Sborník z konference Současný stav a možnosti zlepšení populace lipana podhorního a pstruha obecného
4.–5. 10. 2014 Hotel STUDÁNKA Rychnov nad Kněžnou 0
Obsah Obsah ......................................................................................................................................... 1 1.
Vyhodnocení současné evidence úlovků lipana a pstruha obecného na revírech ČRS (Slavík, O.)............................................................................................. 3
2.
Pohled státní správy na problematiku lipana podhorního a pstruha obecného a možnosti státní správy při řešení problematiky (Pondělíček, J.) ................................ 8
3.
Vliv rybářského managementu na genetickou strukturu populací lososovitých ryb (Havelka, M.)........................................................................................ 13
4.
Telemetrická studie chování vysazených a divokých jedinců lipana podhorního v řece Blanici (Horký, P.)................................................................................................. 18
5.
Nové přístupy v oblasti hospodaření na pstruhových vodách (Randák, T.) ............... 22
6.
Obnova populace lipana na jihočeských tocích (Hladík, M.) ....................................... 29
7.
Zlepšování morfologického stavu vodních toků na příkladu dvou revitalizací řek v Německu (Just, T.) .................................................................... 33
8.
Praktické skúsenosti s odchovom a vysadzovaním pstruha potočného a lipňa tymianového na Slovensku (Krajč, T., Štencl, R.) ............................................. 44
9.
Početnost rybích populací a jejich vysazování nad nosnou kapacitu prostředí (Závorka, L.)..................................................................................................... 49
10. Zkušenosti se zaváděním nových přístupů k hospodaření na pstruhových revírech Jihočeského ÚS ČRS (Hladík, M.) ................................................................... 53 11. Pohled MO ČRS, hospodařících na pstruhových revírech v broumovském výběžku, na problematiku Li a Po – aneb genocida pod vodní hladinou (Kulich, M.) ............. 57 12. Minulost, současnost a budoucnost jezerních pstruhů (Blabolil, P., a kol.) ............... 63
1
2
1. Vyhodnocení současné evidence úlovků lipana a pstruha obecného na revírech ČRS (Slavík, O.) Doc. Mgr. Ondřej Slavík, Ph.D., předseda Hospodářského odboru při Radě ČRS ČZU, Katedra zoologie a rybářství, Kamýcká 961/129, 165 00 Praha 6 – Suchdol Od 90. let minulého století klesá objem úlovků pstruha obecného a především lipana podhorního. Oproti roku 1990 se do roku 2013 snížil počet úlovků pstruha obecného 5x a lipana dokonce 17x. Rok 2013 byl pro oba druhy třetím nejhorším ve 23 let dlouhé evidenci úlovků. Občasné meziroční zlepšení úlovků se pohybuje na úrovni přibližně dvou set jedinců a na celkově sestupném trendu nic nemění. Situace je kritická na celorepublikové úrovni a je již zřejmé, že řešení lze hledat pouze v razantní změně hospodářského přístupu. Klíčová otázka je, jaké opatření přijmout, protože na poklesu obou druhů se jistě podílí více faktorů. Mnoho hospodářů a členů ČRS přisuzuje pokles úlovků zvýšenému tlaku predátorů. Především úbytek lipana je dáván do souvislosti s výskytem kormoránů. Tento vliv lze jistě odsouhlasit na říčních úsecích pod přehradními nádržemi, jako je Ohře, Vltava nebo Malše (a na Moravě např. Svratka nebo Dyje). Zde se zohledňuje skutečnost, že řeky s nepůvodním hydrologickým a teplotním režimem pod přehradními nádržemi nejsou přirozeným, a tedy stabilním prostředím. Situace pak snáze využijí invazní druhy, jako je právě kormorán. Lov je pro něj v zimním období velmi efektivní, protože v chladné vodě je pohyblivost lipanů i pstruhů značně omezená. Otázkou však zůstává, proč lipani a pstruzi obecní mizí i z přírodních toků, které v zimě zamrzají. Nepopiratelný vliv vydry a norka však uspokojivou odpověď nedává, protože např. v revírech národních parků je lipanů a pstruhů stále dostatek, přičemž početnost vyder zde často dosahuje maximálních hodnot. Další názory vysvětlují úbytek původních salmonidů nevhodnými úpravami koryt toků ve správě Povodí …, s. p., které mnohdy odporují snad všem dávno známým znalostem a doporučením pro citlivý management říčních toků. Pod termínem „zkapacitnění říčního koryta“, který je v praxi užíván pro protipovodňová opatření, se skrývá nevhodné zvětšení šířky toku, snížení výšky vodního sloupce, opevnění břehů prefabrikáty nebo lomovým kamenem a likvidace pobřežních porostů, jak lze dodnes vidět např. na řece Volyňce v jižních Čechách i jinde. Právě zde pstruzi a lipani ztratili jakoukoliv možnost úkrytu nebo reprodukce. Jako problém je často udáván i vliv malých vodních elektráren, které jsou nedostatečně zajištěny proti vniknutí migrujících ryb do turbín, nebo odebírají příliš velký objem vody z koryta, které tak často mnohonásobně snižuje odchovnou a úkrytovou kapacitu.
3
Samostatnou kapitolou je pak znečištění toků látkami, které procházejí čisticím procesem bez výrazného snížení své koncentrace. Vliv tzv. „farmak“ na chování a zdravotní stav ryb je dnes již nepopiratelný, otázkou zůstává, jak jejich působení kvantifikovat. Znečištění je dnes obecně vnímáno jako méně důležitý faktor. V mnoha tocích se ale kvalita vody opět zhoršuje, což má v nižších polohách fatální důsledek např. ve spojení s klesajícími průtoky a klesajícím obsahem kyslíku. Naopak v horských oblastech může úbytek živin, které s sebou biologické znečištění logicky přináší, početnost salmonidů snížit. Zmiňované faktory, ať již jsou jakékoliv povahy, nemůže hospodaření ČRS přímo ovlivnit. Je však znovu nezbytné si připomenout jeden z hlavních cílů ČRS při péči o populace ryb. Není to jen samotný lov a reciproční dochov násad, ale také ochrana, která by měla převažovat nad ostatními hospodářskými přístupy. Nelze v přímém přenosu sledovat populační kolaps dvou hlavních druhů pstruhových revírů, a zároveň k jejich chovu a lovu přistupovat podle tradičních postupů. Je nezbytné problém minimalizovat alespoň podle možností ČRS, protože kritika oponentů na sebe nenechá dlouho čekat. Co tedy lze ze strany ČRS zlepšit a jak zmírnit prozatím nekompromisní úbytek lipana a pstruha obecného? V první řadě je nezbytné odhadnout naše možnosti při obnově početních stavů pstruhů a záchraně (bohužel je tento termín již na místě) populací lipana. Závažnou skutečností je, že jsou obtížně dostupné generační ryby pro umělý výtěr. Tento stav je v souladu s klesající statistikou úlovků. Nabízí se proto možnost zvýšení chovu z vlastních reprodukčních rezerv. Chov vlastních generačních ryb minimalizuje odběr ryb ze zbývajících životaschopných populací. Ty jsou odlovem generačních ryb pravidelně oslabovány, a plošně se tak špatná situace dále zhoršuje. Chovem vlastních generačních ryb a zamezením odběru generačních ryb se podpoří přirozená reprodukce v tocích. V současnosti je totiž zřejmé, že přirozenou reprodukci nelze nahradit umělým odchovem a vysazováním. Lze tak dosáhnout krátko- a střednědobého efektu, kdy v určitém období jsou revíry dobře zarybněné, ale v dlouhodobém měřítku začne početnost populací klesat. Uměle odchované ryby mají řadu nevýhodných vlastností, jako je absence strachu z predátorů nebo omezená schopnost lovit potravu a sledovat změny v její nabídce během různých ročních období. Uměle odchované ryby jsou také méně úspěšné při hledání partnerů a celkově při reprodukci. Jsou také více agresivní než divocí jedinci, protože v líhni se soustředí pouze na soutěž při příjmu potravy (ostatní péči zajišťuje chovatel). V přírodním toku zvýšená agresivita zvyšuje nároky na prostor. Pokud jsou však nezkušené farmové ryby z revíru odstraněny, zaplnění prázdného prostoru je pomalejší a obtížnější. Dalším zásadním krokem je úprava bližších podmínek rybolovu. Hospodářský přístup upřednostňující lov většího počtu malých ryb selhal. V krátkodobém měřítku je výtěžnost sice podstatně vyšší, ale v dlouhodobém měřítku populace kolabují. V revírech jsou dnes převážně zastoupeny mladé ročníky, které nejsou schopny přirozené reprodukce. Naopak nejproduktivnější věkové kategorie zcela chybí. Ve většině případů jsou dokonce odloveni pstruzi i lipani ještě před dosažením dospělosti (obecně ve třetím roce života). Je proto nezbytné provést kategorizace revírů 4
a stanovit, kde pstruzi a lipani rostou pomaleji. Kategorizaci lze provést jednoduše např. podle nadmořské výšky, průměrné teploty apod. Ve více úživných revírech je následně nezbytné posunout lovnou míru směrem k vyšším hodnotám. Ale i u těch revírů, kde ryby rostou pomaleji, je nezbytné provést úpravy směrem ke zvýšení lovné míry. V některých revírech si bude možné ponechat úlovky pouze vzácně, ale nebude nezbytné je příliš zarybňovat, protože zde dorostou generační ryby, které se přirozeně rozmnoží. Druhou volbou, jejíž smutné důsledky lze sledovat v přímém přenosu, je zachování současné míry s tím, že populace budou zcela závislé na vysazování (ale kde vzít generační ryby pro reprodukci?). V případě pstruha obecného lze zlepšení dosáhnout mírným zvýšením míry – na 30 cm – a úpravou počtu ponechaných ryb. Avšak u lipana pravděpodobně došlo k tak zásadnímu narušení populací, že pro jejich záchranu lze doporučit plošné hájení po dobu 4–5 let (přibližně jedné generace) a následně úpravu lovné míry na 40 cm. Absence generačních a v důsledku násadových lipanů a pstruhů obecných je dnes všeobecně řešena vysazováním pstruha duhového a sivena amerického. Pokud se analyzuje změna biomasy lipana nebo pstruha obecného vůči biomase pstruha duhového a sivena, je tato závislost vždy v negativní korelaci. Jinými slovy, lze snadno prokázat, že úbytek obou původních salmonidů je doprovázen nárůstem biomasy nepůvodního sivena a pstruha duhového. Nelze prokázat, ale ani vyloučit, že negativní závislost je způsobena konkurencí mezi původními a nepůvodními druhy, nebo že nárůst nepůvodních druhů je pouze reakce hospodářů na prvotní úbytek lipana a pstruha obecného. Avšak je zřejmé, že pokud je vyšší početnost lipana, vzrůstá také početnost pstruha. Hospodář by proto neměl prioritně sledovat snadnou cestu maximální atraktivity revírů formou vysazování uměle odkrmených sivenů a pstruhů duhových. Méně navštěvovaný revír s životaschopnou populací lipanů a pstruhů lépe odpovídá myšlenkám a poslání ČRS než revír plných hybridních duháků a sivenů, kde se praktikuje rybolov pouze 2–3 týdny po vysazení. Zastaralý je koncept likvidace dravých druhů ryb, které nesmí být po ulovení vráceny do pstruhových revírů. Jelec tloušť nebo okoun jsou ale druhy, které pstruhy a lipany potravně využívají jen výjimečně (jsou příliš pomalí, aby lososovité druhy běžně lovili), naopak pstruzi žerou potěr obou druhů pravidelně. Podobně v potravě mníků, kteří loví na dně, zásadně převládají menší jedinci vlastního druhu nad počtem lososovitých ryb. Považovat tyto druhy za tzv. „škodnou“ vrací obecné znalosti o sto let zpět, kdy byla vranka považována za hlavní nebezpečí pro vývoj pstružích populací. Dnes je naopak známo, že v tocích bez vranky jsou početnost a rychlost růstu pstruhů velmi nízké. Ani přítomnost štiky, která je na spodních úsecích pstruhových revírů původním druhem, nemůže v celkovém měřítku významně ovlivnit početnost pstruhů nebo lipana. Je k dispozici dostatek historických údajů, které v našich vodách popisují velmi úspěšný lov štik na stejných úsecích, kde bylo možné lovit velké množství lipanů a pstruhů obecných (např. v knihách J. Tejčky a dalších). Je proto vhodné ustanovení o tzv. „škodlivých druzích“ zvážit a stanovit minimální lovnou míru i pro ostatní druhy ryb. Touto úpravou lze umožnit, aby se potravní základna pstruhů opět zvýšila. 5
V neposlední řadě je vhodné přehodnotit současný systém evidence úlovků rozlišující pouze revíry pstruhové a mimopstruhové, který je příliš nekonkrétní. Dodnes vlastně není zřejmé, které typy prostředí jsou postiženy úbytkem lipanů a pstruhů obecných nejvíce. Evidence nerozlišuje velikost a délku toků, nejsou odlišeny přehradní nádrže a říční prostředí. Není zohledněn fakt, že některé revíry jsou spravovány metodou „chyť a pusť“ a že mnoho uvědomělých rybářů např. lipany sice loví, ale nikdy si je neponechává ani v případech, kde to rybářský řád umožňuje. Nejsou zohledněny revíry, kde došlo k úpravám lovné míry nebo byly zavedeny sportovnější způsoby lovu jako např. háček bez protihrotu. V řadě případů jsou tak naše informace nepřesné, neumožňující operativní úpravu hospodaření. Ačkoliv se mohou návrhy pro zlepšení evidence zdát zprvu komplikované, zpracování programu je z pohledu dnešních možností výpočetní techniky komerčně snadno zajistitelné. Potenciálně investované prostředky by byly v poměru k celkovému finančnímu obratu ČRS zcela jistě nepatrné. Závěrem lze znovu upozornit na katastrofální úbytek úlovků lipana, nepříznivý stav našeho životního prostředí a přetrvávající koncepční nedostatky v hospodaření ČRS na pstruhových revírech. Je proto vhodné apelovat na urychlené řešení problémů, které snad zajistí obnovu populací lososovitých druhů alespoň na úroveň 90. let 20. století.
