Výslovnost latiny A
LATINSKÁ ABECEDA A, B, C, D, E, F, G, H, I, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, U, V, X, Y, Z. Písmena K, Y a Z a skupiny hlásek PH, RH a TH značí, že se jedná o slovo řeckého původu. Někdy se v latinských textech užívá i písmeno J. Tento úzus je středověký až novověký.
B
Samohlásky Latina má stejně jako čeština pět krátkých (a, e, i, o, u) a pět dlouhých (ā, ē, ī, ō, ū) samohlásek. Stejně jako v češtině označují písmena i a y tutéž hlásku [i]. Vodorovná čárka nad samohláskou je konvenční způsob značení délky latinských samohlásek. Je to označení pouze pracovní (užívá se v učebnicích a ve slovnících), v praxi se délky obvykle neznačí.
C
VÝSLOVNOST Latinská výslovnost se liší od české v následujících případech: i
před samohláskou (někdy psáno písmenem J)
[j]
iēiūnum [jéjúnum]
před samohláskou na rozhraní slabik [ij]
crānium [krányjum]
v ostatních případech
[i]
spīna [spína]
ae
[é]
vēnae [véné]
oe
[é]
lagoena [lagéna]
di, ti, ni
[dy, ty, ny]
digitus [dygitus] tībia [týbija] crānium [krányjum]
ti
před samohláskou
[ci]
spatium [spacijum] operātiō [operáció] výjimka: ōstium [óstyjum]
c
před [i], [í], [e], [é]
[c]
cerebrum [cerebrum] cibus [cibus] caecum [cékum]
v ostatních případech
[k]
caverna [kaverna] corōna [koróna] cuticula [kutykula] crānium [krányjum] lac [lak]
mezi samohláskami
[z]
basis [bázis]
ve skupině ls + samohl. ns + samohl. rs + samohl.
[z]
pulsus [pulzus] extēnsor [eksténzor] dorsum [dorzum]
v ostatních případech
[s]
canālis [kanális] sulcus [sulkus] fossa [fosa]
ngu
před samohláskou
[ngv]
lingua [lingva]
qu
před samohláskou
[kv]
aqua [akva]
ph
[f]
phalanx [falanks]
rh
[rh] nebo [r]
rhomboīdeus [rhomboídeus] i [romboídeus]
th
[th] nebo [t]
thymus [thímus] i [týmus]
s
1
Struktura anatomického termínu A
Základní struktura termínu Základem jakéhokoli pojmenování je vždy substantivum (podstatné jméno). Toto substantivum je vždy v nominativu (prvním pádě). Pokud označuje jednu věc, jde o nominativ singuláru (1. pád jednotného čísla). Příklad: krček. Pokud označuje více věcí, jde o nominativ plurálu (1. pád množného čísla). Příklad: krčky. Pouhé substantivum je pro přesné určení většinou nedostatečné, například krčků máme v těle několik. Pokud chceme substantivum určit přesněji, máme dvě možnosti: I) Pomocí adjektiva (přídavného jména): chirurgický krček Adjektivum zde odpovídá na otázku „Jaký?“ (Jaký krček? - Chirurgický.) II) Pomocí dalšího substantiva: krček femuru (stehenní kosti) Druhé substantivum odpovídá na otázku „Koho/čeho?“ (Krček čeho? Femuru.) Oba typy specifikátorů se nazývají přívlastky, protože vyjadřují vlastnosti výchozího substantiva. V prvním případě jde o přívlastek shodný, ve druhém případě o přívlastek neshodný.
B
Konstrukce s přívlastkem shodným
krček
chirurgický
Substantivum (podstatné jméno) v nominativu singuláru (v 1. pádě jednotného čísla)
Adjektivum (přídavné jméno) – přívlastek shodný ve stejném pádě, čísle a rodu jako řídící substantivum
Srovnej v latině: Collum chirurgicum (adjektivum chirurgicum je i v latině ve stejném pádě, čísle a rodu jako substantivum collum). Přívlastek shodný (adjektivum) se vždy shoduje v pádě, čísle a rodu s řídícím substantivem. C
Konstrukce s přívlastkem neshodným
krček femuru Substantivum (podstatné jméno) v nominativu singuláru (v 1. pádě jednotného čísla)
Substantivum (podstatné jméno) – přívlastek neshodný vždy v genitivu (2. pádě)
Přívlastek neshodný je bez ohledu na řídící substantivum vždy v genitivu (singuláru nebo plurálu). Přívlastek neshodný se s řídícím podstatným jménem nemusí (ale může) shodovat v pádě, čísle ani rodu. Srovnej v latině: collum femoris (tvar femoris je v genitvu singuláru, kdežto tvar collum v nominativu singuláru).
2
Struktura anatomického termínu II A
Několikanásobný přívlastek shodný Substantivum může mít i více přívlastků než jeden.
vnější
hřeben
týlní
Hřeben: Řídící substantivum v nominativu singuláru. Vnější: Přívlastek shodný I, shoduje se s řídícím substantivem v pádě, čísle i rodu (nom. sg. m.). Týlní: Přívlastek shodný II, shoduje se s řídícím substantivem v pádě, čísle i rodu (nom. sg. m.) B
Kombinace přívlastku shodného i neshodného Výchozí substantivum lze specifikovat zároveň přívlastkem shodným i neshodným. Příklad: Spojení kostěná přepážka nosu má následující strukturu:
přepážka
kostěná nosu
Přepážka: Řídící substantivum v nominativu singuláru. Kostěná: Přívlastek shodný, shoduje se s řídícím substantivem v pádě, čísle i rodu (nom. sg. m.). Nosu: Přívlastek neshodný – proto je v genitivu singuláru. C
Složitější struktury Přívlastky mohou mít své vlastní přívlastky, a tak dochází k dalšímu větvení struktury. Příklad: Spojení krček levého femuru má následující strukturu:
krček
femuru
levého
Krček: Řídící substantivum v nominativu singuláru. Femuru: Přívlastek neshodný k substantivu krček – proto je v genitivu (singuláru). Levého: Přívlastek shodný k substantivu femur, se kterým se shoduje v pádě, čísle a rodu. Protože tvar substantiva femuru je v genitivu singuláru, je i adjektivum levého v genitivu singuláru. Další příklad je spojení volná část horní končetiny
část
volná končetiny
horní
Část: Řídící substantivum v nominativu singuláru. Volná: Přívlastek shodný k substantivu část, shoduje se s ním pádě, čísle a rodu (nom. sg. f.) Končetiny: Přívlastek neshodný k substantivu část – proto je v genitivu (singuláru). Horní: Přívlastek shodný k substantivu končetina. Protože tvar substantiva končetiny je v genitivu singuláru, je i adjektivum levého v genitivu singuláru.
