Základy střelecké přípravy mládeže v biatlonu

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Základy střelecké přípravy mládeže v biatlonu

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Jan Ondráček Ph.D.

Brno 2008

Vypracovala: Miroslava Veselá Animátor pohybových aktivit

Poděkování: Chtěla bych poděkovat PaedDr. Janu Ondráčkovi Ph.D.za odborné vedení mé bakalářské práce, za předání svých rad a zkušeností.

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě studia literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně dne 24.4.2008

Podpis………………………….

2

Základy střelecké přípravy mládeže v biatlonu 1. Úvod……………………………………………………………………4 2. Charakteristika biatlonu……………………………………………...5 3. Historie biatlonu……………………………………………………....6 4. Střelba 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8

Metodika střelby v biatlonu…………………………….....8 Poloha v leže…………………………………………..…....8 Poloha v stoje…………………………………………..…...9 Míření………………………………………………….......11 Dýchání……………………………………………..……...13 Spouštění……………………………………………..…....14 Suchá střelba…………………………………………........14 Střelba na odhled……………………………………….…15

5. Žákovský biatlon - pravidla 5.1 Kategorie…………………………………………………...16 5.2 Terče………………………………………………………..17 5.3 Zbraně…………………………………………………...…17 5.4 Penalizace…………………………………………………..18 5.5 Nabíjení a vybíjení…………………………………………18 5.6 Bezpečnostní kontrola na střelnici po střelbě……………18 5.7 Míření rány……………………………………………..….19 5.8 Uchopení zbraně na střelnici……………………………...19 6.

Zásobník her 6.1 Černý Petr………………………………………………….20 6.2 Červení a modří……………………………...…………….21 6.3 Vezmi terč…………………………………………….…….22 6.4 Zamiř a vystřel……………………………………………..23 6.5 Veverky a kuny…………………………………………….24 6.6 Na molekuly………………………………………………...25 6.7 Kuba řekl…………………………………………………...26 6.8 Výměna stanoviště………………………………………....27 6.9 Boj o vlajku………………………………………………....28 6.10 Štafety…………………………………………………….…29 6.11 Dvojčata……………………………………………………..30 6.12 Husí pochod………………………………………………....31 6.13 Ciferník……………………………………………………...32 6.14 V rytmu bubnů……………………………………………...33 6.15 Myslivec……………………………………………………..34 6.16 Malíř………………………………………………………....35 6.17 Spouštění…………………………………………………….36

7. Závěr……………………………………………………………..……..37 7.1 Resumé…………………………………………………….......38 8. Seznam použité literatury……………………………………….…….39

3

1. Úvod Téma mé bakalářské práce, které jsem si vybrala, je pro mě velmi blízké. Sama jsem se dlouhou dobu aktivně věnovala biatlonu. Po ukončení mé závodní kariéry bylo pro mě velmi těžké se od tohoto krásného sportu odtrhnout úplně, proto jsem přešla k trénování mladých talentů. Tato činnost je velmi odlišná od té, na kterou jsem byla zvyklá, ale velmi mě zaujala a začala bavit. Je pro mě velice přínosné tuto činnost dělat a jsem moc ráda, že mám tu možnost předávat mé osobní zkušenosti dál.

Cíl Hlavním cílem mé práce jsou základy střelby biatlonové mládeže, kterou každý biatlonista musí zvládnout. A protože jsem se zaměřila na mladé sportovce, tak je důležité zařazování her pro zpestření samotného nácviku. Hry které jsem zde uvedla proto zaujímají velkou část této práce.

Úkol práce Úkolem této práce bylo co nejjednodušší popsání základů střelby a jeho následné rozvíjení se zaměřením na biatlonovou mládež.

4

2. Charakteristika biatlonu Biatlon je slovo převzaté z řečtiny. Slovo „bia“ znamená dvě a „thlon“ disciplína. Jedná se tedy o sportovní odvětví, které lze charakterizovat jako takový dvojboj. Biatlon je sportovní disciplínou, ve které se výsledný výkon odvíjí od výsledků obou jeho diametrálně odlišných sportovních činností, běhu na lyžích volnou technikou a střelby malorážní zbraní při specificky ztížených podmínek, které si navzájem obě disciplíny vytvářejí. Nejprve střelba, ta je typem senzomotorického výkonu, ve kterém se jedná o stabilitu zbraně, senzomotorickou koordinaci oko-ruka, zvládnutí jemné motoriky prstu při spouštění, zautomatizování pohybů při zaujímání poloh, vlastní práci se zbraní v průběhu střelby, ale i vysokou míru koncentrace pozornosti,atd. Řešeným úkolem je přesnost zásahu. V ostrém kontrastu s těmito požadavky na výkon při střelbě jsou požadavky na výkon v běhu na lyžích volnou technikou, který je velmi náročným sportovním výkonem vytrvalostního charakteru, podloženým vysokou mírou rychlostně-silových schopností, kde je řešeným úkolem překonat stanovenou vzdálenost v co nejkratším čase (Choutka-Dovalil 1991). Cílem biatlonistů je tedy proběhnout běžeckou trať v co nejkratším čase a absolvovat co nejpřesnější střelbu na mechanické nebo elektronické sklopné terče s minimálním trestným zatížením (Vojtíšek, 1988). Typické pro biatlon je přerušení intenzivního běžeckého zatížení, které je nutné pro střelbu. Střelby jsou dvě nebo čtyři, v závislosti na tom, zda se jedná o dlouhý a stíhací závod nebo o sprint. Biatlon není jednoduché spojení dvou druhů sportu. Speciálním tréninkem v běhu na lyžích či ve střelbě je možné dosáhnout dílčího úspěchu v každém sportu zvlášť, ale jen precizní a bezchybné zvládnutí spojení tréninku obou disciplín biatlonu v komplexní přípravě může zabezpečit úspěch. Z pohledu pohybového úkolu, můžeme biatlon charakterizovat jako komplexní sportovní odvětví, v němž je cílem absolvovat určenou trať v co nejkratším čase a s co nejmenší penalizací za nepřesnou střelbu. Přitom zbraň si závodník nese sám.(Zicháček, 1999).

