Vývoj a současný stav populace koniklece jarního (Pulsatilla vernalis var. vernalis) u Bělé pod Bezdězem

Bohemia centralis, Praha, 29: 37–46, 2009

Vývoj a současný stav populace koniklece jarního (Pulsatilla vernalis var. vernalis) u Bělé pod Bezdězem Dynamics and present state of the population of Pasqueflower (Pulsatilla vernalis var. vernalis) near Bělá pod Bezdězem (Bohemia, Czech Republic) Vladimír Bylinský1 a Jiří Žlebčík2 1

Na Vyhlídce 880, CZ – 252 29 Dobřichovice; [email protected]

2

Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Květnové nám. 391, CZ – 252 43 Průhonice; [email protected]

▒ Abstract. Pasqueflower is one of the critically endangered species of flora in the Czech Republic. The occurrence of variety of the Pasqueflower P. vernalis var. vernalis (L.) Mill. is divided into two isolated areas. The first one is situated in southern Bohemia (Třeboňsko region), the second one in northern Bohemia, around the town Bělá pod Bezdězem. The article describes history of the occurrence and present state near Bělá. Pasqueflower requires sandy soil with approximately pH 5. From the last several plants on the locality vital seeds were obtained and cultivated. Seedlings were then planted on the original locality. Under optimal conditions in culture some plants were in bloom after 3 years. The density of pasqueflower on the locality of Bělá pod Bezdězem is up-to-date approximately the same as it was 30 years ago, due to successful reintroduction, counting up about 30 individuals. ▒ Key words: Pulsatilla vernalis, pasqueflower, reintroduction, koniklec jarní, záchranná opatření

37

BOHEMIA CENTRALIS 29

Úvod Koniklec jarní (Pulsatilla vernalis (L.) Mill.) je vytrvalá bylina s dělenými listy, které obvykle přezimují. Tento koniklec kvete již během dubna, květy jsou na stoncích vysokých 5 až 20 cm (za plodu se prodlužují i na 30 cm). Nálevkovité až zvonkovité květy jsou nafialovělé až skoro bílé, 6 okvětních lístků je velikosti 1,5 až 4,0 cm. Jednosemenné plody, nažky, jsou 2 až 4 cm dlouhé; v plné zralosti opadávají (Skalický in Hejný, Slavík et al. 1988). Celkové rozšíření druhu je od hor Pyrenejského a Balkánského poloostrova přes střední Evropu do jižní Skandinávie. Na území ČR rostou dvě variety dobře rozlišitelné podle morfologických znaků (list, květní stonek) i ekologických požadavků (půdní reakce), které jsou odděleny značným hiátem. P. vernalis var. alpestris roste pouze v Obřím dole v Čertově zahrádce a dříve i v karech Hrubého Jeseníku ve výškách 1100 až 1300 m, na Slovensku ve Vysokých Tatrách nad 2300 m. P. vernalis var. vernalis, jíž se týká tento příspěvek, se vyskytuje výlučně v řídkých borech, březových lesících a vřesovištích v nížinných polohách. Jde tedy o půdy písčité s hodnotami pH někdy i nižšími než 5. V ČR je současný výskyt omezen do dvou izolovaných oblastí, kde přežívá několik málo rostlin. Na Třeboňsku jde o zbytek dříve rozsáhlého ostrůvkovitého rozšíření, které sahalo z okolí Plzně až k Jindřichovu Hradci a do Novohradských hor. V severních Čechách se jedná o území v okolí Bělé pod Bezdězem. Koniklec jarní je kriticky ohroženým druhem ČR (Čeřovský et al. 1999, Procházka 2001). Počátky terénního průzkumu V r. 1970 první z autorů (V.B.) navštívil některá místa výskytu koniklece jarního v Třeboňské pánvi a v r. 1971 potvrdil zapomenutou lokalitu u Bělé p. B., jež byla předtím ověřena v r. 1938 (Petříček et Kolbek 1996) a ještě k roku 1966 (Novotný 1971). Důvodem byl záměr iniciovat „záchrannou“ činnost pro některé ohrožené druhy rostlin. V té době tato činnost zůstala v rovině nedopracovaného záměru. Teprve po r. 1992, po nástupu prvního z autorů do tehdejšího Českého ústavu ochrany přírody (dnes AOPK ČR), bylo možno přejít ke konkrétní činnosti ve snaze o posílení populace Pulsatilla vernalis na lokalitě u Bělé p. B. Na Třeboňsku díky kontaktům vedoucího pracoviště ČSAV v Černolicích p. K. Stivína nás na některé lokality zavedl p. R. Kurka, který tehdy působil jako konzervátor ochrany přírody pro Třeboňskou pánev. Navštívili jsme lokalitu na říční terase Dračice u Františkova, kde rostlo v nízkém trávníku v prořídlých borových náletech několik jedinců koniklece jarního. Dále jsme tu zjistili jednu rostlinu Botrychium lunaria a několik jedinců Teesdalia nudicaulis. Tato lokalita později zanikla těžbou písku. Další lokalitou s konikleci jarními byl 38

