výlety Úvodník současnosti Obsah 2 Monsieur Dakar rozhovor s Karlem Lopraisem

Úvodník

výlety

Letošní putování po Česku jsme zakončili v Českých Budějovicích. Město, které si příští rok připomene 750 let od svého založení, jsme s Tomášem Pexou prošmejdili důkladně. Alespoň tedy historické centrum. Na působivém náměstí Přemysla Otakara II. jsme strávili nejvíce času. Barokní radnice je nádherná a určitě stojí za to jí navštívit. Bohužel oficiálně je to možné jen ve středu, ale díky pochopení zástupců města, jsme měli výjimku. Jenže bylo pár dnů po volbách a na radnici došlo k malému zemětřesení. Stávajícího primátora jsme už přestali zajímat, a tak schůzku zrušil pár minut předtím, než měla začít. Čekal jsem od něho víc profesionality, ale co naděláte. Radost mi naopak udělala náměstkyně Ivana Popelová, která se nám věnovala bezmála hodinu, a bylo to příjemné povídání. Bylo vidět, že své město má ráda a rozumí mu. Tak ještě jednou děkuji, i když prý odchází také. A nejnáročnější úkol? Dobytí vrcholu Černé věže. Na ochoz vede 225 schodů. S panem Vančurou, který se o věž stará víc než dvacet let, to bylo další příjemné setkání. Stejně jako s fotografem Milanem Binderem. Věřím, že se s ním budeme na stránkách našeho časopisu potkávat pravidelně, protože ví tolik budějovických zajímavostí, jako asi málokdo. A protože nejen historií je živ každý cestovatel, prošli jsme s Tomášem i několik restaurací a barů, které se nám zdály něčím přitažlivé. Třeba vám to při návštěvě jihočeské metropole pomůže strávit pod Černou věží minimálně jeden příjemný večer. Rozšířil jsem i počet navštívených památek UNESCO, které jsou v České republice. Třetí zastávkou se stala Kutná Hora. Škoda, že jsem nechal kolo doma. Na jaře tuhle chybu napravím. A ještě do jednoho zajímavého místa jsem stihl dojet. Navštívil jsem Karla Lopraise ve Frenštátu pod Radhoštěm. Jsem rád, že Monsieur Dakar nedávné zdravotní problémy překonal a je opět ve formě. Do Jižní Ameriky na start dalšího Dakaru se sice nechystá, ale tímhle maratonem nepřestává žít a stále o něm umí krásně vyprávět. Ostatně třeba do Českých Budějovic zavítají s Alešem Lopraisem 22. listopadu. A protože mi kalendář napovídá, že se znovu spolu potkáme až v novém roce, dovolte mi popřát vám za naši redakci krásné a pohodové vánoce a opravdu šťastný rok 2015.

současnosti

Obsah 2 Monsieur Dakar – rozhovor s Karlem Lopraisem 10 Město krále Přemysla Otakara II.

16 Barokní šperk královského města 20 Česká kuchyně u Zlaté hvězdy 21 Advent s příletem anděla 23 Nestárnoucí věž 24 Populární Modrý dveře 25 Fotograf Českých Budějovic – rozhovor s Milanem Binderem 30 Lákavá Pasta Grande 31 Multifunkční Galerie Dvořák 34 Stříbrná pokladnice českých králů 41 Beeranek v Singer pubu 42 Klánovická riviéra 50 Týden v Dubaji 53 Vítejte na Mauriciu 59 Vyhraj zájezd pro svoji třídu

Karel Malina

62 Setkání s výherci 64 Soutěž

Výlety Českem g Karel Loprais

Výlety s osobností

Karel Loprais

Monsieur Dakar

Radhošť se skrýval za mraky, poprchávalo, ale v restauraci U Kociána v Trojanovicích v těsném sousedství Frenštátu bylo útulno. Na oblíbeném místě Karla Lopraise, který kousek odtud žije, jsem si opět dal výbornou zelňačku a pak jsme zavzpomínali na nejslavnější světový maraton, který mu vynesl přezdívku „Monsieur Dakar“. Africké dobrodružství absolvoval Karel Loprais s kamionem Tatra devatenáctkrát. Šestkrát vyhrál, čtyřikrát dojel druhý. V roce 1994 přidal k prvenství i šestou příčku absolutně, tak vysoko se nikdo s kamionem neumístil. Naposledy se postavil na start Dakaru v Lisabonu v roce 2006. Po zdravotních problémech ale do senegalského cíle nedojel. Rodinnou štafetu převzal jeho synovec Aleš. Hrozba atentátu v roce 2008 přinutila pořadatele soutěž zrušit a změnit kontinent. O rok později přivítala Dakar Jižní Amerika. Karel si zdejší atmosféru a písek pouště Atacama vyzkoušel třikrát v novinářském autě. Na stupních vítězů stál i při „rallye století“ Paříž-Peking. „Bez Dakaru si ani dnes neumím svůj život představit, ale já si už své odjel. Do Jižní Ameriky se rozhodně nechystám. S Alešem jsem ale stále v kontaktu a občas se ještě s Pumou, což byla moje nejlepší tatrovka na africkém maratonu, nějaké propagační akce zúčastním. Na start nového ročníku se proto těším, i když někdy je těžší sledovat tuhle bitvu z dálky a jen bezmocně čekat na zprávy z tratě. Alešovi fandím a věřím, že jednou zvítězí. Má na to“, řekl Karel Loprais, který letos na jaře oslavil pětašedesáté narozeniny.

2

Výlety Českem g Karel Loprais

Karle, jak ses vlastně dostal do továrního týmu Tatry, který v roce 1986 poprvé vyrazil z Paříže do Dakaru? Cesta to byla opravdu dlouhá. V Tatře jsem nastoupil v roce 1967 hned po vyučení. Začínal jsem u lisu, pak přešel na montáž podvozku. Mým přáním bylo dostat se na zkušebnu a jezdit s osobními auty. Tam ale bylo plno a já skončil ve zkušebně užitkových vozidel. Patnáct let jsem jezdil, testoval a také občas dělal servis v zahraničí. Do Afriky jsem zamířil dlouho předtím, než se o Dakaru začalo v Tatře vůbec přemýšlet. Byl jsem za Tatru v Angole a pak v Libyi. Na severu Afriky jsem strávil jedenáct měsíců. Na stavbě jedné ze silnic jsme tam testovali a porovnávali starší Tatry 148 a nové 815. Tam jsem trochu poznal africký písek, ale s tím, co nás pak čekalo na Dakaru, se to nedalo vůbec srovnat. Zkušenosti, které jsem s nákladní Tatrou získal, mi pak ale pomohly při výběru posádek do továrního týmu.

Jaká byla Afrika z kabiny závodního auta? Úplně jiná, než jsem ji do té doby znal. Zajímavá ale byla už cesta na africký kontinent. Z pařížského startu na náměstí Trocadero jsme 1. ledna

4

zamířili do přístavu Sete, odkud se celý konvoj přesunul lodí do Alžíru a vydal se napříč Saharou k jihu. Čekalo nás 15 tisíc kilometrů přes Alžírsko, Niger, Mali, Mauretánii, Guineu až do cíle v senegalském Dakaru. Byl to nejdelší Dakar, co se jel. A také smutný, protože při nehodě vrtulníku zahynul zakladatel této rallye Thierry Sabine. Soutěž se ale dojela. A byla to tvrdá premiéra. Denně jsme jeli deset až dvanáct hodin. Dojížděli etapy za tmy. V prachu, kamení nebo v rozsáhlých dunových polích a na závěr souboj s vodou a bahnem. Do sprchy jsme se dostali až v polovině soutěže v den odpočinku. Dnes je to už skoro nemyslitelné. Všichni startující na tom ale tehdy byli po této stránce stejně. A my jsme se na rozdíl od většiny soupeřů, kteří už měli sedm ročníků za sebou, museli ještě učit závodit v Africe. Pamatuji, že po skončení soutěže jsem spal celých čtyřiadvacet hodin.

Jak vzpomínáš na první vítězství v roce 1988? To byl úžasný ročník, i když poznamenaný tragickou nehodou vozu DAF. Jeden člen posádky při ní zahynul, ale soutěž pokračovala a nám to vyšlo. Vyhráli jsme a byl to nádherný pocit, protože jsme s tím nepočítali.

Konkurence byla velká. Na startu bylo přes 600 účastníků a jen 121 dorazilo do Dakaru. Přitom většina z nich byla v Africe pomalu jako doma. Například náš velký soupeř Francouz Groine s Mercedesem závodil v Africe osm let a měl na svém kontě už dvě vítězství.

Čím myslíš, že jste se proti ostříleným soupeřům dokázali prosadit? Jednak jsme měli vynikající techniku a pak posádku, která se dokázala s problémy na trati vyrovnat. Důležitá byla fyzička, ale podle mne ještě významnější byla psychika. Tvořili jsme tým. Řidič může dělat zázraky, ale když ho navigátor pošle jinam, než má, tak je ztracený. Chybu udělá i mechanik. My jsme odváděli vyrovnané výkony bez větších chyb a to rozhodovalo. Měl jsem prostě štěstí na lidi kolem sebe. Já jel devatenáct-

těch lidí, bez kterých bychom nevyhrávali, bylo mnohem víc. Všichni zaslouží poděkování za to, jak pracovali a snažili se maximálně pomoci týmu.

Když se ohlédneš za těmi devatenácti ročníky, který z nich byl nejzajímavější a nejdramatičtější?

S Tatrou na Sahaře při Dakaru 2005

krát Dakar, z toho pětkrát jsem vyhrál s Radkem Stachurou. Byl to vynikající parťák, se kterým jsem se znal už na dílně a byli jsme spolu i v Libyi. Měli jsme k sobě hodně blízko a stále jsme spolu v kontaktu. Při prvních Dakarech jsme se v řízení střídali. Nejprve jsem jel půl dne já, pak on. To nebylo ono, a tak jsme to změnili a střídali se ob den. Nakonec já jezdil speciálky a on spojovací etapy, které ale byly někdy strašně dlouhé. Byl lepším mechanikem než já a elektrice rozuměl perfektně, což nás mnohokrát zachránilo. Výborným navigátorem byl Josef Kalina, se kterým jsem vyhrál čtyřikrát. Jazykově byl skvěle vybavený, uměl francouzsky, anglicky a německy, bez toho by to ani nešlo. A Dakar by nebyl bez Slávka Krpce, výborného konstruktéra, který dokázal vždy přijít s něčím novým, co tatrovky zase posunulo dopředu. Samozřejmě ale

Velká hliněná mešita v Djenné v Mali

Nejzajímavějším a také nejpříjemnějším byl pro mne Dakar 1994. Poprvé a naposledy měl start i cíl v Paříži. A my dokázali nejen vyhrát v kamionech, ale obsadit v absolutní klasifikaci šesté místo. Tenhle výsledek ještě nikdo zatím s kamionem nepřekonal. Přitom jsme celou Afriku jeli bez asistence, protože náš doprovod ve Španělsku havaroval. Nejdramatičtější z pohledu týmu byl ročník 1998, kdy dvě naše tatrovky byly přepadeny. Já byl v té chvíli už v cíli, když slyším typický zvuk motoru tatry a pak Béďu Sklenovského, jak říká: „Ukradli nám auto“. To už jsem vyběhl ven, abych zjistil, co se stalo. Asi dvacet kilometrů před cílem na ně začali střílet. Obě auta jela v té chvíli společně. První tatru zastavila střelba ze samopalů. Druhé pak ozbrojení chlapy prostříleli přední pneumatiky. Naštěstí žádná kulka nezabloudila do kabiny. Kluci nevěděli, co se děje.

5

Výlety Českem g Karel Loprais V Maroku je, co obdivovat

Musela to být strašná chvíle. Lupiči z tatry, která měla prostřílené pneumatiky, sebrali všechno, co šlo, přeložili to do prvního auta a odjeli. Mohli odjet s oběma vozy, ale netušili, že máme dohušťování pneumatik. V bivaku jsme přes noc dali dohromady nějaké nářadí, aby mohla posádka pokračovat, Miki Biasion nám půjčil dvě přilby, už to byl skoro zázrak, že měl náhradní, a oni dojeli do cíle na třetím místě. My jsme vyhráli. Kdyby k přepadení nedošlo, tak jsme tenhle Dakar měli rozjetý tak, že by Tatra slavila první tři místa mezi kamiony.

A kdy sis vybral ty sám nejvíce smůly?

Dakar hostily také egyptské pyramidy v Gíze

Asi nejvíce v roce 2003, kdy se končilo na Sinajském poloostrově. Trefili jsme zřejmě díru a tatra v plné rychlosti udělala šest kotrmelců, to se mi podařilo poprvé. Přežili jsme to, ale já měl dva zlomené obratle, což jsem netušil, ale bolelo to hrozně. Jenže cesta domů byla daleká. Nejprve jsem musel přetrpět dva dni ve sběrném kamiónu, který sice jel pomalu, ale byl to náklaďák a já trpěl při každém otřesu. Naštěstí zranění zůstalo bez následků. Trochu jinou smůlu jsme měli v roce 1991. Na startu poslední etapy jsme vedli o dvacet minut, ale třicet kilometrů před cílem se nám propálil píst v motoru. Dostali jsme penalizaci a skončili až čtvrtí. Takový byl a stále je Dakar. Dokud nejste v cíli, může se stát cokoliv.

Na břehu Růžového jezera

Afriku jsi projel skutečně od severu k jihu, protože v roce 1992 končil Dakar v Kapském Městě. Která místa černého kontinentu tě zaujala a rád na ně vzpomínáš? Pár jich je, ale většinou to jsou místa, kde Dakar končil a my měli den nebo dva volno a konečně se mohli v klidu rozhlédnout kolem sebe. V závodě na to nebyl čas. Nejvíce jsem si užil senegalský Dakar a Růžové jezero, kde byl cíl většiny ročníků této soutěže. Lybijská poušť

Je to centrum západní Afriky s typickými kontrasty. Na jedné straně moderní část s výškovými budovami, na druhé chudinské čtvrti. Našli jsme si tady příjemnou restauraci, kam jsme vždycky zašli na večeři. Stála na břehu moře a bylo to skutečně kouzelné místo. A protože miluji ryby a vůbec mořské plody, tak jsem si to užíval. Tehdy u nás nic takového nebylo a tady to nabízeli čerstvé a výborně připravené. Tradičním naších cílem byla i zdejší tržiště, kde jsme nakupovali suvenýry. Udělali jsme si ale čas a vyrazili na nedaleký ostrov Gorée. Na první pohled krásné místo, s barevnými domky a starou pevností. Pak si ale uvědomíte, že právě tady bylo centrum obchodu s otroky, které odtud odváželi do Ameriky. Z míst, kde měl Dakar

vždy den odpočinku, se mi líbil marocký Agadir. Na jedné straně pohoří Atlas a z druhé strany bouřil Atlantik. Pokud si někdo chce užít africkou poušť s krásnými dunami, tak Maroko je stále ideálním místem. Navíc sem dojedete vlastním autem. Z vyhlášení vítězů pod egyptskými pyramidami v Gize jsem naopak moc neměl, protože tam byla strašná zima. O to víc jsem si to užil v Paříži, kde jsme do haly na předání cen vjeli na koních. Nejprve jsem si myslel, že to je žert, pak jsem si řekl, že koně, který by mne unesl, stejně nenajdou, ale nakonec se takový našel a já poprvé seděl na koňském hřbetu. Hodně se mi líbilo v Kapském Městě, kde jsme měli asi nejvíce času se podívat po okolí, kde je spousta vinic a hezká příroda. Zajímavá byla i Rallye Paříž-Peking. Strašně se mi líbilo v Mongolsku, kde jsem si místy připadal jak v Nízkých Tatrách. Největším zážitkem ale byla návštěva Velké čínské zdi. Pohled na tohle opevnění byl fascinující.