6
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
7
2. Pohled státní správy na problematiku lipana podhorního a pstruha obecného a možnosti státní správy při řešení problematiky (Pondělíček, J.) Ing. Jiří Pondělíček, Ph.D. Ředitel Odboru státní správy lesů, myslivosti a rybářství, Ministerstvo zemědělství ČR, Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 Vážení rybáři, vážení milovníci cechu Petrova. Ve svém příspěvku bych se rád zaměřil na problematiku národních i mezinárodních právních předpisů a jejich aplikaci při výkonu státní správy rybářství. Tím myslím nejen zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství, a jeho prováděcí vyhlášku, ale i spolupráci s Policií ČR v rámci trestního práva nebo součinnost s orgány ochrany přírody a dalšími institucemi, a také věci, se kterými se setkáváme v naší úřední činnosti. Vím, že se zdánlivě odchyluji od ústředního tématu této konference, ale jak se říká, vše souvisí se vším. Předpokládám, že zde zazní odborné referáty, které se budou přímo týkat lipana podhorního a pstruha obecného. Jistě bude zmíněna nejen současná situace v pstruhových revírech, ale i cíle a východiska k těmto cílům. Vrátím se tedy k tématům samotným. Jak jistě všichni víte, problematika rybářství, a to převážně produkčního, je bedlivě sledována a řízena právními předpisy Unie, regulujícími vnitřní rybolov (ve výsostných vodách zemí EU) a rovněž mezinárodní rybolov. Rybolov je celosvětový fenomén, který se dotýká jak oceánů a moří, tak také sladkých vod. Ekonomicky je spjat nejenom s rozsáhlým potravinářským průmyslem, ale využívá všech moderních průmyslových technologií včetně satelitní komunikace. V rámci zemědělství EU se jedná o jednoznačně početně největší oblast nařízení a směrnic, které musí členské státy a jejich rybáři naplňovat. Nejde mi nyní o exkurs do schvalovacího procesu a jeho následnou aplikaci do národní legislativy a právních předpisů. Jde mně spíše o to, abychom pochopili složitost vyjednávání, která svým výsledkem dopadají i na rekreační rybáře. Česká republika, potažmo odbor státní správy lesů, myslivosti a rybářství Ministerstva zemědělství, je členem EU a vystupuje v pracovních orgánech Rady ministrů ve vztahu k DG MARE. V tomto direktoriátu (ředitelství) se připravují předpisy nejen pro „moře“, jak by název napovídal, ale i pro akvakulturu – a to jak sladkovodní, tak mořskou. Tady bych rád připomněl pozitivní výsledky přijetí nařízení o Evropském rybářském fondu pro roky 2007–2013 a nynější Evropský námořní rybářský fond pro roky 2014–2020. OP Rybářství byl od samého počátku konstruován tak, aby z něj mohly čerpat i rybářské svazy. Mnohé organizace ČRS z OP Rybářství čerpaly tyto dotace. Dále v souladu s nařízením Rady 1100/2007/ES byly schváleny dva národní programy na záchranu úhoře říčního. Jednalo se o plány řízení stavu úhořů říčních v povodí Labe a Odry a jsou realizovány již třetím rokem. Dovozy úhořího 8
monté do našich vod jsou plně hrazeny z OP Rybářství a dosud byly vyplaceny v celkové výši 35 631 000 Kč. Samozřejmě nejsou zde pouze pozitiva ve formě finančních zdrojů. Je nutné si uvědomit a akceptovat požadavek EK o nezbytnosti kontrol vynaložených prostředků z EU. S tím je bohužel spojena vyšší administrace. Je rovněž pravdou, že ne vždy se vše vydaří napoprvé a dosáhne se vytčeného cíle. Mnohdy se úspěch dostaví až po mnoha kolech vyjednávání v delším časovém odstupu. To je případ kormorána velkého, a obávám se, že v budoucnu i bobra evropského nebo nutrie říční. MZe vytvořilo a bylo iniciátorem přijetí deklarace 17 členských států k akvakultuře. Jedním z bodů deklarace je výzva pro Evropskou komisi, aby napomohla k řešení problematiky škod způsobovaných kormoránem. Tato deklarace byla přijata i mnohými státy, pro které akvakultura rozhodně není prioritní oblastí. Původní striktní zákaz lovu kormoránů v EU se změnil „pouze“ na národní ochranu. Administrativní předefinování úrovně ochrany fakticky přenáší odpovědnost za povolení eliminace tohoto živočišného druhu na Ministerstvo životního prostředí a umožňuje zvýšení tlaku rybářů na orgány ochrany přírody. Na základě velmi intenzivního jednání mezi MZe, MŽP a Rybářským sdružením ČR byla přijata dvě opatření obecné povahy pro Jihočeský a Jihomoravský kraj. Tato opatření mají cíleně zjednodušit administraci povolování výjimek k odlovu kormorána. MZe chce v této praxi pokračovat i pro Západočeský kraj a postupně další kraje. Samozřejmě jsem si vědom toho, že částečné odbourání administrativní zátěže není samospasitelným řešením. Ostatně to ukazují roční odlovené kusy kormoránů, které se pohybují v rozmezí 3,5 až 4 tisíce ks. Což je zanedbatelné v situaci, kdy se mnohonásobně zvýšily počty hnízdících párů nejen na Novomlýnských nádržích, a za situace, kdy přetahující populace činí 80 a více tisíc kusů. Při vší úctě, naši myslivci, i když je budeme jakkoli motivovat, nemají možnost zásadním způsobem škody tohoto rybožravého predátora eliminovat lovem. Určitá naděje se objevuje ze strany dříve nečinných severských států. Dánsko dlouhodobě natírá vejce kormoránů rostlinným olejem (pro zahubení zárodků), ve Švédsku se tak v několika posledních letech ošetřovalo přes 30 tisíc vajec. Toto je dlouhá, nicméně možná cesta. Co se týče národní legislativy, tedy zákona o rybářství, neuvažujeme o jeho okamžité novelizaci. Ano, jsou tu ojedinělé požadavky na posílení pravomocí rybářské stráže, aby mohla používat donucovací prostředky jako Policie ČR. Ale domnívám se, že to není prioritou po všechny členy ČRS a MRS. Vím, že zde byl podporován názor o maximálním zpřístupnění získání prvního rybářského lístku, a to bez zkoušek, že vše potřebné se rybáři, a to i ti zahraniční, dozvědí od rybářských hospodářů při prodeji povolenky nebo od rybářských stráží. Zde rovněž nemohu souhlasit. Nejenže nemohou noví zájemci o lov ryb obsáhnout všechny potřebné znalosti a dovednosti při převzetí povolenky, ale realita přetrvávajících přestupků ukazuje i na nedostatečnou přípravu adeptů již při přezkoušení existujících základních znalostí o rybářství. V naší práci bychom se měli zamyslet nad dalšími velmi závažnými tématy, jako je kvalita vody, přirozená průchodnost příčných překážek pro ryby – rybí přecho-
9
dy, přirozený chov a růst zdravých populací ryb v revírech, zachování vysoké biodiverzity našich říčních systémů atd. Nezávisle na těchto oprávněných požadavcích rybářů byl panem ministrem zemědělství vytvořen tým odborníků z Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí a přímo řízených organizací, jako jsou například podniky Povodí. Prvotním cílem této skupiny bylo zamezit nekontrolovatelnému odtoku vody z krajiny, zvláště při povodních. Nicméně v průběhu hledání řešení se otevřely i další otázky, například škody na rybách a jaké jsou možnosti usnadnění přirozeného tahu ryb v řekách. Akcent na vysokou důležitost českého a moravského rybářství zazní při každém setkání. Jednoznačně je ale nutné zde poznamenat, že se bude muset u každého návrhu, který se bude zabývat regulací vody v krajině, poměřovat nákladovost a efektivita vynaložených státních či soukromých prostředků. Rozhodně nelze paušalizovat, že všechny jezy musí být vybaveny rybími přechody. Samozřejmě, že legislativa a právní předpisy nezačínají a nekončí pouze kormoránem a rybími přechody. Ministerstvo je odvolacím orgánem, a zároveň prvoinstančním orgánem pro revíry přesahující hranice více krajů, mimo jiné též v oblasti přestupků proti výkonu rybářského práva. Dá se říci, že dnes a denně se setkáváme s nedodržováním zákona a vyhlášky. Dříve to byly přestupky rybářů týkající se lovu na více jak dva pruty. Tento nešvar se odboural, ale nadále nám přetrvává lov mimo denní dobu – v noci, v povolence nezapsané docházky k vodě a vzdálení se od nastraženého prutu na vzdálenost neumožňující bezprostřední reakci. Jak jsem již napsal, Ministerstvo zemědělství má působnost prvoinstančního orgánu státní správy pro státní podniky. Jedním z podniků, které do této kompetence spadají, jsou Lesy ČR, s. p. V poslední době právě představitelé tohoto podniku projevili zájem o zrušení výkonu rybářského práva na některých svých revírech a s největší pravděpodobností budou v tomto svém novém pohledu na péči o rybářské revíry systémově pokračovat. Zde bych ponechal prostor na otázku, zda Český nebo Moravský rybářský svaz projeví zájem se o tyto revíry ucházet. V případě posledních 4 revírů se pouze u dvou účastnily i zástupci rybářských svazů výběrového řízení na přenechání výkonu rybářského práva. Předpokládal jsem, že právě odborníci, rybáři ze svazů, budou mít zájem o tyto horní toky, které jsou nejvhodnější právě pro chov lipana podhorního a pstruha obecného. Zde bych ještě rád připomenul zájem vlády pomoci poškozeným lidem a subjektům se snížením škod na rybách po povodních 2013. Na devastující povodně, které nejsilněji zasáhly Jihočeský a Západočeský kraj, vláda uvolnila 50 milionů Kč, a to jen pro oblast rybářství – škod na rybách. Vzhledem k tomu, že bylo nejprve nutné zjistit skutečné škody na rybách (to bylo možné až po výlovech) a následně vyčíslit výši národní podpory, se celý systém okamžité výplaty zbrzdil. Navíc dlouhotrvajícím notifikačním maratonem v Bruselu se tento čas dále prodloužil. Přesto zde mohu konstatovat, že již počátkem srpna 2014 byly prostředky všem subjektům vyplaceny. Mluvím-li za sebe, velmi rád bych nahradil ztráty nejen produkčním rybářům, ale i rekreačním v rybářských revírech. Skutečností ovšem je, že to pravidla Evropské
10
unie neumožňují. Přesto se podařilo vyplatit alespoň 1 336 000 Kč svazovým organizacím za škody na rybách způsobené v rybochovných zařízeních. Stát, potažmo Ministerstvo zemědělství, si velice váží práce rybářských svazů, nejen z důvodu péče o rybářské revíry, ale i z důvodů příkladné práce s mládeží, s environmentální osvětou a za další činnosti spojené s přírodou. Z tohoto důvodu každoročně podporuje formou neinvestiční dotace určené pro nevládní neziskové organizace jak Český, tak Moravský rybářský svaz. Například v tomto roce získal ČRS 6 015 000 Kč a MRS 98 tisíc Kč, dohromady necelých 7 milionů Kč. Tato konference, které se velice rád účastním, je zcela jednoznačně zaměřena na podrobný rozbor situace s populacemi lipana podhorního a pstruha obecného. Pro státní správu jsou výsledky takovýchto odborných konferencí s objektivními a vědecky doložitelnými údaji velmi cenným zdrojem informací a důležitým faktorem, který může napomoci při tvorbě legislativy zaměřující se na stabilizaci populací těchto druhů. Velmi důležité jsou přesné údaje a poznatky o stavu populací zmiňovaných rybích druhů, jejich struktuře a početnosti. Poznatky o jejich ohrožení v konkrétních lokalitách, možnostech přirozené nebo umělé reprodukce, co přímo ovlivňuje životní nároky, a celá řada dalších navazujících údajů o populacích žijících v našich rybářských revírech. Právě výše uvedené zásadní údaje můžeme využít při vyjednáváních s Ministerstvem životního prostředí, případně EK. Proto přeji Vám všem mnoho úspěchů a zdar vaší konferenci. Petrův zdar.
11
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
12
3. Vliv rybářského managementu na genetickou strukturu populací lososovitých ryb (Havelka, M.) Ing. Miloš Havelka, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Zátiší 728/II, 389 25 Vodňany Kontakt:
[email protected] Genetická struktura populací je výsledkem dlouhodobého vzájemného působení genetického složení populace a podmínek prostředí. Poznání této genetické struktury je pak jedním ze základních předpokladů ochranářských opatření, umožňujících úspěšnou repatriaci ohrožených druhů ryb. Zásadní roli pro utváření genetické struktury dnešních populací sladkovodních ryb hrály doby ledové a meziledové, především pak poslední doba ledová v období Pleistocénu, která ustoupila přibližně před 10 000 lety. Doby ledové vedly k fragmentaci areálu rozšíření jednotlivých druhů a ke vzniku hydrologicky izolovaných subpopulací, kde se mohl uplatit silný genetický drift (Avise, 2000). Fylogeografické studie evropských taxonů určily tři hlavní glaciální refugia: Iberský poloostrov, Balkánský poloostrov a Apeninský poloostrov (Hewitt, 2000). Nicméně některé rybí druhy, jako např. pstruh obecný (Salmo trutta), přetrvaly období čtvrtohorního glaciálu až v pěti evolučně izolovaných glaciálních refugiích (Bernatchez, 2001). Jedno z těchto refugií se nacházelo i na území dnešní střední Evropy, a to nejen u pstruha obecného (S. trutta; Bernatchez, 2001), ale i u lipana podhorního (Thymallus thymallus; Weiss, et al., 2002). Česká republika se rozkládá na rozvodí tří významných evropských povodí (Labe, Odra, Dunaj), z čehož lze usuzovat na poměrně výrazné mezipopulační rozdíly mezi jednotlivými povodími. Rybářské obhospodařování volných vod spojené s vysazováním je obecně chápáno jako podpůrný prostředek pro volně žijící populace. Avšak nepůvodní jedinci odchovaní v akvakulturních chovech, kteří jsou vysazováni do toků, se liší v mnoha ohledech od původních divokých populací (chováním, schopností adaptace, fenotypově, ale častěji právě genotypově; Ferguson, 2007). Takovéto rozdíly mají pak za následek snížení úrovně přežití oproti původním populacím, horší reprodukční schopnosti atd. Pokud někteří z těchto jedinců přežijí a zapojí se do přirozené reprodukce, dojde ke křížení původních a nepůvodních populací. Následkem toho je kontaminace původních populací nepůvodními geny v daném povodí či toku a celkové zhoršení fitness a schopnosti adaptace původních populací na lokální podmínky prostředí (Weiss a kol., 2001). Toto se u lososovitých ryb projeví výrazným snížením početnosti původních populací, a to zpravidla i přes intenzivní vysazování za méně jak pět generací (McGinnity a kol., 2003). Cílem tohoto příspěvku je podat náhled na současnou genetickou strukturu populací pstruha obecného (S. trutta) a lipana podhorního (T. thymallus) v České 13
republice a na Slovensku. Dále pak objasnit vliv rybářského obhospodařování volných vod na populace výše zmíněných druhů.
Pstruh obecný (Salmo trutta) Tato část vychází z práce Kohout a kol., 2011, která představuje doposud jediný ucelený přehled o genetické struktuře pstruha obecného v ČR a na Slovensku. Pstruh obecný je široce rozšířený takřka na celém evropském kontinentu. Na základě analýzy mitochondriální DNA bylo identifikováno pět hlavních linií tohoto druhu v Evropě. Zatímco tři linie se vyskytují pouze ve Středomoří, zbývající dvě jsou široce rozšířené (Bernatchez a kol., 1992). Atlantická linie je distribuována v povodích spadajících do atlantického úmoří na sever od severní Afriky s největší genetickou variabilitou populací v oblasti Iberijského poloostrova (Cortey a kol., 2009). Podstatné je, že většina domestikovaných populací pstruha obecného pochází z této linie a její zástupci byli uměle rozšířeni i mimo areál svého přirozeného výskytu (např. Weiss a kol., 2001; Kohout a kol., 2011). Dunajská linie pstruha obecného je rozšířena v povodích řek ústících do Černého a Kaspického moře a do Aralského jezera. Podobně jako v celé Evropě, i na našem území došlo v minulých desetiletích k poklesu stavu populací pstruha obecného vlivem antropogenních zásahů, znečištěním toků, silným rybářským tlakem atd. Následkem toho došlo k intenzivnímu vysazování často nepůvodních či domestikovaných populací pstruha do toků. Počátky takovýchto přesunů sahají až do poloviny 19. století. Např. v roce 1862 byly dovezeny jikry pstruha ze Salzburgu (dunajské linie) na líheň v Nedošíně (atlantické úmoří). Z těchto jiker zde bylo založeno generační hejno, a potomstvo bylo pak po dlouhá léta vysazováno do okolních toků. Obdobných přesunů z různých zemí Evropy na naše území je dodnes možné najít značné množství. Mimoto dochází na našem území k přesunům populací i mezi jednotlivými povodími. Výše zmíněné přesuny populací mezi hydrologicky izolovanými celky v průběhu minulých dvou století měly za následek významný tok genů mezi vzdálenými populacemi. V současnosti populace generačních pstruhů sloužících pro reintrodukce často nesou geny různého původu bez respektu k příslušnému povodí. Na území České republiky a Slovenska bylo zjištěno výrazné promísení atlantických a dunajských populací pstruha obecného. Pomocí genetických analýz bylo v povodí Dunaje nalezeno značné množství jedinců náležících do atlantické linie. Toto poukazuje na fakt, že docházelo, a pravděpodobně stále dochází, k přesunu Atlantických populací do Dunaje, a dále také na skutečnost, že většina populací pstruha, které jsou chovány v líhních, pochází právě z atlantické linie. Zajímavé je, že nejčastěji se vyskytující haplotyp na pstružích líhních napříč Evropou byl na našem území nalezen u volně žijících jedinců v povodí Dunaje, Odry, ale ne u volně žijících populací v povodí Labe. To může poukazovat na velice nízkou adaptabilitu a nízkou úroveň přežití jedinců nesoucích tento haplotyp v tocích labského povodí. Z praktického hlediska to znamená, že pokud jsou na líhni vytřeny jikernačky nesoucí tento haplotyp, a jejich potomstvo je poté vysazováno do řek v labském povodí, pře14
žití tohoto uměle vysazeného potomstva je mizivé, a celá reintrodukce tak pozbývá smysl. Dalším důsledkem dlouhodobých přesunů jedinců mezi izolovanými populacemi a povodími je výrazné snížení genetické variability mezi populacemi pstruha obecného v povodí Labe. Toto zjištění ukazuje na fakt, že násady sloužící k vysazování do zmiňovaného povodí pravděpodobně pocházely, a stále pocházejí, z malého počtu generačních ryb či z ryb velmi blízce geneticky příbuzných. Obecně platí, že ztráta genetické variability zapříčiní ztrátu schopnosti adaptace na změnu lokálních podmínek, a následkem je pokles stavu celé populace. Naopak populace na líhních v dunajském povodí pravděpodobně pocházejí z velkého množství zdrojových populací svezených dohromady, jak ukazuje zjištěná nepřirozeně vysoká genetická variabilita.
Lipan podhorní (Thymallus thymallus) Tato část je založena na dosud nepublikovaných výsledcích populační studie lipana podhorního. Celkem bylo analyzováno 357 jedinců ze 14 divokých populací a 6 populací chovaných na líhních. První ucelená data, týkající se struktury populací lipana podhorního v Evropě, shromáždili Koskinen a kol. (2000). Na základě analýzy mitochondriálního genu ND5 a 17 mikrosatelitních lokusů odhalili tito autoři tři výrazně geneticky diferencované linie: linii I, vyskytující v severovýchodní Evropě, linii II, vyskytující se ve střední Evropě, a linii III, vyskytující se v Evropě jižní (dunajská linie). Dopady vysazování nepůvodních populací lipana podhorního do toků s geneticky diferencovanými původními populacemi popsali např. Koskinen a kol. (2002), Sušnik a kol. (2004) a Gum a kol. (2006). Všichni tito autoři uvádějí ve svých studiích, že na evropském kontinentu došlo k narušení přirozené genetické diverzity lipana podhorního vlivem obhospodařování toků a umělého vysazování. Zároveň se však shodují, že k tomu nedošlo ještě v takové míře, jako se to stalo u pstruha potočního. Avšak ve všech dosud publikovaných studiích bylo takřka úplně opomenuto území České a Slovenské republiky. Z námi zjištěných výsledků vyplývá, že populace lipana podhorního na území České republiky vykazují výraznou vnitro-populační diverzitu. Oproti tomu genetická diferenciace populací v jednotlivých povodích a populací mezi povodími je velmi malá. Tento stav naprosto neodpovídá očekávanému přirozenému stavu přírodních populací. Vzhledem k tomu, že lipan podhorní vykazuje velmi omezenou migrační aktivitu, dokonce i v období tření (Northcote, 1995), byla u populací lipana, které nebyly historicky ovlivněny umělým vysazováním, zaznamenána velmi nízká úroveň vnitropopulační genetické diverzity. Naproti tomu mezi-populační genetická diverzita byla u takovýchto populací vždy vysoká (např. Koskinen a kol., 2001, Gum a kol., 2003, a další). Na značnou genetickou homogenizaci studovaných populací poukázal i velmi nízký index genetické diferenciace FST = 0,088. U volně žijících populací lipana podhorního bývá úroveň genetické diferenciace výrazně vyšší FST = 0,4 (Gum a kol., 2003). 15
Zjištěná vzájemná promíchanost populací mezi povodími byla v rozporu se zjištěním Weisse a kol. (2002). Na základě analýzy kontrolní oblasti mtDNA u 316 jedinců lipana podhorního ze 44 populací napříč Evropou tito autoři předpokládali vzájemnou diferenciaci dunajských a labských populací. Oproti tomu námi analyzované populace nevykazovaly takřka žádnou diferenciaci mezi dunajským a labským povodím. Tento fakt opět poukazuje na lidmi zprostředkovaný tok genů mezi jednotlivými povodími na území České republiky, a to především ve směru z labského povodí do povodí Dunaje. Opačný směrem se pravděpodobně populace intenzivněji nepřevážejí, a tento stav by bylo velmi vhodné zachovat i v budoucnu.
Závěr Je naprosto zřejmé, že lidmi zprostředkovaná introdukce v posledních 200 letech výrazně homogenizovala mezi-populační rozdíly, které se vytvářely v průběhu evoluce po desítky tisíc let. Dnes již s jistotou víme, že toto narušení přirozené genetické struktury populací pstruha obecného a lipana podhorního má výrazný podíl na poklesu stavu jejich populací. Znovuobnovení – alespoň částečné – genetické struktury populací těchto druhů v tocích bude v budoucnu velmi obtížné, nicméně pro jejich přežití pravděpodobně nezbytné.
Požitá literatura Avise, J. C., Harvard University Press (2000). Bernatchez, L., Evolution 55, 351–379 (2001). Bernatchez, L., a kol. Mol Ecol 1, 161–173 (1992). Cortey, M., a kol., Biol J Linn Soc 97, 904–917 (2009). Ferguson, A., Science Report: SC040071/ SROV 88p (2007). Gum, B., a kol., Conserv Genet 4, 659–672 (2003). Gum, B., a kol., J Fish Biol 69, 115–135 (2006). Hewitt, G. M., Nature 405, 907–913 (2000). Kohout, H., a kol., Fisheries Manag Ecol 19, 252–263 (2011). Koskinen, M. T., a kol., Mol Ecol 9, 1609–1624 (2000). Koskinen, M. T., a Primmer, C. R., Conserv Genet 2, 173–177 (2001). Koskinen, M. T., a kol., Exil Lett 5, 193–205 (2002). McGinnity, P., a kol., Proceedings B 270, 2443–2450 (2003). Northcote, T. G., Rev Fish Biol Fisher 5, 141–194 (1995). Sušnik, S., a kol., Heredity 93, 273–282 (2004). Weiss, S., a kol., Mol Ecol 10, 1241–1246 (2001). Weiss, S., a kol., Mol Ecol 11, 1393–1407 (2002).
