Vypracoval P.Vida 2007

Vypracoval P.Vida 2007

P ekážkový b h

P ekážkový b h lze charakterizovat jako technicko-sprinterskou disciplínu, tzn., že p ekážková technika má stejnou d ležitost jako sprinterská rychlost. Podstata sou asné techniky p ekážkového b hu vyplývá ze snahy p iblížit p ekážkový b h od startu až do cíle co nejvíce hladkému b hu, celá tra musí být prob hnuta v ur itém rytmu, s p esnou délkou každého kroku. Olympijskými disciplínami jsou p ekážkové b hy na 110 m, 400 m, 3 km u muž a na 100 m a 400 m u žen. Do programu školního u iva je za azen p ekážkový b h na krátké vzdálenosti a rozsahu závod ní dané v kové kategorie. Na 1. stupni ZŠ se v nujeme nízkým p ekážkám, a to proto, že vychovávají odvahu, smysl pro rytmus,vyžadují kloubní pohyblivost, obratnost a rychlost a v upravené podob jsou pr pravou k jiným disciplínám.

Historie

I když již po átkem 19. století lipský univerzitní profesor Werner popisuje tzv. „Springlauf“, b žecký závod, p i kterém závodníci p eskakovali provazy upevn né na stojanech, je kolébkou p ekážkových lehkoatletických b h považována Anglie. V Anglii se v 1. polovin 19. století b haly p ekážkové terénní závody p es p íkopy (obdoba p ekážkových závod koní). První závod se údajn b žel v roce 1837. P ekážky byly nejprve vyrobeny z proutí, pozd ji ze d eva. D ev né byly p enosné, po r. 1900 se za aly používat p ekážky tvaru obráceného T pozd ji ve tvaru L. Zpo átku se skákalo tém skr ným zp sobem, s dopadem za p ekážku do toporného postavení. Pokrokem v technice p eb hu p es p ekážky byl „klouzavý“ styl, který však nep ežil konec 19. století. U nás se údajn skákalo tzv. „tureckým stylem“. Závodník si p i p eb hu pokládal nohy pod sebe zk ižmo. Skute ného p iblížení techniky p ekážkového b hu hladkému b hu bylo dosaženo p ímým vedením švihové nohy p es p ekážku, o které se zasloužil Ameri an n meckého p vodu A.C. Kraenzlein. Jeho zp sob je základem dnešní techniky – tzv. „kro ný zp sob“. Kro ný zp sob dosáhl vrcholného uplatn ní ve t icátých letech. Posledním vývojovým stupn m je „b žecký“ zp sob. První závody u nás byly po átkem 20. století. R. 1903 Jan Karlík – Karlínský dosáhl asu 17,0 s klouzavou technikou. Kro ná technika se u nás rozší ila až po 1. sv tové válce. B h na 110 m p ekážek je na programu OH od jejich novodobého založení. Sv tový rekord 110 m p . - 12.91 Colin Jackson (GBR) Stuttgart 20. 8. 1993 100 m p . - 12.21 Jordanka Donkovová (BUL) Stara Zagora 20. 8. 1988 eský rekord 110 m p . 13.48 Hudec Ji í VŠ Praha, Roma 1.9.1987 100 m p . 13.05 Rudová Iveta USK Praha, Namur 14.8.1997

Fáze p ekážkového b hu, biomechanika Vlastním ú elem p ekážkového b hu je prob hnutí celé trati v nejkratším ase. Hlavní zásadou je b žet tak, aby vertikální horizontální výkyvy t žišt p i p eb hu p ekážek byly co nejmenší, let p es p ekážky asov co nejkratší a rychlost pohybu vp ed p i dokrocích za p ekážkami co nejplynulejší. Nejú inn jší bude tedy takový b h p es p ekážky, p i kterém se bude dráha t žišt co nejvíce blížit dráze t žišt p i hladkém b hu. K ivka rychlosti na celé p ekážkové trati má následující pr b h:1.prudký vzestup rychlosti od startu k 1. p ekážce; 2. další, mírn jší vzestup ke 2. p ekážce; 3. stabilizace rychlosti až k 6. - 7. p ekážce; pokles rychlosti k 10. p ekážce;vystup ování rychlosti v dob hu od poslední p ekážky do cíle. Dráha t žišt p ekážká e má za p eb hu p ekážky p ibližn tvar paraboly. • Start a náb h na 1. p ekážku Požadavkem pro startovní výb h je, aby se co nejmén odchyloval od startu k hladkému b hu. V blocích je vep edu odrazová noha, je-li po et krok k 1. p ekážce sudý. Náb h k první p ekážce ( 13,72 m) se zdolává obvykle na 8 krok . Délka krok v náb hu na 1.p ekážku postupn vzr stá, zárove se zmenšuje náklon t la. Poslední krok p ed p ekážkou musí být kratší než p edposlední, aby byly vytvo eny dobré podmínky pro odraz na p ekážku. Odrazová noha tak dokra uje pod t žišt nebo za n ; tím se zkrátí fáze dokroku a odraz tím probíhá rychleji, a tedy ú inn ji. • P eb h p ekážky a) Odraz na p ekážku Každý p ekážká má svou optimální vzdálenost místa odrazu od p ekážky, záleží na t lesné výšce, rychlosti b hu, odrazové síle, ohebnosti a koordinaci. P i odrazu na p ekážku je d ležité, aby celé t lo získalo výrazný náklon vp ed. Sklon t la má init vzhledem k dráze 6570° (Tošnar). Zvednutí t žišt odrazem je minimální (kolem 20 cm). Je nep ímo závislé na výšce postavy a vzdálenosti odrazu od p ekážky. P ekážká se musí snažit jít trupem na p ekážku dop edu, nikoliv vzh ru. Úhel odrazu se uvádí 45°. b) Let nad p ekážkou Letová fáze se vyzna uje p ibližn symetrickou, parabolickou dráhou t žišt . Její trvání je v rozp tí 0,30- 0,45 s. Osa ramenní a pánevní musí být od okamžiku odrazu až po dokrok za p ekážkou udržena v rovnob žné poloze s p í kou p ekážky, aby si p ekážká p i celém p eb hu p ekážky udržel dobrou rovnováhu.P edklon trupu vzhledem k horizontále dosahuje 20 – 30°. c) St ih Let na p ekážku kon í v okamžiku, kdy t žišt dosáhlo vrcholu p ed vertikální rovinou p ekážky. Když pata švihové nohy p ešla p es p í ku, za íná aktivní pohyb obou nohou, který

je vlastn pokra ováním b hu. Pohyb švihové a p etahové nohy musí být kompenzován jinými ástmi t la. Tyto kompenza ní pohyby lze rozd lit na vertikální ( zvednutí trupu, vyrovnávací pohyb švihové nohy dol ) a horizontální (pohyb paže na stran p etahové nohy vzad, vyrovnávací pohyb p etahové nohy vp ed). d) Dokrok Hlavním požadavkem pro dokrok za p ekážku je, aby p ekážká nenarušil rytmus b hu, zbrzdil co nejmén postupnou rychlost,udržel si rovnovážnou b žeckou polohu. Optimální úhel dokroku je 90 –100°. Švihová noha musí za p ekážkou dokro it na špi ku, švihová noha je v okamžiku dokroku v kolen zcela natažena. Trup si musí zachovat áste ný p edklon, který nesmí ztratit v pr b hu celé trati. V okamžiku dokroku jde p etahová noha aktivn vp ed, aby švihem pomohla odrazové k ú innému prvnímu kroku za p ekážkou. Vzdálenost místa dokroku od p ekážky by m la být co nejmenší. • B h mezi p ekážkami Vzdálenost mezi p ekážkami se b há na 3 kroky, je to vzdálenost asi 5,40 m. Délka prvního kroku je p ibližn 1,50 m a je o 0,5 m v tší v orovnání se vzdáleností od p ekážky. Druhý krok má délku p ibližn 2,00 m a p i dodržení správného rytmu je t etí krok kratší o 0,10-0,15 m. • Dob h do cíle Dochází k výraznému zvýšení rychlosti.V dob hu je podélná osa t la výrazn p edklon ná a t žišt se p esouvá až nad místo opory (svým charakterem se p ibližuje šlapavé technice b hu). Délka krok postupn nar stá až do cíle.

Metodika nácviku

P ekážkový b h je nejsložit jší b žeckou disciplínou. Vycházíme z osvojení si základ švihové a šlapavé techniky b hu.

1. krok : p ípravná etapa - p ekážkový rytmus a odraz Smyslem první etapy je zbavit žáky strachu z p ekonávání p ekážek ur ité výšky, navodit pocit radosti, když se poda í p esko it i p eb hnout. Dále stabilizovat odrazovou nohu a p ivykat rytmu p ekážkového b hu. Pr pravná cvi ení: • Žáci z volného klusu p eskakují nízké p ekážky (zpo átku áry na zemi, švihadla atd.), a to v terénu nebo p ekážky um lé. P ekážky se postupn zvyšují. Nezáleží na jejich vzdálenosti, není rozhodující kterou nohou se odrážejí. P i každém odražení se musí hodn zvednout koleno švihové nohy a rychle došlapovat na švihovou nohu a okamžit pokra ovat v b hu. • P ekonávání p ekážek s pravidelnými vzdálenostmi. Op t nezáleží na po tu krok a na odrážející se noze, hlavn rychle pokra ujeme dál v b hu.Není rozhodující vzdálenost mezi p ekážkami, ale jejich výška. D ti samy p ijdou na to, že je výhodn jší odrážet se stále stejnou nohou. Až jim to jde, tak je navíc upozorníme: a te se každý odrážejte stejnou nohou. • T íkrokový rytmus. Vzdálenost mezi p ekážkami ( švihadla, lavi ky) se upraví tak, aby je mohli na 3 kroky p ekonat všichni (m žeme diferencovat družstva vyšších a menších d tí). Po ítáme si: RAZ – došlap za p ekážku, odraz do prvního kroku, DVA – odraz do druhého kroku, T I - odraz do t etího kroku, HOP – odraz na p ekážku. Zvyšuje se rychlost, od pomalého provedení k závodivému, zv tšuje se výška a vzdálenost p ekážek. Jakmile je výška p ekážek taková, že odrazová noha už nem že p ímo vp ed, ale bokem, za ne vlastní nácvik techniky. Chyby: • b h po patách – korekce: zdokonalovat techniku hladkého b hu, zvyšovat kloubní pohyblivost a rozvíjet dynamickou sílu v kotníku; p i b hu dbát na mírný p edklon, • vzp ímený b h – korekce: b h po špi kách ramena tla it vp ed, • nerytmický náb h – korekce:procvi ovat stup ovaný b h, • nerytmický b h mezi p ekážkami – korekce: vytleskávat stup ovaný rytmus, • p eskakování p í ek – korekce: odstranit vertikální výkyvy t žišt , zd raznit b žecký odraz.

2. krok: pr prava k p echodu nízkých p ekážek Pr pravná a napodobivá cvi ení jsou velmi d ležitá, cvi íme je kdykoliv v pr pravné ásti hodiny. • P ekážkový sed:hmity p edklonmo k napjaté i pokr ené noze, ze sedu p ekážkového vztyk do širokého stoje rozkro ného a sed na druhou stranu, ze sedu snožn kladu nohy st ídav bokem do p ekážkového sedu.

• • •

Sed skr mo, chodidla op ena o sebe. „Pérujeme“ nebo pomalu tla íme kolena k zemi, protahujeme trup do p edklonu ke kolen m. Ve stoji na švihové noze bokem k p ekážce a stopu za ní p etahování pokr ené odrazové nohy až do polohy tzv. b žeckého luku (opora o st nu nebo dopomoc cvi ence) Unožování, p ednožování, zanožování, jednostranné bo né rozšt py s oporou o žeb iny. Provádíme tahem, nikoliv švihem.

3. krok: Osvojení si p eb hu p ekážky Tady nej ast ji používáme analyticko syntetickou metodu p i osvojování pohybové innosti. Prost edky nácviku pohybu odrazové a švihové nohy: a. P enášení odrazové kon etiny nad p ekážkou unožením pokr mo do polohy p ednožení pokr mo s výpadem na míst . b. To stejné cvi ení vykonáváme v ch zi a v kluse s obm nami nepárového po tu mezip ekážkových krok (7, 5, 3, 1) a pohybem švihové kon etiny mimo p ekážky. c. Imita ní cvi ení pohybu švihové kon etiny p i doskocích a míst (rytmické kr ení a vytr ením v kolenním kloubu) d. Opakované nakro ení na pevnou p ekážku ze stoje zánožného. P i cvi ení zd raz ujeme pohyb „ostrým kolenem“ v první fázi a prudké vytr ení kon etiny ve fázi druhé. e. P enášení švihové dolní kon etiny nad p ekážkou se sou asným poskokem na odrazové noze, která se pohybuje mimo p ekážku. Zvýraz ujeme pohyb kon etiny ve sm ru b hu, švihový zp sob jeho provedení a správnou polohu trupu (mírný p edklon). f. B h vedle p ekážky s p enesením švihové nohy nad p ekážkou.Odrazová kon etina se pohybuje vedle. Žák m zd razníme aktivní dokro ení a udržení vysoké polohy t žišt za p ekážkou. Cvi ení vykonáváme postupn v 7, 5, 3, 1-krokovém rytmu. Prost • • •

edky komplexního nácviku techniky: Ch ze p es p ekážky s imitováním p ekážká ské techniky. To stejné cvi ení se st ídáním odrazové a švihové kon etiny. P eb h p es nízké p ekážky v klusu 7-, 5- 3-, 1-krokovým rytmem.

Chyby: • Odrazová noha p echází p ekážku s bércem ve svislé poloze kotníkem obrácená do sm ru b hu – korekce: zd raznit, že koleno jde první, naklonit trup víc dop edu, odrážet se dál p ed p ekážkou. • Odraz na p ekážku výrazn p es patu – korekce: Rozvoj silových schopností dolních kon etin. Zmenšení úhlu odrazu p i nakro ení na p ekážku.Zkrácení posledního kroku p ed odrazem. • P ekonávání mezip ekážkových vzdáleností „skoky“ – korekce: Výcvik na zkrácených vzdálenostech mezi p ekážkami a jejich snížení. Po zvládnutí postupn zv tšujeme rozestupy mezi p ekážkami a p ekážky zvyšujeme.

• • • •

Nesprávný pom r délky krok p i b hu mezi p ekážkami – korekce: výcvik na snížených p ekážkách s vyzna ením místa jednotlivých krok . Nadm rn dlouhý a vysoký let nad p ekážkou – korekce: zmenšení úhlu odrazu, nahradíme d ev né p í ky elastickým materiálem (odstra ujeme strach a nebezpe í zran ní). Nakro ení na p ekážku nadm rn vystr enou švihovou nohou – korekce: výcvik na nízkých p ekážkách, p ípravná cvi ení se zvýrazn ní pohybu „ostrým kolenem“. Nadm rné pokr ení švihové kon etiny nad p ekážkou – korekce: Zvýšení kloubní pohyblivosti v p edozadním sm ru. Zvýraz ování extenze v kolenním kloubu švihovým zp sobem v pr b hu nakro ení.

4. krok: nácvik startu a náb hu na první p ekážku Úkolem této etapy je osvojení rytmu startovního rozb hu na první p ekážku. • Náb h z polovysokého startu s dokro ením na vyzna ené místo odrazu na p ekážku. • Náb h z polovysokého startu s imitováním p eb hu pomyslné p ekážky.Po zvládnutí vykonáváme cvi ení s p ekážkou, kterou postupn zvyšujeme. Zd raz ujeme zkrácení posledního kroku p ed p ekážkou a aktivní dokro ení s tendencí zrychlení pohybu od p ekážky. • Po zvládnutí p eb hu první p ekážky postupn p idáváme další. Dodržujeme t íkrokový rytmus a procvi ujeme jej na 4 – 5 p ekážkách. • Náb h na první p ekážku z nízkého startu. Po jeho osvojení si zvyšujeme po et p ekážek na 4-5. Cvi íme nejprve ve zleh ených podmínkách (nižší p ekážky a zkrácený náb h) • P ebíhání 4-5 p ekážek z nízkého startu s jejich postupným zvyšováním, prodlužováním vzdáleností mezi nimi až po pravidly ur ené hodnoty. Chyby: • Nesprávné místo dokroku p i odraze na první p ekážku – korekce:výcvik náb hu po zna kách, úprava postavení startovních blok , kontrola vzdálenosti od první p ekážky. • Nedostate né zrychlení p ed a za první p ekážkou – korekce: nácvik správného tempa náb hu, úsilí o zrychlení pohybu po dokroku za p ekážku. 5. krok: nácvik dob hu do cíle Úkolem této etapy je nau it „vpadnutí“ do cíle. • Sout ž družstev nebo dvojic ve zleh ených podmínkách p ekážkového b hu • Štafetové hry na p im ené p ekážkové trati. Po dokroku za poslední p ekážku vedeme žáky ke snaze zvýšit rychlost zv tšením sklonu podélné osy t la. Chyby: • Dob h s vypušt nou rychlostí b hu – korekce: posunutí cíle prodloužením dob hu. • P ed asný p edklon p ed cílem – korekce: provést p edklon v cíli • Opožd ný p edklon za cílem – korekce: provést p edklon cíli. 6. krok: P ekážkový b h na zkrácené až celé trati T íbení p ekážkového rytmu od startu do cíle na zkrácené a postupn na celé trati.

HOD OŠT PEM Historie hodu ošt pem Hod ošt pem je jedna z nejstarších atletických disciplín.Již prav ký lov k používal ošt p jako nezbytnou pom cku p i boji a lovu. Se sportovním provád ním hodu ošt pem se setkáváme ve starém ecku, kde byl za azen do programu OH jako samostatná disciplína a od 18. OH ( r.708 p .n.l.) jako sou ást atletického p tiboje (pentathlonu). ekové házeli ošt pem na dálku i na cíl, rozeznávali dvojí zp sob provád ní – lovecký a atletický.(ošt p byl opat en poutkem uprost ed) Do programu novodobých OH byl hod ošt pem za azen až v r.1908 – Londýn – byly vypsány dv samostatné sout že – hod volným zp sobem (s držením na konci) a švédský zp sob (s držením v t žišti za vinutí). Zvít zil Švéd Lemming (sv tový rekordman 1989-1912 – první p ekro il hranici 50m a 60m).R.1956 – Špan l Erausquin – hod ošt pem s použitím diska ské oto ky. Hod ošt pem žen byl za azen do programu OH v r.1932 ( Los Angeles). Nejúsp šn jší naši reprezentanti v historii hodu ošt pem : - ženy – Dana Zátopková – zlato – OH 1952 (Helsinki), ME 1954 (Bern), 1958 (Stockholm) + držitelka sv tového rekordu ( 56,67 m) Nikola Brejchová (Tome ková) – 4.místo na OH – Atény 2004, bronz na MS 2005 – Helsinki - muži – Jan Železný – sv tový rekordman r.1996 (Jena)- 98,48m, 3x zlato – OH (1992, 1996, 2000), 3x MS (1993,1995,2001), st íbro na OH 1988, bronz na MS 1987 a 1999, ME 1994. P tkrát p ekonal sv tový rekord, nejlepší atlet sv ta a Evropy r.2000. Aktuální sv tové rekordy : muži : 98,48 m Jan Železný ( R) 1996 – Jena ženy : 71,70 m Osleidys Menéndezová (Kuba) 2005 – Helsinky Biomechanika initelé ovliv ující délku hodu ošt pem : -

rychlost, kterou je ná iní vypušt no do vzduchu (v tší odhodové rychlosti je možno dosáhnout prodloužením dráhy, po které p sobíme na ošt p silou svých sval nebo p sobením v tší síly v kratším ase) optimální úhel odhodu (kolem 40-45 stup , m ní se s p sobením v tru-proti v tru je menší než po v tru) úhel, který svírá podélná osa ošt pu s horizontální rovinou v okamžiku odhodu ( úhel „položení“ ošt pu do vzduchu – musí se shodovat s úhlem odhodu – co nejmenší odpor vzduchu) rozb h (rychlejší rozb h p edstavuje v tší kinetickou energii. D ležitá je optimální rychlost, kdy ošt pa dokáže zvládnout složité pohyby p i odhodu.)

