VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Sesterská profese včera a dnes (historický pohled na vývoj sesterské profese)

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Sesterská profese včera a dnes (historický pohled na vývoj sesterské profese)

Bakalářská práce

Autor: Barbora Boušková Vedoucí práce: Mgr. Hana Dandová, Dis. Jihlava 2014

Anotace Bakalářská práce na téma „Sesterská profese včera a dnes“ (pohled na vývoj profese všeobecné zdravotní sestry) je zaměřena na vzdělávání sester. Obsahuje teoretickou a praktickou část. Teoretická část obsahuje vývoj systému vzdělávání od počátku ošetřovatelství až po současnost. Vypíchnuta jsou jména osob, které se zasloužily o založení ošetřovatelství jako vědního oboru. Praktická část je věnována rozboru dotazníkového šetření mezi sestrami a jejich názoru na vzdělávání a registraci v oboru. Výsledky praktické části jsou zpracovány graficky. Klíčová slova: vzdělávání, registrace, všeobecná sestra.

Annotation Bachelor thesis on the topic „General nurse profession yesterday and today“(historical view on the development of general nursing profession) is focused on the education of nurses. Bachelor thesis includes theoretical and practical part. The theoretical part describes education system from the beginning of nursing up to today. Focused on the names of people who have significant contribution to establishing nursing as a discipline. The practical part of the thesis is devoted on results of the survey conducted among nurses and their opinions on education and registration in the field. The results of the practical part are processed into graphs. Keywords: Education, Registration, General nurse.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Haně Dandové za odborné vedení mé bakalářské práce, cenné rady a trpělivost. Dále bych chtěla poděkovat své rodině, která mě během studia podporovala. Také děkuji hlavní sestře Mgr. Jitce Dejmkové, která mi umožnila použít svůj dotazník v nemocnici Pelhřimov. Děkuji všem respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ..................................................... Podpis

Obsah

1

2

Úvod ................................................................................................................................... 8 1.1

Cíle výzkumu ........................................................................................................... 10

1.2

Pracovní hypotézy .................................................................................................... 10

Teoretická část.................................................................................................................. 11 2.1

Počátky ošetřovatelské péče..................................................................................... 11

2.2

Vývoj ošetřovatelství v Evropě ................................................................................ 13

2.2.1

Chronologický přehled ..................................................................................... 14

2.3

Počátky ošetřovatelství v českých zemích ............................................................... 16

2.4

Profesionalizace ošetřovatelského poslání ............................................................... 18

2.4.1

Florence Nightingale ........................................................................................ 18

2.4.2

Henri Jean Dunant ............................................................................................ 21

2.5

Vzdělávání v ošetřovatelství .................................................................................... 22

2.6

Válečná léta 1939 – 1948 ......................................................................................... 25

2.7

Reforma ošetřovatelského vzdělávání...................................................................... 26

2.7.1

Vzdělávání po roce 1989.................................................................................. 26

2.8

Regulace zdravotnické profese................................................................................. 29

2.9

NCO NZO ................................................................................................................ 30

2.10

Specializační vzdělávání .......................................................................................... 30

2.10.1 3

Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.......... 30

Praktická část.................................................................................................................... 32 3.1

Metodika výzkumu................................................................................................... 32

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ................................. 33

3.3

Průběh a popis výzkumu .......................................................................................... 33

3.4

Zpracování získaných dat......................................................................................... 33

3.5

Výsledky výzkumu................................................................................................... 34

3.5.1

Věk respondentů............................................................................................... 34

3.5.2

Délka praxe ...................................................................................................... 34

3.5.3

Dosažené vzdělání............................................................................................ 35

3.5.4

Registrace v oboru všeobecná sestra ................................................................ 35

3.5.5

Nutnost registrace sester................................................................................... 36

3.5.6

Aktivní zapojení do vzdělání............................................................................ 36

3.5.7

Přínos registrace ............................................................................................... 37

3.5.8

Nutnost vzdělání v důsledku požadavků kreditního systému .......................... 38

3.5.9

Preference způsobu vzdělání ............................................................................ 38

3.5.10

Subjektivní hodnocení vyšších nároků na vzdělání zdravotní sestry nyní a před

10 lety

39

3.5.11

Subjektivní hodnocení nutnosti vzdělání ......................................................... 40

3.5.12

Subjektivní hodnocení dostatečnosti středoškolského vzdělání....................... 40

3.5.13

Subjektivní hodnocení zdravotnického asistenta ............................................. 41

3.5.14

Zkvalitnění zdravotní péče vysokoškolským personálem................................ 41

3.5.15

Zkvalitnění zdravotní péče specializací v oboru .............................................. 42

3.5.16

Důvody dalšího vzdělávání .............................................................................. 42

3.5.17

Překážky dalšího vzdělávání ............................................................................ 44

3.5.18

Zkvalitnění zdravotní péče současným systémem ........................................... 45

3.5.19

Subjektivní rozhodování ve vzdělání ............................................................... 45

3.6 4

Diskuze..................................................................................................................... 46

Závěr................................................................................................................................. 50

1

Úvod

Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma „Sesterská profese včera a dnes (historický pohled na vývoj sesterské profese)“, kde jsem se zaměřila na vzdělávací systém ve zdravotnictví. Toto téma bylo velice zajímavé zpracovávat. Zajímala jsem se o názory a postoje sester v nemocnici Pelhřimov. Během své praxe jsem se setkala se různými typy sester. Některé mají dlouholetou praxi, jsou velmi milé a přátelské k pacientům a svými zkušenostmi jsou velkým přínosem, ale bohužel jakýkoliv vývoj kupředu tvrdě bojkotují a odmítají veškeré změny. Další typ sester, jsou čerstvé absolventky. Mají velký přehled o nových metodách, bezvadně se orientují v dokumentaci, ovládají ošetřovatelské diagnózy, ale bohužel zde mnohdy chybí lidský přístup, zručnost a zkušenosti. A pak jsou zde sestry, kterým zbývá pár let do důchodu. Jsou to sestry evidentně unavené, vyhořelé, kterým chybí veškerá empatie a nadšenost pro práci. K dnešnímu modernímu ošetřovatelství je přistupováno jako k samostatné vědní disciplíně. Ošetřovatelství jako takové si prošlo velkým vývojem a mnohými změnami. Aby se mohlo ošetřovatelství rozvíjet, je třeba znát její historii. Ošetřovatelství je ovlivňováno náboženstvím, kulturou, válkami a některými významnými osobnostmi, které přispěly k jeho rozvoji. Reformou Florence Nightingalové započalo ošetřovatelství jako samostatný obor. V tradičním pojetí byla vyškolená sestra brána jako asistent lékaře, která samostatně nerozhoduje, ale plní pouze přání lékaře. Sestra byla považována za asistentku lékaře a ne za specialistku v oboru ošetřovatelství. Ošetřovatelství se stalo samostatným vědním oborem od šedesátých let 20. století. Hlavními cíly v ošetřovatelství je pomáhat jednotlivci, skupině, rodinám a dosáhnout zdraví v oblasti tělesné, duševní a sociální. Bakalářská práce obsahuje část teoretickou a praktickou. V teoretické části se zaměřuji na průběh vývoje vzdělávání v ošetřovatelství až po současný systém regulovaného

8

povolání. Do bakalářské práce je použito několik významných jmen, která neodmyslitelně patří do základů ošetřovatelství. Hlavním významem mé bakalářské práce je zjistit názory nelékařských zdravotnických pracovníků na vzdělávání a regulované povolání. Jakým způsobem se sestry dále vzdělávají, a zda se aktivně zapojují a jaké jsou překážky pro další studium.

9

1.1

Cíle výzkumu 1. Zjistit názor nelékařských zdravotnických pracovníků na vývoj vzdělávání sester za posledních 20 let. 2. Zjistit, zda současný systém vzdělávání sester přispěl ke zkvalitnění zdravotní péče. 3. Zjistit, jak sestry vnímají nutnosti celoživotního vzdělávání. 4. Zjistit důvody dalšího vzdělávání.

1.2

Pracovní hypotézy 1. Domnívám se, že vysokoškolské vzdělání sester, přispívá ke zvýšení zdravotní péče. 2. Předpokládám, že více jak 90 % sester má registraci v oboru. 3. Předpokládám, že více jak 80 % sester by se vzdělávalo, i kdyby nebyla registrace a kreditní systém. 4. Domnívám se, že důvodem dalšího vzdělání sester je vidina lepšího finančního ohodnocení.

10

2

Teoretická část

2.1

Počátky ošetřovatelské péče

Ošetřovatelství na profesionální úrovni je poměrně mladý obor. Opatrování a samotné pečování se prolíná historií a během celé doby se vyvíjí. Je ovlivňováno mnoha faktory, které mají mnohdy rozhodující význam a pro danou dobu jsou nepostradatelné. Na vývoji ošetřovatelství se podílely hodnoty společnosti, náboženské, kulturní, sociální a politické vlivy. V historickém vývoji známe tři základní systémy zdravotní péče: •

lidový,

•

pečovatelský,

•

zákonem upravený systém.

Všechny ostatní systémy vychází z těchto systémů. V historii na sebe tyto systémy navazovaly a i dnes se vzájemně doplňují. Nezastupitelnou roli hrály války, vědecké objevy a význační jedinci – osobnosti. Rozvoj ošetřovatelství má v různých zemích některé společné znaky, ale i řadu odlišností. Ošetřovatelství bylo vždy dáváno do souvislosti s náboženskými, kulturními, sociálními a politickými faktory. (Jarošová, 2000, s.24). „Ošetřovatelství bylo jako profese ovlivňováno během historického období třemi vývojovými liniemi – třemi hlavními směry v péči o nemocné: •

Neprofesionální ošetřovatelství – platil zde starý tradiční systém ošetřování –

opatrování, ve kterém se člověk ošetřuje sám , péče o sebe tzn. sebepéče, péče o rodinu, péče v rodině a komunitě, laická pomoc •

Charitativní ošetřovatelství – ošetřování nemocných bylo chápáno jako morální,

humánní pomoc trpícímu člověku v jeho složité životní situaci, jakou je nemoc a utrpení. Šlo o uspokojování základních potřeb a vycházelo z hlubokých humánních tradic a náboženského přesvědčení. 11

•

Profesionální ošetřovatelství - rozvinulo se s rozvojem biomedicínských věd

a technologií a koncem 19. století mluvíme o tzv. organizované léčebné péči“ (srov. Farkašová, a kol., 2006 s.21-22; Plevová, Slowik, 2008, s.23).