Poděkování Výsledky byly získány za finanční podpory MŠMT projektu CENAKVA (CZ.1.05/2.1.00/01.0024), projektu CENAKVA II (LO1205 v rámci programu NPU I) a projektu Rozvoj postdoktorandských pozic na JU (RPP JU CZ.1.07/2.3.00/30.0049).
16
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
17
4. Telemetrická studie chování vysazených a divokých jedinců lipana podhorního v řece Blanici (Horký, P.) Ing. Pavel Horký, Ph.D. ČZU, Katedra zoologie a rybářství, Kamýcká 961/129, 165 00 Praha 6 – Suchdol Znalosti o negativním vlivu vysazování uměle odchovaných ryb na původní populace ve volných vodách se zejména v posledním desetiletí neustále rozšiřují. V ČR i v zahraničí se však vysazování stále používá jako prostředek k udržení nebo navýšení stavu populací různých druhů ryb. A to i navzdory faktu, že tato dlouhodobě používaná praxe má často v konečném důsledku opačný efekt. Stavy populací vybraných druhů ryb se tak mohou navzdory vysazování dokonce snižovat. Je tedy na místě hledat odpovědi na otázky, jaké mohou být příčiny negativních populačních trendů a jak tento vývoj zvrátit. V první řadě je nutné si uvědomit, že vysazování neřeší příčiny poklesu stavu populací, ale pouze se snaží snižovat jeho důsledky. Žádná populace divoce žijících zvířat totiž nemůže být dlouhodobě životaschopná, pokud u ní v odpovídající míře neprobíhá přirozená reprodukce. Negativní vliv na přirozenou reprodukci přitom může mít řada faktorů. Například lze jmenovat nevhodný management, vedoucí k nadměrnému tlaku na populaci ve formě jejího tzv. přelovení, nedostatek vhodných reprodukčních ploch, obecnou unifikaci a změnu přirozených habitatů, rozdělení životního prostoru do vzájemně oddělených celků (tzv. fragmentaci), a v neposlední řadě také různé formy znečištění souvisejícího s lidskou činností. Veškerá managementová opatření by tak měla směřovat zejména k tomu, aby se v dostatečné míře obnovila přirozená reprodukce ryb a minimalizovaly se vlivy, které na ni působí. Druhým souvisejícím a neméně důležitým faktem je, že ryby pocházející z umělého odchovu projevují po vysazení do volných vod řadu nedostatků z hlediska projevů přirozeného chování. Pro pochopení rozměru dané situace lze jako vhodný příměr s nadsázkou uvést vysazení průměrného Středoevropana bez patřičných znalostí a vybavení do některé civilizací nedotčené oblasti, jako je například sibiřská tajga. Nelze se tedy divit, že uměle odchované ryby projevují nedostatky v podstatě ve všech sledovaných oblastech chování. Například lze jmenovat nedostatečnou schopnost získávat přirozenou potravu, s kterou se navíc dosud nikdy nesetkaly. Vysazené ryby tak často přijímají i drobné kameny nebo různé spláví (např. listí), a k získání přirozené potravy, jako je náletový hmyz, potřebují velké množství opakovaných pokusů. To vše má za důsledek snížení energetických zásob jedince s možným vlivem na jeho další přežití. Neméně podstatné jsou chybějící zkušenosti vysazených ryb s predátory. Ryby se tak vyskytují v habitatech, kde jsou více náchylné k predaci, nedostatečně využívají úkryty, a na samotný útok predátora reagují se 18
značným zpožděním, nebo dokonce vůbec. Důsledky pro jedince jsou tak často fatální hned při prvním setkání s predátorem. Vysazené ryby ale projevují deficity i v jiných oblastech, jejichž důsledky se mohou projevovat postupně, dokonce i za několik let. Například lze jmenovat omezené schopnosti sociálního učení, často spojené s nadměrnou agresivitou, nebo neschopnost odpovídajících projevů souvisejících s přirozenou reprodukcí, jako je např. vytloukání hnízd. I když lze výše uvedené nedostatky v přirozeném chování zobecnit na celé spektrum vysazovaných druhů, v jejich projevech existují významné mezidruhové rozdíly. Proto jsme se s kolegy zaměřili na sledování odlišností v chování vysazených a divokých jedinců lipana podhorního, jehož populace mají v ČR obecně sestupnou tendenci. Ke sledování byla použita metoda radiové telemetrie, která umožňuje bezkontaktní lokalizaci ryb v jejich přirozeném prostředí. V souladu s předchozími studiemi se vysazení juvenilní lipani přesouvali na větší vzdálenosti než původní divoké ryby, a to zejména směrem po proudu. Nejdelší překonané vzdálenosti přesahovaly čtyři kilometry. Deset procent ryb nebylo po vysazení již nikdy lokalizováno. Nelze vyloučit jejich predaci ani přesun po proudu na vzdálenost významně přesahující 20 km. Migrace na takto velkou vzdálenost se ale vzhledem k množství příčných překážek na toku jeví jako málo pravděpodobná, a tak byli nejspíše uloveni některým z predátorů. Významné rozdíly se podařilo nalézt při sledování diurnálního chování ryb v průběhu 24 hodin. Vysazení i divocí lipani reagovali změnou aktivity na stejné faktory prostředí. Aktivita ryb tak například rostla se zvyšujícím se zákalem, teplotou, nebo průtokem. Zásadní rozdíl ale představoval způsob reakce na tyto podněty. Vysazené ryby reagovaly stylem, který lze zjednodušeně popsat jako „čím víc, tím víc“. Jinými slovy, např. s rostoucím zákalem kontinuálně zvyšovaly svojí aktivitu. Na druhou stranu původní divoké ryby na zvyšující se zákal reagovaly, pouze dokud nedosáhl určité prahové hodnoty, a od té chvíle už svoji aktivitu udržovaly na dané úrovni. Stejným způsobem reagovaly divoké ryby na všechny hodnocené faktory prostředí. Je tedy zřejmé, že divoké ryby jsou schopny na základě znalostí vyhodnotit smysluplnost reakce na faktory prostředí a od určité prahové hodnoty již dále svoji odpověď nezvyšovat. Jakékoliv zvíře vždy váží náročnost nějakého typu chování ve vztahu k získaným výhodám (tzv. poměr benefit/cost), a podle toho se rozhoduje. Znalost takového typu rozhodování vysazeným rybám v říčním prostředí chybí, což pro ně může být značně nevýhodné z pohledu jejich úspěšnosti a efektivity nejen z hlediska přežívání, ale i dalšího růstu nebo rozmnožování – v důsledku neefektivního nakládání s energetickými zásobami. Hlavním důvodem pro výše popsané změny v chování jsou s největší pravděpodobností chybějící zkušenosti líhňových ryb se zcela odlišným říčním prostředím. Na druhou stranu nelze zanedbat významné nálezy z předchozích studií, které dokládají, že změny v chování uměle odchovaných ryb jsou i geneticky podmíněné. Nejvíce alarmující je fakt, že tyto změny se projevují již po první generaci umělého odchovu. Dnes je dokonce běžně uznávaný názor, že ryby po několik generací chované a rozmnožované v umělém prostředí lze považovat za domestikované. Tedy na 19
obdobné úrovni ve vztahu k člověku, jako je například tur domácí, a to i se všemi fyziologickými a behaviorálními doprovodnými jevy. Je zřejmé, že zohlednění výše uvedených faktů v praxi bude vyžadovat podstatné změny na mnoha úrovních. Jako jedno z možných řešení se jeví rozdělení revírů s výskytem lipanů a pstruhů na intenzivně a extenzivně obhospodařované. Vybrané extenzivně obhospodařované revíry by byly vždy po dobu několika let ponechány zcela bez rybářského tlaku a vysazování, aby se zde mohla pomocí přirozené reprodukce obnovit populační struktura. Následně by byl povolen lov způsobem „chyť a pusť“ po dobu jednoho roku, následovaný dalším několikaletým „odpočinkem“. Druhou součástí by byly intenzivně obhospodařované revíry, kde by se soustředila pozornost na pravidelné vysazování zejména pstruhů duhových nebo sivenů amerických, aby si rybáři mohli odnést od vody nejen zážitky, ale i úlovky. I na takto intenzivně obhospodařovaných revírech by ale měly být postupně zlepšovány podmínky pro přirozené rozmnožování původních druhů, jako je pstruh obecný a lipan. To, že by i zde měly být tyto druhy loveny pouze stylem „chyť a pusť“ (ačkoliv je obecně známé, že i opakované ulovení jednotlivých ryb s sebou nese nezanedbatelnou mortalitu), je asi zbytečné zmiňovat. Součástí celé této strategie by měl být rovněž tlak na zlepšení stavu toků, které by umožnilo rozvoj přirozené reprodukce. A to ať už se jedná o revitalizace, výstavbu rybích přechodů, nebo snížení znečištění. Umělé odchovy původních druhů ryb by v moderním rybářském hospodaření měly být zaměřeny pouze na cílené časově omezené konkrétní akce, jako je zarybnění toku po totální otravě apod. I tyto akce by ale měly dodržovat přísné podmínky, jako je zamezení převozu násad mezi povodími. Navrhované řešení je pouze jedním z řady možných opatření a jeho případné zavedení do praxe nebude zcela jistě jednoduché. Přesto obsahuje podstatné body a informace, kterými je třeba se z hlediska zlepšení stavu populací pstruha obecného a lipana zabývat.
20
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
21
5. Nové přístupy v oblasti hospodaření na pstruhových vodách (Randák, T.) Doc. Ing. Tomáš Randák, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz, Zátiší 728/II, 389 25 Vodňany Kontakt: tel. 721 855 763;
[email protected] Pstruh obecný a lipan podhorní náleží k typickým a sportovními rybáři preferovaným druhům ryb žijících v pstruhových vodách ČR. Přibližně od konce 80. let minulého století dochází v důsledku mnoha faktorů k významnému poklesu stavů jejich populací, což je zvlášť zřetelné u lipana podhorního. S touto skutečností do určité míry koresponduje i významné snižování úlovků sportovních rybářů. Populace těchto druhů jsou v dnešní době negativně ovlivňovány především rostoucí intenzitou predačního tlaku rybích predátorů – zejména kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) a vydry říční (Lutra lutra), nevhodnými úpravami toků, zhoršující se hydrologickou situací, nevhodným způsobem rybářského hospodaření, rybolovem, ale také snižováním úživnosti vodního prostředí souvisejícím s rostoucím počtem čistíren odpadních vod či s rostoucí kontaminací především malých toků cizorodými látkami zejména typu farmak, chemikálií pro osobní potřebu člověka a pesticidů, přičemž široké spektrum těchto látek může narušovat i přirozenou reprodukci zde žijících ryb. V současné době probíhá rybářské hospodaření na pstruhových revírech obvykle v souladu s podmínkami uvedenými v rozhodnutí příslušného rybářského orgánu o vyhlášení rybářského revíru, tzn., že je i snaha o plnění zarybňovacích plánů uvedených v těchto rozhodnutích. Zarybňovací plány obvykle vznikaly na teoretické rovině a postupem času byly na základě návrhů uživatelů revírů či přímo rybářských orgánů aktualizovány. V současnosti je zřejmé, že z hlediska podpory původních druhů ryb – zejména pstruha obecného a lipana – nejsou zarybňovací plány pro velkou část pstruhových revírů optimálně nastaveny. Na druhou stranu existují pstruhové revíry, ve kterých rybářský management zaměřený na podporu biodiverzity postrádá smysl. Paradoxně do této skupiny patří revíry ještě v nedávné minulosti označované za nejvýznamnější. Jsou to úseky toků pod přehradními nádržemi, někdy označované jako sekundární pstruhová pásma. Tyto úseky toků se vyznačovaly bohatou obsádkou lososovitých ryb a lipana, bohužel jen do doby zvýšeného predačního tlaku hejn kormorána velkého. Zde je však nutno si uvědomit skutečnost, že vysokých obsádek lososovitých ryb v těchto revírech bylo dosaženo především umělým vysazováním. V těchto úsecích obvykle dochází pouze k nízké úrovni přirozené reprodukce. Jedná se tedy spíše o degradované úseky toků, kde je vhodné zaměřit rybářský management jiným směrem než na podporu biodiverzity. Toto v podstatě platí i o pstruhových nádržích, které vznikly v důsledku činnosti člověka, či o silně morfologicky poškozených úsecích toků. 22
Současné hospodaření na pstruhových revírech je stále významně založeno na tradičních postupech pocházejících z počátku druhé poloviny 20. století. Klíčovými postupy tradiční péče o populace salmonidů jsou nestandardizované odchyty pohlavně zralých dospělců, často v absolutním počtu pro danou lokalitu, jejich převoz často mimo původní povodí, a opět nestandardizované vysazování násady. Generační ryby jsou pro umělé výtěry získávány obvykle v období bezprostředně před výtěrem. Často tak dochází k poškození generačních ryb a k jejich následným úhynům, a především také k eliminaci přirozeného výtěru v původním toku. Aby bylo docíleno požadovaných množství vytřených jiker, jsou elektrickými agregáty prolovovány stále delší a z hlediska přirozené reprodukce i nejvýznamnější úseky našich pstruhových vod. V některých oblastech ČR je přesto plůdku nedostatek a situace je často řešena dovozy a umělým vysazováním násadových ryb pocházejících z jiných regionů či ze zahraničí. Dále je v důsledku obhospodařování potoků narušen i přirozený vývoj populací ryb v těchto tocích, což může ovlivňovat i kvalitu populací v tocích vyššího řádu, do kterých tyto potoky ústí. Stále ve větším množství jsou do pstruhových vod vysazovány nepůvodní druhy ryb, jako jsou pstruh duhový a siven americký, jejichž násady jsou ekonomicky mnohem dostupnější než násady pstruha obecného a lipana podhorního. Vliv tohoto vysazování na původní populace je dosud spíše předmětem spekulací, nicméně tyto ryby, které jsou obvykle vysazovány v lovné velikosti a za účelem zpestření sportovního rybolovu, jsou z revírů většinou během velmi krátké doby odchytány, a nepředpokládá se tedy jejich významný vliv na volně žijící populace. Horší je to s uměle odchovanými násadami intenzivních linií pstruha obecného, jejichž obliba pro vysazování roste. Zde již může docházet k zapojení těchto jedinců do reprodukce, a tím i k nežádoucímu ovlivnění původních populací. Obecně vysazování nepůvodních, především uměle odchovaných násad představuje velmi vážné riziko pro stabilitu původních populací. Přeprava násad na velké vzdálenosti, vysazování geneticky odlišných linií (např. Ital, Kolowrat či dovozy ze zahraničí) jsou bohužel dnes běžnou praxí. Zarybňovací programy využívající intenzivně odchované ryby jsou ve světě pro své rozporuplné výsledky často kritizovány, a především z důvodu nízkého přežití a špatných výsledků reprodukce vysazených ryb je zpochybňována jejich účelnost. V některých lokalitách může být problematické i přerybňování násadami pstruha obecného, jehož důsledkem je destrukce teritoriálního uspořádání volně žijících jedinců, pomalý růst a i ztráta optimální velikostní struktury populace. K tomuto přerybňování dochází často v dobré víře a nejčastěji vysazováním dvouletých a starších násad do revírů, kde funguje přirozená reprodukce a v podstatě žádné vysazování není zapotřebí. Následně dochází k negativním interakcím mezi jedinci, soupeření o teritoria a o potravu, což vede k oslabení původních i vysazených jedinců. V případě vysazení dvouletých a starších násad již prakticky není možná regulace početního stavu prostřednictvím kanibalismu a tedy vytvoření určité rovnováhy odpovídající úkrytové a potravní kapacitě toku. Vytváří se tak prostor pro rybí predátory, nepřirozené migrace ryb, popř. úhyny v důsledku vyčerpání a zhoršení zdravotního stavu. V minulosti a i v současnosti prováděný management hospodaření na pstruhových revírech je v mnoha směrech nedokonalý a z hlediska podpory biodiverzity 23
často kontraproduktivní. Výše popisované faktory se v populacích lososovitých ryb neprojevují okamžitě. Jednotlivé vlivy se mohou kumulovat mnoho let, než se naplno projeví.
Možnosti stabilizace a podpory pstruha obecného a lipana podhorního v pstruhových revírech Z hlediska podpory populací lososovitých ryb v pstruhových vodách je nutno snažit se identifikovat a následně maximálně eliminovat negativní faktory ovlivňující konkrétní revíry. Bohužel značnou část těchto faktorů je možno ze strany uživatelů pstruhových revírů ovlivnit pouze obtížně. Je však nutno vyvíjet maximální tlak směřující k omezení zbytečných zásahů negativně ovlivňujících členitost toků, požadovat funkční zprůchodňování příčných bariér, neustále dohlížet na uživatele vodních elektráren, snažit se o změnu legislativy v oblasti ochrany rybích predátorů, lokalizovat a eliminovat zdroje znečištění vodního prostředí, atp.
Úpravy pravidel sportovního rybolovu V rámci sportovního rybolovu lze uvažovat o úpravách pravidel lovu, zaměřených na větší ochranu velikostních kategorií pstruha obecného a lipana podhorního, klíčových pro přirozenou reprodukci. Minimální lovné délky by u obou druhů ryb měly být vyšší než 30 cm, což by rybám umožnilo se vícekrát zapojit do přirozené reprodukce. Dále by v případě těchto ryb měly být ustanoveny mnohem přísnější limity počtu ponechaných kusů (denní i sezónní). Funkci konzumních ryb pro sportovní rybáře by měly plnit především pstruh duhový a siven americký. Je nutné si uvědomit, že i při maximálně šetrné manipulaci s ulovenými rybami se mortalita zpět puštěných ryb pohybuje na úrovni několika procent. Samozřejmostí by tedy mělo být používání háčků bez protihrotu, které významně snižují poškození ulovených ryb při manipulaci za účelem uvolnění háčku. Větší důraz by se měl klást na šetrné zacházení s ulovenými rybami, zvláště pak s těmi, které jsou vraceny zpět do toku. Dalším opatřením je ochrana místně významných trdlišť pomocí vyhlášení zákazu brodění v době výtěrů a inkubace jiker. Velmi důležitá je i výchova sportovních rybářů, zaměřená jak na výklad pravidel, tak na otázky etiky lovu. V oblasti etiky lovu je nutno apelovat na lovící, aby se zaměřovali na lovné velikosti ryb, nikoli na lov juvenilních ryb pro zábavu, a aby cíleně nelovili jedince připravující se na výtěr.