Metodická ada nácviku techniky a popis techniky Hod ošt pem je technicky náro ná disciplína, kde ada složitých pohyb musí být provedena v pom rn velké rychlosti, ve správném rytmu, aby byla slad na v jeden pohybový celek. Metodická ada hodu ošt pem : - analyticko – syntetická metoda. Rozcvi ení ( zah átí organismu, speciální rozcvi ení – svalstvo pletence ramenního, trup, ky elní kloub – motiva n jsou vhodné pohybové hry, sout živé hry, honi ky.) D ležité : p ed nácvikem upozornit na bezpe nost p i manipulaci s ná iním.(odstupy) 1. držení ošt pu ( vinutí leží vždy v celé dlani tak, že vychází žlábkem u záp stí a palec s dalším prstem jsou zaklesnuty za konec vinutí proti sob .Mén asto se používá úchop „vidli kou“ = ošt p prochází mezi ukazovákem a prost edníkem.) Nej ast jší chyby : k e ovité držení ošt pu 2. nesení ošt pu + b h (rozb h) s ošt pem ( ch ze + p enos ošt pu, pomalý i zrychlovaný b h s p enášením ošt pu do náp ahu a zp t). Ošt p musí být nesen tak, aby ošt pa i nebránil v rychlosti rozb hu. P i uvoln ném nesení paže s ošt pem lehce vykyvuje vp ed a vzad v rytmickém souladu s pohybem nesouhlasné nohy.Druhá paže pracuje normální b žeckou technikou.Je používán vrchní zp sob nesení ošt pu, kdy je ruka s ošt pem nad ramenem vyto ena dlaní k hlav p ibližn ve výši tvá e až ke spánku.Loket je vyto en mírn vpravo stranou. Podélná osa ná iní je v ose rozb hu. Nej ast jší chyby : vychýlení ošt pu ze sm ru b hu. 3. odhod z místa, z elního postavení ( ze stoje rozkro ného ), z bo ního postavení, z 2-3 krok ( postavení nohou, ošt pa ský luk, možnost sout živého házení ošt pem do dálky, na cíl – motiva n bodovat) Nej ast jší chyby : p ed asné zapojení pravé paže, zvednutí hrotu ošt pu p íliš vysoko nad hlavou, pomalá práce levé nohy. 4. p eskok (zk ižný krok) Nej ast jší chyby : p erušení pohybu p i dokroku na pravou nohu p i ukon ení p eskoku. 5. p enosové kroky + odhod z p enesení. Nejpoužívan jší je p tidobý rytmus. Nej ast jší chyby : v posledních krocích p ed odhodem stá í ošt pa ošt p z roviny hodu, není dostate n využívaná práce trupu (hází se jen paží), zpomalování p ed odhodem, vychýlení stopy ze sm ru rozb hu. 6. vym ení rozb hu. Zpravidla se umis ují dv zna ky – první (výb hová) zna ka – na za átku rozb hu, druhá (náp ahová) zna ka – ozna uje za átek p enášení ošt pu do náp ahu. Jako pr pravná cvi ení k hodu ošt pem jsou vhodná - hod granátem, pop ípad hod kriketovým mí kem.

Metodická ada nácviku hodu granátem : 1. držení granátu 2. nesení granátu v ch zi a b hu 3. p enášení paže s granátem do náp ahu 4. innost nohou p i p enášení paže s granátem do náp ahu 5. pr pravná cvi ení pro hod z bo ného postavení 6. hod z bo ného postavení p eskokem – innost nohou, vedení paže 7. hod z jednoho, dvou, t í krok ( z náp ahu, p eskokem) 8. hod z p ti krok (p tidobý rytmus) rozložen v ch zi, v ch zi, v b hu 9. spojení p tidobého odhodového rytmu s rozb hem v ch zi, v b hu 10. vym ení rozb hu 11. hod granátem z celého rozb hu Hod ošt pem TP sportovc Pravidla jsou obdobná jako u nepostižených sportovc .Sout ží se ze speciálních vrha ských rám – židlí ( tzv.koz) nebo z klasických vozík . Vrhací rámy nejsou standardizovány. Každý sportovec si jej m že p izp sobit svým pot ebám.Maximální výška seda ky je 75 cm od zem .

Kategorie : - kvadruplegici – skupina F 51- F 53 - paraplegici – skupina F 54 – F 58 Hmotnost ošt pu – 600g – skupina F 52 – F 58 muži a ženy. Reprezentanti R : Martina Kniezková, Veronika Foltová, Rostislav Pohlmann, Martin N mec, Aleš Kisý – dosahují pravideln výborných výsledk na paralympiádách a p edstavují absolutní sv tovou špi ku ve svých kategoriích. V Olomouci prob hlo ve dnech 16.-18.7.2004 mistrovství R TP sportovc .

HOD Technika hodu: Hod ošt pem a mí kem jsou typicky švihové disciplíny. Odhod ná iní švihovým zp sobem umož uje jeho malá váha. Odhodové pohyby mají výbušný charakter, který se výrazn zrychluje. Pohyb odhodové paže je p ímo arý. Hod se adí k atletickým disciplínám, ve kterých je kone ný výkon závislý na technické p ipravenosti. Velmi složitá technika p edpokládá vysokou úrove nervosvalové koordinace. Nejsložit jší jsou p ípravné pohyby p ed odhodem a p edevším vlastní odhod. Provedení takového pohybu vyžaduje velkou pohyblivost ramenních, ky elních a hlezenních kloub a pružnost páte e. Vlastní odhod závisí (krom pohybových schopností) na postupném a koordinovaném zapojení svalových systém t la – od velkých a silných sval nohou a trupu až po malé skupiny s velmi rychlou kontrakcí. Rozb h, p edodhodové kroky spojené s náp ahem a vlastní odhod musí být slad ny v jeden pohybový celek. innost je provád na ve velké rychlosti a p esném rytmu. Ztráta rozb hové rychlosti nep ízniv ovliv uje výkon. Mohutné setrva né síly získané rozb hem se naplno projeví ve fázi napínání a spušt ní luku p i odhodové innosti. Hlavní pracovní zát ž ve fázi odhodu nesou natahova e DK, vzp imova e a rota ní svaly trupu, b išní svaly, pletenec ramenní, natahova e p edloktí a ohyba e záp stí. P ípravné pohyby p ed odhodem se vyzna ují protažením odhodových sval . Náhlým a prudkým zkrácením t chto sval za íná mechanismus spušt ní odhodového luku. Rozb h:

• • •

Délka rozb hu je 26-30 m muži, ženy o 3 m mén . Rychlost je 6-8 m/s muži, u žen je nižší. Rozb h p esn vym en. Ošt pa i mají 2 zna ky - na za átku rozb hu výb hovou, od b evna – náp ahovou. V pr m ru 7-11, 8-12 b žeckých krok . Záleží na tom, kterou nohou vybíhá. Rozb h se plynule zrychluje. S rostoucí rychlostí se m ní délka a frekvence krok . Optimální zhruba 2 kroky p ed náp ahovou zna kou. Ve fázi hodu se rychlost udrží. Odraz se po ítá jako první doba vícedobého rytmu odhodových krok . Dokrok za zna kou ve sm ru b hu je druhou dobou. Jako poslední se do rytmu zapo ítává došlap.

Rytmus: Je p i rozb hových a odhodových innostech charakteristickým znakem a srovnávacím ukazatelem. Je dán po tem krok a prom nami jejich délek a rychlosti. Rytmus p ed odhodových a odhodových krok se vyzna uje stabilními délkami rychlosti krok . asování je ovlivn no náp ahovými pohyby a impulzivním krokem. Ty jsou delší než ostatní kroky. Impulsní krok je spojovací lánek mezi rozb hovou a odhodovou fázi. Spojení musí být plynulé. • ty krokový – p tidobý rytmus – nejjednoduchší • P tikrokový – šestidobý – používal se v minulosti • Šestikrokový – sedmidobý - první krok nejdelší (náp ahový) 2.,3.,4., kratší kroky, 5. delší (impulsní), 6.nejkratší (odhodový) - Každý lov k má dispozice pro ur itý rytmus své ch ze, svého b hu. Stejn tak existují existují ur ité p edpoklady pro rytmus pohybu. Náp ahový pohyb paže + pohyb ramene a volné paže: Zp sob provedení náp ahu je vázán na rytmizaci p e odhodových krok . Nejpoužívan jší a nejjednodušší je p enesení do náp ahu zp sobem p ímo nazad na dva kroky. Pro náp ah jsou charakteristické ur ité znaky: - stabilní sklon ošt pu , granátu (ruka v úrovni ramene) - stabilní poloha ruky = odhodová paže je uvoln n napjatá do za átku zátahu

Odhodová fáze: 1. fáze napínání luku (plynulý nárust síly) 2. fáze spušt ní luku (aktivní p sobení na ná iní – intenzivní p írustek síly) N kolik fázi odhodu: 1. úvod – úchop (držení) 2. start - za átek rozb hu 3. vlastní hod 4. vypušt ní, let ná iní 5. záv r – p eskok, dozn ní pohybu Základní cviky: - cviky na posílení DK (d epy s inkami, výpony, výpady) - cviky na posílení trupu (rota ní pohyby, otá ení trupu) - cviky na posílení pletence ramenního

Historie Atletika (z ec.áthleon) = sportovní odv tví zahrnující b hy, skoky, vrhy a hody, sportovní ch zi a víceboje. Atletika se jako sport vyvinula ze základních p irozených pohyb lov ka . T lesná cvi ení s atletickým obsahem provozovali p íslušníci primitivních národ od nejstarších dob až po dnešek v tšinou živeln , bez pevných pravidel. Kolébkou organizované atletiky se stalo antické ecko, kde byla hlavní náplní antických olympijských her. Starov ký pentatlon obsahoval : zápas, b h, skoky, hod diskem, hod ošt pem. V dob feudalismu se provozovali zejména b hy, skoky a hody. Pr kopníkem novodobé atletiky je Anglie. Již v 17.stol. se zde konaly závody v b hu, p edevším na dlouhé vzdálenosti. Postupn se v programu závod za ínali objevovat i technické disciplíny : skok do dálky a výšky, vrh kamenem, hod kriketovým mí kem a kladivem. Atletické federace jednotlivých zemí vznikly Evropy vznikly p evážn koncem 19.stol. zejména vlivem novodobých OH. Atlet.program I.OH 1896 byl stanoven MOV, obsahoval 12 disciplín a byl ur en pouze pro muže. 1912 byla ustavena Mezinárodní amatérská atletická federace (IAAF) – od této doby se považují sv tové atletické rekordy za právoplatné a atlet.pravidla za oficiální. Pokusy o uplatn ní žen se vztahují k dob p ed 1. sv t. válkou, organizovan se ženská atletika uplat uje až po válce. 1921 byl založen Mezinárodní ženský sportovní svaz (FSFI), 1922 byly uspo ádány I.ženské sv tové hry v Pa íži s atlet.programem. Olympijských sout ží se ženy v atletice zú astnily poprvé v roce 1928. B h je vedle ch ze nejp irozen jší lidský pohyb – lokomoce, p i níž se st ídá jednooporová a letová fáze. Jsou to podstat opakované skoky, jejichž délka a frekvence ur ují rychlost b hu.

Nízký start

se v atletických sout žích používá v b zích do 400m v etn , povinn z blok .Umíst ní blok (vzhledem ke startovní á e a sob navzájem) je v tšinou individuální podle výšky, délky kon etin, odrazové síly atd. Biomechanika nízkého startu Pohyby na sebe navazující jako reakce na zvukový signál : 1. Odtržení (odraz) obou rukou a následující mohutný rozšvih paží (vedoucím lánkem jsou lokty). 2. Odraz (vytržení) zadní nohy z bloku a švih nohy ostrým kolenem vp ed. Finální poloha stehna je v ostrém úhlu k trupu. 3. Odraz p ední (odrazové) nohy do úplného náponu, takže hlava, trup a odrazová noha až po špi ku jsou v jedné p ímce. Pánev (t žišt ) je p i tom vytla ována co nejvíce vp ed. Startovní povely 1. NA MÍSTA – b žci se se adí na shromaž ovací á e a zakleknou do blok . Koleno p ední nohy by nem lo protínat rovinu paží, koleno zadní nohy spo ívá na zemi. Paže jsou nataženy v ší ce ramen a p i pohledu ze strany kolmo k zemi. Opíráme se prsty tak, že palce sm ují dovnit , ostatní prsty vn . Hlava je v prodloužení zad, která jsou mírn zakulacená. Pohled sm uje dol . 2. POZOR - b žec zvedne pánev vzh ru a mírn dop edu tak, aby se oky dostaly nad úrove ramen a p ední noha svírala v kolen úhel 90 – 100 stup . Paty jsou zasunuty dozadu, aby se chodidla opírala pevn o bloky. 3. START – ú inný výb h je podmín n max.využitím švihu paží a zadní nohy. Startovní rozb h je charakteristický uplatn ním šlapavého zp sobu b hu : švihová noha dokra uje co nejaktivn ji a nejrychleji za t lem, došlap je na p ední ást chodidla, kroky se postupn prodlužují, jejich frekvence se nem ní (nebo zrychluje), trup se velmi pozvolna nap imuje (15 – 30m podle vysp losti b žce).

Metodika nízkého startu U nejmenších využíváme nejvíce cvi ení a hry na post eh, rychlost reakce a obratnost. Jako pr pravu vlastních start provádíme r zné akcelerace z pohybu (z b hu, z klusu, potom z ch ze) – dbáme na zv tšený náklon t la, intenzivní práci kon etin, zsílený odraz a zvýšenou frekvenci kroku. Potom provádíme akceleraci z r zných poloh a padavý start. Výb hy z r zných poloh : provádí se na signál – z r zných pozic (leh na b iše – p ipažit, sed zk ižný, klek apod.). Podmínkou je snaha o max.pozornost a rychlost. Start s odporem : provádí se ve dvojicích, jeden cvi enec vybíhá z polovysokého startu, druhý ho brzdí pomocí popruhu (lano,švihadlo, bunda) upevn ného v pase nebo na bocích. Tím se umožní výrazný náklon a protla ení pánve vp ed.

ŠLAPAVÁ TECHNIKA B HU Biomechanika b hu Správná technika b hu se promítá do vyšší ekonomiky pohybu, uvoln nosti (schopnosti relaxace antagonist ), plynulosti a estetiky b hu. Technika b hu je p izp sobena požadavku p iblížit dráhu t žišt co nejvíce p ímo arému pohybu tj.omezit jeho výchylky ve sm ru horizontálním (na stranu oporové nohy) i vertikálním (od nejnižšího místa , kdy t žnice prochází místem opory v momentu vertikály, k nejvyššímu místu - v kulmina ním bodu letové fáze). V tší možnosti zrychlit b h jsou ve využití frekvence. B žecký krok je možné rozd lit na st ední polohu (moment vertikály) a na t i fáze : odraz – let – dokrok. Moment vertikály : je východiskem k odrazu. Stojná noha je mírn pokr ená na plném chodidle, t žišt b žce se nachází nad bodem opory. Druhá noha je siln ohnutá v kolen s bércem složeným pod stehnem. Paže, zhruba na stejné úrovni, jsou ohnuty v pravém úhlu, ruce lehce sev eny v p st. Fáze odrazu : odrazová noha se napíná ve všech kloubech a aktivn se odráží ze špi ky. Švihová noha jde ostrým kolenem vzh ru a vp ed a stejným sm rem se posunuje i bok. Dochází k b žeckému náponu, kterému íkáme b žecký luk. Fáze dokroku : za íná m kkým došlapem na p ední malíkovou ást chodidla (spíše p i krátkém b hu), na celé chodidlo nebo mírn p es patu (p i dlouhém b hu). P i dokroku se noha mírn pokr í v kolen (amortizace) a celý cyklus se opakuje.

Metodická ada nácviku šlapavé techniky b hu -

rychlost a reakce rychlost a akcelerace rychlost frekven ní rychlostní vytrvalost

1. ukázka : u šlapavé techniky b hu není dvojitá práce kotník , v tší nákrok, v tší práce rukou, NENÍ v tší frekvence krok 2. hry zam ené na rozvoj reakce a akcelerace (Na ervenou Karkulku …) 3. atletická abeceda, starty z pohybu, z r zných poloh (liftink + na signál start, padavý start …) 4. vysoký start, polovysoký start, polonízký start 5. nízký start ze startovních blok – individuáln (startovní povely : svlékat, na místa, p ipravit se , pozor, start) – pro d ti neutrální postavení blok (jedna stopa), individuáln vybíhat z blok 6. start s výst elem 7. hodnocení, oprava chyb, diagnostika, sout ž

Polonízký start Používá se ve štafetovém b hu na krátkých tratích u b žc , kte í p ebírají štafetový kolík (mimo prvního b žce). Používan jší startovní pozice s nesouhlasnou polohou paží je vedle postavení nohou (levá u startovní áry, pravá 1,5 stopy vzad osou ve sm ru b hu) charakteristický vidlicovým oporem pravé ruky o zem (p ed st edem t la). Hlava je oto ena vzad p es levé rameno. Levá paže je ohnuta v nejzazší poloze nášvihu. Princip startovního výb hu je stejný jako u polovysokého startu.

B h na dlouhé trat Polovysoký start, vysoký start Švihová technika b hu

Obecn : b h – na rozdíl od ch ze b žec ztrácí ve fázi letu kontakt se zemí. Charakterizujeme jej jako rytmickou soustavu skok . D lení b h : - krátké trat ( do 100m, do 400m) - st ední (do 2000m) - dlouhé (až do maratónského b hu,42195m) Další d lení podle místa: - na závodní dráze - mimo závodní dráhu (b hy p espolní, silni ní)

Historie:

. od prav ku lov k využíval b h p i lovu, boji . Staré ecko – byl krátký b h (sprint) sou ást penthatlonu (p tiboje) . starov ké olympijské hry – i dlouhé sprinty ( 2 stadiony), st ední a dlouhé b hy . po zrušení antických OH (394 n. l.) upadla tato lehkoatletická disciplína. . st edov k – b h pouze v lidových hrách (úpadek) . novov k – Anglie je kolébkou jeho sportovního pojetí jako celé lehké atletiky. Zárodek b žeckých sout ží dala šlechta, která vydržovala sluhy se speciálním úkolem rychle p enášet zprávy z jednoho sídla na druhý. Lordové pak sázeli mezi sebou na rychlost svých kurýr (zárodek b ž. Sout ží). . asem u šlechty vznikaly kroužky p stující amatérský b h, u nás v r 1880 vznikaly „kluby b houn “. . 1860 – stanovení p esných vzdáleností . 1866 – 1. mistrovství Anglie . 1912 – uspo ádány 5. OH ve Stockholmu, byl stanoven v hladkých b zích olympijský program.

Vývoj b žecké techniky:

. O vývoji b žecké techniky se za alo systematicky nahlížet až po 1. sv. válce (rozbor b žecké techniky). . trené i v USA – pozornost v novali technice b hu . N mecko – R. J. Hoke – znázornil rozbor b žeckého cyklu adou kreslených obrázk . . 20. – 30. léta 20. stol. Vznikalo mnoho b žeckých škol, které se lišily tréninkovými metodami ( nebo neznali biomechanické základy techniky). Teprve aplikací biomechaniky byla vysv tlena správná technika b hu a vhodný pom r mezi frekvencí a délkou kroku švihového zp sobu b hu.

Šlapavý zp sob b hu prošel zvláštním vývojem. Ješt do 30let se b halo celých 100m šlap. zp s. b hu,pak se stal pouze v cí startovního rozb hu.

Technika startu -

p vodn se startovala z pohybu pozd ji start z klidu, výst el z pistole (vysoký start, do dnes od 800m a výše) od za átku novodobé lehké atletiky byly hledány formy jak zrychlit výb h na krátké trat . P ešlo se na start s krátkými kolíky a nyní na start z kleku (nízký start).

Biomechanika

P i b hu p sobí na b žce VN JŠÍ a VNIT NÍ síly. Podle vzájemného vztahu mezi sm rem pohybu t la a p sobení síly rozeznáváme a) hybnou sílu (napomáhající pohybu) – sm r t la je shodný se sm rem síly b) brzdící síla (sm r síly opa ný sm ru pohybu t la) c) neutrální s. – neovliv uje rychlost v daném sm ru,jestliže sm r síly tvo í pravý úhel se sm rem pohybu t la.

