Využití vybraných druhů z čeledi Poaceae, Cyperaceae, Juncaceae při tvorbě vegetačních prvků využívaných v zahradní a krajinářské tvorbě

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Využití vybraných druhů z čeledi Poaceae, Cyperaceae, Juncaceae při tvorbě vegetačních prvků využívaných v zahradní a krajinářské tvorbě

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Stanislav Vilím

Michaela Hubálková

Lednice 2012

-1-

-2-

-3-

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití vybraných druhů z čeledi Poaceae, Cyperaceae, Juncaceae při tvorbě vegetačních prvků využívaných v zahradní a krajinářské tvorbě vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne…………………….. Podpis……………………

-4-

Poděkování Děkuji mému vedoucímu práce panu Ing. Stanislavu Vilímovi za odborné vedení a cenné rady, které mi v průběhu zpracovávání bakalářské práce ochotně poskytl. Dále bych ráda poděkovala panu Vejtasovi za poskytnuté informace.

-5-

OBSAH 1 ÚVOD …………………………………………………………………………………… 10

2 CÍL PRÁCE …………………………………………………………………….. 11 3 METODIKA ………………………………………………………………......... 12 4 LITERÁRNÍ PŘEHLED ………………………………………………………. 13 4.1 Lipnicovité (Poaceae) ……………………………………………………... 13 4.1.1 Alopecurus L. – psárka ………………………………………………. 14 4.1.2 Arrhenatherum P. Vesuv. – ovsík …………………………………… 14 4.1.3 Arundo L. – tresť …………………………………………………….. 14 4.1.4 Briza L. – třeslice………………………………………………...…. 14 4.1.5 Festuca L. – kostřava ………………………………………………. 14 4.1.6 Glyceria R. Br. – zblochan ………………………………………..

15

4.1.7 Helictortichon Nesseč – ovsíř ……………………………………… 15 4.1.8 Leymus Hochst. – ječmenice ………………………………………… 15 4.1.9 Miscanthus Andersson – ozdobnice ………………………………… 15 4.1.10 Stipa L. – kavyl ………………………………………………….. 15 3.1.11 Panicum L. – proso ……………………………………………….

15

4.1.12 Penisetum Rich. – dochan ……………………………………….

16

4.1.13 Phalaris L. – lesknice ……………………………………………

16

4.2 Sítinovité – (Juncaceae) Juss. …………………………………………… 16 4.2.1 Juncus L. – sítina …………………………………………………..

17

4.2.2 Luzula DC. – bika …………………………………………………… 17 4.3 Šáchorovité (Cyperaceae) Juss…………………………………………… 17 4.3.1 Carex L. – ostřice ……………………………………………………. 18 5 VÝSLEDKY ……………………………………………………………………. 19 5.1 Alopecurus pratensis L. – psárka luční …………………………………. 19 5.1.1 Tab 1. Přehled pěstování Alopecurus pratensis ……………………. 19 5.1.2 Vývoj šlechtění druhu …………………………………………….

20

5.2 Arrhenatherum elatius (L.) – ovsík vyvýšený ………………………….. 20 5.2.1 Tab 2. Přehled pěstování Arrhenatherum elatius (L.) …………….. 21 5.2.2 Vývoj šlechtění druhu ………………………………………………. 21 5.3 Arundo donax L. – tresť ………………………………………………… 22 -6-

5.3.1 Tab 3. Přehled pěstování Arundo donax L. …………………………. 22 5.3.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………..

23

5.4 Briza media L. – třeslice prostřední ……………………………………… 23 5.4.1 Tab 4. Přehled pěstování Briza media L.............................................. 23 5.4.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………..

24

5.5 Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt ………………………………………... 24 5.5.1 Tab 5. Přehled pěstování Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt ………

24

5.5.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………..

25

5.6 Festuca glauca Vill –kostřava …………………………………………..

25

5.6.1 Tab 6. Přehled pěstování Festuca glauca Vill……………………... 26 5.6.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………..

27

5.7 Glyceria maxima (Hartm.) Holmb……………………………………… 28 5.7.1 Tab 7. Přehled pěstování Glyceria maxima (Hartm.) Holmb. ……

28

5.7.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………….. 29 5.8 Helictotrichon sempervirens (Vill.) Pilg. – ovsíř stálezelený ………….

29

5.8.1 Tab 8. Přehled pěstování Glyceria maxima (Hartm.) Holmb. …….

30

5.8.2 Vývoj šlechtění druhu ………………………………………………. 30 5.9 Leymus arenarius (L.) Hochst. – ječmenice písečná …………………..

31

5.9.1 Tab 9. Přehled pěstování Leymus arenarius (L.) Hochst………….

31

5.9.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………..... 32 5.10 Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack. – ozdobnice sladkokvětá… 32 5.10.1 Tab 10. Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack………………... 32 5.10.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 33 5.11 Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. …………………………………….34 5.11.1 Tab 11. Přehled pěstování Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. ….. 34 5.11.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 40 5.12 Stipa pennata L. – kavyl péřitý ………………………………………..

41

5.12.1 Tab 12. Přehled pěstování Stipa pennata L. ……………………..

41

5.12.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 41 5.13 Panicum virgatum L. – proso prutnaté ………………………………

42

5.13.1 Tab 13. Přehled pěstování Panicum virgatum L. ………………… 42 5.13.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 44 5.14 Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng. ………………………………… 44 5.14.1 Tab 14. Přehled pěstování Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng… 45 -7-

5.14.2 Vývoj šlechtění druhu ………………………………………….…. 46 5.15 Phalaris arundinaceae L. – lesknice rákosovitá ……………………… 47 5.15.1 Tab 15. Přehled pěstování Phalaris arundinaceae L. …………… 47 5.15.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 48 5.16 Juncus effusus Linnaeus. – sítina rozkladitá ………………………… 48 5.16.1 Tab 16. Přehled pěstování Juncus effusus Linnaeus. …………….

49

5.16.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 49 5.17 Luzula nivea (Natnu.) DC. – bika sněžná …………………………….. 50 5.17.1 Tab 17. Přehled pěstování Luzula nivea (Natnu.) DC. …………..

50

5.17.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 50 5.18 Carex conica Boott. – ostřice ………………………………………….

51

5.18.1 Tab 18. Přehled pěstování Carex conica Boott. …………………… 51 5.18.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 51 5.19 Carex grayi J. Carey – ostřice Grayova ……………………………….. 52 5.19.1 Tab 19. Přehled pěstování Carex grayi J. Carey …………………... 52 5.19.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 52 5.20 Carex montana L. – ostřice horská ………………………………………53 5.20.1 Tab 20. Přehled pěstování Carex montana L………………………. 53 5.20.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………….54 5.21 Carex morrowi Boott – Ostřice japonská ……………………………… 54 5.21.1 Tab 21. Přehled pěstování Carex morrowi Boott………………… 54 5.21.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 56 5.22 Carex muskingumensis Schwein. – ostřice muskingumenská ………... 56 5.22.1 Tab 22. Přehled pěstování Carex muskingumensis Schwein. ……… 56 5.22.2 Vývoj šlechtění druhu ……………………………………………… 57 6 PŘÍKLADY REALIZACÍ S OKRASNÝMI TRAVINAMI ………………… 58 7 ZÁVĚR …………………………………………………………………………. 61 8 SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA ………………………………… 64 8.1 Souhrn ……………………………………………………………………... 64 8.2 Klíčová slova ………………………………………………………………. 64 8.3 Summary ………………………………………………………………….. 64 8.4 Keywords ………………………………………………………………….. 64 9 TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK…………………………………………….. 65 -8-

10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ………………………………………. 66 10.1 Literální prameny ……………………………………………………… 66 10.2 Citace trvalkových katalogů ……………………………………………. 68 11 SEZNAM PŘÍLOH …………………………………………………………. 70

PŘÍLOHY ………………………………………………………………………..71

-9-

1 ÚVOD Pod pojmem tráva si mnoho lidí vybaví jen trávu jako plevel v záhoně a na zahradě, nebo jako louku, zelený trávník kolem domu nebo jako potravu pro dobytek. Ne každý z nás si uvědomuje velké množství různých druhů trav, které se běžně vyskytují okolo nás. Málo kdo vidí rozmanitost tvarů, barev listů, plodů a jemné stavby květenství trav. Trávy můžeme rozdělit hned do několika skupin a to do zemědělsky využívaných, trávníkové a okrasné trávy. Okrasné trávy jsou již mnoho let nedílnou součástí předzahrádek rodinných domků, parků, městské a veřejné zeleně, ale najdeme i tuto skupinu trav v blízkosti vodních ploch. Tato skupina trav se pěstuje především pro svou zajímavou texturu a strukturu, výrazné a zajímavé plody, květenství a listy. Většina okrasných trav se vysazuje tak, aby vynikla především krása jednotlivé rostliny, ale mohou se vysazovat tak, aby vytvářeli souvislé porosty a malé či velké skupiny trav. Využití okrasných trav je mnohostranné, jsou součástí trvalkových i letničkových záhonů, mohou se vysazovat na extrémní stanoviště, ale většina velkých trav se v zahradách či městské zeleni používají jako solitery, nebo dělící pásy mezi jednotlivými prostory. Květenství, listy u některých druhů i plody se používají k řezu čerstvé i sušené (Opatrná, Součková, 2003). Tato bakalářská práce se zabývá popisem jednotlivých druhů okrasných trav a vývojem vybraných druhů a jejich odrůd od počátku 20. Století, dále se zabývá použitím okrasných trav v zahradní a krajinářské tvorbě.

- 10 -

2 CÍL PRÁCE Prostudovat dostupné a zahraniční literární prameny týkající se problematiky pěstování vybraných druhů okrasných trav, z čeledi Poaceae Barnhart., Juncaceae Juss. a Cyperaceae Juss., pěstované na území České republiky. Na základě studia literárních pramenů zhodnotit vývoj vybraných druhů okrasných trav od počátku 20. století do současnosti. Na závěr shrnout význam a použití vybraných druhů okrasných trav.

- 11 -

3 METODIKA Při vypracovávání bakalářské práce byl nejprve vybrán sortiment okrasných trav. Tento sortiment byl zvolen podle dostupných informací o popisovaných okrasných travách a dále dle dostupnosti a používání jednotlivých druhů okrasných trav při tvorbě vegetačních prvků v zahradní a krajinářské tvorbě. Nejprve byla popsána stručná charakteristika čeledi Lipnicovité (Poaceae) Barnhart, Sítinovité – (Juncaceae) Juss. a Šáchorovité (Cyperaceae) Juss., poté charakteristika rodů a následně jednotlivých druhů. Po na shromadění informací týkající se problematiky pěstování a vývoje jednotlivých druhů a jejich odrůd na území České republiky byly vypracované tabulky, které byly pro přehlednost rozčleněny na jednotlivé období a to od roku 1925-1940, 1940-1960, 1960-1980, 1980-2000 a 20002012. V těchto tabulkách byl zaznamenán vývoj vybraných druhů a jejich odrůd na území České republiky ve 20. století a začátkem 21. století. Na závěr byla vypracovaná tabulka, s popisovanými druhy a některými odrůdami, kde byl shrnut jejich význam a použití. Práce byla doplněna terminologickým slovníkem a fotografiemi jednotlivých okrasných trav.

- 12 -

4 LITERÁRNÍ PŘEHLED Mezi trávy patří pouze zástupci čeledi lipnicovitých (Poaceae) Barnhart. Termínem traviny se zpravidla označují ostatní jednoděložné rostliny „trávovitého“ vzhledu např. ostřice, sítiny,

a další z čeledí sítinovitých (Juncaceae) Juss. a

šáchorovitých (Cyperaceae) Juss. Čeleď Poaceae Barnhart. zahrnuje přibližně 620 rodů a asi 7 000-10 000 druhů a proto se tyto rostliny řadí do třech největších čeledí. Výrazem trávy se mohou označovat pouze lipnicovité rostliny. Protože si však jsou zástupci všech tří zmíněných čeledí blízké, jsou v zahradnické praxi, zvláště mimo území České republiky, všechny rostliny trávovitého vzhledu označovány souhrnně jako trávy. Čeština však od počátku 19. století zná pro ostatní dvě skupiny rostlin krásný termín traviny (Opatrná, Součková, 2003), ( Leyhe, 2003).

4.1 Lipnicovité (Poaceae) Barnhart Jsou to jednoleté i vytrvalé byliny často trsnaté s hustými svazčitými kořeny, často s oddenky. Stébla lipnicovitých jsou vždy okrouhlá nebo nanejvýše jen slabě smáčklá. Průběžně členěná na kolénka (nodi) a články (internodia), přičemž délka internodií se obecně zvětšuje směrem od báze k vrcholku. V internodiích jsou obvykle dutá a pouze v kolénkách vyplněná tkání, pouze malý počet trav má stéblo vyplněné dření. . Kolénka mají zpevňující funkci a jsou v nich růstová pletiva. Vytrvalé trávy se obnovují z oddenků. Stébla někdy přechází v podzemní oddenky. Čepel listů je čárkovitá, úzká, se souběžnou žilnatinou. Čepel listů na bázi přechází ve válcovitou pochvu, kterou list přisedá ke kolénku. Na rozhraní čepele a listové pochvy se nachází blanitý výrůstek, který se nazývá jazýček (ligula). Mývá různý tvar, je důležitým rozpoznávacím znakem trav. Okraj listů bývá protažen v postraní ouška v místě kde x čepel přechází v pochvu. Na líci jsou listy hladké nebo rýhované a někdy s vystouplou střední žilkou. Mohou být ojíněné, lysé, chlupaté i plstnaté. Barva listů nemusí být jen zelená, vyskytují se vyšlechtěné druhy s listy téměř modrými, červenými, žlutými, měděnými i panašovanými. Trávy jsou větrosnubné rostliny. Nenápadné květy, které jsou přizpůsobeny opylování větrem. Mají tři lehce pohyblivé (vrtivé) tyčinky na dlouhých stopečkách, chvějí se při nepatrném pohybu vzduchu a uvolňují pylová zrna. Pyl trav je agresivní u citlivých jedinců vyvolává alergické reakce. Květ se skládá z vnitřního redukovaného okvětí na dvě nepatrné plenky (lodiculae) a vnějšího okvětí, - 13 -

které je přeměněno v blanitou plušku (palea). Pod každým květem se nachází velký listen zvaný plucha (lemma). Jeden nebo více květů vytváří dohromady klásek, který je na bázi podepřený dvěma listeny zvanými plevami (glumae). Klásky se seskupují v květenství trav – latu, která je někdy stažena v lichoklas. Typickým plodem trav je obilka (caryopsis), která má vysoký obsah škrobu (Zahradnický slovník naučný, 1999), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002), (Nováková, 2004).