3
Zásady práce se substantivy A
Obecné informace Latinská substantiva (podstatná jména) mají šest pádů. Ze struktury anatomického termínu je ale zřejmé, že v anatomii se setkáme pouze se dvěma pády: s nominativem (1. pádem) a s genitivem (2. pádem). Substantiva skloňujeme, tj. tvoříme různé pády. Skloňování se nazývá deklinace. V latině existuje pět typů skloňování, tedy pět deklinací.
B
Slovníkový tvar Slovníkový tvar je ustálený způsob zápisu slova do slovníku. Obsahuje tři informace:
koncovka genitivu singuláru
tvar nominativu singuláru
rod substantiva
Například substantivum vēna (žíla) bude ve slovníku zapsáno následovně:
vēna
f.
ae
Jsou to tři minimální informace, které potřebujeme k práci se substantivy. Nelze je nijak odvodit, proto je nutné naučit se je zpaměti. C
Koncovka genitivu singuláru slouží k zařazení slovesa do příslušné deklinace, tj. poznáme podle ní, jak se substantivum skloňuje. Latinské deklinace mají následující koncovky genitivu singuláru: Deklinace
Koncovka
Příklad slovníkového tvaru Český překlad příkladu
I
-ae
costa, ae, f.
žebro
II
-ī
mūsculus, ī, m.
sval
III
-is
canālis, is, m.
kanál
IV
-us
sinus, ūs, m.
splav
V
- ēī
faciēs, ēī, f.
tvář
Pozn.: Někdy je ve slovníkovém tvaru uvedena koncovka spolu s částí slovního kmene. Např. slovesný tvar carcinoma, atis, n. znamená, že gen. sg. je carcinomatis a toto slovo tedy patří ke 2. deklinaci (koncovka -is). D
Rod substantiva Zkratka označuje vždy jeden ze tří rodů: m.
māsculīnum
rod mužský
f.
fēminīnum
rod ženský
n.
neutrum
rod střední
Rod latinského substantiva se může lišit od rodu, který má jeho český překlad. Srovnej:
collum, ī, n. (= neutrum, tj. rod střední)
krček (māsculīnum, tj. rod mužský)
costa, ae, f. (= fēminīnum, tj. rod ženský)
žebro (neutrum, tj. rod střední)
Rod substantiva je důležitý pro spojení substantiva s adjektivem. Adjektivum se se svým řídícím substantivem shoduje v pádě, čísle i rodu. Srovnej:
lobus dexter
pravý lalok
manus dextra
pravá ruka
4
První deklinace - substantiva A
Identifikace: První deklinace je v genitivu singuláru zakončena na -ae.
B
Slovníkový tvar:
artēria
Nominativ singuláru: vždy zakončen na -a. Příklady:
ae
f.
Genitiv singuláru: vždy zakončen na -ae.
Rod substantiva: vždy femininum.
artēria, ae, f.
tepna
costa, ae, f.
žebro
frāctūra, ae, f.
zlomenina
Poznámka: Ne všechna substantiva zakončená v nom. sg. na -a patří k 1. deklinaci. Rozhodujícím kritériem je vždy koncovka genitivu singuláru. C
Skloňování: nom. sg.
artēri-a
gen. sg.
artēri-ae
nom. pl.
artēri-ae
gen. pl.
artēri-ārum
Poznámka: Genitiv singuláru a nominativ plurálu mají stejné koncovky. Význam je možné rozlišit podle kontextu. Porovnej:
frāctūra costae
zlomenina žebra
frāctūrae costārum
zlomeniny žeber
Další příklady slovních spojení: incīsūra scapulae
zářez lopatky
ruptūra artēriae
přetržení tepny
rīma palpebrārum
štěrbina víček (mezi horním a dolním víčkem)
glandulae mammārum
prsní žlázy („žlázy prsů“)
5
Druhá deklinace - substantiva A
Identifikace: Druhá deklinace je v genitivu singuláru zakončena na -ī.
B
Slovníkový tvar:
ī
m.
diameter
trī
f.
ligāmentum
ī
n.
Nominativ singuláru:
- U masculin zakončen na -us nebo -er. - U feminin zakončen na -us nebo -er. - U neuter zakončen vždy na -um.
Genitiv singuláru:
- Vždy zakončen na -ī. - U vzoru diameter vypadává -e-: nom. sg.: diameter gen. sg.: diametrī (Podobně v češtině ptáček, genitiv ptáčka.)
Rod:
- U slov zakončených v nom. sg. na -us a -er zpravidla masculinum, někdy femininum. - U slov zakončených v nom. sg. na -um vždy neutrum.
Příklady:
C
mūsculus
mūsculus, ī, m.
sval
humerus, ī, m.
humerus, kost pažní
diameter, trī , f.
průměr
ligāmentum, ī, n.
vaz
brachium, iī , n.
paže
Skloňování: musculus
diameter
ligamentum
nom. sg.
mūscul-us
diameter
ligāment-um
gen. sg.
mūscul-ī
diametr-ī
ligāment-ī
nom. pl.
mūscul-ī
diametr-ī
ligāment-a
gen. pl.
mūscul-ōrum
diametr-ōrum
ligāment-ōrum
Poznámka: Genitiv singuláru a nominativ plurálu mají stejné koncovky. Význam je možné rozlišit podle kontextu. Porovnej:
ruptūra mūsculī
přetržení svalu
mūsculī brachiī
svaly paže
Další příklady slovních spojení: Porovnej:
capitulum humerī
hlavička humeru (kosti pažní)
commisūra labiōrum
spojení rtů (horního a dolního)
6
Adjektiva první a druhé deklinace A
Identifikace: Adjektiva první a druhé deklinace jsou v nominativu singuláru zakončena na -us nebo -er (v mužském rodě), na -a (v ženském rodě) a na -um (ve středním rodě).
