Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra zdravotnických studií
Pohled veřejnosti na očkování
Bakalářská práce
Autor: Alexandra Slavíková Vedoucí práce: Mgr. Hana Bořilová
Jihlava 2016
Abstrakt Bakalářská práce se zabývá názorem veřejnosti na očkování v rámci kraje Vysočina, ale hlavně Jihlavy. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá aktuálními informacemi o očkování, druhy povinného očkování, možnostmi nepovinného očkování, ale i historií o očkování. Výzkum probíhal formou kvantitativního výzkumu pomocí dotazníku. Dotazník se skládal z 21 otázek. Klíčová slova: očkování, rodiče, dítě, dobrovolné očkování a povinné očkování.
Abstract
This thesis deals with public opinion on vaccination in the Vysočina region, but mainly Jihlava. The work is divided into theoretical and practical part. The theoretical part deals with current information about vaccinations , types of mandatory vaccination , the option of vaccination , but vaccination history . The research was conducted through quantitative research using questionnaires. The questionnaire consisted of 21 questions . Keywords : vaccination , parents, child vaccinations voluntary and compulsory vaccination.
Hlavně bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. Haně Bořilové za cenné rady a hlavně za trpělivost při tvorbě bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem rodičům, kteří vyplňovali dotazník a přátelům.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.
V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 7 1
Současný stav problematiky ................................................................................. 8 1.1
Historie očkování .......................................................................................... 8
1.2
Imunitní systém ............................................................................................. 9
1.3
1.2.1
Imunita .................................................................................................. 9
1.2.2
Druhy imunity...................................................................................... 10
Očkování .................................................................................................... 11 1.3.1
2
Povinné očkování................................................................................. 12
VÝZKUMNÁ ČÁST .......................................................................................... 21 2.1
Cíl výzkumu a hypotézy ............................................................................. 22
2.2
Metodika výzkumu ..................................................................................... 22
2.3
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .................... 23
Závěr ............................................................................................................................... 49 Seznam použité literatury ............................................................................................... 50 Seznam tabulek a grafů ................................................................................................... 52 Seznam zkratek ............................................................................................................... 54 Seznam příloh ................................................................................................................. 55
Úvod Téma mé bakalářské práce zní „Pohled veřejnosti na očkování“. Toto téma jsem si vybrala, protože si myslím, že téma práce je v dnešní době velmi aktuální a diskutované. Mnoho rodičů a přátel v mém okolí často diskutuje nad aktuálností očkování a možností dobrovolného očkování. Z povědomí veřejnosti je patrné, že rodiče v dnešní době mají nedostatečné informace, jak o povinném očkování, tak i o nepovinném očkování. Očkování má velký význam na zdravotní stav populace nejen v České republice a
ve
světě. Z vlastní zkušenosti jsem přesvědčená o důležitosti očkování,
protože v důsledku slabé vakcinace proti příušnicím jsem nemoc prodělala. Neumím si však představit, že by se proti této nemoci mělo přestat úplně očkovat. V České republice je očkování dle očkovacího kalendáře povinné, ale v některých zemích je očkování zcela dobrovolné. V dnešní době jsou různé pohledy na očkování. Někteří lidé mají pozitivní názor na povinné očkování, ale negativní názor na dobrovolné očkování. Jiní lidé jsou zcela proti očkování, protože nejen, že je ovlivňují média, ale i narůstající a sdružující se skupiny lidí, kteří jsou proti očkování. Očkování podle těchto lidí má negativní vliv na zdravotní stav, má mnoho nežádoucích účinků a nemá žádný pozitivní účinek na zdraví Očkování je velmi rozsáhlé téma. Ve své bakalářské práci budu zmiňovat jen podstatnou část o očkování. První kapitola se zaměřuje na aktuální problematiku očkování, tedy teoretickou částí, druhá kapitola se zabývá praktickou částí, která je zaměřena na informovanost rodičů o povinném i nepovinném očkování, jaké znalosti mají rodiče o očkování a hlavně jaký názor mají na očkování.
7
1
Současný stav problematiky
1.1 Historie očkování Už ve starém Egyptě věděli lidé o existenci infekčních chorob. Avšak do 18. století nebylo známo mnoho informací o onemocněních. Lidé si všímali, že lidé, kteří prodělali určité infekční onemocnění, jsou před onemocněním chráněni, ale nebylo ještě známé, proč tělo reaguje na onemocnění tímto způsobem. (Beran, Havlík, 2008) V roce 1700 se do Evropy dostali informace o tom, že existuje tzv. vakcinace proti variole. V té době se termín vakcinace ještě neužíval, užíval se termín „variolizace“. Za objevitele očkování je považován skotský lékař Edward Jenner. Roku 1770, ve svých 21 letech si všiml, že v době kdy byla epidemie pravých neštovic, neonemocněly dojičky krav, které již prodělali kravské neštovice. Provedl tedy několik pokusů. V roce 1789 podal 3 lidem virus kravských neštovic. Všichni poté byli nakaženi virem kravských neštovic. Poté podal nemocným lidem původce pravých neštovic a nikdo z lidí neonemocněl. Očkování bylo ukončeno v roce 1980 v souvislosti s vymýcením (eradikací) pravých neštovic na celém světě. (Beran, 2006; Dáňová, Částková 2008; Chlíbek, Smetana, 2009) Tento postup aktivní imunizace byl označen jako vakcinace. Slovo pochází z latinského slova „vacca“, což v latině znamená kráva. (Beran, 2006) Zásadní změny na počátku 19. století Ke konci 19. století a na počátku 20. století došlo k důležitým objevům. Mezi nejvýznamnější patří objev původců infekčních onemocnění. Ve 20. století na základě objevu původců infekčních onemocnění se značně rozšířily očkovací látky proti různým onemocněním například proti tuberkulóze, záškrtu, dávivému kašli, tetanu, chřipce a mnoha dalším onemocněním. V dnešní době je k dispozici velký výběr účinných očkovacích látek, které mají zásadní význam pro očkování dětí. V průběhu 19. století byly vypracovány národní imunizační programy po celém světě a jsou řízené Světovou zdravotnickou organizací (WHO). (Dáňová, Částková 2008)
8
Dalším lidmi, kteří se zasloužili o historii očkování, byli Albert Calmette a Guérin. Albert Calmette a Guérin připravili mykobakteriální kmen, který sloužil k očkování proti tuberkulóze. V roce 1953 Theiler objevil vakcínu proti onemocnění žluté zimnice. V historii očkování byl tento objev velmi významný, a proto dostal tento objevitel Nobelovu cenu. (Hořejší, Bartůňková, 2009)
1.2
Imunitní systém
V souvislosti s ochranou jedince je třeba zmínit určité mechanismy, které hraj klíčovou úlohu v obraně organismu před infekční chorobou. Imunitní systém se podílí určitou složkou na udržení stálého vnitřního prostředí, tedy homeostáze. Hlavní funkcí imunitního systému je rozpoznat vlastní či cizorodé látky v lidském organismu. (Dáňová, Částková, 2008) Další funkcí imunitního systému je odstraňování odumřelých nebo poškozených buněk v lidském organismu. Tento proces funguje na základě rozpoznání cizích proteinů, a na základě rozpoznání dochází k reakci protilátek proti cizím nebo poškozeným buňkám. (Vokurka, 2009) 1.2.1 Imunita Imunitní systém je tvořen různými látkami. Jednou z těchto látek jsou leukocyty, které zahrnují makrofágy a lymfocyty. Další látkou tvořící imunitní systém jsou komplementy, které hrají v organismu velmi podstatnou roli, hlavně se podílejí na imunitních odpovědích organismu. Složky imunitního systému jsou nejen v krvi, ale i mandlích a lymfatických uzlinách. (Vokurka, 2009) Základní ochrannou bariéru proti cizorodým látkám a mikroorganismům tvoří povrch kůže a sliznice lidského těla. Povrch kůže a sliznic obsahuje mikrobiální látky, které chrání povrch kůže a sliznic před působením vnějších vlivů. (Vokurka, 2009)
9
1.2.2 Druhy imunity Pasivní imunita Pasivní imunita je získána přirozeným či umělým způsobem. Jedná se o vpravení již hotových látek do organismu. Hotové látky jsou již vyrobené protilátky, které lidské tělo nemusí vytvářet a imunita nastupuje ihned po vakcinaci. Tyto cizorodé látky se však docela rychle rozpadají a jsou relativně po krátké době z těla vyloučeny. Ochrana vůči infekci je tedy krátkodobá. Pasivní imunizace se využívá u osob, které již nemoc prodělali (Dáňová, Částková 2008). Pasivní imunita získaná přirozeným způsobem Tento imunitní stav vzniká vlivem přestupu IgG protilátek, které mají malou a přestupují transplacentárně z matky na plod. Další imunoglobuliny z matky na plod nepřestupují, ale mohly by působit na dítě negativně, tedy způsobit mu infekci. Dále se v této souvislosti uplatňují protilátky třídy IgA, které jsou obsaženy v mateřském mléce a při kojení se dostávají do těla dítěte. Je důležité vědět, že imunita získaná od matky se
v průběhu
6
měsíců
odbourává
a
dítě
si
vytváří
vlastní
imunitu.