Nové přístupy v oblasti rybářského hospodaření na pstruhových vodách Významný prostor pro řešení situace se naskýtá v oblasti managementu rybářského hospodaření na pstruhových revírech, který by měl být zaměřen jak na zájmy rybářských uživatelů pstruhových revírů, tak na efektivní podporu biodiverzi-
24
ty. Strategie rybářského hospodaření musí vycházet především z charakteru daného revíru. Na revírech, na kterých se z důvodu různých příčin nedá předpokládat výskyt stabilních původních populací pstruha obecného a lipana podhorního, založený na jejich efektivní přirozené reprodukci (např. sekundární pstruhová pásma pod přehradními nádržemi, kanalizované toky, nádrže), je efektivnější zaměřit způsob hospodaření na podporu sportovního rybolovu. Tyto revíry jsou vhodné pro zvýšené zarybňování pstruhem duhovým a sivenem americkým, popř. uměle odchovanými násadami pstruha obecného a lipana podhorního. Násady by měly být vysazovány v lovných velikostech, několikrát ročně a v množstvích ekonomicky odpovídajících rybářskému tlaku. Atraktivitu těchto revírů je možno významně zvýšit vysazováním trofejních ryb. V revírech, ve kterých jsou předpoklady pro existenci populací původních druhů ryb včetně jejich přirozené reprodukce, nicméně ovlivněných antropogenní činností, by rybářské hospodaření mělo podporovat rozvoj populací původních druhů, a zároveň udržovat i jejich atraktivitu pro sportovní rybáře pomocí omezeného vysazování násad pstruha duhového a sivena amerického v lovných velikostech. Do této skupiny patří většina pstruhových revírů v ČR. Na těchto revírech je nutno prostřednictvím způsobu rybářského hospodaření a nastavení pravidel rybolovu maximálně podporovat výskyt a přirozenou reprodukci pstruha obecného a lipana podhorního. V případě nedostatečné úrovně přirozené reprodukce těchto druhů je vhodná jejich podpora pomocí vysazování kvalitního násadového materiálu. Velmi účelným opatřením je i vyhlášení chráněných rybích oblastí na vhodných úsecích těchto revírů. I na našem území ještě existují lokality, které lze nazvat zvláště ekologicky cenné revíry. Jedná se především o horní toky přírodního charakteru s prosperujícími populacemi pstruha obecného a lipana podhorního. Obvykle jsou to úseky toků spadající do území národních parků a chráněných krajinných oblastí. Na těchto tocích a jejich přítocích by neměly probíhat žádné hospodářské zásahy zahrnující např. odlovy generačních ryb a vysazování násad. V rámci pravidel sportovního rybolovu by měl platit zákaz ponechávání původních lososovitých ryb a rybářský tlak by měl být limitován omezeným počtem vydávaných povolenek. Jednou z možností podpory volně žijících populací výše zmíněných druhů ryb je vysazování násad. Hlavním účelem vysazování pstruha obecného a lipana by měla být především skutečně efektivní podpora populací, které jsou negativně ovlivněny antropogenními faktory, tzn. vysazování v tomto smyslu lze chápat jako opatření, kterým uživatel revíru doplňuje obsádku ryb přibližně na stav odpovídající kapacitě daného toku pro konkrétní druh. Tato kapacita závisí především na prostorových, úkrytových a potravních podmínkách v daném toku. Efektivní podpory volně žijících populací pstruha obecného a lipana podhorního lze docílit vysazováním optimálního množství vhodných věkových kategorií násad, jejichž genetické vlastnosti se významně neliší od volně žijících populací, do kterých jsou přisazovány. Vysazování musí probíhat ve vhodný čas s ohledem na průtoky, teplotu vody a potravní podmínky v konkrétním toku. Optimalizací výše uvedených podmínek je možno významně ovlivnit adaptabilitu vysazovaných ryb. 25
Produkce násad pro zarybňování konkrétních revírů je každoročně se opakující proces. Podmínkou funkčnosti celého systému výroby násad je jeho dlouhodobá udržitelnost spočívající také v udržení kvality produkovaných násad s ohledem na jejich genetické vlastnosti a adaptabilitu ve volných vodách. Celý systém by měl fungovat na bázi regionálních líhní zajišťujících výrobu násad pro oblast (např. povodí), kde se nachází. Každá taková líheň musí mít kromě dostatečného zdroje kvalitní vody a technologického vybavení k dispozici i zdroj generačních ryb. Dostatečný počet generačních ryb je klíčovým faktorem ovlivňujícím množství produkovaných násad. V současnosti jsou v ČR, jak již bylo zmíněno, generační ryby získávány nejčastěji jejich odlovem z volných vod, nebo v menší míře jejich odchovem v kontrolovaných podmínkách. Pokud jsou využívány volně žijící ryby, je tímto zásahem významně narušena přirozená reprodukce ryb v těchto tocích. Přirozená reprodukce je zásadním faktorem pro udržení stabilní a geneticky variabilní populace a v rámci rybářského hospodaření je nutno ji maximálně podporovat, a nikoli narušovat. Jelikož generačních pstruhů obecných a zejména lipanů je ve volných vodách stále méně, je také často nemožné tímto způsobem získat dostatečný počet ryb pro umělý výtěr. Pro líhně specializující se na produkci násad pstruha obecného a lipana bude z hlediska stability produkce a také z hlediska neovlivňování přirozené reprodukce v tocích nezbytné založit produkci násad na odchovu vlastních generačních ryb. Základní principy zakládání generačních hejn, umělých výtěrů prováděných s ohledem na maximální udržení genetické variability získaného potomstva, inkubace jiker, odchovů plůdku, ročka, remontních a generačních ryb, a management obměny a doplňování generačních hejn jsou popsány v publikacích Randák a kol. (2009a, 2009b). Pro všechny pstruhové vody nelze kategoricky navrhnout či doporučit univerzální postup týkající se strategie produkce výroby a vysazování násad. V podstatě každá lokalita má své specifické podmínky (kvalita vody, průtokové poměry, členitost, úživnost, antropogenní ovlivnění, intenzita tlaku rybích predátorů, rybářský tlak atp.), které je nutno v rámci rybářského managementu zohledňovat. Rybářský management tedy musí reagovat na změny prostředí, je nutno vyhodnocovat efektivitu jednotlivých opatření (např. různých postupů při vysazování ryb), zkoušet nové postupy navržené na základě analýzy výše uvedených skutečností, a na základě získaných informací se postupně v konkrétních lokalitách dopracovat ke skutečně efektivním postupům vedoucím k reálné podpoře populací pstruha obecného a lipana podhorního prostřednictvím rybářského managementu. Tyto postupy by se následně měly promítnout i do aktualizace zarybňovacích plánů. Pokud jde o návrh nové strategie pro zarybňování volných vod pstruhem obecným a lipanem, lze rybářské praxi doporučit systém založený na odchovu místních hejn generačních ryb v kontrolovaných podmínkách regionálních líhní a na zarybňování volných vod jejich potomstvem. Bylo by vhodné co nejvíce využít postupy založené na vysazování raných stadií ryb (plůdek – čtvrtroček) – tzn. po26
tomstva uměle chovaných generačních ryb, pobývajícího pouze po nezbytně dlouhou dobu v podmínkách umělého chovu, popř. se snažit využívat extenzivně odchované násady. Dlouhodobé setrvání ryb v podmínkách intenzivního chovu je totiž spojeno s rozvojem z pohledu přírodních podmínek patologického chování – např. zvýšené agresivity, ztráty plachosti a schopnosti úniku před predátory, snížení schopnosti vyhledávat a lovit přirozenou potravu, atp. Toto patologické chování je předpokladem pro vyšší ztráty takto odchovaných násad v podmínkách volných vod a také pro velmi negativní interakce mezi vysazenými a původními volně žijícími jedinci, často vedoucí k oslabení obou skupin ryb. Lze říci, že čím delší je pobyt jedince v podmínkách umělého chovu, tím horší je jeho schopnost adaptovat se na podmínky přírodního toku. Dále by mělo být upuštěno od využívání potoků k odchovu násad, a velmi omezeno by mělo být i využívání volně žijících generačních ryb pro potřeby umělé reprodukce. Je nutno různými opatřeními maximálně podporovat přirozenou reprodukci ryb v tocích.
Související literatura, kterou je možno získat na FROV JU Kolářová, J., Svobodová, Z., 2009. Léčebné a preventivní postupy v chovech ryb. Edice metodik, VÚRH, Vodňany, č. 88, 30 s. Randák, T., Turek, J., Kolářová, J., Kocour, M., Hanák, R., Velíšek, J., Žlábek, V., 2009a. Technologie chovu pstruha obecného v kontrolovaných podmínkách za účelem produkce násadového materiálu pro zarybňování volných vod. Edice Metodik (technologická řada), FROV JU Vodňany, č. 96, 19 s. Randák, T., Turek, J., Kolářová, J., Kocour, M., Kouřil, J., Hanák, R., Velíšek, J., Žlábek, V., 2009b. Technologie chovu generačních lipanů podhorních za účelem udržitelné produkce kvalitního násadového materiálu pro zarybňování volných vod. Edice Metodik (technologická řada), FROV JU Vodňany, č. 97, 24 s. Randák, T., Turek, J., Lepič, P., Kolářová, J., 2012. Technologie chovu čtvrtročka lipana podhorního pro zarybňování volných vod. Edice Metodik, FROV JU, Vodňany, č, 132, 22 s. Randák, T., Slavík, O., Kubečka, J., Adámek., Z., Horký, P., Turek, J., Vostradovský, J., Hladík, M., Peterka, J., Musil., J., Prchalová, M., Jůza, T., Kratochvíl, M., Boukal, D., Vašek., M., Andreji, J., Dvořák, P., 2013. Rybářství ve volných vodách. FROV JU, Vodňany, 434 s. Randák, T., Turek, J., Červený, D., Kolářová, J., Lepič, P., Grabic, R., Žlábek, V., 2014. Produkce juvenilních kategorií pstruha obecného a lipana podhorního pro zarybňování volných vod. Edice Metodik, FROV JU, Vodňany, v tisku Zusková, E., Máchová, J., Velíšek, J., Gela. D., 2011. Možnosti použití kyseliny peroctové v rybářství. Edice metodik FROV JU, Vodňany, č. 109, 26 s.
27
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
28
6. Obnova populace lipana na jihočeských tocích (Hladík, M.) RNDr. Milan Hladík, Ph.D. Rybářský hospodář Jihočeského územního svazu ČRS, Rybářská 237, 373 82 Boršov nad Vltavou Lipan podhorní patří mezi naše původní druhy ryb, je typickým obyvatelem podhorských toků. Snáší i mírně eutrofní prostředí, náročný je zejména na dnový substrát pro tření, kdy vyhledává štěrkové lavice v proudných úsecích, v našich podmínkách zejména v úsecích pod jezy. Velmi vhodné pro jeho populace jsou úseky takzvaných sekundárních pstruhových pásem, tedy úseky řek pod velkými přehradami, v jihočeském kraji se jedná o řeku Vltavu pod Vyšším Brodem, Malši pod Římovem a Blanici pod Husincem. Populace lipana na řece Vltavě zasahovala až nad České Budějovice. Dalšími lipanovými toky jsou Blanice nad Husincem, horní Vltava nad Lipnem, horní Malše, Volyňka a Otava. Díky ovlivněnému teplotnímu režimu, kdy v létě je voda relativně studenější, a naopak v zimě relativně teplejší, danému tím, že odběr do elektrárny je prováděn z poměrně velké hloubky, zde nachází dobré podmínky pro celoroční příjem potravy i úspěšné rozmnožování. Díky eutrofní vodě vytékající z přehrad je zde i dostatek potravy, a tím i podmínky pro poměrně rychlý růst. Populace lipana byly ve všech výše jmenovaných úsecích vodních toků velmi početné, a tyto toky měly tím pádem i vysokou hodnotu z hlediska sportovního rybolovu. Tyto populace však čelily několika tlakům způsobeným člověkem: -
-
-
odlovy ryb za účelem umělého rozmnožování – ročně byly odlovovány stovky generaček, které se nikdy nevracely zpět a byly nahrazovány plůdkem – tím mohlo dojít k poškození samoreprodukce, zvyšující se rybářský tlak daný zvyšujícím se počtem rybářů a zlepšením nymfovacích technik, zejména po MS v České republice v roce 1996 (viz graf), možný vliv znečištění, zejména zvyšující se počet takzvaných endokrinních disruptorů (reziduí antibiotik, hormonální antikoncepce, farmak, čisticích prostředků apod.), rozsáhlé úpravy toků po povodni 2002 – například řeka Polečnice byla bagry zcela zničena spolu s její početnou populací lipanů, podobně i Malše pod Římovem, pokles množství živin v tocích díky intenzivní výstavbě ČOV a také díky bankrotu a omezení výroby některých podniků, zejména dřevařských a papírenských, predační tlak kormoránů, který kulminoval na přelomu tisíciletí.
Všechny tyto vlivy měly zřejmě negativní vliv na populace lipanů ve vodních tocích, jako největší problém bylo vyhodnoceno rybářské hospodaření a rybářský tlak, a dále predační tlak kormoránů, který zřejmě dokonal dílo zkázy. Nejvíce byly 29
zasaženy Vltava pod Lipnem, Malše pod Římovem a Otava, ale stav lipanů klesal ve všech tocích, i těch bez ovlivnění přehradami.
Úlovky lipana na revírech Vltava 27 a Vltava 28 (nahoře) a na všech revírech Jihočeského ÚS ČRS (dole) Jihočeský ÚS ČRS se rozhodl pokusit se o obnovu populací lipanů ve všech tocích, cílem je dosáhnout přirozené reprodukce, která je nejlepším i nejlevnějším způsobem, jak populace obnovit, jelikož ryby, které se v daném toku narodí a přežijí, mají nejlepší geny a jsou schopny dát zdravé potomstvo. Opatření: 1) Omezení odlovů generaček na vodních tocích. 2) Omezení rybářského tlaku – od roku 2005 míra lipana na všech tocích 40 cm. Tato dvě opatření měla okamžitý efekt ve zlepšení populací lipana zejména na horní Vltavě, Volyňce a Otavě, které se stanou základnou obnovy v dalších postižených tocích. Jelikož se plůdek setká s kormoránem již v prvním roce života, kdy ještě nepatří mezi jeho velikostně preferovanou potravu, je schopen se naučit mu vyhýbat, například na Otavě bylo pozorováno, že i v zimním období zůstávají lipani v proudných místech, kde si hledají k přezimování menší prohlubeniny, jelikož zde je kormorán neumí tak účinně lovit. 30
Od roku 2013 je možné díky omezení ochrany kormorána účinněji plašit i lovit, a tehdy nastala druhá fáze naší snahy: 1) intenzivní vysazování ryb různých velikostí – od rychleného plůdku přes ročka až po dvouletou násadu odlovenou z přirozených toků – podařilo se získat pravidelnou podporu Jihočeského kraje, a od roku 2014 je partnerem projektu i Jaderná elektrárna Temelín skupiny ČEZ, a. s., která se ve svých grantových projektech zaměřuje i na obnovu životního prostředí, 2) vyjednávání s mysliveckými sdruženími o možnostech plašení a odlovu kormoránů – nahrála nám i teplá zima 2013, která nám dala další rok k organizaci plašení, 3) vyjednávání s dotčenými orgány správní správy, 4) také byl prosazen systém muškařských závodů bez měření ryb, který výrazně omezuje jejich poškození. Výsledky se dostavily poměrně rychle: na tocích, které zamrzají, se populace rychle obnovily, a je zaznamenán přirozený výtěr; objektivní ověření není k dispozici, určité informace nám dávají i výsledky rybářských závodů a samozřejmě ohlasy od rybářů. Podobně je postupováno i se pstruhem obecným, jehož míra byla na tocích, kde je šance na přirozenou reprodukci, zvýšena na 30 cm. Na Vltavě pod Lipnem je již úlovek lipana běžný, i když ještě ne hojný. Ulovené ryby jsou v dobré kondici a v roce 2015 lze očekávat první přirozenou reprodukci.
Možná rizika: 1) snahy organizací, které hospodaří na revírech, kde se již populace lipana stabilizovala (Volyňka, Otava), o opětovné snížení míry; tomu je třeba odolat, jelikož při současné kvalitě vybavení a dovednosti by mohlo dojít k vychytání významné části generačního hejna, 2) nepodaří se zorganizovat účinný odstřel a plašení kormoránů kvůli složitosti hospodaření v honitbách a státní správě, 3) problém je jinde a nejsme schopni ho ovlivnit.
31
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
32
7. Zlepšování morfologického stavu vodních toků na příkladu dvou revitalizací řek v Německu (Just, T.) Ing. Tomáš Just AOPK ČR, Krajské středisko Praha a Střední Čechy Prostorově bohaté, tvarově a hydraulicky členité prostředí přírodních a přírodě blízkých vodních toků poskytuje lepší podmínky pro rozvoj přirozeného zarybnění než prostorově redukované a členitosti zbavené prostředí toků technicky upravených. Zlepšování obecně ekologického stavu, zpomalování průběhu a koncentrace povodní, a řešení problémů souvisejících s nežádoucím zahlubováním technicky upravených koryt, to jsou hlavní důvody provádění revitalizačních staveb v německých zemích, aspekty rybářské však také nejsou bez významu. V nedávné době se uskutečnily dvě větší revitalizační stavby v jihozápadní části Německa, v povodí horního Dunaje nad Ulmem. Následující prezentace těchto staveb vznikla úpravou příspěvků pro časopis Vodní hospodářství.