5

3. Historie biatlonu Počátky biatlonu sahají do středověku, kdy se však jednalo spíše o přežití, než o sportovní vyžití, jako je tomu nyní. Již před 5 000 lety se v horských oblastech řeckých, římských a čínských provincií lovilo za pomocí lyží a zbraně. Později se biatlon využíval především na vojenské účely. Důkazem toho budiž první závod uskutečněný v Norsku roku 1776 mezi tamějšími strážci hranice se . Tradice tohoto závodu se udržela až do roku 1818. První závod „běhu vojenských hlídek“ (nebo-li biatlonu) mimo Norsko byl uskutečněn roku 1902 v Německu. Běh vojenských hlídek byl poté v letech 1924, 1928, 1936, 1948 zařazen na Olympijské hry jako ukázková disciplína. Roku 1955 byla sepsána pravidla, v nichž se také poprvé objevuje pojem biatlon, který si v roce 1956 bere pod svá křídla Mezinárodní unie moderního pětiboje (UIPM) a stává se tak UIPMB – Mezinárodní unie moderního pětiboje a biatlonu. Nic tak již nebrání prvnímu Mistrovství světa roku 1958 v Saalfeldenu (AUT), kterého se však zúčastní pouze 25 sportovců ze 7 zemí. Vzdálenost 20 km na lyžích je doplněna střelbou z „velkorážky“ na papírové terče ze čtyř různých vzdáleností – 250 m, 200 m a 150 m v leže a 100 m ve stoje. Za každou netrefenou ránu se připočítávala 1 a 2 minuty. Závodník, který by nedokázal zasáhnout ani jeden terč, mohl dostat penalizaci 40 minut. I přes malou účast na MS se biatlon stával stále více oblíbeným, což podkládá zařazení do Olympijského programu her v Squaw Valley (USA), kde se opět jelo 20 km. Od této chvíle se biatlon stále rozvíjí a z programu Olympijských her již nevypadl. Biatlon se stále více stával atraktivnější pro oko diváka, čemuž přispívalo neustálé zmenšování terčů a přidávání atraktivnějších závodů (Hromadný závod, Stíhací závod, Supersprint, Závod smíšených štafet, atd..) do programu OH a mistrovství světa. A když v roce 1992 byl na program OH zařazen i závod žen (první mezinárodní závod žen byl v roce 1981 v ČR v Jáchymově) a bruslařský styl lyžování přinesl do závodů rychlost, nic nebránilo tomu, aby především televizní

6

přenosy zpopularizovali tento sport až do současné doby, kdy biatlon patří k nejpopulárnějším televizním sportům v Evropě.

7

4. Střelba

4.1 Metodika střelby v biatlonu Střelba u biatlonu má svoje odlišnosti od normální klidové střelby a to z důvodu předcházející zátěže, která způsobuje vysokou srdeční a dechovou frekvenci. Samozřejmě ale musí sportovec brát v úvahu podmínky, které se střelbou souvisejí. A to například a rozdílnost a proměnlivost klimatických podmínek jako je osvětlení, teplotní rozdíly (zejména u zbraní typu TAU), srážky a v neposlední řadě síla a směr větru. Také se musí brát v potaz rozdílnost podmínek v době nástřelu a v době samotného závodu. Přesný výstřel vyžaduje od střelce přesné splnění několika činností, těmi nejdůležitějšími jsou: a) Poloha (vleže a vstoje) b) Míření c) Dýchání d) Spouštění

4.2 Poloha vleže

Obr. 1 Poloha vleže Tato poloha je snadnější než poloha vstoje. Je třeba dodržovat úhel mezi podélnou osou těla a směrem míření, který je asi 15-25° (Obr.2). Při tomto úhlu vzniká lepší stabilita při míření. Při poloze vleže používáme řemen, který vede s předpažbí přes hřbet ruky a je připevněn k upínacímu řemeni na paži (v oblasti bicepsu a tricepsu). Podle délky a umístění řemenu vzniká úhel, který ovlivňuje výšku celé polohy. Záleží jaká výška komu vyhovuje a také na fyziologické

8

stavbě těla jedince. Loket ruky, na které je upevněn řemen je umístěn přímo pod pažbou. Botka pažby se zasazuje do ramenní jamky. Hlava je lehce přiložená na lícnici pažby, tak aby hlava nevytvářela žádný tlak a tzv. nedotláčela ránu do terče. Velký důraz je kladen na přebíjení, aby se zbytečně nerozhazovala poloha. Závěrem manipulujeme uvolněně. Pohyb vychází ze zápěstí.

Obr.2 Úhel mezi podélnou osou těla a směrem míření (Hudeček, 2000).

4.3 Poloha vstoje

Obr.3 Poloha vstoje

9

Tato poloha je složitější a méně stabilnější než u poloha v leže. Žáci ji porto začínají používat až ve starším žactvu. Nohy jsou od sebe v šířce ramen a chodidla lehce rozevřeny od sebe (supinace). Nejdůležitější zásadou při správné poloze v stoje je rovnoměrné rozložení hmotnosti těla na obě chodidla. Úhel chodidel by měl být asi 35-42 (Obr.4). Výběr polohy v stoje na lyžích je velmi specifická činnost a liší se od letního biatlonu i úhlem rozevření chodidel.. Levý loket neopíráme přímo o pánevní kost, ale těsně nad ní. Opírání o pánevní kost není kvůli stranové stabilitě dobré. Zbraň se dnešním biatlonu drží třemi způsoby, na vidličku(mezi ukazovák a prostředník), na napjatých prstech(palec a ukazovák je v jedné přímce) nebo na skrčených prstech. Žáky ale většinou učíme způsobem na napjatých prstech a to hlavně z důvodu jednoduššího přizpůsobení zbraně – není důvod totiž zbraň nějak upravovat ( například vyšmirglování pro vidličku). Loket ruky, která přebíjí je téměř ve výšce ramen, docílíme tím lepší stability.

Obr.4 Optimální postavení chodidel při střelbě ve stoje (Hudeček, 2000)

Míření, dýchání a spouštění platí pro obě polohy stejné zásady. vzdálenosti oka od dioptru. Při snížené viditelnosti volíme větší průměry dioptrického otvoru. Pro kruhovou mušku platí, že menší průměr tzv. přísný je v zásadě přesnější. Při poloze vstoje, při nedostatečném osvětlení je třeba většího průměru mušky tzv. volného. Záleží tedy na vhodném kompromisu a individuálních potřebách pro přesné míření. Biatlonista by měl mít k dispozici náhradní kruhové mušky všech průměrů. V dnešní době jsou k dispozici tzv. „irisové“ mušky, na které se jedním pootočením dá nastavit různý průměr. K dosažení vysoké přesnosti míření je jednou z podmínek co nejvíce rozvíjet cit pro symetrickou přesnost a zrakovou paměť, snažit se pamatovat si vzájemnou polohu mířidel a terče tzv. vystředění. Po každé vystřelené ráně přesně

10

určovat místo zasažení terče. Rozvíjení citu pro symetrii a zrakovou paměť se nejlépe provádí při suché střelbě, která je v podstatě jediným tréninkem na samostatnou střelbu.