(Dáňová, Částková 2008) Pasivní imunita získaná umělým způsobem Imunita vzniká po podání hotových protilátek do lidského organismu. Hotové protilátky jsou vyrobeny z lidské nebo zvířecí plazmy. Hotové protilátky slouží jako prevence různých infekčních onemocnění. Účinek vakcinace je závislý i na době podání účinné očkovací látky. Existuje několik druhů pro pasivní imunizaci umělým způsobem. Existují tzv. homolegení a heterologní imunoglobuliny. Homologní imunoglobuliny jsou získávány z lidských dárců a heterologní imunoglobuliny jsou získávány od zvířecí populace. (Dáňová, Částková, 2008)
10
Aktivní imunita Aktivní imunita může být navozena jak přirozeným tak umělým způsobem. Stejně jako imunita pasivní se může dělit na aktivní imunitu získanou přirozeným způsobem a imunitu získanou umělým způsobem. (Dáňová, Částková 2008) Aktivní imunita získaná přirozeným způsobem Aktivní imunita získaná přirozeným způsobem je způsobena po prodělání infekce. Taková imunita trvá různě dlouho a má na ni vliv původce, který infekci vyvolal. Krátká doba trvání imunity bývá hlavně u infekce, která nebyla dlouhodobá, nebo nebyla dále než na sliznici člověka. Po infekcích, které pronikají do hlubších částí lidského těla, dochází k delší době trvání imunity nebo dokonce může být dlouhodobá. (Dáňová, Částková 2008) Aktivní imunita získaná umělým způsobem Tato imunita je způsobena podáním již vytvořené protilátky do organismu člověka. Cílem je co nejdelší imunita, nejlépe celoživotní, proti dané infekci. Po vakcinaci dochází k postupné tvorbě protilátek v lidském těle. Lidské tělo reaguje nejprve na očkovací látku negativním způsobem, tedy snaží se odbourat očkovací látku, dochází k imunitní odpovědi. (Dáňová, Částková, 2008)
1.3
Očkování
Očkování ve světě Světová zdravotnická organizace (World Health Organization - WHO) má kontrolu nad očkovacími látkami po celém světě a tím i kontrolu nad výskytem všech infekčních onemocnění. Vytvořila národní programy, které mají kontrolu nad používanými vakcínami. Cílem je a bylo snížit počet nemocných infekčním onemocněním. Byl vytvořen program EPI ((Expanded Programme on Immunization), díky kterému je vysoké procento očkovaných dětí proti základním infekčním nemocem jako jsou například spalničky, tuberkulóza, záškrt, tetanus, černý kašel, dětská přenosná obrna. 11
V dnešní době existuje ve světe mnoho programů na očkování. (Beran, Vonka, Havlík, 2005; Vokurka, 2009) Očkování je všude na světě považováno za nejúčinnější opatření proti vzniku infekčních chorob. Imunizace je důležitá hlavně u malých dětí, protože ty jsou infekčními chorobami ohroženy nejvíce na zdraví i na životě. (Dáňová, Částková, 2008) Očkování v České republice „Pravidla při očkování jsou u nás v České republice dány zákonem č.258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky MZ ČR č. 537/2006 Sb. O očkování proti infekčním nemocem.“ (Dáňová, Částková, str. 27, 2008) Podle toho, o jaký druh očkovací látky se jedná, je očkování hrazeno státem nebo pojišťovnami. Existují i očkování, které si pacient může uhradit sám nebo zákonný zástupce u dětí. Očkování proti infekčním nemocem můžeme dělit na pravidelné očkování, zvláštní očkování, mimořádné očkování, očkování po úrazech a různých traumatech, očkování žádost pacienta. (Dáňová, Částková 2008)
1.3.1 Povinné očkování Očkování proti tuberkulóze Očkování proti tuberkulóze patří mezi povinné základní očkování. Očkovací látka se podává 4. den až 6. týden po narození. Přeočkování dítěte je prováděno mezi jedenáctým a dvanáctým rokem života. (Dáňová, Částková 2008) Očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, onemocněním vyvolaném Haemophilus influenzae, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B V průběhu prvního roka dítěte jsou mu aplikovány tři dávky takzvané hexavakcíny, které podáváme v minimálně měsíčním intervalu. Poslední čtvrtou vakcínu aplikujeme po uplynutí půl roku od aplikace třetí dávky. Hexavakcína se skládá ze šesti složek 12
a chrání nás tak proti šest typům infekčních nemocí. V české republice jsou dostupné dva typy hexavakcíny a to Infanrix Hexa a Hexavac. (Beran, 2006) Tetanus způsobuje bakterie Clostridium tetanii. Do organismu vstupuje přes poraněnou kůži. V poranění se začne produkovat toxin, které vyvolává křeče celého těla. V začátcích onemocnění je dobře léčitelné.(Miller, 2009) Dětská obrna je vyvolána virem poliovirus. Do těla se dostává trávicím traktem a poté krevní cestou do nervové tkáně. V těžší formě nemoci způsobuje zánět nervové soustavy. Důsledkem je poškození nervové soustavy, ochrnutí končetin a selhání životních funkcí. Zatím není spolehlivá léčba tohoto onemocnění.(Hirte, 2009) Dávivý kašel je způsobený bakterií Bordetella pertusis. Onemocnění se přenáší kapénkovou infekcí. Onemocnění se projevuje záchvatovitým kašlem. Kašel se objevuje zejména v noci. Při těžším průběhu nemoci muže dojít ke křečím, krvácením do mozku s jeho následným poškozením a postižení plic.(Miller, 2009) Onemocnění vyvolané Haemophilus influenzae typu B (Meningitida) je velmi vážné onemocnění, které je způsobené bakterií Haemophilus influenzae. Příznaky onemocnění jsou podobné chřipce. Při těžších formách může dojít k zánětu hrtanové příklopky. Mezi další závažné formy patří zánět mozkových blan, kdy mezi příznaky patří například silné bolesti hlavy, zvracení a spavost. (Hirte, 2009) Virová hepatitida typu B je akutní virové onemocnění způsobující zánět jater. Onemocnění způsobuje DNA virus hepatitidy typu B, který patří mezi Hepadnaviridae. (Hirte, 2009) Očkování je zahájeno od 13. týdne. Podávají se 3 dávky, které se podávají v průběhu prvního roku života. Musí mezi nimi být interval 1 měsíc. Čtvrtá dávka se aplikuje nejméně za 6 měsíců od aplikace dávky třetí. Přeočkování provádíme zvlášť. V šesti letech proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli. Přeočkování proti přenosné dětské obrně se provádí kolem desátého roku dítěte. Aplikuje se 5 očkovacích látek. Proti tetanu přeočkováváme kolem patnáctého roku věku a dále pak každých 10 až 15 let. (Dáňová, Částková, 2008)
13
Očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím Spalničky jsou způsobeny virem virus Morbilli a jde o běžné dětské onemocnění. Nemoc se projevuje kašlem a horečkami s vyrážkou, která se objevuje zhruba čtvrtý den po vzplanutí nemoci.(Hirte, 2009) Zarděnky jsou způsobeny virem Rubeoly, který řadíme do skupiny virů Togaviridae. Mezi projevy onemocnění patří zvýšené teploty, exantém a déletrvající únavou. Hlavním důvodem očkování proti zarděnkám je ochrana gravidních matek z důvodu následného přenosu na plod, kde dochází k poškození ještě nevyvinutých orgánů.(Hirte, 2009; Miller 2009) Příušnice neboli parotitida je onemocnění způsobené Paramyxovirem. Do organismu se dostává vzduchem přes dýchací cesty. Dále se šíří dál a postihuje hlavně slinné žlázy. Mezi projevy nemoci patří hlavně únava, bolesti hlavy a svalů.(Hirte, 2009) Očkuje se živou očkovací látkou v 15. měsíci života dítěte. Přeočkování se provádí 6 – 10 měsíců po prvním očkování.(Dáňová, Částková, 2008)
1.3.2 Nepovinné očkování (očkování na žádost) Očkování jsou pacienti, kteří si samy přejí být očkování a očkovací látka je v registru schváleným v ČR. (Dáňová, Částková, 2008) V dnešní době zdravotní pojišťovny přispívají na některé nepovinné očkování např. očkování proti klíšťové encefalitidě nebo meningitidě. (Sikorová, 2012) Očkování proti chřipce a pneumokokovým nákazám Očkování proti těmto nemocem provádíme u osob, které jsou umístěny v dlouhodobých zařízeních například oddělení dlouhodobě nemocných. Provádí se i u pacientů, kteří trpí nějakou chronickou nemocí dýchacích cest. (Dáňová, Částková, 2008) Očkování proti pneumokokovým nákazám můžeme provádět u dětí i dospělých. Děti, které ještě nedosáhli dvou let, očkujeme dvěma dávkami, děti, které již dosáhli dvou let a dospělé osoby jednou dávkou. (Petráš, 2011) 14