12

2.2

Vývoj ošetřovatelství v Evropě

Na vývoj ošetřovatelství v Evropě měly vliv následující faktory: •

Náboženství

Existují přesvědčení o původu a léčbě nemocí od nadpřirozených sil, přes uctívání předmětů a duchů. Primitivní národy přisuzují nemoci zlým duchům. Postupně se uctívání soustředí do chrámů. Zde je nemocným poskytnuta základní duchovní a tělesná péče kněžími a tzv.chrámovými sluhy dnešní sestry. V domácnostech poskytují péči matky a rodinní příslušníci. Postupně vznikají první kláštery, kde křesťanky ošetřují nemocné. Vůbec první klášter vznikl v Římě a založila ho Fabiola. Nemocným tehdy byly uspokojovány tělesné, psychické a sociální potřeby (útulek, jídlo, duchovní podpora). Následně vznikají další mužské a ženské kláštery. Křesťanská víra vedla věřící k přesvědčení, že pomoc bližnímu je vlastně pomoc bohu. Trestala jakýkoliv pokus o zkoumání pochodů v lidském těle a léčitelství považovala za čarodějnictví, duševně nemocní byli označováni za posedlé ďáblem. Katolická církev se zaměřuje na pomoc nemocným a potřebným, protestantská církev na pomoc jedinci v rodině a komunitě. •

Války

Velké množství zraněných, infekce, špatné hygienické podmínky, nedostatečné znalosti personálu v lazaretech, to vše přispělo k potřebě naléhavě něco změnit. Ve starověkém Římě se o raněné starali otroci. Křižácké výpravy vedly k vytvoření tzv. vojenských ošetřovatelských řádů, kde se propojovalo ošetřovatelství jako poslání a vojenské způsoby. Teprve napoleonská tažení a Krymská válka ukázaly naléhavou potřebu péče o raněné vojáky. Významnými osobnostmi této doby jsou Henry Dunant a Florence Nightingalová. •

Vědecko-technologický rozvoj

Vzniká medicína jako vědní obor. Rozvoj diagnostických a léčebných metod, úzká spojitost s humanitními a technickými obory, to vše přispělo k vývoji a rozvoji ošetřovatelství jako oboru. 13

•

Sociální faktory

V souvislosti se zvýšením populace a hromadným stěhováním lidí do měst v období průmyslové revoluce došlo k celé řadě změn. Začaly se budovat kanalizace, úpravny vody a hledala se opatření na snížení rizik ze špatných hygienických podmínek.

2.2.1

Chronologický přehled

„1130 – Církevní koncil zakázal mnichům jakoukoliv lékařskou činnost. Po období tzv. klášterní medicíny začíná druhé období křesťanského lékařství, tzv. scholastická medicína, jejíž základ dala lékařská škola v Salermu. Péči o nemocné postupně přebírají laici (ošetřovatelská společenstva) a z nich vzniklé špitální a rytířské řády. 1292 – Do tohoto roku mohly členky římskokatolických řeholních řádů nebo spolků podle církevního přikázání „Miluj bližního svého jako sebe samého!“ ošetřovat a opatrovat nemocné. Po tomto roce se špitální opatrovnictví stalo výsadou mužů, řeholnicím byla služba ve špitálech zakázána, a to pravděpodobně až do vydání dekretu koncilem tridentským v roce 1545. 1347 - Ze střední Asie se přes Orient dostala do Evropy první pandemie dýmějového moru, známá jako „ černá smrt“. Mezi lety 1347 – 1352 na ni zemřelo podle odhadů v Evropě asi 25 milionů lidí. Příčinou byla nedostatečná hygiena. Epidemie však byly chápány jako „trest Boží“ za nedodržování pravidel křesťanského života. 1545 – Koncil tridentský omezil provozování tzv. návštěvního opatrovnictví (v domovech pacientů) a stanovil ženám působení v klášterech. Charitativní péče zde byla poskytována podle sedmi zásad křesťanského milosrdenství: 1. hladové sytiti, 2. žíznivé napájeti, 3. pocestné přijímati, 4. nahé odívati, 5. nemocné navštěvovati (ošetřovati) 6. zarmoucené těšiti, 14

7. mrtvé pohřbívati. 16. století – Jsou zakládány botanické zahrady (nejprve v severní Itálii) k lékařským účelům 1517 – V Norimberku vyšel první česky tištěný herbář bakaláře pražské univerzity Jana Černého (Ioanes Niger de Praga, asi 1456 až 1530), v němž byly dřevoryty rostlin a jejich přesné popisy. Vyšel i v následujících vydáních 1544 a 1554. Jan Černý vycházel z vlastní lékařské praxe, kterou provozoval v Litomyšli a v Prostějově. 1519 – V Čechách vyšla první tištěná příručka pro porodní báby „Zpráva o naučení ženám a babám pupkořezným“. Jednalo se o překlad německé knihy z roku 1513, který pořídil český lékař a knihtiskař Mikuláš Klaudyán. 1562 – V Praze tiskař Jiří Melantrich vydává v překladu Tadeáše z Hájku Matthioliho Herbář. Tadeáš z Hájku se pokusil o sjednocení českých názvů rostlin. 1600 – Jan Jesenský-Jessenius provedl v Praze první veřejnou pitvu. 1636 – České zemské místodržitelství vydalo nařízení týkající se zneužívání špitálů, do kterých se uchylovali „ různí simulanti a práce se štítící individua“, přičemž pro potřebné a nemocné byly obsazeny“ (Kutnohorská, 2010, s.15-16).

15

Počátky ošetřovatelství v českých zemích

2.3

Ošetřovatelství v českých zemích bylo ovlivněno ze tří směrů: •

vliv laické péče,

•

vliv charitativní péče,

•

vliv medicíny.

První zmínky o organizovaném ošetřovatelství se datují již od 10. stol., kdy na území Prahy vznikaly první hospice. Civilní sestry tehdy poskytovaly charitativní pomoc v základních potřebách. Obdobně působily i náboženské řády. Ty vedle svých klášterů zřizovaly první špitály, které poskytovaly přístřeší, stravu, postel a teplo.Ošetřovatelství prováděly osoby bez jakéhokoliv odborného vzdělání, péče byly zaměřena pouze na laickou službu. „Velkou postavou začátků českého ošetřovatelství byla Anežka Přemyslovna, sestra českého krále Václava II. Založila v Praze několik klášterů – první v roce 1233 U sv. Haštala, kde byl umístěn i špitál. Anežka také založila Řád křížovníků s červenou hvězdou, který při ošetřování a opatrování chudých a nemocných vycházel z pravidel, jež pro ně vypracovala. V pozdějších letech byla u nás pokládána za zakladatelku ošetřovatelství a koncem 20. století byla její činnost plně doceněna svatořečením“ (Jarošová, 1999, s. 22). Další méně významnou osobou v historii byla Zdislava z Lemberka, vzorně se starala o svoji početnou rodinu a ještě intenzivněji se věnovala charitativní práci. Pro řád dominikánů nechala s manželem postavit chrám a klášter v Jablonném v Podještědí a v Turnově. V Dalimilově kronice se popisuje její zázračná moc skrze Boha. K dalším řádům, které se věnovaly ošetřovatelské a opatrovnické péči patřily boromejky, johanitky, alžbětinky či Milosrdní bratři. Příslušnice protestantského řádu, diakonky, pracovaly též v terénu. Navštěvovaly nemocné doma při výskytu tyfu, cholery a moru. V roce 1348 založil Karel IV. pražskou univerzitu, která měla při svém vzniku čtyři fakulty, mezi nimi i lékařskou (Kafková, 1992).

16

Svou charitativní činností byla známá oblast na Františku v Praze, kde od roku 1620 zajišťovali opatrovnictví Milosrdní bratři. Péče o tělesně i duševně nemocné každého stavu, zejména chudé, bez rozdílu národnosti nebo náboženství, byla samozřejmostí (Kafková, 1992). Na počátku 17. století nastala nová éra zdravotní péče, a to poté co přišel do českých zemí řád Milosrdných bratří. Zařízení označované ještě dlouho tradičním názvem špitály, ale profilující jako již skutečné nemocnice s kvalifikovaným personálem, se začaly specializovat pouze na nemocné. Řád Milosrdných bratří byl proslulý tím, že si vychovával vlastní ošetřovatele a nadaní členové řádu byly vysíláni na lékařská studia (Svobodný, Hlaváčková, 2004). V 17. a v první polovině 18. století nedošlo v české lékařské vědě ani v českém zdravotnictví k výraznějším změnám či zlepšení (Kafková, 1992). S rozvojem medicíny, vzniká potřeba pomocníka, který bude dohlížet na nemocné a bude plnit pokyny lékaře. Při lékařských fakultách tehdy vznikají první všeobecné nemocnice (1785 Brno, 1789 Olomouc, 1790 Praha) a s nimi i nová role sestry – pomocníka.

17

2.4

Profesionalizace ošetřovatelského poslání

„Změny v kvalitě ošetřování se přisuzují období Krymské války (1854 až 1856), kdy se prosadila myšlenka odborně připravených žen pro péči o raněné a nemocné. Ke konci 19. století dochází k profesionalizaci ošetřovatelského poslání a na počátku stojí tři významné osobnosti: Florence Nightingalová, Nikolaj Ivanovič Pirogov, Jean Henri Dunant. Česká společnost velmi citlivě v kontextu národnostního hnutí druhé poloviny 19. století vnímala mezinárodní vývoj. České ženské emancipační hnutí osobnost Nightingalové ovlivnila již skutečností, že to byla žena, která se uměla sama o sebe postarat, vybudovala si existenční nezávislost a tím byla inspirativní. Nikolaj Ivanovič Pirogov byl jako lékař první, kdo vnímal význam ošetřovatelství jako plnohodnotného povolání. Jean Henri Dunant je zakladatelem Mezinárodního Červeného kříže. Červený v českých

kříž

zemích

velmi

ovlivnil

vývoj

vzdělávání

ošetřovatelek,

jeho

prostřednictvím odcházely české ošetřovatelky/sestry studovat do zahraničí, především do Anglie“ (Kutnohorská, 2010, s.37).