Vladimír Bylinský a Jiří Žlebčík: Vývoj a současný stav populace koniklece jarního u Bělé pod Bezdězem

lesík u Staňkova (blízko obydleného domu). Koniklece jarní jsme tehdy na těchto dvou lokalitách nesčítali. Pátrání po lokalitě u Bělé p. B. bylo složitější. První pozitivní zjištění o konikleci jarním v širším okolí Bělé p. B. bylo u pěstitele skalniček p. Zuckersteina v obci Záryby, který měl na skalce 2 kvetoucí rostliny Pulsatilla vernalis. Podle ústního sdělení šlo o výpěstky, přesnou lokalitu původu neznal. Koniklece měl na alpinu několik let (dobu přesně neuvedl), rostliny byly umístěny mezi kameny v občas osluněném polostínu a každá byla překryta tabulkou skla, které je chránilo před přímým dopadem kapek při prudkém dešti a při zalévání hadicí. Proti zahnívání byly krčky rostlin přisypány kamínky a zasazeny v propustném substrátu s přídavkem borového humusu. K těmto informacím mohlo být částečně přihlédnuto při pozdějším záchranném pěstování. Popis lokality Dne 12. dubna 1971 první z autorů (V.B.) na doporučení vedoucího polesí „Na Výsluní“ v Bělé p. B. p. Uhra a lesního zaměstnance v. v. p. ing. Waldeho kontaktoval pedagoga tehdejšího bělského gymnasia p. O. Lauermanna, který jej na lokalitu Pulsatilla vernalis zavedl. Lokalita leží v závěru úzkého údolí zahloubeného 4–5 m pod hranou vrcholové plošiny. Koniklec tu roste pouze na levé straně této strže v expozici SSV–SV; v mikroklimatické inverzi na jejím dně se hojně vyskytuje Trientalis europaea. Ze zajímavých rostlin byl na lokalitě v r. 1971 současně nalezen druh Diphasiastrum complanatum a později tu byl ojediněle dočasně zaznamenán výskyt Arnica montana (roste dosud vedle v sousedním údolí). Na živinami chudé půdě s kyselou reakcí na lokalitě místy dominovala borůvka (Vaccinium myrtillus), pomístně se vyskytovaly druhy Antennaria dioica, Calluna vulgaris, Carex ericetorum, Orthilia secunda, Vaccinium vitis-idaea aj. Na místech s půdou obohacenou výluhy vápnitého tmelu z podložního vápnitého pískovce se vyskytovala Carex flacca. Podle „Katalogu biotopů České republiky“ (Chytrý et al. 2001) lze stanoviště zařadit do jednotky L8.2 Lesostepní bory. Lokalita byla roce 2000 zaměřena pomocí GPS a dokumentace je uložena v archivu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, na středisku pro Prahu a Středočeský kraj. Prostor s lokalitou Pulsatilla vernalis je částí strukturní plošiny, která je součástí Jizerské tabule, a ta je dílčí jednotkou České křídové tabule. Hlavní horninou jsou zde horizontálně uložené vápnité pískovce svrchní části středního turonu. Tyto pískovce jsou velmi jemnozrnné, velikosti zrna mají kolem 0,2– 0,3 mm. Ojediněle v nich lze nalézt i mořské fosilie. Do různé hloubky zvětralý povrch plošiny je dobře propustný (volná hladina vody je až na úrovni řeky Bělé) a je krytý velmi chudou písčitou půdou nezralého podzolu (ústní sdělení Z. Hokr). 39


