VÝVOJ LEASINGU JAKO ALTERNATIVY FINANCOVÁNÍ PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ V ČR A VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU Jitka Singerová ÚVOD Leasing je jednou z alternativních možností financování dlouhodobého majetku. Z hlediska finančních zdrojů jej lze zařadit do cizích, vnějších dlouhodobých zdrojů financování. Financování majetku prostřednictvím leasingu se původně rozvinulo v USA a Velké Británii, v Evropě se objevilo v 50. letech 20. století [1]. V České republice se leasing jako zdroj financování dlouhodobého majetku objevil výrazněji až v 90. letech a poté následoval jeho boom, který jistě přispěl k rozvoji nově budované tržní ekonomiky. Od 90. let po současnost však došlo k celé řadě legislativních změn v daňové a účetní oblasti, změnami prošly i finanční trhy. Důsledky těchto změn se projevily též v oblasti leasingového financování, kde zájem o tuto možnost financování od r. 2007 v České republice klesá. V rozporu s tímto trendem je závěr loňské studie Oxford Economics (nezávislá agentura zaměřená na ekonomické výzkumy a prognózy), který tvrdí, že význam leasingu jako možného zdroje financování dlouhodobého majetku malých a středních podniků roste. Následující článek se po obecném úvodu do problematiky zabývá především aktuálním legislativním prostředím v oblasti leasingu a vývojem této formy financování v České republice. Další část článku je zaměřena na stěžejní body výše uvedené studie a v závěru článku se autorka zamýšlí nad příčinami nesrovnatelnosti českých a evropských statistik.
1 PODSTATA LEASINGU Jak je obecně známo pojem leasing (z anglického to lease) je ekvivalentem pro pronájem, resp. nájem. Jak již bylo výše uvedeno, jedná se specifickou formu financování dlouhodobého majetku, kdy pronajímatel přenechává nájemci k užívání příslušný majetek a nájemce ho po sjednanou dobu užívá. Leasing lze rozdělit do dvou základních kategorií: finanční a operativní leasing. Obecně řečeno finanční leasing představuje pronájem, u kterého dochází po skončení doby pronájmu k odkupu najaté věci nájemcem. Tento druh pronájmu má střednědobý až dlouhodobý charakter v tom smyslu, že doba pronájmu je přibližně stejná jako ekonomická životnost pronajímaného majetku. V tomto případě pronajímatel obvykle smluvně přenáší na nájemce i povinnosti spojené s údržbou majetku a servisními službami. Česká leasingová a finanční asociace definuje finanční leasing jako smlouvu, podle níž jedna strana s podnikatelským záměrem a za úplatu poskytne druhé straně – tzv. leasingovému nájemci- jím vybraný předmět do dlouhodobého užívání s přenosem rozhodující části nebo všech rizik a užitků spojených s vlastnictvím předmětu leasingu na nájemce na straně jedné. A na straně druhé následně dochází k převodu vlastnictví předmětu leasingu na nájemce za cenu obvykle podstatně nižší, než je cena tržní. [10] Operativním leasingem se pak obecně rozumí všechny ostatní druhy leasingu, které nejsou leasingem finančním. Tedy zjednodušeně řečeno, je to takový leasing, kdy po skončení doby pronájmu dochází k vrácení pronajatého majetku pronajímateli. Tento druh leasingu má obvykle krátkodobý charakter, tedy v tom smyslu, že doba pronájmu je obvykle kratší, než je doba ekonomické životnosti pronajatého majetku. U této formy pronájmu je také častější to, že náklady spojené s údržbou a servisem najatého majetku hradí pronajímatel. [5]
1.1 LEASINGOVÁ CENA Leasingovou cenu platí nájemce pronajímateli a obecně řečeno je to suma všech leasingových splátek. Leasingová cena pokrývá pořizovací cenu pronajímaného majetku, zisk pronajímatele (leasingové společnosti) a náklady leasingové společnosti spojené s pronajatým majetkem a provozem společnosti, což mohou být např. úroky z úvěru, bankovní poplatky a další provozní a režijní náklady. Součet zisku a nákladů leasingové společnosti nazýváme leasingovou marží. Z výše uvedeného vyplývá následující vztah:
Leasingová cena = pořizovací cena předmětu + leasingová marže
(1)
V leasingových smlouvách lze obvykle nalézt i tzv. leasingový koeficient (LK), který udává kolikrát je vyšší leasingová cena (LC) oproti pořizovací ceně (PC), kterou by nájemce zaplatil při běžném způsobu pořízení např. z titulu obchodního úvěru. Výpočet leasingového koeficientu lze vyjádřit takto:
LK =
LC PC
(2)
Výše leasingového koeficientu tedy informuje o tom, jaký násobek pořizovací ceny pronajímaného majetku zaplatí nájemce pronajímateli po dobu trvání leasingové smlouvy a lze říci, že je základním orientačním měřítkem pro zhodnocení možných nabídek leasingových společností. Například, pokud je v leasingové smlouvě uveden leasingový koeficient 1,25 znamená to, že nájemce zaplatí za pronajímaný majetek o 25% více než by zaplatil při běžném způsobu pořízení např. dodavatelským způsobem.
