VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA ARCHITEKTURY ÚSTAV TEORIE URBANISMU
Ing. Yvona Opatová
BROWNFIELDS – GREENFIELDS – MĚSTO ÚLOHA ZELENĚ PŘI OBNOVĚ DEVASTOVANÝCH ÚZEMÍ MĚSTA BROWNFIELDS – GREENFIELDS – CITY THE ROLE OF VEGETATION FOR REGENERATION OF DERELICT URBAN AREAS
Zkrácená verze Ph.D. Thesis
Obor:
Urbanismus
Školitel:
Doc. Ing. arch. G. Kopáčik, Dr.
Oponenti:
Prof. Ing. arch. Mojmír Kyselka,CSc. Doc. Ing. arch. Karel Havliš Doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc.
Datum obhajoby: 22.dubna 2008
Klíčová slova: Brownfields, greenfields, urban sprawl, zeleň městská, parky, průmysl, deprimující zóna, regenerace, revitalizace, technická rekultivace, biologická rekultivace, suburbanizace, trvale udržitelný rozvoj, funkce zeleně, ekologická stabilita, dekontaminace půdy, fytoremediace. Keywords: Brownfields, greenfields, urban sprawl, public vegetation, parks, industry, desolating zone, regeneration, revitalization, technical recultivation, biological land recultivation, suburbanization, sustainable development, the functions of vegetation, ecological stability, soil decontamination, fytoremediation.
Místo uložení disertační práce – Fakulta architektury VUT v Brně
© Yvona Opatova, 2008 ISBN 978-80-214-3674-9 ISSN 1213-4198
OBSAH: 1. Úvod 5 2. Přehled o současném stavu problematiky 6 2.1 Organizace zabývající se problematikou brownfields 6 2.2 Výzkumné projekty zaměřené na nekomerční rekonverze brownfields v ČR 7 2.3 Rekapitulace současného stavu problematiky 7 2.4 Zahraniční zkušenosti a situace v ČR 8 2.4.1 Exemplární příklad krajinný park Duisburg-sever, Landesgartenschau Kaiserslautern 2000 a Landesgartenschau Trier 2004, Německo 8 2.4.2 Shrnutí zahraničních zkušeností versus Česká republika 9 3. Cíl práce 10 4. Metody řešení disertační práce 11 5. Zeleň ve městě 12 5.1 Úloha zeleně ve městě 12 5.2 Vývoj zeleně ve městě 12 5.3 Typy zahrad, parků a ostatních zelených ploch 13 5.4 Zelené plochy pro současnost 14 5.5 Problémy se zelenými plochami ve městě 14 5.6 Jak zajistit lepší fungování ploch zeleně ve městě 15 5.7 Možnosti využití zeleně za účelem dekontaminace půdy 15 6. Brownfields 16 6.1 Proč vzniká problém brownfields 16 6.2 Typologie brownfields 16 6.3 Možnosti nápravy 17 7. Možnosti aplikace zahraničních přístupů řešení brownfields pro ČR 18 8. Zásady pro využití zeleně na území brownfields a jejich aplikace v ČR 19 8.1 Vlastní řešení území Trojické údolí, Ostrava 19 8.2 Rekapitulace a zhodnocení 21 8.2.1 Trojické údolí, Ostrava 21 8.2.2 Shrnutí poznatků a obecných zásad pro navrhování brownfields za využití zeleně 22 9. Výsledky, komentář a závěr 25 9.1 Výsledky práce 25 9.2 Uplatnění práce 28 10. Použité prameny 29 11. Přehled aktivit a zveřejněných prací během studia DSP 30
ABSTRACT This report is an attempt to prove a high value of vegetation proposed within brownfield lands in urban areas. Most of our cities are struggling with two problems – the lack of vegetation and existing brownfield areas. There is a particular group of brownfields, which are suitable for regeneration using biological land re-cultivation. These solutions, which may only be in place temporary - makes economic sense and can bring a positive effect in the area in question, especially its sanitation, and increases the economical value of surrounding lands, etc. This work is based on analysis of historical parks and other public green areas in the Czech Republic, its contribution to historical development, analysis of contemporary public vegetation, analysis of brownfield lands and it’s typology. Furthermore analysis of good examples of such designs abroad, especially in Germany were carried out (i.e. political views, funding, design process, final design, and instruments used to achieve the final result were observed, specifically those applicable to the Czech Republic). The brownfield park Trojické údolí in Ostrava was chosen as an example to highlight design using biological land re-cultivation and progressive plant sequences along with providing sport and recreational facilities within the designed areas. Formulation of principles for using vegetation within brownfield areas and generalization of results derived from exemplary brownfield land design – Trojické údolí represent the conclusions of this report.
1. ÚVOD V dnešní době se jeví velmi aktuálním problémem území starých průmyslových a vojenských areálů, dolů, odkališť, skládek průmyslových odpadů, důlních a průmyslových odvalů, nevyužitých a většinou opuštěných ploch v intravilánu měst, tzv. brownfields. Tyto lokality jsou nevzhledné a často velmi negativně ovlivňují vzhled města. Zůstávají neefektivně využité, či zcela nevyužité vzhledem k nevyváženosti direktivních nástrojů a tržních aspektů. Problémem jsou zásadně rozdílné náklady na realizaci záměrů na plochách narušených a na plochách zelených. To úzce souvisí s trendem nežádoucí urbanizace volné krajiny a s radikálními nezvratnými změnami v našem systému osídlení. Nalezení cesty k řešení brownfields je tedy klíčové pro trvale udržitelný rozvoj měst. Dá se říci, že současný stav organizace využívání území je dlouhodobě neudržitelný. Revitalizace brownfields přináší pro společnost nejen zvýšení ekonomických efektů, ale také souběžné estetické a ekologické přínosy. Další velmi diskutovanou otázkou je zastoupení zeleně na území našich měst. Zeleň je jen velmi obtížně ekonomicky zhodnotitelnou položkou, a proto se těžko prosazuje její uplatnění v rámci intravilánu měst. Dalším problémem je, že odpovídající cena pozemků určených pro zeleň se dá jen těžko stanovit. Investorům většinou zeleň nepřináší bezprostřední zisk a rozhodně nejde o rychle návratnou investici. Přitom se dá v jistém smyslu tvrdit, že zeleň má i ekonomickou hodnotu. Alexander de Roo, člen Evropského parlamentu říká [1]: ochrana přírodních zdrojů šetří peníze. Vyjádřeno v penězích, přírodní prostředí má mnohem větší cenu, když se nechá neporušené, než když je využíváno. Tato nová analýza dává hodnotu zboží a službám, které poskytuje příroda, tak jako obchody poskytují zboží a služby spotřebitelům. Schopnost lesa udržovat klima absorbováním skleníkových plynů, filtrování vody a zachycování živin jsou přírodní služby, zboží zahrnuje divoká zvířata a rostliny, které mohou být sklízeny trvale udržitelným způsobem. Zpráva odhaduje, že udržování celosvětové sítě přírodních rezerv na souši a na moři stojí kolem 45 miliard euro. Ale ztráta přírodního zboží a služeb stojí daleko více, a to 4 400 až 5 200 miliard euro. Tyto výpočty proměňují přírodní rezervy ,,v docela pěknou investici.“ Tyto úvahy mohou být z makroměřítka transponovány do pohledů podrobnějších. Jestliže jsou výše uvedené předpoklady správné, je velmi důležité věnovat větší pozornost hodnotám městské přírody. Podporujme tedy udržování a rozšiřování zelených ploch ve městech a vesnicích. Na národní a evropské úrovni by ,,základní ekologická infrastruktura“ měla otevřít cestu k zeleným koridorům, ,,dálnicím“ vedoucím krajinou a končícím malými ,,silnicemi“, které míří do měst a vesnic. Vzájemné organické propojení krajiny vede k zachování jejích důležitých funkcí, nezbytných pro dlouhodobou perspektivitu života.
Na druhé straně je fakt, že mnohé zelené plochy ve městech jsou nevyužívané a devastované a neplní tak svoji funkci. Zůstává tedy otázkou, zda existuje nedostatek či nadbytek zeleně ve městech? Je třeba, aby plochy zeleně byly náležitě funkčně definované a využívané vhodným způsobem. Žádné plochy by neměly být anonymní zelení pro neznámou skupinu uživatelů. Spojením těchto dvou problematik se nabízí využití zeleně na území brownfields, které jsou dosud nepovšimnutou nabídkou potenciálních ploch uvnitř našich měst. Toto téma jsem si zvolila pro svou disertační práci, protože se jedná o velmi aktuální otázku dotýkající se v podstatě každého sídla naší republiky, ale i v Evropě a ve světě. Z pozice zahradní architektky mě zajímá především úloha zeleně při obnově devastovaných území města, což je hlavním tématem této disertační práce.
