Výklad sidry Noach Ele toledot Noach, Noach iš cadik tamim haja bedorotav et ha elohim hithalech Noach (Toto je rodokmen Noho,Noe byl miž spravedlivý a dokonalý v jeho pokoleních, s Bohem vchodil Noe). Dříve, než si rozebereme jednotlivé myšlenky naši paraši, podívejme se na záverečné verše sidry předchozí: 6.1 „Vajhi ki hechel ha adam le rov al pnej ha adama u:vanot juldu lahem.“ Stalo se, když začali Adamovci býti mocní nad zemí a dcery rodily jim.“ 6.2 „Va vajiru vnej haelohim et banot haadam ki tovot hena, avjikchu lahem našim mikol ašer bachru.“ A viděli synové Elohimovců dcery Adamovů, že ony jsou dobré, a brali sobě jako ženy ze všech, které si vybrali.“ 6.3 „Vajomer JHVH lo jadon ruchi vadadam leolam bešagam hu vasar vehaju jamav mea ve esrim šana.“ A řekl JHVH: nebude se zastávat můj duch v člověku věčně, zajisté je maso a bude dní jeho sto a dvacet let. 6.4 Ha nefilim haju vaarec bajamim hahem vegam acharej chen ašer javou bnej ha elohim el bnot ha adam vejaldu lahem hema hagiborim ašer meolam anšej ha šem.“ Nefilimové byli na zemi v těch dnech a pak když vcházeli synové Elohimovců k dcerám Adamovců a ta jim rodily, to jsou ti hrdinové pradávní, mužové jména. Výše uvedený text je dosti obtížný, nabízí rozmanitost výkladu a i mnohé spekulace. Mnohé rabínské autority se domnívají, že bnej ha elohim (synové elohimovců)jsou mocní pozemští vládci, zatímco banot ha adam (dcery adamovců) nižšího původu. Jiné autority se přiklání k názoru, že se jedná o padlé anděly, stejně tak hovoří i midráše.1 1
NA POČÁTKU stvořil Elohim Metatrona. Metatron byl začátkem všeho tvoření a předcházel nebesa a jejich zástupy. Ten je právě člověkem, kterého Bůh stvořil ke svému obrazu a kterému dal čistou a celou nebeskou postavu. Z VÝŠIN PADLI dva andělé, Aza a Asael, kteří dříve prodlévali v blízkosti velebnosti Boží; toužili po dcerách země a zkazili si svou cestu. Tu je Pán zavěsil mezi nebe a zemi. UČEDNÍCI SE ZEPTALI svého mistra rabiho Josefa: Kdo je to Asael? Tu jim vyprávěl: Když pokolení potopy začalo sloužit cizím bohům, tu byl Pán velmi smutný. Ihned se zdvihli Šemchazaj a Asael a řekli: Pane světa, když jsi stvořil svět, neřekli jsme ti: Co je člověk, že na něho pamatuješ? Pán se zeptal: A co svět, co se z něho mělo stát? Andělé odpověděli: Na svět stačíme my. Pán řekl: Kdybyste žili na zemi, Satan by ovládl také vás a vy byste byli ještě zatvrzelejší, než jsou lidé. Andělé řekli: Pane světa, dej nám svobodu, chceme žít s těmi tvory dole. Uvidíš, jak posvátně budeme chovat tvoje jméno. Pán řekl: Sestupte tedy a žijte s nimi. Andělé hned začali hřešit s dcerami člověka, které byly pěkné; nemohli zkrotit své vášně. Šemchazaj spatřil dívku jménem Ištar; pozvedl k ní svůj zrak a řekl: vyslyš mě. Odpověděla: Nevyslyším tě, dokud mě nenaučíš vyslovovat pravé, nezměněné jméno Boží, skrze které se dostaneš, když ho vyslovíš, do nebe. Tu ji anděl naučil to jméno vyslovovat. Panna zavolala to jméno, dostala se do nebe a nepochybila. Pán řekl: Protože se vymanila z hříchu, přesadíme ji mezi sedm hvězd, aby památka na ni zůstala zachována na věky. KDYŽ NYNÍ Šemchazaj a Asael viděli, že pannu nezískali, vzali si ženy a zplodili děti: Byly to Chiva a Chija. Asael byl pánem nad pestrými obleky a ozdobami žen, které vedly muže k hříšným myšlenkám. Tu vyslal Metatron k Šemchazajovi posla a ten pravil: Pán chce zničit svůj svět a přivodit potopu. Šemchazaj začal plakat, neboť mu bylo líto světa a také obou dětí. Co měly učinit jeho děti? Co měly jíst, když bude země zničena? Každé z nich spotřebovalo denně tisíc velbloudů, tisíc koní a tisíc býků. V noci nato měly děti Chiva a Chija každé svůj sen. Jedno vidělo velký kámen, který ležel rozprostřený jako stůl, a na něm byl vyrytý. Obraz země a zaznamenán řadami písmen; tu