1.2 VÝHODY A NEVÝHODY LEASINGU Jako každý způsob financování má i leasing své výhody a nevýhody. Mezi hlavní výhody leasingového způsobu financování z obecného pohledu patří: - nájemce může pořídit dlouhodobý majetek, aniž by disponoval celou částkou pořizovací ceny. - vztahy vyplývající z leasingové smlouvy nebývají podmíněny ručením (na rozdíl od úvěrového způsobu financování). - leasingové financování je obvykle méně administrativně náročné než úvěrové financování, tzn., že leasingová společnost nepožaduje takový rozsah informací od nájemce, jaký požaduje banka. Leasing je tedy pro potenciálního zájemce dostupnější. - nájemné finančního, ale i operativního leasingu je za podmínek stanovených zákonem daňově uznatelným nákladem, snižuje tedy daňový základ - leasingové splátky se platí až v okamžiku uvedení pronajímaného majetku do užívání (opět na rozdíl od financování majetku úvěrem). Nevýhody leasingového financování jsou především: - vyšší cena, tzn., že leasingová cena pronajímaného majetku je v konečném důsledku obvykle vyšší než „úvěrová cena“, leasingová marže totiž často bývá vyšší než úroky z úvěru. - u pronajatého majetku má nájemce omezena práva s tímto majetkem nakládat. [3]
2 LEASING V ČESKÉM PROSTŘEDÍ Předchozí kapitoly byly věnovány obecné charakteristice leasingového financování. Následující text bude již zaměřen na specifika leasingového financování v České republice.
2.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA V českém právním řádu pojem leasing jako takový neexistuje. Nicméně vztahy zakládající se na vztahu nájemce versus pronajímatel upravuje celá řada právních norem. Nejblíže k finančnímu leasingu má pojem finanční pronájem s následnou koupí najaté věci, který je upraven v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v jeho různých paragrafech a to jak z pohledu nájemce, tak z pohledu pronajímatele. Z hlediska obchodně-závazkových vztahů opět leasingová smlouva není v českém právním řádu upravena. Nicméně při uzavírání leasingových smluv se postupuje zejména dle: a) občanského zákoníku, který upravuje smlouvu nájemní v § 663-723, ta je základem pro vytvoření právního vztahu v rámci operativního leasingu. b) obchodního zákoníku, který upravuje smlouvu o nájmu podniku (§488b-488i), smlouvu o nájmu dopravního prostředku (§630-637) a smlouvu o koupi najaté věci (§489-496) Daňová specifika leasingu pak upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. [5]
2.2 DAŇOVÉ DOPADY Z hlediska daňových dopadů leasingu z hlediska nájemce se jedná zejména o leasingové splátky, které mohou být za podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů (dále jen ZDP) daňově uznatelným nákladem. Při posuzování leasingových splátek jakožto daňově uznatelných nákladů (výdajů) je potřeba vycházet z těchto ustanovení ZDP: §24, odst. 2 písm. h), § 24 odst. 4-6 a § 25 odst. 1 písm. za). Pokud budeme konkretizovat podmínky daňové uznatelnosti leasingových splátek z titulu finančního leasingu lze je shrnout takto: a) doba nájmu hmotného movitého majetku činí alespoň minimální dobu odpisování uvedenou v § 30 ZDP (doba odpisování pro jednotlivé odpisové skupiny), přičemž dobu nájmu lze zkrátit o 6 měsíců a to u movitého majetku, který je zařazen do 2. nebo 3. odpisové skupiny. U nemovitostí musí doba nájmu činit minimálně 30 let. Doba nájmu se počítá ode dne, kdy byla věc nájemci přenechána ve stavu způsobilém obvyklému užívání. b) po ukončení doby nájmu následuje bezprostředně převod vlastnických práv k předmětu nájmu mezi pronajímatelem a nájemcem, přičemž kupní cena najatého hmotného majetku nesmí být vyšší než zůstatková cena vypočtená ze vstupní ceny evidované u vlastníka, kterou by předmět nájmu měl při rovnoměrném odpisování dle ZDP ke dni prodeje. Tato podmínka neplatí, pokud by ke dni koupě byla najatá věc odepsána ve výši 100% vstupní ceny při rovnoměrném odepisování. c) po skončení doby nájmu se odkoupený předmět zahrne do obchodního majetku nájemce [7] Důležitou podmínkou daňové uznatelnosti leasingových splátek je uplatnění zásady časového rozlišení. Princip této zásady tkví v tom, že jako daňový náklad (příp. výdaj) v případě nájemce a daňový výnos (příjem)v případě pronajímatele bude v daném zdaňovacím období vykázána jen ta část nájemného, která se tohoto zdaňovacího období časově skutečně týká. Povinnost časového rozlišování nájemného mají všechny osoby, které vedou účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví. Pokud se jedná o osobu vedoucí daňovou evidenci podle §7b ZDP musí nájemné časově rozlišovat pouze v případě, pokud je nájemcem a jedná se vztah z titulu finančního leasingu. Povinnost časového rozlišování nájemného se nevztahuje na nájemce a pronajímatele vedoucí daňovou evidenci v případě operativního leasingu a také na pronajímatele vedoucího daňovou evidenci v případě finančního leasingu.[5] Leasing z pohledu daně z přidané hodnoty je v současnosti velmi komplikovaná problematika a to zejména v důsledku řady novel zákona č. 235/2004 Sb. o DPH. Je to téma na samostatný článek, z tohoto důvodu se tímto směrem nebudeme v této stati zabývat.