4.1.1 Alopecurus L. – psárka Rod Alopecurus zahrnuje asi 30 druhů jednoletých i vytrvalých, středně velkých trav. Klásky jsou seskupeny do hustého lichoklasu. Pro zahradnictví má význam pouze žlutolistý kultivar (Opatrná, Součková, 2003).

4.1.2 Arrhenatherum P. Vesuv. – ovsík Jsou to trávy příbuzné ovsu a zahrnují asi 40 druhů. V našich zahradách se pěstuje především pestrolistá forma druhu Arrhenatherum elatius (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973).

4.1.3 Arundo L. – tresť Mohutné, teplomilné trávy, rozrůstající se pomocí podzemních oddenků (Opatrná, Součková, 2003).

4.1.4 Briza L. – třeslice Rod Briza zahrnuje jednoleté i vytrvalé trávy. Charakteristické pro třeslici je uspořádání kvítků do okrouhlých, plochých až srdčitých klásků, které visí na velmi tenkých stopkách v rozkladitých latách (Opatrná, Součková, 2003).

4.1.5 Festuca L. – kostřava Velmi obsáhlý rod, který zahrnuje 170 druhů. Jsou to trsnaté i výběžkaté trávy. Kostřava má modrošedé nebo zelenomodře zbarvené listy. Má široké možnosti uplatnění většinou na suchých a chudých stanovištích. Kostřavy jsou součástí téměř všech trávníků (Opatrná, Součková, 2003).

- 14 -

4.1.6 Glyceria R. Br. – zblochan Je známo asi 16 druhů, které rostou v mělkých vodách, močálech nebo mokrých loukách téměř po celé Evropě, v mírném pásmu Asie a Severní Ameriky, rostou i na jižní polokouli v Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu (Opatrná, Součková, 2003).

4.1.7 Helictortichon Nesseč – ovsíř Bohatý rod vytrvalých trav asi 100 druhy, které jsou rozšířeny v Euroasii i Severní Americe (Opatrná, Součková, 2003).

4.1.8 Leymus Hochst. – ječmenice Jednoleté i vytrvalé trsnaté i výběžkaté trávy. Asi 40 druhů je rozšířeno v mírném pásmu severní polokoule.Dříve byla ječmenice řazena do rodu Elymus – pýrovník (Opatrná, Součková, 2003).

4.1.9 Miscanthus Andersson – ozdobnice Ozdobnice se vyznačuje podzimním rašením. Plně se uplatňuje

ve druhé

polovině roku, některé kultivary jsou perspektivní i v zimě. Na zimu je lepší trsy lehce svázat. Protože stébla v zimě zahnívají a mohou být poškozeny mrazem, proto se podzimní řez neprovádí. Odumřelá stébla se stříhají brzo na jaře asi 0,15-0,2 m nad zemí. Vysazují se soliterně, jako součást trvalkových záhonů i do velkých skupin. V posledních letech se intenzivně šlechtí (Opatrná, Součková, 2003).

4.1.10 Stipa L. – kavyl Tento rod zahrnuje asi 250 druhů. Většinou vytváří trsy a mají velmi úzké listy. Klasy mají neobyčejně dlouhé vousy nebo-li osiny. Většinou mají rádi sucho a nejpěkněji působí v přírodních partiích stepního charakteru s ostatními suchomilnými rostlinami. V porostu vlající dlouhé vousy klásků, které se pohybují ve větru, dodávají stepní charakter. Kavyl

se vysazuje do písčité a vápenité půdy na plně slunečné

stanoviště (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vaněk, 1982).

3.1.11 Panicum L. – proso

- 15 -

Bohatý rod obsahuje asi 500 jednoletých i vytrvalých druhů, které se vyskytují se v tropických a subtropických oblastech, ale i v teplých oblastech mírného pásma po celé zeměkouli. Jsou to pozdě rašící trsnaté a stébelnaté trávys plnými a bohatě větvenými latami (Opatrná, Součková, 2003).

4.1.12 Penisetum Rich. – dochan Jednoleté i vytrvalé trávy. Je známo více než 50 druhů. Listy raší velmi pozdě. Květenství je štětinovitý lichoklas, na přímých mnohdy až dřevnatých stéblech. Lichoklasy se v době zralosti rozpadávají. Rostliny kvetou až do října (Opatrná, Součková, 2003).

4.1.13 Phalaris L. – lesknice Je to nevelký rod asi s 15-30 druhy. Jsou to jednoleté i vytrvalé trávy s plochými listy. Květenství je klasovitě stažené (Opatrná, Součková, 2003).

4.2 Sítinovité – (Juncaceae) Juss. Jednoleté nebo vytrvalé traviny, lysé, většinou trsnaté. Rostoucí často na vlhkých stanovištích. Jednoleté nebo vytrvalé traviny, lysé, většinou trsnaté. Rostoucí často na vlhkých stanovištích, v tropech osídlují chladnější vyšší polohy. Květy jsou seskupeny ve vrcholičnaté květenství, ve stavbě květu připomínají sítinovité ještě silně liliovité, a to zvláště v pravidelném a ještě úplném vytvoření květních částí. Jmenovitě 6 okvětních lístků, 6 tyčinek a 3 plodolistů, vzácně je počet tyčinek redukován na 3. Květenství je pozměněným typem laty, kružel. Semeník je vždy svrchní a končí třemi třemi relativně dlouhými, zkroucenými bliznami. Listy jsou buď úzce čárkovité nebo k nerozeznání podobné lodyhám. Lodyha a listy mohou být kompaktně vyplněny bílou dření nebo mohou být duté a pouze členěné příčně probíhajícími vrstvami dřeně. Plod je tobolka. Tobolka sítin je více semenná a dělená vnitřními žebry (placenta). Sítiny dávají přednost vlhkým, někdy i mokrým stanovištím a často vyrůstají z kompaktního, poléhavého oddenku. Do této čeledi patří pouze dva rody rostoucí v Evropě. Rod Juncus – sítina a Luzula – bika, oba rody se od sebe dosti liší (Dostál, 1989), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002), (Opatrná, Součková, 2003).

- 16 -

4.2.1 Juncus L. – sítina Poměrně bohatý rod s 230 druhy. Většina je vytrvalá, vzácně jsou i jednoleté. Převážně jsou trsnaté. Některé druhy tvoří oddenkové výběžky. Listy i stonky si jsou velmi podobné, lysé a oblé, vyplněné bílou dření. Dřeň je přerušovaná nebo souvislá. Drobné druhy s tenkými vláskovitými listy, které rostou pod hladinou vody se pěstují jako akvarijní rostliny. Statnější vysoké druhy jsou vhodné do zahrad (Opatrná, Součková, 2003).

4.2.2 Luzula DC. – bika Biky jsou vytrvalé trsnaté byliny. Jejich lodyhy jsou na bázi pokryty starými listovými pochvami. . Listy mají žlabkovité nebo ploché čepele, které na okrajích bývají hustě šedobílé brvité. Vrcholová květenství jsou bohatě větvená v krátkém lichoklasu. Dolní květy mývají nejdelší stopky a horní jsou kratší a stažené (Opatrná, Součková, 2003).

4.3 Šáchorovité (Cyperaceae) Juss. Jednoleté i vytrvalé byliny. Většinou jsou trsnaté a vytrvalé jen výjimečně výběžkaté nebo jednoleté. Jsou rozšířeny po celém světě. Většinou se vyskytují na vlhkých až mokrých stanovištích jako jsou např. vrchoviště, rašelinné louky, bažiny, břehy, zarůstající okraje vod nebo vytěžené plochy rašelinišť. Mohou růst i na suchých půdách. Kromě rozlišných nároků na vlhkost vykazují i odlišné požadavky, co se týče výskytu na vápenitých až kyselých půdách. Pro zahradní a krajinou tvorbu

jsou

významné některé druhy rodu Carex – ostřice, Eriophorum – suchopír a Scirpus – skřípina. V zemědělství se nazývají jako kyselé trávy, protože jejich pletiva obsahují vysoké množství oxidu křemičitého, a proto jsou jako krmivo pro hospodářská zvířata nepoužitelné. Stébla (lodyhy) jsou většinou trojhranná, vyplněná světlou dření a nejsou členěna na kolénka. Postavení listů je trojřadé. Listové pochvy jsou většinou uzavřené a jazýček většinou chybí. Listová čepel je čárkovitá až štětinovitá (svinutá), dlouhá na okraji draslavá nebo drobná, mezi čepelí a pochvou je jazýček (ligula). Drobné květy jsou jako u trav sestaveny v klásky, které se formují v klas, strboul, kružel, vějířek. Kvítky jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné , větrosnubné bez plev. Plod je nažka (Zahradnický slovník naučný, 1999), (M. OPATRNÁ, M. SOUČKOVÁ, 2003). (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) - 17 -

4.3.1 Carex L. – ostřice Je to velmi bohatý rod asi s 2000 druhy. Druhy jsou variabilní v nárocích i v růstu. Stébla jsou trojhraná a na rozdíl od trav jsou nevětvená stébla ostřic bez kolének, vyplněná dření. Jednopohlavné květy jsou sestaveny v jednoklasá či víceklasá nebo různoklasá a plodem je nažka. Tvoří nízké i vysoké trsy. Listy jsou od nitkově úzkých, po široké až 2 cm. Jejich zbarvení je ve všech odstínech zelené nebo bílé či žluté nebo panašované. . Rostou ve stínu i na slunci, v bažinách i na suchu, v nížinách i na horách (Opatrná, Součková, 2003).

- 18 -

5 VÝSLEDKY

5.1 Alopecurus pratensis L. – psárka luční Původ: Psárka je domácí evropská luční tráva rozšířená od nížin až do horských oblastí (Opatrná, Součková, 2003). Popis: Krátce výběžkatá tráva vytvářející husté trsy pevných šedozelených listů, které dorůstají do výšky 0,3 – 0,6 m. V půdě vytváří krátké plazivé podzemní výběžky. Květy v hustých lichoklasech kvetou od května do července (Opatrná, Součková, 2003), (Darke, 2004). Nároky na stanoviště: Přizpůsobivá a nenáročná tráva, nejlépe ji vyhovují výživné, vlhčí a hlinité půdy a dostatek slunce (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Psárka se používá jako součást lučních směsí. V zahradnictví má velký význam žlutolistý kultivar. Alopecurus pratensis ´Aureus´ uplatňuje se v popředí trvalkových záhonů nebo mezi zakrslými dřevinami. Vysazuje se jednotlivě nebo do menších skupin společně s trvalkami podobných nároků (Opatrná, Součková, 2003). 5.1.1 Tab 1. Přehled pěstování Alopecurus pratensis L. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Vejtasa, 1980), (Stein, 1995), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Darke, 2004).

rok

druh

odrůda

popis

1940-1960 Alopecurus pratensis 1960-1980 Alopecurus pratensis 1980-2000 Alopecurus pratensis 2000-2012 Alopecurus ´Aureus´ pratensis

Odrůda se světle zelenými listy s žlutými Svislými pruhy na listech, někdy se vyskytuje s celými žlutými listy. Odstín listů

je nejintenzivnější

je-li

rostlina

pěstována na plném slunci. Raší koncem

- 19 -

dubna až května. Trsy listů jsou vysoké 0,5-0,6 m, široké 0,6-0,7 m. V květu dosahuje výšky 0,8-1 m.

5.1.2 Vývoj šlechtění druhu Základní druh Alopecurus pratensis není příliš prošlechtěný druh. Na území České republiky se Alopecurus pratensis pěstuje přibližně od roku 1940-2000. Darke, 2004 uvádí odrůdu ´Aureus´, která se na území České republiky pěstuje v posledním desetiletí.

5.2 Arrhenatherum elatius (L.) J. et C. Presl subsp. Bulbosum (Willd.) – Ovsík vyvýšený Synonymum: Arrhenatherum elatiusn je také známá pod názvem Arrhenatherum bulbosum a Avena elatior (Opatrná, Součková, 2003). Popis: Rozrůstá se pomocí hlíznatých, výrazně článkovaných a hlíznatě ztlustlých oddenků vypadající jako kulovité hlízky. Listy jsou výrazně podélně bíle a zeleně panašované, které jsou při rašení začátkem dubna načervenalé. Trsy jsou před metáním vysoké 0,4-0,5 m. Kvete v červnu až srpnu. V květu je vysoký 0,8 m. Květní laty jsou vzpřímené a rozkladité. Po odkvětu koncem léta zatahuje a až do konce vegetace je proschlý a nevzhledný (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Je nenáročný roste na půdách písčitohlinitých a mírně kyselých i na půdách chudých , ale i na půdách příliš chudých. Na výživných půdách roste velmi bujně. Trsy jsou rozkleslé a nevzhledné. Vyhovuje mu slunné stanoviště, snese i lehké přistínění nebo polostín (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Vysazuje se jako solitera, ale i do malých skupinek do trvalkových záhonů ve formálních nebo barevných zahradách, v předzahrádkách do menších trvalkových záhonů, i do vřesovišť pro zpestření bylinkových zahrádek. V druhé polovině roku není hezký, proto se používá s rostlinami, které od něj koncem léta odpoutají pozornost. Arrhenatherum elatius ´Variegatum´ se vysazuje do malých skupin, trvalkových záhonů, vyniká v kombinaci s růžemi (Opatrná, Součková, 2003).

- 20 -

5.2.1 Tab 2. Přehled pěstování Arrhenatherum elatius (L.) J. et C. Presl subsp. Bulbosum (Willd.) a jeho odrůd na území České republiky dle (Vaněk, 1925), (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Kubečková, Lanta, Mokrá, Müllerová, opatrná, 1964), (Vejtsa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Böhn, 1988), (Opatrná, Součková, 2003).

rok

druh

Odrůda

popis

1925-1940 Arrhenatherum elatius 1940-1960 Arrhenatherum elatius 1960-1980 Arrhenatherum ´Variegatum´ elatius

Pestrolistá odrůda ovsíku s úzkými, pěkně bíle žíhanými listy. Vysoká 0,20,3 m. Nenáročná, vhodná do suchých a propustných půd a stanovišť na výsluní a v polostínu. Na jaře raší, během června až července zatahuje.

1980-2000 Arrhenatherum elatius 2000-2012 Arrhenatherum ´Variegatum´ elatius

5.2.2 Vývoj šlechtění druhu Vaněk 1925, Vejtasa 1932, 1942, 1947 uvádějí pěstování základního druhu Arrhenatherum elatius na území České republiky od roku 1925 až do roku 1960. Poté se na trhu po roce 1960 objevila odrůda ´Variegatum´, která po roce 1980 z našeho trhu zmizela. Opatrná, Součková 2003 uvádí opět pěstování odrůdy ´Variegatum´ na území České republiky.

