Výuka první pomoci. příručka pro pedagogy SZŠ. Kolektiv autorů: MUDr. Jana Kubalová, MUDr. Barbora Zuchová, Mgr. Vlasta Vařeková, Ing. Radek Turín

Výuka první pomoci – příručka pro pedagogy SZŠ

Kolektiv autorů: MUDr. Jana Kubalová, MUDr. Barbora Zuchová, Mgr. Vlasta Vařeková, Ing. Radek Turín.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 2015

© Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

Revidoval: Mgr. Svatava Kalná Spolupracovaly: Mgr. Veronika Gettin, Mgr. Lada Nováčková, MUDr. Markéta Konopková Doprovodné obrazové materiály: Sára Hloušková Korektor: Mgr. Jan Gettin Grafické zpracování, zalomení textu: Mgr. Jan Gettin Počet stran: 114 Rok vydání: 2015 www.fnusa-icrc.org Příručka pro pedagogy SZŠ Výuka první pomoci vznikla v rámci projektu „Inovativní vzdělávání pedagogických pracovníků SZŠ v Jihomoravském kraji“ (reg. č. CZ.1.07/1.3.41/02.0057), operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, financováno z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

OBSAH

1 Úvod ��6 2 Výuka první pomoci moderními metodami ��7 2.1 Co je učení? ��7 2.2 Výuka dovedností �� 12 2.3 Zvláštní druhy výuky �� 13 2.4 Time management �� 14 2.5 Výuka v Evropě a ve světě �� 14 3 Zdravotnická záchranná služba (ZZS) ��15 3.1 Rychlá lékařská pomoc – RLP �� 15 3.2 Rychlá zdravotnická pomoc – RZP �� 16 3.3 Letecká záchranná služba – LZS �� 16 3.4 Další činnost ZZS: �� 17 4.1 Volání tísňové linky 155 �� 20 5 Kardiopulmonální resuscitace – KPR ��22

6 Automatizovaný exter. defibrilátor – AED ��23 6.1 Uvolnění dýchacích cest, diagnostika dechu �� 26 6.2 Resuscitace dětí – co je jinak? �� 30 7 Vdechnutí cizího tělesa – dušení ��35

8 Manipulace s postiženým – polohování ��38 8.1 Speciální polohy �� 38 9 Trauma ��42

10 První pomoc u dopravní nehody ��45 10.1 Orientace na místě nehody �� 45 10.2 Bezpečnost zachránce �� 46

| OBSAH | 3

10.3 Postup při poskytování první pomoci �� 48 10.4 Pacient při vědomí �� 48 10.5 Pacient v bezvědomí �� 49 10.6 Motocyklista �� 53 10.7 Třídění raněných �� 54

11 Zástava krvácení ��58 11.1 Postup �� 59 11.2 Krvácení z nosu �� 61 12 Protišoková opatření ��62 13 Cizí tělesa v ráně ��63 14 Poranění hrudníku ��64 14.1 Zlomeniny žeber �� 64 15 Poranění břicha ��67 15.1 Krytá poranění břicha �� 67 15.2 Otevřená poranění břicha �� 68 16 Poranění hlavy ��69 16.1 Otřes mozku �� 69 16.2 Kontuze mozku �� 70 17 Poranění páteře ��71

18 Poranění pohybového aparátu ��72 18.1 Poranění vazů �� 72 18.2 Poranění kloubů �� 72 19 Amputace ��75

20 Tlaková poranění ��76 20.1 Kompartment syndrom �� 76 20.2 Crush syndrom �� 76 4 | OBSAH |

21 Závažné stavy ��77 21.1 Infarkt myokardu �� 77 22 Cévní mozková příhoda (CMP, iktus) ��79

23 Cukrovka – diabetes mellitus ��80 23.1 Hypoglykemie �� 81 23.2 Hyperglykemie �� 82 24 Alergie ��85

25 Křečové stavy ��86 25.1 Febrilní křeče �� 87 26 Otravy (intoxikace) ��88 26.1 Nejčastější typy otrav �� 89 27 Tepelná poškození organismu ��92 27.1 Přehřátí organismu �� 92 27.2 Popáleniny �� 93 27.3 Podchlazení organismu �� 96 27.4 Omrzliny �� 97 28 Tonutí ��99

29 Úraz elektrickým proudem �� 101 29.1 Úraz elektrickým proudem nízkého napětí �� 101 29.2 Úraz elektrickým proudem vysokého napětí �� 101 30 Poranění zvířetem �� 103 30.1 Napadení psem �� 103 30.2 Hadí uštknutí �� 104 31 Literatura �� 107 32 Rejstřík �� 109

| OBSAH | 5

1

ÚVOD

Záměrem kurzu Aktuální postupy v přednemocniční a nemocniční péči u pacientů v akutním stavu, který byl určen odborným pedagogům středních zdravotnických škol a realizován v rámci projektu Inovativní vzdělávání pedagogických pracovníků SZŠ v Jihomoravském kraji, bylo poskytnout jeho účastníkům především silný impulz vedoucí k jejich dalšímu rozvoji. Základními stavebními kameny intenzivního výcviku byly nejnovější teoretické informace i praktické zkušenosti z oblasti přednemocniční péče u pacientů v akutním stavu. Reálně nasimulované situace umožnily vytvořit bezpečný prostor pro vlastní nácvik a následné ověření získaných teoretických znalostí i praktických dovedností.

Pedagogové měli možnost získat od odborníků Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje okamžitou zpětnou vazbu, a to především na míru úrovně jejich připravenosti v případě nutnosti řešit kritické situace. Vytvořená příručka první pomoci si klade za cíl zarámovat vědomosti předané odborníky tak, aby je pedagogové mohli předat v co nejucelenější formě studentům středních zdravotnických škol.

6 | ÚVOD |

2

VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI

Systém vzdělávání dětí i dospělých se liší. Od povinnosti docházet na lekce, motivaci k výuce, ale i v nárocích, které účastníci kladou na lektora.

Dospělí většinou přicházejí dobrovolně, mají řadu negativních zkušeností s výukou ještě ze školy či z povinných kurzů, mají různé životní zkušenosti, jsou velmi zaměstnaní a nechtějí zbytečně ztrácet čas. U dospělých je mnohem větší orientace na výsledek a praktické zaměření výuky. Jejich motivací je ve většině případů snaha se něco nového naučit.

2.1 Co je učení?

Učení je naplánovaný proces předávání zkušeností, které přinášejí změnu chování.

Naplánovaný znamená, že učitel (lektor) musel pečlivě výuku rozvrhnout tak, aby žák (student) získal co nejvíce teoretických znalostí a praktických dovedností, které následně může plně využít v praxi.

Největším spouštěčem učení (zapamatování) je emoce. Pokud jsou během výuky aktivovány emoce studenta, je upevnění znalostí prokazatelně větší. Ve výuce využíváme především pozitivní emoce, výjimečně negativní.

Příkladem prospěšné negativní emoce je např. puštění reálného hovoru na tísňovou linku, puštění reálného videa, zhlédnutí ilustračních fotografií. Je však třeba znemožnit identifikaci obětí na záznamu.

| VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI | 7

Plánování výuky se dá rozdělit do 3 částí: •

• •

set = nastavení, příprava, a to včetně prostředí a pomůcek. Příprava prostředí je minimálně tak důležitá jako vlastní obsah prezentace. Pozitivní dojem z výuky může zkazit např. to, že studenti nevidí na tabuli, je jim zima, horko, nemají dostatečný přísun čerstvého vzduchu. dialog = dialog, closure = závěr.

Do „set“ patří: • • •

• • •

Prostředí – teplo, světlo, vzduch, rozmístění nábytku. Atmosféra – je nutné navodit přátelskou, motivující atmosféru. Motivace – proč se dané téma učí, k čemu bude znalost tohoto tématu, jak je lze využít v praxi, co účastníkům výuka přinese apod. Motivaci na začátku prezentace lze provést i uvedením kazuistiky, příkladu z praxe. Motivace instruktorem je tím důležitější, s čím menší motivací přichází student. Obsah – na začátku každé výuky musí zaznít obsah kurzu nebo prezentace, tak aby měl účastník představu, co ho čeká. Role instruktor/„žák“ – učitel není pozice moci, je to člověk, který ví, co a jakým způsobem chce předat, je ale zároveň i partner, který pomáhá v procesu učení. Zasazení tématu do celku – je nutné zasadit téma do celku. Je nutné účastníkům výuky vysvětlit, kam část, kterou momentálně lektor probírá, patří, aby si studenti mohli spojit veškeré již získané informace. Např. lze učit jen techniku nepřímé masáže srdce, ale je nutné studentům vysvětlit, kdy lze techniku použít.

8 | VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI |

Výuku je nutné vždy přizpůsobit cílové skupině, jejich věku, znalostem, případným omezením, požadavkům. Dialog = vlastní obsah sdělení Dialog je hlavní část plánovaného procesu. Je to interakce mezi instruktorem a účastníkem výuky.

Dialogem může být vlastní prezentace, workshop, diskuse. Během dialogu je nutné účastníky neustále stimulovat – pokládat otázky, předkládat zkušenosti z praxe, využít vtipu, pokud je na místě, zařadit rozcvičku apod. Otázky jsou nejčastěji používanou metodou stimulace. Snadněji se používají v menším kolektivu, kde lze navázat bližší kontakt se studenty.

Otázky dělíme na otevřené a uzavřené. Během prezentace je nutné otázky rovnoměrně dělit mezi posluchače. I neaktivní účastníky je možné zapojit tak, že dostávají jednoduché otázky, které jim mohou zvednout sebevědomí a snížit ostych. Za položení dotazu je třeba poděkovat, popř. tazatele pochválit.

Odpověď je dobré ohodnotit. Snažíme se o podporu studenta, který odpovídá. Pokud bude hodnocen negativně nebo třeba zesměšněn, nebude již chtít spolupracovat. Vlastní obsah prezentace výuky se skládá ze 3 částí. Pamatujte! Slova nejsou všechno! Mnohem větší váhu má při prezentování nonverbální komunikace = 55 % dialogu, modulace hlasu = 38 % dialogu, vlastní slova pouze 7 % (viz tabulka doporučených gest).


Nonverbální komunikace: GESTA

ANO (doporučená používat při výuce)

NE (nedoporučená používat při výuce)

Postoj

Normální gesta

Prudké pohyby, rozmáchlá gesta

Vzdálenost

Dostatečně blízko

Nenarušuje osobní prostor

Pozice

Pohyby Oční kontakt Výraz tváře Fixace očí

Uvolněná, přirozeně přechází Pohybuje se přirozeně, nakročí k tázanému V úrovni očí

Zaujatý, usmívá se

Oční kontakt s celým publikem

Ztuhlá, stojí na jednom místě

Pohyb bez cíle

Kouká do stropu nebo do země Znuděný, naštvaný

Zaměří se jen na jednoho posluchače

Modulace hlasu:

Pro aktivaci studentů je třeba využívat i modulaci hlasu. Modulace hlasu tvoří až 38 % dialogu. Důležité věci je třeba zdůraznit, a to např. zpomalením tempa řeči, důrazem na jednotlivá slova. Strhnout posluchače je možné i entuziasmem učitele.


Slova:

Samotná slova tvoří pouze 8 % dialogu. Ani skvělý odborník s vysoce hodnotným obsahem přednášky nezaujme, pokud nebude využívat všechny dostupné prostředky k co nejefektivnějšímu předávání informací. Vlastní obsah prezentace je třeba předem připravit. Připravená prezentace je však pouze návodem, strukturou a pomocí, aby přednášející na něco důležitého nezapomněl.

Nikdy nečtěte slidy! Každý slide řekněte vlastními slovy. Nezapomeňte na otázky, které budete rovnoměrně dělit mezi všechny posluchače. Closure = závěr Closure = je závěrečná část výuky. Nikdy nesmí chybět. Do zakončení patří prostor pro dotazy, shrnutí prezentace a vlastní zakončení lekce. Dotazy – diskuse na konci prezentace slouží k zodpovězení všeho, čemu posluchači nerozuměli nebo co je navíc k tématu zajímá. Prezentaci učiva je třeba ukončit minimálně 5 minut před koncem výuky, aby byl prostor pro dotazy i vlastní shrnutí.

Diskusi lze navodit položením vlastní otázky. Tato otázka by se měla týkat probraného učiva. Diskusi je třeba řídit. Není vhodné dovolit, aby se rozpoutala vysoce odborná diskuse, náročná na čas, která zajímá a do které se může zapojit pouze několik posluchačů. Takovou diskusi je vhodné odložit až po skončení výuky nebo si s nadaným studentem domluvit schůzku. Pokud dotazy nepřicházejí, je třeba počkat zhruba 10 sekund. V případě, že není položena otázka ani po uplynutí této doby, je na místě shrnout probrané a výuku ukončit.


Shrnutí – následuje až po diskusi. Poslední slova, se kterými mají studenti odcházet, patří učiteli.

Zakončení – je završení celé výuky. Poděkujeme studentům za pozornost, rozdáme úkoly, případně sdělíme, co bude následovat.

2.2 Výuka dovedností

Výuka dovedností se řídí stejnými pravidly jako prezentace. I zde platí schéma set – dialog – closure.

Výuku je třeba zarámovat každodenní praxí, instruktor musí mít připravený scénář, který zasadí výuku do reálného prostředí. Není vhodné využívat příklady s příbuznými, používáme neutrální situace a neutrální území (např. 60letá žena na náměstí Svobody u kašny atd.). Je třeba mít na paměti, že dovednost je nutné procvičovat každých 4–6 měsíců, jinak dochází k její degradaci. Techniky je potřeba učit od nejjednodušších po nejsložitější a v takovém pořadí, v jakém je dovednost v praxi používána. Pokud je to možné, je vhodné učit jen jednu techniku v daném čase. Efektivní metodou pro výuku dovedností je metoda 4 kroků. Touto metodou se lze naučit jakoukoliv dovednost. Metoda 4 kroků:

1) Instruktor na základě scénáře demonstruje dovednost v reálném čase bez jakéhokoliv vysvětlování.

2) Instruktor znovu demonstruje dovednost v režimu „dialog“ – vysvětluje jednotlivé kroky, důležitá je interakce se studenty. 3) Instruktor potřetí zopakuje demonstraci dovednosti, ale nyní již s komentářem jednoho ze studentů. 4) Dovednost je zopakována postupně všemi studenty, včetně komentáře.


Existují dvě možnosti komentování předváděné dovednosti – student komentuje svoji vlastní činnost nebo komentuje činnost druhého studenta. Dovednost musí instruktor provádět vždy správně a stejným způsobem.

2.3 Zvláštní druhy výuky

Výuku je možno pojmout různými způsoby. Střídání postupů pomůže aktivovat skupinu. Uzavřená diskuse: hodí se pro malou skupinu. Struktura výuky je opět set – dialog – closure. Lektor stojí v popředí u flipchartu nebo bílé tabule, v půlkruhu sedí studenti.

Lektor klade otázky a řídí diskusi k cíli – probrání úzkého tématu. Je důležité zapojit celou skupinu i neaktivní členy. Otevřená diskuse: studenti i lektor sedí na stejné úrovni v kruhu. Lektor dialog nevede, plyne ze skupiny. Shrnutí není nutné, neboť z diskuse nevzejdou jasné závěry.

Workshop: je forma uzavřené diskuse. Je to dynamický proces, který slouží nejčastěji k výuce praktické dovednosti.

