Vyuţití měřícího systému Pedar X pro zjištění účinnosti rovnováţných cvičení v biatlonu

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportŧ v přírodě

Vyuţití měřícího systému Pedar X pro zjištění účinnosti rovnováţných cvičení v biatlonu DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Doc. PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D.

Jaroslav Soukup Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy

Brno, 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenŧ uvedených v Seznamu pouţité literatury.

V Brně dne 19. dubna 2013

…………………………

2

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Doc. PaedDr. Janu Ondráčkovi, Ph.D. za odborné vedení této práce, poskytnutí cenných rad a vstřícnou spolupráci. Dále děkuji svému osobnímu trenérovi biatlonu Mgr. Ondřeji Rybářovi a to především za poskytnutí cenných rad, zkušeností a literatury. V neposlední řadě patří moje díky i trenérce testovaných biatlonistŧ Lence Votočkové, které děkuji za spolupráci při vlastním testování probandŧ. Stejně tak bych rád vyjádřil své díky i PaedDr. Emilu Bolkovi, CSc. ze servisního pracoviště CASRI za umoţnění testování a zapŧjčení měřícího zařízení.

Jaroslav Soukup 3

OBSAH ÚVOD

…..………………………………………………………………. 6

1. BIATLON ……..………………………………………………….............. 10 1.1 Představení sportovního odvětví ………………………………… ……. 10 1.1.1 Běh na lyţích ……………………………………………………... 10 1.1.2 Střelba z maloráţné zbraně ……………………………………….. 11 1.2 Historie biatlonu ……………………………………………………….. 12 1.3 Druhy disciplín…………………………………………………………. 15 1.3.1 Vytrvalostní závod…………………………………………………16 1.3.2 Sprint ………………………………………………………………17 1.3.3 Stíhací závod ………………………………………………………18 1.3.4 Závod s hromadným startem ……………………………………... 20 1.3.5 Štafeta …………………………………………………………….. 21 1.3.6 Druţstvo …………………………………………………………. .23 2. STABILITA

………………………………………………………….. 25

2.1 Obecná charakteristika stability ………………………………………. 25 2.2 Stabilita v biatlonu …………………………………………………….. 26 2.2.1 Jednotlivé sloţky stability v biatlonu ………………………..……27 2.2.2. Podmínky ovlivňující stabilitu v biatlonu ………………..………28 2.2.2.1 Vnější podmínky na střelnici ………...……………...…..28 2.2.2.2 Vnější podmínky na trati ………………...………...……29 2.3 Výzkumy stability obecně ………………………………………….…. 29 2.3.1 Výzkumy stability při běhu na lyţích …….………………….….30 2.3.2 Výzkumy stability při střelbě …………………………………… 31 3. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE ………………………………...... 34 3.1 Cíle práce ……………………………………………………………… 34 3.2 Hypotézy práce ………………………………………………………... 34 3.3 Úkoly práce …………………………………………………………… 35 4

4. METODY MĚŘENÍ A ZPŦSOB ZPRACOVÁNÍ DAT ………………….. 36 4.1 Zkoumaný vzorek ………………………………………………………36 4.1.1 Kritéria pro výběr zkoumaného vzorku……………………………37 4.2 Rozsah měření ………………………………………………………… .38 4.2.1 Zpŧsob práce po a před vlastním testováním …………………….. 38 4.3 Místo a zpŧsob měření ………………………………………………… 39 4.3.1 Charakteristika měřícího zařízení ………………………………... 40 4.3.2 Technické parametry Pedar X …………………………………… 42 4.3.3 Vyuţití Pedar X pro potřeby testování stability v biatlonu ……… 43 4.3.4 Cviky pouţité při testování ………………………………………. 43 5. CVIKY NA ROZVOJ STABILITY ……………………………………..…. 46 5.1 Cviky na rozvoj stability při běhu na lyţích ……………………………46 5.2 Cviky na rozvoj stability při střelbě ………………………………….. . 53 5.2.1 Cviky na rozvoj stability pro střelbu s vyuţitím nářadí ………….. 53 5.3 Konkrétní pouţití cvikŧ u probandŧ …………………………………... 55 5.3.1 Pouţití cvikŧ v době soustředění ………………………………….56 5.3.2 Pouţití cvikŧ při škole …………………………………………….56 6. VÝSLEDKY MĚŘENÍ …………………………………………………….. 58 6.1 Zpŧsoby zpracování výsledkŧ ……………………………………….... 58 6.2 Grafické znázornění výsledkŧ měření ………………………………… 60 6.3 Konkrétní výsledky měření ……………………………………………. 61 6.4 Vlastní interpretace výsledkŧ …………………………………………. 70 6.5. Zhodnocení výsledkŧ jednotlivých probandŧ …………………………74 7. DISKUZE ……………………………………………………………………75 8. ZÁVĚR ..……………………………………………………………………..77 Seznam literatury …………………………………………………………..….. 80 RESUMÉ ……………………………………………………………………….82 PŘÍLOHY 5

ÚVOD

Ústřední problematikou následující diplomové práce je stabilita, konkrétně stabilita v biatlonu. Volba tématu je dána mou profesí vrcholového sportovce biatlonisty. Tomuto odvětví zimního sportu se věnuji jiţ 12 let, z čehoţ 7 let se pohybuji v soutěţích Světového poháru. Biatlon je nejenom mým zaměstnáním, ale i koníčkem. Proto jsem se rozhodl, ţe bych rád své dlouholeté zkušenosti předal ostatním sportovcŧm, ale zejména začínajícím či jiţ fungujícím trenérŧm dalších generací tohoto dynamicky se rozvíjejícího sportu. Biatlon je, ve své nynější závodní podobě, relativně mladou disciplínou. Svou atraktivitu si získává kombinací dvou odlišných disciplín, kterými jsou běh na lyţích, a to volnou technikou a střelby z maloráţné zbraně.1 Zároveň je to právě kombinace těchto dvou prvkŧ, které mohou představovat úskalí tohoto sportu. Jak jsem jiţ dříve poznamenal: „Pokud nejste dobrým běţcem, perfektní střelba z vás výborného biatlonistu neudělá a naopak, pokud neumíte střílet, kvalitním během se také do biatlonové špičky nedostanete.“ Jen zvládnutí obou těchto disciplín na patřičné úrovni vás mŧţe posunout výše. Otázkou tedy zŧstává, jak toho dosáhnout či co nám mŧţe k tomu dopomoci. Jiţ ve své bakalářské práci Rozvoj rovnováhových schopností jako předpoklad stability v biatlonu jsem předeslal myšlenku, jak dŧleţité je věnovat se při tréninku právě stabilitě. Domnívám se, ţe stabilita hraje u obou disciplín poměrně velkou roli. Na úspěšnost střelby má, mimo jiné, velký vliv stabilita střelecké polohy; jinými slovy pokud nemáme dobrou statickou stabilitu (tj. stabilitu bez pohybu, na místě), nevydrţíme v klidu, bez sebemenšího pohybu stát ve střelecké poloze, budou se nám mířidla pohybovat po terči velkou rychlostí a nemáme tak velkou šanci se úspěšně do terče trefit. V případě běţeckého výkonu je pro dobré zvládnutí techniky jízdy na lyţích zapotřebí osvojit si prvky dynamické stability (tj. stability za pohybu); pokud se chceme udrţet na lyţích, aniţ bychom spadli, 1

Charakteristice biatlonu, jakoţto i pravidlŧm a jednotlivým typŧm závodŧ je věnována samostatná kapitola diplomové práce (kapitola 1.BIATLON).

6

musíme na to mít stabilitu. Nicméně je nutné poznamenat, ţe i při dobře zvládnutých rovnováţných schopnostech existuje celá řada vnějších faktorŧ, které mohou natrénovanou stabilitu při, nejenom, závodě ovlivnit. Do hry vstupuje například proudění vzduchu na střelnici i na trati, propadající se lyţe či hole v dŧsledku měkké pisty, přemrzlá trať, špatně upravená pista či nedostatečná připravenost střeleckého místa (mimo jiné například příliš měkký a tím pádem se propadající střelecký val, kluzká podloţka) a mnohé další faktory. Abych podpořil myšlenku dŧleţitosti stability, při které vycházím ze svých dosavadních zkušeností a z praxe, kdy jsme se jiţ od dorosteneckých kategorií rozvoji rovnováhových dovedností sami zabývali, sestavil jsem v rámci zmíněné bakalářské práce baterii cvikŧ, o kterých se domnívám, ţe je zapotřebí s nimi jiţ v dorostu a juniorech pečlivě pracovat. Jedná se o sérii cvikŧ zaměřených na rozvoj stability v obou disciplínách – běhu na lyţích i střelbě. Cviky jsou koncipovány tak, aby je zvládli jiţ mladší věkové kategorie. Voleny jsou cviky, které se dají cvičit v přírodě na volném prostranství i v tělocvičně v případě nepříznivého počasí. Soubor cvikŧ2 zahrnuje jak cvičení s nářadím, tak i bez něj. Jejich rozmanitost zaručuje vyuţití pro rŧzné typy svěřencŧ a druhy přípravy. Rád bych podotknul, ţe není dobré pouţívat velkou spoustu cvikŧ a soustředit se tak na kvantitu. Naopak je lepší vyuţít méně cvikŧ, u kterých se zaměříme na jejich co nejkvalitnější provedení. Postupujeme od jednodušších ke sloţitějším a nesnaţíme se to uspěchat. Aţ kdyţ precizně zvládáme jednodušší cvik, pokračujeme ke sloţitějšímu. I kdyţ pro potřeby současné diplomové práce z velké části vycházím ze své práce bakalářské, byla ona však jen jakousi pomyslnou „startovní čarou“. Rád bych myšlenky v ní představené převedl do praxe. Jednou věcí je doporučení cvikŧ a následná domněnka, ţe jejich pouţíváním se stabilita sportovcŧ zlepší a druhou je realita, jestli tomu tak opravdu bude. Proto jsem se ve své diplomové práci rozhodl zjistit, zda pouţíváním vhodných cvikŧ dojde u testovaných 2

Kompletní soubor cvikŧ mŧţete naleznout v bakalářské práci Rozvoj rovnováhových schopností jako předpoklad stability v biatlonu. (2010), Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií – Katedra atletiky, plavání a sportu v přírodě.

7

svěřencŧ za určité období ke kýţenému zlepšení jejich výkonu v závislosti na zlepšení jejich rovnováţných schopností, či nikoliv. Osobně se domnívám, ţe pokud bude sportovec správně cvičit tyto cviky, zlepší se jeho stabilita při střelbě vstoje a také dynamická stabilita při jízdě na lyţích. A pokud dojde ke zlepšení stability, mělo by dojít i ke zlepšení úspěšnosti střelby a k lepším výkonŧm v běţecké části. K potvrzení či vyvrácení této hypotézy byla provedena série testování v následujícím časovém rozmezí a rozsahu: Pro potřeby této práce bylo vybráno 8 mladých sportovcŧ ve věku 16 – 18let.3 První testování proběhlo na jaře, kdy sportovci měli po měsíčním posezónním odpočinku. Druhé testování pak bylo na podzim, tedy v době, kdy vrcholilo přípravné období, během něhoţ byly do tréninku systematicky zakomponovány vybrané cviky na zlepšení stability. Samotné testování se provádělo s měřícím systémem Pedar X německé firmy Novel. Jedná se o tlakoměrné stélky do obuvi, pomocí kterých je moţné velmi přesné měření rozloţení tlaku lidského chodidla při rŧzných pohybových aktivitách. Testovalo se za pomocí pěti jednoduchých cvikŧ – 1.stoj snoţmo (spatný), 2.stoj na jedné noze (levá, pravá), 3.stoj ve skate postoji (na levé, pravé), 4.stoj ve střelecké poloze vstoje-výdrţ na terči, 5.stoj ve střelecké poloze- suchá střelba na 5 ran. Testování probíhalo v místnosti, tedy bez vnějších vlivŧ, zejména zhoršených povětrnostních podmínek. Výsledky měření byly porovnány a objektivně zhodnoceny i s přihlédnutím k poznatkŧm z literatury. Zhodnocení výsledkŧ samotné trenérky testovaných svěřencŧ tak, jak je vidí v praxi, pak přineslo velmi zajímavé srovnání „objektivního“ se „subjektivním“ hodnocením.

3

Pro potřeby porovnávání obou dvou testŧ mohlo být vyuţito výsledkŧ 4 sportovcŧ a to z dŧvodu, ţe prvního testování se sice zúčastnilo 8 biatlonistŧ, ale pouze u 4 z nich bylo provedeno i druhé testování.

8

Samotná práce je strukturována do své části teoretické, ve které je představen biatlon, jeho historie, pravidla a druhy soutěţí, probrána téţ otázka stability a to jak z hlediska běhu na lyţích, tak i při střelecké části tohoto sportu. Součástí této části je i poukázání na výsledky testŧ, které byly na téma stability jiţ v minulosti provedeny. Praktickou částí mé práce je samotný výzkum/testování, na jehoţ základě bych rád potvrdil či vyvrátil hypotézu, ţe při správném pouţívání vybraných cvikŧ dojde ke zlepšení stability při běhu na lyţích i při střelbě a tím i pravděpodobně ke zlepšení výkonnosti střelecké i běţecké. Pokud se má hypotéza potvrdí, rád bych své poznatky dále poskytl biatlonovým trenérŧm, hlavně dorosteneckých a juniorských kategorií, kteří by je mohli aplikovat na své svěřence. Pokud dojde k vyvrácení myšlenky, bude tento výsledek otázkou hodnou dalšího zváţení.

9

1. BIATLON

1.1.

Představení sportovního odvětví4

Biatlon je sportovním odvětvím, ve kterém dochází ke kombinaci dvou disciplín: běhu na lyţích volnou technikou a střelbou z maloráţné zbraně. Podle druhu závodu zdolávají biatlonisté vzdálenosti od 6 do 20 km, při čemţ se liší i mnoţství zastávek na střelnici. Závodníci střílejí buďto dvakrát či čtyřikrát a to vleţe či vstoje. Počet střeleb i jejich skladba opět závisí na konkrétním typu závodu5. Ač je biatlon zejména zimním sportem, nemusí se vţdy soutěţit jen na sněhu. Letní varianta biatlonu kombinuje střelbu s jiným druhem pohybu, a to buďto s během v terénu (tzv. kros), s jízdou na kolečkových lyţích na asfaltových tratích nebo s jízdou na kole v terénu. I kdyţ jsou v letním biatlonu pořádány například i mistrovství světa a určití sportovci se specializují právě na tuto jeho letní formu, zimní varianta biatlonu je ta, která převládá a která bude předmětem zkoumání této práce.