Očkování proti virové hepatitidě typu B a očkování proti virové hepatitidě A Provádí se u osob, kteří pracují na místech s rizikem přenosu této choroby. Patří sem určitě zdravotníci. Nejvíce jsou ohroženi například chirurgové a chirurgické obory, zdravotničtí pracovníci na hemodialyzačním oddělení, infekčním oddělení, v laboratořích s biologickým materiálem, stomatologové, pracovníci na JIP a ARO atd. (Dáňová, Částková, 2008) Očkování proti klíšťové encefalitidě Klíšťová encefalitida je virové onemocnění, které může probíhat v lehké formě, může však způsobit i velmi vážné stavy. Může při ní dojít poškození nervové soustavy, kdy mohou nastat i trvalé následky. Onemocnění je přenášeno klíštětem a vyskytuje se hlavně v přírodních ohniscích. Proti tomuto očkování můžeme očkovat již děti od jednoho roku života ale i dospělé. Očkování provádíme nejlépe v zimních měsících, kdy klíšťata nejsou aktivní. Přeočkování provádíme po 3 až 5 letech.(Beran, Havlík, 2008) Očkování proti lidským papilomavirům Toto onemocnění je způsobeno lidskými papilomaviry (HPV). Tyto viry mohou způsobovat jak maligní tak benigní onemocnění. K přenosu dochází pohlavním stykem. Tyto viry mají za následek zejména novotvary děložního hrdla a genitální bradavice. HPV viry mohou dále způsobovat papilomy v hrtanu, nádor vulvy, penisu a konečníku. (Dáňová, Částková, 2008) Očkovány jsou zejména mladé dívky v období mezi 9. až 26. rokem věku. U nás v české republice se používají dvě možné vakcíny a to Silgard a Cervarix. Očkovací látku podáváme ve 3 dávkách, které jsou podány během jednoho roku. (Gregora, Paulová, 2008)
15
Očkování proti rotavirovým nákazám Toto onemocnění se přenáší fekálně- orální cestou, zejména při kontaminaci rukou nebo například hraček. Onemocnění se projevuje průjmy horečkou, zvracením což vede k dehydrataci dítěte a celkovou schváceností. Mezi dalšími příznaky můžeme pozorovat bolesti břicha, plynatost a odmítání tekutin. (Strunecká, 2012) Očkovací látku podáváme per os ve formě roztoku. Podává se ve dvouch až třech dávkách. Toto očkování není doporučováno dětem, které jsou starší sedmi měsíců. (Gregora, Paulová, 2008) Očkování proti meningokokové meningitidě Toto onemocnění je velmi závažné onemocnění, které vyvolává bakterie meningokok. V některých případech může mít lehkou formu. V některých případech může však přejít až na mozkové obaly a zanechat tak až trvalé následky. V 10-20 % případů může dojít až ke smrti. Očkují se všechny věkové skupiny. Dosažená imunita přetrvává maximálně 3 roky.(Beran, Havlík, 2008) Očkování proti planým neštovicím Infekci vyvolává vir varicella-zoster. Projevuje se horečkami a tvorbou puchýřů, které procházejí různými stádii. (Dáňová, Částková, 2008) V dětském věku toto onemocnění většinou probíhá bez komplikací a člověk získává celoživotní imunitu. (Karhan, 2011)
1.3.3 Mimořádné očkování Provádí se při mimořádných situacích a je vyhlášeno hlavním nebo krajským hygienikem. Za mimořádné situace jsou považovány epidemie chřipky. (Dáňová, Částková, 2008)
16
1.3.4 Očkování při úrazech Očkování proti tetanu Provádí se po úrazech, kdy by mohl tetanus vzniknout. Může být prováděno i před některými chirurgickými zákroky. (Dáňová, Částková, 2008)
Očkování proti vzteklině Provedeme u rizikových osob, kteří by mohli být v kontaktu s virem vztekliny, jinak se očkování neprovádí. Provádí se např. u osob, které pokousalo nějaké divoké zvíře nebo u osob, které jsou v kontaktu se zvířaty. (Dáňová, Částková, 2008)
1.4
Přínosy a možná rizika očkování
1.4.1 Přínosy očkování Očkování patří mezi nejdůležitější ochranu populace před infekčními chorobami. V dnešní době lidstvo bere očkování jako jistou samozřejmost a v dnešní době, kdy už se na infekční nemoci neumírá, je zásluha očkování opomíjena. (Gregora, 2009) Každý rok se díky očkování zamezí přibližně 3 milionům úmrtí na kvůli infekčním nemocem. Díky zavedení povinného očkování došlo k eliminaci infekčních nemocí, mezi které patří například dětská přenosná obrna nebo třeba záškrt. Tato situace by byla ohrožena v případě, že by poklesla proočkovanost populace vůči těmto nemocem. (Dáňová, Částková, 2008)
1.4.2 Rizika očkování V poslední době jsou očkování přisuzovány zvýšené výskyty neinfekčních onemocnění. K očkování byl přisuzován zvýšený výskyt nových případu cukrovky. To však bylo již jednoznačně vyvráceno mnoha odborníky. Mezi další nežádoucí účinky očkování bylo
17
řazeno přibývání různých atopických a alergických reakcí. I tato teorie byla ovšem vyvrácena. (Beran, 2006) Mezi prokázaná rizika očkování můžeme zmínit například riziko encefalitidy nebo možný vznik alergické reakce u kombinované vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Výskyt je ovšem u jednoho dítěte z milionu dětí. (Beran, 2006) Další nežádoucí účinky může mít vakcína proti černému kašli. Při tomto očkování může být riziko vzniku chronického kašle, který může trvat až několik měsíců. Dále se pak může objevit bolest uší s horečkami (Sommer, 2007) Celkově nežádoucí účinky, které může způsobovat kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu, a černému kašli je neutichající pláč u jednoho dítěte ze sta. Je zde však úplné vyléčení. Při vakcinaci proti tetanu může nastat i třeba například šok také s následným vyléčením. Všechny nežádoucí účinky jsou však velmi vzácné. (Beran, 2006)
1.5 Kontraindikace očkování Kontraindikací pravidelného očkování je nemoc dítěte, jakákoliv lehká viróza, střevní či žaludeční obtíže.
(Sommer, 2007) Očkovat by se nemělo ani u dětí, kde byla
v minulosti alergická reakce na očkovací látku. V tomto případě alergolog nebo imunulog zváží možnosti léčby a očkování. Rodiče by si před očkováním měli všímat změn v chování dítěte a jiných obtíží, které by mohli být překážku v očkování jako například zvýšená teplota, vyrážka, nechutenství a podobné příznaky. (Gregora, Paulová, 2008) Mezi specifické kontraindikace můžeme zmínit například kontraindikaci proti očkování proti hepatitidě typu B. Tuto vakcínu nepodáváme u dětí, kteří mají v anamnéze alergii na droždí. Mezi další patří například alergie na vaječnou bílkovinu při očkování proti chřipce
klíšťové
encefalitidě.
Pokud
má
dítě
alergii
na
neomycin,
jsou
zde kontraindikována očkování proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a rovněž i proti dětské obrně a varicelle.(Dáňová, Částková, 2008)
18
1.6 Jak správně očkovat Způsoby aplikace očkovací látky: Nejčastěji je očkovací látka aplikována intramuskulárně tedy do svalu. V případě malých dětí volíme aplikaci do čtyřhlavého stehenního svalu, u větších dětí aplikujeme do deltového svalu. Dalším způsobem může být injekce intraktánní, tedy do kůže. Tímto způsobem můžeme aplikovat například vakcínu proti tuberkolóze. Očkovací látku můžeme podat i per os aplikací. Tuto variantu volíme například při očkování proti dětské obrně. (Beran, 2006) Důležité je správné skladování očkovacích látek. Nutná je kontrola doby expirace vakcíny. Za správnou aplikaci zodpovídá lékař, který musí dodržet správnou techniku aplikace, místo vpichu a nežádoucí reakce.(Dáňová, Částková, 2008)
1.7 Reakce na očkování Jako každá léčivá látka může mít očkovací látka nežádoucí a vedlejší reakce. Reakce se dělí do 3 hlavních skupin: o Fyziologické reakce, mohou být místí nebo celkové o Neurologické reakce, vážnější fyziologické reakce o Alergické reakce Reakce po aplikaci očkovací látky jsou pečlivě zaznamenávány po celou dobu uvedení na trh. Jedná e tedy o očekávané reakce. Neočekávaná reakce je taková reakce, která nebyla uvedena v souhrnu údajů o přípravku. (Beran, 2006)
1.7.1 Poškození následkem očkování Pokud dojde ke komplikacím, které jsou spojeny s aplikací očkovací látky, odpovědnost padá na hlavu lékaře a to přes to, že nic nezanedbal. Pokud lékař přizná souvislost mezi komplikacemi a očkováním, hlásí se tak k odpovědnosti za tyto komplikace. (Zahumenský, 2011) 19
„ V české republice je pravidelné očkování povinné a je vymezeno § 45 a násl. zákona č.