Ostrov Goreé se starou pevností

7

Výlety Českem g Karel Loprais

Nelitoval jsi někdy, že Dakar opustil Afriku? Ne, byl jsem rád, že pořadatelé dali přednost bezpečnosti jezdců. Ve chvíli, kdy se na vás chystají střílet, tak sebekrásnější africké dobrodružství přestává mít smysl. V roce 1998 jsme „jen“ přišli o tatru, ale o deset let později to mohl být skutečný masakr. Pořadatelé získali fotografie, na kterých byli ozbrojenci, kteří na soutěž chtěli zaútočit. Bylo dobře, že se tenhle Dakar zrušil, byť to byl jubilejní třicátý ročník. Cesta do Jižní Ameriky byla správná. Dakar tam našel nejen ideální terény s písečnými dunami možná ještě vyššími, než v Africe, ale hlavně se tam mohou závodníci soustředit na vlastní soutěž a ne přemýšlet, jak se bránit při přepadení. Jediné, co je nepříjemné, jsou vysoké teploty. Na jižní polokouli je léto, a tak v poušti Atacama se teploměr přes den šplhá až k padesáti stupňům a v noci neklesá pod třicet. Na Sahaře jsme naopak v noci mrzli. Velká čínská zeď

8

Vodopády Iguazu

Objevil jsi nějaké hezké místo i v Jižní Americe?

Kdy jste se Miroslavem Zikmundem poprvé setkali?

Objevil. Asi dvanáct set kilometrů od Buenos Aires leží vodopády Iguazu. Pohled na tu ohromnou masu řítící se vody je skutečně zážitkem. Přímo odtamtud jsem zavolal cestovateli Miroslavu Zikmundovi, abych se s ním podělil o své dojmy z místa, které on navštívil dávno před námi.

Osobně jsme se potkali poprvé někdy v roce 1986 na besedě po našem návratu z prvního Dakaru. On tam byl pozván jako host a já jsem si tohoto setkání s tímto noblesním a nesmírně vzdělaným člověkem moc vážil. Do té doby jsem znal jen jeho knížky, které napsal společně s Jirkou Hanzelkou. My jsme do Afriky jeli závodit, zatímco on ji skutečně procestoval a uměl o tom krásně vyprávět. Pak jsem se spřátelil i s Jirkou Hanzelkou a prožil s oběma krásné chvíle. Spojilo nás nejen cestování, ale také značka Tatra.

V písku občas zapadla i tatra

S kopřivnickými vozy oni projeli svět. Když jsem přišel na zkušebnu, tak tam Jirkova Tatra 805 ještě jezdila a používala se jako technický vůz, zatímco „osmsetpětka“ Miroslava byla v muzeu. Pak Jirkovo auto z továrny někam zmizelo a já se je vydal hledat. Bylo to doslova detektivní pátrání. Jezdili s ním hasiči v Prlové na Vsetínsku, odtamtud se dostala k majiteli, který s ní vozil materiál na stavbu domku, a nakonec se stala skladištěm stavebního materiálu. Asi si dovede každý představit, jak tatra vypadala. Jsem rád, že jsme jí dokázali s mými syny, bratry a také za pomoci našich kamarádů vrátit původní krásu. Renovace starých vozů je totiž mým koníčkem už někdy od

Kapské Město

roku 1970, kdy jsem vzkřísili Tatru 17. Oba slavní cestovatelé se v „nové“ Tatře 805 pak svezli. Škoda, že nás Jirka tak brzy opustil. Mirek má ale stále energie na rozdávání a to letos oslavil 95. narozeniny. Jako dárek jsem mu přivezl dvoumetrovou sochu Radegasta.

Než se rozloučíme, jaká zajímavá akce tě před koncem roku ještě čeká? Bude jich víc, ale já se osobně hodně těším do Českých Budějovic, kam zamíříme s Alešem koncem listopadu.

Děkuji za rozhovor. Karel Loprais s Miroslavem Zikmundem a zrenovovanou Tatrou 805

Text: Karel Malina Foto: Petr Frýba, autor a archiv Karla Lopraise

Výlety Českem g České Budějovice

Výlety Českem

Město krále Přemysla Otakara II. České Budějovice

Příští rok chystají oslavy významného jubilea. Uplyne 750 let od založení města českým králem Přemyslem Otakarem II. Tehdy šlo o upevnění královské moci v jižních Čechách, a tak se místo vybíralo pečlivě. Nakonec se začalo stavět na soutoku řek Malše a Vltavy nedaleko osady Budivojovice.

10

Panská ulička

Jedno z mnoha hezkých zákoutí historického centra

Strategicky to nemělo chybu a navíc král, kterému se ne náhodou říkalo železný a zlatý, byl velkorysý. Na jeho příkaz zvíkovský purkrabí Hirzo vyměřil město, které odpovídalo modernímu středověkému severoitalskému typu. Tvořily je široké pravidelně uspořádané ulice s velikým centrálním čtvercovým náměstím. Jak praví kroniky, bylo staveniště předáno Hirzovou listinou dominikánům 10. března 1265. Toto datum je považováno za počátek města Budějovice. Jako České” byly ale poprvé nazvány až za husitských válek.

Náměstí Přemysla Otakara II. se Samsonovou kašnou

11

Výlety Českem g České Budějovice

Oslavy jubilea se už připravují, ale v době naší říjnové návštěvy se o programu teprve jednalo. Věřím, že se domácí i turisté budou mít na co těšit. A co láká do Českých Budějovic návštěvníky nejvíce dnes, na to jsem se zašel zeptat náměstkyně primátora Ing. Ivany Popelové. “České Budějovice mají krásně zachovalý historický střed města, který je městskou památkovou rezervací. Působivé je čtvercové náměstí Přemysla Otakara II. s dominantou barokní radnice a také Samsonovou kašnou. K nejstarším stavbám patří kostel Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí a dominikánský klášter, které jsou ze Dům U tří hrušek

Pohled na České Budějovice z Černé věže

12

13. století. Hodně oblíbenou mezi návštěvníky je Černá věž, která sousedí s chrámem sv. Mikuláše. Zachoval se také soubor městského opevnění s několika hradebními věžemi a baštami, jako jsou Železná panna, Otakarka či Rabenštejnská věž. A asi nemusím připomínat, že oblíbeným místem turistů je restaurace Masné krámy. Kroužkovaný ležák Budvar, čepovaný přímo z tanků, je tady opravdu skvělý. Výborná gastronomie a také dostatečný počet ubytovací kapacity od čtyřhvězdičkových hotelů až po rodinné penziony pak dělají z Českých Budějovic ideální místo k delším pobytům. Jsme v samém středu jihočeského kraje, a tak je blízko k dalším světoznámým památkám, jakými jsou Český Krumlov, Hluboká či Holašovice. Na své si u nás ale přijdou i příznivci aktivního odpočinku. V okolí města je dostatek příjemných tras pro cykloturisty. V hlavní sezoně vám pak cestování do vzdálenějších mist usnadní cykloautobusy. Vydat se můžete i na zajímavé pěší výlety a při nich využít dobré vlakové spojení. A stále víc lidí láká plavba po Vltavě, která je splavná až do Hněvkovic. K dispozici jsou i malé motorové čluny”, řekla Ing. Ivana Popelová, která současně připomněla, že

s blížícím se koncem roku ožije město tradičními advetními trhy. O tom, co nabídnou si ještě řekneme, ale pojďme se nyní vydat za nejcennějšími památkami města.

JEDINEČNÉ ČTVERCOVÉ NÁMĚSTÍ Náměstí Přemysla Otakara II. patří skutečně k nejkrásnějším u nás. Pokud jde o název, tak je zajímavé, že až do roku 1915 se mu říkalo různě, i když písemně je doloženo jen Hlavní náměstí. Jméno Přemysla Otakara II. nese až od roku 1991, předtím se čtyřicet let nazývalo Žižkovo. Jeho čtvercový tvar má rozměry 133 x 137 m a jeho plocha tak přesahuje jeden a půl hektaru. Ze všech stran je obklopeno renesančními, barokními a klasicistními domy s loubími. Napočítáte jich osmačtyřicet a několik z nich za zapamatování stojí. Na západní straně k nim patří radnice, ke které se ale vrátím zvlášť. Stolzův dům čp. 6 Bývalá solnice

Panská ulička u Rabenštejnské věže

je jeden z nejstarších. Ve vedlejším domě čp. 7 U Zlatého jelena byl podle pověsti zabit bratr Jana Žižky. Na severní straně se čp. 41 nazývá U Římského císaře, protože pod atikou najdeme portrét císaře Trajána, a čp. 67 je Försterův dům s renesančním štítem. Doložený je už v roce 1380. Na východní straně stojí známý hotel Zvon a také Palác Včela, postavený v 19. století pro německý peněžní ústav. Na jižní straně v domě čp. 114 U Bílého anděla byl zase v roce 1911 objeven poklad se zlatými a stříbrnými mincemi. U Bílé labutě, čp. 121, byl naopak objeven první dřevěný gotický strop. A čp. 127 je Dům umění, kde se nachází známá Galerie moderního umění.

Výlety Českem g České Budějovice Hradební věž Železná panna

SAMSONOVA KAŠNA Ve středu náměstí stojí barokní Samsonova kašna z 18. století se sochou Samsona zápasícího se lvem. Postavena byla na místě pranýře. Je dílem Josefa Dietricha a Zachariáše Horna, kteří ji vytvořili podle návrhu Františka Bauguta a Jana Rappa. Kašna s průměrem sedmnácti metrů patří k největším u nás. Při dopravě mušle na náměstí v r. 1721 musela být dokonce rozšířena Svinenská brána. V roce 1999 prošla celkovou rekonstrukci a plastiky byly nahrazeny kopiemi. Nainstalováno bylo i nové osvětlení. Čistila a upravovala se i letos, aby na adventní trhy byla v plném lesku. Nedaleko kašny je v dlažbě zasazen tzv. bludný kámen s křížkem. Je to jedna z budějovických zvláštností. Údajně se právě zde nacházelo popraviště, na kterém v roce 1470 rukou kata skončilo deset mladíků za vraždu rychtáře. A pověst praví, že kdo prý nevědomky překročí bludný kámen po desáté hodině večerní, nenajde již cestu domů. Někteří návštěvníci Masných krámů s tím mají opravdu problém. Nepřehlédnutelná z náměstí je Černá věž, která měří 71,9 m. V minulosti slouřila jako zvonice a hláska a představíme si ji také podrobněji. V těsném sousedství se nachází barokní chrám sv. Mikuláše ze 17. století. Založen byl ale už roku 1297 jako farní kostel. Na začátku 16. století byl přestavěn na pozdně gotické trojlodí a po požáru v roce 1641 došlo na barokní přestavbu. Vzácný je hlavní oltář z roku 1791 a také bohatě vyřezávaná kazatelna, která byla převezena do Budějovic z pražského kostela Kajetánů. Za sv. Mikulášem najdeme barokní kapli Smrtelných úzkostí Páně z let 1727–1731.

PIARISTICKÉ NÁMĚSTÍ Určitě stojí za to na chvíli posedět na Piaristickém náměstí, kde působivé zákoutí tvoří nejstarší budovy města, dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie z roku 1265. V interiéru kostela, který je nejcennější památkou města, jsou dochovány zbytky malířské výzdoby

14

Rabenštejnská věž

ze 14. a 15. století, které představují monumentální postavu sv. Kryštofa, dále sv. Dorotu, Zvěstování Panny Marie a sv. Jiří. K jižní straně trojlodí je přistavěna konventní budova, Uvnitř je rajská zahrada s křížovou chodbou. Reformami císaře Josefa II. byl dominikánský konvent zrušen a přestěhovala se sem kolej piaristů, V roce 1885 je nahradili redemptoristé. Ti se postarali o stavební úpravu kostela v novogotickém stylu. Vedle je architektonicky zajímavá bývalá zbrojnice a solnice. Tato budova s vysokým krovem a stupňovitým štítem se střílnami a kamennými maskami pochází z roku 1531. Najdeme zde i zajímavou expozici historických strojů Jihočeského motocyklového muzea. Z Piaristického náměstí jsem nejprve zamířil romantickou Panskou uličkou k Rabenštejnské věži, která byla součástí městských hradeb. Je po celkové rekonstrukci a nabízí výstavu brnění a historických zbraní. Mlýnskou ulicí jsem se dostal zpět na Zátkovo nábřeží a podél slepého ramene řeky Malše, kde se zachovaly městské hradby, jsem nejprve minul Otakarovu baštu a pak došel až k hradební věži Železná panna. Postavena byla zřejmě ve 14. století a za své jméno vděčí hrůznému mučícímu nástroji, který zde údajně stál. Dnes je to ale krásné romantické místo na soutoku Vltavy a Malše.

SOUMRAK „REJNOKA“ Po Zátkově nábřeží jsem nakonec došel až k Jihočeskému divadlu. Kousek odtud je pak Jihočeské muzeum, kde si můžete projít přírodovědnou a historickou expozici jihočeského regionu, seznámit se se sbírkou zdejšího národopisu a uměleckých řemesel a také si prohlédnout dokumenty k historii koněspřežné dráhy České Budějovice-Linec. Tohle výjimečné technické dílo bylo celé zprovozněno v srpnu roku 1832.

Pokud jde o moderní architekturu, tak se v posledních letech nejvíce hovořilo o stavbě Koncertního a kongresového centra A. Dvořáka ve tvaru rejnoka z ateliéru architekta Jana Kaplického. Jak jsem zjistil, má stále platné územní rozhodnutí, ale investor, který by měl zaplatit dvě miliardy korun a postavit „rejnoka“ na místě bývalých kasáren ve Čtyřech Dvorech, se zatím na radnici nepředstavil. Zdá se tedy, že tento projekt zůstane asi jen na papíře, v lepším případě jej Jihočeská společnost přátel hudby nabídne jinému městu. Alespoň, že se ve Čtyřech Dvorech dočkali nového parku, který nabízí volnočasové aktivity všem věkovým skupinám, a sídliště Máj se naopak může pochlubit novým komunitním centrem. Nápaditou úpravou prošla nedávno i známá Lannova třída. Text: Karel Malina Foto: autor

Výlety Českem g Barokní šperk královského města

Výlety Českem

Barokní šperk královského města Na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. patří radnice k nejvýraznějším objektům. Vysoká věž s hodinami, sochy čtyř ctností na atice společně s bohatě zdobeným průčelím dávají dvoupatrové barokní budově, která se řadí mezi nejstarší radniční stavby u nás, skutečně reprezentativní vzhled.

Slavnostní schodiště Obřadní síň

na sochu Samsona. Je to originál, který je dílem Josefa Dietricha z roku 1727, a zdobila kašnu na náměstí až do roku 1990, kdy byla nahrazena kopií z dílny Ivana Tláška. Proč si vybral Dietrich právě Samsona, na to zatím nikdo odpověď nenašel.

Šalamounův soud

Zajímavé je, že při založení královského města se na hlavním náměstí nějak na radnici pozapomnělo. Stála až za ním proti současné budově na rohu Radniční a Biskupské ulice. Později si radní uvědomili, jaká je to ostuda, a tak zjednali nápravu. Na náměstí koupili dva měšťanské domy. V polovině 16. století došlo k jejich propojení a úpravě v pohodlný palác, kterému dominovala mohutná nárožní věž s hodinami. V 17. století zle potrápily město požáry a vyhořela i radnice, ze které zbyly jen obvodové zdi. V soutěži o její novou podobu nakonec vyhrál návrh schwarzenberského knížecího stavitele A. E. Martinelliho. Ten se jejího dokončení nedožil, ale i tak se jeho dílo, které vznikalo v letech 1727–1730, zařadilo mezi architektonické skvosty města.

NA ČERVENÉM KOBERCI SLAVNOSTNÍHO SCHODIŠTĚ Před vstupem do radnice, si můžete na zdi uprostřed prohlédnout nejen pamětní desku, která připomíná slavnostní uvítání T. G. Masaryka v Českých Budějovicích při jeho návratu z exilu 20. prosince 1918, ale vlevo také zachovalou kovovou míru tzv. „vídeňský loket“. A než se vydáte po červeném koberci slavnostního schodiště do prvního patra, nezapomeňte

V předsálí obřadní síně určitě stojí za pozornost nástěnný gobelín z roku 1951. Dílo Cyrila Boudy představuje celkem věrně České Budějovice té doby, třeba starý zimní stadión, nebo obec Čtyři Dvory, která je dnes už součástí města. Obřadní síň je už od poloviny minulého století místem slavnostních událostí, spojených se životem města a jeho občanů. Jsou zde primátorem vítáni čestní hosté, kteří zavítají do Českých Budějovic, konají se zde svatby i vítání nových občánků. Předtím šlo o soudní síň. Proto najdeme na stropně fresku z 18. století Šalamounův soud od Jana Adama Schöpfa. Ten zde namaloval 86 postav a jedna z nich je opravdu zajímavá. Pokud se pozorně podíváte na ležící malé děcko, o které ve sporu jde, tak jeho levá ručička, není namalovaná, ale je udělaná ze sádry a volně visí do prostoru. Hezká drobnost, ale není na radnici jediná. Když vyjdete z obřadní síně, můžete si prohlédnout originály soch měšťanských ctností, které stávaly na atice radnice. Jsou opět dílem Josefa Dietricha. Stojí tady Opatrnost, Střídmost, Odvaha a Spravedlnost, na které je neobvyklé to, že ji chybí páskou zakryté oči.