B
Slovníkový tvar:
longus
a
um
dexter
tra
trum
Nom. sg. masculina: zakončen na -us nebo na -er.
Nom. sg. feminina: vždy zakončen na -a.
Nom. sg. neutra: vždy zakončen na -um.
Pozn.: U adjektiv zakončených v nom. sg. masculina na -er zpravidla vypadává v ostatních tvarech -e-: Porovnej: oculus dexter x scapula dextra Příklady:
C
longus, a, um
dlouhý
trānsversus, a, um
příčný
dexter, tra, trum
pravý
Užití: Tvar na -us nebo -er je tvar pro masculina. Užíváme ho, pokud je řídící substantivum rodu mužského. Tvar na -a je tvar pro feminina. Užíváme ho, pokud je řídící substantivum rodu ženského. Tvar na -um je pro neutra. Užíváme ho, pokud je řídící substantivum rodu středního. Porovnej: humerus dexter x ulna dextra x brachium dextrum Příklady:
mūsculus longus
dlouhý sval
frāctūra complicāta
komplikovaná zlomenina
ligāmentum trānsversum
příčný vaz
Tvar adjektiva se řídí podle rodu, nikoli podle koncovky či deklinace. Je tedy nutné pamatovat si rod každého substantiva. Příklad: Spojíme-li substantivum diameter, trī, f. (femininum!) s adjektivem trānsversus, a, um (příčný), výsledný tvar bude diameter trānsversa (příčný průměr). D
Skloňování: Masculinum (= musculus, diameter)
Femininum (= arteria)
Neutrum (= ligamentum)
nom. sg.
long-us
dexter
long-a
dextr-a
long-um
dextr-um
gen. sg.
long-ī
dextr-ī
long-ae
dextr-ae
long-ī
dextr-ī
nom. pl.
long-ī
dextr-ī
long-ae
dextr-ae
long-a
dextr-a
gen. pl.
long-ōrum
dextr-ōrum long-ārum
dextr-ārum long-ōrum
dextr-ōrum
V rodě mužském skloňujeme jako substantiva 2. deklinace, vzor mūsculus (adjektiva na -us) nebo diameter (adjektiva na -er). V rodě ženském skloňujeme jako substantiva 1. deklinace, vzor artēria. V rodě středním skloňujeme jako substantiva 2. deklinace, vzor ligāmentum. Všimněte si, že typ longus a dexter se liší pouze v nominativu singuláru masculina.
7
Třetí deklinace – substantiva I A
Identifikace: Třetí deklinace je v genitivu singuláru zakončena na -is.
B
Slovníkový tvar:
???
Nominativ singuláru: může vypadat jakkoli. Příklady:
?
is
Genitiv singuláru: vždy zakončen na -is.
flexor, ōris, m. phalanx, gis, f. ulcus, eris, n. cōma, atis, n. rēte, is, n.
Rod substantiva: masculinum, femininum nebo neutrum. ohýbač článek prstu vřed bezvědomí síť
Nominativ singuláru může mít různé zakončení, někdy i stejné jako ostatní deklinace. Pro zařazení k deklinaci je vždy rozhodující genitiv singuláru. Srovnej: cōma, atis, n. (3. deklinace) x artēria, ae, f. (1. deklinace) ulcus, eris, n. (3. deklinace) x mūsculus, ī, m. (2. deklinace) Genitiv singuláru je vždy zakončen na -is. Jeho tvar ale nelze nijak systematicky odvodit z nominativu. Proto je koncovka -is ve slovníkovém tvaru často rozšiřována o širší kontext. Srovnej:
Slovníkový tvar
Genitiv
Slovníkový tvar
Genitiv
cōma, atis, n.
comatis
regiō, ōnis, f.
regiōnis
ulcus, eris, n.
ulceris
flexor, ōris, m.
flexōris
caput, itis, n.
capitis
index, icis, m.
indicis
Rod substantiv třetí deklinace může být kterýkoli, není zde žádná převažující tendence. C
Některé častější typy substantiv 3. deklinace: -or, ōris, m. flexor, ōris, m. adductor, ōris, m. levātor, ōris, m. rotātor, ōris, m.
ohýbač přitahovač zdvihač otáčeč
-iō, iōnis, f. regiō, ōnis, f. articulātiō, ōnis, f. operātiō, ōnis, f. decussātiō, ōnis, f.
oblast kloub operace zkřížení
-itās, ātis, f. cavitās, ātis, f. tūberositās, ātis, f. extrēmitās, ātis, f.
dutina drsnatina končetina
-a, atis, n. cōma, atis, n. chiasma, atis, n. diaphragma, atis, n.
bezvědomí zkřížení bránice
Jako mnemotechnická pomůcka k odvození genitivu singuláru může sloužit i tvar odvozeného slova v češtině. Srovnej:
Slovníkový tvar
Česky
Slovníkový tvar
Česky
margō, inis, m.
marginální
index, icis, m.
indicie
phalanx, gis, f.
falanga
caput, itis, n.
kapitola
8
Třetí deklinace – substantiva II A
SKLOŇOVÁNÍ Substantiva třetí deklinace se skloňují podle čtyř vzorů: flexor, canālis, forāmen a rēte. flexor
canālis
forāmen
rēte
nom. sg.
flexor
canālis
forāmen
rēte
gen. sg.
flexōr-is
canāl-is
forāmin-is
rēt-is
nom. pl.
flexōr-ēs
canāl-ēs
forāmin-a
rēt-ia
gen. pl.
flexōr-um
canāl-ium
forāmin-um rēt-ium
Výchozím tvarem k tvorbě všech pádů je genitiv singuláru. (Tvar nominativu singuláru je pro skloňování nepodstatný.) a) Genitiv singuláru vyčteme ze slovníkového tvaru: forāmen, inis, n. > gen. sg. forāminis b) Z gen. sg. odtrhneme koncovku -is, dostaneme tzv. kmen forāmin-is > forāminc) Ke kmeni přidáme koncovku pádu, který chceme tvořit nom. pl. forāmin-a gen. pl. forāmin-um B
Flexor Ke vzoru flexor patří masculina a feminina, která mají v nominativu singuláru jiný počet slabik než v genitivu singuláru (tzv. substantiva nestejnoslabičná). Příklady:
C
nom. sg.