258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví. Zdravotnická zařízení jsou totiž podle
tohoto zákona povinna zajistit a provést pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování a očkování při úrazech a poraněních. Na druhou stranu je uloženo všem fyzickým osobám s trvalým pobytem na území České republiky, a to i cizincům, kteří zde mají trvalý pobyt, povinnost podrobit se v určitých termínech stanovenému druhu očkování.“(Beran, 2006, s. 36) „ Lékař podle § 45 a násl. zákona č. 258/2000 Sb. Neprovede očkování při zjištění imunity vůči infekci nebo při trvalé kontraindikaci. Rodiče však oprávnění odmítat zákonem stanovené pravidelné očkování nemají.“(Beran, 2006, s. 37) Rodiče, kteří nechtějí nechat své děti očkovat, podepisují písemné prohlášení, ve kterém jsou rodiče seznámeni se všemi riziky. (Beran, 2006)
1.8 Pohled veřejnosti na očkování V české republice je v posledním čase téma očkování velmi diskutovaným jak mezi odborníky, tak mezi laickou veřejností. Odborná veřejnost se dělí do dvou skupin. Jedna strana se přiklání k názoru, že očkování je velmi důležité a zabraňuje tak epidemiím a jeho zrušení by bylo nepřijatelné. Druhá strana odborné veřejnosti se kloní k názoru, že mnoho infekčních chorob, bylo očkováním již vymýceno a možná rizika a následky očkování jsou vyšší než samotný přínos očkování. (Hirte, 2009; Miller, 2010; Strunecká, 2012) V současných letech mnoho rodičů zpochybňuje nutnost nechávat své děti očkovat. Musíme si však uvědomit, že očkování nevymýtilo původce infekčních chorob pouze s výjimkou pravých neštovic. Jeden z důvodů, proč lidé očkování přisuzují nebezpečnost, je souvislost mezi očkováním proti záškrtu, dávivému kašli a tetanu se syndromem náhlého úmrtí kojence. Veškeré studie tuto souvislost však neprokázaly. (Allen, 2007)
20
1.8.1 Názory na očkování Veřejnost, která s očkováním nesouhlasí, často argumentuje tím, že není třeba očkovat proti nemocem, které se u nás již nevyskytují. Na druhé straně zastánci očkování argumentují tím, že je nutné si uvědomit, že některé nemoci se nemusejí nacházet u nás, ale mohou být přeneseny například z okolních států. Proto je nutná proočkovanost populace, abychom mohli zabránit možné epidemii. (Beran, Vonka, Havlík, 2005) Dalším argumentem kritiků očkování může být domněnka, že očkovací látky mohou vyvolat závažné nežádoucí účinky a dokonce i smrt dítěte. Všechny nežádoucí reakce a komplikace, které se objevily v souvislosti s očkovací látkou, jsou pečlivě zaznamenávány a pokud by došlo k nějaké reakci, byli by tyto očkovací látky ihned staženy. (Beran, Vonka, Havlík, 2005) Mnoha rodičům na očkování jejich dětí vadí zejména to, že mají povinnost nechat své dítě očkovat. Vadí jim, že oni sami se nemohou rozhodnout. Očkování je také přisuzována vina za vznik četných alergií u dětí. (Beran, Havlík, Vonka, 2005) Mnoha rodičům však jde nejvíce o přesvědčení, že očkovací látky s sebou nesou spoustu rizik a nežádoucích účinků. Jsou přesvědčeni, že nežádoucí účinky jsou větší, než jejich prospěšnost. (Gregora, 2007) U dětí, kteří nejsou starší patnácti let za jejich očkování zodpovídají rodiče. Pokud rodiče nenechají své dítě očkovat v určený čas, hrozí rodičům dokonce až pokuta a to až ve výši 10 000 Kč. Ve výjimečných případech lze očkování odmítnout. Mezi nejčastější důvody, proč rodiče odmítají očkování pro své dítě je právě jejich přesvědčení o očkování. Pokutu uděluje příslušná hygienická stanice. Rodiče se mohou nechat odvolat na listinu základních lidských práv a svobod. (Strunecká, 2012) Obhajoba očkování je stále ještě početnější než kritické hlasy společnosti. Ochrana lidské populace je považována za významnější v porovnání s rizikem vzniku nemoci, anebo s rizikem vzniku případných komplikací a nežádoucích účinků po aplikaci očkovací látky. (Beran, Vonka, Havlík, 2005, Beran, 2006)
21
2
VÝZKUMNÁ ČÁST
2.1 Cíl výzkumu a hypotézy Cíl výzkumu Cíl 1 Zjistit informovanost a názor rodičů v problematice očkování na území kraje Vysočina. Cíl 2 Zjistit názor rodičovské veřejnosti na dobrovolné očkování mimo očkovací kalendář ČR. Hypotézy Hypotéza 1 Domnívám se, že více jak 75 % rodičů bude mít dostatečné informace o povinném očkování. Hypotéza 2 Domnívám se, že více jak 50 % rodičů bude souhlasit s očkováním. Hypotéza 3 Domnívám se, že rodiče získávají informace převážně od praktického lékaře pro děti a dorost. Hypotéza 4 Domnívám se, že více jak 75 % nevyužívá možnosti dobrovolného očkování.
2.2
Metodika výzkumu
K výzkumu byl využit kvantitativní výzkum formou dotazníku. První 3 otázky v dotazníku jsou považovány za úvodní otázky. V dotazníku je 1 otázka uzavřená, 4 otevřené otázky a 16 otázek polouzavřených, protože je zde užita možnost „jiná odpověď“. K hypotéze č. 1 se vztahují otázky č. 6, 7, 10 a 11 K hypotéze č. 2 se vztahují otázky č. 8, 9, 17 a 19. K hypotéze č. 3 se vztahují otázky 15, 12 a 16. 22
K hypotéze č. 4 se vztahují otázky 14, 13, 18, 19, 20 a 21.
2.3
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí
Dotazníky byly rozdávány v čekárnách praktických lékařů pro děti a dorost v Jihlavě a veřejnosti v Jihlavě. Dotazovaní respondenti byli zejména rodiče, ale i veřejnost, která se chtěla vyjádřit k problematice očkování. Celkem bylo rozdáno 100 dotazníků a celková návratnost byla 100 %, protože 50 % dotazníků jsem vyplňovala s respondenty a zbylých 50 % dotazníků bylo vyplňováno on-line.
2.4
Průběh výzkumu
Dotazníkové šetření probíhalo od 15. 1. 2016 do 15. 4. 2016. Výzkum byl realizován v čekárnách praktických lékařů pro děti a dorost a pomocí on-line dotazníků pro rodičovskou veřejnost v Jihlavě.
2.5
Zpracování získaných dat
Bakalářská práce byla zpracovávána pomocí Microsoft Word a Microsoft Office pro tvorbu grafů.
23
2.6
Výsledky výzkumu
Otázka číslo 1: Jaké je Vaše pohlaví?
13
87
žena
muž
Graf 1 Pohlaví
Výzkumné šetření se zúčastnilo 87 žen a 13 mužů. Otázka č. 2: Kolik je Vám let?
Graf 2 Věk respondentů
Z celkového počtu 100 respondentů se zúčastnilo 25 lidí ve věkové hranici 40 – více, 45 lidí ve věkové hranici 30 – 40 let, 29 lidí ve věkové hranici 20 – 30 let a 1 člověk uvedl možnost jiná opověď. 24
Otázka č. 3: Jaké je Vaše dosažené vzdělání?
Graf 3 Dosažené vzdělání
Z celkového počtu 100 respondentů uvedlo 10 respondentů vzdělání střední bez maturity, 51 respondentů střední s maturitou, 30 respondentů uvedlo vysokoškolské vzdělání a 1 respondent uvedl možnost jiná odpověď.
Otázka číslo 4: Kolik máte dětí?
Graf 4 Počet dětí
25
Na otázku „Kolik máte dětí?“ odpověděli 2 respondenti, že nemají žádné dítě, 35 respondentů má 2 děti, 20 respondentů má 1 dítě a 15 respondentů má 3 děti.
Otázka číslo 5: Jakého věku je Vaše dítě?
Graf 5 Věk dětí
Po sečtení uvedeného počtu dětí vyšlo, že 50 dětí má 1 rok, 35 dětí má 5 let, 30 dětí má 15 let, 23 dětí má 2 rok, 10 dětí má 10 let, 10 dalších má 20 let a 5 dětí má 8 let.
26
Otázka číslo 6: Má Vaše dítě všechna očkování dle očkovacího kalendáře?
Graf 6 Očkování
Ze 100 dotazovaných respondentů 81 respondentů uvedlo, že jejich děti mají všechna očkování, 6 respondentů zvolilo možnost ne a 13 respondentů uvedlo jinou odpověď.
Otázka č. 7: Myslíte si, že máte dostatečné informace o povinném očkování?
Graf 7 Informovanost
27
Podle odpovědí dotazovaných můžeme v grafu vidět, že 60 dotazovaných si myslí, že mají dostatečné informace, 8 uvedlo, že dostatečné informace nemají a zbylých 32 respondentů uvedlo, že si nejsou jisti dostatečnými informacemi. Otázka č. 8: Myslíte si, že je důležité Vaše dítě očkovat?
Graf 8 Důležitost očkování
Na otázku zda je důležité děti očkovat uvedlo 78 rodičů, že s očkováním souhlasí, 9 rodičů zvolilo možnost ne, 11 rodičů uvedlo, že nemá dostatek informací o očkování a zbylý 2 respondenti uvedli jinou odpověď. Otázka č. 9: Myslíte, že mají rodiče právo odmítnout povinné očkování?
Graf 9 Odmítnutí povinného očkování
28
Na tuto otázku 53 rodičů uvedlo, že rodiče nemají právo očkování odmítnout, 38 rodičů zvolilo možnost ano a 9 rodičů uvedlo jinou odpověď. Otázka č. 10: Informoval Vás lékař nebo jiný zdravotní pracovník na možné nežádoucí účinky na očkování před očkováním dítěte?
Graf 10 Informace o očkování
Na otázku, zda rodiče dostali informace o nežádoucích účincích, odpovědělo 48 dotazovaných odpověď ano, 10 dotazovaných uvedlo, že si na poskytování informací nevzpomíná, 16 dotazovaných zvolilo možnost ano spolu s aktivním vyhledáváním informací a 14 dotazovaných zvolilo možnost ne a 12 dotazovaných uvedlo jinou odpověď.
29
Otázka č. 11: Projevil se u Vás nebo u dítěte po očkování nějaký nežádoucí účinek n vakcinaci?
Graf 11 Nežádoucí účinky
Při vyhodnocení této otázky můžeme vidět, že v 22 lidí uvedlo odpověď zarudnutí, 21 lidi uvedli bolestivost v místě vpichu, 3 lidi odpověděli infekce v místě vpichu, 3 lidi zpozorovali alergickou reakci na vakcinaci, 32 lidí uvedlo zvýšená teplota nebo horečka a zbylých 50 lidí uvedlo jinou odpověď.
30
Otázka číslo 12: Máte dostatečné informace o možnostech nepovinného očkování?
26
52
22
ano
ne
částěčně
Graf 12Informace o nepovinném očkování
Na otázku, zda dostávají rodiče informace o nepovinném očkování, odpovědělo 26 rodičů odpověď ano, 22 rodičů odpověď ne a 52 rodičů odpovědělo, že částečně.
31
Otázka č. 13: Má Vaše dítě nějaké nepovinná očkování?