2.3 ZOBRAZENÍ V ÚČETNICTVÍ Účetní jednotky jsou povinny účtovat o leasingu v souladu s ustanoveními příslušných právních předpisů, což je především Zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví (dále jen ZÚ), dále příslušné vyhlášky a České účetní standardy. Konkrétně se leasingem zabývá § 28 odst. 1 a 3 ZÚ a § 6 a § 7 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se upravují některá ustanovení ZÚ. Nebudeme zde analyzovat jednotlivé účetní případy spojené s leasingem, pouze stručně shrneme, jakým způsobem je předmět leasingu a leasingové splátky zachyceny v účetnictví nájemce a pronajímatele. a) nájemce – předmět leasingu eviduje nájemce v podrozvahové evidenci a to z toho důvodu, že k němu nemá vlastnické právo. Proto tento předmět neodepisuje. V účetnictví se zobrazí leasingové splátky jako náklad z provozní činnosti a to v časové a věcné souvislosti, tedy, jak už bylo výše uvedeno, časově rozlišené. Zaznamenává též závazky z leasingu. Po skončení doby pronájmu přechází předmět leasingu do vlastnictví nájemce, ten jej pak eviduje ve svém účetnictví v aktivech a dále jej může odepisovat. b) pronajímatel - je vlastníkem předmětu leasingu, tudíž jej má zařazen v aktivech, odepisuje jej. Leasingové splátky se zobrazí jako provozní výnosy, opět v časové a věcné souvislosti. Také eviduje pohledávky z leasingu. Po skončení doby pronájmu předmět leasingu standardně vyřadí z evidence.[5] Zde je nutné se vrátit k předchozí kapitole a to k daňovým dopadům leasingu (zejména finančního). Pokud si totiž podnik zvolí leasingové financování majetku, přichází o další možnost optimalizace daňového základu a to o odpisy - není vlastníkem majetku, nemůže majetek odepisovat. A v konečném důsledku nejde jen o daně, jde o to, že odpisy jsou zdrojem samofinancování podnikunejsou totiž spojeny s peněžními výdaji jako drtivá většina nákladů podniku. Teoreticky by mohly sloužit jako jakýsi fond pro obnovu dlouhodobého majetku. Ovšem praxe českých malých a středních podniků je jiná, ty si často tyto souvislosti neuvědomují a odpisy k refinancování dlouhodobého
majetku nevyužívají, většinou jimi financují běžný provoz podniku. I přes to, že leasingové splátky odpisy zahrnují, vždy se jedná o provozní náklad a následně peněžní výdaj. Kdežto odpisy jako takové jsou pouze provozním nákladem (navíc dle ZDP daňově uznatelným), nikoliv peněžním výdajem. Pokud podnik navíc zvolí úvěrové financování majetku, vstupují mu do daňově uznatelných nákladů navíc i úroky z tohoto úvěru. Obr. 1: Porovnání způsobů pořízení dlouhodobého majetku Daňově Způsob Vliv nákladů uznatelné pořízení na cash-flow náklady Leasing
Leasing.splátky
Záporný
Odpisy
Kladný
Úroky
Záporný
Úvěr
Zdroj: vlastní zpracování Z hlediska daňové optimalizace a zejména při zrychleném způsobu odepisování vychází často (ovšem ne vždy) výhodněji úvěrové financování majetku, jelikož lze daňově uplatnit jak odpisy, tak úroky. Jednou z možností, jak porovnat výhodnost leasingového nebo úvěrového financování je např. metoda čisté výhody leasingu, jež podrobně rozvádí prof. Valach v publikaci Investiční rozhodování a dlouhodobé financování [4]