tendō (2 slabiky)
rādīx (2 slabiky)
gen. sg.
tendinis (3 slabiky)
rādīcis (3 slabiky)
Canālis Ke vzoru canālis patří masculina a feminina, která mají v nominativu stejný počet slabik jako v nominativu (tzv. stejnoslabičná). Někdy může být nominativ shodný s genitivem, někdy se liší. Příklady:
nom. sg.
auris (2 slabiky)
pūbēs (2 slabiky)
gen. sg.
auris (2 slabiky)
pūbis (2 slabiky)
Ke vzoru canalis řadíme kromě toho všechna masculina a feminina třetí deklinace (stejnoslabičná a nestejnoslabičná), jejichž kmen (viz výše) končí na dvě souhlásky. Příklady:
D
dēns
pars
gen. sg.
dēnt-is
part-is
kmen
dēnt-
part-
Forāmen Ke vzoru forāmen patří neutra, která mají v nominativu singuláru jiný počet slabik než v genitivu singuláru (srovnej se vzorem flexor). Příklady:
E
nom. sg.
nom. sg.
cor (1 slabika)
caput (2 slabiky)
gen. sg.
cordis (2 slabiky)
capitis (3 slabiky)
Rēte Ke vzoru rēte patří neutra, jejichž nominativ singuláru je zakončen na -e, -al nebo -ar. Jsou to zejména tato substantiva: rēte, is, n. (síť) calcar, aris, n. (ostruha)
9
Adjektiva třetí deklinace dvojvýchodná A
Existují tři typy adjektiv třetí deklinace: a) Trojvýchodná – mají v nom. sg. tři různé tvary, pro každý rod jeden (např. ācer, ācris, ācre – ostrý). V lékařské terminologii se tento typ adjektiv nevyskytuje, proto se jimi nebudeme zabývat. b) Dvojvýchodná – mají v nom. sg. dva tvary, jeden pro masculina a feminina, druhý pro neutra. c) Jednovýchodná – mají v nom. sg. jeden tvar společný pro všechny tři rody. ADJEKTIVA DVOJVÝCHODNÁ
B
Slovníkový tvar:
e
brevis
Nominativ singuláru masculina a feminina. Vždy zakončen na -is.
Příklady:
Nominativ singuláru neutra. Vždy zakončen na -e (zde tedy breve).
brevis, e gravis, e lēvis, e vertebrālis, e
krátký těžký lehký obratlový
Srovnej: canālis vertebrālis (m.) x artēria vertebrālis (f.) x corpus vertebrāle (n.) C
Skloňování Tvar gen. sg. pro všechny rody je stejný jako tvar nom. sg. pro masculina a feminina. Z tohoto tvaru odtrhneme koncovku -is a dosazujeme koncovky jiné (jako u substantiv 3. deklinace). masculinum femininum nom. sg.
brev-is
gen. sg. nom. pl.
brev-e brev-is
brev-ēs
gen. pl. D
neutrum
brev-ia
brev-ium
Odvozování Celá řada dvojvýchodných adjektiv 3. deklinace je odvozena od substantiv koncovkou -ālis nebo -āris. a) Vytvoříme genitiv singuláru substantiva: capit-is b) Odtrhneme koncovku genitivu, získáme kmen substantiva: capitc) Přidáme koncovku -ālis, e. capitālis, e Pokud je v kmeni substantiva obsaženo písmeno -l, užívá se koncovka -āris, e (např. ulnāris, e). Substantivum
Adjektivum
Substantivum
Adjektivum
caput, itis, n.
capitālis, e
latus, eris, n.
laterālis, e
cerebrum, i, n.
cerebrālis, e
nāsus, i, m.
nāsālis, e
dēns, dentis, m.
dentālis, e
ulna, ae, f.
ulnāris, e
Ne všechna adjektiva jsou však odvozena tímto způsobem. Srovnej: os, ossis, n. (kost) x osseus, a, um (kostěný)
10
Adjektiva třetí deklinace jednovýchodná A
Existují tři typy adjektiv třetí deklinace: a) Trojvýchodná – mají v nom. sg. tři různé tvary, pro každý rod jeden (např. ācer, ācris, ācre – ostrý). V lékařské terminologii se tento typ adjektiv nevyskytuje, proto se jimi nebudeme zabývat. b) Dvojvýchodná – mají v nom. sg. dva tvary, jeden pro masculina a feminina, druhý pro neutra (viz předchozí strana). c) Jednovýchodná – mají v nom. sg. jeden tvar společný pro všechny tři rody. ADJEKTIVA JEDNOVÝCHODNÁ
B
Slovníkový tvar:
is
???
Nominativ singuláru pro všechny tři rody. Může vypadat jakkoli.
Genitiv singuláru pro všechny tři rody. Vždy zakončen na -is.
Tvar genitivu singuláru nelze nijak odvodit z nominativu. Proto je koncovka -is ve slovníkovém tvaru často rozšiřována o širší kontext (podobně jako u substantiv 3. deklinace). Příklady:
Slovníkový tvar simplex, icis biceps, cipitis teres, etis commūnicāns, antis dēscendēns, entis
Genitiv singuláru simplicis bicipitis teretis commūnicantis dēscendentis
Srovnej: simplex, icis (jednovýchodné adj.) x brevis, e (dvojvýchodné adj. - viz předchozí strana) C
Skloňování Nominativ singuláru je pro všechny rody stejný a vyplývá ze slovníkového tvaru. Další skloňování je stejné jako u dvojvýchodných adjektiv 3. deklinace. masculinum femininum nom. sg.
simplex
gen. sg.
simplic-is
nom. pl.
simplic-ēs
gen. pl.