2. PŘEHLED O SOUČASNÉM STAVU PROBLEMATIKY Tématika brownfields je dnes velmi aktuálním problém všech tradičních průmyslových zemí, který je zkoumán a řešen v různých zemích světa různými organizacemi a výzkumnými týmy. Z toho pak vychází jednotlivé programy zabývající se danou problematikou. Zabývá se jí i Evropská unie. Jedním z prioritních cílů EU je podpora hospodářské a sociální konverze regionů, které čelí strukturálním obtížím. Jedná se o podporu revitalizace zanedbaných industriálních ploch, která je možná v rámci fondu ,,European Regional Development Fund“ (ERDF). Ten je spravován Evropskou komisí. V rámci evropských fondů existuje zvláštní sektor ,,Community Initiatives“, který podporuje strukturální změny tradičních průmyslových oblastí. Na základě programů, jako ,,Rechar“ (těžba uhlí), ,,Resider“ (ocelářský průmysl), ,,Retex“ (textilní průmysl) a ,,Reneval“ (stavba lodí), je často značná část fondů věnována rehabilitaci brownfields. Dále existuje program ,,Urban“, kde jde spíše o širší revitalizační projekty. Program je zaměřen na ekonomickou a sociální regeneraci měst a městských částí v krizi, a to s cílem podpořit udržitelný urbánní rozvoj. 2.1 Organizace zabývající se problematikou brownfields Nezisková organizace IURS se soustřeďuje na problematiku již urbanizovaného a podvyužitého území. Obnovu brownfields v rámci této organizace propaguje Jiřina Bergatt Jackson. Cílem jejích příspěvků je především zvýšení informovanosti o dané problematice. Institucí, která shromažďuje informace o českých a moravských brownfields je agentura CzechInvest. Jde o příspěvkovou organizaci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, která zajišťuje „Program regenerace průmyslových zón“. MPO ČR podporuje prostřednictvím tohoto programu revitalizace brownfields, která jsou ovšem větší než 10 ha.
2.2 Výzkumné projekty zaměřené na nekomerční rekonverze brownfields v ČR Možnosti a způsoby regenerace ploch brownfields s ohledem na environmentální optimalizaci urbanizovaných prostorů (projekt v rámci VaV MŽP 2004–2006) [2]. Řešitelem je Ing. Jan Suchý a Mgr. Ondřej Habr. Program navrhování prvků trvalé krajinné vegetace pro obnovu biologických a společenských hodnot průmyslové krajiny (Výzkumný ústav Průhonice, Oddělení kulturní krajiny a sídel) [3]. Řešitelem je P. Šiřina. Řešení krajinného plánu využití trvalé vegetace se zaměřením na území narušené průmyslovou činností (Výzkumný ústav Průhonice, Oddělení kulturní krajiny a sídel). Řešitelem je Ing. R. Nemeth, Ing. Z. Bouček [3]. Šlechtění a pěstování rostlin pro záměrnou produkci biomasy (Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné sadovnictví, v.v.i.) [4] Řešitelem je J. Weger, K. Havlíčková, P. Vlasák, I. Zánová a M. Dubský. 2.3 Rekapitulace současného stavu problematiky Současné výzkumné projekty v České republice a v zahraničí se věnují metodologii, hledání nástrojů a strategií pro řešení brownfields na obecné úrovni (viz výše zmiňovaný projekt IURS Brno) nebo systematizací ploch brownfields (Prof. A. Nový). Americký přístup spočívá v hledání metod řešení, zajištění participace veřejnosti a zaangažování občanů v dané problematice. V těchto případech se neuvažuje s ozeleněním a následným uplatněním ploch zeleně jako budoucí složky města. Na Ústavu geoniky Akademie věd České republiky (pobočka Brno) není vypsán žádný projekt týkající se nekomerčního využití brownfields. Na teoretické bázi se zelení zabývají odborníci MZLU v Brně, fakulta Zahradnická, ústav zahradní a krajinářské architektury. Jde o témata třídění ploch zeleně, kterým se zabývá Prof. I. Otruba a historický vývoj zahrad a parků – Prof. J. Damec. Na problematiku brownfields za využití zeleně se zde nikdo nespecializuje. Na ústavu urbanismu, Fakulta architektury VUT v Brně řeší území brownfields Prof. H. Zemánková, přičemž jde konkrétně o devastovaná území Ostravska. Její publikace „Tvořit ve vytvořeném – Nové funkční využívání uvolněných objektů“ [5] obsahuje přehled realizací průmyslových a opuštěných objektů. Součástí příloh jsou studentské práce zpracované na VUT Brno a navrhující realizace budov. Dále se zde zabývá brownfields Prof. A. Nový. Jak již bylo uvedeno, jde především o systematiku devastovaných ploch. Prof. A. Nový vypracoval spolu s Ing. arch. J. Palackým (ml.) projekt zaměřený na možnosti uplatnění GIS při sledování problematických ploch. Databáze ploch typu brownfields je publikována na webových stránkách města Brna [6]. Obecně se dá říci, že se na ústavu Urbanismu nepracuje se zelení jako se systémovou složkou. Na problematiku zeleně ve veřejných městských prostorech se zaměřila Ing. arch. P. Balabánová, kterou řešila i v rámci grantového projektu GA ČR 103/99/1596 - Ulice v urbanistické struktuře, jehož řešitelem je Doc. Ing. arch. G. Kopáčik, Dr.a kol. Na fakultě Geografie regionálního rozvoje UK se zabývá brownfields Doc. L. Sýkora, a to v širším
kontextu v souvislosti s urban sprawl a globalizací. Poukazuje na rizika extenzivního rozvoje měst z hlediska zatěžování infrastruktury, sociálních rizik a přímého dopadu na centra měst. Jeho práce tedy také nepostihuje využití zeleně pro devastovaná území. Na UUR v Brně se speciálně zelení nezabývá žádný z odborníků. Konkrétně řeší revitalizaci brownfields s nekomerčním využitím pro veřejnou zeleň Výzkumný ústav Průhonice (Ing. P. Šiřina v projektu „Program navrhování prvků trvalé krajinné vegetace pro obnovu biologických a společenských hodnot průmyslové krajiny“). Tento projekt je zaměřen na brownfields vzniklá těžební činností, přičemž projekt řeší konkrétní území v Karviné. Poněkud odlišné zaměření spočívá dále ve výstupu, kterým má být metodický postup pro zpracování územně plánovací dokumentace – krajinný plán. Metodické řešení obnovy společenských a ekologických hodnot krajiny postižené devastacemi z hlubinné těžby uhlí řeší i projekt „Řešení krajinného plánu využití trvalé vegetace se zaměřením na území narušené průmyslovou činností“, jehož řešitelem je Ing. R. Nemeth, Ing. Z. Bouček. Projekt Ing. J. Suchého a Mgr. O. Habra „Možnosti a způsoby regenerace ploch brownfields s ohledem na environmentální optimalizaci urbanizovaných prostorů“ je také zaměřen na nekomerční využití brownfields. Studie se věnuje problematice brownfields, jejichž potenciální využití nemusí přinášet významný komerční efekt. Projekt je zaměřen na území ležící v jádrech obcí a hlavní užitek spočívá v odstranění zdevastovaných a nevyužitých staveb a z funkční transformace ploch. Zeleň zde může být součástí, ale více se na ni řešitelé nezaměřují. Čistě zelení se zabývají výzkumné projekty zkoumající technické a energetické plodiny a využití jejich biomasy jako alternativního zdroje energie (např. výše zmíněný projekt na téma „Šlechtění a pěstování rostlin pro záměrnou produkci biomasy“), které ovšem nenahlíží na zeleň z urbanistického pohledu. V současné době je v úvahách o řešení pozemků brownfields opomíjena významnost té fáze, kterou představuje zeleň jako mezietapa předcházející dalšímu intenzivnějšímu a ekonomicky výnosnějšímu řešení. V přístupu k devastovaným a nevyužitým územím je potřeba jistá flexibilita. To znamená, že vývoj dané plochy po určitém časovém období může vyžadovat jiné kroky, než byly předpokládány na počátku řešení. Toto časové období může představovat vliv pozitivního působení zeleně na dané území v prostoru a čase. 2.4 Zahraniční zkušenosti a situace v ČR 2.4.1 EXEMPLÁRNÍ PŘÍKLAD KRAJINNÝ PARK DUISBURG-SEVER, LANDESGARTENSCHAU KAISERSLAUTERN 2000 A LANDESGARTENSCHAU TRIER 2004, NĚMECKO Krajinný park Duisburg-sever, o rozloze více než 200 ha, se nachází v Severním Porýní-Vestfálsku a je součástí oblasti IBA Emscher park. Ideový koncept tohoto parku a projektová strategie vzešla z mezinárodní soutěže (1991). Vítězný tým vedl prof. Peter Latz. Díky světelným instalacím Jonathana Parka je prostor atraktivní i v noci a bývalá huť je viditelná z dalekého okolí.