4.4 Míření Zde platí zásada – vystředit průhledítko, přední kroužek (muška) a terč a tak dáváme zbrani finální směr, při čemž hlavní důraz na míření dáváme mušce – terč nemusí být zcela zaostřen.

Obr.5 Průhledítko - přední kroužek (muška) – terč Protože však poloha při střelbě po zatížení nezajišťuje absolutní stabilitu zbraně, je prakticky nemožné ustálit zbraň do ideálního klidu. Proto je míření velmi složitý proces, vyžadující značnou zrakově-pohybovou koordinaci činnosti závodníka. Závodník při míření musí vnímat zrakem porušení vzájemné polohy mířidel a cíle a adekvátně reagovat. Při míření je třeba dívat se otvorem průhledítka a navádět vrchol mušky pod spodní okraj černého kruhu terče. Přitom je třeba pamatovat na „světýlko“, tj. na určitou mezeru mezi kontrolou mušky a spodním okrajem terče. Při použití kruhové mušky je třeba umístit černý kruh terče do středu kruhu mušky tak, že mezi černým kruhem a okrajem kruhové mušky vznikne symetrická kruhová mezera – světýlko. Dodržování pravidelného kontrolního světýlka zabrání tomu, aby se záměrná neposunula nekontrolovatelně do černého kruhu terče. Větší přesnost střelby se docílí, jestliže šířka kontrolního světýlka je co nejmenší a vždy stejná. U kruhové mušky závisí velikost světýlka na velikosti mušky. Volba šířky světýlka dále závisí na ostrosti zraku závodníka a na povětrnostních podmínkách.

11

Obr.6 Vycentrovaná mířidla

Také se může používat hranolového miřidla. Hranolová muška by měla být přibližně stejně široká, jako se jeví šířka černého kruhu terče při míření.

Obr.7 Hranolová muška

Biatlonisté používají při míření stínidlo na druhé oko tzv. binokulární míření pro menší svalové napětí a následné chvění. V biatlonu se v dnešní době používá především binokulární (oběma očima) míření. Při binokulárním míření odpadá svalové napětí potřebné k zavření druhého oka a zároveň se docílí zlepšení ostrosti zraku. Je možné používat i monokulární míření, to ale není již obvyklé. Hlavním objektem při míření je muška.

12

Obr.8 Binokulární míření

Biatlonista by neměl příliš dlouho mířit, protože při zvýšené činnosti oka se snižuje práceschopnost a zvyšuje se opomíjení malých nepřesností v míření. Spoléhá na správnost vystředění rány a dopouští se hrubých chyb. Od okamžiku soustředěného pohledu na mušku do okamžiku výstřelu by nemělo uplynout více než 4–7 vteřin. Při střelbě v biatlonu se používají jen dioptrická mířidla s kruhovou muškou. Rozlišné jsou i průměry dioptrického otvoru, jejich výběr záleží na světelných podmínkách, podmínkách viditelnosti a na vzdálenosti oka od dioptru. Při snížené viditelnosti volíme větší průměry dioptrického otvoru. Pro kruhovou mušku platí, že menší průměr tzv. přísný je v zásadě přesnější. Při poloze vstoje, při nedostatečném osvětlení je třeba většího průměru mušky tzv. volného. Záleží tedy na vhodném kompromisu a individuálních potřebách pro přesné míření. Biatlonista by měl mít k dispozici náhradní kruhové mušky všech průměrů. V dnešní době jsou k dispozici tzv. „irisové“ mušky, na které se jedním pootočením dá nastavit různý průměr. K dosažení vysoké přesnosti míření je jednou z podmínek co nejvíce rozvíjet cit pro symetrickou přesnost a zrakovou paměť, snažit se pamatovat si vzájemnou polohu mířidel a terče tzv. vystředění. Po každé vystřelené ráně přesně určovat místo zasažení terče. Rozvíjení citu pro symetrii a zrakovou paměť se nejlépe provádí při suché střelbě, která je v podstatě jediným tréninkem na samostatnou střelbu.

13

4.5 Dýchání Zvládnutí správného dýchání je velmi dlouhodobá záležitost. Rána se spouští po plynulém výdechu, velmi krátkém zadržení dechu a po vystředění rány. Výstřel by měl vyjít přibližně do 4 vteřiny po zadržení dechu, jinak je nutné výstřel odložit a celou ránu vypracovat znovu. Při dýchání je nejdůležitější pravidelný rytmus a stejná hloubka nádechu i výdechu. Zautomatizovat si celý proces dýchání je rozhodující pro celé zvládnutí střelby. Pro nácvik a pochopení správného dýchání je nejlepší využít tréninku suché střelby. Musíme už v žácích dbát na správné provedení, protože tyto naučené dovednosti se už nezapomínají. Dalším důležitým prvkem je apnoe – nebo-li zadržení dechu. Je velmi těžké po obrovské tělesné zátěži zadržet dech při střelbě. Proto je důležité, aby zadržení dechu nebylo příliš dlouhé a tudíž příliš vysilující. Nejtěžší tedy je synchronizace dýchání a spouštění a dalo by se říct že je to veliké umění.

4.6 Spouštění Spouštění je proces, který je časově velmi krátký. Terč musí být v době výstřelu vystředěný a spoušť před výstřelem namáčknutá. Pravidlo biatlonisty je, že výstřel ho musí překvapit. Technika spouštění má rozhodující význam při výstřelu. Spouštění je jednou z nejsložitějších úkonů. Při spouštění se biatlonista dopouští menších či větších chyb. Jednou z nejhrubších chyb je strhávání rány, tj. prudké trhnutí za spoušť. Tato chyba je dle mého jedna z nejčastějších, protože děti velmi těžko nacházejí optimální způsob provedení. Spoušť je v biatlonu seřízena na odpor 0,5 kg. Pažba by měla být upravena tak, aby nevyjížděla z ramene, článek ukazováčku byl kolmo ke spoušti a spoušť umístěna na nejcitlivějším místě polštářku ukazováku.

4.7 Suchá střelba Nebo–li střílení nanečisto je častým doplňkem střelby samotné. Slouží ke zdokonalení střelby bez použití střeliva. K suché střelbě sportovec nepotřebuje

14

střelnici, tudíž ji může provádět i doma a tak se snadno a lehce zdokonalovat ve střelbě. Velmi důležitým prvkem je při střelbě spouštění, které se suchou střelbou dá snadno zdokonalit, protože sportovec nemá strach ze špatného výstřelu. Je velmi oblíbené a důležité právě namačkávání a následné spouštění trénovat se zavřenými oči a soustředit se pouze ne tento pohyb.

