1. Najděte v textu básničky vyjmenovaná slova a slova od nich odvozená. 2. Pokuste se sami o podobnou básničku nebo krátký souvislý text na jinou skupinu vyjmenovaných slov. Můžete pracovat ve skupinkách —více hlav na víc přijde. 3. Co znamená slovo babyka? Pokud nevíte, podívejte se do Slovníku spi sovné češtiny nebo do botanického názvosloví.
V českém pravopise činí značné potíže to, že písmena i, ý označují jedinou hlásku, spisovná výslovnost nerozlišuje tvrdé y a měkké i. V domácích slovech píšeme vždy y po písmenech h, ch, k, r; i po písmenech ž, š, c, ř; j, c. Podle výslovnosti píše me di, ti, ni nebo dy, ty, ny. Po písmenech b, f l, m, p, s, v, z záleží na tom, zda jde o psaní v kořeni slova, anebo v příponě a koncovce. Rozhodnout o psaní i, í nebo y, ý v základech slov pomáhá znalost vy jmenovaných slov, ve kterých se píše vždy y. Musíme si také uvědomit, kte rá slova jsou s nimi příbuzná, neboť i v těchto příbuzných slovech se píše vždy y. (Vyjmenovaná slova najdete vzadu v učebnici v příloze.) V příponách podstatných a přídavných jm en se píše zpravidla i, í, na př. voz-ík, včel-ín, prav-ice, stanov-iště, trpěl-ivý, mas-itý, brz-ičko. Jedině v příponě -yně se píše y: žák-yně, kuch-yně. Také ve slovesných příponách se píše pouze i: pros-it, voz-it. V koncovkách podstatných a přídavných jmen rozhoduje o psaní i, y vzor, ke kterému příslušné jméno patří. (O tom najdete poučení v kapitole věnované tvarosloví.) Jediná předpona, v níž se píše y, je vy-. Musíme však tuto předponu bez podmínečně poznat. Např. ve slovech vyměnit, vyčerpat, vysvětlit jde sku tečně o předponu, avšak slovesa viset, vidět, vinout a viklat jsou bez předpo ny - vis-, vid-, vin- a vikl- jsou slovní kořeny. Psaní přejatých slov se řídí jinými než domácími pravopisnými zvy klostmi. Proto je důležité všímat si jejich pravopisu a pamatovat si psaní těch slov, která často užíváme. V nejasných případech slovo vyhledáme v Pravi dlech českého pravopisu z r. 1999 nebo v některém slovníku cizích slov. 4. Zopakujte si všechna vyjmenovaná slova. Věříme, že to půjde snadno, ale kdybyste marně hledali v paměti, připomeňte si vy jmenovaná slova nahlédnutím do přílohy této učebnice. Které slovo je odvozeno od slova obyčej ? Uveďte další příbuzné slovo. Co znamená slovo plýtvat? Víte, co je pelyněk? К čemu slouží? Vysvětlete význam slov dmýchat a mys.
16
Vysvětlete význam slov pýr, pýří se, čepýřiti se. Jak rozumíte spojení sychravé počasí? Vysvětlete (třeba užitím ve větě) rozdíl mezi slovy výr a vír, sypat a sípat. 4.1 Doplňte a odůvodněte psaní i, í a y, ý: 4.2 Pes b-stře reagoval na chlapcovy povely. Vypěstovali jsme jiřiny neb-valé krásy. Jejich pohledávky jsou nedob-tné. Kočky jsou neob-čejně krásná zvířata. Vyráb-me moderní a účelný náb-tek. Na horách jsme pob-li celý týden. Lehce nab-1, lehce pozb-1. Ten nejhezčí hrníček se rozb-1. Ledab-lá práce se pozná. Krupob-tí způsob-lo veliké škody na ob-lí. Opatrnos ti nikdy nezb-vá. Teta nás pob-zela, ab-chom jedli. Večer rychle ub-hal, ho diny odb-ly dvanáctou. Na záhonech bujelo všelijaké b-lí. 4.3 Čas pomalu upl-val. Ze stanov družstva vypl-vají některá omezení. L-šky jsou obl-bené houby. Je zcela pod jejím vl-vem. Ml-nek na kávu ne potřebuji, mohu šiji uml-t v obchodě. Váš pl-noměr ukazuje, že zbytečně pi tváte pl-nem. L-žaři si užili nového sněhu. Všem se 1-bil výlet na L-sou ho ru. Obě kočky se к nám 1-saly. Večer se bl-skalo a byl vel-ký 1-ják. Na lou žích se tvořily bubl-ny. Všude bylo plno bláta, voda špl-chala na každém kroku. 4.4 Sport je neodm-slitelnou součástí mého života. Bylo těžké jej přesvěd čit, že se m-lí. Která zvířata patří mezi hm-zožravce? Některá prům-slová odvětví se rychle rozvíjejí. Dobrý řidič by měl zvládnout i sm-k. Důkladně prom-chej písek s vápnem. S novou om-tkou bude dům vypadat docela ji nak. Um-li jsme si ruce m-dlem. V továrně se vyrábí m-kaná příze. Nezapom-náš si zam-kat skříňku? M-loš m-nil, že další jednání nemá sm-sl. Pes si hrál s kam-nkem. 4.5 Chlapec klop-tal po kamenech. Na noční obloze se třp-tily hvězdy. Žák prosp-val s vyznamenáním. Netop-r není pták, ale létající savec. Kůň je lichokop-tník. Některé rostliny op-lují včely, jiné čmeláci. Přijelo auto s p-tli cementu. Ve válci výbušného motoru se pohybuje p-st. Musíš dobře op-lovat všechny hrany. P-cha předchází pád. P-chá mě u srdce. P-š na čistý pap-r. P-tlačení se přísně trestá. 4.6 Mužstvo získalo pos-lu. Písek byl suchý a s-pký. Máme jíst hodně s-rové zeleniny. S-rouhlík je kapalina, s-rovodík je plyn. Za horkého léta, než přišly s-chravé podzimní dny, popraskala vys-chající půda. Pod krovem do mu s-dlí vlaštovky. Z mléka se vyrábějí s-ry. Nas-pal s-korkám mák. Obal se roztrhl a mouka se rozs-pala. Bydlíme na s-dlišti. Náš s-n je velký s-lák. Byl čas s-t pšenici. 4.7 Měla jsem právě velké v-dání. Správná v-živa je důležitá pro zdraví. Na dvoře v-selo prádlo. V-nález knihtisku znamenal v-znamný přínos pro rozvoj li teratury. Podívej se, jaké má ta cívka v-nutí. Kolem cesty byly v-sazeny strom ky. Na rostlinách a jejich v-voji se projevuje čistota ovzduší. Akát je velmi
