Výstrojní podmínky Projekt je z období let 1474-1490, tudíž veškeré vybavení musí dopovídat této dataci. Děláme „koukatelné minimum“ to znamená že vybavení musí vypadat tak „jako dříve“ nic méně postupy a v některých případech i materiály nemusejí být stejné. Přesto z důvodu funkčnosti a vzhledu volíme přírodní materiály, které nám poskytují pohodlí a ochranu před nepříznivými vlivy. To samé platí pro ochrannou výstroj. Ke kostýmu nepatří brýle, náušnice, piercing (především v obličeji), moderní prsteny a podobně! Výrazné tetování musí být zakryto po dobu trvání kostýmové povinnosti. Členové projektu představují klasická hotovostní vojska jednotlivých kantonů, která obsahují pěchotu všech druhů: pikenýry, halapartníky, střelce z palných i kuší. Ochranná výstroj je proto směsí civilního oděvu a vojenského vybavení, poplatného nicméně některým současným požadavkům na bezpečnost. Celkový vzhled postavy musí být sjednocený a sladěný vzhledem k dataci, společenskému zařazení, místu a situaci postavy, kterou má představovat. Každá významná součást oděvu, zbroje, výstroje či zbraň by měla být doložená, nebo velmi podobná doložené. V případě pochyb se každý člen (zejména nováčci) může obrátit o radu k ostatním, například prostřednictvím „Salonu krásy“ nebo „Badatelského kroužku“ fóra Brodec. Každý člen projektu musí být schopen si svoje věci v minimální variantě odnést a být nezávislý na ostatních. Proto je nezbytné mít funkční vybavení, jak pro civilní život (jak na léto tak na zimu) i do boje. P.S. Pokud si chcete pořizovat jezdeckou výbavu, začněte s koněm.
I.
Základní informační zdroje a inspirace:
http://www.companie-of-st-george.ch/cms/intro.html - Ke stažení bulletin Dragon (PDF), případně další materiály ke kostýmu, osobnímu vybavení atd. Základní a především konstrukční informace ke kostýmu: THURSFIELD, Sara. Medieval Tailor's Assistant: Making Common Garments 1200-1500 . Hollywood : Costume & Fashion Press, 2001. 224 s. ISBN 978-0896762398. Spony: http://www.ukdfd.co.uk/ceejays_site/pages/buckletitlepage.htm Tašvice a měšce: GOUBITZ, Olaf. Purses in Pieces: Archaeological Finds of Late Medieval and 16th-Century Leather Purses, Pouches, Bags and Cases in the Netherlands . 2nd. ed. Zwolle : Stichting Promotie Archaeologie, 2009. 120 s. ISBN 978-9089320148.
II.
Společné vybavení (muži i ženy)
Opasek, tašvice, měšec + mošna. Pásek: Materiál – kůže, přezky Tašvice + Měšce: Materiál – kůže či vlna
a
nákončí
z mosazi,
bronzu
či
železa.
Brašna přes rameno (žebradlo): materiál len, sukno, lýko, výjimečně kůže. Jídelní souprava: Miska nebo talíř, lžíce, nádoba na pití, ostrý nůž v pochvě, čutora na pití. Materiál – talíř plochý, cínový, miska – dřevo či keramika. Lžíce – dřevo či cín Nádoba na pití - keramika, cín. Pokud rohovina, tak jen pohárek s rovným dnem, v žádném případě picí roh! Nádoby na vodu obecně – keramické džbány, cínové konvice, čutory opět keramické či cínové, dále kožené nebo dřevěné. Měděné, uvnitř vycínované čutory tolerujeme, jsou-li zašity do obalu z látky či kůže. Osvětlení a oheň: Křesadlo + kamínek a troud. Světlo (lucerna, kahan, svíčky atd.). V záloze současné zapalovací náčiní... Lucerny – plechové (případně s okénky z rohoviny), dřevěné se surovou kůží. Dodržujte tvary poplatné 15. století. Potřeby na nocování: Kožešiny a deky na spaní, stan či celta, provaz apod. Matriál – volíme přírodní materiály Stany a celty – volíme len, konopí ale tolerujeme i bavlnu Zavazadla: Příklady - věci doložené (a snad jasně zrekonstruovatelné) ikonograficky do poslední třetiny 15. st. či pro počátek 16. st.: Nůše - klasická nebo s víkem (proutěným nebo z tenčího prkna) na kožených pantech u zádové části. Ruksak (Rücksack - doslova) - má podobu mešního pytle se dvěma našitými popruhy/řemeny, aby se dal hodit na záda. Dřevěná krosna Balík - často mají na zádech nějaký balík, ale není jasné jak je udělaný. Mohlo jít buď o věci zabalené do velkého kusu látky nebo klasicky do pytle a převázané provazem tak, aby vznikl rovnoměrný balík. A za provazy protáhnout řemeny.