4.8 Střelba na odhled Tento druh střelby se používá při nácviku střelby. Je to vlastně kontrola střelby po každé ráně prováděná samotným sportovcem. Ten je nucen si po každé vystřelené ráně uvědomit kam ta rána šla a následně se vyvarovat případným chybám. Po každé ráně se podívá do dalekohledu a udělá tak ověření svého výstřelu. Tento způsob se používá v přípravném období, protože je velmi náročný na čas, nebo naopak když má sportovec nějaký problém tak slouží k odstranění chyb.

15

5. Žákovský biatlon - pravidla 5.1 Kategorie Žákovský biatlon se člení do následujících kategorií:

Kategorie závodníků

Žáci "A"

Žákyně "A"

žáci „A“ 10 - 11 let

- žákyně „A“ 10 - 11 let

žáci „B“ 12 - 13 let

- žákyně „B“ 12 - 13 let

žáci „C“ 14 - 15 let

- žákyně „C“ 14 - 15 let

Délka tratě a druh závodu

3 x 3 km, štafetový závod 3 km, vytrvalostní závod 2 km, rychlostní závod 3 km, závod s hromadným startem 3 x 2 km, štafetový závod 3 km, vytrvalostní závod 2 km, rychlostní závod 2 km, závod s hromadným startem

Standardní druhy startů a intervalů společný a předávka jednotlivý start 30sec, 1 min jednotlivý start 30sec, 1 min společný společný a předávka jednotlivý start 30sec, 1 min jednotlivý start 30sec, 1 min společný

Počet okruhů

Střelecké položky a přirážky 5 nábojů na položku vyjma štafety

Vzdálenost mezi střeleckými položkami a jejich umístění

2

L, ( každý) + 3 náhradní náboje na položku - 75m

1 km

2

L - 30s

1,5 km

2

L - 75m

1 km a 1 km

2

L - 75m

1,5 km

2

L ( každý) + 3 náhradní náboje na položku - 75m

1 km

2

L - 30s

1,5 km

2

L - 75m

1 km

2

L - 75m

1 km

Počet okruhů




Standardní druhy startů a intervalů

Žáci "B"

3 x 3 km, štafetový závod

společný a předávka

3

L, L ( každý) + 3 náhradní náboje na položku - 75m

5 km, vytrvalostní závod

jednotlivý start 30sec, 1 min

3

L, L - 30s

3 km, rychlostní závod


3

L, L - 75m

4 km, závod s hromadným startem

společný

3

L, L - 75m



3

L, L ( každý) + 3 náhradní náboje na položku - 75m



3

L, L - 30s



3

L, L - 75m


společný

3

L, L - 75m

Žákyně "B"

16

Vzdálenost mezi střeleckými položkami a jejich umístění 1 km - 1 km a 2 km 1,65 km 1,65 km a 3,3 km 1 km - 1 km a 1 km 1,33 km 1,33 km a 2,66 km 1 km - 1 km a 2 km 1,65 km 1,65 km a 3,3 km 1 km - 1 km a 1 km 1,33 km 1,33 km a 2,66 km



Standardní druhy startů a intervalů

Počet okruhů


Žáci "C"



3

L, S ( každý) + 3 náhradní náboje na položku - 75m



3

L, S - 30s



3

L, S - 75m


společný

3

L, S - 75m



3

L, S ( každý) + 3 náhradní náboje na položku - 75m



3

L, S - 30s



3

L, S - 75m


společný

3

L, S - 75m

Žákyně "C"

Vzdálenost mezi střeleckými položkami a jejich umístění 1,33 km 1,33 km a 2,66 km 2 km - 2 km a 4 km 1,33 km 1,33 km a 2,66 km 1,65 km 1,65 km a 3,3 km 1,33 km 1,33 km a 2,66 km 1,65 km 1,65 km a 3,3 km 1,33 km 1,33 km a 2,66 km 1,65 km 1,65 km a 3,3 km

5.2 Terče Pro všechny žákovské závody se používají mechanické sklápěcí terče. Velikost kruhových otvorů pro střelbu vleže je 15 mm, pro střelbu vstoje 35 mm, tolerance u

obou

otvorů

je +-0,3 mm. Otvory jsou umístěny v panelu o

rozměrech 420 - 450 mm x 105 - 130 mm a středy jednotlivých otvorů jsou od okraje desky vzdáleny min 50 mm a rozteč mezi středy jednotlivých otvorů je 80 83 mm. Terče jsou umístěny ve vzdálenosti 10 m +-10 cm od vnějšího okraje palebné čáry. Výška středu umístněných terčů pro střelbu vleže je 30 cm +-5 cm a pro střelbu vstoje 110 cm +- 5 cm od hrany palebné čáry.

5.3 Zbraně Ve všech žákovských kategoriích se používají zbraně, které využívají k výstřelu stlačený vzduch a kde tlak vzduchu je dosažen pohybem pístu před každým výstřelem a pohybu pístu je dosaženo mechanickou silou střelce. Zbraně využívají zásobník hnacího plynu (stlačený vzduch, nebo CO2). Nabíjení je jednotlivé, ale i za použití zásobníku (dle typu zbraně). Schválené typy zbraně

17

jsou Tau Junior, Tau 200, Lov 22, Crosman 146 (USA), Suhler B 96 (SRN), Steyr LGB1 (AUT), ANSCHÜTZ Model 2027 (SRN), CZ 200, CZ 200 – úprava Apeom. Použití upínacího řemenu pro střelbu a případně nosných řemenů je povoleno, ale nesmí přesáhnout 40mm.

5.4 Penalizace Ve vytrvalostním závodě (VZ) každý nezasažený terč znamená časovou přirážku, a to

v biatlonu 30 vteřin, u letního biatlonu pak 20 vteřin. V

rychlostním závodě (RZ), závodě

s hromadným startem (ZHS) a ve štafetovém

závodě (ŠTZ) znamená každý nezasažený terč absolvování trestného kola (TK) o délce - v biatlonu 75 m a v letním biatlonu 50 m.

Bezpečnostní omezení

Střelba je povolena pouze na střelnici v oficiálně stanoveném čase. S puškou je zakázáno dělat pohyby, které ohrožují osoby, nebo které ostatní za nebezpečné považují. V době, kdy je střelnice otevřena pro střelbu, nesmí nikdo vstupovat před palebnou čáru. Po celou dobu je za svou činnost a zbraň zodpovědný sportovec.

5.5 Nabíjení a vybíjení Puška smí být nabíjena a vybíjena pouze s hlavní směřující k terčům nebo vzhůru. Vkládání zásobníku do zbraně, který obsahuje náboje, je součást nabíjení. Při přechodu z jednoho střeleckého stanoviště na druhé musí závodník pušku vybít a dát ji do normální nosné polohy na záda.