-

VNIT NÍ SÍLA – vlastní síla b žce, která zp sobuje b žecký pohyb a to p sobením svalových stah . Tato vnit ní síla sama o sob nezp sobí lokomoci, teprve spojením vnit ní síly (sv. stah) s vn jší silou (reakcí opory) vzniká hnací síla b žeckého pohybu (odraz). VN JŠÍ SÍLY1. reakce opory – závislá na pevnosti opory a t ení 2. odpor prost edí – brzdící ú inek ) ím rychlejší b h, tím v tší odpor) - pomocný ú inek (vítr v zádech) 3. p itažlivost zemská – je neutrální silou 4. odst edivá síla – p i b hu v zatá ce, je silou brzdící. T žišt b žce – probíhá po k ivce (plochá sinusoida) a díky odrazu z 1 nohy vzniká rota ní impuls, a tím je k ivka i prostorová Technika má 2 d ležité složky, frekvenci a délku kroku, jejíž pom r má rozhodující vliv na rychlost b hu.

ŠVIHOVÝ ZP SOB B HU – úkolem je udržet rychlost b hu.

Rozlišujeme 3 fáze – odraz, let a dokrok. Z charakteristického znaku švihové techniky b hu tj. pružného došlápnutí švihové nohy p ed t žnicí, vyplývají ostatní znaky tohoto zp sobu b hu: a) odvíjení chodidla - p i došlápnutí na p ední vn jší ást chodidla se noha zhoupne nejd íve na patu a pak se znovu zvedá, až kon í rychlým napnutím hlezenního kloubu (Dvojitá práce v kotníku) b) vzp ímený trup s tendencí pohybu kup edu (trup tvo í s odrazovou nohou tzv. b žecký luk) c) za normálních okolností stálá délka i frekvence kroku d) uvoln ní svalstva a hospodárné využití setrva nosti pohybu e) ob paže jsou p ibližn ve stejné poloze, úhel p edloktí je cca 90st.

ROZDÍLY:

MEZI ŠLAPAVOU A ŠVIHOVOU TECHNIKOU B HU

Šlapavý zp sob: 1. Slouží k rozvinutí rychlosti od startu zd raz ováním odrazové fáze. 2. Charakteristické je prudké došlápnutí chodidla na špi ku za svislou t žnici, takže dotyk se zemí sestává pouze z fáze odrazu. 3. Na tom závisí ostatní faktory: a) chodidlo se neodvinuje – b ží se po špi kách, b) trup je zna n p edklon n, c) délka a frekvence kroku se m ní, d) svaly jsou tém neustále v innosti Švihový zp sob: 1. Slouží k ekonomickému udržování vyvinuté rychlosti po celé trati využitím setrva nosti pohybu. 2. Charakteristické je m kké došlápnutí chodidla p ed svislou t žnici. 3. Souvisí s t mito faktory: a) chodidlo se po došlápnutí obvinuje, b) trup je vzp ímen s tendencí dop edu, c) délka kroku a jeho frekvence jsou za normálních okolností stálé, d) svaly se uvol ují a využívají setrva nosti pohybu. POPIS NÁCVIKU ŠVIH. ZP. B HU (metodická ada) 1) ukázka 2) sout že – honi ky, sout živé hry obsahující delší vzdálenost 3) atletická abeceda 4) rovinky (rovnom rná, zrychlená,naklon ná rovina nahoru a dolu, zatá ka) 5) švihová technika b hu v zatá ce 6) hodnocení, diagnostika, oprava chyb

ST EDNÍ A DLOUHÉ TRAT Výb h na st ední trat – polovysoký start. Startovní poloha „p ipravte se“ je kone ným povelem p ed výb hem. Na tento povel postoupí b žec z p ípravné áry p ed . startovní tak, aby odrazová noha byla vp edu a 2. vzadu na vzdálenost 1 až 1 a p l stopy. Noha umíst ná vp edu je pokr ená, noha vzadu stojí na špi ce. Poloha trupu je st ední poloha mezi vysokým a nízkým startem. Paže, protilehlá k noze umíst né vp edu, je vysunutá vp edu,druhá vzadu. VYSOKÝ START- se liší jenom vzp ímen jším trupem. Typickým znakem pro b hy od 1500 a výše je hospodárnost sv. práce. Rozsah práce nohou i paží je omezen proti sprintu, aby svalová námaha byla co nejmenší. Dýchání je rytmické (nosem i ústy). B žec bojuje o umíst ní teprve v záv ru trati, zvyšuje tempo b hu rychlejší frekvencí – energi t jší pohyb paží. Pro švihovou techniku b hu je charakteristické u všech tratí: a) p ímé držení hlavy, b) ramena nejsou zdvižena, c) paže jsou pokr eny a pracují podél t la, jejich úhel se vp edu p ivírá, vzadu otevírá, a to tím více, ím rychlejší je b h, d) ruce jsou voln sev eny, palec spo ívá svým b íškem na ukazová ku, prsty nenapínáme, ale ruku v záp stí p íliš neuvol ujeme, e) trup je vzp ímen, s tendencí dop edu podle rychlosti b hu, f) neprohýbáme v k íži, g) nohy pracují v kolenním kloubu pouze sm rem dop edu a nazad, pohyby do stran by brzdily pohyb vp ed, to souvisí s rovnob žným kladením chodidel, h) švihová noha se po odrazu skládá bércem pod stehno podle délky trati, i) p i jakékoli síle odrazu prochází noha v kolen úplným náporem.

SKOK DO DÁLKY Skok do dálky je jednou z nejstarších a také nejp irozen jších atletických disciplín. Už v prav ku používal lov k skok p i pronásledování a lovu zv e.

1. Historie -

Staré ecko – skok do dálky byl sou ástí pentathlonu (p tiboje). P i skoku do dálky držel závodník v rukou speciální závaží (haltéres)

-

Skok daleký muž je od roku 1896 pevnou sou ástí olympijského programu. Tehdejší vít z Ellery Clark dosáhl výkonu 635 cm.

-

Prvním mužem planety, který p ekonal magickou osmimetrovou hranici byl Ameri an Jesse Ovens v roce 1936 a jeho rekord „p ežil“ tém

-

p l století.

V roce 1968 na OH v Mexiku tento rekord p ekonal taky Ameri an Bob Beam skokem dlouhým 890cm.

-

Od roku 1991 je doposud nep ekonaným rekordem skok 895 cm rovn ž Ameri ana Mika Powela.

-

Ženský skok daleký slavil svou olympijskou premiéru v roce 1948 na OH v Londýn .

Sv tový rekord Galina is jaková 752 cm 1988 (dráha) Heike Drechslerová 737 cm (hala) 2. Biomechanika Skok do dálky se skládá ve správném atletickém provedení z rozb hu, odrazu, letu a doskoku. Výkon ve skoku do dálky závisí na rychlosti rozb hu, odrazu (spojení odrazu s rozb hem) a úhlu vzletu. Menší vliv na výkon má letová fáze. Rozb h – znaky dobrého rozb hu jsou plynulost, stup ované úsilí, p esnost a rychlost zejména v posledních metrech p ed odrazovou árou. V pr b hu t etího a druhého kroku p ed odrazem snižuje skokan t žišt t la. V posledním kroku se snaží toto snížení zachovat prost ednictvím amortiza ní fáze (b hem ní ztrácí horizontální rychlost) Odraz- skokan získává rychlost vertikální. Doba celého odrazu je velmi krátká (u nejlepších skokan 0,11 – 0,12s). B hem odrazu a t sn p ed ním se rozhoduje o úhlu vzletu (17°- 25°). Let vzduchem – dráha t žišt skokana je dána okamžit po opušt ní odrazišt . V pr b hu letu jsou kompenzovány rotace vzniklé po odrazu, udržována rovnováha a p ipravován ú inný doskok. Doskok – za íná okamžikem, kdy se paty skokana dotknou písku. Jeho ú innost je závislá na velikosti p ednožení p ed svislý pr m t t žišt , na výšce t žišt v okamžiku doteku se zemí a na technice p enesení t žišt p es místo opory. Aktivní ovliv ování dráhy t žišt od okamžiku doteku se zemí je žádoucí.

3. Zp soby skoku do dálky Podle doprovodných pohyb letové fáze rozlišujeme ty i zp soby skoku do dálky A. Základní zp sob (technika „dlouhého kroku“) Je to nejjednodušší, p irozený zp sob vhodný pro za áte níky. Skokan z stává až do kulmina ního bodu ve stejné poloze jako po odrazu. Provede tzv. dlouhý krok. Potom jde odrazová noha vp ed, p idá se ke švihové a spole n p edkopnou dop edu. B. Skr ný zp sob Ob nohy se skr ují „pod bradu“ hned po odrazu, skokan jakoby sed l. Tato pozice je nevýhodná pro další pr b h letu, pro ú inný doskok a pro p echod na další zp soby skoku do dálky. Soust ed ní na skr ení po odrazu brání hlavn u za áte ník v dokon ení odrazu v plném rozsahu, v jeho dozn ní a tím v dosažení lepšího výkonu. Tento návyk je pozd ji t žko odstranitelný. Skr ný zp sob skoku do dálky se nedoporu uje. C. Záv sný zp sob Už ve vzestupné fázi se švihová noha uvoln n spouští dol , poté se ohýbá a setkává se s odrazovou nohou v typické „záv sné“ poloze. Ob paže jsou v této fázi ve vzpažení zevnit a tím, spole n s nohami, jsou p ipraveny provést prudký pohyb vp ed k ú innému p edkopnutí a doskoku. D. Kro ný zp sob Koordina n nejsložit jší. P i n m skokan pokra uje v b žeckých pohybech nohou ve vzduchu. Za letu dochází k vým n dolních kon etin bu jednou nebo dvakrát. U výkon kratších než 5m je použití jakékoliv varianty tohoto zp sobu problematické.

Metodika skoku do dálky – metodická

ada Rozcvi ení - zah átí organismu, pohybové hry, honi ky, protažení svalových skupin ky elního kloubu, bérce, nohy. 1. Ukázka skoku 2. Odrazová pr prava - posko ný klus (20-80m) - násobené odrazy z nohy na nohu (10 – 20 skok ) - násobené odrazy po jedné noze (10 – 20 skok ) - kombinace odraz , nap . LLPP - odrazy s jedním mezikrokem a doskokem na švihovou nohu (10 – 20 odraz ) - skokový b h Nej ast jší chyby – nedokon ený odraz u násobených odraz Odstran ní- p echod na výrazn nižší odrazy („p i zemi“, b žecky, pop ípad špi ku nohy po odrazu vždy krátce táhnout po zemi. Nezapomínat na doprovodnou b žeckou práci paží a pohled sm ující vp ed na pomyslný cíl vzdálený 20m. 3. Skokanský b h - skipink - p edkopávání bérc - b h s podsazenou pánví 4. Spojení rozb hu s odrazem Násobené odrazy s m nícím se po tem mezikrok - lichý po et (3,5,7) doskok na švihovou nohu - sudý po et (4,6,8) doskok na odrazovou nohu skoky do dosko išt - 3 – 5 dvojkrok – doskok na švihovou nohu - 4 – 8 dvojkrok – doskok na odrazovou nohu 5. Let vzduchem, doskok Základní zp sob - násobené odrazy s lichým po tem mezikrok - skoky do dosko išt z lichého po tu dvojkrok s doskokem na švihovou nohu. Záv sný zp sob - skoky s odrazem z vyvýšeného místa (2 díly švédské bedny nebo lavi ka) –b hem prodloužené letové fáze nácvik „zav šení“ - skoky s p edstavou cvi ence, že po odrazu je chycen za chodidla, která z stanou za t lem - celé skoky z 5 – 8 dvojkrok rozb hu 7. Vym ení rozb hu - u d tí 4 – 6 dvojkrok 8. Celý skok, oprava chyb, sout ž

Ch ze 1. Historie ch ze Sportovní ch ze vznikla v Anglii asi v polovin

minulého století. Už v roce 1867 byla

za azena do atletického mistrovského programu. Jediným pravidlem, které se tenkrát vztahovalo k technice provedení, bylo, že se nesmí b hat. Pon vadž se chodecké závody konaly na nezvykle dlouhých tratích, nebyla tu ani kontrola možná. P esná pravidla pro závodní ch zi vstoupila v platnost v roce 1895. Na OH byla sportovní ch ze za azena poprvé v Londýn 1908 a byly to trat 3 500 m a 10 mil. V roce 1912 ve Stockholmu byla zavedena tra 10 km, která byla od roku 1956 (OH Melbourne) nahrazena tratí 20 km. Vzdálenost 50 km – chodecký maratón šli chodci poprvé na OH 1932 v Los Angeles. V historii sportovní ch ze jsme m li n kolik výborných závodník . P ed 2. sv tovou válkou byl J. Štork Žofka tvrtý na OH 1936 v Berlín

v závod

na 50 km.

adu cenných úsp ch

vybojoval

n kolikanásobný sv tový rekordman J. Doležal, držitel st íbrné medaile v závod na 50 km z OH 1952 v Helsinkách. První závody ve sportovní ch zi žen se u nás uskute nily už v roce 1927 (J., Luža a kol. 1995). V roce 1970 se objevily spory kolem rozhodování a 50 km byl vypušt n z programu OH v Montrealu. V roce 1992 v Barcelon krom tradi ních 20 km a 50 km muž se také poprvé šlo 10 km žen. Na OH v Sydney 2000 je za azeno krom obou mužských tratí poprvé 20 km žen. Velký význam pro rozvoj závodní ch ze m ly závody Lugano Thropy vzniklé v roce 1961. Tyto závody jsou nyní sv tovým pohárem. 2. Charakteristika sportovní ch ze Ch ze je specifická disciplína vytrvalostního charakteru, která probíhá z 80 – 90 % za aerobního (za p ístupu kyslíku) stavu závodníka. Pro rozvoj aerobních schopností stráví závodník na tréninku velký objem asu, nebo rozvoj obecné a tempové vytrvalosti je pom rn zdlouhavý. Limitujícím faktorem výkonnosti je v prvé ed

schopnost dlouhodobé práce ve

vysokém stupni aerobního stavu, dále jsou to silové p edpoklady s d razem na zvládnutí techniky ch ze, a v neposlední ad

rychlostní (z hlediska frekvence krok ) možnosti

závodníka. Rovn ž celková uvoln nost pohybového aparátu a pohybový rozsah jsou jedn mi z limitujících faktor .

Rychlost ch ze je ohrani ena kritickými hodnotami délky kroku (125 cm), frekvencí kroku (215-220 za minutu) a dobou trvání jednooporové fáze 0-5 milisekund. Tyto p edpoklady teoreticky umož ují dodržovat správnou techniku ch ze i p i rychlosti 3:45 min/km. 3. Biomechanika sportovní ch ze Ch ze je základní pohybový prost edek, který lov k používá ke zm n místa, styk se zemí je nep etržitý - st ádají se pravideln oporoví a švihová fáze. P i oporové fázi se jedna nebo ob nohy dotýkají zem (jednooporová a dvouoporová fáze), p i švihové fázi se noha p enáší vp ed a p ipravuje se na dokrok. Sportovní ch ze, je oproti ch zi b žné, kterou používáme každodenn , limitovaná vymezením pravidel a p i jejich nedodržování hrozí závodníkovi diskvalifikace. Tyto pravidla se v pr b hu vývoje sportovní ch ze již n kolikrát m nili a poslední aktuální podoba pravidel je, že závodník musí udržovat nep etržitý kontakt se zemí, viditelný, post ehnutelný lidským okem. Rozhod í tedy rozhoduje jen na základ toho co vidí pouhým okem a nesmí používat žádné další pom cky. Druhým pravidlem o sportovní ch zi je, že dokroková noha musí být propnuta už p i prvním kontaktu se zemí a to až do momentu vertikály. To je taková poloha, kdy op rná dolní kon etina je ve svislé poloze. Nedodržováni t chto dvou pravidel, a už jednoho nebo druhého, dochází k vylou ení, diskvalifikaci závodníka. Od b žné ch ze se sportovní ch ze liší v tší koordina ní náro ností, ú inností a relativní ú elností. Cílem sportovní ch ze je dosažení co nejkratšího asu na dané trati p i dodržení platných pravidel. P i sportovní ch zi probíhá pohyb trupu ve všech t ech rovinách. Ve vertikální rovin se celkové t žišt t la st ídav snižuje a zvyšuje v pr m ru o 2,5 - 3,5 cm.

ím je lepší

technika sportovního chodce, tím jsou výkyvy t žišt menší. V p edozadní rovin se trup st ídav naklaní vp ed a vzad v souladu s došlapem, resp. odrazem. Horizontální výkyvy t žišt jsou závislé na rozchodu stop, velikosti vytá ení chodidel do strany, pop .ší ce pánve. Svalová síla je p i sportovní ch zi hybnou silou. Vn jší síly (tíha, reakce podložky, setrva ná síla, t ení, odpor prost edí) pohyb sice nevyvolávají, ale bez nich by byl pohyb atleta nemožný.

Velikost a sm r p sobení síly se v r zných fázích ch ze m ní. Ve fázi dokroku sm uje síla tlaku na podložku šikmo vp ed a dol , potom se zmenšuje a p i p echodu t žišt t la vertikálou je tlak nejmenší a má svislý sm r. Ve fázi odrazu tlak na podložku nar stá a sm uje dozadu a šikmo dol . Síly reakce opory jsou stejn veliké, ale opa n orientované. Rychlost sportovní ch ze je p ibližn dvakrát v tší než p i ch zi turistické, iní p ibližn 12 až 15 km za hodinu. Ve fázi dokroku rychlost ch ze klesá a ve fázi odrazu nar stá. Trvání odrazové fáze je asov delší než fáze dokroku. Fáze odrazu je rozhodující. Velikost svalové síly, práce paží, trupu, rozsah pohybu pánve a p edevším délka kroku a frekvence kroku jsou základní a nejd ležit jší faktory ovliv ující rychlost sportovní ch ze. U sportovní ch ze je délka kroku až 1,25 m a závisí na individuálních anatomických p edpokladech, p edevším pak na t lesné výšce chodce a délce dolních kon etin (resp. na délce samotných chodidel), ší ce pánve, rozsahu ky elních kloub a pohyblivost páte e. Ve vztahu délky kroku a frekvence k rychlosti ch ze vyplývá, že ím je krok delší, tím je frekvence menší. Frekvence krok p i sportovní ch zi dosahuje až 220 krok za minutu. Kritická hranice je pro nižší výkonnostní kategorie 190 - 200 krok /minutu a 214 - 235 krok /minutu pro vyšší výkonnostní kategorie. Svalstvo by m lo být i p i t chto vysokých frekvencích uvoln né a pohyby vykonávané bez zbyte ného nap tí.

ím v tší frekvence krok

m že chodec

dosáhnout bez zkrácení délky krok , tím v tší bude jeho rychlost. T žišt

se p i sportovní ch zi nepohybuje rovnom rnou rychlostí a po p ímce.

Rychlost pohybu t žišt nar stá v pr b hu fáze odrazu a klesá v pr b hu fáze dokroku. ím je technika dokonalejší, tím jsou zm ny rychlosti pohybu t žišt menší. Chodec se snaží aby se k ivka, po které se t žišt pohybuje, co nejvíce p iblížila p ímce. 4. Technika sportovní ch ze Základem sportovní ch ze je chodecký dvojkrok, p i kterém se pravideln st ídají pohyby horních a dolních kon etin. V pr b hu jednoho chodeckého dvojkroku dochází ke dv ma jednooporovým a ke dv ma dvouoporovým okamžik m. Chodecky dvojkrok se tedy skládá: - jednooporové postavení na pravé dolní kon etin fáze dokroku moment vertikály fáze odrazu

- okamžik dvojí opory - jednooporové postavení na pravé dolní kon etin fáze dokroku moment vertikály fáze odrazu - okamžik dvojí opory Fáze dokroku je sled pohyb od dotyku paty se zemí po st ední polohu v okamžiku vertikály. Moment vertikály je poloha v okamžiku mezi dokrokem a aktivním odrazem. Fáze odrazu je sled pohybu od okamžiku vertikály do konce odrazu. Moment dvojí opory je poloha kdy jsou ob nohy ve styku se zemí, tzn. odrazová noha je na špi ce a dokroková noha je na pat . V technice rozlišujeme: Švihovou fázi - je to hybná fáze chodeckého kroku, švihová dolní kon etina se posouvá maximáln vp ed, pánev se natá í a švihová fáze kon í dopadem propnuté dolní kon etiny na patu, to je okamžikem dvojí opory. Moment dvojí opory - vzniká p i dopadu švihové dolní kon etiny napnuté v kolením kloubu na patu ješt p ed okamžikem, kdy se špi ka zadní nohy ješt neodpoutala od podložky. Op rnou fázi - za íná od okamžiku dvojité opory a trvá po odpoutání špi ky odrazové nohy chodce od zem . Moment vertikály - vzniká v okamžiku kdy vertikální osa t la prochází t žišt m a sou asn st edem kotníku op rné nohy. Trup je vzp ímený, švihová dolní kon etina je mírn pokr ená s chodidlem mírn nad zemí a p ipravuje se ke švihové fázi.