Slamník – zvláštní typ zavazadla má podobu pytle ze silného lněného plátna, který je použitelný jako slamník na spaní, nicméně po vysypání slámy je použit na přepravu osobních věcí. Nosil se buď přeložený napůl přes plece či jedno rameno nebo svázaný dohromady jako zmíněný balík. Zavazadla by měla pobrat osobní věci, nutné k přesunu a přespání: věci na spaní, pár kusů šatstva, nějaké jídlo; u mužů se hodí, když se tam vejde i část výzbroje (podle toho, kolik by toho chtěli nést na sobě). Kdo simuluje přepravu nákladu na vozech, může využít i truhly a především sudy, které byly častým obalem pro nejrůznější táborový materiál. Pravidlo koukatelného minima platí i pro další táborové vybavení, jakým je nádobí a další kuchyňské vybavení, společné nádoby na vodu (vědra, sudy, díže), nábytek (lavice, stoly, postele …), koše a podobně.
III.
Oděv tak jak se postupně obléká:
Doporučení předem: - spodky a košili by si ve vlastním zájmu měl každý pořídit co nejdříve dvojmo, ať se po zpocení/zašpinění/zmoknutí má do čeho převléct.
Muži A.
Do tábora:
1. Košile, spodky (hacě). Ideální jsou spodky, jejichž nohavička končí v úrovni rozkroku. Tolerovány jsou kusy s nohavičkou max. do půli stehna. Dlouhé vrcholně středověké bruchy nejsou přípustné. Materiál - len. 2. Kalhoty s krytím, nebo oddělené nohavice („skorokalhotové“) přivázané k doubletu (jako náhrada doubletu může k přivázání sloužit i vestička). Materiál – vlna. Je-li podšívka, len. Dobrým doplňkem jsou též podkolenky, nošené přes nohavice do chladna. Uvazují se pod kolenem (hodí se vyrobit stuhu z vlněné látky - bude pružit, lépe se přizpůsobovat pohybu a méně padat). Materiál – vlna. 3. Pokrývka hlavy. Materiál – plstěné klobouky, vlněné čapky a jako možný doplněk pod ně karkule. Obecně na pokrývku hlavy používáme vlnu a len. S výjimkou těch nejbohatších není přijatelný chaperon.
Nošení pokrývek hlavy je povinné po celou dobu kostýmové povinnosti. (Kápě nenahrazuje pokrývku hlavy!) 4. Kápě - možná je také varianta se zapínáním na knoflíky vepředu. Kápě, která nemá klasickou pelerínu kryjící ramena, ale „obdélník“ s třásněmi či pruhy vepředu a vzadu, má zapínání z boku na straně krku. Materiál – vlna, podšívka len. 5. Boty - nízké nebo kotníčkové. Materiál – kůže. Pokud boty nemáme, stačí vlněné nohavice s „ťapkou“. Vysoké boty se šněrováním na lýtku nejsou přijatelné. Nedoporučujeme také boty s „mechovou“ podrážkou a rozhodně ne vnější šev (můžeme akceptovat u „dožívajících kusů“, ale nové si už opravdu nekupujte!). Na ochranu kožených podrážek se hodí dřevěné sandály (dřeváky), které se nazouvají přes botu. Nejde nicméně o klasické dlabané dřeváky! Přestože nemáme doložené cvoky na podrážce, jsou tolerovány jako ochrana kožené podrážky. 6. Kabátec – doublet (a vesta). Materiál – vlněné sukno. Jak zmíněno výše pod doubletem (nebo v horku místo něj) je možné nosit lněnou či vlněnou vestu, krátkou nebo delší (tzn. do pasu nebo na boky – nutno sladit s délkou doubletu!) na kterou se přivazují nohavice. Podšívka len. 6. + na zimu: svrchní kabátec (volnější a delší než doublet) či houppelande (rozumná délka, aby se nepletla). Materiál – vlna a len, případně kožich, který zase musí splňovat koukatelné minimum. 7. Plášť. – ½ kruhu, zavazování na delší šňůru, provlečenou skrz pár dírek v obou stranách pláště u krku, zavazování na našité tkanice/pruhy látky, zapínání na knoflíky. Materiál – vlna, podšívka len nebo vlna, zdobní u majetnějších možná kožešina.