2.4.1

Florence Nightingale

(12.května 1820 – 13.srpna 1910) V roce 1836 založil Theodor Fliedner se svojí manželkou Friederikou v Kaiserwerthu tříměsíční školu pro ošetřovatelky. Tuto školu navštívila a vystudovala Florence, kterou si však musela tvrdě vydobýt. Rodiče nesouhlasili, aby školu studovala, neboť pocházela se zámožné rodiny. Vzdát se svého snu nechtěla. Školu vystudovala jako 31letá studentka ošetřovatelství. Po třech měsících se vrací zpět do Anglie a pokračuje v prohlídkách nemocnic (Plevová, 2011). „V roce 1853 se stala vrchní sestrou Ústavu pro nemocné šlechtičny v Londýně. V té době začala provádět své , na tehdejší dobu úspěšné, revoluční změny např.: •

Výtah pro jídlo z kuchyně přímo na oddělení.

•

Signalizační systém od lůžka pacienta se zvonkem na chodbě.

18

•

Teplá tekoucí voda v každém patře nemocnice.

•

Pavilónový typ zařízení, ve kterém byli pacienti umísťováni podle chorob“ (Plevová, 2011, s.28).

Věřila že se podporou vzdělávání sester, zlepší tíživá situace pacientů v nemocnicích a chudobincích. Na začátku krymské války napsala Florence sekretáři dopis s nabídkou svojí pomoci. V říjnu 1854, ve svých 34 letech, se vydala i se 38 sestrami do vojenské nemocnice ve Scutari. Ve špatných hygienických podmínkách nalezla 2 500 pacientů ve zuboženém stavu. Vojáci mnohdy leželi na zemi nebo na jednom lůžku i několik zraněných. Místnosti byly špinavé, prádelnu neměli, kvalitní stravy se jim také nedostávalo, přednost měli zdraví vojáci. Vřelého přivítání od lékařů se také nedočkává. Lékaři nechtějí ošetřovatelky k pacientům vůbec pustit (Kutnohorská, 2010). „Během pobytu ošetřovatelky a Nightingaleová zrealizovaly několik významných opatření a aktivit: •

Zprovoznily kuchyň a nemocní vojáci dostávali stravu podle potřeby.

•

Dbaly na čistotu a úklid, vybudovaly toalety, zřídily prádelnu.

•

Zavedly podrobné denní záznamy, ve kterých se evidovaly rány, onemocnění a úmrtí, dále znečištěná voda a potraviny.

•

Bojovaly za práva pacientů, poukazovaly na organizační nedostatky armádního nemocničního oddělení a navrhovaly změny.

•

Zavedly systém, který umožnil, aby vojáci pravidelně posílali peníze domů rodinám.

•

Pro rekonvalescenty vytvořily odpočinkovou místnost s čítárnou, psacími pomůckami, společenskými hrami.

•

Pečovaly také o psychickou stránku nemocných a jejich sociální pohodu.

19

Půl roku poté se pak snížila úmrtnost raněných vojáků ze 42,7 % na 2 %, a ke konci války dokonce na 1 % “(Plevová, 2011, s.28-29). Vojáci Florenc obdivovali a přezdívali ji „Dáma s lampou“. Po nocích obcházela s lampou kolem lůžek a kontrolovala stav zraněných vojáků. Stala se tak hrdinkou mezi vojáky (Kutnohorská, 2010). „V roce 1860 otevřela Nightingaleová při nemocnici sv. Tomáše v Londýně první necírkevní ošetřovatelskou školu na světě. Třídy byly méně formální, mnoho předmětů vyučovali lékaři. Zpracovala podrobný systém hodnocení každé studentky. Studentky mohly kritizovat a hodnotit své učitele, a tím participovaly na příštích změnách. Studium trvalo jeden rok, v každém ročníku bylo 20-30 posluchaček. Učily se jednak v klasických třídách a současně praktikovaly přímo u pacientů v nemocnici, kde nosily speciální uniformy, které pro ně sama navrhla“ (Plevová, 2011, s.29-30). Po ročním kurzu jdou sestry na tři roky pracovat do nemocnice a teprve až po této době obdrží diplom. Spousta ošetřovatelek odjíždí do zahraničí a zakládá zde další ošetřovatelské školy, tím se jako lavinová vlna šíří myšlenky Florence dále. Sama Florence se dalších třicet let věnuje chodu školy a povzbuzuje studentky v jejich neúnavné práci (Švejdová, 2011). „Popularizovala myšlenku systematického vzdělávání sester, zavedla funkci hlavní sestry jako hlavy ošetřovatelského personálu v nemocnici. Vlivem jejího učení o důležitosti hygieny, prohlubujícími se znalostmi bakteriologie a přijímáním vzdělanějších lidí se nemocnice staly čistším a příjemnějším místem“ (WHO, 1997, s.28). „Byla jednou z nejvíce publikujících žen v historii. Za celý svůj život napsala přes 200 knih, článků, zpráv a více než 15 000 dopisů“ (Plevová, 2011, s.31). Nejvýznamnější publikace •

„Zápisky o armádě a nemocnici, 1858

•

Zápisky o ošetřovatelství (Notes on Nursing), 1859, 1860, 1861

•

Zápisky o šestinedělí v nemocnici, 1871“ (Kutnohorská, 2010, s.43). 20

Florence Nightingaleová si získala obrovský společenský obdiv, chtěla se pouze věnovat své práci, ke které, jak sama tvrdila, ji přivedlo vnuknutí boží. Florence umírá dne 13. srpna 1910 ve svém domě upoutaná na lůžko (Švejdová, 2011).

2.4.2

Henri Jean Dunant

Narodil se v Ženevě 8.května 1828. I když se stal obchodníkem je nutno ho přiřadit k průkopníkům ošetřovatelství. Jako podnikatel odjel na bojiště u Solferina v roce 1859. Po zhlédnutí bitvy, byl tak rozrušen utrpením zraněných a mrtvých vojáku, že se rozhodl bojovat proti tomu, aby se něco takového již neopakovalo. Snažil se jim poskytnout alespoň nějakou ošetřovatelskou péči. Dával podnět k mnoha sbírkám ku prospěchu raněným. Zveřejnil myšlenku zřídit v každé zemi společnost, která by se starala o výchovu ošetřovatelek a samaritánů. Tak začínala vznikat idea organizace Červeného kříže. Po odjezdu do Ženevy sepsal knihu Vzpomínky na Solferino, která se setkala s velkým ohlasem. (Plevová, 2011) V závěru této knihy navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněných vojáků a uzavřít mezinárodní dohodu o jejich ochraně. Byl iniciátorem a zakladatelem Mezinárodního červeného kříže v roce 1864. (Kutnohorská, 2010) V roce 1901 byl oficiálně uznán Mezinárodním červeným křížem za zakladatele organizace ČK, a v témže roce získal Nobelovu cenu míru. (Plevová, 2011)

21

2.5

Vzdělávání v ošetřovatelství

Ošetřovatelství jako takové, pozice všeobecné sestry prošlo několika etapami vývoje. Každá etapa přispěla něčím novým, ale výchovou k sesterskému povolání přispěla až poslední etapa a to ošetřovatelství profesionální. Vzdělávání ošetřovatelek začínalo ústní formou a to jen předáváním zkušeností. O nemocné, sirotky a lidi co neměli domov pečovala převážně církev s charitativní činností. Nebyla tedy potřeba odbornost personálu. Od 19. století se začínají hospitály diferencovat na starobince, chudobince, sirotčince, nemocnice. Až na konci století se začínají lékaři přesouvat do nemocnic a je položen základ k profesi sestry. Lékaři zjišťují, že jim chybí k jejich činnosti pomocník, který je schopný odborné komunikace a jednání s nemocnými. (Bártlová, 2005) V roce 1860 otevřela Florence Nightingaleová první ošetřovatelskou školu na světě. Byla otevřena v Londýně, škola při nemocnici Sv. Tomáše. Podle tohoto vzoru vznikaly mnohé školy po Evropě i ve Spojených státech (Jarošová, 1999). Vlivem velmi silného emancipačního ženského a národnostního hnutí v českých zemích vznikla již v r.1874 první ošetřovatelská škola v Rakousko-Uhersku, a to v Praze. Byla to první česká škola (WHO, 1997). Na existenci této školy se velmi podílela Karolína Světlá, česká spisovatelka. Zde se ošetřovatelky vzdělávaly pod vedením českých lékařů z Univerzity Karlovy v teorii i praxi. Oporou se jim stala kniha od Florence Nightingalové „Kniha o ošetřování nemocných“, kterou u nás přeložila Paulína Králová v roce 1874. Kurz byl ukončen zkouškou, absolventky obdržely diplom. Po sedmi letech roku 1881 byla činnost školy ukončena (Jarošová, 2000). V r. 1914 vyšlo nařízení rakouského ministerstva vnitra č. 139, ošetřování nemocných provozovaném z povolání. Nařízení legalizovalo zakládání ošetřovatelských škol a stanovilo rámcově organizační strukturu a obsahovou náplň. Jednou z nejdůležitějších zásad bylo, aby škola mohla být zřízena při nemocnici, která zajišťovala praktickou výuku žákyň v nejdůležitějších oborech (Jarošová, 2000). Státní dvouletá ošetřovatelská škola byla otevřena až během 1. světové války v r. 1916 při Všeobecné nemocnici v Praze. První českou ředitelkou se zde stala Sylva 22