1.1.1. Běh na lyţích Biatlonisté běhají na lyţích volnou technikou (tzv. bruslením, skatingem) tratě od 7,5 do 15 km (ţeny), resp. od 10 do 20 km (muţi). Běhá se na okruzích kombinujících rovné, klesající a stoupající úseky v nadmořské výšce maximálně 1800 m. Závodníci vybíhají v časových intervalech (zpravidla 30 sekund) anebo hromadně, coţ je opět dáno typem závodu. 4

Informace nacházející se v této kapitole vycházejí z bakalářské práci Rozvoj rovnováhových schopností jako předpoklad stability v biatlonu. (Soukup, 2010), Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií – Katedra atletiky, plavání a sportu v přírodě. 5

Podrobnější popis jednotlivých závodŧ naleznete v podkapitole 1.3. Druhy disciplín

10

Lyţe kaţdého závodníka jsou před startem zkontrolovány a označeny. V prŧběhu závodu je moţné v případě poškození vyměnit pouze jednu lyţi. Pokud závodník v cíli nemá alespoň jednu označenou lyţi, je diskvalifikován.

1.1.2. Střelba z maloráţné zbraně V biatlonu se ke střelbě pouţívá maloráţní puška (ráţe 5,6 mm) o váze minimálně 3,5 kg. Existují ovšem i jiné varianty tohoto sportu, kde je běh na lyţích kombinován s lukostřelbou – jedná se o tzv. Archery Biathlon. Zajímavou variantou je i tzv. „policejní biatlon“, ve kterém je maloráţní puška nahrazena pistolí (http://www.biathlon.cz/cz/cesky-svaz-biatlonu/historie, citováno dne 12.2.2012). Pokud jde o závodní biatlon, střelba probíhá na střelnici, která se nachází v prostoru startu a cíle a sestává většinou z 30 střeleckých stavŧ. Střílí se na vzdálenost 50 metrŧ na mechanické či elektronické kovové terče černé barvy, které reagují na zásah sklopením bílého krytu. Zajímavost biatlonu dodává fakt, ţe se střílí dvěma rŧznými zpŧsoby - a to vleţe či vstoje. Kromě pozice, kterou závodník před danou střelbou zaujme, se tyto dva typy střelby liší i co do velikosti terče, který je závodník povinen při závodu sestřelit. Terč při střelbě vleţe má v prŧměru 45 milimetrŧ, při střelbě vstoje pak 115 milimetrŧ. Na kaţdé střelecké poloţce je třeba sestřelit pět terčŧ; kaţdý minutý terč (tzv. minela) je penalizován buď přidáním minuty k dosaţenému času (v případě nejdelšího individuálního závodu) nebo absolvováním trestného kola o délce 150 metrŧ. V některých závodech je závodníkovi přidělen určitý střelecký stav podle startovního čísla či podle pořadí dojezdu na střelnici (štafeta, stíhací závod, hromadný start), ve sprintu si závodník stav sám zvolí.

11

Pušku si závodník nese na zádech, pouze v soutěţích letního biatlonu mŧţe být vzhledem k většímu nebezpečí pádŧ puška uloţena na střelnici. Protoţe se jedná o sport, při kterém dochází k manipulaci se zbraní, je jasné, ţe platí celá řada pravidel bezpečnostního charakteru, při jejichţ porušení následuje diskvalifikace: Před startem probíhá kontrola zbraní. Na startu ani v cíli nesmí být zbraň nabitá. Závodník smí sundat pušku ze zad teprve v případě, kdyţ stojí na podloţce u svého střeleckého stavu. Podloţku nesmí opustit jinak neţ s puškou na zádech, a to ani v případě, kdyţ se shýbá pro spadlý náboj, jde vyměnit pušku apod. Poškozená zbraň mŧţe být opravena, příp. vyměněna pouze v prostoru střelnic (kaţdý tým má k dispozici dvě rezervní pušky) a pouze za asistence rozhodčího. Závodník musí střílet na terče na svém střeleckém stavu, pokud omylem střílí na vedlejší terče, je penalizován bez ohledu na počet zásahŧ. Pokud mechanismus terčŧ nefunguje, terče nejsou sklopené apod., dostane závodník časové vyrovnání. Před závodem (zpravidla v rozmezí hodina - 10 minut před startem) závodníci absolvují tzv. nástřel - při střelbě na papírové terče nastaví mechaniku zbraně podle aktuálních povětrnostních podmínek. Nynější pravidla se, tak jako u většiny dalších sportŧ, utvářela po určité období. Historicky je biatlon relativně mladým sportem. S jeho vývoje se podrobněji seznámíme v následující kapitole.

1.2.

Historie biatlonu

Pokud budeme pátrat po prvopočátcích biatlonu jako takového, ne jeho závodní formy, mŧţeme se dostat aţ do období nějakých 5000 let zpět. Jeskynní malby nalezené v Norsku zachycují tu nejstarší formu biatlonu, která vznikla na základě kaţdodenních potřeb nutných k přeţití ve volné přírodě. Kresby zachycují postavy na lyţích, které na zádech nosí zbraně, určené k lovu zvěře či k boji. I 12

historické zmínky z Asie dávají tušit stejné počátky tohoto sportu. I zde byly nalezeny historické záznamy, na kterých se pro změnu vyskytují lovci s „okřídlenými koňmi“ na nohou, kterak pronásledují zvěř ve sněhu. (Besseberg, 2011) První historicky doloţené „biatlonové“ soupeření se konalo blízko ŠvédskoNorské hranice roku 1767 a to mezi skupinami pohraničníkŧ z obou těchto zemí. Vývoj biatlonu pokračoval víceméně nadále hlavně prostřednictvím lovu a bojŧ aţ do roku 1924, kdy byl na 1. Zimních Olympijských hrách v Chamonix představen jako jakýsi „ukázkový sport“ pod názvem Military Patrol

- běh

vojenských hlídek (Besseber, 2011) Od té doby prošel biatlon mnoha dramatickými změnami. Délka tratě se postupně ustálila na 20 km, součástí byly 4 poloţky, tak jako v současnosti, ale tři z nich se střílely vleţe a aţ poslední vstoje. Terče byly totiţ umístněny do čtyř rŧzných vzdáleností – 250, 200, 150 a 100m. Penalizace za nesestřelený terč činila 2 minuty. Aţ později byla zavedena druhá disciplína – štafety (http://biatlon.cz/cz/cesky-svaz-biatlonu/historie, citováno dne 12.2.2012). Změny doznala i

velikost zbraně, se kterou biatlonisté závodí - od velkoráţní zbraně po současnou maloráţku. V roce 1960 došlo k začlenění této sportovní disciplíny do Olympijských her uţ jako Biatlon, a to ve Sqaw Valley, USA. Zároveň se od 80. let minulého století do biatlonového zápolení přidaly i ţeny, jejichţ soutěţe se staly oficiální součástí Zimních Olympijských her v roce 1992 v Albertville. V současné době nabírá biatlon na své popularitě i díky pestré škále disciplín, ve kterých závodníci soupeří – sprint, stíhací závod, individuální závod, závod s hromadným startem či (smíšené) štafety. Hlavní atraktivita, zejména pro diváky, spočívá v nevypočitatelnosti tohoto sportu, kdy do poslední chvíle není díky střelbě jisté, který ze závodníkŧ / závodnic nakonec skončí na stupni vítězŧ, neboť adeptŧ na „bednu“ je opravdu hodně.

13

Následující přehled dŧleţitých milníkŧ v biatlonové historii cituji tak, jak jsou uvedeny v Příručce Mezinárodní biatlonové federace pro rok 2011/2012 (s. 429-430) a zároveň na stránkách IBU http://www.biathlonworld.com (citováno dne 12.2.2012):

1948

zaloţení Mezinárodní unie moderního pětiboje (UIPM)

1953

biatlon uznán Mezinárodní unií moderního pětiboje (UIPM)

1954

Mezinárodní olympijský výbor akceptuje biatlon jako sportovní disciplínu

1956

pravidla biatlonu jsou schválena

1958

první MS v biatlonu v Saalfeldenu

1960

biatlon poprvé na OH – závod na 20km

1966

štafetový závod součástí MS v Garmisch-Partenkirchenu, zaveden současný formát 1-minutové penalizace za minutý terč

1967

první závody juniorŧ na MS v Altenbergu (individuální závod, štafety)

1968

štafetový závod součástí OH v Grenoblu

1974

sprint součástí MS v Minsku

1977

poslední závod s velkoráţnými puškami ve Vingromu

1978

maloráţky a mechanické terče (oproti do té doby pouţívaným papírovým terčŧm) poprvé představeny při závodech v Hochfilzenu

1980

sprint součástí OH v Lake Placid

1981

první mezinárodní soutěţ ţen v Jáchymově

1984

první ţenské MS v Chamonix

1992

ţeny biatlonistky se účastí OH v Albertville

1993

zaloţena Mezinárodní biatlonová unie (IBU)6

1996

první MS v letním biatlonu v Hochflizenu

1997

stíhací závod součástí Světového poháru a MS

6

Mezinárodní biatlonová unie je zastřešující organizací pro biatlon, která nejdříve fungovala pod záštitou UIPM, aby se roku 1998 osamostatnila a byla Mezinárodním olympijským výborem uznána jako samostatná organizace. V současnosti má 66 členŧ. Česká republika je zastoupena Českým svazem biatlonu.

14

1999

stíhací závod akceptován do programu OH, týmová soutěţ končí v programu MS, závod s hromadným startem začleněn do programu MS

2005

první závod smíšených štafet na MS v Khanty-Mansiysku

2006

závod s hromadným startem na OH v Salt-Lake City

2008

50. výročí biatlonu

2011

smíšená štafeta přijata do programu OH

Za posledních padesát let doznal biatlon, jak předesláno, řadu změn. V další části této práce se zaměříme na změnu, která přispěla k pestrosti tohoto sportu – a tím je nárŧst jednotlivých disciplín biatlonu. Následující podkapitoly přináší stručný náhled do pravidel jednotlivých typŧ závodŧ.

1.3.

Druhy disciplín

Jak jiţ bylo naznačeno v předcházející podkapitole, v počátcích biatlonisté soutěţili pouze ve vytrvalostním závodě a ve štafetách. (A právě z dob, kdy byl vytrvalostní závod jediných závodem jednotlivcŧ, dochoval se dnes uţ zavádějící termín individuální závod.) V posledních letech se počet disciplín zvýšil, coţ vedlo jednak ke zvýšení divácké atraktivity biatlonu, jednak ke zvýšení šancí dnešních biatlonistŧ získat v prŧběhu kariéry mistrovskou či olympijskou medaili. V současné době se soutěţí ve čtyřech individuálních disciplínách: Vytrvalostní závod (individuální) Sprint Stíhací závod Závod s hromadným startem

15

Kolektivní disciplíny jsou tři: Štafeta Smíšená štafeta Druţstvo Jednotlivé disciplíny se od sebe liší: způsobem startu, délkou trati, počtem střeleckých položek, pořadím střelby vleže(L) a vstoje(S) a způsobem penalizace za minutý terč. Názorněji jsou odlišnosti vyjádřeny v následující tabulce: Tabulka 1: Stručný přehled jednotlivých disciplín biatlonu

Zdroj: http://biatlon.cz/

V navazujících podkapitolách se zaměříme na představení jednotlivých disciplín trochu podrobněji.

1.3.1. Vytrvalostní závod Vytrvalostní závod je disciplína s nejdelší tradicí. Je to nejdelší biatlonový závod - muţi běhají na 20 a ţeny na 15 km. Závodníci musejí překonat celkové stoupání 600-750 m (muţi), resp. 400-500 m (ţeny). Na pěti okruzích závodníky čekají čtyři střelby, střídavě vleţe a vstoje; mezi jednotlivými střeleckými poloţkami přitom musí být alespoň tříkilometrový běţecký úsek. Závodník si sám volí střelecký stav. Vytrvalostní závod jako jediný zachovává pŧvodní zpŧsob penalizace: připočtení trestné minuty za kaţdý chybný zásah.

16

Startuje se v 30-sekundových, příp. minutových intervalech; na trati tedy sice nedochází k přímému souboji, zato se však v případě, ţe se daří závodníkŧm s vysokými startovními čísly, mŧţe rozhodovat aţ v posledních fázích závodu. Vítězem je závodník, jehoţ výsledný čas (součet běţeckého času a případných trestných minut) je nejniţší. V případě shodného času je vítězŧ více. Díky minutové penalizaci vyhovuje vytrvalostní závod lepším střelcŧm, avšak vzhledem k délce trati jsou vynikající běţci schopni smazat i značnou časovou ztrátu. Tento typ závodu českým reprezentantŧm svědčí - jak Kateřina Holubcová v roce 2003, tak Roman Dostál v roce 2005 získali titul mistrŧ světa právě v této disciplíně. Junioři pak závodí na zkrácených tratích: chlapci běhají 15 a dívky 12,5 km. Na podstatně kratších tratích se soutěţí i v letním biatlonu: muţi 7 a ţeny 6 km. Zkrácena je rovněţ penalizace: 30 sekund.

1.3.2. Sprint Závody ve sprintu probíhají na polovičních tratích - muţi běhají 10 a ţeny 7,5 km. Během závodu je třeba překonat celkové stoupání 300-450 m (muţi), resp. 200-300 m (ţeny). Na třech okruzích se střílí dvakrát: vleţe a vstoje. Střelecký stav si závodník volí sám. Kaţdý chybný zásah je penalizován trestným kolem, které je umístěno bezprostředně za střelnicí. Délka trestného kola je 150 metrŧ a jeho uběhnutí zpravidla zabere cca 23 sekund. Startuje se v 30.sekundových, příp. minutových intervalech. Ani zde tedy na trati nedochází k přímému souboji, mŧţe se však rozhodovat aţ v posledních fázích závodu. Vítězem je závodník, jehoţ výsledný čas (včetně času stráveného v trestném kole) je nejniţší. V případě shodného času je vítězŧ více. Výsledky

17

sprintu jsou východiskem pro stíhací závody, závodníci proto běţí naplno po celou dobu závodu. Ve sprintu závodníci zpravidla střílejí rychleji a riskantněji, protoţe případné trestné kolo neznamená takovou ztrátu jako trestná minuta ve vytrvalostním závodě. Tratě pro juniory jsou stejně dlouhé. V letním biatlonu muţi ve sprintu závodí na 4 a ţeny na 3 km; trestné kolo je zkráceno na 70 metrŧ.

