Vývoj a vzájemná rivalita nejvýznamnějších auditivních a audiovizuálních datových médií

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví

Karel Musil

Vývoj a vzájemná rivalita nejvýznamnějších auditivních a audiovizuálních datových médií Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Michal Lorenz

2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla umístěna v knihovně FF MU a používána ke studijním účelům. V Brně 29. dubna 2009

2

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu práce PhDr. Michalu Lorenzovi za cenné rady a Doc. PhDr. Jiřímu Voráčovi, Ph.D. za připomínky z praxe. Za podporu děkuji i své rodině a přátelům.

3

Bibliografický záznam: MUSIL,

Karel.

Vývoj

a

vzájemná

rivalita

nejvýznamnějších

auditivních

a

audiovizuálních datových médií. Brno: Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2009, 66 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz. Anotace: Bakalářská diplomová práce Vývoj a vzájemná rivalita nejvýznamnějších auditivních a audiovizuálních datových médií se zabývá nejvýznamnějšími záznamovými médii posledních sta let a jejich bojem s konkurencí - Edisonovým fonografem počínaje a jeho bitvou s Berlinerovým gramofonem, vývojem magnetického pásku, historií CD a DVD, současnou bitvou mezi Blu-ray a HD-DVD a konečně i pohledem do budoucnosti – ponese-li se ve znamení holografického ukládání dat, či přímo stahování obsahu z internetu bez prostředníků v podobě fyzických nosičů. Zároveň se pokouší přinést odpověď na otázku, jaké faktory ovlivňují úspěch či neúspěch formátu, který se chce ve své oblasti stát dominantním. V práci se rovněž zamýšlím nad vlivem pornografie jakožto významným faktorem ovlivňující komerční úspěch (audiovizuálního) datového média. Abstract: My Bachelor’s thesis deals with the history, development and mutual rivalry (aka format war) of the most significant data storage media of the last one hundred years. It begins with Edison’s phonograph and Berliner’s gramophone, continues with the description of the history of the magnetic tape (with the aim on the VHS and betamax video war) and ends with the optical storage discs like CD, DVD, Blu-ray and HD-DVD. Finally, it describes the near future of the storage media – holographic discs and direct downloading from the internet. Eventually, deals with the significance of the pornography in the struggle for the customer. Klíčová slova: datová média, záznamová média, válka formátů, fonograf, gramofon, magnetická páska, CD, kompaktní disk, VCD, Video CD, VHS, betamax, DVD, Blu-ray, HD DVD, pornografie Keywords: data storage media, format war, phonograph, gramophone, magnetic tape, CD, compact disc, VCD,

Video

CD,

VHS,

betamax,

DVD,

4

Blu-ray,

HD

DVD,

pornography

Obsah: ÚVOD ............................................................................................................ 3 1. UPLATNĚNÍ V KNIHOVNICTVÍ ............................................................. 5 2. METODOLOGICKÝ RÁMEC ................................................................ 7

2.1 TEORIE SOCIOTECHNICKÉ ZMĚNY...................................... 7 2.2 VÁLKA FORMÁTŮ .......................................................... 10 3. ASPEKTY OVLIVŇUJÍCÍ ÚSPĚCH FORMÁTU A PORNOGRAFIE ...................................................................................................................... 10 4. AUDIO ..................................................................................................... 13

4.1 FONOGRAF VS. GRAMOFON............................................ 14 4.2 GRAMOFON VERSUS GRAMOFON – 33 1/3 VS. 45............. 17 4.4 OCELOVÁ STRUNA ........................................................ 19 4.5 MAGNETICKÁ PÁSKA ..................................................... 19 4.5 DAT A MINIDISC .......................................................... 21 4.6 CD – KOMPAKTNÍ DISK ................................................. 21 5. VIDEO ..................................................................................................... 24

5.1 VHS VS. BETAMAX ....................................................... 26 5.2 LEGENDY A FAKTA O BETAMAXU .................................... 29 5.3 LASERDISK .................................................................. 36 5.4 VIDEO CD – VCD A SVCD – SUPER VCD...................... 39 5.5 DVD – DIGITAL VERSATILE/VIDEO DISK ......................... 40 5.6 FMD A UMD ............................................................... 43 5.7 BLU-RAY VS. HD-DVD ................................................. 44 ZÁVĚR ........................................................................................................ 51 POUŽITÁ LITERATURA: ........................................................................ 52

2

Úvod Záznamová či datová média patří k našemu životu tak neodmyslitelně, jako máloco jiného. Jen málokdo nemá doma alespoň jedno album od svého oblíbeného zpěváka či kapely, jen těžko budeme hledat člověka, který by nikdy neviděl film na videokazetě či DVD. Stejně tak si ale málokdo uvědomuje, jak dlouhá byla cesta, kterou bylo potřeba ujít, aby si mohl pustit svůj oblíbený film či muziku v klidu domova. O téma své bakalářské práce jsem se začal zajímat už před více než třemi lety, kdy se ke mně poprvé donesly zvěsti o novém médiu, které má nahradit DVD. Velice mne překvapilo, že tato - jak jsem se později dozvěděl média s audiovizuálním obsahem ve vysokém rozlišení jsou vlastně dvě. A tehdy jsem se také seznámil s termínem válka (či bitva) formátů, který je přes svou bombastičnost rozšířený ve všech kruzích zabývajících se záznamovými médií od tištěných časopisů až po internet. Při svém objevování neznámých vod jsem zjistil, že tato situace, ve které se střetávají dva formáty v boji o nadvládu nad trhem, není nikterak nová: naopak, opakuje se vcelku pravidelně a vytrvale. Vytyčil jsem si cíl seznámit čtenáře s formáty, bez jejichž přispění by se historie domácího sledování filmů odehrála zcela jinak, pokud by se odehrála vůbec. Některé z nich, a to včetně těch nejdůležitějších, nejsou v našich zemích vůbec známy, ať už proto, že byly zapomenuty (fonograf), nebo u nás nikdy uvedeny nebyly (Betamax). Největším problémem při psaní této práce byl pro mne naprostý nedostatek dostupných tištěných zdrojů. Informace jsem proto musel čerpat téměř výhradně z internetu. Naštěstí existuje poměrně velké množství online pramenů, které se zabývají tématem, které jsem si zvolil. Kamínky mozaiky, jejíž výsledný obraz držíte nyní v rukou. Kde jsem to považoval za nutné či vhodné, použil jsem informace z jiných vědních oborů, především z oblasti teorie a dějin filmu.

3

Práci jsem rozdělil na dvě základní části: první pojednává o auditivních a druhá o audiovizuálních médiích. Jak už napovídá název, snažil jsem se obsáhnout ty nejvýznamnější formáty, které se za poslední století objevily. Jejich celkový počet je vskutku značný. Na této práci jsem začal pracovat v době, kdy ještě nebylo jasné, který z formátů nakonec bude slavit vítězství a jedním z cílů mé práce bylo pokusit se o odhad tohoto výsledku. Vzhledem k vývoji událostí ovšem tento cíl ztratil smysl ještě před dokončením psaní. Mého hlavního cíle se mi však, věřím, dosáhnout podařilo.

4

1. Uplatnění v knihovnictví Někdo by mohl namítnout, že záznamové formáty tvoří spíše okrajovou součást knihovnictví, případně s ním nemají společného vůbec nic. Rád bych ukázal, že to není pravda. Už desítky let vycházejí knihy doplněné o zvukovou složku, například pro potřeby učení se cizím jazykům – nejprve gramodesky, v devadesátých letech ovšem už i magnetofonové kazety a kompaktní disky. V ústřední knihovně filozofické fakulty je k dispozici velké množství CD-ROMů pro studijní účely. Moravská zemská knihovna i Knihovna Jiřího Mahena mají svou audiotéku na gramodeskách i na kompaktech, možnost půjčovat si je i absenčně má i knihovna městečka Hustopeče u Brna (cca. 6 000 obyvatel, v knihovně 30 tisíc svazků1). Přestože se s filmovým nosičem výjimečně setkáme i v české knihovně (např. už ve zmiňované Knihovně Jiřího Mahena), audiovizuálním formátům se na půdě knihoven daří především ve Spojených státech. V amerických knihovnách byl původně zájem hlavně o materiály s výukou cizích jazyků (převážně španělštiny) a o kazety udělej si sám (DIY - Do it yourself), ale postupně se zvedl zájem i o hrané filmy. Na nákup filmů se vyčleňuje stále větší část rozpočtu, neboť DVD tvoří už 25% veškerého půjčovaného materiálu.2

Formáty s vysokým rozlišením ovšem do první

poloviny roku 2007 zakoupilo pouze 3% knihovníků. Na druhé straně je ale mezi zákazníky knihoven ještě mnoho takových, kteří požadují VHS kazety.3 Nicméně i knihovníky trápí válka formátů, neboť je to jen další okruh starostí

1

Základní údaje Městské knihovny Hustopeče [online]. 2006 [cit. 06-16-2008]. NETHERBY, J. DVD is still growning in libraries [online]. 3 KOSELUK, Ch. High-def on the horizon for the libraries [online]. 5/14/2007 [cit. 06-162008]. 2

5

se shrnujícím problémem s názvem standardizace.4 Jistě je jen otázkou času, kdy se čeští knihovníci budou bavit historkami o čtenářích, kteří se i přes mnohačetná přehrávačích.

upozornění

snaží

přehrát

Blu-ray

disky

v klasických

5

Ještě větší užitek než z klasických auditivních a audiovizuálních formátů by knihovny mohly mít z následující generace, která už pro svůj obsah nepotřebuje žádný hmotný nosič. Zkušební provoz už ostatně v některých amerických a kanadských knihovnách probíhá. „Stahování je pro [knihovníky] svým způsobem Svatý grál, protože to pochopitelně znamená nemuset se potýkat s žádným typem artefaktů.“6 Je to na jedné straně dobrá zpráva pro přeplněné fondy, na straně druhé se jistě ani tato implementace neobejde bez finančních nákladů. Na každý pád je to jedna z možných cest vývoje.

4

Balas, J.L. Caught in the Middle of the Format Wars. Computers in libraries: with technologies changing quickly and standards being adopted slowly, how is a fiscally prudent librarian supposed to decide which media to buy?, April 2007, Vol. 27 Issue 4, s. 24 5 MURPH, D. Blu-ray Discs sliding into public libraries -- has yours made the move? [online]. 19.3.2009 [cit. 26-04-2009]. 6 KOSELUK, Ch. High-def on the horizon for the libraries [online]. 5/14/2007 [cit. 06-162008].

6

2. Metodologický rámec 2.1 Teorie sociotechnické změny Pro svou práci jsem si jako metodologický rámec zvolil teorii sociotechnické změny. Tato teorie náleží do okruhu SCOT (Social construction of technology) a jejími zastánci jsou sociální konstruktivisté. Sociální konstruktivismus stojí v opozici vůči přístupu, který uplatňuje technický determinismus. Jedním z čelních představitelů tohoto směru je nizozemský profesor Wiebe E. Bijker, z jehož knihy Of Bicycles, Bakelites and Bulbs: Toward a Theory of Sociotechnical Change jsem načerpal metodologický koncept své práce. Nyní už k samotné metodologii.7 Jakýkoli vynález, ať už jde o zařízení či syntetickou hmotu, budu označovat dle Bijkera jako artefakt (artefact): „…abych zahrnul veškeré produkty technologie. Označuje stroje, stejně jako technologické postupy, hardware stejně jako software.“8 Bez ohledu na jeho vlastnosti či počáteční záměr tvůrce může artefakt fungovat („working“), nebo nefungovat („nonworking“).9 Fungováním se zde nemyslí schopnost jedné konkrétní výrobní jednotky pracovat, ale to, jestli artefakt obecně vykonává to, co je od něj požadováno. O tom, jestli artefakt funguje nebo nefunguje, nerozhoduje ani tak jeho vynálezce, konstruktér či producent, ale spíše relevantní sociální skupiny (relevant social groups).10 To jsou skupiny uživatelů, které artefakt užívají. Jednotlivé skupiny mohou užívat artefakt způsobem odlišným jak od toho původně zamýšleného jeho původcem, i odlišnými od sebe navzájem. Badatel

7

Kromě přeloženého pojmu budu do závorky uvádět i originální anglický výraz. BIJKER, W.E. Of Bicycles, Bakelites and Bulbs: Toward a Theory of Sociotechnical Change. Cambridge (Massachusetts) – London: The MIT Press, 1997, s. 291 9 Tamtéž, s. 15 10 Tamtéž, s. 45 8

7

proto musí být připraven na interpretativní flexibilitu (interpretative flexibility).11 Bijker jako příklad uvádí velocipéd: tento předchůdce dnešního jízdního kola je dodnes znám svým obtížným ovládáním a vysokým stupněm nebezpečnosti. Bijker ve svém výzkumu odhalil dvě relevantní sociální skupiny: první tvořili mladí muži (často vyšší střední třídy), pro které představoval velocipéd sportovní prostředek, na kterém se mohli podobně jako na koni, prohánět vysokou rychlostí po parcích a dělat dojem na své dámské společnice.12 Obtížné ovládání a vysoká možnost pádu nebyla nahlížena jako zápor, ale naopak jako klad v podobě adrenalinového zážitku.13 Artefakt pro tuto sociální skupinu fungoval. Druhou skupinu pak tvořily ženy, dále pak starší a ne tak atleticky zaměření muži (v případě žen však problém nebyl ani tak na straně nedostatečné tělesné konstituce, ale spíše v užívaném oděvu; v šatech se nedalo jezdit a pohodlnější druh oděvu byl shledáván jako neženský a tudíž nepřijatelný). Pro tuto skupinu ovšem výše zmiňované parametry představovaly spíše zápory, tudíž artefakt nefungoval a k jeho užívání touto skupinou bylo zapotřebí dalšího vývoje. Dalším důležitým prvkem metodologického rámce je nutnost zabývat se nejen artefakty, které byly úspěšné, ale i těmi, které úspěšné nebyly – a popisovat je v obou případech stejným slovníkem – neboli princip symetrie (principle of symmetry).14 Neopomíjet neúspěšné artefakty je důležité přinejmenším ze dvou důvodů: je docela dobře možné, že určitým způsobem ovlivnily artefakty, které se prosadily (jedním z principů konkurenčního boje je přinést něco lepšího, než nabízí konkurence, čímž se artefakt kontinuálně vylepšuje), stejně tak se ale může stát i to, že z původně neúspěšného (nepoužitelného) artefaktu se časem stane artefakt úspěšný, jako tomu bylo v případě bakelitu (nebo magnetické pásky). 11