Podle vrstevnice ve výšce kolem 280 m n. m. probíhá výrazná hrana plošiny, jejíž nepatrné nerovnosti (protáhlé elevace a deprese přibližně směru Bělé) dosahují v nejvyšších místech kolem 284 m n. m. Do okrajové části této strukturní plošiny nad pravým břehem řeky Bělé je zaříznuta hluboká bezvodá strž směru JJV–SSZ. Strž začíná na plošině mělkou nepravidelnou depresí, je dlouhá přes 500 m a v úrovni asi 245 m n. m. ústí do nivy Bělé. Její dno má víceméně plynulý spád bez nápadnějších stupňů. Ve dně horní (erozní) části strže jsou odkryty malé výchozy méně navětralých pískovců, jinak je dno kryto písčitými zvětralinami, jejichž mocnost po spádu přibývá. Strž má typický příčný profil tvaru V, její svahy mají generelně spád do 50–60°. V malých výchozech na lokalitě a v jejím okolí pozorujeme většinou silně až zcela zvětralý světle rezavě hnědý odvápněný jemnozrnný pískovec, snadno se rozpadající na rezavý písek, místy jsou ještě světle šedé (neodvápněné) nepravidelné „balvany“ různých velikostí. Mocnost vrstev zde nepravidelně kolísá mezi 2 až 20 cm. Svahy strže jsou kryty málo mocnými nestabilními zvětralinami s nezralou půdou s malým obsahem humusu a zvýšeným obsahem limonitu, místy nacházíme i drobné sesuvy (ústní sdělení Z. Hokr). Krátká zmínka o historickém vývoji území je v úrovni spekulace. Vycházíme z předpokladu, že dotčené území se v minulosti nevyhnulo zemědělskému využití a obecně známému ovlivnění krajiny. O zemědělském využití krajiny v okolí lokality vypovídají místní názvy zaznamenané v katastrálních nebo lesnických mapách. Podle nich lze důvodně předpokládat, že terénně přístupné okolí lokality bylo v minulosti více méně bezlesé, s velkou pravděpodobností využívané i k pastvě. To potvrzuje i roztroušený výskyt jalovce Juniperus communis. Předpokládáme, že v extenzivně využívané, dlouhodobě vypásané krajině bylo společenstvo lesostepního boru více rozšířené. Jeho zánik se udál v relativně nedávné době a byl způsoben rozsáhlým monokulturním zalesněním. Zlomky lesostepního boru se zachovaly jen v okrajových částech náhorní plošiny. Jedním z takových fragmentů je i tato studovaná lokalita s koniklecem jarním. Rekapitulace vývoje populace koniklece jarního ve sledovaném období Na lokalitě v době první návštěvy v r. 1971 první z autorů (V.B.) napočítal 18 rostlin, přičemž proti dnešnímu stavu se rostliny vyskytovaly roztroušeně od paty až nad hranu svahu. Od r. 1971 až do r. 1992 lokalitu sledoval při občasných návštěvách. Početnost populace koniklece v průběhu let mírně kolísala, ale celkově se postupně snižovala (tab. 1). V r. 1992 na lokalitě zbývalo 8 rostlin, v r. 1993 6 rostlin a v r. 2001 rostliny 3. V tomto roce byly 3 rostliny vykopány, byly objeveny stopy po vyrýpání. Později byla objevena ještě jedna rostlina. U populace koniklece na této lokalitě se proces přirozené reprodukce zastavil. Mezi léty 2001 až 2005 koniklece u Bělé nekvetly. 40