1.3.3. Stíhací závod Ve stíhacím závodě běhají muţi 12,5 a ţeny 10 km. Během závodu biatlonisté překonají celkové stoupání 350-500 m (muţi), resp. 200-350 m (ţeny). Běţí se pět okruhŧ, mezi nimi závodníci čtyřikrát odstřílejí, a to dvakrát vleţe a následně dvakrát vstoje. Závodníci zaujímají místo na střelnici podle pořadí, v jakém na ni dojeli, tj. od střeleckého stavu označeného číslem 1 postupně zprava vţdy u volného stavu s nejniţším číslem. Za kaţdý minutý terč jsou závodníci penalizováni absolvováním trestného okruhu o délce 150 metrŧ. I kdyţ je stíhací závod samostatnou disciplínou a závodníci za něj získávají samostatné medaile na MS či OH, resp. plný počet bodŧ do světového poháru, je tato disciplína pevně spjata s předchozím závodem, kterým je většinou sprint. Do stíhacího závodu se kvalifikuje 60 nejlepších ze sprintu. Ti pak startují tzv. Gundersenovou metodou (kterou známe např. ze závodŧ severské kombinace), tzn. ţe jsou vypouštěni na trať v pořadí daném výsledkovou listinou sprintu a s takovou ztrátou na prvního startujícího (tj. vítěze kvalifikačního závodu), jaké dosáhli ve sprintu. Pokud se výjimečně koná stíhací závod v 18

návaznosti na závod vytrvalostní, startují závodníci v časových intervalech, které odpovídají polovině časové ztráty z předchozího závodu. Ztráta se vţdy zaokrouhluje na celé sekundy. Závodník, který byl předstiţen o kolo, musí ze závodu odstoupit. Vítězem se stává závodník, který jako první přejede cílovou čáru bez ohledu na vlastní čas dosaţený ve stíhacím závodě či na umístění ze sprintu. V případě současného dojezdu více závodníkŧ rozhoduje cílová fotografie. Vítěz sprintu má samozřejmě nejvýhodnější pozici, avšak často v rámci startovního pole dochází ke značným přesunŧm a za příznivých okolností teoreticky mŧţe zvítězit i poslední startující. Kateřina Holubcová se např. v jednom stíhacím závodě dokázala posunout z 57. místa na páté; Frode Andresen dokázal špatnou střelbou promarnit výbornou druhou startovací pozici a klesl aţ na 33. místo. Tato disciplína patří k těm novějším, do světového poháru byla zavedena v sezóně 1996/97. Díky své přehlednosti a krátkému trvání (cca 30 minut) se těší značné oblibě jak u fanouškŧ, tak u televizních stanic, které mohou stíhací závod bez větších časových problémŧ zařadit do svého vysílání. Stíhací závod je divácky atraktivní, protoţe na rozdíl od sprintu či vytrvalostního závodu je fanouškŧm i závodníkŧm vţdy jasné, kdo je aktuálně na vedoucí pozici. Jedná se o kontaktní závod, který umoţňuje přímé souboje a vyţaduje zejména na poslední střelecké poloţce od závodníkŧ pevné nervy. Po kaţdé střelbě se mŧţe pořadí rapidně změnit, závod však zŧstává přehledný aţ do samotného závěru. Stíhací závod není zcela spravedlivý v tom smyslu, ţe jeho výsledky jsou součtem dvou závodŧ. Plný počet bodŧ do světového poháru, příp. zlatou medaili na MS či OH získává ten, kdo byl nejlepší ve sprintu a ve stíhacím závodě dohromady, zatímco závodník, který např. pokazil sprint, ale ve stíhacím závodě zaběhl nejrychlejší čas nebo si polepšil o největší počet míst, většinou zŧstává bez

19

adekvátního ocenění. Řešením by bylo rozdávat jen jednu sadu medailí za součet obou závodŧ, anebo sady tři: za sprint, stíhací závod a za jejich součet. Juniorské závody se běhají na stejné vzdálenosti. V letním biatlonu se tradičně závodí na kratších tratích: muţi na 6 a ţeny na 5 km. Trestný okruh měří 70 metrŧ.

1.3.4. Závod s hromadným startem Závod s hromadným startem se běhá na trati dlouhé 15 km pro muţe a 12,5 km pro ţeny. Celkové stoupání je 400-500 m (muţi), resp. 350-500 m (ţeny). Běhá se celkem 5 okruhŧ, střílí se čtyřikrát, nejprve dvakrát vleţe, posléze dvakrát vstoje. Při první střelecké poloţce závodníci střílejí na střeleckém stavu odpovídajícím jejich startovnímu číslu. Při kaţdé další střelbě se řídí svým aktuálním pořadím a zaujímají pozici na volném stavu s nejniţším číslem stejně jako ve stíhacím závodě. Za kaţdý minutý terč je závodník penalizován absolvováním trestného okruhu o délce 150 metrŧ. V této disciplíně soutěţí pouze 30 závodníkŧ, kteří vyráţejí na start společně ze tří řad. Počet závodníkŧ je omezen s ohledem na počet střeleckých stavŧ, aby bylo všem startujícím umoţněno zahájit střelbu v okamţiku dojezdu na střelnici. Ve světovém poháru je start umoţněn prvním 30 závodníkŧm prŧběţného pořadí SP, na mistrovství světa a olympijských hrách platí jiná kvalifikační pravidla: oprávnění startovat má prvních 15 závodníkŧ prŧběţného celkového pořadí světového poháru, medailisté z dosavadních soutěţí dané akce a ti závodníci, kteří v dosavadním prŧběhu MS či OH získali největší počet bodŧ, maximálně však čtyři reprezentanti jedné země.

20

Závodník, který byl předstiţen o kolo, musí ze závodu odstoupit. Vítězem se stává ten závodník, který jako první projede cílem. V případě současného dojezdu více závodníkŧ o vítězi rozhoduje cílová fotografie. Závod s hromadným startem je nejmladší individuální disciplínou. Poprvé se objevil v sezóně 1998/99. Stejně jako stíhací závod je závod s hromadným startem divácky velmi atraktivní, protoţe nabízí v kaţdém okamţiku přehled o aktuálním pořadí závodníkŧ i napětí a přímé souboje aţ do samotného závěru. Junioři soutěţí na zkrácených tratích: chlapci běhají 12,5 a dívky 10 km. Tratě závodu s hromadným startem v letním biatlonu měří 6 km pro muţe a 5 km pro ţeny. Trestné kolo je zkráceno na 70 metrŧ.

1.3.5. Štafeta Kaţdou zemi reprezentuje jedna čtyřčlenná štafeta. Všichni její členové postupně běţí 7,5 km (muţi), resp. 6 km (ţeny, do roku 2004 běhaly i ţeny 4x7,5 km, ale jejich trať byla zkrácena ve snaze eliminovat značné časové rozdíly, které mezi jednotlivými štafetami uţ v raných fázích závodu vznikaly. Závodníci překonávají celkové stoupání 200-300 m (muţi), resp. 150-250 m(ţeny). Kaţdý člen štafety běţí tři okruhy a střílí dvakrát: vleţe a vstoje. Pokud závodník netrefí všech pět terčŧ, má k dispozici další tři náhradní náboje, které musí dobíjet ručně po jednom, coţ představuje značnou časovou ztrátou a zejména při střelbě vstoje i nemalé fyzické vypětí, které sniţuje pravděpodobnost zásahu. Teprve v případě, ţe ani po 8 výstřelech nebyly zasaţeny všechny terče, je závodník penalizován. První člen štafety na první střelecké poloţce střílí ze stavu odpovídající startovnímu číslu dané štafety, při všech dalších střelbách závodníci postupně zaplňují střelnici zprava podle pořadí dojezdu stejně jako ve stíhacím závodě. Penalizací se i v závodě štafet rozumí absolvování trestného okruhu o délce 150

21

metrŧ. První členové štafety startují společně. Po dokončení svého úseku závodník v předávací zóně pošle dotykem do závodu dalšího člena štafety. Vítězem se stává štafeta, jejíţ poslední člen projel cílem jako první. Při současném dojezdu více závodníkŧ o vítězné štafetě rozhoduje cílová fotografie. Štafetový závod je nesmírně napínavý zejména díky rozloţení sil jednotlivých štafet. Je na rozhodnutí týmu, na který úsek nasadí svého nejlepšího závodníka, zda nechá např. nejlepšího běţce štafetu rozbíhat ve snaze získat co největší náskok, anebo finišovat s cílem smazat případnou ztrátu. Pořadí štafet se v prŧběhu závodu mŧţe rapidně měnit v závislosti na aktuálním výkonu jednotlivých členŧ všech štafet. Není tedy vyloučeno, ţe tým, který byl většinu závodu na první pozici, skončí nakonec v poli poraţených a naopak tým, který štafetu zahájil špatně, se postupně propracuje aţ na stupně vítězŧ. Na MS 2005 např. německá ţenská štafeta předávala po prvním úseku na zdánlivě beznadějném třináctém místě s hrozivou ztrátou minuty a čtvrt, nakonec se však radovala ze stříbrných medailí. Junioři běhají na tratích stejně dlouhých, dívky však absolvují pouze tři úseky. V letním biatlonu muţi absolvují štafetu 4x4 km, ţeny 4x3 km, junioři a juniorky stejné vzdálenosti, ale pouze ve třech. V roce 2005 byla na program biatlonových soutěţí zavedena novinka: smíšená štafeta. Běţí se 4 úseky o délce 6 km, přičemţ první dva úseky běţí ţeny a poslední dva muţi. První předávkou mezi ţenou a muţem v závodě světového poháru se v březnu 2005 v ruském Khanty-Mansyisku do historie zapsali francouzští reprezentanti Florence Baverel-Robert a Vincet Defrasne. Nejúspěšnější země v aktuálním pořadí poháru národŧ mohou na start postavit dvě štafety. Smíšená štafeta znamená velkou šanci na dobré umístění pro malé země, které nemají čtyři kvalitní závodníky jednoho pohlaví, a v běţných štafetových závodech tedy nejsou konkurenceschopné. I proto v premiérovém závodě na MS 2005 česká štafeta ve sloţení Irena Česneková, Kateřina

22

Holubcová, Roman Dostál a Michal Šlesingr bojovala aţ do posledních metrŧ o medaili, nakonec však skončila na čtvrté pozici.

1.3.6. Druţstvo Kaţdá země má na startu jedno druţstvo, které má 4 členy. Muţi běţí coby koherentní skupina trať o délce 10 km, ţeny 7,5 km. Druţstvo běţí celkem tři okruhy a absolvuje dvě střelby: vleţe a vstoje. Dva předem dohodnutí členové druţstva střílejí vleţe, druzí dva vstoje. Během střílení zbylí dva členové čekají v blízkosti výjezdu ze střelnice. Za kaţdý minutý terč je druţstvo penalizováno absolvováním trestného okruhu o délce 150 metrŧ, přičemţ kaţdý okruh musí objet oba členové druţstva střílející na dané poloţce bez ohledu na to, kdo z nich terče minul. Druţstva startují v minutových intervalech. Předjíţdět jiné druţstvo je moţné pouze jako koherentní skupina. Vítězem se stává druţstvo, které dosáhlo nejlepšího výsledného času (včetně případného času stráveného na trestném okruhu). Druţstvo však musí projet cílovou čáru jako koherentní skupina, tj. všichni jeho členové musí dorazit do cíle během maximálně 15 sekund, jinak je potrestáno připočtením trestné minuty k dosaţenému času. Soutěţ druţstev vyţaduje týmového ducha a promyšlenou taktiku. Je na rozhodnutí samotného týmu, kdo pojede v čele skupiny, jak často se budou členové ve vedení střídat apod., tempo se však musí přizpŧsobit moţnostem nejslabšího běţce týmu. Soutěţe druţstev byly z programu biatlonových soutěţí vyškrtnuty v roce 1999. Posledními mistry světa z Hochfilzenu 1998 jsou týmy Norska (muţi) a Ruska (ţeny).

23

Díky rŧzným zpŧsobŧm penalizace, startu, počtŧm střeleb apod. nabízí biatlon pestrou paletu disciplín. Ve snaze biatlon co nejvíce zatraktivnit se IBU snaţí neustále přicházet s novými typy závodŧ, o čemţ svědčí fakt, ţe od roku 1996 se na programu objevily a většinou i etablovaly tři nové disciplíny (stíhací závod, závod s hromadným startem, smíšená štafeta). Uvaţuje se však i o zavedení dalších disciplín. Velké diskuse vyvolal např. poněkud sporný návrh supersprintu, který by závodníkŧm umoţnil dobíjení (za stejných podmínek jako ve štafetě), ovšem kaţdý závodník, který by ani po dobíjení nezasáhl všechny terče, by musel ze závodu odstoupit. Vítězem by se stal závodník, který do cíle dojel v nejlepším čase, případně, pokud by do cíle nedojel nikdo (coţ je teoreticky moţné), závodník, který dojel nejdál v nejlepším čase. Tato disciplína byla zatím v praxi vyzkoušena např. na mistrovství Francie, není však jasné, kdy a zda vŧbec se objeví na programu světového poháru.

24

2. STABILITA

2.1. Obecná charakteristika stabilita Stabilita neboli rovnováţná schopnost je schopnost udrţovat celé tělo (eventuelně i vnější objekt) ve stavu rovnováhy, respektive rovnováţný stav obnovit i při napjatých rovnováţných poměrech a měnlivých podmínkách prostředí (Měkota, Novosad, 2005). Rovnováţné schopnosti patří mezi schopnosti motorické. Motorické schopnosti jsou relativně stálé v čase, jejich úroveň nekolísá ze dne na den a jejich změna vyţaduje dlouhodobé soustavné tréninkové pŧsobení (Choutka, Dovalil, 1991). V dětství a pubertě lze tyto schopnosti výrazně kladně ovlivnit tréninkovým pŧsobením, oproti tomu v dospělosti jsou tyto schopnosti hŧře ovlivnitelné. Nevýznamnějším orgánem pro udrţení rovnováhy je vestibulární aparát, který informuje tělo o jeho poloze. Není to však jediný zdroj informací o poloze těla. Jako další slouţí receptory hmatu, zraku a periferní nervové soustavy. Tělo je tak neustále informováno o své poloze. Jak jiţ uvedeno v bakalářské práci (Soukup, 2010), mŧţeme rovnováhu dělit na: 

Statická

člověk je v klidu, nehýbe se, nemění místo (např. stoj na zemi, na pohyblivé desce nebo i stoj na hlavě, leh či sed)



Dynamická

tělo se hýbe, mění svoji polohu a místo v prostoru, často i rychle. 25

Pokud mluvíme o dynamické rovnováze setkáváme se s následujícími typy (Soukup, 2010): 

Translace a lokomoce

zachování a znovuobnovení rovnováhy při běhu, chŧzi, jízdě na kole, atd.



Rotace

tělo rotuje okolo své osy, zachovává a znovuobnovuje rovnováhu. Během tohoto pohybu je velmi zatíţen vestibulární aparát, který řídí rovnováhu, a díky tomu je i po skončení otáčení těţké udrţet rovnováhu.