Co se týče realizace (zahájena r. 1992 a ukončena r. 1999) a financování projektu, pro vedení všech prací byla zřízena na období 10 let společnost s ručením omezeným IBA Emscher Park (se 100% účastí spolkové země Severní Porýní – Vestfálsko). Náklady na zřízení celého parku jsou uváděny v částce 70,2 mil. DM, což je cca 350 000 DM na 1 ha. Ve srovnání s nejnovějšími pařížskými parky, kde se uvádějí náklady 10 mil DM/ha je tato částka zanedbatelná, přesněji 3,5 % [7]. Landesgartenschau Kaiserslautern 2000 – parková plocha o rozloze 22 ha se nachází v prostoru bývalých jatek, přádelny česané příze, nádraží a lomu nedaleko centra města Kaiserslautern ve spolkové zemi Porýní-Falcko. Dnes se v tomto území koná řada kulturních akcí a poskytuje prostor pro aktivní i pasivní trávení volného času. Pro řízení projektu byla založena společnost s ručením omezeným Landesgartenschau Kaiserslautern 2000. V Německu mohou mít výstavy tohoto typu trvalý či dočasný charakter. Landesgartenschau Kaiserslautern je příkladem trvalé výstavy. Investiční rozpočet pro projekt byl 22,25 milionů DM (asi € 7,4 milionů) a prováděcí rozpočet byl 11,4 milionů DM [volně dle 8]. Landesgartenschau Trier 2004 - park se rozkládá na území 44 ha kopce Petrisberg (v letech 1936 až 1938 zde byly zbudovány tzv. „Kemmel kasárny“), v těsné blízkosti centra města Trier (západní část země Porýní-Falcko). V rámci města představuje tento parkový koncept významnou součást propojení s celým regionem. Pro řízení projektu (plánování i realizaci) byla v prosinci roku 2001 založena společnost s ručením omezeným Landesgartenschau GmbH. Společníkem bylo město Trier, projekční společnost Landesgartenschauen a spolková země PorýníFalcko. Tato výstava měla jen dočasný charakter. Některé z vystavovaných objektů (např. exemplární obytné domy) byly prodány do soukromého vlastnictví a tato část parku dnes funguje coby obytná čtvrť. Celková investice projektu byla € 15,2 milionů [volný překlad dle 9]. 2.4.2 SHRNUTÍ ZAHRANIČNÍCH ZKUŠENOSTÍ VERSUS ČESKÁ REPUBLIKA Oproti západoevropským zemím přistupuje Česká republika k řešení problému brownfields s dvacetiletým zpožděním. Ovšem podmínky u nás jsou ve srovnání s těmito zeměmi odlišné (např. evropské sjednocování, možné dotace EU). Proto také konkrétní řešení regenerací ploch brownfields v ČR budou jiná, než ta uplatněná v zemích západní Evropy (naše situace je více podobná zemím jako Slovensko, Maďarsko či Polsko). Jistě ale bude možno pozorovat určité paralely. V České republice je komplexní a systémové řešení této problematiky spojené s ekonomickými, sociálními a ekologickými otázkami teprve v počátcích. Rozbor vybraných příkladů na území Německa ukázal, že se Německo (především bývalé západní Německo) dokázalo s vyvstalým problémem velmi dobře vypořádat. Poměrně úspěšný je systém tzv. Gartenschau, kdy je nejprve
vypsána veřejná soutěž měst, dále pak projektantů a následná realizace vítězného projektu je sponzorována částečně státem (podílí se jednotlivá ministerstva) a částečně příslušnou obcí. Jedná se ovšem o model těžko aplikovatelný v našich podmínkách. Co se týče IBA Emscher Parku, jde o příklad komplexní regenerace krajiny (páteřní zelená linie probíhá podél řeky Emscher a na ní navazují příčné linie zeleně, které spojují velké zelené plochy – např. lesy a parky). Tento komplexní přístup je zásadní pro podporu ekologické stability krajiny a zajištění udržitelného rozvoje území. Udržitelným využíváním území rozumíme efektivní užívání ploch ve městě a jeho cílený rozvoj, který předpokládá minimalizaci záborů neurbanizovaných ploch (greenfields) a zvyšování podílu obnov a rekonverzí již rozvinutých oblastí (brownfields). Krajinný park Duisburg-sever byl inspirujícím příkladem pro zvolené exemplární řešení území Trojické údolí v Ostravě – jednak v principiálním přístupu k řešení prostoru, ale také v systému organizace a řízení projektu. Konkrétně se jedná o zřízení společnosti s ručením omezeným zajišťující aktivity týkající se projekce a realizace. Dále pak ustanovení kontrolní instituce na vládní úrovni (v případě parku Duisburg-sever šlo o Řídící grémium, Dozorčí radu a Kuratorium). Zásadní rozdíl podmínek pro řešení rekonverzí je kromě finančních prostředků a příslušných fondů, které České republice chybí, také v právním systému. Naší republice dále chybí instituce vybavené zkušenostmi a legislativní nástroje, které by umožňovaly řešit změny ve využívání území. Podmínky pro řešení rekonverzí v západní Evropě, jako spolupráce veřejného a soukromého sektoru, meziresortní řízení aj. jsou českému prostředí stále cizí. U nás, stejně jako v zahraničí, je to společenský vývoj, jež do značné míry ovlivňuje směr využívání devastovaných ploch. Obyvatelé měst nejsou neteční ke kvalitě životního prostředí, což se týká hlavně nabídky a přístupnosti zelených a rekreačních ploch. Dalo by se říci, že se regenerace brownfields pro tyto účely stávají nepřímo zdrojem ekonomických příjmů. Aplikovatelné nástroje k revitalizaci brownfields pro ČR jsou rozebrány v kapitole 7. „Možnosti aplikace zahraničních přístupů řešení brownfields pro ČR“.
3. CÍL PRÁCE Tato práce si klade za cíl jednoznačně charakterizovat výhody a nevýhody využití území brownfields pro zelené plochy, shrnout známé poznatky z řešené problematiky a stanovit metody a cíle dalšího postupu řešení těchto ploch na území České republiky, a to na základě poznatků ze zahraničí a jejich přizpůsobení našim podmínkám. Práce sestává z kapitol shrnujících současný stav poznání v oblastech příbuzných a přímo se týkajících řešeného zadání, které je vymezeno obory urbanismus, územní plánování a zahradní a krajinářská architektura. Důležité jsou poznatky z oblasti ekologie, ekonomie, legislativy, psychologie a dalších. Součástí problematiky je i teorie historického rozvoje měst a vývoje zeleně ve městech.
Cílem práce je zejména: • základní rozdělení ploch brownfields a jejich charakteristika, • stanovení možností jejich využití pro zeleň a uplatnění v městském prostředí, • uvedení vhodných příkladů řešení v zahraničí, včetně obrazové dokumentace a odvození principů a zásad pro řešení dané problematiky, • aplikace na konkrétním vhodně zvoleném příkladě, • shrnutí poznatků pro navrhování a vznik kvalitních a funkčních prostorů revitalizovaných brownfields u nás, a to za využití zeleně. Cílem úvah je vyhledávat, sbírat a propagovat úspěšné příklady brownfields řešených ozeleněním. Dále vše vyhodnotit a vytvořit soubor obecných zásad pro tvorbu současného, příp. nadčasového řešení těchto území. Nejde tedy o vytvoření či prosazování jednostranného řešení využití zeleně na území brownfields, ale o nalezení vhodných příkladů pro tento způsob řešení, a to z hlediska urbanistického, ekonomického, ekologického a estetického. Důležitým aspektem je nalezení určité rovnováhy mezi extenzivním rozvojem města a současnou revitalizací ploch brownfields.
4. METODY ŘEŠENÍ DISERTAČNÍ PRÁCE Zvolená metodika práce je založena na klasických urbanistických metodách zkoumání, mezi něž patří analýza a syntéza zkoumaných jevů. Konkrétně se jedná o rámcovou analýzu, vycházející z existující publikované literatury a statistik: • historického rozvoje parků s cílem zjistit, jaké parky jsou žádané pro potřeby současných a budoucích sídel, • současných parkových ploch a jejich typologii; cílem je zjištění, zda vyhovují současné době či ne, • společenských podmínek a potřeb společnosti, tj. potřeb zeleně a krásna pro obyvatele, • nevyužívaných území a jejich typologii a výběr základních typů vhodných pro řešení za využití zeleně a pro modelovou studii, • modelové studie, návrh a následné zobecnění, • přístupu a zásad nakládání s nevyužitými plochami v zahraničí a zhodnocení možností aplikace zahraničních přístupů řešení brownfields pro ČR. Na základě výsledků analýz bude následovat syntéza, tedy vyhodnocení možností řešení této problematiky v ČR a vytvoření zásad pro využití zeleně na území brownfields. Zásady budou shrnuty a aplikovány ve zjednodušené podobě na mnou zvolenou lokalitu na území České republiky. Tou je Trojické údolí v Ostravě (bývalá těžební oblast nedaleko centra města). Prezentovaná forma zkoumání a aplikace poznatků je však poměrně zjednodušená s ohledem na uchopitelný objem v rámci disertační práce.
Zvolená lokalita Trojické údolí je vhodným referenčním příkladem na území ČR, přičemž daná plocha čeká na oživení a znovuzapojení do struktury města. Práce vychází z poznání pozitivních příkladů realizací konverze brownfields v Německu, které jsem poznala během svého studijního pobytu na univerzitě v Kaiserslautern, SRN. U těchto příkladů nešlo pouze o zjištění cílového stavu, ale také cesty, kterou bylo dosaženo výsledného řešení.
5. ZELEŇ VE MĚSTĚ V dnešním moderním světě a v prostředí městských aglomerací je zeleň poněkud sporným bodem. Vystupují na povrch otázky, zda je zeleň opravdu nepostradatelnou složkou dnešních měst a čím je vlastně pro člověka? Nejde pouze o historický odkaz a připomínku původního prostředí, ze kterého člověk vyšel? Investice do zelených ploch není investicí rychle návratnou, spíše naopak. A navíc velice těžce změřitelnou, bez možnosti vykázat nějaký zisk, natož zisk finanční. Hledejme tedy argumenty, proč je nutné uprostřed měst chránit a vytvářet plochy zeleně. 5.1 Úloha zeleně ve městě Zeleň plní v prostoru celou řadu nezastupitelných funkcí. Z hlediska ozelenění ploch brownfields sehrávají důležitou úlohu funkce: estetická, ekologická, rekreační, psychické působení zeleně, může být zastoupena i funkce produkční a v neposlední řadě se jedná o architektonicko-urbanistickou funkci. V odborné literatuře není popis funkcí zeleně jednotný a značně se rozchází. Např. Ing. Kristýna Neubergová, Ph.D. [14], která se zabývá především zelení podél komunikací, člení její funkce na: estetickou, ekologickou, hygienickou a funkci bezpečnosti dopravy. Poslední jmenovaná nehraje zcela jistě významnější roli pro ozelenění ploch brownfields. 5.2 Vývoj zeleně ve městě Zeleň je od pradávna nedílnou součástí našeho životního prostředí a krajiny. Byly doby, kdy ji lidé chápali jako naprostou samozřejmost, byla všude kolem nich. S růstem obyvatelstva, a zejména v důsledku jeho koncentrace do měst, však význam zeleně vzrostl. Začaly vznikat první parky a zahrady, nahrazující obyvatelům měst prostředí, ze kterého vyšli. Během dalších století se spolu se střídajícími stavebními slohy měnila i tvář městských zahrad (od zahrad gotických, přes romantické zahrady renesanční a upravené zahrady barokní, až po první veřejné městské parky 19. století). Bylo to období průmyslové revoluce, kdy docházelo k výraznému nárůstu obyvatel měst a zhušťování výstavby tak padly za oběť zelené dvorky a proluky. Města začínala být nejen nevzhledná, ale také nezdravá pro život.