Graf 13 Nepovinné očkování
Na tuto otázku odpovědělo 55 rodičů, že ano, 35 rodičů ne, zbylých 10 uvedlo, že neví o dobrovolných očkování. Otázka č. 14: Máte jako rodič nějaká nepovinná očkování?
Graf 14 Nepovinná očkování rodičů
V této otázce uvedlo 30 rodičů, že jsou očkováni proti klíšťové encefalitidě, 15 rodičů uvedlo očkování proti rakovině děložního čípku, 1 rodič uvedl očkování 32
proti
meningokoku a zbylých 40 rodičů uvedlo, že žádná očkování nemají.
Čtrnáct rodičů, uvedlo jinou odpověď. Otázka č. 15: Kde jste získal/a informace o nepovinném očkování?
Graf 15 Zdroje informací
Na otázku: Kde si rodiče vyhledávají informace o očkování, uvedlo 39 dotazovaných média, 25 dotazovaných uvedlo lékaře pro děti a dorost, 19 dotazovaných praktického lékaře pro dospělé, 2 dotazovaní uvedli jiného zdravotnického pracovníka, 13 dotazovaných uvedlo jako zdroj informací příbuzné a přátelé a 11 dotazovaných uvedlo jinou odpověď.
33
Otázka č. 16: Zjišťoval/a jste si informace sám/a o nepovinném očkování?
4
13
28 23
32
od lékaře
na webových stránkách
formou diskuze
ne
jiná odpověď
Graf 16 Aktivní vyhledávání
Zda si rodiče sami vyhledávají informace, uvedlo 32 rodičů diskuzi s přáteli, 23 rodičů uvedlo webové stránky, 13 rodičů uvedlo informace od lékaře, 28 rodičů uvedlo, že si informace nevyhledávají a 4 rodičů uvedlo jinou odpověď. Otázka č. 17: Jste jako rodič pro nepovinné očkování?
4
19
13 64
ano
ne
podle druhu očkování
jiná odpověď
Graf 17 Souhlas s nepovinným očkováním
34
Souhlas s nepovinným očkováním uvedlo 19 rodičů, 13 rodičů uvedlo, že ne, 64 rodiče uvedlo souhlas s určitými druhy očkování, 4 rodiče uvedli jinou odpověď.
Otázka č. 18: Proti jakým onemocněním byste nechali dítě očkovat v rámci dobrovolného očkování?
Graf 18 Druhy očkování
Na otázku proti jakým nemocem by rodiče nechali své dítě očkovat, zvolilo 30 rodičů žloutenku typu A, 38 rodičů zvolilo klíšťovou meningoencefalitidu, 13 rodičů rotaviry, 21 rodičů HPV virus, 4 rodiče chřipku, 30 rodičů volilo očkování proti meningokokům a 17 rodičů zvolilo jinou odpověď. Zde byla možnost více odpovědí.
35
Otázka č. 19: Pokud nesouhlasíte s nepovinným očkováním, z jakého důvodu?
Graf 19 Důvod nesouhlasu
Na otázku, proč rodiče s očkováním nesouhlasí, odpovědělo 37 rodičů možnost nedostatek informací, 9 rodičů uvedlo negativní zkušenost s očkováním, 6 rodičů uvedlo jako důvod nesouhlasu, že není hrazeno pojišťovnou, 19 rodičů uvedlo vedlejší účinky a zbylých 29 uvedlo jinou odpověď.
Otázka č. 20: Zavedla byste dobrovolné očkování jako povinné?
Graf 20 Zavedení dobrovolného očkování za povinné
36
Na otázku zda by rodiče zavedli dobrovolné očkování jako povinné, odpovědělo 1 rodič ano, 21 rodičů ne, 18 rodičů uvedlo, že takto neuvažovali, 8 rodičů uvádí nedostatek informací, 48 rodičů by zavedlo jen některá očkování za povinná a zbylí 3 uvádí jinou odpověď.
Otázka č. 21: Máte nějaké připomínky k očkování?
Graf 21 Připomínky Z celkového počtu uvedlo 45 respondentů ano a 55 respondentů odpověď ne.
37
2.7 Diskuze Bakalářská práce se zabývá aktuálním tématem problematiky očkování v Jihlavě. Celkem bylo vyplněno 100 dotazníků, z toho 50 % bylo vyplněno přímo s respondenty před ordinacemi praktických lékařů pro děti a dorost v Jihlavě a 50 % bylo vyplněno pomocí on-line dotazníku v rámci kraje Vysočina. V bakalářské práci jsem si stanovila 2 cíle. První cíl byl zjistit informovanost a názor rodičů v problematice očkování na území kraje Vysočina. Druhým cílem je zjistit názor rodičovské veřejnosti na dobrovolné očkování mimo očkovací kalendář. K těmto cílům byly vytvořeny hypotézy a po zpracování získaných byly vyhodnoceny. Bakalářskou práci jsem srovnávala s 2 bakalářskými pracemi. První bakalářskou práci, se kterou jsem se rozhodla srovnávat výsledky, je bakalářská práce s názvem Nepovinné očkování z pohledu veřejnosti. Autorka Petra Helmanová použila metodu sběru dat pomocí dotazníku, který měl 19 otázek. Druhá bakalářská práce je Jany Lacíkové, která má zpracované téma Očkovanie detí z pohl´adu rodičovkej populácie. Autorka Jana Lacíková použila ke sběru dat také dotazníků. Celkem oslovila 120 respondentů. Její výzkum probíhal v České a Slovenské republice zejména v ordinacích praktických lékařů. Po zpracování a zanesení dat do grafu v této kapitole odpovídám, jestli se hypotézy potvrdily či nepotvrdily. Na otázky v dotazníku odpovídalo 87 žen a 13 mužů. Na otázku na vzdělání odpovědělo 25 lidí věkovou kategorii 40 a více. Dalších 45 lidí uvedlo, že mají věk 30 – 40, 29 lidí uvedlo věk 20 – 30, 1 člověk uvedl jinou odpověď, napsal, že má věk 19. Z celkového počtu 100 lidí uvedlo 10 respondentů, že má vzdělání střední bez maturity, 51 respondentů uvedlo střední s maturitou, 30 respondentů uvedlo vzdělání vysokoškolské a 1 respondent uvedl možnost jiná odpověď a uvedl, že střední školu ještě nedokončil.
38
Na otázku ohledně počtu dětí mohli rodiče odpovídat libovolně, protože otázka byla otevřená. Dva respondenti uvedli, že žádné děti nemají, ale vedle odpovědi napsali, že jsou nastávající rodiče. Třicet pět respondentů odpovědělo, že mají 2 děti, 20 respondentů napsalo, že mají jedno dítě a 15 respondentů uvedlo, že mají 3 děti. Další otázka byla navazující na předchozí otázku, tedy otázku číslo 4. Zde rodiče měli napsat věk dětí. Z celkového počtu dětí z předchozí otázky uvedlo 50 rodičů věk svého dítěte 1 rok, 35 rodičů uvedlo, že má jejich dítě 5 let, 30 rodičů uvedlo, že dítě má 15 let, 23 rodičů uvedlo, že jejich dítě má 2 roky, 10 rodičů uvedlo věk 10 let, 10 rodičů uvedlo věk 20 let a 5 rodičů uvedlo, že jejich dítě má věk 8 let. Na otázku, jestli má Vaše dítě všechna očkování dle očkovacího kalendáře, odpovědělo 81 respondentů, že má všechna očkování dle očkovacího kalendáře a 6 respondentů že, nemá. Zajímalo mě, proč respondenti na tuto otázku odpověděli ne, tak jsem se jich dodatečně zeptala a dozvěděla jsem se, že v termínu očkování mělo dítě zdravotní problémy a bude v brzké době dodatečně doočkováno. Třicet dva respondentů uvedlo možnost jiná odpověď, která se shodovala všem respondentům, a důvodem byl nedostatečný věk dítěte na očkování. Na otázku, zda mají rodiče dostatečné informace o povinném očkování, zvolilo 60
respondentů možnost ano, 8 respondentů zvolilo odpověď ne a 32 respondentů
uvedlo, že si nejsou jisti, zda jsou jejich informace dostatečné. V další otázce rodiče odpovídali na otázku, zda si rodiče myslí, že je důležité jejich děti očkovat. Možnost ano tu zvolilo celkem 38 respondentů. Padesát tři respondentů zvolilo možnost ne. Devět respondentů zde zvolilo jinou odpověď. V shrnutí názoru respondentů, kteří zvolili tuto možnost odpovědi, respondenti převážně zmiňovali vedlejší účinky vakcín. Na otázku, zda si rodiče myslí, že rodiče mají právo odmítnout povinné očkování, odpovědělo 38 respondentů, že ano, 53 respondentů zvolilo možnost ne, a zbylých 9 respondentů zvolilo možnost jiná odpověď. Osm respondentů ve své odpovědi uvedlo, že nemají dostatek informací k posouzení této problematiky a jeden respondent uvedl, že nepovažuje povinná očkování za důležitá. 39