- 21 -

5.3 Arundo donax L. – tresť Původ: Roste na vlhčích místech a v okolí vodních ploch na území Jižní Evropy (Stein, 1995). Popis: Dorůstá výšky 3-4 m. Krátce výběžkatá tráva tvoří porosty pevných, olistěných, vzpřímených stébel širokých 0,02 m. Lysé šedozelené listy jsou na okraji drsné, široké 0,03-0,075 m a 0,5 m dlouhé. Kvete mohutnými, vzpřímenými, později převislými vínově červenými latami, které jsou asi 0,6 m dlouhé (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Vyhovuje jí výživná, hlinitá, přiměřeně vlhká půda na slunci nebo v lehkém polostínu (Darke, 2004), (Nováková, 2004). Použití: Vysazuje se jako solitera na březích vodních ploch, před skupinami dřevin ve velkých atriích. Dále své uplatnění nachází v exoticky a přírodně řešených parků a zahrad. V teplejších oblastech vytváří proměnlivou kulisu pro keře nebo pohledově odděluje odlišné partie zahrad a parků. Kultivary je nutné pěstovat pouze v nádobách s přezimováním ve skleníku (LEYHE, 2003), (Nováková, 2004), (Opatrná, Součková, 2003), (Stein, 1995).

5.3.1 Tab 3. Přehled pěstování Arundo donax L. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942),

(Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Grau, Kremer,

Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004).

rok

druh

Odrůda

popis

1940-1960

Arundo donax

1960-1980

Arundo donax

1980-2000

Arundo donax

2000-2012

Arundo donax

´Macrophylla´ Modrozelené listy široké až 0,09 m.

Arundo donax

´Variegata´

Také známá pod názvem Versicolor´. Listy a stonky jsou výrazně krémově panašované. Dorůstá do výšky 2 m. Vhodný jen do teplejších oblastí. U nás se pěstuje pouze v nádobách, s přezimováním ve skleníku.

- 22 -

5.3.2 Vývoj šlechtění druhu Základní druh Arundo donax se na trhu České republiky objevil ve 40. letech 20. století. Tento druh bez prošlechtěných odrůd se na území České republiky pěstoval až do začátku 21. století. Opatrná, Součková 2003, Leyhe 2003, Nováková 2004, Darke 2004 uvádí dvě odrůdy, které se objevili na trhu po roce 2000 a to odrůda ´Macrophylla´ a ´Variegata´.

5.4 Briza media L. – třeslice prostřední Původ: Domácí druh, který je rozšířen na přírodních lučinách a pastvinách na Kavkazu, Malé Asii a v Evropě (Böhn, 1988). Popis: Vytrvalá tráva, jejíž tmavě zelené listy ,které vytváří husté trsy vysoké asi 40 cm s krátkými podzemními výběžky. Třeslice raší v polovině dubna, metá ke konci května, kvete v červnu až v červenci. V květnu dosahuje výšky až 70 cm. Zajímavé jsou široké a dlouhé laty, které se skládají z plochých klásků ve tvaru malých srdíček, visící na tenkých zakřivených stopkách. Po odkvětu se stébla lámou, a proto se musí ořezat. Někdy ještě třeslice může koncem srpna remontovat (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Třeslice je značně přizpůsobivý druh. Vyskytuje se od nížin až po horské louky. Roste ve společnosti suchomilných i vlhkomilných rostlin. Je značně přizpůsobivá k půdní reakci, snáší kyselé substráty, ale i půdy obsahující vápník, nejčastěji se však vyskytuje na rašelinných půdách. Nejvíce se třeslici daří na slunném stanovišti (Kliková, 1999), (King, Oudolf, 1998). Použití: Svým charakterem se hodí do stepních partií a vřesovišť, ale i do smíšených nepravidelných záhonů a do výsadeb v blízkosti vodních zařízení (Kliková, 1999).

5.4.1 Tab 4. Přehled pěstování Briza media L. a jejich odrůd na území České republiky dle (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Leyhe, 2003), (Nováková, 2004).

rok

druh

1960-1980

Briza media

1980-2000

Briza media

2000-2012

Briza media

odrůda

´Limouzi´ - 23 -

popis

rok 2000-2012

druh Briza media

odrůda ´Lutescens´

popis Má žlutá květní stébla.

5.4.2 Vývoj šlechtění druhu Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel 1998 uvádí pěstování základního druhu Briza media na našem území od 70. let 20. století až do začátku 21. století. Leyhe 2003, Nováková, 2004 uvádí dvě odrůdy ´Limouzi´ a ´Lutescens´, které se pěstují po roce 2000 na území České republiky.

5.5 Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. – kostřava Synonymum: Festuca gautieri se dříve používala i pod názvem Festuca Scoparia a Festuca crinum-ursi (Opatrná, Součková, 2003). Původ: Roste v severním Španělsku, jižní Francii a především na sutích a skalních římsách v Pyrenejích (Nováková, 2004). Popis: Husté, smaragdově zelené listy. Trsy vysoké pouhých 0,1 m. Stébla žlutozelená, 0,25 m vysoká, nesou husté 5-7 cm dlouhé laty. Vykvétá od června do července. Po několika letech jednotlivé trsy srůstají a od středu odumírají a musí se přemnožit (Stein, 1995), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Chudé, kamenité, suché a svěží půdy. Slunné i polostinné stanoviště. Mrazuvzdorná a dlouhokvětá. V zimě ji škodí vlhko a příliš výživná půda. Nejlépe ji vyhovuje svažitý terén nebo zídky. Pokud si trsy vzájemně konkurují, srůstají a od středu odumírají, poté se musí rozdělit a znovu vysadit. Množí se výsevem semen, kultivary pouze dělením časně na jaře nebo v srpnu (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Vysazuje se jako soliterní tráva nebo jednotlivě v malých skupinkách. Dále se používá do stepních výsadeb, přírodních zahrad, na terasové záhony a jižní svahy (Leyhe, 2003).

5.5.1 Tab 5. Přehled pěstování Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Vejtasa, 1980), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010), (Vejtasa, 2011). - 24 -

rok

druh

Odrůda

popis

1940-1960 Festuca gautieri Festuca gautieri ´Crinum ursi´ 1960-1980 Festuca gautieri Festuca gautieri ´Crinum ursi´ 1980-2000 Festuca gautieri ´Pic Carlit´

Drobnější kultivar, listy světle zelené dlouhé pouze 0,05-0,1 m, trsy husté a kopcovité. Vysazuje se do zídek a koryt.

2000-2012 Festuca gautieri ´Colde Buchara´ Kompaktní kultivar, dorůstá výšky 0,15 m, v květu 0,25 m. Festuca gautieri ´Pic Carlit´

5.5.2 Vývoj šlechtění druhu První prošlechtěná odrůda Festuca gautieri ´Crinum ursi´ se na Českém trhu objevila po roce 1940 uvádí tak Vejtasa, 1942, Vejtasa 1947. Po roce 1940 se pěstoval i základní druh. Tento druh Festuca gautieri a odrůda ´Crinum ursi´se pěstoval až do konce 80.let 20. století. Ondřej, Opatrná 1997 uvádí odrůdu ´Pic Carlit´, která se pěstuje dodnes. Po roce 2000 se začala pěstovat odrůda ´Colde Buchara´.

5.6 Festuca glauca Vill – kostřava Původ: Roste v severním Španělsku, jižní Francii a především na sutích a skalních římsách v Pyrenejích (Nováková, 2004), (Darke, 2004). Popis: Kostřava je tvořena polokulovitými, polštářovitými hustými trsy, které jsou vysoké 0,15-0,25 m. Listy jsou drsné, výrazně úzké 0,1 cm, modrozeleně ojíněné. Stébla jsou nejprve stříbřitě modré až 30 cm vysoké, nesou husté laty o délce 6 cm. Kostřava je stálezelená tráva. Na jaře se pouze vytrhávají suché listy z trsu. Začíná rašit v dubnu, kvete od května do června. V létě květenství vyrůstá nad listy na purpurových stéblech, květenství velmi rychle bledne. Množí se dělením trsů na jaře (Berry, Bradley, 1997), (Nováková, 2004), (Darke, 2004), (Leyhe, 2010).

- 25 -

Nároky na stanoviště: Vyžaduje pro svůj uspokojivý růst písčitou, humózní, dobře propustnou půdu a teplé slunné stanoviště. Je-li kostřava vysazena do vlhkého a bohatého substrátu s živinami, má porost této kostřavy krátké trvání. Dále se vysazuje jednotlivě do travnatých stepních partií s ostatními kostřavami a travinami. Mrazuvzdorná kostřava, až do – 23°C (Opatrná, Součková, 2003), (LEYHE, 2010), (Phillips, Rix, 1999) Použití: Vysazuje se jako solitera nebo v roztroušených skupinkách. Uplatnění najde ve skalkách, alpínech a vřesovištích. Dále lze vysazovat i v kombinaci s méně vzrůstnými dřevinami, trvalkami a cibulovinami při osazování keramických nádob. Vysazuje se i jako půdopokryvný prvek (Nováková, 2004).

5.6.1 Tab 6. Přehled pěstování Festuca glauca Vill a jejich odrůd na území České republiky dle (Vaněk, 1925), (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Vaněk, 1982), (Odřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004), (Noordhuis, 2008), (Leyhe, 2010), (Lancaster, Rix, 2004).

rok

druh

Odrůda

popis

1925-1940 Festuca glauca 1940-1960 Festuca glauca 1960-1980 Festuca glauca 1980-2000 Festuca glauca Festuca glauca ´Frühlingsblau´ Listy stříbřitě modré. Festuca glauca ´Blausilber´ 2000-2012 Festuca glauca ´Blaufink´

Intenzivně modře stříbřité listy. Dorůstá výšky pouhých 0,15 m.

Festuca glauca ´Silberreiher´

Málo kvetoucí kultivar s modrostříbrnými listy.

Festuca glauca ´Frühlingsblau´ Trsy vysoké 0,25 m, v květu dorůstají výšky 0,6 m. Listy jsou stříbřitě modré. Festuca glauca ´Seeigel´

Trsy dorůstají výšky 0,3 m a v květu je vysoká 0,7 m.

Festuca glauca ´Silbersee´

- 26 -

rok

druh

Odrůda

2000-2012 Festuca glauca ´Meerblau´

popis Trsy vysoké 0,25 m v květu dorůstá výšky 0,6 m. Listy jsou stříbřitě šedé. Na podzim se zbarvuje do tmavomodré barvy. Dorůstá výšky jen0,2 m, modrošedé

Festuca glauca ´Eisvogel´

listy.

Festuca glauca ´Azurit´

Trsy vysoké 0,2 m v květu dorůstá výšky 0,4 m. Listy jsou tmavě stříbřitě modré.

Festuca glauca ´Blauglut´

Stříbřitě modré listy.

Festuca glauca ´Blaufuchs´

Trsy vysoké 0,3 m a široké 0,25 m. Husté trsy úzkých, jasně modrých listů a tuhých stébel.

Festuca glauca ´Blausilber´ Festuca glauca ´Daeumling´

Kompaktní tráva, která dorůstá výšky 0,15 m.

Festuca glauca ´Elijah Blue´

Trsy vysoké 0,3 m v květu dorůstá výšky 0,5 m. Barva listů je ocelově modrá.

Festuca glauca ´Soehrenwald´ Modrozelené listy. Festuca glauca ´Harz´

V trsu vysoká 0,25 m v květu dorůstá výšky 0,6 m. Listy tmavě zelené, šedě ojíněné.

5.6.2 Vývoj šlechtění druhu Základní druh Festuca glauca je hojně prošlechtěný druh. První prošlechtěné odrůdy ´Frühlingsblau´ a ´Blausilber´ se na našem území začaly pěstovat po roce 1980. Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Darke 2004, Noordhuis 2008, Leyhe, 2010, Lancaster, Rix, 2004 uvádí odrůdy ´Blaufink´, ´Silberreiher´, ´Frühlingsblau´, ´Seeigel´,

- 27 -

´Silbersee´, ´Meerblau´, ´Eisvogel´, ´Azurit´, Blauglut´, Blaufuchs´, ´Blausilber´, ´Daeumling´, ´Elijah Blue´, ´Soehrenwald´, ´Harz´, které se pěstují od roku 2000.

5.7 Glyceria maxima (Hartm.) Holmb. – zblochan vodní Synonymum: Glyceria maxima je známá také pod názvem Glyceria aquatica, Glyceria spectabilis a Poa aquatica (Nováková, 2004). Původ: Je rozšířena v Asii, Severní Americe a Evropě. Domácí druh

rostoucí

v okrajových zónách rybníku, ve vlhkých příkopech a na březích vodotečí (Stein, 1995), (Nováková, 2004). Popis:

Mohutná výběžkatá tráva, silně odnožující, která díky oddenkům vytváří

rozsáhlé porosty. Listy jsou lysé až 0,6 m dlouhé a široké 0,7-2 cm. Květní laty jsou hnědé, bohaté, silně rozkladité, po odkvětu stažené, hnědé, na silných 1-2 m vysokých stéblech. Při rašení jsou listy výrazně načervenalé, později podélně zelené a žlutobíle panašované, ale jsou širší, tupě zakončené a drsné, do délky narůstají pomalu. Lisy na zimu úplně zatahují. Kvete koncem července až srpna (Nováková, 2004), (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Prospívá na bažinatém stanovišti nebo v mělké vodní zóně. Voda může dosahovat hloubky až 15 cm. Bez problému roste i v čerstvě vlhké zahradní půdě bohaté na živiny na slunném až pohostinném místě (Leyhe, 2010). Použití: Vysazuje se do velkých skupin, zpevňuje břehy vodních toků. V zahradách se vysazují výhradně pestrolisté kultivary na mělké okraje jezírek a na břehy či do bažinek. Na sušších stanovištích není tolik agresivní. Trvá několik let než se porost zblochanu zapojí (Opatrná, Součková, 2003).

5.7.1 Tab 7. Přehled pěstování Glyceria maxima (Hartm.) Holmb. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vaněk,1925), (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Nováková, 2004), (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010).

rok

druh

Odrůda

1925-1940 Glyceria maxima

- 28 -

popis

rok

druh

Odrůda

popis

1940-1960 Glyceria maxima 1960-1980 Glyceria maxima 1980-2000 Glyceria maxima 2000-2012 Glyceria maxima

´Variegata´ Má výrazně podélně žlutozeleně pruhované listy. V chladném období na jaře a na podzim mají listy růžový odstín. Tvoří řídké trsy listů, jejich výška je závislá na vlhkosti stanoviště. Dorůstá do výšky 0,5-1 m. Vykvétá jen zřídka.

Glyceria maxima

´Pallida´

Kultivar s krémovým panašováním.