17
odolná dřev-na. Uvařil si v-datnou snídani. Divoké zvíře může v-povědět po slušnost i v-nikajícímu krotiteli. Přiv-tal nás v-soký muž. Pojd se mnou na v-stavu, uv-díme tam mnoho nových v-robků. Zv-kni si plnit své pov-nnosti. 4.8 Čeština patří mezi západoslovanské jaz-yky. Brz-, brz-čko se vrátíme. Měl bundu na z-p. Vyz-váme vás к soutěži. Bylo to trapné, jak stále z-val. Chlapci volali, ale nikdo se jim neoz-val. Slušným chováním si z-skáš hodně přátel. 5. Přečtěte si uvedená přejatá slova, dobře si všimněte jejich psaní: citron, civilní, civilizace, speciální, specialista, ale cyklus, cyklista; fíkus, definice, ale fyzika; historie, historický, ale hymna, hydroplán; kilogram, kinematografie, ale kytara; barikáda, kritika, ale krystal, rytmus; energie, ale gymnázium, Egypt; automobil, biologie, ubikace, rehabilitace, ale labyrint, byrokracie; poliklinika, policie (od polis = řecký obec), ale polygrafie, polymer, poly styrén (od poly- = řecký mnohý); minerální, ministr, ale myrta, mykologie; pinzeta, pipeta, pigment, ale pyramida, pyré, pyžamo; signál, silueta, ale symbol, sympatie, systém; vir, televize, video; prezident, bazilika, ale azyl. Znáte význam těchto přejatých slov? Pokuste se každé z nich vhodně použít ve větě. 6. Doplňte správně i-y: Obrazy v galerii mají velikou uměleckou i h-storickou cenu. Po úrazu jsem chodila na rehab-litaci na naši pol-kliniku. V-ry jsou m-kroorgan-smy, které v-volávají mnohé choroby. Ráda bych se podívala do Eg-pta na p-ramidy. Vzbouřenci stavěli bar-kády. Koupil si nové p-žamo a vložil je do spacího p-ytle. Máte moje s-mpatie, i když váš pracovní s-stém mi není zcela jasný. 7. Doplňte nebo napište podle diktátu: 7.1 Kovové mater-ály mají mimořádné postavení ve v-voji lidské společ nosti. Od nepaměti z nich lidé v-ráběli nejrůznější předměty. I dnes obdivu jeme úroveň technolog-e starých mistrů. V-znam kovů v-razně vzrostl v období techn-cké revoluce v 19. století. V-nález parního stroje otevřel cestu pro použití v-konných v-robních strojů a zařízení. Nejdůležitějším mater-álem inženýrské praxe se stala ocel, a to pro své v-borné mechan-cké vlastnosti i pro přijatelnou cenu. 7.2 Zeleň spoluv-tváří charakter krajiny, činí ji ob-vatelnou, působí estet-ckým dojmem. Rozšiřování prům-slu a zemědělská velkov-roba měly za ná sledek obrovský úb-tek zeleně. V-sadba nové zeleně je však často opom-jena. Přitom je nesporné, že stromy, keře a trav-ny tvoří v-raznou složku naší kra jiny, že se v-znamně podílejí na tvorbě přírodního a kulturního prostředí.
18
8. Přečtěte správně přejatá slova a užijte je ve větách ve spojení: iradiční způsob, kondiční běh, demokratické jednání, diabetické potraviny, mechanický pohyb, automatizace a mechanizace provozu, sportovní discip lina, kontinentální podnebí. 9. Která přejatá slova se poměrně často vyskytují ve vašem odborném za měření (v odborných předmětech, v odborném výcviku)? Prolistujte si někte rou učebnici a vypište z ní nejdůležitější odborné názvy. 10. Určete, od kterých vyjmenovaných slov jsou odvozena tato slova (přímo nebo nepřímo): dobytkářství, třpytka, splývat, myšlenka, průmysl, průsmyk, pytlačit, nevy zpytatelný, syrovátka, osypky, lysina, obvyklý, vysočina, zlozvyk, zapýřit se, povykovat, přežvýkavec, bylinkový, vyzývavý. 11. Formulujte sami pravidla psaní ů, ú: - psaní v domácích slovech: a) na začátku slova; b) uvnitř slova, c)v koncovkách, - psaní ve slovech přejatých. Pamatuj! Pozor na psaní po předponě v odvozených slovech: zúrodnit, zúčastnit se, ne úroda, neúplný aj. a ve složeninách: trojúhelník, samoúčelný aj. Písmeno ú píšeme také ve slově ocún a v několika slovech přejatých: na př. túra, skútr, manikúra. 12. Rozlište, kdy je třeba napsat u, kdy ú nebo ů: Základní zákon státu se nazývá -stava. Tvrdým -derem odrazil míč. Musíme rychle dom-. Víte, kdy kvetou oc-ny? Co jste četli z moderní literat-ry? Ned-věřoval jejich -myslům. Uložila jsi už své -spory? Maminka chodí pravi delně na peduk-ru, manik-ru si dělá sama. Vypočítali jsme -hlopříčku čtver ce. Četli jsme o -nosu dítěte. Je třeba, abychom -čelně vy-žívali energii. Ne-spěch by neměl vyvolat ned-věru ve vlastní síly. Součet -hlů v troj-helníku se rovná sto osmdesáti stupň-m. 13. Odůvodněte psaní u, ů ve slovech; určujte, o který pád jde: výsadba mladých stromk-, ned-věřoval jeho plán-m, obdivovali se stroj-m, přijeli z Karlových Var-, vzala s sebou dcerk-, z-staň tu ještě chvíli, divili se novým měst-m, bruslil na rybník-. 14. Odůvodňujte psaní párových souhlásek a souhláskových skupin v násle dujících slovech: rozsadit, hlídka, pobídka, ukázka, hloubka, nahrávka, rozsypat, dodávka, lod, rozzuřit, rozzlobit, vzpomenout. Pamatuj: svatba, svatební, svatebčané.
