Výprava po stopách princeznina portrétu Devátého dne měsíce října roku 2015 se v našem družinovém království schylovalo k velké výpravě. Abyste rozuměli, našemu panu králi se stala strašlivá věc – někdo unesl princeznu. Jeho oblíbenou plyšovou princeznu, která s ním sedává na trůně při všech důležitých rozhodnutích. Jakmile se šokující zprávu o únosu princezny dozvěděli královi věrní poddaní, zavládlo zděšení. Vlajky vlály na půl žerdi, veselé písně byly vyškrtnuty ze zpěvníků, koně měli zakázáno řehtat. Představa, že by království zůstalo bez princezny, byla tedy naprosto nepřijatelná. A tak jsme se všichni ihned dali do pátrání. Když byl po krátkém ohledání místa činu objeven ohořelý svitek papíru, o krále se pokoušela srdeční slabost. Hned věděl, že je zle. Princeznu zcela jistě unesla čarodějnice Pidimůra. Ta kdysi bývala královou rádkyní. Po nějaké době ji však král ze svých služeb propustil a její místo nabídl svému starému příteli. Pidimůra se s králem ošklivě pohádala a s konstatováním, že se jedná o otřesný případ protekce, opustila království a na dlouhou dobu se zavřela na svém sídle na Kozím hradě, kde osnovala plán kruté pomsty. Trvalo jí to poměrně dlouho (není se co divit, je to už postarší čarodějnice, v letošním roce oslaví své 750. narozeniny), ale svůj plán měla do detailů promyšlený a udeřila v plné síle tam, kde byl král nejzranitelnější. Když jsme rozbalili svitek papíru, dočetli jsme se, že Pidimůra zaklela princeznu do portrétu, který roztrhala na několik kusů a ty ukryla tak, aby je už nikdo nikdy nenašel. Král však věděl, že Pidimůra je žena staromódní a ne příliš originální, a tak předpokládal, že portrét ukryla jednoduše někde v blízkosti svého sídla. Ihned vyslal své poddané na královskou zahradu, kde před léty zakopal mapu vedoucí ke Kozímu hradu. A následující den jsme se plni obav vydali na cestu. Mapa nás vedla směrem k Velkému rybníku, který je nechvalně znám abnormálním výskytem podivných stvoření všeho druhu. Postupovali jsme obezřetně a potichu, byli jsme si vědomi, že jsme na území, které má Pidimůra zcela ve své moci. Výhoda byla na její straně, ale my jsme byli odhodláni vysvobodit princeznu ze spárů této lstivé babice za každou cenu. Když jsme uviděli zahrádku, ve které se pásly tři kozy s podezřelým výrazem, bylo nám vše jasné. Byli to bezpochyby Pidimůřini zvědové. Jsme na místě. Okamžitě jsme začali prohledávat okolí. A během chvíle jsme měli první kusy portrétu. Pravda je, že na těch několika kouscích se nám princezna zdála poněkud zvláštní (když jsme ji naposledy viděli, neměla rohy ani kopyta – Pidimůra má zřejmě vytříbený vkus a smysl pro humor, a tak naši princeznu začarovala do portrétu kozy). Nakonec jsme našli celkem 19 kousků, ale jeden stále chyběl. V poslední chvíli jsme ho objevili a očekávali jsme velké věci - blesk, dým a princeznu stojící zničehonic před námi. Ale nedělo se nic. Pidimůra si s námi krutě pohrávala a poslala nám další vzkaz, na kterém stálo, že nám princeznu bez boje nevydá. Dala nám na výběr – buď okamžitě vezmeme nohy na ramena a zachráníme si holý život, nebo zkusíme o princeznu ještě jednou zabojovat a podstoupíme poslední úkol. Nezapomněla nás ale varovat, že pokud úkol nesplníme, zůstaneme navždy uvězněni v její říši a budeme jí až do smrti věrně sloužit. A co je nejhorší, promění nás v kozy s podezřelým výrazem! Toho jsme se zalekli, neboť představa, že celé dlouhé dny promečíme a naší nejoblíbenější stravou se stane lebeda ze zahrádky, nám naháněla husí kůži. Naše volba byla ale přesto jasná. Bez princezny se nevrátíme. Pidimůra nám tedy poslala svitek s tajenkou. Možná očekávala, že naše inteligence je stejná jako inteligence jejích rohatých poddaných, tudíž tajenku nezvládneme vyluštit. Nám se to ale podařilo, a tak jsme se ihned vydali na místo, které bylo v tajence zmíněno. Když jsme princeznu s velkou slávou objevili, spěchali jsme co nejrychleji pryč
z dosahu Pidimůřiných kouzel. Věděli jsme, že její vztek bude obrovský, a tak jsme raději běželi, než se vzpamatuje z prvotního šoku, že ji porazila parta obyčejných smrtelníků. Se strachem jsme se otáčeli na všechny světové strany a zdálo se, že už jsme v bezpečí. Když vtom…na nás ze křoví vyskočily dvě krvelačné obludy. Byl to pavoučí muž Modrovlas a jeho lesní žínka, oba ve službách čarodějnice Pidimůry. Byli vyzbrojeni nepřeberným množstvím zbraní – od kouzelné hůlky až po kuchyňský váleček. Naši rytíři nás ale statečně bránili, a přestože utržili pár ran vařečkou, nakonec nad příšerami zvítězili. A protože další příšery už Pidimůra v zásobě neměla, podařilo se nám nakonec bez úhony její říši opustit a vydali jsme se i s princeznou zpět do našeho království. Po návratu nás pan král náležitě přivítal a jako odměnu jsme dostali drahocenný poklad. S princeznou se do našeho království opět vrátil klid a našemu panu králi úsměv pod vous .