Macharová v roce 1923, která se připravovala v ošetřovatelské škole ve Vídni (WHO, 1997). Do roku 1920 dokončilo školu 90 absolventek. V roce 1921 vznikl Spolek diplomovaných sester, který usiloval o vyšší počty civilních diplomovaných sester a o otevření dalších ošetřovatelských škol. Prosazoval prodloužení studia o jeden rok, aby mohl být studijní program a praktický výcvik prohlouben (Škochová, 2005). V září 1920 školu převzal Československý červený kříž a oficiální název se změnil na Ošetřovatelská škola ve správě Československého červeného kříže (Kafková, 1992). „Předsedkyně ČSČK paní Alice Masaryková pozvala prostřednictvím Amerického červeného kříže do Prahy americké ošetřovatelky, aby svými dosavadními zkušenostmi zvedly úroveň ošetřovatelství u nás. V letech 1920-1923 se stala ředitelkou školy Američanka Miss Marion G. Parsons a jejími asistentkami byly Miss A. M. Lentell a Miss B. Kacena, která pocházela z řad české emigrace v USA. Ty se ujaly řízení školy za velmi složitých poměrů“ (Kutnohorská, 2010, s. 71). Zvýšením úrovně výuky americké sestry vytvořily koncepci výuky a výchovy ošetřovatelek. V teoretických předmětech zařadily historii ošetřovatelství a etiku. Ta se vyučovala podle švédské sestry Estrid Rodhe, její „Etiku v ošetřovatelství“ přeložila Emilie Ruth Tobolářová. Při praktické výuce kladly důraz na individuální přístup k nemocnému a respektování jeho duchovních potřeb. Důležitou učebnicí byla kniha F. Nightingalové „ O ošetřování nemocných“. Dr. Alice Masaryková se zasloužila o zajištění teoretického zázemí pro budoucí ošetřovatelky. Americký červený kříž věnoval škole 33 knih a také Rockefellerova nadace darovala odborné knihy z ošetřovatelství. To vše z produkce prestižních nakladatelství J.B. Lippincott Co., C. V. Mosby (Kutnohorská, 2010). První českou ředitelkou se stala v r. 1923 Sylva Macharová, jedna z mála vzdělaných sester, která se sesterskému povolání připravovala v ošetřovatelské škole ve Vídni. (WHO, 1997a) Praktickému výcviku byla věnována mimořádná pozornost.

23

Pod vedením zkušených sester byla práce velkou školou života. Do praxe se zavádí nové prvky. Personál oddělení tyto snahy neuznával a téměř všude se na žákyně a na nové diplomované sestry díval kriticky a s nedůvěrou. Budoucí setry pracovaly obětavě a po nočních službách, které měly povinné, se zúčastňovaly přednášek ve škole (Kafková, 1992).

24

2.6

Válečná léta 1939 – 1948

Tato černá doba si vyžádala nedostatek pracovních sil avšak profese ošetřovatelství zaznamenává pozitivní rozvoj. Červenému kříži si podařilo rozšířit základnu sester o sestry dobrovolné. Nedostatek ošetřovatelek vedlo k tomu že, ministerstvo sociální a zdravotní správy dalo souhlas Červenému kříži k otevření civilní české ošetřovatelské školy v Brně. V tomto roce byly otevřené ještě tři ošetřovatelské školy a to v Kroměříži, Praze a Olomouci (Kafková, 1992). V roce 1940 byla zřízena funkce „ vedoucí sestra ošetřovatelské služby v nemocnici“. První sestrou v Protektorátu Čechy a Morava se stala Jarmila Roušarová v nemocnici Bulovka (Kutnohorská, 2010). V r. 1946 byla v Praze otevřena Vyšší ošetřovatelská škola (VOŠ), která připravovala sestry-učitelky pro ošetřovatelské školy, vrchní sestry pro řídící práci v ošetřovatelství a sestry pro terénní péči (Jarošová, 2000). ČSČK přispěl k otevření této školy tím, že zapůjčil pro školu vlastní budovu. Na tu dobu to byla škola velmi pokroková (Sestra, 2001). V roce 1948 se ošetřovatelské školy sloučily s rodinnými a sociálními školami a přejmenovaly se na střední zdravotnické školy. Zde se připravovaly všechny kategorie zdravotnických pracovníků. Studium se z dvouleté ošetřovatelské školy prodloužilo na tříleté zdravotní. Studentky nastupovaly v 14 – 15 letech (Jarošová, 2000). K náročnému ošetřovatelskému povolání se začala připravovat sociálně nevyzrálá mládež a proto je třeba přizpůsobit způsob práce se studenty a studium velmi zjednodušit a přiblížit jejich nízkému věku. Studenti přicházeli do styku s klinickou praxí velmi nevyzrálí. To vše se odráželo v jejich časté maladaptaci ve vztahu k povolání už na konci studia. Velmi mladé absolventky zdravotnických škol potřebovaly podstatně delší dobu k zapracování (WHO, 1997). Ošetřovatelství se u nás dostává do mezinárodní izolace tím, že je Spolek diplomovaných sester vyloučen z ICN. Dále se prosazují negativní postoje proti církevním

ošetřovatelským

školám,

(Kutnohorská, 2010). 25

které

jsou

v únoru

1948

zrušeny

2.7

Reforma ošetřovatelského vzdělávání

Do roku 1948 byly ošetřovatelské školy dvouleté. Podmínkou pro přijetí do dvouleté ošetřovatelské školy byla věková hranice 18-30 let. Podmínkou byl také dobrý zdravotní stav a zvládnuté psychologické testy (Rozsypalová, 2006). Vydáním zákona o jedné škole v roce 1948 došlo k vytvoření jednotného systému obecného a odborného vzdělávání. Ošetřovatelské školy byly řízeny ministerstvem školství a řadily se do systému vyšších odborných škol. Školní výuka trvala 4 roky a přijímali se žáci, kteří ukončili povinnou školní docházku (Kutnohorská, 2010). Školy nestačily pokrýt potřebu zdravotnických zařízení a ta byla nucena přijímat nekvalifikované pracovníky. V roce 1951 školy vyprodukovaly jen 26% potřeb zdravotnictví (Farkašová, 2006). V letech 1951-1960 byly organizovány dvouleté doškolovací kurzy. Důsledkem nedostatku středních zdravotnických pracovníků bylo studium sníženo na tří roky. Absolventky končily školu ve věku 17 let. V roce 1953 vycházely první maturantky. Učební osnovy nebyly ještě zcela jednotné a chyběly i učebnice (Rozsypalová, 2006) Brzy se ukázalo, že profesní příprava pro praxi sestry nestačí a tak vznikl v roce 1960 Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně a v Bratislavě. Zaměřily se na specializační studium sester v řadě oborů. V roce 2003 se z IDVPZ stává opravdové „Centrum“ oboru ošetřovatelství a to Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCO NZO). Tím je položen počátek moderní, konzultační,

výzkumné,

výukové

činnosti

a celoživotního

vzdělávání

sester

a nelékařských zdravotnických pracovníků (WHO, 1997). Narůstajícími nároky na kvalitu učitelek ošetřovatelství byl v roce 1960 na pražské Karlově univerzitě, otevřeno vysokoškolské magisterské studium sester (Neklanová, 2002).

2.7.1

Vzdělávání po roce 1989

Tento rok přinesl změny v chápání sociální a zdravotní péče. Cílem transformace v ošetřovatelství po roce 1990, jak uvádí Kutnohorská (2010), bylo: 26

•

Přispět ke zvýšení úrovně ošetřovatelské péče, a tedy ke zlepšení úrovně zdraví.

•

Zajistit kompatibilitu vzdělávání sester v souladu s kritérii Evropské unie.

V roce 1996 se převádí střední a vyšší zdravotnické školy ze správy Ministerstva zdravotnictví pod rezort Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Roku 2000 střední zdravotnické školy a vyšší zdravotnické školy přechází ze správy MŠMT pod krajskou správu (Plevová, 2011). Střední zdravotnické školy Ve školním roce 2004/2005 byla výuka všeobecných sester na SZŠ ukončena a do škol usedli již studenti v oboru zdravotnický asistent. Poslední studenti oboru všeobecná sestra maturovali roku 2007. Ze střední školy již vycházejí studenti, kteří vykonávají činnosti pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo lékaře. V 1. a 2. ročníku převládají předměty jazykové, přírodovědné a společenskovědní. 3. a 4. ročník je převážně zaměřen na odborné předměty. Studium končí maturitní zkouškou a praktickou zkouškou v ošetřování nemocných (Kutnohorská, 2010). Vyšší zdravotnické školy Od roku 1996 v České Republice existují vyšší zdravotnické školy, které poskytují tříleté studium. Je určeno především pro studenty ze středních zdravotnických škol, ale možnost mají i studenti z jiných středních škol, i když ti se mohou potýkat s problémy při zvládání odborné praxe. Co se týká obsahové i formální stránky je VOŠ velmi podobná vysokoškolskému studiu. Studium končí absolutoriem. Absolventky smějí používat titulu diplomovaná sestra specialistka (Dis.) (Kutnohorská, 2010). Vysokoškolské studium Od roku 1992 mohou sestry využít dalšího vzdělávání, odborného výcviku a zvyšování kvalifikace nejprve v bakalářských, magisterských a v dnešní době i doktorských programech (Jarošová, 2000). „V bakalářském studijním programu „Ošetřovatelství“ se studují obory všeobecná sestra, porodní asistentka, fyzioterapie, radiologický asistent a další. U bakalářského 27

studia jsou základem medicínské a ošetřovatelské předměty. V magisterském studiu absolventky bakalářského studia již směřují k určité ošetřovatelské specializací“ (Kutnohorská, 2010, s.122).

28

2.8

Regulace zdravotnické profese

Zdravotnická profese patří mezi regulovaná povolání. Výkon je zde spojen s možnostmi ohrožení zdraví a života jiných lidí. Zákon určuje, jak se má jedinec k povolání připravovat a získávat oprávnění k výkonu svého povolání. Celoživotním vzděláváním sestra udržuje svoji odbornost na úrovni současných vědeckých poznatků. Odborná způsobilost je vyjádřena kompetencemi, které pracovník provádí a nese za ně odpovědnost (Přikrylová, 2005). Registrace je proces hodnocení lidí a získávání statutu podle nastavených kritérií. V České republice se vydává Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání dle zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povolání. Tímto osvědčením je sestra oprávněna k výkonu povolání bez odborného dohledu a k vedení praktického vyučování (Pochylá, 2005). Hlavní cíl registrace spočívá v ochraně pacienta, tím že se zvyšuje kvalita poskytované péče prostřednictvím celoživotního vzdělávání. Všeobecné sestry se stávají samostatně pracujícími odborníky. Dalším cílem je motivace k dalšímu vzdělávání (Prokopiusová, 2004). Registrace sester je omezena na deset let, kdy se sestry vzdělávají a plní podmínky pro další obnovení (Kutnohorská, 2010).