Letová fáze

ve fázi letu, kdy se tělo nedotýká ţádnou svojí

částí

opory,

zachovává

a

znovuobnovuje rovnováhu.



Balancování předmětu

mŧţeme balancovat třeba talíř na tyči, míč na prstu, na hlavě, tyč na prstu atp. Snaţíme se udrţet rŧzné věci v rovnováze.

Následující podkapitola bude věnována stabilitě při sportovní činnosti, konkrétně při biatlonu, kde se setkáváme s oběma výše zmíněnými typy rovnováhy – a to jak statickou, tak dynamickou.

2.2. Stabilita v biatlonu Jak jiţ naznačeno, statická i dynamická stabilita jsou prvky, které jsou obě zastoupeny v tomto sportovním odvětví a to díky spojení dvou druhŧ činností, které jsou detailněji popsány v kapitolách níţe.

26

2.2.1. Jednotlivé sloţky stability v biatlonu Biatlon je kombinace dvou velmi odlišných sportŧ navzájem, běhu na lyţích volnou technikou a střelby z maloráţné zbraně na 50 metrŧ. Pro dobré zvládnutí jízdy na lyţích je zapotřebí osvojit si i prvky dynamické stability (stabilita za pohybu). Pokud se chceme na lyţích udrţet, aniţ bychom spadli, musíme ovládat nejenom techniku samotného lyţování, ale zároveň mít na paměti, ţe nedílnou součástí je právě dobrá koordinace pohybŧ a udrţení rovnováhy. Pro dobré zvládnutí střelecké polohy je zapotřebí osvojit si prvky statické stability (stabilita bez pohybu, na místě). Pokud nemáme dobrou statickou stabilitu, nevydrţíme v klidu, bez sebemenšího pohybu stát ve střelecké poloze, budou se nám mířidla pohybovat po terči velkou rychlostí a nemáme velkou šanci se úspěšně do terče trefit. Nejzákladnějším zkoumáním stability při střelbě, je pozorování pohybu mířidel během střelby, dále pak pohyb těla sportovce, jak horní, tak dolní části, tj. předklánění, zaklánění, či pokrčování kolen. Trenér na sportovce během střelby dobře vidí téměř ze všech stran a má tak moţnost dobře kontrolovat střeleckou polohu a snadněji zpozorovat chyby, kterých se sportovec dopouští. Při kontrole stability je téţ dobré pouţití videokamery. Pokud trenér dokumentuje počínání svých svěřencŧ při střelbě, je pak snazší vysvětlit chyby, kterých se sportovci dopouští na pořízeném videozáznamu. Na zkoumání stability při střelbě slouţí v této době jiţ značně pouţívaná práce programem SKAT. Jedná se o elektronický terč napojený na počítač a laserový snímač připevněný k laufu. Program zaznamenává pohyb zbraně před i po výstřelu. Biatlonové zbraně mají takzvaný sušící mód, kdy se závěr pouze lehce natáhne a po zmáčknutí spouště vyjde ze zbraně pouze zvuk, cvaknutí závěru, tudíţ je moţné pracovat se zbraní v místnosti a bez nábojŧ. Ono zaznamenání pohybu zbraně před výstřelem nám výborně ukáţe sportovcovu stabilitu před výstřelem. 27

Nicméně vzhledem k faktu, ţe biatlon je venkovní sport, stabilitu ovlivňuje i celá řada vnějších faktorŧ. V následující části se dotkneme postupně činitelŧ pŧsobících na biatlonistu a to jak v běţecké, tak i střelecké části tréninku či závodu.

2.2.2. Podmínky ovlivňující stabilitu v biatlonu

2.2.2.1.

Vnější podmínky na střelnici

Podmínky na střelnici mohou velmi ovlivnit úspěšnost střelby. Pokud jsou v určitém smyslu zhoršeny, sniţuje se tím sportovci moţnost úspěšné střelby. Mluvíme-li o „ideálních“ podmínkách na střelnici, máme tím na mysli dobrou připravenost střeleckého místa a mírné či ţádné proudění vzduchu na střelnici. Připraveností střeleckého místa je v našem případě myšleno to, jak je upraven střelecký val. Ideálně by se mělo místo nacházet v rovině. Pokud je na něm sníh příliš měkký, mŧţe se val propadat, nebýt rovný či dokonce hrbolatý, nakloněn dopředu či dozadu. To všechno mŧţe ovlivnit střelcovu stabilitu, jak při poloze vleţe, tak při poloze vstoje. Stejně tak sledujeme v jakém stavu je střelecká podloţka. Ta mŧţe být namrzlá nebo na ní napadne sníh a podloţka je v dŧsledku toho kluzká; lyţe nebo lokty se smekají a střelecká poloha se tak stává téţ nestabilní. Proudění vzduchu je dalším faktorem, který pŧsobí na biatlonistu a hýbe nejen se zbraní, ale při poloze vstoje i s ním samotným. S poryvem větru dochází k pohybu zbraně ve směru větru a tím je zákonitě opět negativně ovlivněna střelcova rovnováha a tím i výsledek střelby.

28

2.2.2.2.

Vnější podmínky na trati

Podmínky na trati mohou být rŧznorodé. Na zhoršení stability při běhu na lyţích mŧţe pŧsobit silný vítr, kdy sportovec musí uzpŧsobit styl jízdy jeho intenzitě a směru, aby se kvŧli větru příliš nezpomalil či dokonce neocitl na zemi. Propadající se lyţe nebo hole do sněhu v dŧsledku měkké pisty mohou být dalším úskalím, kdy sportovec musí být schopen ustát propadnutí lyţe či hole do sněhu a neupadnout. Naopak přemrzlá trať hrozí podsmeknutím lyţe při odrazu. Dalším faktorem je neupravená pista, kdy trať není hladce upravena a nachází se na ní spousta nerovností, na kterých je sloţitější udrţet dobrou stabilitu. Sportovec musí počítat také s nutností vyhýbat se pomalejším sportovcŧm, kdy občas hrozí i kolize, jelikoţ ne vţdy je dostatek místa na trati pro pohodlné předjetí. I nebezpečné sjezdy se na většině závodŧ nachází a proto je nutné dobře zvládat sjíţdění na běţeckých lyţích. Jak jiţ poznamenáno, biatlon je sport, který se odehrává v přírodě a zajištění optimálních podmínek tak není vţdy v lidských silách. S tím by mělo být počítáno jiţ v samotné přípravě sportovcŧ a díky včasnému zakomponování cvikŧ upevňujících stabilitu se tak mohli biatlonisté jiţ dopředu připravit na moţnost ovlivnění výkonu pŧsobením jiţ zmíněných vnějších vlivŧ.

2.3.

Výzkumy stability obecně

Tématu stability v obecné rovině se věnuje řada autorŧ jako např. jiţ zmínění Měkota, Novosad (2005) v díle Motorické schopnosti, nebo Choutka (1999) Motorické učení v tělovýchovné a sportovní praxi a mnoho dalších. Pro účely této práce však mají hodnotu obecnou. Z pohledu stability ve sportu není zatím literatura příliš obsáhlá. Vzhledem k faktu, ţe biatlon je poměrně moderním sportovním odvětvím, teoretické poznatky o stabilitě nejsou zatím příliš zmapované. Následující 29

podkapitoly dokumentují dostupné zdroje, převáţně diplomové práce, které se zabývají přímo biatlonem, či podobným sportem kombinujícím zátěţ a/či střelbu.

2.3.1. Výzkumy stability při běhu na lyţích V době vypracovávání této diplomové práce nebyly doposud zpracovány ţádné teoretické výzkumy, které by se přímo zabývaly sledováním stability při běhu na lyţích. Soudě podle vlastních zkušeností se nedá předpokládat, ţe by právě stabilita při lyţování byla opomíjeným tématem trenérŧ či dalších osob činných v tomto odvětví. Domnívám se pouze, ţe dosud nevznikl ucelený soubor testování, který by byl publikován. V praxi ovšem věnují trenéři této oblasti svou pozornost a to následujícími moţnými zpŧsoby. Při běhu na lyţích trenér sportovce často pozoruje, jak dobře zvládají techniku jízdy na lyţích. Vybírá si pro tuto kontrolu rŧzné části tratě, aby zkontroloval rŧzné styly jízdy a zvládání stability při jejich provádění. Stává se, ţe sportovec dobře zvládá jízdu do kopce a naopak jízda po rovině jiţ tak dobrá není. Proto je vhodné sportovce pozorovat při jízdě do prudšího či naopak mírnějšího kopce, po rovině i z mírného kopce. Nejlepší je zaměřit se na přechod z jízdy do kopce do jízdy z kopce, kdy trenér pozoruje všechny styly lyţování a to techniku jízdy do kopce (styl 2-17), po rovině (rovinné 2-1) nebo po rovině či do mírného kopce (styl 1-1). Dále pak mŧţe trenér zařadit rŧzné soutěţe, při kterých vypozoruje problémy se stabilitou. Jedná se o sjíţdění ze svahu, zvládnutí rŧzných překáţek na trati, nebo samotná jízda na jedné lyţi.

7

2-1 znamená jízda volnou technikou do kopce, kdy se lyţař jednou odrazí pomocí holí a dvakrát pomocí nohou

30

Trenér tyto výsledky zaznamenává za pouţití např. videokamery, analyzuje a díky získaným výsledkŧm zváţí, které cviky na stabilitu je potřeba do přípravy daného sportovce zakomponovat.

2.3.2. Výzkumy stability při střelbě Téma stability ve střelbě je v tomto směru probádanější oblastí. Přímo stabilitou v biatlonu se zabýval Pavel Straňák (2007) ve své publikaci Posouzení stability u vybraných sportovcŧ v biatlonu. Jako testovací vzorek byli pouţiti biatlonisté ve věkovém prŧměru 18-ti let. Jeho testování bylo zaměřeno na potvrzení či vyvrácení domněnky, ţe stabilita při střelbě se zhoršuje po zatíţení sportovcŧ. K testování byla pouţita měřící deska, na které probandi stáli nejdříve na obou, posléze na jedné noze, coţ by mělo evokovat zhoršení stability. Výsledkem testování bylo potvrzení vztahu mezi stabilitou a úspěšností střelby. Straňák (2007) ve svých závěrech mluví o vazbách negativních, kdy podle jeho měření špatná stabilita rovná se špatné úspěšnosti střelby a naopak. Zmiňuje ovšem i jejich kombinaci, kdy i při dobré stabilitě nemusí být nutně zaručena dobrá střelba. Zároveň dochází k potvrzení myšlenky o vhodnosti zapojování cvičení pro rozvoj statické stability; nevylučuje ovšem i nutnost zapojení cvičení typu suchá střelba, spouštění, dýchání a jiných. Dalším, kdo se zaobíral otázkou stability při střelbě, tentokrát ovšem ne přímo biatlonistŧ, ale sportovních střelcŧ, byla PaeDr. Hana Nováková (1995) ve své práci Posturální stabilita sportovních střelců. Její práce je zaměřena na testování posturální stability. Testování probíhalo prŧběţně v jarním a letním období roku 1995. Chlapci a dívky ze sportovního gymnázia byli testováni v rámci talentových přijímacích zkoušek a v jednotlivých ročnících studia. Testovali se sportovní střelci a byli testováni celkem ve čtyřech 31

měřeních. Posturální stabilita byla testována dvěma 60-ti sekundovými testy. (První test - Vzpřímený postoj, chodidla rovnoběţně v šíři bokŧ, otevřené oči fixovány na terč ve výši očí ve vzdálenosti 1,5m. Druhý test - Vzpřímený postoj, chodidla rovnoběţně v šíři bokŧ, zavřené oči) I Nováková (1995) došla k podobným závěrŧm a to, ţe stabilita postoje má ve střeleckém sportu značný význam a je faktorem, který ovlivňuje sportovní výkon střelce. Podle jejích zkoumání, dobrá stabilita je obecně charakterizována nízkou „oscilací“ těţiště těla v bočním a předozadním směru, tj. úzkým pásmem výchylek a malou rychlostí jejich vyrovnávání. I kdyţ její okamţitá hodnota mŧţe být v situaci, kdy dojde k většímu vychýlení těla poměrně velká. Hodnocení rychlosti vyrovnávání výchylek těla by pak mělo dle Novákové (1995) zahrnout i schopnost okamţitě vyrovnat případný větší pohyb těla. Z výsledkŧ testování posturální stability střelcŧ, podle Novákové (1995) vyplývají tyto závěry: I.

Puškaři mají lepší boční stabilitu neţ střelci z pistole, výchylky těţiště těla vyrovnávají především v předozadním směru. Dominanci tohoto směru vyrovnávaní postoje puškařŧ potvrdilo i testování střeleckých talentŧ a studentŧ sportovního gymnázia.

II.

Rozdíly mezi věkovými kategoriemi – junioři a dospělí – ukázaly, ţe u puškařŧ muţŧ i ţen se vlivem dlouhodobého tréninku zlepšuje především laterální stabilita a stabilita bez zrakové kontroly.

III.

Mezi střelci jsou velké interindividuální rozdíly v posturální stabilitě především z hlediska velikosti tj. rozsahu výchylek těţiště těla. Naopak malé jsou rozdíly v rychlosti vyrovnávání těchto výchylek.

Na stabilitu posturální, v tomto případě u moderních pětibojařŧ, se zaměřila i Mgr. Sylvie Černá (2011). Její práce nese název Změny vybraných parametrů posturální

stability

a

úspěšnost

střelby

kombinované disciplíny při modelovém zatížení. 32

moderních

pětibojařů

v rámci

Černá si jako vzorek probandŧ vybrala juniorskou reprezentaci ČR v moderním pětiboji. Byl proveden experiment, při kterém byly sledovány změny posturální stability při střelbě z pistole po zatíţení, a to konkrétně po několika jednokilometrových úsecích běhu. Hodnocen byl nejenom výsledek střelby, ale i pohyb pistole. I zde byl hlavní cíl práce zaměřen na analýzu vlivu zatíţení na posturální stabilitu a určení závislosti mezi posturální stabilitou a úspěšností střelby. Podle slov Černé lze výsledky shrnout takto: „Běžecké zatížení na ANP signifikantně ovlivňuje posturální stabilitu. Rozdíl se prokázal především mezi úseky bez zatížení a po zatížení. Úspěšnost střelby není ovlivněna běžeckým zatížením na ANP a posturální stabilitou.“ (Černá, 2005, str. 5). Zároveň ve své práci vyvrací závislost mezi pohybem pistole a výsledkem střelby.

Poznatky z prostudované literatury pomohly určit směr praktické části této diplomové práce. Na základě výsledkŧ z dosavadních výzkumŧ stability byly zvoleny i nejvhodnější cviky, které pomohou vybrané skupině probandŧ při rozvoji rovnováţných schopnosti. Zároveň závěry, ke kterým autoři dospěli, podporují i dosavadní hypotézu o dŧleţitosti dobré stability pro úspěšné zvládnutí střelby.