2.4 VÝZNAMNÉ LEGISLATIVNÍ ZMĚNY V LETECH 2007-2011 Jak již bylo zmíněno, právní úprava leasingového financování prošla za 20 let velmi výraznými změnami. Jejich výčet by byl zřejmě na celou stránku textu. Odborníci na tuto problematiku se však jednoznačně shodují na tom, že „zlatý věk“ leasingu skončil rokem 2007. U smluv uzavřených v tomto roce mohl totiž pronajímatel (tedy např. leasingová společnost) naposledy uplatňovat do daňově uznatelných nákladů (případně výdajů) tzv. leasingové odpisy dle § 30 odst. 4 ZDP. Toto ustanovení s navazujícím odstavcem 5 však bylo od počátku roku 2008 zrušeno. Pokud však byla leasingová smlouva uzavřena před koncem roku 2007, může pronajímatel až do konce pronájmu předmětu leasingových odpisů využívat. V podmínkách roku 2012 to zejména platí pro majetek zařazený v odpisových skupinách 4, 5 a 6. Výhoda leasingových odpisů spočívala v rychlejším přenesení vstupní ceny pronajímaného majetku do daňově uznatelných nákladů a to zejména u majetku zařazeného do vyšších odpisových skupin. Například pro srovnání: majetek zařazený do 2. odpisové skupiny mohl pronajímatel odepsat před rokem 2008 za 3 roky, v roce 2008-2009 za 5 let a v roce 2012 za 54 měsíců. Počínaje rokem 2008 se prodloužila též minimální doba nájmu nemovitostí a to z 8 na 30 let [5]. Ruku v ruce s těmito změnami byly samozřejmě i změny z pohledu nájemce. Do roku 2008 mohl totiž nájemce zahrnout nájemné do daňově uznatelných nákladů ve zkrácené době. U leasingových smluv uzavřených po 1. lednu 2008 se musela minimální doba finančního leasingu hmotného movitého majetku shodovat s minimální dobou odepisování tohoto majetku podle §30 ZDP. Tato povinnost pak byla s účinností od 1. dubna 2009 zrušena a to u hmotného movitého majetku zařazeného do odpisových skupin 2 a 3 (§24 odst. 4 písm. a) ZDP) – u majetku zařazeného do těchto skupin může být v současnosti doba nájmu zkrácena o 6 měsíců, tzn. u 2. odpisové skupiny na 54 měsíců a u 3. odpisové skupiny na 114 měsíců.[2] Znevýhodnění finančního leasingu z hlediska odpisů a minimální doby trvání finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci bylo dočasně přerušeno v období od 20.7.2009 do 30.6.2010. V rámci balíčku protikrizových vládních opatření byly zavedeny tzv. mimořádné odpisy a to v § 30a ZDP. Majetek pořízený v období od 1. ledna 2009 do 30. června 2010 zařazený do odpisových skupin 1 a 2 bylo možné rovnoměrně odepsat za 12 měsíců (1. odpisová skupina) resp. za 24 měsíců (2. odpisová skupina). Tyto mimořádné odpisy mohli uplatnit všichni pronajímatelé, kteří v této době uzavřeli smlouvu o finančním pronájmu na nový hmotný movitý majetek zařazený do těchto dvou skupin,
leasingový nájemci měli naopak výhodu v podobě zkrácené doby nájmu. V současné době již mimořádné odpisy není možné uplatňovat.[2] Pozitivně lze naopak vnímat zrušení limitu 1,5 mil. Kč pro vstupní cenu osobního automobilu, který byl zároveň limitem daňově uznatelného nájemného z titulu finančního leasingu. Tento limit byl zrušen 1. ledna 2008. Další pozitivní změna v oblasti finančního leasingu se týkala DPH u osobních automobilů, kdy se finanční leasing stal pro nájemce od 1. dubna 2009 levnějším o daň z přidané hodnoty (nyní 20%) – nájemce od tohoto data může uplatnit odpočet DPH z leasingového nájemného. Tuto výhodu mohli před tímto datem uplatňovat pouze pronajímatelé, tedy leasingové společnosti a to bez omezení. [2] I přes tyto pozitivní změny, převažují negativní dopady výše uvedených změn týkajících se zrušení leasingových odpisů a prodloužení minimální doby leasingu, které se projevují postupným poklesem nově uzavřených leasingových smluv, jak bude patrné v následující kapitole.
3
VÝVOJ LEASINGU V ČR A VE VYBRANÉM VZORKU EVROPSKÝCH ZEMÍ
Následující kapitoly již budou konkretizovat směr, jakým se ubírá leasingové financování jednak v České republice a jednak ve vybraném vzorku evropských zemí.