Tamtéž, s. 74 Tamtéž, s. 74 13 Tamtéž, s. 37 14 Tamtéž, s. 75 12

8

Nalezne-li artefakt relevantní sociální skupinu, zdaleka to neznamená, že zůstane v nezměněné podobě. To nás přivádí ke dvojici pojmů uzavření (closure) a stabilizace (stabilization). Uzavření je stav, o který se snaží snad každý tvůrce, který má s artefaktem ekonomický záměr – aby právě jeho artefakt byl shledán tím jediným a nejlepším a ostatní artefakty, které s tím jeho soupeří tím přestaly mít smysl. Tímto stylem je artefakt často propagován, i když jen výjimečně má reklama takto silný účinek. „Výsledkem uzavření je snížení interpretativní flexibility – jeden artefakt se stává dominantním a zbylé přestávají existovat.“15 Častěji se ale kýženého uzavření dosahuje pomocí okliky – jak můžeme vidět na příkladu pneumatiky u bicyklu. Ta byla původně navrhovaným řešením problému, který byl způsobován nerovnými cestami devatenáctého století – drncání. Tento problém se projevoval především u „bezpečných“ (safety) jízdních kol, které měly menší průměr kola než velocipédy a tudíž byli jejich uživatelé drncání vystaveni daleko více. Toto řešení se ale nejprve nesetkalo s příliš velkým úspěchem – pneumatiky byly shledávány jako hyzdící. Úspěchu v podobě svého ustanovení nedílnou součástí bicyklu se dočkaly až ve chvíli, kdy byly rozpoznány výtečné jízdní vlastnosti, které kolu poskytovaly: bicykly vybavené pneumatikami dosahovaly vyšší rychlosti než kola „neobutá.“16 Stabilizace je proces, během kterého získává artefakt svoji konečnou podobu. Velmi často se objevuje předpoklad, že artefakt byl vynalezen v přesně v té samé podobě, v jaké ho známe dnes. Není tomu tak, dokonce ani tak důvěrně známý artefakt jako kompaktní disk před několika lety zvýšil svoji kapacitu z 650 na 700 MB.

15 16

Tamtéž, s. 87 Tamtéž, s. 84

9

2.2 Válka formátů Válka formátů, anglický termín „format war“ (někdy se též překládá jako bitva formátů) je slovní spojení používané především v anglickém populárním tisku, které se objevilo i v českém prostředí, nejčastěji ve spojení s audiovizuálními médii. Popisuje stav, do kterého se dostanou dva (výjimečně i více) artefakty s podobným určením, v případě záznamových médií poskytující stejný obsah, ale které nejsou navzájem kompatibilní. Občas je uváděn v uvozovkách. Nejznámějšími příklady války formátů jsou duely mezi technologiemi Blu-ray a HD-DVD, následované systémy VHS a Betamax. Důvod k malému rozšíření tohoto pojmu v českém prostředí vidím v nedostatečné obeznámenosti zdejšího obyvatelstva s těmito technologiemi – Betamax nebyl podle všeho v ČR uveden a i rivalita mezi Blu-ray a HD-DVD probíhala především za našimi hranicemi.

3.

Aspekty

ovlivňující

úspěch

formátu

a

pornografie Je snahou každé společnosti vyrábějící nové zařízení (a nejen nové), aby její produkt měl úspěch. Není těžké si domyslet, že ukazateli tohoto úspěchu bude zájem lidí o toto zařízení, které se projeví ve vysokých prodejích. Co ale ovlivňuje touhu či potřebu lidí? Úkolem marketingu je přesvědčit potenciálního zákazníka o tom, že právě váš výrobek je tím nejlepším a zároveň je přesně tím, co zákazník potřebuje. To platí u nejnovější značky jogurtu i u high definition formátech. Nicméně přesvědčit zákazníka o koupi nového jogurtu, který nebude stát více než deset korun, takže když mu nebude chutnat, nebude mu zatěžko jej vyhodit, u high-tech technologií (jakými jsou všechny nové formáty auditivních i audiovizuálních médií) už to neplatí: každý obyčejný = mainstreamový zákazník si velmi dobře rozmyslí, jestli investuje pět set dolarů

10

do přístroje, který bude mít jako jediný v celé čtvrti (a tím pádem bude i jediným, kdo pro něj bude potřebovat nahraná média, servis atd.). Takových lidí je velmi, velmi málo, proto musí marketingoví pracovníci volit jiné cesty. Výroba a propagace high-tech výrobků a nových technologií vůbec je proces značně nejistý, s velkými ztrátami pro firmy, které v nejhorších situacích končí i bankrotem. Společnost High tech Strategies, Inc., zabývající se už více než deset let způsoby, jak se takovéto porážce vyhnout, stanovila deset největších chyb, kterých se společnosti dopouštějí. Mezi tyto body patří např.: -

Nedostatek správného zacílení na segment trhu

-

Příliš rychlé tempo inovace výrobků

-

Produkt není dokončen

-

Produkt se dostatečně neodlišuje od konkurence

-

Nesprávné užití reklamy

-

Průzkumy trhu bez vypovídací hodnoty17

(je zajímavé, že právě vítězný Blu-ray de facto narušil minimálně jeden tento předpoklad – rozdíl mezi jím a HD-DVD je v praktické rovině zanedbatelný). U audiovizuálních formátů vstupuje do hry ještě jeden faktor, a tímto faktorem je dostupnost pornografie na nosičích. Ať se nám to líbí nebo ne, pornografie je velký byznys a velmi razantně se podepisuje na využívání té které technologie. Tvrdit, že většina uživatelů domácích systémů jako je VHS nebo DVD si tyto systémy pořídila především pro sledování porna, je trochu nadnesené, nicméně není daleko od pravdy. Domácí sledování tohoto typu produkce je totiž pro většinu lidí jediným akceptovatelným způsobem, jak se stát jeho divákem (tento stav se změnil až s masivním nástupem internetu). 17

Top 10 Mistakes in High Tech Marketing [online]. 2007 [cit. 06-17-2008].

11

První erotické filmy byly v prvních desetiletích dvacátého století promítány

především

v nevěstincích,

pornokina

začala

vznikat

až

v sedmdesátých letech. Teprve s příchodem videopřehrávačů začaly být pornofilmy dostupné pro všechny (pokud možno plnoleté) zájemce bez rozdílu pohlaví. Při tomto předpokladu je jen logické, že se lépe budou prodávat formáty, na který je pornografie dostupnější, než ty, na kterých se vyskytuje jen málo. Pornografické filmy se dají sehnat (kromě notoricky známých VHS kazet a DVD) i na laserdiscích, objevily se pro média UMD (určená výhradně pro konzoli Playstation Portable – i když konkrétně tento obsah je k dostání především v domovském Japonsku) a nakonec se (na HD-DVD dříve, na Bluray

později)

dostaly

i

na

formáty

12

s vysokým

rozlišením.

4. Audio Lidská paměť není právě známá svojí spolehlivostí, a z toho důvodu se člověk snaží zaznamenat důležité informace, události, nápad či aktuální situaci. Nejprve se mu to podařilo se statickými obrazy a písmem; jak ale zaznamenat zvuk? Pomocí symbolů se to podle všeho podařilo už v Sumeru18 a prokazatelně v antickém Řecku.19 Nicméně pro přehrání takto zapsané hudby bylo zapotřebí intelektuální dovednosti rozluštit tyto symboly a rovněž bylo nutné ovládat hudební nástroj, na který by se zaznamenaná skladba zahrála. První zařízení, jejichž reprodukování hudby se obešlo bez zásahu člověka – hudebníka, se začaly objevovat během patnáctého a šestnáctého století20 a postupně přerostly v poměrně bohatou sbírku hracích skříněk, flašinetů, orchestrionů, automatických pian, varhan apod. Zařízení, díky kterému stroj(ek) vydával zvuky, vypadalo následovně: základem byl válec posetý malými hroty, které při otáčení válce narážely do strun (plátků kovu) naladěnými na patřičné tóny.21 Nicméně výroba takovýchto válců byla poměrně pracná, zvláště pokud byla skladba delší a náročnější. Kromě těch nejluxusnějších zařízení umožňujících výměnu válce toto zařízení hrálo pouze jednu jedinou skladbu. Dalším způsobem předpřipraveného hudebního záznamu mohl být i pruh papíru, ne nepodobný děrným štítkům ze sálových počítačů.22 Zatímco s malými hracími skříňkami se můžeme setkat dodnes, ty opravdu veliké zůstávají spíše doménou zámeckých depozitářů.

18

Musical notation – Wikipedia, the free Encyclopedia[online]. Poslední revize 10.6.2008 [cit. 06-10-2008]. 19 Tamtéž. 20 Music Box History [online]. Poslední revize 1.6.2008 [cit. 06-10-2008]. 21 Popis zařízení dříve vlastněného autorem. 22 Orchestrions [online]. Poslední revize 1.6.2008 [cit. 06-10-2008].

13

4.1 Fonograf vs. gramofon Nicméně všechny v předchozí kapitole uvedené artefakty byly schopny vyluzovat pouze omezenou skupinu tónů, záznam jiného zvuku nebyl možný. Aby se mohla reprodukovaná hudba (potažmo jakýkoli zvuk) dostat ke svým posluchačům, bylo zapotřebí přijít s nějakou, pokud možno jednoduchou a levnou technologií. Přestože první pokusy byly učiněny již v polovině devatenáctého století, úspěchy s funkčním přístrojem slavil až Thomas Alva Edison (1847 – 1931), jehož jméno se v mé práci ještě objeví. Edison pojmenoval svůj vynález jako fonograf. Přístroj byl ručně poháněný a ihned po svém uvedení se stal atrakcí. Artefakt byl ale dosud příliš nespolehlivý, než aby jej bylo možné komerčně (pro praktické použití) využít. Fólie se po několika přehráních poškodila natolik, že její následující použití už nebylo možné. Klikou bylo nutné točit stále stejnou rychlostí, což i tomu samému operátorovi dělalo potíže.23 Přesto zůstal beze změny téměř deset let, to ovšem nebránilo vynálezci, aby mnohovýznamnost svého vynálezu podepřel i textem v časopise North American – Review z následujícího roku. "Kromě dalšího bude fonograf využit následovně: 1) Psaní dopisů a všech druhů diktování bez pomoci stenografa. 2) Fonografové knihy, které budou promlouvat ke slepým lidem bez dalšího úsilí z jejich strany. 3) Učení přednesu. 4) Reprodukování hudby. 5) 'Rodinné záznamy' - registr výroků, vzpomínek atd. členů rodiny jejich vlastními hlasy, poslední slova umírajících. 6) Hrací skříňky a hračky 23 DYER, F.L. Edison, His Life and Invention, Chapter X – The Phonograph [online]. 1997, [cit. 06-10-2008].

14

7) Zachování jazyků přesnou reprodukcí stylu výslovnosti. 9) Vzdělávací účely; např. zachování vysvětlení učitele, takže k nim může žák přihlédnout v kteroukoliv chvíli. Výslovnost či další lekce umístěné ve fonografu pro pohodlnější uchovávání v paměti. 10) Propojení s telefonem, jako výpomoc při přenosu stálých a bezcenných záznamů, aby člověk nemusel být příjemcem momentální a zběžné komunikace.“24 Přestože samotný fonograf byl využit jen k některým z těchto funkcí, mnohé z nich jsou využívány dodnes. Nicméně Edisonův zájem v té době poutaly jiné jeho vynálezy. Teprve mezi lety 1887 – 90 si našel čas, aby svůj fonograf vylepšil a mohl pomýšlet na prosazení svého přístroje jako regulérního zařízení, které dokáže vše výše uvedené a jako takové bude i žádané zákazníky. V prvé řadě vyměnil málo odolnou hliníkovou fólii za vosk, resp. povoskovaný papír. Váleček z tohoto materiálu, fonogram, mohl být bez obav vyjmut ze stroje a v případě potřeby i ohlazen a použit znovu. Podobných vylepšení bylo mnoho, za vše mluví už fakt, že Edison byl díky tomu držitelem více než šedesáti patentů týkajících se fonografu.25 Během uvedení na trh se ovšem musel potýkat s mnoha problémy. Tím největším z nich byl kromě vysoké ceny a nepříliš velkého zájmu zákazníků – konkurent. Byl jím americký vynálezce německého původu Emile Berliner (1851 – 1929) a jeho gramofon. Berliner vynalezl svůj přístroj v roce 1886 a stejně jako jeho rival musel nejprve vyřešit potíže s rovnoměrným otáčením disku a materiálem, který rovněž nebyl příliš odolný. Na rozdíl od Edisona se Berliner přece jen rozhodl pro kotouč, kterému se začalo říkat gramofonová deska. Podstatným rozdílem 24

DYER, F.L. Edison, His Life and Invention, Chapter X – The Phonograph [online]. 1997, [cit. 06-10-2008]. 25 DYER, F.L. Edison, His Life and Invention, Chapter X – The Phonograph [online]. 1997, [cit. 06-10-2008].