B.
Do bitvy:
Každý voják v bitvě musí mít povinně přílbu – lebka, klobouk, německý šalíř, otevřená barbuta (salade) – a ochranu trupu dle jednoho z těchto typů nebo jejich kombinace: Prošívanice/vycpávanice, kroužková košile (délka max. do půli stehen) přední, popř. i zadní plech. Ve vlastním zájmu doporučujeme ochranu krku (kroužkový či plátový límec) a rukavice (preferujeme pěstnice). Osobní zbraně musejí odpovídat nejenom dané době, ale i zařazení dané postavy do vojska – píka, halapartna, bojové kladivo, kropáč, ručnice, kuše. Každý voják bude vybaven poboční zbraní vhodnou do boje v omezeném prostoru („Švýcarské“ meče či delší dýky, jedenapůlruční meč s kratší/zkrácenou čepelí (kus s delší čepelí bude akceptován jen tehdy, pokud majitel dokáže, že je s ním schopen působit ve
formaci, aniž by jemu či ostatním překážel), tesáky či dlouhé nože, popřípadě krátká kladiva (palice), sekyrky).
IV.
Ženy
1. Košile, spodky – O míře rozšíření dámského spodního prádla se vedou stále diskuse, nicméně máme ikonograficky doloženou existenci dámských spodků a tudíž jsou povoleny. Dochovala se vyobrazení verze, připomínající dnešní kalhotky (zavazují se na boku) a hací s nohavičkou. Případně mohou použít mužský model. Materiál – len. 2. Spodní šaty – Mohou mít delší i kratší rukáv; na kratší rukáv je možno nasazovat odnímatelné rukávy (přišpendlené, možné je i přivázání tkanicemi). Materiál – len. 3. Svrchní šaty – Mohou mít delší i kratší rukáv; na kratší rukáv je možno nasazovat odnímatelné rukávy (přišpendlené, možné je i přivázání tkanicemi). Materiál – vlna, podšívka len. 3.+ na zimu: Svrchní šaty – Volnější, přepásané pod ňadry. Materiál – vlna, podšívka len. 4. Pokrývka hlavy – zavití, šátky, čepce. Materiál – len. 5. Kápě - možná je také varianta se zapínáním na knoflíky vepředu. Materiál – vlna, podšívka len. 6. Boty - nízké nebo kotníčkové. Materiál – kůže. Pokud boty nemáme stačí vlněné nohavice s „ťapkou“. Vysoké boty se šněrováním na lýtku nejsou přijatelné. Nedoporučujeme také boty s „mechovou“ podrážkou a rozhodně ne vnější šev (můžeme akceptovat u „dožívajících kusů“, ale nové si už opravdu nekupujte!). Na ochranu kožených podrážek se hodí dřevěné sandály (dřeváky), které se nazouvají přes botu. Nejde nicméně o klasické dlabané dřeváky! 7. Podkolenky, uvazované pod kolenem (hodí se vyrobit stuhu z vlněné látky - bude pružit, lépe se přizpůsobovat pohybu a méně padat). Materiál – vlna. 8. Plášť - ½ kruhu, zavazování na delší šňůru, provlečenou skrz pár dírek v obou stranách pláště u krku, zavazování na našité tkanice/pruhy látky, zapínání na knoflíky. Materiál – vlna, podšívka len nebo vlna, zdobní u majetnějších možná kožešina.
9. Kabátec - vzhledem k tomu, že většina žen táhnoucích s praporcem, jsou ženy vojáků, či s nimi žijící v blízkém kontaktu, můžeme předpokládat, že v případě potřeby používaly (zvláště v zimě a nepřízni počasí) mužské kabátce. Tedy s určitou uměřeností je to tolerováno.