Podíl původní nedotčené přírody se tak v průběhu dlouhodobého vývoje měnil ve prospěch člověkem pozměněného prostředí a přírodní svět se měnil na svět lidský. Růstem měst, jejich srůstáním v městské aglomerace, zahušťováním městských center, expanzí dopravy a průmyslu došlo k disproporci mezi zhoršující se kvalitou prostředí a současným úbytkem zeleně jako nejvýznamnějšího symbolu přírody a jediného ozdravujícího prvku v městském organismu. 5.3 Typy zahrad, parků a ostatních zelených ploch Zahrady, parky a aleje jsou spjaty s určitým slohovým a společenským názorem doby, v níž vznikly. Způsob jejich založení, jejich podoba, přístup k péči o ně a způsob jejich užívání a okolnosti těchto činností jsou významným a jedinečným dokladem stavu lidské společnosti v určité době. Jsou dokladem vývoje života společnosti v nejširším slova smyslu v oblasti společenské, politické, kulturní i v oblastech humanitních a přírodních věd, vzdělání, umění a různých profesí a řemesel. Poznáváním dochovaných zahrad a parků a studiem písemných, mapových a fotografických dokladů o založení, údržbě a užívání stávajících nebo již neexistujících zahrad a parků se dovídáme o osvícenosti, nebo naopak „zatemněnosti“ panovníků či zástupců samospráv té které doby, o úrovni vzdělání a etiky společnosti. Pravděpodobně by stála za úvahu otázka, co se o nás dozví naši potomci při poznávání současných zahrad, parků a obecně zelených ploch našich měst. Z hlediska historického vývoje lze rozlišit následující typy zahradně – architektonických stylů: středověká zahrada, renesanční zahrada, barokní zahrada, krajinářský park, umění 19. století (do této doby nelze mluvit o existenci brownfields v dnešním slova smyslu) a veřejné městské parky v průběhu 20. století, nová zahradní města a postindustriální úsilí - rekultivace a regenerace ploch. Co se týče investic, nepochybně významné iniciativy v plánování měst a rozvoje parků na počátku 21. století jsou ty, které jsou spojené s regeneračními programy. Je tedy možné mluvit o novém typu parkových ploch vzniklých na územích brownfields. Tyto parky mohou být velmi úspěšné, jelikož nabízí nejen rekreaci v zeleni a další doplňkové aktivity, ale také zajímavé informace a formu vzdělání týkající se průmyslové historie území. Vhodným řešením lze tedy z hendikepu daného prostoru (tj. postižení průmyslovou či těžební činností apod.) učinit přednost. Mezi ostatní zelené plochy patří: městský park, zeleň vnitrobloků, soukromé okrasné a obytné zahrady, zeleň na střechách, hřbitovy, botanické zahrady, zoologické zahrady, lázeňské areály, zeleň doprovázející komunikace, historická díla zahradní a krajinářské tvorby.
5.4 Zelené plochy pro současnost Postoj lidí k plochám zeleně a sadovnické tvorbě, který se po staletí vyvíjel, značně poznamenala příslušnost České republiky k bývalému socialistickému bloku. Schematismus výstavby sídlišť, socialistické vlastnictví, opomíjení sadovnického oboru atd. způsobilo, že je dnes velmi obtížné dostat se do původní trasy. Zelené plochy jsou jednou z nejpodstatnějších složek města, která pozitivně ovlivňuje životní prostředí. Spolu s rozvojem města je potřeba udržet i rozvoj těchto ploch. Pro jednotlivá města by v souvislosti s územním plánem měly být: • vymezeny významné plochy zeleně a vytvořeny územní předpoklady pro jejich zachování a rozšiřování, • vymezeny nové plochy pro vytvoření parků a významných ploch zeleně, • identifikovány současné hodnotné ozeleněné plochy, které územním plánem nejsou stanoveny jako plochy zeleně a vytvořeny územní předpoklady pro jejich začlenění do územního plánu coby plochy zeleně. Plochy veřejné zeleně přináší estetický požitek pro obyvatele, ozdravění daného prostoru a skýtají příjemné prostředí pro rekreaci a sportovní vyžití. To vše ovšem může splňovat pouze zeleň, která je udržovaná a v dobrém stavu. Plochy zeleně by měly mít co nabídnout všem věkovým skupinám a umožňovat nejen pasivní, ale také aktivní rekreaci. Jsou to především multifunkční prostory, které budou mít co nabídnout široké škále návštěvníků. 5.5 Problémy se zelenými plochami ve městě Technické a prostorové nároky rostlin - městské prostředí je stanovištěm se silnými stresovými faktory, které působí na rostliny. Ne všechny rostlinné druhy jsou schopny vyrovnat se se zcela specifickými klimatickými poměry městského prostředí. Dalšími problematickými body jsou nedostatek prostoru pro kořenový systém rostlin, zasolení, antropogenní půdy, časté mechanické poškození stromů a vandalismus. Sociální vliv - zeleň přirozeným způsobem strukturuje prostor. Zatímco s velkým a otevřeným prostorem se těžko můžeme ztotožnit, strukturovaný prostor je více osobní a obyvatelé jej snáze přijmou za svůj domov (starají se o něj a chrání jej). Zabraňují tak aktivním způsobem asociálnímu chování. Prostor, který je ohraničený, rovněž vysílá signál, že někomu patří, kdo jej bude pravděpodobně bránit v případě narušení. Finanční nároky se týkají nejen přípravy a založení ploch zeleně, ale také následné údržby nově vzniklých a stávajících ploch zeleně. Další kapitolu tvoří obnovy a revitalizace devastovaných území.
5.6 Jak zajistit lepší fungování ploch zeleně ve městě • výběr rostlinných taxonů by měl být maximálně přizpůsoben podmínkám městského prostředí, které jsou specifické a svým způsobem omezené, • výsadbu zeleně je třeba dobře koordinovat s vedením inženýrských sítí, • velmi důležitou úlohu hraje kontrola a údržba veřejné zeleně, resp. parků, popřípadě za použití oplocení a časového omezení vstupu veřejnosti s případným vstupným, • je třeba respektovat index podílu zelených ploch v rámci platné územněplánovací dokumentace, jde tedy o regulaci minimálního množství zeleně ve vybraných stavebních plochách, • vlastníkům a uživatelům zeleně by mělo být umožněno doplnění dalších zařízení včetně komerčně výnosných staveb, tak aby bylo dosaženo účelného využití území, • mělo by dojít k provázání funkcí zeleně s dalším využitím, jako je sport, zábava či vzdělání (polyfunkční zábavní parky, rekreační pobytové plochy atd.), • mělo by být jednoznačné, komu zeleň patří, a tedy kdo je zodpovědný za správu a údržbu dané plochy; vhodné je tedy prověření a přehodnocení rozmístění a rozsahu otevřených, monofunkčních, veřejných zelených ploch tak, aby jejich využívání a údržba byly v rozsahu úměrném potřebám a možnostem města. 5.7 Možnosti využití zeleně za účelem dekontaminace půdy Dnešní doba charakteristická prudkým technickým rozvojem přináší vedle řady vymožeností také velké množství problémů. Se stoupajícím rozvojem průmyslu dochází k znečištění životního prostředí. Znečištění těžkými kovy má za následek těžba, hutnictví, spalování fosilních paliv, průmyslová hnojiva, pesticidy, komunální odpad a různé druhy odpadních kalů. S poškozením abiotického prostředí souvisí ohrožení lidského zdraví. Znečištění životního prostředí postihuje i lidskou populaci a je příčinou řady tzv. civilizačních chorob. Vývoj dekontaminačních a revitalizačních metod devastovaných půd se v poslední době stává velmi aktuálním úkolem. Možnost odstranění těžkých kovů z půdy nabízejí mimo jiné i moderní dekontaminační technologie obecně nazývané fytoremediace. Jde o biotechnologické metody, které využívají schopnosti určitých rostlin hromadit ve svých pletivech těžké kovy bez závažného poškození jejich metabolismu. Využití metod fytoremediace pro brownfields – tyto metody jsou vhodné pro brownfields, kde by využití klasických dekontaminačních metod bylo příliš drahou záležitostí (bývalé doly, odkaliště, skládky průmyslových odpadů, důlní a průmyslové odvaly atd.). Jelikož jsou rostliny schopny degradovat těžké kovy a organika, lze aplikovat výše uvedené metody pouze na lokality obsahující polutanty tohoto typu. Dalším zvoleným postupem řešení území brownfields může být stabilizace, a to i u území, která jsou již ve stádiu přirozené
sukcese. Následným výběrem a dosadbou vhodných dřevin (regulovanou sukcesí) může být dané území stabilizováno. Takový typ brownfields reprezentuje např. zvolená lokalita Trojické údolí v Ostravě (viz kapitola 8.1). Konkurenční remediační procesy často využívají chemického zpracovaní zamořeného materiálu. Jejich nevýhodou je tedy použití nejrůznějších chemikálií a značné ovlivnění rázu krajiny. Proti tomu je fytoremediace, kdy rostlina ,,sama“ vyroste, elegantní a levnou metodou. Pro fytoremediace hraje při výběru rostlin důležitou roli nejen schopnost akumulace a nárůst biomasy (čím větší biomasa, tím vyšší schopnost akumulace), ale i to, zda se toxické látky transportují do nadzemních částí rostliny (pro lepší sklizeň). Kromě bylin, které se sklízí každý rok, jsou pro tyto účely vhodné i tak zvané energetické dřeviny (například vrby). Tyto se také sklízí jednou za rok a mohou být využity například jako topné palivo. Vzhledem k povaze procesu se fytoremediace nejlépe využije při přečištění vrchních vrstev půd, asi do pěti metrů.