17

Výlety Českem g Barokní šperk královského města

Dál už míříme na střechu radnice, ale než si prohlédneme z výšky historické náměstí, stojí za pozornost vnitřní prostory radnice, které prošly výraznými moderními úpravami a moc jim to sluší. Pohled z výšky na jedno z největších náměstí u nás byste si měli užít. Z úplně jiné perspektivy se vám představí nejen Samsonova kašna a domy, které lemují náměstí, ale také Černá věž a vedle stojící chrám sv. Mikuláše. Zblízka si pak prohlédnete radniční věž s hodinami Nové radniční nádvoří

Moderně upravený interiér zdobí sochy ctností

Při poslední rekonstrukci vznikla komunikační věž

a poslechnete zdejší zvonkohru, která zvládá přehrát jednačtyřicet skladeb. Má osmnáct zvonů, ten nejmenší váží 3,5 kg, největší 60 kg. Městu ji věnovala zvonařská firma Josef Perner z Pasova v roce 1995. Její zakladatel i další členové žili v Českých Budějovicích od roku 1772 až do odsunu po druhé světové válce.

NOVÉ RADNIČNÍ NÁDVOŘÍ Po návštěvě historické radniční budovy určitě stojí za to zamířit na její nádvoří, kde se vám otevře pohled na novou část radnice, která vznikla při rekonstrukci v letech 1998–2000. Jejími autory byli architekti Josef Kohout a Zdeněk Jiran. Za zrekonstruovanou historickou radnicí, které se před nimi ujali Čestmír Luban a Jan Pravda, umístili moderní kancelářské prostory správy města. Tím vytvořili i nové radniční nádvoří, kterému dominuje komunikační věž. Jsou zde ale zachovány prvky, které připomínají bývalou renesanční podobu radnice. Své místo má tady i bronzová socha dr. Augusta Zátky, významného advokáta a politika. Autorem byl Bohuslav Kafka, který ji vytvořil v roce 1932. Text a foto: Karel Malina

18

MÁTE POTÍÎE P¤I PRODEJI VA·ICH SLUÎEB A V¯ROBKÒ? Jak˘m firmám pomáháme s prodejem • • • •

Firmy z oboru IT - prodej hardware, software a doprovodn˘ch sluÏeb... Firmy z oboru ITC - prodej pfienosov˘ch kapacit „hlas a data"... Firmy z oboru strojírenství - prodej prÛmyslov˘ch celkÛ na v˘robu tepla... Firmy z oboru farmacie - podpora prodeje nov˘ch originálních léãiv...

Jak pomáháme zákazníkÛm • • • •

Personalistika - hledáme interní nebo externí „sales talenty" Edukace - uãíme talenty prodávat ve svém oboru Procesy - pomáháme navrhovat úãinné prodejní procesy Management - pomáháme efektivnû fiídit prodejní oddûlení

Sales Management s.r.o. Pokud máte zájem o bliωí informace, zavolejte a domluvte si schÛzku Tel.: 602 501 386

Výlety Českem g České Budějovice

Výlety Českem

Česká kuchyně u ZLATÉ HVĚZDY Dům U Zlaté hvězdy na východní části českobudějovického náměstí Přemysla Otakara II. má docela zajímavou historii, ale víc mě zaujala jeho současnost. Pod podloubím jsem totiž objevil jídelnu s masnou firmy Jatka-Hradský, a tak jsem se zastavil na rychlý oběd. Kančí nadivoko se šípkovou omáčkou nemělo chybu. Přitom slušná nabídka jídel, vedle studený bufet a čisto.

Stylová restaurace

Penzion Hradský

Věra Hradská

Zchátralý dům v roce 1999 od města koupila rodinná firma Jatka-Hradský ze Strakonic. „Tehdy to bylo skoro na spadnutí, ale prostorné a to nám vyhovovalo. Chtěli jsme jít s našimi výrobky přímo za zákazníkem, a českobudějovické náměstí se nám líbilo“, poznamenala Věra Hradská při našem setkání. Do rekonstrukce domu se zapojila celá rodina. Nejprve tady otevřeli masnu, pak bufet se studenou a teplou kuchyní. Prostory v prvním patře upravili na stylovou restauraci, která nabízí nejen českou klasiku, ale i myslivecké

speciality, dodávané přímo z obory pana Hradského. A posledním krokem bylo otevření Penzionu Hradský. Má jedenáct pokojů a jedno dobře vybavené apartmá s krásným výhledem na náměstí. Energie má paní Hradská ve svých jednasedmdesáti letech stále na rozdávání. „Byla jsem zvyklá celý život tvrdě pracovat. Kolem takového podniku, jaký máme v Českých Budějovicích, je stále, co dělat, i když švagr to vede velice dobře. Výhodou v dnešní ostré konkurenci je kvalita našich surovin. Maso dovážíme z vlastního závodu, kde zpracováváme skot, prasata i kuřata jen jihočeských chovatelů. Vyzkoušené máme i další domácí dodavatele. Máme i štěstí na dobré kuchaře, ale kvalitu jídla kontroluji stále. Lidé musejí dostat jídlo, které jim chutná. Proto se k nám rádi vracejí“, dodala Věra Hradská. Text a foto: Karel Malina

Výlety Českem

Advent s příletem anděla Až se v sobotu 29. listopadu v 16,30 na náměstí Přemysla Otakara II. slavnostně rozzáří vánoční strom, vstoupí České Budějovice do času adventního.

Po čtyři týdny se historické centrum města stane místem, které nabídne prostor na chvíli uniknout všedním starostem třeba u stánku s některým z tradičních řemesel či vánočních specialit. A chybět nebude ani tentokrát přílet anděla. Dnes už jedna z nejočekávanějších akcí českobudějovického adventu se odehraje v pátek 5. prosince. V 17,45 se za početné účasti diváků, ale také čertů a Mikulášů, snese anděl z nedaleké Černé věže až na náměstí Přemysla Otakara II. k Samsonově kašně, aby všechny po roce opět pozdravil a popřál jim krásné Vánoce. Po jeho odletu už ovládne náměstí zpěvačka Lenka Dusilová s programem Baromantika.

OCHUTNEJTE MEDOVÉ ELIXÍRY Adventní trhy na náměstí Přemysla Otakara II. mají v Českých Budějovicích tradici a je o ně velký zájem. I letos nabídnou spoustu lákadel. Nebudou chybět stánky, kde svoji šikovnost a um představí kováři, hrnčíři, šperkaři. Velký zájem je ze strany návštěvníků vždy o keramiku, nejrůznější vánoční ozdoby, adventní věnce a svíčky.

21

Výlety Českem g Advent s příletem anděla

Stejně tak se asi už všichni těší na vánoční punč, domácí perníčky, medové elixíry, rybí speciality, smažené kobližky a populární jsou i česnekové topinky.

ADVENTNÍ NEDĚLE PATŘÍ DĚTEM V době adventní se v Českých Budějovicích uskuteční řada zajímavých hudebních vystoupení, na kterých se tentokrát představí Petra Černocká (6. 12.), Jana Koubková (10. 12.), skupina Arakain (13. 12.), skupina Děda Mládek Ilegal Band (19. 12.) a Jaroslav Uhlíř (20. 12.). Uslyšíte zde i koledy v podání Dany Krausové či spirituály, které zazpívá sbor opery Jihočeského divadla.

O adventních nedělích pořadatelé nezapomněli ani na děti. Odpolední pohádky jim nabídnou domácí soubory Téměř divadelní společnost, Divadélko Mámy a Táty a Nezřízené divadlo. Na závěr pak bude vždy připraveno Pohádkové Adventní KINO. V týdnu bude pódium na náměstí v odpoledních hodinách vyhrazeno školním vystoupením s názvem Hodina slávy. A ti, kteří se vydají za gastronomickými specialitami si asi nenechají ujít živé vystoupení spojené s ochutnávkou Kulináře Petra Stupky nebo Punčování s barem Žlutá ponorka. Milou akcí bude 1. prosince také Vánoční zvonkový průvod spojený s otevřeným Ježíškovy poštovny. Tak příjemné zážitky. Text: Kateřina Pešťáková Foto: archiv

Výlety Českem

Nestárnoucí Černá věž Věže se mi vždycky líbily, a tak jsem neodolal ani té "Černé" v Českých Budějovicích. Na město tahle štíhlá krasavice shlíží už pomalu pět století. Začala se stavět v roce 1549 a není to tak dlouho, co byla se svými 71,9 m v okolí zdaleka nejvyšší. Pohled na historické centrum z téhle ptačí perspektivy jsem si nemohl nechat ujít. Čekalo mne 225 schodů. Nejprve šnekovým schodištěm do druhého patra. Pak zdolat třetí Černá věž

Pan Vančura se stará o věž už dvaadvacet let

a čtvrté a už jsem zahlédl dvojici zvonů. Tabulka mi představila Martu s Budvarem. O patro výš jsem prošel kolem Bumerina, Oktávy a Marie. V osmém patře, kde je ve výšce 45,6 m ochoz věže, jsem se ještě nestačil vydýchat, když jsem si všiml údajů o tom, kdo se kdy dostal nejrychleji nahoru. Zatím posledním rekordmanem z roku 1997, je student sportovního gymnázia v Kubatově ulici Petr Iral, který vyběhl nahoru za 52 s. Jeho kolegyně Dana Vaňková to zvládla za 1:07. A jen pro srovnání. Poslední věžní František Schestauber ml. to jako mladík měl za 1:17. Drží ale stále rekord v běhu dolů. Trvalo mu to pouhých 47 s. Další takový odvážlivec, který by si chtěl zlomit vaz, se už nenašel. Původně se věži říkalo Nová, také Velká, Vysoká, Farní či Kostelní nebo jen Městská. V18. století se ale radní o ní nějak přestali starat. Její světlá omítka opadala, stěny ztmavly, a tak lidem připadala prostě černá. To jí už zůstalo, i když dnes vypadá velice pěkně. Má sedm zvonů. Stříbrný a Umíráček jsou nahoře v lucerně a už se nepoužívají. Slyšet jsou Malý cimbál, odbíjí každou čtvrthodinu, a Velký cimbál, ten vždy celou hodinu. Velkou vzácností jsou fáze měsíce, které se ukazují pod hodinami. Text a foto: Karel Malina

23

Výlety Českem g České Budějovice

Výlety Českem

Populární Modrý dveře „Když jsem se před deseti lety rozhodl vrátit do rodných Českých Budějovic, měl jsem celkem jasnou představu, čím se živit. Prodal jsem, vše co šlo, a přišel jsem si otevřít hudební klub“, řekl Marek Vacka, majitel útulné restaurace Modrý dveře na budějovické Biskupské ulici. Dnes už zavedený podnik přivítal nejen hudební hvězdy, jakými jsou Michal Pavlíček, Radim Hladík, Vladimír Mišík či Jana Koubková, ale patří k vyhledávaným i svojí nabídkou jídel. Modrou barvu ale při vstupu nečekejte. Jak jsem se dozvěděl, název se zrodil náhodou. Před otevřením restaurace, musely zdejší prostory, kde byla kdysi velká rybárna, projít rekonstrukcí. Při ní jednou Marek Vacka zakopl o staré modré dveře, které se povalovaly na zemi. Když se podíval zblízka, co mu stálo v cestě, měl o názvu jasno. Dveře očistil a stále zdobí chodbu v restauraci. „V začátcích tady moc prostoru nebylo, ale hrál tady třeba Radim Hladík s Modrým Efektem a Vladimír Mišík a mělo to skvělou

klubovou atmosféru. Teď už je tady po několika rekonstrukcích, přece jen míst víc", řekl majitel restaurace. Blížilo se poledne a restaurace se rychle zaplnila. "Mám z toho radost. Poslední dva roky k nám už chodí lidé na obědy pravidelně. Sázíme na kvalitu jídla a rychlou obsluhu. Po čtrnácté hodině se prostory promění v klasickou restauraci, ze které se večer celkem pravidelně stává hudební klub. Koncerty sice nevydělávají, ale jsou určitě dobrou "živou" reklamou", doplnil majitel.

V předvánočním programu tak několik skutečně atraktivních vystoupení Mokrý dveře nabídnou. Představí se Ivan Mládek a jeho Bio Trio (4. 12.) i Michal Pavlíček s Michalem Nejtkem (16. 12.). A ti, kteří si rádi zazpívají koledy, mohou se tradičně těšit na vystoupení jihočeských dudáků Dudlajda, které je na pořadu 18. 12.

Text: Karel Malina Foto: archiv

Výlety Českem

Fotograf Českých Budějovic Když jsem vstupoval do ateliéru fotografa

Milana Bindera, neznali jsme se. Věděl jsem, že je autorem řady knih, pořádá výstavy a také rád hraje na flašinet. Koupil ho od cirkusu Kludský, ale dál jsme se nedostali, protože jsme si povídali o jeho největší lásce, rodných Českých Budějovicích.

25

Výlety Českem g Fotograf Českých Budějovic Srovnání náměstí Přemysla Otakara II., kdysi a dnes

Když děláte srovnávací fotografie, vycházíte jen ze sbírky vašich starých pohlednic? Ano, stále vycházím převážně z naší sbírky, kterou neustále rozšiřuji. V poslední době, ale dostávám poměrně dost pohlednic a fotografií od budějovických patriotů, kteří nemají své léta schraňované materiály, komu předat a nechtějí, aby skončily v popelnici. Pohlednice jsou většinou z doby kolem roku 1900, tedy už více než sto let staré. Zajímavé je, že jsou většinou kolorované. Tehdy se fotografie dobarvovaly. Na A4 se udělal velký negativ, který byl málo kontrastní. Barvami na negativy se fotografie dobarvily a z mravenčí práce nakonec vyšly krásné pohlednice.

Najít úhel a místo stejného záběru asi muselo chtít hodně trpělivosti?

Vyprávět bylo o čem. Vydal šestnáct knih. Na stole přede mnou to byl slušně vysoký sloupec, kam Milan Binder vždycky sáhl, a našli jsme další téma. Má rád historii a architekturu, ale jako správný patriot mapuje město z nejrůznějších stran. Nespokojil se ale nikdy jen s fotografiemi, vždycky hledal nějaký příběh. Proto začal spolupracovat s historikem Janem Schinkem a pak i s Danem Kovářem ředitelem Státního okresního archivu České Budějovice.

Výhodou bylo, že se v té době objevily už první digitální zrcadlovky. Bez nich bych takový snímek nenafotil. Někdy jsem se vrátil třeba pětkrát, než jsem se trefil, aby to bylo z naprosto stejného místa, kde stál fotograf před sto lety. Navíc jsem chtěl, aby to bylo naprosto identické, takže když je na starém snímku zachycena jen půlka okna, musí být i na novém. Každá má fotografie takto „sedí“. Pak opravdu poznáte, jak se proměnilo během let dané místo.

Milane, kdy jste se rozhodl, že se stanete profesionálním fotografem a začnete objevovat České Budějovice?

Kdy vyšla knižně vaše českobudějovická porovnání?

Ta cesta byla postupná. Na začátku byla sbírka starých pohlednic, na kterých byly zobrazeny České Budějovice. Společně s tátou jsme jich za ta léta nashromáždili moc a řada z nich už má přes sto let. Jenže pak táta náhle zemřel a já přemýšlel, co se sbírkou udělat. Chtěl jsem ji nějak zpřístupnit lidem. Jednou mi kamarád poradil, abych zkusil nafotit ta místa dnes a k tomu je ukázal na pohlednici, jak to bylo dřív. Ukázalo se, že tohle srovnání lidi opravdu zajímá. Staří nostalgicky zavzpomínají na mládí a ti mladší zase vidí to, co bylo kdysi. Tak jsem začal před čtrnácti lety fotit České Budějovice a stal se ze mne nakonec profesionální fotograf.

Vydal jsem ji před devíti lety a jmenovala se „Když století městem proletí, aneb České Budějovice ve 100 porovnáních.“ Vydání knihy bylo pro mě velkým naplněním života, vždyť některé knihy mě snad přežijí o několik generací. Jsou výpravné, mají hodně obrázků a zjistil jsem, že když rodina

26

Další pohled na náměstí Přemysla Otakara II.