Během workshopu je probrána teorie i praxe, je zde prostor pro diskusi, předávání zkušeností, získávání nových náhledů a možných řešení apod. Postup výuky, úroveň získaných teoretických znalostí stejně jako i praktických dovedností je potřeba s účastníky v průběhu výuky probírat – poskytovat jim zpětnou vazbu. Zpětná vazba má účastníky výuky hlavně podpořit.

Používáme pozitivní formu zpětné vazby. Nejdříve hledáme, co se povedlo, teprve potom, co by se dalo zlepšit. Nikdy nevypočítáváme studentovi, co vše udělal špatně, vždy se snažíme najít alespoň něco pozitivního. I tuto techniku je třeba natrénovat. | VÝUKA PRVNÍ POMOCI MODERNÍMI METODAMI | 13

2.4 Time management Je důležité využít časovou dotaci výuky tak, aby byla splněna celá struktura výuky (set – dialog – closure). Je nutné bezpodmínečně dodržet stanovený časový harmonogram. To však nejde bez pečlivého plánování a předchozího vyzkoušení určené aktivity.

Je třeba myslet na to, že student si snáze zapamatuje menší množství podstatných informací, ocení prostor pro diskusi a shrnutí nejdůležitějších informací.

2.5 Výuka v Evropě a ve světě

Ve výše popsané struktuře výuky probíhá řada mezinárodně certifikovaných kurzů.

Lektoři těchto kurzů jsou pečlivě vybíráni na základě úspěšného absolvování základního kurzu. Musí prokázat potřebné znalosti, dovednosti, entuziasmus i schopnost učit.

Následně pak musí absolvovat speciální instruktorský kurz. Po jeho ukončení musí ještě minimálně 1–2 kurzy (dle typu kurzu) učit pod dohledem zkušeného lektora, než se mohou stát samostatně vyučujícími lektory.


3

ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA (ZZS)

ZZS je organizací, která poskytuje především přednemocniční neodkladnou péči v nepřetržitém provozu 24 hodin, a to 365 dní v roce. Její činnost je vymezena zákonem o ZZS č. 374/2011 Sb. K poskytování této péče využívá následující typy výjezdových prostředků a výjezdových skupin.

3.1 Rychlá lékařská pomoc – RLP

Týmy RLP zahrnují lékaře, kvalifikované zdravotnické záchranáře a řidiče-záchranáře, zajišťují péči a transport při stavech bezprostředního ohrožení života u těžkých úrazů, při závažných dopravních nehodách či v případech hrozícího selhání základních životních funkcí a výrazného zhoršení zdravotního stavu postiženého. RLP je organizována jako tříčlenný tým v sanitním vozidle nebo dvoučlenný tým s lékařem a záchranářem v tzv. setkávacím systému „Rendez-Vous (RV)“, využívající speciálně upravené osobní vozidlo. Systém RV umožňuje efektivnější využití lékaře a je používán převážně v aglomeracích s velkou hustotou obyvatelstva nebo v situacích, kdy je potřeba zajistit rychlejší mobilní prostředek (dostupnost, průjezdnost, souběh výzev, požadavek od týmu RZP apod.).

Vůz RLP RV

| ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA (ZZS) | 15

3.2 Rychlá zdravotnická pomoc – RZP Jedná se o týmy s kvalifikovanými zdravotnickými záchranáři (diplomovaní specialisté záchranáři nebo zdravotní sestry specializované pro stavy akutního ohrožení života) a řidiči-záchranáři. Tyto posádky vyjíždějí ke stavům, kdy došlo k úrazu či zhoršení zdravotního stavu postiženého, ale stav při přijetí výzvy přímo neohrožuje jeho život. Posádka na místě poskytne vysoce odbornou neodkladnou péči, v případě nutnosti a potřeby si může na místo povolat lékaře z týmu RV nebo s ním telekomunikačně konzultovat další léčebný postup a následně transportuje postiženého do zdravotnického zařízení.

Sanitní vůz RLP, RZP

3.3 Letecká záchranná služba – LZS Jedná se o tým s lékařem, zdravotnickým záchranářem a pilotem, který poskytuje lékařskou péči při nutnosti rychlého a šetrného transportu na specializované pracoviště v krátkém časovém horizontu, při zásahu v terénu těžko dostupném pro sanitní vozy nebo v případech, kdy by delší dojezdový čas pozemních prostředků mohl ohrozit život a zdraví pacienta. Provozní doba LZS je nepřetržitá (v noční době, tj. od západu do východu slunce, jsou realizovány pouze tzv. sekundární lety – tj. lety s přistáním pouze na osvětlených heliportech). 16 | ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA (ZZS) |

Vrtulník LZS

Všechny týmy RLP a RZP pro svoji činnost využívají speciálně upravené dopravní prostředky – sanitní vozy, LZS vrtulníky, které jsou plně vybaveny speciální přístrojovou technikou určenou pro zajištění neodkladné intenzivní a resuscitační péče.

3.4 Další činnost ZZS: • • • • • • • • • • •

přeprava zraněných, nemocných a rodiček mezi zdrav. zařízeními, doprava související s plněním úkolů transplantačního programu, přeprava odborníků do zdravotnických zařízení, doprava transfuzních přípravků, doprava raněných a nemocných ze zahraničí, přednemocniční neodkladná péče při likvidaci následků hromadného postižení zdraví, kooperace se všemi složkami integrovaného záchranného systému, plnění úkolů v souvislosti s mimořádnými situacemi souvisejícími s obranou státu, zajištění odborné praxe studentů SZŠ a studentů lékařských fakult, zajištění výuky v oboru urgentní medicíny, medicíny katastrof a zdravotnického záchranářství, zabezpečení asistence při pořádání veřejných, kulturních a sportovních akcí atd.

| ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA (ZZS) | 17

Tým RLP při simulovaném zásahu

4

TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS

Nezbytnou součástí každé krajské ZZS je krajské zdravotnické operační středisko (KZOS), které: • • • • • • •

přijímá a vyhodnocuje příchozí hovory na bezplatnou tísňovou linku 155 z území celého kraje a předává je výjezdovým týmům ZZS včetně letecké záchranné služby, zajišťuje další komunikaci s výjezdovými týmy v terénu a s nemocnicemi při avizování nadcházejícího příjezdu transportovaného pacienta, organizuje a zajišťuje sekundární (mezinemocniční), popř. repatriační převozy pacientů, u nichž je potřeba intenzivní nebo resuscitační péče, shromažďuje informace o volných lůžkách na odděleních neodkladné péče, zajišťuje přepravu orgánů určených k transplantaci, zajišťuje přepravu odborníků, popř. léčivého přípravku, krve či jejího derivátu, biologického materiálu nebo zdravotnického prostředku, poskytuje rady a návod k provedení laické neodkladné resuscitace

18 | TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS |

či jiného způsobu první pomoci – TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace), TAPP (telefonicky asistovaná první pomoc) atd. KZOS je rovněž centrem, které nepřetržitě řídí činnost všech zdravotnických a lékařských výjezdových týmů. Toto centrum má k dispozici nejmodernější telekomunikační a navigační techniku, prostřednictvím které jsou operátorky a operátoři schopni sledovat on-line veškerý pohyb všech záchranných týmů, řídit jejich pohyb a efektivně je, dle závažnosti, vysílat k případům po celém území kraje.

Zdravotnické operační středisko Jihomoravského kraje

| TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS | 19

4.1 Volání tísňové linky 155 V případě akutního ohrožení života lze v České republice bezplatně volat na tísňovou linku ZZS – tel. č. 155.

Pokud možno je třeba mluvit klidně, věcně a sdělit potřebné informace, zejména: • • • • • •

Co se stalo. Kolik je postižených. Jaký je stav jednotlivých postižených (zda jsou při vědomí, dýchají, jaká mají zranění atd.). Kde se postižení nacházejí (ve kterém městě nebo obci, ulici, číslo domu, patro, označení domovního zvonku atd.). Při dopravních nehodách či jiných krizových událostech mimo obydlenou oblast místo co nejvíce upřesněte (číslo silnice, kilometrovník na dálnici, směr na sousední obec, nápadný orientační bod v blízkém okolí atd.). Kdo volá.

20 | TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS |

Pokud některou z výše uvedených informací zapomenete předat, nic se neděje, operátor/ka se na vše potřebné doptá. Hovor vždy ukončuje jako první operátor/ka. Budete-li vyzváni, abyste nezavěšovali, nezavěšujte, vyčkejte navázání dalšího kontaktu poté, co operátor/ka vyšle záchranný tým do akce. Voláte-li z mobilního telefonu, ponechte jej zapnutý, a to proto, aby vás v případě potřeby či jakýchkoli nejasností mohl/a operátor/ka jakkoli znovu kontaktovat.

Pokud je k zásahu nutno vyslat vrtulník letecké záchranné služby, operátor/ka bude potřebovat informace ohledně možného místa k přistání pro vrtulník LZS (rovná plocha o velikosti 30 × 30 metrů, bez stromů, drátů elektrického vedení apod.; dohlednost v místě přistání, sklon a únosnost terénu, počasí). Vhodné prostory zbytečně neblokujeme. O konečném místě přistání vždy rozhodne pilot.

Je potřeba si uvědomit, že vrtulník nepřiletí hned. Je třeba počítat s 15 až 20 minutami. Při přistávání vrtulníku se k němu přibližujeme vždy až po dotočení rotorů a vždy zepředu. Je potřeba, aby nás piloti vždy viděli. Můžeme na sebe upoutat pozornost pilota např. máváním šátku nebo pruhem látky pestré nebo bílé barvy, na sněhu pak pestrým nebo tmavým šátkem. Nikdy žádné předměty nepokládáme na místo přistání vrtulníku. | TÍSŇOVÁ LINKA 155 A KZOS | 21

5

Příklad místa k přistání LZS

KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE – KPR

Jedná se o soubor jednotlivých činností, které se provádějí u postiženého se zástavou krevního oběhu. Cílem je opětovné zajištění okysličené krve do všech tkání a co nejrychlejší obnovení spontánního krevního oběhu.

Soubor všech po sobě jdoucích kroků nezbytných pro záchranu lidského života tvoří tzv. řetězec přežití. 22 | KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE – KPR |

Řetězec přežití

Teprve se spojením všech těchto nezbytných kroků má postižený člověk šanci na přežití náhlé zástavy oběhu a navrácení do života bez významného neurologického deficitu.

6

AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR – AED

Defibrilace je postup, kterým lze v případě náhlé zástavy oběhu zvrátit patologickou srdeční aktivitu. Jde o podání výboje stejnosměrného proudu, který projde srdcem, depolarizuje srdeční sval (myokard) a tím umožní návrat spontánní elektrické aktivity. Přístroj, který výboj generuje a podá, se nazývá defibrilátor.

AED je přístroj, který je schopen analyzovat křivku EKG a laického zachránce vede v případě potřeby hlasovými pokyny k provedení bezpečné defibrilace.

Jde o přístroj, který mohou použít při KPR i naprostí laici. V mnoha evropských městech jsou tyto přístroje plošně rozmístěné na ulicích, veřejných prostranstvích tak, aby byly v případě potřeby snadno dostupné. Zásadní význam veřejné defibrilace se opírá o skutečnost, že okamžitě

| AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR – AED | 23

provedená defibrilace po vzniku zástavy oběhu udává přežití až v 94 %. Provedení defibrilace za 5 minut po NZO znamená přežití v 50 % a za 12 minut po NZO už jen 25 %. S každou minutou bez provedení výboje klesá šance na přežití o 10–12 %. Místa, kde je umístěn automatizovaný externí defibrilátor, jsou označena tímto znakem.

Označení místa, kde je umístěn AED

Místa pro připevnění defibrilačních elektrod AED

Bezpečná vzdálenost při defibril. výboji AED

24 | AUTOMATIZOVANÝ EXTER. DEFIBRILÁTOR – AED |

Algoritmus provádění KPR u dospělých


6.1 Uvolnění dýchacích cest, diagnostika dechu U pacienta v bezvědomí je zásadní uvolnit dýchací cesty. Základním a život zachraňujícím manévrem je záklon hlavy a přizvednutí brady.

Uvolnění dýchacích cest u dospělých

K diagnostice dechu je nezbytné sklonit se k postiženému, přiblížit se uchem co nejblíže k jeho ústům a nosu s pohledem upřeným na jeho hrudník. Jen tak je zachránce schopen slyšet dech, sledovat dechové pohyby, cítit proud vydechovaného vzduchu.


Kontrola dýchání

Dýchání zjišťujeme 10 sekund. Pokud postižený normálně dýchá, tzn. alespoň 2krát se během 10 sekund plnohodnotně nadechne, není třeba zahajovat resuscitaci. Pokud ovšem postižený nedýchá – nebo nedýchá normálně – je třeba neprodleně zahájit KPR. Člověk, který nezačne normálně dýchat ani po záklonu hlavy, nereaguje na oslovení ani na bolestivý podnět, potřebuje masáž srdce.

Právě záměna tzv. gaspingu (lapavého dýchání) za normální dýchání je nejčastější chybou vedoucí k nezahájení KPR. Rozpoznání gaspingu je proto jednou ze zásadních dovedností, na kterou je potřeba se při výuce KPR zaměřit.


Kvalita resuscitace je dána hlavně kvalitou komprese hrudníku. V průběhu resuscitace je kladen důraz na kontinuitu kompresí s co možná nejmenším počtem přerušení. Kvalitně provedené, zbytečně nepřerušované komprese vytvářejí odpovídající perfuzní tlak, který je předpokladem pro zajištění dostatečného prokrvení životně důležitých orgánů. Správná technika stlačování hrudníku: • • • • • • •

ruce zachránce uprostřed hrudníku, propnuté lokty, hloubka stlačování 5–6 cm, frekvence stlačování 100–120/min. (tj. 2 stlačení za 1 sekundu). stálý kontakt s hrudní stěnou, stlačený hrudník vždy úplně uvolnit, zachování kontinuity stlačování – minimální přerušení.


Technika stlačování hrudníku

Správná pozice rukou při provádění KPR


6.2 Resuscitace dětí – co je jinak? Děti se v souvislosti s resuscitací dělí na novorozence a děti do 1 roku, dětský věk je od 1 roku do puberty. Pokud se zachránce domnívá, že dítě je již v pubertě, resuscituje ho jako dospělého. V opačném případě postupujeme jako u dítěte.

Přítomnost normálního dýchání ověřujeme stejně jako u dospělých. Při dýchání z plic do plic u malých dětí dýcháme nejen z úst do úst jako u dospělých, ale z úst do úst a nosu. Dechové objemy jsou u dětí stejné jako u dospělých, tj. 6–7 ml/kg, trvání umělého dechu je 1–1,5 vteřiny. Stejně jako u dospělých je i u dětí prioritou kvalitní srdeční masáž s hloubkou komprese o 1/3 předozadní výšky hrudníku (u dětí do 1 roku přibližně 4 cm, u dětí 5 cm). Frekvence kompresí u dětí je stejná jako u dospělých, tedy alespoň 100×/min., a ne více než 120×/min. Uvolnění dýchacích cest a ventilace Nejdůležitějším úkolem je zprůchodnění dýchacích cest. U dětí do jednoho roku způsobuje velký záklon hlavy vzhledem k rozdílným anatomickým poměrům neprůchodnost dýchacích cest. Proto je nezbytné, aby hlavička dítěte byla v tzv. neutrální poloze.

Nesprávné uvolnění dýchacích cest


Správné uvolnění dýchacích cest

U dětí jde ve většině případů o obstrukci dýchacích cest. Příčinou je zapadlý jazyk, vdechnutí žaludečního obsahu při zvracení apod. To vše jsou příčiny, které jsou napravitelné dobře poskytnutou laickou první pomocí. Vzhledem k tomu, že u dětí jde pravděpodobně o asfyktickou zástavu oběhu, zahajuje se kardiopulmonální resuscitace 5 umělými vdechy. Dítě je potřeba začít resuscitovat. Vyrozumět záchrannou službu je sice nutné co nejdříve, ale tak, aby nebyla narušena plynulost resuscitace postiženého, např. volat záchrannou službu až po příchodu druhého zachránce.