5.6 Bezpečnostní kontrola na střelnici po střelbě Po každé střelecké položce musí být zbraň vybita, což znamená, že v nábojové komoře nebo ve vloženém zásobníku nesmí být žádný

náboj. Je povoleno

ponechat v nábojové komoře nábojnici a prázdný zásobník pod pouzdrem závěru po poslední ráně. Při tréninku a nástřelu je závodník povinen provést po poslední

18

ráně otevření závěru a vyjmutí vloženého zásobníku, a to s hlavní směřující k terčům nebo vzhůru.

5.7 Mířené rány Všechny výstřely musí být mířené a vystřelené pouze na terč.

5.8 Uchopení zbraně na střelnici Závodníci všech žákovských kategorií absolvují trať beze zbraně, které jsou uloženy ve stojanech na střelnici. Uložení zbraní ve stojanech na střelnici musí být řešeno tak, aby všichni startující měli k vyjmutí zbraně ze stojanu před střelbou a jejímu zpětnému uložení do stojanu po provedené střelbě stejné podmínky. Veškerý pohyb se zbraní v prostoru střelnice při všech žákovských závodech je prováděn tak, že zbraň musí být držena stále ústím vzhůru. Jakákoliv manipulace se zbraní, vyjma odkrytí a zakrytí mířidel, může být prováděná jen v klidovém postavení sportovce na zaujatém střeleckém stanovišti, vč. připnutí a odepnutí střeleckého řemenu. Závodník nesmí sundat z ramene nosný řemen dříve, než dosáhne střeleckého stanoviště,

z kterého bude střílet. Musí oběma nohama překročit

označení stanoviště a položit obě hole na zem, před sejmutím pušky z nosné polohy.

19

6. Zásobník her 6.1 Černý Petr Zaměření: manipulace se zbraní – rychlost a správnost manipulace Použití: kovových sklopných terčů, papírových terčů Hra je pro jednotlivce Popis: Sportovci stojí na vyznačené čáře. Na pokyn trenéra vystartují ke stojanům pro zbraň a následně se co nejrychleji snaží zaujmout střeleckou polohu na vybraných stanovištích. Počet střeleckých stanovišť je vždy o 1 menší než počet sportovců. Na koho nezbude střelecké stanoviště stává se ČERNÝM PETREM. Černý Petr je vždy vyřazen a hra pokračuje. Sportovci střílí pouze 1 ránu.

Varianty: •

Starty můžou být prováděny z různých poloh (sed, leh, vzpor klečmo atd.)

•

Zařazení kuželu nebo jiného náčiní jako bodu, kolem kterého musí oběhnout, než vezmou zbraň ze stojanu. (Zvýšení bezpečnosti a lepší přehlednosti.)

•

Další z alternativ je stejný počet sportovců jako je stanovišť. Sportovci střílí pouze 1 ránu a rozhoduje nejen rychlost, ale i přesnost výstřelu. Vyřazen je sportovec, který poslední minul terč. V tomto případě je hra zaměřena nejen na manipulaci se zbraní, ale i zaujmutí polohy.

Bezpečnost: Nutná zvýšená opatrnost při manipulaci se zbraní. Řídíme se podle platných pravidel biatlonu.

20

6.2 Červení a modří Zaměření: manipulace se zbraní – rychlost a správnost manipulace, rychlost střelby Použití: kovových sklopných terčů Hra je pro skupiny Popis: Sportovce rozdělíme do dvou skupin (červení a modří). V prostoru střelnice vyznačíme čáru odkud budou obě družstva startovat. Jedno družstvo vezme zbraně a střílí. Druhé běží vyznačenou trať. Délka tratě by měla odpovídat době potřebné k absolvování střelecké položky. Jakmile druhé družstvo doběhne zpět na čáru, trenér ukončí střelbu. První družstvo tímto povelem okamžitě skončí střelbu. Pokud někdo vystřelí po ukončení, odečítá se celému družstvu bod. Výsledkem je součet trefených terčů.

Varianty: •

Můžeme upravit počet ran při každé střelbě.

•

Zkrácením vyznačené tratě zkrátíme čas potřebný na střelbu. (Zrychlení střelecké položky.)

•

Běžeckou

část

můžeme

zpestřit

různými

poskoky,

slalomy,

gymnastickými prvky, běžeckou abecedou,…..

Bezpečnost: Dbáme na správnou manipulaci se zbraní. Po ukončení střelby je třeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť někdo může mít náboj již připraven v nábojové komoře a nestihl v časovém limitu vystřelit. Na pokyn trenéra vystřelí zbývající náboj.

21

6.3 Vezmi terč Zaměření: manipulace se zbraní – rychlost a správnost manipulace, rytmus střelby, rychlé zaujmutí střelecké polohy Použití: kovových sklopných terčů Hra je pro jednotlivce Popis: Sportovce rozdělíme do dvojic a každé dvojici přidělíme jeden střelecký stav. Jeden z dvojice střílí zleva a druhý zprava. Princip hry je v tom, komu se jako prvnímu podaří zasáhnout prostřední terč. Samozřejmě nikdo nesmí přeskakovat terče. Pořadí terčů je předem stanoveno od kraje směrem k prostřednímu terči. Každý může pokračovat až po zásahu předchozího terče. V dalším kole se strany vymění. Vítěz postupuje a utká se s vítězem z další dvojice. Pro zaměstnání všech sportovců můžeme vytvořit i dvojice z poražených.

Varianty: •

Můžeme startovat z různých poloh.

•

Střílíme jednotlivé rány. Po každé ráně vstát nebo se vrátit za označenou metu.

•

Bodujeme vítězství. Závodí každý s každým. Při větším počtu sportovců aplikujeme vyřazovací způsob.

Bezpečnost: Dbáme na správnou manipulaci se zbraní. V případě, že někomu zůstane náboj v nábojové komoře vystřelí zbylý náboj do prostoru terčů.

22

6.4 Zamiř a vystřel Zaměření: rytmus střelby, zaujmutí střelecké polohy, rychlost střelby Použití: kovových sklopných terčů, papírových terčů Hra je pro jednotlivce Popis: Sportovci jsou každý na svém střeleckém stanovišti. Na pokyn trenéra zaujmou střeleckou polohu. Setrvají v této poloze a čekají na povel trenéra. Když trenér zavelí, následuje v co nejkratší době výstřel. Lze hodnotit rychlost i přesnost. (Trenér uváženě velí.)

Varianty: •

Místo povelu trenér vyvolává jména nebo čísla střeleckých stavů. Střílí vždy pouze ten, kdo byl určen.

•

Pro biatlonovou střelbu je dobré postupně přecházet k celé pětici ran. Prvním krokem bude výstřel dvou ran v co nejkratším časovém intervalu. Po zvládnutí dvou ran pokračujeme přidáním další rány.