3.1 VÝVOJ LEASINGU V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2006 AŽ 2011 Jak už bylo výše zmíněno, počet leasingových smluv uzavřených po roce 2007 klesá. V následujících tabulkách a grafech je zachycen vývoj počtu nově uzavřených smluv a to od roku 2006. Údaje zahrnují jak leasing movitých, tak nemovitých věcí a to z toho důvodu, že leasing nemovitostí je ve srovnání s celkem naprosto zanedbatelný. Byly použity statistiky České leasingové a finanční asociace, která sdružuje drtivou většinu poskytovatelů leasingových služeb. Tab. 1: Vývoj počtu nově uzavřených smluv v letech 2006-2011 Období Smlouvy celkem Finanční leasing Operativní leasing
2006 157 029 133 010 24 019
2007 2008 2009 2010 2011 163 876 120 578 53 332 49 041 47 485 140 298 92 142 34 097 27 160 20 908 23 578 28 436 19 235 21 881 26 577 Zdroj: vlastní zpracování z údajů ČLFA, dostupné z: [11],[12]
Obr. 2: Vývoj počtu nově uzavřených leasingových smluv v letech 2006-2011 200 000 150 000 Sm louvy celkem 100 000
Finanční leasing Operativní leasing
50 000 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní zpracování z údajů ČLFA, dostupné z: [11], [12]
Tab. 2: Vývoj změn počtu nově uzavřených leasingových smluv Období 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Smlouvy celkem 157 029 163 876 120 578 53 332 49 041 47 485 Změna v % k r. 2006 + 4,36% - 23,2% - 66% - 68,7% - 69,8% Změna v % meziročně + 4,36% - 26,4% - 55,8% - 8% - 3,2% Zdroj: vlastní zpracování z údajů ČLFA, dostupné z: [11], [12]
Tab. 3: Struktura nově uzavřených leasingových smluv v letech 2006-2011 Období 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Smlouvy celkem 100% 100% 100% 100% 100% 100% Finanční leasing 84,7 % 83,1% 76,4% 63,9% 55,4 44% Operativní leasing 15,3% 16,9% 23,6% 36,1% 44,6% 56% Zdroj: vlastní zpracování z údajů ČLFA, dostupné z: [11], [12] Z tabulek a z grafu je jasně patrný pokles počtu leasingových smluv a to počínaje rokem 2008, kdy došlo k nejvýraznějším legislativním změnám. Nejdramatičtější propad nastal v roce 2009, kdy meziročně klesl počet leasingových smluv o téměř 56% a ve srovnání s rokem 2006 dokonce o 66%. Od roku 2009 je vývoj stabilizovaný, dochází pouze k drobným meziročním poklesům. Z tabulky struktury leasingových smluv je patrné, že roste význam operativního leasingu a to vzhledem k celkovému počtu uzavřených smluv. V roce 2011 dokonce převažoval operativní leasing nad leasingem finančním, což je v historii statistik vůbec poprvé, ačkoliv je zřejmé, že je to pouze v důsledku poklesu smluv o finančním leasingu, protože počet smluv o operativním leasingu nijak rapidně neroste. Vzhledem k předchozímu vývoji nelze očekávat změnu trendu leasingového financování. Ta by nastala pouze v případě změny daňové legislativy, což se alespoň v oblasti odpisování majetku a nastavení hranic daňové uznatelnosti nákladů v oblasti pořizování dlouhodobého majetku neplánuje a ani nepředpokládá. Dalším faktorem, o kterém však lze spekulovat a který by mohl zvrátit trend ve vývoji počtu uzavřených smluv opačným směrem, je leasingová cena. Ta je determinována marží leasingové společnosti a musela by klesnout, jinými slovy řečeno leasingové společnosti by musely snížit své zisky. Uplatnil by se tedy klasický zákon klesající poptávky, kdy pokles ceny způsobí nárůst poptávky po produktu či službě. Otázkou však je, zda-li je takové opatření pro leasingové společnosti únosné, není známo totiž, jakou metodu stanovení ceny služby používají, zda nákladově či poptávkově orientovanou, či kombinaci obou metod apod. V návaznosti na další kapitolu je třeba zdůraznit, že statistiky a zprávy České leasingové a finanční asociace nerozlišují složení leasingových nájemců, tzn. není rozlišeno kolik z nich jsou velké, střední a malé podniky.
