OMELKOVÁ, Zdena – PETLAN, František a kol.: Zkazky kmene Řvavých: 85 let skautingu v Uherském Hradišti, Uherské Hradiště 2005. POLEDŇÁK,

Alois:

Skauting

ve

sluţbách

podněcovatelů

války:

[Určeno]

funkcionářům ČSM, učit. a vedoucím pionýrů, Praha 1953. SVOBODA, Milan: Hledání zaváté stezky, z historie českého skautingu. Praha 1994. ŠANTORA, Roman – NOSEK, Václav a kol.: Skautské století, dobrodruţný příběh 100 let českého skautingu, Praha 2012. ŠPIDLA, Josef: Velký příběh misionáře, který se narodil v nesprávné době. (O nejznámějším moravském jezuitovi), Vyškov 1994. 124

VANĚK, Miroslav – MÜCKE, Pavel a kol.: Naslouchat hlasům paměti: Teoretické a praktické aspekty orální historie, Praha 2007. VANĚK, Miroslav a kol.: Orální historie. Metodické a „technické“ postupy, Olomouc 2003. 12. 6. Seznam pamětníků

HRABEC, Jaroslav: narozen 20. 10. 1956, bytem Uherské Hradiště, Štěpnická 1050, záznam ze dne: 9. 1. 2012. KAMAS, Jiří: narozen 3. 12. 1953, bytem Uherské Hradiště, Luční 111, záznam ze dne 5. 12. 2011. KAMAS, Jiří: narozen 3. 12. 1953, bytem Uherské Hradiště, Luční 111, záznam ze dne 24. 9. 2012. KOVÁŘÍK, František: narozen 11. 10. 1953, bytem Modrá 101, záznam ze dne 22. 9. 2012. KRÁLÍK, Josef: narozen 14. 3. 1956, bytem Tupesy 409, záznam ze dne 14. 4. 2012. MIKULA, František: narozen 9. 4. 1935, bytem Tupesy 326, záznam ze dne 14. 4. 2012. MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 27. 4. 2012. MÍŠA, Zdeněk: narozen 20. 12. 1930, bytem Polešovice 486, záznam ze dne 4. 5. 2012. MÜLLER, Václav: narozen 10. 11. 1957, bytem Tábor kpt. Jaroše 2404, záznam ze dne 26. 5. 2012. MÜLLEROVÁ, Jiřina: narozena 5. 1. 1929, bytem Jindřichův Hradec, Jáchymova 533/3, záznam ze dne: 26. 5. 2012. VÁVRA, Josef: narozen 6. 9. 1947, bytem Tupesy 164, záznam ze dne 14. 4. 2012. PETLAN, František: narozen 14. 2. 1927, bytem Uherské Hradiště, Okruţní 622, záznam ze dne 15. 10. 2012. PŘEROVSKÁ, Alţběta: narozena 6. 6. 1951, bytem Salaš 201, záznam ze dne 26. 8. 2012.

125

RAŠTICOVÁ, Ludmila: narozena 1. 11. 1941, bytem Buchlovice, Hradišťská 768, záznam ze dne 26. 11. 2013. ŠVAJDOVÁ, Anna: narozena 4. 3. 1947, bytem Vysoká nad Kysucou 94, záznam ze dne 21. 8. 2012.