neutrum
simplic-ia
simplic-ium
Ačkoliv se jedná o adjektiva jednovýchodná, mají v nominativu plurálu jiný tvar pro masculina a feminina a jiný pro neutra! D
Odvozování Řada jednovýchodných adjektiv 3. deklinace je odvozena od sloves těmito koncovkami:-āns, antis; -ēns, entis. Do češtiny se většinou překládají slovesným přídavným jménem (např. s koncovkou -ící). Příklady:
commūnicāns, antis
spojující
afferēns, entis
přivádějící
perforāns, ntis
prorážející
efferēns, entis
odvádějící
prōminēns, entis
vyčnívající
permanēns, entis
trvalý, trvající
11
Stupňování adjektiv A
Charakteristika Stejně jako v češtině i v latině je možné od adjektiv tvořit druhý a třetí stupeň. Příklad: 1. stupeň (pozitiv): velký 2. stupeň (komparativ) větší 3. stupeň (superlativ) největší Komparativ se v anatomické terminologii používá pro vyjádření vztahu dvou útvarů se stejným pojmenováním. V češtině se v tomto případě obvykle používá adjektivum v prvním stupni. Srovnej:
Latinsky: pelvis maior x pelvis minor (doslova: „pánev větší“ x „pánev menší“)
česky: velká pánev x malá pánev
Superlativ používá latina pro označení nejvyššího stupně vlastnosti při popisu tří a více útvarů. Srovnej: Latinsky Česky mūsculus glūtaeus minimus („nejmenší“) malý hýžďový sval mūsculus glūtaeus medius („střední“) střední hýžďový sval mūsculus glūtaeus maximus („největší“) velký hýžďový sval B
C
Seznam tvarů V lékařské terminologii se používají následující tvary komparativů a superlativů: 1. stupeň (pozitiv)
2. stupeň (komparativ)
3. stupeň (superlativ)
magnus, a, um (velký)
maior, ius
māximus, a, um
parvus, a, um (malý)
minor, us
minimus, a, um
lātus, a, um (široký)
lātior, ius (nepoužívá se)
lātissimus, a, um
longus, a, um (dlouhý)
longior, ius (nepoužívá se)
longissimus, a, um
neexistuje
posterior, ius (zadní)
postremus, a, um
neexistuje
anterior, ius (přední)
neexistuje
neexistuje
superior, ius (horní)
suprēmus, a, um
neexistuje
īnferior, ius (dolní)
īmus, a, um
neexistuje
interior, ius (nepoužívá se)
intimus, a, um (nejvnitřnější)
Skloňování Komparativ má koncovku -ior/-or pro masculina a feminina a koncovku -ius/-us pro neutra. Skloňuje se podle následující tabulky: Masculinum Femininum Neutrum nom. sg.
super-ior
gen. sg. nom. pl.
super-ius
super-iōr-is super-iōr-es
gen. pl.
super-iōr-a
super-iōr-um
V mužském a ženském rodě jsou koncovky shodné se substantivy 3. deklinace vzoru flexor, v rodě středním se vzorem forāmen. Superlativ se skloňuje jako adjektiva 1. a 2. deklinace.
12
Čtvrtá deklinace – substantiva A
Identifikace: Čtvrtá deklinace je v genitivu singuláru vždy zakončena na -ūs.
B
Slovníkový tvar:
ductus
ūs
m.
cornū
ūs
n.
Nominativ singuláru: U masculin a feminin (vzor ductus) zakončen na -us, u neuter (vzor cornū) zakončen na -ū. Genitiv singuláru: Vždy zakončen na – ūs. Rod substantiva: - Vzor ductus: Většinou masculinum, méně často femininum. - Vzor cornū: Vždy neutrum. Příklady:
ductus, ūs, m. prōcessus, ūs, m. manus, ūs, f. cornū, ūs, n.
kanál výběžek ruka roh
Koncovka nominativu singuláru masculina a feminina je shodná s koncovkou 2. deklinace (a někdy i 3. deklinace). Pro zařazení k deklinaci je vždy rozhodující genitiv singuláru. Srovnej: ductus, ūs, m. (4. deklinace) x ulcus, eris, n. (3. deklinace) x mūsculus, ī, m. (2. deklinace) C
Skloňování: ductus
cornū
nom. sg.
duct-us
corn-ū
gen. sg.
duct-ūs
corn-ūs
nom. pl.
duct-ūs
corn-ua
gen. pl.
duct-uum
corn-uum
Poznámka: Koncovky vzoru ductus splývají, zvláště neznačíme-li délky. Pád je nutné odvodit z kontextu. Porovnej:
D
arcus dentālis arcūs dentālēs
zubní oblouk (nom. sg.) zubní oblouky (nom. pl.)
arcus vertebrae pēdiculus arcūs vertebrae
oblouk obratle (nom. sg.) patka oblouku obratle (gen. sg.)
Odvozování přídavných jmen Odvozujeme-li od substantiv 4. deklinace přídavná jména koncovkou -ālis / -āris (viz kap. Substantiva 3. deklinace dvojvýchodná), zůstává i v koncovce přídavného jména kmenové -u-. Příklad:
Substantivum vīsus, ūs, m. manus, ūs, f. genū, ūs, f.
Adjektivum vīsuālis, e (česky „vizuální“) manuālis, e (česky „manuální“) genuālis, e
13
Pátá deklinace – substantiva A
Identifikace: Pátá deklinace je v genitivu singuláru vždy zakončena na -ēī.
B
Slovníkový tvar:
faciēs
Nominativ singuláru: vždy zakončen na -ēs.
Příklad:
C
ēī
f.
Genitiv singuláru: vždy zakončen na -ēī.
faciēs, ēī, f. cariēs, ēī, f. scabiēs, ēī, f. diēs, ēī, m. (!)
Rod substantiva: zpravidla femininum, pouze diēs (den) je masculinum. plocha; obličej kaz svrab den
Skloňování: nom. sg.
faci-ēs
gen. sg.
faci-ēī
nom. pl.
faci-ēs
gen. pl.
faci-ērum
Tvary množného čísla 5. deklinace se vyskytují jen zřídka. Tvar nominativu singuláru a nominativu plurálu 5. deklinace je shodný s tvarem nominativu plurálu 3. deklinace. Porovnej:
faciēs externa (5. dekl.) faciēs externae (5. dekl.) partēs dūrae (3. dekl.)
vnější plocha (nom. sg.) vnější plochy (nom. pl.) tvrdé části (nom. pl.)