33

3. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE

Definice následujících pojmŧ vychází z řešené problematiky, která byla nastíněna jiţ při zpracovávání mé bakalářské práce na téma Rozvoj rovnováhových schopností jako předpoklad stability v biatlonu. (2010). Jejím výsledkem byla baterie cvikŧ k posílení koordinace a stability v obou sloţkách biatlonu, z nichţ některé byly následně pouţity při realizaci vlastního testování stability v praktické části této práce.

3.1. Cíle práce Cílem práce je otestovat, zda vybrané cviky vhodné k rozvoji stability při střelbě a běhu na lyţích volným stylem (tzv. skate), které byly vypracovány a navrţeny v jiţ změněné bakalářské práci, opravdu fungují a dokáţí zlepšit rovnováţné schopnosti testovaných probandŧ, potaţmo jakéhokoliv biatlonisty či bitlonistky. Druhotným cílem je zjistit, v jaké míře a kdy je vhodné dané cviky do tréninku zapojit.

3.2. Hypotézy práce H1 Při vhodném pouţití (tzn. při správném provedení cvikŧ, efektivní skladbě cvičení, dostatečném mnoţství opakování a vhodném rozsahu cvičení) předpokládám, ţe u testovaných probandŧ dojde ke zlepšení stability a to jak při střelbě, tak i při běhu na lyţích, popřípadě k rozvoji obecné stability.

34

H2 Předpokládám, ţe díky zlepšení stability na základě vyuţití zmíněných cvikŧ dojde u testovaných sportovcŧ ke zvýšení jejich střelecké i běţecké výkonnosti. Nepředpokládám však, ţe by zlepšení, o kterém se domnívám, ţe nastane, bylo v jakémkoliv směru „enormní“.

3.3. Úkoly práce Ú1 Vytipování vhodné skupiny probandŧ s ohledem na jejich věk, výkonnost a zkušenosti s biatlonem i jejich časovou dostupnost. Ú2 Výběr vhodných cvikŧ pro rozvoj stability, zajištění potřebného materiálu pro měření (zvláště přístroj Pedar X, maloráţní zbraň), zabezpečení obsluhy přístroje, výběr vhodného testovacího prostředí. Ú3 Koordinace práce diplomanta a trenéra probandŧ a to po stránce objemu, doby a zpŧsobu začlenění cvikŧ do tréninkového procesu s dŧrazem na řádnou kontrolu jejich uţití. Ú4 Organizace a dohled nad samotným prŧběhem měření. Ú5 Porovnání výsledkŧ prvního a druhého testu, analýza výsledkŧ, potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz, vyvození dŧsledkŧ, zváţení moţnosti uţití v praxi.

35

4. METODY MĚŘENÍ A ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ DAT Následující podkapitoly mapují praktickou část práce a podávají jasný přehled o výběru testovaných probandŧ, o prŧběhu samotného měření a zpŧsobech zpracování a následném zhodnocení získaných dat. Vzhledem k mnoţství získaných informací a pro jejich názornější a přehlednější prezentaci jsou podkladová data měření vybraného vzorku probandŧ zahrnuta i do sekce Přílohy.

Zkoumaný vzorek

4.1.

Zkoumaný vzorek sportovcŧ byl vybrán záměrně8. Jedná se o biatlonisty a biatlonistky z jilemnického sportovního gymnázia, kteří se biatlonu věnují na dorostenecké či juniorské úrovni. Měřený vzorek obsahoval 8 probandŧ, z nichţ pouze čtyři se zúčastnili obou měření. Z tohoto dŧvodu pro zhodnocení výsledkŧ slouţí převáţně data právě těchto čtyř probandŧ. Bliţší informace o testovaném vzorku sportovcŧ jsou následující (současně je i přehledně popisuje Tabulka 2): 

Věk probandŧ:

minimálně 16 let maximálně 19 let



Biatlonu se věnují:

minimálně 3 roky ţádný z probandŧ není úplným začátečníkem



Závodní kategorie:

mladší / starší dorostenci junioři

8

Bliţší kritéria a dŧvod zvolení zmíněných probandŧ je specifikován v podkapitole 4.1.1. Kritéria pro výběr zkoumaného vzorku

36

Tabulka 2: Testovaní sportovci. JMÉNO

ROČNÍK VÝŠKA

VÁHA

ŢENA/

VÝKONNOST

MUŢ

PŘED TESTOVÁNÍM

Bitnarová

1994

156,7

48,8

Ţ

5. ČP celk

Janatová

1994

160

55

Ţ

8. ČP celk

Šaldová

1995

167

60

Ţ

5. ČP celk.

á

1993

169

64

Ţ

Účast MSD,EYOWF.

Václavík

1994

186,3

76,7

M

Účast EYOWF

Vojík

1993

189,5

81,6

M

Účast EYOWF

Ševčík

1996

172,5

56,4

M

2.ČP celk v ţácích

Hornig

1996

175

66,1

M

8.ČP celk v ţácích

Zelinkov

4.1.1. Kritéria pro výběr zkoumaného vzorku Výběr probandŧ byl zaloţen na skutečnosti, ţe se jedná o mladé sportovce navštěvující sportovní gymnázium, jeţ jsem v minulosti sám absolvoval. Tudíţ jsem obeznámen s prací místních trenérŧ se sportovci, stejně tak jako i s podmínkami a organizačními moţnostmi tréninkŧ a soustředění. Podstatným kritériem pro výběr zvoleného vzorku probandŧ byl fakt, ţe u některých biatlonistŧ dochází díky přechodu ze základní školy na školu střední, v tomto případě gymnázium, i k další podstatné změně a tou je přechod z pouţívání vzduchové zbraně na zbraň maloráţní. To s sebou nese i velkou dávku změn v oblasti střelby, potaţmo stability. Vzhledem k jiţ zmíněné myšlence, ţe v dětství a pubertě lze rovnováţné schopnosti výrazně kladně ovlivnit tréninkovým pŧsobením, je více neţ vhodné 37

zařadit právě u této skupiny cviky rozvíjející stabilitu. S nimi se do této chvíle někteří probandi ani nemuseli nesetkat. U této skupiny probandŧ se tedy předpokládá velký rozvoj těchto schopností.

4.2. Rozsah měření Testovalo se dvakrát. První testování proběhlo na jaře, kdy sportovci měli po měsíčním posezónním odpočinku. Druhé testování pak bylo na podzim, tedy v době, kdy vrcholilo přípravné období, během něhoţ byly do tréninku systematicky zakomponovány vybrané cviky na zlepšení stability.

4.2.1. Způsob práce před a po vlastním testování Před prvním jarním testováním měla vybraná skupina probandŧ měsíční volno, tedy dobu bez tréninkové zátěţe před začátkem letní přípravy. Na druhé testování naopak dorazili v době vrcholu přípravného tréninkového období, kdy se skupina jiţ chystala na první soustředění na sněhu a začátek závodního období. Termíny pro oba testy byly vybrány z dŧvodu nejoptimálnějšího období pro rozvoj stability, která se dá nejlépe rozvíjet právě v přípravném období. S cvičením bylo započato ihned po odpočinkovém jarním období, tedy po absolvování prvního testu. Tímto byla zaručena objektivita při posuzování stavu před a po začlenění vybraných cvikŧ. Jejich zakomponování bylo domluveno takto:

hlavní pouţití bylo

koncipováno hlavně do období na soustředěních, kdy je mnohem více času cviky do tréninkového procesu zapojit. Sportovci nedochází do školy a teprve poté na trénink, ale je více času na jejich realizaci. Nejčastější uţití cvikŧ je moţné při rozcvičce a poté i během speciálního tréninku, či jako doplněk normálního tréninku. Dŧraz byl kladen nejenom na dobu a mnoţství uţití, ale hlavně na 38

dŧkladnou kontrolu kaţdého sportovce ze strany trenérky ve správné technice provádění cvikŧ na rozvoj stability jak dynamické, tak statické. Pro rozvoj stability statické nezáleţí ani tak na ročním období, neboť většinu cvikŧ je moţné realizovat venku i uvnitř, aniţ by při jejich simulaci docházelo ke změnám oproti stavu v zimním období. Oproti tomu pokud jde o stabilitu dynamickou, mohlo by být namítnuto, ţe probandi v letním a podzimním období nejezdili na lyţích a proto se dynamická stabilita nemohla rozvíjet. Letní „verzí“ pro běh na lyţích jsou lyţe kolečkové, běh na nich se jiţ v dnešní době přibliţuje technice běhu na skatových lyţích. Tímto je zaručena moţnost rozvíjení dynamické stability i v období beze sněhu.

4.3. Místo a způsob měření Na základě zkušeností z testování reprezentačního druţstva v biatlonu bylo vyuţito zařízení pracoviště CASRI Praha, které je profesionálním vědeckým a servisním pracovištěm věnujícím se vrcholovým sportovcŧm z nejrŧznějších odvětví. Právě biatlonový reprezentační tým zde absolvuje všechny zátěţové testy. Bylo provedeno vstupní měření a závěrečné měření po delším vyuţívání speciálních cvikŧ na rozvoj stability9. Testovalo se za pomocí pěti jednoduchých cvikŧ - stoj spatný, stoj na jedné noze (levá, pravá), stoj ve skate postoji (na levé, pravé), stoj ve střelecké poloze vstoje-výdrţ na terči, stoj ve střelecké poloze- suchá střelba na 5 ran. Testování probíhalo v místnosti, tedy bez vnějších vlivŧ, zejména zhoršených povětrnostních podmínek, kdy nehrozilo, ţe bude foukat vítr, který mŧţe velmi

9

Vyuţité cviky vypracované v bakalářské práce Rozvoj rovnováhových schopností jako předpoklad stability v biatlonu. (Soukup, 2010), Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií – Katedra atletiky, plavání a sportu v přírodě.jsou představeny v kapitole 5. Cviky na rozvoj stability

39

ovlivnit stabilitu sportovce. K vlastnímu testování byl vyuţit měřící přístroj Pedar X.

4.3.1. Charakteristika měřícího zařízení Ačkoliv pŧvodním záměrem bylo otestovat probandy na stabilometrické plošině, bylo od této myšlenky po úvodním testování za vyuţití dané plošiny upuštěno, a to z dŧvodu nevypovídajících výsledkŧ, těţko pouţitelných pro testované cviky. Zmíněné testování proběhlo na pracovišti Dukla Liberec za pomoci přístroje, který běţně ve svém tréninku vyuţívají sportovci v severské kombinaci. Úskalím se ukázala nutnost vyskočení a následného seskoku z plošiny, nutným k tomu, aby mohla být data zaznamenána. Pro účely testování statické stability v biatlonu je tento zpŧsob nevhodný a proto došlo následně ke změně měřícího zařízení. Po počátečním nezdaru bylo tedy testování prováděno s měřícím systémem Pedar X německé firmy Novel (viz Obrázek 1). Jedná se o tlakoměrné stélky do obuvi, pomocí kterých je moţné velmi přesné měření rozloţení tlaku lidského chodidla při rŧzných pohybových aktivitách.

(http://www.novelusa.com/assets/pdf/pedar/pedarX_eng.pdf.,

citováno

dne

13.2.2012)

Obrázek 1: Pedar X Zdroj: http://www.novelusa.com/10

10

Na obrázku je zobrazen model Pedar X s moţností připojení k počítači pomocí optického USB kabelu

40

Pedar X sestává z jiţ zmíněných stélek, které jsou aplikovány přímo do obuvi testované osoby a jsou spojeny s počítačem pomocí zabudovaného systému Bluetooth. Tento zpŧsob přenosu dat nikterak nelimituje schopnost pohybu a tím pádem umoţňuje zkoumat tlak mezi chodidlem a samotnou botou při rŧzných druzích zatíţení, venku či uvnitř místnosti. Velkou výhodou je zároveň i fakt, ţe testovaná osoba mŧţe jiţ během samotného testování pozorovat na monitoru počítače, jak se její váha a tlak v obuvi mění a mŧţe přímo upravit zpŧsob chŧze, běhu či postoje v klidu.

Obrázek 2: Tlakoměrná stélka do obuvi Zdroj: http://www.novelusa.com/

Získaná data se pak dají zachovat v jiţ zabudované vnitřní paměti, anebo je mŧţeme jednoduchým zpŧsobem zálohovat do počítače pro pozdější vyuţití. Součástí zařízení je i software ke zpracování a vyhodnocení dat a kalibrační přístroj, pomocí kterého mŧţeme zařízení kdykoliv zkalibrovat a zajistit si tak přesná a snadno reprodukovatelná data (viz obrázek níţe).

Obrázek 3: Kalibrační zařízení Trublu se stélkam Zdroj: http://www.novelusa.com/

41

Obrázek 4: Software k Pedar X Zdroj: http://www.novelusa.com/

4.3.2. Technické parametry Pedar X Díky svému provedení, ergometrickému tvaru stélek a technickým parametrŧm umoţňuje zařízení Pedar X zkoumat tlaky chodidla při rŧzných druzích kaţdodenních aktivit, kterými mohou být např. chŧze, běh, chŧze do schodŧ, lyţování, jízda na kole či na bruslích. Pedar X je napojen na tenké, elastické tlakové senzory ve stélce, které pokrývají celou plochu chodidla. Co do počtu se jich na stélce nachází aţ 99. Stélky jsou nabízeny ve velikostech 22 aţ 49 (evropský zpŧsob číslování) a ve 3 šířkách. Při frekvenci 50 Hz je zařízení schopno naměřit a následně vyhodnotit změny tlaku mezi chodidlem a podloţkou při pohybu. S kapacitou 32MB vnitřní paměťové jednotky výrobce udává, ţe při 100 Hz je moţno nahrát aţ 25-ti minutový záznam (http://www.novelusa.com/assets/pdf/pedar/pedarX_eng.pdf., citováno dne 13.2.2012)

Pedar X dokáţe naměřit a následně zobrazit a vyhodnotit tyto charakteristiky, tak, jak je uvádí sám výrobce firma NOVEL: Online zobrazení tlaku ve 2D a 3D Vyobrazení maximálního tlaku ve 2D a 3D Izobarická zobrazení tlaku Číselné zobrazení tlaku Animace jednotlivých části oporové fáze 42

Výběr kteréhokoliv kroku nebo libovolného počtu krokŧ Časová analýza krokŧ (doba trvání oporové a letové fáze) Zobrazení centra tlaku a jeho dynamiky Zobrazení max. síly (maximální tlak/kontaktní plocha) Zobrazení max. tlaku, síly a kontaktní plochy v závislosti na čase Výhodou zařízení je i moţnost jeho synchronizace s např. kamerovým systémem, pomocí kterého lze také pohybové aktivity analyzovat.