13. Seznam příloh Obr. č. 1: Skaut z kmene Řvavých František Petlan na fotografii z 60. Let. (Archiv autora) Obr. č. 2: Uherskobrodští skauti s A. B. Svojsíkem roku 1923. (ŠVACH, Liboslav a kol.: Jubilejní památník prvních moravských junáků. 30 let uherskobrodského skautingu 1915 – 1945, Uherský Brod 1946, s. 6.) Obr. č. 3: Slavnostní průvod uherskohradišťských skautů. (ASM UH, fond: fotoarchiv, inv. č. Qd7450.) Obr. č. 4: Uherskobrodští skauti v srpnu 1945. (Nemanifestuje – pracujeme!, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 7, s. 5.) Obr. č. 5: Uherskobrodští skauti v říjnu 1945. (Nemanifestuje – pracujeme!, Vatra, roč. I., r. 1946, č. 7, s. 5.) Obr. č. 6: Skautský oddíl z Tupes 1946. (MIKULA, František: Z historie obce Tupesy, Tupesy 2007, s. 106.) Obr. č. 7: Páter Rudolf Vašíček. (Archiv autora.) Obr. č. 8: Informační skautský plakát. (SOkA UH, fond: Junák – středisko Velehrad (1946 – 1946), nezpracovaný fond.) Obr. č. 9: Prohlášení Jana Konečného. (Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 1-050.) Obr. č. 10: List MAVNF na Modré místním oddílům. (Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-078.) Obr. č. 11: Odpověd junáckých oddílů na Modré MAVNF tamtéţ. (Archiv autora, fond: Skauting na Uherskohradišťsku, arch. č. 2-076.) Obr. č. 12: Zápis ze zakládající schůze I. oddílu oldskautů v Polešovicích 1968. (ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970, arch. č. 000001.) Obr. č. 13: Eduard Pegřimek a vlčata z Uherského Brodu 1968. (ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 11, Kronika vlčat Uherský brod, nestránkováno.) 126

Obr. č. 14: Josef Ondřáš a vlčata z Uherského Brodu 1968. (ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 11, Kronika vlčat Uherský brod, nestránkováno.) Obr. č. 15: List Štefana Zajace z 30. května 1968. (ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000160.) Obr. č. 16: Pokračování listu Štefana Zajace z 30. května 1968, vysvětlující situaci skautských oddílů v Tupesích. (ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000161.) Obr. č. 17: Pohřební průvod Cyrila Toboly 1968. (Archiv autora.) Obr. č. 18: Pohřeb Cyrila Toboly 1968. (Archiv autora.) Obr. č. 19: Parte Cyrila Toboly 1968. (Archiv autora.) Obr. č. 20: Portrét Štefana Zajace 1969. (ABS, fond: BN-V, arch. č. V- 5842 Brno.) Obr.č. 21: Náhrobek Štefana Zajace 2012. (Archiv autora.) Obr. č. 22: První strana zvláštního vydání Slovácké Jisky. (Slovácká Jiskra – zvláštní vydání, (23. 8. 1968), s. 1.) Obr. č. 23: Delegace uherskobrodských činovníků na III. Junáckém sjezdu v Praze 1968. (ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 11, Kronika vlčat Uherský brod, nestránkováno.) Obr. č. 24: Ukázka z kroniky I. oddílu Uherskobrodských skautů 1969. (ASPMJ UB, fond: kroniky, sign. 34, kronika I. oddílu, nestránkováno.) Obr. č. 25: Alois Langer – Rikitan 1969. (ASP UH – Archiv střediska Psohlavci Uherské Hradiště, nezpracováno.) Obr. č. 26: Tupesští skauti v prosinci 1969. (Archiv obce Tupesy: Kronika druţiny Kamzíků a Bobrů, nestránkováno.) Obr. č. 27: Pozvánka na Junáckou výstavu v Nedakonicích 1969. (ASJ Polešovice, fond: Středisko 1968 – 1970, arch. č. 000023.) Tab. č. 1: Počty členů ve střediscích v letech 1968 – 1969. (ASP UH, fond: Středisko a ORJ UH 1968 – 1970, arch. č. 000027, 000163 – 000179.)

127

14. Přílohy

Obr. č. 1: Pamětník a dlouholetý skaut z kmene Řvavých František Petlan na fotografii z 60. Let.

128

Obr. č. 2: Zakladatel skautského hnutí v Československu Antnonín Benjamin Svojsík (uprostřed) s Uherskobrodskými skauty, během své návštevy Uherského Brodu v roce 1923.

129

Obr. č. 3: Slavnostní průvod uherskohradišťských skautů z kmene Řvavých, vycházející z Vodní ulice na Mariánské náměstí v Uherském Hradišti (1945 – 1948).

Obr. č. 4: Uherskobrodští skauti v srpnu 1945, při odklízení trosek zničeného mostu přes řeku Olšavu pod Uherskobrodským pivovarem. 130

Obr. č. 5: Uherskobrodští skauti 21. října 1945, při zasypávání městských protileteckých krytů.

