Vývoj češtiny, místo češtiny v jazykových skupinách

21. Vývoj češtiny, místo češtiny v jazykových skupinách Vypracovala: Martina Miškeříková, červenec 2013

Název školy

Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou

Název a číslo OP

OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ 1.5

Název šablony klíčové aktivity

I/2 Zvyšování kvality výuky prostřednictvím ICT

Číslo šablony, sady a materiálu VY_12_INOVACE_02_02_21 Vzdělávací oblast dle RVP

Vzdělávání a komunikace v českém jazyce

Tematický celek dle ŠVP

Vývoj češtiny, místo češtiny v jazykových skupinách

Předmět, obor, ročník

Český jazyk a literatura, OA, 3. ročník

Anotace

Účelem pracovního listu je seznámit žáky s fonetickým a morfologickým vývojem českého jazyka. Zařazení češtiny do indoevropské jazykové skupiny.

Re al izát or e m to h oto p r oje ktu j e Ob ch od n í ak ad e mi e a St ř ed n í od b o rn é u či li št ě V e se lí n ad Mor a vou Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

VÝVOJ ČEŠTINY Od praslovanštiny k češtině 1) Hláskové rozdíly mezi slovanskými jazyky a) skupiny -or, -ol ,-er, -el ( v češtině na -ra, -le,-re.le) psl. melko, čes. mléko, psl. golva, čes. hlava b) skupiny dj, tj, kt ( v češ na z, c - psl. medja, čes. mez) c) skupiny dl, tl - zůstaly jen v západoslovanských jazycích čes. křídlo, rus. krylo)

2) Hláskové změny na rozhraní praslovanského období a počátku vývoje češtiny a) Stahování samohlásek, mezi kterými bylo j v jednu dlouhou samohlásku aja - á - novaja - nová oje - é - novoje - nové uju - ú - ou -novuju - novú- novou aje - á- dělaješ - děláš ěje - ie-í - uměšješ -umieš -umíš oja -á - stojat -stát b) Zánik - vokalizace jerů V češtině sudé jery (počítáno od konce) se měnily v samohlásky, liché zanikly d6n6 - den / s6n6 - sen c) Zánik nosovek - denazalizace ronka - ruka penta - pata

on - u / en - a

d) Změny přízvuku V praslovanštině byl přízvuk volný a pohyblivý, v češtině pevný a vázaný na první slabiku e) Zkracování samohlásek V praslovanštině byly samohlásky krátké i dlouhé, v češtině a slovenštině tento stav zůstal, v ruštině, polštině, bulharštině aj. byly všechny délky zkráceny. 3) Hláskoslovný a tvaroslovný vývoj češtiny Po vzniku souvislých písemných staročeských památek (od 12 století), nejdříve v mluveném, pak psaném jazyce ze středních Čech směrem na východ probíhaly tyto změny: A) Vývoj souhlásek: a) zánik párové měkkosti b) změna ŕ v ř (ŕepa - řepa) c) změna g v h (glava - hlava) změna šč v št´ (ščestí - štěstí) B) Vývoj samohlásek 12. - 14. století a) přehláska a - ě, á - ie po měkkých souhláskách (duša - duše) b) přehláska u - i, ú – í po měkkých souhláskách (ĺud - lid) c) přehláska o - ě, ó - ie ( koňóm - koním)

strana 2

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Martina Miškeříková

d) ztráta jotace - změna ě -e (dušě - duše, nozě noze, po retních souhláskách b, p, m,v jotace zůstala - běžet, věřit) Vývoj samohlásek 14. - 16. století a) změna ó-uo-ů diftongizace, pak monoftongizace kóň- kuoň - kůň / mój - muoj - můj b) změna ú - au-ou diftongizace súd- saud - soud / nesú - nesau - nesou c) úžení ie - í, é - í viera - víra d) změna stejnoslabičného aj - ej vajce - vejce, dělaj - dělej D) Vývoj tvarosloví a) zánik duálu Ve staročeském skloňování a časování bylo kromě čísla jednotného a množného i číslo dvojné ( duál) - pro jevy vyskytující se dvakrát. Zbytky duálových tvarů se dochovaly u číslovky dva, dvě, oba, obě a u částí těla po dvou (oči, ruce, nohy, ramena, kolena) b) rozlišení životnosti - genitiv akuzativ (otec bije syn) c) odlišení jmen předseda, soudce od ženského skloňování d) zánik některých časů minulých (aorist - vedech, imperfektum- vediech, plusquamperfektum - byl jest nesl) e) rozšíření koncovky - m ( vedle dělaju i dělám) 4)Vývoj spisovné češtiny ve vztahu k vývoji společnosti a) do 13. století První stopy českého jazyka se vyskytovaly jen jako ojedinělá slova v Kosmově kronice nebo jako glosy v bohoslužebných textech. Pravopis byl fonetický. Nejstarší česká věta pochází z latinské zakládající listiny kapituly litoměřické (13. stol.) b) 14. století Rozvoj slovní zásoby, přejímání z němčiny, rozvoj větné skladby. Nejdokonalejší čeština v díle Tomáše Štítného ze Štítného c) 15. století Období husitství, zaveden diakritický pravopis místo spřežkového (nabodeníčko dlúhé, nabodeníčko krátké). Husův spis De ortgraphia bohemica. d)16. – počátek 17. století Vynález knihtisku ( 1468) – popularizace a laicizace literatury. Rozvoj syntaxe, snahy humanistů o kultivaci češtiny. Vznik mluvnic (Jan Blahoslav – Gramatika česká, Jan Amos Komenský – slovník Poklad jazyka českého ).