•

Vrcholnou variantou by mělo být vystřelení všech pěti ran v co nejkratším časovém intervalu. Standardním časem u zkušenějších střelců je 10 sek/5 ran.

Bezpečnost: Dbáme na správnou manipulaci se zbraní.

23

6.5 Veverky a kuny Zaměření: přesnost výstřelu se zaměřením na první ránu Použití: kovových sklopných terčů Hra je pro skupiny Popis: Sportovce rozdělíme do dvou skupin. První skupina (veverky), druhá skupina (kuny). Každé družstvo stojí za jedním střeleckým stavem. Družstvo „kun“ sestřeluje terče, které představují zásoby „veverek“. Družstvo „veverek“ se snaží kompenzovat ztráty sestřelením terčů na svém střeleckém stavu. Družstva se střídají při výstřelech formou štafety. Jakmile je sestřeleno všech pět terčů, hra končí. Spočítáme rozdíl v počtu zásahů obou družstev. Družstvo „veverek“ reaguje vždy až na výstřel druhého družstva. Může následovat výměna družstev.

Varianty: •

Střelci se střídají co nejrychleji, aby druhé družstvo nestihlo kontrovat. Pokud nestihne kontrovat musí reagovat až na další ránu.

Bezpečnost: Vzhledem ke štafetovému způsobu dbáme zvýšené pozornosti při manipulaci se zbraní nejen na stanovišti, ale i při předávání štafety.

24

6.6 Na molekuly Zaměření: přesnost výstřelu se zaměřením na první ránu, zaujmutí polohy Použití: kovových sklopných terčů Hra je pro skupiny Popis: Sportovce rozdělíme do družstev. Hra probíhá formou štafet. Trenér určí, kolik terčů (molekul) atom obsahuje. Zvolá číslo a družstvo střílí tak dlouho, než sestřelí celý „atom“. Zvolá-li trenér např. číslo 4, sportovci se střídají tak dlouho, než sestřelí všechny 4 terče. Vyhrává družstvo, které sestřílí všechny terče jako první. V dalším kole štafeta pokračuje od toho, kdo byl na řadě.

Bezpečnost: Správná manipulace se zbraní nejen na stanovišti, ale i při předávání štafety.

25

6.7 Kuba řekl Zaměření: zaujmutí polohy Použití: kovových sklopných terčů Hra je pro skupiny Popis: Každý sportovec stojí na svém střeleckém stanovišti a zaujme střeleckou polohu. Trenér vyvolává jména těch, kdo střílí. Vždy vystřelí pouze jednu ránu. Všichni se maximálně soustředí a nesmí vystřelit na jiný povel, jinak jsou diskvalifikováni a vypadávají ze soutěže. Sportovce bodujeme podle počtu zasažených terčů. Trenér se snaží dávat povely plynule v rychlém sledu, aby nedocházelo k dlouhým pauzám mezi jednotlivými ranami.

Varianty: •

Trenér vyvolává jména sportovců.

•

Trenér vyvolává čísla podle střeleckých stavů.

•

Trenér vyvolává čísla jednotlivých terčů, všichni střílí současně.

Bezpečnost: Správná manipulace se zbraní.

26

6.8 Výměna stanoviště Zaměření: manipulace se zbraní – rychlost a správnost manipulace, rychlost střelby, rychlé zaujmutí střelecké polohy Použití: kovových sklopných terčů, papírových terčů Hra je pro skupiny Popis: Sportovce rozdělíme do dvojic a každé dvojici přidělíme jeden střelecký stav pro polohu vleže a vstoje. Jeden ze dvojice střílí vleže, druhý vstoje. Po každé ráně si svoje střelecké stavy vymění. Vyhrává dvojice, která jako první sestřelí všechny terče na obou stavech.

Varianty: •

Rozhoduje rychlost střelby, sčítají se chybné zásahy.

•

Každý na svém střeleckém stavu střílí celou položku (pětici terčů), potom si střelecké stavy vymění.

Bezpečnost: Dbáme na správnou manipulaci se zbraní. Pozor na přecházení mezi stanovišti.

27

6.9 Boj o vlajku Zaměření: rychlost střelby Použití: kovových sklopných terčů Hra je pro jednotlivce i pro skupiny Popis: Na poslední sklopné terče připevníme papírovou vlaječku, pokud možno pestrobarevnou. Každý střílí na svém stavu a snaží se co nejdříve vyklopit terč s připevněnou vlaječkou. Vítězí jednotlivec či družstvo, které první vlaječku vyklopí.

Varianty: •

Střílí jednotlivci – vítěz postupuje.

•

Střílí družstva po jedné ráně.


28

6.10 Štafety Zaměření: manipulace se zbraní – rychlost a správnost manipulace, rytmus střelby, rychlé zaujmutí střelecké polohy, rychlost střelby, výstřel první rány, průprava štafetové střelby Použití: kovových sklopných terčů, papírových terčů Hra je pro skupiny Popis: Nabízí se řada různých alternativ. Základní štafetou, ze které budu vycházet je střelba celého družstva. Každý z družstva stojí za svým střeleckým stavem. Trenér odstartuje a první z družstva začíná střílet. Jakmile odstřílí celou položku pokračuje další. Formou předávky může být opuštění podložky. Sčítáme nezasažené terče a hodnotíme výsledný čas celého družstva. Časovou přirážku za nezasažený terč můžeme stanovit třeba na 10 sek.

Varianty: • •

• •

•

Libovolný počet sportovců v družstvu. Promícháme střelbu vleže se střelbou vstoje. Střelba po jedné ráně. První vystřelí jednu ránu, následuje druhý sportovec také jednu ránu. Až vystřelí poslední z družstva, pokračuje opět první. Pokud dojde k chybnému zásahu štafeta končí. Vítězí družstvo, které vydrží nejdéle v soutěži. Celé družstvo střílí pohromadě. Začíná první jednou ranou a až dojde štafeta na konec, vrací se zpět. Touto formou dokola než budou mít všichni vystřelených pět ran. Střelbě předchází slalom mezi kužely, nebo obíhání kuželů, kde se střídá směr, aby nedošlo k „zamotání hlavy“. Následuje buď střelba po jedné ráně nebo celá střelecká položka. Při bezchybné střelbě je návrat přímý a následuje předání štafety. Při chybném zásahu se závodník vrací stejným způsobem jako před střelbou. Pokud se rozhodneme střílet celou položku, můžeme za každý nezasažený terč určit počet oběhnutí kuželů.(Př. Pokud jsou nezasaženy dva terče, musí sportovec při návratu oběhnout pouze dva z pěti kuželů.) Variant štafet může být spousta. Stačí nahradit slalom různými poskoky, během, jízdou bez holí, soupaží, atd. Jen musíme brát v úvahu, že následuje střelba, která musí být prováděna dle přesných regulí.