29

2.9

NCO NZO

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů zřizuje Ministerstvo zdravotnictví České Republiky. •

Podporuje regulační procesy

•

Rozvíjí celoživotní vzdělávání pro pracovníky ve zdravotnictví

•

Řeší otázky odborného vzdělávání a reguluje nelékařské zdravotnické povolání

•

Akreditované zařízení působící po celé republice, poskytující širokou nabídku vzdělávacích programů specializačního vzdělávání, certifikované kurzy a další celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků. 1

2.10 Specializační vzdělávání Toto vzdělávání vede k prohloubení kvalifikace zdravotnického pracovníka. Je to jedna z forem celoživotního vzdělávání, která je zakotvena v hlavě V dílu 3 zákona č.96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických polováních. Po úspěšném složení atestační zkoušky získá zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností příslušného povolání. Dokladem je diplom o specializaci v příslušném oboru. 2

2.10.1

Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu

Dne 22. dubna 2011 nabyl účinnosti zákon č. 105/2011Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., kde je vydáno Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Změny se týkají zejména: •

Zjednodušit

a snížit

administrativní

náročnost,

přihlédnou

k žádostem

o prodloužení platnosti osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu registrační období prodloužit na 10 let •

Snížit poplatky spojené s žádostmi o vydání nebo prodloužení platnosti osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. 3 30

•

Odstranit chyby, které vznikly novelou z roku 2008.

31

3

Praktická část

3.1

Metodika výzkumu

Ke zpracování bakalářské práce byla použita kvantitativní výzkumná metoda. Výzkumné šetření bylo realizováno pomocí dotazníkového šetření. Touto metodou lze získat informace od spousty respondentů za krátkou dobu. Otázky v dotazníku byly stanoveny na základě předem stanovených cílů a hypotéz. Dotazník byl zcela anonymní a obsahoval 16 uzavřených otázek (viz. Dokument 1). Zjišťovány byly názory sester na vzdělávání, na registraci v oboru, překážky dalšího vzdělávání a další potřebné údaje. Začátek dotazníku byl zaměřený na základní identifikační údaje, jako je věk, délka praxe a nejvyšší dosažené vzdělání. Zbylé otázky se vztahovaly k předem stanoveným cílům a hypotézám. K jednotlivým hypotézám se vztahují následující otázky: Hypotéza č. 1: Domnívám se, že vzdělávání sester zvyšuje kvalitu ošetřovatelské péče. •

Otázky číslo: 11, 12, 15.

Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více jak 90 % sester má registraci v oboru. •

Otázka číslo: 1, 2, 3.

Hypotéza č. 3: Předpokládám, že více jak 80 % sester by se vzdělávalo, i kdyby nebyla registrace a kreditní systém. •

Otázka číslo: 4, 5, 6, 8, 14.

Hypotéza č. 4: Domnívám se, že důvodem dalšího vzdělávání sester je vidina lepšího finančního ohodnocení. •

Otázka číslo: 3, 13

32

3.2

Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí

Cílovou skupinu tvořily všeobecné sestry pracující v nemocnici Pelhřimov na oddělení: interna, chirurgie, ortopedie, ARO, oddělení nukleární medicíny, hemodialýza a dětské. Dotazník byl rozdán sestrám bez ohledu na věk, vzdělání, dosažené vzdělání a délku praxe. Rozdáno bylo celkem 118 dotazníků. Od respondentů se vrátilo 106 dotazníků. K výzkumnému šetření bylo použito všech 106 dotazníků. Návratnost byla 90 %.

3.3

Průběh a popis výzkumu

Na začátku zpracovávání bakalářské práce byl vytvořen harmonogram napsání bakalářské práce. Během měsíce září byly stanoveny cíle. V dalších měsících listopad, prosinec 2013 byla nashromážděna literatura, která byla postupně zpracována v teoretické části. V prosinci byl vytvořen dotazník (viz. Dokument 1), který byl v lednu 2014 schválen náměstkyní pro ošetřovatelskou péči. Dotazník byl rozdán do konce ledna. V průběhu února byl dotazník zpracováván.

3.4

Zpracování získaných dat

Pro vypracování bakalářské práce byly použity počítačové programy Microsoft Office Word 2003. Tabulky a grafy byly zpracovány pomocí Microsoft Office Excel 2003. Zjištěné údaje byly zpracovány do grafů s krátkým komentářem.

33

3.5 3.5.1

Výsledky výzkumu Věk respondentů

Graf 1 Věk respondentů

20%

29%

18-30 31-45 více než 45 51%

Ve věkovém rozmezí 18 - 30 let je 21 (20 %) respondentů, v rozmezí 31 - 45 let je 54 (51 %) a více jak 45 let je 31 (29 %) respondentů.

3.5.2

Délka praxe

Graf 2 Délka praxe

10%

12%

méně jak 5 9%

23%

5-10 11-25 26-35 35 a více

46%

34

V délce praxe do 5 let pracuje ve zdravotnictví 13 (12 %), 5-10 let praxe má 10 (10 %) respondentů. Největší skupinu tvoří délka praxe 11-25 let a to 48 (45%) respondentů. Méně je ve skupině 26-35 let praxe 24 (23 %) a 35 let a více 11 (10 %).

3.5.3

Dosažené vzdělání

Graf 3 Dosažené vzdělání

SZŠ

36%

41%

VOŠ VŠ (Bc.) VŠ (Mgr.) Specializace v oboru 4%

V nemocnici

Pelhřimov

13%

6%

má

nejvíce

sester

specializaci

v oboru

a

to

44 (41 %). Středoškolského vzdělání dosáhlo 38 (36 %) respondentů, vyšší odborné vzdělání má 14 (13 %). Titul Bc. má 6 (6%) a titulu Mgr. dosáhly 4 (4 %) respondentů.

3.5.4

Registrace v oboru všeobecná sestra

Graf 4 Registrace v oboru všeobecná sestra

5% Ano Ne

95%

35

Registraci v oboru všeobecná sestra má 101 (95 %) respondentů. 5 (5 %) respondentů registraci nemá.

3.5.5

Nutnost registrace sester

Graf 5 Nutnost registrace sester

29%

Ano Ne

71%

Registrace není nutná si myslí 75 (71 %) respondentů. Nutnost registrace tvrdí 31(29%) respondentů.

3.5.6

Aktivní zapojení do vzdělání

Graf 6 Aktivní zapojení do vzdělání

3%

14% 2%

Ano, jsem aktivní a přednáším Ano, publikuji v odborné literatuře Ne, jsem pasivní Jiné

81%

Aktivně se zapojuje a přednáší 15 (14 %), publikují články do odborné literatury 2 (2 %). Zcela pasivní je 86 (81 %) respondentů. Možnost jiné vybraly 3 (3 %).

36

3.5.7

Přínos registrace

Graf 7 Přínos registrace

1% 38% Ano Ne Jiné 61%

V možnosti

zda

registrace

sestrám

přinesla

nějaké

výhody

odpovědělo

65 (61%) respondentů ne, nepřinesla a 40 (38 %) ano přinesla. Tato otázka je níže specificky rozpracována v bodě kladného přínosu registrace dle užitku přínosu. Kladný přínos registrace dle užitku přínosu Graf 8 Kladný přínos registrace dle užitku přínosu

13%

18%

lepší pracovní uplatnění lepší platové podmínky

21%

dostatek informací ocenění zaměstnavatele vstup mezi odborníky 38%

10%

37

Z kladných odpovědí si 23 (38 %) si myslí, že registrace zlepší platové podmínky. 13 (21 %) si myslí, že registraci ocení zaměstnavatel, 11 (18 %) respondentů nalezne lepší pracovní uplatnění. Registrace umožnila dostat se mezi odborníky s podobnou tématikou 8 (13 %) respondentům. 6 (10 %) respondentů si myslí, že registrace přinesla dostatek informací.

3.5.8

Nutnost vzdělání v důsledku požadavků kreditního systému

Graf 9 Nutnost vzdělání v důsledku požadavků kreditního systému

5%

40%

Ano,získávám nové informace Ano,ale v menší míře 55%

Ne

Nebýt kreditního systému 5 (5 %) dotazovaných by se nevzdělávalo dál. 59 (55 %) respondentů by se vzdělávalo dál a získávali by nové informace. V menší míře by se vzdělávalo dál 42 (40 %) respondentů.

3.5.9

Preference způsobu vzdělání

Graf 10 Preference způsobu vzdělání

1%

8%

34%

Studium (Bc., Mgr.,PSS) Přednášky a semináře E-learning Certifikované kurzy Jiné 50% 7%

38

Přednášky

a

semináře

36 (34 %) a studium

Bc.

upřednostňuje 9

(8

%)

53

(50

respondentů.

%),

certifikované

Nejméně

kurzy

zajímavý

je

Elearnings 7 (7 %) a na možnost jiné odpovědělo 1 (1 %) dotazovaných.

3.5.10

Subjektivní hodnocení vyšších nároků na vzdělání zdravotní

sestry

nyní a před 10 lety

Graf 11 Subjektivní hodnocení vyšších nároků na vzdělání zdravotní sestry nyní před 10 lety

6%

8%

Ano, myslím si, že to má smysl Ano, ale myslím, si že je to zbytečné Ne nejsou, je to stejné jako dříve 55%

31%

Jiné

Výše kladených nároků má smysl si myslí 59 (55 %) respondentů. Ano, jsou kladené vyšší nároky, ale je to zbytečné si myslí 33 (31 %). Ne, je to stejné jako dřív vybralo 6 (6 %) a jiné 8 (8 %) respondentů.