19
9
Pro správné psaní párových souhlásek (d-t, ď-ť, v-f z-s apod.) a sou hláskových skupin je důležitá znalost stavby slova, např. nad-sázka [natsáska], a vztahů se slovy příbuznými, např. dřívko [dřífko] má stejný kořen jako dřevo. 15. Vysvětlete rozdíl mezi slovy a užijte je ve větách: podaný - poddaný, raci - racci, nejasnější - nejjasnější. 16. Doplňte náležité písmeno nebo skupinu písmen: Je dobré mít pře-platné do divadla. Staráme se o výsa-bu mladých stromků. Uvedená firma má nekvalitní výro-ky. Zapla-te fakturu včas. Ro-uřená šel ma vzbuzovala strach. To je velmi ce-ý dárek. Pře-pokládala jsem větší o-tíže. Poctivá práce je ne-istější cesta к dosažení dobrých výsle-ků. V domě se ro-vítila všechna světla. Stromy byly o-sypány květy. Byl stále ne-istější. Vyhrál týde-í pobyt u moře. V koupelně se ucpal o-tok vody. Psaní předpon s-, z- (se-, ze-) se zčásti řídí podle významu, zčásti tradičně ustáleným způsobem. - Psaní podle významu: Předpona 5- se píše a) u sloves a slov s nimi souvisejících, která mají význam směřování do hromady (najedno místo к sobě), např. sejít se, slepit, srůst, scelit, seznámit se, seznámení, spřátelit se aj.; b) u sloves a slov s nimi souvisejících, která mají význam směřování sho ra dolů nebo z povrchu pryč, např. spadnout, seskočit, seskok, shodit, setřít, smazat aj. Předpona z- se píše a) u sloves prostě dokonavých utvořených к slovesům nedokonavým, na př. pozorovat - zpozorovat, stárnout - zestárnout, ničit - zničit, organizovat - zorganizovat aj.; b) u dokonavých sloves utvořených z podstatných a přídavných jmen, např. obraz - zobrazit, měkký - změknout, všední - zevšednět, tichý - ztichnout aj. - Psaní podle ustálené zvyklosti: Předpona s- se píše ve slovech: strávit (potravu i čas), skončit, spotřebovat, shořet, slevit, shnít aj. Předpona z- se píše ve slovech: zpěv, zpívat, zkoušet, zkouška, zpozdit se, ztratit, zvednout aj. Předponami s-, z- se někdy rozlišuje význam slova, např. správa (řízení) domu zpráva (oznámení) sbít (něco dohromady) zbít (někoho) sběh (shluk) lidí zběh (utečenec z vojny) svolat (sezvat) zvolat (vykřiknout) shlédnout (z balkonu) zhlédnout (film)
20
Jsme-li na pochybách, jak napsat předponu, poučíme se v Pravidlech české ho pravopisu. Při psaní předložek s, z (se, ze) nechybujeme, řídíme-li se při užití před ložky podle pádů. Ve spojení se 7. pádem užijeme vždy předložku s- (se-), ve spojení s 2. pádem vždy předložku z- (ze-), např.: Šel s bratrem. Vyřídím to s vámi sám. Udělal to z lásky. Vzal knihu ze skříně. 17. Doplňte a odůvodněte psaní předpon s-, z-: Když se nám něco nepodaří, měli bychom -koumat příčiny ne úspěchu. Na vás je, abyste si práci lépe -organizovali. Nesmíme si -krývat chyby, protože jen ne-kreslený obraz pravého stavu nás může poučit, -pustošená pole bylo třeba znovu -orat. Strava sportovců má být lehce -travitelná. Někdo mi -cizil z auta -těrače. Prázdniny jsem -trávila u babičky. Ráda jsem chodila -bírat borůvky a maliny, -hlédla jsem ně kolik pěkných filmových představení. Koupil jsem si -páteční jízdenku, ale -tratil jsem ji. Chodím -pívat do -boru. 18. Doplňte a odůvodněte psaní předložek s, z: Vrátila se - výletu - odřenýma nohama. Motýl poletoval - květu na květ. - ra dostí ti pomohu. Zvedala se - křesla - velkou námahou. Petr si dobře rozumí - Ivanem. Přijela к nám návštěva - Vídně. Skupiny vyslovované [bje, vje] píšeme bje, vje ve slovech, kde se setkává předpona ob- a v- s kořenem začínajícím na je-: ob-jet, ob-jedu, ob-jel... (do-jet, do-jedu aj.), v-jet, v-jedu, v-jel... ob-jevit, ob-jevím, ob-jev (z-jevit se) ob-jednat, ob-jednám, ob-jednávka (vy-jednat, do-jednat) ob-jetí (uchopení do náruče, též obejmutí), ob-jem (válce) v-jem (smyslový odraz skutečnosti) Jinak píšeme bě, vě: oběh, oběd, oběť, běžet, chybět, vědět, hladovět, hor livě, v trávě. Skupinu vyslovovanou [pje] píšeme vždy pě, bez j: napětí, vypětí, sepětí apod., třebaže je napjal, vypjal, sepjal. Skupinu vyslovovanou [mňe] píšeme většinou mě: měď, město, měkký, měnit, měsíc aj. Jen tam, kde je souhláska n součástí stavby slova, píšeme mně: a) u příslovcí zakončených na -ě bývá způsob psaní shodný s přídavnými jmény, od kterých jsou příslovce utvořena: známý, znám-ější, znám-ě, znám-ěji, zřejmý, zřejm-ější, zřejm-ě, zřejm-ěji,
21