6. BROWNFIELDS Tento termín označuje území s industriální minulostí, většinou chátrající městské části, průmyslové areály, logistické zóny, ale také komerční či obytné objekty v kompaktně zastavěných územích a zemědělské, vojenské i další plochy ve „volné“ krajině. Jde o území, která ztratila svoji funkci a jsou ekonomicky nedostatečně efektivně využívaná či podvyužitá. Jejich opětovné využití komplikuje řada faktorů (možná ekologická zátěž, zdevastované budovy apod.). Lze ovšem také nalézt spoustu důvodů proč oživit právě tato území. 6.1 Proč vzniká problém brownfields Brownfields vznikají zejména restrukturalizačními tlaky ve společnosti, jejichž řešení trh nezvládne. Jedním z důvodů proč se v dnešní době setkáváme s brownfields je desindustrializace hospodářství. Zejména po odklonu těžkého průmyslu začaly být opuštěné průmyslové areály problémem pro restrukturalizaci průmyslové výroby. Dalším důvodem vzniku se může stát vyčerpání přírodních zdrojů (např. uhelné doly). V neposlední řadě jde o potřebu nalezení nové funkce pro plochy, které pozbyly své původní využití. Těmi jsou v dnešní době např. bývalé vojenské prostory apod. 6.2 Typologie brownfields Typy brownfields můžeme rozlišit z několika hledisek: Podle původu - opuštěné průmyslové zóny v urbanizovaném území, komerční brownfields, brownfields vzniklé po ukončení těžební činnosti a po těžbě nerostných surovin, zemědělské brownfields (nevyužívané objekty bývalé družstevní výroby a zpustlé pozemky), armádní brownfields (vojenské budovy, skladovací plochy), území sloužící dopravě (např. loděnice, přístavy a železniční pozemky), obytné
brownfields (vybydlená panelová sídliště, bytové domy se zastaralým bytovým fondem), chátrající administrativní objekty ve vnitřních zónách měst, vybydlené a degradované části měst a zchátralé objekty s památkovou hodnotou (kláštery, špitály, barokní hospodářské objekty či industriální památky 19. století). Pro využití zeleně coby hlavní složky prostoru se nabízí spíše pozemky bez komplexní zástavby, typu lokalit s těžební minulostí či zemědělská brownfields. Jako doplňkový prvek si ale jistě zeleň najde své uplatnění v každé z výše uvedené kategorie. Podle polohy - v zastavěném území měst - v blízkosti centra či ve větší vzdálenosti od centra; v příměstské zóně; v okrajových částech malých obcí či vesnic; zcela mimo urbanizované území. K ozelenění mohou být využita brownfiels v kterékoli z uvedených částí obcí. Poloha dané lokality však bude mít vliv na zvolený typ ozelenění a jeho budoucí funkci. Území v blízkosti centra města s nedostatkem zelených ploch bude jistě vybízet k založení zeleně s rekreačním využitím, tedy parkové plochy. Naopak území na okraji obce, kde je dostatek rekreačního vyžití díky příměstské zeleni může být rekultivováno za využití technických a energetických rostlin, tedy i za účelem produkce nepotravinářské biomasy (viz kapitola 8.2.2). Může zde být využito přirozené sukcese, která je další finanční úsporou realizace daného prostoru. Významnou roli hrají místní podmínky a charakter lokality, které předurčují budoucí funkci a využití území. Podle možnosti nového využití - pro pozemky je možno nalézt nové využití v rámci tržních mechanismů (o pozemek projeví zájem soukromý či veřejný developer, nebo jde o spolupráci obou); pro pozemky je třeba nalézt nové využití za asistence veřejných finančních prostředků (tj. spolupráce veřejného a soukromého sektoru, či veřejného developera); pro pozemky nelze nalézt nové využití (je zde vhodná rekultivace). Právě rozvoj těchto pozemků je často ovlivněn sociálními cíli či cíli ochrany životního prostředí a brownfields tohoto typu jsou vhodné pro ozelenění. Konkrétní způsob pak záleží na místních podmínkách daného prostoru. Tato skupina brownfields většinou vyžaduje vyšší finanční podporu z veřejných prostředků. 6.3 Možnosti nápravy Přístupy k přestavbě Dle vhodnosti využití daného území je možná konverze brownfields reindustrializací na lehký průmysl, na administrativní, sportovní či kulturní využití, bydlení a v neposlední řadě rekreační plochy, tedy městský park či jiné formy zeleně. Existuje celá řada přístupů k přestavbě, kterými jsou: konverze brownfields (jde o strategie odvozované od postupů typických pro výstavbu na „zelené louce“), oportunní přístup (městské orgány se často vzdají možnosti postupovat dle souhrnné koncepce, což není ideální situací) a evoluční strategie (pozvolná
metamorfóza); v tomto případě je ozelenění území chápáno coby dočasné řešení v době, kdy obec neumí s územím brownfields jinak naložit (ať už z finančních či jiných důvodů); po určitém časovém období pozitivního působení zeleně v prostoru s ním může být dále naloženo zcela odlišným způsobem, který bude vyhovovat dané době. Značným přínosem pro budoucí revitalizace brownfields je snaha prohloubit porozumění a pochopit jak se k problematice brownfields přistupuje v jiných zemích, porovnat přístup k problematice jednotlivých zemí, poučit se z jejich přístupu a z nástrojů, které se v zahraničí používají, identifikovat možné nástroje a přístupy k řešení brownfields v zahraničí (především ty vhodné i pro ČR), identifikovat oblasti, ve kterých náš právní rámec pro takové přístupy nevyhovuje a iniciovat vytvoření legislativy podporující realizace na územích brownfields oproti výstavbám na zelené louce.
7. MOŽNOSTI APLIKACE ZAHRANIČNÍCH PŘÍSTUPŮ ŘEŠENÍ BROWNFIELDS PRO ČR Řešení a přístup k problematice brownfields byl studován na příkladu Německa (Severní Porúří-Vestfálsko), Velké Británie a Rakouska. Vzhledem ke komplexnosti a závažnosti tohoto problému by bylo pro ČR vhodné vytvoření samostatné právní úpravy, a to ve formě zvláštního zákona. Účelem zákona o brownfields by mělo být především efektivní vyhledávání a identifikace brownfields, úprava výkonu státní správy na úseku brownfíelds, stanovení podmínek provádění auditu brownfields, úprava vzniku a správy databáze brownfields, úprava podmínek a nástrojů revitalizace brownfields a úprava státního dozoru na úseku brownfíelds. Jedním z významných ekonomických nástrojů na podporu revitalizace brownfields je úprava daňového systému, respektive zavedení ekologické daně. Tím je myšleno zvýšení daně z nemovitosti u brownfields či po příkladu Rakouska zavedení daně ze skládek odpadů. Ta patří k těm, jež lze poměrně snadno zavést. Z makroekonomického pohledu nepatří příjmy získané z ekologických daní k nejvýznamnějším, jelikož představují pouze malý podíl na celkových daňových příjmech a zaostávají výrazně za daní z příjmu, DPH či spotřebními daněmi. Jedinou výjimkou je právě daň ze skládek odpadů. Příjmy zpravidla směřují prostřednictvím investic či financí místním samosprávám a v menší míře soukromému sektoru (zabývajícímu se odpady) a výzkumným aktivitám. V Rakousku se využívají na rekultivaci kontaminovaných ploch a ve Velké Británii částečně financují projekty životního prostředí. Domnívám se, že tento zdroj příjmů je velmi vhodným pro využití k rekultivaci ploch brownfields a na území našeho státu by mohl zmíněný systém velmi dobře fungovat. V zahraničí se osvědčil další z nástrojů revitalizace brownfields, který by se dal zařadit do skupiny administrativně-právní. Jedná se o vznik specializovaných společností zřizovaných za účasti a s podporou veřejných rozpočtů státu nebo
veřejných samospráv, které garantují celý proces revitalizace brownfields od vyhledání vhodných ploch, prosazení vhodného způsobu jejich následného využití do územně plánovací dokumentace, postupný výkup pozemků od většinou rozsáhlého počtu vlastníků, odstranění zátěží a jejich následný odprodej nebo předání ploch pro nové využití. Tyto specializované společnosti by garantovaly efektivnost využití prostředků veřejných rozpočtů. Revitalizovaly by jednak státem vlastněné brownfields, ale také privátní pozemky, které by od soukromých vlastníků vykupovaly. V České republice založila firma CzechInvest na začátku roku 2004 síť třinácti regionálních zastoupení v jednotlivých krajských městech. Pro každý kraj tedy existuje jedno kontaktní místo pro usnadnění komunikace mezi státem, podnikateli a Evropskou unií. Pro tyto regionální kanceláře agentury CzechInvest je fungování a dosažené výsledky Pozemkového fondu v Německu či organizací ve Velké Británii velmi dobrým příkladem. Velká Británie by mohla být pro náš stát inspirující také v udělování stavebních povolení, které je zvažováno na základě vytvořené Národní databáze o využití půdy (National Brownfield Strategy). Důležitý je nejen přehled zmapovaných brownfields, ale i vytipování ploch vhodných k rozvoji. Ty by pak měly být upřednostňovány před rozvojem na zelené louce. Pro Českou republiku jsou zkušenosti s brownfields v rámci Evropské unie velmi zajímavé, zejména pak nástroje k revitalizaci a navrácení těchto ploch do života mohou být impulzem pro úspěšná řešení také našich brownfields.