39

3.5.11

Subjektivní hodnocení nutnosti vzdělání

Graf 12 Subjektivní hodnocení nutnosti vzdělání

6%

Ano Ne

94%

Potřebu dalšího vzdělávání má 100 (94 %) respondentů. 6 (6 %) si myslí, že další vzdělávání není nutné.

3.5.12

Subjektivní hodnocení dostatečnosti středoškolského vzdělání

Graf 13 Subjektivní hodnocení dostatečnosti středoškolského vzdělání

34% Ano Ne

66%

Středoškolské

vzdělání

stačí

k výkonu

zdravotnického

povolání

70 (66 %) dotazovaným. 36 (34 %) respondentů si myslí, že středoškolské vzdělání nestačí k výkonu zdravotnického povolání. 40

3.5.13

Subjektivní hodnocení zdravotnického asistenta

Graf 14 Subjektivní hodnocení zdravotnického asistenta

29% 38% Ano Ne Nedokážu to posoudit

33%

Zdravotnického asistenta nedokáže posoudit 40 (38 %) dotazovaných. Zdravotnický asistent je stejně kvalitní sestra si myslí 31 (29 %) respondentů. Zdravotnický asistent není kvalitní sestra si myslí 35 (33 %) respondentů.

3.5.14

Zkvalitnění zdravotní péče vysokoškolským personálem

Graf 15 Zkvalitnění zdravotní péče vysokoškolským personálem

16%

25%

Ano Ne Nedokážu to posoudit

59%

Vysokoškolské vzdělání zkvalitní zdravotní péči si myslí 17 (16 %) respondentů. Zdravotní péči nezkvalitní vysokoškolské vzdělání si myslí 63 (59 %) dotazovaných a posoudit to nedokáže 26 (25 %) respondentů. 41

3.5.15

Zkvalitnění zdravotní péče specializací v oboru

Graf 16 Zkvalitnění zdravotní péče specializací v oboru

11% 14% Ano Ne Nedokážu to posoudit

75%

Specializací v oboru se zkvalitní zdravotní péče označilo 79 (75 %). Specializace v oboru nemá vliv na zdravotní péči vybralo 15 (14 %) respondentů a nedokáže to posoudit 12 (11 %) dotazovaných.

3.5.16

Důvody dalšího vzdělávání

Nejvíce preferované důvody dalšího vzdělávání Tabulka 1 Nejvíce preferované důvody dalšího vzdělávání

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Navýšení finančního ohodnocení

38

36

Pocit, že rozvíjím své dovednosti a znalosti a pomohu tím pacientům

63

59

Zlepší se zdravotní péče

38

36

Možnosti

42

Nejčastějším důvodem dalšího vzdělávání je pocit, že rozvíjím své dovednosti a znalosti a pomohu tím pacientům, bylo označeno 63-krát (59 %) odpovědí. Druhým nejčastějším důvodem bylo navýšení finančního ohodnocení 38-krát (36 %), stejně tak jo zlepšení zdravotní péče 38-krát (36 %) odpovědí. Nejméně preferované důvody Tabulka 2 Nejméně preferované důvody

Možnosti

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Lépe se dostanu na prestižnější kliniky, oddělení

57

54

Mohu být ve vedoucí funkci

57

54

Vyšší společenská prestiž

67

63

Nejméně důležité při vzdělávání je vyšší společenské prestiž, kterou označilo 67-krát (54 %) odpovědí. Lépe se dostat na prestižnější kliniky a oddělení také není důvodem k dalšímu vzdělávání, označeno bylo 57x (54 %). Být ve vedoucí funkci není důvodem dalšího vzdělávání pro 57 (54 %) respondentů.

43

3.5.17

Překážky dalšího vzdělávání

Tabulka 3 Překážky dalšího vzdělání

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Žádné motivační ohodnocení po vzdělání

66

62

Rodina

46

43

Nedostatek financí

40

38

Směnný provoz

30

28

Věk

29

27

Špatná dostupnost

26

25

Chybějící podpora nadřízeného

24

23

Jiné

2

2

Možnosti

Nejvíce demotivující pro další vzdělávání je ohodnocení, kterého se po vzdělávání nedostává, bylo označeno 66-krát (62 %). Rodina je pro další vzdělávání překážkou, označena byla 46-krát (43 %), nedostatek financí označeno 40-krát (38 %), směnný provoz označen 30-krát (28 %), věk označen 29-krát (27 %), špatná dostupnost označena

26x

(25

%),

chybějící

podpora

(23 %) a možnost jiné označena 2x (2 %).

44

nadřízeného

označena

24-krát

3.5.18

Zkvalitnění zdravotní péče současným systémem

Graf 17 Zkvalitnění zdravotní péče současným systémem

14% 40% Ano Ne Nedokážu to posoudit

46%

Současný systém nezkvalitnil zdravotní péči si myslí 49 (46 %). Ano, současný systém vzdělávání zkvalitnil zdravotní péči si myslí 15 (14 %) respondentů. Nedokáže to posoudit 42 (40 %).

3.5.19

Subjektivní rozhodování ve vzdělání

Graf 18 Subjektivní rozhodování ve vzdělání

24%

27%

Ano Ne Nedokážu to posoudit

49%

Ne, nemá význam získat nejdříve všeobecný rozhled si myslí 52 (49 %) sester. Ano, má význam získat všeobecný rozhled si myslí 29 (27 %) respondentů. Nedokáže to posoudit 25 (24 %) dotazovaných. 45

3.6

Diskuze

Cílem tohoto výzkumného šetření bylo zjistit názor nelékařských zdravotnických pracovníků na vývoj vzdělávání za posledních 20 let. K vyhodnocení hypotéz bylo použito dotazníkového šetření, které probíhalo v Nemocnici Pelhřimov v měsíci lednu. Dotazník byl rozdán na oddělení interní, chirurgické, dětské, ortopedii, anesteziologicko resuscitační, hemodialyzační středisko a oddělení nukleární medicíny. Před sestavením dotazníku byly stanoveny 3 cíle a 4 hypotézy, které byly zaměřeny na vzdělávání sester. Celkem bylo rozdáno 118 dotazníků, správně a úplně vyplněných nakonec bylo 106. Úvodní otázky dotazníku zjišťovaly identifikační údaje respondentů, ostatní otázky směřovaly k potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz. Ve výzkumném vzorku byly zastoupeny všechny věkové kategorie sester, dále byla zjišťována délka praxe a nejvyšší dosažené vzdělání. 54 (51 %) respondentů bylo ve věkovém rozmezí 31 až 45 let (viz Graf 1), největší zastoupení bylo u délky praxe 11 až 25 let 48 (46 %) respondentů, na druhém místě byla zastoupena délka praxe 26 až 35 let celkem 24 (23 %) respondentů (viz Graf 2). U dosaženého vzdělání převažovala specializace v oboru 44 (41 %) sester a střední zdravotnická škola u 38 (36 %) sester, jak ukazuje Graf 3 . Hypotéza č. 1: Domnívám se, že vysokoškolské vzdělání sester přispívá ke zvýšení zdravotní péče. Z uvedených výsledků Grafu 15 je patrné, že 63 (59 %) respondentů se nedomnívá, že by vysokoškolské vzdělání zkvalitňovalo zdravotní péči. Pouze 17 (16 %) sester se domnívá,

že

vysokoškolské

vzdělání

zkvalitní

zdravotní

péči

a 26 (25 %) dotazovaných tuto situaci nedokáže posoudit. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. Z uvedeného šetření je tedy patrné, že vysokoškolské vzdělání dle sester nezvyšuje kvalitu zdravotní péče. Častěji preferované a důležitější ve vzdělávání je u sester specializace v oboru. Celkem 79 (75 %) sester se domnívá, že specializace v oboru zkvalitní zdravotní péči (viz Graf 16). Tato situace může být dána i tím, že vysokoškolsky dotazovaných sester bylo pouze 10 ze 106. Mnohem více bylo sester se 46

specializací, a to 44 (viz Graf 3). V otázce 15 byl vyhodnocován současný systém vzdělávání sester a zkvalitnění zdravotní péče. 49 (46 %) dotazovaných se domnívá, že současný systém vzdělávání sester nezkvalitnil zdravotní péči (viz Graf 17). Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více jak 90 % sester má registraci v oboru. Registraci v oboru všeobecná sestra potvrdilo 95 % dotazovaných. Pouhých 5 % dotazovaných registraci nemá (viz Graf 4). Lze tedy předpokládat, že 5 % jsou zdravotničtí pracovníci, kteří zatím nesplnili podmínku registrace nebo zdravotničtí asistenti. Na druhou stranu 75 (71 %) dotazovaných si myslí, že registrace sester není nutná (viz Graf 5). Tato hypotéza se mi potvrdila. S touto hypotézou je úzce spjata i otázka č. 3: Přinesla vám registrace sester nějaké výhody? Sestry měly možnost zaškrtnout až dvě odpovědi. Z celkového počtu 106 dotazovaných 65 (61 %) sester uvedlo, že k žádné změně nedošlo (viz Graf 7) . Pouze 40 sester odpovídalo kladně a své odpovědi specifikoval Graf 8. 65 sester reagovalo záporně, ale minimálně změna pracovní náplně a přeřazení do vyšší platové třídy přinesla registrace pro sestry v nemocnici Pelhřimov. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že více jak 80 % sester by se vzdělávalo, i kdyby nebyla registrace a kreditní systém. S touto hypotézou je spojena otázka č. 4: Kdyby nebyl kreditní systém nutný k registraci,

vzdělávala

byste

se.

Respondenti

odpovídali

převážně

kladně.