3.2 VÝVOJ LEASINGU VE VYBRANÉM VZORKU EVROPSKÝCH ZEMÍ – ZÁVĚRY STUDIE OXFORD ECONOMICS A ZPRÁVA LEASEUROPE Dnes je již všeobecně známo, že mezi stěžejní pilíře ekonomického rozvoje a růstu patří malé a střední podniky (SME, z anglického Small and Medium-sized enterprises), dokonce jsou označovány za motor tržní ekonomiky. Malé a střední podniky lze charakterizovat dle různých kriterií, nejobvyklejší kritérium je počet zaměstnanců, tak jak např. uvádí Český statistický úřad, a to počet zaměstnaných do 250 osob. Tyto podniky lze v podrobněji členit na skupinu drobných - mikropodniků (do 9 zaměstnaných), malých (od 10 do 49 zaměstnaných) a středních (od 50 do 249 zaměstnaných)[14]. V Evropské unii představuje podle Evropské komise podíl SME na celkovém počtu ekonomicky aktivních společností 99,8% a jejich podíl na pracovních místech činí 67%. Financování jejich rozvoje je určitým fenoménem finančního trhu. Kromě jiných zdrojů refinancování investic SME se v hojné míře využívá též leasing[16]. Česká leasingová a finanční asociace (ČLFA) uveřejnila na svých stránkách výtah ze studie nezávislé agentury zaměřené na ekonomické výzkumy Oxford Economics, jež se zabývala rozsahem využívání a přínosy leasingu pro ekonomický rozvoj v EU a to v rámci SME. Studie byla vypracována na základě telefonických kontaktů s představiteli 2 969 podniků v kategorii SME z osmi států EU (Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Nizozemí, Španělsko, Švédsko, Polsko), které dohromady produkují 81% hrubého domácího produktu celé unie. Podíl leasingových společností se sídlem v těchto zemích činil 78% z evropského leasingu a to v roce 2010. Tato studie byla zveřejněna v prosinci 2011.[16]. Studie uvádí, že SME jsou hlavní cílovou zákaznickou skupinou leasingových společností, což se dalo, vzhledem k jejich podílu na celkovém počtu ekonomicky aktivních společností, očekávat. V roce 2010 využilo v unii leasing k financování investic 40% podniků ve skupině SME, pro rok 2011 se předpokládal růst na 43%. K financování svých investic využívá leasing 28% mikropodniků, 42% malých podniků a 53% středních podniků. Lze tedy konstatovat, že míra využití leasingu roste s velikostí podniku. Stále více podniků využívá leasing při zahájení svých podnikatelských aktivit, jejich počet vzrostl v průběhu let 2008-2010 o čtvrtinu.
Ze studie dále vyplývá, že leasing je k financování dlouhodobého majetku využíván více než jiné vnější zdroje, např. úvěry se splatností delší než 3 roky. Nejvíce je leasingu využíváno v dopravě a nejméně v sektoru zemědělství. Z leasingových produktů stále převládá finanční leasing, jenž využívá 32% SME, nad leasingem operativním, který využívá 26% SME. A opět stupeň využití operativního leasingu roste s velikostí podniku. Dalším zajímavým zjištěním je, že prostřednictvím leasingu bylo v roce 2010 financováno 16,7% investic SME a odhady pro budoucí roky jsou ještě optimističtější, pro rok 2011 se očekával podíl 18,6% z celkového objemu investic SME. Opět tento podíl roste s velikostí podniku, nejvíce leasing využívají střední podniky. V roce 2010 byly leasingem v EU financovány investice SME za 100 miliard EUR, v roce 2011 podle předběžných údajů za 112,5 miliard EUR. Malé a střední podniky, které využívaly k financování rozvoje leasing, investovaly v roce 2010 o 57% více než ostatní podniky této velikosti. Studie se též zabývala příčinami atraktivnosti leasingu jako zdroje financování investic. Nejčastěji byly jmenovány tyto důvody: - možnost úplného financování investice bez nutnosti jejího zajištění - posílení možnosti nakládání s provozním kapitálem - administrativní nenáročnost, minimální agenda - přístup k novým technologiím - flexibilita leasingu a možnost využití doprovodných služeb - konkurenceschopnost leasingu v porovnání s jinými externími zdroji financování a to z hlediska ceny. Naopak ty podniky, které leasing nevyužívaly, uváděly jako jednoznačné pozitivum jejich volby okamžité vlastnictví investice. V neposlední řadě se studie zaměřila na přínosy využívání leasingu malými a středními podniky pro ekonomický růst. Pokud by podle studie rostl podíl leasingu na financování investic SME dosavadním tempem, mělo by to za následek růst HDP v EU o 0,9-1% do roku 2020. Stejnou míru dopadu na HDP v EU by dle studie mělo zvýšení využívání leasingu u mikropodniků na současnou míru využívání v malých podnicích. A ještě jeden zajímavý fakt na závěr: studie tvrdí, že pokud by současný podíl leasingu na financování investic malých a středních podniků vzrostl na úroveň před rokem 2008 (začátek hospodářské krize), HDP v EU by rostl ročně o 1,5%. [16], [17] Tato kapitola by nebyla úplná, kdyby nebyly doplněny údaje organizace Leaseurope za rok 2011: - leasing movitých věcí meziročně vzrostl o 11% - leasing nemovitostí meziročně klesl o 19% - pohledávky z leasingu movitých věcí meziročně vzrostly o 1,5% - vloni bylo v Evropě uzavřeno 4,6 mil. nových smluv o leasingu strojů, zařízení a dopravních prostředků a 18 tisíc nových smluv o leasingu nemovitostí - pořadí evropských leasingových trhů v r. 2011 Tab. 4: Pořadí evropského leasingového trhu v r. 2011 Poř. Stát mld. Euro 1. Spolková republika Německo 47,6 2. Velká Británie 38,1 3. Francie 30,9 4. Itálie 27,4 5. Rusko 18,1 Zdroj: vlastní zpracování z údajů ČLFA, dostupné z: [13] -
