VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Fakulta architektury Ústav teorie
Ing.arch. Maxmilian Wittmann, Ph.D.
FENOMÉN VODNÍHO PRVKU V KONTEXTU ROZVOJE SOUČASNÝCH MĚST THE WATER ELEMENT PHENOMENON IN THE CONTEXT OF CONTEMPORARY CITIES DEVELOPMENT
Zkrácená verze habilitační práce
BRNO 2008
Klíčová slova: Vodní prvek, řeka, vodní plocha, nábřeží, druhy nábřeží, skladebné elementy nábřežních ploch, urbanistická struktura, veřejná prostranství, současná města, tendence rozvoje měst, urbanistické teorie a dokumenty, kompozice města, Space Syntax, udržitelný rozvoj území, osídlená říční krajina, indikátory udržitelného rozvoje Key words: Water element, river, water area, waterfront, waterfront types, waterfront structure elements, urban structure, public spaces, contemporary cities, tendencies of contemporary cities development, urban plannig theories and documents, city composition, Space Syntax, sustainable area development, settled water landscape, indicators of sustainable development
Habilitační práce je uložena v knihovně Fakulty architektury VUT v Brně.
© Maxmilian Wittmann, 2008 ISBN 978-80-214-3799-9 ISSN 1213-418X
OBSAH: 1 PŘEDSTAVENÍ AUTORA .......................................................................................................... 4 2 ÚVOD - POTENCIÁL ROZVOJE LIDSKÝCH SÍDEL A KVALITA JEJICH PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ JAKO INDIKÁTOR SPOLEČENSKÝCH HODNOT .......................................... 5 3 HISTORICKÁ ÚLOHA VODNÍHO PRVKU V URBANIZOVANÉM ÚZEMÍ........................ 6 3.1 3.2
Úloha vodního prvku /řeky/ při utváření lidských sídel ...................................................... 6 Elementární funkce vodního prvku ve městech ................................................................... 6
4 VODNÍ PRVEK V SOUČASNÝCH MĚSTECH ........................................................................ 7 4.1
4.2
Nábřeží – místo setkání vody s urbanizovaným územím .................................................... 7 4.1.1 Formy nábřežních ploch z hlediska využití přírodních prvků.................................. 7 4.1.2 Skladebné prostorové elementy vodního toku a nábřežních ploch .......................... 8 4.1.3 Funkční využití nábřežních ploch ve městě.............................................................. 9 Možnosti typologického členění a regulace nábřežních ploch .......................................... 11
5 ÚLOHA VODNÍHO PRVKU VE MĚSTECH Z POHLEDU VYBRANÝCH MODERNÍCH URBANISTICKÝCH TEORIÍ A DOKUMENTŮ..................................................................... 13 5.1 5.2 5.3 5.4
Tendence rozvoje současných měst. Úloha vodního prvku v jejich urbanistické struktuře. ........................................................................................................................................... 13 Fenomén vodního prvku ve městě v chartách moderního urbanismu ............................... 14 Ideový a kompoziční význam vodního prvku v urbanizovaném území ............................ 14 5.3.1 Obraz města – Image of the City............................................................................ 15 5.3.2 Duch a místo .......................................................................................................... 15 Space Syntax – exaktní posouzení provozní, funkční a prostorové integrity nábřeží jako veřejného prostoru ............................................................................................................. 15
6 VODNÍ PRVEK V SOUČASNÝCH MĚSTECH – PŘÍKLADY .............................................. 17 6.1 6.2 6.3
Vodní prvek v evropských městech - příklady .................................................................. 17 6.1.1 Německé Lipsko a jeho vodní toky ......................................................................... 17 6.1.2 Rakouský St. Pölten a řeka Traisse........................................................................ 19 Vodní prvek ve městech USA - příklady ........................................................................... 20 6.2.1 Chicago, Chicago River a Lake Michigan............................................................. 20 6.2.2 Portland a Willamette River .................................................................................. 21 Řeky Svitava a Svratka v organismu města Brna .............................................................. 22 6.3.1 Řeka Svitava v Brně ............................................................................................... 22 6.3.2 Řeka Svratka v Brně............................................................................................... 22 6.3.3 Ostatní vodní toky na území města Brna................................................................ 24
7 ÚLOHA VODNÍHO PRVKU VE MĚSTĚ S OHLEDEM NA JEHO DALŠÍ ROZVOJ /SHRNUTÍ A ZÁVĚR/ ............................................................................................................... 25 7.1 7.2 7.3
Udržitelný rozvoj území..................................................................................................... 26 7.1.1 Definice a ukazatele udržitelného rozvoje urbanizované říční krajiny.................. 26 Požadavky na udržitelný rozvoj urbanizované říční krajiny.............................................. 26 Postupy vedoucí k naplňování požadavků na rozvoj nábřežních ploch ve městě ............. 27 7.3.1 Stav nábřeží v České republice – stručné zhodnocení ........................................... 28
8 LITERATURA A ZDROJE: ....................................................................................................... 29 9 ABSTRACT ................................................................................................................................ 30
3
1
PŘEDSTAVENÍ AUTORA
Maxmilian Wittmann se narodil 19. července 1973 v Brně. V letech 1991–1998 studoval na VUT v Brně, Fakultě architektury. Studia ukončil obhajobou diplomové práce na téma Urbanisticko architektonická studie okolí řeky Bečvy v Přerově v lednu 1998. V letech 1998–2003 byl studentem doktorského studijního programu v oboru urbanismus na FA VUT v Brně. Disertační práci na téma Urbanistická opatření měst proti povodním obhájil v září 2003. V listopadu 2000 byla Maxmilianu Wittmannovi udělena Cena rektora za dosavadní výsledky studia v doktorském studijním programu. Od roku 2001 působí jako akademický pracovník (od roku 2003 jako odborný asistent) na Fakultě architektury VUT v Brně, je učitelem Ústavu teorie této fakulty. Vede semináře, cvičení, ateliérové práce a přednáší v urbanistických předmětech zejména v bakalářském a magisterském studijním programu. Působí jako školitel v doktorském studijním programu. Ve své pedagogické činnosti se věnuje jak českým, tak i zahraničním studentům. Maxmilián Wittmann byl řešitelem nebo členem řešitelského týmu několika výzkumných úkolů (Strategie rozvoje měst po povodni, GA ČR 103/99/0780, 1999–2001; Implementace systémového hlediska do vzdělávání při přechodu k udržitelnému rozvoji, MŠMT CZ.04.1.03/3.2.15.1/0151, 2006–2007; Estetika veřejných prostranství – studijní materiál, FRVŠ 6/2008 F2/d.). Ve své vědecké, odborné i pedagogické praxi se Maxmilián Wittmann zabývá rozvojem a formováním kvalitního urbánního prostředí měst. Zaměřuje se rovněž na otázky rozvoje lidských sídel (především měst) s ohledem na aktuální i historické urbanizační a civilizační trendy. Zmíněná témata se stala předmětem řady publikovaných odborných článků. Od roku 2001 zastupuje Maxmilian Wittmann Fakultu architektury VUT v Brně v mezinárodní organizaci AESOP (The Association of European Schools of Planning). V AESOP reprezentuje rovněž Českou republiku. Maxmilián Wittmann přednáší na zahraničních i domácích univerzitách a konferencích, podílí se na mezinárodní spolupráci se zahraničními univerzitami v rámci programu ERASMUS i mimo něj. Externě spolupracuje s Grantovou agenturou České republiky. Je členem Oborové rady oboru urbanismus na Fakultě architektury VUT v Brně. Architektonickou a urbanistickou praxi vykonává od roku 1998, spolupracuje s architektonickými a urbanistickými pracovišti.