strmý, strm-ější, strm-ě, strm-ěji, ale významný, významn-ější, významn-ě, významn-ěji, rozumný, rozumn-ější, rozumn-ě, rozumn-ěji; b) u sloves záleží na tom, jak jsou tvořena, např.: šum-ě-t, šuměl, šumění, um-ě-t, uměl, umění, rozum-ě-t, porozuměl, vyrozuměl, hřm-ě-t (i hřmít), hřmělo, hřmění, uvědom-i-t si, uvědomil, uvědomění, uvědomělý, zjemn-ě-t (stát se jemným), zjemněl, zjemnění, zatemn-i-t (učinit temným), zatemněn, zatemnění. Pamatuj! V přídavném jménu tamější se píše -mě-, je totiž utvořeno od příslovce tam, ne od přídavného jména tamní. Od sloves vzpomenout, zapo menout se tvoří příčestí minulé dvojím způsobem: vzpomněl i vzpomenul, zapomněl i zapomenul apod. 19. Doplňte a odůvodněte psaní ě nebo je: Víte, co patří к sedmi divům sv-ta? I když dnešní v-da dosp-la к významným ob-vům, je ve sv-tě ještě mnoho tajemného. Právdošla ob-mná zásilka, kterou jsme si před týdnem ob-dnali. Ani při nej horli v-jším hledání neob-vili, v čem to v-zí. Ob-dvám pravidelně ve dvanáct hodin. Nad v-zdem do dvora byla zav-šena podkova. Prav-ký člov-k ob-vil možnost p-stování rostlin. 20. Doplňte a odůvodněte psaní ě nebo ně: Co víte o naší národní hym-? Diváci oněm-li napětím. Když jsem vše rozumuvážil, teprve jsem celé věci porozum-1. Na ztem-lé obloze se ukázal m-síc. Před sebou viděl osam-lé stavení. Která nejznám-jší a nejvýznam-jší literár ní díla znáte? Zapom-1 jsem mnohé z toho, co jsem dříve um-1. Zajímáš se o um-lecké fotografování? S velkým začátečním písmenem píšeme všechna jednoslovná vlastní jména: Věra, Rudolf, Horák, Čech, Moravan, Pražan, Slezsko, Beskydy, Ohře apod. S velkým začátečním písmenem píšeme i přídavná jména přivlastňovací utvořená od vlastních jmen, např. Petrův svetr, Čapkův ro mán, Vlastiny nápady. Ostatní přídavná jména utvořená od vlastních jmen píšeme s malým začátečním písmenem: olomoucký, evropský, africký apod. Rozlišujeme tedy Smetanův pomník x smetanovská hudba, Masarykovy myšlenky x masarykovské morální zásady.
22
Pro psaní víceslovných vlastních názvů platí tyto zásady: a) Názvy zeměpisné V názvech osad neobsahujících předložková spojení píšeme všechna slo va s velkým písmenem, např. Kutná Hora, Staré Hamry, Spišská Nová Ves aj. Stejně se píšou názvy městských čtvrtí, které bývaly samostatnými osa dami, a také nových částí, které se čtvrtím podobají, např. Staré Město, Za hradní Město, Jižní Město apod. V názvech obsahujících předložkové spojení se předložka píše vždy s ma lým písmenem; výraz po předložce se píše stejně, jako když není součástí vlastního názvu; např. Kostelec nad Černými lesy, Rokytnice v Orlických ho rách, Frenštát pod Radhoštěm. V zeměpisných názvech obsahujících slovo moře, ostrov, záliv, ulice, ná městí, nábřeží apod. píšeme s velkým písmenem jen přívlastek к těmto slo vům, např. Středozemní moře, poloostrov Skandinávský i Skandinávský po loostrov, náměstí Míru, ulice Otakarova i Otakarova ulice. V názvech ulic, náměstí, hotelů, domů apod., které začínají předložkou, píše se s velkým písmenem předložka i první slovo po předložce, např. uli ce Ke Karlovu, náměstí Mezi Zahrádkami, dům U Tří lilií, restaurace U Ze leného věnce aj. Určované podstatné jméno píšeme s velkým začátečním písmenem jen tehdy, má-li význam jména vlastního, např. Malá Asie, Černá Hora (země), Zelená Hora (název zámku), ale Zelená hora (vrch). a) Jiné názvy V názvech utvořených z několika jmen obecných píšeme s velkým začá tečním písmenem jen první slovo, např. Spojené státy americké, Organizace spojených národů, Český svaz ochránců přírody, Národní divadlo. Je-li uvnitř několikaslovného názvu jméno vlastní, píše se s velkým pís menem, např. Dějiny Národního divadla (název knihy), Spolková republika Německo. S velkým začátečním písmenem píšeme rovněž - jména nebeských těles a souhvězdí, např. Mars, Země, Velký vůz, Mléčná dráha, -jm éna států a veřejných institucí, např. Jihoafrická republika, Spojené krá lovství Velké Británie a Severního Irska, Městský úřad v Kouřimi, Obvodní soud pro Prahu 2 aj., - oficiální názvy všech druhů škol, např. Základní škola v Dobřichovicích, Střední odborné učiliště, odborné učiliště a učiliště Horní Bříza, České vy soké učení technické aj., - názvy státních diplomatických aktů nebo smluv, např. Ústava České re publiky, Listina základních práv a svobod aj.,
23