Revitalizace Dunaje v úseku Hundersingen – Binzwangen V roce 2011 byla dokončena radikální revitalizace 2,7 kilometru Dunaje mezi obcemi Hundersingen a Binzwangen. Jde o dosud největší vodohospodářskou revitalizační stavbu v Bádensku-Württembersku. Jedná se o horní část Dunaje nad Ulmem, v období 1827 až 1914 zatěžovanou postupnými technickými úpravami. První z těchto úprav byly reakcí na velkou povodeň v roce 1824. Úpravy nahradily původní meandrující, překládající se koryto korytem přímé trasy, relativně úzkým, se stabilizovanými břehy. Takto byla získána a před menšími povodněmi více chráněna jakási rozloha zemědělské půdy v nivě. Erozní síla řeky však začala ve větší míře působit na dno koryta, které se pak dál samovolně zahlubovalo. Působil zrychlující vliv koryta na průběh povodní. Vývoj směrem k revitalizaci vyvolala opět velká povodeň, více než „stoletá“ (492 m3/s), proběhnuvší v roce 1990. V roce 1992 vyhlásila zemská vláda v zemi Bádensku-Württembersku Integrovaný plán pro Dunaj (IDP). Vládní program zahrnuje mj. odstranění nepříznivých vlivů technických úprav Dunaje, za které pokládá zejména: • • • • •
zahlubování koryta (Dunaj u Hundersingen – až 3 metry proti poloze koryta před úpravou), klesání hladin podzemní vody v nivě, vysušování nivních území, klesání hladin ve studních, omezení retence vody v krajině, zrychlování postupu povodní a zvyšování jejich kulminačních úrovní, omezení migrační prostupnosti pro vodní živočichy (jezy a vodní elektrárny), rozsáhlé ztráty životního prostoru rostlin a živočichů. 33
Tyto problémy mají být zmenšovány podélnými revitalizačními stavbami a zprostupňováním nebo eliminací migračních překážek na Dunaji a jeho přítocích. Revitalizace jsou důsledně vnímány jako opatření, spojující zlepšování morfologickoekologického stavu vodních toků a zlepšování protipovodňové ochrany zastavěných území. Plánování některých konkrétních opatření započalo již v roce 1990. Před revitalizací pod Hundersingen bylo provedeno několik menších akcí – uváděny jsou lokality Blochinger Sandwinkel, Riedlingen, Oberdischingen. Dunaj počíná na jihozápadě Německa ve Schwarzwaldu setkáním dvou zdrojnic, říček Breg a Brigach, u města Donaueschingen. Lokalita Hundersingen leží, měřeno v délce řeky, asi 130 kilometrů pod Donaueschingen, vzdušnou čarou šedesát kilometrů nad Ulmem. Revitalizace je vymezena říčními kilometry 2658,3 až 2660,7. Dunaj tu teče severovýchodním směrem v údolí o velmi mírném podélném sklonu. Údolí je asymetrické, do pravé strany se široce ploše rozevírá, kdežto po levé straně je údolí zřetelněji vymezeno svahem – jehož temeno tu je významnou prastarou sídelní lokalitou. Střední roční průtok v Hundersingen je uváděn hodnotou 25 m3/s. Další průtokové charakteristiky: Q1 – 120 m3/s, Q10 – 315 m3/s, Q100 – 475 m3/s (s patnáctiprocentní přirážkou na změnu klimatu, s níž se v Německu pracuje, je uváděna hodnota Q100 – 546 m3/s). Před revitalizací probíhalo výrazně linearizované upravené koryto Dunaje při patě svahu, vymezujícího údolí zleva. Revitalizační stavba znamenala opuštění a převážně zasypání tohoto koryta a vytvoření koryta nového, výrazně rozvolněného doprava, do plochého terénu luk a polí. Revitalizačnímu projektu předcházely úvahy o vytvoření velkého povodňového poldru, podle dnešní terminologie průtočné suché nádrže. Pro tento záměr stát vykoupil zhruba 100 hektarů pozemků podél řeky mezi Hundersingen a Binzwangen. Když byl záměr poldru shledán neefektivním (vzhledem k poměru nákladů na průtočné nádrže s masivními objekty a zadržitelných objemů vody), tyto pozemky přišly vhod pro rozvinutí revitalizačního záměru. Revitalizace vzhledem ke konfiguraci terénu rovněž nabízí nezanedbatelné efekty – tentokrát dynamické – povodňové retence, ovšem nepotřebovala hráz, výpustní zařízení ani bezpečnostní přeliv. Revitalizační stavbu jako investor provádělo a v roce 2012 dokončilo Vládní presidium v Tübingenu jako orgán země Bádensko-Württembersko. Stavba stála 2,6 milionu €. Z toho 60 % pocházelo z rozpočtu země a 40 % z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Nově vytvořené koryto Dunaje je až o 2,5 metru mělčí než koryto dřívější, které v důsledku nevhodných úprav projevovalo nežádoucí sklon k zahlubování. Změlčením vzniklý a zvlněním koryta ne zcela spotřebovaný výškový rozdíl proti navazujícímu starému korytu je na dolním okraji revitalizace, nad obcí Binzwangen, stabilizován mohutnou balvanitou rampou v dně koryta. Rampa, dlouhá 160 metrů, stabilizující výškové rozdíly 2,3 metru v dně a 1,6 metru v normální hladině, je koncipována jako migračně prostupná pro vodní živočichy. Dřívější koryto mělo podélný sklon 2 promile, revitalizační koryto má sklon 1 promile. V délce původního koryta 2,4 km je nové koryto díky zvlnění o 400 m delší. Plocha revitalizační stavby, která se dnes vyvíjí jako přírodě blízký říční pás s rozlehlými pobřežními štěrkovisky, zaujímala cel34
kovou plochu 80 hektarů – z propočtu vychází střední šíře tohoto pásu 260 m. Samotné koryto se rovněž významně, ovšem nepravidelně rozšířilo oproti neproměnné čtyřicetimetrové šířce koryta dřívějšího. Nové koryto je důsledně přírodě blízké. Rozměrové a tvarové parametry jeho vlnité trasy byly odvozeny od dokumentovaného stavu Dunaje v těchto místech v dobách před úpravami. Jediným ne zcela přírodně autentickým konstrukčním prvkem je zmiňovaná stabilizační rampa na dolním okraji úseku. Nebylo třeba bránit vývoji koryta v rámci vytvořeného říčního pásu. Zejména ploché tvary vlnitého, velmi mírně sklonitého koryta by měly za průtoků, schopných koryto modelovat, vytvářet proudění, působící změny koryta do stran, nikoliv však do hloubky. Předpokládá se tedy, že nové koryto bude dynamicky stabilní – jeho konkrétní tvary se mohou měnit, základní tvarové a rozměrové charakteristiky a s nimi související průtokové a ekologické funkce koryta by měly být stálé. Při modelování koryta byly uplatněny rozčleňující prvky, které ovšem v celkově dynamickém konceptu nutno vnímat jako přechodné, zřízené hlavně pro počáteční období po kolaudaci stavby. Jsou to náznaky postranních ramen, kamenité výhony do koryta, štěrkový ostrov a instalace mrtvé dřevní hmoty v březích. Základem těchto instalací jsou shluky neodvětvených stromů, zapuštěných do břehů. Použití dřevní hmoty, která je velmi důležitá pro rozmanité formy oživení vodního toku, včetně ryb a ptáků, zde bylo proti jiným revitalizačním stavbám poměrně velkorysé. Přesto se i tady projevuje známá věc – po „sesednutí“ a „očesání“ několika většími vodami hledíme na struktury dřevní hmoty s pocitem, že instalace mohly být podstatně mohutnější, s využitím podstatně větších kmenů a větších množství. Vodohospodáři v Německu si tyto záležitosti uvědomují, ale i jejich práce s dřevní hmotou se teprve vyvíjí. Kromě toho, že není úplně snadné a laciné získávat a na místa staveb dovážet celé neodvětvené stromy, musejí i němečtí vodohospodáři jen postupně překonávat počáteční nedůvěru mezi veřejností i ve vlastních řadách. Tvarování koryta dbalo zásad, důležitých i pro rozvoj oživení říčního prostoru: • • •
velký rozsah plochých štěrkových povrchů v korytě a v březích, různě výškově umístěných vzhledem k běžným úrovním hladin, v korytě se vyskytují rozmanité hloubky vody, koryto doprovázejí jak mírně sklonité, tak strmé erozní břehy.
Další vývoj koryta bude podrobné tvary záhy překreslovat, proudění bude otvírat další přechodné štěrkové povrchy, jiné části koryta budou zarůstat vegetací… to je podstata bohatosti stanovištních nabídek v živém říčním prostoru.
Zdroje informací •
• •
http://www.themenpark-umwelt.baden-wuerttemberg.de/servlet/is/35901/rpt-idpsteckbr-hundersingen-binzwangen.pdf?command=downloadContent& filename=rpt-idp-steckbr-hundersingen-binzwangen.pdf http://www2.lubw.baden-wuerttemberg.de/public/abt2/dokablage/upload/ 10_429/2192/2192_rpt_idp_projekt_hubi.pdf http://www.waldsee-tueren.de/donaurenaturierung-bei-binzwangen/ 35
Obr. 1 – Nové koryto Dunaje pod Hundersingen je široké, ploché a členité.
Obr. 2 – Vděčný, byť nestálý prvek tvorby koryta – štěrkový ostrůvek.
36
Obr. 3 – Migračně prostupná stabilizační dnová rampa v dolním okraji revitalizace nad obcí Binzwangen.
Revitalizace Iller u Vöhringen Iller je nejzápadnější z větších řek, které tečou od Alp na sever a do Dunaje odvodňují jižní část Bavorska. Ústí zprava do Dunaje u města Ulmu, kde je dokonce, v součtu se souběžným energetickým kanálem, o něco vodnější než Dunaj. Délka Iller činí 147 kilometrů, odvodňuje území o ploše 2152 km2. Nad ústím do Dunaje, ve Wiblingen, se uvádí průměrný průtok 54 m3/s, nepočítaje v to energetický kanál, který běžně vede dalších 15 až 20 m3/s. Extrémní povodeň v roce 2005, která je orientačně uváděna jako třísetletá, tu dosahovala až 850 m3/s. Zájmová lokalita Vöhringen leží na dolní Iller asi 15 kilometrů nad ústím do Dunaje. Řeka tu tvoří hranici mezi Bavorskem a Bádenskem-Württemberskem. Od Alp až po ústí byly odedávna činěny pokusy Iller a její přítoky upravovat, byly budovány jezy a nádrže, v alpské oblasti prováděna hrazení. Systematičtější úpravy dolního úseku řeky od Kemptenu, kde řeka definitivně opouští podhorský terén a její podélné sklony se lámou z převážně odnosových „alpských“ sklonů do převážně ukládacích sklonů nížinného toku, probíhaly zhruba v letech 1860 až 1900. Jejich hlavním cílem bylo významně zúžit říční koridor, jehož přirozená šíře v plochém, širokém údolí dosahovala dříve místy až 700 metrů, a získat tak využitelné plochy pro zemědělství nebo pro výstavbu. Dále byla snaha řeku energeticky využívat a posilovat protipovodňovou ochranu – i když, jak se posléze ukazuje, vůči tomuto poslednímu cíli byly hlavní prováděné zásahy do jisté míry protichůdné. V zájmovém dolním úseku poblíž Vöhringen vytvořily úpravy z Iller napřímený vodní tok o jednotné šířce kolem 40 metrů, s geometricky pravidelným, relativně hlubokým, 37
technicky opevněným příčným průřezem. Asi 16 kilometrů nad Vöhringen, u Altenstadtu, je na řece postaven jez, který odděluje souběžný energetický kanál. Další jez s místní podružnou derivací pak následuje u Senden, zhruba 6 kilometrů pod Vöhringen. Postupně začaly být vnímány problémy, které technická úprava řeky přinášela. Vedle závažné ekologické degradace se projevoval nepříznivě rychlý postup povodňových vln upraveným korytem. Jezy ani opevnění nezabránily dalšímu samovolnému zahlubování koryta, které v některých místech dosáhlo až čtyř metrů navíc oproti výchozímu stavu. Tento jev je vysvětlován nejen podmínkami proudění v upraveném korytě, ale též nedostatkem splavenin, kterým řeka trpí vzhledem k celkovému rozsahu hrazení bystřin, podélných úprav a příčných staveb v povodí. Zahlubování koryta se promítalo do poloh hladin mělké podzemní vody v nivě. Projevovala se poškození lesních porostů i zemědělských kultur v nivě vysušením, ztrácela se voda ve studních. V devadesátých letech minulého století situace zrála k nutnému řešení. Za spolupráce vodohospodářů z Bavorska a z Bádenska-Württemberska byly v řece od Altenstadtu po Vöhringen stavěny stabilizační příčné balvanité rampy. Toto řešení však není pokládáno za optimální a konečné, protože neponechává řece přirozenou proudnost, neposiluje dispoziční členitost, a vzhledem k poměrně velké strmosti ramp není dokonalé z hlediska protiproudé migrační prostupnosti řeky pro vodní živočichy. V roce 1999 formulovaly obě země společný program ozdravení pro dolních 17 kilometrů Iller, výhledově by se zlepšení stavu řeky mělo týkat až 25 kilometrů nad ústím do Dunaje. Program stanovuje tyto cíle: • • • • • •
učinit řeku Iller v daném úseku opět blízkou přírodě, obnovit vazby řeka – niva, udržet potřebný rozsah zásobování vodou z podzemních zdrojů v nivě Iller a místně docílit zlepšení stavu, revitalizovat nivní lesy – zejména obnovením žádoucí úrovně zavodnění nivního území, nezhoršit a naopak zlepšit protipovodňovou ochranu sídel podél řeky, dle možností zvětšit (dynamickou) povodňovou retenci v korytě řeky, kontrolní kritérium: nezatopit sklepy domů, které jsou dosud suché.
V rámci sanačního programu byla mimo jiné zahájena obsáhlá přírodovědecká sledování zájmového území. Ta pak ukázala, že ztráty bohatosti a rozmanitosti oživení nivy postupným vysoušením jsou podstatně vážnější, než se původně předpokládalo. Konkrétní revitalizační opatření byla zahájena v roce 2008 v jednom kilometru řeky od mostu ve Vöhringen, v říčních kilometrech 14,6 až 13,6. V roce 2011, kdy autor příspěvku tuto lokalitu poprvé navštívil, zde byla patrna dílčí rozvolnění břehů. V této fázi se vodohospodáři pokoušeli provádět méně důrazné a méně nákladné zásahy, uvolňující samovolnou říční dynamiku směrem k rozšíření koryta do stran a změlčení dna. Zajímavé a v této fázi zřejmě úspěšné bylo vytvoření příčného výhonu z velkých balvanů ve dně koryta, který nasměroval proudění k jednomu břehu a dal vzniknout mohutné břehové nátrži, obohacující řeku o splaveniny (obr. 2). Další 38
vývoj ale přinesl poznatek, že je potřeba řeku rozvolnit do stran a stabilizovat ve dně podstatně důrazněji, plošným stavebním zásahem. Tento vývoj ovlivnily zkušenosti z revitalizace řeky Wertach u Augsburgu, kterou provádí Vodohospodářský úřad Donauwörth, za bavorskou stranu angažovaný rovněž na dolní Iller. Důraznější rozvolnění pak bylo provedeno v rámci revitalizační akce, konané na přelomu let 2013 a 2014. Jednalo se o společnou akci dvou spolkových zemí, za BádenskoWürttembersko (levý břeh) ji vedlo Vládní presidium v Tübingenu, za Bavorsko Vodohospodářský úřad Donauwörth. Revitalizace jednoho kilometru řeky stála cca 3,5 milionu Euro, přičemž Bádensko-Württembersko využilo k uhrazení části svého podílu na nákladech podpory Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. (Bavorská účast zřejmě byla plně závislá na rozpočtu svobodného státu.) Stavební řešení spočívalo v nepravidelném rozvolnění koryta, zvýšení a stabilizaci rozšířeného dna. Rozvolnění koryta se promítalo do rozšíření dna z dříve jednotných 40 metrů do nepravidelných šířek, se střední hodnotou 60 metrů. Stabilizace dna nebyla vzhledem k tendenci řeky k zahlubování zcela triviální záležitostí. V průběhu příprav byly zejména zvažovány vhodné technologické postupy výškové stabilizace řečiště. Nakonec nebyl zvolen zvažovaný systém V-ramp dle profesora Auflegera z Technické univerzity Mnichov. Po příznivých zkušenostech se stabilizací řeky Wertach u Augsburgu byla uplatněna technologie „Offenes Deckwerk“. Technologie „Offenes Deckwerk“ spočívá v plošném pokrytí říčního dna strukturou z balvanů – které v případě Iller bylo nutné na staveniště dovážet z kamenolomu. Jeden stabilizační úsek je dlouhý 300 metrů, v této délce je celá plocha dna poskládána balvany o hmotnosti nejméně 30 kilogramů, v počtu 7 kusů na čtverečný metr. Balvany pak jsou překryty místním štěrkovým materiálem, získávaným při rozvolňování řečiště do stran. Po několika stovkách metrů nezpevněného dna následuje další stabilizační úsek. I tento postup je nákladný, nicméně v případě Iller vycházel levněji než výstavba V-ramp. Na dolním okraji zatímní etapy stabilizuje dno řeky tradiční balvanitá rampa, postavená v celé šířce dna. Oproti starším rampám postaveným v řece nad Vöhringen tato rampa nemá tolik vzdouvací, jako spíše zajišťovací funkci, má tedy při malém spádu mírný podélný sklon a nemůže vytvářet migrační překážku. Rozvolnění koryta do stran bylo provedeno razantně. V jednom dílčím úseku po levé straně řeky byl výraznějším rozvolněním na úkor lužního lesa vytvořen jakýsi postranní povodňový poldr, jehož dno za běžných poměrů obohacují mokřadní tůně. Pojednání povrchů rozšířeného koryta je velmi hrubé. Prostor dokončené stavby mezi obslužnými (cyklo)komunikacemi, zřízenými podél obou břehů, působil při návštěvě v létě 2014 na naše zvyklosti vlastně dojmem nedokončené stavby. Ovšem takové je pojetí moderních revitalizací. Podrobné tvarování, které by se v dalším vývoji řečiště nemuselo osvědčit, je přenecháváno přírodě. O to razantnější je hrubé tvarování, které již pro okamžik kolaudace nutí korytu výraznou dispoziční a hloubkovou členitost, jakkoliv i tato hrubá členitost se bude následujícím vývojem samozřejmě měnit. Tento přístup do jisté míry šetří prostředky a nechává vzniknout přírodně autentickým strukturám koryta. V korytě Iller byly při návštěvě, několik měsíců po do39
končení výstavby, zvláště patrné hrubé, jakoby nerozhrnuté valy a hromady štěrku. V místech pod výše popisovanou iniciovanou nátrží, která od roku 2011 vyčerpala svoji dynamiku, byla v řečišti u levého břehu navršena hromada štěrku prakticky na celou hloubku koryta. Jde o prvky záměrného doplňování splavenin do říčního proudu. Dostupné zdroje informací nehovoří o povodňové průtočné kapacitě nově utvářeného koryta. Koncept změlčení a rozšíření koryta je založen na nezmenšení, případně mírném zvětšení průtočné kapacity. Ochranu okolních obcí podle všeho primárně zajišťuje starší soustava podélných hrází, vedených ovšem po vnějším okraji lužních porostů. V takto vymezeném povodňovém perimetru zřejmě není průtočná kapacita vlastního koryta zásadní záležitostí. (Pokud je tento přírodě blízký perimetr dostatečně kapacitní, bylo by teoreticky možné připouštět i jisté zmenšení průtočné kapacity vlastního koryta jeho poměrným změlčením, což by podporovalo lepší hydraulické využití celého povodňového perimetru, a tím jisté zpomalení postupu povodňových vln do dalších částí povodí.) V nových říčních březích jsou umístěny různé struktury z mrtvé dřevní hmoty, hlavně části kmenů, zapuštěné do břehu, a skupiny pařezů, zatížené kameny. Mají rozčleňovat povrch koryta a vytvářet stanoviště a úkryty pro vodní živočichy… a nabízet něco zajímavého očím lidských návštěvníků. Tyto struktury jsou však zatím poněkud rozpačité až opatrnické, daleko za možnostmi, které by nabízela například aplikace celých neodvětvených kmenů fixovaných do břehů. Po několika větších vodách z provedených instalací mnoho nezbude. Vodohospodáři z Donauwörth – autor druhdy slyšel komentář k podobné situaci na řece Wertach u Augsburgu – si jsou tohoto problému vědomi. Při postupném provádění experimentů jsou nuceni rozptylovat různé obavy a konzervativní představy… jaké v souvislosti s dřevní hmotou ve vodních tocích dobře známe i u nás. Na dokončené stavbě nebyly, alespoň při návštěvě v létě 2014, vidět žádné výsadby stromů. Stavba ovšem nabízí rozsáhlé štěrkové povrchy břehů a okolo roste lužní les, takže během několika let se zeleň rozvine samovolně a zadarmo – zeleň přírodě blízká, stanoviště vhodná, vitální. Pro další léta chystají vodohospodáři z Bavorska a z BádenskaWürttemberska další etapy revitalizace dolní Iller. V současnosti se připravuje pokračování ve zhruba pěti kilometrech řeky od dolního okraje zatím provedeného úseku po jez u Senden.
Zdroj informací Illerentwicklung – Společná stránka země Bádensko-Württembersko a svobodného státu Bavorsko: http://web.bjoernsen.de/cms/index.php?id=71
40
Obr. 4 – Dosud nerozvolněný úsek Iller u Vöhringen. Koryto je v důsledku starších technických úprav napřímené, poměrně úzké a hluboké. V některých úsecích má nežádoucí tendenci dál se zahlubovat.