4. 1 Popis techniky a) Moment vertikály Celkové t žišt t la chodce je v momentu vertikály nad stojným chodidlem. Chodec snižuje polohu t žišt sv šením švihové dolní kon etiny. Oporová dolní kon etina spo ívá celým chodidlem na zemi a podle závodních pravidel musí být napnuta v kolenním kloubu. Špi ka oporové dolní kon etiny sm uje p ímo vp ed. Švihová dolní kon etina prochází kolem oporové ohnuta v kolenním kloubu tak, aby chodidlo bylo p eneseno co nejt sn ji nad zemí. Trup je vzp ímen, pohled sm uje dop edu. Záloktí svírá s p edloktím p ibližn pravý úhel, lokty jsou u t la. Osa ramenní je sklon na na stranu trupu oporné nohy a osa pánevní má opa ný sklon. b) Fáze odrazu Ve fázi odrazu, který za íná momentem vertikály, se pohyb t žišt t la vp ed zrychluje. Aktivní ú ast sval zadní strany stehna na odrazu je podstatným znakem dobré techniky sportovní ch ze. Úhel odrazové dolní kon etiny se zemí se v pr b hu fáze odrazu stále zost uje. Chodidlo se sou asn odvíjí z celé plochy na špi ku. Trup je stále vzp ímen, pop . se jeho náklon nepatn zv tší. Paže se pohybují vzhledem k pohybu nohou k ížov a jejich funkce je obdobná funkci švihové dolní kon etiny, tj. pomoci k ú inn jšímu odrazu. Aktivním pohybem švihové dolní kon etiny vp ed se celkové t žišt více posouvá dop edu. V sou asné technice se zd raz uje pohyb celé pánve kolem vertikální osy, procházející ky elním kloubem oporové dolní kon etiny. c)Moment dvojí opory

V okamžiku dvojí opory se chodec dotýká zem patou dokrokové nohy vp edu a špi kou odrazové nohy vzadu. Ve chvíli kdy se dokroková noha dotkne patou p ed t lem, musí být odrazová noha ješt ve styku se zemí. Celkové t žišt je v momentu dvojí opory v nejnižší poloze. Atlet se snaží zvýšit t žišt co nejvýše, proto je dokroková noha napjata, sám chodec vytažen v pánvi vzh ru, trup vzp ímen a paže s rameny jsou zvednuty. Paže jsou v nejzazších polohách svého pohybu. Zk ížení osy ramenní a pánevní vede k rotaci trupu, která je v moment dvojí opory nejv tší. d)Fáze dokroku Tato pohybová

innost trvá od momentu dvojí opory po vertikálu. Zatížena je

postupn dokroková dolní kon etina, trup postupuje setrva ností dop edu. D ležité je m kké nasazení paty dokra ující nohy na zem, ímž se sníží náraz p i dokroku na minimum. Rychlost t žišt t la chodce má klesající tendenci. Úhel stojné dolní kon etiny se zemí se zv tšuje. Ky el na stran švihové dolní kon etiny a rameno na opa né stran se spoušt jí dol . Úhel paží se rozevírá. Zk ížení osy ramenní a pánevní se zmenšuje. P es vertikálu p echází chodec plynule do fáze odrazu. Práce horních kon etin kompenzuje pohyb dolních kon etin a spl uje zákon kyvadlového pohybu okolo osy otá ení, p i emž osa otá ení protíná oba ramenní klouby a je vodorovná, všechny horizontální pohyby jsou nežádoucí, chodec se jich snaží co nejvíce vyvarovat Pohyb paží je opa ný než pohyb dolních kon etin, tak jako p i normální ch zi nebo p i b hu. Paže jsou p irozen pokr eny v lokti a jejich pohyb sm uje dop edu. K ížení paží p ed osou t la, jejich pohyb až po úrove

hlavy, rozhazování paží do stran, nestejný rozsah

pohyb , to vše jsou nežádoucí pohyby z hlediska ekonomiky a techniky sportovní ch ze. Správný pohyb paží pat í k celkovému pohybovému výrazu závodníka a není možné jej podcenit. Hodnoty velikostí uhl

v moment

dvojí opory p i relativn

ideální technice:

dokroková, p ední dolní kon etina by m la být v extenzi a dosahovat v kolením kloubu 178 180 stup

, odrazová, zadní dolní kon etina je v mírné flexi a m la by dosahovat 150 - 160

stup

v kolením kloubu. Chodidlo p ední, dokra ující nohy svírá s podložkou úhel 40 - 45

stup

a chodidlo zadní, odrazové nohy svírá s podložkou úhel 50 - 60 stup

. Trup se v

tomto momentu vychyluje v ed o 3 stupn od svislé t žnice t la. Horní kon etiny jsou uvoln né a svírají v loketním kloubu p ibližn pravý úhel. Ruce jsou v mírném sev ení.

Celkov je správná technika sportovní ch ze charakterizována m kkostí, p irozeností a plynulostí veškerých pohyb , p edevším ramen, trupu a pánevní oblasti. 5. Metodika výcviku sportovní ch ze Cvi ení 1: Osvojení dokroku na patu natažené kon etiny a p echod momentem vertikály natažené nohy. a) Ch ze s dokrokem p es patu b) P enášení t žišt

v širokém rozkro ení st ídav

na p ední a zadní

kon etinu c) Ch ze s prodlouženými kroky a dokrokem na patu d) To samé se zvyšováním rychlosti Metodické pokyny: dokrok na patu možno zvýraznit maximáln zdvihnutou špi kou dokro ujícího chodidla. Po dokroku nesmí dojít k pokr ení kon etiny v koleni a k pohybu kolena dop edu. Cvi enc m, kte í mají problémy s p irozeným natažením kon etiny v kolenním kloubu p i dokroku, doporu ujeme v moment dokroku aktivní maximální extenzi s tendencí k hyperextenzi. Cvi ení 2 : Osvojení pohybu pánve okolo vertikální osy a) Ch ze dlouhými kroky s vysouváním pánve dop edu na stran švihové kon etiny b) Ch ze s mírným vytá ením pánve okolo vertikální osy c) Ch ze dlouhým krokem s pasivními pažemi (ruce za hlavu, p ed t lem, držení la ky v pokr ených loktech za zády). Metodické pokyny: Dosáhnutí pot ebného rozsahu pohybu okolo vertikální osy vyžaduje dobrou pohyblivost zad. Cvi ení není vhodné vykonávat na trati s um lým povrchem, to znamená p i velkém t ení. Cvi ení 3: Osvojení pohybu pánve okolo sagitální osy a) P enášení t žišt ve stoji spojném z jedné nohy na druhou; zatažená kon etina tvo í aktivní oporu, odleh ená kon etina z stává celou plochou chodidla na podložce.

b) To samé s postupem dop edu malými kroky. Dokrok je na patu. c) To samé s postupným prodlužováním krok a zvyšováním frekvence. Metodické pokyny: Velmi d ležité jsou cvi ení na osvojení relaxované sportovní ch ze. Dbáme na maximální snížení pánve odleh ené kon etiny. Neustále zd raz ujeme dokrok na patu. Cvi ení 4: Osvojení chodeckého pohybu paží a)

Ch ze s nataženými pažemi

b)

Chodecký pohyb paží na míst

c) Chodecký pohyb paží s postupným prodlužováním kroku a zrychlovanou frekvencí Metodické pokyny: Pohyb paží vychází z horního pletence, který musí být uvoln ný. Paže se pohybují tém

po ád v p edozadním sm ru (ne šikmo).

Vedoucím segmentem pohybu paží jsou lokty. Cvi ení 5: Zdokonalování komplexní techniky sportovní ch ze a)

Ch ze mírnou, st ední a vysokou intenzitou

b)

Ch ze v zatá ce

c) Ch ze do kopce (se zvýšeným záklonem t la) a z kopce (se zvýšeným záklonem). d)

Ch ze na cest .

Metodické pokyny: K ekonomizaci chodecké techniky dochází až po absolvování v tšího po tu kilometr , p ípadn až po dosáhnutí ur itého stupn únavy. Krom neustálého kontaktu s podložkou a natažené kon etiny v moment dokroku je t eba dbát na vzp ímené postavení trupu, optimální mezi délkou a frekvencí krok , p ímo arý postup s došlápnutím na patu, p ímo aré rovnob žné kladení chodidel, maximální rozsah plantární flexe odrazového chodidla, maximáln p ek ížení osy ramen a pánve a uvoln né snížení pánve na stran švihové nohy.

VRH KOULÍ Historie Vrh koulí je mezi vrha skými disciplínami nejmladší. Po átky této disciplíny jsou shodné se závodním provád ním atletiky v minulém století. V programu olympijských her se objevil hned p i prvních novodobých hrách v roce 1896. Už od po átku m la koule dnešní váhu 7,257 kg (ženy 4kg) a vrh se provád l ze tverce, pozd ji z kruhu s pr m rem nebo délkou stran 213,5 cm. Zarážecího b evna se užívá až od VII. OH r. 1920 v Antverpách. Po átky se vyzna ovaly experimentováním p i hledání vhodné techniky. Dokonce byla jednou za azena do programu OH sout ž ve vrhu koulí obouru . Techniku, kterou se vrh koulí na po átku provád l, nazýváme dnes souhrnn bo ným zp sobem. M l dv fáze – poskok a vlastní vrh (nejznám jší p edstavitelé – R. Rose, E. Hirschfeld a F. Douda). „Zádový zp sob“, který se dnes užívá, poprvé p edstavil Ameri an Parry O´Brian v padesátých letech minulého století. Mimo tento zp sob dnes n kte í vrha i používají „rota ní techniku“ – provedení vrhu s oto kou. Vývoj v technice vrhu koulí žen je stejný jako ve vrhu koulí muž . V za átcích nebyl z r zných d vod doporu ován jako vhodná disciplína pro ženy. Oficiálního uznání se této disciplín dostalo za azením do programu XIV. OH v Londýn . Ve vrhu koulí jsme m li i sv tové rekordmany : František Douda (30.léta 20.stol.) a Helena Fibingerová (70. a 80.léta 20.stol.) Aktuální sv tové rekordy muži : 23,12 m ženy : 22,63 m

Randy Barnes (USA) 20. 5. 1990 Natalja Lisovská (Rusko) 7. 6. 1987

Výborných výsledk dosahují naši paralympici, kte í p edstavují absolutní sv tovou špi ku ve svých kategoriích. (Roman Musil, Dušan Grégl, Veronika Foltová, Vladimíra Bujárková, Eva Kacanu) Biomechanika vrhu koulí Délku vrhu ovliv ují tyto faktory : rychlost, výška a úhel odhodu. Rychlost – zejména s jakou byla koule vypušt na. Nejv tší bude tehdy, když p i vrhu kouli roztla íme nejv tší silou po nejdelší dráze a když spojíme s asov nejkratším p erušením co nejrychleji sun a vlastní vrh. Výška odhodu – v tší t lesná výška znamená p i správné technice posunutí místa vypušt ní koule výše a vp ed. Úhel odhodu – maximální délka vrhu je p i úhlu 45 stup . Popis techniky Vrh koulí se skládá z t chto charakteristických fází : - základní postavení a držení koule - sun (zahájení, posun, došlap nohou)

-

vlastní vrh (zdvih a rotace trupu, odraz nohou a tr ení paže, vypušt ní koule a vým na nohou p eskokem)

Základní postavení a držení koule Koula se postaví na zadní okraj kruhu zády ke sm ru vrhu. Kouli položí ze strany na krk ke klí ní jamce. Držíme ji v pravé ruce na rozhraní dlan a prst , které ji zezadu podpírají. Chodidlo pravé nohy sm uje tém p ímo vzad ven z kruhu, levá noha je v zanožení na špi ce, trup je vzp ímen. Sun Koula zahajuje sun tak, že pokr uje pravou nohu, která se p edtím nepatrn zhoupne v kotníku. P edklání trup, jenž je vyvažován zanožením levé nohy, která se pak sníží, aby pomohla p i vlastním sunu. Zde se dostává vrha do nejnižší polohy, ze které se zahajuje vlastní sun. Pánev se vysunuje a p epadává do sm ru vrhu, navazuje široké, ale nízko vedené zanožení levé nohy. P epadávání pánve tím, že se odstr í op t se napínající pravou nohou. Jakmile dokon í nápon, postaví pravou nohu rychlím sunem vedeným t sn nad zemí pod pánev asi do st edu kruhu, špi ka je nato ena áste n dovnit . Levá noha uhýbá o p l stopy z osy pohybu se snahou být na svém míst co nejrychleji. Trup se zatím pon kud zvedá. Vlastní vrh Snahou koula e je , aby se koule pohybovala po p ímce. Ihned po došlápnutí na zem se pokr ená pravá noha plnou silou napíná a spolu strupem zvedá kouli. Toto zvedání je spojeno s otá ením vrha e elem do sm ru vrhu. Pravá noha je již tém napjata. Levá noha, která blokuje, vzpírá a zvedá již vzp ímený trup. Za íná práce pravého ramene a mocné tr ení pravé paže vedené loktem vysoko stranou. Koula se zvedá až do špi ek a doprovází kouli co nejdále a nejvýše. Levá paže pokr ena a stažena k levému boku blokuje levou stranu trupu. Kone né zrychlení ud lí kouli záp stí. Po odrazu za koulí se vym uje postavení nohou. Pravá se zaráží o b evno, levá se zanožuje a vyvažuje trup. Metodická ada nácviku techniky 1. Držení koule a základní postavení Seznámení s koulí - p ehazování koule z dlan do dlan p ed hrudí, podávání kole z ruky do ruky za t lem a p ed t lem kolem pánve, nadhozy koulí nad ramena, r zné klony a kroužení s koulí p i držení obouru apod. - r zné zp soby vrh a hod jednoru z elného postavení, jednoru stranou p es hlavu z bo ného postavením, jednoru diska sky stranou od boku, obouru od prsou vp ed, obouru záklonem p es hlavu, obouru ve vzpažení vp ed apod. - vrhy s ch ze a zrychlené ch ze vp ed. 2. Vrh z místa - v kruhu - mimo kruh 3. Sun - rozkládání pohybu - napojení - bez koule (poskoky na míst ) - s koulí

- série posun 4. Celý vrh se sunem - mimo kruh - v kruhu Nej ast jší chyby - loket p edbíhá ná iní (hod) - vrh je pouze rota ní (nedostate né p enášení váhy z pravé nohy na levou a nedostate ný zdvih nohama)

- krátký sun

Jak je odstra ujeme - tr ením paže. - nezd raz ujeme rotaci kolem podélné osy t la, ale p sobíme na koulí p edevším v p edozadním sm ru. P eneseme váhu na pokr ující se pravou nohu a vychýlíme trup s koulí vzad, ihned nato p eneseme napínající se pravou nohou a trupem váhu t la na levou nohu a p es ni p ešlápneme ve sm ru vrhu. - víc odstrkáváme pravou nohu a posilujeme svalstvo nohou.

SKOK VYSOKÝ Úvod Skok vysoký je jednou z nejstarších a nejoblíben jších disciplín lehké atletiky. Byl za azován do programu závod již od za átku d jin moderní lehké atletiky a t ší se velkému zájmu divák .

Historie Pom rn kusé jsou záznamy dokazující p stování skoku vysokého jež mnoho let p . n. l. v in ,

ecku,

ím a pozd ji též u Germán a Slovan . Byl za azován v nejr zn jších

formách do programu lidových slavností a zábav, nebo byl sou ástí všestranné p ípravy pro vojenskou službu a boj. Z této doby nenalézáme žádné zmínky o závod ní ve skoku vysokém v dnešním slova smyslu. Nebyl za azen ani do sout ží starov kých OH. Skok vysoký, jakožto sportovní disciplína, má již stoletou tradici. Všimn me si dále v stru nosti soub žného vývoje výkonnosti a techniky. Jako první pozoruhodný výsledek byl zaznamenán v roce 1864 v Anglii výkon H. Goocha – 167,6 cm. Technika skoku, zejména p echodu p es la ku byla velmi primitivní. Skokan p echázel la ku v poloze skr mo. Jediná ekonomi nost tohoto zp sobu spo ívala v tom, že se skokan v okamžiku p echodu la ky uklán l na stranu odrazové nohy a zaklán l. Snaha o ú eln jší p echod p es la ku vedla skokany ke zd razn ní záklonu a prohnutí v zádech tak, že se dostávali v kulmina ním bod do polohy zády k la ce. Dopad z této polohy však nebyl vždy bezpe ný. P ece však tímto tzv. „hurlem“ skákali mnozí skokani konce m 19. století i pozd ji. Podstatné zlepšení výkonnosti umožnil zp sob st ižný (n žky). Angli an m. Brooks jim sko il v roce 1876 - 189 cm, Ameri an W. Page o jedenáct let pozd ji jim sko il v r. 1887 plných 193 cm. St ižný zp sob p inesl z hlediska techniky hlavn zlepšení práce švihové nohy a její spolupráce s odrazovou nohou, dále též do jisté míry postupný p echod p es la ku. Op t se tu setkáváme u jednotlivých skokan s nejr zn jšími obm nami a p izp sobování p echodu p es la ku. Atleti p ibližují t žišt t la k la ce úklonem, záklonem apod. Usnad ují si p echod la ky rotací a vyrovnávacími pohyby. Vzájemn kombinují zp soby skr mo, hurla a n žky.

Tato snaha vyústila ve zdokonalení techniky skoku zp sobem st ižným zvratným (sweeney), kterým dosáhl Ameri an M. Sweeney v roce 1895 sv tového rekordu výkonem 197 cm. Ke zlepšení techniky došlo zdokonalením postupného p echodu la ky s využitím rotace p evážn kolem podélné osy t la. I p íprava polohy t la skokana pro p echod la ky napomáhá správnému odrazu. Zp sob st ižný zvratný se brzy rozší il do mnoha zemí, zejména v Evrop , a tedy i u nás velmi dlouho udržoval jako hlavní zp sob techniky skoku vysokého. Plných 17 let trvalo, než byl p ekonán výkon M. Sweeneyho rovn ž Ameri anem G. L. Horinem, který v roce 1912 poprvé p ekonal hranici dvou metr zp sobem valivým bo ním (horinem). Zdokonalení techniky proti zp sobu st ižnému zvratnému spo ívá hlavn v uvoln ném a pohybov nenáro ném p echodu p es la ku. Od roku 1912 byl tímto stále zdokonalovaným zp sobem p ekonán celkem 7x sv tový rekord. V roce 1953 naposled W. Davisem výkonem 212 cm. Další vývojovou adou techniky skoku vysokého je zp sob valivý obkro ný (straddle). I když jim byl sv tový rekord vyrovnán až v roce 1936, kdy erný Ameri an D. Albritton sko il 207,6 cm, p ece byl tento zp sob skoku znám již od roku 1927 v provedení B. Vzorova SSSR a od roku 1936 USA, kdy tímto zp sobem sko il J. Steward 198 cm. Od roku 1936 spolu oba valivé zp soby zápolí v boji o sv tový rekord. P evaha a ú elnost stále zdokonalovaného zp sobu obkro ného byla definitivn potvrzená sv t rekordy Ch. Dumase, J. Št panova a sérii sv t. rekord J. Thomase a V. Brumela. D ležitým mezníkem pro vývoj skoku do výšky je rok 1968, kdy na OH p edvedl sv tové scén R. Fosbury techniku flop. Tímto skokanské hledání a experimentování v technikách skoku do výšky skon ilo. Technika flop p edstavuje dnes nejú inn jší variantu techniky. V roce 1993 sko il kubánský závodník Ch. Sotomayor flopem ve špan lské Salamance 245 cm.