- názvy uměleckých děl, časopisů, novin apod., např. Staré pověsti české, Z českých luhů a hájů (skladba B. Smetany), Raněný (socha J. Štursy), Li dové noviny, Mladý svět aj., - názvy významných dějinných událostí, akcí, svátků, např. Pražské povstá ní, Den lidských práv, Vánoce, Velikonoce, Svátek matek aj. V ostatních případech píšeme velká písmena - na začátku větných celků, - uvnitř věty jako projev společenské nebo náboženské úcty. Týká se to psa ní zájmen Ty, Vy, Tvůj, Váš v dopisech, psaní slov jako Bůh, Duch svátý, Pan na Maria apod., - v některých ustálených zkratkách a značkách, např. MUDr., Mgr., Kč, W (watt), VZP (Všeobecná zdravotní pojišťovna) aj. Podrobnější poučení o psaní velkých písmen podávají Pravidla českého pra vopisu. 21. Rozhodněte, kde se píše velké a kde malé začáteční písmeno, a napište. 21.1 My všichni, /č/eši, /m/oravané, /s/lezané, ale i /s/lováci, /р/oláci a jiní jsme odedávna /е/vropané a patříme do /e/vropy. V zimě jezdíme do /š/pindlerova /m/lýna v /k/rkonoších, v létě býváme rádi na /č/eskomoravské /v/rchovině nebo v /m/oravskoslezských /b/eskydech. Na výletě ve /v/ysokých /t/atrách jsme navštívili /š/trbské /p/leso. Abychom se dostali do /u/lice /и/ /р/lynárny, musíme přestoupit na /п/áměstí /b/ratří /s/ynků. V městě /1/ysá /п/ad /1/abem je pěkný zámek s parkem. Na obloze jsme pozorovali /v/elký a /m/alý /v/ůz. 21.2 Deník /1/idové /n/oviny byl založen r. 1893 v /b/mě. Tyto noviny mají inzerci v /р/raze v /р/obřežní /u/lici a v /Ь/rně na /m/oravském /n/áměstí. Často čtu /m/agazín /k/oktejl. Pojištěncům /v/šeobecné /z/dravotní /p/ojišťovny /č/eské /r/epubliky je zdarma rozesílán /č/asopis /j/istota. 21.3 Ráda čtu /č/apkovy knihy, zvlášť jsem si oblíbila jeho /d/evatero /p/ohádek. Kouzlo /v/ánoc na nás dýchá z /1/adových pohlednic. Rádi poslouchá me /d/vořákovu hudbu. V celém světě jsou známy /j/anáčkovy /1/ašské /t/ance. Ten fejeton je napsán /č/apkovským stylem. К nejúspěšnějším hrám pat ří /s/hakespearův /s/en /n/oci /s/vatojánské. 21.4 Před /š/tědrým /d/nem a /v/elikonočními /s/vátky posíláme přátelům a příbuzným blahopřání. Moje teta je členkou /č/eského /č/еrveného /k/říže. Kamarád byl přijat do /s/tředního /o/dborného /и/čiliště stravování a služeb v /p/raze 4 - /b/raníku. Sestra studuje na /g/ymnáziu /j/ana /p/alacha a doufá, že bude přijata na /p/edagogickou /f/akultu /m/asarykovy /u/niverzity v /b/mě.
24
XI. Souhrnná cvičení. Přečtěte si následující texty, najděte v nich obtížnější pravopisně jevy, odůvodněte jejich psaní. Význam neznámých výrazů si na jděte v některém slovníku cizích slov. H
25
пек. Třetího dne byl mladík s prací hotov, přihlížející diváci jásali. Ital sešel pomalu dolů z lešení, cestou seshora dolů prohlížel pilíř, který mladík vzty čil, avšak ať se snažil sebevíc, žádnou chybu nenašel. Kamenné kvádry na sebe přiléhaly, práce byla bezvadně provedena. Ital, zrudlý hněvem, sestoupil dolů. Náhle se v jeho ruce zablýskl nůž. Probodl ostrou čepelí mladíkovo srdce. Vina byla jasná, svědků této události byly desítky. Soudce vyřkl rozsudek smrti a kat sťal horkokrevného cizince mečem. (Z časopisu Jizerské a Lužické hory)
Opakování - tvarosloví 1 Nezapomněl jsem dneska učinit dobrý skutek? Pod dobrým vlivem časopisů pro mládež. Foglarovvch knížek a mnoha skautských vedoucích jsme byli vedeni к tomu, aby chom - ty nebo já či my - pomáhali stařenkám s těžkým náku pem, uvolňovali místo v tramvaji, převáděli slepce přes křižovatku, ujali se zaběhlého pejska. Mirek Dušín nám byl vzorem a Bratrstvo kočičí pracky bylo hodné opovržení. Uplynula léta a ta představa světa rozděleného jednoduchou čarou na dob ré a zlé, na hrdiny a zloduchy se někam vytratila. S různými „bratrstvy ko čičí pracky“ se někteří z nás dokázali zaplést. Dobré skutky však existují, ale nezahrnujte do nich ty, které jsou páchány pro vlastní uspokojení nebo pro vlastní slávu. Skutečný dobrý skutek má být anonymní. To jest - člověk se dobrého skutku dopustí nevědomky. Čím mé ně si uvědomuje, že činí něco bohulibého, a čím víc je to pro něj samozřej mé, tím lépe. Dobrý skutek - jeden, dva, tři, mnoho - má být spontánní, bezděčný jako dýchání. (Podle Jiřího Menzela, Tak nevím)
1. Přečtěte si pozorně úvahu Jiřího Menzela. 1.1 Co považujete za dobrý skutek vy? Nepochybně víte o pří kladech pěkného, dobrého činu. Vyprávějte. 1.2 Přečtěte si znovu pozorně předposlední odstavec. Myslíte si, že dobré skutky mají být vždy anonymní? Proč?