Bezpečnost: Po celou dobu soutěže dbát zvýšené opatrnosti při manipulaci, neboť se děti často v zápalu hry zapomenou.

29

6.11 Dvojčata Zaměření: manipulace se zbraní – rychlost a správnost manipulace, výstřel první rány, průprava štafetové střelby Použití: kovových sklopných terčů Hra je pro skupiny Popis: Rozdělíme sportovce do dvojic. Každý z dvojice má vlastní střelecké stanoviště. Necháme oba zaujmout střeleckou polohu. Jakmile trenér uvidí, že jsou oba připraveni, může dát pokyn „připravit“ a následně „pal“. Oba sportovci se snaží vystřelit co nejrychleji po povelu. Podstata hry je ve snaze trefit stejný terč na svém stavu jako druhý z dvojice. Pokud se dvojici podaří shodnout na stejném terči získávají bod. Maximum je 5 bodů. V případě, že se již prvním pokusem neshodnou nebo se některý z dvojice netrefí, pokračují dál ve hře, než vznikne situace, že už se v žádném z terčů nemůžou shodnout.

Varianty: •

Místo klasické střelby ze zásobníků můžeme použít jednotlivé dobíjení z připravených mističek nebo z náhradních nábojů (forma štafetové střelby).


30

6.12 Husí pochod Zaměření: manipulace se zbraní – rychlost a správnost manipulace, výstřel první rány Použití: kovových sklopných terčů Hra je pro jednotlivce Popis: Každý sportovec stojí na svém střeleckém stanovišti a má přidělen jeden terč. Můžeme dodržet třeba pořadí podle čísel stavů nebo postupně zprava či zleva. Pro lepší přehlednost doporučuji vzestupně z některé strany. Maximální počet je 5 sportovců, neboť máme pouze 5 sklopných terčů. Po vystřelené ráně, která by měla následovat po povelu trenéra, se všichni přesunou v jednom směru na sousední střelecké stanoviště, kde opět střílí na svůj přidělený terč. Po absolvování celého kola sečteme zásahy a určíme pořadí.

Varianty: •

Každý sportovec střílí na svém stanovišti první terč dle stanoveného pořadí. Po přesunu na sousední stanoviště všichni střílí na další terč v pořadí. Všichni si počítají své zásahy a na konci celého kola si sečtou nezasažené terče.

•

Opět můžeme použít jednotlivé náboje, jako průpravu na štafetové dobíjení.

Bezpečnost: Dbáme na správnou manipulaci se zbraní na střeleckém stanovišti a při přesunu na další.

31

6.13 Ciferník Zaměření: manipulace se zbraní – rychlost a správnost manipulace Použití: kovových sklopných terčů Hra je pro jednotlivce Popis: Sportovci stojí každý za svým střeleckým stanovištěm. Zaujmou střeleckou polohu a aniž by sundali zbraň z ramena podívají se na trenéra, který pomocí vyrobených hodin s čísly od 1 do 5 ukáže, na který terč mají střílet. Po každém výstřelu se musí podívat jak dál pokračovat. Pokud někdo výrazně zaostane, pokračuje v ranách, které stihne. Automaticky je vynechaný terč brán jako netrefený terč.

Varianty: •

Pokud ručičky ciferníku ukazují každá na jiné číslo, střílí dvě rány na oba vyznačené terče.

•

Můžeme použít hodiny se všemi čísly. Jedny dáme na střelecké stanoviště, druhé si ponechá trenér. Po každé ráně sportovec označí na ciferníku místo, kde si myslí, že se rána nalézá. (Tato forma je spíše průpravou pro lepší komunikaci mezi sportovcem a trenérem a na zlepšení odhledu po výstřelu. Je lepší používat pro jednotlivce. Lze aplikovat na jednom stavu permanentně během tréninku, kde se můžou vystřídat všichni sportovci.)


32

6.14 V rytmu bubnů Zaměření: rytmus střelby, rychlost střelby, správné spouštění Použití: kovových sklopných terčů, papírových terčů Hra je pro jednotlivce Popis: Sportovci stojí na střeleckých stanovištích. Tleskáním spojeným s hlasitým počítáním nebo jiným zvukovým signálem označuje trenér doby, na které závodník reaguje. Předem musí určit, na kterou dobu by měl vyjít výstřel, a zvýraznit ji např. intenzivnějším zvukovým signálem. Můžeme tolerovat rozdíl jedné doby. Jedna možná alternativa: trenér zavelí připravit a po krátké pauze potřebné na kontrolu polohy zatleská (4x). Čtvrté tlesknutí je intenzivnější oznamující výstřel.

Bezpečnost: Dbáme na správnou manipulaci se zbraní na střelnici.

33

6.15 Myslivec Zaměření: správné namačkávání Použití: kovových sklopných terčů, papírových terčů Hra je pro jednotlivce Popis: Sportovci střílí do papírových nebo kovových terčů v poloze stoje. Rozdíl je v držení zbraně, kdy levá paže drží zbraň za předpažbí tzv. na „volnou ruku“, neboť levý loket není opřen o tělo sportovce.

Varianty: •

Střelba po jedné ráně

•

Střelba do pětice

Bezpečnost: Nutná zvýšená opatrnost při přebíjení zbraně. Řídíme se podle platných pravidel biatlonu.

34

6.16 Malíř Zaměření: manipulace s mířidly a odhled Použití: papírových terčů Hra je pro jednotlivce Popis: Každý sportovec leží na svém stanovišti. Trenér připraví čisté papírové terče. Sportovci se snaží „vystřílet“ do terčů obrazce, které trenér určí. Pro názornost by měl trenér ukázat na vyrobeném terči co od sportovců žádá. Jedná se o různé trojúhelníky, kříže, hvězdy atd. Orientačními body jsou kružnice vymezující ležákové terče a terče stojákové.

Varianty: •

Sportovci vytvářejí obrazce pomocí tzv. „cvakání“. (Sportovec získává orientaci kolik „cvaků“ je potřebných na požadovanou vzdálenost) Úprava mířidel by měla být postupně prováděna bez oddálení hlavy od dioptr. (po paměti)

•

Sportovci vytvářejí obrazce pomocí přenášení ran (odhad vzdálenosti). Trenér by měl sportovcům ukázat postavení mířidel při jednotlivých ranách.

•

Sportovci si před položkou cvaknou určený počet cvaků a snaží se trefit do centru.

Bezpečnost: Nutná zvýšená opatrnost při korekci mířidel. Řídíme se podle platných pravidel biatlonu.