Biomechanika skoku do výšky Pod technikou skoku do výšky rozumíme ú elný systém pohybu, který umož uje co nejv tší efektivnost pohyb

skokana v závislosti od specifických úloh této disciplíny –

p ekonat la ku na co nevyšší výšce.

Sportovní výkon ve skoku do výšky je limitovaný p edevším max. výškou dráhy letu t žišt . Maximální výška vzletu závisí od : a) po áte ní rychlosti vzletu, tj. rychlosti jakou opustí skokan podložku po ukon ení odrazu (V) b) úhlu vzletu ( ) c) výšky zdvihu t žišt skokana od podložky v moment ukon ení odrazu (h) Vzorcem m žeme tuto závislost vyjád it následovn . H = (V2 . sin2 Optimální velikost úhlu vzletu se pohybuje od 63 – 65o. Zna ný vliv na výšku zdvihu t žišt skokana mají švihové ásti (švihová noha a ob paže). Podle výpo t se tyto ásti podílí na celkové výšce zdvihu t žišt p i odraze a ž 25 – 30 %. Výšku dráhy t žišt po opušt ní podložky už nem žeme ovlivnit žádnými pohyby. Pohyby za letu se však zam ují na efektivní využití vytvo ených p edpoklad . Po áte ní rychlosti vzletu skokana m žeme ur it podle vzorce V = 2h/t, kde V = po áte ní rychlost vzletu, h = dráha vertikálního zdvihu t žišt t la v pr b hu odrazu a t = trvání odrazu. Z uvedeného vzorce vyplývá, že pro zvýšení po áte ní rychlosti vzletu a tím i efektivnosti odrazu, je ú elné zkrátit trvání odrazu a sou asn prodloužit dráhu p sobení sil v pr b hu odrazu. U sou asných špi kových skokan do výšky dosahuje po áte ní rychlost vzletu hodnoty 3 – 4 m/s. Zvýšení po áte ní rychlosti vzletu skokana o 0,1 m/s p i úhlu vletu 63 - 65 o dává p edpoklady zvýšit výkon ve skoku do výšky p ibližn o 4,5 cm. Velký vliv na hodnoty po áte ní rychlosti vzletu má i horizontální rychlost, tj. rychlost, kterou skokan získává rozb hem. Uzlovou fází skoku je odraz. P i skoku do výšky trvá p ibližn 0,14 – 0,24s. Vzhledem k tomu m žeme v odraze vy lenit dv

fáze – amortiza ní, která se za íná postavením

odrazové nohy na podložku a kon í jejím maximálním pokr ením (optimální hodnoty pokr ení odrazové nohy v kolenním kloubu dosahují 135 – 140 o. V pr b hu této fáze svaly vykonávají ustupující práci, zabra ují nadm rnému pokr ení odrazové nohy vlivem p sobení rozb hové rychlosti. Dochází k natáhnutí sval a zvýšení svalového nap tí všech svalových skupin, které se ú astní na vykonání druhé tzv. aktivní fáze odrazu. V pr b hu této fáze dochází aktivní kontrakcí sval k vystr ení odrazové nohy a k „vyst elení“ t la skokana do pot ebné výšky. Aktivní fáze navazuje na amortiza ní a kon í v momentu, kdy odrazová noha

upustí podložku. Odrazová noha se celkov podílí na výkonn ve skoku do výšky p ibližn 75%. Na odrazu se aktivn podílí i švihové ásti, tj. švihová noha a paže. Jejich význam je mnohostranný. Ú innost švihových pohyb závisí od rychlosti švihu, ale i od rychlosti jejich zastavení. Základem sou asné efektivní techniky skoku do výšky jsou rota ní pohyby vykonávané okolo všech t ech os t la. Je t eba zd raznit, že impuls pro rotaci získává skokan ješt v pr b hu odrazu (p i kontaktu s podložkou). Pohyby jednotlivých ástí t la v pr b hu letu už nemohou vyvolat novou rotaci, mohou však ú inn

ovliv ovat zrychlení a zpomalení

rota ního pohybu.P iblížením jednotlivých ástí t la k ose rotaci zvyšuje rychlost rotace a naopak oddálení rotaci zpomaluje. Této zákonitosti se využívá zejména p i p echodu nad la ku.

Technika p evalením obkro mo Z metodického hlediska, zejména p i popise metody, je zvykem vy lenit dva hlavní celky rozb h s odrazem a p echod nad la kou s doskokem. Rozb h s odrazem V tšina skokan dnes používá sedmi až devíti krokový rozb h. Rozb h má sm ovat do st edu levé poloviny la ky, má být p ímo arý a rovnom rn vystup ovaný. Úhel rozb hu bývá p i zp sobu p evalením obkro mo 20 - 30 o. Rychlost rozb hu se dosahuje postupným nar stáním frekvence a délky kroku. Poslední dva až t i kroky tvo í p echod a p ípravu na odraz. Nejefektivn jší je zp sob, p i kterém je nejdelší p edposlední krok (o 20 -30 cm delší než poslední). Místo odrazu se nachází p ibližn ve vzdálenosti 60 – 100 cm od la ky. P i p edposledním kroku paže, které dote

pracovaly st ídav , z stávají souhlasn vp edu p ed

t lem. Prodloužení p edposledního kroku umožní rychlý p echod do odrazového postavení. Odrazová noha se klade na místo odrazu p ísn ve sm ru odrazu na patu a rychle p echází na celé chodidlo. T lo je v prodloužení odrazové nohy, hlavu tla í skokan bradou na prsa, paže jsou v zapažení dole. Švihová noha dokon uje intenzivní odpich. Odrazová noha p ichází na celé chodidlo a postupn se kr í. Sou asn se švihové ásti rychle p esouvají po velkém

oblouku dop edu nahoru p ed t lo. Švihové ásti v ur ité mí e p edbíhají innost odrazové nohy. Po odraze následuje fáze stoupání, odrazová noha ur itý as voln visí dole, potom se rychle p itahuje k t lu. P echod nad la kou s doskokem Skokan zaujímá nad la kou nejvýhodn jší polohu. Švihová noha se vytá í chodidlem dol . Levá paže se p ikládá k t lu, pravá se zasouvá za la ku, poté se vrací též k t lu aby zvýšila rota ní pohyb. T lo skokana je nad la kou mírn vysazeno. Následuje mírné vystr ení odrazové nohy a její vyto ení kolenem a chodidlem od la ky, což sou asn s pono ením hlavy p i dostate né rotaci okolo prodloužené osy umož uje plynulý a bezpe ný p echod p es la ku. Skokan nechává doznít rotaci a dopadá do dosko išt na záda.

Technika flop Technika flop na rozdíl od p edcházejících zp sob

znamená revolu ní zm ny nejen

zp sobu p echodu p es la ku, ale i v rozb hu a odrazu. Charakteristický je rozb h po oblouku, aktivní a rychlý odraz, který se p ibližuje dálka skému odrazu, jakož i originální zp sob p echodu p es la ku. Rozb h s odrazem Vzhledem ke skute nosti, že technika odrazu p i flopu je o mnoho jednodušší jako p i jiných zp sobech, umož uje flop využívat vyšší rozb hovou rychlost jako p i technice p evalením obkro mo. Rozb h p i flopu bývá zpravidla 8 – 12 b žeckých krok , tj. okolo 18 - 20 m. První ást sm uje po p ímce. Posledních 3 – 5 krok absolvuje skokan po oblouku sm rem k la ce. Za átek „impulsního oblouku“ se nachází p ibližn 6 m p ed la kou a je vysunutý 1 – 1,5 m ven od úrovn stojanu. Místo odrazu je vzdálené od roviny stojanu asi 90 – 110 cm. Odst edivou sílu b hu po oblouku skokan kompenzuje vyklon ním t la do st edu oblouku, ímž dochází i k pot ebnému snížení t žišt . Položení odrazové nohy je aktivní, tém

na celé chodidlo a hlavn v linii posledního odrazového skoku. Odrazová noha se p i

odraze kr í v kolenním kloubu mén , proto i odraz je kratší. švihové ásti (paže a švihová

noha) mají p i flopu velký význam. Volná noha, zna n pokr ená, švihá kolenem dop edu nahoru a dovnit . Souhlasná paže se p i odraze spouští podél t la, aby zabezpe ila pot ebnou rovnováhu a druhá paže se zapojuje do odrazu tak, že švihá pokr ená až do výšky ramen. I p i tomto zp sobu skoku hrají d ležitou úlohu rota ní pohyby. Vlivem rotace pro kterou skokan získal impuls ješt v pr b hu rozb hu a odrazu se otá í postupn ve fázi stoupání zády k la ce. Dochází k napnutí a prohnutí celého t la. Švihová noha klesá dol k odrazové noze. Paže se dostávají k t lu. T lo skokana p echází nad la kou do ur ité míry p í n (ve sm ru rozb hu) a na p echod využívá odst edivou sílu rozb hu. P echod nad la kou a doskok Tato fáze za íná výrazným protla ením pánve nahoru a pohybem ramen sm rem dol za la ku. Skokan zaujímá polohu mostu. V další ásti p echodu skokan spouští pánev za la ku. Skokan p itahuje k trupu stehna a vytr uje kolena. T lo skokana zaujímá polohu podobnou písmenu velké „L“, což je d ležití pro bezpe ný doskok. Paže se vzdalují od t la aby zvýšily plochu dotyku s dosko išt m a tlumily pád. Na rozdíl od zp sobu p evalením obkro mo b hem posledních dvou krok nedochází k výrazné zm n jejich rychlosti ani ke snížení t žišt v p edposledním kroku. Záv re né 3 – 4 kroky rozb hu absolvuje skokan po oblouku. Odrazovou nohu klade na místo odrazu aktivn tém

na celé chodidlo. T lo není ve výrazném záklonu. Následuje odraz. Švihové

ásti se do odrazu zapojují mén intenzivn . Odrazová noha švihá pokr ená kolenem dop edu nahoru a mírn dovnit až do rovnob žné polohy stehna s podložkou, paže se po rychlém švihu zastavují v p edpažení nahoru. Vlivem rotace se postupn otá í t lo zády k la ce. Švihovou nohu voln spouští k odrazové noze. Bezpe ný p echod p edkolenní v záv re né fázi se zabezpe í zano ením ramen a hlavy za la ku a rychlým vytr ením noh. Skokan dopadá do dosko išt na lopatkovou ást zad.

Trénink mládeže ve skoku vysokém Dlouhodobá p íprava Dlouhodobou p ípravu leníme zpravidla do t í víceletých období:

1. Období základní p ípravy (11 – 14 let) – základní p íprava sleduje p edevším všestranný rozvoj rostoucího organismu,m všech jeho systém

a pohybových

schopností. Trénink je pestrý, všestranný, hravý, emocionáln

zabarvený. Je

zam en na osvojování základ techniky skok . 2. Období specializované p ípravy (15 – 18 let) – klade se stále z etelný d raz na všestrannost, respektuje dokon ování t lesného r stu a lad ní všech t lesných a psychických funkcí, avšak stále je zam ován s rostoucí mírou p edevším na skok vysoký. Koordinace veškerého tréninkového úsilí sleduje stále více r st speciálního výkonu. Trénink skokana do výšky v této v kové kategorii m že vyústit v nejvyšší výkonnost, avšak nem l by být p ed asn urychlován. 3. Období vrcholové p ípravy (19 a více let) – trénink je zam en p edevším na dosažení a zlepšování max. výkonu a zvyšování všeobecné kondice. Tréninkové prost edky •

Skoky p es la ku závodním zp sobem i jinými zp soby a s jejich modifikacemi. Zahrnují skoky z plného rozb hu na st edních a vyšších výškách, skoky ze st edního i kratšího rozb hu, skoky p es la ku s navozením situace v závod , tréninkový závod.

•

Speciální pr pravná cvi ení.

Zahrnují speciální cvi ení na techniku skoku,

p edevším na zp sob a charakter rozb hu, p ípravu na odraz, na p echod la ky a dopad. •

Prost edky pro rozvoj rychlosti b hu, odrazu i švihu. Zahrnují starty pohotovostní, starty nízké i na p ekážky, krátké letmé úseky maximální rychlosti. Sprinty krátké i p ekážkové, skoky p es la ku na nejvyšších výškách.

•

Prost edky pro rozvoj síly a rychlosti, p edevším odrazu. Zahrnují skoky z místa jednorázové i násobené, odrazy po seskoku z vyvýšeného místa, odrazy s p edp tím bez zát že i s mírnou zát ží, atletické vrhy a hody, odhody leh ích inek a b emen, zvedání t žších inek a b emen.

•

Prost edky pro rozvoj ohebnosti. Zahrnují stre ink, švihová cvi ení, klus, b h a relaxa ní cvi ení.

•

Dopl ková a kompenza ní cvi ení. Podporují rozvoj pohybových i dalších schopností a mají regenera ní a kompenza ní efekt. Pat í sem nap . další atletické

disciplíny s nárokem na sílu, rychlost a koordinaci pohyb , ale i b h na lyžích, jízda na kole a plavání. •

Prost edky pro rozvoj diagnostického vnímání. Zahrnují cvi ení rozlišovací ivosti, vnímání asu, rytmu a prostoru. Nap . verbální i kresebným vyjád ením vlastního aktuálního provedení pohybu, okamžit konfrontovaného se záznamem trenéra.

•

Mentální (ideomotorický) trénink. Zahrnuje, po psychickém p elad ní a uvoln ní, následnou koncentraci a

opakování intenzivní a v „živé“ p edstavy

pr b hu speciálního pohybu. •

Prost edky autoregulace psychických stav . Zahrnují relaxa ní i aktiva ní cvi ení pro optimální úrove psychického stavu.

Metodická ada nácviku 1. ukázka, rozbor kinogramu 2. odrazová pr prava 3. osvojení b hu v oblouku 4. osvojení odrazu po b hu v oblouku 5. nácvik dopadu 6. osvojení techniky p echodu p es la ku 7. rozm ení rozb hu 8. sout ž, oprava, diagnostika chyb

Pravidla skoku do výšky 1. Závodník se v každém p ípad musí odrazit jednou nohou. 2. Za nezda ený pokus se považuje, jestliže a) po skoku la ka nez stane na stojanech v d sledku innosti závodníka p i pokusu o její p ekonání nebo b) závodník se kteroukoliv ástí t la dotkne zem , v etn dosko išt , za rovinou proloženou bližší hranou stojan , a již mezi nimi nebo mimo n , aniž by nap ed p ekonal la ku. Pokud se závodník p i skoku dotkne nohou dosko išt ,

a podle názoru rozhod ího tím nezískal žádnou výhodu, nebude takový skok z tohoto d vodu považován za nezda ený. Rozb hová plocha a odrazišt 3. Minimální délka rozb hu musí být 15 m. 4. Sklon rozb hové plochy a odrazišt ve sm ru ke st edu la ky nesmí p ekro it hodnotu 1:250. 5. Odrazišt musí mít rovnou plochu.

Ná adí 6. Stojany. Lze použít jakýchkoliv stojan , musí být tuhé konstrukce. Stojany musí mít podp ry pro la ku. Vzdálenost mezi stojany musí být v rozmezí 4,00 m až 4,04 m. 7. Podp ry pro la ku. Podp ry musí být ploché, 40 mm široké a 60 mm dlouhé a musí se stojany svírat pravý úhel. Podp ry nesm jí být pokryty gumou nebo jiným materiálem, který by zvyšoval t ení mezi nimi a povrchem la ky. Nesm jí mít žádné pružiny. 8. Mezi konci la ky a stojany musí být mezera min. 10 mm. Dosko išt 9. Dosko išt musí mít rozm ry alespo 5 x 3 m. 10. Dosko išt musí být umíst no tak, aby žádná jeho ást neprotínala svislou rovinu proloženou ob ma stojany.

Štafetový b h Obecn

– štafetový b h je závod dvou a více lenných družstev,zpravidla ty lenných. Jeho podstatou je zvládnout p edepsanou tra prost ednictvím stanoveného po tu atlet co nejrychleji od startu do cíle. Každý len družstva b ží ur itý úsek celé trat , p i emž v p edávacím území p edává štafetový kolík následujícímu b žci.Výsledek družstva ve štafetovém b hu závisí na rychlosti b hu a souh e všech len p i p edávce.

D lení štafetových b h – sprinterské - tvrtka ské - st edotra a ské Nejpopulárn jší štafetou je b h na 4 x 100 m. Do programu všech mistrovských sout ží a na OH,MS a ME jsou za azeny štafetové b hy 4 x 100m a 4 x 400m, v halách 4 x 200m a 4 x 400m.

Historie – první závody ve štafetovém b hu se konaly 1893 v USA, jednotlivé úseky

m ly r znou délku a p edávka se provád la na dotyk tlesknutím. Od roku 1912 se štafetové b hy na 4 x 100 a 4 x 400m staly trvalou sou ástí OH. Na OH 1908 byl za azen štafetový b h 100-200-400-800. Základní sv tový rekord na 4 x 100m vytvo ilo 1912 družstvo Anglie a na 4 x 400m družstvo USA.Naši atleti získali nejv tší úsp chy na ME 1969 – 3. místo v b hu na 4 x 100m (39,5s – K íž,Szogedy, Kynos,Bohman), na ME 1971 – 1.místo v b hu na 4 x 100m, na ME 1978 v b hu na 4 x 400m – 3. místo a na ME 1982 – 2. místo v b hu na 4 x 400 m žen (3:22,17 – Tylová, Mat jkovi ová, Kocembová, Kratochvílová) Popis štafetového b hu – první len štafety startuje s kolíkem z nízkého startu, p ib hne k p edávacímu území (20m) a ve vzdálenosti t i až p t metr od p ebírajícího zavolá smluvený signál (nap íklad HOP) a je-li od n ho asi 1,5m, kolík mu rychle p edá. P ebírající b žec stojí p ipraven p ed p edávajícím územím (maximáln 10m) v polovysokém startu a sleduje p ibíhajícího. Jakmile se p ibíhající ocitne na smluvené zna ce, odstartuje a dále se již neohlíží. Když uslyší smluvený signál, nastaví paži a p evezme kolík.Musí to být v p edávajícím území. P edání kolíku se provádí nej ast ji spodním obloukem, paže s kolíkem jde spodním obloukem do p edpažení a zasune kolík do natažené paže p ebírajícího. V pr b hu trati se užívá takzvané vnit ní p edávky : od startu nese b žec kolík v pravé ruce, p edá jej dalšímu do levé, ten op t dalšímu do pravé a poslední b žec dob hne s kolíkem v levé ruce.

Biomechanika – p i b hu p

sobí na b žce vn jší a vnit ní síly Vnit ní síla – vlastní síla b žce, která zp sobuje b žecký pohyb a to p sobením svalových stah .Tato vnit ní síla sama o sob nezp sobí lokomoci,teprve spojením vnit ní síly (sv.stah) s vn jší silou (reakcí opory) vzniká hnací síla b žeckého pohybu (odraz). Vn jší síly – reakce opory – závislá na pevnosti opory a t ení

-odpor prost edí – brzdící ú inek ( ím rychlejší b h,tím v tší odpor) pomocný ú inek (vítr v zádech) -p itažlivost zemská – neutrální síla - odst edivá síla – p i b hu v zatá ce ,je silou brzdící. T žišt b žce probíhá po k ivce a díky odrazu z jedné nohy vzniká rota ní impuls, a tím je k ivka i prostorová. Technika má 2 d ležité složky, frekvenci a délku kroku ,jejíž pom r má rozhodující vliv na rychlost b hu.

PRAVIDLA

Štafetový kolík – atletické ná iní pro štafetové b hy, musí být zhotoven z jednoho kusu hladké duté trubky ze d eva, kovu nebo jiného vhodného materiálu. Délka štafetového kolíku je 28-30 cm,obvod 12-13 cm a hmotnost nejmén 50g. Musí být nabarvený tak,aby byl b hem závodu dob e viditelný. Kolík musí nést závodníci v ruce po celý závod. Pokud š.k. upustí,musí jej zvednout závodník,který jej upustil. P i všech štafetových b zích musí být p edán v p edávacím území. P edávací území – úsek na závodní dráze p i štafetových b zích, v n mž závodníci musí p edat štafetový kolík. P edávací území je vymezeno arami 50mm širokými, které jsou vyzna eny nap í závodní dráhy 10m p ed a 10m za st edovou árou. Ší ka t chto ar je zahrnuta do celkové délky p edávacího území. Náb hové území – rozší ené 10m pásmo na dráze p ed p edávacím územím p i štafetových b zích do 4 x 200m, v každé dráze je ozna eno viditelnou zna kou nebo arou. V náb hovém území se závodník p ebírající štafetový kolík m že rozbíhat, nem že však štafetový kolík p evzít.