15

bylo i to, že byly potřeba přístroje dva - jeden k nahrávání záznamu a druhý k jeho zpětnému přehrávání. Gramofon se ke svému prvenství propracovával postupně, a nakonec k tomu nepotřeboval ani svého tvůrce. Gramodesky byly nakonec vyráběny z materiálu, který byl mnohem odolnější a trvanlivější než voskové válečky. Bylo je možné produkovat ve větších nákladech. A především – Berliner založil pobočky své firmy po celé Evropě. Sám vynálezce ale moc velké štěstí neměl, v roce 1897 mu shořela továrna se všemi stroji a více než jedním stem dosud nevydaných masterů26 (vzorové médium, podle kterého se připravují sériové disky. Toto označení se používá dodnes i u optických disků) a brzy se vyrojilo velké množství plagiátorů. Bitva mezi oběma formáty probíhala až do desátých let, kdy vítězství (uzavření) připadlo na stranu disků. Oba artefakty měly své výhody i nevýhody, některé z nich jsem uvedl už výše. Co se kvality záznamu týče, oba typy byly zhruba na stejné úrovni. Fonografické válečky byly více náročné na výrobu a většina z nich se příliš rychle obehrála. Edison svou prohru jistě nenesl právě snadno, nemluvě o tom, že už to byla několikátá v pořadí – jím prosazovaný stejnosměrný proud byl rovněž víceméně nahrazen střídavým (ve svém lobování za nebezpečnost střídavého proudu dokonce sestrojil elektrické křeslo používající tento způsob, rovněž tak pořádal veřejné popravy zvířat).27 V polovině desátých let začal rovněž produkovat gramodesky (na rozdíl od zbytku trhu ovšem vyvinul desky, které bylo možné přehrát pouze na jeho přístrojích, což se nesetkalo s velkým pochopením zákazníků)28 a s výrobou fonografických válečků skončil až v roce

26 Emile Berliner and the Birth of the Recording Industry: The Gramophone [online]. 30.2.2002 [cit. 06-10-2008]. 27 War of Currents – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 4.6.2008 [cit. 06-10-2008]. 28 History of Vinyl 9 Part 6 – Thomas Edison’s Flat Disc [online]. 2007 [cit. 06-10-2008].

16

1929, kdy ovšem zastavil i výrobu gramodesek. Učinil tak symbolicky den před pádem na burze…29 V současné

době

probíhá

několik

programů

na

záchranu

starých

fonografických válečků, resp. zvukových záznamů na nich uložených. Jedním z těchto projektů je i Cylinder Preservation and Digitization Project knihovny Donalda C. Davidsona na University of California v Santa Barbaře. V současné době se jim podařilo digitalizovat téměř osm tisíc fonogramů, které jsou volně dostupné ke stažení přes webové rozhraní.30 Otázkou zůstává, kolik příznivců dechovky se mezi dnešními uživateli internetu najde – neboť právě tato hudba patřila

(díky omezeným

technickým

možnostem

snímacích zařízení)

31

k nejčastěji nahrávaným performerům.

Technologie voskových válečků se používala ještě do konce čtyřicátých let v diktafonech, dokud nebyla nahrazena modernějším médiem.32 Pro úzký okruh zájemců se ovšem nahrávky na tomto médiu vydávají dodnes. Britská společnost Vulcan dodává ručně vyrobené válečky už za cenu 12 liber za kus.33

4.2 Gramofon versus gramofon – 33 1/3 vs. 45 Přesuňme se nyní do doby těsně po druhé světové válce. Gramofon, dříve klikou a později elektřinou poháněný, je nejpopulárnější způsob reprodukce všech myslitelných druhů hudby od jazzu po operu, nemluvě o mluveném slovu. Jeho pozice na trhu je neotřesitelná. A přesto, nebo možná právě proto, se schyluje k dalšímu duelu. Následující sled událostí tvoří jednu z nejkratších 29

SAGE, G. Early Recorded Sounds & Wax Cylinders [online]. 1996 [cit. 06-10-2008]. SEUBERT, D. Cylinder Preservation and Digitization Project [online]. Poslední revize 21.5.2008 [cit. 06-10-2008]. 31 SAGE, G. Early Recorded Sounds & Wax Cylinders [online]. 1996 [cit. 06-10-2008]. 32 Phonograph cylinder – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 9.6.2008 [cit. 06-10-2008]. 33 Cylinder Records for Sale: Vulcan Cylinder Records [online]. 2002 [cit. 06-10-2008]. 30

17

„válek formátů“ záznamových médií, která kdy probíhala. Je o to zajímavější, že přinesl v podstatě unikátní výsledek. Rivaly v tomto klání byly dvě americké nahrávací společnosti: Columbia Records (založená už koncem osmdesátých let předminulého století pro distribuci Edisonových fonografických nahrávek, dnes patřící pod Sony BMG Music Entertainment, Inc),34 která vyvinula LP (Long Play, dlohohrající desky) a RCA Victor s EP (Extended play). LP přehrávala desky rychlostí 33 a 1/3 otáček za minutu a její průměr byl 12 palců/30 centimetrů, EP se otáčela rychlostí 45 ot./min.a její průměr byl jen 7 palců/17,5 cm .35 Trvalo pouhé dva roky (1948 – 1950), než se zjistilo, že se hudebním společnostem hodí oba tyto formáty – došlo ke stabilizaci: EP na singly (desky s jedinou skladbou na každé straně) a LP na celá alba. Přestože mainstreamové publikum už před více než patnácti lety přešlo na modernější typy záznamových médií (nejprve na magnetofonovou kazetu a posléze na CD), existuje poměrně velká skupina lidí, kteří na vinylové desky nedají dopustit, takže se malé množství gramodesek stále vyrábí. Jsou to jednak ti audiofilové, kteří pokládají zvuk z gramodesky za věrnější a kvalitnější než zvuk na CD, a jednak DJové, protože s CDčky se scratchuje přece jen docela těžko. Velmi populárními se díky tomu opět staly proslulé Gramofonové závody Loděnice, i když pod novým názvem (a zahraničním majitelem) GZ Vinyl (http://www.gzdm.cz/vinyl).

34

Columbia Records – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 11.6.2008 [cit. 06-11-2008]. 35 Gramophone Record – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 7.6.2008 [cit. 06-10-2008].

18

4.4 Ocelová struna Z dnešního pohledu poněkud kuriózním artefaktem bylo zařízení nazývané drátový magnetofon neboli drátofon, používané ve čtyřicátých a padesátých letech. Podobně jako jeho nástupce, magnetická páska, i toto médium pracovalo na bázi magnetického záznamu, přičemž podklad netvořil pásek, ale ocelová struna. Tato struna či drátek má průměr asi 0,1 mm (tj. asi jako vlas) a rychlost přehrávání je zhruba 1 m/s.36 Věrnost záznamu je přirovnávána k deskám o rychlosti rotace 78 otáček za minutu, a přestože jde o generačně starší způsob ukládání dat a struna je náchylná ke korozi, při správném skladování má delší životnost než její přímý nástupce.37

4.5 Magnetická páska Jedním z nejvýznamnějších artefaktů v oblasti audiovizuálních médií byla právě magnetická páska. Její unikátnost spočívá v tom, že pronikla prakticky do všech odvětví, ve kterých se pracuje s daty v elektronické podobě, a to nejen jako pracovní médium (např. nahrávání nezpracovaného záznamu), ale i jako distribuční kanál, pomocí kterého se data dostanou od výrobce a poskytovatele k uživateli. Magnetická

páska

je

plastový

pás

z obou

stran

potažený

zmagnetizovanou vrstvou. Délka i tvar pásu se liší podle jeho použití. Princip magnetického ukládání dat vymyslel americký inženýr Oberlin Smith už ve druhé polovině devatenáctého století38 a v roce 1899 jej do určité míry využil Dán Vladimir Poulsen, ovšem plný potenciál tohoto objevu zůstal nevyužit až do začátku třicátých let, kdy jej použili Němci jakožto záznamový materiál pro 36

Národní technické muzeum v Praze / Drátofony [online]. [cit. 04-26-2009]. Wire recorders [online]. 2003. Poslední revize 12.12.2003 [cit. 04-26-2009]. 38 KUTNER, L. Historie přenosných paměťových médií [online]. 2003 [cit 06-11-2008]. 37

19

magnetofon.39 Dále do světa se dostal (přes USA) až po druhé světové válce. Pro záznam zvuku se začal používat už koncem čtyřicátých let, pro video jen o necelou dekádu později.40 Počítačové využití se datuje už do roku 195141 a pokračuje v podstatě dodnes – kapacita pásek vyvíjených firmou Imation se počítá na terabajty.42 Kromě velkých kotoučů byly vyráběny i malé kazety pro magnetofony, které se používaly k uchovávání dat i hudby. Tato média byla navzájem kompatibilní, ovšem při vložení datové kazety do klasického přehrávače bylo slyšet pouze nepříjemné pískání a škrčení. Pásky se ale daly velmi snadno smazat a použít znovu. Kromě klasických magnetofonových audiokazet byly ve volném prodeji i starší přístroje (cívkové či kotoučové magnetofony), které jako médium používaly přímo kotouče – páska byla navinuta pouze na jednom kotouči a během přehrávání se navíjela na druhý kotouč dodávaný s přístrojem. Stejně jako v případech fonografu a gramodesky, i kolem kotoučových magnetofonů existuje skupina nadšenců, která je stále používá, dokonce i v České republice.43 O videopáskách se podrobněji zmiňuji v sekci o videu. Magnetická páska se v počítačovém prostoru používala ještě v jiné podobě jako magnetické disky. Kromě notoricky známých 5,25“ a 3.5“ to byly (a v některých případech ještě jsou) i některé starší typy44 a dále pak vysokokapacitní média společnosti IOMega – ZIP a JAZ, které ovšem nikdy nebyly tak rozšířené jako 3,5“ diskety a v současnosti se už nevyrábějí.

39

History of Tape Recording Technology [online]. [cit. 06-11-2008]. SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. 41 KUTNER, L. Historie přenosných paměťových médií [online]. 2003 [cit 06-11-2008]. 42 Imation – The Future of Tape [online]. 2002 [cit. 06-11-2008]. 43 PELIKÁN, P. Cívkový magnetofon – opravy a údržba [online]. 9.2.2006 [cit 04-26-2009]. 44 KUTNER, L. Historie přenosných paměťových médií [online]. 2003 [cit 06-11-2008]. 40

20

4.5 DAT a MiniDisc Přestože si DAT (Digital Audio Tape) a MiniDisc (MD nebo minidisc) nejsou vzhledově příliš podobné, mají tolik společných prvků, že jsem se je rozhodl zařadit do jediné podkapitoly. Oba artefakty byly vyvinuty společností Sony jako náhrada za klasickou audiokazetu. Přestože byl systém DAT uveden na trh v polovině osmdesátých let a minidisc v roce 1992 (přitom si neměly konkurovat dle ohlášení Sony měla DAT zůstat pro domácí užití a minidisc pro užití profesionální),45 ani jednomu z formátů se nepodařilo dosáhnout uzavření – oblibu si získaly pouze u sociálních skupin audiofilů a profesionálních uživatelů, mainstreamový uživatel si vystačil s klasickou kazetou, která byla pro jeho potřeby stále „funkční.“ Zatímco DAT se hodně podobá klasické audiokazetě (digitální záznam je ale na pásku zachycen pouze na jedné jeho straně - analogicky s videokazetou - a její rozměry jsou proti audiokazetě menší, poloviční), minidisc je magnetooptické médium s rozměry mini-CD, uzavřené v plastové krabičce o rozměrech 7x7 cm.46 U obou formátů jsou k dispozici předem nahraná i prázdná média, minidisc existuje jak v podobě audio nosiče, tak i zálohovacího média pro počítač. V současné době však Sony produkuje už jen formát minidisc.

4.6 CD – Kompaktní disk Blok auditivních formátů uzavřeme druhým multiplatformovým médiem. Bezpochyby jde o médium každému dostatečně známé z vlastní zkušenosti, ale jen pro pořádek: kompaktní disk neboli CD (z anglického compact disc) je

45 46

Original Sony MiniDisc Sony Announcement from CES 1991 [online]. [cit. 04-26-2009]. What are MiniDiscs? [online]. [cit. 04-26-2009].

21

plastový kotouč o průměru 12 cm, který je pokryt tenkou vrstvou hliníkové fólie, do které jsou ve spirále vyraženy jamky zvané pity. Čtecí laser krouží po spirále (data jsou zapisována od středu k okraji disku) a data jsou čtena podle intenzity odraženého světla (jamka odráží méně světla než místo, kde jamka není). Prototyp disku byl vyvinut (po několika neúspěšných pokusech) laboratořemi společnosti Philips a krátce nato byl poprvé předveden veřejnosti (především ale konkurenci, jmenovitě JVC). „Aby se vyhnuli bitvě mezi různými, nekompatibilními systémy, Philips musel ukázat celkem jasně, jak daleko už se svým výrobkem postoupili. V březnu 1979 byla zorganizována tisková konference, zorganizovaná proto, aby si lidé mohli poslechnout, jak nádherná digitální hudba může být. Místnost byla naplněna Schubertovou Nedokončenou symfonií. Prototyp byl dokončen, ale produkt ještě nebyl připraven.47“ Technologie vzbudila velký zájem Japonska a především společnosti Sony.48 A právě jí vděčíme za to, že první CD nabízela stopáž 74 minut a ne jen hodinovou, jak si to představovali Nizozemci (délku 74 min. totiž měl nejdelší pořízený záznam Beethovenovy Deváté).49 Dnes je tato délka prodloužena a stabilizována na osmdesát minut. Trvalo ovšem ještě skoro tři roky, než bylo 31.8. 1982 světu oznámeno, že společnosti Sony, CBS/Sony (Americká rádiová a televizní společnost), Philips a Polygram (vlastněná Philipsem) společně vyvinuly první CD systém. Prvního října téhož roku začal jeho prodej.50 I když Sony a Philips uvedly každá vlastní přehrávač51 a staly se opět v podstatě konkurenty, byla to vlastně konkurence přátelská. Obě potřebovaly 47

Optical Recording – Music for the gnomes [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Optical Recording – Collaboration with Sony [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. 49 Optical Recording – Beethoven more important than technology [online]. 2004 [cit. 11-062008]. 50 Sony Global – Sony History [online]. 2008 [cit. 11-06-2008]. 51 Optical Recording – The first CD player [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. 48

22

přesvědčit širokou veřejnost o tom, že spolu zavedly nový standard audioformátu. O tom, že se jim to skutečně podařilo, není potřeba pochybovat. CD ale rozhodně nezůstalo jen nosičem pro audio. Už v roce 1985 se jako CD-ROM (Read Only Memory) stalo využitelným i počítači.52 V roce 1988 poprvé překonaly prodeje kompaktů gramodesky.53 Video CD přišlo na trh v roce 1993 (viz. dále), zapisovatelné CD (CD-R) v roce 1988 a přepisovatelné (CD-RW) o devět let později. Pro zájemce o kvalitnější zvuk se objevil formát Super Audio CD (SACD - 1999). O méně významných formátech jako třeba Photo-CD ani není třeba se zmiňovat. V České republice byl tento formát uveden až začátkem devadesátých let. Budoucnost kompaktního disku ale není právě světlá. Celosvětové prodeje už několikátým rokem klesají na úkor zvyšující se popularity formátu mp3, jehož (i legální) distribuce se obejde bez fyzického média, a přestože DVD přehrávače umožňují přehrávání kompaktních disků, u následující generace formátů s vysokým rozlišením už tomu tak není.