26
1.3 Vyhledejte v textu dvojice slov s opačným významem. Nahraďte každé nich jiným (podobným) slovem. Jaký je mezi oběma použitými slovy rozdíl? 1.4 Místo slova slepec užijte jiný, jemnější výraz. Iludete-li mít jakékoli problémy p ři řešení úkolů, pomůže vám některá z mluvnic:
I lavránek, B., Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Praha, Fortuna 1996 Nlyblík, V., Čechová, M., Hlavsa, Z., Tejnor, A.: Přehledná mluvnice češtiny. Praha, For tuna 1992 Novotný, J. a kol.: Mluvnice češtiny. Praha, Fortuna 1992
SLOVNÍ
druhy
'/.opakujme si: Slova ohebná časuji se: skloňují se: slovesa podstatná jména přídavná jména zájmena číslovky
Slova neohebná neskloňují se ani nečasují: příslovce předložky spojky částice citoslovce
1.5 V úvaze Jiřího Menzela určete и podtržených slov slovní druhy. 1.6 Roztřiďte určená slova na slovní druhy ohebné a neohebné. 2. Hledejte neohebné slovní druhy ve frazeologických vyjádře ních: Počkej, budeš brzo zpívat jinou. Má nohy jako strunky. Je unaven, sotva no hy táhne. Plave vždycky proti proudu. Kde ses tu najednou vzal? Pane, to jsme dostali na frak! Ale jdi! Mluví nějak z cesty. Že mu něco přeletělo přes nos! Aha, už zase na něco naletěl. Fuj, mám žaludek jako na vodě. P ODSTATNÁ JMÉ NA
Podstatná jména jsou názvy osob, zvířat, věcí (úředník, liška, pouzdro), vlastností a dějů (skromnost, skok). Mají jeden ze tří jmenných rodů - mužský, ženský a střední - a skloňují se v sed mi pádech podle vzorů. Vyjadřují číslo jednotné nebo množné. Druhy podstatných jmen: 1. konkrétní, která se dělí na a) obecná - pojmenovávají kteroukoli osobu, zvíře nebo věc jako druh (občan, pes, kniha),
27
b) vlastní - označují jedinečný předmět, tj. jednu určitou osobu, zvíře ne bo věc {Klíma, Rek, Babička)', 2. abstraktní - označují vlastnosti {slabost), děje {skládání), duševní hnutí a stavy {nenávist, kamarádství). Některé odchylky týkající se: 1. rodu Některá podstatná jména v rodě kolísají (např. rukojmí je rodu mužského nebo středního, smeč rodu mužského nebo ženského). Pokud jsme na rozpa cích, řídíme se Pravidly českého pravopisu. Je třeba odlišovat skutečnou živost a mluvnickou životnost (např. lid, hmyz podle neživotného vzoru hrad, panák, sněhulák podle životného vzoru pán). Mluvnickou životnost rozlišujeme jen u podstatných jmen mužského rodu. Poznáme ji podle toho, že 4. pád jedn. čísla u životných podstatných jmen se rovná 2. pádu; u neživotných se rovná 1. pádu. Některá podstatná jména v životnosti kolísají {ledoborce i ledoborci, sledi i sledě). 2. čísla Některá podstatná jména nevyjadřují číslo jednotné a množné. Tvary pouze jednotného čísla mají podstatná jména abstraktní. Z konkrétních podstatných jmen jsou výhradně v jednotném čísle pod statná jména hromadná (označují množství věcí stejného druhu, např. kame ní, stromoví) a podstatná jména látková (označující látku bez zřetele к množ ství, např. káva, mouka). Tvary pouze množného čísla mají podstatná jména pomnožná (přitom označují jenom jednu věc, např. ústa, nůžky, plavky, Hradčany). 3. skloňování Podstatná jména zakončená na -ek, -ček {hříbek, kolíček) podle vzoru hrad mívají v 6. pádě množného čísla koncovku -ich nebo -ách (např. kolíčcích nebo kolíčkách, hříbcích nebo hříbkách). Mezi vzory hrad a stroj kolísají podstatná jména zakončená na -en (např. kmen, křemen). Podstatná jména podle vzoru soudce mají v 5. pádě zakončení -e (např. pane správce, pane zástupce). Podstatná jména podle vzoru muž zakončená na -ec mají v 5. pádě zakončení -če (např. milý chlapče, pane otče). Některá podstatná jména podle vzoru žena a růže krátí kmenovou samo hlásku (např. jáma - jam, chvíle - chvil). V 7. pádě jednotného čísla a v množném čísle krátí samohlásku slovo práce. Značné kolísání je mezi vzory píseň a kost. Podle vzoru kost se skloňují podstatná jména zakončená na -ost (např. starost, pomalost) a podstatná jmé na řeč a věc. Podle vzoru píseň se skloňují slova končící měkkou nebo obojetnou souhláskou (např. tvář, dlaň, ředkev). Existují mnohé další výjimky a odchylky od pravidelného skloňování.
28
Nevíme-li si s něčím rady, poučíme se v Pravidlech českého pravopisu nebo v některé z doporučených mluvnic. 1. Přečtěte si následující text. Lidé mezi sebou komunikují (hovoří, dorozumívají se) nejen slovně, ale i svou tváří. Lidská tvář se v konverzaci v běžném denním styku mění. V radostných situacích vybíráme masku štěstí, ve vážných situacích masku důstojnosti, ve smutných naše tvář obrá ží truchlivost. Stejné pocity se obrážejí v tváři hovořících partnerů. К nedo rozumění dochází, když jeden mluvčí hovoří vážně, smutně a druhý se ne může ubránit smíchu. Herce na jevišti může zcela vyvést z míry jediný di vák, který nasadí masku sfingy. A obyčejného člověka při obyčejném roz hovoru (nebo také hádce) dohání kamenná tvář partnera buď к zuřivému jed nostrannému slovnímu výlevu, nebo к prásknutí dveřmi. Zkrátka je poruše na vzájemnost, bez které se komunikace neobejde. (Volně podle S. Čmejrkové z publikace Čeština, jak ji znáte i neznáte)
1.1 Zkuste volně vyprávět nebo předvést, jakým způsobem spolu komuniku jí třeba dívka a chlapec, dva kamarádi, ministr a náhodný občan, učitel a učeň, prodavač a kupující. Jak se liší komunikace těchto lidí? Popište i pravděpodobný výraz v jejich obličeji. Možná témata (vyberte je správně pro uvedené dvojice): návštěva diskotéky - zvýšení důchodů - kvalita zboží - zdražování - pří prava na vyučování - spaní „pod širákem“ - máme se rádi apod. 1.2 Z textu o komunikaci vyberte po pěti podstatných jménech - konkrétních, - abstraktních. 2. Roztřiďte na jména obecná a vlastní: mapa, porozumění, Jiří, Bechyně, Devatero pohádek, sněmovna, Košice, Můstek, kniha, mouka, Evropa, kopaná. 3. Podstatná jména v závorkách dejte do správného tvaru: V těch červených (jablíčko) se skrývá letní slunce. Přestaňte už s těmi (řeč). Pane (zástupce), máte u nás hodinu fyziky. Přišli naši oblíbení (host). Řízky z obalovaného (hovězí jazyk) jsou velice chutné. V Dvořákově síni právě soutěží mladí (klavírista). Bude-li každý z nás z (křemen), je celý národ z (kvádr). Pane (průvodce), prohlédneme si centrum města? Obyvatelé Ev ropy jsou (Evropan). (Slaneček) sloužili jako základ pikantní pomazánky. К senátním volbám se dostavili mnozí (občan). Pane (poslanec), toto téma je zásadní. (Kůň a žokej) mají ve Velké pardubické před sebou obtížný úkol. Vytrhali jsme na zahrádce spoustu (plevel). Jeho (strast) se zabývali všichni (člen) rodiny. Neznámý (cizinec), máte kolty proklatě nízko.
