VÝVOJ LOKALITY LOMU BENEDIKT LUKÁŠ SITTE, RICHARD HLOUS, LENKA HOLÁ 1. ROČNÍK NGEO, PŘF UJEP V ÚSTÍ N/L KVĚTEN 2011
ÚVOD Krajinné změny na Mostecku jsou nejviditelnější místní lidskou činností posledních 50-ti let. Vznik povrchových dolů a následných vnějších i vnitřních výsypek neodmyslitelně patří k rozvinutému těžebnímu průmyslu. Tyto krajinné změny s sebou přinášejí i nové pojetí krajiny a využití ploch.
CÍLE Cílem práce je zhodnotit vývoj lokality lomu a později jezera Benedikt v nejdůležitějších obdobích a fázích jeho vývoje v posledních 50-ti letech, od jeho vzniku, přes náročné krajinné změny, až po současný stav. Dalším cílem je vytvoření mapových podkladů a jejich využití při hodnocení skutečností, týkajících se sledované lokality.
METODY ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA LOKALITY Lokalita lomu Benedikt se nachází na jihovýchodním okraji katastrálního území města Mostu (obr. 1). Plocha popisovaného území čítá cca 37 ha. Již od druhé poloviny 19. století zde probíhala hlubinná těžba hnědého uhlí. V roce 1959 zde byl otevřen povrchový lom, pomocí něhož bylo možné vytěžit celé ložisko. Již v roce 1961 a dále pak v návrhu územního plánu v roce 1962 bylo uvažováno o rekultivaci tohoto území. Byla vybrána varianta hydrické rekultivace s vytvořením jezera o rozloze 18 ha a biotechnická rekultivace na okolní ploše. V první polovině 90. let došlo k narušení dna jezera a postupnému zatápění důlních prostor, které vedlo k rozsáhlému úbytku objemu vody v jezeře. V současnosti vodní hladina pokrývá pouze třetinu původní plochy jezera. Ve vysušených částech původního dna byl vybudován sportovněrekreační areál.
ZDROJE A DATA Základním teoretickým zdrojem je publikace ing. Stanislava Štýse, který popisuje různé způsoby a technologie rekultivací a zejména publikace ing. arch. Václava Krejčího, jenž byl generálním architektem nového města Mostu a ve své publikaci Most – zánik a vznik města formou deníku pojednává o jednotlivých krocích rekultivačních prací v lokalitě lomu Benedikt. Pro ilustraci jednotlivých časových období a obrazového doprovodu jsou využity letecké měřické snímky z let 1953 a 1973 (v těchto letech bylo na Mostecku provedeno snímkování), jejichž autorem je Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce. Dále je použita současná ortofotomapa (rok 2007), která ilustruje nynější situaci lokality. Doplněním jsou i historické fotografie a profil vodní nádrže Benedikt, jenž napomáhá pochopení problematiky ubývání vody a faktickému zániku náročně vytvořeného jezera.
1
POSTUP PRÁCE 1. studium literatury – Štýs, S., Krejčí, V. 2. tvorba obrazového materiálu Veškerý obrazový materiál byl vytvořen v software ArcGIS 9.3 a Adobe Photoshop CS3. Stěžejní součástí práce je obrazový materiál skládající se ze tří map, které popisují stav lokality v letech 1953, 1973 a 2007 (obr. 2, 3, 4). Dalším obrazovým materiálem je schematická ilustrace rozdílu vodních ploch v letech 1973 a 2007 (obr. 5). Mapy stavu lokality z let 1953 a 1973 byly vytvořeny na podkladech leteckých měřických snímků (LMS), které jsou georeferencované do souřadnicového systému S-JTSK. Podkladem pro mapu z roku 2007 je současná georeferencovaná ortofotomapa 0,5 m z portálu CENIA (INSPIRE) od firmy GEODIS. Vyznačené vymezení jezera odpovídá stavu v roce 1973, kdy dosahovalo své největší plochy a vzniklo vektorizací LMS. Schematická ilustrace rozdílu vodních ploch vznikla vektorizací výše uvedených map a zřetelně ukazuje změnu vodní plochy. Pomocí funkce Calculate Areas v software ArcGIS bylo možno vypočítat jednotlivé vodní plochy a výsledek publikovat. 3. interpretace získaných informací