4
2
ÚVOD - POTENCIÁL ROZVOJE LIDSKÝCH SÍDEL A KVALITA JEJICH PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ JAKO INDIKÁTOR SPOLEČENSKÝCH HODNOT
Charakter lidských sídel a kulturní krajiny byl během tisíciletého vývoje formován a určován zejména dvěma skupinami faktorů. Svou roli hrály na jedné straně civilizační faktory odrážející technologickou vyspělost daného lidského společenství, na straně druhé byl charakter osídlení významně ovlivněn přírodním potenciálem daného území. Geografické, geomorfologické nebo například hydrologické podmínky v synergickém působení s civilizačními faktory vytvářely a vytvářejí elementární podmínky pro rozvoj urbanistické struktury. Urbanizované prostředí zejména městských sídel je ve svém důsledku formováno lidskou činností, jejíž projevy určují podmínky pro fungování měst. Stavební struktury a dopravní systémy vytvářejí základní potenciál pro rozvoj vazeb mezi jednotlivými funkčními složkami osídlení. Přírodní složky jsou rovněž nedílnou součástí struktury každého sídla. V prostředí vesnice vystupují do popředí, v urbanizovaném prostředí měst jsou více či méně platnou a významnou součástí jejich prostorové, funkční a někdy i provozní struktury. Poměr mezi přírodním a civilizací uměle vytvářeným prostředím města se během staletí měnil. Moderní doba vyžaduje daleko více prostoru a prostředků sloužících pro lokalizaci a transport lidí a technologických produktů. Proto za posledních cca 150 let došlo k velkému rozvoji měst a ve svém důsledku i k potlačení rozvoje a významu přírodních urbánních elementů. Ve 20. století obecně pokračoval trend nastoupený průmyslovou revolucí v 19. století. Urbanizace a její časové a prostorové modifikace zasáhly téměř celý svět. Přírodní prostředí města někdy ustupuje do pozadí před intenzivními projevy technického pokroku. Kvalita a prostorová kvantita přírodních prvků v území se stává předmětem diskusí hledajících rovnováhu a stabilizovanou bilanci mezi rozvojem jednotlivých složek urbánního prostředí. Přírodní prvky, mezi něž patří i řeky, vodní plochy a mořská nábřeží, přitom uspokojují řadu vitálních funkcí lidského společenstva a hrají podmínečnou a určující roli v životním prostředí člověka – tedy i v urbanizovaném území. Teoretické i praktické naplňování požadavků na rovnováhu a stabilizovanou bilanci mezi rozvojem jednotlivých složek urbánního prostředí se opírá povětšinou o exaktní údaje. Primérní důvodem je bezpochyby dostatečně kapacitní přísun životadárných přírodních produktů /vody, vzduchu a zemědělských produktů/ k lidem. Jedním z nejdůležitějších přírodních zdrojů je voda. Její přítomnost v domácnostech je z dnešního hlediska samozřejmostí. Pitná i užitková voda je běžným průvodcem dnešního člověka v mnoha životních situacích. Z tohoto hlediska umí člověk relativně účelně a efektivně využít přírodních zdrojů. Ekonomie, ekonomičnost a účelnost vyžití životního prostředí a přírodních zdrojů kolem sebe ale není jediným kriteriem při vnímání životního prostředí člověkem. Ten, jsou –li naplněny jeho elementární životní potřeby, se totiž také rád cítí příjemně a bezpečně v prostředí, které považuje za krásné. Takovéto pocity mají osobní až intimní podtón. Každý z nás vědomě či podvědomě blízkost přírody a vody vyhledává a to nejen proto, že jmenovitě vodu potřebuje k životu. Důkazem jsou nejen koupaliště nebo mořské riviéry plné lidí. Člověk i mimo letní období hledá čerstvý vlahý vánek, šumění splavu nebo se touží zahledět do vodní hladiny. Řeka teče a voda v ní plyne spolu s časem. Listy stromů na březích mění barvu nebo opadávají v pravidelném rytmu. Pravidelné periody přírodních dějů s jistotou odměřují i čas lidský, neboť člověk je nedílnou součástí přírody a jejích dějů. Uvědomění si zmíněných souvislostí je cestou k pokornému postoji ke světu. Takové myšlení je však časté /a možné/ jen ve společnosti, která napomáhá vnímání duchovních hodnot a vyšších principů. Podmínky a sociální klima, které taková společnost vytvoří, umožní pěstovat nejen
5
pozitivní a konstruktivní vztah mezi člověkem a přírodou, ale přispěje i k hlubšímu vnímání přírodních i uměleckých hodnot. Člověk se více ztotožní se svým životním prostředím. Proto je kvalita přírodního prostředí zejména v urbanizovaném území jedním z indikátorů hodnot dané společnosti. Tento ukazatel vypovídá mnohé o úrovni péče o životní prostředí ze strany státu, obce, společnosti i jednotlivců. Přírodní složky, a tedy i voda, jsou nedílnou a velmi citlivou součástí městského interiéru v urbanizovaném území. Velmi přesně indikují celospolečenské klima a vztah k prostředí, ve kterém lidé žijí. Architektonická kvalita nábřeží stejně jako biologická kvalita vody v řece vypovídají mnohé o primérně neekonomických hodnotách společnost, jejichž váhu si uvědomuje pouze všestranně vyspělá a rozvinutá společnost. Takovéto bohatství nelze vyjádřit exaktně, na rozdíl od jiných ekonomických či ekologických ukazatelů. Lze ho ale velmi intenzivně pocítit.
3
HISTORICKÁ ÚLOHA VODNÍHO PRVKU V URBANIZOVANÉM ÚZEMÍ
3.1 ÚLOHA VODNÍHO PRVKU /ŘEKY/ PŘI UTVÁŘENÍ LIDSKÝCH SÍDEL Přítomnost či blízkost vodního prvku měla historický vliv na vznik stabilního osídlení. Lidé s výhodou zakládali sídla v přímé návaznosti na řeky nebo mořská pobřeží. Vznik trvalých sídlišť souvisí s počátkem zemědělského způsobu obživy. Tento proces znamenal znatelný zásah člověka do krajiny a začal se odehrávat v neolitu. Okolí vodních ploch naplňovalo představy prvních společenstev usazených zemědělců, později se transformujících do prvních civilizací. První civilizace byly často založeny v deltách řek. Důležitá etapa osidlování našeho území nastává v 5. a 6. století n.l, kdy vznikají slovanská sídliště založená v blízkosti řek. Tato sídla se později začínají opevňovat. V gotice vzniká specifický typ města obehnaného vodním prvkem a chráněného hradbami, který přetrvává staletí. Další historický předěl spojený s rozvojem říční nivy ve městě se odehrál v 19.století v období průmyslové revoluce. Kromě obytných čtvrtí byly podél řek budovány také nové průmyslové a výrobní podniky, které /stejně jako jejich předchůdci – řemeslné dílny a manufaktury/ s výhodou využívaly blízkosti řek jako zdroje vody. Navazující říční niva vyhovovala pro svoji dobrou dopravní přístupnost i rovinatý terén. V 19.století začíná proces regulování dříve bohatě meandrovaného toku do napřímeného koryta, v důsledku čehož bylo možno ekonomičtěji využít okolní plochy uvnitř města. Rovněž ve 20.století docházelo k bouřlivé urbanizaci, která se dotkla i vodních toků. V jejich okolí vznikaly další nové čtvrti a mnohdy i zcela nové osídlení. Vznikla řada dalších regulovaných nábřeží, která dodnes tvoří výrazný prostorový element ve struktuře současných měst. Spoutáním do regulovaného koryta se řeka dostala do polohy výhodné z hlediska ekonomie využití ploch v urbanizovaném území. Tento stav není z historického pohledu pro řeku přirozeným, dříve obklopovala město v bohatých meandrech a mimo jiné se pravidelně rozlévala v jeho okolí, v říčních nivách - v prostorech k tomu určených. Nivy představují prostředí, které nabízí nesporné lokalizační výhody, jako jsou rovinatý terén, sídelní prostor, přístup k řece a její dopravní využívání a mnohé další. 3.2 ELEMENTÁRNÍ FUNKCE VODNÍHO PRVKU VE MĚSTECH Jak vyplývá z předchozího textu, vodní prvek hrál /hraje/ v urbanizovaném území několikerou roli a plnil /plní/ čtyři základní funkce, které lze shrnout do následujících hesel: 1. 2. 3. 4.
6
Zdroj vody Zdroj potravy Doprava Obrana
Nelze opomenou funkce přidružené, které se odvíjejí a doplňují funkce základní: 5. Zdroj energie 6. Odpadní funkce 7. Geografická role /např.hraniční čára/ Podél vody se nacházejí nábřeží a břehy, které mají – li provozní, estetický a vitální potenciál podporující všestranný rozvoj urbánních hodnot, mohou plnit další významnou funkci. Taková nábřeží podél řek slouží jako: •
Veřejná prostranství
Význam jednotlivých zmíněných funkcí se během staletí měnil a někdy se úplně vytratil. Je třeba také zmínit funkci, kterou vodní prvek plní při přirozeném vývoji krajiny a jejíž projevy naopak ohrožují zdraví, životy a majetek lidí obývajících sídla lokalizovaná podél vodních toků a vodních ploch. Tuto roli shrňme do hesla: 8 /9/. Povodňová funkce a ohrožení plynoucí z povodní Pravidelné záplavy mají velký význam pro vývoj přírodních složek krajiny. Zatímco povodně jsou přirozenou a z hlediska krajiny žádoucí součástí přírodních dějů, z hlediska člověka, který osídlil říční nivu a břehy okolo vodních ploch, jsou jevem zcela nežádoucím. Území podél řek a vodních ploch jsou přirozeným záplavovým území, kde se voda s různou periodicitou rozlévá. Ohrožuje tedy majetek, zdraví a životy lidí. Povodně proto vždy nutně více či méně usměrňovaly rozvoj osídlení. Zatímco ve středověku byl vliv záplav na rozvoj a lokalizaci osídlení značný a lze jej prokázat, v pozdější době tento urbanizační faktor poněkud ztrácí na významu.
4
VODNÍ PRVEK V SOUČASNÝCH MĚSTECH
Vodní prvek a v našich podmínkách řeka vždy hrála u řady měst významnou roli a svojí šířkou, polohou i průběhem ovlivňovala jejich rozvoj. Volné prostory podél řeky /urbanizovaná říční krajina/ byly pro svoji dopravní přístupnost i terén obvykle využívány k situování různorodých městských funkcí. 4.1 NÁBŘEŽÍ – MÍSTO SETKÁNÍ VODY S URBANIZOVANÝM ÚZEMÍM Nábřeží je místem, kde se urbanizované území setkává s vodou, která lokalitou protéká /říční nábřeží/ nebo která lokalitu omývá /jezerní a mořská nábřeží/. Jedná se o území, ve kterém se setkává ryze přírodní produkt s produktem lidským – zpevněnou nebo jinak kultivovanou plochou. Následující text je zaměřen na říční nábřeží. Většinu charakteristik lze ovšem aplikovat i na vodní a nábřežní plochy obecně. 4.1.1 Formy nábřežních ploch z hlediska využití přírodních prvků. Říční krajina ve městě je více či méně segregovaná od ostatních funkčních, provozních i prostorových systémů sídla. Je zcela specifická. Postupem času do sebe asimilovala všechny průvodní jevy rozvíjející se civilizace jako dopravu, bydlení, průmysl, rekreaci. Od 19.století – tedy od doby, kdy řeka ve městě začala být silně regulována, se vyvíjejí dva základní typy nábřeží. V prvním případě, který vychází z historického stavu, je tok obehnán hrázemi přírodního charakteru. Takovýto stav dokumentuje obrázek č.1. Ve druhém případě je říční koryto usměrněno betonovými či jinak zpevněnými hrázemi. Příkladů je mnoho. Za všechny uveďme nábřeží Dunajského kanálu ve Vídni /obr.č.2/.