Při vdechu se řídíme pohledem na hrudník, poslouchejte dechové projevy, registrujte dech na tváři, kontrolujte, zda je přítomen výdech. Pokud se hrudník dítěte nezvedá, je ventilace neefektivní! Hloubku vdechu volíme tak, aby došlo jen k mírnému zvednutí hrudníku.

Pokud dítě začne spontánně dýchat, je nezbytné udržet průchodné dýchací cesty.


Komprese hrudníku Zda je nutná srdeční masáž ve formě kompresí hrudníku je potřeba rozhodnout do 10 sekund. Zachránce musí adekvátně zhodnotit známky života. Pokud dítě nejeví známky života, je nutné zahájit kompresi hrudníku a kombinovat ji s umělým dýcháním. Postižený musí ležet na tvrdé podložce. Místo komprese je v dolní polovině hrudní kosti (sterna), stlačování se provádí do hloubky jedné třetiny předozadního průměru hrudníku.

Komprese hrudníku u dětí do jednoho roku je v případě jednoho zachránce prováděna dvěma napjatými prsty jedné ruky, v případě více zachránců technikou objetí a stlačováním hrudníku oběma palci postavenými proti sobě.

Při masáži nadbřišku nebo dolní části hrudníku hrozí u malých dětí poranění vnitřních orgánů. Správné místo pro masáž lze dobře identifikovat přiložením 1 prstu nad mečíkem, kam pak přiloží zachránce ruku hranou dlaně. U starších dětí lze kompresi hrudníku provádět jednou či dvěma rukama, a to podle konstituce záchranáře.


Komprese hrudníku dvěma prsty jedné ruky

Komprese hrudníku – palci obou rukou

Resuscitační poměry V případě dvou resuscitujících profesionálních zachránců (záchranáři, plavčíci apod.) je resuscitační poměr 15:2.

Pokud dítě resuscituje zachránce sám, nebo pokud nemá dostatek zkušeností s tímto akutním stavem, provádí KPR v poměru 30:2.


Algoritmus provádění KPR u dětí


7

VDECHNUTÍ CIZÍHO TĚLESA – DUŠENÍ

Častým důvodem akutního ohrožení života je vdechnutí cizího tělesa. Tento stav postihuje osoby bez ohledu na věk. Potrava či předmět způsobí obstrukci dýchacích cest a velice rychle nastupuje dušnost, která může vyústit až k zástavě dechu a následně i krevního oběhu. Obstrukci dýchacích cest dělíme na lehkou a závažnou. Rozlišíme ji podle schopnosti mluvit. Pokud postižený kašle a je schopen odpovědět na dotaz, jde o obstrukci lehkou. Pokud ale již není schopen mluvit, jde o obstrukci těžkou.

Postiženého, který vdechnul cizí těleso, je při vědomí, kašle a je schopen mluvit, podporujeme v kašli. Pokud je při vědomí, ale již není schopen mluvit a kašel se stává neefektivním, provádíme opakovaně kombinaci 5 úderů do zad s 5 stlačeními nadbřišku, tzv. Heimlichovým manévrem. Oba tyto záchranné úkony fungují na principu náhlého zvýšení tlaku v hrudníku, který může vést k vypuzení cizího tělesa z dýchacích cest. Silné údery do zad provádíme zásadně plochou dlaně.

| VDECHNUTÍ CIZÍHO TĚLESA – DUŠENÍ | 35

Vypuzení cizího tělesa údery do zad

Vypuzení cizího tělesa stlačováním nadbřišku

Heimlichův manévr provedeme tak, že se postavíme za postiženého, obejmeme jej pažemi, obě své ruce přiložíme na horní část břicha pod mečíkovitý výběžek a provedeme rázné stlačení směrem k sobě a nahoru.

36 | VDECHNUTÍ CIZÍHO TĚLESA – DUŠENÍ |

Tento zákrok nesmíme nikdy provádět u dětí do jednoho roku věku a u žen ve vysokém stupni těhotenství.

Pokud je postižený již v bezvědomí, je nutné okamžitě zjistit, zda dýchá. Otočíme jej na záda, zprůchodníme dýchací cesty, a pokud nedýchá, zahájíme resuscitaci. U dětí postupujeme podle stejného algoritmu, ale s rozdílnou technikou při úderech do zad. Pokud jde o malé a lehké dítě, položíme si jej na předloktí, hlavičkou dolů a plochou dlaně provádíme středně silné údery do zad. Nezbytná je fixace hlavičky.

Větší dítě přehneme přes koleno a opět provádíme údery do zad. Pokud není síla úderů efektivní, pak ji postupně zvyšujeme – zásadně ale vždy celou plochou dlaně.

Technika vypuzení cizího tělesa u malých dětí – pozice na předloktí

| VDECHNUTÍ CIZÍHO TĚLESA – DUŠENÍ | 37

8

MANIPULACE S POSTIŽENÝM – POLOHOVÁNÍ

Správná poloha může být v některých případech život zachraňující, naopak uvedení postiženého do nesprávné polohy může vést ke zhoršení jeho stavu. Pokud nemáme konkrétní a zcela jasný důvod, proč polohu postiženého měnit, ponecháme ho v poloze, jakou sám aktivně zaujímá a v jaké se cítí dobře. Důvody pro změnu polohy: • • • • •

odvrácení hrozícího nebezpečí, potřeba zjištění životních funkcí, úleva od bolesti, zajištění dýchání, zajištění většího komfortu.

8.1 Speciální polohy Zotavovací poloha

Poloha na boku s hlavou obrácenou k podložce, s pokrčenou horní i dolní končetinou.

38 | MANIPULACE S POSTIŽENÝM – POLOHOVÁNÍ |

Je vhodná pro postižené s rizikem zvracení (např. při otravách) a s poruchou vědomí, kdy postižený spolehlivě, normálně dýchá. Polohu lze využít u postižených, kteří krvácejí z nosu a úst a mají poruchu vědomí.

Vzhledem k poloze obličeje vůči podložce se obtížně kontroluje dýchání, proto není vhodná u postižených, kde hrozí riziko zástavy dýchání, např. po náhlém kolapsu. Tuto polohu je možné využít také pro zotavení např. po křečích, v opilosti.

Ortopnoická poloha

Poloha vsedě (polosedě) s možností zapření rukou. Vhodná u postižených při vědomí s namáhavým dýcháním – dušností (astmatický záchvat, srdeční selhávání, poranění hrudníku). Dýchání je usnadněno zapojením pomocných dýchacích svalů. | MANIPULACE S POSTIŽENÝM – POLOHOVÁNÍ | 39

Protišoková poloha

Poloha vleže s podloženými dolními končetinami.

Vhodná u pacientů po náhlém neúrazovém kolapsu (při přehřátí, alergii, mdlobách).

Protišoková poloha při kolapsovém stavu

Není vhodná u postižených po úrazech, u pacientů s rozvíjejícím se srdečním selháním, u obézních pacientů. Život ohrožující může být u pacientů se ztíženým dýcháním.

40 | MANIPULACE S POSTIŽENÝM – POLOHOVÁNÍ |

Resuscitační poloha

Poloha na zádech s mírně zakloněnou hlavou. Vhodná pro pacienty v bezvědomí – umožňuje snadné sledování stavu a včasné zahájení neodkladné resuscitace – KPR.

| MANIPULACE S POSTIŽENÝM – POLOHOVÁNÍ | 41

9

TRAUMA

Náhlá vnější událost, která směřuje k narušení integrity organismu (např. zlomeniny, popáleniny). Mnohočetné trauma (tzv. polytrauma) označuje zranění nejméně dvou tělesných systémů současně, přičemž postižení alespoň jednoho z nich nebo kombinace obou ohrožují základní životní funkce. Většinou vede k šoku.

Zajištění včasné a odpovídající terapie vede ke snížení mortality a morbidity nemocných, stejně jako ke snížení nákladů spojených s poskytováním následné léčebné a ošetřovatelské péče.

Na poskytování první pomoci při ošetřování život neohrožujících úrazů není třeba před dojezdem ZZS klást přehnané nároky. Např. složité dlahování zlomenin před příjezdem první pomoci je spíše kontraproduktivní. Zraněného manipulace s postiženou končetinou před podáním analgezie neskutečně bolí a neodborná fixace může vést k dalšímu poškození postižené končetiny. Proto v těchto případech platí, že méně je někdy více. Vyvarujeme se tedy složitého ošetřování, postiženému zajistíme příjemné prostředí a zabráníme zbytečnému pohybu s poraněnou částí těla a další péči již necháme na profesionálech.

V případě závažného úrazu je však laická první pomoc klíčová. Do skupiny těžkých úrazů můžeme například zařadit sražené chodce, dopravní ne42 | TRAUMA |

hody, pády z výšky. Tyto úrazy s různým mechanismem vzniku poranění mají jedno společné, a to přístup k poskytování první pomoci. Je nezbytné počítat s rizikem možného poranění páteře, ale tato obava nesmí mít nikdy přednost před zajištěním základních životních funkcí.

S člověkem při vědomí, který komunikuje, nehýbeme, pouze vyloučíme, případně zastavíme zevní krvácení a sledujeme jej do příjezdu profesionální pomoci.

Člověka v bezvědomí musíme co nejšetrněji otočit na záda a uvolnit mu dýchací cesty. Pokud dostatečně dýchá, již s ním dále nemanipulujeme, pouze vyloučíme, případně zastavíme, zevní krvácení a do doby příjezdu pomoci sledujeme kvalitu dýchání. U člověka v bezvědomí, který po uvolnění dýchacích cest nedýchá, zahájíme resuscitaci dle standardních doporučení. I zde je nutná zásta-

| TRAUMA | 43

va masivního zevního krvácení. Nikdy nezapomeneme včas zavolat na tísňovou linku 155. Jsme-li na místě sami, volání realizujeme v okamžiku, kdy zjistíme, že postižený je v bezvědomí a nedýchá.

Pokud je postižený při vědomí, je třeba aby objasnil příčinu úrazu, popsal své obtíže, doplnil další podstatné informace (např. zda bere léky, a pokud ano, jaké; má alergii, případně na co, jestli si pamatuje, co se stalo, kdy naposledy jedl a pil). V případě, že zraněný nekomunikuje, je třeba jej dobře prohlédnout a prohmatat. Upozornit na možné zhoršení stavu může jakákoli modřina, rána, otok či jiná deformita. Je dobré postupovat systematicky, a to od hlavy přes hrudník, pánev, břicho až ke končetinám. Je třeba zkontrolovat i zadní stranu těla. Je nezbytné mít neustále na paměti, že stav poraněného se může náhle změnit. Proto je i nadále nutné sledovat stav vědomí, dýchání, pulzu, kůže a zranění poškozeného a v případě potřeby okamžitě reagovat. Při čekání na profesionální pomoc je vhodné zajistit zraněnému tepelný komfort.

44 | TRAUMA |

10 PRVNÍ POMOC U DOPRAVNÍ NEHODY 10.1 Orientace na místě nehody Cílem je co nejdříve posoudit celkovou situaci a vytvořit vhodné podmínky k poskytování pomoci. Vždy dbáme na bezpečnost všech zachránců a zachraňovaných, stejně jako i ostatních účastníků nehody – svědci, přihlížející apod. Pamatuj!

Zranění mohou být na místech, kde byste je nikdy nečekali. Např. v kufru auta. Po provedení těchto úkonů uvědomíme složky integrovaného záchranného systému, a to s ohledem na druh události.

První pomoc na místě lze rozdělit na technickou pomoc (vyproštění postiženého, transport na bezpečné místo, uložení na vhodném místě) a zdravotnickou první pomoc (poskytnutí první pomoci). Při větším počtu postižených je důležité již v rámci první pomoci provést tzv. třídění raněných.

| PRVNÍ POMOC U DOPRAVNÍ NEHODY | 45

Místo dopravní nehody

10.2 Bezpečnost zachránce Zajištění bezpečnosti v místě dopravní nehody je prioritní. Vozidlo musí zastavit vždy na bezpečném a přehledném místě, pokud možno při pravém okraji vozovky. Ideálně za místem nehody tak, abychom byli nehodou chráněni. Na voze vždy aktivujeme výstražná světla.

46 | PRVNÍ POMOC U DOPRAVNÍ NEHODY |

Pokud je ve voze více pasažérů, je z hlediska bezpečnosti nejlepší, aby všichni členové osádky vozidlo okamžitě opustili. Při vystoupení z vozidla si každý obleče výstražnou bezpečnostní vestu s reflexními prvky (počet vest musí být zajištěn pro každého člena osádky vozu). K zabezpečení místa nehody je třeba umístit výstražný trojúhelník ve vzdálenosti min. 50 m, na dálnici alespoň 100 až 200 m před místem nehody. Při překonávání vzdálenosti se pohybujeme vždy mimo vozovku. Havarované vozidlo zajistíme proti pohybu (zajištění ruční – parkovací brzdy, podložení kol, vypnutí zapalování). Pozor na neaktivovaný airbag.

Zjistíme, zda z havarovaného vozidla neunikají pohonné hmoty, kolik je raněných (to je potřeba ověřit, mohou být i mimo havarovaný vůz), v jakém jsou stavu, zda je dostatek zachránců, materiálu. Hrozí-li prodlení v poskytnutí pomoci, rozhodneme se pro šetrné, ale rychlé vyproštění z vozu.

Pokud nehrozí žádné objektivní nebezpečí (např. doutnání vozu, nestabilita vozu), tak poraněného, který bezpečně dýchá, ponecháme ve voze, udržujeme průchodnost dýchacích cest a vyproštění raději ponecháme na profesionální zachránce. Samozřejmě je potřeba vyloučit, případně zastavit, masivní zevní krvácení.


Místo dopravní nehody

10.3 Postup při poskytování první pomoci Po zajištění bezpečnosti místa zjistíme stav zraněného, případně zraněných. Postup se liší podle toho, zda je účastník nehody při vědomí, či nikoli. Každá dopravní nehoda se vyznačuje potenciálním rizikem možného poranění páteře, což je dáno mechanismem úrazu.

Pokud to tedy není nutné (nevyžaduje to stav pacienta či riziko možného vzniku požáru, …), postiženého z vozu nevytahujeme. Nejprve zraněného oslovíme, popřípadě zkusíme bolestivý podnět, abychom zjistili stav vědomí.

10.4 Pacient při vědomí

Pokud postižený reaguje, snažíme se zjistit, co se stalo, v jakém je postižený stavu, jak se cítí, zda má bolesti, pátráme po známkách masivního zevního krvácení apod. V případě, že jde o závažné krvácení, musíme jej okamžitě zastavit. Voláme záchrannou službu. 48 | PRVNÍ POMOC U DOPRAVNÍ NEHODY |

Zjišťování počtu zraněných a volání na tísňovou linku při dopravní nehodě

10.5 Pacient v bezvědomí Pokud pacient nereaguje na oslovení ani na bolestivý podnět, je pravděpodobně v bezvědomí. V případě, že nezjistíme normální dýchací pohyby, musíme postiženému neprodleně uvolnit dýchací cesty, přestože sedí ve voze. Stále platí, zakloň hlavu, přizvedni bradu. I po uvolnění dýchacích cest stále kontrolujeme kvalitu dýchání zraněného.