8. ZÁSADY PRO VYUŽITÍ ZELENĚ NA ÚZEMÍ BROWNFIELDS A JEJICH APLIKACE V ČR 8.1 Vlastní řešení území Trojické údolí, Ostrava Referenčním příkladem pro prezentaci zásad využití zeleně na území brownfields bylo zvoleno Trojické údolí v Ostravě. Řešená oblast se nachází na území Slezské Ostravy, poblíž centra Moravské Ostravy (asi 500 metrů). Na řešený prostor navazuje ze severovýchodu Zoologická zahrada, v blízkosti se nachází také stadion FC Baník Ostrava. Na jihozápad je situován Slezskoostravský hrad. K jižní hranici pozemku přiléhá sv. Josefov – ústřední hřbitov s krematoriem. Obytné soubory navazují na území bezprostředně ze severu. Z historického hlediska bylo Trojické údolí intenzivně využíváno k průmyslové výrobě. Kromě důlní činnosti zde byla také umístěna koksovna a provozy na zpracování vedlejších koksárenských produktů. Na území je možné nahlížet jako na několik odlišných částí, kterými jsou odval dolu Trojice a odval P. Bezruč a Ema (kromě vrcholu Ema, ze kterého stále místy vystupuje kouř a zplodiny, je porostlý vzrostlou vegetací), dále důl Trojice (nachází se zde památkově chráněné objekty – Strojovna č. 1, strojovna č. 2, dále šatny, koupelny,
lampovna a truhlárna) a Koksovna Trojice (z budov bývalé koksovny a navazujících provozů zůstaly jen základy, je zde patrná ekologická zátěž). Vlastnímu návrhu předcházel rozbor historie území, geografie a předchozích terénních úprav, současného stavu území, a dále analýzy řešeného území (vlastnické vztahy, vegetace a biokoridory/biocentra v území, ekologická zátěž, výskyt osob v území, dopravní napojení a limity využití území) [viz disertační práce str. 91-98]. Následné zpracování vlastního návrhu zahrnuje kromě koncepce řešení prostoru také napojení na infrastrukturu města, návrh tras pro pěší a naučných stezek, zeleň v areálu, vybavenost areálu a v neposlední řadě návrh financování a realizace projektu (jednotlivé fáze realizace) [viz disertační práce str. 98-104] . V rámci tohoto příkladu řešení plochy brownfields za využití zeleně byla navržena celková koncepce prostoru, dále pak rozvinuto řešení především přírodní části území. Koncepce řešení prostoru Areál lze vzhledem k terénu, který předurčuje možnosti využití prostoru, rozdělit na dvě hlavní části. První z nich je dolní část údolí, která je více rovinatá a nachází se zde chráněné objekty (kulturní památky). Zde je vhodné zbudovat zázemí areálu včetně sportovišť, výstavních hal, administrativních budov, sociálních zařízení a občerstvení. Druhá část přírodního charakteru je velmi členitá a proběhla zde lesnická rekultivace odvalu P. Bezruč a Ema, místy došlo k samovolné sukcesi a náletu pionýrských dřevin (především střední část údolí). Tato část území je vhodná pro aktivní rekreaci, jako je turistika, cyklistika, a také vzdělávání v přírodě. Je zde navržena naučná stezka informující o průmyslové historii území. Důležité je napojení turistických a cykloturistických stezek Ostravy na tuto oblast. Zeleň v areálu Navrženou zeleň lze rozčlenit do tří skupin, a to vysokou zeleň (stromy), střední (keře) a travnaté plochy. Vysoká zeleň tvoří v přírodní části areálu parkový les s několika lučními plochami pro individuální rekreaci (pikniky apod). Střední zeleň tvoří mezipatro na okrajích luk. Dále je navržena na příkrých stráních, kde má kromě estetického hlediska také funkci zpevnění příslušných svahů. Pro tyto účely jsou vhodné jedno až dvouleté semenáčky, které by měly být vysazeny po vrstevnici, v rozestupu 1,5 m. Tyto pak vytvoří zapojený porost do tří let. Dané řešení se snaží spojit několik aspektů. Zajistit prostor pro sportovně – rekreační zázemí města, které Ostrava nepochybně potřebuje. Dále nalézt novou vhodnou funkci pro území poznamenané dřívější těžební činností a ekologickou zátěží, kterou je třeba v blízké budoucnosti řešit. V neposlední řadě je vhodné podpořit zeleň jako prvek, který se v území začal samovolně prosazovat. Jakožto živý prvek bude prostor v budoucnu nadále formovat a utvářet a je jen na člověku, aby jej usměrňoval. Výše uvedený návrh je tedy výsledkem spojení všech těchto zmíněných aspektů.
Obr. 1 Trojické údolí – návrh řešení [vlastní návrh, podkladem je katastrální mapa města Ostravy] 8.2 Rekapitulace a zhodnocení 8.2.1 TROJICKÉ ÚDOLÍ, OSTRAVA Trojické údolí v Ostravě je jen jedním z území, která jsou pro využití zeleně coby převládající složky v prostoru vhodná. V navrženém řešení se zde, vzhledem k místním podmínkám, podařilo prosadit zeleň (v kombinaci s dalšími prvky vybavenosti) a s ní spojenou rekreační funkci a tím předurčit nové využití pro dnes konfliktní plochu brownfield. Takto řešená plocha by pozitivně ovlivnila bezprostřední okolí daného území, přičemž by nastal zásadní obrat problémového území na atraktivní a vyhledávanou část města. Trvání biologické rekultivace (jíž předchází rekultivace technická) je závislé na zvoleném typu a může to být období od několika měsíců do několika let. Dle mého názoru je velmi vhodným řešením lesnická rekultivace, která již byla
realizována v části území Trojického údolí a v návrhu je dále rozpracována. Na haldách rostou nejlépe pionýrské dřeviny jako bříza, topol, osika, olše apod. Ať už založená lesní kultura či samovolné nálety zeleně vytvoří v území porost, jde zpočátku o plochy zeleně s nízkou biodiverzitou, které začnou plnit ekologickou funkci lesa za poměrně dlouhou dobu. V návrhu pro Trojické údolí byly lokalizovány porosty neudržovaného lesního porostu s převahou náletových pionýrských dřevin, které vyžadují odborný sadovnický zásah. Dále byl respektován stávající terén se snahou o jeho nejvhodnější využití. Existující síť stezek v přírodní části areálu byla dále rozvinuta a doplněna prvky vybavenosti. Tímto by měla být zajištěna co nejnižší finanční náročnost realizace projektu přírodní části areálu. Pokud budou bývalé těžební oblasti a haldy na území Ostravy postupně ozeleněny, změní se území starých ekologických zátěží v atraktivní prostory. Jedná se o asi tři sta hektarů odvalů, které zůstaly v tomto městě po ukončení těžby. Ostrava by časem mohla disponovat něčím, co v jiných městech většinou chybí. To znamená množstvím ploch zeleně, a to dokonce i v blízkosti centra města. Půjde jistě o dlouhodobý proces, ovšem zásadního významu. To co bylo dříve hendikepem se může stát předností. 8.2.2 SHRNUTÍ POZNATKŮ A OBECNÝCH ZÁSAD PRO NAVRHOVÁNÍ BROWNFIELDS ZA VYUŽITÍ ZELENĚ V kapitole 6.2 „Typologie brownfields“ je definována skupina typu brownfields vhodná pro ozelenění, tedy biologickou rekultivaci. Pro jakoukoli z těchto ploch má vždy zásadní význam podrobná znalost místních podmínek. Dalším stěžejním bodem je určení rekultivačního cíle (tedy k jakému účelu má rekultivovaná plocha sloužit). Pak je teprve možno formulovat návrh řešení prostoru, včetně volby vhodného způsobu rekultivace. Je třeba vzít v potaz následující body: místní podmínky (jsou jimi dané možnosti řešení), potřeby města (jaké funkce v městské části chybí), potřeby ochrany životního prostředí (územní systémy ekologické stability, ochranné pásy apod.), potřeby současné společnosti (jaké jsou požadavky a potřeby městského člověka), finanční možnosti (především nyní, kdy je třeba problém řešit), možnost volby dočasného řešení (zeleň coby mezistupeň výsledného řešení, vývoj v čase). Rozbor a znalost místních podmínek: aktuální stav a charakter nevyužitých ploch, utváření nového reliéfu, geografické vazby na okolí, poloha lokality v sídle (střed, okraj města či v krajině), vlastnické vztahy, ekonomická situace, systém územního plánování a pozemkové politiky, systém veřejné správy a rozdělení kompetencí atd. Definice budoucí funkce ozeleněné plochy: plocha k odpočinku, rekreaci a sportovnímu vyžití, plocha určená k rostlinné produkci (produkce nepotravinářské biomasy, tedy technických a energetických rostlin), ozelenění území za účelem
dekontaminace půdy, ozelenění za účelem stabilizace území a znovuzačlenění do krajiny (např. rekultivace skládek). Na základě rozboru výše zmíněných bodů lze u konkrétního území vyhodnotit potřebu technické rekultivace území a následně pak zvolit vhodný typ biologické rekultivace. Technologický postup je značně závislý na budoucí funkci rekultivované plochy. Technická rekultivace může zahrnovat: hrubé terénní úpravy prováděné těžkou mechanizací, konečné terénní úpravy a zemní práce, hydrotechnická opatření (tj. vytvoření nového vodního režimu v území a jeho stabilizaci), výstavbu a údržbu účelových komunikací na rekultivovaných plochách, svahování. Biologickou rekultivací rozumíme zakládání a ošetřování lesních porostů či rekultivační agrocyklus od návozu ornice po sklizeň zelené hmoty, včetně opatření ke zlepšení fyzikálně – chemických vlastností půdy a obnově struktury půdy, sběr kamení, orby, přípravy půdy pro setí, ošetřování a hnojení porostů a sklizeň zelené hmoty. Lze rozlišit tyto typy biologické rekultivace: • lesnická rekultivace U lesnické rekultivace je důležitá nejen intenzivní příprava půdy, ale i celého ekotopu daného stanoviště. Významnou úlohu zde hraje vhodná volba sortimentu dřevin, pečlivá výsadba a několikaletá péče o nově založené kultury. Tento způsob biologické rekultivace je vhodný např. u brownfields vzniklých povrchovou těžbou uhlí a jiných surovin. • zemědělská rekultivace Zemědělská rekultivace využívá především vhodných terénních úprav a navážku úrodných, potenciálně úrodných či melioračně efektivních zemin. Cílem je vytvořit půdu, která by se ekologickým i produkčním významem přibližovala půdám přirozeným. Lze využít technické a energetické rostliny, které jsou použitelné v územích zdevastovaných těžbou (důlní výsypky, dále pak složiště popele) i na dalších deficitních půdách. Technické rostliny lze tedy pěstovat v místech, která jsou jinak těžko obdělatelná a nejsou vhodná pro produkci potravinářské biomasy (např. vzhledem k znečištění ovzduší v území). Tyto jsou zdrojem celé řady nových netradičních výrobků (např. biopaliva coby zdroj energie). Technickými a energetickými rostlinami rozumíme jednoleté, víceleté a vytrvalé nedřevní energetické rostliny či rychle rostoucí dřeviny (topoly, vrby, olše). Některé rostliny lze dokonce využít k odstraňování těžkých kovů z půdy. Kromě dekontaminace půdy spočívá význam také v zajištění nových pracovních příležitostí, vytváření intenzivní zeleně a omezení skleníkového efektu, v úspoře neobnovitelných zdrojů surovin a energie a ve snížení prašnosti ovzduší. • hydrická rekultivace jedná se buď o menší vodohospodářská díla např. příkopy, drény, retenční, stabilizační nádrže nebo větší vodní plochy pro příměstskou rekreaci (zaplavování zbytkových jam) a jiné funkční využití. Využití tohoto typu rekultivace se týká jak