7
Obr.č. 1: Přírodní charakter nábřeží řeky Bečvy v Přerově. Obr.č.2: Zpevněné koryto Dunajského kanálu v rakouské Vídni. Zmiňme ještě, že řeka může být úplně vyjmuta z povrchu, kanalizována, tedy vedena pod povrchem. Příkladem může být tok říčky Ponávky v Brně. 4.1.2 Skladebné prostorové elementy vodního toku a nábřežních ploch Abychom mohli komplexně analyzovat a popsat prostorové, provozní a funkční formy nábřežních ploch ve městě, je nutno nejprve konstatovat tuto skutečnost: Vlastní tok řeky a přilehlé břehy tvoří nedělitelný systém tvořený základními prostorovými elementy. Těmi jsou: I. Říční koryto a vodní tok, který je nositelem environmentálních a biologických funkcí řeky. II. Břehy a břehové plochy v bezprostředním kontaktu s hladinou. Mohou mít původní přírodní charakter, který utvářela voda a mohou být též uměle formované člověkem. III. Hráze a ohrázování uměle vytvořené člověkem. Jedná se nejčastěji o náspy a nábřežní zdi. IV. Vlastní nábřežní plochy lišící se svým specifickým funkčním využitím. Ve městě se jedná o prostředí formované výlučně lidskou činností. Funkční využití vodního toku a břehů Vodní tok a břehy mohou být nositeli specifických funkcí, které je možné blíže určit. Vodní tok může například sloužit: -
nákladní lodní dopravě /pro účely možné regulace popisované v dalším textu můžeme užít index „n“/, osobní lodní dopravě /o/, vodním sportům /s/, rybolovu /r/.
Rovněž vlastní břehy mohou mít specifickou funkci a mohou sloužit například jako: -
8
pláže /p/, sportovní plochy /s/, přístavy /t/, plochy určené pro rybolov /r/.
4.1.3
Funkční využití nábřežních ploch ve městě
Nábřeží ve městě může mít následující základních funkční využití související s využitím ploch a objektů lokalizovaných na nábřeží: 1) Dopravní využití. Jedná se o velmi časté využití nábřeží ve městě, které může dále sloužit: a) automobilové dopravě /ilustrační obr.č.3/, b) pěším a cyklistické dopravě /ilustrační obr.č.4/. Zejména nábřežní plochy sloužící pěší a cyklistické dopravě v sobě zahrnují potenciál, který je umožní relativně snadno transformovat do nábřežních promenád. Doprava zpravidla představuje významnou překryvnou funkci k funkcím ostatním a je žádoucí ji specifikovat samostatně. Pro úplnost dodejme, že nábřeží může sloužit ještě: c) železniční /kolejové/ dopravě /ilustrační obr.č.5/. 2) Společenská funkce /promenáda/. Častá funkce související s lokalizací objektů občanského vybavení na nábřeží /ilustrační obr.č.6/. Společenská funkce je v tomto případě významnější než pěší doprava. 3) Doplňková funkce k bydlení a vlastní bydlení. Formy a způsoby řešení těchto nábřežních ploch mohou být velmi různorodé. Za velmi známý /a do extrému dovedený/ historický předobraz lze považovat italské Benátky. Jako ilustrační příklad uveďme současnou realizaci z německého Lipska /obr.č.7/ 4) Rekreace /relaxace/. Jedná se o žádoucí využití nábřežních ploch. Je možné jak v okrajových částech měst, tak v jeho centru /ilustrační obr.č.8/. 5) Průmyslové využití. V tomto případě lze někdy těžko mluvit o nábřežích. Průmysl totiž znehodnocuje kvalitu těchto ploch /ilustrační obr.č.9/. Existují rovněž další specifické funkce nábřeží, které v sobě mísí vlastnosti jiných funkcí. Jedná se zejména o: 6) dopravní uzel – přístav /ilustrační obr.č.10/, 7) specifickou společenskou funkci /ilustrační obr.č.23 a 24/.
9
Obr.č.3: Nábřeží řeky Isere ve francouzském Grenoblu. Obr.č.4: Nábřeží kanálu řeky Pleisse. Lipsko, Německo.
Obr.č.5: Nábřeží řeky Chicago River. Chicago, IL.,USA. Obr.č.6: Nábřeží u radnice. Londýn, Velká Británie.
Obr.č.7: Obytné nábřeží v německém Lipsku. Obr.č.8: Rekreační využití nábřeží řeky Seiny v centru Paříže.
Obr.č.9: Řeka Svitava v Brně. Obr.č.10: Nábřeží – dopravní uzel, přístav. Istanbul, Turecko.
10
Specifická funkce nábřeží - významné veřejné městské prostranství Specifická funkce nábřeží uvedená v titulu této dílčí kapitoly vychází z polohy těchto ploch ve struktuře města a z jejich základního funkčního potenciálu, který charakterizují body 1), 2) 4) a 7) předchozí kapitoly. Nábřeží může převzít roli významného veřejného prostranství, jsou – li splněny některé podmínky kladené na podobná městská prostranství – ulice a náměstí. Takové nábřeží má být: -
nedílně integrováno do provozní struktury města, uvolněno od převládající automobilové dopravy, atraktivní, bezpečné, vyhovovat sociálním požadavkům na shromažďování.
Nábřeží lze do určité míry popisovat a regulovat jako každé jiné veřejné prostranství. Oproti ulicím nebo náměstím má však nábřeží jisté specifikum a tím je jeho: Typologická proměnlivost a jedinečnost. Tato proměnlivost je způsobená samotnou podstatou nábřeží, které obepíná vodní tok nebo jinak vymezuje vodní hladinu vůči zastavěnému území. Urbanizované nebo jinak zkulturněné plochy sousedí s organickou hmotou, které jsou jakékoliv typologické ukazatele zcela cizí. 4.2
MOŽNOSTI TYPOLOGICKÉHO ČLENĚNÍ A REGULACE NÁBŘEŽNÍCH PLOCH Přestože nábřeží je prostor typologicky velmi proměnlivý, lze jej do určité míry charakterizovat, popisovat a tedy i regulovat. Za tímto účelem je možné principielně využít členění charakterizované v předchozím textu. Takto vymezenou Urbanizovanou říční krajinu a její funkční, provozní a prostorový charakter lze popisovat pomocí jednotlivých charakteristik specifikovaných v předchozích kapitolách. Následující text je komentářem k obrázku č.11, který zobrazuje možné typologické členění vybraných typů nábřežních ploch. Jedná se o návrh principů, kterými lze urbanizovanou říční krajinu popisovat, případně regulovat. Grafická příloha zobrazuje řezy pěti frekventovanými typy urbanizované říční krajiny. Jednotlivé typy mohou mít samozřejmě různé modifikace. Pět vybraných typů nábřeží se liší funkčním využitím nábřežní plochy, tak jak je charakterizuje kapitola 4.1.3. Toto členění je z hlediska navazujícího urbanizovaného území nejpodstatnější. Teoreticky bychom mohli tato území kategorizovat například podle funkčního využití toků, což je ovšem z hlediska urbanistické typologie neúčelné. Jednotlivé dílčí plochy souvislého prostoru od říčního koryta až po navazující urbanizované území jsou v řezu /a mohly by být i v půdoryse/ popisovány pomocí indexů. Indexy jsou složeny z údajů popisovaných v kapitolách 4.1.2 a 4.1.3 a platí pro ně následující pravidla: -
Čísla I - IV popisují typ dílčího prostorového elementu urbanizované říční krajiny, jsou vždy na prvním místě indexu a jsou jeho součástí pokud je to z hlediska charakteristiky plochy účelné. Dílčí indexy n, o, s, r, p a t charakterizují funkční využití vodního toku a břehů, uvádí se za lomítkem římské číslice I nebo II podle toho, zda se jedná o vodní tok nebo břeh a jsou součástí údaje, je – li to účelné. Čísla 1 – 5 /popř. 6 a 7/ charakterizují funkčních využití nábřežních /popř.břehových/ ploch, jsou uváděny za římskou číslicí a pomlčkou. Jsou důležitou složkou celého údaje. V urbanizovaném území na ně navazuje standardní územně plánovací a regulační charakteristika funkčního využití území.
11
-
Písmena a, b /c/ jsou samostatnou složkou indexu uváděnou za pomlčkou a za funkční charakteristikou nábřežní plochy. Tento údaj blíže charakterizuje dopravní využití nábřeží. Jde o svébytnou specifikaci, která je současně často překryvnou charakteristikou k ostatním funkcím. Písmena jsou součástí údaje, je –li území využito pro dopravu. Počítá se s tím, že v přilehlém území na ně navazuje jiný údaj regulující provoz v území.
Obr. č.11: Schématické řezy znázorňující možné typologické členění vybraných typů nábřežních ploch.