5.7.2 Vývoj šlechtění druhu Tento druh nemá mnoho prošlechtěných odrůd. V období mezi roky 1925-2000 byl na Českém trhu dostupný pouze základní druh Glyceria maxima. Nováková 2004, Opatrná, Součková 2003, Leyhe 2010 uvádí odrůdu ´Variegata´ a ´Pallida´, které se na území České republiky pěstují od počátku 21. století.

5.8 Helictotrichon sempervirens (Vill.) Pilg. – ovsíř stálezelený Synonymum: Helictotrichon sempervirens se dříve pěstovala pod názvem Avena sempervirens Vill. a Avena candida hort (Opatrná, Součková, 2003). Původ: Pochází z Evropy, roste v Alpách a severní Itálii. Vyskytuje se na vápencových skalách a kamenitých pastvinách (Opatrná, Součková, 2003). Popis: Trsy šedozelených, pravidelně vějířovitě postavených, úzkých a tuhých listů jsou vysoké 0,55-0,65 m. Raší v polovině března a roste rychle. Začátkem května jsou již listy plně vyvinuté, získávají stříbřitě modré zbarvení. Listy přezimující , poměrně tuhé a mají úzce čárkovitý tvar. Kvete od začátku do konce června. V květnu dosahuje výšky 1,3-1,6 m a šířky 0,7-1 m. Květní laty jsou na dlouhých a štíhlých stéblech, jsou vějířovité zpočátku šedozelené později slámově žluté. Nevýhodou je, že se semení.

- 29 -

Listy konce m října začínají od špičky zasychat, vytrvávají do předjaří. Koncem zimy nebo brzo na jaře se odstraňují (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010). Nároky na stanoviště: Vyžaduje mírně suché až suché, propustné a chudé půdy na plném slunci a dobře snáší vedro (Leyhe, 2003). Nároky na stanoviště: Vyžaduje mírně suché až suché, propustné, chudé i humózní vápenitém půdy na plném slunci a dobře snáší vedro (Throll-Kellerová, 1995), (Leyhe, 2003). Použití: Vysazuje se do suchých míst, stepních záhonů, skalek a suchých zahradních ploch společně s jinými modro a stříbrolistými trvalkami (Leyhe, 2003), (Leyhe, 2010).

5.8.1 Tab 8. Přehled pěstování Helictotrichon sempervirens a jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Vejtasa, 1980), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003).

rok

druh

Odrůda

popis

1940-1960 Helictotrichon sempervirens 1960-1980 Helictotrichon sempervirens 1980-2000 Helictotrichon sempervirens 2000-2012 Helictotrichon ´Pendula´

Má široce rozložená stébla.

sempervirens Helictotrichon ´Saphirsprudel´ Listy mají kovově modrý odstín. sempervirens

Kultivar odolný proti rzi.

5.8.2 Vývoj šlechtění druhu Helictotrichon sempervirens patří spíše k okrasným travám, které neprošli příliš významným šlechtěním. V minulosti se na území České republiky pěstoval tento základní druh od 40. let 20. století až do počátku 21. století takto uvádí Vejtasa 1942, Vejtasa 1947, Vejtasa 1970, Vejtasa 1980, Ondřej, Opatrná 1997. Opatrná, Součková

- 30 -

2003 uvádí dvě odrůdy pěstované po roce 2000

a to odrůda ´Pendula´ a

´Saphirsprudel´.

5.9 Leymus arenarius (L.) Hochst. – ječmenice písečná Synonymum: Leymus arenarius se dříve používala pod názvem Elymus arenarius a Elymus glaucus (Opatrná, Součková, 2003). Původ: Pochází ze Severní Ameriky, roste na písčitém pobřeží, kde zpevňuje písčité duny (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973). Popis: Vytrvalá, bujně rostoucí tráva, s oddenky dlouhými až 1 m. Růst je dost neuspořádaný, rozkleslé trsy jsou vysoké 0,8-1 m. Listy jsou široké asi 1,7 cm a dlouhé až 0,6 m, tuhé a pichlavé a sytě modrošedé barvy, s dlouze protaženou špičkou, za sucha se ploché páskovité listy svinují do trubiček. Rub listů je žebernatý a suchý. Květy jsou ve vzpřímených hustých klesech. Rozkvétají průběžně od června do srpna. Květy jsou nejprve žlutavě modrozelené, později získávají slámově žlutou barvu (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010). Nároky na stanoviště: Ječmenice je na půdu nenáročná. Nejlépe snáší propustnou, kamenitou, písčitou půdu a plné slunce. Je plně mrazuvzdorná (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Díky silnému odnožování se používá do velkých skupin ke zpevnění svahů a náspů v lehkých půdách (1-2 kusy na m2 ). Vzhledem ke svému modrošedému zbarvení se používá na plné slunce do stepních partií (Opatrná, Součková, 2003).

5.9.1 Tab 9. Přehled pěstování Leymus arenarius (L.) Hochst.. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vaněk, 1925), (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Vejtasa, 1980), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Vejtasa, 2011).

rok

druh

1925-1940

Leymus arenarius

1940-1960

Leymus arenarius

1960-1980

Leymus arenarius

1980-2000

Leymus arenarius

odrůda

- 31 -

popis

rok

druh

2000-2012

Leymus arenarius

odrůda

popis

5.9.2 Vývoj šlechtění druhu Tento druh nemá vyšlechtěné žádné odrůdy. Na území České republiky se od roku 1925 až do současnosti pěstuje pouze základní druh Leymus arenarius.

5.10 Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack. – ozdobnice sladkokvětá Synonymum: Miscanthus sacchariflorus

je známá také pod názvem Imperata

sacchariflora Maxim. a Miscanthus sacharifera (Vejtasa, 1942), (Opatrná, Součková, 2003). Původ: Původní areál výskytu sahá z východní Sibiře přes Koreu a Čínu až po Japonsko (Nováková, 2004). Popis: Statná stébelnatá tráva s dlouhými výběžky, na rozdíl od ostatních ozdobnic nevytváří kompaktní trsy, ale husté kolonie olistěných stébel vysokých až 1,5-2 m. Hladké zelené listy s výraznou zelenou až hnědavou střední žilkou a ostrými okraji jsou až 3 cm široké a 0,6-0,9 m dlouhé. Květenstvím je péřitá, prsovitě uspořádaná hedvábně bílá lata dorůstající výšky až 0,4 m. Charakteristickým znakem jsou klásky bez osin. Ostatní pěstované ozdobnice mají centimetrové osiny. Nové listy začínají rašit na začátku května. Kvete od konce srpna. Vytváří velmi trvanlivé květenství zdobí zahrady i v zimě. Koncem léta se listy vybarvují purpurovými a žlutými odstíny. Nakonec získávají intenzivní rezavou barvu. Kultivary se vysazují do trvalkových záhonů, velkých skupin, ale i jako solitery (Stein, 1995), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Vyžaduje propustnou a výživnou, vlhčí výživnou půdu, slunce nebo lehký polostín. Při větším zastínění jsou trsy příliš řídké a hrozí rozklesnutí. Velké sucho a úpal snáší špatně. Je to mrazuvzdorný druh Miscanthus (Opatrná, Součková, 2003).

- 32 -

Použití: Vysazuje se na břehy vodních ploch, na okraje trávníků nebo před skupiny vysokých dřevin ve velkých zahradách či parcích. V menším porostu je nutné omezit její kořenový bal (Nováková, 2004).

5.10.1 Tab 10. Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack. Přehled pěstování a jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Nováková, 2004), (Bradna, Nikodémová, 2011).

rok

druh

odrůda

popis

1940-1960 Miscanthus sacchariflorus

1960-1980 Miscanthus

´Robustus´

sacchariflorus

Dorůstá výšky 1,5-2 m. Zelené listy uprostřed s hnědým proužkem. Dekorativní Soliterní tráva, vhodná do velkých trvalkových skupin.

1980-2000 Miscanthus sacchariflorus

2000-2012 Miscanthus

´Alba´

Klásky jsou hedvábně bílé.

sacchariflorus

Miscanthus

´Sommerfeder´ Trsy vysoké 1,2 m, silně se rozrůstají

sacchariflorus

podzemními oddenky. Listy jsou široké 1,8 cm a dlouhé 0,4 m, s nevýraznou světlou střední žilkou. Kvete brzo, již v polovině srpna.

5.10.2 Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1942, Vejtasa 1947 uvádí pěstování základního druhu Miscanthus sacchariflorus na území České republiky po roce 1940. První prošlechtěná odrůda ´Robustus´

se na trhu objevila v 70. letech 20. století uvádí tak Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Vejtasa 1980. Nováková 2004, Bradna, Nikodémová 2011 uvádí odrůdy ´Alba´, ´Sommerfeder´, které se na území České republiky pěstují do dnes.

- 33 -

5.11 Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. – ozdobnice čínská Původ: Pochází z Číny, Koreje a Japonska až Jižní Kurily (Nováková, 2004), (Darke, 2004). Popis: Vysoká 1,8 m vzpřímená, stébelnatá, trsnatá tráva. Vytváří pevné trsy s obloukovitě rozloženými listy. Pochvy listů jsou nafialovělé a hladké. Listová čepel he úzce čárkovitá, široká 0,5 cm, dlouze špičatá s bílým pruhem ve středu. Šedozelené, ze spodu řídce chlupaté, na okrajích ostře pilovité listy. Špičatá část listy se často stáčí. Hladká stébla mají dlouhé laty až 0,4 m. Klásky jsou červenohnědé a hedvábně chlupaté. Vykvétá v srpnu až září. Svěží vzhled vytrvává až do začátku zimy (Krippelová, 1996), (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Snáší všechny čerstvé a vlhké, na živiny bohaté zahradní půdy na slunečném a teplém stanovišti. Ozdobnice je málo náročná rostlina (Leyhe, 2003). Použití: Kultivary se vysazují s růžemi či v travnatých partiích s ostatními trávami, v malých i velkých skupinách nebo soliterně a v trvalkových záhonech (Opatrná, Součková, 2003).

5.11.1 Tab 11. Přehled pěstování Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942),

(Vejtasa,1947),

(Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Vaněk, 1982), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004), (Lane, 2005).

rok

druh

odrůda

popis

1925-1940 Miscanthus ´Zebrinus´

Byl popsán před 100 lety. Odrůda dorůstá

sinensis

výšky 1,5 m. Habitus rostliny je volnějšího vzrůstu. Listy jsou převislé a příčně žlutě pruhované.

Miscanthus ´Giganteus´

Vysoká 2 m.

sinensis Miscanthus ´Gracilimus´

Trsy dorůstají do výšky 1,5-1,8 m. Jeden z

sinensis

nejstarších kultivarů. Úzké listy 0,5-0,6 cm, žlábkovité ostře špičaté s bílou střední žilkou. Kvete jen v příznivých letech. - 34 -

rok

druh

odrůda

popis Květenství je načervenalé. Vysazuje se jako solitera, vhodná také do přírodních partií.

1940-1980 Miscanthus ´Gracilimus´ sinensis Miscanthus ´Strictus´

Vysoká 1,5 m. Přísně vzpřímený vzrůst

sinensis

s tuhými a širšími příčně žlutě pruhovanými listy.

Miscanthus ´Variegatus´

Trsy jsou štíhlé a vzpřímené, dorůstající do

sinensis

výšky 1,6-1,7 m. Podélně zelenobíle pruhované listy široké až 1,7 cm. Květ je bezvýznamný.

Miscanthus ´Zebrinus´ sinensis Miscanthus ´Silberferder´

Trsy širokých listů dorůstají výšky až 2 m.

sinensis

Listy se v říjnu zbarvují žlutě. Květní laty stříbřitě bílé až 0,35 m dlouhé laty vykvétají na stéblech vysokých 2,1-2,5 m.

1980-2000 Miscanthus Sinensis Miscanthus ´Silberferder´ Sinensis Miscanthus ´Graziella´

Listy podobné jako kultivar ´Gracilimus´

Sinensis

jsou široké 0,7 cm. V květu dorůstá výšky 2,1 m. V polovině srpna bohatě kvete. Stébla jsou zelenohnědá. Květní laty jsou volné a převisají nejprve jsou hnědozelené, později stříbrné. Listy se zbarvují do měděné a červené barvy.

Miscanthus ´Gracilimus´ Sinensis Miscanthus ´Strictus´ - 35 -

rok

druh

odrůda

popis

1980-2000 Sinensis Miscanthus ´Variegatus´ Sinensis 2000-2012 Miscanthus ´Adagio´ Sinensis

Odrůda vysoká 0,5-0,7 m s velmi úzkými listy. V květu dosahuje výšky 1,2 m. Stříbřitě bílé laty s purpurovým nádechem jsou vějířovitě rozloženy nad hustým trsem listů. Na podzim se listy zbarvují žlutými odstíny.

Miscanthus ´Aethiopien´

Pomalu rostoucí kultivar. Listy se na

Sinensis

podzim vybarvují purpurovými barvami.

Miscanthus ´Arabesque´

Dorůstá výšky 1,5 m. Listy mají výrazný

Sinensis

bílý pruh, jsou široké 1 cm. Stébla jsou olivově zelená až vínově červená.

Miscanthus ´Autumn

Odrůda s úzkými listy. V květu dorůstá

Sinensis

výšky 2,4 m. Kvete v srpnu.

Lights´

Miscanthus ´Blondo´

V květu dorůstá 2 m výšky. Zelenolistý,

Sinensis

otužilý kultivar.

Miscanthus ´Bronzeturm´

Stébla vysoká až 2,7 m, která nesou

Sinensis

intenzivně bronzová květenství.

Miscanthus Sinensis

´China´

Úzkolistá odrůda s olivově zelenými listy dorůstající výšky 0,7 m. Kvete v srpnu až Září.

Miscanthus ´Dixieland´

Podobný odrůdě ´Variegatus´, ale je

Sinensis

kompaktnější.

Miscanthus ´Ferne Osten´

Bohatě kvetoucí odrůda dorůstající výšky

Sinensis

0,6 m. Květní stébla jsou červená a vysoká 1m květy vzpřímené, červené až rudé. Po odkvětu jsou stříbřité.

Miscanthus ´Flamingo´

V Květu dorůstá do výšky 2 m. Velká

Sinensis

volně otevřená květenství, které jsou mírně - 36 -

rok

druh

odrůda

popis Převislá.

2000-2012 Miscanthus ´Ghana´

Listy v trsu vysokém 0,8 m na koncích

Sinensis

převisají. Na podzim se nápadně zbarvují červenou barvou. Kvete v září až říjnu. Květy dorůstají výšky 1 m.

Miscanthus ´Goldfeder´

Listy jsou široké až 2 cm s podélným,

Sinensis

žlutými pruhy. Kvete v září až říjnu. Květenství jsou stříbrná s červenými odstíny dosahující výšky 1,8-2 m.