52

SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. 53 Tamtéž.

23

5. Video Abychom mohli pochopit historii a plně docenit význam audiovizuálních formátů, musíme se vrátit na samý začátek filmové historie. První pokusy o zachycení pohybujícího se obrazu byly učiněny už během první poloviny devatenáctého století, nicméně o komerčním úspěchu můžeme hovořit až s nástupem kinematografu bratří Lumièrů v roce 1895, který byl rychle následován kinetoskopem vynalezeným Thomasem Alvou Edisonem (přestože jeho princip popsal již konem předchozí dekády, první film natočil až kolem roku 1895. Málo se ví i o tom, že kinetoskop ve skutečnosti vynalezl Edisonův asistent W.K.L. Dickson.54).55 V následujících deseti letech proti sobě stanuli vynálezci z Francie, Velké Británie a USA ve snaze vytvořit jediný přístroj s celosvětovým monopolem. To nakonec vedlo i k několika soudním procesům56. Nicméně až do roku 1927 byl film médiem pouze vizuálním, co do divácké recepce ovšem nikoli němým - hudební doprovod byl nedílnou součástí snad všech filmových projekcí, ať už v podobě symfonického orchestru u těch největších filmových představení či zastoupen jediným klavíristou (ostatně i prvnímu celovečernímu zvukovému snímku Jazzový zpěvák předcházel dlouhý a poměrně komplikovaný vývoj, zvukový systém vyvinutý pod dohledem studia Fox byl pouze prvním, který skutečně „fungoval.“)57

54

ALLEN, R.C. – GOMERY, D. Film history. Theory and Practice. 1st ed. Boston: McGraff – Hill, 1985, s. 111 55 Rozdíl mezi kinematografem a kinetoskopem spočíval ve způsobu prezentace. Zatímco artefakt bratří Lumièrů už od začátku počítal s promítáním na plátně, čímž mohlo při jedné projekci vidět film více diváků, kinetoskop byl kukátkové zařízení pro jediného diváka. Francouzský přístup se ukázal být ekonomičtějším, uzavření se proto odehrávalo ve znamení kinematografu. 56 THOMPSONOVÁ, K. – BORDWELL, D. Dějiny filmu : přehled světové kinematografie. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2007, s. 36. 57 ALLEN, R.C. – GOMERY, D. Film history. Theory and Practice. 1st ed. Boston: McGraff – Hill, 1985, s. 133

24

Drtivá většina diváků mohla sledovat filmy pouze na jediném místě – v kině. Filmy byly uváděny do distribuce pouze ve formě promítacích cívek a ty byly relativně drahé. O promítačkách to platilo také – kromě majitelů kin (a filmových studií) si je mohli dovolit jen ti nejbohatší. (V některých případech se díky těmto soukromým majitelům podařilo uchovat filmy, které se z oficiálních archivů ztratily, nebo byly zničeny – např. ve sbírce leteckého magnáta a megalomanského hollywoodského producenta Howarda Hughuese se zachoval na Oscara nominovaný film The Racket, dlouho považovaný za nadobro ztracený. Jeho jediná dochovaná kopie se nachází na University of Nevada.58 Není ovšem bez zajímavosti, že v těchto soukromých sbírkách byly nalezeny i snímky, které se do široké distribuce nikdy nedostaly, například francouzské pornografické filmy ze dvacátých let, které byly poprvé uveřejněny až v roce 2002, kdy vyšly na DVD).59 Dokonce ani televize filmy dlouhou dobu neuváděla. Její počátky sahají do třicátých let (např. v nacistickém Německu)60, kdy se často vysílalo živě a jen v určitou dobu – pořady se často ani nezaznamenávaly, v případě zájmu tvůrců o zachování odvysílaného záznamu bylo třeba snímat televizní obrazovku a natáčet na film (tato praxe přetrvávala i dlouho poté po celém světě). Video bylo vyvinuto právě pro potřeby televizního vysílání, pro předtočené reportáže.61 Videoformátů bylo uvedeno mnoho – webové stránky společnosti zabývající se přepisem materiálu z těchto starých formátů uvádí, že jich bylo 58

Silent Era : PSFL: The Racket (1928). [online]. Poslední revize 2.11.2004 [cit. 2009-04-29]. ‚Thank Got I took out the duck scene‘ [online]. 12.3.2004 [cit. 04-22-2008]. 60 HICKETIER, K. O dějinách televize jako dějinách sledování. In: Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Ed. Petr Szczepanik. 1. vyd. Praha: Herrmann & synové, 2004, s. 490 61 (K nástupu filmů na televizní obrazovky došlo – ve Spojených státech amerických – až v průběhu padesátých let, kdy se prodloužily vysílací časy. Hollywoodská studia se tomu nejprve velmi silně bránila – jejich standardní postup – ale později si uvědomila, že je to dobrá příležitost k znovuuvedení stovek starších titulů ze svých archivů, které by se jinak do kinodistribuce už vůbec nedostaly; v boji o diváka pak studia nasadila barevné vysokorozpočtové 70mm spektákly.) 59

25

více než sto.62 Některé z nich se nedočkaly širšího uvedení a velká část zbylých ani nebyla určena pro domácí trh. Médiem, na které se data nahrávala, byl magnetický pásek (viz. podkapitolu 4.3), který se v jednotlivých přístrojích fyzicky odlišoval jen svým rozměrem, délkou a rychlostí, kterou probíhal čtecím mechanismem. Prvenství se v této kategorii co se úspěšnosti týče dostalo videokazetě Betamax, kterou v roce 1975 uvedla na trh společnost Sony. Přestože v jednu chvíli dosahovala úspěšnost tohoto produktu téměř 100%, dnes je zapomenutá a v našich končinách dokonce většina lidí ani nemá potuchy o tom, že vůbec existovala – tak dokonale byla smetena svým o rok později nastoupivším rivalem – VHS.

5.1 VHS vs. Betamax Zatímco vývoj filmové kamery, jejíž jednotlivé komponenty se v mírných obměnách používají dodnes, proběhl výhradně v euroamerickém prostoru (prakticky jen ve výše zmíněných zemích jako Francie, Velká Británie a USA), záznamová média mají už více než padesát let svůj původ v Japonsku. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Sony spojila se společnostmi Matsushita (vlastnící značku Panasonic) a JVC, aby společně produkovali formát U-matic (shodou okolností se mi u-maticová kazeta dostala do rukou. Na rozdíl od kazet VHS a Betamax je znatelně větší a hlavně těžší). Premisa je jednoduchá – pokud společnost licencuje nějaký produkt, na trh se dostane mnohem více kusů a tím se zmenší prostor pro konkurenci přijít s podobným zařízením. Stejně jako formáty uvedené v předchozích patnácti letech i tento byl určen převážně pro profesionální použití v televizních stanicích. 62

Video history [online]. 2003. Poslední revize 28.10.2007 [cit. 10-30-2007].

26

Zhruba v téže době dospěli výrobci k názoru, že přišel čas uvést nějaký formát i do domácností – tento trh je přeci jen nesrovnatelně větší než jaký nabízejí televizní stanice, přestože jich existoval už značný počet a další budou i nadále vznikat. Matsushita a JVC tedy znali technické parametry předchozího přístroje firmy Sony, informace o novém zařízení jim ovšem poskytnuta nebyla. Tímto artefaktem byl Betamax a partnerům byl představen až v prosinci 1974. Sony byla toho názoru, že Matsushita a JVC přijmou její videorekordér jako nový standard a vše zůstane při starém. Proto její představitele nadmíru překvapilo, když zbylé korporace nabídku odmítly – ukázalo se, že JVC připravuje na základě technologie U-matic vlastní přístroj, který bude lepší než ten nabízený Sony. Betamax uvedený následující rok měl ohromný úspěch… Jenže v roce 1976 přišel na trh systém VHS. Videorekordér firmy Sony měl o maličko lepší technické parametry než jeho rival, zaostával ale v jedné nesmírně důležité a pro zákazníky nejpřitažlivější věci: Umožňoval pouze hodinový záznam, VHS dvouhodinový. Sony připadal hodinový interval naprosto dostačující z toho důvodu, že americké show (ať už pořady typu talkshow, či televizní seriály) mají průměrně hodinovou délku a víc zákazníci nepotřebují, tudíž ani nechtějí. Ve zkratce – Sony se spletla a nikoli poprvé. Následující dekáda se odehrála ve znamení stabilizace ‚nových a lepších‘ typů videorekordérů obou konkurentů. Strategie, kterou zvolila Sony, by se dala nazvat přinejmenším nešťastnou – na rozdíl od svého konkurenta nezavedla do svých přístrojů zpětnou podporu starších pásek (ovšem ani u VHSek tato kompatibilita nebyla stoprocentní, z vlastní zkušenosti si pamatuji, že pokud jste nahráli pásku v režimu, které druhé video nepodporovalo, kazetu jste v něm prostě nepřehráli) a inovace provedené na jedné vývojové řadě byly v další fázi zcela vypuštěny. Tato strategie zákazníky příliš nepotěšila – artefakt „nefungoval.“

27

Přes veškerou snahu Sony a lepší start začala VHS pomalu ale jistě Betamax vytlačovat z trhu, a to jak v rámci nenahraných kazet, tak i v případě kazet s filmy. V polovině osmdesátých let jste mohli přijít do (americké) videopůjčovny, kde tři strany obchodu zabíraly VHSky a jen jednu jedinou betamaxy. V Evropě byla pro Betamax situace jen o něco růžovější, zde se ale musel vypořádávat i s místním konkurentem v podobě artefaktu od společnosti Philips, V-2000.63 Koncem osmdesátých let už bylo všem jasné, že Sony svůj boj o dominaci na trhu s domácím videem prohrála, a koncem roku 1988 uvedla na trh svůj první přehrávač VHS. Na své dítě ale přesto nezanevřela; přestože na evropském ani severoamerickém trhu už tento produkt Sony neměl místo, celkem se mu dařilo v zemích jižní Ameriky. Poslední betamaxová kazeta byla vyrobena v Japonsku ještě v roce 2002.64 Sesterské produkty Betamaxu měly větší štěstí, v jejich případě se dá hovořit dokonce i o velkém úspěchu – BetaCam určený pro profesionální uživatele (jmenovitě televizní stanice) se velmi rychle stal oblíbenou a vyhledávanou technologií, jejíž význam potvrzuje i to, že se skutečně používal až do nedávné doby (kdy je nahrazován přímým zápisem na disk, ve spojení s HD technologiemi). Protože je tento segment trhu nepoměrně menší než domácí použití videotechnologií (jak bylo řečeno výše, přestože je televizních stanic obrovské množství, domácností je nepoměrně více), Sony to příliš nepomohlo. To samé platí i pro zařízení a prázdné pásky určené pro videoamatéry.

63

Video 2000 přišlo na trh v roce 1979, za svými konkurenty ovšem výrazně zaostávalo. Oblast rozšíření pokrývala takřka výhradně jen německy mluvící země a dominantním se stalo pouze v Rakousku, s téměř neuvěřitelným pokrytím 60% trhu (přičemž VHS mělo pouhých 30% a Betamax zanedbatelných 10% - údaje z roku 1986, srov. TYDEMAN, J. – KELM, E..J. New Media in Europe – Satellites, Cable, VCRs and Videotext. [1st ed.] London: McGrawHill, 1986, s. 163 64 Videotape format war [online]. Poslední revize 27.9.2007. Cit. [10-12-2007].