12
5
ÚLOHA VODNÍHO PRVKU VE MĚSTECH Z POHLEDU VYBRANÝCH MODERNÍCH URBANISTICKÝCH TEORIÍ A DOKUMENTŮ
Vodní prvek a zejména navazující nábřežní a břehové plochy jsou nedílnou součástí struktury historických i současných měst. Rozvoj nábřežních ploch je proto bezprostředně spojen s formami a převládajícími tendencemi rozvoje vlastního města. Těmto trendům je věnován následující text využívající ideového postupu, který bývá v zahraniční literatuře označován jako From Patchwork to Network. Po elementu je charakterizován celek a širší systémové souvislosti. 5.1
TENDENCE ROZVOJE SOUČASNÝCH MĚST. ÚLOHA VODNÍHO PRVKU V JEJICH URBANISTICKÉ STRUKTUŘE. Rostoucí města a metropolitní oblasti
U rostoucích měst lze vysledovat přímý vztah mezi kvalitou přírodního prostředí města, veřejných prostranství, nábřežních ploch a prosperitou růstu. Rozvíjející se metropole v sobě koncentrují finanční /a intelektuální/ potenciál a potažmo investiční možnosti a mají tudíž relativně snazší roli při odůvodňování investic do veřejných prostranství, rekreačních a relaxačních areálů. V našich podmínkách se to se týká také center měst v turistických oblastech. Teprve v případě, že je společnosti celkově všestranně vyspělá, směřují investice i do okrajových oblastí a také do jiných měst. Shrinking cities Mnoho měst zasáhl v posledních desetiletích fenomén popisovaný jako proces „smršťování“. Dotčená města jsou potom anglicky nazývána Shrinking Cities. Jádrové město se z hlediska počtu trvale bydlících obyvatel smršťuje, což je způsobeno odlivem trvale bydlících obyvatel za hranice města /proces suburbanizace/, migrací obyvatel do jiných oblastí nebo prostým úbytkem obyvatel – více lidí umírá, než se narodí. Ve vlastních městech dochází k deurbanizaci způsobené depopulací. Vzniká tzv. perforované město tvořené jednak vitálními urbánními elementy – živou obydlenou či jinak využívanou strukturou a jednak nevyužitými či opuštěnými budovami a areály nejrůznějšího druhu. Úspěšné vzdorování depopulaci /je – li tato z hlediska dlouhodobé strategie nepřípustná/ musí vycházet z několika následující principů, z nichž některé se bezprostředně týkají kvality přírodního prostředí města a tedy i vodních ploch a navazujících prostranství. -
Z hlediska rozvojové strategie města je nezbytné počítat s různorodou intenzifikací městské struktury tj. s reurbanizací, která musí současně zaručovat i rozvoj a ochranu parkových, rekreačních a přírodních ploch uvnitř města. Prostředí města musí nabízet nejen pracovní příležitosti ale také možnosti příjemného bydlení, rekreace a relaxace. Tyto důvody mnohdy ale spolurozhodují o tom, kde se potencionální obyvatelé usadí.
Proces suburbanizace Suburbanizace představuje pojem ryze současný. Tento jev provázející nynější velká města existuje ve dvou formách, a to ve formě rezidenční /bydlení/ a komerční. Rezidenční suburbanizace se projevuje odlivem trvale bydlících obyvatel za hranice města, kde se tito lidé usazují. Migrující obyvatelé vyhledávají suburbánní lokality /mimo jiné/ právě z důvodu jejich kvalitnějšího přírodního zázemí. Lze tedy konstatovat, že nízká kvalita přírodního prostředí a přilehlých prostranství v jádrovém městě /byť částečně/ příčiny suburbanizace posiluje. (Wittmann, Suburbanizace…, 2006).
13
5.2
FENOMÉN VODNÍHO PRVKU VE MĚSTĚ V CHARTÁCH MODERNÍHO URBANISMU
Fenomén přírodního prostředí měst /a tedy i vodního prvku/ nezůstal stranou pozornosti významných teoretických dokumentů moderního urbanismu minulého století. Je zmíněný v Athénské chartě /1933/, Torremolinské chartě /1983/, Aalborské chartě /1994/ i v Nové Athénské chartě /1998/ (Hrůza, 2002). Athénská charta Podle charty se má urbanismus zabývat „uspořádáním různých měst a prostorů sloužících všem individuálním i kolektivním projevům hmotného, citového a duchovního života.“ Poznámka byť formulovaná poněkud obecně, tematicky odkazuje k úvodní kapitole této /i habilitační/ práce, která zdůvodňuje, proč je kvalita přírodního prostředí indikátorem společenských hodnot. Charta dále požaduje mimo jiné dostatek zelených ploch v každé obytné čtvrti a využívání existujících přírodních prvků – řek, lesů, návrší, údolí, jezer, atd. Torremolinská charta Součástí dokumentu jsou i tzv. Specifické cíle. Tvůrci dokumentu zdůraznili, jak významnou roli hraje kvalita životního prostředí města pro migraci obyvatel z center na periferii a za hranice města /problematika suburbanizace/. Aalborská charta Vybrané teze Aalborské charty, která se tematicky zabývá udržitelným rozvojem území, potvrzují některé skutečnosti: -
Přírodní potenciál území je rozhodujícím faktorem pro udržitelnost rozvoje v nejobecnějším slova smyslu. Proces udržitelného rozvoje území je nutno vysvětlovat veřejnosti a podporovat tedy nejrůznější osvětovou činnost. Obyvatelé musí sami projevovat zájem o kultivaci veřejných prostranství.
Nová Athénská charta Nová Athénská charta se ve vybraných kapitolách zabývá tématem přírodního prvku v urbanizovaném území, což souvisí s rozvojem nábřežních a břehových ploch. Tyto termíny ale neužívá /jsou relativně konkrétní vzhledem k obsahovému zaměření dokumentu/. Vybrané teze charty lze chápat v tomto smyslu: 5.3
Vzhledem k rostoucím nárokům na trávení volného času /kterého přibývá/ současným obyvatelem evropského města, roste význam volnočasových aktivit lokalizovaných kromě jiného podél vodního prvku v urbanizovaném území. Rozvoj automobilové dopravy ve městech přesáhl únosnou mez. Nábřežní plochy, které automobilové dopravě často slouží, je třeba z dlouhodobého hlediska /je-li to možné/ uvolnit nebo uzpůsobit pro současné využití chodcem či cyklistou. Atraktivní nábřežní plochy přispívají k celkové rozmanitosti městského prostředí.
IDEOVÝ A KOMPOZIČNÍ VÝZNAM VODNÍHO PRVKU V URBANIZOVANÉM ÚZEMÍ Řeky a vodní plochy představují významný ideový a kompoziční prvek města a městského interiéru. Problematikou vnímání a kompozice urbánních prostorů a formulacemi jejich kvalitativních kritérií se zabývají některé teorie.
14
5.3.1 Obraz města – Image of the City Problematikou vnímání obrazu města jako komplexního systému jednotlivých urbánních elementů se ve své knize Image of the City zabýval americký teoretik environmentální urbanistické tvorby Kevin Andrew Lynch. Obraz města je podle Lynche výsledkem objektivního procesu, který probíhá mezi pozorovatelem a okolím. Města mají mít dostatek vizuálně čitelných a současně přitažlivých městských částí i dílčích center. Je třeba zajistit jejich přehlednost /srozumitelnost/ a tím lepší orientaci v městském prostředí. Základní prvky takového obrazu města jsou trasy, rozhraní, soubory, uzly a orientační body. I vodní prvek jako významný kompoziční element má nezanedbatelný význam prostorově estetický. V mnoha případech vytváří charakteristický, často dominantní, historicky podmíněný urbanistický prvek. Řeka a její nábřeží jsou pojímány buď jako veřejný, obvykle bulvárový prostor, nebo naopak jako oáza zeleně s převahou rekreační funkce /existují i případy zdařilé kombinace/. Řeka s nábřežími je součástí urbánního prostředí města. Je vnímána a hodnocena jeho obyvateli a návštěvníky jako obraz jednotlivých prostorů i jako obraz celého města. V tomto případě lze hovořit o urbanistické scéně, kdy jednotlivé prvky ulice, náměstí, parky i nábřeží vytvářejí nejen organizační systém, ale současně i základ místní estetické a psychologické identity (Konvička, 2002). 5.3.2 Duch a místo S teorií zabývající se jedinečností každého místa přichází ve své knize Duch a místo Christopher Day. Formuluje některé vlastnosti, které by měl mít kvalitní urbánní prostor – tedy i nábřeží. V duchu Dayovi teorie je žádoucí, aby takové prostranství mělo kromě jiného následující vlastnosti: -
návštěvník by měl vstupovat do atraktivního, mnohotvárného, víceúčelového prostoru, prostor by měl umožňovat různorodý pohyb a měl by být pohledově otevřen do okolí, návštěvníci musí mít pocit, že pohybují v jedinečném prostředí umožňujícím relaxaci v kontaktu s přírodou.