V průběhu sledování od r. 1971 jsme objevili (V.B.) jediný nadějný semenáček (poblíž původní rostliny pracovně označené III) a i ten kdosi vyzvedl. Původní rostliny na lokalitě začaly znovu kvést až v roce 2006, semena nebyla odebírána. Je nezbytné zmínit vliv zastínění na vegetaci lokality ve vztahu ke konikleci jarnímu. V r. 1971 byl na lokalitě hustší stromový porost, ve kterém se vedle vzrostlých borovic a košatého až k zemi zavětveného smrku uplatňovaly náletové břízy a keře krušiny. Tento porost silně stínil a patrně i vadil koniklecům. Na druhé straně zástin omezoval zapojení bylinného patra a bránil invazi travních druhů a borůvčí. Z iniciativy V. Petříčka byly některé dřeviny z lokality odstraněny. Zdá se, že zásah byl pro koniklec jarní prospěšný, ale vzhledem k malému počtu jedinců nelze vliv tohoto zásahu objektivně vyhodnotit. V současnosti lokalitu od východu nadměrně stíní zapojený a dnes již vysoký lesní porost na protější straně rokle. Lze se domnívat, že změnami zastínění (nelze vyloučit i jiné příčiny) dochází na lokalitě k nežádoucím změnám v bylinném patru, a to v druhové skladbě, v četnosti jednotlivých druhů a v nástupu souvislého zatravnění vysokými druhy trav, především Brachypodium pinnatum a Calamagrostis epigejos. Zapojené zatravnění je souvislé u paty a místy zasahuje až do poloviny svahu. Střední a vrcholové části svahu zarůstají borůvčím, místy vřesem. Tab. 1. Početnost Pulsatilla vernalis v Bělé p. B Tab. 1. Abundance of Pulsatilla vernalis in Bělá p. B. Rok Year 1971 1987 1989 1992 1993 1994 1996 2000 2001 2004 2005 2006 2007 2008 *)

Počty původních ostlin Numbers of autochthonous plants Kvetoucí Sterilní Flowering Sterile 18 ? 3 4 4 6 8 ? 1 5 3 5 3 3 5 2 0 3 0 4 0 4 3 1 1 3 4 0

Počty vysazených rostlin Numbers of planted plants Kvetoucí Sterilní Flowering Sterile – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 5 1 5 7 4 12