35

6.17 Spouštění Zaměření: práce na spoušti Použití: kovových sklopných terčů, papírových terčů Hra je pro jednotlivce Popis: Sportovec zaujme střeleckou polohu a provede její kontrolu. Následně trenér vloží prst na spoušť a sportovec „ spouští“ přes trenérův prst. Nejprve dvě rány „odsuší“ a pak střílí do pětice.

Varianty: •

Střídání spouštění přes trenérův prst a samostatně. (Pro kontrolu je dobré střílet do pětice v papíru)

•

Spouští pouze trenér, sportovec se věnuje míření.

•

Spouští trenér přes sportovcův prst (nácvik plynulosti spouštění).

•

Variantou hry je utvoření dvojic, kde se sportovci střídají při spouštění. Hodnotíme úspěšnější dvojici.

Bezpečnost: Nutná zvýšená opatrnost při práci na spoušti. Řídíme se podle platných pravidel biatlonu.

36

7. Závěr: Cílem mé práce bylo popsání základů střelby. Vzhledem k mému osobnímu angažování do trénování mládeže, jsem si touto prací ujasnila spoustu pro mě notoricky známých věcích, které jsem si dříve ani neuvědomovala. Bude pro mě teď mnohem snazší, lépe svým svěřencům vysvětlit proč se právě tak určité věci provádějí. Nejdůležitější v základech střelby mládeže je zvládnutí manipulace se zbraní, zvládnutí dýchání při střelbě (důležité aby neprobíhalo křečovité zadržení dechu) a v neposlední řadě zvládnutí „namačkávání“ a následný výstřel – tedy práce na spoušti. Při zvládnutí těchto věcí je jednodušší se prosadit i ve starších kategoriích s malorážnou zbraní. Velmi potřebným faktorem při učení a trénování mládeže je začleňování her do samotných tréninků – sportovce to mnohem více baví – mají větší chuť a motivaci. Důležité jsou také hry ve formách soutěží, protože se zde vyskytuje faktor stresu a sportovci mu tak přivykají a následně mu tolik nepodléhají při závodech. Proto je veliká část této práce zaměřena právě na ně. Mou hlavní myšlenkou k sepsání této práce bylo, aby se stala přínosem v mé tréninkové činnosti. Mým přáním je, aby sloužila k nahlédnutí i jiným trenérům pro zdokonalení a zpestření jejich tréninků.

37

7.1 Resumé Tato práce se zabývá a shromažďuje poznatky týkající se základů střelby, a to nejen v přípravě biatlonistů, ale i střelců. Je to stručný souhrn poznatků o střelbě, který je dnes dostupný v literatuře. První část obsahuje historii a charakteristiku biatlonu, druhá základy střelby, třetí pravidla žákovského biatlonu a poslední střelecké hry, které jsou velmi důležité pro zpestření tréninku střelby samotné.

Summary The thesis considers and collects knowledges, which are target to principles of shooting, not only for preparation of biathloners, but for shooters too. It is a summary of knowledges about shooting, we can find it in a contemporary literature. The first part of thesis takes in description of biathlon, the second takes in principles of shooting. In the third part we can find the rules of childrens biathlon and the last part is about shooting games, which are very important for fun from shooting`s trainning.

38

8. Literatura: 1. BRTNÍK, J., NEUMAN, J.: Zimní hry na sněhu i bez něj, Praha, Portál, 1999. 2. BRYCH, J.: Sportovní střelba - metodika výcviku ve střelbě puškou, 1. vyd. Praha, ÚV Svazarmu, 1985. 3. DOVALIL, J. a kol.: Výkon a trénink ve sportu. Olympia Praha, 2002, 336 s. 4. DOSTÁL, R.: Pravidla biatlonu platná od listopadu 2002. Praha: Výbor českého svazu biatlonu, 2003, 55 s. 5. GÜNTHER, T.: 1000 bláznivých her, Plzeň, NAVA, 2002. ISBN 807211-119-1 6. HELUŠ, Z.: Psychologie. Fortuna Praha, 2003, 120 s. 7. HUDEČEK,J.: Základy sportovního tréninku v letním biatlon. Závěrečná práce. Plzeň: FTVS Praha, 2000. 8. CHOUTKA, M.: Teorie sportu. Praha. Univerzita Karlova, 1988, 94 s. 9. CHOUTKA, M., DOVALIL, J.: Sportovní trénink. Praha: Olympia, 1991. 10. ITKIS, M. A.: Speciální příprava sportovního střelce, Praha, ÚV Svazarmu, 1986. 11. KAŠPER, Z.: Historie biatlonu do konce dvacátého století. Brno. Masarykova univerzita, 2006, 290 s. 12. MAZAL, F.: Pohybové hry a hraní, Olomouc, Hanex, 2000. ISBN 8085783-29-0 13. MORAVCOVÁ, K.: Problematika úspěšnosti střelby v biatlonu, Bakalářská práce, Brno: MU Brno, 2007 14. PAUSCHOVÁ, B.: Téoria a metodika športovej prípravy v biatlone. Bratia Sabovci s.r.o Zvolen,Univerzita Mateja Bela Bánská Bystrica, 2000 15. PERIČ, T.: Hry ve sportovní přípravě dětí, Praha, Grada Publishing, a.s., 2004. 16. PERIČ, T.: Sportovní příprava dětí, Praha, Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0683-0

39

17. PROVAZNÍK, V.: Didaktické zásady střeleckého tréninku, Střelecká revue, 1989. 18. RYBÁŘ, O.: Střelba a herní formy v tréninku biatlonového žactva, Diplomová práce, Liberec, TU v Liberci, 2005 19. VOJTÍŠEK, Z.: Branně sportovní a branně technická činnost – masové branné sporty 2.svazek.1. Vyd. Praha: St. ped. nakl., 1988 20. VOJTÍŠEK, Z.: Efektivita střelecké přípravy v biatlonu, In Sborník studií VK ÚV Svazarmu, Praha: Svazarm, 1985. 21. VOJTÍŠEK, Z.: Střelecká příprava pro MBS, Zpravodaj VK ÚV Svazarmu, 1984. 22. VOTOČKOVÁ, L.: Charakteristika vybraných psychických faktorů, ovlivňujících střelecký výkon v biatlonu, Bakalářská práce, Brno: MU Brno, 2007 23. ZICHÁČEK, M.: Řízení tréninkové přípravy biatlonistů na základě analýzy výsledků závodů v biatlonu. Disertační práce, Brno: MU Brno, 2004. 24. ZICHÁČEK, reprezentačních

M.:

Rozbor

střelecké

výkonnosti

vybraných

družstev ve světovém poháru biatlonu mužů.

Diplomová práce, Brno: MU Brno, 1999 25. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/124183-biatlon

40

Základy střelecké přípravy mládeže v biatlonu

Recommend Documents