29
3.1 Ve cvičení vyhledejte podstatná jména v 5. pádě. Uvědomte si, která jsou zakončena na -ce a která na -ěe. Uveďte jejich vzor 3.2 Najděte podstatná jména mužského rodu v 1. pádě množného čísla. Všimněte si jejich koncovky. 4. V následujícím textu vyhledejte podstatná jména a uveďte jejich vzory. Pracujte voskovkami Dobrých nápadů není nikdy dost. Naše tipy, triky a rady mohou pomoci ozvláštnit vaše vzezření, oživit šatník, dům, byt nebo zahradu. Koupili jste si třeba pěknou květinu, ale je vám líto dát ji do starého květináče? Lehce jej vylepšíte, stačí vám obyčejné voskovky. Nebojte se, že vaše dekorace přijde nazmar. Nevadí jim dešťová voda, hlína ani zalévání. A pokud dáte svá dílka na balkon, máte krásné zpestření a možná, že vám к jásavým pelargoniím či begóniím přiletí nějaký zpěvavý opeřenec nebo motýl. Náplní květináče mo hou být i tužky a štětce. Tento zásobník je stabilní, vejde se do něj třeba i le pidlo v tubě nebo krátké pravítko. Práce, kterou jste vynaložili, není vaší po vinností, ale způsobí vám a vašim milým radost. (Z časopisu Katka) 4.1 Vypište podstatná jména, která se skloňují podle vzorů růž.e, píseň, kost, a utvořte и nich 2. pád čísla jednotného a 7. pád čísla množného. 5. Doplňte správně koncovky. Uvědomte si, ve kterých případech jde o pod statné jméno rodu mužského skloňované podle vzoru hrad a ve kterých pří padech o podstatné jméno rodu ženského. Při práci na zahradě kypříme půdu motyk-, hrudky půdy na záhonech rozhrabujeme hráb-, hromady kompostu přehazujeme lopat-, záhony zeleniny kropíme hadic- nebo kropícími konv-. V nepříznivém zimním počasí zabra ňují navátí sněhu na silnici větrolam-. Některé kamenolom- byly po vyčer pání zásob kamene uzavřeny. Cihly jsou v dnešní době mnohdy nahrazová ny různými náhražk-, často tvárnic- z dřevotřískových materiálů. S mnohý mi prac- nejsme ještě hotovi. Rád se zabývám hlavolam- v časopisech. Čes ké korunovační klenoty jsou posázeny těmi nejkrásnějšími drahokam-. 6. Dávejte si pozor na koncovky často užívaného podstatného jména práce: 7. pád čísla jednotného prací, 3., 6. a 7. pád množného čísla pracím, pracích, pracemi. Využijte uvedené tvary v krátkých větách. 7. Doplňte správné tvary zeměpisných názvů a vypište podstatná jména po množná: Projížděli jsme severními (Čechy). Fotbalisté z (Otrokovice) hráli proti (Čá slav). Šli jsme pěšky z (Malšice) do (Sušice). V (Oloví) bydlí moje teta. Na svatbu přijeli naši příbuzní z (Čísovice, Horky u Tachova, Kly a Kobylí na Moravě). V (Kněževes u Rakovníka) jsme strávili část své dovolené. Můj strýc s batohem na zádech obdivoval krásy (Pyreneje a Apeniny). V (Krko noše, Beskydy, Jeseníky) a dalších českých a moravských horách jsou zají mavé lyžařské terény.
30
К. Vypište podstatná jména a roztřiďte je na pomnožná, hromadná, látková: I'láci nacházejí potravu v listí i jehličí, málokdy mezi kamením. Krev obsa huje červené a bílé krvinky a krevní destičky. O Velikonocích a o Vánocích potřebujeme na mazance a vánočky hodně mouky a cukru. Před krbem le žela hromada dříví. Hostitel přiložil na oheň několik dřev. 9. Doplňte i, í nebo y, ý. Slova v závorkách dejte do množného čísla. V-znamnou roli v životě Evrop- hrál- staří (Řek) a (Říman). Nej známějšími pří slušníky řeckých států byl- (Atéňan) a (Sparťan). (Řek) byl- (pohan) a věřil-, že všichni jejich (bůh) s-dl- na Olympu. Každým čtvrtým rokem se svobodní řeč tí (občan) scházel- při hrách v Olympii. Starověké ol-mpijské hry byl- spojeny s náboženským- obřady a (oběť) nejv-ššímu bohu Diov-. (V-těz) jednotliv-ch disciplín dostával- vavřínov- věnec a byl- to národní (hrdina). Řeckou vzděla nost převzal- (Říman). V Římě vládl- zpočátku (král). Po vzniku republ-ky stálVčele (konzul). Na sněm chodil- jen (patricij). (Plebej) na sněm nesměl-. 10 .Ze seznamu za cvičením vyberte do vět vhodné podstatnéjméno ve správ ném tvaru. Pod modravými ............... se klikatí bílá silnice. Je vroubena vysokými ................. Vzrostlé.................zlatí obě strany silnice. Na těchto................. v minulosti pomáhaly děti i se svým i................... Turisté se zde rádi zasta vují a všem i............... vnímají krásu horské přírody. Nad zralými................. a různým i............... poletují včely s ................... V ................. kdysi klapal mlýn a horská bystřina pohybovala ............... kol. V modré výši krouží dravci. A si............... a ................... topol, jestřáb, vrchol, sokol, učitel, smysl, hřídel, motýl, obilí, klas, údolí, pole, plevel 11. Vysvětlete tato rčení: Padla mu do oka. Sype nám písek do očí. Ruka ruku myje. Udělá, co mu na očích vidí. Je mu solí v očích. Má tenké uši. Nechali nám volnou ruku. To ti padne do očí na první pohled. Tam mají i stěny uši. Skočil do toho rovnýma nohama. Už je ruka v rukávě. Nebyla tam ani noha. Zapiš si to za uši. Mu síš se už také jednou postavit na vlastní nohy. PŘÍ DAVNÁ JMÉ NA