Postižený v bezvědomí

Pacient v bezvědomí, dýchá

Pokud po uvolnění dýchacích cest ve vozidle pacient dostatečně dýchá, minimálně 2 nádechy v průběhu 10 sekund, snažíme se s ním příliš nehýbat. Necháme jej ve vozidle, neustále kontrolujeme průchodnost dýchacích cest.

Stejně jako u pacienta při vědomí se musíme přesvědčit, že masivně nekrvácí. V případě potřeby krvácení zastavit.


Uvolnění dýchacích cest na sedadle auta

Pacient v bezvědomí, nedýchá Pokud po uvolnění dýchacích cest ve vozidle pacient dostatečně nedýchá nebo pokud má pouze lapavé dechy, musíme se pokusit jej z vozidla co nejdříve vyprostit.

KPR nelze provádět ve vozidle, člověk musí ležet rovně na zádech, na nestlačitelné podložce. Pokud se nám podaří dotyčného vytáhnout ven, zahájíme KPR dle daných standardů.

Uvolnění dýchacích cest po vytažení z vozu


Obr. 31–39: Postup při vyprošťování z vozu a zajištění průchodnosti dýchacích cest postiženého


10.6 Motocyklista Při nehodách motocyklistů je velké riziko poranění páteře. I v tomto případě však musíme mít na paměti nutnost zajištění kvalitního dýchání. Proto je nutné u motocyklisty, který je v bezvědomí, zajistit průchodnost dýchacích cest, což při ponechání přilby není možné.

Motocyklistickou přilbu lze bezpečně sejmout tak, aby nedošlo k dalšímu poranění páteře. Tento manévr je však vhodnější provádět ve dvou. Při snímání helmy je nutné zabránit i minimálním pohybům hlavy postiženého, hlavu udržujeme v ose páteře. Po sejmutí přilby zajistíme uvolnění dýchacích cest s důrazem zejména na zvednutí brady s omezením velkého záklonu hlavy.

Snímání přilby


Snímání přilby

10.7 Třídění raněných

Snímání přilby

Při zjištění většího počtu raněných zahájíme neodkladně jejich třídění. Toto třídění provádíme proto, abychom provedli život zachraňující úkony u co největšího počtu postižených a hlavně v co nejkratším čase. Pro rychlé třídění využíváme metodu třídění START (Snadné třídění a rychlý transport).


Algoritmus metody třídění START

Zranění vytřídění a označení jako pacienti ve skupině ČERVENÁ jsou raněnými, kteří potřebují pomoci nejdříve. Jedná se o pacienty se selhávajícími životními funkcemi (selhává jim dýchání i krevní oběh, mají poruchy vědomí, je potřeba zajistit odpovídající polohu). Tito pacienti jsou po vytřídění vyproštěni jako první. | PRVNÍ POMOC U DOPRAVNÍ NEHODY | 55

Zranění vytřídění do skupiny ŽLUTÁ jsou postižení, kteří jsou při vědomí a zároveň není přímo ohrožena žádná z jejich vitálních funkcí, avšak tito nejsou schopni chůze (z důvodu poranění). Tato skupina je transportována po vytřídění v dalším pořadí. Zranění vytřídění do skupiny ZELENÁ, jsou ti postižení, kteří jsou sice poraněni, avšak jsou schopni chůze. Tato skupina je mnohdy tou nejvíce se dožadující pomoci, proto je po vytřídění nutno s touto skupinou nadále pracovat a poskytnout jim adekvátní pomoc. Z důvodu možného poranění hlavy a mozku, potenciálního útěku z místa nehody je nutné i v případě nedostatku kapacit ponechat pro skupinu dozor.

Zranění vytřídění do skupiny ČERNÁ jsou postižení, kteří utrpěli poranění neslučitelná se životem (často devastující poranění). Tyto poraněné ponecháme na místě, kde zemřeli, pro další forenzní složky. S tělem zemřelého manipulujeme pouze z důvodu nutnosti poskytování další pomoci přeživším či z psychologického nebo etického důvodu. Zásady odsunu raněných

Odsun zraněného z místa nehody na jiné místo je součástí první pomoci v terénu. V současnosti odsun zraněného či jinak postiženého z místa nehody volíme pouze po dohodě s operačním střediskem, a to především v situaci, kdy je terén nedostupný, anebo by mohlo dojít k prodlení. Tyto situace jsou však nyní již spíše raritní, proto odsun volíme u závažnějších stavů a pouze jako krajní řešení. 56 | PRVNÍ POMOC U DOPRAVNÍ NEHODY |

Musíme-li zraněného při odsunování zvedat ze země, je nutné si nejprve zjistit, zda nejsou poraněny části těla, za které ho chceme uchopit. Raněného zvedáme až tehdy, když jsme se ujistili, že nejde o zranění, které vyžaduje nejprve znehybnění postižené části těla. Při poranění pánve a páteře nejprve předepsaným způsobem šetrně uložíme raněného na pevnou podložku, je-li tato k dispozici, i přesto spíše přenecháme transport do rukou odborníků. Neodborná manipulace může u zranění páteře způsobit nezvratné poškození (ochrnutí), u poranění pánve hrozí ztráta veškeré krve.

Zraněnému před transportem vysvětlíme vše potřebné, snažíme se ho získat ke spolupráci. Se zvoleným postupem odsunu seznámíme také všechny pomáhající, ověříme si, že všemu rozumí a určíme velící osobu. Během odsunu neustále kontrolujeme zdravotní stav zraněného. Dbáme na vlastní bezpečnost.

Volba způsobu odsunu, prostředku a polohy raněného je závislá na místě nehody (náročnosti terénu), vybavení a možnostech zachránců (jejich počtu, síle, schopnostech), stavu zraněného, druhu zranění. Nikdy však nesmí zvolený způsob odsunu vést ke zhoršení zdravotního stavu zraněného.


11 ZÁSTAVA KRVÁCENÍ Odhadnout velikost krevní ztráty je v mnoha případech zcela nemožné. Pokud tedy závažnost krvácení nedokážeme odhadnout, postupujeme, jako by o závažné krvácení šlo.

V případě nouze, v nestandardních podmínkách, lze použít při zástavě krvácení jakoukoli pomůcku, i nesterilní. Při stavění krvácení je zapotřebí brát ohled na vlastní bezpečnost a snažit se vyhnout přímému kontaktu s krví zraněného. Pokud nemáme rukavice, můžeme vyzvat zraněného ke spolupráci (pokud to dovolí jeho zdravotní stav, může si ránu stlačovat sám nebo na nit tlačíme přes jeho ruku).

V případě vnitřního krvácení – např. při poranění hrudníku, břicha, pánve – není krevní ztráta na první pohled zcela zjevná, přestože se jedná o život ohrožující stav. Projevy ztráty krve: • • • • • •

poruchy vědomí, zrychlený pulz, zvracení, zástava močení, bledá, studená, opocená kůže, únava.

58 | ZÁSTAVA KRVÁCENÍ |

V případě postupné ztráty krve dochází ke zrychlení pulzu, snížení krevního tlaku, ztrátě vědomí. Jakmile dojde k překročení kompenzačních mechanismů, je tento stav neslučitelný se životem.

Stavění krvácení vložením prstů přímo do rány

11.1 Postup Stlačením rány – jedná se o nouzové řešení, okamžitou pomoc v případě tepenného krvácení (např. v případě poranění tepny po pádu na sklo, …). Místo, odkud krev vystřikuje, stlačíme čímkoliv, co máme po ruce (kapesník, složené tričko, prsty). Tento manévr slouží pouze jako krátkodobé řešení, než se nám podaří připravit pomůcky pro další ošetření. Tlakový obvaz – na ránu přiložíme krycí vrstvu, polštářek obinadla, který pevně přitáhneme. V případě, že prosakuje, můžeme přiložit i druhou a třetí vrstvu.

Tlakový obvaz však v žádném případě nesmí škrtit. Zda není obvaz příliš utažen, zjistíme následujícím způsobem – stiskneme nehtové lůžko, povolíme, a pokud po uvolnění nedojde k okamžitému prokrvení, musíme obvaz povolit. | ZÁSTAVA KRVÁCENÍ | 59

Umístění tlakového obvazu

Škrtidlo – použijeme tam, kde není možné využít tlakový obvaz, nebo tam, kde je tlakový obvaz neúčinný (poškození více cév, amputace). Zaškrcení se provádí pevným zatažením končetiny škrtidlem, improvizovaně pruhem látky. Nikdy nepoužíváme tenké předměty (drát, lanko, šňůra). Končetinu můžeme zaškrtit v oblasti paže či stehna, malý účinek bude mít škrtidlo na předloktí či bérci (tepna mezi dvěma kostmi). Při přikládání škrtidla musíme přitahovat až do té doby, než se krvácení opravdu zastaví. Polovičaté naložení škrtidla, je horší než žádné. Škrtidlo lze využít také jako efektivní okamžité krátkodobé opatření do donesení pomůcek na tlakový obvaz. Po ošetření krvácení zraněného imobilizujeme a zajistíme tepelný komfort.

60 | ZÁSTAVA KRVÁCENÍ |

11.2 Krvácení z nosu Může mít celou řadu příčin (např. úraz, vysoký krevní tlak, přesušení nosní sliznice, užívané léky snižující srážlivost krve).

První pomoc je stejná bez ohledu na příčinu krvácení. Postiženého posadíme s hlavou mírně předkloněnou a stiskneme nosní chřípí na 10 až 15 minut. Je vhodné dát studený obklad na zátylek. Vyzveme postiženého, aby zateklou krev nepolykal, ale vyplivoval ji do připravené nádoby.

Pokud krvácení neustane do 20 minut, je nutné vyhledat odbornou pomoc.

| ZÁSTAVA KRVÁCENÍ | 61

12 PROTIŠOKOVÁ OPATŘENÍ Šok je reakcí organismu člověka na zátěž, kterou může být zranění spojené s bolestí a krevní ztrátou (hypovolemický šok). Také může jít o reakci člověka na cizorodou látku (anafylaktický šok), na akutní infekci (septický šok) nebo na mechanickou překážku v oběhu atd.

Projevy šoku: • • • •

netečnost, ospalost, někdy neklid, v těžších případech bezvědomí, pokožka je bledá, až promodralá, bývá pokryta studeným lepkavým potem, pocit žízně, někdy nevolnost a zvracení, zrychlený tep, povrchní dýchání, pokles krevního tlaku.

• • • • • •

zvýšit dolní část těla do protišokové polohy, uložit poraněného na podložku a zajistit tepelný komfort, zastavit krvácení, znehybnit zlomeniny – jeli to nutné, zabránit zbytečné manipulaci se zraněným, nepodávat postiženým žádné jídlo a pití.

Postup a opatření proti rozvoji šoku:

62 | PROTIŠOKOVÁ OPATŘENÍ |

13 CIZÍ TĚLESA V RÁNĚ Rány vznikají proniknutím různých předmětů do tělních dutin, orgánů nebo tkání s jejich následným poškozením. Velmi často dojde i k poškození velkých cév a zraněný je pak ohrožen krvácením, a to zevním i vnitřním. Příčinou vzniku ran jsou úrazové stavy. V případě, že cizí těleso v ráně volně leží a je lehce odstranitelné, lze jej vyjmout.

Pokud však cizí těleso prochází do tělesných dutin nebo je v ráně zaklíněno, nikdy jej nevytahujeme. Hrozí další poškození tkání postiženého a větší krevní ztráta. V takovémto případě ránu kryjeme, ovážeme, cizí těleso zafixujeme proti pohybu. V případě cizích těles v oblasti hlavy, krku, trupu, paží a stehen vždy volat 155.

| CIZÍ TĚLESA V RÁNĚ | 63

14 PORANĚNÍ HRUDNÍKU Poranění hrudníku může být zapříčiněno např. nárazem při pádu nebo při autonehodě, stlačením, střelnou ránou. Podle intenzity působící síly může dojít od zhmoždění měkkých tkání hrudníku přes zlomeniny žeber, hrudní kosti až k poranění nitrohrudních orgánů. Poranění hrudníku jsou vždy spojena s dechovou nedostatečností. Příznakem je různý stupeň bolesti, mnohdy vázaný na kašel, popřípadě vykašlávání krve, abnormální tvar a pohyby hrudníku, cyanotická barva pokožky, zvýšený krevní tlak, zrychlený pulz, známky šoku, zevní známky poranění. Při poskytování první pomoci stabilizujeme poraněného v poloze v polosedě s oporou horní poloviny těla, fixujeme paži na poraněné straně do závěsu, stabilizujeme hrudní stěnu elastickou bandáží – pouze u nestabilního hrudníku při poruše vědomí volíme stabilizovanou polohu na poraněné straně. Pokud je třeba, provedeme masáž srdce a umělé dýchání (kardiopulmonální resuscitaci – KPR), zavoláme záchrannou službu.

14.1 Zlomeniny žeber

Jsou provázeny výraznou bolestí a dechovou nedostatečností. Bolestí je omezen i pohyb postiženého.

Pokud dojde ke zlomení více jak tří žeber nad sebou, jedná se o tzv. sériovou zlomeninu žeber. Sériové zlomeniny ve více liniích způsobí rozvoj tzv. paradoxního dýchání, při nádechu vpadává poraněná část hrudní stěny dovnitř, při výdechu je tomu naopak. Zraněného uložíme do polohy v polosedě s opřeným hrudníkem nebo ho uložíme na bok na poraněnou stranu, pohyblivost poraněné strany snížíme obinadlem nebo přiloženou horní končetinou a zafixujeme šátkovým obvazem. 64 | PORANĚNÍ HRUDNÍKU |

Hemotorax Jde o krvácení do pohrudniční dutiny. Krvácení vyvolá známky hemorhagického šoku. Postižený má zrychlený pulz, dech, může upadnout do bezvědomí. Provedeme nezbytná protišoková opatření, zajistíme podporu dýchání, voláme záchrannou službu. Pneumotorax Vzduch se dostane do pleurální dutiny a dochází k úplnému kolapsu plíce, na postižené straně s dechovou nedostatečností. Což se projeví dušností a cyanózou. Může nastat podkožní emfyzém a rozvíjí se šok. Otevřený pneumotorax

Při otevřeném pneumotoraxu dochází k propojení pleurální dutiny s atmosférou a prouděním vzduchu, někdy také k vlání mediastina.

Pokud je zraněný při vědomí, uložíme ho polohy v polosedě s oporou zad a hlavy. Znehybníme končetinu na poraněné straně např. do závěsu. Otvor v hrudníku uzavřeme přiložením poloprodyšného obvazu – igelitovou roušku přilepíme pruhy náplasti ze tří stran, spodní stranu ponecháme nepřilepenou, zabráníme tak dalšímu nasávání vzduchu, unikat ven vzduch může. Je-li postižený v bezvědomí, ošetříme mu ránu, sledujeme fyziologické funkce, voláme záchrannou službu.

| PORANĚNÍ HRUDNÍKU | 65

Uzavřený pneumotorax

Při prasknutí plíce nebo porušení hrudní stěny, kdy se díra sama zavře, nedochází k propojení s atmosférou, v dutině však zůstává vzduch.

Je-li postižený při vědomí, uložíme jej do polohy v polosedě s oporou zad a hlavy. Na poraněné straně fixujeme končetinu do závěsu. Pokud je zraněný v bezvědomí, kontrolujeme fyziologické funkce, voláme záchrannou službu. Záklopkový pneumotorax

Při tomto zranění vzduch proudí dovnitř pouze při nádechu a při výdechu se díra uzavírá. Vzduch se hromadí v dutině a dochází ke kolapsu plíce. Stav se stále zhoršuje. Zvyšuje se tlak na srdce, které je zvyšujícím se obsahem vzduchu tlačeno na zdravou plíci. Dochází k šoku, je nutná okamžitá odborná pomoc. Vždy kontrolujeme základní životní funkce, voláme záchrannou službu.