Obr. 5 – Rozvolnění koryta Iller, léto 2014. Počítá se s tím, že hromady štěrku v řečišti budou postupně rozplavovány a vodní tok tak obohacován o splaveniny. 41
Obr. 6 – Rozvolněné řečiště se štěrkovými hromadami, určenými k dokrmování řeky splaveninami. Štěrk pochází z rozvolňování řečiště do stran. I když se to na první pohled nezdá, řeka Iller trpí nedostatkem splavenin, což podporuje její nepříznivou tendenci k zahlubování.
42
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
43
8. Praktické skúsenosti s odchovom a vysadzovaním pstruha potočného a lipňa tymianového na Slovensku (Krajč, T., Štencl, R.) Ing. Tibor Krajč, Richard Štencl Slovenský rybársky zväz – Rada Na Slovensku je v zmysle aktuálneho zákona o rybárstve (zákon č. 139/2002 Z. z.) približne 93 % všetkých vôd v užívaní Slovenského rybárskeho zväzu. Celkove sa jedná o 1820 rybárskych revírov, pričom 780 je pstruhových alebo lipňových. Je to viac ako 42 %, a tak je pokles výskytu pstruha potočného a lipňa tymianového v posledných rokoch jedným z významných problémov, ktorým sa na Slovensku venuje zvýšená pozornosť. Znižujúca sa početnosť úlovkov pstruha a lipňa sa zaznamenáva v posledných 15tich rokoch. Tento stav sa napriek niektorým prijatým opatreniam nepodarilo zastaviť. Za posledných desať rokov klesli úlovky napr. pstruha potočného o viac ako polovicu. Ešte významnejší pokles sa zaznamenáva u lipňa, kde počet úlovkov klesol na štvrtinu. Nič nenasvedčuje, že by sa tento stav mal zlepšiť, a preto je nevyhnutné tento problém účinne začať riešiť. Graf č. 1: Úlovky pstruha potočného a lipňa v rybárskych revíroch SRZ v rokoch 2003-2013 100000 90000 80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0
Pp - úlovky (ks) Li-úlovky (ks)
Príčiny poklesu Azda najvýznamnejším faktorom, ktorý sa spája v súvislosti s poklesom početnosti týchto reofilných druhov rýb, je stúpajúci výskyt rybožravých predátorov na našom území. V pomerne krátkom čase, za približne 20 rokov, dokázali úplne zvrátiť ich prirodzený výskyt. Jedná sa najmä o kormorána veľkého, volavku a vydru. Napriek celoplošne udelenej výnimke na plašenie a odstrel kormorána, ktorú má SRZ udelenú, nedarí sa úspešne eliminovať vznikajúce škody. Pretrvávajúcim negatívnym 44
faktorom aj naďalej zostáva segmentácia tokov, pričom tento vplyv má na Slovensku stúpajúcu úroveň vzhľadom na potrebu zvýšenia podielu výroby elektrickej energie z obnoviteľných zdrojov. Zmeny mikroklímy s výskytom častých povodňových prietokov spôsobuje potreby realizovať protipovodňové opatrenia s dosahom na prirodzené neresiská prúdomilných druhov rýb. Ako nový faktor súčasnosti, avšak veľmi významný, sa ukazuje otvorenie európskeho trhu a s ním spojené nebezpečie prenosu vírusových ochorení do slovenských chovov, ako aj prísun genetických zmien v populáciách odchovávaných rýb so zníženou adaptabilitou po vysadení.
Chov pstruha a lipňa V súčasnosti sa produkcia orientuje na jednoročné násady vysadzované na jeseň vo veľkosti 9–12 cm. Na produkciu násad sa využívajú generačné stáda obidvoch druhov chované celoročne v umelých podmienkach. Už viac ako desať rokov sa na zabezpečenie pohlavných produktov nevyužíva odlov generačných rýb odlovených z voľných vôd. Ako hlavný dôvod tejto zmeny bol klesajúci výskyt generačných rýb, najmä u lipňa, ale taktiež problematický odlov hlavne v jarnom období pri povodňových prietokoch. Odchov sa realizuje na produkčných strediskách SRZ v Považskej Bystrici, Trstenej a v posledných rokoch najmä na stredisku vo Svite, a to výhradne v zemných rybníkoch. Tento fakt sa ukazuje ako správny, nakoľko aklimatizácia takto vyprodukovaných násad po vysadení je vyššia ako u násad odchovávaných celoročne v umelých žľaboch či betónových kanáloch, častokrát pri viac ako 100% nasýtení kyslíka. Už štandardne sa na dokŕm používajú komerčne vyrábané KKZ, ktoré obidva druhy veľmi dobre prijímajú. Snahou je, aby sa podiel prirodzenej potravy zvyšoval, čo u zemných rybníkov nie je žiadny problém. V poslednom období sa zvyšujú taktiež požiadavky na dvojročné násady pstruha potočného a lipňa. Prijatými opatreniami sa snažíme uvedené požiadavky ZO SRZ splniť, čo znamená, že ponúkame násady dvojročné a staršie pstruha potočného a v obmedzenom množstve násady lipňa v druhom roku života. V súčasnosti sa viaceré chovy na Slovensku zotavujú po VHS s pred piatich rokov. Navyše produkcia lipňa je v útlme, nakoľko sa ešte len tvoria generačné stáda pre optimalizáciu produkcie v nasledovnom období. Poukazuje sa tiež na genetickú variabilitu odchovávaných násad a pôvod rýb, pričom aj slovenské generačné stáda boli týmto analýzam podrobené. Sme si vedomí, že v minulosti a aj dnes sa viaceré importy pstruha a lipňa uskutočnili aj na Slovensko, a tak jedna z úloh v ďalšom chove týchto násad bude cielenou selekciou vo vnútri generačných stád vybrať to, s čím sa dá ďalej pracovať. Najmä u lipňa bude potrebné sa zamerať na výber rodičov so slovenským genetickým pôvodom, či priamo v súvislosti s daným povodím.
Zarybňovanie rybárskych revírov Pri analýze zarybnenia pstruhom potočným sme zaznamenali rovnakú úroveň zarybnenia v posledných 10tich rokoch, s mierne zvýšeným podielom dvojročných a starších násad. Naopak upúšťa sa od vysadzovania ranných štádií Po v jarnom 45
období pred otvorením rybárskej sezóny. Tomuto trendu ako aj požiadavkám odberateľov zo strany ZO SRZ sa musí prispôsobiť aj aktuálna ponuka producentov násad. U lipňa zaznamenávame zvýšené požiadavky na prezimovaného lipňa, prípadne násady dvojročné a staršie. Užívatelia rybárskych revírov veľmi zvažujú účelnosť zarybňovania uvedenými násadami, nakoľko ukazovateľ návratnosti má klesajúci vývoj. Niektorí, aj vďaka stále sa zvyšujúcemu výskytu rybožravých predátorov, znižujú objem zarybňovania, kým sa tento problém nevyrieši. Do popredia sa dostáva aj zarybňovanie násadou pstruha dúhového, ktorý sa používa ako tzv. „nárazníková ryba“, čo znamená, že slúži na elimináciu tlaku predátorov na pstruha potočného a lipňa, ale taktiež na uspokojenie potrieb športových rybárov. V neposlednom rade je to otázka rýdzo ekonomická, kedy by užívatelia rybárskych revírov bez vysadzovania pstruha dúhového nedokázali finančne zabezpečiť požiadavky na plnenie zarybňovacích plánov v ostatných požadovaných druhoch násad. Graf č. 2: Zarybnenie rybárskych revírov SRZ pstruhom potočným a lipňom v rokoch 2003-2013 (v ks) 1800000 1600000 1400000 1200000 1000000
Pp1+Pp2
800000
Li1 + Li2
600000 400000 200000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Ochrana V zmysle platnej rybárskej legislatívy má pstruh potočný na Slovensku stanovený čas individuálnej ochrany od 1. septembra do 15. apríla, u lipňa je to od 1. januára do 31. mája. Pstruh potočný má stanovenú lovnú mieru 25 cm, u lipňa je to 27 cm. Niektorí užívatelia rybárskych revírov mali krátkodobo snahu zvýšiť lovnú mieru s cieľom podporiť výskyt generačných rýb. Tento fakt sa však ukázal ako málo účinný vzhľadom k pretrvávajúcemu výskytu rybožravých predátorov. Ako najnovší účinný trend pri ochrane pstruha a lipňa sa javí vyčlenenie časti rybárskeho revíru ako „chránená rybárska oblasť“, kde je lov rýb zakázaný úplne, prípadne sa niektoré časti vyhradzujú pre loviacich, ktorí si ulovené ryby neprivlastňujú. Slovenský rybársky zväz vynakladá maximálne úsilie v boji proti rybožravým predátorom a výstavbe MVE na Slovenských riekach a potokoch, avšak je to proces dlhodobý, a nie vždy je SRZ v týchto sporoch víťazom. Účinnosť a úspešnosť všetkých týchto opatrení sa ukáže až o pár rokov.
46
Záver Napriek vynaloženému úsiliu a prijatým viacerým zmenám v systéme chovu a zarybňovania sa nepodarilo zastaviť klesajúci trend poklesu množstva úlovkov pstruha potočného a lipňa. Ako hlavná príčina bol vyhodnotený stále pretrvávajúci výskyt rybožravých predátorov na našom území. Ponuka násad pstruha potočného prevyšuje slovenský dopyt, čo však u lipňa v posledných rokoch určite neplatí. Šancou na zvrátenie ostáva zotrvať pri zaužívanom systéme obhospodarovania rybárskych revírov s napredovaním na základe nových poznatkov a snažiť sa potlačiť vplyv negatívnych faktorov, ktoré výskyt pstruha potočného a lipňa tymianového najviac ovplyvňujú.
47
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
48
9. Početnost rybích populací a jejich vysazování nad nosnou kapacitu prostředí (Závorka, L.) Mgr. Libor Závorka Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, Albertov 6, 128 43 Praha 2 Intenzivní rybaření má negativní vliv na kvalitu a množství úlovku. Lidé si tento negativní trend brzy uvědomili a začali divoké populace ryb podporovat vysazováním uměle odchovaných jedinců. Dobrým příkladem tohoto způsobu hospodaření je mezi sportovními rybáři oblíbený pstruh obecný, Salmo trutta, který je u nás systematicky uměle odchováván a vysazován už od poloviny 19. století. I přes tuto dlouhodobou a intenzivní snahu podporovat populace umělým vysazováním, početnost i průměrná velikost ulovených jedinců u mnoha druhů ryb, jako jsou právě pstruh obecný nebo lipan podhorní, Thymallus thymallus, neustále klesá. Je tedy na místě ptát se: proč? Pstruh i lipan, stejně jako ostatní druhy našich ryb, patří k organismům s velkou plodností. Jedna samice v období tření vyprodukuje (v závislosti na velikosti těla) stovky až tisíce jiker. Takto vysoké množství jiker je přirozenou adaptací ryb na vysokou úmrtnost v raných fázích vývoje (především při přechodu ze žloutkového váčku na vnější výživu). Toto období vysoké úmrtnosti, tzv. „kritická perioda“, je přitom přirozenou součástí vývoje ryb a hraje nezastupitelnou roli v udržování životaschopnosti rybích populací. Úmrtnost je ovlivněna mnoha faktory, které lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií: „regulace shora“ (top down) a „regulace odspodu“ (bottom up). Regulace shora zahrnuje působení predátorů a parazitů. Pokud se totiž zvyšuje množství jedinců v populaci určitého druhu, zvyšuje se i množství jeho predátorů a parazitů. Zvýšená predace má přitom kladný vliv na kvalitu populace, protože dravci mají větší šanci ulovit oslabené a nemocné jedince, a tak mohou přežít a dále se rozmnožovat pouze ti kvalitní. Druhým typem je regulace odspodu, která zahrnuje úmrtnost a zpomalení rychlosti růstu jedinců v důsledku nedostatku zdrojů v jejich prostředí (potrava, úkryt, teritorium). Je zřejmé, že každý vodní tok může nabídnout pouze omezené množství zdrojů, které limituje počet a hustotu populace, která v něm přežívá. Jde o tzv. nosnou kapacitu prostředí (carrying capacity). Opět platí, že v případě nedostatku zdrojů z důvodu překročení nosné kapacity prostředí dochází ke zvýšené úmrtnosti jedinců, která z populace primárně odstraní ty, kteří nedokáží o omezené zdroje soupeřit. Juvenilní lososovité ryby obývají rychle tekoucí vody horských a podhorských toků a po vylíhnutí z hnízda v štěrkovém dně se živí především driftem obsahujícím larvy vodního hmyzu a další bezobratlé živočichy. Okamžitě po vylíhnutí jsou juvenilové silně teritoriální a brzo si vytvoří sociální hierarchii, která je klíčová pro jejich přežití. Juvenilní lososovité ryby jsou totiž schopné rozeznat ostatní jedince svého druhu a vyhýbají se soubojům se silnějšími soupeři. Nejsilnější dominantní jedinci pak obsadí nejlepší teritoria a zdroje potravy, a podřízení (subdominantní) jedinci 49
jsou vytlačeni do méně vhodného prostředí, anebo nedokážou obsadit vůbec žádné teritorium. Vzhledem k tomu, že juvenilní lososovité ryby využívají strategii lovu „seď a čekej“ (z anglického sit and wait), jsou jejich přežití a růst přímo závislé na získání kvalitního teritoria s dostatečným přísunem potravy v podobě driftu. Juvenilové o teritoria aktivně soupeří a tyto agresivní vztahy jsou pro ně energeticky náročné. Frekvence agresivních soubojů roste s populační hustotou, proto při vysokých hustotách dochází ke zpomalení rychlosti růstu všech (tedy i dominantních) jedinců. V případě, že populační hustota v toku vzroste nad kritickou hodnotu (často se uvádí hustota vyšší než 1 jedinec/m2), dochází ke zvýšení úmrtnosti a k poproudové migraci jedinců z míst s vysokou populační hustotou, která je často spojena s další vysokou úmrtností. Negativní vliv vysoké populační hustoty na rychlost růstu a přežívání juvenilních lososovitých ryb byl prokázán mnoha studiemi napříč různými populacemi i druhy (Elliott, 1989; Hughes, 1992; Jenkins et al., 1999; Kaspersson et al., 2013). V rámci ČR lze uvést například studii závislosti růstu na početnosti u juvenilních pstruhů obecných v NP Šumava (Závorka a kol., nepublikované údaje). Tato 7letá studie, založená na sledování změn v početnosti a růstu jedinců v pramenné oblasti Otavy, ukázala, že rychlost růstu juvenilních jedinců ve věku 0+ a 1+ pstruha obecného klesá s rostoucí populační hustotou. Jednou z odpovědí na otázku, proč v našich vodách stále klesá počet a velikost úlovků pstruha a lipana navzdory jejich rozsáhlému vysazování, lze tedy zodpovědět i z populačního hlediska. V řadě případů může být úbytek pstruhů a lipanů paradoxně způsoben příliš intenzivním vysazováním uměle odchovaných ryb. Hlavní negativní vlivy, které má vysazování uměle odchovaných ryb na populace v našich volných vodách, lze shrnout do následujících několika bodů: 1) Počet ryb v toku je omezen nosnou kapacitou prostředí a přirozeným tlakem predátorů. Vysazování tuto nosnou kapacitu často i mnohonásobně překračuje, což vede k nárůstu úmrtnosti a poklesu růstu jak divokých, tak vysazených jedinců. 2) Prostředí líhně (vysoké populační hustoty a jednotvárné nestrukturované prostředí) zvyšuje agresivitu jedinců a snižuje jejich obezřetnost vůči přirozeným predátorům. Jejich vysazení má pak za následek rozklad sociální struktury populací v toku, což vede ke zvýšené úmrtnosti a zpomalení růstu všech jedinců. 3) Odchov v líhni zvyšuje množství jedinců, kteří přežijí kritickou periodu v období přechodu výživy ze žloutkového váčku na příjem vnější potravy. Většina těchto ryb však nese nekvalitní genetickou výbavu a dochází tím ke snižování kvality genofondu divokých populací, což má negativní vliv na jejich životaschopnost. Zvýšení počtu a kvality úlovků lososovitých ryb lze však dosáhnout i bez masivního vysazování. Revitalizace toků a jejich zprůchodňování pro migrující ryby zlepšuje nosnou kapacitu prostředí, a může tak zásadně zvýšit počet a velikost jedinců, které tok „unese“. Revitalizace a ochrana trdlišť a ochrana velkých dospělých kusů s velkou reprodukční kapacitou umožňuje udržet vysokou hustotu potěru i kvalitní genofond populace. Další možností je například střídavé hájení částí revírů, jímž se 50
místně sníží tlak rybářů a umožní přirozenou regeneraci populací. Těchto několik málo příkladů pouze naznačuje alternativy k současnému způsobu hospodaření, který je dlouhodobě neudržitelný a snižuje kvalitu populací našich divokých ryb.
Literatura Elliott, J. M. (1989). The natural regulation of numbers and growth in contrasting populations of brown trout, Salmo trutta, in two Lake District streams. Freshwater Biology 21:7–19. Hughes, F. N. (1992). Ranking of Feeding Positions by Drift-Feeding Arctic Grayling (Thymallus arcticus) in Dominance Hierarchies. Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences 49: 1994–1998. Jenkins, T., Diehl, S., Kratz, K., & Cooper, S. (1999). Effects of population density on individual growth of brown trout in streams. Ecology 80: 941–956. Kaspersson, R., Sundström, F., Bohlin, T., & Johnsson, J. I. (2013). Modes of competition: adding and removing brown trout in the wild to understand the mechanisms of density-dependence. PloS One, e62517. Závorka, L., Horký, P., Höjesjö, J. & Slavík, O. (under review) Effect of individuals’ local persistence, spatial and temporal scale on density-dependent growth: a study in brown trout Salmo trutta. Ecology, Ethology and Evolution.
51
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
52
10. Zkušenosti se zaváděním nových přístupů k hospodaření na pstruhových revírech Jihočeského ÚS ČRS (Hladík, M.) RNDr. Milan Hladík, Ph.D. Rybářský hospodář Jihočeského územního svazu ČRS, Rybářská 237, 373 82 Boršov nad Vltavou Pokud bychom měli hovořit o zavádění nových přístupů k hospodaření na pstruhových revírech, je možné mluvit o dvou základních tématech: 1) Zavádění nových pravidel na stávajících pstruhových revírech, 2) Zavádění zcela nových přístupů na vytipovaných revírech – Vltava 24, Vltava 29. Ad 1) Na pstruhových revírech jsme zavedli a postupně zavádíme přísnější pravidla rybolovu s cílem ochránit původní druhy ryb, a i když se to setkává s odporem určité části rybářů a funkcionářů (většinou rybářů), jsou tato pravidla akceptována a kvitována. Jedná se především o omezení počtu ponechaných ryb, omezení docházek, háčky bez protihrotu, omezení použití trojháčků, zvýšené míry lipana a potočáka. Tématu se týká i můj druhý příspěvek ve sborníku, a tak zde bych jen chtěl popřát ostatním hospodářům pevné nervy a vytrvat. Ad 2) Celá řada rybářů pravidelně jezdí na trofejní pstruhové revíry do zahraničí, tak jsme si řekli, proč takový revír neudělat u nás, vhodné vody na to máme a mohlo by to být mnohem levnější. Jako „case study“ jsme vyčlenili revír Vltava 24 (zhruba 6 km dlouhý málo využívaný revír nad Českými Budějovicemi) z územního hospodaření a zavedli systém hospodaření spočívající ve zvláštní povolence, podléhající přísným pravidlům rybolovu a pravidelnému vysazování trofejních ryb. O šestiletém fungování revíru připravuji článek do časopisu Rybářství, zde bych chtěl uvést především fakta.