*) na podzim roku 2008 bylo vysazeno 10 rostlin, které v tabulce nejsou zahrnuty

41


Záchranná opatření Po nástupu do zaměstnání v krajském středisku tehdejší instituce ČÚOP (dnes Agentura ochrany přírody a krajiny ČR) v r. 1992 získal první z autorů určitý prostor k cílevědomé záchraně populace P. vernalis na lokalitě v Bělé. Pro záchranná opatření byl zvolen tento postup: 1. Získat osivo z původních rostlin. 2. Předat semena odbornému pracovišti za účelem vypěstování matečných rostlin pro získání osiva k dalšímu množení. 3. Z osiva získaného z matečných rostlin pěstovat rostliny k výsadbě na lokalitu. 4. Výpěstky ze všech původních rostlin vysazovat do skupin s cílem vytvořit podmínky pro obnovení procesu přirozené obnovy na lokalitě. 5. Souběžně s výsadbami výpěstků a při dostatku semen z matečnic provádět na lokalitě výsevy. 6. Účinnost všech etap pravidelně kontrolovat a evidovat. Rostliny na lokalitě kvetly nepravidelně a zpravidla za květu nebo těsně po odkvětu, kdy květní stonky povyrostly, květy nebo plody zkousávala srnčí zvěř. Přes lokalitu občas přechází i černá zvěř, která při přecházení vytváří stezky. Proti škodám srnčí zvěří je nejúčinnější oplocování. Při volbě ochrany lokality oplocením bylo nutné vzít v úvahu, že přes území pravidelně přechází zvěř a v houbařské sezóně i lidé. Proto pro zachování prostupnosti území nebyla možná ochrana lokality souvislým plotem. První oplocení na lokalitě (2 malé oplocenky), kterým byly chráněny tři ze čtyř původních rostlin, iniciovala v r. 2005 D. Turoňová z ústředí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Tedy jedna rostlina zůstala neoplocena. Další dvě, už větší oplocenky, byly financovány z prostředků „Programu péče o krajinu“ z iniciativy krajského střediska AOPK ČR v r. 2007. Nové oplocenky byly umístěny střídavě mezi oplocenkami prvními. Do oplocení v JV části lokality byla vzata poslední, v pořadí čtvrtá původní rostlina. Do nového oplocení byl úmyslně zahrnut i úzký pruh nad hranou svahu s přibližnými místy dřívějšího výskytu druhu. Aby bylo možno semena získat, sledoval první z autorů odkvět rostlin. Po odkvětu byly stonky s plodenstvím chráněny před srnčí zvěří obkládáním rostlin suchými smrkovými větvemi, kotvenými proti posunu po strmém svahu drátěnými sponami. Několik let se sklizeň nedařila, ochrana proti okusu zvěří selhala nebo „sklizeň“ provedl někdo jiný. Teprve v r. 2000 se podařilo „sklidit“ 30 semen z rostliny, která se dodnes udržela a je v pracovní evidenci označena římskou číslicí III. Pěstování in vitro se jevilo jako pomocná metoda k rychlé reprodukci, i když generativní množení je pro zachování genofondu nezastupitelné. Proto po předběžném oslovení bylo ze získaného osiva v r. 2000 předáno 15 semen p. J. 42


Malé z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Strnadech, která byla zároveň požádána o vypracování metodiky pěstování rostlin ze semen in vitro. J. Malá se tohoto úkolu chopila s mimořádnou vstřícností a pochopením. Dalším osloveným byl druhý z autorů tohoto příspěvku (J.Ž.) z dnešního Výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice, který byl požádán o pěstování a následnou spolupráci při dosadbě rostlin P. vernalis na lokalitu. Bylo mu předáno k dalšímu pěstování 15 semen z lokality Bělá. J. Žlebčík si z dodaných semen ponechal ke klasickému zahradnickému pěstování 7 semen a 8 semen předal p. J. Šedivé ze stejného ústavu k pokusům pro pěstování in vitro. Z takto omezeného počtu semen se podařilo „téměř zázračně“ vypěstovat zahradnickým způsobem v několika generacích několik desítek rostlin, založit zásobní matečné banky v objektu pracoviště VÚKOZ a od r. 2005 každoročně vysazovat další kontejnerované výpěstky na lokalitu v Bělé p. B. Pro výsevy ve VÚKOZ je používán substrát s vlastnostmi podobnými stavu na lokalitě, kde je půda silně písčitá, kyselé reakce, s nízkým obsahem živin (tab. 2). Substrát ve VÚKOZ představuje směs bílého křemičitého písku, žlutého písku, světlé rašeliny (Balt) a obchodního kůrorašelinového substrátu typu B v objemovém poměru 2 : 2 : 3 : 1. Při přesazování sazenic jsme složku bílého křemičitého písku nahradili borovou hrabankou (Žlebčík 2002). Tab. 2. Půdní rozbor, lokalita druhu Pulsatilla vernalis u Bělé p. B. Tab. 2. Soil analyse, locality of Pulsatilla vernalis near Bělá p. B. Substrát Substrate

pH (H2O)

konduktivita mS/cm

Lokalita Bělá

5,0

0,06

Substrát v Průhonicích

4,6

0,12

Semena se vysévají do kontejnerů asi 5 mm hluboko. Nejdůležitějšími faktory mimo vhodného substrátu ovlivňujícími úspěšnost vzcházení je stálá, ale hlavně v zimě jen mírná vlhkost a slabé zastínění. Semena konikleců je nejlépe vysévat ihned po sklizni, pak někdy vyklíčí během několika týdnů. Tyto semenáče v létě jsou ovšem značně ohroženy přísušky. Skladování semen v teplém prostředí rozhodně není žádoucí (Žlebčík 2004). Úspěšnost vzcházení může přesahovat 50 %, velmi ovšem kolísá v závislosti na kvalitě semen (jejich plnosti), na což má negativní vliv suché a teplé počasí v květnu a červnu a dále celková kondice rostlin. Pozorovali jsme, že větší počet nasazených květů rostlina nemohla vyživit a semena zasychala. Na lokalitě 43