66 | PORANĚNÍ HRUDNÍKU |

15 PORANĚNÍ BŘICHA Příčinou poranění břicha mohou být autonehody, úrazy na kole, pády, sport, násilné činy. Problémem je, že v dutině břišní jsou orgány hodně prokrvené a v případě jejich poranění dochází k vnitřnímu krvácení, vyhřeznutí střevních kliček, infekci apod.

15.1 Krytá poranění břicha Příznaky tohoto zranění jsou těžko rozpoznatelné. Hodně může napovědět mechanismus úrazu, lokace a intenzita bolesti, přítomnost zvracení, hematomy, rozvoj šoku. Při vyšetření bude břicho tvrdé. Postižený zůstává v poloze na boku, nohy i ruce pokrčeny u těla nebo na zádech s podloženýma nohama. V případě zranění břicha je nezbytné okamžitě volat záchrannou službu. Zraněného při vědomí necháme ležet v úlevové poloze, zbytečně s ním nemanipulujeme, snažíme se zabránit rozvinutí šokového stavu. V žádném případě nepodáváme jídlo ani pití, postiženému nedovolíme kouřit, břicho nechladíme. V případě bezvědomí postiženého uložíme do zotavovací polohy, kontrolujeme životní funkce.

| PORANĚNÍ BŘICHA | 67

15.2 Otevřená poranění břicha Příznakem otevřeného poranění břicha je různě rozsáhlá rána s možným výhřezem střevních kliček, případně s cizím tělesem v oblasti břicha. Může dojít k rozvoji šoku, zraněný zaujímá úlevovou polohu na boku.

Při první pomoci je potřeba šetrně uložit zraněného do polohy vhodné při poranění břicha, manipulace pouze v nejnutnějších případech tak, aby byl zajištěn přístup k ráně. V případě masivního krvácení přiložíme silnou odsávací vrstvu a stlačíme dlaní, při mírném krvácení stačí sterilní krytí. Pokud dojde k výhřezu orgánů, v žádném případě se jich nedotýkáme, pouze je sterilně překryjeme (vhodné je vlhké krytí). Nikdy neobvazujeme obinadlem kolem těla. Cizí těleso z rány neodstraňujeme, pouze je sterilně obložíme, zafixujeme. Provádíme protišoková opatření. Voláme záchrannou službu.

68 | PORANĚNÍ BŘICHA |

16 PORANĚNÍ HLAVY Úrazy hlavy patří k závažným zraněním a jejich následky mohou končit až smrtí. Proto je velmi důležitá správná a rychlá první pomoc.

Mnohdy si zraněný na událost a období těsně před poraněním nevzpomíná, komunikuje zmateně, není schopen popsat okolnosti úrazu, přítomny mohou být různé deformity, rány, boule, nevolnost, zvracení, poruchy zraku a sluchu, točení hlavy, výtok krve nebo bezbarvé tekutiny z uší nebo nosu. Při zjišťování okolností vzniku zranění není dobré klást návodné otázky – např.: Ty jsi spadla ze schodů?

V rámci poskytování první pomoci je třeba sledovat fyziologické funkce postiženého, uložíme jej do polohy s mírně zvýšenou horní polovinou těla (cca 30 °), zajistíme příjezd záchranné služby.

16.1 Otřes mozku

K otřesu mozku dochází v souvislosti s úrazem. Toto zranění může v některých případech způsobit postiženému trvalé následky, může dojít až k úmrtí zraněného. Nejčastější příčiny otřesu mozku jsou dopravní nehody, sportovní aktivity nebo úrazy. Při otřesu mozku dochází ke krátkodobému bezvědomí. Tento stav vyžaduje okamžitou lékařskou péči. Po procitnutí trpí postižený většinou ztrátou paměti, nevzpomíná si období těsně před úrazem. Postupně dochází k rozvoji bolesti hlavy, poruše koncentrace pohybů, mohou se objevit mdloby a pocit na zvracení. U první pomoci v případě otřesu mozku je nezbytné zhodnotit stav vědomí a dýchání.

| PORANĚNÍ HLAVY | 69

V žádném případě nepodáváme postiženému potraviny, tekutiny ani léky. V případě potřeby je nutné zahájit umělé dýchání a nepřímou srdeční masáž a vytrvat až do obnovení životních funkcí nebo příjezdu záchranné služby.

16.2 Kontuze mozku

K poškození mozku může dojít zhmožděním nebo stlačením mozkové tkáně. Zhmoždění mozku je mechanické poškození, projevuje se krátkým bezvědomím, velkou bolestí hlavy a ztrátou paměti na období těsně před úrazem.

Ke stlačení mozku dochází vlivem krvácení, vzniklý hematom utlačuje mozkovou tkáň. Příznakem stlačení mozku je především tzv. dvoufázové bezvědomí, postižený po úrazu upadá do bezvědomí, následně opět nabyde vědomí (v této fázi většinou postižený zvrací), poté zraněný opět upadá do bezvědomí. Při poranění hlavy je důležitý rychlý převoz do nemocnice. V případě, že je postižený při vědomí, je vhodné jej uložit do polohy na zádech s podložením hlavy. Zraněnému nepodáváme tekutiny, potraviny ani léky. Pokud je postižený v bezvědomí a jsou-li zachovány životní funkce, sledujeme jej. V případě potřeby zahájíme resuscitaci. 70 | PORANĚNÍ HLAVY |

17 PORANĚNÍ PÁTEŘE Úrazy páteře patří mezi závažná poranění, ke kterým dochází při dopravních nehodách, pádech z výšky, skocích do mělké vody.

Tato zranění se projevují výraznou bolestivostí poraněné oblasti, brněním, ztrátou citlivosti, až ochrnutím končetin. V některých případech může zraněný naopak pociťovat nadměrnou citlivost postižené oblasti. Mezi další příznaky patří poruchy dýchání, pokles krevního tlaku a pulzu. Často jsou úrazy páteře komplikovány přidruženými poraněními, mohou to být např. zlomeniny horních a dolních končetin, poranění nitrohrudních a nitrobřišních orgánů, poranění hlavy. Při podezření na poranění páteře je třeba okamžitě volat záchrannou službu. Musíme brát v potaz i možné poranění míchy, proto je nezbytná velmi šetrná manipulace s postiženým.

V případě, že jsou zachovány všechny životní funkce, zraněný je při vědomí, nedochází k tepennému krvácení apod., zbytečně s ním nemanipulujeme, uklidňujeme jej, udržujeme tepelný komfort, vyčkáváme na příjezd záchranné služby.

Pokud postiženému selhávají životní funkce, je potřeba jej co nejrychleji vyprostit. Při vyprošťování musí tělo zůstat v ose páteře, hlavu je potřeba fixovat, zejména oblast krční páteře. V žádném případě nesmí dojít ke zbytečným pohybům s páteří postiženého. Zraněný by měl být uložen na pevnou a rovnou podložku, teprve potom lze pokračovat v poskytování první pomoci. V případě, že je nutné zahájit kardiopulmonální resuscitaci, nezakláníme hlavu, pouze předsuneme dolní čelist.

| PORANĚNÍ PÁTEŘE | 71

18 PORANĚNÍ POHYBOVÉHO APARÁTU Mezi poranění pohybového aparátu zahrnujeme úrazy, které se týkají poranění tkání, vazů, šlach, kloubů a kostí. Nejčastější příčinou jsou úrazy při sportu, pádech, autonehodách.

18.1 Poranění vazů

Při těchto zraněních dochází k poranění vazů a šlach (natržení, přetržení), kloubů a kostí. Tato zranění jsou velmi bolestivá, omezují, až znemožňují některé pohyby. Vznikají při sportech, při prudkém propnutí kloubu či při soustavném namáhání vazů. Po zranění jsou viditelné modřiny, otoky a ztráta funkce končetiny. Základem první pomoci je fixace, chlazení a zvednutí končetiny. Následně zajistíme ošetření na odborném pracovišti (ortopedie, úrazová chirurgie).

18.2 Poranění kloubů

K poranění kloubů dochází nejčastěji při sportu, pádech, špatném došlápnutí či extrémním namáhání kloubů. Zranění velmi bolí, přítomen je hematom, otok, končetina může být v nepřirozené poloze, dochází ke ztrátě funkčnosti postižené končetiny.

72 | PORANĚNÍ POHYBOVÉHO APARÁTU |

Podvrtnutí (distorze) Hlavice kloubu se vychýlí a opět vrátí zpět do kloubní jamky, jsou poškozeny i vazy.

První pomoc při podvrtnutí kloubu zahrnuje fixaci poraněné končetiny, na malé klouby lze použít elastické obinadlo. Otok omezíme zvednutím a chlazením zraněné končetiny. Zajistíme odvoz na ortopedii nebo úrazovou chirurgii. Vykloubení (luxace) Hlavice kloubu se vychýlí a i nadále zůstává mimo kloubní jamku, zraněná končetina pruží, nejde vrátit zpět do původní polohy.

Zraněnou končetinu se v žádném případě nesnažíme vrátit do původní polohy, chladíme. S končetinou pokud možno nehýbáme, fixace končetiny provádíme v takové poloze, v jaké je vymknutý kloub i celá končetina, takto bude zranění nejméně bolet. Zajistíme transport na odborné pracoviště. Zlomeniny kostí (fraktury) Vznikají přímým působením na kost. Příčinou zranění může být působení hrubé vnější síly, kostní onemocnění kosti, sportovní poranění, únava, přetěžování, nedostatek relaxace. V závislosti na příčině rozlišujeme zlomeniny na: • traumatické – poškození dříve zdravé kosti, • patologické – poškození nemocné kosti, • únavové – poškození zdravé kosti vlivem neustálého namáhání.

U zlomenin je jasně viditelná deformace končetiny. V místě zlomeniny vzniká nepřirozená pohyblivost, je slyšet zvuk podobný praskání sněhu pod botami – tzv. krepitace – přítomny jsou bolest, hematom, otok, ztráta funkce končetiny.

| PORANĚNÍ POHYBOVÉHO APARÁTU | 73

Komplikací zlomenin může být vnitřní krvácení, rozvoj šoku (zlomenina pánve, stehenní a pažní kosti), tuková embolie, poranění cév (bledost, vychladnutí nebo promodrání kůže), nervů (necitlivost, brnění, pálení), šlach, infekce (u otevřených zlomenin), druhotné poranění centrální nervové soustavy, pneumotorax, poškození sleziny, jater.

Základem první pomoci u tohoto druhu zranění je zamezit zbytečné manipulaci. Končetinu přidržíme v ose, nepřekonáváme odpor či bolest. Poraněnou oblast chladíme. Kontrolujeme prokrvení prstů. Pokud je potřeba, znehybníme poraněnou končetinu minimálně přes dva klouby, případně fixujeme ke zdravé končetině (u zlomeniny dolní končetiny). Zajistíme ošetření na ortopedii či úrazové chirurgii.

Podle porušení kůže dělíme zlomeniny na otevřené a zavřené. Otevřená zlomenina má v místě zranění porušen kožní kryt, viditelnou kost v ráně. U tohoto zranění je možné poranění cév a nervů. Je třeba zastavit krvácení a dbát na dodržení sterility, protože hrozí nebezpečí infekce. Ránu sterilně překrýt. Pokud je potřeba provádíme protišoková opatření.

74 | PORANĚNÍ POHYBOVÉHO APARÁTU |

19 AMPUTACE U amputací dojde k částečnému nebo úplnému oddělení (amputaci) části lidského těla. Setkáváme se ztrátovými poraněními končetin, nosu či ušního boltce apod. Příčinou jsou pracovní úrazy, úrazy vzniklé při domácích a zahradních pracích, při kutilství apod. Další skupinou jsou úrazy vzniklé při dopravních nehodách (např. nehody motocyklistů, železniční neštěstí, autonehody). K amputaci může dojít i při poranění zvířetem, zvláštními případy jsou kriminální činy.

Při poskytování první pomoci dbáme na vlastní bezpečnost. Okamžitě stavíme masivní krvácení stlačením cév přímo v ráně. Možné je zaškrcení končetiny nad ránou, případně použití tlakových bodů. Pokud se nejedná o masivní krvácení, stačí přiložit na pahýl tlakový obvaz. Zajistíme životní funkce, pravidelně je kontrolujeme. Okamžitě voláme záchrannou službu. V případě menších amputací můžeme pacienta do nemocnice transportovat sami. Pokud je zraněna končetina, je vhodné ji zvednout, omezíme tak krvácení. Provedeme protišoková opatření. Amputát opláchneme od hrubých nečistot, dáme jej do čistého igelitového sáčku, který neprodyšně uzavřeme a vložíme jej do dalšího sáčku s vodou a ledem. Sáček s amputátem chladíme na teplotu cca 4 °C; amputovaná část nesmí být uložena přímo ve vodě. Snížením teploty zpomalíme metabolismus tkáně a umožníme tak prodloužení doby, kdy je možno pokusit se o replantaci amputátu. Ne všechny amputáty lze však přišít zpět. Důvodem může být velké zhmoždění tkání, znečištění apod. Tato zranění velmi často končí trvalou ztrátou postižené části těla.

| AMPUTACE | 75

20 TLAKOVÁ PORANĚNÍ 20.1 Kompartment syndrom Jedná se o stav, kdy dochází k zvýšení tlaku v ohraničeném prostoru. Nárůst tlaku způsobí otok svalu a zaškrtí vnitřní cévy. Oblast je z toho důvodu neokysličená a postupně odumírá.

Příčinou může být vnitřní zranění, krvácení, popáleniny, těsný obvaz, špatná sádra, rozsáhlé jizvy, zvětšený objemu svalů po cvičení (může přejít do chronického stavu). V případě tohoto zranění je přítomen velký otok, napnutá a zarudlá pokožka, stejně jako silná bolest, na jejíž zmírnění nepomáhá úlevová poloha ani analgetika. Je porušena motorika, končetina je necitlivá.

Postiženou končetinu znehybníme, chladíme, zajistíme okamžitý transport na odborné pracoviště.

20.2 Crush syndrom

Jedná se o celkové selhání organismu po vyproštění, též tzv. syndrom ze zavalení (zavalení zeminou, zasypání sutinami). Při zasypání je na různé části těla vyvíjen obrovský tlak, dochází k zaškrcení a rozmačkání svalů, kůže a nervů. Je porušen krevní oběh.

Příznaky nejsou ze začátku příliš výrazné. Přítomny jsou malé otlaky, zarudnutí, otoky, na kůži mohou být puchýře s čirým nebo krvavým obsahem. Později se rozšiřuje celkový otok. Nakonec začnou selhávat ledviny, objevují se poruchy srdečního rytmu, svalová slabost, přítomny jsou poruchy vědomí, až bezvědomí. Nejdůležitější je v rámci první pomoci okamžité zajištění odborné pomoci (hasiči, záchranná služba). Velmi dbáme na vlastní bezpečnost. 76 | TLAKOVÁ PORANĚNÍ |

Neznamená, že co jednou spadlo, nemůže spadnout znovu. V případě vyprošťování vlastními silami – pouze při zavalení končetin – tyto končetiny před vyproštěním zaškrtíme, jen tak zabráníme selhání ledvin, končetiny následně fixujeme a chladíme. Ošetříme všechna další zranění. Při větších závalech čekáme na příjezd hasičů a záchranné služby.