Jaké bylo další téma, které vás zlákalo k vydání knihy? Po úspěchu první knížky jsem vydal knihu „České Budějovice 1948–1989, Když se psalo, co se smělo“. Tehdy jsem oslovil budějovického historika Jana Schinka, který se ujal textové části. Představili jsme v ní každý rok, co se postavilo, zbouralo, co se dělo v politice či ve sportu. I tahle knížka se povedla a já pak začal mapovat různá témata a připravovat další publikace. Třeba Věže a věžičky Českých Budějovic, aneb nejen Praha je stověžatá. V Budějovicích jsme jich našli 111. Pak došlo na Českobudějovické zkratky, aneb encyklopedie mostů, můstků, lávek a tunelů.

Kolik jste jich objevil? To si už nepamatuji, počkat, tady je to napsané, bylo jich 145. Každý objekt je nafocen třikrát z různých úhlů a doplněn o zajímavé údaje. Snažil jsem se, aby každý, kdo má u svého domu nějaký most či jen lávku, je v knize našel. Prošel jsem všechny toky řek a potoků. Zatím mi nikdo nezavolal, že by tam něco chybělo.

likviduje knihovnu po babičce, moje knihy si nechá. Tahle první vyšla v září 2005 a do vánoc se jich prodalo tolik, že snad každá 10. rodina v Budějovicích měla pod stromečkem moji knihu. Náklad téhle obrazové publikace byl tři tisíce kusů a je dnes beznadějně vyprodaný.

Tady mám před sebou knížku Zaniklé hospody Českých Budějovic, to muselo být zajímavější pátrání?

Výlety Českem g Fotograf Českých Budějovic

Bylo to hlavně hodně pracné. A také smutné, protože každá část města má svoji hospodu a ta když zanikne, je to pro místní ztráta. Na knize jsem spolupracoval opět s Janem Schinkem. Zařadili jsme do ní ale jen ty hospody, ke kterým jsme našli dobové fotografie. V úvodu jsme připomněli i historii pivovarnictví. Jsem rád, že se to podařilo zmapovat a kniha se líbila. Přece jen pivo patří k Budějovicím a hospodám zde rozumí každý. Proto také chci vydat knihu o současných hospodách se zajímavou historií.

Byla mezi zaniklými hospodami i ta vaše? Byla a jmenovala se Na Rychtě. Scházely se tam i různé spolky. Měla tu pravou atmosféru. Ta nová už taková není a hlavně je jinde, než ta původní.

Krásná je ale i kniha Českobudějovické náměstí aneb Samsonova kašna, bludný kámen a 48 domů. Náměstí je moje nejoblíbenější místo v Českých Budějovicích. Ta rozloha je ohromná a líbí se mi, že domy mají podloubí. Ještě víc by se mi ale dnes líbilo, kdyby tam auta měla zákaz vjezdu a vrátila se opět tramvaj. Zajímavé je, že až do roku 1915 se mu říkalo jen prostě rynek, platz, nebo hlavní náměstí. Pak ale bylo pojme-

nováno náměstím Císaře Františka Josefa. Tehdy tam také každou neděli bylo tzv. korzo. Prostě po obědě se šlo korzovat na náměstí. Mělo to ale svá pravidla. Jižní část byla česká, východní německá, západní patřila profesorům a kantorům, severní vojákům, služkám, prostě „plebskorzo“. A každý to dodržoval. Stávala tady i jezdecká socha Jana Žižky, byť on tohle město dokonce obléhal a nedobyl. Na náměstí byla jen pár let, ale když si tam někdo dával schůzku, tak se říkalo, že se sejdeme „pod ocasem“. Všechny domy nabízí zajímavé příběhy.

A jak se vám náměstí fotilo? Bylo to hodně náročné, protože jsem si vymyslel, že domy budu fotit jinak, než všichni ostatní. Hezky z výšky a strany musí mít rovné. Tak jsem se syny vzal desetimetrový žebřík, který jsme vždy posunuly v ose domu a já vylezl nahoru a odtamtud domy nafotil. Domů je 48, ale čísel jen 39, protože rohové mají vchody z postraních ulic a tak nemají číslo z náměstí.

Vaší poslední knihou byla kniha Technické památky Českých Budějovic, jak se povedla?

překvapen prodejností této knihy. Technické památky jsou totiž nedílnou součástí města a vlastně dotvářejí jeho architektonický vzhled.

Jak jde dohromady vydávání knih a fotografování v atelieru? Já vlastně žiji focením architektury, proto je fotografování lidí velkým zpestřením mojí práce. Rád si s lidmi povídám a to u architektury moc nejde. Proto jsem si pořídil fotoateliér. Při práci v něm poznávám spoustu zajímavých lidiček a cítím se tu moc dobře. Rád fotografuji děti, ale v poslední době to jsou hlavně těhulky, které se potom opět vracejí s dětmi.

Zůstáváte stále fotografem jen Českých Budějovic. Jiné město vás neláká? Udělal jsem jedinou výjimku a tou byla Hluboká nad Vltavou. Jenže to je pouhých devět kilometrů od nás. Jinak České Budějovice jsou téma, kterým žiji. To je prostě srdeční záležitost. Narodil jsem se tady a to město miluji. V životě bych se někam jinam neodstěhoval.

Děkuji za rozhovor. Text: Karel Malina

Trošku jsem měl strach, že technické památky jsou úzké téma, které osloví jen malý okruh čtenářů. Jsem mile

Foto: Milan Binder

Výlety Českem g České Budějovice

Výlety Českem

Lákavá Pasta Grande Restaurace Pasta Grande na Krajinské ulici v Českých Budějovicích je vyhlášená čerstvými domácími těstovinami, které si sami vyrábějí. Pasta ale není jediným zdejším domácím lákadlem. Pečou se zde výborné zákusky a také vlastní bylinkový chléb. Je vidět, že v restauraci pracuje zkušený team do gastronomie zapálených lidí, však také jsem musel na volný stůl chvilku čekat.

V nabídce jsou jednoduchá, ale poctivě připravená a kvalitní italská jídla. Já se nechal při výběru zlákat na jednu ze zdejších „vlajkových lodí“ jídelního lístku, kterou byly domácí spaghetti agli olio e peperoncino s pancettou, tedy na špagety s chilli papričkami, česnekem, parmazánem, pancettou a extra panenským olivovým olejem. Jako zákusek k italské kávě Miscela d´Oro, kterou dostanete jen zde, a jak mi prozradil manažer restaurace Pavel Bartoň, připravuje ji rodinná firma, založená roku 1946 na Sicílii, jsem si zvolil tiramisu, další ze zdejších domácích výrobků. Špagety chutnaly výborně a převeliké tiramisu jsem dojedl jen proto, že bylo tak dobré. Každý den jsou v nabídce i speciality. Patří k nim hlavně čerstvé ryby, mořské plody, jehněčí kolínko nebo černé risotto nero se sépiovým barvivem, ke kterému dostanete restované kalamáry, nebo chobotnice. Dělá se to

i s krevetami. Jak jsem zahlédl, na další týden se připravovaly vlastní ravioly, hříbkové nebo s ricottou, steak z tuňáka a další dobroty. Myslím si, že majitelé udělali dobře, když zrušili původní projekt rybí restaurace a vsadili na italskou kuchyni. A nechodí se sem jen na obědy či večeře. Oblíbená je i odpolední káva s domácím dezertem. Veškeré suroviny se dovážejí z Itálie, stejně jako vína a také oblíbená grappa. Nabídku doplňují moravská vína. Text: Karel Malina Foto: archiv Pasta Granda

Původní hotel Slunce

Výlety Českem

Multifunkční Galerie Dvořák Na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. najdeme na jeho jižní straně jednu zajímavost. Za fasádou bývalého hotelu Slunce se dnes skrývá Galerie Dvořák, první skutečně moderní společenské a obchodní centrum města.

HOTEL U ZLATÉHO SLUNCE Do roku 1868 stály v místě dnešní obchodní Galerie Dvořák dva měšťanské, původně gotické domy. Při požáru ale vyhořely, a tak o rok později je majitel Karel Čertík při přestavbě spojil v jeden celek, přidal dvě patra a v novém objektu zřídil hotel U zlatého slunce. Budova pak procházela menšími či většími rekonstrukcemi, jak to vyžadoval hotelový provoz a noví majitelé. V roce 1990 se hotelu Slunce ujal Čedok a zahájil rozsáhlou rekonstrukci. Práce ale byly pro nedostatek prostředků zastaveny. Do náměstí zůstalo stát jen secesní průčelí.

KOMFORT SE ČTYŘMI HVĚZDIČKAMI Trápení, co s touto ruinou dál, ukončila naštěstí táborská stavební společnost Karel Dvořák, která změnila původní

plány rekonstrukce a vznikla moderní multifunkční Galerie Dvořák. Podle projektu architektů Tomáše Šantavého a Boženy Svátkové byla galerie vybudována v letech 2000–2002. Ve třech podlažích, propojených eskalátory, jsou obchodní, zdravotnické a také kancelářské prostory. Nechybí tady ani tři patra podzemních garáží. „Celá dostavba byla řešena velice citlivě a respektuje historické místo. Součástí galerie se stal čtyřhvězdičkový Hotel Dvořák, který tak navazuje na tradici tohoto místa. Nabízí komfortní ubytování ve 33 pokojích s kapacitou 75 lůžek. Parkování je vyhrazeno v podzemních garážích. Koncem letošního roku začneme s úpravou galerie. Zaveden bude nový informační systém a také se celá barevně promění“, doplnil ředitel obchodního centra Ing. Ivan Tekal. Text: Karel Malina Foto: archiv Galerie Dvořák

Dnešní Galerie Dvořák

Výlety za památkami UNESCO g Kutná Hora

Výlety za památkami UNESCO

Stříbrná pokladnice českých králů Třetí zastávkou na naší cestě za památkami UNESCO v Čechách je

Kutná Hora . Středověká pokladnice českých králů se stříbrem začala plnit koncem 13. století, kdy zde byly otevřeny první doly a vypukla doslova stříbrná horečka. Město bohatlo více než dvě století a postupně se stalo velkým konkurentem Prahy. Z doby největšího rozkvětu se z nejzajímavějších staveb zachovaly chrám sv. Barbory a katedrála Nanebevzetí Panny Marie Společně s historickým a sv. Jana Křtitele středem města byly zapsány v Sedlci. na Seznam světového kulturního dědictví v roce 1995.

Madona s děťátkem

Historické centrum Kutné Hory Chrám sv. Barbory

Hlavní oltář chrámu sv. Barbory

ORIGINÁLNÍ SYMBOL MĚSTA V historickém centru města je chrám sv. Barbory nejnavštěvovanější památkou, kam jen letos do září zamířilo na 235 tisíc lidí. Víc jich prošlo jen kostnicí v nedalekém Sedlci. Pětilodní katedrála je unikátním dílem pozdně gotické architektury, které je považováno za nejoriginálnější v Evropě. Stavba byla zahájena hutí Petra Parléře někdy kolem roku 1380 a ujal se toho jeho syn Jan. Otce ale měl po ruce, protože v té době stavěl katedrálu sv. Bartoloměje v Kolíně. První návrhy, které Jan předložil, ukazují, že město chtělo ukázat své bohatství skutečně reprezentační stavbou. Současný chrám dosahuje jen dvou třetin původního projektu Jana Parléře. Na svoji dobu ale bylo výjimečné i to, že o katedrále nerozhodla žádná církevní instituce či zdejší farnost. Šlo výhradně o přání bohatých kutnohorských měšťanů, kteří se chtěli vyrovnat Praze. Sídlo českých králů ale nebylo jediné, s kým se patriciové zrovna nemuseli. Napětí vládlo i mezi sedleckým klášterem. Na jeho pozemcích byla Kutná Hora vybudována a jeho vliv nepříjemně pociťovala. Nový chrám to měl změnit, a tak byl postaven za městskými hradbami na pozemcích pražské kapituly. Místo nad údolím Vrchlice ale bylo vybráno s velkým citem a chrám je skutečnou dominantou města. Jenže přišly husitské války a stavba chrámu se protahovala. Když došlo stříbro, práce se v roce 1558 definitivně zastavily. Po Janu Parléřovi se chrámu ujal v roce 1489 Matěj Rejsek a po něm v roce 1512 Benedikt Rejt, který chrámu vtělil jeho současnou tvář se třemi stanovými střechami. Vizuálně se stavba odlehčila, vytáhla do výšky a získala na půvabu. Tehdy to bylo zřejmě běžné řešení, ale dlouho nevydrželo. V roce 1626 byl kostel předán jezuitům, kteří hned vedle vybudovali kolej. Po požáru prošel chrám barokními úpravami a také dostal nový krov se sedlovou Chrám sv. Barbory s jezuitskou kolejí

35

Výlety za památkami UNESCO g Kutná Hora

střechou. Koncem 19. století se místní archeologický spolek Vocel postaral o rekonstrukci, při které byla budova prodloužena o jedno klenební pole západním směrem a bylo postaveno neogotické průčelí. Mnohem zajímavější ale bylo, že barokní krov byl odstraněn a nahrazen opět krovem v podobě trojice gotizujících stanových střech. Práce skončily v roce 1905.

POZORUHODNÉ GOTICKÉ FRESKY V interiéru chrámu sv. Barbory určitě zaujme chór, který je zaklenut síťovou klenbou, zatímco hlavní loď má krouženou žebrovou klenbu. Autorem je zřejmě Benedikt Rejt. Nabízí se podoba s Vladislavským sálem na Pražském hradě, ale konstrukčně se obě klenby liší. V Barboře je klenba nesena na mnohem subtilnějších pilířích, a tak musela být lehčí. Pokud jde o výzdobu chrámu, tak jsou určitě pozoruhodné dochované pozdně gotické fresky se světskými motivy. V Hašplířské kapli najdeme vyobrazení práce u rumpálu, v Mincovní kapli je znázorněna ražba mincí, unikátní je Smíškovská kaple. Za pozornost stojí soška Madony s děťátkem v první kapli vlevo od bočního vchodu, která je z roku 1380. Chrám má i krásné barokní varhany.

Ražení mincí, freska v Mincovní kapli chrámu sv. Barbory

KUTNOHORSKÝ KARLŮV MOST Pár kroků od sv. Barbory se nachází Kaple Božího těla, která je také vzácnou gotickou památkou. Zvenku na první pohled sice nic moc, ale uvnitř se skrývá krásný interiér. Původně se měla stát obdobou kostnice v Sedlci, ale za jezuitů byla přeměněna na modlitebnu s nádhernou akustikou. Hned vedle kaple je vchod na terasu, odkud se otevírá pohled na krásné panorama Kutné Hory s Jezuitskou kolejí vlevo, vinicí a v pozadí s Hrádkem a kostelem sv. Jakuba.

36

Kamenná kašna

Panorama Kutné Hory s kostelem sv. Jakuba

Galerie barokních soch před Jezuitskou kolejí Kamenný dům

Dům U tří králů

K němu se ještě dostaneme, ale nejprve se vydáme k Jezuitské koleji, před kterou stojí galerie barokních soch, která připomíná pražský Karlův most. Zhotovena byla v letech 1709–1716. Autorem soch by měl být jezuitský sochař František Baugut. Stavby mohutné Jezuitské koleje se ujal italský architekt, žijící v Praze, Giovanni Domenico Orsi v roce 1666. V roce 1678 bylo otevřeno severní křídlo a pak dostavěno dlouhé východní křídlo. V roce 1750 bylo dokončeno už jen střední křídlo, které je dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Po zrušení řádu v roce 1773 sloužila kolej vojenské správě, dnes je zde Galerie Středočeského kraje.

CESTOU STŘÍBRA Po Barborské ulici dojdeme k Hrádku. Původně to byla dřevěná tvrz, která chránila město, ale časem byla přestavěna na působivé středověké obytné sídlo. V roce 1490 se jeho majitelem stal Jan Smíšek, který díky kutnohorskému stříbru patřil k nejbohatším lidem v království. Na svém „Hrádku” proto nešetřil. Zvenčí mu nechal jeho gorickou podobu, ale uvnitř jsou prostory už renesančně upravené. Dnes v Hrádku sídlí České muzeum stříbra, a právě návštěvnický okruh Cesta stříbra patří k tomu nejzajímavějšímu, co Kutná Hora nabízí. Nahlédnete totiž přímo do srdce hornického města. Zdejší doly patřily ve 14. a 15. století k nejhlubším v Evropě. Havíři dobývali stříbro až v hloubce půl kilometru. Dnes je většina šachet zatopena, ale i tak to stojí za návštěvu. Samozřejmě, že vás obléknou do bílé havířské kutny. Ne, že by byly tak čistotní, ale bílá barva byla v podzemí přece jen lépe vidět.