VÝSLEDKY VÝVOJ LOKALITY LOMU BENEDIKT TĚŽBA UHLÍ Sledovaná lokalita severozápadně od obce Vtelno byla pro těžbu uhlí využívána již v polovině 19. století. První zmínka o hlubinné těžbě se nachází v horní knize Horního úřadu v Hrobech ze dne 4. 4. 1845. V této knize je uvedeno, že „osecký klášter na tomto ložisku vlastní dvanáct důlních měr“, které se nacházely na celém území pozdějšího povrchového lomu. Ten byl otevřen až v roce 1957 z důvodu úplného vytěžení ložiska hnědého uhlí, v jehož podloží se nacházely jíly s bohatým výskytem hliníku a titanu. Skrývka nadložních zemin probíhala v souladu s postupující těžbou až do roku 1960. Uložení nadložních zemin bylo realizováno vnější výsypkou západně od lomu. V průběhu těžby vznikla i malá vnitřní výsypka, která je patrná do současnosti (ostrov uprostřed jezera). Těžba zde byla realizována v letech 1957-1963 a bylo vytěženo 1 744 000 tun hnědého uhlí. Po vytěžení ložiska již lom nebyl plně zasypán nadložními zeminami ze sousední vnější výsypky a zůstal otevřen (obr. 6).
REKULTIVAČNÍ ZÁMĚR Po ukončení těžby v roce 1963 se již tato lokalita nacházela v blízkém sousedství Mostu. Město se totiž podle územního plánu z roku 1962 mělo rozšiřovat jihovýchodním směrem právě k Benediktu, protože se zde již dále nepočítalo s žádnou hlubinnou ani povrchovou těžbou. Bylo navrhováno zasypání zbytkové jámy a výstavba dalších obytných domů pro 15 000 obyvatel. V tomto územním plánu ale stále převládal názor, že nové město bude mít až 100 000 obyvatel. 2
Po zhodnocení současného stavu výstavby města a zanikání blízkých obcí, jejichž obyvatelé se stěhovali do nových domů, byla horní hranice počtu obyvatel města Mostu posunuta z navrhovaných 100 000 na 65 000 obyvatel. S výstavbou domů v místě Benediktu se od této chvíle přestalo počítat. Jednalo se dále pouze o zasypání zbytkové jámy stavebním odpadem a zalesněním celého prostoru. Zbytková jáma lomu ale zůstávala stále otevřená, proto se v roce 1964 přistoupilo k vytvoření varianty hydrické rekultivace. V územním plánu byla pracovníky krajského projektového ústavu navržena tzv. východo-západní zelená osa, která měla počátek v centru města a jihovýchodním směrem přes park Šibeník pokračovala do volné krajiny k lomu Benedikt a obci Vtelno. V místech rekultivovaného lomu bylo předpokládáno sportovně rekreační centrum. Národní podnik Báňské projekty v Teplicích proto vypracoval srovnávací studii, jež obsahovala „suchou“ i „mokrou“ variantu rekultivace. Biotechnická – lesnická rekultivace počítala se zalesněním celého lomu i vnější výsypky na ploše 37,3 ha. Druhá „mokrá“ varianta představovala rekreační a hydrickou rekultivaci, která počítala se zavodněním zbytkové jámy s plochou hladiny 18,8 ha (později se plocha jezera zmenšila na 15,9 a plocha hladiny na 14,6 ha) a lesoparkovým zalesněním zbylých ploch pro rekreační účely. Již před koncem roku 1964 byly zahájeny přípravné práce, a to zemědělskou rekultivací vnější výsypky s plochou 22,78 ha překryvem nové orniční vrstvy a lesoparkovou úpravou severozápadních svahů sestupujících ke zbytkové jámě. Samotná hydrická rekultivace se ukázala jako velmi náročná z důvodu výskytu propustného podloží, jež na konci 20. století velice zkomplikovalo existenci jezera Benedikt, ale technicky realizovatelná. Do řešení úpravy dna bylo zapojeno mnoho výzkumných a projektových ústavů. Pracovníci těchto organizací připravili opatření zahrnující vybudování betonové 70 cm silné stěny, která by v délce 613 metrů uzavírala jižní a jihovýchodní okraj dna. Stěnu bylo nutno umístit až do hloubky 25 metrů, kde se nacházely vrstvy nepropustných podložních terciérních jílů (obr. 7). Propustnost takto vytvořené stěny o celkové výměře 6 000 m2 byla pouze 0,06 l/s na celou plochu stěny. Vlastní hydrická rekultivace začala až roku 1970 rozsáhlými terénními úpravami a po třech letech v roce 1973 bylo již jezero napuštěno s plochou hladiny 14,6 ha. Nad hladinu vystupuje pouze horní část vnitřní výsypky. Vznikl tak ostrov s plochou 1,4 ha. Přívod čisté vody do nádrže zajišťovaly vodojemy na Liščím vrchu, které dostávaly vodu průmyslovým přivaděčem až z řeky Ohře (z vodní nádrže Nechranice), jehož část je v současnosti využívaná i k přívodu vody do nového jezera Most.