4.3.3. Vyuţití Pedar X pro potřeby testování stability v biatlonu Volba přístroje Pedar X se ukázala jako vhodná pro testování stability v biatlonu a to díky velmi přesnému záznamu pohybu těţiště při statické poloze. I při sebemenším pohybu střelce, který je při vlastním střeleckém výkonu spíše neţádoucí, mohly být díky danému přístroji dŧkladně zaznamenány a vyhodnoceny ty okamţiky, kdy se těţiště střelce jakkoliv nevýrazně mění a tím se negativně ovlivní stabilita, potaţmo postoj sportovce při výkonu. Pro vyhodnocení experimentu byl z celkového záznamu tlaku na podloţku, který je výstupem zařízení Pedar X, pouţit pohyb těţiště, který je, ze záznamového hlediska, zhruba v rozmezí jednoho aţ čtyřech obdélníkŧ a má červenou barvu (viz kapitola 6.1. Zpŧsoby zpracování výsledkŧ)

4.3.4. Cviky pouţité při testování Testovalo se za pomocí pěti jednoduchých cvikŧ, které demonstrují obecnou, statickou i dynamickou stabilitu speciálně vybraných pro běh na lyţích a střelbu z maloráţní zbraně.

43

Stoj spatný:

cvičenec stojí uvolněně ve stoji spatném, aniţ by byla jedna noha vepředu a druhá vzadu za pouţití zaráţky, o kterou se cvičenec mírně opírá patami

Obrázek 5 a 6: Demonstrace použití Pedar X při stoji spatném

Stoj na jedné noze:

stoj na levé/pravé noze, pravá/levá pokrčmo přednoţená, levá/pravá ruka předpaţena, opačná ruka mírně zapaţena

Obrázek 7: Demonstrace stoje na jedné noze

44

Stoj ve skate postoji:

stoj na pravé/levé noze, levá/pravá noha zanoţena, ruce předpaţeny, imitace jízdy na lyţích volným zpŧsobem (skate) toho času ve skluzu - jízda pouze na jedné lyţi

Obrázek 8 a 9: Demonstrace skate postoje zepředu a z boku

Stoj ve střelecké poloze vstoje:

stoj roznoţný, zbraň uchopena, hlava otočena vlevo směrem k terči. Terč o velikosti 1/10 velikosti

soutěţního

terče

umístěn

ve

vzdálenosti 5m. Cvičenec se snaţí udrţet mířidla po dobu 10s na jednom terči. Suchá střelba:

cvičenec provádí suchou střelbu na 5 terčŧ, postoj obdobný jako při předešlém cviku

Obrázek 10: Demonstrace postoje ve střelecké poloze vstoje a suché střelby

45

5. CVIKY NA ROZVOJ STABILITY

Jak jiţ předesláno, v období mezi vstupním a závěrečným měřením měla trenérka probandŧ za úkol zakomponovat jisté cviky na rozvoj stability do svého tréninkového plánu. V podkapitolách níţe budou představeny zvolené cviky na rozvoj stability jak při střelbě, tak i při běhu na lyţích. Dŧvodem výběru právě těchto cvikŧ je jejich efektivita při rozvoji rovnováţných schopností, elasticita začlenění do tréninkového procesu a to s přihlédnutím k věku, výkonnosti i zkušenostem probandŧ, ale i technickým a materiálovým moţnostem klubu. Zároveň je zachována myšlenka postupu od nejjednoduššího po sloţitější úkoly.

5.1

Cviky na rozvoj stability při běhu na lyţích

Zvolené cviky jsou cviky bez nářadí, které nevyţadují speciální materiálové vybavení a jsou tak snadno dostupné a aplikovatelné do tréninkového plánu. Jedná se o poskoky, které jsou zaměřeny na stabilitu při dopadu a dynamiku odrazu, kdy napodobujeme techniku běhu na lyţích. Nejprve cvik provádíme pouze postupným přejitím do další polohy („jakoby zpomalený záběr“), aţ po dobrém technickém zvládnutí přichází mírný poskok a dále je moţné stupňovat intenzitu poskoku. Nedoporučuje se rychlý nástup intenzity, vţdy je zapotřebí zvládnout precizně základní cvik a aţ poté zvýšit intenzitu skoku. Dŧraz je kladen hlavně na postavení kolen (ve stejném směru jako špičky) a správné drţení těla (neohýbat, uklánět, či prohýbat se v zádech) (Soukup, 2010).

46

Klasický poskok

Popis:

Ze stoje na levé, přeskok na pravou nohu, za současného maximálního rozsahu protilehlé práce paţí.

Rozvoj:

Předozadní rovnováhy, boční rovnováhy.

Provedení:

Cvik provádíme s co největší podobností ke klasické technice běhu na lyţích. Neodráţíme se ze špičky, ale z přední části chodidla. Poskok je veden do dálky, nikoli do výšky. Dbáme na správnou polohu těţiště.

Chyby:

Pozor na koleno vytočené do strany. Ruka, která je nataţena dozadu, je napnuta, zadní noha napnuta, špičky směřují dopředu. Poskok není veden do výšky, ale do dálky. Zadek nesmí být vystrčen, záda prohnuta, nebo naopak vyhrbena.

Zdroj:

Soukup, J. (2010) Rozvoj rovnováhových schopností jako předpoklad stability v biatlonu.

47

Klasický poskok s dopadem na odrazovou nohu

Popis:

Ze stoje na levé, poskok s dopadem na totoţnou nohu, za současného maximálního rozsahu protilehlé práce paţí.

Rozvoj:


Provedení:

Cvik vychází z klasického stylu na lyţích. Výchozí a konečná pozice je stejná jako u předchozího cviku. Noha, ze které se neodráţíme, je co nejvíce napnuta při pohybu dopředu. Poskok je veden do dálky, nikoli do výšky.

Chyby:

Špičky a kolena musí směřovat dopředu. Zadní noha a ruka jsou napnuty. Záda neprohýbáme, nehrbíme, nebo se neukláníme.

Zdroj:

Soukup, J. (2010) Rozvoj rovnováhových schopností jako předpoklad stability v biatlonu. 48

Bruslařský poskok

Popis:

Poskok z levé nohy na pravou, do strany, za souhlasné práce paţí v předozadním rozsahu.

Rozvoj:

Boční rovnováhy, předozadní rovnováhy.

Provedení:

Cvik vychází z volného stylu běhu na lyţích. Co nejvíce se snaţíme napodobit styl zvaný 1 - 1. Odraz vychází z vnitřní strany chodidla, nikoli ze špičky. Ruce jsou v krajních polohách napnuty. Poskok je veden do dálky, nikoli do výšky.

Chyby:

Zadek nesmí být vystrčen, záda prohnuta, nebo naopak ohnuta. Neukláníme se do strany.

Zdroj:


49

Bruslařský dvojskok

Popis:

Poskok z pravé nohy na levou do strany, za souhlasné práce paţí v předozadním rozsahu, okamţitý odraz a poskok z levé nohy na pravou do strany, za souhlasné práce paţí v předozadním rozsahu.

Rozvoj:


Provedení:

Cvik vychází z volného stylu běhu na lyţích. Co nejvíce se snaţíme napodobit styl zvaný „dlouhé 2 – 1“. Odraz vychází z vnitřní strany chodidla, nikoli ze špičky. Ruce jsou v krajních polohách napnuty. Neskáčeme do výšky, ale do dálky.

Chyby:

Špatná synchronizace rukou a nohou.

Zdroj:


50

Bruslařský poskok, ruce spojeny za tělem

Popis:

Poskok z levé nohy na pravou do strany, ruce spojeny za zády.

Rozvoj:


Provedení:

Cvik vychází z volného stylu běhu na lyţích. Co nejvíce se snaţíme napodobit tento styl, jen ruce jsou spojeny za tělem. Odraz vychází z vnitřní strany chodidla, nikoli ze špičky. Neskáčeme do výšky, ale do dálky.

Chyby:

Zadek nesmí být vystrčen, záda prohnuta, nebo naopak ohnuta. Neukláníme se do strany.

Zdroj:


51

Rychlobruslařský poskok

Popis:

Přeskok z levé nohy na pravou, stojná noha v mírném podřepu, opačná unoţena mírně vzad, ruce za zády.

Rozvoj:


Provedení:

Jako bychom byli na kladině. Stojná noha je vţdy v rovině s předchozí. Čím větší je podřep, tím těţší je cvik.

Chyby:

Zadek nesmí být vystrčen, záda prohnuta, nebo naopak ohnuta. Neukláníme se do strany. Koleno musí být ve směru pohybu.

Zdroj:


52

5.2

Cviky na rozvoj stability při střelbě

Níţe představené cviky na rozvoj statické stability vyuţívají jak nářadí, tak se dají praktikovat i bez jakéhokoliv náčiní, vyjma samozřejmě zbraně. Základním pilířem pro trénink střelby je tzv. suchá střelba. Jedná se o střelbu bez nábojŧ (bez výstřelu), která imituje nácvik stabilní střelecké polohy, kdy člověk je více uvolněný, není stresován z toho, ţe netrefí, proto se mŧţe více soustředit na určité části. Suchá střelba je velmi dŧleţitým předpokladem pro správné zvládnutí střelby. Proto je nutné věnovat se jí jiţ od mládí a nezanevřít na ni ani ve starším věku. Suchou střelbu provádíme před zahájením střeleckého tréninku nebo kdykoliv během dne. Je však dobré nebýt na ni unaven, ale plně soustředěn. Na procvičení stability jsou dobré dlouhé výdrţe na terči bez spouštění. Suchou střelbu je moţné provádět na střelnici na standardní terče nebo i v místnosti a to na jakoukoliv vzdálenost. Jako terč slouţí nakreslená černá tečka odpovídající velikosti na danou vzdálenost a připevněná na dobře viditelném místě. Dále je téţ moţné vyuţít elektronické terče Rica, Skat. Je dobré míti na paměti, ţe suchou střelbou nelze v ţádném případě plně nahradit střelecký trénink.

5.2.1 Cviky na rozvoj stability při střelbě s vyuţitím nářadí Následující cviky jsou odvozené od suché střelby, přídavným faktorem je vyuţití balančních desek. Z počátku je vhodné vybrat spíše jednodušší balanční desky. S postupným zvládáním cvikŧ je moţné pouţít méně stabilní desky nebo míčky. Cvičení je moţné vyuţít ve formě suché střelby nebo jej zapojit do tréninku a na balančních deskách přímo střílet. 53

Střelba na pruţinové desce Popis:

Zaujmeme střeleckou polohu vstoje.

Rozvoj:


Chyby:

Špatně rozloţená váha, příliš váhy na přední noze, nebo naopak zadní noze, váha na špičkách či na patách.

Zdroj:


Střelba na točně Popis:

Zaujmeme střeleckou polohu vstoje a snaţíme se udrţet stabilitu. Velmi náročný cvik, doporučuji pouze suchou střelbu.

Rozvoj:


Chyby:


Zdroj:

Soukup, J. (2010) Rozvoj rovnováhových schopností jako předpoklad stability v biatlonu. 54

Střelba na houpací desce Popis:

Zaujmeme střeleckou polohu vstoje.

Rozvoj:


Chyby:


Zdroj:


5.3

Konkrétní pouţití cviků u probandů

Po dohodě s trenérkou probandŧ byly výše popsané cviky začleněny do tréninkového procesu. Bylo doporučeno a posléze i domluveno hrubé rozloţení zapojení cvikŧ do jednotlivých fází tréninku, avšak konkrétní doba jejich začlenění byla v kompetenci samotné trenérky, která nejlépe dokáţe odhadnout potřeby svých svěřencŧ. Vzhledem k faktu, ţe skladbu tréninkŧ ovlivňuje skutečnost povinné školní docházky u probandŧ, začlenění cvikŧ do tréninkového cyklu se liší v období školního roku a v době soustředění. Tyto odchylky jsou představeny v následujících sekcích.

55

5.3.1. Pouţití cviků v době soustředění Ukázku začlenění cvikŧ do tréninku během soustředění podrobně popisuje následující tabulka. Jejich pozice je tučně zvýrazněna. NT označuje nácvik techniky; BALANČNÍ CVIČENÍ pak ukazuje jejich realizaci.

Tabulka 3: Zapojení cviků na soustředěních

Po

Rozcvička: NT 20´ na suchu

Trénink: Postura

Út

Rozcvička: Trénink:

Trénink: balanční cvičení 20´

Rozcvička: NT 20´ na suchu

Trénink: NT 20´ KL - skate

St

(houpací deska, točna)

Trénink: Čt Pá

Rozcvička:

Trénink: balanční cvičení 20´

Trénink:

(houpací deska, točna)

Rozcvička: NT 20´na suchu

Trénink:

Trénink: So

Rozcvička:

Trénink: NT 20´ KL - klasika

Trénink: Ne

Rozcvička: NT 20´na suchu

Trénink: Postura

Trénink: Trénink: 5.3.2. Pouţití cviků při škole Mimo soustředění, v době školy je mnoţství začlenění cvikŧ na stabilitu limitováno převáţně časovými moţnostmi probandŧ. Nicméně i v tomto období je zapotřebí neopomíjet a co nejvíce zapojit cviky do tréninku. V případě probandŧ jejich realizace probíhala následovně: cviky byly prováděny v základní formě, bez pouţití pomŧcek, z časových moţností dvakrát týdně. 56

Cviky na rozvoj statické stability byly prováděny kaţdý druhý střelecký trénink a to před samotnou střelbou. Jednalo se o suchou střelbu. Pro rozvoj dynamické stability trenérka začlenila jednou týdně před tréninkem všechny cviky, a to klasický a bruslařský poskok, bruslařský dvojskok, klasický poskok s odrazem na dopadovou nohu i rychlobruslařský poskok. Mimo to byla zařazena i jízda na kolečkových bruslích, která slouţí ke koordinaci a nácviku rovnováhy. Jednou za měsíc pak probandi absolvovali pŧlhodinový trénink v tělocvičně, kde probíhala cvičení na rozvoj statické i dynamické stability, jako např. nácvik techniky na kladině či s lavičkami.

57

6. VÝSLEDKY MĚŘENÍ

6.1 Způsoby zpracování výsledků Výsledky měření pomocí zařízení Pedar X jsou poskytovány ve formě bodového znázornění pohybu těţiště v předozadní a boční rovině. Tento pohyb těţiště je znázorněn na obrázku chodidla nohy a to červenou čarou. Dále je pak graficky vyjádřen začátek a konec testu a to barevnými tečkami. Zelená tečka označuje začátek testu a červená pak jeho konec. Do obrázku je přenášen i tlak chodidla testované osoby na daný bod, který je vyobrazen jako číselná hodnota, která odpovídá síle tlaku v kPA. Náhled na prezentaci výsledku z Pedaru X představuje následující obrázek.