21 ZÁVAŽNÉ STAVY

21.1 Infarkt myokardu Při infarktu myokardu dojde k ucpání věnčitých tepen vyživujících srdce. Postižená část srdce není okysličována, tím je porušena jeho činnost. Příčiny mohou být různé – např. zkornatění tepen, náhlé prasknutí tukového plátu, náhlé křečové stažení cévy. Příznaky mohou být v některých případech velmi intenzivní, ale někdy dojde k úmrtí bez předchozích varovných signálů. Příznaky: • • • • • • •

náhle vzniklá intenzivní bolest na hrudi – pálení, tlak za středem hrudní kosti, která se může šířit do horních končetin, hrdla, dolní čelisti, břicha, zad, mezi lopatky, náhle vzniklý pocit slabosti nebo závrati, popelavá barva kůže, namodralé rty, konečky prstů, ušní lalůčky, špička nosu, pocení, příznaky šoku, zástava dechu i srdeční činnosti.

| ZÁVAŽNÉ STAVY | 77

Při poskytování první pomoci při srdeční příhodě je rozhodující čas. Doba od zjištění příznaků do příjezdu do zdravotnického zařízení by neměla trvat víc než hodinu. Postiženého, který je při vědomí, necháme v poloze, která mu vyhovuje, zajistíme klid. Cílem je zamezit zbytečnému pohybu postiženého a nezvyšovat tak nároky na srdeční činnost. Uvolníme případné tísnící části oděvu u krku, na hrudníku a v pase (kravata, límeček apod.). Sledujeme dýchání postiženého.

V žádném případě nenecháme postiženého bez dozoru a nečinně nečekáme, až příznaky samy odezní.

Ztratí-li postižený vědomí, zajistíme průchodnost dýchacích cest; v případě potřeby zahájíme resuscitaci. Zavoláme záchrannou službu.

78 | ZÁVAŽNÉ STAVY |

22 CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA (CMP, IKTUS) Cévní mozková příhoda je závažné onemocnění, které se vyskytuje ve dvou podobách, a to jako mozkový infarkt nebo mozkové krvácení. Mozkový infarkt je způsoben uzávěrem tepny, mozková tkáň nemá dostatek kyslíku a rychle odumírá. K mozkovému krvácení dochází z důvodu zeslabení stěny tepny a jejímu následnému prasknutí. Vzniklé poškození je obvykle těžké a velmi často i trvalé. Nejčastější příčinou mozkové příhody je ateroskleróza, na jejímž vzniku má hlavní podíl vysoký krevní tlak, cukrovka, vysoká hladina cholesterolu, kouření, nadváha, nadměrná konzumace alkoholu apod.

Důležitou roli v záchraně pacientů s cévní mozkovou příhodou hraje čas. Účinná léčba musí být zahájena nejpozději do tří hodin od vzniku prvních příznaků. Postiženého je nutné co nejdříve převézt do zařízení, které má iktovou jednotku.

Příznakem CMP je náhlá slabost, necitlivost a porucha hybnosti tváře (postižený se nemůže usmát, zapískat, polykat), horní a dolní končetiny na jedné polovině těla (věci vypadávají z rukou, dolní končetina podklesává při chůzi); nerozhodnost, potíže s mluvením nebo porozuměním (špatně se vyjadřuje, hledá slova, je mu špatně rozumět nebo nerozumí okolí, špatně se mu píše nebo čte); nenadálá porucha zraku (rozmazané vidění nebo ztráta zraku – týká se jednoho nebo obou očí naráz, občas se vidění zdvojuje); náhle vzniklé problémy s chůzí nebo závratě (ztrácí rovnováhu, není schopen svou chůzi koordinovat); překvapivě silné bolesti hlavy bez zjevné příčiny (náhlá bolest hlavy, někdy přechází ve ztuhlost krku). CMP lze velmi rychle poznat – nesymetrické ústní koutky, rychlejší pokles ochrnuté ruky, neschopnost zopakovat jednoduchou větu, komolení slov. Tyto příznaky mohou být jen krátkodobé, a přestože mohou odeznít do několika minut, je nezbytné rychlé ošetření, protože riziko vzniku závažnější cévní mozkové příhody je vysoké.

| CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA (CMP, IKTUS) | 79

V případě, že zpozorujete výše uvedené příznaky, je třeba okamžitě zavolat záchrannou službu.

23 CUKROVKA – DIABETES MELLITUS

Úplavice cukrová je onemocnění projevující se poruchou metabolismu sacharidů.

Rozlišují se dva základní typy diabetu. Diabetes mellitus I. typu, charakterizovaný absolutním nedostatkem inzulinu, a diabetes mellitus II. typu, s relativním nedostatkem inzulinu. Obě formy onemocnění mají podobné příznaky, ale jiné příčiny vzniku. V počátečních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, a to vlastním imunitním systémem, čímž dochází k problému s tvorbou inzulinu. Tento typ diabetu patří mezi autoimunitní choroby. Diabetes II. typu je způsoben snížením vnímavosti tkání vlastního těla k inzulinu. Kromě základních dvou typů diabetu existují ještě další typy diabetu např. gestační diabetes, tzv. těhotenská cukrovka.

80 | CUKROVKA – DIABETES MELLITUS |

Základní projevy onemocnění diabetes mellitus: • • • • • • •

hyperglykemie, žízeň, časté a vydatné močení, hubnutí, únava, poruchy vědomí, diabetická ketoacidóza.

Mezi akutní komplikace diabetu řadíme hypoglykemii a hyperglykemii.

23.1 Hypoglykemie

Hypoglykemie je stav, který je definován jako pokles glykemie pod 3,3 mmol/l. Patří mezi akutní komplikace diabetu. Jde o komplikaci zejména u pacientů léčených inzulinem.

Normální hladina glukózy v krvi je 3,5–5,5 mmol/l. Diabetik může mít problémy již při těchto hodnotách, jeho organismus je zvyklý na zvýšené hodnoty glukózy v krvi. Mírná hypoglykemie se může projevit u zdravých lidí, a to při nízkém příjmu potravy nebo vysoké tělesné zátěži.

U pacientů léčených inzulinem může dojít k poklesu hladiny glukózy v krvi, a to např. nedostatečným příjmem potravy, nadměrnou fyzickou zátěží, podáním vyšší dávky inzulinu. Je nutné, aby diabetik dodržoval léčebný režim a přiměřenou fyzickou aktivitu. Hodnota glykemie, při které se hypoglykemie projeví, je různá. Liší se nejen u jednotlivých postižených.

| CUKROVKA – DIABETES MELLITUS | 81

Projevy hypoglykemie: • • • • • • • •

změny chování, slabost, bolest hlavy, studený pot, pocit hladu, porucha jemné motoriky, křeče, bezvědomí.

Postiženému při vědomí lze podat potraviny s vysokým glykemickým indexem, např. Coca-colu, kostkový cukr, džus, sladké moučníky a tyčinky. Pokud projevy hypoglykemie pokračují i nadále, je nezbytné přísun sacharidů zopakovat. V případě, že je pacient v bezvědomí, sledujeme jeho životní funkce. Je nezbytné zavolat záchrannou službu.

23.2 Hyperglykemie Hyperglykemie je vysoká hladina glukózy v krvi, a to nad 7 mmol/l. Většinou se stav vyvíjí pomalu, během několika hodin až dní. Jde o závažnou komplikaci. Hyperglykemie je méně častá než hypoglykemie. 82 | CUKROVKA – DIABETES MELLITUS |

Příčiny hyperglykemie: • • • • • • • •

nadměrná porce jídla, vynechání dávky inzulinu, nedostatečná dávka inzulinu, akutní infekce, CMP, náhlé příhody břišní, infarkt, operace, úraz, stres, nezjištěný diabetes mellitus, tzv. prvozáchvat, některá léčiva (kortikoidy, chemoterapeutika, diuretika, antipsychotika).

Pokud není hyperglykemie včas zjištěna a kompenzována, může dojít k závažnému rozvratu vnitřního prostředí. Příznaky mohou být různé, subjektivní i objektivní. Příznaky: • •

subjektivní – žízeň, únava, apatie, spavost, nevolnost, nauzea, až zvracení, bolesti hlavy, bolesti břicha, objektivní – nadměrné močení, hluboké dýchání – z dechu je cítit aceton, nízký krevní tlak, zrychlená srdeční činnost, suchá a teplá kůže, oschlé sliznice, bezvědomí.

| CUKROVKA – DIABETES MELLITUS | 83

Postiženému při vědomí podáme neslazené nápoje, průběžně kontrolujeme životní funkce, provádíme protišoková opatření. Nenecháváme jej bez dozoru. Zajistíme transport, v případě potřeby voláme záchrannou službu.

84 | CUKROVKA – DIABETES MELLITUS |

24 ALERGIE K alergické reakci může dojít kdykoli, jedná se totiž o reakci na původně neškodnou látku. Může se zdát, že nejde o nic závažného, ale na jejím základě může dojít k náhlé smrti způsobené selháním krevního oběhu nebo nemožností dýchat. Může ji vyvolat cokoli, a to např. pobodání hmyzem, prach, pyl, zvířata, slunce, chemická látka, potraviny. Projevy mohou být různé – od mírných až po velmi výrazné – závisí na typu alergenu, místu a způsobu vstupu, stupni citlivosti na alergen apod. Rozlišujeme projevy místní a celkové. Místní reakce na alergeny mohou být, vyrážka, erytém, otok, rýma, chrapot, kašel, dušnost, astmatický záchvat, nauzea, bolest břicha, zvracení, průjem. Celkové projevy jsou např. studený pot, nitkovitý pulz, tachykardie, hypotenze, arytmie, renální kolika, bolesti hlavy, porucha vědomí apod. Celkové projevy mohou být následně vystupňovány, může dojít k selhání dýchání a kardiovaskulárního systému.

Jestliže se alergie neléčí a postižený se s alergenem neustále setkává, alergie může přejít do chronické fáze. Při těžkých alergických reakcích dokonce hrozí smrt. Pokud postižený ví, že je alergický, a projeví-li se u něj tato reakce, vyzveme jej, aby užil léky, které má od lékaře pro tento případ předepsány. Pokud je to možné, snažíme se přerušit styk postiženého s alergenem.

I v případě úspěšného zvládnutí šokového stavu je nezbytné postiženého odvézt do nemocnice, kde bude alespoň po dobu 24 hodin hospitalizován za účelem observace. | ALERGIE | 85

25 KŘEČOVÉ STAVY Jedná se o akutní stavy. U postiženého dochází ke křečím svalových skupin, případně až ke křečím všech svalů těla.

Někteří postižení mají tzv. auru (poznají blížící se záchvat), následuje fáze bezvědomí, poté nastupuje fáze tonických křečí (zatnutí). Postižený přestane dýchat, zmodrá. Následuje fáze klonických křečí (opakované stahy svalů). V poslední fází je nemocný dezorientovaný a zmatený. V průběhu záchvatu se postižený může pomočit, pokousat si jazyk nebo sliznici v dutině ústní, případně se zranit při pádu.

Většina křečí odezní do 2 minut. V případě, že je postižený v domácím prostředí, ví se o jeho onemocnění a má po dobu nejméně dalších dvou hodin dohled např. rodinného příslušníka, může užít zvyklou medikaci a zůstat po záchvatu v domácím ošetřování. Průběh záchvatu nemůže postižený příliš ovlivnit. Nejdůležitější je tedy nemocného ochránit před možným pádem a případným zraněním. Je třeba z blízkosti postiženého odstranit všechny nebezpečné předměty.

Je zbytečné snažit se zabránit křečím, násilím držet končetiny, otevírat dutinu ústní, vkládat předměty mezi zuby apod.

86 | KŘEČOVÉ STAVY |

Po záchvatu může postižený usínat. Postiženého se nesnažíme probudit za každou cenu (např. hlasitým oslovením, bolestivými podněty).

Po skončení záchvatu zjistíme, zda není postižený zraněn, zda a do jaké míry je orientován v místě, čase apod., zda se léčí se záchvatovými stavy a jestli užívá nějaké léky. Pozor, nemocný může být po záchvatu zmatený, agresivní. Pokud postižený prodělal dva nebo i více záchvatů po sobě, případně není po záchvatu dostatečně orientován, nespolupracuje, je zraněn nebo se jednalo o první záchvat u tohoto postiženého v životě, voláme záchrannou službu.

25.1 Febrilní křeče

Jedná se o křeče související s horečnatým onemocněním, objevují se nejčastěji u dětí mezi 6 měsíci a 6 lety věku. Prevencí je snižování horečky např. vlažnou sprchou. Záchvat většinou spontánně odezní. Pro první pomoc platí stejná pravidla jako u ostatních křečových stavů.

| KŘEČOVÉ STAVY | 87

26 OTRAVY (INTOXIKACE) Důvodem vzniku otravy je nešťastná náhoda nebo vlastní přičinění. Otravy ohrožují všechny životní funkce. Do organismu se mohou dostat zažívacím traktem ve formě léků nebo jídla, dýchacími cestami (inhalace), kůží, spojivkami, nitrožilně (drogy).

Pokud je postižený v bezvědomí, uvolníme mu dýchací cesty, uložíme ho do zotavovací polohy, kontrolujeme fyziologické funkce, v případě potřeby zahájíme resuscitaci. Voláme záchrannou službu.

U postiženého při vědomí zkontrolujeme základní životní funkce. Snažíme se zjistit, kdy, co a v jakém množství postižený požil. Zajistíme zbytky látky, plata léků, potravu, obaly od chemikálií apod. 88 | OTRAVY (INTOXIKACE) |

26.1 Nejčastější typy otrav Otrava alkoholem Vážná je otrava u dětí, vzniká již při menších hladinách než u dospělého. Její průběh může být atypický. Kombinace alkoholu s tlumícími léky je také nebezpečná, protože tlumivé účinky alkoholu a léků se navzájem posilují. V případě lehké otravy je přítomna euforie, postižený ztrácí zábrany.

U středně závažné otravy dochází k poruchám rovnováhy, koordinace a smyslů, dojde ke sníženému vnímání bolesti. Při těžké otravě je postižený zmatený, objevují se poruchy vědomí, až bezvědomí, poruchy dechu i oběhu, zvracení. V případě zástavy oběhu je potřeba zahájit resuscitaci. Pokud postižený dýchá dostatečně, ale nelze jej probudit, uložíme jej do zotavovací polohy na boku, kontrolujeme fyziologické funkce, voláme záchrannou službu. Je nutné mít na paměti, že postižený může mít v žaludku značné množství alkoholu. Ten se neustále vstřebává a tím může být otrava stále prohlubována. Postiženému zajistíme tepelný komfort, protože při otravách alkoholem dochází k velkým ztrátám tepla. Otrava oxidem uhelnatým V případě lehké otravy má postižený bolesti hlavy, poruchy zraku, závratě, zvrací. U středně vážné otravy je přítomna lehčí porucha vědomí, zrychlený tep i dýchání, bledost, studený pot. Těžká otrava se projevuje bezvědomím, zornice jsou široké, dýchání nepravidelné. Příčinou je nasycení organismu oxidem uhelnatým, který vzniká při hoření v případě nedostatku kyslíku (karma, výfuk). Pozor na „stékání“ plynů (studny, bazény, sklepy). Při poskytování první pomoci je velmi důležité myslet na vlastní bezpečnost – odsun pacienta ze zamořeného prostředí. V případě potřeby provádíme resuscitaci. Voláme záchrannou službu.

| OTRAVY (INTOXIKACE) | 89

Otrava etylenglykolem Etylenglykol – nemrznoucí směs do chladičů, nejčastěji Fridex. Smrtelná dávka je 100 ml. Na začátku jsou příznaky stejné jako u otravy alkoholem, poté se dostaví křeče a kóma. Důvodem je požití etylenglykolu, nejčastěji z důvodu záměny lahví.