V otázce zda lékař nebo jiný zdravotnický pracovník rodiče informoval o možných nežádoucích účincích na očkování před očkováním dítěte, odpovědělo 48 respondentů ano, dostávají, 16 respondentů odpovědělo také ano spolu s aktivním vyhledáváním informací, 10 respondentů uvedlo, že si na informace nevzpomíná, 14 respondentů zvolilo možnost ne a 12 ostatních uvedlo jinou odpověď. Všech 12 respondentů v možnosti jiná odpověď uvedlo, že nebyli přítomni při očkování svého dítěte, nemohou tak posoudit tuto otázku. Tuto otázku jsem porovnávala s prací Jany Lacíkové, kde uvádí, 30 rodičů bylo dotazovaných v České republice a 55 rodičů ze Slovenské republiky. Z českých rodičů zvolilo 12 z nich odpověď někdy, ze slovenských 6 rodičů. Dva z českých rodičů uvádí odpověď, že nikdy nebyli informováni o nežádoucích účincích. Na slovenské republice tuto možnost nikdo nezvolil. Možnost nevím zvolili v České republice 4 rodiče a na Slovenské republice si tuto možnost zvolili 3 rodiče. V porovnání odpovědí z mé práce se výsledky podobají. V další otázce byli respondenti tázáni na to, zda se projevil u rodičů nebo u jejich dětí možný nežádoucí účinek na vakcinaci uvedlo 22 respondentů zarudnutí, 21 respondentů bolestivost místa vpichu, 3 respondenti uvedli infekci místa vpichu, 32 respondentů uvedlo zvýšenou tělesnou teplotu po vakcinaci, 3 respondenti uvedli alergickou reakci na druh vakcíny, a 3 respondenti zvolili možnost jiná odpověď. Dva respondenti uvedli, že si nevzpomínají na alergickou reakci a 1 respondent uvedl, že je teprve nastávajícím rodičem. Na otázku, zda mají rodiče dostatek informací o nepovinném očkování, odpovědělo 26 respondentů, že ano, 12 respondentů uvedlo možnost ne, 52 respondentů zvolilo možnost částečně. Tuto otázku jsem srovnávala s prací Petry Helmanové z Masarykovy univerzity v Brně, které měla téma své práce Nepovinné očkování z pohledu veřejnosti. Petra Helmanová získávala informace od 149 respondentů. V její práci byla uvedena otázka, zda mají rodiče povědomí o možnosti dobrovolného očkování. 92 % respondentů uvádělo, že ano, 8 % uvedlo, že nemá vůbec informaci o této možnosti očkování. V porovnání s výsledky této otázky více lidí ví o možnostech dobrovolného očkování v porovnání s mými výsledky. V otázce, zda mají Vaše děti nějaká nepovinná očkování, odpovídali rodiče volně. Odpověď ano zde uvedlo 26 respondentů. Při vyhodnocení odpovědí se nejčastěji 40
vyskytovala očkování proti HPV virům a proti klíšťové encefalitidě. Možnost ne tu pak zvolilo 35 respondentů a 10 respondentů odpovědělo nevím. V otázce, zda mají rodiče nějaká nepovinná očkování, mohli rodiče zvolit více odpovědí. Třicetkrát tu byla respondenty zvolena odpověď proti klíšťové meningoencefalitidě, 15 krát byla zvolena odpověď proti děložnímu čípku, 1 krát byla zvolena možnost očkování proti meningokoku, 40 krát byla zvolena možnost jiné odpovědi. Všech 40 respondentů, kteří zvolili tuto odpověď, uvedli, že žádná nepovinná očkování nemají. V další otázce respondenti odpovídali na otázku, kde získávají informace o nepovinném očkování. Možnost praktický lékař pro dospělé zvolilo 19 respondentů. Praktického lékaře pro děti a dorost zvolilo 25 respondentů. Jiného zdravotnického pracovníka uvedli dva respondenti. Informace přes média získává 39 respondentů. Informace od příbuzných získává 13 respondentů. Jedenáct respondentů uvedlo jinou odpověď. Pět respondentů ve své odpovědi uvedlo, že o možnostech dobrovolného očkování nemá informace, 6 respondentů pak uvádělo zaměstnání. V další otázce jsem zjišťovala, zda si rodiče sami vyhledávají informace o nepovinném očkování. Třicet dva respondentů uvádí možnost ano, vyhledávají si lékaře dotazy na praktického lékaře, 23 respondentů zvolilo možnost ano, na webových stránkách. Třináct respondentů uvedlo, že o možnostech dobrovolného očkování diskutují s ostatními rodiči. Možnost ne zvolilo 28 respondentů. Šest respondentů uvedlo jinou odpověď. V odpovědích respondentů, kteří volili tuto možnost, se opakovala odpověď, ve kterém byl vyjádřen negativní názor k očkování. Ve čtyřech odpovědích respondenti uvedli názor, že informace u praktických lékařů jsou nepřehledné. Další otázka měla zjistit, zda rodiče souhlasí s nepovinným očkováním. V mém dotazníku odpovědělo 19 respondentů ano. Možnost ne zvolilo 13 respondentů a 54 respondentů uvedlo, že souhlasí pouze s některými druhy očkování. Čtyři respondenti uvedli možnost jiná odpověď. Všichni čtyři respondenti vyjádřili svůj absolutní nesouhlas s očkováním. Dále se v mém dotazníku objevila otázka, proti jakým nemocem by nechali rodiče své děti očkovat v rámci dobrovolného očkování. Třicetkrát zde byla zvolena odpověď proti žloutence typu A, 38 krát byla zvolena odpověď proti klíšťové encefalitidě. Třináct 41
respondentů uvedlo očkování proti rotaviry. Možnost očkování proti rakovině děložního čípku zvolilo 21 respondentů. Očkování proti meningokoku zde bylo zvoleno 30 respondenty. Sedmnáct respondentů zvolilo možnost jiné odpovědi. V odpovědích respondentů, kteří zvolili tuto možnost odpovědi, se opakovala odpověď, že žádné z očkování by svému dítěti nedali. Další otázka měla zjistit důvod nesouhlasu rodičů s nepovinným očkováním. Možnost, že dobrovolné očkování není hrazeno pojišťovnou, zvolilo 6 z dotazovaných respondentů. Největší počet respondentů, 37 odpovědělo nedostatek informací o dobrovolném očkování. Devět respondentů uvedlo, že důvodem byla negativní zkušenost s očkováním u jiných lidí. Devatenáct respondentů nesouhlasí s očkováním pro možné vedlejší účinky a možné komplikace po očkování. Možnost jiná odpověď zde zvolilo 29 respondentů. Dvacet respondentů v jiné odpovědi uvedlo, že s nepovinným očkováním souhlasí. Zbylých 9 respondentů se ke své odpovědi více nevyjádřilo. V další otázce měli rodiče odpovědět, zda by zavedli dobrovolné očkování jako povinné. Možnost ano zde zvolil pouze jeden respondent. Možnost ne zvolilo 21 respondentů. Osmnáct respondentů uvedlo, že zatím nepřemýšlelo o této možnosti návrhu. Osm respondentů se domnívá, že nemá dostatek informací k posouzení. Možnost zavedení pouze některých druhů očkování zvolilo 48 respondentů. Možnost jiná odpověď zvolili tři respondenti. Dva respondenti v jiné odpovědi uváděli své obavy z možných nežádoucích účinků. Jeden respondent se ke své odpovědi nevyjádřil. V závěru dotazníku jsem dala dotazovaným prostor, kde mohli více rozepsat své připomínky k dané problematice. Tuto možnost využilo 45 dotazovaných respondentů. V připomínkách se nejvíce opakovala odpověď, že informace o dobrovolném očkování by měli být snáze dostupné. Tuto odpověď uvedlo 10 z 25 respondentů. Dále respondenti poukazovali na propagaci farmaceutických firem od praktických lékařů. Toto téma ve svých komentářích uvádělo 6 z 25 respondentů. Jeden z respondentů uváděl svůj nesouhlas a uváděl myšlenku, že očkováním jak povinným tak nepovinným bráníme tělu k vytvoření přirozené imunity. Mě osobně zaujal respondentův názor a obava, že jednou celá populace díky snížené imunitě zemře na banální onemocnění, jako je například rýma. Další připomínka, která se opakovala u mnoha respondentů, bylo posunutí věkové hranice u očkování dítěte. Ve většině komentářů bylo uvedeno, že rodiče s povinným očkováním 42
souhlasí, s dobrovolným nesouhlasí nebo mají pochybnosti o jeho účincích. Co se mého názoru na danou problematiku týče, jsem určitě pro povinné očkování. Myslím, že v dnešní době si už lidé neumí představit, co by znamenalo, kdyby se proti všem těmto nemocem neočkovalo. Myslím, že si nedokáží představit možné následky, právě proto, že tu očkování je. V dobrovolném očkování bych se zařadila do skupiny, kde bych já osobně očkovala jen proti některým nemocem a to například proti klíšťové encefalitidě. Hypotéza číslo 1 Domnívám se, že více jak 75 % rodičů bude mít dostatečné informace o povinném očkování.
Tabulka 1 Hypotéza č. 1
Hypotéza č. 1 Ano Ne Jiná odpověď nevím lékař Lékař, samostudium
Otázky Č. 6 81% 6% 13% -
Č. 7 60% 8% 32% -
Č. 10 14% 12% 48%
Č. 11 64% 36% -
-
-
16%
-
K hypotéze se vztahovala otázka číslo 6, ve které jsem se respondentů ptala, zda mají jejich děti všechna očkování dle očkovacího kalendáře. Ve většině procent respondenti odpovídali, že ano. Druhá otázka k této hypotéze měla zjistit, zda si respondenti myslí, že mají dostatek informací o očkování. V 60 % respondenti odpověděli možnost ano, ve 32 % odpověděli, že si nejsou jisti mírou svých znalostí. V desáté otázce jsem chtěla zjistit, zda respondenti dostávají informace o nežádoucích účincích na vakcinaci, tedy jestli mají informace o této problematice. Skoro polovina respondentů odpovědělo možnost lékaře. Jen 10 % respondentů uvedlo možnost ne. V otázce číslo jedenáct jsem zjišťovala, zda mají respondenti zkušenost s nežádoucími účinky na vakcinaci a tedy jestli jsou ovlivněni na názoru na povinné očkování. Ve více jak polovině případů respondenti uvedli zkušenost s nežádoucími účinky. Má hypotéza zněla, že se domnívám, že více jak 75 % rodičů bude mít dostatečné informace o povinném očkování. Z vyhodnocení výsledků se má hypotéza nepotvrdila.
