Výroční zpráva za rok 2012 ČSOP Studénka Členská základna V roce 2012 mělo naše občanské sdružení 20 členů. Výbor pracoval ve složení: Předsedkyně: Eva Bartošová Hospodář: René Velčovský Revizor: Veronika Velčovská Člen výboru: Ivan Bartoš Podle aktuální potřeby se jednání výboru účastnili ale více neúčastnili i další členové sdružení.
Běžky v Oderských vrších (Ivan) Ochranářskou sezónu jsme zahájili na běžkách. Vláčkem dojeli do Svatoňovic, které jsme se rozhodli objet, abychom se vyhnuli volně pobíhajícím místním psům (aby se naprali s Lupínem). Terén byl zajímavý krajinářsky a rozhodně nebyl nudný, zdolávání starých úvozů s ohradníky i ostnatým drátem vedlo k rychlému osvojování správných běžkařských návyků u začátečníků. Dále jsme jeli pěkným a dobře vysněženým údolím Budišovky a Odry a stavili se na kus řeči ve srubu „otců zakladatelů“, našeho sdružení, kde jsme byli přátelsky přijati a pěkně pohoštěni Vaškem Nečasem. Dále jsme jeli podél Odry v již jarním počasí co nejdál to šlo a pak vláčkem z Heřmánek domů.
Kovárna (Evča) Jako každý rok i letos si naše Kovárna vyžádala udržovací brigádu. Našim úkolem bylo opravit rozpadající se střechu na malém domečku a částečně rozebrat přebývající stěnu. Tato práce nám šla velice rychle a tak jsme se dali ještě na jarní úklid přímo v Kovárně. Společnými silami jsme vynosili všechnu suť a odpadky.
Otevřené sklepy (Evča) O oblíbenosti této již tradiční akce v rámci našeho projektu poznávání kulturního a přírodního dědictví Moravy svědčí počet zúčastněných. Letos se sjelo 11 lidiček, aby mohli společně vychutnat krásy vinařských stezek. První team vyjel již v pátek ráno. Našim cílem bylo se projet na kole a poznat, co nejvíce krásných míst po cestě do cíle sklepní vesničky Nechory u Prušánek. Vystoupili jsme v Bzenci, odtud jsme pokračovali borovými lesy až do Strážnice, kde jsme navštívili skanzen. Průvodkyni ve skanzenu chyběla jakákoliv radost z práce a dávala to najevo. Zajímavým faktem, který nás ale zabavil na celý zbytek prohlídky, bylo zjištění, že krávy neumí stát na třech nohách. Ve vzniklých debatách jak vlastně krávy chodí, jsme přežili zbytek prohlídky.
Otevřené sklepy (Evča) Dále naše cesta vedla k Valům u Mikulčic a expozici staroslovanských památek. Tam už měli o něco zajímavější prohlídku s lebkami starých Slovanů, mincemi…. Nicméně Koli stejně usnul. Nedaleko Nové Vsi se nachází štěrkovna s neuvěřitelně čistou vodou. Trochu jsme váhali, zdali se ve zdroji pitné vody smí koupat, ale skupinka místních nudistů (kterých se šla Kiki odvážně poptat na informace, ostatní se červenali až za ušima) nás ujistila, že koupání je zde zcela na denním i večerním pořádku.
Otevřené sklepy (Evča) Druhý den se k nám připojili další kamarádi a společně jsme vyrazili koštovat víno do oblíbených sklepů u Prušánek. Celý den jsme statečně koštovali. V pozdních hodinách někteří z nás i tančili. Poté, kdy už jsme si mysleli, že večírek končí, nastal nečekaný zvrat. Většina z nás se rozhodla, že je čas jít spát. Ale Pepa se Zízou nebyli k nalezení. A tak jsme se obětovali a rozhodli se, že na ně vyčkáme u nejbližšího stolku s volně dostupným vínem. Po čase se k nám Pepa i se Zízou připojili a pokračovali v čekání na sebe samotné. Když už víno opravdu došlo, vydali jsme se hledat první část skupinky. Spali nedaleko ve větrolamu mezi vinohrady. Dodnes je mi záhadou, že jsme je tehdy potmě našli a nikdo nedošel k úrazu. Poslední den už jsme se jen vydali na cestu domů plni zážitků a dobré nálady z úžasné akce.