přišel z nebe anděl, který držel v ruce nůž, kterým řady písmen vyškrábal a ponechal jen čtyři znaky. Druhé vidělo velkou zahradu, nádherně založenou a v ní rozmanité stromy. V zahradě byli andělé, kteří drželi v ruce sekery a těmi poráželi stromy, až z nich nezbylo nic více než jeden strom, který měl tři větve. Když se probudily, byly vystrašené a předstoupily před svého otce. Ten jim řekl: Pán přivede na svět potopu a nikdo nezůstane než Noach a jeho tři synové. Tu začaly obě naříkat a plakat. Jejich otec však řekl: Netrapte se, vaše jména nezmizí ze světa; pokud se budou lámat skály, odtahovat kameny a pokud poplují lodě, budou vyvolávána vaše jména Chija a Chiva. (Bylo asi zvykem vyvolávat ty dva jako ochranné duchy při těžké práci. - Možná však, že to bylo jen rytmické pracovní volání.) Šemchazaj činil pokání a zavěsil se mezi nebem a zemí hlavou dolů a nohama nahoru, a tak visí dodnes. Asael však nečinil pokání a jeho činnost ještě dnes tkví ve svádění lidí k hříchu pestrým oděním žen. Proto Jisrael přinášel ve dnech smíření oběť; Pánu byl obětován jeden beran, aby odpustil dětem Jisraele, druhý však, který nesl hříchy Jisraele, byl posílán Asaelovi do pouště. Je to ten Asael, o kterém vypráví Písmo. AZA A ASAEL jsou ti dva mocní, kteří pomlouvali člověka před Panem a říkali o něm: Proč jsi stvořil toho zde, který jen hřeší a bude tě zlobit? Pán je nechal padnout na zem a stali se těmi, jež nazýváme Božími dětmi. Vzali si za ženy lidské dcery, po kterých toužili. Všichni také jsou z Kajinova semene. O Kajinovi stojí přece psáno: Získala jsem muže s Pánem; a vskutku Kajin a jeho símě byli silní a mocní a měli
1
Výraz nefilim jsme nechali bez překladu. Tento výraz se vyskytuje ještě i na jiných místech Tenachu (Nm.13,33; Jos.8,25; Soud.20,46; 2Král.25,11; Žalm 145,14; Jer.39,3; 52,15; Ez. 32,22.24) z nichž na mnoha místech se překládá jako „padlí“. Je zajímavé, že stejného kořene נפלje užito u Joba 3,16 a znamená „nedochůdčete“. Nyní se pokusme odpovědět na otázku, co nám chce Tora naznačit při zmínce o Bnej Elohim a banot ha Adam. Pro bližší pochopení je nutno blížeji prostudovat genealogii starověkého Izraele a jeho mentalitu.2 v sobě něco z vyšších tvorů. Když však zhřešili, dostali těla a zlý pud je začal ovládat a přestali být nadpozemskými bytostmi. Když se potom opět chtěli vrátit do nebe a vyslovili svaté jméno, byli odmrštěni. Jejich hlava byla poraněna železnými střepinami a oni spadli na zem mezi temné hory. Aza, jeden z nich, je jednooký; jeho pravé oko je zavřené a jen jeho levé oko je otevřené. Věčně padá a klesá, přece však nedopadne na zem, ale zůstane vinet ve vzduchu vzdálen od země na tři šířky ruky, aby nedošel žádného klidu, A to jedno oko zůstává otevřené jen proto, aby viděl svůj pád a aby se proto ještě více trápil. Asael však má obě oči otevřené a visí na svých víčkách; to je odplata za. to, že šel za svýma očima. AZA A ASAEL vyzradili tajemství nebes. Pán provrtal jejich nosní dírky a zavěsil je v horách kedemu (Kedem - Východ). Nevidí slunce a žádný závan větru se nedotkne jejich obličeje. V TÉ DOBĚ byli na zemi obři, neboť proto, že Boží děti vstupovaly do lidských žen a plodily s nimi děti, byly z nich hrdinové a silácí. Obři se nazývají sedmi jmény: Emitim čili strašní, Refaim čili giganti, Giborim neboli silní, Zamzumim neboli lstiví, Anakim neboli obři, Avitim čili zvrhlí, Nefilim neboli ničitelé. Strašnými byli nazýváni proto, že kdo je spatřil, ten byl jat strachem; giganty se zvali, neboť kdo je uviděl, toho srdce změklo jako vosk; silnými se nazývali, protože jen jejich stehna měřila osmnáct loktů. Lstivými je zvali, protože se vyznali ve všech válečných lstech; obry se nazývali, protože mohli dosáhnout k sluneční kouli; zvrácenými je nazývali, neboť