v Bělé se to přitom stávalo již při násadě 3 květů, zatímco při pěstitelské péči v Průhonicích měl koniklec jarní až 11 květů a později plně vyvinutá semena. Silnější jedinci konikleců vytvářejí někdy ještě další květy, které jsou celkově menší a o dva i tři týdny opožděné; obvykle zde však vyvinutá semena nenajdeme (Žlebčík 2007). Výsadby a výsevy na lokalitě V letech 2005 až 2007 bylo vždy v září na lokalitu vysazováno každoročně po 6 rostlinách vypěstovaných v Průhonicích v kontejnerech; v r. 2008 pak již 10 rostlin. Celkem bylo tedy vysazeno 28 rostlin. V roce 2007 byl na lokalitě přísušek a vysazené rostliny jsme výjimečně jezdili zalévat, přesto v tomto roce uhynuly 2 rostliny. Na podzim 2008 byl celkový počet dospělých rostlin na lokalitě 30 jedinců (26 vysazených a 4 původní). Pokusné výsevy jsme na lokalitě prováděli v letech 2005–2007. V r. 2005 byl v dnešní „horní velké oplocence“ proveden výsev většího množství semen (odhadem 100–200 kusů). Z tohoto výsevu bylo v r. 2008 nalezeno pouhých 12 semenáčků. V r. 2006 do „dolní velké oplocenky“ bylo vyseto asi 70 semen. Z tohoto výsevu byly v r. 2008 nalezeny 2 semenáčky. V letech 2006–2007 bylo v „dolní malé oplocence“ vyseto do 6 plošek po 10 semenech, v r. 2008 z výsevu nalezeno celkem 8 semenáčků. Z těchto semenáčků pouze jeden vykazuje lepší růst. Z výsevu do 3 plošek po 10 kusech v „horní malé oplocence“ z r. 2007 byl nalezen pouze 1 semenáček. Z výsevů za roky 2005– 2007 na celé lokalitě bylo nalezeno celkem 23 slabých semenáčků, na kterých nejsou patrné výrazné rozdíly ve velikosti. Z toho pouze jeden semenáček je ve stavu, u něhož lze předpokládat další zdárný růst. Výsledky a diskuse Naše poznatky z původní lokality a z kultivace rostlin lze shrnout do následujících závěrů: • • • • • • 44

Koniklec jarní je druh s velmi specifickými požadavky na stanoviště. Nažky je potřeba sklízet včas, aby se nerozletěly. Semena si zachovávají klíčivost po krátkou dobu. Vzcházivost výsevů je dobrá za podmínky okamžitého výsevu kvalitních plných semen. Mladé rostliny se musí v kultuře chránit před slimáky, hlodavci i ptáky, později na lokalitě zejména před spásáním zvěří. Pro kultivaci je kritickým obdobím zima, kdy je potřeba vyhnout se přemokření kořenového balu. Z hlediska udržení rovnoměrnosti vláhových poměrů je vhodné mít kontejnery se sazenicemi po celý rok zapuštěné v půdě.