Slovensko (Kiki) Tradiční jarní Slovensko se letos odkládalo kvůli strachu z lavin, posléze nám do toho vlezlo zkouškové a tak jsme se do této země vypravili až v červenci, tentokrát v komorním počtu, nejdříve jen čtyři lidi a dva psi. Cesta horkým přeplněným autobusem byla vtipná, ale nakonec jsme zdárně vysedli ve Sklabiňském Podzámku a vyrazili vstříc údolí Velké Fatry. Psi si to náramně užívali a my jsme si cestu zpestřili vyprávěním o medvědech. A medvědi nás pronásledovali všude. První noc jsme strávili na odpočívadle u rozkvetlé louky, která nádherně voněla, avšak Kiki si to moc neužila. V noci jsme „slyšeli medvědy,“ jak šmejdí kolem :-D
Slovensko (Kiki) Druhý den jsme se vypravili vstříc Klaku a utábořili se v sedle, kde jsme čekali večer na Ivana s Jitkou, načež nám potom Ivan řekl, že medvědi přecházejí právě přes taková sedla. Jídlo jsme úspěšně pověsili na strom a druhou noc přežili ve zdraví. Třetí den jsme šli směrem na Borišov, kde bylo v plánu přespat na některé z již známých salaší. Volná nebyla žádná, tak jsme skončili na osvědčených a oblíbených Kýškách. Večer jsme si udělali výlet bez batohů na Ploskou, odkud byl pěkný výhled na všechny strany. Poslední den jsme se vypravili dlouhou Belianskou dolinou vstříc autobusu, v neděli to v těch dědinách jezdí „opravdu často“. Tak jsme se dostali domů asi o půl 10 večer plní nádherných zážitků a příjemně unaveni.
Průvodcování (Evča) Tři členové ČSOP měli letos jedinečnou možnost pracovat jako průvodci v záchranné stanici v Bartošovicích. Tato práce byla dobrou zkušeností pro všechny zúčastněné, jednak se museli naučit spoustu informací o handicapovaných zvířatech, také zvládnout trému z nemalého množství návštěvníků a občas také improvizovaně odpovídat na záludné otázky příliš zvědavých dětí. Když zrovna nebylo koho provádět, pomáhali naši členové s různými prácemi ve stanici. Určitě to byla zajímavá zkušenost pro všechny tři.
Brigáda mirabelka (Kalina) Tento rok byla opět uspořádána brigáda pro členy a přátele ČSOP. Úkolem této brigády bylo za mírného deště i úmorného vedra odstranit myrobalán (hovorově mirabelka, taky nesprávně špendlík) v bývalém vojenském objektu u Nové Horky a vytvořit tak pastvinu pro krávy. Za pomocí motorových pil, nůžek a ruční pilek šla tato práce docela dobře. Po skácení mirabelky motorovou pilou jsme se do ní pustili nůžkami a dalším nářadím. Větve s listím, které jsme nastříhali na menší kousky, jsme naházeli na hromady, které by měly sloužit jako úkryt pro ježky a další zvířata. Hromady se postupně ušlapávaly, aby zmenšily svůj objem. Větší, hrubší větve a části kmene by měly posloužit jako dřevo na uzení. Hrušky, třešně a švestky, které nám sice při práci překážely jsme ušetřili, vysoké ostružiní už takové štěstí nemělo. I přes velký výskyt trnů a ostrých předmětů se nikomu nic nestalo. Práce to byla namáhavá, ale bylo fajn pracovat v terénu a na čerstvém vzduchu.