Miscanthus ´Goliath´

Trsy vysoké až 1,5 m. listy široké 1,7-2

Sinensis

cm, s bílým středním pruhem. Kvete začátkem září. Květy i stébla jsou zpočátku vínově zelené, později stříbrné.

Miscanthus ´Gracilimus´ Sinensis Miscanthus ´Graziella´ Sinensis Miscanthus ´Grosse

Široké, rozkladité trsy vysoké až 1,7 m.

Sinensis

Zelené listy jsou široké 1,3 cm, s širokým

Fontaine´

bílým středním pruhem . Kvete bohatě od konce srpna až do října Miscanthus ´Herkules´

Trsy vysoké 1 m. Na spodu trsu jsou stébla

Sinensis

červená. Na podzim se zbarvují žlutě a červeně. Kvete začátkem září a v květu dosahuje výšky 1,5 m.

Miscanthus ´Hinjo´

Podobný kultivaru ´Zebrinus´, ale je

Sinensis

podstatně menší. Ozdobnice je vhodná pro menší zahrady.

Miscanthus ´Juli´

Časně kvetoucí kultivar s širokými

Sinensis

zelenými listy.

Miscanthus ´Kaskade´

Mohutné, štíhlé a vzpřímené listové trsy - 37 -

rok

druh

odrůda

2000-2012 Sinensis

popis dorůstající 1,1 m. Kvete velmi bohatě a dlouho od poloviny srpna. Květní laty jsou vysoké 2,1 m. Stále nakvétají nové laty, takže trsy jsou dlouho barevné.

Miscanthus ´Kirk

Kompaktní kultivar s příčnými pruhy na

Sinensis

listech.

Alexander´

Miscanthus ´Kleine

Podobný ´Grosse Fontaine´, ale menší.

Sinensis

Kvete od srpna na 1,5 m vysokých latách.

Fontaine´

Miscanthus ´Kleine

Vzpřímené trsy tuhých, drsných listů,

Sinensis

vysoké asi 0,6 m. Listy jsou žlábkovité,

Silberspinne´

široké 0,6 cm, s výraznou bílou střední žilkou. Kvete v srpnu na tenkých načervenalých stéblech. Květní laty jsou vysoké 1,2 m. Miscanthus ´Little

Velmi nízký úzkolistý kultivar. V květu

Sinensis

dorůstá výšky 1 m.

Kitten´

Miscanthus ´Malepartus´

Trsy vysoké 1,1 m. Listy jsou široké 1, cm

Sinensis

s výrazným bílým středním pruhem, na okraji jsou pilovité. Na podzim se zbarvují žlutooranžově. Kvete v srpnu, květní laty jsou vysoké 1,8-2 m, při rozkvětu jsou výrazně vínově červené, později jsou hnědé stříbrné.

Miscanthus ´Morning

Vysoký 0,8-1,2 m. Velmi úzké listy s výraznými bílými okraji. Květní stébla

Sinensis

Light´

Miscanthus ´Mt. Sinensis

jsou vysoká 1,5 m. Trsy úzkých listů vysoké 0,7 m.

Washington´

Miscanthus ´Nippon´

Kompaktní trsy vysoké 0,7-1 m. Květní

Sinensis

laty vysoké 1,5 m. Úzké listy se na podzim zbarvují měděnými listy.

Miscanthus ´November

Úzké listy se koncem léta zbarvují - 38 -

rok

druh

2000-2012 Sinensis

odrůda

popis

Sunset´

oranžově. Později kvetoucí odrůdy.

Miscanthus ´Pünktchen´

Pravidelně kulaté trsy, s pevnými

Sinensis

vzpřímenými listy, dorůstající výšky 0,81,2 m. Listy jsou žíhané podobné jako ´Zebrinus´, žíhání není nápadné. Květní stébla dorůstají výšky 2 m. Květní laty jsou stříbřitě růžové.

Miscanthus ´Rigoletto´

Podobný ´Variegatus´, ale kompaktnější.

Sinensis Miscanthus ´Roland´

Mohutný kultivar, časně kvetoucí.

Sinensis Miscanthus ´Rotsilber´

Husté trsy vysoké 1,5 m. Na podzim se

Sinensis

Zbarvuje do oranžova.

Miscanthus ´Sarabande´

Podobný ´Gracillimus´, ale má užší listy a

Sinensis

jemnější texturu. Měděná květenství, vyrůstají na 1,5 vysokých stéblech. Kvete v srpnu.

Miscanthus ´Silberferder´

Trsy širokých listů vysoké 2 m. V říjnu se

Sinensis

zbarvují žlutě. Stříbřitě bílé laty dlouhé 0,35 m vykvétají na vysokých stéblech 2,12,5 m.

Miscanthus ´Silberpfeil´

V říjnu barví dožluta. V květu dorůstá

Sinensis

výšky 1,3 m. ´Silberspinne´

Miscanthus

Trsy vysoké 1-1,3 m s úzkými listy. Stříbřité laty na stéblech dlouhých 2 m.

Sinensis Miscanthus ´Silbertum´

Vzpřímený vzrůst, dorůstá výšky 1,5-2 m.

Sinensis

Listy jsou široké až 2 cm s širokým světlým pruhem uprostřed listu. Kvete v srpnu. Květní laty jsou při rašení načervenalé, později stříbrné, dorůstají výšky 2,5-3 m. - 39 -

rok

druh

odrůda

popis

2000-2012 Miscanthus ´Sirene´

Listy jsou široké 1,4 cm s bílím středním

Sinensis

pruhem. Okraje listů jsou ostře pilovité. Kvete bohatě koncem srpna. V květu dosahuje výšky až 2,5m.

Miscanthus ´Strictus´ Sinensis Miscanthus ´Undine´

Trsy podobné ´Graziella´, ale vyšší 1,2 m.

Sinensis

Listy jsou užší a žlábkovitě složené. Kvete koncem srpna, květní laty jsou načechrané a vzpřímené, stříbřitě narůžovělé, vysoké 1,5-2m.

Miscanthus ´Variegatus´ Sinensis Miscanthus ´Yuka Jima´

Není pravým kultivarem.

Sinensis Miscanthus ´Zebrinus´ Sinensis

5.11.2 Vývoj šlechtění druhu Tento druh je velmi prošlechtěný. Prošlechtěná odrůda Miscanthus Sinensis ´Zebrinus´ byla popsána před sto lety. První odrůdy Miscanthus Sinensis ´Zebrinus´, ´Giganteus´, ´Gracilimus´ se na Českém trhu objevily ve 30. letech 20. století uvádí tak Vejtasa 1932. Vejtasa 1942, Vejtasa 1947, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Vejtasa 1980 uvádí na trhu od roku 1940-1980 odrůdy ´Gracilimus´, ´Strictus´, ´Variegatus´, ´Zebrinus´, ´Silberferder´. Vaněk 1982, Ondřej, Opatrná 1997 uvádí pěstování odrůd ´Silberferder´, ´Graziella´, ´Gracilimus´, ´Strictus´, ´Variegatus´ v letech 1980-2000 na území České republiky. Odrůdy ´Adagio´, ´Aethiopien´, ´Arabesque´, ´Autumn Lights´, ´Blondo´, ´Bronzeturm´, ´China´, ´Dixieland´, ´Ferne Osten´, ´Flamingo´, ´Ghana´, ´Goldfeder´, ´Goliath´, ´Gracilimus´, ´Graziella´, ´Grosse Fontaine´, ´Herkules´, ´Hinjo´, ´Juli´, ´Kaskade´, ´Kirk Alexander´, ´Kleine Fontaine´, ´Kleine Silberspinne´, ´Little Kitten´, ´Malepartus´, ´Morning Light´, ´Mt. Washington´, - 40 -

´Nippon´, ´November Sunset´, ´Pünktchen´, ´Rigoletto´, ´Roland´, ´Rotsilber´, ´Sarabande´,

´Silberferder´,

´Silberpfeil´,

´Silberspinne´,

´Silbertum´,

´Sirene´,

´Strictus´, ´Undine´, ´Variegatus´, ´Yuka Jima´, ´Zebrinus´, se začali pěstovat na území České republiky začátkem 21. století uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Darke 2004, Lane 2005.

5.12 Stipa pennata L. – kavyl péřitý Původ: Domácí v jižní a střední Evropě její výskyt sahá až do Himalájí (Darke, 2004). Popis: Vytváří pevné trsy úzkých zelenošedých listů, které jsou vysoké 0,4 m. Lata klásku je úzká a stažená, s nápadně dlouhými 0,2 m ochmýřenými osinami (Opatrná, Součková, 2003), (Darke, 2004). Nároky na stanoviště: Kavyl vyžaduje suchou a propustnou půdu, bohatou na vápník, která může být kamenitá a písčitá. Nemá rád těžkou a mokrou půdu (Kliková, 1999). Použití: Vysazuje se do záhonů se stepním charakterem společně v kombinaci ostatních suchomilných rostlin. Stepní partie s kavylem své uplatnění nachází i v blízkosti umělých vodních ploch nebo na písčitých a štěrkovitých plochách (Kliková, 1999), (Leyhe, 2010). 5.12.1 Tab 12. Přehled pěstování Stipa pennata L. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003). rok

druh

1940-1960

Stipa pennata

1960-1980

Stipa pennata

1980-2000

Stipa pennata

2000-2012

Stipa pennata

odrůda

popis

5.12.2 Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1942, Vejtasa 1947, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel 1998, Opatrná, Součková 2003 uvádí pěstování

- 41 -

pouze základního neprošlechtěného druhu Stipa pennata na území České republiky od 40. let 20. století až do současnosti.

5.13 Panicum virgatum L. – proso prutnaté Původ: Pochází z vysoko stébelnatých prérií a z otevřených stanovištích USA a jižní Kanady (Nováková, 2004). Popis: krátce výběžkatá tráva vytváří vzpřímené 80-120 cm vysoká stébla nesou velmi jemné 50 cm dlouhé laty drobných růžových, zelených, růžových či purpurových klásků (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Nelépe se ji daří v humózních, stejnoměrně vlhké půdě na plném slunci. Dobře se jí daří i v sušších stanovištích, kde na podzim ukončuje růst dříve (Nováková, 2004). Použití: Odrůdy prosa se nejlépe začlení do slunných záhonů trvalek. Vysazují se soliterně nebo do malých skupinek v přírodních partiích zahrad, na okraje vodních ploch nebo před skupiny dřevin (Nováková, 2004), (Leyhe, 2010).

5.13.1 Tab 13. Přehled pěstování Panicum virgatum L. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1973), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Vaněk, 1982), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Leyhe, 2010).

rok

druh

odrůda

popis

´Strictum´

Husté vzpřímené trsy matných

1940-1960 Panicum virgatum 1960-1980 Panicum virgatum 1980-2000 Panicum virgatum Panicum Virgatum

zelených listů jsou vysoké 1,2 m. V květu vysoký 1,6 m

Panicum

´Rehbraun´

Trsy vysoké 1,1 m. Kvete bohatě od - 42 -

rok

druh

odrůda

popis poloviny srpna Květní laty jsou řídké.

1980-2000 virgatum Panicum

´Rotstrahlbusch´

virgatum 2000-2012 Panicum

Květu jen 1,1 m. ´Blue Tower´

´Cloud Nine´

virgatum Panicum

Listy zbarvené modrozelené barvy. V květu dosahuje výšky 2m.

virgatum Panicum

Nižší, řídké trsy vysoké 0,7-0,8 m v

Vysoká tráva se sivozelenými listy. Dorůstá do výšky 2 m.

´Dallas Blue´

Vytváří velké stříbrné květenství.

´Hänse Herms´

Kompaktní kultivar s elegantně

virgatum Panicum

ohnutými listy. Už v červenci listy

virgatum

vybarvují červeně. Panicum

´Heliger Hain´

Kultivar se barví do červené barvy.

´Prairie Sky´

Odrůda s výrazně modrozelenými listy.

virgatum Panicum virgatum Panicum

Stébla dorůstají výšky 2,2 m. ´Red Cloud´

V květu dorůstá výšky 1,5 m, vyznačuje se výrazným purpurovým

virgatum

zbarvením. Panicum

´Rehbraun´

virgatum

Panicum

´Rotstrahlbusch´

virgatum

Panicum

´Shenandoah´

virgatum

Panicum

Listy se v létě vybarvují vínově. V květu dorůstá výšky 1 m.

´Squaw´

Nejmohutnější kultivar, trsy vysoké 1,5

virgatum

m. Špičky listů se zbarvují purpurově. - 43 -

rok

druh

odrůda

Panicum

´Strictum´

popis

2000-2012 virgatum Panicum

´Warrior´

V květu dorůstá výšky 1,2 m. Trsy

virgatum

zelených listů získávají na podzim na podzim červený nádech.

5.13.2 Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1942, Vejtasa 1973, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Vejtasa 1980 uvádí na Českém trhu základní druh Panicum virgatum od roku 1940-1980. Vaněk 1982, Ondřej, Opatrná 1997 uvádí pěstování na území České republiky prošlechtěné odrůdy ´Strictum´, ´Rehbraun´, ´Rotstrahlbusch´ v 80. letech 20. století až do začátku 21. století. Po roce 2000 se na území České republiky pěstují odrůdy ´Strictum´, ´Rehbraun´, ´Rotstrahlbusch´, ´Blue Tower´, ´Cloud Nine´, ´Dallas Blue´, ´Hänse

Herms´,

´Heliger

Hain´,

´Prairie

Sky´,

´Red

Cloud´,

´Rehbraun´,

´Rotstrahlbusch´, ´Rotstrahlbusch´, ´Shenandoah´, ´Squaw´, ´Strictum´, ´Warrior´ uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Leyhe 2010

5.14 Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng. – dochan psárkovitý Původ: Domácí na slunných otevřených nížinách a travnatých plochách v Japonsku a Východní Asii (Darke, 2004). Popis: Jedna z nejkrásnějších okrasných trav vytváří elegantní trsy vysoké 0,6-0,9 m. Obloukovitě převislé, drsné zelené listy přerůstající i metr jsou jen 0,012 m široké. Stébla, dorůstající až 1,20 m, nesou válcovité, dlouze osinaté lichoklasy. Květenství je dekorativní 0,1-0,2 m dlouhé, tmavě fialové až smetanově bílé a kvete již v červnu. Kultivary se množí dělením v květnu až červnu (Stein, 1995), (Nováková, 2004), (Darke, 2004). Nároky na stanoviště: Vyžaduje slunné, chráněné a teplé stanoviště s živnou a dobře propustnou zahradní půdu (Böhn, 1988).