28

5.2 Legendy a fakta o betamaxu Bylo by naivní domnívat se, že přistoupení Sony na výrobu konkurenčního výrobku znamená zároveň i úplné vymazání Betamaxu z povrchu zemského. Uživatelé do něj investovali určitou sumu peněz a mají kolekce videokazet, o které by jistě neradi přišli. Jsou zprávy o tom, že mnozí uživatelé Betamaxu si pořídili i konkurenční VHS přehrávač, ale převádění do druhého formátu je činnost velmi zdlouhavá, obzvláště u větších kolekcí (své o tom vědí uživatelé, kteří převedli své pásky na DVD). Následující dějství příběhu o Betamaxu

se odehrává ve znamení

legendy. Oprávněně můžeme říci – městské legendy. Tento (do určité míry) ekvivalent děsivých příběhů vyprávěných u plápolajícího táborového ohně jen není tak chtěně šokující jako třeba zkazky o nakaženými narkomany použité a do sedadla vozidla MHD zapíchnuté injekční stříkačce. Jak zní ona legenda, jejímž prostřednictvím jsem se s fenoménem Betamax vlastně seznámil i já? Základní myšlenka zní: Betamax se neprosadil, protože: -

jejich výrobek nenabízel dostatečný nahrávací čas

-

byl dražší než VHS

-

Sony odmítla udělit licenci pro výrobu ostatním společnostem

-

podcenila sílu marketingu

-

na Betamaxu bylo málo nahraných filmů

-

Sony odmítla Betamax k užití jako nosiče pro pornografický materiál

Neprosadil se ani navzdory tomu, že byl (údajně) technicky mnohem vyspělejší než výrobek konkurence Problém nedostatečného nahrávacího času jsem zmiňoval již výše a nic záhadného na něm není, ve skutečnosti to byl (alespoň z počátku) holý fakt. Sony zkrátka neodhadla potřeby zákazníka:

29

„Morita65 dlouho vyjadřoval svůj nedostatek důvěry vůči průzkumu trhu a odvolával se přitom na úspěšné technologie typu Walkman nebo Trinitron TV jako příklady produktů, u kterých ostatní nevěřili, že by se mohly prodávat.66“ Je zcela zjevné, že celovečerní film67 na šedesátiminutovou kazetu v celku prostě nenahrajete, a budete-li v průběhu filmu měnit nahranou kazetu za novou, o část filmu prostě přijdete – nemluvě o tom, že pokud nejste přítomni, zbytek filmu se rovněž nenahraje. VHS měla již od prvního uvedení stopáž čítající dvě hodiny, takže po ročním ovládnutí trhu začaly prodeje Betamaxu klesat. A přestože byla na trh poměrně rychle uvedena vylepšená verze betamaxové pásky, která už mohla uchovat stejnou délku záznamu jako konkurence, ani přes další následné prodlužování hrací doby už VHSku v tomto ohledu nikdy nedostihla. Délku hrací doby výrazně ovlivňují dva faktory, totiž délka pásku a rychlost, kterou pásek probíhá čtecí hlavou. Čím nižší je rychlost, o to více záznamu můžeme na pásek zaznamenat, nicméně se tak rovněž snižuje i kvalita záznamu. Jak si ovšem ukážeme i později, kvalita není to nejdůležitější, po čem řadový zákazník touží. Cena přehrávače Betamax byla z počátku opravdu vysoká, přes tisíc dolarů, ale to je u nové technologie pochopitelné a – přiznejme si – naprosto běžné. VHS byla v době svého uvedení na trh o něco levnější. Nicméně postupem času byly k dispozici rekordéry obou značek v různých cenových hladinách, konkurenční tlaky tlačily cenu ještě níž. Klesaly navíc i výrobní

65

Akio Morita, zakladatel a dlouhá léta i generální ředitel společnosti Sony WIELAGE, M. – Woodcock, R. The rise and fall of beta. [online]. 1988. Poslední revize 2003. Cit. [10-30-2007]. 67 Není ovšem žádným tajemstvím, že se filmy – především v amerických televizích - pro televizní uvedení často přestřihávají – nejen kvůli cenzurním důvodům (např. předabování dialogů, které obsahují vulgarismy), ale i kvůli tomu, aby se vešly do určeného vysílacího bloku. Tato praxe je velmi stará – byla prováděna už v raných dobách vysílání, kdy se filmy drasticky sestřihovaly jen na délku třiceti minut. 66

30

náklady. V polovině osmdesátých let byla ovšem popularita Betamaxu natolik otřesena, že kvůli alespoň nějakým prodejům musela Sony cenu svého dítěte o dost snížit (Toshiba to koncem loňského roku u svého HD DVD udělala také). Sony neodmítla licencovat Betamax jiným výrobcům. Na seznamu spoluvýrobců nacházíme jména Sanyo, Toshiba, Pioneer, Aiwa a pak méně známé NEC, Zenith Electronics Corporation a WEGA.68 Nicméně chování Sony k těmto partnerům nebylo právě slušné. „Nikdy jim dostatečně nedůvěřovala natolik, aby je informovala o novém technologickém vývoji, což občas vedlo k pokořujícím situacím. Nejhorší z nich bylo neslavné fiasko Marantz v lednu 1982, kdy tato americká společnost uvedla ‚linear split-track Dolby C stereo videorekordér.‘ […] Beta Hi-Fi byla předvedena za méně než šest měsíců a Marantz VR-200 byl v podstatě zastaralý ještě před tím, než se vůbec dostal na pulty. Pokořený Marantz nadobro opustil formát Beta a místo ní se spojil s VHS – tento problém by nikdy nenastal, kdyby Sony jednala s představiteli Marantzu na rovinu.“69 Sony měla špatné zkušenosti se sdílením své technologie,70 ovšem jestli ji to opravňovalo k tak macešskému přístupu ke svým partnerům, tím si nejsem jistý. „Další podivný incident se udál v létě 1979. Sanyo, dříve známá jen pro své levné přehrávače, předvedla zařízení QC-77, super-deluxe Beta 68

Betamax - Wikipedia, the free encyclopedia. [online]. Poslední revize 17.4.2008 [cit. 04-222008]. 69 WIELAGE, M. – Woodcock, R. The rise and fall of beta. [online]. 1988. Poslední revize 2003. Cit. [10-30-2007]. 70 Připomínám, že jen obeznámenost konkurenční Matsushity s technologií U-matic jí umožnilo tak rychle přijít s VHS

31

videorekordér s dálkovým ovládáním, zastavením obrazu a schopností pomalého posunu, solenoidovým převodem a mnoha dalšími funkcemi, které daleko převyšovaly výrobek Sony. Z nikdy nevysvětleného důvodu se nikdy neobjevil na americkém trhu, přestože zaznamenal skvělé prodeje v Evropě a Japonsku. Byl na svou dobu příliš pokročilý? Možná. To, že se neobjevil ve Spojených státech mohl způsobit tlak z Tokia,71 ale celý příběh nejspíš už nikdy nevyjde najevo.72“ Napadá mne otázka, byl-li pro Sony důležitější úspěch jejího formátu, nebo jestli dávala přednost tomu, aby dobré zisky měla jen ona sama a ostatní partnery považovala jen za nepříliš důležitý přívažek. Tím se ale zároveň dostáváme k dalšímu bodu, k marketingu, který se ovšem laikovi dá jen stěží přiblížit jinak než v pojmech dobrý/špatný, kvalitní/nekvalitní nebo úspěšný/neúspěšný. Říká se, že dobrý (kvalitní) výrobek reklamu nepotřebuje, díky jeho kvalitám si jej zákazník najde sám. Není to pravda, obzvláště dnes potřebuje reklamu každý výrobek, i ten kvalitní. Zákazník se nejprve musí dozvědět, že výrobek existuje, že je lepší než konkurence a že koupí právě tohoto produktu získá něco, co skutečně potřebuje. Nicméně v materiálech, které jsem měl k dispozici, se o této problematice autoři příliš nevěnují. Jen Wielage a Woodcock se ve své studii zmiňují o úspěšné kampani Sony, ve které si hrabě Dracula nahrává na Betu denní pořady,73 tahle perlička je spolu s několika dalšími, už ne tak povedenými reklamami na Betamax ke shlédnutí na Google video74 (bez zajímavosti není ani to, že práva na reklamu s hercem, který mluví se stejným

71

Sídlo Sony. Pozn. KM WIELAGE, M. – Woodcock, R. The rise and fall of beta. [online]. 1988. Poslední revize 2003. Cit. [10-30-2007]. 73 Tamtéž. 74 Betamax. It’s a Sony [online]. Cit. [04-24-2008]. 72

32

přízvukem jako Béla Lugosi, zakoupil americký řetězec obchodující s elektronikou Crazy Eddie, a přidal Draculu do svého vlastního spotu. Zajímavou

myšlenku

jsem

objevil

v článku

Jacka

Schofielda

z Guardianu. Přichází s konceptem „celistvého produktu“ (whole product): „Když si někdo koupí a užívá produkt, technologické aspekty jsou jen malou a často nezajímavou částí jeho rozhodnutí. Když si vyberete audiokazetu, zároveň si kupujete i převážnou část infrastruktury schopností, služeb a technické podpory. To zahrnuje dostupnost levných kazet na každé větší ulici, levné přehrávače a schopnost užívat ten samý formát pro široký okruh zařízení (domácí přehrávač, přenosné kazeťáky, v autě, v hi-fi věži). […] Zároveň si kupuje důvěru v to, že jeho systém bude žít bez ohledu na to, že jeho konkrétní výrobce ukončí svou činnost. V termínech marketingu, ‚jádro produktu‘ – jako auto, počítač nebo videopřehrávač – je jen začátek. Abyste dostali ‚celistvý produkt,‘ musíte přidat stránky jako spolehlivost, servis a technická podpora (očekávaný produkt), jeho schopnosti expandovat (rostoucí produkt) a jeho schopnost pro budoucí rozvoj (potenciální produkt). Protože ve skutečnosti zakládají skuteční lidé své rozhodnutí o koupi na základě ‚celistvého produktu‘[…] Model ‚celistvého produktu nabízí zároveň i přesvědčivé vysvětlení toho, proč VHS rozdrtila Betamax. VHS nabízela větší výběr zařízení za nižší ceny, pásky byly levnější a snadněji dostupné, bylo více filmů k půjčení atd. 75“ Nicméně ani technickou stránku věci bychom neměli opomíjet. Zajímalo mne, kde se vzaly zkazky o technické nadřazenosti Betamaxu. Zásadní rozdíl spočívá snad jen ve velikosti obou kazet - Beta je o trochu menší, navíc vidíme pouze jediný kotouč (u VHS, jak si jistě vzpomínáte, jsou 75

SCHOFIELD, J. Why VHS was better than Betamax.[online]. 25.1.2003. Cit. [10-30-2007].

33

viditelné oba dva). Menší velikost kazety také zapříčinila kratší stopáž betamaxové kazety – zkrátka se do ní vešlo méně pásky. Obraz Betamaxu byl skutečně dokonalejší, a to po celou dobu jeho existence – alespoň to říkají srovnávací tabulky, jejichž cifry ovšem pro většinu z nás jsou velkou neznámou. V polovině sedmdesátých let ale byly tyto rozdíly mezi oběma formáty velmi malé – daly se prokázat při laboratorním zkoumání, ale během prezentací v prodejně nebyl patrný žádný rozdíl. Na konci let osmdesátých byl rozdíl mezi posledními modely S-VHS (1987) a ED- Beta (1988) nejen zjevný, ale přímo markantní. Význam obou ale nikdy nebyl doceněn, protože o Betamax už nebyl zájem a masový konzument neměl nikdy o vyšší kvalitu obrazu příliš velký zájem.76 Pro mainstreamového konzumenta artefakt „fungoval“ i přes velmi sníženou kvalitu obrazu. Což je fakt, který se za posledních dvacet let vůbec nezměnil. Co se týče nedostatku předem nahraných filmů (ať už obyčejných či lechtivých), jak už bylo uvedeno výše, během uvedení Betamaxu byly filmy pro domácí užití k dispozici pouze na Betě. Čím menší ale byl o tento formát zájem, tím méně filmů pro něj vycházelo – ale vycházely a dodnes je možné je zakoupit např. na internetové burze e-bay. To samé platí i o pornofilmech. Kapitolu o pohyblivých obrazech jsme začali soudním sporem a tuto podkapitolu soudním sporem ji také ukončíme. Díky rozhodnutí soudu v tomto případu si totiž můžeme už třicet let nahrát jakýkoli pořad běžící na televizní obrazovce (pochopitelně pokud máme čím). Podrobné informace o procesu, jakož i zápisy a nahrávky z přelíčení a následující vývoj této kauzy (jakož i dalších následujících kauz, protože ze sporu se stal svým způsobem precedens) je možné najít na stránkách Electronic Frontier Foundation77. Soud rozpoutalo studio Disney, ke kterému se rychle přidal i Universal. Už starý Walt Disney zastával názor, že jeho animovaným filmům nejlépe sluší 76 77

Video history [online]. 2003. Poslední revize 28.10.2007 [cit. 2007-10-30]. EFF. The Betamax Case [online]. Cit. [04-24-2008].

34

stříbrné plátno a že uvádět je v televizi by je značně dehonestovalo. Proto vydal přísný zákaz uvádění jeho animovaných podívaných kdekoli jinde než v kinech a i tam se každý starší film může promítat až po sedmi letech od premiéry, a pak znovu a znovu, jak dorůstají noví diváci. Studio se ovšem brzy nespokojilo jen s animovanými filmy a začalo postupně produkovat jak snímky kombinované (např. Mary Poppins), tak i snímky hrané, na které se už Disneyho zákaz nevztahoval a tudíž tu bylo nebezpečí, že by si je televizní diváci mohli doma nahrát a vzniklo by velké množství kopií, ze kterých by studio nemělo ani cent. Výsledkem bylo, že studio Disney spolu se studiem Universal zažalovalo Sony za porušování autorských práv. Sony tento proces vyhrála a to de facto přimělo hollywoodská studia, aby začala uvažovat o videokazetách jako dalším nosiči pro své filmy (a že si tím pomohla, je více než zřejmé – od devadesátých let až dodneška tvoří zisky z prodejů videokazet – a později i z digitálních nosičů – významnou část jejich příjmů. Leckdy se film, který v kinech propadl, zaplatí právě tady, navíc je to skvělá příležitost pro využití archivu, který u každého většího studia čítá tisíce filmů, které je možné znovu uvést). Kromě toho přišel i trend uvádět méně kvalitní (a na výrobu méně drahé) filmy přímo na videu. Dokonce i studio Disney uvádí čím dál více titulů přímo na videu, kam se po smrti Walta Disneye dostaly i všechny klasické disneyovky. Díky svému vítězství nad Betamaxem se systém VHS uzavřel, stabilizoval a vládl trhu s filmy pro domácí sledování ještě deset let, ale ještě dalších pět let trvalo DVDčku, než jeho roční prodeje začaly překonávat prodané kopie videokazet. U nás se to stalo poprvé v roce 2003. Ještě důležitá poznámka na závěr: Betamax pravděpodobně nikdy nebyl uveden v našich zemích, přinejmenším se mi o tom nepodařilo získat žádný

35

důkaz. Dle slov docenta Voráče však má České televize Brno přístroj k dispozici.78