vody stojaté, tak tekoucí. Vodní plochy významně podporují vznik biocenter, stabilizují klimatické poměry v místě i jeho nejbližším okolí. Dále přináší sportovní a rekreační vyžití. Existence vodních prvků má v rámci obnovy krajiny nezastupitelnou funkci. V poslední době vzrůstá využití tohoto způsobu rekultivace a stává se stále více aktuální. • rekreační rekultivace Týká se parků, lesoparků, zahrad, rekreačních ploch a ostatní veřejné zeleně, ať už v blízkosti centra, na okrajích měst či v příměstské oblasti. Tento typ rekultivace je velmi častý v kombinaci např. s hydrickou či lesnickou rekultivací. • ostatní rekultivace Tato kategorie je velmi rozsáhlá a zahrnuje: staveniště, rekultivace skládek, deponie, plochy dočasné rekultivace, u nichž se v určitém časovém horizontu předpokládá opětovná devastace atd. V dnešní době získávají prioritu zejména rekultivace orientované na ekologické funkce krajiny a na možnosti dalšího sociálního a ekonomického rozvoje. To má souvislost se změnami legislativy po roce 1990 a s prosazováním nových ekologických norem. Jak už bylo zmíněno, volba vhodného způsobu biologické rekultivace ploch brownfields závisí na místních podmínkách a budoucím způsobu využití území. Často se bude jednat o kombinaci více typů biologické rekultivace (například u lomů kombinace hydrické, lesnické a rekreační rekultivace). Obecně pro brownfields vzniklá povrchovou důlní činností se ukázala velmi vhodnou lesnická rekultivace. V dřívějších letech byla preferována spíše rekultivace zemědělská, která je o něco více finančně náročná. Důležitým bodem je kromě volby vhodné strategie a plánování budoucího využití lokality také koordinace aktivit souvisejících s odstraňováním ekologických škod. Významnou roli může u biologické rekultivace sehrát samovolná sukcese. Rekultivace často přichází v momentě, kdy jsou již rozběhnuty přirozené sukcesní pochody. V řadě případů lze tyto pochody využít, což přináší řadu výhod především ekonomických (snížení nákladů), ale i ekologických (posílení ekologické stability území, zvýšení druhové diversity a nedochází k přerušení kontinuity života technickou rekultivací). Rychlost procesu závisí na mnoha faktorech, zejména jsou to však stanovištní podmínky (půda, klima, reliéf, vláhové poměry apod.) a vzdálenost od místa, odkud se živé organismy mohou šířit. Na druhou stranu ovšem nelze přirozené sukcesi ponechat volný průběh pro celá rozsáhlá území (např. po těžbě), protože by trvalo několik generací, než by bylo území opět využitelné. Je nutné dobře znát stanovištní podmínky a vědět, k jakému konečnému stádiu společenstvo směřuje. Pak je tu možnost zasáhnout do přirozených sukcesních pochodů např. dosadbou vhodných dřevin či výsevem bylinných směsí.
Pozitivní stránky ozelenění ploch brownfields: • finančně nejméně náročné řešení s dalšími možnostmi úspor (využití přirozené sukcese) či dokonce výnosů (pěstování technických a energetických dřevin), • ozdravění životního prostředí a obnovení biologického života v dotčených oblastech, • možný vznik ploch pro sportovně rekreační vyžití obyvatel měst, • zkulturnění okolního prostředí rekultivovaných brownfields a jejich estetické obohacení, čímž se také zvyšuje tržní cena sousedních pozemků, • během časového vývoje může být prostor doplněn o další funkce, hlavní funkce zeleně v prostoru může mít trvalý či dočasný charakter. V rámci negativních vlivů zeleně lze zmínit její působení coby živé složky zahrnující opad listí, pylu z květů, jež může znečišťovat městské prostory. Dále jde pak o narušování zpevněných povrchů kořenovým systémem rostlin. Proti všem zmíněným vlivům lze však podniknout patřičná opatření a zajistit tak podmínky pro život rostlin v urbanizovaném prostoru. Důležité je zejména vytvoření celkové ekologické stability krajinného a životního prostředí vzniklého po hornické či jiné krajinu devastující činnosti. Je tedy zřejmé, že existují plochy brownfields, u kterých je možno využít finančně přijatelné a zároveň pro dané plochy vhodné řešení využití zeleně, ať už v jakékoli formě (viz jednotlivé typy biologických rekultivací). Díky celé řadě pozitivních aspektů, které zeleň vnáší do prostoru, by mělo být toto řešení u vhodně zvolených brownfields konkurenceschopné.
9. VÝSLEDKY, KOMENTÁŘ A ZÁVĚR 9.1 Výsledky práce Existují různé způsoby a cesty k nápravě pozemků brownfields, je ovšem třeba hledat vždy to nejvhodnější řešení pro každý jednotlivý typ těchto ploch, a to na základě mnoha faktorů. Problém brownfields je, že se většinou jedná o tržně neohodnotitelná území, jelikož městům chybí finanční prostředky pro jejich zapojení do stavební struktury sídla, a to během první etapy řešení. Také z pohledu soukromého investora se jedná o neatraktivní lokality, a proto je většinou upřednostňována výstavba na “zelené louce“. Využití pro zeleň je jedno z řešení , které je vhodné především pro ta brownfields, kde společenská potřeba předčí vysokou realitní hodnotu území, nebo naopak, kde tržní hodnota pozemku není příliš vysoká. Rozvoj je zde pak veden spíše sociálními cíli, nebo cíli ochrany životního prostředí. Je zde také nutná intervence veřejných prostředků, ale ne v takové výši jako u jiných forem řešení. Zapojení těchto ploch do urbanistické struktury města se podle zahraničních
zkušeností s nejvyšší pravděpodobností neobejde bez cílené pomoci obce, či státu. Pak se výsadba zeleně, tedy prosazení veřejného zájmu, jeví jako reálná. Tímto se nabízí řešení, které je kompromisem spočívajícím v tom, že umožňuje: • ekonomicky nejvýhodnější řešení; to tkví v možnosti postupné dekontaminace prostředí samovolnými přírodními procesy či stabilizace území; takovýto postup značně snižuje investiční náklady (viz kapitola 5.7), • využití ploch zeleně pro obyvatele sídla, které mohou poskytovat např. rekreační, nebo sportovní zázemí (viz kapitola 8.2.1 Trojické údolí, Ostrava), • ekonomický zisk v případě zemědělského využití či pěstování rostlin pro získání nepotravinářské biomasy (technické a energetické plodiny), • zkulturnění okolního prostředí a jeho estetické obohacení, čímž se také zvyšuje tržní cena okolních pozemků a tím i předpoklady pro jejich postupnou urbanizaci. Rekultivace devastovaných území za využití zeleně je vhodnou a užitečnou formou řešení především tehdy, neexistuje-li jiná, ekonomicky výhodnější. Může být cílovým stavem, nebo prvním krokem k dalšímu rozvoji území. Bylo by žádoucí, kdyby i územní plány obcí odrážely tuto flexibilitu. Snaha o vytvoření příjemného, vyváženého a zdravého prostředí pro život, jehož je zeleň bezesporu součástí, se stává v dnešní době aktuální otázkou a jedním ze základních cílů tvorby městského prostředí. Plánování a navrhování ploch zeleně by mělo odrážet potřeby obyvatel města, vycházet ze současných možností sídla i z vize jeho budoucího rozvoje. Využití zeleně na území brownfields představuje nejen ekologické a ekonomicky výhodné řešení, ale také estetické a občanům měst přináší kus přírody, která se v urbanizovaném prostoru stává víc a více vzácnou (definice brownfields vhodných pro využití zeleně viz kapitola 6.2 „Typologie brownfields“). Rehabilitace devastovaných území jde často ruku v ruce s vytvářením nového obrazu (image), umožňujícího městu získat investice do aktivit a bydlení, což napomáhá novým myšlenkám a inovacím. Problémy s nárůstem devastovaných a nevyužívaných ploch našich měst představují poplašný signál, inspirující k novým úvahám o současných organizačních a urbanizačních modelech. Inspiraci řešení brownfields lze čerpat z úspěšných příkladů realizací v zahraničí (viz kapitola 2.4). Není však možné tato řešení jednoduše přejímat, ale je třeba přizpůsobit principy řešení našim podmínkám a teprve potom je aplikovat (viz kapitola 7). Tato práce je tedy zejména: • obhajobou významu zeleně našich měst a obcí z hlediska historického vývoje, ale také všech jejích funkcí, jež jsou pro život člověka nepostradatelné (viz kapitola 5.1 a 5.2),
• inspirací pro ozelenění území brownfields k tomuto využití vhodných; hlediska výběru optimálního způsobu rekultivace, včetně biologické rekultivace jsou znázorněna na obr. 2. Poznatky a obecné zásady pro navrhování brownfields za využití zeleně jsou shrnuty v kapitole 8.2.2, včetně možných pozitivních a negativních vlivů zeleně v prostoru. Toto je jedna z cest, jak mohou být vytvořeny živé a funkční městské prostory, které umožňují zdravý život jejich obyvatel a zajišťují ekonomickou prosperitu daného území.