Výběr revíru Výběr revíru byl učiněn podle určitých kritérií a není úplně ideální. Chtěli jsme revír, který je méně využívaný, aby se změna nesetkala s příliš velkým odporem, dále rychle dostupný z Českých Budějovic kvůli zajištění „klientely“, přiměřeně dlouhý, přiměřeně hezký, a také dostupný v celé délce, aby na něj rybáři mohli chodit a aby ho mohla střežit stráž. Také by měl být méně využívaný vodáky, kteří nám dokáží život pěkně znepříjemnit. Měl by také být vhodný pro další druhy ryb, neboť ne jenom duhák je objektem zájmu rybářů. To všechno Vltava 24 splňuje, až na to, že je příliš krátká a jednu třetinu nám zničil bezohledný elektrárník, o dalších problémech bude53
me diskutovat na semináři. Revír také trpí často zakalenou vodou z menších přítoků z polí. Pokud bychom si mohli vybrat revír jen podle našich potřeb, koukali bychom asi výše proti proudu Vltavy, kde je hojnější potočák a lipan a kde je celkový ráz toku více „pstruhový“.
Financování Revír má rozpočet přibližně 500 000 Kč a je zcela vyjmutý z územního hospodaření, z prodeje povolenek je financováno vše včetně vyhodnocení úlovků. Roční povolenka stojí 4000 Kč a denní 350 Kč. V minulých létech se většinou podařilo vybrat okolo 600 000 Kč a tyto peníze byly průběžně využity na zvýšení zarybnění. Rybářská stráž je také financována z rozpočtu a celkové náklady na režii včetně dopravy tvoří přibližně 70 000 Kč.
Zarybňování Po několikaleté zkušenosti je zarybňování prováděno přibližně v třítýdenních intervalech vždy z raftu po dávkách přibližně 300 kg, celkové zarybnění činí přibližně 3 500 kg duháků, většinou se podaří zajistit pár trofejních obecňáků, a také 100 až 200 kg sivena. Nejsou vysazovány ryby pod 0,8 kg a obsádku se snažíme namíchat podle dostupné násady a tak, aby byly vysazovány menší ryby i ryby trofejní. Samozřejmě vysazujeme v rámci zarybňovacího plánu doprovodné říční druhy ryb, jako je parma a ostroretka.
Problémy Problémy se dají rozdělit do několika oblastí. Samozřejmě vždy když jednáte s lidmi, a zejména v takové organizaci, jako je ČRS, nevyhnete se problémům i v osobní rovině. Musela se „usadit“ spolupráce s místními organizacemi v Českých Budějovicích, na revíru hospodaří MO České Budějovice 1 a svou práci dělá ke spokojenosti rybářů, dva až třikrát ročně se scházíme a řešíme průběžně otázky hospodaření. Byly organizovány i schůzky s rybáři a ze zkušeností s nimi se postupně vyvíjí systém péče o revír, nikdy ale nelze uspokojit všechny. Významným problémem je, že díky bezohlednému majiteli budoucí MVE došlo k vybagrování a zničení téměř 2 km řeky, který je dále od zástavby, a tedy patřil i mezi nejhezčí, a zatím se nepodařilo dosáhnout nápravy. Další MVE se připravuje přímo v Boršově. Problémem je také to, že nejsme v rámci svých zařízení schopni vyprodukovat odpovídající násadu, a tak ji musíme kupovat, a kvalita není vždy na špičkové úrovni. Na zdravotním stavu ryb se podepisuje i doprava a manipulace. Téměř každý rok projde revírem menší povodeň a část obsádky se „vypláchne“.
54
Díky členství naší rybářské stráže v místním mysliveckém sdružení se podařilo poměrně úspěšně vyřešit otázku kormoránů ku prospěchu všech druhů ryb.
Zajímavé zkušenosti Zajímavé je sledovat vývoj chování rybářů. První rok byl prodán menší počet ročních a větší počet denních povolenek, řada držitelů ročních povolenek ji ani nevyužila, koupila si ji ze zájmu. Postupně se vyprofilovala zhruba stovka rybářů, kteří si povolenku kupují pravidelně, a také pravidelně chodí. Také se změnilo chování rybářů k rybám, kdy prvním rokem bylo běžné všechny ryby pouštět, v posledních létech rybáři odnášejí ryby více.
Jak do budoucna Rozhodli jsme se změnit revír na mimopstruhový s cílem umožnit celoroční rybolov, velmi často to koncem listopadu začalo pěkně brát, Vltava se díky Lipnu přeci jenom ochlazuje pomaleji než jiné revíry. Zimy nejsou již tak studené a Vltava velmi často nezamrzá, také březen a duben bývají již příznivé, vzpomeňme na jaro 2014, které začalo již v únoru. Tak proč si nezajít k vodě. Jsou s tím spojeny určité změny v pravidlech rybolovu ve vazbě zejména na období povolení přívlače na MP revírech. Plánujeme také zdražení povolenky o 1000 Kč s cílem zajistit více prostředků na jarní a podzimní zarybnění. Za stěžejní považuji dosažení nápravy po devastaci spodní části revíru.
55
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
56
11. Pohled MO ČRS, hospodařících na pstruhových revírech v broumovském výběžku, na problematiku Li a Po – aneb genocida pod vodní hladinou (Kulich, M.) MVDr. Miroslav Kulich Pstruží líheň Hynčice, hospodář MO ČRS Police nad Metují Nemohu již mlčet, nemohu se bez přičinění již dívat na genocidu ryb, kterou způsobují rybožraví predátoři na našich vodách. Musím reagovat na spoustu článků v myslivosti, ale i v jiných tiskovinách v posledních letech, a hlavně musím reagovat na tvrdou realitu, kterou pozoruji na vlastní oči. Miluji přírodu se vším, co do ní patří, ale co je moc, to je moc. Jako dítě školou povinné jsem neustále upíral oči do vody. V každém potůčku bylo vidět spoustu pstruhů. Byli ale i ve znečistěné řece pod textilní barvírnou. Celá hejna lipanů a potočáků plavala tu v modré, jindy v červené, zpěněné vodě. Byli mezi nimi i pořádné kusy, bohužel někdy i zaplísněné, pravděpodobně se nedaly z důvodu znečistění ani konzumovat, ale ty ryby tam byly. A když přišla v těchto letech intenzivního průmyslu a zemědělství otrava tu potoka, tam řeky – bylo to každou chvíli, tak se člověk nestačil divit, co ryb v těch vodách je. Otrava pominula a otrávené úseky se po krátké době znovu hemžily novými rybami, které do uvolněného prostoru vyjely. Ne, nechtěl bych znovu barevné proudy v řekách, i když i to čištění odpadních vod se dle mého také již přehání. Sledují se výskyty mihulí, jak ubývají, a tak se voda čistí ještě víc, a přitom jim bereme to úživné blátíčko v tišinách z domovních splašků. Tím nebojuji proti čištění odpadních vod měst a průmyslových aglomerací, ale myslím, že malé vesničky na potocích s pár popisnými čísly snad drahou a tím silně neekologickou kanalizaci a svody na čistírny mít ani nemají. Vždyť trochu živin do vody jen přispívá k rozmanitosti života v ní. Je tedy nádherné, jak máme dnes řeky a již i mnohé potoky čisté. Je úžasné na těch samých místech, kam jsem se v dětství díval na hejna ryb do přikalené, prošlemované vody a neviděl na dno, dnes vidět křišťálovou vodu. Jen jediné mně tam chybí! Musím mít moc velké štěstí, abych zahlédl nějakou tu rybičku! Přežije pstruh potoční rok 2000? O tom se spekulovalo v osmdesátých letech z důvodu saprolegniózy v silně znečištěných tocích. Přežil, ale ptám se dnes znovu. Přežije pstruh potoční a lipan podhorní v pstruhových oblastech genocidu rybími predátory? Ano, nikdy není zničeno vše. Ale apokalyptické úseky vod přibývají a pár ochranářů, kteří mají klapky na očích a nedokáží posuzovat ochranu přírody v celém
57
komplexu, hájí jeden tohle, druhý tamto, a nejede přes ně vlak. A pod vodní hladinu se podívat neumějí, spíš nechtějí! Bezhlavě se donedávna chránili kormoráni, kterých nad Evropou létají desetitisíce, možná statisíce. Řeší se složitě výjimky k odstřelu, který nikdo nechce povolit, a když už ano, tak to představuje neuvěřitelnou byrokracii a mnohá omezení. A tak se musíme dál nečinně dívat na to, jak tito totálně přemnožení ptáci plundrují v kobercových náletech tu rybník, tu řeku uprostřed města. Ano již se nebojí ničeho a na mnohých místech jsme svědky výjevů jako z Hitchcockova hororu „Ptáci“. Hlad je donutil plundrovat i zde, protože jich je prostě moc. Teď ale k těm pstruhovým oblastem. Již i u nás v podhůří jsem letos pozoroval kormorány, ale mají povětšinou smůlu, protože na ně moc soust nezbylo. Totálně přemnožené volavky a prudce se zvyšující stavy černých čápů decimují posledních cca deset let pstruhové toky. Dříve tak opatrní ptáci dnes korzují 5 m od silnice a nechají se vyplašit až po příchodu do těsné blízkosti. Bohužel korunu všemu a totální záraz pod hladinou provedlo přemnožení vyder. Ty dokazují, co umějí: vyčistit drobnější tok od ryb prakticky úplně. Během posledních cca 10 let každý rok přibývají „takřka mrtvé“ úseky potoků a řek. Nejdřív to byla Šumava, pak Vysočina, můj Broumovský výběžek to postihlo cca před 5–7 lety s prakticky totální devastací před 3–4 lety. A letos ani vloni při průběhu jara bez velkých vod ani na Orlici nevyjela početná hejna lipanů na trdliště, protože zmizela. Která řeka bude následovat? Je ještě vůbec nějaká plná ryb? Jel bych se tam rád podívat. Český rybářský svaz – Východočeský ÚS plně cítí tento problém a snažil se v posledních letech pro záchranu pstruhů a lipanů udělat mnohé. Dokonce se zvýšila přechodně míra těchto ryb, aby se mohly samy minimálně jednou vytřít, u lipanů se prodloužilo hájení o 2,5 měsíce. Vše ale ve finále bylo kontraproduktivní. Jediným výsledkem bylo, že se podařilo těmito rybami ukojit hladové žaludky predátorů! A tak dnes již silně různými omezeními omezení sportovní rybáři jen nákupem povolenek z velké míry financují krmení křivých a dlouhých zobáků a roztomilých vyder. Rybářskému svazu a jeho líhním se již nedaří odchovávat mladé násady, protože dřív než se sloví, jsou už sežrané. Je problém shánět generační ryby, a když už nějaké jsou v umělém chovu, tak uhlídat je před nežádoucími hosty je skoro nemožné. A pak, když si přečtete v časopise Myslivost, že se řeší problém vysokého počtu přejetých vyder okolo Malé Fatry, ale i jinde, rozevírá se Vám nůž v kapse, když je to sváděno na všechno jiné, jen ne na pravdu – že migrují jako o závod a hledají, kde by se co dalo ještě sežrat. Tento fakt pouze a jen dokazuje statisticky silný výskyt vyder v dané oblasti, protože kdyby jich tam bylo pár, měly by dostatek potravy, byly by lokalizované v klidných odlehlých partiích toků a nic by je nepřejíždělo. Teprve hlad je postupně donutil zvyknout si na civilizaci a lovit i ve vesnicích a ve městech. A co mě šokovalo ještě víc, bylo to, že v nedalekém městě byl při opravě silničního mostu vybudován kamenitý přechod pro vydry pod mostem – úžasné, směšné – donebevolající! Ona asi neumí podplavat?! A tak z našich daní opět tekly peníze nesmyslně a pro úplnou blbost.
58
Z doslechu vím, a vůbec se nedivím, že mnozí již vzali spravedlnost do svých rukou, protože když Vám kormoráni vyplení rybník za 30 minut, vydra učící mláďata lovit vám přes noc zlikviduje stovky ryb, zbývají jen oči pro pláč. Zamyslíte se nad tím, že výsledek činnosti, kterou jste bohulibě dělali, je během pár okamžiků pryč. A to nemluvím o obrovském stresovém faktoru pro ryby, který tito nezvaní hosté způsobují. Když sečtu přejeté, ale i „tzv. přejeté“ vydry, když sečtu „uhynulé“ volavky, černé čápy a kormorány na „ptačí chřipku“ za poslední roky, o kterých jsem se doslechl, aniž bych se o to jakkoliv přičinil, je jich hodně a na velmi malém území – opravdu šokující zjištění. Nikde však nechybí! A vody zatím dál zůstávají skoro prázdné, protože jich stále ubylo málo. Právem se pak společnost – spíše pár zarytých ochranářů – rozčiluje nad nelegálním lovem a trávením. Ani já s tímto principiálně nesouhlasím, zejména pak s metodami nehumánní likvidace, ale jestliže člověk jako vrcholový predátor na této planetě bude chtít nějakou tu rybku i pro sebe, musí zákonitě omezit počet predátorů pod ním. Bohužel však nyní není vůle naslouchat těm, co vidí tu spoušť pod vodní hladinou, a tak tento fenomén bude přetrvávat tak dlouho, než se lov těchto predátorů stane oficiálním, a tím v mezích zákona. Systém náhrad za škody způsobené rybožravými predátory, který některé rybářské podniky a organizace využívají při vzniklých škodách, přináší jen malou finanční kompenzaci, a je dle mého názoru v tomto stadiu přemnožení již kontraproduktivní a nesmyslný, protože zase všichni ze svých daní, již podruhé, nakrmíme hladové krky, a jejich počet bude dál růst – ovšem pokud budeme chovat ryby. Ty až dojdou, nebudou ani vydry, ani kormoráni. Volavky se možná uživí na myších, žábách, vydry požerou i raky, kachní vejce a mláďata. Měli bychom tedy všichni rybáři, jak sportovní, tak produkční, zmobilizovat síly a chtít: ne náhrady, ale naředění predátorů. Ano pouze naředění! Nikdo z nás nechce likvidaci vyder, čápů, volavek… Víme, že vše odpradávna do přírody patřilo a patří. Ne však v takovém počtu, aby to opravdu decimovalo rybí obsádky v takové míře, že budeme nuceni za pár let pracně zachraňovat populace některých rybích druhů. Vždyť na co nám budou náhrady za škody, když během chvíle přijdete třeba o generační hejno ryb? Jsem milovníkem zvířat, a právě i proto jsem si vystudoval veterinární lékařství. Nestydím se však říct, že vydry by měly být v pstruhových oblastech škodnou lovnou zvěří, a to z důvodu, že tyto chudé a méně úživné vody s několika málo rybími druhy dokáží vyplenit prakticky úplně až k pramenům. Kormoráni a volavky by měly být díky svému evropskému přemnožení lovnou pernatou zvěří na celém území a celoročně, bez stanovování jakýchkoliv počtů a omezení, protože absolutně nemám strach, že by se je podařilo díky jejich ostražitosti vystřílet natolik, že by se stali ohroženými druhy. Nyní se nám rybožraví ptáci zdají být pomalu ochočení, ale až by se do nich párkrát střelilo, hned si budou držet patřičný odstup. A rozlišovat při tomto celoevropském přemnožení hnízdící a migrující populace považuji za zcela zbytečné a alibistické. Nejsem proti tomu, aby na území KRNAPu, „Šumapu“, ve vojenských újezdech a na některých velkých přehradách byl bezzásahový prostor, ptačí i vydří rezervace. Vždyť od toho národní parky jsou. Ale proč si necháme vyžrat ryby na celém území republiky? Vím, že většina pstruhových oblastí je v horách a podhů59
ří, kde jsou povětšinou chráněná území, ale žije tu i člověk, a proto je i na něj nutno brát zřetel. Prosazuji názor, že zastoupeno by mělo být v přírodě vše, ale v rozumném množství! Vždyť jen informace z článku „Pes a kořist“ v časopise Myslivost (4/2011) mluví mimo jiné o 132 zastřelených vydrách na schwarzenberském panství v letech 1710–1720. Ano lidský druh reguloval výskyt predátorů od doby, kdy se stal lovcem, ale nikdy je lovem nevymýtil – pouze reguloval. Silně mnohé populace ohrozila až chemická industrializace zemědělství a toxické exhalace a splašky z průmyslu v minulém století. V době po sametové revoluci určitě bylo správné chránit mnohé ohrožené druhy a umožnit jim opětovné rozšíření. K tomu přispělo výrazné zlepšení životního prostředí v posledních cca 15 letech. Dnes se však u již zmiňovaných druhů rybožravých predátorů ocitáme během pár let tam, kde tyto silně přemnožené druhy neškodí jen člověku-rybáři snížením úlovkovosti a produkce, ale škodí některým rybím společenstvím natolik, že je tento predační tlak likviduje až výrazně přes míru přirozené reprodukční schopnosti, a tato rybí společenstva, zejména v pstruhových a lipanových pásmech, se pak stávají silně ohrožená a jejich početní stavy ukazují každoroční silný pokles. Letošní průběh zimy a nástup jara bez velkých vod by byl vynikající pro přirozený výtěr ryb a řeky by se za stejné situace před deseti a více lety hemžily hejny plůdku. Není tam však nic, protože se nemělo co vytřít. A tak závěrem snad ještě to, že jsem byl nedávno v ZOO v Praze, a i já se kochal spolu s mnoha dalšími návštěvníky plaveckým uměním vyder. Vydra si koupila lidi večerníčkem. Mě svou ladností pohybu. Ale od pavilonu jsem odcházel se slovy: až 500 kg ryb ročně. A tak vlastně po přepočtu na cca 15dkg pstruha mohu říct, že 1 vydra v pstruhových oblastech ročně zabije přes 3 000 ryb. To je zabiják, co? To již lidem ve večerníčku pan Chaloupek neřekl. Uvedu jen pár příkladů genocidy ryb v oblasti Broumovského výběžku. Na chovném potoku dlouhém 4 km, kde se v dobách minulých lovívalo kolem 3 500 dvouletých pstruhů z 20 000 kusů plůdku, jsme v roce 2011 při stejném systému slovili 114 pstruhů. Na 3km úseku potoka vedoucího přes 2 vesnice s krásnými tůněmi, kde jsme drželi generační pstruhy v počtu cca 800 až 1000 kusů, jsme při posledním pokusu o jejich slovení před výtěrem v roce 2010 slovili pouze dvougenerační ryby, a velmi výrazně v tomto úseku ubyly i vranky obecné, kterými se to tu dřív jen hemžilo. Na nedalekých rybníčcích, zaměřených na chov ohrožených raků, vydry sežraly už i ty raky, takže já bych tedy v dnešní době pod vodní hladinou nechtěl žít ani minutu. Nechci už dál tento příspěvek a zamyšlení zatěžovat čísly, myslím, že pro ukázku to stačí a o mnohém to vypovídá. Chtěl bych spíš, aby se ortodoxní ochránci určitých druhů zvířat, s klapkami na očích pro podvodní svět, také začali dívat pod vodní hladinu, ale třeba i na výskyt drobné zvěře pernaté, zajíců či zpěvných ptáků, protože nešetrná chemizace zemědělství je pryč, a oni také chybí. Z vysokých dotací pro zemědělce udržujeme krajinu v chráněných oblastech povětšinou v neuvěřitelném „bordelu“, zarostlou stařinou kvůli hmyzu a chřástalům, a přitom hájíme početná hejna krkavců, kormoránů, volavek a ostatních dravců. Nevím, čím si ochrana dravých ptáků a dravců všeobecně vybojovala to výjimečné právo veta – před všemi ostatními druhy. Nevím proč ornitolog, který je přizýván na jednání 60
v oblasti Východních Čech ohledně povolení odstřelu volavek, kormoránů a krkavců za českou ornitologickou společnost, má jako jediný právo veta, které se projevuje tím, že dokola a dokonale omílá svoji gramofonovou desku, že jich tolik není a není potřeba je regulovat a že hlavní potravní složkou volavek jsou myši. Nevím proč je vydra ještě považována za silně ohrožený druh, když je silně přemnožená? Opravdu přestávám chápat v dnešní době jakýkoliv program na její ochranu a zápis v knize ohrožených druhů, vždyť po přepočtu výskytu vyder na našem území si každá rybářská organizace krmí necelé 3 vydry dospělé, pak letošní a loňská mláďata. Takže odhadem kolem 8 kusů. Přepočet z druhé strany zní 2–3 tuny ryb do jejich chřtánů. Pstruhové řeky jsou prázdné, chovné potoky vlévající se do nich také, a tak se zaměřily již na všechny rybníky a rybníčky v okolí, kde prakticky beze zbytku dokončují zkázu. To je stav, ke kterému jsme dospěli během pár posledních let. Pro bezhlavou ochranu několika druhů budeme za pár let zapisovat do červené knihy pstruha obecného a lipana podhorního? A zase za to ve finále může člověk – vlastně jen pár fanatiků. Proto vyhlašuji budovatelské heslo: Rybáři všech zemí, spojte se! Je nás přeci mnohem víc! Je nás čtvrt milionu. Přestaňme se bát vyslovit svoje názory, vždyť my jsme ti, kteří rozumí stavu pod vodní hladinou a kolem ní. My jsme ti, kteří nejlépe rozumí tekoucím vodám. My chráníme, co ostatní nevidí, a vůbec nám nejde jen o kus rybího masa! Snažme se nasadit ornitologům a „vydrologům“ potápěčské brýle, aby se začali na ochranu živočišných druhů dívat v celém kontextu přírody – včetně člověka, který do ní také patří. Myslím, že pro ochranu přírody a všech ohrožených druhů se v Evropě udělalo již mnoho. Zbudovaly se čistírny odpadních vod, čistí se exhalace z továren, zemědělství je mnohem šetrnější k životnímu prostředí. Rybářské svazy dbají na biodiverzitu ryb, prodlužují se doby hájení i lovné míry ryb donedávna hojných, za účelem jejich ochrany. Z mnoha stran se tedy dělají ústupky, ale již dle mého není kam ustupovat, protože spotřeba predátorů přesáhla významně zdroje. A řešení by bylo přitom tak jednoduché: Povolení legálního naředění predátorů, které by zachránilo ryby v našich vodách. Protože jiné řešení neexistuje. A bylo by to řešení nejlevnější a nejefektivnější.