5.4
SPACE SYNTAX – EXAKTNÍ POSOUZENÍ PROVOZNÍ, FUNKČNÍ A PROSTOROVÉ INTEGRITY NÁBŘEŽÍ JAKO VEŘEJNÉHO PROSTORU Řeka, /vodní plocha/, břeh a přilehlé nábřeží jsou nedílnou složkou provozní, prostorové a funkční struktury města. Nábřeží, které představuje významný veřejný prostor, je součástí širší sítě městských prostorů. Pomocí speciální metody lze určovat stupeň jeho zapojení do systému celého sídla. Metoda určující míru integrity prvku v okolní struktuře byla popsána a definována na přelomu 70. a 80.let minulého století britskými akademiky Billem Hillierem a Julianne Hansonovou. Analýza prostorové konfigurace poskytuje například přesvědčivou představu o chování chodců ve stávající nebo navrhované městské struktuře. Ulice nebo jiné veřejné prostory jsou považovány za elementární prvky městské prostorové struktury. Míra jejich využití je popisována konkrétní veličinou – integritou. Ta může mít dvě sledované formy - cílovou a koridorální /spojovací, propojovací/. • •
Velikost cílové nebo též základní míry integrity je dána množstvím možností přístupu ke konkrétnímu cílovému bodu pohybu chodce. Koridorální /spojovací, propojovací/ integrita prvku se sleduje z pohledu množství průchodů daným elementem, v našem případě například nábřežím. Míru veličiny potom určuje, jak intenzivně je daná trasa zvolena chodcem, který se hodlá dostat k jinému konkrétnímu cíli.
15
V urbanistické a územně plánovací praxi /zejména ve Velké Británii a USA/ se sledují obě formy integrity. Zjištěné údaje jsou jedním z rozhodujících podkladů pro koncepci rozvoje města a jeho veřejných prostorů. Za rozhodující pro stanovení účelnosti a využitelnosti veřejného prostranství bývá považována druhá forma veličiny – tedy využití posuzované ulice, nábřeží či náměstí z hlediska jejich průchodnosti. Obrázky č.12, 13 a 14 zobrazují integritu londýnského nábřeží ve struktuře města. Obrázek č.15 prezentuje výsledky podobné analýzy zpracované pro centrum a nábřeží Labe v Hamburku.
Obr.č.12 a 13: Londýnské nábřeží. Dílčí analýzy integrity prostoru (Space Syntax Ltd., 2007).
Obr.č.14: Stupeň integrity londýnských ulic v měřítku města (Space Syntax Ltd., 2007).
Obr.č.15: Dipl. Ing. Berndt Eisenberg: Space Syntax on the Waterfront – the Hamburg case study. University of Stuttgart (Space Syntax Ltd., 2007).
16
6
VODNÍ PRVEK V SOUČASNÝCH MĚSTECH – PŘÍKLADY
Následující prezentované příklady nábřeží názorně dokreslují jak se ve vybraných městech podařilo /nepodařilo/ naplnit některé výše uvedené požadavky a teoretické myšlenky. 6.1
VODNÍ PRVEK V EVROPSKÝCH MĚSTECH - PŘÍKLADY
6.1.1 Německé Lipsko a jeho vodní toky Významné veletržní město bývalé Německé demokratické republiky se počátkem 90.let minulého století rozhodlo revitalizovat /a odkrýt na povrch/ své dva hlavní říční toky – řeky Ester a Pleisse a jejich náhony. V té době ve městě docházelo k úbytku obyvatel, kteří ve velkém množství odcházeli do bývalých západních spolkových zemí. Lipsko se potýkalo s problémem již zmíněného „smršťování“. Celý proces revitalizace se tedy odehrával na pozadí výrazných sociologických proměn. Konečné výsledky dlouholetého procesu jsou zdařilé a snesou nejpřísnější měřítka. Jedná se navíc o mimořádně poučný příklad, kterým se mohou inspirovat některá města v České republice. Zejména ta, která jsou Lipsku podobná ať již z hlediska velikosti, sociální struktury obyvatel nebo proto, že s sebou nesou podobné břímě jako zmíněné německé město. Jedná se kromě jiného o postindustrální dědictví, které se ve struktuře měst dotčených postsocialistickou transformací projevilo vznikem rozsáhlých ploch brownfileds. Realizace revitalizovaných nábřeží v Lipsku K prvním krokům směřujícím k návratu řek do obrazu města, došlo koncem osmdesátých let, kdy se požadavky na jejich revitalizaci objevily v zadání a výsledcích různých urbanistických soutěží řešících jak městské centrum, tak i problematické oblasti průmyslových brownfields. Nejširší veřejnosti byl na nejrůznějších výstavách a seminářích prezentován původní stav obou řek ve městě a rovněž jejich vývoj až do aktuální doby. Bylo také nutno jednoduchou formou vysvětlit a názorně ukázat lidem možnosti řeky, která bude významným prvkem městského interiéru (Wandelt, 2006). K důležitému zvratu došlo v roce 1992, kdy se pod tlakem veřejného mínění začali o problém zajímat městští zastupitelé i zástupci radnice. Následně došlo k zapracování budoucích změn využití území do územního plánu. Byla vypracována řada studií, které zahrnují urbanistickou koncepci řešení i podrobné architektonické návrhy úprav nábřeží. Postupně docházelo a stále ještě dochází k realizaci jednotlivých projektů. Velká část nábřeží byla zpřístupněna chodcům a cyklistům a byla jim vrácena rekreační funkce. Rameno řeky Elster začalo být využíváno pro lodní dopravu. Se zvyšováním atraktivity nábřeží došlo i k růstu zájmu o bydlení v okolí vodních toků. Tomuto zájmu vyšla vstříc nabídka. V bývalé průmyslové oblasti okolo řeky Elster vznikly různorodé formy bydlení, např.lofty /obr.č.21 a 22/. Zdá se, že při řešení problému využití a vůbec existence živých městských nábřeží, je nutno se opírat o jistou politickou shodu. Pozoruhodného výsledku v Lipsku se dosáhlo právě kooperací všech zainteresovaných subjektů - spoluprací mezi městem, občany a investory. Město však už od prvopočátku musí občanům přesvědčivě prezentovat možnosti a vize svého rozvoje.
17
Obr.č. 16 a 17: Nábřeží kanálu řeky Pleisse v německém Lipsku.
Obr.č.18: Řez nábřežím kanálu řeky Pleisse (Förderverein Neue Ufer, 2007).
Obr.č.19 a 20: Nábřeží kanálu řeky Pleisse v německém Lipsku.
Obr.č.21 a 22: Nábřeží řeky Elster v německém Lipsku.
18
6.1.2 Rakouský St. Pölten a řeka Traisse Výsledky všeobecné kultivace nábřežních ploch v rakouských městech stejně jako v německém Lipsku souvisí s širšími sociálně – ekonomickými podmínkami. Převážně městské projekty podporované zemskými investicemi se začaly rozvíjet už od 60.let minulého století. Za všechny zmiňme ale pozdější pozoruhodnou realizaci z 90.let 20.století, kdy byla administrativa a exekutivní správa země Dolní Rakousko přesunuta do St.Pöltenu, kde byla vystavěna nová vládní čtvrť, jejíž součástí je i atraktivní městské nábřeží. Stavební program v St.Pöltenu zahrnoval výstavbu vládních budov, nábřeží a zóny zeleně. Rozhodnutí o vybudování vládní čtvrti stanovilo přísné podmínky pro budování protipovodňové ochrany. Na levém břehu byly lokalizovány vládní budovy. Pravý břeh byl pojat jako rekreační park se zelení a pěšími stezkami. Dnešní stav území splňuje mnohostranné požadavky z hlediska ekologie i protipovodňové ochrany. Území parku je koncipováno pro pobyt lidí v zeleni /procházky, jízda na kole, .../ Výstavba vládního areálu a revitalizovaných nábřežních ploch v St.Pöltenu byla realizována díky obecné i politické vůli a shodě. Financována byla s pomocí nejrůznějších rozvojových programů.
Obr.č.23: Pohled na vládní budovy /v popředí/, řeku Traisse a přilehlý obytný soubor. Obr.č.24: Vládní areál /budova zemského sněmu/ a nábřeží řeky Traisse.
Obr.č.25: Urbanistická a protipovodňová koncepce vládního areálu v rakouském St. Pöltenu (Amt der Nö.Landesregierung, 1998).
19
6.2
VODNÍ PRVEK VE MĚSTECH USA - PŘÍKLADY
6.2.1 Chicago, Chicago River a Lake Michigan V Chicagu byl koncem 19.století realizován nevídaný a radikální stavební počin, který umožnil pozdější rozvoj a revitalizaci nábřežních ploch. Chicagem protéká řeka Chicago River, jejíž tok dříve směřoval do rozlehlého jezera Lake Michigan. Bouřlivá výstavba obytných čtvrtí a průmyslových areálů během 19. století s sebou začala přinášet problémy v podobě zhoršující se kvality vody v řece i v jezeře. Lake Michigan bylo významným zdrojem vody pro Chicago. V jezeře se hygienická kvalita vody začala podstatně zhoršovat, což mělo neblahý vliv na zdraví lidí. Představitelé města se proto rozhodli k ráznému činu. Tok Chicago River měl být obrácen, aby směřoval nikoliv do jezera ale naopak, aby voda z Lake Michigan proudila do řeky. Za tímto účelem byla prohloubena a nově vybudována navazující jižní větev Chicago River v délce 28 mil směřující a odvádějící vodu do řeky Mississippi (Lindsay, 2005). Účinek tohoto počinu byl mimořádný. Kvalita vody v Lake Michigan se výrazně zlepšila stejně jako hygienické poměry v samotné řece. V centrálních částech Chicaga vznikly nové městské pláže, které jsou velmi intenzivně využívané. Na březích jezera byly vybudované rozsáhlé sportovní a relaxační rekreační areály doplněné novými parky a zelení. Vlastní nábřeží Chicago River ve vnitřním městě rovněž doznalo změn. Bylo pojato jako tzv. Chicago Riverwalk, tedy jako soustava veřejně přístupným nábřežních ploch sloužících zejména chodcům. Tam, kde to podmínky umožňovaly, byla komunikace sloužící automobilové dopravě vedena v polootevřeném tunelu, což umožnilo uvolnit větší část nábřeží pěším. Vlastní řeka začala sloužit veřejným dopravním účelům. Na Chicago River začala být provozována taxi služba. Zastávky taxi lokalizované v pravidelných intervalech na řece i na jezeře významným způsobem oživily a zpestřily možnosti pohybu po městě. Díky zastávkám taxi vznikly i nové uzlové body a malá centra služeb a dalších aktivit. Popisovaný stavení počin vedoucí k příkladným úpravám říčního nábřeží a jezerního břehu, který se odehrály ve třetím největším městě ve Spojených státech amerických, je jistě pozoruhodný. Mohl se však odehrát pouze za rozsáhlé finanční podpory města Chicaga, státu Illinois a federálních zdrojů. Některé úpravy nábřežních ploch však mohou být principielní inspirací aplikovatelnou i v našich podmínkách.