Metodická ada nácviku štafetového b hu – Nácvik štafetového b hu p edpokládá zvládnutí techniky b hu. Pak nacvi ujeme správné držení kolíku,ch zi i b h s kolíkem. - ukázka v pomalé rychlosti (20m) - hry,sout že – ve družstvech s p edávkou kolíku ze zadu apod. - p edávka na míst ,ch zi a v pohybu (klus) – šachovnicové usp. - naplno p edání, p evzetí - start s kolíkem – jak se kolík drží,nep ehazovat kolík z ruky do ruky - oprava zna ky podle rychlosti - start se štafetovým kolíkem D ležité – respektovat sv j okraj dráhy – vnit ní a vn jší – aby se nek ížili! Nej ast jší chyby Oprava P edávající p edává kolík sou asn se signálem znovu procvi it ve dvojici za ch ze a klusu Zvolá signál pozd ,t sn za p ebírajícím procvi it ve dvojici za ch ze a klusu B ží s kolíkem v natažené paži cvi it b h s kolíkem a s rychlým

p edpažením P ebírající b ží s nataženou paží vzad cvi it za ch ze a klusu Ohlíží se po startu cvi it za ch ze a klusu Vyb hne p íliš brzy nebo pozd ,aby dostal kolík znovu procvi it start a výb h podle zna ky musí brzdit nebo ute e

P ekážkový b h

P ekážkový b h lze charakterizovat jako technicko-sprinterskou disciplínu, tzn., že p ekážková technika má stejnou d ležitost jako sprinterská rychlost. Podstata sou asné techniky p ekážkového b hu vyplývá ze snahy p iblížit p ekážkový b h od startu až do cíle co nejvíce hladkému b hu, celá tra musí být prob hnuta v ur itém rytmu, s p esnou délkou každého kroku. Olympijskými disciplínami jsou p ekážkové b hy na 110 m, 400 m, 3 km u muž a na 100 m a 400 m u žen. Do programu školního u iva je za azen p ekážkový b h na krátké vzdálenosti a rozsahu závod ní dané v kové kategorie. Na 1. stupni ZŠ se v nujeme nízkým p ekážkám, a to proto, že vychovávají odvahu, smysl pro rytmus,vyžadují kloubní pohyblivost, obratnost a rychlost a v upravené podob jsou pr pravou k jiným disciplínám. Historie I když již po átkem 19. století lipský univerzitní profesor Werner popisuje tzv. „Springlauf“, b žecký závod, p i kterém závodníci p eskakovali provazy upevn né na stojanech, je kolébkou p ekážkových lehkoatletických b h považována Anglie. V Anglii se v 1. polovin 19. století b haly p ekážkové terénní závody p es p íkopy (obdoba p ekážkových závod koní). První závod se údajn b žel v roce 1837. P ekážky byly nejprve vyrobeny z proutí, pozd ji ze d eva. D ev né byly p enosné, po r. 1900 se za aly používat p ekážky tvaru obráceného T pozd ji ve tvaru L. Zpo átku se skákalo tém skr ným zp sobem, s dopadem za p ekážku do toporného postavení. Pokrokem v technice p eb hu p es p ekážky byl „klouzavý“ styl, který však nep ežil konec 19. století. U nás se údajn skákalo tzv. „tureckým stylem“. Závodník si p i p eb hu pokládal nohy pod sebe zk ižmo. Skute ného p iblížení techniky p ekážkového b hu hladkému b hu bylo dosaženo p ímým vedením švihové nohy p es p ekážku, o které se zasloužil Ameri an n meckého p vodu A.C. Kraenzlein. Jeho zp sob je základem dnešní techniky – tzv. „kro ný zp sob“. Kro ný zp sob dosáhl vrcholného uplatn ní ve t icátých letech. Posledním vývojovým stupn m je „b žecký“ zp sob. První závody u nás byly po átkem 20. století. R. 1903 Jan Karlík – Karlínský dosáhl asu 17,0 s klouzavou technikou. Kro ná technika se u nás rozší ila až po 1. sv tové válce. B h na 110 m p ekážek je na programu OH od jejich novodobého založení. Sv tový rekord 110 m p . - 12.91 Colin Jackson (GBR) Stuttgart 20. 8. 1993 100 m p . - 12.21 Jordanka Donkovová (BUL) Stara Zagora 20. 8. 1988 eský rekord 110 m p . 13.48 Hudec Ji í VŠ Praha, Roma 1.9.1987 100 m p . 13.05 Rudová Iveta USK Praha, Namur 14.8.1997

Fáze p ekážkového b hu, biomechanika Vlastním ú elem p ekážkového b hu je prob hnutí celé trati v nejkratším ase. Hlavní zásadou je b žet tak, aby vertikální horizontální výkyvy t žišt p i p eb hu p ekážek byly co nejmenší, let p es p ekážky asov co nejkratší a rychlost pohybu vp ed p i dokrocích za p ekážkami co nejplynulejší. Nejú inn jší bude tedy takový b h p es p ekážky, p i kterém se bude dráha t žišt co nejvíce blížit dráze t žišt p i hladkém b hu. K ivka rychlosti na celé p ekážkové trati má následující pr b h:1.prudký vzestup rychlosti od startu k 1. p ekážce; 2. další, mírn jší vzestup ke 2. p ekážce; 3. stabilizace rychlosti až k 6. - 7. p ekážce; pokles rychlosti k 10. p ekážce;vystup ování rychlosti v dob hu od poslední p ekážky do cíle. Dráha t žišt p ekážká e má za p eb hu p ekážky p ibližn tvar paraboly. • Start a náb h na 1. p ekážku Požadavkem pro startovní výb h je, aby se co nejmén odchyloval od startu k hladkému b hu. V blocích je vep edu odrazová noha, je-li po et krok k 1. p ekážce sudý. Náb h k první p ekážce ( 13,72 m) se zdolává obvykle na 8 krok . Délka krok v náb hu na 1.p ekážku postupn vzr stá, zárove se zmenšuje náklon t la. Poslední krok p ed p ekážkou musí být kratší než p edposlední, aby byly vytvo eny dobré podmínky pro odraz na p ekážku. Odrazová noha tak dokra uje pod t žišt nebo za n ; tím se zkrátí fáze dokroku a odraz tím probíhá rychleji, a tedy ú inn ji. • P eb h p ekážky e) Odraz na p ekážku Každý p ekážká má svou optimální vzdálenost místa odrazu od p ekážky, záleží na t lesné výšce, rychlosti b hu, odrazové síle, ohebnosti a koordinaci. P i odrazu na p ekážku je d ležité, aby celé t lo získalo výrazný náklon vp ed. Sklon t la má init vzhledem k dráze 6570° (Tošnar). Zvednutí t žišt odrazem je minimální (kolem 20 cm). Je nep ímo závislé na výšce postavy a vzdálenosti odrazu od p ekážky. P ekážká se musí snažit jít trupem na p ekážku dop edu, nikoliv vzh ru. Úhel odrazu se uvádí 45°. f) Let nad p ekážkou Letová fáze se vyzna uje p ibližn symetrickou, parabolickou dráhou t žišt . Její trvání je v rozp tí 0,30- 0,45 s. Osa ramenní a pánevní musí být od okamžiku odrazu až po dokrok za p ekážkou udržena v rovnob žné poloze s p í kou p ekážky, aby si p ekážká p i celém p eb hu p ekážky udržel dobrou rovnováhu.P edklon trupu vzhledem k horizontále dosahuje 20 – 30°. g) St ih Let na p ekážku kon í v okamžiku, kdy t žišt dosáhlo vrcholu p ed vertikální rovinou p ekážky. Když pata švihové nohy p ešla p es p í ku, za íná aktivní pohyb obou nohou, který je vlastn pokra ováním b hu. Pohyb švihové a p etahové nohy musí být kompenzován jinými ástmi t la. Tyto kompenza ní pohyby lze rozd lit na vertikální ( zvednutí trupu, vyrovnávací pohyb švihové nohy dol ) a horizontální (pohyb paže na stran p etahové nohy vzad, vyrovnávací pohyb p etahové nohy vp ed). h) Dokrok Hlavním požadavkem pro dokrok za p ekážku je, aby p ekážká nenarušil rytmus b hu, zbrzdil co nejmén postupnou rychlost,udržel si rovnovážnou b žeckou polohu. Optimální

úhel dokroku je 90 –100°. Švihová noha musí za p ekážkou dokro it na špi ku, švihová noha je v okamžiku dokroku v kolen zcela natažena. Trup si musí zachovat áste ný p edklon, který nesmí ztratit v pr b hu celé trati. V okamžiku dokroku jde p etahová noha aktivn vp ed, aby švihem pomohla odrazové k ú innému prvnímu kroku za p ekážkou. Vzdálenost místa dokroku od p ekážky by m la být co nejmenší. • B h mezi p ekážkami Vzdálenost mezi p ekážkami se b há na 3 kroky, je to vzdálenost asi 5,40 m. Délka prvního kroku je p ibližn 1,50 m a je o 0,5 m v tší v orovnání se vzdáleností od p ekážky. Druhý krok má délku p ibližn 2,00 m a p i dodržení správného rytmu je t etí krok kratší o 0,10-0,15 m. • Dob h do cíle Dochází k výraznému zvýšení rychlosti.V dob hu je podélná osa t la výrazn p edklon ná a t žišt se p esouvá až nad místo opory (svým charakterem se p ibližuje šlapavé technice b hu). Délka krok postupn nar stá až do cíle.

Metodika nácviku P ekážkový b h je nejsložit jší b žeckou disciplínou. Vycházíme z osvojení si základ švihové a šlapavé techniky b hu. 2. krok : p ípravná etapa - p ekážkový rytmus a odraz Smyslem první etapy je zbavit žáky strachu z p ekonávání p ekážek ur ité výšky, navodit pocit radosti, když se poda í p esko it i p eb hnout. Dále stabilizovat odrazovou nohu a p ivykat rytmu p ekážkového b hu. Pr pravná cvi ení: • Žáci z volného klusu p eskakují nízké p ekážky (zpo átku áry na zemi, švihadla atd.), a to v terénu nebo p ekážky um lé. P ekážky se postupn zvyšují. Nezáleží na jejich vzdálenosti, není rozhodující kterou nohou se odrážejí. P i každém odražení se musí hodn zvednout koleno švihové nohy a rychle došlapovat na švihovou nohu a okamžit pokra ovat v b hu. • P ekonávání p ekážek s pravidelnými vzdálenostmi. Op t nezáleží na po tu krok a na odrážející se noze, hlavn rychle pokra ujeme dál v b hu.Není rozhodující vzdálenost mezi p ekážkami, ale jejich výška. D ti samy p ijdou na to, že je výhodn jší odrážet se stále stejnou nohou. Až jim to jde, tak je navíc upozorníme: a te se každý odrážejte stejnou nohou. • T íkrokový rytmus. Vzdálenost mezi p ekážkami ( švihadla, lavi ky) se upraví tak, aby je mohli na 3 kroky p ekonat všichni (m žeme diferencovat družstva vyšších a menších d tí). Po ítáme si: RAZ – došlap za p ekážku, odraz do prvního kroku, DVA – odraz do druhého kroku, T I - odraz do t etího kroku, HOP – odraz na p ekážku. Zvyšuje se rychlost, od pomalého provedení k závodivému, zv tšuje se výška a vzdálenost p ekážek. Jakmile je výška p ekážek taková, že odrazová noha už nem že p ímo vp ed, ale bokem, za ne vlastní nácvik techniky.

Chyby: • b h po patách – korekce: zdokonalovat techniku hladkého b hu, zvyšovat kloubní pohyblivost a rozvíjet dynamickou sílu v kotníku; p i b hu dbát na mírný p edklon, • vzp ímený b h – korekce: b h po špi kách ramena tla it vp ed, • nerytmický náb h – korekce:procvi ovat stup ovaný b h, • nerytmický b h mezi p ekážkami – korekce: vytleskávat stup ovaný rytmus, • p eskakování p í ek – korekce: odstranit vertikální výkyvy t žišt , zd raznit b žecký odraz.

2. krok: pr prava k p echodu nízkých p ekážek Pr pravná a napodobivá cvi ení jsou velmi d ležitá, cvi íme je kdykoliv v pr pravné ásti hodiny. • P ekážkový sed:hmity p edklonmo k napjaté i pokr ené noze, ze sedu p ekážkového vztyk do širokého stoje rozkro ného a sed na druhou stranu, ze sedu snožn kladu nohy st ídav bokem do p ekážkového sedu. • Sed skr mo, chodidla op ena o sebe. „Pérujeme“ nebo pomalu tla íme kolena k zemi, protahujeme trup do p edklonu ke kolen m. • Ve stoji na švihové noze bokem k p ekážce a stopu za ní p etahování pokr ené odrazové nohy až do polohy tzv. b žeckého luku (opora o st nu nebo dopomoc cvi ence) • Unožování, p ednožování, zanožování, jednostranné bo né rozšt py s oporou o žeb iny. Provádíme tahem, nikoliv švihem.

7. krok: Osvojení si p eb hu p ekážky Tady nej ast ji používáme analyticko syntetickou metodu p i osvojování pohybové innosti. Prost edky nácviku pohybu odrazové a švihové nohy: a. P enášení odrazové kon etiny nad p ekážkou unožením pokr mo do polohy p ednožení pokr mo s výpadem na míst . b. To stejné cvi ení vykonáváme v ch zi a v kluse s obm nami nepárového po tu mezip ekážkových krok (7, 5, 3, 1) a pohybem švihové kon etiny mimo p ekážky. c. Imita ní cvi ení pohybu švihové kon etiny p i doskocích a míst (rytmické kr ení a vytr ením v kolenním kloubu) d. Opakované nakro ení na pevnou p ekážku ze stoje zánožného. P i cvi ení zd raz ujeme pohyb „ostrým kolenem“ v první fázi a prudké vytr ení kon etiny ve fázi druhé. e. P enášení švihové dolní kon etiny nad p ekážkou se sou asným poskokem na odrazové noze, která se pohybuje mimo p ekážku. Zvýraz ujeme pohyb kon etiny ve sm ru b hu, švihový zp sob jeho provedení a správnou polohu trupu (mírný p edklon). f. B h vedle p ekážky s p enesením švihové nohy nad p ekážkou.Odrazová kon etina se pohybuje vedle. Žák m zd razníme aktivní dokro ení a udržení vysoké polohy t žišt za p ekážkou. Cvi ení vykonáváme postupn v 7, 5, 3, 1-krokovém rytmu.

Prost • • •

edky komplexního nácviku techniky: Ch ze p es p ekážky s imitováním p ekážká ské techniky. To stejné cvi ení se st ídáním odrazové a švihové kon etiny. P eb h p es nízké p ekážky v klusu 7-, 5- 3-, 1-krokovým rytmem.

Chyby: • Odrazová noha p echází p ekážku s bércem ve svislé poloze kotníkem obrácená do sm ru b hu – korekce: zd raznit, že koleno jde první, naklonit trup víc dop edu, odrážet se dál p ed p ekážkou. • Odraz na p ekážku výrazn p es patu – korekce: Rozvoj silových schopností dolních kon etin. Zmenšení úhlu odrazu p i nakro ení na p ekážku.Zkrácení posledního kroku p ed odrazem. • P ekonávání mezip ekážkových vzdáleností „skoky“ – korekce: Výcvik na zkrácených vzdálenostech mezi p ekážkami a jejich snížení. Po zvládnutí postupn zv tšujeme rozestupy mezi p ekážkami a p ekážky zvyšujeme. • Nesprávný pom r délky krok p i b hu mezi p ekážkami – korekce: výcvik na snížených p ekážkách s vyzna ením místa jednotlivých krok . • Nadm rn dlouhý a vysoký let nad p ekážkou – korekce: zmenšení úhlu odrazu, nahradíme d ev né p í ky elastickým materiálem (odstra ujeme strach a nebezpe í zran ní). • Nakro ení na p ekážku nadm rn vystr enou švihovou nohou – korekce: výcvik na nízkých p ekážkách, p ípravná cvi ení se zvýrazn ní pohybu „ostrým kolenem“. • Nadm rné pokr ení švihové kon etiny nad p ekážkou – korekce: Zvýšení kloubní pohyblivosti v p edozadním sm ru. Zvýraz ování extenze v kolenním kloubu švihovým zp sobem v pr b hu nakro ení. 8. krok: nácvik startu a náb hu na první p ekážku Úkolem této etapy je osvojení rytmu startovního rozb hu na první p ekážku. • Náb h z polovysokého startu s dokro ením na vyzna ené místo odrazu na p ekážku. • Náb h z polovysokého startu s imitováním p eb hu pomyslné p ekážky.Po zvládnutí vykonáváme cvi ení s p ekážkou, kterou postupn zvyšujeme. Zd raz ujeme zkrácení posledního kroku p ed p ekážkou a aktivní dokro ení s tendencí zrychlení pohybu od p ekážky. • Po zvládnutí p eb hu první p ekážky postupn p idáváme další. Dodržujeme t íkrokový rytmus a procvi ujeme jej na 4 – 5 p ekážkách. • Náb h na první p ekážku z nízkého startu. Po jeho osvojení si zvyšujeme po et p ekážek na 4-5. Cvi íme nejprve ve zleh ených podmínkách (nižší p ekážky a zkrácený náb h) • P ebíhání 4-5 p ekážek z nízkého startu s jejich postupným zvyšováním, prodlužováním vzdáleností mezi nimi až po pravidly ur ené hodnoty. Chyby: • Nesprávné místo dokroku p i odraze na první p ekážku – korekce:výcvik náb hu po zna kách, úprava postavení startovních blok , kontrola vzdálenosti od první p ekážky.

•

Nedostate né zrychlení p ed a za první p ekážkou – korekce: nácvik správného tempa náb hu, úsilí o zrychlení pohybu po dokroku za p ekážku.

9. krok: nácvik dob hu do cíle Úkolem této etapy je nau it „vpadnutí“ do cíle. • Sout ž družstev nebo dvojic ve zleh ených podmínkách p ekážkového b hu • Štafetové hry na p im ené p ekážkové trati. Po dokroku za poslední p ekážku vedeme žáky ke snaze zvýšit rychlost zv tšením sklonu podélné osy t la. Chyby: • Dob h s vypušt nou rychlostí b hu – korekce: posunutí cíle prodloužením dob hu. • P ed asný p edklon p ed cílem – korekce: provést p edklon v cíli • Opožd ný p edklon za cílem – korekce: provést p edklon cíli. 10. krok: P ekážkový b h na zkrácené až celé trati T íbení p ekážkového rytmu od startu do cíle na zkrácené a postupn na celé trati.

ŠTAFETY Štafetové b hy jsou v atletice jedinou kolektivní disciplínou. Bývají za azovány na konci programu závod a mnohdy rozhodují o výsledku utkání. Štafetový b h, též rozestavný b h, závod dvou- a více lenných družstev, zpravidla ty lenných. Každý len družstva b ží ur itý úsek celé trat , p i emž v p edávacím území p edává štafetový kolík následujícímu b žci. Výsledek družstva ve štafetovém b hu závisí na rychlosti b hu a souh e všech len p i p edávce. P i štafetovém b hu do 4 x 200m mohou lenové družstva (krom prvního) za ít b žet p ed p edávkou již 10m p ed p edávacím územím v tzv. náb hovém území. Štafetové b hy d líme: - podle místa konání (silni ní, terénní, na dráze) - podle délky úsek (se stejn dlouhými nebo r zn dlouhými úseky, sprinterské nebo st edn tra a ské)“ Standardními štafetovými b hy dle atletických pravidel jsou 4x100 m, 4x200 m, 4x400 m, 4x800 m, 4x1500 m, 400-300-200-100 m

Historie: První závody ve štafetových b zích se konaly roku 1893 v USA. Jednotlivé úseky m ly r znou délku a p edávka se provád la na dotyk tlesknutím. Štafetové závody si získaly velkou oblibu a z USA se brzy rozší ily do Evropy. Od roku 1912 se štafetové b hy na 4x100m a 4x400m staly trvalou sou ástí olympijských her. Na OH 1908 byl za azen štafetový b h 100-200-400-800m. Základní sv tový rekord na 4x100m vytvo ilo roku 1912 družstvo Anglie asem 42,4s a na 4x400m družstvo USA asem 3:16,6 min. Základní sv tový rekord ve štafetovém b hu žen na 4x100m vytvo ilo v roce 1922 eskoslovenské družstvo ve složení Mejzlíková, Bakovská, Jirásková, Mejzlíková asem 53,2s.