Obrázek 11: Výstup z Pedaru X 58

Pro

snazší

interpretaci

výsledkŧ

bylo

nutné

bodové

znázornění

přetransformovat do jednoduššího numerického vyjádření testu. Proto byly výstupy z Pedaru X upraveny následovně11: kaţdý obdélník, ve kterém se pohyb těţiště nachází, byl rozdělen v předozadním směru na 10 bodŧ a stejným zpŧsobem bylo učiněno i v bočním směru. Díky těmto bodŧm bylo pak moţné početně určit vyznačený pohyb těţiště, a to jak v předozadní rovině, tak i v pohybu do stran. Díky tomuto rozdělení je moţné pohyb těţiště lépe porovnávat. Pro názornost je přiloţen následující obrázek.

Obrázek 12: Numerické vyjádření pohybu těžiště

11

Pŧvodní výstupy vybraného vzorku probandŧ z testování na Pedaru X jsou vloţeny do sekce Přílohy

59

6.2. Grafické znázornění výsledků měření Převod výstupŧ z Pedar X na snazší numerické vyjádření hodnot bylo pouhým předstupněm pro jejich grafické znázornění, které jasně ukazuje rozdíly mezi výsledky z prvního a druhého měření. Do grafu jsou hodnoty zaneseny následovně: modrá a červená barva znázorňují výsledky testŧ před (vstupní), resp. po (závěrečný test) zapojení cvikŧ na rozvoj stability během testovaného období. Na svislé ose grafu jsou vyjmenovány testové cviky, vodorovná osa pak vyjadřuje pohyb těţiště. První graf ukazuje hodnoty v předozadní rovině, druhý pak v rovině boční.

výdrž na terči pravá výdrž na terči levá střelba 5ran pravá střelba 5ran levá stoj skate na pravé předozadní rovina. PO

stoj skate na levé

předozadní rovina. PŘED

stoj na pravé noze stoj na levé noze stoj snožmo pravá stoj snožmo levá 0

10

20

30

40

50

Obrázek 13: Graf 1 Předozadní rovina

výdrž na terči pravá výdrž na terči levá střelba 5ran pravá střelba 5ran levá stoj skate na pravé

boční rovina. PO

stoj skate na levé

boční rovina. PŘED


5

10

Obrázek 14: Graf 2 Boční rovina

60

15

20

25

30

6.3. Konkrétní výsledky měření12

výdrž na terči pravá výdrž na terči levá střelba 5ran pravá střelba 5ran levá stoj skate na pravé předozadní rovina. PO

stoj skate na levé

předozadní rovina. PŘED


10

20

30

40

50

Obrázek 15: Graf 3 Bitnarová – předozadní rovina


boční rovina. PO

stoj skate na levé



5

10

15

20

25

30

Obrázek 16: Graf 4 Bitnarová – boční rovina

12

Pro názornost jsou výsledky jednotlivých probandů představeny v Grafu 3 až Grafu 20

61

Obrázek 17: Graf 5 Zelinková – předozadní rovina

Obrázek 18: Graf 6 Zelinková – boční rovina

62

Obrázek 19: Graf 7 Hornig – předozadní rovina

Obrázek 20: Graf 8 Hornig – boční rovina

63

Obrázek 21: Graf 9 Ševčík – předozadní rovina


boční rovina. PO

stoj skate na levé


stoj na pravé noze stoj na levé noze stoj snožmo pravá stoj snožmo levá

0

5

10

15

Obrázek 22: Graf 10 Ševčík – boční rovina

64

20

25

30

Obrázek 23: Graf 11 Janatová – předozadní rovina (pouze vstupní test)

Obrázek 24: Graf 12 Janatová – boční rovina (pouze vstupní test)

65

Obrázek 25: Graf 13 Šaldová – předozadní rovina (pouze vstupní test)

Obrázek 26: Graf 14 Šaldová – boční rovina (pouze vstupní test)

66

Obrázek 27: Graf 15 Václavík – předozadní rovina (pouze vstupní test)

Obrázek 28: Graf 16 Václavík – boční rovina (pouze vstupní test)

67

Obrázek 29: Graf 17 Vojík – předozadní rovina (pouze vstupní test)

Obrázek 30: Graf 18 Vojík – boční rovina (pouze vstupní test)

68

Obrázek 31: Graf 19 Korbelář – předozadní rovina (pouze výstupní test)

výdrž na terči pravá výdrž na terči levá střelba 5ran pravá střelba 5ran levá

stoj skate na pravé

boční rovina. PO

stoj skate na levé


stoj na pravé noze stoj na levé noze

stoj snožmo pravá stoj snožmo levá 0

5

10

15

20

Obrázek 32: Graf 20 Korbelář – boční rovina (pouze výstupní test)

69

6.4. Vlastní interpretace výsledků Po absolvování vstupního i závěrečného testu bylo provedeno srovnání naměřených výsledkŧ, tak jak jsou zobrazeny v předcházejících grafech. Je potřeba zmínit, ţe cílem porovnání byly vlastní výkony jednotlivých probandŧ před a po implementaci cvikŧ na rozvoj stability do tréninkového procesu. Aţ druhotným zájmem bylo moţné porovnání výkonŧ v jednotlivých testových cvicích mezi probandy. K objektivní interpretaci výsledkŧ mohlo dojít pouze u čtyř probandŧ, kteří absolvovali vstupní i závěrečný test. Na základě grafického znázornění výsledkŧ měření bylo dospěno k následujícímu: Bitnarová

Výsledky testŧ této biatlonistky ukázaly značné zlepšení ve výdrţi na terči a ve střelbě, a to jak v pohybu těţiště v předozadní, tak v boční rovině. Výkyvy těţiště ve výstupním testu byly niţší, neţ tomu bylo na počátku. Ostatní cviky nevykazují zlepšení.

Zelinková

Výsledky testŧ ukázaly značné zlepšení při výdrţi na terči, střelbě i skate postoji a to v předozadní rovině. Pouze při střelbě na 5 ran je zlepšení také v boční rovině. Ostatní cviky byly v obou testech na stejné úrovni nebo se jen mírně zhoršily.

Hornig

Výsledky testŧ ukázaly velké zlepšení stability při střelbě. Ve skate postoji došlo ke značnému zlepšení v boční rovině. Mírné zlepšení bylo zaznamenáno ve stoji na jedné noze v předozadní rovině. Celkové zlepšení u tohoto probanda proběhlo ve všech testových cvicích, velmi se zlepšily pohyby do stran (v boční rovině).

70

Ševčík

Velké zlepšení bylo zaznamenáno ve výdrţi na terči a střelbě, mírné pak ve skate postoji. Došlo ke zlepšení stability ve střelecké poloze. Všechna zlepšení nastala v předozadní i boční rovině.

Pro dokreslení míry zlepšení uvedených probandŧ poslouţí následující tabulka, ve které jsou uvedeny prŧměry hodnot pohybu těţiště levé a pravé nohy. Čím niţší je hodnota, tím menší je pohyb těţiště a tím pádem i lepší stabilita při prováděném cviku. První řádek vykazuje hodnoty získané při vstupním testu, druhý řádek pak při testu výstupním. Hodnota před lomítkem je prŧměrem pohybu těţiště levé a pravé nohy v předozadní rovině, hodnota za lomítkem pak prŧměrem nohou v rovině boční. Tabulka 4: Průměry hodnot pohybu těžiště všech testovaných probandů

Jméno

Výdrţ na terči

Střelba

Stoj snoţmo

Stoj skate

Stoj na jedné noze

Bitnarová

21,5/7

34/11,5

13,5/5,5

15,5/24,5

15,5/21,5

11/4

14,5/5,5

11/5

22/20

19/17,5

Janatová

30/11,5

50,5/21

12/5

22/19

16,5/14

Šaldová

20,5/9

15,5/6,5

8,5/4,5

13/18

19/21,5

Zelinková

33,5/5,5

20/10

12,5/5

40/24

19,5/17,5

19/8,5

8,5/5,5

16,5/5,5

22/23,5

23/26,5

Václavík

16/5

30/12,5

15/6,5

19/16

19,5/20,5

Vojík

15/6,5

25,5/9,5

14/7,5

26/32

22,5/28,5

Ševčík

35/11,5

47/19

25/9,5

22/28

23/23,5

15,5/6,5

23/7

14/5,5

18,5/16,5

23/23

15,5/9

25/10,5

14,5/8,5

27,5/23

20,5/21

16,5/5,5

27,5/5,5

8,5/10

18,5/15,5

15/20,5

Hornig

71

Výsledky prŧměrŧ hodnot pohybu těţiště levé a pravé nohy byly porovnány i ve vztahu v rámci skupiny probandŧ. Hodnoceny byly výsledky od nejlepšího k nejhoršímu testovanému sportovci ve všech testových cvicích. Výdrţ na terči:

Nejlepších

výsledkŧ

dosáhla

Bitnarová,

kdy

v druhém testu měla v předozadní rovině prŧměr 11 a v boční pouze 4. Další dobré výsledky mají i Vojík (15/6,5), Václavík (16/5), Ševčík (druhý test 15,5/6,5) a Hornig (první test 15,5/9 a druhý test 16,5/5,5). Horších výsledkŧ hlavně v prvním testu dosáhli Zelinková 33,5/5,5 (v druhém testu 19/8,5) a Ševčík (35/11,5) Nejvíce se zlepšil Ševčík: první test 35/11,5 a druhý test 15,5/6,5. Bitnarová se také značně zlepšila: první

test

21,5/7

a

druhý

perfektních

11/4

Zelinková má mírné zlepšení v předozadní roviněz 33,5 na 19, avšak boční rovina se zhoršila z 5,5 na 8,5. Hornig prokázal dobrou stabilitu při tomto cviku a oba testy byly podobné.

Střelba

Nejlepšího výsledku dosáhla ve druhém testu Zelinková (8,5/5,5), kdy v prvním testu byly naměřeny hodnoty 20/10. Dalších dobrých výsledkŧ dosáhli: v druhém testu Bitnarová (14,5/5,5) a v prvním testu Šaldová (15,5/6,5). Nejhoršího výsledku dosáhli v prvním testu Janatová (50,5/21) a Ševčík

(47/19).

Mírně

lepší

byla

Bitnarová

(34/11,5). Největší zlepšení proběhlo u Bitnarové: první test 34/11,5 a druhý 14,5/5,5.Zelinková se zlepšila z 20/10 na 8,5/5,5. 72

Stoj snoţmo

Nejlepšího výsledku dosáhla Šaldová jiţ v prvním testu (8,5/4,5) a to v obou rovinách. Ostatní sportovci dosáhli podobných výsledkŧ, kdy jejich výsledky byly 10-15/5,5-8,5. Pouze Ševčík měl v prvním testu v předozadní rovině 25/9,5 , ale dokázal se v druhém testu zlepšit na 14,5/5,5 a dosáhl tak největšího zlepšení.

Stoj skate

Nejlepšího výsledku v předozadní rovině dosáhly Šaldová 13/18 a Bitnarová 15,5/24,5.V boční rovině dosáhli nejlepších výsledkŧ Hornig 18,5/15,5, Václavík 19/16 a Ševčík 18,5/16,5. Nejhoršího výsledku dosáhli v předozadní rovině a zároveň také v prvním testu Zelinková 40/24, dále pak Hornig 27,5/23 a Vojík 26/32. V boční rovině Vojík 26/32 a Ševčík 22/28. Největšího zlepšení dosáhla v předozadní rovině Zelinková, kdy v prvním testu měla 40/24 a v druhém se dokázala zlepšit na 22/23,5. V boční rovině se zlepšil nejvíce Ševčík, kdy v prvním testu měl 22/28 a v druhém testu se dokázal zlepšit na 18,5/16,5.

Stoj na jedné noze

Nejlepšího výsledku v předozadní rovině dosáhli Hornig 15/20,5 a Bitnarová 15,5/21,5. V boční rovině to byla Janatová 16,5/14 , Bitnarová 19/17,5 a Zelinková 19,5/17,5. Jediný horší výsledek měl Vojík v boční rovině 22,5/28,5.

73

6.5. Zhodnocení výsledku jednotlivých probandů Zajímavý pohled na hodnocení výsledkŧ testovaných probandŧ (pro objektivitu hodnocení jsou vybráni ti, kteří absolvovali vstupní i závěrečné měření) nabízí následující tabulka porovnávající zlepšení či zhoršení stability a výkonnosti sportovcŧ a to z pohledu testera a samotné trenérky. Tabulka 5 : Porovnání výsledků z pohledu testera a trenérky

JMÉNO

TESTÉR (na základě výsledků testů)

TRENÉRKA (na základě vlastního pozorování)

BITNAROVÁ

Menší výkyvy těţiště v obou rovinách při

Zlepšení převáţně ve střelbě vstoje a

výdrţi na terči a střelbě → předpoklad:

silových schopností

zlepšení střelby Mírně zlepšení výkonnosti. Největším ZELINKOVÁ

Menší výkyvy těţiště při střelbě, výdrţi na terči, mírné zlepšení pohybu těţiště v předozadní rovině při skate postoji → předpoklad:

zlepšení

střelby,

problémem se skate technikou. Cviky jsou pro ní sloţitější, avšak postupné zlepšení.

mírné

zlepšení skate techniky

HORNIG

Značně menší výkyvy těţiště při střelbě,

Prvním

rokem

dorostenec,

v tomto

mírné zlepšení výkyvŧ těţiště v boční

přechodu z ţákovské kategorie je velký

rovině → předpoklad: zlepšení střelby,

posun ve všech kategoriích. V technice

mírné zlepšení skate techniky

lyţování mu cviky velmi pomohly, posun o 50% dopředu. Zprvu cviky náročné, neschopen spojit jednotlivé komponenty cviku do kvalitního celku.

ŠEVČÍK

Velké zmenšení výkyvŧ těţiště ve výdrţi

Prvním

na terči a střelbě, mírné ve skate postoji

přechodu z ţákovské kategorie je velký

→ předpoklad: zlepšení střelby, mírné

posun ve všech kategoriích. V technice

zlepšení skate techniky

mu cviky velmi pomohly.