Obr. 2 Vazby významné pro výběr vhodného způsobu rekultivace území brownfield [z vlastních zdrojů] Z grafu lze vyčíst nejdůležitější vazby působící při výběru optimálního rekultivačního způsobu pro určitou lokalitu. Volba vhodného způsobu rekultivace je ovlivňována z mnoha hledisek, přičemž rozhodující je hledisko ekologické, sociálně-ekonomické a územně technické. Na všechna je nutno nahlížet komplexně
v jejich vzájemných souvislostech. Projektové a realizační práce jsou podmíněny jednak typem degradace daného prostoru, ale i rekultivačním cílem, tedy určením, k čemu bude rekultivovaná plocha sloužit. Určení cíle rekultivace musí vycházet z územního plánu, splňovat zákonné předpisy a normy vztahující se k prostoru, a také musí být v souladu s celkovou koncepcí ochrany a tvorby krajiny. Rekultivované území by mělo být harmonickým, ekologicky vyváženým celkem, které bude splňovat i estetické požadavky. Toho je možné dosáhnout vhodnou tvorbou reliéfu, úpravou kvality rekultivovaných půd, regulací vodního režimu a tvorbou nové struktury krajiny s fungujícími ekosystémy. Aby byla vytvořena ekonomicky efektivní rekultivovaná krajina, je třeba dbát na soulad navrženého užití plochy s jejími potenciálními možnostmi. Např. území vhodné k rekreačním účelům bude mít členitý terén, který poskytuje prostor pro nejrůznější aktivní vyžití obyvatel. Může zahrnovat vodní prvky či prvky zeleně poskytující prostor pro psychický odpočinek. Naopak k zemědělskému využití či pěstování energetických rostlin bude vhodný spíše rovinatý terén, který bude dobře obhospodařovatelný. Pro takový účel musí dále území splňovat podmínky, jako je vhodná bonita půdy. Výškově málo členité území v blízkosti technické a dopravní infrastruktury bude vhodné např. pro administrativně-správní zázemí parkového areálu či jiné abiotické formy využití (především je-li prostor ohrožen působením různých škodlivin, které by znemožňovaly převahu živé složky – zeleně – v prostoru). Způsob rekultivace je ovlivněn také celou řadou dalších aspektů, jako jsou zájmy obyvatel, zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství v dané oblasti. Obnova ekonomicky nedostatečně využívaných území brownfields je z dlouhodobého hlediska efektivní proces, který podporuje a respektuje principy udržitelného rozvoje. 9.2
Uplatnění práce
Výsledný materiál by měl být k dispozici architektům, urbanistům, zahradním architektům a ostatním projektantům, kteří se ve své práci zabývají obnovou, přestavbou a znovuzačleněním devastovaných území (brownfields) do funkční struktury města. Dále může sloužit jako metodická pomůcka pro zástupce měst a obcí spolupracujících s odborníky při obnově a tvorbě městského prostředí. Dalším subjektem, který může tuto práci využít, jsou aktivní skupiny obyvatel a organizace, které mají zájem na účasti v plánovacích procesech a snaží se o rehabilitaci a oživení své obce. V neposlední řadě může posloužit při výuce odborných urbanistických předmětů na vysokých školách. Tento materiál může být impulzem pro další výzkumné práce na dané téma. Tyto by měly vycházet z většího množství analyzovaných příkladů ze zahraničí či úspěšných řešení u nás, jež by poskytly podklady pro syntézy a zpracování dalších nových poznatků a umožnily jejich aplikaci na konkrétní území. Tuto práci lze tedy chápat jako pojednání o tom, jak by se další výzkumná činnost na toto téma mohla vyvíjet.
10. POUŽITÉ PRAMENY [1] Městská zeleň, [online], [cit. 2004-10-18], dostupné z: http://www.szkt.cz/ef/cojeef.htm [2] MŽP - brownfields, [online], [cit. 2007-01-03], dostupné z: http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/brownfields [3] Výzkumné projekty Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné sadovnictví, v.v.i., [online], [cit. 2004-10-05], dostupné z: http://www.vukoz.cz/WebVukoz/web-pub.nsf/$pid/VUKITF1CW0SZ [4] Výzkumné projekty Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné sadovnictví, v.v.i., [online], [cit. 2006-08-03], http://www.vukoz.cz/__C1256D3B006880D8.nsf/$pid/VUKITF94UEMQ [5] Zemánková, H.: Tvořit ve vytvořeném – Nové funkční využívání uvolněných objektů, Brno 2003, ISBN (CERM) 80-7204-281-5 [6] Mapa brownfields, [online], [cit. 2006-11-06], dostupné z: http://www.brno.cz/index.php?nav01=112&nav02=6164 [7] Šubr, J.: IBA Emšský park – krajina pro 21. století, Zahrada–Park-Krajina 2/1999, str. 16 – 17 [8] Landesgartenschau Kaiserslautern 2000, [online], [cit. 02-03-2003], dostupné z: http://www.landesgartenschau2000-kl.de [9] Die Dokumentation Landesgartenschau Trier – Die Kulturgartenschau 2004 22. April – 24. Oktober 2004, Trier 2004 [10] Program péče o krajinu, [online], [cit. 2007-02-05], dostupné z: http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPKVF5L7KFR [11] Program péče o urbanizované prostředí, [online], [cit. 2007-02-05], dostupné z: http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/program_urbanizovane [13] Kališová I.: Odstraňování těžkých kovů z půd metodou fytoremediace (Disertační práce), Ústav chemie ochrany prostředí, Praha 2004 [14] Neubergová, K.: Funkce zeleně v našich městech, Veřejná správa č.16/2001, roč. XII, příloha I-III
11. PŘEHLED AKTIVIT A ZVEŘEJNĚNÝCH PRACÍ BĚHEM STUDIA DSP Publikace • Příspěvek do sborníku Funkce zeleně ve městě aneb „o hodnotách, jež se jen zřídka berou vážně“. Téma příspěvku: Urbanistická hodnota aneb význam zeleně v současném městě. Brno, 2003. Spoluautoři: Doc. Ing. arch. G. Kopáčik, Ing. arch. J. Sátora, CSc. Zveřejněné práce • Studijní materiál: Květiny, Listnaté keře a Popínavé keře pro předměty zahradní architektura a ekologie (prezentace v programu PowerPoint). Uvedeno na intranetu VUT v Brně, Fakulta architektury. Brno 2003. Odborná spolupráce: RNDr. M. Culek, Ph.D. Technická spolupráce: Ing. Ivo Václavek Výuka Asistence při výuce cvičení v rámci předmětů: • Zahradní architektura – volitelný předmět, 3. roč. LS, (školní rok 2002 – 2003), • Urbanismus I. – základy urbanismu, (školní rok 2002 – 2003), • Urbanismus IV. – Tvorba urbánního prostředí a zahradní architektura, 3. roč. LS, (školní rok 2002 – 2003). • Další odborné aktivity • Účast na projektu „Bruntál evolving“. Brno, říjen - prosinec 2003, • Studijní pobyt na TU Kaiserslautern, SRN. Únor – srpen 2004, • Krátkodobá stáž – Gartenschau Kaiserslautern (GSK) GmbH. Kaiserslautern, červen – srpen 2004. Odborná výpomoc při přípravě a provozu Gartenschau, organizační činnost. • Krátkodobá stáž – Gartenschau Trier 2004 GmbH – Entwicklungsgesellschaft Petrisberg mbH. Trier, květen 2004. Studium řešení brownfields za využití zeleně na konkrétním případě Gartenschau Trier. • Účast na konferenci „Brownfields – šance pro budoucnost“. Brno, říjen 2004. • Spolupráce při organizaci VII. vědecké konference doktorandů. Brno, květen 2003. • Spolupráce při redakci sborníku pro tuto konferenci. • Spolupráce při organizaci konference Veřejné prostory a život města. Brno, říjen 2002.