Obr.č.26: Chicago Riverwalk, Chicago River u Marina City Towers. Obr.č. 27: Chicago Riverwalk. Automobily projíždí polootevřeným tunelem.
20
6.2.2 Portland a Willamette River Projekt revitalizace nábřeží Willamette River ve městě Portland /Oregon, USA/ byl založen na maximálním zpřístupnění nábřežních ploch chodcům. K tomu účelu byla vybudována síť pěších /a cyklistických tras/ doplněná drobnými komerčními aktivitami. Tyto aktivity byly lokalizovány v místech křížení tras. V těchto uzlech byly také navrženy zastávky vodního taxi obdobně jako v Chicagu. Pro ilustraci jsou dále zařazeny vybrané obrazové reprodukce z propagačního materiálu věnovaného problematice zatraktivnění, oživení - revitalizaci nábřeží.
Obr.č.28-30: Projekt revitalizace nábřežních ploch v Portlandu (City of Portland., 1991).
21
6.3
ŘEKY SVITAVA A SVRATKA V ORGANISMU MĚSTA BRNA
6.3.1 Řeka Svitava v Brně Řeka Svitava je nedílnou součástí urbanizované struktury Brna. Zastavěné území města se nachází v její bezprostřední blízkosti. Podél Svitavy je lokalizována nejen bytová zástavba, ale i bývalé a stávající komerční a výrobní areály. Blízké industriální zóny často neslouží svému účelu, jsou opuštěné a mnohdy v nich probíhají velmi překotné změny vlastnických vztahů. Svitava je v podstatné části svého toku obklopena mimořádně rozsáhlými územími brněnských brownfields s nejasným osudem. Řešení situace komplikují často rozdrobené vlastnické vztahy k území a stavbám v těchto lokalitách. Z hlediska urbanistické kompozice, přestala být řeka a nábřežní plochy součástí funkční, provozní a prostorové struktury města. Celistvosti a územní jednota říční krajiny podél toku je silně narušena, stejně jako její integrita s městským interiérem. Prostupnost lokalit je omezena, monofunkční areály vytvářejí bariéry v území (Wittmann, 2007). Výsledkem revitalizace brownfields podél řeky Svitavy by měl být rozvoj různorodých funkcí v území s ohledem na potřeby města. Nábřežní plochy v sobě skrývají velký potenciál pro rozvoj bydlení, rekreace i občanské vybavenosti. Pouze v některých oblastech došlo v poslední době k uplatnění revitalizačních principů. Byly vybudovány zajímavé nábřežní plochy určené zejména pro pohyb chodců a cyklistů. Tyto chodníky a stezky jsou navíc součástí celého systému podobných komunikací regionálního významu. Na těchto územích byla částečně obnovena narušená prostupnost území.
Obr.č.31: Svitava v oblasti Husovic. Obr.č.32: Revitalizované nábřeží určené pěším a cyklistům. 6.3.2 Řeka Svratka v Brně Území, které bezprostředně sousedí s Brněnskou přehradou a navazujícím tokem řeky Svratky, v sobě koncentruje velký a mnohdy ne zcela využitý potenciál pro rozvoj a vznik rekreačních a volnočasových ploch. Mohou zde vzniknout provozně, prostorově a esteticky kvalitní nábřeží. Plochy okolo brněnské vodní nádrže a jejich rekreační využití má svoji letitou tradici. Problém z hlediska stávajícího i potencionálního územního plánu nespočívá v definici funkční charakteristiky této lokality, která je nezpochybnitelná, nýbrž v hygienicky nevyhovující kvalitě vody v přehradě. Tímto problémem se zabývá projekt Čisté povodí Svratky, zahájený Jihomoravským krajem a Městem Brnem v roce 2003. Cílem projektu je především omezení přísunu látek způsobujících přemnožení sinic v přehradě. Řeka Svratka se nížeji na svém toku dostává do bezprostředního kontaktu se zastavěným územím města Brna, nabývá sevřené formy a je přísně regulována. Řeka protéká městem v těsném a mnohdy nepřerušeném kontaktu s dopravními stavbami a zastavěnou strukturou města. Doprava tvoří psychologickou a provozně-funkční bariéru v území. Některé městské komunikace jsou ale nezbytnou součástí radiálně okružního systému Brna a jejich role je zatím v dopravní struktuře
22
města nezastupitelná. Nelze si v situaci, kdy automobilová doprava významnou měrou zabezpečuje fungování sídla, představit jakoukoliv zásadní změnu v trasování hlavních městských komunikací. Nalezení optimálního a žádoucího stavu nábřeží v těch lokalitách, kde budou nábřežní komunikace lokalizovány i v budoucnu, je jistě obtížné, nikoliv však nemožné. Aktuální řešení spočívá v místních, individuálních urbanisticko architektonických řešeních (Wittmann, Řeka Svratka…, 2006). Realizace revitalizačních opatření a podpora rekreačního využití nábřeží na řece Svratce jsou obecně nezbytné. Konkrétní kroky musí zohledňovat lokální podmínky v území, vždy by však měly přispívat k větší atraktivitě území. Plochy podél Svratky v sobě skrývají velký potenciál pro rozvoj nejrůznějších městotvorných funkcí.
Obr.č.33: Pokus o koupání ve Svratce. Obr.č.34: Řeka Svratka mezi ulicí Poříčí a Táborského nábřežím. Při revitalizaci a případném novém formování nábřežních ploch podél řeky Svratky i Svitavy v Brně je třeba mít na paměti zásadní limit omezující tyto možné počiny – totiž úroveň sběrné odtokové infrastruktury, která do řek ústí jen velmi nízko nad obvyklou úrovní hladiny vody. Tento fakt znemožňuje nebo činí obtížnou jakoukoliv manipulaci s výškou hladiny. Její zvýšení by přitom bylo ku prospěchu některým revitalizačním opatřením, je však velmi nákladné. Řeky Svratka a Svitava a Zadání nového územní plán města Brna Řeky Svratka i Svitava se potýkají s podobnými, již popsanými problémy. Narušení územní kontinuity říční krajiny podél toků snižuje její přirozené kvality, oslabuje rekreační potenciál a v konečném důsledku se snižuje i kvalita městského prostředí. Mnohdy došlo k narušení prostupnosti území podél řek, kterou mají zajišťovat různé druhy komunikací - účelových cest. Vznikají neživé městské struktury (Wittmann, Řeka Svratka…, 2006). Jisté řešení nabízí Zadání nového Územního plánu města Brna. Jedním z cílů územního plánu má být vymezení tzv. přechodových zón mezi zastavitelným územím a navazujícím přírodním rámcem města. Nejcennější části městské krajiny mají být charakterizovány jako nezastavitelná území. Mezi vymezeným zastavitelným územím a přírodním prvkem má být vytvořena nezastavěné přechodová zóna. Zadání Územního plánu města Brna formuluje v čem bude spočívat těžiště využití nábřežích ploch. Tzv. přechodové zóny jsou z hlediska územního plánu důležitým potenciálním faktorem předpokladem pro rekreační a volnočasové využití ploch podél řek. Prostorově provozní řešení přechodových zón musí nezbytně vycházet z konkrétních a jedinečných podmínek každé lokality.