Přídavná jména označují vlastnosti podstatných jmen (jasný, šťastný). S podstatnými jmény se shodují v rodě, čísle, pádu. Druhy přídavných jmen: 1. tvrdá {nový, mohutný) - skloňují se podle vzoru mladý, 2. měkká (ptačí, cizí) - skloňují se podle vzoru jarní, 31
3. přivlastňovací - tvoříme je od názvů osob (Smetanův; hraběnčin) a sklo ňujeme podle vzoru otcův, matčin. Některá přídavná jména tvrdá mohou mít jmenné tvary (zdráv; hotov). Většina přídavných jmen může vyjadřovat zvláštními tvary trojí stupeň vlastnosti. Rozlišujeme stupňování a) pravidelné {poutavý, poutavější, nejpoutavější), b) nepravidelné (špatný, horší, nejhorší), c) opisné (silně krátkozraký, poměrně schopný). 1. Předchůdci obojživelníků Byly to dvojdyšné ryby, které musely mít schopnost pohybovat se na zemi a mít mimo žábry jednoduché plíce. Nej významnější je stavba jejich hlavy. Zkamenělé zbytky těchto ryb nařezali paleontologové na tenké plátky a získali tak množství vlastních poznatků o anatomii vymřelého živočicha. V rybí ploutvi našli kosti připomínající svými tvary prsty. Proč se tyto dvojdyšné ryby vydaly na pevnou zemi? Lákal je snad ně jaký zdroj vydatné potravy? Možná mohly najít červy, plže a drobný hmyz. A na nebezpečné ptáky, plazy nebo savce nemohli narazit, ti ještě na zemi nežili. Močály, v nichž obojživelníci sídlili, byly zarostlé obrov skými přesličkami a plavuněmi, které se během dlouhého období promě nily v uhlí. Pevnou zemi a močály ovládali tito zajímaví obojživelníci asi sto milionů let. Nakonec je odtud vytlačili plazi. (Podle J. Trefila z publikace 1000 a jedna věc)
1.1 Vyhledejte v textu všechna přídavná jména a určete jejich druh. 1.2 Stupňujte a užijte ve větách přídavná jména jednoduchý, významný, za jímavý. 1.3 Text o dvojdyšných rybách napište jako diktát. 2. Utvořte 2. stupeň následujících přídavných jmen a užijte je ve větách: omamný, rozumný, strmý, kolmý, skromný, jemný, letmý, střídmý, známý. 3. Utvořte z daných jmen přídavná jména a užijte je v rodě mužském život ném v 1. pádě čísla množného (ve spojení s vhodným podstatným jménem): Příbram, lovec, Budapešť, Oděsa, Slezsko, myslivec, Třebíč, Mohelnice. Vzor: Příbram - příbramští horníci. 4. Z následujících podstatných jmen označujících profese utvořte přídavná jména přivlastňovací a připojte jméno podstatné —věc, případně osobu, kte rá souvisí s výkonem jeho povolání: lékařka, prodavač, kuchař, učitelka, ministr, právník, servírka, mistr (odbor ného výcviku), automechanik, úředník, důstojník, uklízečka. Vzor: lékařčini pacienti. 5. Použijte ve větách přídavná jména:
32
v/.diichový, vzdušný, hovorný, hovořící, písčitý, písečný, pískový, zvědavý, zvídavý, uskutečnitelný, uskutečněný, výrobní, vyráběný, kulový, kulovitý, podnikatelský, podnikavý. 6. Napište, která přídavná jména můžete stupňovat, která vůbec ne a která pouze opisem: vlídný, svádějící, skleněný, jedlový, sváteční, milující, vlčí, rozumný, bez pečný, lýkový, novinářův. Vzor: vlídný - vlídnější - nejvlídnější; svádějící - jen opisně, např. více svá dějící na scestí; skleněný - stupňovat nelze. 7. Doplňte i, í a y, ý: O Vánocích se třp-tí na smrkov-ch a jedlov-ch větv-čkách pestré ozdob-. V rozsáhl-ch jihočeských rybnících se pěstují nejen šupinat-, ale i 1-s- kapři. Rybářov- sítě zalov-1- hluboko. Kolem štíhl-ch kostelních věží kroužil- našedl- až čem- rorýs-. Na borov-ch větv-ch panoval čil- život. Mráziv-m vzdu chem zasv-štěl- ptačí perutě. V ciz-m prostředí jsou někteří lidé bázl-v-. 8. V Magazínu Lidových novin odpovídaly známé osobnosti na otázky spo lečenského dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta [prusta]. Jeden z účastníků, moderátor ranního Studia 6 České televize Jan Kovařík, odpovídal v dotazníku takto: Co pokládáte za největší neštěstí: Osamění. Kde byste nejraději žil: Na samotě v horách, které by nebyly daleko od Prahy. Jaké největší pozemské štěstí může člověka potkat: Láska naplněná naroze ním potomka. Které chyby promíjíte nejdříve: Ty, které mám nebo dělám i já. Vaše nej oblíbenější postava v historii: Karel IV. Vaši nej oblíbenější skladatelé: Vivaldi, Hapka, Soukup. Kterých vlastností si nejvíce vážíte u mužů: Profesionality, chování gentle mana, smyslu pro rodinu. Kterých vlastností si nejvíce vážíte u žen: Krásy, inteligence a umění na slouchat. Jaká je podle vás největší ctnost: Nikdy nikomu úmyslně neublížit. Kým nebo čím byste nejraději byl: Školníkem v malé horské jednotřídce. Vaše největší chyba: Prchlivost. Co by bylo pro vás největší neštěstí: Kdybych zůstal z jakýchkoliv důvodů sám. Vaši nejoblíbenější spisovatelé: Líbí se mi knihy Hrabalovy, Klímovy a Irvingovy. Vaši nej oblíbenější hrdinové ve skutečnosti: Havel, Allbrightová, Berger, Hingisová. Vaše nej oblíbenější hrdinky v historii: Marie Stuartovna, M. D. Rettigová. Z čeho na vás jde největší strach: Z nevyléčitelných nemocí.
33