55 % (59) respondentů by se vzdělávalo, aby získávalo nové informace. Vzdělávat se, ale v menší míře vybralo 40 % (42) dotazovaných. Jen 5 % by se nevzdělávalo vůbec (viz. Graf 9). Po vyhodnocení otázky č. 8 Myslíte si, že je nutné se dál vzdělávat, odpovědělo 95 % (100) dotazovaných kladně a 5 % (6) sester by se dál nevzdělávalo, dle Grafu 12. Tato hypotéza se mi potvrdila. Vzdělávání je pro sestry důležité, jejich práce je vysoce odborná a specifická. Ne každý jedinec je schopen vykonávat toto povolání. O práci sester se mnohdy mluví jako 47

o poslání. Jen je nutné nepřistupovat ke vzdělávání jako k nutnému zlu. Vzdělávání by sestrám mělo přinášet uspokojení, profesní růst a rozhled. Celkově je patrné, že další vzdělávání sestrám není lhostejné a berou ho jako součást své profese. Nejčastěji sestry navštěvují přednášky a semináře (50 % dotazovaných), druhé nejvíce oblíbené jsou certifikované kurzy (34 % dotazovaných ), viz Graf 10. Sestry preferují pasivní účast při vzdělávání (81 % dotazovaných), viz Graf 6. Největší překážkou dalšího vzdělávání pro sestry je, že nemají žádné motivační ohodnocení a rodina. V otázce č. 14: Co by pro vás mohlo být překážkou v dalším vzdělávání, mohly sestry zaškrtnout až 3 odpovědi. 62-krát bylo uvedeno žádné motivační ohodnocení po vzdělání a 46-krát zaškrtlo rodina (viz Tabulka 3). Hypotéza č. 4: Domnívám se, že důvodem dalšího vzdělávání sester, je vidina lepšího finančního ohodnocení. Při vyhodnocení otázky č. 3 Přinesla vám registrace sester nějaké výhody, vyšlo, že 65 (61 %) respondentů po registraci neshledalo žádnou změnu ve výhodách. Zbylým 40 (38 %) respondentů registrace nějaké výhody přece jen přinesla (viz Graf 7). Respondenti mohli zaškrtnout až dvě odpovědi. Lepší platové podmínky zaškrtlo 23 sester ze 40, u 13 sester to ocenil jejich zaměstnavatel (viz Graf 8) . Otázka č. 13 spočívala v seřazení důvodu dalšího vzdělávání od prioritních po nejméně důležité. 63 sester uvedlo jako největší prioritu pocit, že rozvíjím své dovednosti a znalosti a pomohu tím pacientům. 38 sester se chce vzdělávat z důvodu navýšení finančního ohodnocení. 38 sester uvedlo v popředí jako důvod dalšího vzdělávání zlepšení zdravotní péče, viz Tabulka 1 . Tato hypotéza se mi potvrdila jen částečně. Z čísel a grafů je patrné, že finanční ohodnocení je pro sestru důležité. Přece jen větší počet sester uvedlo, že své povolání jako prestižní nepovažují a uvedly ho na poslední místa v žebříčku. 26. července 2012 zveřejnily Lidové noviny článek Nejméně prestižní povolání v Česku? Poslanec a uklízečka. Povolání zdravotní sestry zaujímá dlouhodobě přední místa. V roce 2012 se dle průzkumu povolání zdravotní sestra stalo čtvrtým nejprestižnějším povoláním, v roce 2011 bylo dokonce třetím nejprestižnějším 48

povoláním. V článku z roku 2013 jsou sestry opět na třetím místě dle hodnocení veřejnosti. Na druhou stranu 65 (61 %) sester reagovalo záporně, neshledalo žádnou změnu ve výhodách, ale minimálně změna pracovní náplně a přeřazení do vyšší platové třídy přinesla registrace pro sestry v nemocnici Pelhřimov. Finanční ohodnocení je stále diskutované téma. Téměř všichni si přejí mít více peněz, lepší finanční ohodnocení. Otázkou, ale zůstává, zda by se při navýšení platu zlepšila kvalita péče? Kolik je dostatečné zvýšení? Nakolik si ceníme svoji práci?

49

4

Závěr

V bakalářské práci je zpracován vývoj sesterské profese. Zaměřila jsem se na vzdělávání sester, protože v dnešní době je to stále probírané téma. Mění se systém vzdělávání, registrace i specializační vzdělávání. Každé sestry ve zdravotnictví se problematika celoživotního vzdělávání týká. Proto jsem se zaměřila na toto téma od počátku až po současnost. Počátky ošetřovatelství se prolínají s charitativní péčí a přirozenou snahou lidí pečovat o své blízké a sám sebe. Charitativní ošetřovatelství bylo zaměřeno především na uspokojení základních potřeb pacienta. Vše přicházelo téměř automaticky a přirozeně. Nemocnice při klášterech byly jen pro velmi bohaté a tak bylo samozřejmé, že nemocní stonali a umírali v domácím prostředí. Ošetřovatelská praxe a profese jako taková prošla mnoho změnami. Chceme-li být hodnotným partnerem lékaře, musíme udržet krok s vědou, novými postupy a reagovat na nové poznatky. Teorie je důležitá pro propojení s praxí a spojení souvislostí. Proto si myslím, že dnešní systém jistě není na škodu a jistě pomůže k vylepšení zdravotní péče. I když jak z výzkumu vyplývá, většina sester si nemyslí, že by vysokoškolské vzdělání zkvalitnilo zdravotní péči. Je možné, že je to tím, že vysokoškolských sester ve výzkumu bylo pouze 10 ze 106 celkových. Cílem mého výzkumu bylo zmapovat názor sester na vzdělávání a registraci, ale i to, co je pro ně překážkou, a co je naopak motivuje při dalším vzdělávání. Stanovené cíle měly zjistit, zda současný systém vzdělávání sester přispěl ke zkvalitnění zdravotní péče, jak sestry vnímají nutnost celoživotního vzdělávání a zjistit důvody dalšího vzdělávání. V teoretické části je rozpracován vývoj sesterského povolání, ošetřovatelství v českých zemích. Je zde popsán život zakladatelky ošetřovatelství Florence Nightingalové. Popsány zde jsou základy prvních ošetřovatelských škol a jejich postupné rozšiřování. Velký význam na rozvoji ošetřovatelství byla válečná léta jak v českých zemích, tak ve světě. V bakalářské práci je také popisováno regulované povolání a s tím spojená registrace a specializační vzdělávání. 50

K vypracování praktické části bylo zvoleno dotazníkového šetření, čili kvantitativní forma výzkumu. Dotazníky byl určen pro všeobecné sestry a zdravotnické asistenty. Celkem bylo rozdáno v nemocnici Pelhřimov 118 dotazníků. Navrátilo se správně vyplněných 106, tedy 90 % z celkového počtu. Výsledky jsou zpracovány do grafů a tabulek, doplněny komentáři a zhodnoceny předem určenými hypotézami. Byly stanoveny celkem 4 hypotézy: Hypotéza č. 1: Domnívám se, že vysokoškolské vzdělání sester, přispívá ke zvýšení zdravotní péče. Tato hypotéza se nepotvrdila. Sestry se nedomnívají, že vysokoškolské vzdělání je spojeno s kvalitnější péčí. S touto otázkou byla spojena i specializace v oboru, kde se sestry shodly v 75 %, že specializace v oboru zkvalitňuje zdravotní péči. Dalším důležitým faktem je střední věk sester 31-45 let, kterých je 51 %. Z toho vyplývá, že v té době bylo převážně studium jen na SZŠ a tak sestrám stačí jen středoškolské vzdělání a proto pro ně není vysokoškolské vzdělávání nutné ani důležité. Hypotéze č. 2: Předpokládám, že více jak 90 % sester má registraci v oboru. Tato hypotéza se potvrdila. Zajímavé bylo, že 71 % dotazovaných si myslí, že registrace není nutná. Jistou spojitost nese otázka č. 3, kde se ptáme, zda přinesla registrace nějaké výhody. 61 % sester si myslí, že žádná změna nenastala. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že více jak 80 % sester by se vzdělávalo, i kdyby nebyla registrace a kreditní systém. Tato hypotéza se mi potvrdila. 55 % sester odpovědělo, že by se dále vzdělávalo, i kdyby nebyl kreditní systém a nutnost registrace. V otázce č. 8, zda si sestry myslí, že je nutné se dále vzdělávat, odpovědělo 90 % sester kladně. Hypotéza č. 4: Domnívám se, že důvodem dalšího vzdělávání sester je vidina lepšího finančního ohodnocení. Tato hypotéza se potvrdila jen částečně. 61 % dotazovaných neshledalo žádnou změnu ve výhodách. Zbylým 38 % sester přinesla registrace přece jen nějaké výhody, lepší platové podmínky zaškrtlo 23 sester ze 40. V otázce č. 13 důvodem dalšího vzdělávání je navýšení finančního ohodnocení u 38 sester. Sesterská profese ať dnes nebo v minulosti je jistě velmi záslužná činnost. Je třeba ji brát jako poslání a dělat ji s láskou a nadšením, jinak se brzy dostaví syndrom vyhoření

51

a vyčerpání. Také je zde potřeba mít určitý odstup a nadhled. Mnohdy se může zdát, že vše je zbytečné, ošetřovatelské péče je nekonečná a vše se dělá pořád dokola. Sestra by měla být sluncem a nadějí pro nemocné a trpící. Sestry by určitě měly pokračovat v poslání Florence Nightingalové, ať mají vysokoškolské či jen středoškolské vzdělání. Vzdělání je jistě důležité v dnešním pokroku a vývoji všech nových metod ošetření. A tak to chápe i většina dotazovaných sester. Chceme určitě udržet krok s medicínou, ale neměli bychom zapomínat na vstřícné slovo, úsměv a empatii.