- 44 -

Vyjímá se izolovaně i ve skupinách v lemových záhonech. Její kráse se podtrhne s výsadbou s trvalkami kvetoucími na podzim a s dřevinami se zajímavým podzimní zbarvením (Leyhe, 2010).

5.14.1 Tab 14. Přehled pěstování Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1980), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004).

rok

druh

Odrůda

popis

1940-1960 Pennisetum alopecuroides 1960-1980 Pennisetum alopecuroides 2000-2012 Pennisetum

´Casian´

V květu dosahuje výšky 0,8 m. Listy se na podzim vybarvují zlatě s červeným

alopecuroides

nádechem. Pennisetum

´Caudatum´

alopecuroides Pennisetum

Bíle kvetoucí tráva. V květu dosahuje výšky 1 m. Odrůda vysoká 0,6 m. Kvete červenci až

´Hameln´

alopecuroides

do září. Vyžaduje slunné a chráněné a teplé stanoviště a živnou dobře propustnou půdu. V chladném období se trsy zbarvují žlutými, oranžovými a červenými odstíny.

Pennisetum

´Herbstzauber´

alopecuroides Pennisetum

zbarvují rezavě hnědě. ´Little Bunny´

alopecuroides Pennisetum

Velmi cenný kultivar. Listy se na podzim

Velmi nízký kultivar, který dorůstá výšky 0,45 m. Kvete v srpnu.

´Little Honey´

alopecuroides

Listy podélně bíle pruhované. Nižší než ´Little Bunny´. Listy jsou úzké a mají bílé podélné pruhy.

Pennisetum

´Moudry´

Lesklé tmavě zelené listy. Kvete od září

alopecuroides

do listopadu. Husté trsy vysoké 0,6 m. - 45 -

rok

druh

Odrůda

popis Purpurová květenství na silných stoncích. V Chladných letech nestihne vykvést nebo květenství zůstává částečně ukryta v listech.

2000-2012 Pennisetum

´National

Vykvétá vysoko nad listy.

alopecuroides

Arboretum´

Pennisetum

´Japonicum´

alopecuroides

Tvoří vytrvalé, bohaté a husté trsy tenkých, svěže zelených tuhých, drsných a řezavých listů vysokých až 0,7 m. Raší pozdě, až koncem května. Plné výšky dosahuje až koncem června. Kvete velmi pozdě, až koncem září. Lichoklasy jsou světle šedé a huňaté. Na podzim se trsy zbarvují žlutozeleně.

Pennisetum

´Paul´s Giant´

alopecuroides

Nejvzrůstnější odrůda, dosahuje výšky 1,2 m. V srpnu kvete krémovým květenstvím. V září se listy barví oranžovými odstíny.

Pennisetum

´Weserbergland´ Široké a ploché drny jsou vysoké do

alopecuroides

0,5 m, listy tmavé, šedozelené. Kvete až v polovině září.

5.14.2 Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1942, Vejtasa 1947, Vejtasa 1980 uvádí na trhu České republiky základní druh Pennisetum alopecuroides mezli lety 1940-1980. Po roce 2000 se na území České republiky pěstují odrůdy Pennisetum alopecuroides ´Casian´, ´Caudatum´, ´Hameln´, ´Herbstzauber´, ´Herbstzauber´, ´Little Bunny´, ´Little Honey´, ´Moudry´, ´National Arboretum´, ´Japonicum´, ´Paul´s Giant´, ´Weserbergland´ uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Darke 2004.

- 46 -

5.15 Phalaris arundinaceae L. – lesknice rákosovitá Původ: Tento druh je jediný asi z 10 druhů tohoto rodu trav, které jsou rozšířeny v oblasti Středomoří. Roste planě v mimořádně vlhkých stanovištích po celé Evropě i u nás v teplejších oblastech (Kliková, 1999). Popis: Je výběžkatá vytrvalá tráva s dlouze plazivými oddenky. Zelené listy jsou široké asi 1,8 cm a lysé. Kvete v červenci až srpnu na olistěných stéblech, které v květu dosahuje výšky až 2 m (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Upřednostňují hlinité až jílovité, vlhčí i mokré, živné půdy na plném slunci. Roste však i v polostínu na sušších místech (Nováková, 2004). Použití: Základní druh se používá ke zpevnění břehů vodních toků a rybníků. Používá se jako půdopokryvná rostlina s výrazně zbarvenými listy se výborně uplatní na březích jezírek a potůčků, před skupinami dřevin a v exoticky řešených partiích (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004).

5.15.1 Tab 15. Přehled pěstování Phalaris arundinaceae L. a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Vejtasa, 1980), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Darke, 2004).

rok

druh

Odrůda

popis

1925-1940 Phalaris arundinaceae 1940-1960 Phalaris

´Picta´

Velmi podobný ´Dwarfś Garters´, ale je

arundinaceae

vzrůstnější. Vysoký porost dorůstá výšky 0,7-1,2 m. Ploché listové čepele jsou drsné a široké, při rašení podélně růžovobílé. Kvete od poloviny června na stéblech vysokých až na 1,2 m. Laty jsou jednostranné, žlutozelené, dlouhé až 0,25 m, nemají estetickou hodnotu. Množí se dělením trsů.

1960-1980 Phalaris

´Picta´ - 47 -

rok

druh

Odrůda

popis

1960-1980 arundinaceae Phalaris

´Tricoclor´

arundinaceae

Podélně bíle pruhované listy, které se vybarvují do růžové, barvy, především v chladných měsících.

1980-2000 Phalaris arundinaceae 2000-2012 Phalaris

´Picta´

arundinaceae Phalaris

´Feesey´

Listy zelené s výrazným panašováním. Čepele jsou téměř bílé v chladných

arundinaceae

měsících se zbarvují do růžové barvy. Porost vysoký 0,3 m. Stébla vysoká 0,5 m nesou nevýrazné laty. Phalaris

´Dwarfś

Bíle pruhované listy. Nižšího vzrůstu.

arundinaceae

Garters´

Phalaris

´Tricoclor´

arundinaceae Phalaris

´Luteopicta´

arundinaceae

Listy pruhované smetanovo žlutou barvou.

5.15.2 Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1932 uvádí pěstování Phalaris arundinaceae na území České republiky ve 30. letech 20. století. Vejtasa 1970, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Vejtasa 1980 uvádí na trhu odrůdu ´Picta´, ´Tricoclor´. Záčátkem 21. století se na Českém trhu objevili tyto odrůdy ´Picta´, ´Feesey´, ´Dwarfś Garters´, ´Tricoclor´, ´Luteopicta´ uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Darke 2004.

5.16 Juncus effusus Linnaeus. – sítina rozkladitá Původ: Domácí na vlhkém nebo mokrém stanovišti v oblastech mírného pásma včetně Evropy a Severní Ameriky (Darke, 1998). - 48 -

Popis: Husté a mohutné trsy bezlistých lodyh jsou vysoké až 70 cm. Lodyhy jsou přímé jasně trávově zelené barvy, jsou hladké a bílé vyplněné bílou a nepřerušovanou dření. Kvete od června do srpna asi 5-10 cm pod vrcholem lodyh. Na lodyze se nachází vždy jen jedno květenství (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Sítina vyžaduje vlhké až mokré , na živiny bohaté nevápenité půdy. Snáší i zaplavení do výšky 5-10 cm vodního sloupce. Dobře se ji daří na slunci i polostínu. Sítina je nenáročná rostlina (Leyhe, 2003). Použití: Používá se do přírodních partií velkých zahradních úprav. Vysazuje se soliterně nebo v malých skupinkách na vlhké okraje vodních nádrží a toků na bažinná a vlhká místa s trvalkami a kapradinami (Opatrná, Součková, 2003).

5.16.1 Tab 16. Přehled pěstování Juncus effusus Linnaeus. a jeho odrůd na území České republiky dle (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003), (Darke, 2004).

rok

druh

1980-2000

Juncus effusus

2000-2012

Juncus effusus

Juncus effusus

odrůda

popis

´Carman´s

Středně zelené stonky a jemnější

Japanese´

textury než základní Juncus effusus.

´Spiralis´

Spirálovitě stočené tmavozelené lodyhy trčící všemi směry. Dorůstající výšky 0,35 m. Často zachovává kroucený charakter, pokud je pěstován ze semen.

5.16.2 Vývoj šlechtění druhu Základní druh Juncus effusus se na území České republiky začal pěstovat na přelomu 20. a 21. století. Opatrná, Součková 2003, Darke 2004 uvádí odrůdu Carman´s Japanese´ a ´Spiralis´, tyto odrůdy se začaly pěstovat až po roce 2000.

- 49 -

5.17 Luzula nivea (Natnu.) DC. – bika sněžná Původ: Bika sněžná je domovem v Alpách, ve střední Francii, Pyrenejích a Apeninách (Throll-Kellerová, 1995).

Popis: Chudé a řídké trsy tmavě zelené barvy. Listy jsou úzké 4-5 mm na okrajích jsou dlouze hustě stříbřitě brvité, a proto celkový dojem z rostliny je šedý. Trsy jsou vysoké 0,4-0,6 m, téměř stálezelené a nekryjí zcela povrch půdy. Metá a raší téměř současně. Vrcholová květenství jsou výrazně bílá. Kvete bohatě v červnu až červenci. Po odkvětu v létě nutné květenství ostříhat (Opatrná, Součková, 2003), (Stein, 1995). Nároky-stanoviště: Vyžaduje čerstvé humózní hlinité půdy, dobře se jí daří na světle až v polostínu, je zcela mrazuvzdorná (Leyhe, 2003), (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Používá se do malých přírodních partií. Dále se používá do okrajů porostu stromů a keřů, mezi menší dřeviny a roztroušeně mezi trvalky podobných nároků (Opatrná, Součková, 2003).

5.17.1 Tab 17. Přehled pěstování Luzula nivea (Natnu.) DC. a jejich odrůd na území České republiky dle (Vaněk, 1925), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Opatrná, Součková, 2003).

rok

druh

Odrůda

popis

1925-1940 Luzula nivea 1960-1980 Luzula nivea 1980-2000 Luzula nivea 2000-2012 Luzula nivea ´Schneehäschen´ Kultivar s bílými květy a stříbřitými listy. Je nižší, v listu vysoký 0,2 m. Kvete v květnu až červnu na 0,4 m vysokých stoncích.

5.17.2 Vývoj šlechtění druhu Vaněk 1925, Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel 1998 uvádí pěstování základního druhu Luzula nivea na území České republiky od roku 1925. Prošlechtěná odrůda ´Schneehäschen´ se na trhu objevila po roce 2000. - 50 -

5.18 Carex conica Boott. – ostřice Synonymum: : Carex conica je známa taky pod jménem Carex excisa a Carex digama (Nováková, 2004). Původ: Pochází z Japonska kde je hojně rozšířena v podrostu světlých lesů (Leyhe, 2010). Popis: Má nádherně uspořádané husté trsy, které dorůstají do výšky 0,2-0,3 m. Tmavě zelené listy jsou široké 0,2-0,4 cm a až 0,6 m dlouhé, jsou drsné a tuhé. Květenství není esteticky významné, je na krátkých stvolech. Kvete v červnu a červenci. Na jaře je nutné odstranit z trsu pouze poškozené, nebo suché listy (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Ostřice upřednostňuje propustné, živné, sušší půdy v mírném polostínu (Nováková, 2004). Použití: Nejlépe se ostřice uplatní společně se stínomilnými trávami, zakrslými dřevinami a trvalkami na záhonech v podrostu dřevin. Na menších plochách tvoří listy ostřice široce rozložené listy atraktivní pokryv. Tradičně se používá do orientálních zahradách (Nováková, 2004).

5.18.1 Tab 18. Přehled pěstování Carex conica Boott. a jeho odrůd na území České republiky dle (Nováková, 2004), (Leyhe, 2010).

rok

druh

odrůda

popis

Carex 2000-2012

conica Carex conica

´Variegata´ Panašovaná s podélnými pruhy na listech je šířena také pod názvy ´Himekansuge´, ´Marginata´ nebo ´Snowlinw´.

5.18.2 Vývoj šlechtění druhu Základní druh Carex conica a jeho odrůda ´Variegata´ se pěstují na území České republiky od 21. století uvádí tak Nováková 2004, Leyhe 2010.

- 51 -

5.19 Carex grayi J. Carey – ostřice Grayova Původ: Roste na zaplavovaných loukách v jarním období. Pochází z jihozápadní části Severní Ameriky (Nováková, 2004). Popis: Ostřice roste v trsech vysokých 0,3-0,8 m. Listy jsou jasně zelené barvy s ostrými okraji. Jsou široké 0,6-1,2 cm a dlouhé 0,3-0,5 m. Listy jsou v horní polovině obloukovitě ohnuté. Květy jsou na trojhranných, olistěných stvolech, které jsou vysoké 0,7-0,8 m. Plodenství je velice atraktivní a velmi trvanlivé. Plod je představován 0,02 m širokými, ostnitými, nejprve světle zelenými, později hnědými kuličkami. Trsy ostřice vydrží svěže zelené až do zimy, ale pak téměř usychají. Na jaře se musí suché listy ostříhat. Raší začátkem dubna a kvete koncem května až srpna, plody se vyvíjejí od září (Böhn, 1988), (Stein, 1995), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Dobře se jí daří na mírně vlhkých stanovištích, vápenitých a bažinatých půdách. Snáší slunce i mírný polostín (King, Oudolf, 1998). Použití: Ostřice Grayova nejlépe vynikne, vzhlížíli se její volně uspořádané trsy s nápadnými plody ve vodní hladině. Ostřice se používá v přírodně uspořádaných partiích jako je například suché řečiště, břehy jezírek, nebo volné trvalkové výsadby. Exoticky působící plodenství se používá k řezu i na sušení (Nováková, 2004).

5.19.1 Tab 19. Přehled pěstování Carex grayi J. Carey a jeho odrůd na území České republiky dle (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), Ondřej, Opatrná, 1997), (Nováková, 2004), (Vejtasa, 2011).

rok

druh

1960-1980

Carex grayi

1980-2000

Carex grayi

2000-2012

Carex grayi

odrůda

popis

5.19.2 Vývoj šlechtění druhu Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk 1973, Ondřej, Opatrná 1997, Nováková 2004, Vejtasa 2011 uvádí pěstování neprošlechtěného základního druhu Carex grayi na území České republiky od 70. let 20. století až do současnosti.