Rekordy: MUŽI as Tým Místo USA Barcelona 37,4 USA 1:18,68 Santa Monica Track club USA 4x400m 2:54,20 USA Londýn 4x800m 7:03,89 Velká Británie 4x1500m 14:38,8 N mecko Köln Tra 4x100m 4x200m

Rok as Tým 1992 41,37 NDR 1994 1:27,46 US Blue

ŽENY Místo Rok Canberra 1985 Philadelphia 2000

1998 3:15,7 SSSR Soul 1982 7:50,17 SSSR Moskva 1977

1988 1984

Technika štafety na 4 x 100 m Cílem je zvládnout v plné rychlosti p edávku štafetového kolíku spodním obloukem oboustrann na rovin i v zatá ce. P i dob e zvládnuté technice p edávek je výkon p ímo úm rný sprinterské výkonnosti; p i stejné úrovni sprinterské výkonnosti je výkon p ímo úm rný úrovni techniky p edávek. Individuální sprinterská výkonnost je však rozhodující, nebo techniku p edávek mohou zvládnout stejn dob e vrcholní i pr m rní sprinte i. Proto je prvním úkolem každého lena štafety zlepšování sprinterské výkonnosti. Druhým úkolem je zvládnutí racionální techniky p edávky.V sou asné dob se technika zna n ujednotila, nebo dále popisovaný postup je nejp irozen jší a nejefektivn jší. Technika vychází z principu minimálních , jen nezbytn nutných odchylek od techniky hladkého sprintu. Z tohoto hlediska nejvíce vyhovuje p edávka „spodem“ – spodním obloukem. Pohyb paže k p evzetí a p edání kolíku odpovídá pohybové struktu e sprintu. P ebírající vybíhá z polonízké startovní polohy, aby mohl okamžit vyrazit ze stabilní polohy. Každý len štafety p ebírá a p edává kolík stejnou rukou, nep endává si kolík z ruky do ruky. První a t etí p edávka je tzv. vnit ní, nebo vybíhající p ebírá kolík do vnit ní paže, druhá p edávka je tzv. vn jší, nebo vybíhající, p ebírá kolík do vn jší paže. Vybíhající zapažuje pro p evzetí kolíku bez hlasového signálu od p ibíhajícího b žce. Protože p ibíhající má v tší rychlost než vybíhající, který není schopen krátce po výb hu rozvinout maximální rychlost, velmi záleží na p esn stanovené vzdálenosti pro výb hovou zna ku, aby p edávající dostihl p ebírajícího p esn ve vzdálenosti umož ující bezpe né p edání kolíku. Odpov dnost za zdar p edávky mají oba b žci, ovšem v tší díl spo ívá na vybíhajícím, který se však nesmí ohlížet. P ebírající b žec musí vyb hnout naprosto p esn s maximální akcelerací a musí mít p esn nacvi enou polohu paže a ruky pro optimální p edání štafetového kolíku. as b hu na 4x100 m je lepší než sou et individuálních as b hu na 100 m. Jednak proto, že t i b žci probíhají sv j úsek s letmým startem, jednak proto, že kolík se p edává napjatou paží na ur itou vzdálenost, s prostorovým ziskem, který se promítá do kone ného asového zisku.

Charakteristika racionální techniky -

-

každý b žec štafety p ijímá a p edává kolík touž rukou, bez p endávání z ruky do ruky b žci v zatá ce b ží celý úsek u vnit ního okraje své dráhy, b žci na rovnice v prost ední t etin i druhé tvrtin své dráhy. V takovém p ípad sm uje paže k p edání kolíku mírn šikmo dovnit (tedy áste n zk ižmo) p edávky probíhají v maximální možné rychlosti b žc , p ibíhající musí maximáln finišovat, vybíhající maximáln akcelerovat. V okamžiku p edávky jsou trupy obou b žc vzdáleny 1,1 – 1,3 m. Mají být v normální b žecké poloze, bez zv tšeného p edklonu nebo záklonu vybíhající zapažuje bez hlasového signálu v ur itém míst p edávacího území. Využívá k tomu ozna eného st edu p edávacího území nebo kontrolní zna ky, kterou si umístil za st edem p edávacího území. Nejvýhodn jší je zapažovat po ur itém po tu krok od výb hu. Vybíhající p ebírá kolík do napjaté nebo mírn pokr ené paže, ruku p ipravenou k p evzetí kolíku udržuje ve stabilní poloze. Ruka

-

-

-

-

-

-

musí být maximáln otev ená, dla kolmo na sm r b hu, osa úhlu tvo eného palcem a prsty (obrácené V) je svislá p ibíhající vkládá kolík nataženou paží do p ipravené ruky spodním obloukem. Ruku vybíhajícího sleduje již nap ed p edávka probíhá v poslední tvrtin nebo p tin p edávacího území, nejlépe v 16 – 18 m b žec na prvním úseku vybíhá z nízké startovní polohy, ostatní b žci polonízké, tj. s oporou jedné ruky o zem. Taková poloha nejlépe umož uje p esný „okamžitý“ výb h. P iblížením výb hové polohy k nízkému startu získává b žec nejvýhodn jší podmínky pro akceleraci b žci na druhém a tvrtém úseku otá ejí hlavu ve výb hové poloze dovnit , tj. vlevo, aby mohli dob e sledovat p ibíhajícího. To p edpokládá startovní polohu s levou nohou vp edu a pravou rukou na zemi, z níž se však vybíhá p ední nohou; to ovšem vyžaduje speciální nácvik. I pro b žce na t etím úseku je nejvýhodn jší vybíhat z polonízké startovní polohy s hlavou oto enou dovnit . První fáze akcelerace pak probíhá po te n k vnit nímu okraji, s p ek ížením dráhy p ibíhajícímu b žci vznikne-li na štafetovém kolíku nedostatek místa pro ruce všech ty b žc , je možné ešit situaci jedním z t chto dvou zp sob : o posouváním kolíku v ruce st ídavým pohybem prst (ru kováním); o posunutím kolíku v ruce, která jej zajiš uje zespodu, tlakem o stejnostranný bok. Výb h z nízké startovní polohy - Ve startovní poloze drží první b žec kolík za poslední ást, nejlépe dv ma posledními prsty pravé ruky. P ední konec kolíku se opírá o zem p ed startovní árou. Celou zatá ku b ží první len štafety t sn u vnit ního okraje své dráhy. Výb hová zatá ka - P ed závodem si musí každý p ebírající b žec ud lat ve vlastní dráze výb hovou zna ku; jakmile k ní p edávající b žec dob hne, p ebírající vybíhá. Na dráze s um lým povrchem se zna ka vyzna uje p ilnavou páskou výrazn odlišné barvy. Vzdálenost výb hové zna ky od za átku náb hového území se v tréninku ur uje zkusmo a zp es uje se v závodech; u muž bývá 8 – 10 m, u žen 7 – 9 m. Závodníci si výb hovou zna ku vym ují zpravidla stopami, u muž to bývá 28 – 34 stop, u žen o n co mén . Vzdálenost výb hové zna ky závisí na rychlostní vytrvalosti p ibíhajícího a na reak ní rychlosti a akcelera ní rychlosti vybíhajícího. Vzdálenost výb hové zna ky se zkracuje, má-li p edávající nízkou úrove rychlostní vytrvalosti nebo je unavený, pop . vane-li protivítr, který p ibíhajícího brzdí, a má-li vybíhající rychlou startovní reakci a vysokou úrove akcelera ní rychlosti. Vzdálenost se naopak prodlužuje, má-li p edávající vysokou úrove rychlostní vytrvalosti a vybáhající nízkou úrove akcelera ní rychlosti, pop . vane-li vítr do zad p ibíhajícího. Výb h z polonízké startovní polohy - Nejvýhodn jší poloha pro vybíhajícího je polonízká s oporou ruky o zem. Vzhledem ke sm ru b hu a pot eb sledovat p ibíhajícího b žce je p irozené mít vp edu levou nohu a o zem se opírat pravou rukou (tzv. diagonální poloha). B žec musí být bezpe n uvnit náb hového území, tedy za arou ve sm ru b hu. Do polonízké startovní polohy nep echází z nízké, nýbrž z polovysoké polohy. Ruku opírá o zem p ed st edem t la, aby mu poskytovala v tší stabilitu. Protože ve st edové poloze je nutné setrvat déle než p i nízkém statuna 100 m a váha t la so ívá jen na jedné paži, je t žišt posunuto více vzad. Sto ení t la je minimální, chodidla, stehna i páte sm ují vp ed, vlevo je oto ena jen hlava. Vybíhající musí sledovat p ibíhajícího pohledem „shora“ nikoli

-

„zdola“, z podhledu. Polonízká startovní poloha umož uje „okamžitý“ výb h. P ebírající se musí nau it vybíhat p esn v okamžiku, kdy p edávající dob hne na zna ku. Zkušený závodník „umí íst v pohybech“ p ibíhajícího a bleskurychle se rozhodnout, zda má vyb hnout o n co d íve i pozd ji. Schopnost správn zhodnotit momentální situaci a rychle se rozhodnout je intelektuální výkon, který odlišuje dobrého štafetového b žce od pr m rného. P edávka - Jak p evzetí, tak p edání štafety musí vyplynout z p irozené synchronní práce paží a nohou. Protože nelze krok obou b žc zám rn synchronizovat, vyskytuje se ideální „jednokroková“ p edávka jen náhodn . Jednokrokovou p edávku m žeme požadovat pouze od p edávajícího; u p ebírajícího je vylou ena, nebo ten musí b žet s rukou p ipravenou a ekat, až mu p ibíhající do ní vloží kolík. Stálým up es ováním výb hové zna ky dosáhneme dostate n „krátké“ p edávky. Postupn zkracujeme po et krok , ve kterých vybíhající b ží s paží v zapažení; je to zbyte né, není–li p ibíhající „na dosah“.

Metodika nácviku: Nácvik: - komplexní postup – nácvik vlastní p edávky a co nejd íve p istupujeme ke cvi ení dvojic. Jádrem nácviku jsou p edávky dvojic ve spole ném p edávacím území. Zna nou brzdou tohoto postupu je ne zcela p esná poloha paže a ruky k p edání kolíku. Krom toho oba b žci, zam ující se na vlastní p edávku, p izp sobují neustále rychlost b hu tomu, aby p edávka byla provedena úsp šn . V nejlepším p ípad je pak p edávka sice zda ilá, nikoli však rychlá, což musí být cílem nácviku p edávky. - analyticko-syntetický postup – nácvik p esných poloh a pohyb p edávajícího a p ebírajícího v pr b hu p edávky. K vlastní p edávce ve dvojici se p istupuje až v posledních fázích nácviku. Jádrem nácviku je cvi ení jednotlivce; jeho ú inek se hodnotí srovnáním dosažených as na letmém úseku: o normální technikou b hu a paží p ipravenou k p evzetí kolíku o s normální technikou b hu a s n kolikerým napodobením p edávky Tento postup poskytuje podstatn v tší záruku úsp šnosti, nebo vede k p esné a racionální realizaci p edávky v plné rychlosti obou b žc a v ur itém míst a riziko nezdaru p edávky nebo ztráty rychlosti p i p edávce je podstatn menší. Ve školních podmínkách je možné oba postupy kombinovat podle toho, v kterém ro níku nácvik probíhá. Protože hlavní princip, který musí mít trenér p i nácviku neustále na pam ti, je princip minimálních, jen nezbytn nutných odchylek od techniky hladkých b h , je výhodn jší níže popsaný analyticko-syntetický postup. Program nácviku: 1)

innost p ebírajícího

úkol: zvládnout v plné b žecké rychlosti p evedení paže do p esné a stabilní polohy k p evzetí kolíku a pokra ovat v b hu bez poklesu rychlosti s paží za t lem. Vrcholem je p evedení paže po výb hu z nízkého startu s maximálním úsilím. Klí ové momenty: p evod paže do polohy za t lem p i zášvihu; do té doby jsou pohyby obou paží normální. (Ruka musí umož ovat spolehlivé p edání kolíku (dla kolmo na sm r b hu, co nejv tší úhel mezi placem a prsty, osa úhlu svislá). Paže musí být za t lem bez hnutí (nej ast ji dochází k horizontálním výkyv m) Návod (trenér mluví ke sportovci): „Ve stoji na míst provád j b žecké pohyby paží v plném rozsahu. P i zášvihu pravé paže napni a zárove rozev i ruku a maximáln odtáhni prsty od palce. Plocha dlan musí být kolmo na sm r b hu, odklon palce i ukazováku od vertikály musí být stejný, aby štafetový kolík našel nejlepší cestu do ruky. Pohyb paže do zapažení nesmí být provázen ani p edklonem, ani záklonem trupu. Paže je v lokti mírn pokr ená , osa ramenní z stává kolmo na sm r b hu. Paže se nesmí vzhledem k t lu v bec pohnout. Poloha hlavy z stává beze zm ny, neohlížej se“. Organizace nácviku: - na míst o p edvád ní polohy paží a ruky v zapažení nejd íve levou, pak pravou o p echod do této polohy z b žeckého pohybu paží - v klusu o zd razn ní pohybu paží, paže z stává v zapažení v pr b hu n kolika krok o stále se zvyšující rychlost b hu p i nácviku až po plnou rychlost - v b hu o po výb hu z polovysokého startu ( na rovince, v zatá ce) o rychlé letmé úseky s paží v zapažení o výb hy z polovysokého startu na rovince i v zatá ce s imitovaným p evzetím štafetového kolíku Kontrola: - pohledem ze strany (zm na pohybu paže až p i zášvihu, ruka výrazn za t lem, smí být vid t jen hrana ruky) - pohledem zezadu (ruka musí být palcem u boku, úhel mezi palcem a prsty musí být maximální, osa úhlu svislá, ruka se nesmí hýbat) Chyby (náprava): - prsty pokr eny, malý úhel mezi palcem a prsty (ve stoji na míst maximální odtažení prst a palce od sebe v poloze paže p ed t lem, vedle t la, za t lem) - ruka v zapažení až za pánví nebo daleko od t la (p iložit palec k boku a pak posunout ruku vzad) - osa ramenní sto ená na stranu zapažené paže. (b h se zám rným udržováním ramenní osy kolmo na sm r b hu) - kývání zapažené paže (b h se sluncem v zádech a pozorování vlastního stínu; b h s eliminací pohybu paží) 2)

innost p edávajícího

Úkol: Zvládnout v plné b žecké rychlosti pohyb paže s kolíkem spodním obloukem bez poklesu rychlosti v pr b hu p edávky. Klí ové momenty: Paže se pohybuje k p edání kolíku až p i p ešvihu paže, po p edchozím normálním zášvihu paže s kolíkem. Je to dost obtížné, b žci obvykle za ínají pohyb již p i zášvihu, což nep ízniv ovliv uje rytmus b hu. Proto je t eba pohyb paže d kladn nacvi it z b žeckého pohybu paží ve stoji na míst . Paži je t eba p i p ešvihu napnout bez vlivu na

polohu trupu a na rytmus b hu. Na rozdí od p edchozího kroku, kde bylo cílem udržet stabilní polohu paže, je cílem tohoto kroku provedení jednorázového pohybu paže. Návod: „Ve stoji na míst nejd íve nacvi správné držení kolíku v pravé ruce. Kolík drž v jeho spodní t etin a svírej jej pevn všemi prsty. B žecký pohyb paží provád j v plném rozsahu. Roviny pohybu paží se protínají p ed t lem až v prodloužení. Totéž zkoušej v klusu a b hu. Ve stoji na míst si uv dom pr chozí polohy paže a kolíku v okamžiku p edávky. Napjatá paže s kolíkem sm uje vp ed dol , úhel mezi trupem a paží je asi 45°. Kolík je v prodloužení p edloktí. Osu ramenní nestá ej ani nep edklán j. Jde pouze o pr chozí polohu, v níž se vkládá aktivním pohybem kolík do p ipravené ruky. Ve stoji na míst ze zpomaleného b žeckého pohybu paží napínej paži s kolíkem až p i jejím pohybu zezadu dop edu. Ruka s kolíkem opisuje spodní oblouk. P i pohybu vzad se paže op t pokr uje do b žeckého úhlu. Provád j opakovan pravou i levou paží, zpo átku na míst , pak v klusu a pozd ji ve stále rychlejším b hu.“ Organizace nácviku: - na míst : o držení kolíku o b žecký pohyb paže o pr chozí polohy paže p i p edávce o spodní oblouk paže o cvi ení ve dvoj adu. Vzdálenost ad 1 - 1, 25 m. Nejprve na míst . Druzí mají kolík v pravé ruce a stojí za levým ramenem prvních, první mají levou paži v zapažení s rukou p ipravenou k p evzetí kolíku. Druzí vkládají kolík do p ipravené ruky z b žeckého pohybu paží. První po uchopení kolíku za nou provád t b žecký pohyb paží na míst , druzí p edstoupí p ed první po jejich levé stran a cvi ení se opakuje. -

v klusu a b hu o viz cvi ení ve dvoj adu o cvi ení ve t ech adách. Cvi enci první ady stojí p ed zahájením cvi ení na druhé stran cvi ebního prostoru. Cvi enci druhé ady mají štafetové kolíky, které po prob hnutí rovinky p edají cvi enc m první ady, ti p edávají cvi enc m t etí ady atd. Postupn se rovinky provád jí plnou rychlostí s n kolikerým napodobením jednokrokové p edávky bez narušení rytmu a techniky b hu. o nácvik se kon í maximáln rychlými letmými úseky s n kolikerým znázorn ním p edávky na rovince a na p echodu ze zatá ky do rovinky a z rovinky do zatá ky Kontrola: - pohledem ze strany - zahájení spodního oblouku s kolíkem až po dokon ení zášvihu paže a ukon ení v konci p ešvihu - nem nný b žecký náklon trupu - osa ramenní kolmo na sm r b hu

Chyby (náprava) - napnutí paže již p i zášvihu.(Ve stoji na míst opakované provád ní spodního oblouku pouze p íslušnou paží; provád ní spodního oblouku z maximálního rozsahu b žeckého pohybu paží s d razem na zášvih a vedoucí pohyb lokte pokr ené paže, nejd íve v klusu, pak v b hu)

-

-

ze správn provedeného zášvihu paže je pohyb ruky s kolíkem veden „po p ímce“ (pohyb paže spodním obloukem na míst , v klusu a v b hu, se snahou dosáhnout volným koncem kolíku co nejníže, ovšem bez snížení ramene, tj. bez vychýlení osy ramenní z vodorovné polohy) porušení b žeckého sklonu trupu (p edklon), sto ení trupu na stranu p edávající paže nebo zm na frekvence krok (zpomalení) p i znázorn ní p edávky. (opakované provád ní pohybu paže spodním obloukem se zam ením pozornosti na „nehybnost“ trupu a „nem nnost“ rytmu b hu; v krajních p ípadech je možné využít kontrastního provád ní (snaha o záklon, vyto ení protilehlého ramene, zrychlení frekvence krok ) 3) p edávka štafetového kolíku ve dvojicích