5.3 Laserdisk Je zajímavé, že všechny dosud uvedené audiovizuální formáty měly podobu pás(k)u – ať už ten původní, celuloidový, nebo posléze videopásek. Konstruktéři obou typů těchto artefaktů ale poměrně brzy zjistili, že prodlužovat svůj pás nemůžou donekonečna – do kamery a posléze do přehrávače se vejde jen určitá délka, a navíc i smotaný pás(ek) zabírá určitý prostor. Na nový způsob přišel v roce 1958 David Paul Gregg, patentovat si jej dal (pod názvem videodisk) v letech 196179 a 1969.80 (Na Wikipedii se z nějakého důvodu uvádí, že na myšlenku optického disku přišel při únosu UFO,81 podle jiného zdroje je původ jeho myšlenky mnohem prozaičtější a pravděpodobně i bližší pravdě – byla jí ilustrace v odborném časopise82). Bez zajímavosti není ani to, že jiní výrobci se pokoušeli přinést i mechanický záznam obrazu – jako gramodeska, jen s jemnějšími drážkami. Vzhledem k nízké trvanlivosti (a počtu přehrání) přístroj evidentně pro žádnou sociální skupinu „nefungoval," čímž se tento formát stal další slepou uličkou.83 Ale zpátky k vynálezu pana Gregga. Jeho společnost byla na začátku šedesátých let odkoupena společností MCA (Music Corporation of America),84 která v roce 1969 spojila síly se společností Phillips (MCA v té době vlastnila

78

VORÁČ, J. Brno. Květen 2008. Záznam nebyl pořizován. Smart Computing Encyclopedia Entry- Gregg, David Paul [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. 80 WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-09-2008]. 81 David Paul Gregg – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 22.5.2008 [cit. 06-09-2008]. 82 BELLIS, M. Optical Disk – David Gregg and the History of the Optical Disk [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. 83 WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-09-2008]. 84 BELLIS, M. Optical Disk – David Gregg and the History of the Optical Disk [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. 79

36

studio Universal).85 V roce 1972 byl předveden první model, ovšem do prodeje se dostal až v roce 1978, tedy až dva roky po nástupu VHS.86 Nicméně ani zde nebyla spolupráce právě ideální a nepříliš úspěšné prodeje byly příčinou toho, že se MCA stáhla a výrobu převzala společnost Pioneer.87 Jak vlastně laserdisk vypadá? Vzhledem k tomu, že byl tento formát opět rozšířený hlavně v severní Americe a Japonsku, jde opět v našich podmínkách opět o téměř neznámý artikl. Zarážející je především jeho velikost – vypadá jako CD o velikosti dlouhohrající gramodesky, tedy s průměrem 30 centimetrů. Stejně jako gramodeska jde to disk oboustranný, na každou stranu se vejde třicet minut záznamu. Stejně jako u VHS a Betamaxu, i zde existovalo několik formátů – především nejjednodušší CAV (Constant Angular Velocity – Konstantní úhlová rychlost) nabízel oněch třicet minut na jednu stranu, a CLV (Constant Linear Velocity – Konstantní obvodová rychlost), který umožňoval šedesát minut na jednu stranu.88 To ovšem i u CLV znamenalo minimálně jednou během projekce vstát a jít obrátit disk (zařízení z vyšší cenové hladiny umožňovalo přehrávat i bez obrácení, ale byl-li film umístěn na více discích, což se stávalo, divák se přerušení filmu a nutnosti přehodit disky stejně nevyhnul (podle osobního svědectví trval i onen automatický přesun z jedné strany disku na druhou kolem pěti vteřin).89 Na rozdíl od CD a DVD ale nebyla data zapsána v digitální, ale analogové a nekomprimované podobě. Laserdisk nabízel o několik řádů 85

SKOPAL, P. "The (Hollywood) adventure continues on DVD". Praktiky diferenciace a diskursivního rámování hollywoodských filmů na DVD trhu. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2006. 151 s. Vedoucí disertační práce: doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D. 86 Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008]. 87 SKOPAL, P. "The (Hollywood) adventure continues on DVD". Praktiky diferenciace a diskursivního rámování hollywoodských filmů na DVD trhu. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2006. 151 s. Vedoucí disertační práce: doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D. 88 Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008]. 89 UHDE, J. E-mail ze dne 3.5.2008.

37

kvalitnější obraz než kterýkoliv videopásek, a kvalitou zvuku (který mohl být nahrán nejen analogově, ale později i digitálně, navíc se tu poprvé objevuje možnost více zvukových stop, což bylo využíváno nejen pro dabing, ale např. i pro auidokomentáře tvůrců. Právě na lasersdiscích se rovněž poprvé objevují „bonusy“ známé z DVD – např. trailery či vystřižené scény)90 leckdy předčil i mnohem pozdější DVDčka (nemluvě o tom, že právě na laserdisku byl poprvé použit formát zvuku DTS).91 Přes veškeré klady se laserdisk neuchytil – kromě nemožnosti vidět film bez přerušení se na neúspěchu tohoto formátu silně podepsala poměrně vysoká cena a hlavně nemožnost domácího nahrávání – žádné laserdiskové vypalovačky mimo výrobních společností zkrátka neexistovaly. Objevily se až dodatečně, těsně před nástupem DVD.92 Díky tomu ovšem Laserdisk „fungoval“ jen pro relevantní sociální skupinu filmových sběratelů a cinefilů (jednou z nejvýznamnějších laserdiskových edic byla Criterion, která v letech 1984 – 1998 vydala téměř čtyři stovky nejvýznamnějších děl světové historie.93 Dnes se věnuje diskům DVD, spuštěna byla i distribuce disků Blu-ray),94 objevilo se na něm dokonce i několik počítačových her.95 Podle odhadů z let 1998 a 1999 vlastnily laserdiskový přehrávač pouze 2 procenta amerických domácností, oproti 10% japonských domácností. Právě na laserdiscích totiž vycházely anime96 filmy v lepší technické kvalitě, nemluvě o bohatší nabídce titulů, než jakou nabízely videopásky.97 90

SKOPAL, P. "The (Hollywood) adventure continues on DVD". Praktiky diferenciace a diskursivního rámování hollywoodských filmů na DVD trhu. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2006. 151 s. Vedoucí disertační práce: doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D. 91 Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008]. 92 WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-09-2008]. 93 Browse Collection [online]. [cit. 06-09-2008]. 94 K dubnu 2009 to byly zatím čtyři tituly a dalších osm je naplánováno na následující měsíce. Srov. Criterion Collection Blu-Ray Disc [online]. 2008 [cit. 04-26-2009]. 95 The Dot Eaters – Coin-op Video Game History [online]. 2006 [cit. 06-09-2008]. 96 Anime je souhrnné označení pro japonské animované filmy. V zemi vyházejícího slunce jsou populárnější a více ceněné než hraná tvorba, tvoří rovněž velmi ceněný vývozní artikl (o překlad a distribuci seriálů, které se z ostrovů nedostanou oficiální cestou, se postarají fanoušci

38

I přes neúspěch u mainstreamového publika se laserdisky udržely až do konce devadesátých let, kdy byly nahrazeny formátem DVD. A přestože byl poslední film na tomto médiu v Japonsku vydán v roce 200198 (i u nás, pochopitelně jen na DVD, uvedený film Zabijáci z Tokya), mezi sběrateli navzájem probíhá stále velmi čilý obchod, stačí jen navštívit notoricky známé stránky jako Amazon.com či e-bay.com. Přestože se do Evropy laserdisky dovážely a pár nadšenců se našlo i u nás, kromě nabídky několika bazarů se mi o laserdiscích v českém prostředí nepodařilo zjistit víc, a to ani u kolegů z Ústavu filmu a audiovizuální kultury (docent Voráč mi ovšem laskavě poskytl kontakt na prof. Jana Uhdeho z University of Waterloo, který používal laserdisky k výuce).

5.4 Video CD – VCD a SVCD – Super VCD Posledním pre-DVD formátem, o kterém se budu zmiňovat ve své práci, je (u nás opět nepříliš známý a rozšířený) formát VCD, čili Video CD. Byl vytvořen v roce 1993 společnými silami společností Sony, Phillips, Matsushita a JVC.99 Jde o klasický kompaktní disk vzhledem i velikostí, a s trochou nadsázky by se dalo říct, že jde vlastně o jakýsi mezistupeň mezi VHS a DVD. S DVD má společné to, že jde o optický disk (navíc stejných rozměrů), s VHS zase podobnou kvalitu záznamu. Video CD je nejvíce rozšířené v Asii (kromě Japonska) a kupodivu také v Evropě. Důvodem jeho velkého úspěchu je především velmi nízká cena

rozesetí po celém světě a dokonce i u nás probíhají festivaly zaměřené na anime). Japonci jsou schopní nakreslit a rozpohybovat prakticky cokoli od romantických příběhů přes akční seriály až po pornografii (hentai). 97 Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008]. 98 Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-092008]. 99 Video CD – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 27.3.2008 [cit. 09-112008].

39

přehrávačů, médií (stačí klasické CD), a hlavně velmi snadná kopírovatelnost – bez problémů si vystačíte s počítačem, a kromě VCD přehrávačů výsledný disk můžete přehrát i na novějších DVD přehrávačích. Kromě toho nabízí i podporu titulků – pro svou relevantní sociální skupinu tedy „funguje“ znamenitě. Vylepšenou verzí tohoto média je Super Video CD, které se objevilo v roce 1998. Nabízí o něco vyšší kvalitu obrazu (čehož bylo dosaženo zvýšením rozlišení videozáznamu), díky tomu jej ale standardní DVD přehrávače nejsou schopny přehrát. Podporu SVCD nabízí až HD-DVD.100 Dá se ovšem očekávat, že bude i VCD v nejbližší době nahrazeno pokročilejším a rozšířenějším formátem DVD, jehož pořizovací cena (zařízení, disky s filmy) už poklesla velmi významně. Přestože laserdisk ani VCD nebyly pro VHS konkurencí (nebo jen „konkurencí, která neubližuje,“ zaměřující se na jiný segment trhu), své místo na slunci a „medailónek“ v mé práci si určitě zasloužily.

5.5 DVD – Digital Versatile/Video Disk S existencí tohoto typu média je jistě velmi dobře obeznámen každý, kdo je schopen číst tyto řádky. Tento stříbrný kotouček vrhající duhové odlesky je v současnosti nejpoužívanějším datovým nosičem pro filmy určené pro domácí použití. A přestože pro mnohé patří v podstatě k předmětům denní potřeby, v jeho historii se najde několik opravdu překvapivých momentů. Jak jsem uvedl výše, duel mezi VHS a Betamaxem v podstatě skončil koncem osmdesátých let. Byl čas na nový formát, a tentokrát se nesmělo nic ponechat 100 Super Video CD – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 4.3.2008 [cit. 09-06-2008].

40

náhodě. Kromě toho bylo třeba vzít na vědomí, že se objevila nová platforma – osobní počítač. Trh s filmy si žádal kvalitnější nosič, než byla videokazeta - nosič ve tvaru disku, na který by se vešel celý film v obvyklé délce, tj. dvě hodiny. To bylo jasné už v osmdesátých letech, neexistoval ale žádný kodek,101 pomocí kterého by se film bez ztráty kvality vešel na disk. Tento kodek, MPEG-2 (Moving Pictures Experts Group), byl vytvořen až na podzim 1994.102 V prosinci téhož roku přišla Sony s novým typem disku a Toshiba (podporovaná společnostmi Matsushita a Hitatchi) oznámila práci na vlastním médiu jen o měsíc později.103 V obavě před další válkou formátů se obě skupiny potenciálních nepřátel obrátily na počítačového giganta IBM. Spolu založili uskupení nazvané Computer Industry Technical Working Group (TWG), ve kterém se kromě výše zmíněných angažovaly i společnosti „Apple, Microsoft a HP (Hewlett – Packard), mezi dalšími členy byly Compaq, Sun, Kodak a Intel.104“ Spolu přišly na kompromisní řešení, které v sobě obsahovalo prvky obou formátů. Tímto řešením bylo právě DVD, původně „digital video disc,“ později byl význam zkratky rozšířen na „digital versatile disc.“ Zároveň bylo založeno i DVD Consortium, později přejmenované na DVD Forum. To zodpovídá za specifikaci a udržování formátu DVD a nyní i HD-DVD.105 První DVD se prodala v Japonsku koncem roku 1996, ve Spojených státech amerických byla k dispozici až následující rok. Nástup to ovšem nebyl nijak slavný, trvalo několik let, než byly přehrávače i média cenově dostupné širšímu publiku, a rovněž tak byla potřeba určité doby k tomu, aby se k novému formátu přidala i všechna zbylá Hollywoodská studia (mezi zakládajícími společnostmi DVD Fóra byla pouze společnost Time Warner, 101

Z angl. codec – program, který umožňuje kódovat a dekódovat digitální signál nebo data. CEA: Digital America – DVD [online]. 2008 [cit. 06-11-2008]. 103 Tamtéž. 104 Tamtéž. 105 DVD Forum – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 16.4.2008 [cit. 0611-2008]. 102

41

vlastnící Warner Bros).106 Více DVD než videokazet se poprvé prodalo až v roce 2002.107 Studia byla velmi opatrná především kvůli strachu z pirátství. Zkopírovat VHS za použití dvou videorekordérů nebyl žádný problém, takže pro DVD musela být vytvořena speciální ochrana. Jenže každá ochrana se dá prolomit a v podstatě každé DVD se dnes dá zkopírovat bez větších potíží. Počet vrstev záznamu na většině originálních disků se stabilizoval na dvou vrstvách, nejdostupnější prázdná média jsou ale jen jednovrstvá. Díky tomu se musí datový tok filmu zmenšit a tím se zároveň snižuje i kvalita. Relevantní sociální skupině - řadovému diváku to ale ani v nejmenším nevadí, bohužel. Další novinkou bylo zavedení tzv. regionů. Celý svět byl rozdělen do osmi regionů (1 – USA a Kanada, 2 – Evropa a Japonsko atd.), přičemž disk z jednoho regionu se (za normálních okolností) nedal přehrát v žádném jiném. Při pohledu na následující vývoj se vnucuje otázka, zda-li se elektroničtí giganti skutečně nedokážou obejít bez konkurenčního boje, a pokud takový neexistuje, musí jej sami vytvořit. Na

podzim 1997

vytvořil

Pioneer s požehnáním DVD Fóra

zapisovatelný formát DVD-R (R = Recordable). O necelých pět let později přišel na trh konkurenční formát DVD+R, ale protože nebyl schválen DVD Fórem, ustanovila se další komise, tentokrát pod názvem DVD Alliance. V roce 2004 se ale ukázalo, že ani jedna ze skupin nemá oproti konkurenci nijak výrazně navrch, takže došlo ke kompromisu (uzavření) a plusové i minusové disky a jejich čtečky a vypalovačky jsou dnes navzájem kompatibilní.108 106

DVD Forum’s Mission [online]. Poslední revize 3.10.2006 [cit. 06-11-2008]. SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. 108 DVD+RW Alliance – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 16.3.2007 [cit. 06-11-2008]. 107

42

I v České republice byla DVD uvedena v roce 1997,109 v posledních dvou letech se jejich prodej zvýšil hlavně kvůli přibaleným DVD u novin a časopisů, kdy se jejich cena pohybuje kolem čtyřiceti až padesáti korun. DVD se ještě několik let nemusí bát nové generace záznamových médií v HD hlavně proto, že cena přístrojů i médií těchto nových formátů ještě dlouho neklesne, a hlavně oba soupeřící typy dokáží DVD přehrát.