37

Výlety za památkami UNESCO g Kutná Hora

Z Hrádku vyjdeme na Barborskou ulici, pár kroků se vrátíme a zahneme vpravo na Smíškovu ulici. Naším cílem bude Rejskovo náměstí se známou Kamennou kašnou. V letech 1493–1495 ji postavil Matěj Rejsek a stavbu financoval opět náš známý Jan Smíšek. Jde o bohatě zdobený kamenný dvanáctiboký hranol. Kašna sloužila jako zásobárna vody do roku 1890. Dál půjdeme Husovou ulicí k baroknímu kostelu sv. Jana Nepomuckého. Za ním zahneme do Lierovy ulice, na konci se dáme vpravo a jsme na Radnické ulici. Na dohled máme gotický třípatrový Kamenný dům, který restaurátoři uvedli do původní podoby, Prohlédnout si můžete expozici uměleckých řemesel od poloviny 15. až do 19. století a také středověkou kuchyni. Odtud sejdeme na Václavské náměstí a odbočíme vpravo do Šultysovy ulice, která skrývá Morový sloup Panny Marie Neposkvrněné. Jde o další dílo Františka Bauguta. Připomíná morovou epidemii z roku 1713. Ze Šultysovy ulice je to kousek na Palackého náměstí, kde je výraznou dominantou hotel Mědínek, ale asi víc zaujme Muzeum alchymie a alchymistická dílna. Kdo chce, může zajít na Tylovu ulici a prohlédnout si rodný dům dramatika Josefa Kajetána Tyla.

PRAŽSKÉ GROŠE Z VLAŠSKÉHO DVORA Z Palackého přejdeme na Havlíčkovo náměstí, kterému dominuje Vlašský dvůr. Než ale vstoupíme na jeho nádvoří, můžeme si prohlédnout sochu Karla Havlíčka Borovského, básníka, novináře a take poslance Říšského sněmu, který se po perzekuci v Praze uchýlil do Kutné Hory v roce 1849 a začal tady vydávat časopis Slovan. Vyšly zde také jeho Kutnohorské epištoly. Ani tady ale úřady bojovného novináře dlouho nenechaly v klidu. Slovan byl zastaven a Havlíček odchází do Německého Brodu, odkud je vykázán do Brixenu. Před Vlašským dvorem stojí ještě socha prvního českolovenského prezidenta

Kašna na nádvoří Vlašského dvora

T. G. Masaryka. Samotný Vlašský dvůr původně chránil zdejší obchodní stezky, ale za Václava II. byl přestavěn na královské sídlo. Tady Václav vyhlásil horní zákoník a začal razit pražský groš. Kvalitní a hlavně jednotnou měnu pro celé království. Připravit takovou reformu nebylo nic snadného, a tak si král pozval do Kutné Hory právníky a finančníky až z Florencie. A protože pocházeli z Vlach, jak se tehdy říkalo Itálii, začalo se tomuto místu říkat Vlašský dvůr. Byla zde centrální ražební místnost, ale také patro určené králi. Za husitských válek se zde usadil císař Zikmund. Radikálům místní honorace nepřála. Velkou slávu zažil Vlašský dvůr při korunovaci krále Vladislava II. Jagelonského, který sem pak velice rád jezdil. Při prohlídce se samozřejmě dozvíte spoustu dalších zajímavostí, které se váží k tomuto kdysi pečlivě střeženému paláci pokladů. Procházku zakončíme u nedalekého kostela sv. Jakuba. Stal se prvním kamenným chrámem, který byl ve městě postaven, a stejně jako v případě sv. Barbory potřebné finance přinesly mincovní cechy a bohatí měšťané. S věží, které je vysoká pětaosmdesát metrů, se stal

Vlašský dvůr

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele

nepřehlédnutelnou dominantou města. Původně měl mít věže dvě, ale ta druhá má jen základy. Zřejmě se rychle přišlo na to, že podloží je pod kostelem hodně nestabilní, a tak se raději dál nepokračovalo. Uvnitř kostela můžeme obdivovat jeden z posledních obrazů, které před svou smrtí ještě stačil dokončit Petr Brandl. Tady historické centrum Kutné Hory opustíme a vydáme se do asi kilometr vzdáleného Sedlce, dnes městské části, kde se nachází nejnavštěvovanější zdejší pamětihodnost.

Lustr v sedlecké kostnici

KOSTNICE JANA BLAŽEJE SANTINIHO K založení kostnice v Sedlci, která je Hřbitovní kaplí kostela Všech svatých, se váže příběh opata Heidenreicha. Ten se ve 13. století vypravil do Jeruzaléma a přivezl si odtamtud hrst posvátné půdy. Při slavnostním obřadu rozházel zeminu po místním hřbitově, a tak proměnil toto místo ve Svaté pole. Sedlec se stal okamžitě cílem poutníků a nechávali se zde pohřbít křesťané dokonce z Polska, Bavorska i Belgie. K nim později přibyly pozůstatky obětí moru i husitských válek. Po zrušení hřbitova na konci 15. století, byly kosti uloženy v podzemní kapli. Začátkem 18. století byl kostel a celý areal kláštera upraven podle návrhu barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Ten upravil i interiér včetně výzdoby z kostí. Poslední úpravy kostnice udělal v 19. století řezbář a stavbní mistr František Rint, který je autorem kostěného lustru, Schwarzenberského erbu a další výzdoby. Po hodně morbidní návštěvě kostnice vám určitě zvedne náladu nedaleká katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, která je bývalým konventním chrámem nejstaršího cisterciáckého opatství v Čechách. Tady naopak vítězí světlo. Stavba s mohutnými okny neměla v Čechách obdoby. Je v ní spojen cisterciácský důraz na chudobu a prostotu s ohromující velikostí katedrály. Výzdoba zde skoro chybí, prostoru vládne světlo, které neustále celý interiér působivě mění. Postavena byla neznámým Mistrem sedleckého chrámu v letech 1290 až 1320. Za husitských válek byla poničena. K její obnově došlo až v roce 1700, kdy se jí ujal architect Pavel Ignác Bayer z Jihlavy. Jeho nástupcem se stal Jan Blažej Santini-Aichl, který uplatnil unikátní stavební prvky, jakými byly samonosná klenba či samonosné točité schodiště. A pokud vám zbyde čas, tak se určitě vydejte do okolí Kutné Hory, kde si můžete prohlédnout zámek Kačina nebo zámek Žleby.

Schwarzenberský erb složený z kostí

Hezká je i procházka podél Vrchlice, kde se skrývají zbytky hradu Sion Jana Roháče z Dubé. Text a foto: Karel Malina

39

Výlety s Auto Jarov za památkami UNESCO g

Výlety s Auto Jarov za památkami UNESCO Soutěžní otázka: Kdo byl autorem původního projektu stavby chrámu sv. Barbory? Odpověď na soutěžní otázku zašlete nejpozději do 31.12. 2014 na email: soutěž@vyletysoucasnosti.cz nebo poštou na adresu: P.O.BOX 110, Praha 1 (na obálku napište výrazně soutěž Výlety s Auto Jarov)

Ceny pro vítěze

1.cena: sportovní taška Alpinestars 2.cena: sportovní batoh Alpinestars 3.cena: roční předplatné časopisu Výlety současnosti Výsledky soutěže s Auto Jarov za památkami UNESCO Sportovní batoh „ALPINESTARS“ • vyhrává Marta Trantinová, Nové Strašecí Knihu „Slavnosti sněženek“ od Bronislava Kuby • vyhrává Ing. Josef Novák, Zvole Roční předplatné časopisu „Výlety současnosti“ • vyhrávají: Hana Ševčíková, Turnov • Miloslava Bohdanecká, Praha • Lenka Rybáňová, Vysoké nad Labem Václav Materna, Lázně Bělohrad • Míla Jeřábková, Tuchoměřice

Výlety Českem

Beeranek v Singer pubu Navštívit České Budějovice a nedat si v tomto městě pivo, jsem si neuměl představit. Singer pub Radima Beránka na České ulici mě zaujal jako nekuřácká hospoda s celoroční kuřáckou zahrádkou a největším výběrem piv. Vedle tradičních značek zde čepují Beeranka z vlastního minipivovaru.

Radim Beránek

Česká ulice, kde se v minulosti proháněla slavná koněspřežka, dnes není tak rušnou ulicí, ale Singer pub patří k vyhlášeným podnikům, kam se chodí na pivo, na které právě máte chuť. "Začínal jsem tady před osmnácti lety. Když jsem studoval v Praze, zalíbily se mi Irish puby, a tak jsem podobný postavil tady. Nejvíc to v takovém baru žije u nálevního pultu, proto ten náš měří osm metrů. A vždycky jsem chtěl čepovat různá piva. Jako první jsem například v Českých Budějovicích nabídl Guinesse", přiblížil mi historii svého Singer pubu Radim Beránek. Pivo sice hostům Singer pubu chutnalo, ale minipivovary jsou současným hitem, tak proč to nezkusit. „Chtěl jsem přijít zase s něčím novým. A dostal chuť na vlastní nefiltrovaný a nepasterizovaný ležák plzeňského typu. Loni 14. prosince spatřila světlo světa nová značka Beeranek. Starostí s tím bylo nad hlavu. Měl jsem ale štěstí. Kamarád mě seznámil s bývalým sládkem Budvaru, který tam dvacet let pracoval. Bez něho by to nešlo", pokračoval Radim. Prvním uvařeným Beerankem byla 11° světlý ležák. Měla úspěch, a tak přišla 11° polotmavý ležák. Když se vychytaly všechny technické problémy, objevila se v nabídce i 13° speciál. "Pivo vaříme z nejkvalitnějšího žateckého chmele poloraného červeňáku, slad máme z benešovského pivovaru Ferdinand. Na vodu máme štěstí,

protože v Českých Budějovicích je opravdu kvalitní ", dodal Radim Beránek, který na vánoce chystá další pivní speciály. Jednak chce připravit višňové pivo a pak tmavou třináctku. Přijďte ochutnat. Text: Karel Malina Foto: Singer pub

41

Výlety Prahou g Klánovická riviéra

Výlety Prahou

A

Klánovická riviéra Sedím před cukrárnou a na stolečku mám voňavou kouřící kávu a zákusek. Je teplý listopadový den. Ze stromů se ve vzduchu zvolna snášejí poslední zlatavé listy podzimu. Z okolních zahrad se line vůně ohníčků ze spadaného listí a v korunách majestátných borovic pobleskuje podzimní slunce. Na zdejší promenádě vládne čilý ruch. Lidé se vracejí z nákupů, jen tak se procházejí po promenádě a nakukují do výloh zdejších krámků nebo se zastaví na voňavou kávu v místě, které se nazývá Bazar a kde na Vás dýchá atmosféra starých časů. Jsem v Klánovicích. V jedné z pražských lokalit, kde vzduch voní lesem, kde se v rozlehlých zahradách ukrývají krásné prvorepublikové vily a kde stojí za to se zastavit a poznat místní historii.

F

Pozvánka na Klánovickou riviéru

42

Celkový pohled na Klánovické lázně

Václav Klán Klánovické lázně, rok 1935

VÁCLAV KLÁN ZAKLADATEL OBCE Zakladatelem obce Klánovice byl Václav Klán. Jeho život byl velmi zajímavý a pestrý. Václav Klán se narodil v Černošicích. Počátkem 70. let předminulého století byl písařem u okresního soudu ve Zbraslavi. V té době zemřela jeho vzdálená teta a odkázala mu kus skalnatého pozemku u Radotína. Skála byla vápencová a Klán ji velmi výhodně prodal jakési společnosti. Za obdržené peníze koupil statek v Modřanech, kde krátký čas hospodařil. Na pozemcích, které patřily ke Klánovu statku se Schwarzenberkové rozhodli postavit parní pilu. Klán své pozemky opět výhodně prodal a nakonec prodal i celý statek a přestěhoval se do Prahy. Mezi tím přišel krach po světové výstavě ve Vídni. To bylo v roce 1873. Byla bída o peníze, ale ceny pozemků a domů klesaly. Klán však peníze měl. Začal levně nakupovat a brzy se jeho majetek rozrostl na tisíce zlatých. Tehdy vlastnil pět domů v Praze a okolí a dva statky. V té době se i oženil. Jak vypravoval pan Josef Hudec, i volba jeho nevěsty dála se neobvyklou cestou. Šel totiž v Praze po ulici a uviděl před sebou dívku, jež se mu na první pohled zalíbila. Umínil si, že se bude

Plavčík na loďce, rok 1932

F

ucházet o její ruku, bude-li svobodná. Sledoval ji do domu, kam vešla. Vstoupila do paláce tehdejšího místodržitele království českého, zástupce císaře a krále, a to hraběte F. A. Thuna. Byla zde zaměstnána jako kuchařka. Klán s ní navázal známost a brzy ji požádal o ruku. Dívka svolila a byla svatba. Roku 1874 koupil od Studijního fondu les Vidrholec ve výměře 225 jiter, což je po zaokrouhlení 13 kilometrů čtverečních za cenu 52 000 zlatých. Klán dobře věděl, že pozemky budou mít velkou cenu, jelikož lesem již od roku 1845 vedla

43

Výlety Prahou g Klánovická riviéra

Centrální budova lázní

Železniční zastávka Jirny-Klánovice 1924

železnice a právě se zde začala budovat silnice spojující okres brandýský a říčanský (dnešní silnice spojující Újezd nad Lesy a Šestajovice). Klán zažádal o povolení k parcelaci a o zřízení železniční zastávky. Povolení dostal v roce 1878 a železniční zastávka Jirny byla zřízena roku 1883.

„Na základě povolení vysoceslavného c.k. místodržitelství v Praze ze dne 23.března 1878, bude u Velkých Jíren v okresu brandýském nová osada Klánovice zakládána a sice úplně na rovině v středu pozemků k jejímu založení ustanovených. Osada ta bude míti hojnost zdravé vody, valného úvětří a skládati se bude nejméně z 18 hospodářských usedlostí. Pozemky pro tuto novou osadu ustanovené mají celkem 180 jiter výměry a pozůstávají z hlubokých a dobrých polí a v malé části lesa. Na blízku nalézá se stavební kámen i písek, jakož i stavební dříví, jež koupiti lze levně již otesané.“

Vstupenka do lázní Historické Klánovice

Ukázka z inzerátu, kterým Václav Klán nabízel ke koupi pozemky v nově zakládané osadě Klánovice – 4. května 1878.

Václav Klán začal v Klánovicích stavět roku 1879. Na místě parcel vzniklo hned několik domů. Když byla roku 1883 otevřena nová železniční zastávka Jirny, rozmohl se stavební ruch a od té doby nastává veliký rozmach obce. Byly zastaveny parcely po obou stranách, a také byly vy-

44

tyčeny boční cesty. Roku 1889 byl založen Okrašlovací spolek, který se zasloužil o zbudování pískových chodníků a velkou mírou se staral o vzhled obce. Od roku 1900 do roku 1910 se počet vil téměř zdvojnásobil. Také zde vznikaly nové upravené restaurace. V roce 1911 zde byla

Historické Klánovice, 1925

Klánovice dnes

postavena kaple Matky Boží (dnešní kostel Nanebevzetí Panny Marie), zavedeno osvětlení a otevřena pošta. Do začátku 1. světové války bylo v Klánovicích asi 90 vil, 7 restaurací a velký pension. Klánovice byly v té době nejoblíbenější vilovou čtvrtí v pražském okolí a staly se také letním sídlem zámožných pražských občanů. Majitelé vil zde užívali letní pohodu a čerstvý vzduch daný přítomností nedalekého lesa. Množství Pražanů sem přijíždělo strávit pár dní v penzionu a restauracích, a tak se osada Klánovice stávala více a více vyhledávaným místem v okolí Prahy. Po první světové válce nastal velký rozvoj Klánovic. Většina obyvatel zde začala žít trvale a v roce 1920 byly Klánovice vládou Československé republiky prohlášeny samostatnou obcí.