- 52 -

5.20 Carex montana L. – ostřice horská Původ: Pochází ze světlých lesů, křovin a pastvin z Evropy na Kavkazu v západní oblasti Sibiře na Uralu a Asie (Stein, 1995), (Nováková, 2004). Popis: Ostřice vytváří, jemné husté trsy vysoké jen 0,1-0,3 m a až 0,5 m široké. Má zelené drsné listy, které jsou velmi úzké 0,2 cm a dlouhé 0,3 m rozložené při zemi do šířky. Je tvořena chabým až převislým stvolem o délce asi 0,2 m. Těsně nad listy je až 4 cm velké květenství složené z 2-4 přisedlých klásků. Kvete v březnu až dubnu okrově žlutými květy. Na podzim se listy zbarvují do hnědočervené barvy, které vydrží do předjaří a později úplně usychají. Začíná rašit na začátku dubna a kvete koncem května (Böhn, 1988), (isbn80-242-0783-4 trávy), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Nejlépe se ji daří na vápenitých a hlinitých půdách. Optimální zahradní stanoviště představují pro kostřavu horskou teplá, slunná až mírně polostinná místa. Dobře se ji daří na zhutněné půdě. Ostřice horská je plně mrazuvzdorná (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010). Použití: Vhodné jako půdopokryvný prvek pod řídkými stromy nebo na okraj křovin. Používají se jednotlivě nebo v malém počtu. Hodí se do sušších vřesovišť a na okraje trvalkových výsadeb. Může se vysazovat

před zídky nebo před úpatí kamenných

schodů, mezi kameny na březích, v atriích a odpočinkových

koutech (Nováková,

2004).

5.20.1 Tab 20. Přehled pěstování Carex montana L. a jeho odrůd na území České republiky dle (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 1998), (Nováková, 2004), (Vejtasa, 2011).

rok

druh

1960-1980

Carex montana

1980-2000

Carex montana

2000-2012

Carex montana

odrůda

- 53 -

popis

5.20.2 Vývoj šlechtění druhu Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973, Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel 1998, Nováková 2004, Vejtasa 2011 uvádí na trhu základní druh Carex Montana od 70. let 20. století až do současnosti.

5.21 Carex morrowi Boott – Ostřice japonská Původ: Ostřice je domácí v lesích, nízkých horách ve střední a jižní části Japonska (Darke, 2004). Popis: Stálezelené trsy tuhých, kožovitých, tmavě zelených a lesklých listů dorůstající výšky 0,5-0,8 m a jsou široké 0,6 m. Listy jsou dlouze špičaté a široké 1 cm. Kvete brzo, již v březnu a dubnu. Květy nejsou okrasné hodnoty. Vyrůstají uprostřed trsu, těsně nad listy. Nové listy raší v polovině srpna (Stein, 1995), (Opatrná, Součková, 2003). Nároky na stanoviště: Zahradní, svěží až vlhčí propustná, kyselá a humózní půda.Vyžaduje polostín až stín má-li dostatek vláhy snáší i více slunce. V zimě na příliš slunných stanovištích bývá poškozována sluncem, to se projevuje zasycháním listů. Až do vyrašení nových listů je nevzhledná, proto je nutná důkladná zimní přikrývka. Na našem území je plně mrazuvzdorná (Opatrná, Součková, 2003). Použití: Od poloviny 18. Století se v Japonsku pěstují panašované ostřice. Proto jsou Evropany vysazovány především ve stylově jednoduchých orientálních partiích zahrad. Především mezi kameny, pod pěnišníky a k bambusových plůtkům. Mnohostranně použitelná rostlina rozzáří barevnými listy výsadby stínomilných trvalek. Vytváří zajímavý pás lemující keře, nachází uplatnění i jako dlouhodobý půdopokryvný prvek pod listnatými stromy. Znamenitě zvýrazní syté barvy květů kakostů, dymnivek, nebo petrklíčů a listů jaterníků, škornic či dlužich (Nováková, 2004).

5.21.1 Tab 21. Přehled pěstování Carex morrowi Boott a jeho odrůd na území České republiky dle (Vejtasa, 1932), (Vejtasa, 1942), (Vejtasa, 1947), (Vejtasa, 1970), (Kryšpín, Mokrá, Opatrná, Vaněk, 1973), (Ondřej, Opatrná, 1997), (Phillips, Rix, 1999), (Lancaster, 2004), (Leyhe, 2010).

- 54 -

rok

druh

1925-1940

Carex morrowii

1960-1980

Carex morrowii

odrůda

Carex morrowii ´Variegata´

popis

Tmavě zelené listy, po okrajích ohraničené krémově bílými proužky. Přezimující kožovité listy mají široce čárkovitý tvar. ohraničené elegantně obloukovitě sklánějí. Dorůstá do výšky 0,3-0,4 m.

1980-2012

Carex morrowii ´Aureomarginata´ Listy s žlutými pruhy. Carex morrowii ´Variegata´ Carex morrowii ´Gilt´

Odrůda introdukovaná z Japonska s krémově bílými okraji listových čepelí.

Carex morrowii ´Gold Band´

Širší krémově bílé okraje listů.

Carex morrowii ´Ice Dance´

Kultivar s širokými krémovými proužky na okraji listů.

Carex morowii

´Fischer´s Form´

Carex morowii

´Evergold´

Známá také jako C. oshimensis ´Evergold´. Stálezená vytrvalá tráva, až 0,45 m vysoká. Vytváří široké trsy obloukovytých listů. Trávovité listy jsou 0,3 m dlouhé a úzké, zelené se širokým, krémově bílým středovým pruhem. Snáší teploty do -18°C. Pochází z Japonska.

- 55 -

5.21.2 Vývoj šlechtění druhu Vejtasa 1932, Vejtasa 1942, Vejtasa 1947 uvádí základní druh Carex morowii, který se na území České republiky začal pěstovat ve 30. letech 20. století. První prošlechtěná odrudá ´Variegata´ se na trhu objevila v 70. letech 20. století. Odrůdy ´Aureomarginata´, ´Variegata´, ´Gilt´, ´Gold Band´, ´Ice Dance´,´Fischer´s Form´, ´Evergold´ se pěstují na území České republiky od 90. let 20. Století až do současnosti.

5.22 Carex muskingumensis Schwein. – ostřice muskingumenská Původ: Vyskytuje se na vlhkých a zamokřených a v okraji porostů stromů v Severní Americe, jihozápadně od Velkých jezer až po Skalisté hory (Stein, 1995), (Opatrná, Součková, 2003). Popis: Ostřice je stébelnatá, krátce výběžkatá, v hustých 0,5-0,8 m vysokých trsech. Početné listy, které jsou uspořádány do tří stran jsou neseny vzpřímenými trojhrannými stvoly. Čepele svěže zelené barvy jsou široké 0,3-0,7 cm a dlouhé 0,1-0,25 m květenství je složeno z 5-12 hnědých klasů. Podzimní mrazíky zbarvují listy do žluté, později nadzemní části usychají. Na jaře je nutné trsy sestříhat. Raší na začátku dubna a kvete od června do srpna. V květu dorůstá výšky 0,75 m. Květy nemají okrasnou hodnotu. Množí se výsevem ze semen nebo dělením trsů na jaře (Stein, 1995), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004). Nároky na stanoviště: Dobře se jí daří v humózních, hlinitých, čerstvě vlhkých půdách. Na slunci nebo v polostínu. Mrazuvzdorný druh (Opatrná, Součková, 2003), (Leyhe, 2010). Použití: Ostřice se vysazuje do orientálních a vodních zahrad, v átriích nebo na březích m alých jezírek. Výborně vypadají vysazené v keramických nádobách. Vysazují se do záhonů společně s letničkami a trvalkami, které mají výrazné květenství. Vysazuje se do skupin před nízké dřeviny nebo pod listnaté stromy vytváří elegantní souvislý porost (Nováková, 2004).

5.22.1 Tab 22. Přehled pěstování Carex muskingumensis Schwein. a jeho odrůd na území České republiky dle (Ondřej, Opatrná, 1997), (Opatrná, Součková, 2003), (Nováková, 2004), (Leyhe, 2010).

- 56 -

rok

druh

odrůda

popis

1980-2000 Carex muskingumensis 2000-2012 Carex muskingumensis Carex

´Oehme´

Zelené listy s úzkým žlutým okrajem

muskingumensis Carex

dorůstá do výšky 0,5-0,6 m.

´Silberstreif´

Dorůstá výšky 0,6 m.

´Wachtposten´

Vyznačuje se zvýšenou stabilotou

muskingumensis Carex muskingumensis

Lodyh. Hustě olistěný kultivar, dorůstá výšky 0,5 m, klásky jsou červenohnědé.

Carex

´Little Midge´

Dorůstá do výšky pouhých 0,2 m.

muskingumensis

5.22.2 Vývoj šlechtění druhu Ondřej, Opatrná 1997 uvádí pěstování základního druhu Carex muskingumensis na území České republiky v 90. letech 20. století. Po roce 2000 se na Českém trhu objevili

prošlechtěné

odrůdy

Carex

muskingumensis

´Oehme´,

´Silberstreif´,

´Wachtposten´, ´Little Midge´ uvádí tak Opatrná, Součková 2003, Nováková 2004, Leyhe 2010.

- 57 -

6 PŘÍKLADY REALIZACÍ S OKRASNÝMI TRAVINAMI Okrasné trávy se v městské, veřejné zeleni a soukromých zahradách používají ve velkém množství. Vysazují se samostatně, ve skupinách s jinými travinami či letničkami, trvalkami, zakrslými dřevinami nebo jako podrost pod stromy. Využití okrasných trav je mnohostranné.

Obr. č.1: Stinný záhon s travinami s kombinací kamene (RE-CYCLING-GARTEN, Tulln), (2012)

Obr. č.2: Okrasné trávy v přenosných nádobách (Tulln), (2012)

- 58 -

Obr. č.3: Stinný záhon lemující chodník (CHILL-OUT-GARTEN, Tulln), (2012)

Obr. č.4: Dělící stěna, osázena trvalkami s okrasnými trávami (Tulln), (2012)

- 59 -

Obr.č.5: Doprovodná zeleň autobusového nádraží v Litomyšli (2012)

Obr.č.6: Okrasné trávy v podrostu dřevin (Kurpark Oberlaa, Videň), (2011)

Obr.č.7: Doprovodná zeleň autobusového nádraží v Litomyšli (2012)

- 60 -

7 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo prostudovat všechnu dostupnou literaturu týkající se problematiky pěstování a využití okrasných trav z čeledi lipnicovitých (Poaceae) Barnhart, sítinovitých (Juncaceae) Juss. a šáchorovitých (Cyperaceae) Juss. A poté zhodnotit vývoj sortimentu vybraných okrasných trav od počátku 20. století do současnosti. Po prostudování dostupné literatury a trvalkových katalogů byla vyhotovena charakteristika vybraných druhů okrasných trav. Byly zjištěny informace o pěstování jednotlivých druhů a kultivarů okrasných trav od počátku 20. století. Základní druh Alopecurus pratensis L. se na území České republiky začal pěstovat po roce 1940. Prošlechtěný kultivar ´Aureus´ se začal pěstovat začátkem 21. století. Neprošlechtěný Arrhenatherum elatius (L.) J. et C. Presl subsp. Bulbosum (Willd.) se na Českém trhu objevil ve 30. letech 20. století. Odrůda ´Variegatum´ se začala pěstovat po roce 1960 a pěstuje se dodnes. Základní druh Arundo donax L. se na našem území začal pěstovat po roce 1940, odrůdy ´Macrophylla´, ´Variegata´ po roce 2000. Briza media L. se pěstuje od 70. let 20. století, prošlechtěné odrůdy ´Limouzi´, ´Lutescens´ se na Českém trhu objevili v posledním desetiletí. První prošlechtěná odrůda Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. ´Crinum ursi´ se začala pěstovat na území České republiky v období mezi lety 1940-1980, odrůda ´Pic Carlit´ se začala pěstovat po roce 1980 a pěstuje se dodnes, na Českém trhu se objevila začátkem 21. století ´Colde Buchara´. Základní druh Festuca glauca se na našem území pěstuje od 30. let 20. století, první prošlechtěné odrůdy ´Frühlingsblau´, ´Blausilber´ se na Českém trhu objevili po roce 1980, odrůdy ´Blaufink´, ´Silberreiher´, ´Frühlingsblau´, ´Seeigel´, ´Silbersee´, ´Meerblau´, ´Eisvogel´, ´Azurit´, Blauglut´, Blaufuchs´, ´Blausilber´,

´Daeumling´,

´Elijah Blue´, ´Soehrenwald´, ´Harz´ se pěstují od roku 2000. Základní druh Glyceria maxima (Hartm.) Holmb. se pěstuje na území České republiky od roku 1925-2000. Začátkem 21. století se začali pěstovat odrůdy ´Variegata´, ´Pallida´.

- 61 -

Neprošlechtěný Helictotrichon sempervirens na Českém trhu byl objeven v roce 1940 pěstoval se až do začátku 21. Století, poté se na trhu objevili odrůdy ´Pendula´ a ´Saphirsprudel´. Neprošlechtěný Leymus arenarius se na území České republiky pěstuje od roku 1925 až do dnes. Základní druh Miscanthus sacchariflorus (Maxim.) Hack. Se na Českém trhu objevil po roce 1940, první prošlechtěná odrůda ´Robustus´ v 70. letech 20. století a odrůda ´Alba´ se na území České republiky začala pěstovat začátkem 21. století. Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. je hojně prošlechtěná okrasná tráva, první odrůdy Miscanthus Sinensis ´Zebrinus´, ´Giganteus´, ´Gracilimus´ se na Českém trhu objevily ve 30. letech 20. století a odrůdy ´Gracilimus´, ´Strictus´, ´Variegatus´, ´Zebrinus´, ´Silberferder´ v letech 1940-1980, po roce 1980 se na území České republiky začali pěstovat odrůdy ´Silberferder´, ´Graziella´, ´Gracilimus´, ´Strictus´, ´Variegatus´, začátkem 21. století se na území České republiky začali pěstovat odrůdy ´Adagio´, ´Aethiopien´, ´Arabesque´, ´Autumn Lights´, ´Blondo´, ´Bronzeturm´, ´China´, ´Dixieland´, ´Ferne Osten´, ´Flamingo´, ´Ghana´, ´Goldfeder´, ´Goliath´, ´Gracilimus´, ´Graziella´, ´Grosse Fontaine´, ´Herkules´, ´Hinjo´, ´Juli´, ´Kaskade´, ´Kirk

Alexander´,

´Kleine

Fontaine´,

´Kleine

Silberspinne´,

´Little

Kitten´,

´Malepartus´, ´Morning Light´, ´Mt. Washington´, ´Nippon´, ´November Sunset´, ´Pünktchen´,