PROBLÉMY S UBÝVÁNÍM VODY V následujících letech po napuštění jezera se objevily problémy s průsakem vody přes podložní rozpukané jíly. Docházelo k zaplavování kanalizace obce Vtelno, ale únik vody nebyl kritický. Z důvodu podprůměrných ročních srážek v mostecké oblasti a vysokému počtu slunečních dní se projevil i problém vysokého výparu, který dosahoval ročně až 750 mm, což zvyšovalo nároky na přísun vody z průmyslového přivaděče. Tento jediný účinný způsob přívodu vody se na konci 80. let 20. století začal již značně prodražovat a tím velice finančně zatěžoval provozovatele areálu, kterým bylo město Most. V rozmezí let 1989-1995 bylo na náklady města napuštěno do jezera napuštěno až 1,5 mil. m3 vody.
NÁPRAVA SITUACE Pro vyřešení nepříznivé situace s úbytkem vody v jezeře bylo vypracováno několik variant sanace jezera. V roce 1998 byla hotova studie budoucího areálu Benedikt a roku 1999 se dokončil záměr nového využití, jež předpokládalo vytvoření západní klidové zóny s biocentrem a východní rekreační zóny s plážemi. Byly zasypány všechny mokřiny, aby se celé území zpřístupnilo a ponechány pouze dvě menší nádrže s plochou 1,3 a 2,6 ha (obr. 5). Následně 3
investor vybudoval dětská hřiště a mnoho různých sportovišť. Celý areál obepínají pěší a cyklistické stezky. V roce 2000 byl celý areál dokončen a zpřístupněn veřejnosti.
PŘÍLOHY Obr. 1 – Poloha lokality
4
Obr. 2 – Stav lokality v roce 1953
Obr. 3 – Stav lokality v roce 1973
5
Obr. 4 – Stav lokality v roce 2007
Obr. 5 – Srovnání stavu vodní plochy
6
Obr. 6 – Vytěžený lom Benedikt
Obr. 7 – Profil dna jezera Benedikt
ZÁVĚR Problematikou rekultivační činnosti a revitalizacemi na Mostecku se zabývá mnoho autorů. Pouze menšina se ale snaží popisovat konkrétní práce s dopadem na obyvatelstvo. Rekultivace lomu Benedikt, byla prvním počinem, který měl přímý a kladný vliv na okolní obyvatele a přispěl ke zlepšení životního prostředí s ohledem na rekreační využití již tak zničené a neutěšené krajiny. Benedikt se stal centrem rekreace celé jižní části okresu Most a i v současnosti plní funkci moderního sportovního areálu. Jeho význam bude jistě veliký i v době napuštění nového jezera Most, které bude také plnit rekreační funkci, ale v příštích několika letech pouze jako místo bez potřebné sportovní infrastruktury.
LITERATURA KREJČÍ, V. 2008. Most: zánik historického města, výstavba nového města / z deníku architekta Václava Krejčího. 1. vyd. Ústí nad Labem: AA, 263 s. ISBN 978-80-254-3157-3 ŠTÝS, S. 1981. Rekultivace území postižených těžbou nerostných surovin. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 678 s., 305 obr., 70 tab., 32 s. barev. příl.
7