KLÁNOVICKÉ LÁZNĚ K prvnímu opravdovému rozkvětu přivedl ovšem Klánovice pan architekt Rudolf Utěšil, ředitel pražské stavební a betonářské společnosti. Roku 1910 vykoupil mnoho pozemků na severovýchodní straně Klánovic. Pozemky rozdělil na stavební bloky se širokými ulicemi, které byly upraveny, štětovány, pískovány a váleny parním válcem. Chodníky byly lemovány zelenými pásy, ve kterých byly vysázeny akáty. V roce 1913 si zde také postavil pro sebe velkou vilu v moderním slohu, s vlastním vodovodem a elektrickým osvětlením, domácím biografem a kuželníkem. Zahradou zde byl anglický park. První světová válka však zastavila další rozvoj Utěšilova vila v dnešní době staveb. Až roku 1923 začíná pan architekt s dalšími stavbami. Vzhledem k tomu že měl dostatek finančních prostředků, tak projektoval a stavěl opravdu velkolepě a rozhodl se v Klánovicích vybudovat lázně. Původně se lázně zamýšlely jako uzavřený objekt, určený pouze pro členy Autoklubu republiky Československé, jehož byl architekt Utěšil aktivním funkcionářem. Naprostá nerentabilnost na straně jedné a zájem občanů na straně druhé si vynutily zpřístupnění pro veřejnost. Přenesme se na chvíli do tehdejší doby a pojďme se projít lázněmi na tuto dobu tak velkolepými. Jsou to lázně rozsáhlých rozměrů, voda z pramenu zde dosahuje vysokého stupně tehdy módní radioaktivity, celitosti a oxidu uhličitého. Moderní velký společenský sál bez oken má neobvyklé řešení – okna jsou ve stropě. Kolem hlavního sálu jsou menší sály s vkusným nábytkem. Venku se nalézá

Výlety Prahou g Klánovická riviéra

A tak se nechme pozvat do Klánovic jež „ jsou pravým venkovem do ně-

hož jest vklíněn moderní lázeňský podnik vyhovující nejnáročnějšímu obecenstvu po všech stránkách. Podnik má rozsáhlou klubovnu,taneční síň,taneční parket na pláži, distinguované restaurační místnosti,výborný jazz jež si rázem dobyl jména Českého Savoy orchestru hraje každodenně od 10 do 24 hodiny. Velká plovárna s vodní skluzavkou a čertovým kolem jest zařízena pro plavce i neplavce a stejně jako sluneční a sprchové lázně těší se stále Pohled na lázeňský bazén

Bazar v dnešní době

veliký park a v něm prostorný třicetimetrový bazén na koupání a slunění, který je také rozdělený na část pro neplavce a plavce. Jsou zde skákací můstky, vodní kolo, skluzavka a lehátka. Do lázeňské budovy jsou vestavěny dřevěné kabiny. Budova lázní je doplněna centrální garáží, ordinacemi lékařů a řadou služeb. V parku je hudební pavilon pro reprodukovanou hudbu a lázeňský orchestr. Specialitou lázní je taneční sál, jehož parket se během tance mění v mělké brouzdaliště. Je zde také písková lázeňská kolonáda, restaurace s malým půlkruhovým tanečním parketem, uvnitř tři altány, dva domky pro správce a větrník. V celém objektu je zavedeno ústřední parní topení. Pro čerpání vody do koupaliště je vybudován větrný pohon na železné konstrukci. Protože voda z tohoto zařízení nestačí na tak velkou spotřebu, je zde zřízena artézská studna 40 metrů hluboká, která dodává potřebné množství vody čerpadlem na elektrický pohon. Pramen je tak silný, že tryská vysoko nad hladinu. Dále je zde velká jízdárna s ohrazenou plochou pro jízdu s koňmi. Na severní straně jsou tenisová hřiště s vysokými drátěnými sítěmi, elektrickým osvětlením a pavilony pro občerstvení. Na dalším pozemku se nachází budova s pokoji pro lázeňské hosty, s koupelnami, teplou a studenou vodou a topením. Vedle jsou v podloubí vystavěné krámky k pronajmutí. Toto místo se nazývá Bazar. Lázně se stávají velmi známými a brzy si sem nachází cestu jak pražská smetánka, tak místní občané a majitelé víkendových sídel.

46

KC Nová beseda v současnosti

vzrůstající oblibě. Lázně v Klánovicích jež byly zcela oprávněně nazvány Klánovickou rivierou, jsou nejvýhodnějším místem kde možno stráviti buď polední přestávku v práci nebo večer po skončeném denním zaměstnání. Lázně jsou jedinečným podnikem tohoto druhu v republice“ – Ukázka z pozvánky do Klánovických lázní.

Po roce 1945 Rudolf Utěšil lázně prodal trojici podnikatelů, v následujících letech došlo k dalším majetkovým přesunům. Plný provoz lázní trval do roku 1948. V roce 1952 byl komplex tehdejšímu majiteli Novákovi vyvlastněn a on sám byl zatčen. Po tomto roce začal areál pustnout, lázeňské budovy byly přebudovány na byty a pro veřejnost sloužilo jen kino (zrušeno v roce 1966). Lázeňské prameny byly využity pro zásobování vodovodu bytového družstva a pro napájení veřejného koupaliště. Hlavní budova lázní byla zbourána v roce 1988 a uvolněný prostor byl využit k zástavbě rodinnými domky.

Podzimní čas v klánovickém lese

HISTORIE LESA VIDRHOLEC Pojďme se podívat do Klánovického lesa a poznat blíže jeho historii. Klánovický les je vlastně jedním z hlavních důvodů, proč se zde lidé chtějí natrvalo usadit, proč sem jezdí za rekreací nebo na výlety za poznáním a přírodou. Klánovický les (nazývaný také Vidrholec) byl ve středověku temným hvozdem, kterým vedla důležitá císařská silnice z Prahy na Moravu. Hustý les odedávna poskytoval útočiště nejrůznějším lapkům a zlodějům, kteří okrádali bohaté obchodníky a poutníky putující po zemské silnici. Jedna z nejstarších zmínek o loupežnících pochází už z roku 1142, kdy nechal kníže Vladislav les od loupežníků vyčistit. Také se zde nacházelo několik vesnic Žák, Hol, Lhota nad Úvalem a Slavětice. V okolí těchto vesnic bylo několik rybníků, polí a lesů. Vesničany však velmi poznamenala třicetiletá válka i zdejší neúrodná půda, a tak své domovy v průběhu 16. a 17. století opustili, vsi zanikly a vytvořil se zde souvislý lesní porost. V 17. století byl les ještě mnohem rozsáhlejší než dnes a táhl se až ke Kolodějím, k jejichž panství také patřil. Až do 19. století zůstal téměř nedotčen lidskou rukou. V důsledku výstavby dráhy byly vypuštěny rybníky Žák a Slavětický. V roce 1845 byla dokončena železniční trať vedoucí napříč Klánovickým lesem a vyjel na ní první vlak. V té době většina Klánovického lesa patřila k panství Lichtenšteinskému. Těm patřil les až do roku 1945, kdy byla část lesa převedena na stát a část na obec Kláno-

vice. Dnes má Klánovický les k Vidrholci opravdu daleko. Je vyhledávanou pražskou přírodní lokalitou a nejrozsáhlejším souvislým lesním komplexem na území Prahy. Lesem prochází několik značených turistických stezek a nachází se zde dva cyklistické okruhy. Velmi zajímavá je také naučná stezka „Klánovickým lesem“, která má 17 zastávek a její délka je 12,5 km. Začátek a konec naučné stezky je u železniční zastávky Praha Klánovice. Les je součástí přírodního parku Klánovice-Čihadla. Na jeho území se nachází přírodní rezervace Klánovický les – Cyrilov a přírodní památka Prameniště Blatovského potoka. Nalézá se zde také evropsky významná lokalita Natura 2000 Blatov a Xaverovský háj.

P

GOLF KLÁNOVICE Zastavme se ale ještě na chvíli u historie Klánovického lesa, kterou významně tvoří založení místního golfového hřiště. Historie golfu Klánovice se začíná psát na podzim v roce 1936, kdy Golf Club Praha zakoupil od knížete Lichtenšteina na základě smlouvy trhové 86 hektarů

47

Výlety Prahou g Klánovická riviéra

golfového vybavení členů. V roce 1952 hřiště, které ještě není dobudováno do konečné podoby, je rozoráno a zaniká.

Klubovna golfu, rok 1950

pozemků. Skutečnost, že čestným předsedou GCP byl Jan Masaryk, tehdejší československý vyslanec v Londýně a mezi členy byli továrník František Ringhoffer nebo britský vyslanec Sir George Clerk, svědčí o významu, který byl tehdy golfovému hřišti přikládán. Hřiště v Klánovicích se budovalo podle návrhu Ing. Josefa Charváta z roku 1929. Jednalo se o úspěšného projektanta, který získal ceny v Británii v soutěži golfové architektury. Byl to úspěch, když jako první ve střední Evropě projektoval osmnáctijamkové hřiště domácí odborník a nikoli odborník z Británie nebo Francie. Trvalo však dosti dlouho, než začaly práce na výstavbě vlastního hřiště a i tak se podařilo shromáždit sumu pouze na hřiště devítijamkové. V roce 1937 řídil výstavbu francouzský inženýr A. Varin, který byl autorem hřišť v Divonne, Chantilly, ve Vídni a v Karlových Varech. Následně pokračovaly práce na dřevěné konstrukci klubovny, instalační a kanalizační. Klánovická kronika zaznamenává:

„Občanstvo doufá, že uskutečněním hřiště Golf Clubu přinese další rozvoj obce po stránce turistické, společenské i materiální…“. Hřiště bylo otevřeno v srpnu 1938. Jeho centrem byla klubovna, jejíž pro-

48

jekt byl původně svěřen Victoru Fürthovi, významnému architektu meziválečného období. Projektoval spolu s Arnoštem Mühlsteinem řadu rodinných vil v Praze 6 a v Holešovicích a řadu činžovních obytných domu v Praze. Navrhl zde rozlehlou budovu s dvoupodlažním středním objektem s centrální halou a přízemními křídly. Na velkou společenskou místnost navazovaly venkovní terasy s venkovním krbem, západně přiléhal bazén. I po vypuknutí války se zde dařilo udržovat sportovní život, bylo pokračováno v kácení na drahách druhé devítky, výsadbě dřevin a kultivaci lesa. V roce 1942 byl vyhlášen zákaz veškeré sportovní činnosti. Hřiště bylo poté prakticky opuštěno a uzavřeno až do konce války. V roce 1945 byl opět znovu zahájen provoz v klubovně i v restauraci, začaly se opravovat škody na hřišti a práce na druhé devítce jamek. Poté ještě v září roku 1946 probíhá v Klánovicích československé amatérské mistrovství v golfu o Masarykův pohár, v roce 1950 již probíhají jednání a spory o majetek golfového klubu, který v roce 1949 přešel do majetku České obce Sokolské a později pod ČSTV. V roce 1950 se na hřišti koná Memoriál obětí nacismu a následně další dva turnaje, avšak přesto následuje úřední ukončení činnosti oddílu golfu Klánovice a uzavření hřiště. Klubovna byla zabrána včetně

„Stanovisko Státního ústavu pro tělesnou výchovu a sportu je toto: Nepovažujeme za účelné u nás zavádět a rozšiřovat golf. Nepopíráme, že může být sportem zdravotně vhodným pro starší lidi, protože je při něm mírný pohyb na zdravém vzduchu, ale branné kvality nemá. Pro mládež máme celou řadu lepších sportů, bez přídechu všeho toho měšťáckého, co bylo v golfu, kterým byl opičením po západu a jeho provozovatelé byli takoví „sportovci“, že si nechali nosit sluhou pár holí, své sportovní náčiní. I když onen golf u nás, pokud se ojediněle pěstuje, nemá už tyto kazy měšťáckého pojetí sportu, protože jej dělají hlavně rekreanti v lázeňských místech, není v lidových masách nijaká zvláštní touha po něm. Pro rekreanty jako rozptýlení je golf vhodný. Ale jako sport se nám nijak v dnešní době nijak zvlášť nehodí a ceníme si víc řadu jiných zdravých sportů. Předpokládáme, že po tomto vysvětlení svoji chvályhodnou lásku ke sportu uplatníte na některém jiném úseku, zůstanete tělesné výchově věrni a budete nám dál pomáhat k rozkvětu naší tělesné výchově.“ – ukázka z rozhodnutí Státního úřadu tělesné výchovy a sportu z července 1952 o zrušení golfu v Klánovicích.

Podle pamětníků bylo klánovické golfové hřiště co do scenérie a kvality nejhezčí nejen v Československu, ale i v celé střední Evropě. V roce 1991 byl objekt vrácen obnovenému Golf Clubu Praha. Zpočátku Golf Club uvažoval o obnově hřiště. Byl vypracován projekt a byl zde také společenský zájem a podpora ze strany městské části na obnovu klánovické tradice golfu. Projekt však nebyl z finančních důvodů zrealizován. Podpory se záměr

lesa a drtivá většina obyvatel Klánovic s tím pochopitelně zásadně nesouhlasila. Vzniklo zde několik občanských sdružení, která se účastnila různých jednání a povolovacích řízení a požadovali zachování lesa. Společnost z původního ambiciózního záměru postupem doby ustoupila a snažila prosadit pouze devítijamkové golfové hřiště. I to však bylo značným zásahem do veřejně přístupného lesa a znamenalo rozsáhlé odlesnění. Investor se však snažil o změnu územního plánu, ale nakonec se mu to nepodařilo. Začátkem roku 2013 pražští zastupitelé napříč politickými stranami dali za pravdu místním občanům, schválili potřebnou změnu územního plánu a potvrdili, že v Klánovicích zůstane les.

Dům na promenádě

Prostranství před základní školou

dočkal znovu až v roce 2004, kdy s vybudováním hřiště souhlasil tehdejší klánovický starosta. V květnu 2005 vznikla společnost Forest Golf Resort, která oficiálně představila svou vizi osmnáctijamkového hřiště, pronajala si pozemky v okolí hřiště od Lesů ČR a v roce 2006 koupila objekt klubovny s přilehlými pozemky. Od té doby se snažila golfové hřiště obnovit. Věc ale měla podstatný háček. Znovuzřízení hřiště by si vyžádalo vykácení zhruba 9,5 hektarů vzrostlého

POJĎTE NA KÁVU Klánovice jsou v dnešní době vyhledávaným místem pro nadstandardní bydlení ve spojitosti s přírodou. Jsou nejvýchodnější pražskou městskou částí, leží asi 20 kilometrů od centra města uprostřed největšího lesa v okolí Prahy. Na ploše 5,9 ha zde žije 3 200 obyvatel. Lesní či zahradní charakter je typický pro většinu zdejších parcel. Klánovice mají nejčistší životní prostředí z celé Prahy, což shodně potvrzují všechny emisní mapy. Najdete zde také rušný společenský život. Do kina, na kávu nebo na bohatý program si můžete zajít do Kulturního centra Nová beseda. Pokud máte chuť nakupovat, místní butiky a krámky vám rádi představí zajímavou nabídku. Pro rohlík a mléko také nemusíte chodit daleko. Místní bohatě zásobená samoobsluha vám určitě poskytne to, co hledáte a navíc na vás uvnitř dýchne závan starých časů. I místní stylový obchůdek s ovocem a zeleninou vám kromě pomerančů a banánů nabízí i posezení u kávy na kus řeči. Při nedělních procházkách promenádou si můžete zajít na oběd do několika zajímavých a historií protkaných hospůdek a restaurací a svojí procházku můžete zakončit kávou a zákuskem v jedné ze dvou místních cukráren. To jsou Klánovice. Příjemné místo pro život. Místo, které má velmi zajímavou historii, místo kde se lidé rádi setkávají, kde rádi žijí a kde vzduch voní lesem. Autor článku děkuje Jindřichu Lukášovi za poskytnutí historických podkladů a fotografií. Text: Michaela Jozová Foto: Michaela Jozová a archiv Jindřicha Lukáše

Výlety se soutěžemi g Týden v Dubaji

Výlety se soutěžemi

Týden v Dubaji Dubaj patří v posledních letech k nejoblíbenějším turistickým destinacím světa. Ročně za krásami Orientu na pobřeží Perského zálivu zavítá na deset miliónů návštěvníků. V říjnu se k nim přidala skupinka z Česka, která sem zamířila díky našemu časopisu.