Příklady užití 5. deklinace v kontextu faciēs externa ossis frontālis faciēs superior tālī ossa faciēī D
vnější plocha kosti čelní horní plocha kosti hlezenní kosti obličeje
Zubní kazy (neúplný výčet): - podle časového průběhu:- cariēs rapida (akutní kaz, doslova „rychlý“) - cariēs tarda (chronický kaz, doslova „pomalý“) - podle rozsahu:
- cariēs incipiēns (počínající kaz) - cariēs superficiālis (povrchový kaz) - cariēs media (prostřední kaz) - cariēs profunda (hluboký kaz)
14
Substantiva pomnožná a substantivizovaná adjektiva SUBSTANTIVA POMNOŽNÁ A
Substantiva pomnožná (plūrālia tantum) mají gramaticky pouze tvar plurálu (množného čísla). Význam tohoto tvaru však může označovat jak jednu věc, tak více věcí. V češtině se jedná o slova jako dveře, housle apod.
B
Identifikace: Jelikož tato substantiva nemají singulár, uvádějí se jejich tvary ve slovníku v plurálu. K určení deklinace zde slouží tvar genitivu plurálu. Jedná se o následující koncovky: deklinace nom. pl.
gen. pl.
příklad
překlad
II.
-ī / -a
-ōrum
sēdātīva, ōrum, n.
sedativa (léky zklidňující psychiku)
III.
-ēs / -a / -ia
-um / -ium
faucēs, ium, f.
hrdlo, hltan
antifebrīlia, ium, n.
léky proti horečce
speciēs, ērum, f.
čaj
V.
-ēs
-ērum
Názvy léků mají i jednotné číslo (sēdātīvum, antifebrīle), zpravidla se ale uvádějí v čísle množném. V I. a ve IV. deklinaci se substantiva pomnožná v lékařské latině nevyskytují. SUBSTANTIVIZOVANÁ ADJEKTIVA
C
Některá adjektiva se osamostatňují od svých substantiv a užívají se samostatně. Z těchto adjektiv se tak stávají substantiva se specifickým významem. Příklad: Spojíme-li substantivum tunica, ae, f. (obal, vrstva) s adjektivem mūcōsus, a, um (slizovitý), dostaneme výraz tunica mūcōsa (slizovitá vrstva). Toto často užívané spojení bylo zjednodušeno na mūcōsa (sliznice). Z původního adjektiva mūcōsus, a, um (slizovitý) se tak stalo substantivum mūcōsa, ae, f. (sliznice). Srovnej v češtině průvodčí, pokladní, vedoucí apod. Nejčastěji se ve spojeních vypouští substantiva tunica, ae, f. (obal, vrstva), intestīnum, ī, n. (střevo) a remedia, ōrum, n. (léky). D
Nejčastěji používaná substantivizovaná adjektiva Původní spojení
Zjednodušeně
Překlad
tunica intima
intima, ae, f.
nejvnitřnější vrstva
tunica mūcōsa
mūcōsa, ae, f.
sliznice
intestīnum caecum
caecum, ī, n.
slepé střevo
intestīnum crassum
crassum, ī, n.
tlusté střevo
intestīnum rēctum
rēctum, ī, n.
konečník (doslova „rovné střevo“)
glandula parōtis
parōtis, idis, f.
příušní žláza
remedia antiallergica
antiallergica, ōrum, n.
léky proti alergii
Antiallergica zde zastupují jako příklad celou řadu podobných pomnožných substantiv označujících léky (anaesthētica, antitussica, anxiolytica apod.).
15
Řecké skloňování A
ŘECKÉ SKLOŇOVÁNÍ Kromě původních latinských slov se v lékařské terminologii vyskytuje řada slov řeckého původu. Některá z nich zcela přejala latinské koncovky, u jiných se buď pravidelně nebo jako volitelné varianty vyskytují původní řecké koncovky.
B
PRVNÍ DEKLINACE V první deklinaci jsou řecká substantiva zakončená: v nom. sg. na -ē v gen. sg. na -ēs Odlišné skloňování má substantivum diabetēs, ae, m. V plurálu mají oba typy pravidelné latinské koncovky.
C
systolē (f.)
diabetēs (m.)
nom. sg.
systol-ē
diabēt-ēs
gen. sg.
systol-ēs
diabēt-ae
DRUHÁ DEKLINACE Některá řecká substantiva II. deklinace si uchovala původní řecké koncovky v nominativu singuláru: -os pro masculina, -on pro neutra. V ostatních pádech mají tato substantiva pravidelné latinské skloňování. condylos, i, m. cōlon, ī, n.
D
condylos, i, m.
cōlon, ī, n.
nom. sg. condyl-os
cōl-on
nom. pl.
condyl-ī
cōl-a
gen. sg.
cōl-ī
gen. pl.
condyl-ōrum
cōl-ōrum
condyl-ī
TŘETÍ DEKLINACE - SUBSTANTIVA Různoslabičná Mají pravidelné latinské koncovky. Mezi řecká substantiva tohoto typu patří například: a) masculina zakončená v nom. sg. na -ēr a v gen sg. na -ēris (sphinctēr, ēris, m.) b) feminina zakončená v nom. sg. na -is a v gen. sg. na -idis (hēpatītis, ītidis, f.) c) neutra zakončená v nom. sg. na -a a v gen. sg. na -atis (diaphragma, atis, n.) Stejnoslabičná – typ basis Původem řecká stejnoslabičná feminina III. deklinace zakončená v nom. sg. na -sis (např. basis, is, f.). V gen. sg. se u nich může kromě pravidelné koncovky -is vyskytnout původní řecká koncovka -eōs. Substantiva tohoto typu se obvykle nevyskytují v plurálu.
E
nom. sg.
bas-is
gen. sg.
bas-is / bas-eōs
ADJEKTIVA Některá dvojvýchodná adjektiva III. deklinace zachovávají v nom. sg. původní řecké koncovky: -ēs (pro masculinum a femininum), -es (pro neutrum) Tato adjektiva mají koncovky jako různoslabičná substantiva III. deklinace (tj. v gen. pl. mají -um).
nom. sg. gen. sg. nom. pl. gen. pl.
m., f.
n.
homogen-ēs
homogen-es
homogen-is homogen-ēs
homogen-a
homogen-um
16
Odvozování (předpony a přípony) A
TVOŘENÍ NOVÝCH SLOV Mnoho slov v latině vzniklo odvozováním (předponami nebo příponami) nebo skládáním. Znalost základních principů slovotvorby tak může velmi usnadnit porozumění dosud neznámým výrazům.