První pomocí je podání tvrdého alkoholu (50–60 ml 40% alkoholu). Voláme rychlou záchrannou službu.

Otrava domácími chemikáliemi Příčinou je požití chemikálií. Důvodem je záměna nebo pokus o sebevraždu. Sliznice v ústech je zabarvená, popálená či poleptaná, je přítomen otok krku a trávicích cest. Přidružené příznaky jsou slinění, rozlitá lahev či rozsypaná chemikálie, žízeň, zvracení, bezvědomí. V žádném případě nesmíme vyvolávat zvracení, hrozí protržení stěny zažívacího traktu a následné komplikace. Voláme záchrannou službu.

90 | OTRAVY (INTOXIKACE) |

Otrava houbami Otrava houbami je požití smrtelně jedovatých hub. V počátku trpí postižený nevolností, slabostí, malátností, průjmem, zvracením. Přechodně dochází ke zmírnění bolestí, ustává nevolnost. Následně však dochází k poškození jater, ledvin a srdce. Neléčená otrava znamená smrt.

V případě propuknutí obtíží, je třeba okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Vyvolávat zvracení má smysl jen těsně po požití hub. Je třeba zajistit zbytky hub nebo zvratky. Pozor na opožděné příznaky, u některých hub jde až o tři týdny. Otrava léky Příčinou je požití většího množství léků. Důvodem je nešťastná náhoda nebo sebevražedné jednání. Příznaky otravy léky se liší podle druhu užitého léčiva. Mohou být přítomny poruchy vědomí, dýchání, poruchy srdečního rytmu, křeče a další.

V případě bezvědomí uložíme postiženého do zotavovací polohy. Kontrolujeme stav životních funkcí, pokud je to nutné resuscitujeme. U postiženého při vědomí se snažíme vyvolat zvracení. Je vhodné zajistit tuby od léků, krabičky, lahvičky, případně zvratky k toxikologickému vyšetření. Voláme záchrannou službu. | OTRAVY (INTOXIKACE) | 91

27 TEPELNÁ POŠKOZENÍ ORGANISMU Dlouhodobé působení tepla či zimy – celkově i lokálně – je pro organismus škodlivé. Může vyvolat vážné poškození tkání, rozvoj infekce, selhání životních funkcí.

27.1 Přehřátí organismu

Při přehřátí se teplota těla dostane až nad 40 °C. Postižený je malátný, ospalý, trpí bolestmi hlavy, závratěmi, nevolností, zvracením, má červenou kůži, zrychlený tep, povrchní dýchání, poruchy vědomí (halucinace), až bezvědomí, občas jsou přítomny i křeče. Příčinou je celkové poškození vysokou teplotou. Úpal Vzniká z důvodu dlouhého pobytu v prostředí s vysokou teplotou (nad 35 °C). Příčinou je nedostatek tekutin, vysoká teplota a vlhkost v prostředí, kde není dobrá termoregulace, např. prádelny, koncerty, sauny.

Hlavním příznakem je vysoká horečka (nad 41 °C), suchá, horká a začervenalá kůže. Postižený trpí bolestmi hlavy, mívá závratě, zrychlený tep i dech.

Při poskytování první pomoci musíme v prvé řadě zabránit dalšímu zahřívání postiženého, přeneseme jej na chladnější místo. Snažíme se jej zchladit, podáváme studené nápoje. Nesmíme ale postiženého podchladit.

92 | TEPELNÁ POŠKOZENÍ ORGANISMU |

Úžeh K úžehu dochází při déletrvajícím působení slunečního žáru, především na oblast hlavy a krku. Dochází k překrvení mozkových plen a následnému otoku mozku. Nebo při poruše štítné žlázy, kdy tělo není schopno vyrábět pot. V rámci první pomoci je třeba zamezit působení vysoké teploty, uvolnit oděv, zajistit přísun kyslíku. Teplotu těla postiženého lze snižovat pomocí nápojů, koupelí, zábalů končetin (ne celého těla), při bezvědomí jej uložíme do zotavovací polohy, kontrolujeme životní funkce. Voláme záchrannou službu.

27.2 Popáleniny Popáleniny patří mezi vážná zranění, u kterých je průběh léčby velice dlouhý a složitý. Mnohdy zůstávají trvalé fyzické i psychické následky. Při zasažení větší plochy těla se rozvíjí šok, popálené tkáně se často infikují, hojí se viditelnými jizvami, ztrácí svůj tvar a funkčnost. K rozvoji šoku dochází vlivem velké ztráty tekutin a silné bolesti. Závažnost stavu je dána také místem poranění a psychickým stavem postiženého. Rozhodující je výška teploty a doba působení tepla.

| TEPELNÁ POŠKOZENÍ ORGANISMU | 93

K popáleninám může dojít nejen působením ohně, chemikálií, elektrického proudu, zářením apod.

V případě velkých požárů, výbuchů či silně zakouřeného prostoru je třeba předpokládat, že došlo i k popálení dýchacích cest při vdechnutí ohně či horkého vzduchu. Postiženého uložíme do polosedu, přikládáme mu studené obklady na obličej a krk.

V rámci první pomoci je třeba nejdříve zamezit dalšímu působení tepla, postiženého tedy odstraníme z jeho dosahu. V případě, že postižený hoří, snažíme se uhasit oheň dekami. Nikdy nepoužívejte hasicí přístroje na uhašení hořícího člověka. Přiškvařené oděvy nikdy nestrháváme. Při popálení dochází k otokům, proto je, pokud je to možné, dobré sundat šperky, hodinky apod. Uvolnit je potřeba i oděvy, které by mohly postiženého škrtit. Je potřeba myslet na to, že kovové součásti oblečení vedou teplo a postupně jej uvolňují, proto je dobré je také odstranit. První pomoc provádíme na základě rozsahu popálené plochy, ten určujeme podle: • •

plochy dlaně postiženého (zhruba 1 % povrchu těla postiženého), pravidlo 9 % (neplatí u dětí do 5 let), • hlava 9 %, • horní část hrudníku 9 %, • horní část zad 9 %, • břicho 9 %, • dolní část zad 9 %, • horní končetina (2×) 9 %, • stehno (2×) 9 %, • bérec a noha (2×) 9 %, • pohlavní orgány tvoří zbývající 1 %.


Při 10 % popálené plochy u dětí a 15–20 % u dospělého člověka se jedná o velmi závažný stav. Ihned je třeba zahájit chlazení studenou vodou, ovšem ne proudem ledové vody, a to buď alespoň po dobu minimálně 20 minut, nebo do odeznění bolesti. Pokud je to možné, je vhodné ponořit postižené končetiny do nádoby s vodou. Chladíme popáleniny do max. 5 %.

Musíme myslet na to, že může dojít k podchlazení, zvláště u dětí, proto trup a hlavu chladíme jen jednorázově. Následně překryjeme ránu sterilním krytím nebo použijeme vyžehlenou utěrku či prostěradlo, končetiny fixujeme, oči, ústa vyplachujeme vodou (nezakrýváme).

V žádném případě postiženou část těla nepromazáváme mastí, nepoužíváme na krytí rány vatu. U dětí okamžitě voláme záchrannou službu, dospělého dopravíme do nemocnice v případě popálení rozsáhlejší plochy nebo při popáleninách obličeje. Provádíme protišoková opatření, kontrolujeme životní funkce, v případě potřeby zahájíme resuscitaci. Zajistíme příjezd záchranné služby.


Podle hloubky poškozené tkáně rozdělujeme popáleniny: I. stupeň • • •

příznakem je zarudnutá kůže, která postiženého silně pálí, poškození se rychle hojí (v řádu dnů), příčinou je např. opalování, první pomocí je chlazení, na menší plochy lze použít Panthenol ve spreji, sterilní krytí, není třeba volat sanitku.

II. stupeň • •

příznakem je vznikající puchýř, dochází k hlubšímu poškození tkání, vznikají otoky, v případě většího rozsahu popálené plochy se rozvíjí šok, poškození silně bolí, hojí se týdny až měsíce, první pomoc provádíme dle rozsahu popálenin, v žádném případě nepropichujeme puchýře.

III. stupeň • •

příznakem je zničená kůže i podkoží, dochází k odumření a zuhelnatění tkáně, rána není citlivá, nebolí, hojí se měsíce až roky, bývá nutná i plastika, první pomoc provádíme dle rozsahu popálenin, oděv nikdy nestrháváme.

27.3 Podchlazení organismu

Postižený má studenou, bledou kůži, je unavený, ospalý, apatický, dochází ke zpomalování životních funkcí a poruchám vědomí.

Příčinou je celkové poškození nízkou teplotou, pobyt v mrazu, studeném a vlhkém počasí, nedostatečné či mokré oblečení, vyčerpání, podchlazení, nemoc, úraz, alkohol, hlad. 96 | TEPELNÁ POŠKOZENÍ ORGANISMU |

Důležitá je snaha o zvýšení tělesné teploty hned na místě, přesunutí do závětří, podání teplého sladkého nápoje, žádný alkohol. Ten rozšiřuje cévy, a tak způsobuje ještě větší tepelné ztráty. Je třeba postiženého přesunout do teplé místnosti, zajistit mu suché a teplé oblečení. Následně je třeba šetrně zvyšovat teplotu pomocí dek a teplých nápojů. Při závažnějším stavu a při poruchách vědomí voláme záchrannou službu.

27.4 Omrzliny

Příčinou může být místní poškození nízkou teplotou např. působením větru, vlhkého oděvu. Dojde ke stažení cév a v důsledku toho ke snížení prokrvení tkáně. Příznakem je u: • • •

I. stupně bledá, nafialovělá kůže, postižený má v místě poškození svíravý pocit, při oteplování jej v ráně píchá, postižený cítí bolest, II. stupně bílá až žlutá kůže, vznikají puchýře, dochází ke ztrátě citlivosti, III. stupně tvrdá – tzv. vosková kůže – postižení je nebolestivé, dochází k odumření tkáně, případně k odpadávání okrajových částí těla.


První pomoc v případě I., II. a III. stupně • • • • •

Dporučíme aktivní pohyb. Prsty masírujeme postiženému kůži v okolí omrzlin, dochází tak k většímu prokrvení omrzliny. Využijeme vlastního tepla postiženého i zachránce, např. vložení rukou do podpaží, přitisknutí nohou na břicho zachránce pod oděv. Zajistíme přesun postiženého do tepla, místní i celkové zahřátí – teplé nápoje, teplá koupel (opakovaně vkládat do vody teplé 40– 42 °C na 15 až 20 minut), teplé a suché oblečení, chráníme před dalším působením chladu. V případě II. a III. stupně ránu sterilně překryjeme, fixujeme a zajistíme odborné ošetření, při rozsáhlejších plochách omrzlin voláme záchrannou službu.


28 TONUTÍ Tonutí je dušení ve vodě, kdy postižený tento stav alespoň dočasně přežije. Utonutí je smrt udušením z důvodu nedostatku vzduchu. Důležité je také to, v jaké vodě se člověk topí. Ve studené vodě dojde ke snížení tělesné teploty a zpomalení životních funkcí, proto je možné člověka oživit i po delší době pod vodou. Po masivním vniknutí sladké vody do plic, nastává dušení. Sladká hypotonická voda se přes plicní sklípky dostává do cévního řečiště a tam způsobuje rozpad červených krvinek.

Při vdechnutí slané vody dojde k otoku plic, postižený se dusí, vykašlává zpěněnou krev, upadá do bezvědomí. Přestože je postižený, který vdechl vodu, bez příznaků, musí být na několik dní hospitalizován.

Nejčastější příčinou tonutí je přecenění sil, vyčerpání organismu, podcenění počasí a teploty vody, náhlá změna zdravotního stavu, potápěčské nehody, úraz při skoku do vody, psychická příčina, návykové látky. Při tonutí začíná postižený ve vodě zmateně mávat rukama, potápět se, panicky sahá po všem, co je okolo něj. Strach o život může způsobit, že v tuto chvíli utopí i toho, kdo se jej pokusí zachránit.

| TONUTÍ | 99

Postupně ztrácí síly, v důsledku nedostatku kyslíku upadá do bezvědomí, tělo chvíli zůstává na hladině, poté se potápí.

Záchrana tonoucího je velmi nebezpečná a je třeba mít na paměti vlastní bezpečnost. Pokud je to možné využijeme k záchraně jakékoli pomůcky (plovací kruh, nafukovací matrace, dlouhá větev, provaz, PET lahev apod.). Do vody skákejte po nohách, mírně rozkročení. V žádném případě neskákejte do neznámé vody po hlavě, zabráníte tak poranění hlavy a neztratíte vizuální kontakt s tonoucím. Připlavte zhruba 2 m od tonoucího, pokud máte záchranné pomůcky a pokud tonoucí ještě vnímá, hoďte mu je. V případě, že pomůcky nemáte, počkejte, až tonoucímu dojdou síly, poté se k němu přibližte. Jestliže tonoucí plave na hladině a nehýbe se, otočte jej za ruku na záda, dlaněmi mu chytněte hlavu a dotáhněte jej ke břehu. Máte-li loďku, začněte resuscitovat hned po jeho vytažení, pokud došlo k zástavě dechu. Volej záchrannou službu.

100 | TONUTÍ |

29 ÚRAZ ELEKTRICKÝM PROUDEM Účinek elektrického proudu na organismus závisí na mnoha okolnostech, zejména na jeho typu (střídavý, stejnosměrný proud) a velikosti napětí, délce průchodu, odporu těla a na dráze, kterou prochází atd. Elektrický proud má na lidské tělo dva hlavní účinky: dráždivý (křeče, poruchy srdečního rytmu) a tepelný (popáleniny).

29.1 Úraz elektrickým proudem nízkého napětí

Úraz elektrickým proudem nízkého napětí (do 1 000 V) způsobuje např. arytmii. Při vysokých frekvencích (nad 1 000 V) pak způsobuje pouze tepelné škody.

Při zasažení elektrickým proudem z běžného rozvodu se objevují příznaky od nezávažných až po život ohrožující, např. křeče, poruchy srdečního rytmu, popáleniny, bezvědomí. Mohou se objevit poruchy paměti.

29.2 Úraz elektrickým proudem vysokého napětí

Způsobuje převážně popáleniny, mohou být skryté uvnitř těla, zatímco na povrchu těla jsou stopy zranění velmi nenápadné.

Pro úraz elektrickým proudem vysokého napětí není třeba přímý kontakt s vodičem, výboj může přeskočit až na vzdálenost 1 m (např. přelézaní pod trolejí u vagonů stojícího vlaku). Tento typ úrazu se často kombinuje s dalšími úrazy způsobenými např. pádem z výšky.

| ÚRAZ ELEKTRICKÝM PROUDEM | 101

Postup při první pomoci: • •

•

Vypni přívod elektrického proudu. Pokud není možné vypnout přívod elektrického proudu, snažíme se dostat postiženého z dosahu jeho působení pomocí nevodivého materiálu (suché dřevo, plast) s vlastním odizolováním od země (nevodivé podložky či stupínky). Toto však nikdy nečiníme, pokud jde o úraz vysokým napětím! Pamatuj na vlastní bezpečnost.

Pokud je postižený v bezvědomí, zkontrolujeme dýchání. V případě, že postižený nedýchá, okamžitě zahájíme resuscitaci. Popáleniny ošetříme až po obnovení dýchání. Popáleniny velkého rozsahu nechladíme, popáleniny malého rozsahu chladíme (do 5 % tělesného povrchu).