Na dubajském Creeku

Správná odpověď v naší čtenářské soutěži zajistila letenku Míle Šťastné. Neméně překvapivé to bylo i z pohledu Miloslava Kverky. Vzpomínám si, jak na květnovém golfovém turnaji Auto Jarov Ringhoffer Open 2014 na Štiříně, na závěr vyhlašování vítězů a předávání cen najednou všechno stihlo. Václav Postránecký s Václavem Větvičkou losovali dva hráče, kteří si zahrají s naším časopisem golf v Dubaji. Štěstí se usmálo na Miloslava Kverku a Terezu Buzickou. Bohužel maminka malé Kristýnky si pak poranila ruku tak nešťastně, že výlet do Orientu musela oželet, a přenechala výhru manželce pana Kverky. V říjnu naše trojice nabrala směr Dubaj. Čekalo ji ubytování ve vile Al Hamra v resortu, který je vzdálený asi osmdesát kilometrů od Dubaje. V jeho těsné blízkosti se ale nachází na břehu moře krásné osmnáctijamkové golfové hřiště. Milým průvodcem při týdenním pobytu se stal Marcel Kusín.

50 Pod nejvyšším mrakodrapem

SUPER GOLF V Dubaji sice bylo přes den 37 stupňů celsia v noci kolem třicítky, ale manželé Kverkovi si golf užívali naplno každý den. „Já jsem snad patnáctkrát vystoupil v Dubaji na letišti při mezipřistání cestou do Thajska. Ve městě jsem ale nikdy nebyl a jaké jsou tady podmínky na golf, jsem netušil. O to příjemnější pak byly první kroky na zdejším hřišti Al Hamra, které je neskutečně krásné a má perfektní zázemí. Jsem zvyklý na podmínky v Thajsku, ale tady to byl skutečně zážitek. Přes horko, které zde vládlo, Míla Šťastná v resortu Al Hamra

byl trávník v perfektním stavu. Největší jeho předností ale bylo, že devět jamek bylo osvětlených. Takže by se dalo hrát třeba do půlnoci. Vidět bylo perfektně, nestalo se mi, že bych míček byť na chvíli ztratil z dohledu. K zajímavostem patřil golfový vozík napojený na GPS, takže se vám na obrazovce ukázalo například, jak nejdál je green, jak je nejblíž a také jaká je vzdálenost do jeho středu. Prohlédnout jste si mohl i shora jamku, nebo zjistit před odpalem, kudy vlastně vede dráha, jestli zahýbá vpravo, nebo vlevo, což nám, kteří jsem tam byli poprvé, strašně pomáhalo. Vzhledem k teplému počasí nezapomínají ani na pitný režim hráčů a u každé jamky jste se mohl napít Manželé Kverkovi na golfu s „chytrým” vozítkem vody. Prostě paráda. Maximálně jsme si golf s manželkou užili. Hráli jsme každý den. Dopoledne jsme se koupali v moři, ale od 15 h už většinou měli golfové hole připravené. V půl sedmé se začalo šeřit a za chvíli byla tma, jenže díky osvětlení se hrálo dál. Osobní rekord jsem si ale neudělal. Na nás, co už jsme šedesátníci, to bylo strašně náročné. Vzdálenosti na jamkách byly veliké, někde až 420 m. Ale to nebylo podstatné, protože jsme si hlavně přijeli zahrát a to byl opravdu zážitek“, poznamenal Miloslav Kverka, kterého čeká další dlouhý let za golfem už v lednu, kdy tradičně zamíří do Thajska.

Výlety se soutěžemi g Týden v Dubaji

NA BŘEHU PERSKÉHO ZÁLIVU Míla Šťastná už Dubaj předtím navštívila, a tak se rozhodla, že si tentokrát v Al Hamře hlavně užije sluníčka a moře. Před sebou ale měla ještě náročné cestování Orientem. Pobyt si pak prodloužila návštěvou Abu Dhabí a také Ománu. „Dovolená v Dubaji se vydařila. Nové vily v resortu Al Hamra jsou výborně zařízené a vybavené, včetně kuchyně. Pokoje jsou pěkné, nechybí terasy. Opravdu mě to příjemně překvapilo. Marcel Kusín byl navíc velmi vstřícný a ve všem nápomocný. Dokázal nám poradit v mnoha věcech, protože tam žije už delší čas. Blízko našeho ubytování byl bazén s lehátky a slunečníky, moře hned vedle. Tam jsem si to užívala a trávila velkou část dne. Rezort Al Hamra má samozřejmě i velké nákupní centrum, ve kterém jsem si mohla nakoupit vše potřebné a také zajít do restaurací, které nabízely místní i mezinárodní kuchyni. Využila jsem toho a ochutnala nejrůznější speciality. Naplánovaly jsme si i výlet do Dubaje. Jely jsme taxíkem a prohlédly si tohle supermoderní město. Svezly jsme se zdejším metrem, které ale vede nad zemí. Zajímavé je, že nemá řidiče. Zato mají ženy vlastní vagon. A zjistily jsme, že se v metru opravdu hlídá, kdyby tam někdo začal jíst. Usedly jsme do vagonu, vyndaly sušenku a už

Manželé Kverkovi před golfovým klubem Al Hamra

jsme byly napomenuty. Neskutečná jsou obří nákupní centra, kde jsme objevily nádherné akvárium, sjezdovku, kde se lyžovalo, hokejovou ledovou plochu, nádherné fontány. Bylo to zajímavé a moc se mi to líbilo. Vydat se do Dubaje určitě za to stojí. Teď se ale už těším na další atraktivní místa, která chci v Emirátech navštívit. Dovolená to

byla opravdu úžasná a děkuji vašemu časopisu Výlety současnosti za tuhle výhru“, řekla Míla Šťastná. Jsem rád, že se našim výhercům pobyt v Orientu vydařil a všem dalším soutěžícím budu dál držet palce. Text: Karel Malina Foto: archiv soutěží

Výlety na konec světa

Vítejte na Mauriciu Petra Gisske se do ostrova Mauricius zamilovala na první pohled. Je to už čtrnáct let, co přistála na zdejším letišti, aby zde jako modelka nafotila kolekci oblečení a kosmetiky. „Projela jsem předtím celý svět, ale Mauricius je jedinečný. Tyrkysově modré moře, po celý rok zelené hory, teplé počasí a hlavně strašně milí lidé. Tak jsem zůstala“, řekla mi při našem setkání usměvavá blondýnka.

Golfová hřiště patří na Mauriciu k nejkrásnějším na světě

53

Výlety na konec světa g Vítejte na Mauriciu

V Praze vládlo sychravé počasí, a tak se už těšila na svůj ostrov, kde se vdala a podniká v cestovním ruchu. Současně je prezidentkou Česko-Mauricijské obchodní komory. Její cestovní kancelář Sunshine Paradise se ale také stará o výherce naší čtenářské soutěže, a tak jsme se na chvíli přenesli na perlu Indického oceánu.

Ostrov nabízí spoustu nevšedních zážitků

Petro, jak vás Mauricius přijal? Přijetí bylo krásné. Lidé jsou tam úžasní. Neustále se usmívají. Je to multinárodní společnost, kde je asi nejvíce Indů, Čínanů, ale také hodně Evropanů z Itálie, Německa, Anglie, Francie, najdete zde i hodně Jihoafričanů. Nemají mezi sebou problémy, i když jsou různých náboženství. Když jdete například městem Grand Bay, najdete po levé straně křesťanský kostel a napravo mešitu. Hodně je hinduistů. Svátků máme na Mauriciu proto požehnaně, ale vytváří to krásnou atmosféru. A cením si toho, že jsem na Mauriciu dostala občanství. Cítím se tady skutečně doma, i když do České republiky se vracím, ale měsíc mi opravdu stačí.

Co vás lákalo na podnikání právě v cestovním ruchu? Vdala jsem se, ale chtěla jsem samozřejmě něco dělat. Ráda pracuji s lidmi, a tak se podnikání na ostrově, který je doslova turistickým rájem, nabízelo. Výhodou je, že k cestě nepotřebujete vízum. Já klientům pouze zasílám zvací dopis, aby odbavení na letišti bylo rychlé a bez komplikací. Nemusíte mít ani žádné očkování. Strach z eboly také ne, protože letadla ze Západní Afriky mají zákaz letu na Mauricius a navíc každé letadlo se před přistáním automaticky uvnitř vystříkává, aby se na ostrov nedostaly zárodky infekčních nemocí či nepříjemného hmyzu. Neohrozí vás jedovatí hadi, a protože kolem ostrova je korálový útes, nemusíte se bát při koupání v moři ani žraloků. Domluvíte se bez problémů anglicky i francouzsky, ale když je potřeba, tak samozřejmě s překladem pomohu.

54

Na telefonu jsem pro klienty čtyřiadvacet hodin denně. Když jsme s kamarádkou založily cestovní kancelář Sunshine Paradise, rozhodly jsme se, že objevíme pro Čechy Mauritius. Tehdy jich sem moc nejezdilo. Připravili jsme reklamní kampaň a přes své známé získali první klienty. A nejen z Česka. Jezdí k nám hodně i Němci, Italové, Francouzi a Jihoafričané. Jsem ráda, že se k nám vracejí a pobyt si prodlužují. Je mezi nimi dost známých tváří z českého showbyznysu. Měla jsem u sebe například ubytované miss České republiky a ráda pomáhám pořadatelům této soutěže. Posledně jsem pro ně organizovala výlety.

Na pláži Trou aux Biches

Kdy je nejlépe se vypravit na Mauricius? Záleží na to, čemu dáváte přednost. Golfistům třeba doporučuji sem přijet někdy mezi červnem až zářím, kde je přes den osmadvacet stupňů a v noci kolem osmnácti. V listopadu a hlavně v prosinci je opravdu teplo, přes 40 stupňů a loni jsme kolem vánoc naměřili teplotu moře 36 stupňů. Kdo má problémy s dýcháním, tak tady se ale bude cítit dobře, protože vlhkost vzduchu je až 95 procent.

Jaké ubytování klientům nabízíte? Na jedné z nejkrásnějších pláží Trou aux Biches, která leží severně od hlavního města Port Louis, jsou jim k dispozici dvě hezké, luxusně zařízené vily, a na té třetí, kde nám kancelář obchodní komory, je ještě k dispozici fitness. V každé se může ubytovat šest až osm lidí. Jsou tam tři ložnice s televizí a DVD. K dispozici je veškeré zázemí včetně pračky a dobře vybavené kuchyně, obývací pokoj a jídelna. Obě vily mají vlastní bazén s mořskou vodou. Na střeše je hydromasážní vana jakuzzi. Vilu si můžete celou, tedy všechny tři pokoje, pronajmout za 175-295 eur na den podle sezony, což je na ostrovní poměry velice slušná cena za tak kvalitní a luxusní ubytování. Výhodou je, že jste pár metrů od pláže a přitom máte kousek na nákup do hypermarketu. Dovážené potraviny jsou pochopitelně dražší, ale ty místní jsou cenově srovnatelné s Českem. Pár kroků nás dělí od italské restaurace, nedaleko dostanete i výborné steaky z Jižní Afriky. A pokud si budete přát, stačí si u mne objednat ryby a večer si je můžete udělat třeba na venkovním grilu. Hlavně o víkendu to tady žije i v noci, kdy jsou otevřeny bary a diskotéky.

Vily nabízejí veškerý komfort

Koupání a opalování asi většině vašich hostů nestačí. Připravujete pro ně poznávací výlety po ostrově? Mauricius nabízí mnoho krásných míst k výletům, i když má pouze něco přes dva tisíce km2, a také dostatek sportovního vyžití. Příroda je zde úžasná.

55

Výlety na konec světa g Vítejte na Mauriciu

Protože mám i půjčovnu aut, tak naši klienti mohou využít k výletům naše jeepy. Mají typickou žlutou barvu. Na ostrově je místní už znají. Jezdí se vlevo, ale na to si každý rychle zvykne. Navíc každý vůz má automatickou převodovku. Nejpodstatnější ale je, že dopravní provoz je klidný, bez nervozity. Místní jezdí opravdu opatrně a cizincům se snaží pomáhat. Takže na výlety může každý z návštěvníků vyrazit i sám, ale když je to větší skupina, tak je doprovázím.

Která místa patří k těm oblíbeným? Oblíbená je cesta do Port Louis, které láká rušným přístavem, starou citadelou, ale hlavně Blue Penny Muzeem, kde jsou vystaveny nejslavnější a také nejdražší poštovní známky světa -červený a modrý Mauricius. Mezi velice atraktivní celodenní výlety patří návštěva La Vanilla Crocodille Parku, kde chovají krokodýli. Ty nejmenší si můžete vzít i do ruky. Kdo má rád speciality, tak určitě ochutná krokodýlí steak. Ženy si možná vyberou kabelku z krokodýlí kůže. Vedle krokodýlů jsou zde i malé opičky, leguáni a také obří želvy, na kterých se projedete. A potom zamířit k Rochesters Falls, což jsou krásné vodopády, nebo na pláž Gris Gris, či k Blue Bay Marine Park, což je část pobřeží s divokými útesy a také místo, kde můžete vidět na padesát různých druhů korálů. Velice navštěvovaná je botanická zahrada Pamplemousse Gard a stejně tak Casala Bird Park při západním pobřeží ostrova pod Port Louis, kde je na sto čtyřicet druhů ptáků.

Luxusně zařízené vily

Navštívit se dá i zdejší safari, kde se můžete projít se lvy. Nebo se projet jeepem mezi zebrami a žirafami. Je to působivé místo. Žádaným cílem bývají i místní rhumerie, tedy výrobny rumu, kterými je Mauricius pověstný. Já nejraději jezdím s klienty do rhumerie Chamarel.

A co sportovní aktivity?

Petra Gisske s finalistkou Miss Kateřinou Votavovou Na oblíbeném rybolovu

Výběr je také velký. Kdo má zájem o potápění, tak mu u nás pod vedením mého manžela, který je vynikajícím potápěčem a zároveň instruktorem NAUI, zajistíme potápěčský výcvik. Nejprve se seznámí s technikou potápění v bazénu a pak už může absolvovat první ponory do hloubky zatím deseti metrů v moři. Po absolvování kurzu získá potápěčskou kartu NAUI a tím se může potápět po celém světě. Velký zájem je o rybolov. Ulovit si pořádného mečouna je skutečně velkým zážitkem. Jeden z největších, co chytil náš klient, měřil kolem dva a půl metru a vážil přes tři sta kilo. Hodně se k nám jezdí i na golf, protože máme jedny z nejkrásnějších hřišť na světě. Svést se dá i rychlým člunem podél pobřeží. Adrenalinem je projížďka na čtyřkolkách. Turisté mají rádi i skok padákem, slaňování a „Zip Lane“ v horách,

57

Výlety na konec světa g Vítejte na Mauriciu

a pak teprve nebe“, není nic jednoduššího, než se o tom přesvědčit. Petra Gisske při svatebním obřadu Báry Kolářové

oblíbená je myslivost a na krásném dostihovém závodišti v Port Louis jsou každou sobotu skvěle obsazené dostihy, které místní milují. Hodně lákavé je prohlédnout si podmořský svět z ponorky, která se dostane až 35 m pod hladinu. Na ponorce dokonce pořádám i svatby.

Jak velký je o svatby na Mauriciu zájem? Ročně oddám deset až patnáct dvojic. Vše připravím a novomanželé ani nemusejí umět anglicky. Při obřadu překládám do češtiny. Po třech dnech jim přinesu oficiální certifikát, který dají v Praze na matriku a ta jim pak vystaví řádný oddací list. Žádné problémy kolem toho nejsou. Takže, kdo chce prožít svatbu ve skutečně romantickém prostředí, ať neváhá. Ráda ale přivítám všechny ostatní, aby si užili skutečného ráje na zemi. Říká se, že: „Bůh nejprve stvořil Mauritius

A než se rozloučíme, nedá mi to, abych se nezeptal na funkci prezidentky Česko-Mauricijské obchodní komory. O které komodity je největší zájem? V České republice samozřejmě o turistiku, ale také o mauricijský rum. Na Mauriciu naopak je stále oblíbené české sklo a poslední dobou také vakcíny na očkování psů.

Děkuji za rozhovor. Text: Karel Malina Foto: Jan Tůma

Výlety do školních lavic – Školní soutěže

Vyhraj zájezd pro svoji třídu! Časopis Výlety současnosti se stal partnerem zajímavé soutěže „Vyhraj zájezd pro svoji třídu“. Určena je třídním kolektivům základních a středních škol, které si to v průběhu tohoto školního roku rozdají o hodnotné ceny ve dvou kategoriích: nejlepší fotografie a literární příspěvek. Garantem soutěže je herec Jan Čenský. Více už nám prozradila obchodní ředitelka společnosti Výlety současnosti CZ s.r.o. Jana Vosáhlová.