43
Hypotéza číslo 2 Domnívám se, že více jak 50 % bude souhlasit s očkováním.
Tabulka 2 Hypotéza č. 2
Hypotéza č. 2 Ano Ne Jiná odpověď Nevím Nedostatek informací Podle druhu očkování
Č. 8 78% 9% 2% 11%
Č. 9 38% 53% 9% -
-
-
Otázky Č. 17 19% 13% 4% 64%
Č. 19 29% 37% -
Vedlejší účinky
19%
Není hrazeno
6% 9%
Negativní zkušenost
K druhé hypotéze měla směřovat otázka číslo 8, které měla zjistit, zda si rodiče myslí, že je důležité děti očkovat. V 78 % respondenti odpovídali možnost ano. Devátá otázka měla zjistit, zda si respondenti myslí, že jako rodiče mohou odmítnout očkování. V 53 % respondenti zvolilo možnost ne. V další otázce jsem se respondentů ptala, zda respondenti souhlasí i s možností dobrovolného očkování. V 64 % respondenti odpověděli možnost, že souhlasí pouze s některými druhy vakcín. V 19 % pak zvolili možnost ano, ve 13 % pak možnost ne. V otázce číslo 19 jsem chtěla zjistit, z jakého důvodu odmítají dobrovolné očkování. Největší procento odpovědí bylo v důsledku nedostatečných odpovědí. Po vyhodnocení se má hypotéza potvrdila.
44
Hypotéza číslo 3 Domnívám se, že rodiče získávají informace převážně od praktického lékaře pro děti a dorost.
Tabulka 3 Hypotéza č. 3
Hypotéza č. 3 Ano Ne Jiná odpověď Částečně Praktický lékař pro děti a dorost Praktický lékař pro dospělé
Č. 12 26% 22% 52% -
Otázky Č. 15 60% 23% 17%
Č. 16 72% 28% 4% -
Lékař
13%
Internet
23%
Diskuse
32%
Ve třetí hypotéze jsem předpokládala, že rodiče získávají informace převážně od praktických lékařů pro děti a dorost. Otázka číslo 12 měla zjistit, zda mají informace o možnostech dobrovolného očkování. Více jak polovina respondentů (52 %) uvedla, možnost částečně. Pouze ve 26 % případů, byla odpověď ano. Ve 22 % respondenti odpovídali možnost ne. V otázce číslo 15 jsem se respondentů ptala, kde získali informace o možnostech dobrovolného očkování. V této otázce jsem předpokládala největší množství odpovědí u možnosti praktického lékaře pro děti a dorost. Tuto možnost zvolili respondenti pouze ve 23 % svých odpovědí. V 17 % případech respondenti uvedli možnost, že informace získávají od svého praktického lékaře pro dospělé. V ostatních 60 % odpovědí, respondenti uváděli jiné zdroje. V otázce číslo 16 mě zajímalo, zda si respondenti jako rodiče vyhledávají informace o nepovinném očkování sami. Pouze 28 % respondentů uvedlo možnost ne. Odpověď, že informace sami vyhledávají u praktické lékaře, uvedlo 13 % respondentů. Podle vyhodnocení odpovědí myslím, že se má hypotéza částečně potvrdila, vezmeme-li v úvahu možnost odpovědi praktického lékaře pro dospělé. Možnost, kde získávají informace o možnostech dobrovolného očkování, většina respondentů uvedla praktického lékaře ať už pro děti a dorost nebo praktického lékaře pro dospělé.
45
Hypotéza 4 Domnívám se, že více jak 75 % nevyužívá možnosti dobrovolného očkování. Tabulka 4 Hypotéza č. 4
Hypotéza č. 4 Ano Ne Jiná odpověď Nevím, nedostatek informací Nemohu posoudit Některé druhy
Č. 13 55% 35% 10% -
Otázky Č. 14 60% 40% -
Č. 20 1% 21% 3% 18% 8% 48 %
Ve své poslední hypotéze jsem předpokládala, že více jak 75% rodičů nevyužívá možností dobrovolného očkování. V první otázce číslo 13, jsem se respondentů ptala, zda mají jejich děti nějaká dobrovolná očkování. V 55 % odpovědí rodiče uváděli kladnou odpověď. Ve 14. otázce jsem chtěla zjistit, zda respondenti využívají nepovinného očkování i pro sebe. V 60 % případů respondenti uvedli jednu z možností dobrovolného očkování. K této hypotéze se vztahovala i otázka číslo 18, kde jsem zjišťovala, proti jakým nemocem by respondenti nechali své děti očkovat. Nejvíce (38%) odpovědí bylo u klíšťové meningoencefality. Další otázkou patřící k této hypotéze byla otázka, ve které jsem chtěla zjistit, z jakého důvodu by rodiče nesouhlasili s dobrovolným očkováním. Nejvíce respondentů uvedlo, že je to způsobeno nedostatky informací (37%) V otázce číslo 20, jsem chtěla vědět názor respondentů, zda by byli i pro zavedení dobrovolného očkování za povinné. Možnost ano, zvolilo pouze 1 % respondentů. Po vyhodnocení odpovědí se má hypotéza nepotvrdila.
Mým prvním cílem bylo zjistit informovanost rodičů v problematice očkování. Po porovnání výsledků odpovědí z dotazníků jsem zjistila, že výsledky nedopadli tak, jak jsem předpokládala. Ze sta respondentů uvedlo pouze 60 %, že jsou jejich informace dostatečné. Proto si myslím, že by praktičtí lékaři měli této problematice věnovat více pozornosti a ověřovat si, zda rodiče daným informacím rozumí. Naopak mě velice překvapily odpovědi, které se vztahovali k mému druhému cíli a to, zjistit názor rodičů na dobrovolné očkování. Mým předpokladem bylo, že větší procento rodičů bude proti 46
dobrovolnému očkování. Z mého dotazníku plyne, že většina rodičů s dobrovolným očkováním souhlasí, většina však uvádí, že by své děti dali očkovat jen proti některým z onemocnění. Ve výsledcích však vyšlo, že větší počet respondentů alespoň některé očkování využilo. Já osobně s povinným očkováním zcela souhlasím. Myslím, že v dnešní době je velice důležité, už co se týče třeba pohybu osob a cestovního ruchu ve světě. V otázce dobrovolného očkování, patřím do skupiny, která by těchto možností využila.
47
2.8 Návrh a doporučení pro praxi Má bakalářská práce měla za cíl zjistit informovanost a názor rodičů v problematice očkování na území kraje Vysočině a zjistit názor rodičovské veřejnosti na dobrovolné očkování mimo očkovací kalendář ČR. Já osobně si myslím podle zjištěných výsledků, že rodiče, ale i veřejnost by měla být více informována o povinném, ale i nepovinném očkování. Zavedla bych, aby bylo více webových stránek na problematiku očkování, dále by mělo být více letáků a brožur v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost, aby mohli rodiče nastudovat většinu informací o problematice očkování. Kdyby rodiče měli více informací o této problematice, tak by určitě změnili názor na očkování a odpovídali by v dotazníkových šetřeních jinak. Je samozřejmé, že vedlejší účinky a riziko je při očkování, ale s tím se musí počítat, protože co je v dnešní době bez rizika. V rámci zvýšení povědomí o očkování by se dala zavést i různé přednášky o očkování, které by mohly probíhat např. v ordinacích a v mateřských školách.
48
Závěr Ve své bakalářské práci s názvem „ Pohled veřejnosti na očkování“ jsem se zabývala problematikou očkování v kraji Vysočina, hlavně na území Jihlavy. Práce obsahuje hlavní kapitolu s názvem Aktuální stav problematiky, kde jsou popsány hlavní informace o očkování, dále možnosti očkování v ČR a v jiných zemích, tedy ve světě a výzkumnou část. Prvním cílem bylo zjistit informovanost a názor rodičů v problematice očkování na území kraje Vysočina. Druhým cílem bylo zjistit názor rodičovské veřejnosti na dobrovolné očkování mimo očkovací kalendář ČR. V mé práci jsem si stanovila 4 hypotézy. První hypotéza zněla: Domnívám se, že více jak 75 % rodičů bude mít dostatečné informace o povinném očkování. V druhé hypotéze jsem uváděla, že více jak 50 % rodičů bude souhlasit s očkováním. Ve třetí hypotéze jsem předpokládala, že více jak 50 % rodičů bude získávat informace o očkování převážně od praktických lékařů pro děti a dorost. Čtvrtá hypotéza byla postavena na předpokladu, že více jak 75 % rodičů nebude využívat možností dobrovolného očkování. Rozdala jsem celkem 100 dotazníků, kde mi byly všecky navráceny. Po vyhodnocení odpovědí všech dotazníků se první hypotéza nepotvrdila. V případě mé druhé hypotézy se tato hypotéza opravdu potvrdila a více jak 50 % rodičů souhlasí s očkováním. V případě mé třetí hypotézy tomu bylo tak, že nejvíce respondentů zvolilo odpověď média. Na druhém místě v zastoupení četnosti odpovědí se umístil právě praktický lékař pro děti a dorost a na místě třetím praktický lékař pro dospělé. Po sečtení bychom tedy mohli říct, že rodiče získávají nejvíce informací od praktických lékařů. Má čtvrtá hypotéza, o možnosti využití dobrovolného očkování se také nepotvrdila.