5.6 FMD a UMD V průběhu uplynulých dvaceti let se vedle CD a DVD objevilo překvapivě mnoho dalších formátů, ovšem (rovněž překvapivě) většina z nich se vůbec nedostala do povědomí zákazníků. Z tohoto množství jsem vybral dva formáty, které dle mého soudu stojí za zmínku. FMD neboli Fluorescent Multilayer Disc byla technologie vyvinutá dnes již zaniklou společností Constellation 3D, která místo reflexivních materiálů pro CD a DVD používala materiály fluorescenční, což umožňovalo laserovému paprsku procházet a číst v mnohem více vrstvách než na CD nebo DVD, díky čemuž se mnohonásobně zvýšila kapacita takového média. Tato technologie se ale nedočkala většího zájmu a společnost zkrachovala.110 UMD neboli Universal Media Disc je stále prodávaný formát vyvinutý společností Sony, primárně pro své herní konzole Playstation Portable (na rozdíl od klasických konzolí, které se připojují k televizoru, jde o tzv. handheld – zařízení, které se celé drží v rukou.) Na UMD se vydávají především PSP 109

Prodej DVD v ČR láme rekordy [online]. 12.12.2007 [cit 06-11-2008]. Fluorescent Multilayer Disc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 25.3.2008 [cit. 06-11-2008]. 110

43

hry, ale slouží i jako distribuční kanál pro filmy. Žádný jiný přehrávač neexistuje a rovněž nejsou k dispozici ani žádná prázdná média. Přestože je tento formát jen okrajový (především pro distribuci filmů), byl uveden i v ČR – minulý rok jsem na film na tomto médiu narazil v nabídce Levných knih (což už je ovšem taky jakýsi indikátor „úspěchu“).

5.7 Blu-ray vs. HD-DVD Dostáváme se k dosud poslední na trh uvedené generaci optických disků, která se nese ve znamení kouzelné zkratky HD, neboli High Definition – vysoké rozlišení. Dokonce i naše televizní stanice už více než rok vysílají v HD. A stejné HD se chystá i na naše sbírky filmů. Smyslem vysokého rozlišení je přinést divákovi obraz a zvuk v nejvyšší možné kvalitě, a to se mu snaží zaručit dokonce dvě různá konkurenční (a vzájemně nekompatibilní) média – Blu-ray a HD-DVD, někdy označované podle barev obalu jako „modrá“ a „červená.“ První pokusy s technologií využívající modrého laseru, který je zabudován v mechanikách Blu-ray, se odehrály již v roce 1999 pod patronací společností Sony a Philips,111 jako Blu-ray ovšem byla tato technologie představena až v únoru 2002, zároveň vznikla i Blu-ray Disc Association (BDA). Podle DVD Fóra v čele s Toshibou byla ale tato technologie příliš drahá a nespolehlivá, a z toho důvodu začalo toto uskupení pracovat na konkurenčním formátu HD-DVD, které bylo více svázané se svým DVD předchůdcem. Přesto se už od začátku roku 2005 snažily obě seskupení dohodnout na kompromisním řešení nastalé situace, to se ovšem prezidentům Sony, Toshiby

111 LUITJENS, S.B. Blue laser bolsters DTV storage, features [online]. 15.6.2005 [cit. 06-122008].

44

a Matsushity nepodařilo.112 Koncem září téhož roku se za HD-DVD postavil i Microsoft a Intel.113 HD-DVD mělo rovněž mnohem rychlejší nástup na trh – první filmy byly v USA dostupné už 18. dubna 2006 (byly jimi tituly Million Dollar Baby, Poslední Samuraj a Fantom opery).114 Prvních šest Blu-ray disků následovalo až 20. června a obsahovaly např. tituly Terminátor a Klan létajících dýk.115 Přes pomalejší start se Blu-ray poměrně rychle ujala vedení: Sony měla přichystanou tajnou zbraň jménem Playstation 3. Tato herní konzole byla na trh uvedena 11. listopadu – a Blu-ray mechanika byla základní součástí její výbavy. Microsoft pro svou konzoli Xbox 360 vytvořil rovněž mechaniku čtoucí HD-DVD, jenže ta byla pouze doplňkovým hardwarem a musela se dokupovat. Další ránu HD-DVD zasadil kanadsko-americký řetězec videopůjčoven Blockbuster: nejprve uvedl oba druhy médií ve dvě stě padesáti svých pobočkách ve velkých městech. Kvůli nízkému zájmu o HD-DVD se však rozhodl nadále ve svých více než čtrnácti stech pobočkách po celých Státech distribuovat pouze Blu-ray, přičemž jeho rival bude k dispozici pouze v oněch velkých městech a pomocí on-line objednávací služby.116 Důležitým faktorem byla i hollywoodská studia, hlavní poskytovatelé obsahu pro disky s vysokým rozlišením. Zatímco před uvedením obou formátů na trh stála za oběma vždy tři velká studia, v rozmezí let 2006 – 2008 došlo k několika změnám a „přeběhnutím“ do druhého tábora, přičemž jen některá ze studií se rozhodla podporovat oba formáty současně. A právě konec produkce HD-DVD ze strany Warner Bros. (největšího dodavatele filmů na DVD) a

112

SMITH, T. Toshiba, Sony fail to agree – again [online]. 26.5.2005 [cit. 06-12-2008]. SHOR, S.B. Microsoft, Intel back Toshiba’s HD-DVD [online]. 27.9.2005 [cit. 06-12-2008]. 114 NETHERBY, J. – AULT, S. HD DVD set to launch quietly [online]. 13.4.2006 [cit. 06-122008]. 115 Blu-ray Disc Statistics [online]. Poslední revize 10.6.2008 [cit. 06-12-2008]. 116 Video Wars II [online]. 24.8.2007 [cit. 06-12-2008]. 113

45

zaměření studia jen na Blu-ray bylo spouštěčem řetězové reakce, která vyvrcholila rozhodnutím Toshiby o zastavení výroby HD-DVD. Něco málo o technických aspektech obou formátů. Přestože Blu-ray i HD-DVD využívají modrý laser o stejné vlnové délce (405 nanometrů oproti 650 nm červenému laseru, který používá DVD – díky kratší vlnové délce se na disk o stejné velikosti vejde několikanásobně více dat), systém uložení souborů je ale velmi odlišný, díky čemuž je vyloučena vzájemná kompatibilita (přestože byly na trh uvedeny přehrávače, které dokázaly přečíst oba formáty, jejich cena byla mnohem vyšší, kromě toho se kvůli pádu HD-DVD už přestaly vyrábět). Oba systémy se stabilizovaly na dvou různých velikostech záznamu – jednovrstvé HD-DVD 15GB, dvojvrstvé 30GB, jednovrstvé Blu-ray 25GB a dvojvrstvé analogicky dvojnásobek. Na těchto velikostech se artefakty pro tuto chvíli stabilizovaly. Přestože primárním účelem HD médií byla a je distribuce filmů, jsou k dispozici i prázdná média a vypalovací zařízení. Když jsou prázdná média, zbystří i všichni piráti. A přestože oba dva typy médií jsou vybaveny ochranou proti kopírování, hackerům se je vcelku úspěšně daří prolamovat.117 Díky tomu už je možné velké množství HD filmů stáhnout z internetu. Podobně jako u DVD, i distribuce HD médií byla rozdělena do několika regionů. Tentokrát jich není osm, ale jen tři, označené písmeny A, B, a C, přičemž USA, Kanada a Japonsko patří do skupiny A, Evropa a Afrika do skupiny B a Asie do skupiny C. Toto rozdělení ovšem platí pouze pro Blu-ray (navíc jen pro jednu třetinu všech vydaných disků, zbytek je region-free), HDDVD z jakékoli oblasti jsou k dispozici pro celý svět.118

117

LEYDEN, J. Blu-ray DRM defeated [online]. 23.1.2008 [cit. 06-12-2008]. The Blu-ray Region Free Guide [online]. 22.2.2008. Poslední revize 17.4.2008 [cit. 06-122008]. 118

46

Počet filmů, které jsou k dispozici na HD-DVD, se ustálil na cca pěti stech, Blu-ray titulů bylo ve stejném období je o necelou stovku více. Během následujícího roku se jejich počet zvýšil na více než 1100.119 Česká republika tentokrát nezůstala s dovozem HD technologie pozadu. V březnu 2007 se začala prodávat konzole Playstation 3, první filmy na Bluray u nás uvedla společnost Bonton už 16. dubna 2007,120 v polovině roku 2008 u nás bylo vydáno kolem devadesáti titulů a v dubnu 2009 už u nás nabídka nijak nezaostává za zbytkem světa. HD-DVD mělo smůlu, nenašlo žádného distributora a jediným v Česku vydaným filmem se stalo Hřebejkovo Horem Pádem.121 Prvním ryze českým Blu-ray diskem se stal Gympl. O dění na HD scéně pravidelně informuje zatím jediný internetový magazín HDMag (http://hdmag.cz, ISSN 1802–5161), který byl spuštěn rovněž v dubnu 2007.122 Výjimečně vychází Blu-ray disky jako příloha časopisu Stereo & Video (vyšly zatím dva). Disky vydané Bontonem mají české titulky, český dabing má podle katalogu pouhá polovina.123 Známe už i vítěze tohoto duelu: Blu-ray společnosti Sony vyhrálo nad HD-DVD od Toshiby: 19. února Toshiba oficiálně ohlásila zastavení výroby dalších čtecích zařízení,124 o dva měsíce později následoval jejího příkladu i Microsoft.125 Podobně jako v případě duelu VHS a Betamaxu, mezi lidmi (ve světě, v ČR se povědomí o HD formátech teprve prosazuje) se opět šíří zprávy o tom, že HD-DVD svůj zápas o místo na trhu prohrála i přesto, že bylo na technicky 119

Blu-ray Disc Movie Statistics [online]. c2007 [cit. 04-26-2008]. HROUZEK, D.F. Blu/ray filmy konečně oficiálně v ČR [online]. 16.3.2007 [cit. 06-122008]. 121 HROUZEK, D.F. První české HD DVD: Horem Pádem [online]. 25.10.2007 [cit. 06-122008]. 122 HROUZEK, D.F. Informace o projektu [online]. 2007 [cit. 06-12-2008]. 123 Katalog Blu-ray Disc 2007 – Jaro 2008. Bontonfilm 2007 124 Toshiba Announces Discontinuation of HD DVD Businesses [online]. 19.2.2008 [cit. 06-122008]. 125 Xbox 360 HD DVD Player [online]. 2008 [cit. 06-12-2008]. 120

47

vyšší úrovni než konkurence a na rozdíl od Blu-ray bylo HD-DVD i formátem dokončeným. Dle mého názoru Blu-ray k vítězství velmi pomohl i vhodně zvolený design obalů a i název – Blu-ray se velmi snadno vyslovuje a i přes neznalost významu zní mnohem lépe než zkratka HD-DVD. Rovněž tak modrý obal vypadá mnohem přívětivěji než obal tmavě červený (nesmíme zapomínat na moc podprahového vnímání). I z tohoto důvodu mi přišlo pravděpodobnější, že v této válce formátů zvítězí Blu-ray, s tím rozdílem, že jsem nečekal tak rychlé rozuzlení. Objevují se i hlasy, dle kterých je úspěch Blu-ray pouhým Pyrrhovým vítězstvím a formát ještě není zcela stabilizován, rostoucí prodeje disků i přístrojů spolu s mírným snižováním cen nenasvědčuje tomu, že by tento

arterfakt

neměl

48

být

úspěšný.

6. Budoucnost záznamových médií I když by se mohlo zdát, že Blu-ray a HD-DVD jsou „posledním výkřikem módy“ a nějakou dobu bude zase klid, není tomu tak. Již nyní existují prototypy nové technologie HVD (Holographic Versatile Disc), které využívají, jak už název napovídá, holografii. Kapacita těchto disků už není několik desítek GB, jako tomu je u HD médií, ale několik stovek gigabajtů.126 Další vývojovou větví je ale poskytování obsahu bez fyzického nosiče. Tento způsob distribuce už celkem bez problémů funguje při prodeji hudby ve formátu MP3 a pomalu se rozbíhá i digitální distribuce filmů (i u nás nabízí Česká televize (http://videopujcovna.ceskatelevize.cz/main.ctvod) či TV Nova (http://nova.kinomania.cz/,

jde

o

součást

seskupení

Kinománia

-

http://www.kinomania.eu/cz/) možnost placeného stahování programů, někdy i před jejich premiérovým uvedením na obrazovce). V obou případech jde o službu placenou (cena se pohybuje v řádu desítek korun, televizní pořady kolem dvaceti, filmy kolem čtyřiceti KČ) a v obou případech je nutné mít speciální přehrávač (každá ze stránek má vlastní). Některé filmy v nabídce jsou dokonce k dispozici zdarma. Je třeba podotknout, že obrazová kvalita stažených filmů (nemluvě o obsahové kvalitě filmů, které jsou tímto způsobem k dispozici bez placení) není, zvláště v případě Kinománie, příliš vysoká. Se snahou obejít se bez distributorů a kamenných obchodů byl spuštěn i server Steam (http://www.steampowered.com/), vytvořený společností Valve především pro distribuci jejich hry Half-life 2 a jejích rozšíření. V polovině roku 2008, nabízel server možnost legálního zakoupení a stažení více než 250ti titulů od nejrůznějších (především nezávislých) výrobců, v dubnu 2009 to bylo už 600 her. Nevýhodou Steamu je, že hra zakoupená přes Steam musí být přes Steam rovněž spouštěna a i v případě zakoupení v kamenném obchodě musí být přes Steam registrována na tom počítači, na kterém ji bude majitel hrát. 126 DaTARIUS drives testing into the 4th generation of optical storage – Holographic [online]. 1.6. 2006 [cit. 06-17-2008].