´Rigoletto´,

´Roland´,

´Rotsilber´,

´Sarabande´,

´Silberferder´,

´Silberpfeil´, ´Silberspinne´, ´Silbertum´, ´Sirene´, ´Strictus´, ´Undine´, ´Variegatus´, ´Yuka Jima´, ´Zebrinus´. Neprošlechtěná Stipa pennata L. se na území České republiky pěstujr od roku 1940 až do současnosti. Základní druh Panicum virgatum L. se na Českém trhu objevil po roce 1940 a odrůdy ´Strictum´, ´Rehbraun´, ´Rotstrahlbusch´ v 80. letech 20. století. Po roce 2000 se na území České republiky pěstují odrůdy ´Strictum´, ´Rehbraun´, ´Rotstrahlbusch´, ´Blue Tower´, ´Cloud Nine´, ´Dallas Blue´, ´Hänse Herms´, ´Heliger Hain´, ´Prairie Sky´, ´Red Cloud´, ´Rehbraun´, ´Rotstrahlbusch´, ´Rotstrahlbusch´, ´Shenandoah´, ´Squaw´, ´Strictum´, ´Warrior´. Neprošlechtěný Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng se na území České trhu objevila po roce 1940. Po roce 2000 se na území České republiky pěstují odrůdy Pennisetum

alopecuroides

´Casian´,

´Caudatum´,

- 62 -

´Hameln´,

´Herbstzauber´,

´Herbstzauber´, ´Little Bunny´, ´Little Honey´, ´Moudry´, ´National Arboretum´, ´Japonicum´, ´Paul´s Giant´, ´Weserbergland´. Ve 30. letech 20. století se na Českém trhu objevil základní druh Phalaris arundinaceae L. První prošlechtěné odrůdy ´Picta´, ´Tricoclor´ se pěstují od roku 1980. Záčátkem 21. století se na Českém trhu objevili odrůdy ´Picta´, ´Feesey´, ´Dwarfś Garters´, ´Tricoclor´, ´Luteopicta´. Základní druh Juncus effusus Linnaeus. se na území České republiky začal pěstovat na přelomu 20. a 21. století. Odrůdy Carman´s Japanese´ a ´Spiralis´ se začaly pěstovat až po roce 2000. Základní druh Luzula nivea se na území České republiky pěstuje od roku 1925. Prošlechtěná odrůda ´Schneehäschen´ se na trhu objevila po roce 2000. Základní druh Carex conica a jeho odrůda ´Variegata´ se pěstují na území České republiky od 21. století Carex grayi se n pěstuje od 70. let 20. století až do současnosti. Základní druh Carex Montana se na Českém trhu objevila v 70. letech 20. století a pěstuje do současnosti. Carex morowii se začal pěstovat ve 30. letech 20. století. První prošlechtěná odrudá

´Variegata´ se

na

trhu

objevila

v 70.

letech

20.

století.

Odrůdy

´Aureomarginata´, ´Variegata´, ´Gilt´, ´Gold Band´, ´Ice Dance´, ´Fischer´s Form´, ´Evergold´ se pěstují na území České republiky od 90. let 20. století až do současnosti. Základní druh Carex muskingumensis se na trhu objevil v 90. letech 20. století. Po roce 2000 se na Českém trhu objevili prošlechtěné odrůdy Carex muskingumensis ´Oehme´, ´Silberstreif´, ´Wachtposten´, ´Little Midge´

- 63 -

8 SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA 8.1 Souhrn V bakalářské práci je popisována problematika vybraných druhů okrasných trav z čeledi

lipnicovitých

(Poaceae),

sítinovitých

(Juncaceae)

a

šáchorovitých

(Cyperaceae). Je zde stručně popsána charakteristika vybraných čeledí. Stěžejní část práce je problematika vybraných druhů okrasných trav a jejich vývoj od počátku 20. století až po současnost. Pozornost je soustředěna především na počátek pěstování jednotlivých kultivarů vybraných trav v České republice od počátku 20. století.

8.2 Klíčová slova Okrasná tráva, odrůda, solitera. 8.3 Summary This thesis is focused on problems with selected species of decorative grasses of family

lipnicovitých

(Poaceae),

sítinovitých

(Juncaceae)

and

šáchorovitých

(Cyperaceae). This thesis briefly describe the characteristics of selected families, genera and is mainly focused on the issue of selected species of decorative grasses and their development from the early 20th century to the present. The work is mainly focused on the beginning of each growing grass cultivars selected in the Czech Republic since the beginning of the 20th century.

8.4 Keywords Ornamental Grass, variety, solitaire.

- 64 -

9 TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK Čeleď – (Familia) Taxonomická jednotka, která zahrnuje, příbuzné rody rostlin se společnými znaky (Opatrná, Součková, 2003). Rod – (Genus) Botanický název se skládá z rodového a druhového názvu (Lane, 2005). Druh – Základní taxonomická jednotka, zahrnuje jedince se společným původem a společnými morfologickými znaky (Opatrná, Součková, 2003). Internodium – Část stébla trav, oddělené (nody) kolénky (Opatrná, Součková, 2003). Kolénko – (Nodus), uzlina na stéble trav v místě, kde je místo plné (Opatrná, Součková, 2003). Kultivar – Tímto názvem se označuje výrazný typ druhu, který byl vybrán z přirozené nebo pěstované populace a v kultuře se udržuje většinou vegetativně (řízkováním, roubováním) (Lane, 2005). Lata – Složené hroznovité květenství, jehož hlavní osa je nejvyšší. Po stranní větve jsou na bázi nejdelší a k vrcholu se zjednodušují a zkracují (Opatrná, Součková, 2003). List panašovaný – Listy s bílími nebo žlutými proužky či skvrnami (Opatrná, Součková, 2003). Oddenek – Podzemní prýt, na kterém často vyrůstají adventivní kořeny a nové nadzemní stonky, slouží přetrvávání nepříznivých podmínek. Používá se pro vegetativní množení (Opatrná, Součková, 2003). Ouška – Dva výrůstky, které vyrůstají na rozhraní listové pochvy a čepele (Opatrná, Součková, 2003). Plevy – Malé listeny, které jsou na bázi klásků (Opatrná, Součková, 2003). Solitera – Samostatně rostoucí rostlina, kteráje nápadnátvarem či barvou (Opatrná, Součková, 2003). Stéblo – Dutý stonek, který je kolénky dělený na články (Opatrná, Součková, 2003).

- 65 -

10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 10.1 Literální prameny BERRY, Susan a Steve BRADLEY. Rostliny pro vaši zahradu. Čes. vyd. 1. Překlad Petra Nerandžičová. Praha: Svojtka a Vašut, 1997, 160 s. ISBN 80-718-0275-1.

BÖHN, Čestmír. Okrasná zahrada: a její rostliny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988.

DARKE, Rick. The color encyclopedia of ornamental grasses on CD-ROM: sedges, rushes, restios, cat-tails, and selected bamboos [online]. Portland, Or.: Timber Press, 1998, 1 computer optical disc. ISBN 0-88192-479-2.

DARKE, Rick. Pocket guide to ornamental grasses. Portland: Timber Press, 2004, 226 p. ISBN 0881926531X. DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR. Vyd. 1. Praha: Academia, 1989, 21548 s. ISBN 80-200-0095-X.

Trávy: lipnicovité, šáchorovité, sítinovité a rostliny podobné travám Evropy. Vyd. 1. Ilustrace Jürke Grau. Praha: Knižní klub, 1998, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80-7202-260-1.

Trávy: lipnicovité, šáchorovité, sítinovité a rostliny podobné travám Evropy. Vyd. 2. Ilustrace Jürke Grau. Praha: Ikar, 2002, 287 s. Průvodce přírodou (Knižní klub). ISBN 80-249-0039-4.

HRABĚ, František. Trávy a trávníky: co o nich ještě nevíte. Olomouc: Petr Baštan, 2003, 158 s. ISBN 80-903-2750-8.

KLIKOVÁ, Gabriela. Voda, zahrada a vodní rostliny. 1. vyd. Překlad Zuzana Pavelková. Praha: Grada, 1999, 91 s. Česká zahrada. ISBN 80-716-9760-5.

- 66 -

KING, Michael a Piet OUDOLF. Gardening with grasses. Portland, Or.: Timber Press, 1998, 152 p. ISBN 08-819-2411-3.

KUBEČKOVÁ, Věra, Antonín LANTA, Věra MOKRÁ, Markéta MÜLLEROVÁ a Milada OPATRNÁ. Naše trvalky. 2. dopl. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1964.

KRIPPELOVÁ, Terezia. Pozvání do okrasné zahrady. 1. vyd. Tatiana Žáryová. Jan Janda. Bratislava: Perfekt, 1996, 199 s.

KRYŠPÍN, Jiří, Věra MOKRÁ, Milada OPATRNÁ a Vlastimil VANĚK. Trvalky v zahradě. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1973, s. 374-396.

LANCASTER, Roy a Martyn RIX. Oblíbené zahradní trvalky. Vyd. 1. Překlad Rudolf Votruba. V Praze: Knižní klub, 2004, 167 s. ISBN 80-242-1087-8.

LANE, Clive. Kouzlo rozkvetlých zahrad. perfekt,Vyd. 1. Překlad Michal Pavlík. 2005, 191 s. ISBN 978-80-8046-357-1.

LEYHE, Ulrike. Trávy, traviny a kapradiny: nejkrásnější druhy a odrůdy : výběr, použití, ošetřování. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2004, 95 s. ISBN 80-723-4320-3.

LEYHE, Ulrike. Trávy a kapradiny: výběr a uplatnění v zahradě, výsadba a péče. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 159 s. ISBN 978-80-242-2335-3 (VáZ.).

NOVÁKOVÁ, Alena. Okrasné trávy. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 98 s. ISBN 80-2470820-5.

NOORDHUIS, Klaas T. Zahradní rostliny: encyklopedie. 6. vyd. Překlad Miroslav Volf. Čestlice: Rebo, 2008, 320 s. ISBN 978-80-7234-931-9.

ONDŘEJ Jan a Milada, OPATRNÁ. Trávníky a okrasné trávy. Vyd. 1. Ilustrace Petr Rob. Praha: Brio, 1997, 128 s. ISBN 80-902-2095-9.

- 67 -

OPATRNÁ, Milada a Marie SOUČKOVÁ. Pěstujeme okrasné trávy. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2003, 175 s. ISBN 80-209-0318-6.

PHILLIPS, Roger a Martyn RIX. Nejkrásnější rostliny pro zahradu. Vyd. 1. Překlad Rudolf Votruba. V Praze: Balios, 1999, 320 s. ISBN 80-717-6913-4.

STEIN], [Bearb. und Erg.: Siegfried. Stauden, Gräser, Farne, Wasserpflanzen. 6., verb. und neu zsgest. Aufl. Braunschweig: Thalacker, 1995. ISBN 38-781-5064-4.

THROLL-KELLEROVÁ, Angelika. Skalky: efektivní uspořádání a správné ošetřování. Bratislava: Nezávislosť, 1995, 127 s. ISBN 80-852-1740-6.

VANĚK, Josef. Nejkrásnější ozdobou zahrady jsou pereny: Květiny zahradní vytrvalé, jich pěstění a upotřebení. Pardubice, 1925.

VANĚK, Vlastimil. 100 nejkrásnějších trvalky. Praha: Státní zemědělské nakladateství, Praha, 1982, 295 s. Zahradnický slovník naučný. 1. vyd. Editor František Mareček. Praha: ÚZPI, 1999, 562 s. ISBN 80-861-5360-6.

10.2 Citace trvalkových katalogů Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1932

Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1942

Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1947

Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1970

Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 1980

Katalog sortimentu rostlin zahradnictví Vejtasa z roku 2012 - 68 -

NIKODÉMOVÁ, Zdeňka a Bohumil BRADNA. Ročenka o květnatých loukách 2011. Markvartice u Sobotky, 2011.

- 69 -

11 SEZNAM PŘÍLOH Obr. č.1: Stinný záhon s travinami s kombinací kamene (RE-CYCLING-GARTEN, Tulln, foto autora) Obr. č.2: Okrasné trávy v přenosných nádobách (Tulln, fotoautora) Obr. č.3: Stinný záhon lemující chodník (CHILL-OUT-GARTEN, Tulln, foto autora) Obr. č.4: Dělící stěna, osázena trvalkami s okrasnými trávami (Tulln, foto autora) Obr. č.5: Doprovodná zeleň autobusového nádraží v Litomyšli (foto autora) Obr. č.6: Okrasné trávy v podrostu dřevin (Kurpark Oberlaa, Videň, foto autora) Obr. č.7: Doprovodná zeleň autobusového nádraží v Litomyšli (foto autora) Obr. č.8: Schéma květenství lipnicovitých (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) Obr. č.9: Stavba klasu trávy (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) Obr. č.10: Listová čepel (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002) Obr.č.11: Panicum virgatum L. ´Strictum´ (foto autora) Obr. č.12: Panicum virgatum L. ´Shenandoah´ (foto autora) Obr. č.13: Panicum virgatum L. ´Shenandoah´ (foto autora) Obr. č.14: Carex morrowii Boott ´Ice Dance´ (foto autora) Obr. č.15: Pennisetum alopecuroides (L.) Spreng. ´Herbstzauber´ (foto autora) Obr. č.16: Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. ´Zebrinus (foto autora) Obr. č.17: Miscanthus sinensis (Maxim.) Hack. ´Zebrinus´ (foto autora) Obr. č.18: Luzula nivea (Natnu.) DC. (foto autora) Obr. č.19: Carex Montana L. (foto autora) Obr. č.20: Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. ´Pic Carlit´ (foto autora) Obr. č.21: Festuca gautieri (Hafl.) k. Richt. (foto autora)

Tab. 23.Popis a použití vybraných druhů rostlin při tvorbě vegetačních prvků v zahradní a krajinářské tvorbě

- 70 -

PŘÍLOHY

- 71 -

Obr. č.8: Schéma květenství lipnicovitých (Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002)

Obr. č.9: Stavba klasu trávy (Grau, Kremer,

Obr. č.10: Listová čepel (Grau,

Möseler, Rambold, Triebel, 2002)

Kremer, Möseler, Rambold, Triebel, 2002)

- 72 -

Obr. č.11: Panicum virgatum ´Strictum´

Obr. č.12: Panicum virgatum ´Shenandoah´

(2012)

(2012)

Obr. č.13: Panicum virgatum ´Shenandoah´ Obr. č.14: Carex morrowii ´Ice Dance´ (2012)

(2012)

- 73 -

Obr. č. 15: Pennisetum alopecuroides ´Herbstzauber´ (2012)

Obr. č.16: Miscanthus sinensis ´Zebrinus´

Obr. č. 17: Miscanthus sinensi

(2012)

´Zebrinus´ (2013)

- 74 -

Obr. č.18: Luzula nivea (2013)

Obr. č.19: Carex Montana (2013)

Obr. č.20: Festuca gautieri ´Pic Carlit

Obr. č.21: Festuca gautieri (2013)

(2013)

- 75 -