52

Seznam použité literatury 1. BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6.,přepracované a doplněné vyd. Praha: Grada Publishing, 2005, 188s. ISBN 80-247-1197-4. 2. FARKAŠOVÁ, Dana, a kol. Ošetřovatelství – teorie. 1.české vyd. Martin: Osveta, 2006. 211s. ISBN 80-8063-2227-8. 3. HUBOVÁ, V., MICHÁLKOVÁ, H. Historie vzdělávání všeobecných sester. Sestra, 2012, roč. 22, č. 2, s. 20 – 22. ISSN 1210-0404. 4. JAROŠOVÁ, Darja. Teorie moderního ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2000. 133s. ISBN 80-85866-55-2. 5. JAROŠOVÁ, Darja. Vybrané kapitoly z teorie ošetřovatelství. 1.vyd. Ostrava: Repronis, 1999. 122s. ISBN 80-7042-318-8. 6. KAFKOVÁ,V. Z historie ošetřovatelství. Brno: IDV PZ, 1992. 185s. ISBN 80-7013123-3. 7. KRAUSOVÁ, K. Historie českého ošetřovatelství do roku 1989. Florence, 2010, roč. 6, č. 3, s. 11-13. ISSN: 1801-464X. 8. KOCHOVÁ, D. Od Florence k dnešku. Florence, 2005, roč. 1, č.1, 15-17s. 9. KUTNOHORSKÁ, Jana. Historie ošetřovatelství. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 208s. ISBN 978-80-247-3224-4. 10. NEKLANOVÁ, A. Za všechno může Komenský. Sestra. 2002, roč.12, č. 3, s. 57. ISSN 1210-0404. 11. PLEVOVÁ, Ilona. Ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 285s. ISBN 978-80-247-3557-3. 12. POCHYLÁ, K. Koncepce českého ošetřovatelství: základní terminologie. Vyd. 2., přeprac. Brno: NCONZO, 2005, 49 s. ISBN 80-701-3420-8. 13. PROKOPIUSOVÁ, D. Jak probíhá registrace ze zákona? Sestra. 2004, roč. 15, č. 11, s. 7. 14. PŘIKRYLOVÁ, L. Zákonč.96/2004. Sestra, 2005, roč. 16, č. 9, s. 9.

15. ROZSYPALOVÁ, M. a kol. Sestry vzpomínají. Příspěvek k historii ošetřovatelství. Praha: Grada, 2006. 16. STAŇKOVÁ, M. České ošetřovatelství 11. Sestra – reprezentant profese. Brno: IDV PVZ, 2002. 78s. ISBN 80-7013-368-6. 17. STAŇKOVÁ, M. Vzdělávání sester v Evropské unii. Sestra, 2010, roč. 9, č. 7, s. 2123. ISSN 1210-0404. 18. ŠVEJDOVÁ, Kateřina. Historie ošetřovatelství a medicíny. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011. 111s. ISBN 978-80-7372-645-4. 19. WHO. LEMON 1: Učební texty pro sestry a porodní asistentky. [Ed. českého vydání Marta Staňková] Brno: IDV PZ, 1997. 184s. ISBN 80-7013-234-5. 20. WILKINSON, J., VAN LEUVEN, K. Fundamentals of nursing 1. Philadelphia: F.A. Davis, 2007. s. 1090. ISBN-10: 0-8036-1471-3. Internetové zdroje 1. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. NCO NZO: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů [online]. NCO NZO,

©

2012

[cit.

15.2.2014].

Dostupné

z:

http://www.nconzo.cz/web/guest/nconzo/profile 2. Ministerstvo zdravotnictví České republiky. MZČR: Ministerstvo zdravotnictví České republiky

[online].

MZČR,

©

2012

[cit.

15.2.2014].

Dostupné

z:

http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/specializacni-vzdelavani_1765_935_3.html 3. Ministerstvo zdravotnictví České republiky. MZČR: Odborný dokument jak získat osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu [online]. MZČR, © 2011 [cit. 15.2.2014]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/jakziskat-osvedceni-k-vykonu-zdravotnickeho-povolani-bez-odbornehodohledu_1710_929_3.html 4. Zpravodajský server Lidových novin. Nejméně prestižní povolání v Česku? Poslanec uklízečka

[online].

Lidovky,

©

2012

[cit.10.4.2014].

Dostupné

z:

http://www.lidovky.cz/hledej.aspx?q=presti%9En%ED+povol%E1n%ED&hledej.x=0 &hledej.y=0

Seznam tabulek Tabulka 1 Nejvíce preferované důvody dalšího vzdělávání .................................................... 42 Tabulka 2 Nejméně preferované důvody ................................................................................. 43 Tabulka 3 Překážky dalšího vzdělání....................................................................................... 44

Seznam grafů Graf 1 Věk respondentů ........................................................................................................... 34 Graf 2 Délka praxe ................................................................................................................... 34 Graf 3 Dosažené vzdělání ........................................................................................................ 35 Graf 4 Registrace v oboru všeobecná sestra............................................................................. 35 Graf 5 Nutnost registrace sester ............................................................................................... 36 Graf 6 Aktivní zapojení do vzdělání ........................................................................................ 36 Graf 7 Přínos registrace............................................................................................................ 37 Graf 8 Kladný přínos registrace dle užitku přínosu ................................................................. 37 Graf 9 Nutnost vzdělání v důsledku požadavků kreditního systému ....................................... 38 Graf 10 Preference způsobu vzdělání....................................................................................... 38 Graf 11 Subjektivní hodnocení vyšších nároků na vzdělání zdravotní sestry nyní před 10 lety .................................................................................................................................................. 39 Graf 12 Subjektivní hodnocení nutnosti vzdělání .................................................................... 40 Graf 13 Subjektivní hodnocení dostatečnosti středoškolského vzdělání ................................ 40 Graf 14 Subjektivní hodnocení zdravotnického asistenta ........................................................ 41 Graf 15 Zkvalitnění zdravotní péče vysokoškolským personálem .......................................... 41 Graf 16 Zkvalitnění zdravotní péče specializací v oboru......................................................... 42 Graf 17 Zkvalitnění zdravotní péče současným systémem ...................................................... 45

Graf 18 Subjektivní rozhodování ve vzdělání.......................................................................... 45

Seznam příloh Dokument 1 Dotazník .............................................................................................................. 57 Dokument 2 Žádost o umožnění dotazníkové distribuce ......................................................... 61

Přílohy Dokument 1 Dotazník

Dobrý den, jsem studentkou 3. ročníku bakalářského programu Ošetřovatelství v oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické Jihlava. Chtěla bych Vás touto cestou požádat o vyplnění dotazníku, který bude použit do mé bakalářské práce na téma: Sesterská profese včera a dnes (historický pohled na vývoj sesterské profese). Bakalářská práce je zaměřena na vzdělávání sester. Dotazník je určen pro všeobecné sestry, zdravotnické asistenty. Dotazník je zcela anonymní a bude sloužit pouze pro výzkum v mé bakalářské práci. Při vyplňování zakroužkujte pouze jednu odpověď, není-li určeno jinak. Děkuji Vám všem za čas a ochotu při vyplňování dotazníku.

Barbora Boušková Váš věk: • • •

18 – 30 let 31 – 45 let Víc jak 45 let

Délka praxe, kterou vykonáváte ve zdravotnictví: • • • • •

méně jak 5 let 5-10 let 11-25 let 26-35 let 35 let a více

Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: • • • • •

SZŠ VOŠ VŠ s titulem Bc. VŠ s titulem Mgr. Specializace v oboru

1. Máte registraci v oboru všeobecná sestra: • •

Ano Ne

2. Myslíte si, že je nutná registrace sester: • Ano • Ne 3. Přinesla vám registrace sester nějaké výhody. Zaškrtněte maximálně 2 možnosti • • • • • • • • • •

Ano, mám lepší pracovní uplatnění Ano, mám lepší platové podmínky Ano, mám konečně dostatek informací Ano, ocenil to můj zaměstnavatel Ano, dostanu se mezi odborníky s podobnou zdravotnickou problematikou Ano, získala jsem nové přátelé Ano, oceňují to pacienti Ano, oceňuje to moje rodina Ne, nedošlo k žádné změně Jiné

4. Kdyby nebyl kreditní systém nutný k registraci, vzdělávala byste se: • • •

Ano, získávám nové informace Ano, ale v menší míře Ne, nechtělo by se mi tím ztrácet čas

5. Jaký způsob vzdělávání preferujete: • • • • •

Studium (Bc., Mgr., PSS) Přednášky a semináře E – learning Certifikované kurzy Jiné

6. Zapojujete se aktivně při vzdělávání: • • • •

Ano, jsem aktivní a přednáším Ano, publikuji články do odborné literatury Ne, jsem pasivní Jiné

7. Myslíte si, že jsou na všeobecné sestry ve vzdělávání kladeny stále vyšší nároky než před 10 lety? • • • •

Ano, myslím si, že to má smysl Ano, ale myslím si, že je to zbytečné Ne nejsou, je to stejné jako dříve Jiné

8. Myslíte si že, je nutné se dál vzdělávat? • •

Ano Ne

9. Myslíte si, že dnes stačí k výkonu zdravotnického povolání „jen“ středoškolské vzdělání? • •

Ano Ne

10. Myslíte si, že je zdravotnický asistent stejně „kvalitní sestra“ a plnohodnotný člen zdravotnického týmu, jako sestra, která vyšla po SZŠ před 10 lety? • • •

Ano Ne Nedokážu to posoudit

11. Myslíte si, že vysokoškolské vzdělání v oboru zkvalitní zdravotní péči? • • •

Ano Ne Nedokážu to posoudit

12. Myslíte si, že specializace v oboru zkvalitní zdravotní péči? • • •

Ano Ne Nedokážu to posoudit

13. Seřaďte Vaše důvody dalšího vzdělávání od 1 do 10 (prioritní po nejméně důležité): • • • • • •

zvýšení sebevědomí zlepšení pracovní pozice navýšení finančního ohodnocení pocit, že rozvíjím své dovednosti a znalosti a pomohu tím pacientům zlepší se zdravotní péče po absolvování dalšího vzdělání mohu své zkušenosti a poznatky předat všem svým kolegům • lépe se dostanu na prestižnější kliniky, oddělení • mohu být ve vedoucí funkci • vyšší společenská prestiž minimální profesní pochybení 14. Co by pro Vás mohlo být překážkou v dalším vzdělávání? Zaškrtněte maximálně 3 možnosti. • • • • • • • •

Rodina Nedostatek financí Směnný provoz Špatná dostupnost Chybějící podpora nadřízeného Žádné motivační ohodnocení po vzdělání Věk Jiné

15. Myslíte si, že současný systém vzdělávání sester zkvalitnil zdravotní péči. • • •

Ano Ne Nedokážu to posoudit

16. Myslíte si, že má význam získat nejdříve všeobecný rozhled a pak jít studovat školu se zdravotnickým zaměřením. • • •

Ano Ne Nedokážu to posoudit

Děkuji, za vyplnění dotazníku

Dokument 2 Žádost o umožnění dotazníkové distribuce