B
ODVOZOVÁNÍ POMOCÍ PŘEDPON Předpony modifikují význam slova. Příklad: vze-stupný a-scendēns se-stupný dē-scendēns Někdy dochází kvůli jednodušší výslovnosti složeného slova k hláskovým změnám. Příklad: ad + ferēns > afferēns (přivádějící) con + laterālis > collaterālis (kolaterální, na stejné straně) dis + facilis > difficilis (těžký, obtížný) V lékařské terminologii užíváme jak předpony řecké, tak i latinské. Jejich seznam najdete v oddíle Přehled řeckých a latinských předpon.
C
ODVOZOVÁNÍ POMOCÍ PŘÍPON Bez hlubší znalosti slovesného systému je prakticky nemožné aktivně odvozovat nová slova. Omezíme se proto na porozumění významu častěji užívaných přípon. Příponami se odvozují jak substantiva, tak adjektiva. Častěji užívané substantivní přípony Přípona
Česky
Význam
Příklad
Překlad
-ia, ae, f.
-ie
choroba, stav
allergia, ae, f.
alergie
-ūra, ae, f.
-ura
výsledek činnosti
flexūra, ae, f.
ohyb (např. střeva)
-iō, iōnis, f.
-e
činnost
flexiō, ōnis, f.
ohýbání, ohnutí
-tēr, ēris, m.
-tér
původce děje
sphinctēr, ēris, m.
svěrač
-or, ōris, m.
-or
původce děje
flexor, ōris, m.
ohýbač
vlastnost
dolor, ōris, m.
bolest
-mentum, ī, n.
-ment
prostředek, nástroj
ligāmentum, ī, n.
vaz
-ismus, ī, m.
-izmus
stav
rheumatismus, ī, m.
revmatizmus
-itās, tis, f.
-ita
vlastnost
flexibilitās, tis, f.
ohebnost, pružnost
Častěji užívané adjektivní přípony Přípona
Česky
Význam
Příklad
Překlad
-ālis, e
-ální
příslušnost, vztah
dorsālis, e
zádový
-āris, e
-ární
příslušnost, vztah
ulnāris, e
týkající se kosti loketní
-ātus, a, um
-ovaný
opatřený něčím
denticulātus, a, um
zoubkovaný
-icus, a, um
-ický
příslušnost, vztah
chīrurgicus, a, um
chirurgický
-ōsus, a, um
-ózní
podobnost, vztah
serōsus, a, um
podobný séru
-bilis, e
-bilní
možnost
flexibilis, e
ohebný, pružný
doporučení
resecandus, a, um
k vyříznutí, mělo by se vyříznout
-ndus, a, um
Viz též Přehled klinicko-patologických zakončení.
17
Skládání A
SKLÁDÁNÍ Slova složená (tj. s více slovními kořeny) jsou častá v klinické medicíně. Umožňují vyjádřit poměrně složité pojmy relativně jednoduše. Například „chirurgické vyústění žlučníku na povrch těla“ lze vyjádřit slovem cholēcystostomia.
B
POSTUP PŘI SKLÁDÁNÍ SLOV Nejprve oddělíme koncovku od gen. sg. původního slova. Dostaneme tak slovní kmen. Totéž uděláme se všemi slovy zamýšlené složeniny. Např. bronchos, ī, m. (průduška) > gen sg. bronchī > kmen slova bronchpleura, ae, f. (pohrudnice) > gen. sg. pleurae > kmen slova pleurpneumōn, onos, m. (plíce) > gen sg. pneumonos > kmen slova pneumonPoté seřadíme slova za sebou tak, aby spojení dávalo smysl. Pokud druhé slovo začíná souhláskou, vložíme mezi ně -o- kvůli lepší výslovnosti (podobně v češtině modr-o-bílý). bronch-o-pleur-o-pneumonZa poslední slovo zařadíme vhodnou koncovku. bronch-o-pleur-o-pneumon-ia
současný zánět průdušek, pohrudnice a plic
C
Posledním slovem ve složenině bývá některé z ustálených zakončení, například -algia pro bolest zmíněného orgánu, -itis pro zánět apod. Seznam nejběžnějších slov tohoto typu najdete v Přehledu klinicko-patologických zakončení.
D
Složená slova jsou nejčastěji řeckého původu. Slovní kmeny, ze kterých se slova skládají, se ovšem někdy v samostatné formě vůbec nepoužívají. Např. místo výše zmíněného řeckého slova pneumōn se v anatomii užívá latinské pulmō. Slovo pneumōn najdeme pouze v označením nemocí (pneumonia – zápal plic), lékařských vyšetření (pneumonographia – rentgen plic) apod. Odvozování složenin z řeckých slov, která se v latině nevyskytují, by vyžadovalo studium řecké gramatiky (kvůli gen. sg.). Pro zjednodušení uvádíme v přehledu řecké slovní zásoby i kmeny uvedených řeckých slov. Další příklady složených slov Pro lékařské zákroky se používají následující přípony: -tomia, ae, f. operace, zákrok (ř. tomé = řez) -ectomia, ae, f. vyříznutí, odejmutí (ř. ek = z, ze, ven; tomé = řez) -stomia, ae, f. chirurgické vyústění na povrch těla (ř. stoma = ústa) Tyto přípony můžeme užít s následujícími řeckými slovy: Řecky
Slovní kmen
Česky
laparā
lapar-
břicho
mys
my-
sval
appendix
append-
přívěsek slepého střeva
ūrocystis
ūrocyst-
močový měchýř
trachēa
trachē-
průdušnice
Výsledné výrazy: laparotomia, ae, f. myotomia, ae, f. appendectomia, ae, f. ūrocystostomia, ae, f. trachēostomia, ae, f.
operace břicha operace svalů odejmutí přívěsku slepého střeva umělé vyústění močového měchýře na povrch těla umělé vyústění průdušnice na povrch těla
Viz též Přehled klinicko-patologických zakončení.