23
Projekt Možnosti revitalizace údolních niv hlavních brněnských toků Spolu se Zadáním nového územního plánu se možnostmi rozvoje řek Svitavy a Svratky a jejich nábřežních ploch /spolu s dalšími materiály/ zabývá také projekt Možnosti revitalizace údolních niv hlavních brněnských toků (zpracoval Atelier Fontes pro Magistrát města Brna). Materiál je tvořený mapami a textem. V grafické části návrhu jsou vyznačeny plochy, které jsou potencionálně vhodné a využitelné k ekologické revitalizaci nivy. Jedná se zejména o dosud nezastavěná území podél hlavních brněnských povrchových vodních toků - řek Svitavy a Svratky a také o území podél menších toků. Projekt Možnosti revitalizace údolních niv hlavních brněnských toků se při formulaci opatření směřujících k revitalizaci nivy řídil mimo jiné následujícími Zásadami: -
zlepšení podmínek pro kvalitní obytné prostředí města, posílení prostupnosti města, propojení zastavěného území s městskou krajinou, využití rekreačního potenciálu vodních toků a ploch, zvýšení estetické, hygienické a kulturní hodnoty území, - revitalizace zanedbaných ploch, zvýšení užitkové hodnoty degradovaných území. (Atelier Fontes, 2006)
Projekt rovněž respektuje nároky na lokální a regionální územní systémy ekologické stability, které se na území města Brna nacházejí. Stanovené parametry ÚSES jako délka a šířka biokoridoru a rozloha biocentra jsou limitní z hlediska jejich funkčnosti. Hlavní obecnou zásadou revitalizace je intenzivnější využívání přirozených obnovných procesů. Jedná se o tezi odpovídající zásadám udržitelného rozvoje osídlené říční krajiny. Projekt v tomto smyslu splňuje nároky kladené na komplexně a systémově chápaný udržitelný rozvoj urbanizovaného území podél vodních toků a ploch, tak jak je zmíněn v dalším textu. Projekt Možnosti revitalizace údolních niv hlavních brněnských toků podporuje užitnou hodnotu městské krajiny a její prostupnost pro člověka, což je jeden z klíčových ukazatelů indikujících harmonicky, mnohotvárně a ekonomicky využité urbanizované území. 6.3.3 Ostatní vodní toky na území města Brna Na území města Brna se nacházejí či v historii nacházely další vodní toky, jejichž podíl na formování struktury města je nezanedbatelný. Jedná se o Ponávku, která do města přitéká od severu a která je nyní vedená pod povrchem, dále o Svratecký náhon, který vedl převážně západovýchodním směrem pod dnešním historickým jádrem a o Svitavský náhon. Zatímco Svratecký náhon zmizel z povrchu, Svitavský náhon při procházce Brnem dodnes nalezneme. Ponávku dnes připomíná poměrně zdařilá reminiscence jejího toku /v odchýlené poloze/ v parku Lužánky. Svitavský náhon se nalézá ve východní a jihovýchodní poloze směrem od historického jádra v oblasti průmyslových areálů, které vznikaly především v 19.století právě v návaznosti na tento náhon a řeku Svitavu. Stav Svitavského náhonu je po všech stránkách zoufalý a jeho alespoň částečná revitalizace je nezbytností.
24
Obr.č.35: Zmizelý Svratecký náhon na Starém Brně (Flodrová - Müller, 2007). Obr.č.36: Uměle vybudovaný vodní prvek v parku Lužánky – připomenutí Ponávky.
Obr.č.37: Svitavský náhon v lokalitě Zvonařka v současnosti. Obr.č.38: Svitavský náhon v bývalém průmyslovém komplexu mezi ulicemi Křenová, Vlhká, Špitálka a železniční tratí.
7
ÚLOHA VODNÍHO PRVKU VE MĚSTĚ S OHLEDEM NA JEHO DALŠÍ ROZVOJ /SHRNUTÍ A ZÁVĚR/
Vodní prvek je nedílnou součástí funkční, provozní a prostorové struktury současných lidských sídel. Hrál v mnoha případech historicky určující roli při osídlování krajiny. Vodní živel ovlivnil život lidí v pozitivním i negativním smyslu. Člověk umí čerpat řadu požitků plynoucích z blízkosti vody. Vodní živel ovšem člověka a jeho majetek také ohrožuje, povrchová voda – v našich podmínkách říční toky se přirozeně rozlévají do nivy, kterou lidstvo osídlilo. Specifickou roli a řadu funkcí plní řeka /jezerní a mořská nábřeží/ ve struktuře současných měst. Nábřeží a přilehlé plochy se staly velmi různorodým územím, využívaným k nejrůznějším účelům. Jejich rozvoj byl a je předmětem mnoha diskusí a tématem mnoha urbanistických teorií a dokumentů. Budoucí role vodních prvků ve městech se musí opírat o jejich nezpochybnitelné, přínosné a městotvorné funkce. Využití nábřeží nechť je z hlediska města účelné, zároveň ovšem nesmí negativně ovlivňovat jeho životní prostředí v nejobecnějším smyslu, což se týká zejména vedení dopravních systémů podél břehů a nábřeží. Prezentované kladné příklady ukazují, jak po všech stránkách atraktivní a funkční nábřeží kontextuálně vyhovuje požadavkům formulovaným v historicky významných teoretických
25
urbanistických dokumentech. Estetické a funkční nábřeží respektující přírodní vodní prvek navíc mnohé vypovídá o hodnotách, které daná společnost ctí. Možnosti a potřeby formování ploch navazujících na vodní prvek je třeba chápat také v kontextu rozvojových tendencí a konkrétních podmínek současných měst. Některé uvedené příklady mohou být principielním vodítkem aplikovatelným v našich podmínkách. Při plánování a realizaci počinů souvisejících s vodním prvkem ve městě je zcela zásadní respektovat principy udržitelného rozvoje. 7.1
UDRŽITELNÝ ROZVOJ ÚZEMÍ
7.1.1
Definice a ukazatele udržitelného rozvoje urbanizované říční krajiny
Rozvoj považujeme za udržitelný tehdy, naplní – li potřeby současné generace, aniž by ohrozil možnosti naplnit potřeby generací příštích. Indikátory udržitelného rozvoje se třídí podle pilířů udržitelnosti do tří skupin na ukazatele environmentální, sociální a ekonomické. Každá ze tří kategorií se člení do dalších dílčích indikátorů. Některé z nich /jako např. kvalita vody a přírodního prostředí, charakteristiky zastavěného území, sociální a investiční potenciál/ se přímo či nepřímo dotýkají udržitelného rozvoje urbanizované říční krajiny - což je pojem který v nejširším smyslu zahrnuje nábřeží a břehy v osídleném území. Mnohé takové ukazatele se ale jeví relativně obecně formulované. Účinnějším způsobem lze při posuzování udržitelnosti rozvoje osídlené říční krajiny aplikovat některé standardizované indikátory zaměřené na města jako rozhodující ohniska rozvoje moderní společnosti. Takové indikátory jsou charakterizované v materiálu Principy a pravidla územního plánování (Ústav územního rozvoje, 2007, kapitola A.1.2 Principy udržitelného rozvoje území) Ukazatele se zaměřují na vybrané oblasti a ty dále podrobněji specifikují. Týkají se města a můžeme proto již hovořit o indikátorech udržitelného rozvoje nábřežních ploch. Jedná se o následující ukazatele: -
funkční využití sídel – kompaktní města o přiměřené intenzitě využití. Promísení funkcí umožní snadnou dostupnost základního občanského vybavení /přírodního zázemí města – pozn.autora/ a pracovišť a efektivní fungování dopravních a technických infrastruktur, doprava – příklon k energeticky méně náročným a environmentálně málo zatěžujícím způsobům dopravy, omezování zbytné dopravy, ochrana a maximální zachování přírodních a přírodě blízkých systémů, hospodaření se zdroji a odpady – recyklace území, environmentální spravedlnost a sociální rovnost – kvalitní životního prostředí pro všechny obyvatele, všeobecně dostupný, bezpečný a kvalitní veřejný prostor.
7.2 POŽADAVKY NA UDRŽITELNÝ ROZVOJ URBANIZOVANÉ ŘÍČNÍ KRAJINY Problematikou udržitelného rozvoje osídlené říční krajiny – tedy i nábřežních ploch ve městě se uceleně nezabývá žádný systém indikátorů. Požadavky na rozvoj zmíněného území je nutno tedy selektovat z tematicky příbuzných souborů ukazatelů. Mají – li být naplněny dříve zmíněné vybrané funkce vodního prvku v urbanizovaném území /s přihlédnutím k jejich proměně v čase/, je žádoucí aby byla zajištěna biologická kvalita vody garantující jeho primérní vitální podmínky. Jinými slovy je žádoucí dbát, aby voda v nejširším smyslu přinášela život. Naplněním této podmínky se zvýší intenzita historicky primérního způsobu využití vodního prvku. Praxe ukazuje, jak je obtížné a systémově náročné naplnit požadované ekologické ukazatele. Za všechny zmiňme dva příklady prezentované v habilitační práci:
26
-
Projekt Čisté povodí Svratky, jehož hlavním cílem je biologická kvalita vody v brněnské přehradě (Povodí Moravy, Jihomoravský kraj, Magistrát města Brna, 2003). Projekt Možnosti revitalizace údolních niv hlavních brněnských toků zaměřený na všestrannou revitalizaci urbanizovaného území podél brněnských povrchových toků. Ač projekt posiluje zejména ekologickou kvalitu říční krajiny, jeho výsledky jsou velmi podnětné pro další úvahy o urbanistickém rozvoji konkrétních lokalit.
Pro úplnost připomeňme ještě jeden mimořádný a investičně nákladný projekt - výstavbu jižního ramene /kanálu/ řeky Chicago River na konci 19.století. V důsledku tohoto rozsáhlého a časově i finančně náročného projektu byl obrácen tok řeky, což vedlo k vyčištění vody v jezeře i v řece. Udržitelný rozvoj nábřežních ploch je indikován zejména ukazateli, jejichž pozitivní naplnění vedlo ke zdaru příkladných realizací uvedených v této práci. Jedná se zejména o příklad německého Lipska, který je v našich podmínkách nejlépe realizovatelný. Formulujme na tomto místě požadavky na všestranně kvalitní nábřeží, které vyhovuje nárokům na udržitelný rozvoj území: -
environmentálně /biologicky/ co nejvíce kvalitní vodní tok, funkčně různorodě pojatá nábřeží, úplné nebo částečné uvolnění nábřeží od motorové dopravy /viz.např.kapitola 6.2.1 odst.4/, vytváření tzv. přechodových zón mezi urbanizovaným územím a vodním tokem /tak jak je např. charakterizuje dříve citované Zadání nového UP města Brna/, takové pojetí nábřežních ploch, které připouští se jejich další urbanistický rozvoj.