74

rokem

dorostenec,

v tomto

7. DISKUZE

Snahou této práce bylo potvrdit či případně vyvrátit hypotézu, ţe za vhodného vyuţití (tzn. správném provedení, efektivní skladbě cvičení, dostatečném mnoţství opakování a vhodném rozsahu cvičení) zvolených cvikŧ na rozvoj statické i dynamické stability dojde po určitém období ke zlepšení rovnováţných schopností testovaných jedincŧ. Z výsledkŧ měření vyplývá, ţe tak jako u zmíněných autorŧ zabývajícími se taktéţ vztahem stability a úspěšnosti výkonu sportovcŧ, skutečně i v tomto případě došlo ke kýţenému zlepšení, v našem případě, stability probandŧ. Hypotéza H1 se tedy potvrdila. Při počátečním testování bylo předpokládáno, ţe vzhledem k věku probandŧ se někteří z nich dosud v tréninkovém procesu s vhodnými cviky na rozvoj stability nesetkali. Otázkou bylo, zda zvolené cviky rozvíjející stabilitu jak při střelbě, tak při běhu na lyţích budou efektivní a zda opravdu pomohou sportovcŧm k budoucímu posunu. Mŧţeme předpokládat, ţe vhledem k tomu, ţe u většiny sportovcŧ, kteří se zúčastnili druhého testu, došlo ke zlepšení nebo k udrţení dobrých výsledkŧ a nikdo z nich se výrazně nezhoršil, vybrané cviky splnily svojí funkci. Tento předpoklad potvrdila i sama trenérka, která vnímá cviky jako efektivní a to nejenom co do ovlivnění výsledku zlepšení střelby či jízdy na lyţích, ale i co do pouţitelnosti při tréninku. Je jasné, ţe cviky byly nejsloţitější pro nejmladší sportovce, jelikoţ se je teprve učili a plnohodnotné zvládnutí cviku k nim přišlo postupně. Díky logickému výběru cvikŧ bylo umoţněno postupovat od těch nejjednodušších, po jejichţ zvládnutí se teprve zapojovaly cviky sloţitější. Současně byla vznesena i druhotná domněnka a tou bylo, ţe na základě vyuţití zmíněných cvikŧ dojde u testovaných sportovcŧ ke zvýšení jejich celkové výkonnosti. 75

I tato hypotéza H2 se potvrdila, a to jak na základě rozboru výsledkŧ testŧ, tak i po konzultaci s trenérkou. Součástí vstupního i závěrečného testování probandŧ bylo i spiroergometrické vyšetření na běhátku, které prokázalo zvýšení výkonnosti testovaných sportovcŧ13. Není moţné však dokázat, ţe ke zlepšení došlo pouze díky zapojení zvolených cvikŧ do tréninku. Svou roli sehrál převáţně trénink jako takový, nicméně se domnívám, ţe cviky mohly rŧstu výkonnosti napomoci.

13

Výsledky ze spiroergometrického vyšetření jsou zahrnuty v sekci Přílohy

76

8. ZÁVĚR

Diplomová práce na téma Využití měřícího systému Pedar X pro zjištění účinnosti rovnovážných cvičení v biatlonu pojednává o významu stability při střelbě i při běhu na lyţích. Ve své teoretické části postupně představuje biatlon jako takový, jeho historii a druhy disciplín. Dále se zaobírá otázkou stability v obecné rovině a stability v obou sloţkách biatlonu i faktory, které ji mohou negativně ovlivnit. Nabízí náhled do výzkumŧ zabývajících se stabilitou převáţně při střelbě a to buďto přímo biatlonistŧ nebo sportovních střelcŧ či moderních pětibojařŧ. Práce si klade za cíl potvrdit či vyvrátit hlavní hypotézu, ţe při vhodném vyuţití speciálně vybraných cvikŧ dojde u testované skupiny sportovcŧ ke zlepšení stability statické či/i dynamické, potaţmo i ke zvýšení výkonnosti. Na základě výsledkŧ z testování a po konzultaci s trenérkou probandŧ mŧţeme říci, ţe základní hypotéza byla potvrzena. U testovaných sportovcŧ došlo spíše ke zlepšení stability ve střelbě a k mírnému zlepšení stability v běhu na lyţích. Vzhledem k relativně krátké době mezi jednotlivými měřeními nemŧţeme mluvit o markantnějším zlepšení stability, nicméně určitý posun prokázán byl. Při zpracovávání práce byly splněny vytyčené cíle. Na základě dodrţení postupu, kdy nejprve proběhlo vstupní testování, následně byly zapojeny cviky do tréninkového procesu a na závěr proběhlo výstupním měření, mohly být posouzeny výsledky, které potvrdily, ţe skutečně došlo ke zlepšení stability u testovaných probandŧ. Zároveň bylo dospěno k závěru, ţe cviky je vhodné zapojovat od nejjednoduššího po sloţitější aţ po dŧkladném zvládnutí kaţdého z nich. Frekvence zapojení cvikŧ by neměla být niţší neţ dvakrát týdně, ale samozřejmě čím častější procvičování, tím lepší výsledek. Je však nutné poznamenat, ţe nezáleţí ani tak na tom kolikrát cvik sportovci opakují, ale především zda ho provádí správně. Stejně tak je podstatné neopomíjet zapojování

77

cvikŧ na stabilitu do tréninku neustále, jelikoţ dobré zvládnutí stability není krátkodobou záleţitostí, ale sportovec k ní dospívá aţ za delší časové období. Dalším logickým krokem této práce by bylo sledování vybraného vzorku sportovcŧ i nadále, tak aby bylo patrno, zda při dlouhodobém vyuţívání cvikŧ dojde i k posunu v jiných oblastech stability (konkrétně u osob, které se zlepšili v předozadní rovině, zda dosáhnou posunu i v rovině boční; či zda osoby, které se zlepšili pouze ve střelbě, dosáhnou zlepšení i v běhu na lyţích). Popřípadě navrhnout cviky, které by dané oblasti, ve kterých se sportovci nezlepšili, rozvíjely. Ohledně dalšího výzkumu by bylo zajímavé zaměřit se i na dynamickou část měření, tzn. testování osob v pohybu při jízdě na lyţích. Vzhledem k funkci zařízení Pedar X, které umoţňuje analýzu i pohybu, by bylo moţno vyuţít právě tento přístroj. Vzhledem k potvrzení hypotéz by diplomová práce mohla poslouţit jako podklad pro činnost současných či budoucích biatlonových trenérŧ. Cviky se ukázaly jako vhodný doplněk tréninkového procesu a podporují rozvoj domnívaných faktorŧ a proto by mohly být dále doporučeny k pouţití. V praxi by mohly být vyuţity nejenom cviky vybrané pro účely této práce, ale celá baterie cvičení, která byla představena jiţ v bakalářské práci věnované právě rozvoji rovnováţných schopností jako předpokladu stability v biatlonu. (Soukup, 2010). Naopak jejich co nejrŧznorodější pouţití by mělo být zváţeno a to z dŧvodu jednak zabezpečení rozvoje stability v co nejširším spektru a zároveň i z dŧvodu pestrosti tréninkového procesu. Na základě zkušeností by doporučení zároveň znělo vyuţít cviky v co nejmladším věku sportovcŧ a to z jiţ zmiňovaného dŧvodu, ţe čím dříve si sportovci osvojí a zvládnou techniku stability, tím pevněji si tuto schopnost zautomatizují a zapojí jí tak do kaţdodenních tréninkových rituálŧ. Současně je dobré mít na paměti, ţe by trenéři měli dbát na pouţití nejdříve jednoduchých cvikŧ, tak aby mladí sportovci zvládali dobře jejich provedení; a 78

nepřestat cviky začleňovat do procesu hned při prvních známkách zlepšení. Dŧleţité je dlouhodobé pouţívání cvikŧ, stejně tak jako neustálá kontrola jejich správného provedení.

79

Seznam literatury

BESSEBERG, A., IBU Biathlon Guide, Austria, 2011. ČERNÁ, S., Změny vybraných parametrů posturální stability a úspěšnost střelby moderních pětibojařů v rámci kombinované disciplíny při modelovém zatížení. Praha: Univerzita Karlova, 2011. HÚSKA, J.: Střelecká příprava v biatlonu. Praha: Univerzita Karlova, 1995. CHOUTKA M., BRKLOVÁ, D., VOTÍK, J.: Motorické učení v tělovýchovné a sportovní prax.i Plzeň: Západočeská univerzita, 1999 CHOUTKA, M., DOVALIL, J.: Sportovní trénink. 1. vyd. Praha: Olympia, 1991. KOLEKTIV.: Pravidla IBU. Kongres IBU, Wien, červen, 1994. MĚKOTA, K., NOVOSAD, J.: Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. NITZSCHE, K.: Biathlon, technik, training, taktik. Berlin: Sportverlag, 1988. NOVÁKOVÁ, H., Posturální stabilita sportovních střelců. Praha: Univerzita Karlova, 1995 ONDRÁČEK, J.: Využití stabilometrie v tréninku biatlonu. In: Nové poznatky v kinantropologickém výzkumu - sborník z vědeckého semináře, Brno: ÚTK Pdf MU, 1995. SCHOTE, G.: Effektive Gestaltung der Belastungsdynamik in Mikro-und Mesozyklen- eine Möglichkeit zur Steigerung der Wirksamkeit des Lauftrainings von Biathlonsportlern der 3. Förderstufe. Leipzig: DHfK, Diss. A, 1985. SEVASŤJANOV,

B.

V.,

NIKOLAJEV,

J.

V.:

Zpřesnění

opravy

meteorologické podmínky při střelbě v biatlonu. In: Teor. Prakt. fiz. kult., 1979. 80

na

STRAŇÁK, P., Posouzení stability u vybraných sportovců v biatlonu. Brno: Masarykova Univerzita, 2007. SOUKUP, J.: Rozvoj rovnováhových schopností jako předpoklad stability v biatlonu. Brno: Masarykova Univerzita, 2010. STOLZ, M.: Untersuchungen zur Effektivierung der Ubergangsgestaltung vom Laufen zum Schiessen. Leipzig: DHfK,Diss. A, 1987.

Internetové odkazy: http://www.biathlon.cz/cz/cesky-svaz-biatlonu/historie, citováno dne 12.2.2012 http://www.biathlonworld.com citováno dne 12.2.2012) http://kbnovemesto.wz.cz/, citováno dne 25.2.2012 http://www.novelusa.com/assets/pdf/pedar/pedarX_eng.pdf.,citováno dne 13.2.2012

81

RESUMÉ Tato práce se zabývá významem stability při střelbě a při běhu na lyţích v biatlonu. V základu vychází z bakalářské práce, výsledkem které byla baterie cvikŧ rozvíjejících statickou a dynamickou stabilitu právě v biatlonu. Na počátku této práce byla domněnka, ţe díky vyuţití vhodných cvikŧ z oné bakalářské práce u testovaných sportovcŧ dojde po určité době ke zlepšení stability v obou sloţkách toho sportu. Aby mohla být hypotéza potvrzena či vyvrácena, proběhlo nejprve vstupní vyšetření, při kterém se zkoumal převáţně pohyb těţiště probandŧ při testových cvicích. Následně byly vybrané cviky aplikovány do tréninku testovaných sportovcŧ, aby se po určitém časovém období opět provedlo měření, při kterém se analyzoval dopad vyuţití cvikŧ na zmenšení pohybu těţiště při testových cvicích a tím se potaţmo zjistilo zlepšení či zhoršení stability. Vyhodnocením obou měření byla potvrzena pŧvodní hypotéza o zlepšení stability u probandŧ. Cviky je tedy moţné doporučit k vyuţití pro současné i budoucí trenéry biatlonu rŧzných úrovní.

RESUME This diploma thesis deals with the importance of stability at biathlon while shooting or cross-country skiing. It is based on the author’s bachelor work where a series of exercises developing both static and dynamic stability were presented. At the very beginning of this work there was a certain hypothesis that if a tested group of young biathletes would implement suggested exercises into their training plan, they would develop both static and dynamic stability. To support this hypothesis several sportsmen were first selected and then tested. This test was focused on finding out a possible movement of their centre of gravity while completing certain tasks. Next step was to incorporate selected exercises into their training plan and after a period of time final testing was completed. Received data was analysed and it was concluded that the initial hypothesis was confirmed. The stability of sportsmen in question had improved therefore current and future biathlon coaches may be recommended to use the suggested exercises during trainings to help their sportsmen develop stability while shooting or skiing. 82

PŘÍLOHY

83

Příloha 1: Výstup z Pedar X (Bitnarová, test 1)

1. Stoj snoţmo.

2. Skate, levá.

2. Skate, pravá.

3. Stoj na levé.

84

3. Stoj na pravé.

4. Střelba

5. Výdrţ na terči

85

Příloha 2: Výstup z Pedar X (Bitnarová, test 2)

1. Stoj snoţmo.

2. Skate levá.

2. Skate pravá

3. Stoj na levé

86

3. Stoj na pravé

4. Střelba


87

Příloha 3: Výstup z Pedar X (Hornig, test 1)

1. Stoj snoţmo.

2. Skate, levá.

2. Skate, pravá

.3. Stoj na levé.

88

3. Stoj na pravé.

4. Střelba

5. Výdrţ na terči.

89

Příloha 4: Výstup z Pedar X (Hornig, test 2)

1 Stoj snoţmo

2. Skate levá

2. Skate pravá

3. Stoj na levé

90

3. Stoj na pravé

4. Střelba


91

Příloha 5: Výsledky ze spiroergometrického vyšetření probandŧ

Vstupní vyšetření

Jméno

Hmot. Výška

VOJÍK VÁCLAVÍK HORNIG ŠEVČÍK JANATOVÁ ZELINKOVÁ BITNAROVÁ ŠALDOVÁ

80,3 74,6 64,2 54,1 55,1 60,3 43,8 60,9

189,0 186,0 173,5 171,0 160,0 169,0 156,7 166,5

% tuku

Čas Sklon

10,2 7,2 7,3 3,4 15,1 16,6 12,5 15,7

7:00 7:05 5:30 6:30 4:00 3:20 5:10 5:00

%NH VO2max/kg

14 14 12,5 14 9,5 8 11 11

86 90 77 76 85 83 87 80

Závěrečné vyšetření Jméno VÁCLAVÍK ŠEVČÍK HORNIG BITNAROVÁ ZELINKOVÁ ŠALDOVÁ

Hmot. Výška 76,7 56,4 66,1 48,8 64,0 60,0

186,3 172,5 175,0 156,7 169,0 167,0

% tuku

Čas Sklon

8,9 5,1 7,4 13,6 17,9 15,5

7:17 6:40 6:00 4:35 4:20 5:20

15,5 14 12,5 11 11 12,5

%NH VO2max/kg

93 77 84 85 86 90

Vysvětlivky: Čas Sklon VO2 MAX

doba celého testu, běh do maxima nejvyšší dosaţená hodnota sklonu běhátka maximální vyuţití kyslíku při zátěţi

Závěr: Všichni testovaní sportovci zaznamenali zlepšení ve výkonnosti.

92

Vyuţití měřícího systému Pedar X pro zjištění účinnosti rovnováţných cvičení v biatlonu

Recommend Documents