49
Seznam použité literatury ALLEN, Arthur. Vaccine: the controversial story of medicine's greatest lifesaver. 1st ed. New York: W. W. Norton, 2008. ISBN 0393331563. BERAN, J. Očkování: otázky a odpovědi. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262380-X BERAN, J., HAVLÍK, J. Pneumokokové nákazy a možnosti očkování proti nim. 1. vyd. Praha: Maxdorf s.r.o., 2006. ISBN 80-7345-091-7 BERAN, J., HAVLÍK, J., VONKA, V. Očkování – minulost, přítomnost, budoucnost. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. ISBN 80-7262-361-3 DÁŇOVÁ, J., ČÁSTKOVÁ, J. Očkování v České republice. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-122-2. GREGORA, M. Péče o dítě od kojeneckého do školního věku. 2. vyd. Praha: Grada 2007. ISBN 978-80-247-2030-2 GREGORA, MARTIN. Očkování a infekční nemoci dětí. 1. vyd. Praha: GRADA, 2005. 125 s. IBSN 80-247-1126-5. GREGORA, M., PAULOVÁ, M. Péče o novorozence a kojence. Maminčin domácí lékař. 3. doplněné a aktualizované vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2564-2 HELMANOVÁ, Petra. Nepovinné očkování z pohledu veřejnosti [online]. In: . [cit. 2016-04-25]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/259005/lf_b/Bakalarska_prace__Helmanova.pdf HOŘEJŠÍ, V, BARTŮŇKOVÁ, J. Základy imunologie. 4. vyd. Praha: Triton, 2009. ISBN 80-7345-091-7. HIRTE, M. Očkování: pro a proti. 2. vyd. Brno: Ctirad Oráč, 2009, s. 405. ISBN 97880-904361-2-1 50
KARHAN, T. Homeopatie a děti. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3355-5 LACÍKOVÁ, Jana. Očkovanie detí z pohladu rodičovském populacie [online]. In: . [cit. 2016-04-25]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/214738/lf_b/bakalarska_praca_Lacikova.pdf MILLER, Neil Z. Co možná nevíte o očkování. Vyd. 1. Praha: Elfa, 2010. ISBN 97880-86439-11-2. PETRÁŠ, Marek. Průvodce očkováním. Aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Josef Raabe, c2011, 110 s. Nahlížet - nacházet. ISBN 978-80-86307-86-2 SIKOROVÁ, L. Dětská sestra v primární a komunitní péči. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3592-4 SOMMER, G. Dětské nemoci. Osvědčené domácí prostředky a účinná léčba. Praha: Vašut, 2007. ISBN 978-80-7236-526-5. STRUNECKÁ, A. Varovné signály očkování. Podlesí: ALMI, 2012. ISBN 978-8087494-04-2. VOKURKA, M. a kol. Velký lékařský slovník. 9. vyd. Praha: Maxdorf, Jesenius, 2009. ISBN 978-80-7345-202-5 ZÁHUMENSKÝ, David. Zkusme diskutovat věcně i o očkování dětí. Britské listy [online]. 2011 [cit. 2016-04-25]. Dostupné z: http://blisty.cz/art/56784.html
51
Seznam tabulek a grafů Graf 1 Pohlaví ................................................................................................................. 24 Graf 2 Věk respondentů .................................................................................................. 24 Graf 3 Dosažené vzdělání ............................................................................................... 25 Graf 4 Počet dětí ............................................................................................................. 25 Graf 5 Věk dětí ............................................................................................................... 26 Graf 6 Očkování.............................................................................................................. 27 Graf 7 Informovanost...................................................................................................... 27 Graf 8 Důležitost očkování ............................................................................................. 28 Graf 9 Odmítnutí povinného očkování ........................................................................... 28 Graf 10 Informace o očkování ........................................................................................ 29 Graf 11 Nežádoucí účinky .............................................................................................. 30 Graf 12Informace o nepovinném očkování .................................................................... 31 Graf 13 Nepovinné očkování .......................................................................................... 32 Graf 14 Nepovinná očkování rodičů ............................................................................... 32 Graf 15 Zdroje informací ................................................................................................ 33 Graf 16 Aktivní vyhledávání .......................................................................................... 34 Graf 17 Souhlas s nepovinným očkováním .................................................................... 34
52
Graf 18 Druhy očkování ................................................................................................. 35 Graf 19 Důvod nesouhlasu ............................................................................................. 36 Graf 20 Zavedení dobrovolného očkování za povinné ................................................... 36 Graf 21 Připomínky ........................................................................................................ 37
Tabulka 1 Hypotéza č. 1 ................................................................................................. 43 Tabulka 2 Hypotéza č. 2 ................................................................................................. 44 Tabulka 3 Hypotéza č. 3 ................................................................................................. 45 Tabulka 4 Hypotéza č. 4 ................................................................................................. 46
53
Seznam zkratek Č. – číslo ČR – Česká republika
54
Seznam příloh Příloha 1………………………………………..dotazník
55
Příloha číslo 1
Dobrý den, jsem studentkou 3. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, bakalářského studijního programu Ošetřovatelství, oboru Všeobecná sestra. Tento dotazník je zaměřený na téma: Pohled veřejnosti na očkování. Dotazník je zcela anonymní a veškeré informace budou použity čistě k přípravě a tvorbě bakalářské práce. Odpovědi prosím zakroužkujte, u vybraných otázek je možnost více odpovědí. Předem děkuji za vyplnění dotazníku. Alexandra Slavíková
1. Jaké je vaše pohlaví? o žena o muž
2. Kolik je Vám let? o 20-30 o 30-40 o 40 a více o Jiná odpověď: 56
3. Jaké je Vaše dosažené vzdělání? o Základní vzdělání o Střední bez maturity o Střední vzdělání s maturitou o Vysokoškolské vzdělání o Jiné vzdělání: 4. Kolik máte dětí? (vypište) 5. Jakého věku je Vaše dítě/děti? (vypište)
6. Má Vaše dítě všechna očkování dle očkovacího kalendáře? o Ano o Ne o Jiná odpověď: 7. Myslíte, že máte dostatečné informace o povinném očkování? o Ano, mám. o Ne, nemám. o Nevím, jestli jsou moje znalosti o očkování dostatečné.
57
o Jiná odpověď: 8. Myslíte si, že je důležité Vaše děti očkovat? o Ano o Ne o Nemám dostatek informací k posouzení důležitosti očkování. o Jiná odpověď: 9. Myslíte, že mají rodiče právo odmítnout povinné očkování? o Ano, rodiče mají právo rozhodovat za svoje děti. o Ne, vystavují své dětí možným rizikům. o Jiná odpověď: 10. Informoval Vás lékař nebo jiný zdravotní pracovník na možné nežádoucí účinky na očkování před očkováním dítěte? o Ano, lékař nebo sestra mě vždy informuje. o Ano, lékař mě informuje, ale dodatečně si dohledávám informace na webových stránkách. o Nevzpomínám se na informace o rizicích očkování. o Ne, jsem si jistá, že mi žádné informace o rizicích nebyly řečeny. o Jiná odpověď: 11. Projevil se u Vás nebo u dítěte po očkování nějaký nežádoucí účinek na vakcinaci? (Možnost více odpovědí.) 58
o Zarudnutí o Bolestivost v místě vpichu o Zvýšená teplota nebo horečka o Porucha spánku u dítěte o Infekce v místě vpichu o Alergická reakce na vakcinaci o Jiná odpověď:
12. Máte dostatečné informace o možnostech nepovinného očkování? o Ano o Ne o Částečně o Jiná odpověď:
13. Má Vaše dítě nějaká nepovinná očkování? (uveďte jaké)
14. Máte jako rodič nějaká nepovinná očkování? (Zde je možnost více odpovědí.)
59
o Proti pneumokokům o Proti meningokokům o Proti rakovině děložního čípku o Proti klíšťové encefalitidě o Jiné očkování: o Žádné očkování
15. Kde jste získal/a informace o nepovinném očkování? (Zde je možnost více odpovědí.) o Praktický lékař pro dospělé o Praktický lékař pro děti a dorost o Jiný zdravotnický pracovník (např. dětská sestra) o Média (televize, internet, rádio) o Příbuzní/přátelé o Jiná odpověď:
16. Zjišťoval/a jste si informace sám/sama o nepovinném očkování? o Ano, zjišťoval/a od praktického lékaře pro děti a dorost. 60
o Ano, na webových stránkách. o Ano, diskutujeme o očkování s jinými rodiči a přáteli. o Ne, nezjišťoval/a. o Jiná odpověď: 17. Jste jako rodič pro nepovinné očkování? o Ano o Ne o Podle druhu nepovinného očkování o Jiná odpověď: 18. Proti jakým onemocněním byste nechali dítě očkovat v rámci dobrovolného očkování? o HPV virus o Meningokoky o Rota vity o Klíšťová encefalitida o Žloutenka typu A o Chřipka o Jiné očkování:
61
19. Pokud nesouhlasíte s nepovinným očkováním, z jakého důvodu? o Není hrazené pojišťovnou, očkování musíme zaplatit. o Má vedlejší účinky a možné komplikace. o Nedostatek informací o dobrovolném očkování. o Negativní zkušenosti s dobrovolným očkováním jiných lidí. o Jiná odpověď:
20. Zavedl/a byste dobrovolné očkování jako povinné očkování? o Ano, zavedla. o Ne, nezavedla. o Zavedla bych jen některá očkování za povinná. o Nepřemýšlel/a jsem zatím o této možnosti návrhu. o Nemám dostatek informací, abych takto mohl/a uvažovat. o Jiná odpověď: 21. Máte nějaké připomínky k očkování? (vypište jaké)
62
63