Brigáda topinambur (Ivan) Poodří je bohužel místem, kde se objevují stále nové invaze vetřelců. Jedním z nich je slunečnice topinambur, která se šíří v korytě a na březích Odry. Důkladné zničení malého ohniska u splavu mělo za cíl ověřit metodu likvidace, která, jak doufáme, začne v Poodří v roce 2013 probíhat ve velkém.
Brigáda jmelí poprvé (Evča) ,,Copak jmelí, ale jmelí, všimli jste si kolik se letos urodilo jmelí?!“ (Jára Cimrman, Afrika) Správa CHKO si toho rozhodně všimla a pověřila nás ostřílené stromolezce likvidací této v Poodří rychle se šířící parazitické rostliny. Odstraňování jmelí proběhlo nejdříve kolem cesty z Nové Horky do Bartošovic. Některé stromy nám šly rychle od ruky, na jiných jsme strávili celé hodiny.
Mapování Moravské a slezské ovocné stezky (Ivan, Jitka) V červnu roku 2012 byl po 18 měsících práce ukončen projekt Moravské a slezské ovocné stezky. Podílelo se na něm 7 místních akčních skupin z celé Moravy. Cílem projektu bylo, stručně řečeno, vzbudit zájem o pěstování ovocných stromů. Společným a nejvíce reprezentativním výstupem projektu je publikace Sedm tváří ovocnářství, nejvíce informací je zveřejněno na www.ovocne-stezky.cz, v rámci činnosti jednotlivých MAS se nabízejí další propagační materiály a aktivity. Cílem mapování bylo najít a evidovat významné krajinné prvky tvořené ovocnými stromy, tedy sady, stromořadí, zahrady, meze, skupiny stromů i solitéry. Dílčími cíli bylo najít odrůdy, které mají potenciál obstát ve volné krajině a extenzivních sadech či zahradách Poodří, případně zachránit genofond těchto odrůd přenesením roubů se zanikajících stromů. Základ projektu tvořilo pátrání v terénu – mapování. Jednalo se hlavně o práci 2 garantů projektu - Ivana a Jitky, o prázdninách si mapování krátce vyzkoušeli i mladí členové a příznivci ČSOP. Mapování mělo tři hektická období. Prvé bylo v období kvetení ovocných stromů, kdy se mapovalo nejlépe, neboť kvetoucí ovocné stromy jsou v krajině z dálky vidět. Druhým hektickým obdobím byl konec léta a začátek podzimu, kdy dozrávala úroda a mapovatelné se u vytipovaných stromů pokoušeli určit odrůdu.
Mapování Moravské a slezské ovocné stezky (Ivan, Jitka) Zima a předjaří byly obdobím vyhledávání informací v literatuře a dobových dokumentech, tříděním poznatků a vyhodnocování fotografického materiálu. Třetím hektickým obdobím bylo jaro roku 2012, kdy bylo třeba získané poznatky utřídit, interpretovat na stránkách společné publikace a následně připravit prezentaci na webu. Taky se doplňovaly poznatky z terénu a uskutečnily záchranné přenosy roubů z ohrožených stromů na připravené podnože. Průběžně bylo třeba zvládnout další aktivity projektu. V počátcích to byly propagační prezentace na místních akcích ve Skotnici, Suchdole, Jeseníku a Bartošovicích. Praktická část projektu pak vyvrcholila kurzem péče o ovocné dřeviny a celý projekt byl ukončen dvoudenní exkurzí s prezentací výsledků všech účastníků projektu v Bartošovicích.
Ovocnářský kurz v Bartošovicích Vrcholem aktivit projektu Moravské a slezské ovocné stezky byl velmi úspěšný praktický kurz péče o ovocné stromy, kterému naše členstvo spolu s kolegy z Bartošovic připravilo výborné zázemí. Připravili jsme nářadí a materiál k výsadbě: vzrostlý strom švestky domácí, odkopky durancií a švestek, roubovance jabloní, podnože. Ty pak pod vedením lektorů účastníci kurzu vysazovali, prořezávali a roubovali. Účast byla velká, stejně tak spokojenost účastníků.