61
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
62
12. Minulost, současnost a budoucnost jezerních pstruhů (Blabolil, P., a kol.) Petr Blabolil1,2, Jiří Peterka1, Martin Čech1, Vladislav Draštík1, Jaroslava Frouzová1, Tomáš Jůza1, Michal Kratochvíl1, Josef Matěna1, Milan Muška1, Marie Prchalová1, Milan Říha1, Zuzana Sajdlová1,2, Marek Šmejkal1,2, Michal Tušer1, Mojmír Vašek1, Lukáš Vejřík1,2, Jan Kubečka1 1
Biologické centrum Akademie věd ČR, v. v. i., Hydrobiologický ústav, Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice
2
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice
Tel.: 387 775 891, e-mail:
[email protected] Rybí obsádky s významným podílem pstruhů (dále jen pstruhové obsádky) patří nejen na našem území, ale v celé střední Evropě vůbec k nejvzácnějším rybím společenstvům stojatých vod. V důsledku negativních dopadů lidské činnosti na okolní krajinu (acidifikace, eutrofizace, neuvážený management) lokality s pstruhovými obsádkami z naší přírody rychle mizí. Vedle čistě ochranářského hlediska ale mají pstruhové obsádky i svůj význam praktický. Vzhledem ke skutečnosti, že pstruzi zaujímají v těchto obsádkách roli vrcholových dravců, pomáhají udržovat vysokou kvalitu vody predací planktonožravých ryb a často zabraňují vzniku zakrslých přemnožených obsádek okounovitých a kaprovitých ryb. V poslední době je pak významný zejména vysoký ekologický potenciál těchto obsádek vzhledem k referenčním stavům Rámcové směrnice vodní politiky 2000/60/ES (Evropská komise, 2000). Zároveň mohou být v případě odborného výběru násady rezervoárem genetického materiálu pstruha obecného (Salmo trutta) a případně dalších dnes vzácných druhů (např. střevle potoční – Phoxinus phoxinus), a v neposlední řadě jsou takové rybí obsádky velmi žádané u rekreačních rybářů (Duras, 2006). Bohužel rovněž platí, že rybí společenstva s výskytem pstruha jsou i vůbec nejohroženější. Mnoho českých nádrží prošlo pstruhovou fází vývoje (Hrbáček a kol. 1986), ale v drtivé většině případů byli pstruzi vytlačeni jinými rybami v průběhu přirozené sukcese (Kubečka, 1993). Typická sukcese rybího společenstva nově napuštěné nádrže probíhá často tak, že v prvních letech dominují říční druhy, mezi nimiž mohou najít své místo i pstruzi. Ještě během napouštění však dochází k významnému nárůstu populace štik obecných (Esox lucius) a následně okouna říčního (Perca fluviatilis), jenž ale postupně přejde v dominanci kaprovitých ryb s nejvyšší biomasou plotice obecné (Rutilus rutilus) a cejna velkého (Abramis brama; Peterka a Kubečka, 2013). Je samozřejmé, že nemusí proběhnout všechny zmíněné fáze. Klíčovými faktory jsou: výskyt jednotlivých druhů, charakteristiky nádrže (teplota, hloubka, rozloha, úživnost) a všudypřítomný lidský vliv. Ten se může projevit jak negativně (znečištění, manipulace s hladinou, omezení migrací na trdliště), tak i pozitivně (péče o litorál, umělá trdliště, regulační odlovy nežádoucích druhů). 63
Aktuální stav pstruhů v nádržích Za naprosto nejvzácnější rybí společenstva můžeme označit obsádky s dominancí původních pstruhů obecných, které jsou na našem území na pokraji zániku (tabulka 1). Tabulka 1: Vývoj rybích obsádek našich nádrží s původně pstruhovými obsádkami
Nádrž
70.–80. léta 20. stol.
Bystřička pstruhová Fláje pstruhová Hubenov pstruhová Husinec pstruhová Landštejn pstruhová Morávka pstruhová Nýrsko pstruhová Opatovice pstruhová Pastviny pstruhová Šance pstruhová Slušovice pstruhová Vír pstruhová Záskalská pstruhová Žlutice pstruhová * Populace pstruha závislá na umělém vysazování
Dnes kaprovitá pstruhová * kaprovitá kaprovitá okounová / kaprovitá pstruhová * okounová kaprovitá ? kaprovitá kaprovitá kaprovitá okounová / kaprovitá okounová / kaprovitá
Důvodů pro tuto nelichotivou situaci je hned několik (blíže v odstavci „Aktuální hrozby pro pstruhové obsádky“). Obecně lze říci, že pstruhové obsádky prosperují jen na místech s absencí lidského vlivu (taková místa dnes prakticky neexistují) nebo za dodržování velmi zodpovědného rybářského managementu.
Následováníhodný příklad V současné době na našem území vzniká první rozlehlé umělé jezero cílící na obsádku lososovitých ryb (Salmonidae s. l.). K tomuto chvályhodnému kroku se odhodlal podnik Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., při řízeném zatápění povrchového hnědouhelného dolu Medard-Libík (obrázek 1). Svými parametry bude jezero po napuštění patřit mezi největší vodní plochy České republiky (rozloha 493 ha, průměrná hloubka 24 m, maximální hloubka 50 m, oligotrofní charakter). U podobných jezer vyskytujících se ve střední Evropě (v Německu, Rakousku a Polsku) je dominantním druhem některý zástupce z dnes relativně bohatého rodu síh (Coregonus sp.). Proto je i zde vývoj rybí obsádky směřován k podpoře síhového systému (Bauch, 1955, 1966, Barthelmes, 1993), s tím, že je do jezera dále vysazován pstruh obecný, který má zaujmout pozici vrcholového dravce. Primárním cílem obhospodařování jezera je udržení vysoké kvality vody s vysokou průhledností. V takové vodě bývá jen minimální množství fytoplanktonu 64
a velké množství velkého zooplanktonu (zejména perloočky rodu Daphnia). Tento proces je účinný jen při nízkém živinovém zatížení (jezero má oligotrofní charakter) a významném zastoupení dravých ryb, které potlačí planktonožravé druhy (biomanipulace). (Mehner a kol., 2004.) Vytvoření dostatečné populace dravých ryb je žádoucí z dlouhodobého hlediska – jako primární pojistka zabraňující vývoji jezera nežádoucím směrem. V současnosti je nejen u nás velká poptávka po sportovních revírech s pstruhovou obsádkou za účelem provozování tzv. jezerního muškaření. Pozitivním aspektem vysazování pstruhů do jezera je i získání početného a stabilního generačního hejna a násad tohoto druhu. Silná populace dospělých pstruhů je důležitá i z hlediska strukturování společenstva a udržení jeho diverzity, a tedy vysokého ekologického potenciálu ve smyslu Rámcové směrnice vodní politiky 2000/60/ES. Podporu populací dravců lze spatřovat v potenciálu socioekonomického rozvoje oblasti. Pokud bude důsledně dodržen management jezera, bude jezero Medard-Libík velmi atraktivní lokalitou nejen pro rybáře. Ovšem ani jezero Medard-Libík nezůstalo bez nepromyšleného zásahu samozvaných „rybářských pseudohospodářů“. Prvním rybím druhem, který se octl v napouštěném jezeře, byla bohužel štika obecná, jejíž plůdek do jezera někdo živelně nasadil (Kubečka a kol., 2010). Tento zásah již dnes komplikuje ustavování rybí obsádky síhové a bude s velkou pravděpodobností komplikovat a prodražovat i hospodářství pstruhové. Obr. 1 – Letecký pohled na jezero Medard-Libík v říjnu 2012. (foto: RNDr. Petr Znachor, Ph.D.)
65
Výsadní role lososovitých ryb Lososovité ryby jsou obecně značné citlivé na změny ve svém prostředí (Carol a kol., 2006, Gassner a kol., 2003, 2005), a proto je lze využít jako indikátory ekologické kvality. Hodnocení zastoupení lososovitých ryb v celkové biomase rybího společenstva je proto také součástí české metodiky pro hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů – kategorie jezero (Borovec a kol., 2013). Tato metrika je použita jen u nádrží a umělých jezer s průměrnou hloubkou > 5 m, což v našich podmínkách odpovídá převážně stratifikovaným vodním útvarům. Význam této metriky spočívá především v indikaci vrstvy vody pod termoklinou (v hypolimnionu) bez kyslíkových deficitů v letním období. Dále jsou v metodice odlišně hodnoceny vodní útvary do nadmořské výšky 700 m n. m. a nad tuto hranici. V horských podmínkách jsou lososovité druhy přirozenou složkou ekosystému stojatých vod (Gassner a kol., 2005), a jejich absence či velmi nízké zastoupení referuje sníženou ekologickou kvalitu těchto vod.
Aktuální hrozby pro pstruhové obsádky Ač jsou pstruhové obsádky stojatých vod nejhodnotnějšími rybími společenstvy nádrží na našem území, máme o nich jen omezené množství informací. Standardní metody vzorkování a sledování se ukazují jako nevhodné a je tak třeba vyvinout značné úsilí na studium zbývajících unikátních systémů. Jednoznačnou hrozbou je vysazování a zavlékání nevhodných druhů ryb, např. mimopstruhových dravců (štika obecná, candát obecný Sander lucioperca, sumec velký Silurus glanis) nebo predátorů jiker a mladších stadií (nejčastěji ježdík obecný Gymnocephalus cernua a okoun říční). Často se hovoří o globálním oteplování klimatu, které by mohlo mít pro populace pstruhů fatální následky, hlavně v důsledku prohřívání vodního sloupce spojeného s úbytkem kyslíku. Pstruzi jsou velmi atraktivní nejen pro rybáře, ale i pro pytláky. V době třecích migrací do přítoků jsou generační ryby velmi snadnou kořistí, kdy lze odlovem generačního hejna přivést populaci ryb na pokraj úplného kolapsu. S třecími migracemi souvisí i nutnost volného spojení s vtékající řekou, jakákoli bariéra znemožňující přirozený výtěr v toku znamená jistý zánik populace. Velmi negativní vliv může mít i vylévání nástražních rybek do výše položených nádrží. Vznikají tak často zakrslé populace, které do nádrží nepatří a konkurují lososovitým rybám, případně požírají jejich raná stadia. V minulých dekádách byla řada našich nádrží a jezer postižena acidifikací, která v některých místech vedla k úplnému odrybnění vodního tělesa – např. šumavská jezera, nádrže v Jizerských horách. Právě rybí obsádky těchto vodních ploch, zotavujících se v současnosti z acidifikace, se překotně mění ve společenstva s dominancí kaprovitých ryb, a i sem by se měl směřovat náš zájem o vytvoření a udržení hodnotných pstruhových obsádek.
Závěr Rybí obsádky většiny nádrží prodělaly dynamickou sukcesi, bohužel často ne ekologicky žádoucím směrem (zřejmý pokles ekologického potenciálu). Udržení pstruhové obsádky je závislé na morfologii konkrétní nádrže, ale i na zodpovědném 66
rybářském managementu. Je nanejvýš vhodné věnovat maximální pozornost zachování těchto vzácných typů obsádek. Lososovité ryby jsou dobře adaptovány na horské podmínky, zejména v těchto podmínkách není žádný důvod jim „znepříjemňovat“ život vysazováním dalších druhů ryb. Pstruhové obsádky přispívají k udržení vysoké kvality vody. Z rybářského hlediska se jedná o velmi cenné lokality a v neposlední řadě jsou žádoucí i z pohledu plnění závazků Rámcové směrnice vodní politiky 2000/60/ES. Konkrétní fungování lososovitých společenstev, zejména v konfrontaci se zavlečenými okounovitými, kaprovitými a štikovitými rybami a dalšími hrozbami, je nedostatečně prozkoumáno, a proto jsou další sledování těchto ohrožených systémů velmi důležitá.
Poděkování Studie byla finančně podpořena projektem CEKOPOT (CZ.1.07/2.3.00/20.0204) spolufinancovaným Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Literatura Barthelmes, D., 1993. Naturgemässe Seenbewirtschaftung. Deutscher Rat für Landschaftspflege – Wege zur naturnahen Landnutzung in den neuen Bundesländern 63: 95–102. Bauch, G., 1955. Norddeutsche fischereiliche Seentypen. Arch. Hydrobiol. Suppl. 22: 278–285. Bauch, G., 1966. Die einheimischen Süsswasserfische. Neumann Verlag, 5. Auflage, 194 str. Borovec, J., Hejzlar, J., Znachor, P., Nedoma, J., Čtvrtlíková, M., Blabolil, P., Říha, M., Kubečka, J., Ricard, D., Matěna, J., 2013. Metodika pro hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů – kategorie jezero. Státní fond životního prostředí České republiky, Ministerstvo životního prostředí České republiky. 35 str. Carol, J., Benejam, L. A. C., Vila-Gispert, A., Zamora, L., Navarro, E., Armengol, J., García-Berthou, E., 2006. The effects of limnological features on fish assemblages of 14 Spanish reservoirs. Ecology of Freshwater Fish 15: 66–77. Duras, J., 2006. Rutland Water – příklad managementu vodárenské nádrže (V. Británie). In: Ambrožová, J., Tlustá, P. (eds.), Vodárenská biologie, 2006. Vodní zdroje, Ekomonitor, Chrudim, s. 56–58. Evropská komise, 2000. Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady z 23. října 2000 ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, 2005. Aktualizovaný pracovní překlad s anglickým originálem. Praha, MŽP, Odbor ochrany vod; 98 str. Gassner, H., Tischler, G., Wanzenböck, J., 2003. Ecological integrity assessment of lakes using fish communities – Suggestions of new metrics developed in two Austrian prealpine lakes. International Review of Hydrobiology 88: 635–652.
67
Gassner, H., Wanzenböck, J., Zick, D., Tischler, G., Pamminger-Lahnsteiner, B., 2005. Development of a fish based lake typology for natural Austrian lakes > 50 ha based on the reconstructed historical fish communities. International Review of Hydrobiology 90: 422–432. Hrbáček, J., Albertová, O., Desertová, B., Gotwalelowá, V., Popovský, J., 1986. Relation of the zooplankton biomass and share of large Cladocerans to the concentration of total phosphorus, chlorophyl and transparency in Hubenov and Vrchlice reservoirs. Limnologica (Berlin) 17: 301–308. Kubečka, J., 1993. Succession of fish communities of Central and East European reservoirs. In: Comparative Reservoir Limnology and Water Quality Management. In: Straškraba, M., Tundisi, J. S., Duncan, A. (ed.). Kluwer, Dodrecht., 153–168. Kubečka, J., Borovec, J., Hejzlar, J., Nedoma, J., Peterka, J., Seďa, J., Znachor, P., 2010. Hydrobiologický monitoring jezera Medard-Libík v roce 2010. Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Hydrobiologický ústav, České Budějovice. 54 str. Mehner, T., Arlinghaus, R., Dörner, H., Jacobsen, L, Kasprzak, P., Koschel, R., Schultze, T., Skov, C., Wolter, C., Wysujack, K., 2004. How to link biomanipulation and sustainable fisheries management: a step by step guideline for lakes of the European temperate zone. Fisheries Management and Ecology 11: 261– 275. Peterka, J., Kubečka, J., 2013. Formování nových vodních ekosystémů – údolní nádrže, důlní jezera. In: Rybářství ve volných vodách. In: Randák, T., (ed.). JčU, FROV, Vodňany, s. 72–83.
68
Poznámky ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
69