Jak je první ročník této studentské soutěže organizován? V průběhu školního roku se uskuteční pět základních soutěžních kol. Každé z nich bude mít jiné téma. V jednotlivých kolech budou zaslané příspěvky třídních kolektivů vyhodnoceny porotou. Z každé třídy se vyberou nejlepší a ty pak postoupí do finálového výběru. Autoři vítězných fotografii či článků tak své třídě získají třídenní pobyt na nějakém zajímavém místě v Čechách nebo na Moravě. Tím ale šance vyhrát další ceny nekončí. V polovině školního roku se ze všech zaslaných příspěvků vyberou opět v obou kategoriích ty nejlepší a na dvě vítězné třídy čeká tentokrát týdenní pobyt. Nejlépe hodnocené práce za školní rok 2014/2015 pak budou odměněny čtrnáctidenním pobytem u moře. Výhry platí pro maximálně 35 osob, kterým zajistíme dopravu, ubytování, stravu a také atraktivní doprovodný program.

59

Výlety do školních lavic g Vyhraj zájezd pro svoji třídu

Co musejí třídní kolektivy udělat, aby se mohly soutěže zúčastnit? Podstatné je, že do soutěže může nominovat třídu pouze její pedagog. Ten také je jedinou osobou, která nám za třídu bude zasílat příspěvky žáků či studentů. Počet článků a fotografií není nijak omezen. Záležet bude jen na studentské aktivitě.

Jaký způsobem budete příspěvky ze škol získávat? Pedagog, který vybere soutěžní příspěvky, je hromadně zašle elektronickou cestou přes www.uschovna.cz nebo www.leteckaposta.cz na adresu spolupořadatele soutěže, kterým je Školní informační kanál (www.sikcz.cz), se kterým soutěž společně vyhlašujeme. Zaslání je zcela zdarma. Druhou možností je vložit příspěvky do obálky a zaslat na adresu partnera soutěže ŠIK CZ s.r.o.. Každá škola, která zašle příspěvek, dostane roční předplatné časopisu zdarma. Jinak kompletní pravidla k soutěži najdete na adrese: www.sikcz.cz/index/url/probihajici-souteze, a také na webu časopisu Výlety současnosti: www.vyletysoucasnosti.cz.

Kdy budou školy informovány o nových tématech a také o výsledcích soutěže? Téma každého kola oznámíme v dostatečném předstihu. Snadnější to mají ti, kteří jsou zapojeni do programu Školního informačního kanálu (ŠIK), který informace nabídne prostřednictvím své sítě televizních obrazovek na školách. Školy zapojené v ŠIK současně získají informace a pokyny k soutěži z informačního emailu, který bude vždy při vyhlášení nové soutěže rozesílán do tří pracovních dnů po jejím zahájení. Potřebné informace přinesou také webové stránky a Facebook obou partnerů soutěže, tak aby

60

mohly soutěžit i školy, které nejsou v programu ŠIK. Autory vítězných fotografií a článků pak určitě potěší, že budou zveřejněni nejen na webu Výletů současnosti, ale i na stránkách samotného časopisu.

A jak připravujete předání cen vítězným školním týmům? Po uzavření každého kola zašleme pedagogovi vítězné třídy voucher s potvrzením

o výhře třídenního pobytu. Jeho přijetí nám musí potvrdit do tří dnů, když ne, tak výhra přechází na další třídu. Platnost voucheru pro vítěze je dvanáct měsíců. Termín, který si zvolí, záleží jen na učitelích. Výhru týdenního a pak čtrnáctidenního pobytu předáme úspěšným třídám osobně a pozveme k tomu i patrona soutěže Jana Čenského.

Přehrajte si upoutávku soutěže s Janem Čenským právě teď ve svém mobilu. *

*QR kód lze přečíst chytrým mobilním telefonem (smartphone) nebo tabletem, který je vybaven fotoaparátem a má nainstalovanou čtečku QR kódu. Pro přehrání videa je nutné být připojen k internetu.

to je dvanáct kilometrů. Jinak je tady k dispozici sauna, hřiště na volejbal, nohejbal, fotbal, tenis a pokud by pršelo, dá se hrát stolní tenis, kulečník a šipky. K atrakcím patří jízda na horských kárách po sjezdovce. V zimě má Pohlednička k dispozici vlastní sjezdovku, červená měří 250 m, modrá 400 m. Ti menší žáci určitě přivítají setkání s Krakonošem. Oblíbené jsou večerní Krkonošské pohádky. Jedna ze známých postav této pohádky je věčně nespokojený baron ze Štěpanic, který měl údajně svůj hrad nedaleko od Pohledničky. Dnes už tam najdeme jen jeho zbytky, ale je to také oblíbené místo k procházce, stejně jako zábavný program „Lufťákova cesta”, která končí u penzionu. Ta měří 1,5 km

Třeboň přivítá první vítěze

Vítěze prvního kola budeme znát v polovině listopadu. Kam zamíří první úspěšné třídy? Výherce zavezeme do jižních Čech, kde je přivítá Třeboň. V historickém lázeňském městě si třídenní pobyt určitě užijí. Připravena je prohlídka města se zajímavými exkurzemi do místního pivovaru, zámku, ochutnávka rybích specialit a spousta dalších zážitků. Ubytování bude zajištěno přímo v historickém centru Třeboně v hotelu Zlatá hvězda.

A protože už bylo vyhlášeno i druhé kolo, co se chystá pro nového vítěze? Vítěze druhého kola pozveme do penzionu Pohlednička, který se nachází kousek od Horních Štěpanic na Benecku. Je to místo, které leží v nadmořské výšce 750 m a nabízí nádherné výhledy na Krkonoše, Jizerské hory a Český ráj. Hlavní ale je prostor k aktivnímu odpočineku. V létě jsou oblíbené turistické výlety třeba na nedaleký Žalý, kde stojí rozhledna, kterou nechal postavit hrabě Harrach. Vydat se ale mohou studenti také na Horní Mísečky, Zlaté návrší, do Špindlerova Mlýna, nebo Jilemnice. A pokud si převezou horská kola, tak zdejší trasy jsou vyhlášené. Do Špindlerova Mlýna

Vítěz druhého kola zamíří na Pohledničku

a jsou na ní zastávky s různými soutěžemi. Myslím si, že se děti na Pohledničce rozhodně nudit nebudou a výborná je i zdejší domácí kuchyně.

Děkuji za rozhovor. Text: Karel Malina Foto: archiv redakce

Výlety se soutěžemi g Setkání s výherci

Výlety se soutěžemi

Setkání s výherci S časopisem Výlety současnosti se soutěží čím dál víc. Alespoň to prozrazuje neustále stoupající počet došlých odpovědí do naší redakce. To je samozřejmě pro nás příjemné zjištění, a tak jsme o to víc byli zvědavi, jak si své výhry naši výherci užívají. Bohumil Burda při našem rozhovoru zavzpomínal na víkendový pobyt v apartmánech Šupina v Třeboni, a Ludmila Orálková na víkend na zámku Štiřín. Pak jsme se vypravili na Konopiště za Alenou Jelínkovou, která vyhrála večeři v Zámecké restauraci, a později za Terezou Buzickou, která na stejném místě s rodinou poobědvala.

TŘEBOŇSKÁ ŠUPINA BYLA SKVĚLÁ Bohumil Burda, který je už čtyřicet strojvůdcem, to z Benešova do Třeboně neměl daleko. Na víkendový pobyt na jihu Čech se ale moc těšil. V tomhle krásném městě u rybníka Svět nebyl totiž padesát let. Naposledy si Třeboň prošel při školním

výletě. A tak byl příjemně překvapený, jak hezky dnes velice oblíbené lázně vypadají. „Prošli jsme si s manželkou město, prohlédli si jeho krásné památky, moc se nám Třeboň líbila. Milé bylo přijetí Petrem Müllerem v Apartmánech Šupina, kde jsme byli ubytovaní. Starali se o nás skvěle. Měli jsme komfortní pokoj a v této klidné části historického centra se moc dobře spalo. Rád ale vzpomínám i na zdejší vynikající restauraci Šupina. Vaří skvěle a skutečné dobroty. Ryby mám rád, a tak jsem neodolal zdejším rybím specialitám. Pochutnal jsem si třeba na uzeném úhoři či kapřích hranolkách. Bylo to výborné. Jen doma jsem pak zjistil, že jsem tam kilo přibral. Na jihu Čech jsme si to užili, protože druhý den jsme navštívili Český Krumlov. Náš pobyt byl perfektně připravený a na výbornou třeboňskou restauraci Šupina se opravdu nedá zapomenout“, řekl Bohumil Burda.

Bohumil Burda s manželkou ve vyhlášené třeboňské restauraci Šupina

Ludmila Orálková s manželem na zámku Štiřín

ROMANTIKA NA ŠTIŘÍNĚ Ludmila Orálková, které je rentgenovou asistentkou, vyhrála v dubnu víkendový pobyt na zámku Štiřín. Do půvabného romantického místa si přijela odpočinout společně se svým manželem. „Bylo to moc hezké. Zážitkem byl už příjezd k zámku, kam jsme vstoupili po červeném koberci a za velkého veselí kolem nás, protože se tam právě slavila svatba. Zámek Štiřín je krásně upravený. Byli jsme ubytování ve stylovém pokoji. Velice milý byl personál hotelu. Zavítal i jsme i do zámeckého parku, který je současně golfovým hřištěm, a nakonec jsme neodolali a šli si golf zahrát také. Čas jsme si udělali na výlety do okolí. Navštívili jsme Velkopopovický pivovar a také zámek Konopiště. Užila jsem si masáže. Perfektní byla zámecká kuchyně na Štiříně, kde jsme ochutnali třeba grilované krevety. Prožili jsme opravdu příjemné uvolnění od spěchu všedních dnů. A tak se těším, že ještě ve vaší soutěži něco podobného vyhraji. Cesta do Dubaje by se mi líbila. Jinak se mi váš časopis moc líbí“, řekla Ludmila Orálková.

V ZÁMECKÉ RESTAURACI NA KONOPIŠTI Zámek Konopiště jsme vám v našem časopise už představili. Navštívili jste s námi i stylovou Zámeckou restauraci, kterou zdobí na stěnách dobové fotografie ze života posledního majitele arcivévody Ferdinanda a jeho rodiny. Možná si ještě vzpomenete, že oblíbeným jídlem následníka trůnu byly švestkové knedlíky. Našim výhercům nabídl majitel restaurace Petr Šuráni skvělou českou klasiku. Alena Jelínková tady s manželem a dětmi povečeřela. Tereza Buzická sem přijela s rodinou na oběd. Byla to vlastně společná oslava narozenin s manželem, u které ale nemohla chybět rok a čtvrt stará dcerka Kristýna a rodiče se sestrou. Původně ale získala jinou cenu. Na golfovém turnaji Auto Jarov Ringhoffer Open 2014 byla vylosována vítězkou zájezdu na golf do Dubaje. „Těšila jsem se moc, ale bohužel jsem si poranila ruku a na golf musím na čas zapomenout. Přenechala jsem

Tereza Buzická s dcerou Kristýnkou a rodinou při obědě na Konopišti

Alena Jelínková s rodinou na Konopišti při večeři v Zámecké restauraci

tak cenu manželce druhého výherce pana Kverky, která také miluje golf. Věřím, že si to užili. A my se snad s manželem do Dubaje také ještě podíváme“, poznamenala Tereza Buzická, které jsme chtěli pozvánkou na Konopiště alespoň trochu zpříjemnit léčení nepříjemného úrazu. Krásného podzimního počasí pak rodina využila k procházce zámeckým parkem a také k prohlídce zámku. Naši výherci si tak své ceny opravdu užili a to jsme rádi. Vám ostatním držíme v soutěžním zápolení palce a těšíme se na podobná krásná setkání.

Magazín, který vás baví V každém čísle soutěž o hodnotné ceny!

Text: Karel Malina Foto: archiv redakce

Výlety současnosti g

Příště

Výlety Českem • lanovkou na Sněžku Na výletě se známou osobností • Anna Polívková, herečka

Výlety Českem • zima na Lipně

Výlety Českem • Třebíč

výlety

Výlety současnosti

ž ě t u o s

Soutěž

t o poby

současnosti

Otázky:

i a b u D v

1. Kdy vyhrál Karel Loprais poprvé Rallye Dakar? 2. Kolik schodů vede na českobudějovickou Černou věž? 3. Kdy byla Kutná Hora zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO?

Odpovědi na soutěžní otázky zasílejte nejpozději do 29. 12. 2014 na email: [email protected] nebo poštou na adresu: P.O. BOX 110, 110 00 Praha 1 Ceny pro vítěze

(na obálku napište výrazně Soutěž)

1. cena: Týdenní pobyt v Dubaji pro dvě osoby mimo úhrady letenky 2. cena: Víkendový pobyt v barokním zámku v Liblici u Mělníka 3. cena: Víkendový pobyt na zámku Štiřín Upomínkové ceny v podobě reklamních předmětů budou udělovány věrným přispěvatelům soutěže.

Výsledky soutěže časopisu Výlety současnosti (č.2/roč.2/2014) 1. cena: Týdenní pobyt v Dubaji pro dvě osoby včetně letenek vyhrává: Lenka Uherková (Zlonice) 2. cena: Víkendový pobyt v hotelu Zlatá Hvězda v Třeboni vyhrává: Nikola Melicharová (Tuřany) 3. cena: Víkendový pobyt v Krkonoších v penzionu Pohlednička vyhrává: Miloš Slavkovský (Prostějov) Roční předplatné časopisu Výlety současnosti vyhrávají: Ing. Iveta Partyková (Vlašim) Ing. Miroslav Honzík (Starý Plzenec) • Jindra Karel (Blovice) • Kozáková Ivetta (Pardubice) Šimon Josef (Mladá Boleslav) • Kateřina Rylichová (Praha) • Míla Jeřábková (Tuchoměřice) Jitka Vaníčková (Vápno) • Radim Vilkoš (Ostrava) • Josef Pohmán (Cheb) 4. upomínkové ceny v podobě reklamních předmětů vyhrávají: Jaroslava Jouzová (Chropyně) Věra Rybářová (Jičín) • Stanislav Hosnedl (Karlovy Vary) • Klára Linhartová (Přelouč) Jindřich Štípek (Bor)

Výlety současnosti číslo 6, ročník II, listopad–prosinec 2014 Vydává BOOM sport s.r.o. Kolbenova 942/38a 190 00 Praha 9 - Vysočany IČO: 28199154 Šéfredaktor PhDr. Karel Malina [email protected] Technická redakce P. O. BOX 110, 110 00 Praha 1 [email protected] Grafická úprava Lucie Laudadiová Inzerce Ing. Michaela Svobodová [email protected] Jazyková úprava Mgr. Věra Bláhová Soutěže Kateřina Zavřelová [email protected] Tisk AGP Distribuce PNS Praha První novinová společnost a.s. Paceřická ul. 1/2773 193 00 Praha 9 - Horní Počernice Povoleno MK ČR E 21 430 ISSN 2336-1891 Rozmnožování a šíření jakýmkoliv způsobem (zejména mechanickým nebo elektronickým) bez výslovného souhlasu vydavatele je zakázáno. Redakce neodpovídá za obsah inzerce.

Cena výtisku 48 Kč / 1,80 €

✁

KUPON PŘEDPLATNÉHO PRO ČR Jméno a příjmení: ................................................................................................

Platbu provedu

Firma: ..................................................................................................................



Adresa: ................................................................................................................ Tel.: .............................. Fax: .......................... E-mail: ........................................ IČO*: ............................ DIČ*: ........................



složenkou typu A (na základě údajů ze složenky A, kterou od nás obdržíte, lze platit převodem) fakturou, v tom případě uveďte: IČO .................................. DIČ ....................................

(*vyplňte pouze pokud žádáte daňový doklad)

Závazně objednávám Výlety současnosti od nejbližšího vydání   Vstupní balíček 6 čísel Výlety současnosti Cena: 249,- Kč

  Full service 12 čísel Výlety současnosti Cena: 460,- Kč

Objednávku – vyplněný kupon zašlete na adresu P. O. BOX 110, 110 00 Praha 1

Nechce se Vám objednávat předplatné poštou? Využijte pohodlné objednávky předplatného na stránkách www.vyletysoucasnosti.cz