Podněty ČIŽP (Evča) ČSOP podalo několik podnětů České inspekci životního prostředí. Inspektoři tradičně zklamali v oblasti ochrany přírody (desítky zbytečně odřených a neošetřených olší jim připadly naprosto v pořádku), naopak vodaři Inspekce potvrdili svou kvalitu a znečišťovatele postihli a donutili k nápravě.
Práce v MAS (Ivan) S Místní akční skupinou Regionu Poodří jsme se podíleli na přípravě rozvojové strategie LEADER rozšířené MAS (Poodří, Bílovecko, Fulnecko, Odersko) kde určitě patříme k aktivním členům. Pro nové období financování jsme navrhli následující projekty investiční: Ekocentrum Poodří, ovocné sady jako protierozní opatření, tábornické základny, a neinvestiční: interaktivní publikace Průvodce přírodou Poodří pro rodiče s dětmi, Historie Poodří, Ovoce Poodří.
Stěhování klubovny (Evča) Na jaře letošního roku si ČSOP Studénka zažádalo o snížení nájmu klubovny. Vzhledem k neochotě vedení města nájem snížit, jsme nájem klubovny vypověděli. Toto vedlo stěhování starého vybavení klubovny z velké části do sběrného dvora. Cenné věci jsme samozřejmě pečlivě uschovali. Děkujeme všem, kteří přiložili ruku k dílu a nebáli se boje se stoletou špínou a hromadou starých krámů. V současné době klubovnu mají v nájmu zálesáci, takže nepadla do špatných rukou. Zarážející faktem zůstává, že nájem je zcela symbolický. Že by dvojí metr?
Jeseníky (Koli) Jak už to na podzim bývá, i letos jsme se koncem září vypravili poznávat krásy přírody. Tentokrát jsme však nevyrazili na Slovensko, nýbrž jsme dali přednost horám českým, konkrétně Jeseníkům. Vyrazili jsme vlakem ze Studénky v pátek brzy ráno (k velké nelibosti 2/3 zúčastněných – tj. 2 ze 3) směr Ramzová.Tam nás přivítal zbytek naší skupiny a mohli jsme vyrazit. Náš první checkpoint byl Šerák. Starší členové použili lanovku, ostatní srdcaři šli pěšky. Zpočátku nás hněvalo chladné počasí, ale po několika minutách stoupání jsme začali zastávat názor, že je vlastně strašné horko a sami sobě se divili, proč že jsme si vlastně brali bundy. Po nějaké době jsme se dostali na kýžený vrchol po cestě, kterou údajně kdysi chodili koně (vzhledem k charakteru cesty to byli pravděpodobně nějací „nadkoně“ – něco jako Nietzcheho „nadčlověk“, ale kůň). Nahoře byla zima, proto jsme se tam dlouho nezdrželi a šlapali dále.
Jeseníky (Koli) Následující úsek cesty byl charakteristický především na tuto roční dobu neobvyklou úrodu borůvek, jež nám lemovaly cestu. Toho dne jsme pokračovali přes Červenou horu na Švýcárnu. Tam nás již stihl soumrak a museli jsme spěchat, abychom si našli nějaké pěkné místo na spaní mimo rezervaci. Další den jsme sestoupili do Videlského sedla a lesními cestami, podstatně méně frekventovanými než předešlý den, jsme mířili k Rejvízu. Cestou jsme okusili místní plody, tj. na oběd smažili houby a později degustovali cukrovou řepu z nějaké hromady složené u cesty. Na Rejvízu nás čekala kofola/pivo a pak už jsme si opět hledali pěkné měkké místo na spaní. Poslední den naší cesty jsme si prohlédli Rejvíz a spěchali na vlak do Jeseníku… Snad jediné, co už zbývá dodat je: Těšíme se na jarní hory.