pokles zaznamenaly především leasingové trhy ze zemí jižní Evropy a Středozemí (např. španělský leasing poklesl meziročně o 1/4, portugalský o 2/5, italský o 1/10) podíl leasingu v ČR na evropském leasingu dosáhl vloni 1,27 % [13]
3.3 SROVNÁNÍ NESROVNATELNÉHO? Z předchozích dvou kapitol by se na první pohled dalo říci, že vývoj v České republice nekoresponduje s vývojem evropského leasingového trhu. Ale je tomu opravdu tak? Lze vůbec srovnávat statistiky České leasingové a finanční asociace a studie Oxford Economics (OE)? Zaměřme se na sporné body výše uvedených statistik a závěrů. V první řadě se jedná o to, že statistiky ČLFA nezohledňují strukturu zkoumaných objektů vzhledem k jejich velikosti, nevíme tedy kolik z nich je velkých, středních či malých. Dále studie OE evidentně jinak zpracovává údaje, které
získala. Nevyjadřuje absolutně např. počet nově uzavřených leasingových smluv. A především pracuje pouze s údaji z roku 2010, bez kontextu předchozího vývoje a dále odhaduje vývoj v roce 2011. Statistiky ČLFA můžeme velmi snadno a přesně okomentovat v důsledku znalosti prostředí – makro i mikroekonomického a především legislativního. To se však nepodaří u studie OE. Neznáme totiž legislativní prostředí jednotlivých zemí - nevíme, jaké jsou daňové dopady leasingového financování v jednotlivých zemích, jakým způsobem se leasing zobrazuje v účetnictví-zda dle národních úprav účetnictví či dle mezinárodních standardů (IFRS/IAS) apod. Studie OE je tedy především kvantitativním průzkumem, méně již kvalitativním. Jak už bylo výše řečeno, od leasingové marže se odvíjí leasingová cena. Z dostupných zdrojů nelze zjistit, jaké jsou průměrné marže leasingových společností v České republice a ani v ostatních evropských zemích, leasingové ceny tedy nelze porovnat. V této oblasti tedy nelze učinit závěr, zda je leasingové financování „levnější“ v České republice či v ostatních evropských zemích. V závěrech studie OE je zarážející ještě jeden fakt a to ten, že respondenti neuvedli jako příčinu atraktivnosti leasingového financování daňové benefity. V podstatě je pro ně nejzajímavější to, že mohou pořídit investici bez zajištění, bez náročné agendy a volně nakládat s pracovním kapitálem. To je zásadní rozdíl oproti motivaci k leasingovému financování v českých podnicích. Tento fakt lze doložit právě vývojem počtu nově uzavřených smluv – největší pokles byl zaznamenán v letech, kdy došlo ke znevýhodnění leasingu vzhledem k optimalizaci daňového základu jak na straně nájemce, tak na straně pronajímatele. Vzniká zde tedy prostor pro diskuzi. Je v ostatních evropských zemích leasing natolik daňově neatraktivní, že není důvodem pro volbu tohoto způsobu financování a převažují tedy příčiny jiné? V čem je tedy česká daňová legislativa tak odlišná od té evropské? Nebo je rozdíl v globálním podnikatelském prostředí, kdy čeští podnikatelé mají problém generovat zisk, jsou zatíženi vysokými zákonnými odvody, byrokratickou agendou, poplatky apod.? Všeobecně známá pravda je, že výkonná moc v České republice svými zásahy podnikání rozhodně neusnadňuje, ba naopak. Není tedy toto příčinou toho, že podnikatelé slyší především na daňové benefity? Jinak řečeno, pokud stát legislativním opatřením sníží daňové úlevy z leasingu, nastane odklon od této možnosti financování? Nebo je příčinou rozdílného trendu velký rozdíl v leasingových cenách? Neboli je leasingové financování pro české podniky výrazně dražší než pro podniky z ostatních evropských zemí? Najít odpovědi na tyto otázky je v kontextu celosvětového, evropského a českého ekonomického vývoje poměrně složité, jedno je však jisté, leasing jako alternativní zdroj financování existuje již řadu let, s největší pravděpodobností existovat i nadále bude a jeho význam je neoddiskutovatelný. Jeho vývoj je determinován makroekonomickým, mikroekonomickým, legislativním a společenským prostředím dané země a je obtížné provádět srovnávání vývoje v tak různorodém prostředí, jakým Evropská unie je.