18
Číslovky A
B
PŘEHLED ČÍSLOVEK Základní
Řadová
Násobná
1
I
ūnus, ūna, ūnum
prīmus, a, um
semel
2
II
duo, duae, duo
secundus, a, um
bis
3
III
trēs, tria
tertius, a, um
ter
4
IV
quattuor
quārtus, a, um
quater
5
V
quīnque
quīntus, a, um
quīnquiēs
6
VI
sex
sextus, a, um
sexiēs
7
VII
septem
septimus, a, um
septiēs
8
VIII
octō
octāvus, a, um
octiēs
9
IX
novem
nōnus, a, um
noviēs
10
X
decem
decimus, a, um
deciēs
11
XI
ūndecim
ūndecimus, a, um
ūndeciēs
12
XII
duodecim
duodecimus, a, um
duodeciēs
ČÍSLOVKY ZÁKLADNÍ Skloňování Z číslovek základních (jeden, dva, ...) se skloňují pouze první tři, ostatní jsou nesklonné.
nom.
m.
f.
n.
ūnus
ūna
ūnum
gen.
ūnīus
m.
f.
n.
m.
nom.
duo
duae
duo
nom.
gen.
duōrum
duārum
duōrum
gen.
f.
n.
trēs
tria trium
Užití Na rozdíl od češtiny číslovka základní nijak neovlivňuje pád podstatného jména. Srovnej:
quīnque digitī (= nom. pl.)
pět prstů
Další příklady: duo dentēs frāctūra trium costārum
dva zuby zlomenina tří žeber
C
ČÍSLOVKY ŘADOVÉ Číslovky řadové (první, druhý, ...) se skloňují jako adjektiva I. a II. deklinace (tj. jako longus, longa, longum). Příklad: costa prīma první žebro digitus tertius třetí prst (= prostředníček)
D
ČÍSLOVKY NÁSOBNÉ Číslovky násobné (jednou, dvakrát, třikrát, ...) jsou stejně jako v češtině nesklonné. V lékařské terminologii se zpravidla užívají pouze násobné číslovky od dvou do pěti. Časté je například spojení bis diē (dvakrát denně), ter diē (třikrát denně) apod.
19
Slovesa A
Obecná charakteristika V latinské lékařské terminologii se užívá pouze ustálený omezený počet slovesných tvarů. Většina z nich se užívá v receptech, jde proto o různé formy rozkazu („vezmi“, „opakuj“, „ať vznikne“ apod.).
B
Seznam sloves (uvedeny jen užívané tvary) infinitiv dare dīvidere fierī filtrāre miscēre recipere repetere signāre sterilizāre
1.os. sg. dō dīvidō fiō filtrō misceō recipiō repetō signō sterilizō
imperativ dā dīvide
konjunktiv dētur, dentur fiat, fiant
filtrā miscē recipe repete signā
repetātur signētur, signentur sterilizētur
česky (infinitiv) dát rozdělovat stát se, vzniknout filtrovat míchat brát opakovat označovat sterilizovat
C
1. osoba singuláru Vždy končí na -ō. Jedná se o základní tvar, podle kterého najdeme sloveso ve slovníku.
D
Infinitiv (neurčitek) Koncovka infinitivu (-āre/-are, -ēre, -ere nebo -īre), je vždy uvedena ve slovníku na druhém místě za základním tvarem. Určuje, do které konjugace (systému časování) sloveso patří. Pro lékařskou terminologii je ovšem jednodušší naučit se zpaměti běžně užívané tvary sloves, než je odvozovat.
E
Slovníkový tvar slovesa tedy vypadá například takto: signō, āre. Za těmito dvěma tvary mohou být uvedeny další slovesné tvary, které jsou pro lékařskou terminologii nepodstatné (tvoří se z nich minulé časy apod.).
F
Imperativ (rozkazovací způsob) Jde o přímý rozkaz. V lékařské terminologii se vyskytuje pouze v 2. osobě singuláru (dīvide – rozděl). U každého konkrétního slovesa má jednu z těchto koncovek: -ā, -ē, -e nebo -ī.
G
Konjunktiv Vyjadřuje nepřímý rozkaz nebo přání. V lékařské terminologii se vyskytují pouze tyto tvary: osoba
koncovka
příklad
překlad
3. osoba singuláru
-tur
signētur
ať je označen/a/o
3. osoba plurálu
-ntur
signentur
ať jsou označeni/y/a
H
Častěji používané slovesné zkratky zkratka D.S. D.s.s.v. D.t.dos. Div. in dos. aeq. M. S. S.c.f. S.s.n. ut f.
celým slovem dā, signā dētur, signētur dentur, signentur dā sub signō venēnī dā tālēs dosēs dīvide in dosēs aequālēs misce signā signētur signentur signā cum formulā signā suō nōmine ut fīat ut fīant
20
česky dej, označ ať je dán/-a/-o, ať je označen/-a/-o ať jsou dáni/-y/-a, ať jsou označeni/-y/-a dej pod označením „jed“ dej takových dávek rozděl na stejné dávky smíchej označ ať je označen/-a/-o ať jsou označeni/-y/-a vydej s opisem receptu označ svým jménem aby vznikl/-a/-o, aby vznikli/-y/-
Lingvistické termíny Slovní druh: podstatné jméno
nōmen substantīvum
substantivum
subst.
přídavné jméno
nōmen adiectīvum
adjektivum
adj.
číslovka
numerāle
numerale
num.
sloveso
verbum
verbum
verb.
1. pád
cāsus nōminātīvus
nominativ
nom.
2. pád
cāsus genitīvus
genitiv
gen.
číslo jednotné
numerus singulāris
singulár
sg.
číslo množné
numerus plūrālis
plurál
pl.
rod mužský
genus māsculīnum
maskulinum
m.
rod ženský
genus fēminīnum
femininum
f.
rod střední
genus neutrum
neutrum
n.
1. stupeň
gradus positīvus
pozitiv
pos.
2. stupeň
gradus comparātīvus
komparativ
comp.
3. stupeň
gradus superlātīvus
superlativ
superl.
způsob neurčitý
modus īnfīnītīvus
infinitiv
inf.
způsob oznamovací
modus indicātīvus
indikativ
ind.
způsob rozkazovací
modus imperātīvus
imperativ
imp.
způsob spojovací
modus coniūnctīvus
superlativ
coni.
způsob skloňování
dēclinātiō
deklinace
decl.
způsob časování
coniugātiō
konjugace
coni.
Pád (cāsus):
Číslo (numerus):
Rod (genus):
Stupňování (comparātiō):
Slovesný způsob (modus):
Další použité termíny:
21