Pozor: při popáleninách elektrickým proudem platí, že viditelný rozsah popáleniny zřejmý na první pohled neodpovídá závažnosti poranění. Při úrazu elektrickým proudem by měl být postižený vždy vyšetřen odborným lékařem.

102 | ÚRAZ ELEKTRICKÝM PROUDEM |

30 PORANĚNÍ ZVÍŘETEM 30.1 Napadení psem V případě poranění zvířetem se velmi často jedná o napadení psem. Nejčastěji jde o pokousání dětí.

Při tomto poranění dochází k silnému krvácení, poranění mají devastační charakter, pokousané místo je silně zhmožděné, může dojít ke skalpaci, k amputaci části těla, např. prstů, uší, nosu. Postiženými místy jsou obličej, krk a horní končetiny. První pomoc při pokousání psem: • • • •

přiložíme tlakový obvaz na rány, abychom zastavili krvácení, následně na ránu přiložíme sterilní krytí, sledujeme životní funkce, popřípadě zahájíme resuscitaci, přivoláme záchran. službu policii, popřípadě hasiče (zajištění zvířete).

Při napadení psem častěji hrozí infekce než vzteklina, ale je nutné, aby byl pes, který způsobil otevřené poranění na kůži člověka, do 24 hodin vyšetřen veterinárním lékařem, a to bez ohledu na to, zda byl v posledním roce před napadením naočkován proti vzteklině.

| PORANĚNÍ ZVÍŘETEM | 103

Výsledek vyšetření je třeba poskytnout poraněnému nebo jeho ošetřujícímu lékaři. Pět dní po prvním vyšetření je třeba provést druhé vyšetření. Pokud majitel psa odmítne nebo se nepodaří zjistit jeho totožnost, je třeba se obrátit na policii. V případě, že se nepodaří zajistit vyšetření zvířete u veterináře, proběhne u poškozeného očkování proti vzteklině. Léčba po pokousání psem bývá v mnoha případech dlouhodobá a finančně náročná. Takto vzniklá zranění vyžadují velké množství plastických operací. Nedochází pouze k fyzické, ale i k psychické újmě postiženého.

30.2 Hadí uštknutí

Uštknutí je poranění zuby jedovatého hada. Jde o rány se sklonem ke krvácení a zanícení. Při kousnutí hadem nemusí vždy dojít k uvolnění jedu do rány, a pokud se už uvolní, tak nemusí jít o množství toxické pro člověka.

Nejohroženějšími skupinami jsou děti, senioři a nemocní. Množství vstříknutého jedu závisí na stáří hada, jeho velikosti, množství jedu v jedové žláze před uštknutím, přesnosti zásahu (do kůže nemusí proniknout oba zuby), místě uštknutí.

104 | PORANĚNÍ ZVÍŘETEM |

Projevy uštknutí zmijí: • • • • • • •

bolest, drobné mírně krvácející ranky, otok (maximum zhruba do 48 hodin po uštknutí, v těžších případech dojde i k otoku trupu doprovázenému bolestí a pocitem lokálního napětí), mohou být přítomny viditelné modřiny, otok ustoupí nejdříve 3–4 dny po uštknutí, zduření lokálních mízních uzlin, může se objevit zvracení, inkontinence, přítomny jsou bolesti břicha, průjem, nadměrné pocení, postižený má nízký krevní tlak, zrychlený pulz, hrozí mu kolaps, celkové příznaky mohou přetrvat až 48 hodin po uštknutí.

Při nejtěžší formě dojde k: • • •

otoku celého těla – především v oblasti rtů a jazyka, poklesu krevního tlaku, poruše vědomí.

K celkovému uzdravení po uštknutí hadem dochází po jednom až třech týdnech. Terapie spočívá hlavně v nespecifických opatřeních, ne v podání antiséra. Při jeho podání může dojít k alergické reakci, proto by mělo být podáno pouze ve zdravotnickém zařízení. | PORANĚNÍ ZVÍŘETEM | 105

Při uštknutí exotickým hadem lze kontaktovat specializovaná pracoviště (např. Toxikologické informační centrum) a konzultovat s nimi způsob léčby. Je však nezbytné vědět, o jakého hada přesně jde. První pomoc při uštknutí hada: • • • • •

ránu dezinfikujeme a necháme ji volně krvácet, zklidníme postiženého, zajistíme jeho minimální pohyb, odstraníme stahující předměty, postiženou končetinu znehybníme a umístíme pod úroveň srdce, zajistíme transport uštknutého do nemocnice.

Doporučuje se založit tlakovou bandáž končetiny elastickým obinadlem. Znehybnění a bandáž poraněného místa zpomalí průnik jedu do krevního oběhu. S obtáčením elastickým obinadlem začneme v místě kousnutí a pokračujeme co nejvýše. Při uštknutí hadem nikdy: • • • • •

nezaškrcujeme, neodsáváme jed, neaplikujeme do rány žádnou chemikálii, dezinfekce rány je doporučena, ránu netřeme, nemasírujeme, nevypalujeme, nevyřezáváme tkáň ani ránu nerozřezáváme, nepodáváme alkohol ani kofein.

106 | PORANĚNÍ ZVÍŘETEM |

31 LITERATURA 1. Česká resuscitační rada. (n. d.). Retrieved December 1, 2013, from http://www.resuscitace.cz/ 2. ERC European Resuscitation Council. (n. d.). Retrieved December 1, 2012, from http://www.erc.edu 3. Zdrav. záchr. služba Jihomorav. kraje, from http://www.zzsjmk.cz 4. European Resuscitation Council & NOLAN, J. P.: Advanced life support (6th ed.). Antwerp, Belgium: European Resuscitation Council Secretariat, 2011. 5. European Resuscitation Council.: CPR/AED Provider manual (3rd ed.). s. l., Belgium: European Resuscitation Council, 2010. 6. European Resusitation Council.: European paediatric life support (4th ed.). Antwerp, Belgium: European Resuscitation Council, 2010. 7. NOLAN, J. P., DEAKIN, C. D., ZIDEMAN, D. A. & European Resuscitation Council.: Summary of the main changes in the resuscitation guidelines: ERC guidelines 2010. Edegem, Belgium: European Resuscitation Council Secretariat vzw., 2010. 8. Resuscitation Council (UK) & NOLAN, J. P.: Resuscitation Guidelines 2010. London, United Kingdom: Resuscitation Council, 2010. 9. ŠEBLOVÁ, J., KNOR, J.: Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. Praha, Czech Republic: Grada, 2013. 10. TRUHLÁŘ, A., MATHAUSER, R. (n. d.): Přehled aktuálních změn v doporučených postupech pro neodkladnou resuscitaci. Retrieved August 1, 2013, from http://www.zsa.cz/katastrofy2010/truhlar. pdf 11. TRUHLÁŘ, A., KASAL, E., ČERNÝ, V.: Přehled nejvýznamnějších změn v doporučovaných postupech pro neodkladnou resuscitaci. Anesteziologie a intenzivní medicína, 22(2), 115–123. Retrieved from http://www.resuscitace.cz/wp-content/uploads/2010/09/FINAL.pdf | LITERATURA | 107

12. ZVOLANEK R., ZUCHOVÁ B.: Rozšířená resuscitace dospělých, dětí a novorozenců. Retrieved 2014, from http://kurzy.zzsjmk.cz/kurzy/ resuscitace/ 13. ZVOLANEK R., ZUCHOVÁ B.: Laická první pomoc při závažných postiženích zdraví včetně základní neodkladné resuscitace. Retrieved 2013, from http://kurzy.zzsjmk.cz/kurzy/pp/ 14. Rozmístění AED v Brně a Jihomoravském kraji, from http://www. aedbrno.info 15. BULLOCK I., DAVIS, M., LOCKEY A., MACKAWAY-JONES A.: Pocket Guide to Teaching for Medical Instructors; first publishing – 1998 BMJ Books, 2nd edition – 2008 by Blackwell Publishing, ISBN 9781-4051-7569-2 16. http://www.zachrannasluzba.cz/prvnipomoc/prirucka/prirucka. html 17. Foto: archiv autorů a ZZSJMK

108 | LITERATURA |

32 REJSTŘÍK A

D

AED. viz automat. externí defibrilátor

defibrilace 25, 26

akutní stav 8 alergen 87

alergie 87, 107

chronická fáze 87

degradace 14

diabetes mellitus 82, 85 I. typu 82

II. typu 82

projevy 87

amputace 77, 105 amputát 77

antipsychotika 85 antisérum 107

arytmie 87, 92, 103

asfyktická zástava oběhu 33 ateroskleróza 81 aura 88

automat. externí defibrilátor 25, 26

C

cévní mozková příhoda 81 mozkové krvácení 81 mozkový infarkt 81

projevy 83

prvozáchvat 85

těhotenská cukrovka 82

diabetická ketoacidóza 83 diagnostika dechu 28 diskuse 11, 13, 16 otevřená 15

uzavřená 15

distorze. viz poranění kloubů diuretika 85

dušení 37, 101 dušnost 37, 67

dýchací cesty 32, 90

neprůchodnost 32 obstrukce 33, 37 lehká 37

příznaky 81

cévní řečiště 101

chemoterapeutika 85

závažná 37

zprůchodnění 32, 51, 54, 55, 80

cholesterol 81

dynamický proces 15

cyanóza 67

emfyzém 67

CMP 85. viz cévní mozková příhoda crush syndrom 78

E

emoce 9

| REJSTŘÍK | 109

negativní 9 pozitivní 9

entuziasmus 12, 16 erytém 87

etylenglykol 92 euforie 91

F

fixace hlavičky 39 fixace očí 12 flipchart 15

fraktury. viz poranění kloubů Fridex 92

G

gasping. viz lapavé dýchání

gestační diabetes. viz diabetes melitus -> těhotenská cukrovka

glukóza 83

normální hladina 83

glykemický index 84 glykemie 83

H

halucinace 94

příznaky 85

hypoglykemie 83 projevy 84

hypotenze 87

hypotonická voda 101

I

imobilizace 62 impuls 8

inkontinence 107

integrita organismu 44

integrovaný záchranný systém 19,

47

interakce 11

intoxikace. viz otravy inzulin 82, 83, 85

K

24, 25, 27, 29, 33, 35, 43, 53, 66, 73 algoritmus provádění u dětí 36, 39

kardiopulmonální resuscitace

algoritmus provádění u dospělých

27

Heimlichův manévr 37, 38

klonické křeče 88

hrudní stěna 68

kompenzační mechanismy 61

hemotorax 67

hrudní kost 34

hyperglykemie 83, 84 kompenzace 85 příčiny 85

110 | REJSTŘÍK |

kolaps 41

kolaps plíce 67

komprese hrudníku 30, 34, 35 frekvence 30 hloubka 30

kontinuita 30

N

pozice rukou 31

náhlá zástava oběhu 25

technika 31

kortikoidy 85

KPR. viz kardiopulmonální resuscitace krajské

zdravotnické

operační

středisko (KZOS) 20, 21

křečové stavy 88, 94 febrilní křeče 89

krepitace 75

krevní oběh 24 krevní tlak 64

krevní ztráta 60 křivka EKG 25

krvácení z nosu 63

L

lapavé dýchání 29

letecká záchranná služba 18, 20, 23

nauzea 85, 87

nepřímá masáž srdce 10 neurologický deficit 25 nitroglycerin 80

nonverbální komunikace 11, 12 NZO. viz náhlá zástava oběhu

O

observace 87

odsun raněných 58 otázky 11

otevřené 11

uzavřené 11

otok 78

otravy 90 typy 91

otrava alkoholem 91

luxace. viz poranění kloubů

otrava chemikáliemi 92

LZS. viz letecká záchranná služba

otrava etylenglykolem 92

M

mediastinum 67

metabolismus sacharidů 82 metoda 4 kroků 14 modulace hlasu 12 morbidita 44 mortalita 44 motivace 10 myokard 25

infarkt 79, 80, 85

otrava houbami 93 otrava léky 93

P

otrava oxidem uhelnatým 91

paradoxní dýchání 66

patologická srdeční aktivita 25 péče 20

intenzivní 20

resuscitační 20

perfuzní tlak 30

| REJSTŘÍK | 111

plánování výuky 10

closure 10, 13, 14, 15, 16 dialog 10, 11, 14, 15, 16 set 10, 14, 15, 16

pleurální dutina 67

pneumotorax 67, 76 otevřený 67

uzavřený 68

záklopkový 68

pohrudniční dutina 67 polohování 40

polytrauma 44

poranění břicha 69 krytá 69

otevřená 70

první pomoc 70

repatriační 20

sekundární 20

protišoková opatření 64, 67, 70, 76,

77, 86, 97

protišoková poloha 64

R

renální kolika 87

resuscitace 21, 30, 39, 80, 97, 104 dětí 32

poměry 35

řetězec přežití 24, 25

rychlá lékařská pomoc (RLP) 17, 20 rychlá zdravotnická pomoc 18

S

poranění hlavy 71

sacharidy 84

poranění hrudníku 66

šok 44, 64, 69, 76, 95

kontuze mozku 72 otřes mozku 71

poranění kloubů 74

podvrtnutí (distorze) 75 vykloubení (luxace) 75

zlomeniny kostí (fraktury) 75 patologické 75

traumatické 75 únavové 75

poranění pánve 59

poranění páteře 45, 50, 55, 73 poranění zvířetem 105 první pomoc 105

převoz 20

112 | REJSTŘÍK |

skalpace 105 škrtidlo 62

anafylaktický 64 hemoragický 67

hypovolemický 64 projevy 64

protišoková opatření 64 septický 64

šokový stav 87

speciální polohy 40

ortopnoická poloha 41 protišoková poloha 42

resuscitační poloha 43

zotavovací poloha 40, 69, 91, 93

stimulace 11

metoda START 56, 57

systém Rendez-Vous 17

tuková embolie 76

T

tachykardie 87 tel.

asist.

neodkladná

(TANR) 21

U resuscitace

tel. asist. první pomoc (TAPP) 21 tepelná poškození organismu 94 omrzliny 99

první pomoc 100

podchlazení organismu 98 popáleniny 95 dělení 98

úlevová poloha 69, 70, 78

úplavice cukrová. viz diabetes mellitus úraz elektrickým proudem 103 el. proud nízkého napětí 103

el. proud vysokého napětí 103 první pomoc 104

urgentní medicína 19 utonutí 101

V

rozsah popálené plochy 96

věnčité tepny 79

úžeh 95

vzteklina 105

přehřátí organismu 94 úpal 94

tepelný komfort 46, 62, 64, 91 termoregulace 94

time management 16 tlaková poranění 78

kompartment syndrom 78

tlakový obvaz 61 umístění 62

tonické křeče 88 tonutí 101

transfuzní přípravek 19

transplantační program 19 transport 17 trauma 44

třídění raněných 47, 56

ventilace 32, 33

vnitřní krvácení 60, 76

W

workshop 11, 15

Z

základní životní funkce 17

zdrav. záchranná služba 17, 20, 44 zlomeniny 76

otevřené 76 zavřené 76

zlomeniny žeber 66 sériové 66

zrychlený pulz 60

| REJSTŘÍK | 113

Poděkování Realizační tým projektu děkuje všem, kteří umožnili vznik této publikace, a to odborníkům Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, nelékařským i lékařským pracovníkům Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA) a Mezinárodnímu centru klinického výzkumu (ICRC).

Výuka první pomoci. příručka pro pedagogy SZŠ. Kolektiv autorů: MUDr. Jana Kubalová, MUDr. Barbora Zuchová, Mgr. Vlasta Vařeková, Ing. Radek Turín

Recommend Documents