Obr. č. 6: Skautský oddíl z Tupes na junáckém dni 1946. Uprostřed stojí Cyril Tobola, zakladatel Junáka v Tupesích.

131

Obr. č. 7: Fotografie pátera Vašíčka, dlouholetého příznivce skkautingu a člena oddílu na Modré.

132

Obr. č. 8: Plakát informující o první schůzce dochovaný ve fondu velehradského střediska.

133

Obr. č. 9: Prohlášení Jana Konečeného dosvědčující konání OLŠ ve Starém Hrozenkově známé jako Slovácká lesní škola.

134

Obr. č. 10: List MAVNF na Modré ve kterém je oznámena likvidace zdejších junáckých oddílů.

135

Obr. č. 11: Odpověd junáckých oddílů na Modré ze dne 24. června 1948 MAVNF na jejich rozhodnutí o likvidaci zdejší skautské organizace. Podpis autorů byl uveden na dalším listu, arch. č. 2-077.

136

Obr. č. 12: Zápis ze zakládající schůze I. oddílu oldskautů v Polešovicích, během obnovy Junáka v roce 1968.

137

Obr. č. 13: Eduard Pegřimek na společné fotografii s vlčaty z I. smečky v Uherském Brodě.

Obr. č. 14: Josef Ondřáš na společné fotografii s vlčaty z I. smečky v Uherském Brodě.

138

Obr. č. 15: List Štefana Zajace k okrsku Junáka v Uherském Hradišti ze dne 30. května 1968, vysvětlující situaci skautských oddílů v Tupesích.

139

Obr. č. 16: Pokračování listu Štefana Zajace k okrsku Junáka v Uherském Hradišti ze dne 30. května 1968, vysvětlující situaci skautských oddílů v Tupesích.

140

Obr. č. 17: Fotografie z pohřebního průvodu Cyrila Toboly z roku 1968, uprostřed a za vlajkou tupeští skauti v krojích.

Obr. č. 18: Fotografie z pohřbu Cyrila Toboly z roku 1968, kterého se účastnili i skauti z Tupes.

141

Obr. č. 19: Parte zakladetele poválečného skautského oddílu v Tupesích a dlouholetého skauta Cyrila Toboly.

Obr. č. 20: Portrétová fotografie Štefana Zajace.

142

Obr.č. 21: Náhrobek Štefana Zajace na hřbitově ve Vysoké nad Kysucou.

143

Obr. č. 22: První strana zvláštního vydání Slovácké Jisky distribuované taktéţ skauty.

144

Obr. č. 23: Delegace uherskobrodských činovníků na III. Junáckém sjezdu v praze ve dnech 23 – 24. listopadu 1068. Úplně vlevo Liboslav Švach a vedle něj Eduard Pegřimek.

145

Obr. č. 24: Ukázka z kroniky I. oddílu Uherskobrodských skautů s podpisy vrcholných představitelů Junáka, bratrů Jančíka, Šimáně a Plainera. Pod nimi společná fotografie skautských činovníků z Uherského Brodu a představitelů Junáka na II. semináři o mimoškolní výchově, který proběhl v rámci Uherskobrodských dnů Jana Amose Komenského v červenci 1969. Na třetím místě zleva Josef Ondráš nalevo vedle něj Eduard Pegřimek, šestý zleva Rudolf Plainer nalevo od něj Liboslav Švach.

146

Obr. č. 25: Alois Langer – Rikitan v kroji v létě 1969.

Obr. č. 26: Tupesští skauti na zimní lyţařské výpravě z konce prosince 1969. V popředí Josef Vávra. 147

Obr. č. 27: Pozvánka na Junáckou výstavu pořádanou skauty z Nedakonic na jaře 1969.

Středisko

1968 – Počet členů dle ORJ UH

1968 – Počet členů dle středisek

1969 – Počet členů dle registračních listů a archů

Uherský Brod

160

160

199

Uherské Hradiště

60

300

103

Polešovice

140

120

134

Velehrad (Modrá – Tupesy)

140

140

93

Tab. č. 1: Počty členů ve střediscích v letech 1968 – 1969.

148