• • • • • •

Po výsadbě na původní lokalitu prochází sazenice kritickým obdobím, než kořeny z balu proniknou do volné půdy. Osvědčené období pro přesazování semenáčů v kultuře i pro výsadby rostlin na lokalitu je počátek podzimu. Učinili jsme zkušenost, že je nutno vysazovat jedině opravdu silné rostliny v květináčích o velikosti 10 cm. Kritické období pro kultury koniklece jarního mimo zimního období je také v létě, kdy po větších srážkách může nastat zřejmě vlivem napadení houbovými chorobami náhle uhynutí i silných rostlin. Zatímco v kultuře dosahujeme květuschopných rostlin obvykle ve třetím roce pěstování, ve volné přírodě je tato doba určitě podstatně delší. Při dostatku semen ponecháváme prostor pro samovolnou reprodukci populace zejména u ještě zachovalých původních rostlin. Návrh dalšího postupu

• • • • • • • •

Založit ze semen zbývajících tří původních rostlin genofondové matečnice a sazenicemi z těchto matečnic doplnit výsadby na lokalitě. Pro usnadnění přirozené obnovy na lokalitě pomístně zraňovat půdní povrch. U slabě rostoucích jedinců z výsadeb aplikovat pokusně v malém rozsahu přihnojování rozdrceným srnčím trusem. Při dostatku osiva z matečnic pokračovat ve výsevech. Kolem rostlin podle potřeby omezovat konkurující druhy. Sledovat zastínění na lokalitě, aby nepřerostlo únosnou míru. Průběžně kontrolovat a evidovat stav populace. Uvážit možnosti vyhledání náhradních lokalit v regionu. Závěr

Úspěšné podstatné posílení populace na lokalitě koniklece jarního u Bělé pod Bezdězem lze považovat za výrazný úspěch zpětných výsadeb i ochranářských opatření. Květy koniklece se zde roku 2006 opět objevily po 5 letech. Výskyt koniklece jarního na lokalitě v Bělé p. B. svým rozsahem nyní přibližně odpovídá situaci před 30 lety. Vytvářejí se předpoklady pro tvorbu většího množství semen a pronikání druhu do okolí. K výsadbám koniklece jarního na lokalitě u Bělé p. B. byly použity výpěstky ze semen jedné ze čtyř původních rostlin. Pro zachování zlomku populace na lokalitě je nezbytné podchytit genetickou informaci i z ostatních původních rostlin. Výsledek zpětných výsadeb pro zachování druhu na lokalitě bude možné posoudit až s odstupem času. 45


Poděkování Autoři děkují RNDr. Zdeňku Hokrovi, CSc. za zpracování údajů o geologii a geomorfologii lokality a za spolupráci při redakční úpravě článku. Dále děkují Mgr. Liboru Bravenému za spolupráci při zpracování grafických tabulkových příloh v pracovním materiálu. Literatura Čeřovský J. et al. (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů. – Vyšší rostliny, Príroda, Bratislava, 453 s. Hejný S., Slavík B. et al. (1988): Květena České socialistické republiky, díl 1. – Academia, Praha, 557 s. Houfek J. et Skalický V. (1972): Atlas rozšíření rostlin v jižní části Čech I. – Sborník Jihočeského muzea v Č. Budějovicích, Přírodní vědy, 12, Supplementum 3/1972: 30–36. Chytrý M., Kučera T., Kočí M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Novotný Č. (1971): Květena Mladoboleslavska. – Labores Musei in Benátky nad Jizerou, 7: 1–155, Benátky n. Jiz. Petříček V. et Kolbek J. (1996): Rod Pulsatilla v údolí Bělé ve středním Pojizeří. – Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 31: 3–10. Procházka F. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin ČR (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166 Žlebčík J. (2002): Poznámky k záchranné kultivaci některých ohrožených druhů v ČR. – Acta Pruhoniciana, 73: 3–26. Žlebčík J. (2004): Záchrana genofondu a obnova populací ohrožených taxonů rostlin klasickými metodami. – Zpráva o průběhu řešení projektu, VÚKOZ Průhonice, 41 s. Žlebčík J. (2007): Záchranná kultivace a zpětné výsadby koniklece jarního, Pulsatilla vernalis (L.) Mill. – Sborník z vědecké konference Strom a květina – součást života, VÚKOZ, v. v. i. Průhonice, 283–285.

Recenzovali: Jiří Hadinec Doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc. RNDr. Dana Turoňová

46

Vývoj a současný stav populace koniklece jarního (Pulsatilla vernalis var. vernalis) u Bělé pod Bezdězem

Recommend Documents