7.3
POSTUPY VEDOUCÍ K NAPLŇOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA ROZVOJ NÁBŘEŽNÍCH PLOCH VE MĚSTĚ Bylo již konstatováno, že nábřeží vnímané chodcem jako veřejné prostranství má být nedílně integrováno do provozní struktury města, má být uvolněno od převládající automobilové /motorové/ dopravy, má být atraktivní, bezpečné a mělo by vyhovovat sociálním požadavkům na shromažďování. Jiné požadavky budou ovšem kladené na nábřeží, které je /nevyhnutelně/ využívané jako komunikace pro motorová vozidla. Z hlediska atraktivity městského interiéru a také z hlediska udržitelného rozvoje sídel je ale žádoucí taková forma nábřeží, která splňuje požadavky vyslovené v první větě této kapitoly. Je ovšem třeba připustit, že v současných městech se nevyhneme ani nábřežím sloužícím automobilové dopravě nebo např.průmyslovým účelům. Proto uveďme na závěr ještě všechny systémové metody a postupy, které mohou vést k naplnění obecných požadavků na účelné nábřeží. Rozvoj poříční krajiny ve městě lze v zásadě usměrňovat různými metodami a postupy: -
vytvářením právních úprav a předpisů regulujících samotné možnosti rozvoje, stávajícími nástroji územního plánování, regulačními nástroji – metodou navrženou a popsanou v kapitolách 4.1.2, 4.1.3 a 4.2, ekonomickými nástroji a ekonomickými pobídkami rozvoje /např.daňové zatížení pozemků, staveb a území s různým využitím nebo naopak různé formy investičních pobídek/, prezentací záměrů veřejnosti, která realizacím zajistí nezbytnou podporu.
Právě zmíněné postupy zajistí realizaci jakéhokoliv účelného nábřeží. Takové nábřeží zohledňuje potencionální požadavky konkrétní společnosti v konkrétní době. Účelné nábřeží ovšem nemusí být atraktivní. Tento konflikt je vyvolán samotnou prioritně účelovou podstatou využívání vodního prvku člověkem.
27
7.3.1 Stav nábřeží v České republice – stručné zhodnocení Zhodnoťme na závěr, jaký je stav a přístup k revitalizaci nábřežních ploch v České republice. Hlediskem nechť je jejich atraktivita pro chodce /cyklisty/ a také to, jak jsou naplňovány požadavky na trvale udržitelný rozvoj. Na základě skutečností uvedených v této práci lze konstatovat tato fakta: -
-
V praxi teprve v poslední době dochází k systémovému uplatňování opatření vedoucích ke zlepšení biologické, hygienické a ekologické kvality vody v přirozených vodních prvcích nacházejících se v urbanizovaném území. V našich podmínkách jsou kroky směřující ke zvelebení a zvýšení atraktivity nábřeží realizovány spíše v malé míře. Zdařilé realizace se zatím vyskytují zejména v turisticky atraktivních lokalitách. Tam mohou být podpořeny potřebnými financemi, jejichž využití má oporu v obecně srozumitelných argumentech. V České republice obecně chybí přímé finančně prostředky, což je způsobeno mimo jiné i slabou schopností selektovat tyto prostředky z obecních a státních rozpočtů a fondů EU. K realizaci po všech stránkách kvalitní nábřeží plochy schází širší politická shoda a vůle opřená o jasnou rozvojovou vizi. Přitažlivé nábřeží není chápáno jako nedílná součást přírodního zázemí města. Tento fakt a zejména jeho důsledky posilují negativní suburbanizační tendence. Překotná doba způsobila, že jsme málo citliví ke vnímání krás přírody a společenský žebříček hodnot není stabilizován.
Vyslovme nakonec naději, že se i v našich podmínkách podaří postupně zatraktivnit a oživit mnohá území podél řek /a vodních ploch/. To předpokládá všeobecně citlivější vnímání problematiky. Že nám senzitivnější přístup není zcela cizí, dokládají některé nedávné realizace.
Obr.č.39 a 40: Zlatá stoka v Třeboni.
28
8
LITERATURA A ZDROJE: - AMT der NÖ. LANDESREGIERUNG. Gewässerbetreungskoncept Traisen. 1998. 5 s. - ATELIER FONTES, s.r.o. Možnosti revitalizace údolních niv hlavních brněnských vodních -
•
toků. Průvodní zpráva. Zpracováno pro Magistrát města Brna. 2006. 74 s. CITY OF PORTLAND, OREGON: River access and transportation. 1991. 16 s. DAY, Christopher: Duch a místo. ERA Brno, 1.vyd. 2004. 314 s. ISBN 80–86517–95–0. FLODROVÁ, Milena, MÜLLER Zdeněk. Staré Staré Brno. Vyprávění o minulosti nejstarší části Brna. EXPO DATA spol.s.r.o, 1.vyd. 2007. ISBN 978–80–7293–194–1. FÖRDERVEREIN NEUE UFER e.V. Neue Ufer. Leipzig. 2007. 64 s. HRŮZA, Jiří. Charty moderního urbanismu. Asociace pro urbanismus a ýzemní plánování ČR/Ústav územního rozvoje Brno. 1.vyd. Nakladatelství Agora. 2002. 95 s. ISBN: 80– 902945–4-5. KONVIČKA, Miloslav a kol. Město a povodeň. Strategie rozvoje měst po povodni. ERA group spol. s.r.o., 2002. 218 s. ISBN 80-86517-38-1. LINDSAY, Joan, V. Chicago from the river. Independent Publisher Group Chicago. 2.vyd. 2005. 56 s. ISBN 0-9647350-1-6 LYNCH, Kevin. Obraz města/The Image of the City. Bova Polygon, Praha. 202 s. 2004. ISBN 80-7273-094-0 Magistrát města Brna. Zadání územního plánu města Brna. 2007. Dostupné na www.brno.cz. POVODÍ MORAVY, JIHOMORAVSKÝ KRAJ, MAGISTRÁT MĚSTA BRNA. Čisté povodí Svratky. 2003. SPACE SYNTAX LTD. London Case Study. 2007. Dostupné na www.spacesyntax.com. ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE/MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. Udržitelný rozvoj území. Ústav zemního rozvoje. 2002. 55 s. ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE. Principy a pravidla územního plánování. Ústav zemního rozvoje. 2007. Dostupné na www.uur.cz. WANDELT, Angela. Neue Ufer. Pracovní materiál mezifakultního setkání, 2006. WITTMANN, Maxmilian. Říční krajina ve městě. In: Sborník konference Říční krajina 3, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. 2005. ISBN 80–244–1162–8. WITTMANN, Maxmilian. Řeka Svratka v organismu města Brna. In: Sborník konference Říční krajina 4, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. 2006. ISBN 80–244–1495–3. WITTMANN, Maxmilian. Suburbanizace a její současná fáze ve městě Brně. In: Sborník konference Dny zahradní a krajinářské tvorby/Město a bydlení, Luhačovice 2006. ISBN 80–86950–00–X. WITTMANN, Maxmilian. Řeka Svitava v organismu města Brna. In: Sborník konference Říční krajina 5, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. 2007. ISBN 978–80–244–1890–2. Autorem fotografií /obrazových reprodukcí/ je Ing.arch. Maxmilian Wittmann, Ph.D., není - li uvedeno jinak.
29
9
ABSTRACT
THE WATER ELEMENT PHENOMENON IN THE CONTEXT OF CONTEMPORARY CITIES DEVELOPMENT. The water areas (the rivers, lakes, seas) present an important indivisible city structure element. An intensive relationship between the city and this water element has developed thourgh thousands years. The habiliatation thesis text describes variuos issues of the water element use and consists of basic chapters focused on history and contemporary role of the water areas in the city structure. The water element in and near the cities provides many service functions like the traffic function, the water source, the food source. In the history it helped with the settlement defence. The waterfront also presents an important city public space. These areas are developed in direct coherence with general city development directions. The waterfront spaces in contemporary cities are used mostly for car and pedestrian traffic, for recreation, living and industry. The habilitation thesis text works with the question, how to make the waterfront more comfortable for the pedestrians, how to create a pleasant public space and how to include these places into the city structure network. The text mentions for example the Space Syntax technique. This method provides a complex overview of the public space city structure integration. The habilitation thesis also proposes methods working with new regulation (planning) approaches. The methods tools relfect and respect the existing planning process instruments. The text also works with the modern urban planning theories and their relationship to the city waterfront development. Special chapters are focused on this issues. The care of the attractive waterfront doesn't proceed so commonly as the care of standard public spaces. The revitalization approach is different in various countries around the world and it interrelates with generall society standards. Some good examples throughout the world provide (Chicago, Il., USA; Leipzig, Germany;…) many inspiration aspects they could be fundamentaly followed in other European (Czech as well) cities. The author present examples he knows from his own experience mainly. The sustainable development theory presents one of the most important ideological basements for the general civilization development. The final chapter tries to define the indivisible position of the waterfront development in general sustainable area development. It accents the meaning of the universally high-quality city waterfront used by the city inhabitants.
30