49

Tím jsou ovšem uživatelé bez internetového připojení zcela bez šance, že si hru zahrají. Přes veškerá pozitiva je ovšem na místě opatrnost: už nyní potřebujeme pro dva různé poskytovatele dva různé programy, dva různé formáty. Nebudou-li se zodpovědné instituce schopny domluvit, těchto formátů může být třeba padesát – zatímco jen málokdo si koupí dva různé přehrávače, stáhnout si software (navíc zdarma, a Windows Media Player je základní součástí systému Windows)

„přece nic není.“ Pokud vám ale na pozadí

Windows běží ještě pět, šest prográmků typu Steam, počítači to na výkonu nepřidá, spíše naopak. Přes tyto nevýhody se knihovny na online způsob distribuce obsahu (spíše než o počítačové knihy jim jde pochopitelně hlavně o audioknihy a filmy) dívají s velkým očekáváním, neboť je to zbaví nutnosti čekat, který formát se prosadí a který ne, či převádění ze zastaralého formátu do nového.127

127 SPIEVOGEL, C. Libraries lead the way to movie downloads [online]. 5/14/2007 [cit. 0616-2008].

50

Závěr Tato práce se zabývala vývojem a vzájemnou rivalitou nejvýznamnějších auditivních a audiovizuálních datových médií. Mým cílem bylo seznámit čtenáře s historií a vývojem formátů, z nichž některé stále a každodenně používáme a jiné již upadly v zapomnění. Mým druhým cílem bylo pokusit se předpovědět (znalostí předchozích událostí jevu zvaného válka formátů), které z High Definition médií zvítězí a vybojuje si zájem zákazníků. Odpověď na tuto otázku ovšem přišla během psaní této práce sama: Vítězství připadlo formátu Blu-ray od společnosti Sony. Právě tato společnost je největším producentem nových druhů paměťových médií a Blu-ray je po dlouhé sérii neúspěchů jejím prvním opravdovým vítězstvím. Pokusil jsem se předestřít i další možný vývoj datových formátů. Povědomí o těchto záznamových médiích by měl mít každý, kdo je vlastníkem auditivní nebo audiovizuální kolekce, ať už je to soukromý uživatel, nebo knihovna. Kromě světového vývoje jsem se – kde to bylo možné a umožňovaly mi to zdroje – snažil postihnout i rozšíření těchto artefaktů v českém prostředí. Zvláště zajímavým tématem se mi jeví vývoj a rozšíření VHS na našem území.

51

Použitá literatura: ‚Thank Got I took out the duck scene‘ [online]. 12.3.2004 [cit. 04-22-2008]. Dostupné z: ALLEN, R.C. – GOMERY, D. Film history. Theory and Practice. 1st ed. Boston: McGraff – Hill, 1985. 276 s. ISBN 0075548712 Balas, J.L. Caught in the Middle of the Format Wars. Computers in libraries: with technologies changing quickly and standards being adopted slowly, how is a fiscally prudent librarian supposed to decide which media to buy? April 2007, Vol. 27 Issue 4, s. 24-27 BELLIS, M. Optical Disk – David Gregg and the History of the Optical Disk [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z: Betamax. It’s a Sony [online]. Cit. [04-24-2008]. Dostupné z: Betamax - Wikipedia, the free encyclopedia. [online]. Poslední revize 17.4.2008 [cit. 04-22-2008]. Dostupné z: BIJKER, W.E. Of Bicycles, Bakelites and Bulbs: Toward a Theory of Sociotechnical Change. Cambridge (Massachusetts) – London: The MIT Press, 1997, s. 291. ISBN 0-262-52227-6

52

Blu-ray Disc Statistics [online]. Poslední revize 10.6.2008 [cit. 06-122008]. Dostupné z: Browse Collection [online]. [cit. 06-09-2008]. Dostupné z: CEA: Digital America – DVD [online]. 2008 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z: Cylinder Records for Sale: Vulcan Cylinder Records [online]. 2002 [cit. 06-102008]. Dostupné z: Columbia Records – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 11.6.2008 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z: Criterion Collection Blu-Ray Disc [online]. 2008 [cit. 04-26-2009]. Dostupné z: < http://www.criterion.com/library/bluray/> Criterion Blu-Ray Editions are coming! [online]. 8.5.2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z: DaTARIUS drives testing into the 4th generation of optical storage – Holographic [online]. 1.6. 2006 [cit. 06-17-2008]. Dostupné z: David Paul Gregg – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 22.5.2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z:

53

DVD Forum’s Mission [online]. Poslední revize 3.10.2006 [cit. 06-112008]. Dostupné z: DVD Forum – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 16.4.2008 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z: DVD+RW Alliance – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 16.3.2007 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z: DYER, F.L. Edison, His Life and Invention, Chapter X – The Phonograph [online]. 1997, [cit. 06-10-2008]. Dostupné z: EFF. The Betamax Case [online]. Cit. [04-24-2008]. Dostupné z: Emile Berliner and the Birth of the Recording Industry: The Gramophone [online]. 30.2.2002 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z: Fluorescent Multilayer Disc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 25.3.2008 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z: Gramophone Record – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 7.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

54

HICKETIER, K. O dějinách televize jako dějinách sledování. In: Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Ed. Petr Szczepanik. 1. vyd. Praha: Herrmann & synové, 2004, 528 s. History of Tape Recording Technology [online]. [cit. 06-11-2008]. Dostupné z: History of Vinyl 9 Part 6 – Thomas Edison’s Flat Disc [online]. 2007 [cit. 0610-2008]. Dostupné z: HROUZEK, D.F. Blu/ray filmy konečně oficiálně v ČR [online]. 16.3.2007 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: HROUZEK, D.F. Informace o projektu [online]. 2007 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: HROUZEK, D.F. První české HD DVD: Horem Pádem [online]. 25.10.2007 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: Imation – The Future of Tape [online]. 2002 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z: Katalog Blu-ray Disc 2007 – Jaro 2008. Bontonfilm 2007

55

KOSELUK, Ch. High-def on the horizon for the libraries [online]. 5/14/2007 [cit. 06-16-2008]. Dostupné z: KUTNER, L. Historie přenosných paměťových médií [online]. 2003 [cit 06-112008]. Dostupné z: LEYDEN, J. Blu-ray DRM defeated [online]. 23.1.2008 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: Laserdisc – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 6.6.2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z: LUITJENS, S.B. Blue laser bolsters DTV storage, features [online]. 15.6.2005 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: MURPH, D. Blu-ray Discs sliding into public libraries -- has yours made the move? [online]. 19.3.2009 [cit. 26-04-2009]. Dostupné z: Music Box History [online]. Poslední revize 1.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z:

56

Musical notation – Wikipedia, the free Encyclopedia [online]. Poslední revize 10.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z: Národní technické muzeum v Praze / Drátofony [online]. [cit. 04-26-2009]. Dostupné z: < http://www.ntm.cz/cs/heslar/dratofony> NETHERBY, J. – AULT, S. HD DVD set to launch quietly [online]. 13.4.2006 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: NETHERBY, J. DVD is still growning in libraries [online]. 5/14/2007 [Cit. 0616-2008]. Dostupné z: Optical Recording – Beethoven more important than technology [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z: Optical Recording – Collaboration with Sony [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z: Optical Recording – Music for the gnomes [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z:

57

Optical Recording – The first CD player [online]. 2004 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z: Orchestrions [online]. Poslední revize 1.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z: Original Sony MiniDisc Sony Announcement from CES 1991 [online]. [cit. 0426-2009]. Dostupné z: < http://www.minidisc.org/sony_announcement.html> PELIKÁN, P. Cívkový magnetofon – opravy a údržba [online]. 9.2.2006 [cit 04-26-2009]. Dostupné z: < http://www.dx.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=287> Phonograph cylinder – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 9.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z: Prodej DVD v ČR láme rekordy [online]. 12.12.2007 [cit 06-11-2008]. Dostupné z: SAGE, G. Early Recorded Sounds & Wax Cylinders [online]. 1996 [cit. 06-102008]. Dostupné z: SAGE, G. Early Recorded Sounds & Wax Cylinders [online]. 1996 [cit. 06-102008]. Dostupné z:

58

SEUBERT, D. Cylinder Preservation and Digitization Project [online]. Poslední revize 21.5.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z: SHOR, S.B. Microsoft, Intel back Toshiba’s HD-DVD [online]. 27.9.2005 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z: SCHOENHERR, S. Recording Technology History [online]. Poslední revize 6. července 2005 [cit. 06-11-2008]. Dostupné z: SCHOFIELD, J. Why VHS was better than Betamax.[online]. 25.1.2003. Cit. [10-30-2007] Dostupné z: Silent Era : PSFL: The Racket (1928). [online]. Poslední revize 2.11.2004 [cit. 2009-04-29].Dostupné z: < http://www.silentera.com/PSFL/data/R/Racket1928.html > SKOPAL, P. "The (Hollywood) adventure continues on DVD". Praktiky diferenciace a diskursivního rámování hollywoodských filmů na DVD trhu. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2006. 151 s. Vedoucí disertační práce: doc. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D. Dostupné z:

59

Smart Computing Encyclopedia Entry- Gregg, David Paul [online]. 2008 [cit. 06-09-2008]. Dostupné z: SMITH, T. Toshiba, Sony fail to agree – again [online]. 26.5.2005 [cit. 06-122008]. Dostupné z: Sony Global – Sony History [online]. 2008 [cit. 11-06-2008]. Dostupné z: SPIEVOGEL, C. Libraries lead the way to movie downloads [online]. 5/14/2007 [cit. 06-16-2008]. Dostupné z: Super Video CD – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 4.3.2008 [cit. 09-06-2008]. Dostupné z: The Blu-ray Region Free Guide [online]. 22.2.2008. Poslední revize 17.4.2008 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: The Dot Eaters – Coin-op Video Game History [online]. 2006 [cit. 06-092008]. Dostupné z: THOMPSONOVÁ, K. – BORDWELL, D. Dějiny filmu : přehled světové kinematografie. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2007. 827 s. ISBN 9788073310912 (AMU), ISBN 9788071068983 (NLN)

60

Top 10 Mistakes in High Tech Marketing [online]. 2007 [cit. 06-172008]. Dostupné z: Toshiba Announces Discontinuation of HD DVD Businesses [online]. 19.2.2008 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: TYDEMAN, J. – KELM, E..J. New Media in Europe – Satellites, Cable, VCRs and Videotext. [1st ed.] London: McGraw-Hill, 1986. 260 s. ISBN 0-07084799-1. Kapitola 7, Video cassete recorders, video disc players, and compact discs, s. 159 – 178. UHDE, J. E-mail ze dne 3.5.2008. Video CD – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 27.3.2008 [cit. 09-11-2008]. Dostupné z: Video history [online]. 2003. Poslední revize 28.10.2007 [cit. 10-30-2007]. Dostupné z: Video Wars II [online]. 24.8.2007 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: Videotape format war [online]. Poslední revize 27.9.2007. Cit. [10-12-2007]. Dostupné z: VORÁČ, J. Brno. Květen 2008. Záznam nebyl pořizován.

61

War of Currents – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 4.6.2008 [cit. 06-10-2008]. Dostupné z: WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-092008]. Dostupné z: WERNER, M. Laserdisc, analogová nostalgie [online]. 2.3.2005 [cit. 06-092008]. Dostupné z: What are MiniDiscs? [online]. [cit. 04-26-2009]. Dostupné z: < http://www.minidisc.org/part_What_are_MiniDiscs.html > WIELAGE, M. – Woodcock, R. The rise and fall of beta. [online]. 1988. Poslední revize 2003. Cit. [10-30-2007]. Dostupné z: Wire recorders [online]. 2003. Poslední revize 12.12.2003 [cit. 04-26-2009]. Dostupné z: < http://www.videointerchange.com/wire_recorder1.htm> Xbox 360 HD DVD Player [online]. 2008 [cit. 06-12-2008]. Dostupné z: Základní údaje Městské knihovny Hustopeče [online]. 2006 [cit. 06-16-2008]. Dostupné z:

Citované filmy: Fantom opery (The Phantom of the Opera, Joel Schumacher, USA – Velká Británie, 2004)

62

Gympl (Gympl, Tomáš Vorel, Česká republika, 2007) Horem pádem (Horem pádem, Jan Hřebejk, Česká republika, 2004) Klan létajících dýk (Shi Mian Mai Fu, Yimou Zhang, Čína – Hong Kong, 2004) Million Dollar Baby (Million Dollar Baby, Clint Eastwood, USA, 2004) Polissons and Galipettes (The GoodOld Naughty Days, Michel Reilhac, Francie, 2002) Poslední Samuraj (The Last Samurai, Edward Zwick, USA – Nový Zéland – Japonsko, 2003) The Racket (The Racket, Lewis Milestone, USA, 1927) Terminátor (The Terminator, James Cameron, USA, 1984) Zabijáci z Tokia (Dong jing gong lüe, Jingle Ma, Hong Kong, 2000)

63