ZÁVĚR Leasing je významným alternativním zdrojem financování investic již řadu desetiletí. Přes jeho nesporné výhody zájem o něj klesá a to v návaznosti na změny globálního ekonomického prostředí a legislativy, v českém prostředí zejména daňové. V České republice nastal zlom v letech 2008-2009 kdy zájem o leasingové financování klesl téměř o 70% oproti letům předchozím. Příčinou byly legislativní změny, jimiž byly prodlouženy minimální doby trvání leasingu, bylo též prodlouženo daňové odepisování dlouhodobého majetku zařazeného do příslušných odpisových skupin a zrušeno tzv. leasingové odepisování majetku. V důsledku „politiky rozpočtové odpovědnosti“ nelze očekávat takové změny daňových zákonů, které by tento trend zvrátily. Též zřejmě nelze očekávat dramatickou změnu v cenové politice leasingových společností, jež by měla za následek dlouhodobé snížení leasingových cen a jež by následně zvýšila poptávku po leasingovém financování. Vývojem leasingového financování v Evropě se zaměřením na malé a střední podniky se zabývala studie Oxford Economics. Ta došla v podstatě k opačným závěrům, tedy k resultu, že význam leasingového financování roste, přesněji, že lze očekávat nárůst zájmu o tento způsob financování. Zde je však třeba zdůraznit, že studie byla spíše kvantitativního rázu, nezkoumala konkrétní podmínky uplatnění tohoto způsobu financování v jednotlivých zemích a analyzovala pouze rok 2010 bez kontextu předešlého vývoje. Srovnání trendu leasingového financování v České republice a v ostatních evropských zemích na základě dostupných údajů České leasingové a finanční asociace a závěrů studie Oxford Economics je z důvodů neporovnatelnosti údajů a nespecifikace podmínek uplatnění této formy financování v jiných evropských zemích velmi složité, ne-li nemožné.
LITERATURA [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16]
[17]
HRDÝ, M., HOROVÁ, M. Finance podniku. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. ISBN 97880-7357-492-5 RODOVÁ, M. Finanční leasing z účetního a daňového hlediska. Cheb, 2011.Bakalářská práce, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická VALACH, J. a kol. Finanční řízení podniku. Praha: Ekopress, 1999. ISBN 80-86119-21-1 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: Ekopress, 2001. ISBN: 8086119-38-6 VALOUCH, P. Leasing v praxi. Praktický průvodce. 5. aktualizované vydání. Praha: Grada , 2012. ISBN 978-80-247-4081-2 Zákon č. 563/2001 Sb., o účetnictví, v platném znění Zákon č. 586/2001 Sb. o daních z příjmů, v platném znění Vyhláška č.500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví České účetní standardy pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů Česká leasingová a finanční asociace [online]. ČLFA, 2012. Dostupné z: http://www.clfa.cz/index.php?textID=39 Česká leasingová a finanční asociace [online]. ČLFA, 2012. Dostupné z: http://www.clfa.cz/index.php?textID=66 Česká leasingová a finanční asociace [online]. ČLFA, 2012. Dostupné z: http://www.clfa.cz/index.php?textID=65 Česká leasingová a finanční asociace [online]. ČLFA, 2012. Dostupné z: http://www.clfa.cz/index.php?textID=68 Český statistický úřad [online]. ČSÚ, 2012. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta090307.doc Leaseurope [online], 2012. Dostupné z: http://www.leaseurope.org/index.php?page=smeleasing PULZ, J. Roste význam leasingu jako alternativy financování SME [online]. Portál bankovnictví.ihned.cz. 2012 [cit. 2012-09-17] . Dostupné z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c155893870-roste-vyznam-leasingu-jako-alternativy-financovani-sme Studie Oxford Economics k využívání leasingu malými a středními podniky v EU [online]. Česká leasingová a finanční asociace. 2012. Dostupné z: http://www.clfa.cz/dokumenty/studie_oxford.doc
Adresa autora: Ing. Jitka Singerová, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická, Katedra financí a účetnictví,
[email protected]
DEVELOPMENT OF THE LEASING AS AN ALTERNATIVE FOR FINANCING ENTERPRISES IN THE CZECH REPUBLIC AND IN SELECTED EU COUNTRIES Abstract The article deals with leasing as an important source of financing enterprises in the context of its development in the Czech Republic and EU. Despite its tradition and indisputable advantages, interest in him declines in Czech Republic and this happens in response to changes in the global economic environment and tax legislation. In the Czech Republic there was a break in 2008-2009, when interest in lease financing decreased by almost 70% compared to previous years. The legislative changes in the tax area, which have been extended the minimum duration of the lease and canceled leasing depreciation of fixed assets, was the cause. As a result of global economic development and restrictive measures of the Government, it cannot be expected changes in tax laws or changes in the pricing policy of leasing companies, which would reverse this trend. Development of lease financing in Europe, with a focus on small and medium-sized enterprises, was discussed in the Oxford Economic study. This study basically reached the opposite conclusion, that is, to the result that the importance of lease financing grows, more precisely, that we can expect increased interest in this method of financing. The study was quantitative in nature rather, the study did not examine the specific conditions of use of lease financing across countries and analyzed only year 2010 without the context of previous developments. Comparing lease financing in the Czech Republic and other European countries, without knowledge of the specific macro-, micro-economic and legislative environment is very difficult.
Key words Leasing, sources of finance, investment
JEL Classification G 23 - Non-bank Financial Institutions; Financial Instruments; Institutional Investors