e) 17. - 18. stol. Rekatolizace a germanizace – obohacování češtiny o germanismy.

strana 3


f) konec 18. stol. a 1. polovina 19. stol. Národní obrození – Josef Dobrovský, Josef Jungmann – gramatiky, slovníky, ustálení spisovné češtiny. Obohacování slovní zásoby, vznik odborné terminologie, neologismů, přejímání z cizích jazyků. g) 2. polovina 19. stol. Další rozvoj češtiny, osamostatnění české univerzity, vznik české divadelní scény. Nejvýznamnějším jazykovědcem byl Jan Gebauer, provedl kodifikaci jazyka. Nárůst česky psané literatury. Řeč je sama duše a kultura národa. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalit i jazyk, neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi. Karel Čapek

Lidská řeč vznikla pravděpodobně před nějakými 100 000 lety a gramatika maximálně před 20 000 lety. Jazyky nejsou abstraktní pojmy. Jazykové komunity se vyjadřují určitou formou a jazyk existuje jen proto, že jím lidé mluví. Jazyky se tak dají přirovnat k živým bytostem, které se rodí a umírají, ale také se mezi sebou spojují. Jazykové skupiny - indoevropská -

většina jazyků evropských, indických a některé asijské jazyky

- ugrofinská -

maďarština, finština, laponština, estonština, aj.

- altajská -

turkotatarské, mongolské, mandžusko-tunguzské

- korejština, čínština, japonština - austroasijská -

vietnamština, kambodžština

- austronéská -

východních ostrovů ( malajština, polynéské jazyky, indonéština)

- semitohamitská -

hebrejština, aramejština, arabština, berberština, somálština

- jazyky africké - jazyky indiánské - jazyky kavkazské

Indoevropské jazyky Jednou z nejpřesněji popsaných jazykových větví je indoevropská. Poprvé ji uvedl v roce 1786 Angličan sir William Jones, když srovnával podobné rysy různých jazyků. Někteří ruští lingvisté situují původ těchto jazyků na Kavkaz do doby před šesti tisíci roky. Z tohoto původního jazyka vycházejí všechny jazyky, kterými se dnes hovoří v Evropě, s výjimkou

strana 4


baskičtiny, finštiny a maďarštiny. Jazyky této větve dnes hovoří polovina lidstva. Zajímavostí je, že ugrofinské jazyky (finština, maďarština a estonština) nepatří do indoevropské skupiny.

nápadné shody: česky polsky rusky německy anglicky latinsky italsky franc. španělsky matka matka mať Mutter mother mater madre mere madre

Otázky a úkoly: 1. Přiřaď jednotlivé indoevropské jazyky Evropy do skupin. indické

íránské

řečtina

.

keltské

.

germánské

baltské

albánština italické . arménština románské

slovanské

chetitština tocharština

2. Zařaď slovanské jazyky do skupin. západoslovanské východoslovanské jihoslovanské

________________________________________________________ ________________________________________________________ ________________________________________________________

ŘEŠENÍ

1. Zařaď slovanské jazyky do skupin. západoslovanské - čeština, slovenština, polština, kašubština, horní a dolní lužická srbština, vymřelá polabština a pomořanština východoslovanské - ruština, běloruština, ukrajinština jihoslovanské – slovinština, srbština, chorvatština, makedonština, bulharština, staroslověnština

strana 5


2. Přiřaď indoevropské jazyky Evropy do skupin. indické

íránské

řečtina

albánština .

. stará řečtina – jazyk starověkých památek nová řečtina

cikánština

arménština albánština

keltské

germánské

baltské

slovanské

bretonština, irština

němčina, holandština, vlámština, angličtina, islandština, dánština, norština, švédština

litevština, lotyština, vymřelá pruština

Viz výše

strana 6

italické románské latina – z ní románské jazyky francouzština, italština, španělština portugalština, katalánština, provensálština, rétorománština, rumunština, moldavština chetitština tocharština


Použitá literatura: Marie Sochorová : Český jazyk v kostce pro střední školy. 1. Vydání Havlíčkův Brod: Fragment, 1996. ISBN 80-7200-041-1

strana 7


Vývoj češtiny, místo češtiny v jazykových skupinách

Recommend Documents