Brigáda jmelí po druhé (Ondera) Další kapitola krutého boje proti poloparazitickému jmelí byla napsána. Tohoto odolného nepřítele se podařilo vymýtit čtveřici odvážných z aleje vedoucí z Nové Horky do Albrechtic po její levé straně. Díky dobré znalosti nepřítele a využití příhodného ročního období, kdy na stromech byl zelený pouze nepřítel. Můžeme s klidem prohlásit, že zde byl vymýcen do posledního lístečku. A však poslední slova ničeného byla „ za každého zničeného dva noví povstanou“. Proto zůstáváme stále v pohotovostí v tomto nekončícím boji. Zatím jsme v něm zcela osamělí…
Brigáda na hrázi Velkého Váčku (Ondera) Letos na podzim se naskytla možnost zapojit se do projektu Evropské unie na nově vzniklé hrázi rybníků Velký Váček. Ta byla vybudována z důvodu neustála se prohlubujícího meandru řeky Odry a hrozícího protržení původní hráze. Na nově vzniklou cca. 300m dlouhou hráz bylo dvojčlenným týmem vysazeno 83 stromů. Pro jejich bezpečí byly ukotveny ke kůlům o přibližném průměru 15 cm a pro zvýšení stability podepřeny dvěma stojinami. Nezbývá než doufat, že se stromy uchytí v jílovité půdě hráze, proti tornádu i tlakové vlně jsou zajištěny dobře.
Vánoční besídka (Ondera) Veselý a spokojený pracovník základ jakékoliv organizace!!! S tímto heslem na paměti, byla uspořádá ve sklepě správy vánoční besídka, posezení, schůzka na přesné formulaci vcelku nezáleží. Základem byla skvělá nálada, ještě lepší banda lidí, výborný juke box (Bobeš) a nepřeberné množství pochutin a popitin. Závěr lze jenom říct, že motivace nám příští rok chybět rozhodně nebude.
Javorník (Evča) Během zkouškového si většina studentů začne velice vážně uvědomovat jak moc jim chybí hory, divočina, zima, mráz a omrzliny. Myšlenka opustit skripta, pokud možno na co největší vzdálenost, nás přivedla na nápad jet jen tak na výlet na Javorník. Slovo dalo slovo a v sobotu v sedm hodin už jsme stáli na nádraží a těšili se na všechny útrapy zmrzlých Beskyd. Byl to prima jednodenní výlet. Psi se vyběhali, my přišli na jiné myšlenky a ještě jsme si dali společně dobrý oběd dole ve Veřovicích.
Běžky (Adam) Účastnili se Kiki, Koli, Adam, Eva, Ivan, Radek a psi Uši a Lupin. Ze Studénky jsme jeli vlakem hned v 7 ráno do Veřovic. Dále jsme pokračovali nahoru směrem na Kamenárku, prorazili si stopu západním směrem a po hřebeni i podél něj jeli až na Jehličnou nad Valmezem. Tam jsme po hromadném pádu (zatáčku vybrala jen Kiki) obrátili špice našich běžek směrem na Hostašovice a pokračovali sice po značce, ale ve skutečnosti lesem přes potůčky a rokle (močál jsme tentokrát nějak minuli) až na nádraží. Ujeli jsme kolem 20 km. Byly předpovězeny teploty okolo -17 stupňů, ale bylo lehce pod 0, takže ti, co si vzali oblečení na -17 se opravdu zapotili. Kiki díky Ušině spadla hodněkrát, Eva kvůli Lupinovi jenom jednou nebo dvakrát, zbytek se neměl na co vymlouvat, takže padal, kdy chtěl.
V minulém roce se všechny akce vydařily. Sice nás nebyl vždy plný počet, ale i přesto jsme si užili spoustu legrace, viděli zajímavá místa, udělali kus dobré práce a rozhodně jsme se nenudili Děkujeme všem, kteří přišli, aby pomáhali i poznávali! Těšíme se na to, co nám přichystá rok nadcházející… ČSOP Studénka