Úkol: zvládnout štafetovou p edávku ve dvojici v plné rychlosti s maximálním prostorovým ziskem bez akustického signálu. Klí ové momenty: Zda ilá p edávka musí být provedena v plné rychlosti obou b žc a s prostorovým ziskem 1 – 1, 25 m mezi ob ma b žci. P ebírající se musí snažit p edávajícímu utéci, p edávající se musí snažit vybíhajícího dohnat. Ke zda ilé p edávce v tomto pojetí je t eba p esn vyb hnout podle správn umíst né výb hové zna ky . P esný výb h je možný pouze z polonízké startovní polohy. Výb hová zna ka je ve vzdálenosti 16 – 24 stop od místa vybíhajícího (u žák 15 až 20 stop). Vybíhající musí získat cit pro asov správný výb h. Musí se nau it sledovat p ibíhajícího b žce z polohy polonízkého startu s hlavou oto enou , a to „shora“, nikoli „zdola“. P edávka se uskute uje bez signálu p edávajícího. P ebírající zapažuje k p evzetí kolíku po dosažení poloviny p edávacího území, nikdy se neohlíží, poloha hlavy z stává beze zm n. Zpo átku dáváme p ednost tomu, aby p ibíhající vybíhajícího nedob hl. Postupným p ibližováním výb hové zna ky dosáhneme její optimální vzdálenosti. Návod: „Jako p ebírající vybíháš z náb hového území. Musíš stát za metou vyzna ující jeho za átek (ve sm ru b hu). Výbíháš z polonízké startovní polohy s hlavou oto enou vlevo. P ibíhajícího b žce sleduj „shora“. Když vb hne na kontrolní zna ku , odstartuješ plným úsilím a snažíš se mu utéci. V žádném p ípad se neohlížej. Na zna ce, která ozna uje polovinu p edávacího území, zapažíš levou paži, a když ucítíš kolík v ruce, pevn jej stiskni a pokra uj v b hu plným úsilím s maximálním využitím švihu paží.“ „Jako p edávající stojíš p ed rozb hem ve vzdálenosti 30 až 40 m od místa výb hu p ebírajícího. Tato vzdálenost je nutná proto, abys m l v okamžiku náb hu na výb hovou zna ku již konstantní rychlost a nebyl ješt ve fázi akcelerace. B ž plnou rychlostí. Musíš se snažit za každou cenu vybíhajícího dohnat. Když se ocitneš ve vzdálenosti 1 – 1, 25 m za vybíhajícím, vlož kolík do jeho p ipravené ruky. Vzdálenost výb hové zna ky je zpo átku zám rn v tší, proto musíš po ítat s tím, že vybíhajícího možná nedob hneš. Celé p edávací území však musíš prob hnout plnou rychlostí. P i p íštím výb hu lze výb hovou zna ku podle pot eby o 1 – 2 stopy p iblížit. Správn provedená p edávka se má uskute nit ve druhé polovin p edávacího území a mezi vybíhajícím a p ibíhajícím má být vzdálenost 1 – 1, 25 m. Po p edání kolíku a vypnutí úsilí musíš pokra ovat v p ímo arém b hu až do zastavení; p edepisují to pravidla a je to nezbytné, aby se zabránilo kolizím“. Organizace nácviku: Cvi í se na spole ném p edávacím území, vyzna eném p es celou ší i h išt . Uprost ed h išt je árou ozna en st ed p edávacího území a ve vzdálenosti 10 m na ob stranyje árou vyzna en za átek a konec p edávacího území; ve vzdálenosti dalších 10 m za átek náb hového území. Všichni cvi enci cvi í sou asn . Vybíhající musí stát uvnit náb hového území; p i nácviku s žáky se nevyužívá celé náb hové území. Trenér dává k výb hu p edávajících nejd íve akustický a pak vizuální signál. První pokusy lze provád t i bez kolíku. Dvojice

z stávají v pr b hu nácviku pokud možno stabilní. Nejd íve p edáváme z pravé do levé, pak z levé do pravé. Dbáme na to, aby po p edávce všichni dokon ili b h v p ímo arém sm ru. Po p echodu do ch ze se všichni cvi enci obrátí elem vzad a jsou op t p ipraveni k další p edávce v opa ném sm ru ( lunkovit ). Trenér p ed každým b hem oznámí, z které ruky do které ruky se bude p edávat, a zkontroluje držení kolíku. Po zvládnutí p edávky ve spole ném p edávacím území p eneseme nácvik na rovinku b žecké dráhy, kde b háme pouze jedním (ú edním) sm rem. Potom nacvi ujeme p edávku na konci zatá ky a za átku rovinky (zde provádíme p edávku pouze z pravé do levé) a posléze na konci rovinky a na za átku zatá ky (zde provádíme p edávku pouze z levé do pravé). P ísn dbáme na to, aby všichni b žci z stali po p edávce ve své dráze a vycházeli z ní teprve po zastavení a rozhlédnutí. Kontrola: P i nácviku zatá ce kontroluje trenér z postavení uvnit zatá ky z dostate né vzdálenosti (nejlépe v míst , kde má být p edávka realizována, tj. uprost ed druhé poloviny p edávacího území): a) u vybíhajícího pohyb paže a její polohu k p evzetí kolíku, výb h maximálním úsilím a udržování maximálního úsilí bez p erušení (zda nezpomaluje rychlost nebo nem ní techniku b hu v p íprav na p evzetí kolíku i v jeho pr b hu), b) u p ibíhajícího provedení spodního oblouku, b h maximálním úsilím (zda nezpomaluje rychlost nebo nem ní techniku b hu v p íprav na p edávku nebo p i její realizaci), místo, kde je p edávka provedena (druhá polovina p edávacího území), a vzdálenost mezi ob ma b žci ( 1 – 1,25 m). po p edávce kontroluje, zda oba b žci setrvali až do dob hu ve své dráze. Chyby (náprava): - p ibíhající dob hne vybíhajícího p ed asn (oddálení výb hové zna ky) - p ibíhající b ží s paží v p edpažení poníž (opakované imitování p edávky spodním obloukem jediným pohybem; dodržování zásady „vložit kolík do p ipravené ruky“) 4) štafetový b h družstev Úkol: Zvládnout komplexní techniku štafetového b hu v závodním provedení v etn využití taktických prvk (s plným nebo áste ným využitím náb hové vzdálenosti, s rozmíst ním b žc na jednotlivé úseky apod.). Klí ové momenty: p edávky v plné rychlosti obou b žc p ibližn ve ¾ p edávacího území spodním obloukem, bez p endávání kolíku z ruky do ruky (u téhož b žce). Co nej ast ji organizujeme štafetu jako sout ž. To p edpokládá p esné vym ení vzdálenosti pro výb hovou zna ku. B žec na každém úseku musí p esn v d t, z které ruky a do které ruky se bude p edávat. Zvláš d ležité je to p i štafetových b zích s úseky kratšími než 100m nebo na b žeckém oválu kratším než 400m. Organizace nácviku: P edchozím výcvikem musí cvi enci získat návyk používat pouze vlastní odd lené dráhy, z níž nesm jí vyb hnout, nýbrž vyjít až po dokon ení b hu a p edchozím ohlédnutí. Jako pr pravu ke štafetovému b hu ty lenných družstev za azujeme organiza n zna n jednodušší štafetové závody dvojic ( na rovince) a trojic (s áste ným využitím zatá ky). Štafetové závody tve ic zahajujeme na kratších úsecích a postupn se dostáváme až k b hu na 4 x 100m. Štafetový závod dvojic (2x30 m, 2x 40 m, 2x 50 m). Uprost ed rovinky se vyzna í 20 m p edávací území a z jeho st edu se nam í na ob strany 30m, 40m a 50m. První z dvojice vybíhají z nízké nebo polonízké startovní polohy. Není-li k dispozici dostate ný po et drah, organizuje se sout ž v n kolika rozb zích. Do dalšího kola se postupuje podle po adí v cíli nebo podle dosažených as . Jednotlivé dvojice mohou také b hat samostatn a asy n kolika b h m žeme s ítat; v tomto p ípad m že první b žec startovat letmo. Je možné b hat i v zatá ce. Po adí b žc ve dvojici lze m nit. Štafetový závod trojic (3x30 m, 3x40 m, 3x50 m)

Organizuje se stejn jako závod dvojic, ale dráha je rozd lena na t i úseky. P i závod na 3x30m m žeme poslední úsek o 10 m prodloužit a pak srovnávat as štafety s asy jednotlivc na 100m. P i b zích na 3 x 40m a 3x 50 m vybíhají první b žci ze zatá ky. Štafetový závod tve ic ( 4x50 m, 4x60 m, 4x80 m, 4x100m) Podle toho, jak dlouhý je ovál b žecké dráhy a jak dlouhé úseky volíme, je p edávací území bu v zatá ce, nebo na rovince, anebo na p echodu do zatá ky nebo do rovinky. Vzhledem k této prom nlivé situaci musí trenér vždy jasn ur it, z které ruky do které ruky se bude na jednotlivých úsecích p edávat. V podstat nem že být jiné po adí než pravá – levá – pravá – levá, nebo levá – pravá – levá – pravá, nechceme li p ipustit, aby si jednotliví b žci p endávali kolík z ruky do ruky.

Výtah z pravidel PRAVIDLO 170 - Rozestavné b hy 1. Standardními sout žemi v rozestavných b zích jsou 4x100 m, 4x200 m, 4x400 m, 4x800 m, 4x1500 m, 400-300-200-100 m Pozn. - Každý závodník družstva m že b žet pouze jeden úsek. 2. Délky jednotlivých úsek rozestavných b h musí být vyzna eny arami 50 mm širokými, vedenými nap í drah. Tyto áry ozna ují st edy p edávacích území. 3. P edávací území je dlouhé 20 m. Musí být vymezeno dv ma hrani ními arami širokými 50 mm a vzdálenými 10 m vp ed i vzad od st edové áry p edávacího území. P edávací území za íná a kon í na hran hrani ní áry bližší startu ve sm ru b hu. 4. Štafetový kolík musí být válcové t leso hladkého povrchu, zhotovené ze d eva, kovu nebo jiného tuhého materiálu z jednoho kusu, jehož délka nesmí být v tší než 300 mm a kratší než 280 mm. Kolík musí mít pr m r 38,5 až 41,5 mm (obvod 120 až 130 mm) a nesmí mít hmotnost menší než 50 gram . Jeho barva musí být taková, aby byl jasn viditelný b hem závodu. 5. Kolík musí být nesen v ruce po celý závod. Upadne-li na zem, musí jej bezpodmíne n zvednout závodník, který jej upustil, smí p itom opustit svou dráhu, nesmí si však takto zkrátit tra . Pokud je toto ustanovení dodrženo a není brán no v závod jinému b žci, upušt ní kolíku nesmí být d vodem k diskvalifikaci. B žci nesm jí mít rukavice nebo nanášet na ruce látku, umož ující lepší držení kolíku. 6. P i všech rozestavných b zích musí být kolík bezpodmíne n p edán uvnit p edávacího území. P edávka za íná v okamžiku, kdy se p ebírající b žec poprvé kolíku dotkne a kon í teprve v okamžiku, kdy je kolík pouze v ruce p ebírajícího b žce. Rozhodující je poloha kolíku v p edávacím území, nikoliv poloha t la nebo kon etin závodník . P edání kolíku mino p edávací území znamená diskvalifikaci. 7. P ed obdržením a/nebo po p edání kolíku musí závodníci z stat ve svých drahách i úsecích, ve druhém p ípad až do doby, kdy je volná, aby nedošlo ke vzájemné kolizi. V tomto p ípad neplatí P 163.3, 163.4. Pokud kterýkoliv závodník zám rn brání lenu jiného družstva tím, že b ží mimo postavení nebo dráhu v záv ru svého úseku, jeho družstvo bude diskvalifikováno. Pomoc postr ením nebo jiným zp sobem znamená diskvalifikaci. 8. V úsecích, které se b ží v drahách, si závodník m že ve své vlastní dráze ud lat jednu kontrolní zna ku, nap . pomocí p ilnavé pásky o rozm ru max. 50 x 400 mm, výrazné barvy, kterou nelze zam nit se stálým zna ením drah. Na škvárové nebo travnaté dráze si

m že kontrolní zna ku ve vlastní dráze ud lat vrypem do povrchu dráhy. Jiné kontrolní zna ky nemohou být v žádném p ípad použity. 9. P i všech rozestavných b zích, kde první úsek není delší než 400 m, musí první b žci použít startovní bloky (viz P 161.1). P i závodech do 4x200 m v ., mohou lenové každého družstva, vyjma prvního b žce, vyb hnout ze vzdálenosti nejvýše 10 m p ed p edávacím územím. Tento prodloužený úsek musí být vyzna en v každé dráze. Ve všech ostatních b zích, kde alespo jeden úsek je delší než 200 m, se závodníci musí rozbíhat uvnit p edávacího území. 10. V úsecích, které se neb ží v drahách, vyjma b hu na 4x400 m, mohou o ekávající b žci zaujmout postavení u vnit ního okraje dráhy podle toho, jak lenové družstev dobíhají, pokud nestrkají nebo nep ekážejí jiným závodník m v b hu. 11. Závod na 4x100 m musí být b žen celý v drahách. Doporu uje se b žet tak i závod na 4x200 m. , 12. V závod na 4x200 m (pokud se neb ží celý v drahách) a ve všech b zích, kde délka úsek je nejvýše 400 m, se první kolo a následující zatá ka, až po obloukovou áru na jejím konci ( ára seb hnutí k vnit nímu okraji dráhy) musí b žet výhradn v drahách. B žci všech družstev mohou opustit své dráhy a seb hnout k vnit nímu okraji dráhy jakmile p eb hnou 50 mm širokou obloukovou áru, vedenou nap í drahami a zvýrazn nou vlajkami, vysokými nejmén 1,50 m, umíst nými po obou okrajích b žecké dráhy. POZN. 1: ára seb hnutí k vnit nímu okraji dráhy pro t etí b žce závodu na 4x200 m a druhé b žce závodu na 4x400 m je stejná, jako tatáž ára pro b h na 800 m. POZN. 2 : Pro usnadn ní identifikace áry dovolující b žc m seb hnout k první dráze, mohou být v pr se ících obloukové áry s arami vymezujícími jednotlivé, dráhy umíst ny malé kužely nebo hranoly (50 x 50 mm), jejichž výška nep esáhne 150 mm, a jejichž barva je stejná, jako barva obloukové áry. POZN. 3: Doporu uje se, aby v závodech na 4x200 m a 4x400 m, kde nestartují více než 4 družstva, se b žela v drahách jen zatá ka prvního kola. 13. V závod na 4x200 m, kde se v drahách b ží jen první kolo a následující zatá ka, jsou startovní áry vzájemn posunuty o úseky pro b h na 400 m, zv tšené o vyrovnávací úseky pro b h na 800 m. St edové áry p edávacích území první p edávky na 4x200 m jsou vzájemn posunuty o vzdálenost rovnou posunutí jednotlivých drah pro b h na 200 m zv tšené o vyrovnávací úsek pro b h na 800. St edové áry území druhé p edávky na 4x200 m jsou shodné se startovními arami stup ovitého startu b hu na 800 m. P edávací území t etí p edávky b hu na 4x200 m má st edovou áru shodnou se startovní arou b hu na 200 m v první dráze. 14. V závod na 4x400 m jsou startovní áry vzájemn posunuty o úseky pro b h na 400 m, zv tšené o úseky pro b h na 800 m. P edávací území první p edávky b hu na 4x400 m mají st edové áry shodné se startovními arami stup ovitého startu b hu na 800 m. P edávací území druhé a t etí p edávky b hu na 4x400 m má st edovou áru shodnou s cílovou arou. 15. B žci na t etím a tvrtém úseku závodu na 4x400 m se za ízení ur eným rozhod ím adí do vy kávací pozice na po átku p edávacího území v po adí (od vnit ní dráhy po vn jší), v jakém p ibíhající lenové jednotlivých družstev ukon ili prvních 200 m svého úseku. Toto své postavení na po átku p edávacího území musí o ekávající b žci zachovat a

nesmí je již m nit, i když se po adí p ibíhajících b žc mezitím zm ní. Pokud n který ze závodník toto ustanovení nedodrží, jeho družstvo bude diskvalifikováno. 16. B h na 4x800 m se startuje ze stup ovitého startu pro b h na 800 m a první zatá ka se b ží v drahách. Pro p edávací území platí ustanovení pro t etí a tvrtou p edávku b hu na 4x400 m. 17. B h na 4x1500 m se startuje z hromadného startu, z obloukovité startovní áry pro b h na 10 000. P edávací území mají st edové áry na metách 100 m, 200 m a 300 m. 18. Závod na 400-300-200-100 m se startuje v prostoru startu na 200m. Startovní áry v jednotlivých drahách jsou zájemn posunuty stejn jako na 4x400 m (odstupy pro 400 m zv tšené o odstupy pro 800 m). První kolo a ást druhého úseku až po obloukovou áru ( áru seb hnutí k vnit nímu okraji b žecké dráhy) na za átku cílové rovinky se b ží výhradn v drahách. Území první p edávky mají st edy vzájemn posunuté o vzdálenosti rovné odstup m pro b h na 800 m. Druhé p edávací území má st ed na met 300 m v první dráze a t etí p edávací území na met 100 m v první dráze. 19. V sestav v níž družstvo zahájilo sout ž v rozestavném b hu, je možno v dalších kolech vym nit pouze dva závodníky. Náhradníky družstva pro b h rozestavný mohou být jen atleti uvedení ve startovní listin sout ží, a již pro tuto i jinou disciplínu. 20. Složení družstva a po adí jednotlivých b žc musí být ú edn oznámeno nejpozd ji jednu hodinu p ed zahájením prezentace prvního b hu každého kola. Pozd jší zm ny mohou být provedeny pouze ze zdravotních d vod , na základ ov ení léka em, který byl ur en po adatelem, a to pouze do konce doby vymezené pro prezentaci p íslušného b hu, v n mž družstvo startuje. Závodník, který po startu v p edcházejícím kole byl v dalším kole nahrazen jiným b žcem, se již do družstva nem že vrátit. 31. - Pro závod na 4x60 m platí stejná ustanovení jako pro závod na 4x100 m. 32. - B h 3x300 m se startuje v prostoru startu na 100 m. Startovní áry musí být stup ovit posunuty o stejné úseky jako startovní áry b hu na 800 m. Závodníci na prvním úseku b ží v drahách cílovou rovinku a první zatá ku, pak sbíhají do první dráhy k vnit nímu obrubníku. ára pro seb hnutí do první dráhy musí být vyzna ena v souladu s P163.5, resp. P 162.9 (b hy na 1000, 3000, 10000 m). Území první p edávky má st ed na met 200 m v první dráze a druhé p edávací území na met 300 m v první dráze. P edávací území musí být vyzna ena, v souladu s ustanovením odstavce 1, arami vedenými alespo p es t i dráhy. Na všech p edávkách se p ebírající závodníci adí od vnit ního obrubníku podle po adí dobíhajících družstev, za dozoru rozhod ího. 33. - Rozestavné b hy, kde první úsek je delší než 800 m se startují z hromadného startu, z obloukovité startovní áry. 34. - B h na 400-300-200-100 m je možno alternativn b žet tak, že závodníci na prvním úseku b ží v drahách pouze první zatá ku, pak sbíhají do první dráhy k vnit nímu obrubníku. Startovní áry musí být proto stup ovit posunuty stejn , jako jsou posunuty startovní áry b hu na 800 m. ára pro seb hnutí do první dráhy musí být vyzna ena v souladu s P 163.5, resp. 162.9. P edávací území první p edávky má st ed na met 200 m v první dráze. P edávací území druhé p edávky má st ed na met 300 m v první dráze. P edávací území t etí p edávky má st ed na met 100 m v první dráze. Pro všechny p edávky platí, že závodník p ebírající kolík musí vyb hnout z prostoru uvnit p edávacího území. Na všech p edávkách se p ebírající závodníci adí od vnit ního obrubníku podle po adí dobíhajících družstev, za dozoru rozhod ího.

35. - B h na 400-300-200-100 m je možno b žet též v obráceném po adí úsek , tj. 100-200300-400 m, kdy se b ží v drahách pouze první dva úseky a závodníci na t etím úseku po p evzetí kolíku sbíhají do první dráhy k vnit nímu obrubníku. Startovní áry musí být stup ovit posunuty o sou et posun startovních ar pro b hy na 200 m a 800 m. ára pro seb hnutí do první dráhy musí být vyzna ena v souladu s P 163.5. P edávací území první p edávky má st ed na met 100 m, posunuté o odstupy na 800 m. P edávací území druhé p edávky má st ed na met 300 m, posunuté o rozdíl odstup na 800m a 200 m. P edávací území t etí p edávky má st ed na cílové á e. Pro všechny p edávky platí, že závodník p ebírající kolík musí vyb hnout z prostoru uvnit p edávacího území. Na všech p edávkách se p ebírající závodníci adí od vnit ního obrubníku podle po adí dobíhajících družstev, za dozoru rozhod ího. Zdroje: http://www.iaaf.org/statistics/records/index.html http://www.atletika.cz/ Jirka, J., Popper, J a kol. (1990) Malá encyklopedie atletiky. Olympia, Praha. Dostál, E. (1985) Atletika do kapsy. Sprinty. Olympia, Praha