svým rouháním zpustošili svět. Sotva za hodinu proběhli celý svět od jednoho konce ke druhému a cestou vytrhávali cedry. Lvi a pardálové pro ně neznamenali víc než chlup na těle. Někteří z nich postavili nohy na hlubinný pramen a zakryli jej; někteří položili ruku na nebeské okno a zakryli je. HLEDĚLI K SLUNCI a k měsíci a prováděli s nimi věštecké umění; byli to ti, o nichž se praví: „Odpadli od světla." Byli zatvrzeli a vzpurní a pravili před Pánem: Nech nás být, nechceme o tvých cestách nic slyšet; kdo je Všemohoucí, že mu máme sloužit? Jak jsme se tím stali lepšími, když ho vzýváme? Co však je vedlo ke vzpouře? Byla to jen pýcha. Viděli vyrůstat své děti a děti svých dětí až do pátého a šestého kolena a neumírali; jen jednou za čtyřicet let zasívali, celou tu dobu měli co jíst. Pán k nim promluvil: Tak, vy se ještě rouháte! Nuže dobrá! Nadále budete sklízet. jen to, co jste zaseli; budete plodit děti a ponesete je do hrobu; přijdou na vás mrazy a horka a přinesou vám horečky a úbytě; vafle utrpení nikdy nepomine, vaše těla budou ustavičně mučena a nebudete mít klid ani ve dne ani v nocí a oheň a jíní ván budou ničit. 2
Upracován, s výčitkami svědomí, že svou vlastní vinou uvrhl první člověk Adam do tělesné i duševní bídy i sebe i své potomky, zmořen, nalézal jedinou útěchu v kruhu své rodiny, svého semene. Než brzy měl uzřít ovoce hříchu svého i v rodině své, a tam, kde nalézal dosud jedinou pozemskou útěchu, tam se mu měl vytrysknout pramen nepomíjejícího bolu. Tora sama praví, že zplodil Adam mnoho synů a mnoho dcer, ale nikde nepraví, jak se jmenoval syn nejstarší. Synové Adamovi si vzali za manželky své sestry a stali se tak praotci četných rodin, kmenů a národů. Pokolení lidské se množilo hodně rychle. Vždyť v končinách při Perském zálivu se dosud žení mladík 151etý a vdává děvče 12—14 leté. Synové a dcery Adamovi pomáhali svým rodičům. Jediná chatrč nestačila. Stavěly se chatrče nové, vznikaly osady. Když bylo celé okolí osady obděláno, vystěhovala se některá rodina kus dále a založila si osadu ve středu pozemků, které byly nově obdělány. Nejkratším pojítkem obou osad byla řeka. Buď po dřevěném trámu aneb na nafouklé kůži dostali se po proudu snadno z osady do osady. Zpět šli buď pěšky aneb posunovali své plavidlo tyčemi, jak se tam děje dosud. Mimo orbou a zahradnictvím, zabývali se též chovem domácích zvířat, obzvláště ovcí, které se v oněch končinách velmi dobře daří. Ovce potřebuje denně vodu, vyžaduje ale zelenou anebo na stojatě suchou trávu za pastvu, proto se nikde ve vlastní poušti chovat nedá. Vlastní poušť vyživí pouze velbloudy. Jen na hornatých, k západu obrácených stráních, kde jest dosti pramenů, pasou se v poušti černé kozy s dlouhou srstí, která se stříhá a slouží k hotovení černých stanů pouště. Kde se mohou chovat ovce, tam lze též pěstovat orbu, proto chová skoro každý rolník ovce. Po názoru rolníků na východě není chovatel (pastýř) ovcí vydán tolika nebezpečím jako obyčejný rolník, a nabývá, ne — li stejného, tož často většího zisku než rolník. Hospodářský, domácí chov ovcí nalézáme v Toře již u potomkův Adamových. Ábel jest pastýřem (chovatelem) ovcí, Kajin rolníkem. Oba s rodinami svými se věnují svému zaměstnání, neboť vědí, že jen tak se uchrání bídy a nedostatku. V určité dny, snad v poslední den týdne anebo po nové úrodě na poli po novém přírůstku ve stádu, přinášeli oběť. Každý vzal z toho, co měl, to nejlepší. Vždyť to byl dar, přinesený Hospodinu, a Hospodin jest nejvyšší Pán, proto musí být dar, jemu přinesený, nejlepší. A kdyby snad z lakomství byl chtěl přinést dar méně cenný, nesměl, ba nemohl tak učinit z ohledu na ostatní členy osady, kteří byli oběti přítomni a mohli mu jeho lakotu vytknout. Kajin a Ábel přinesli stejně dobré dary, stejným způsobem je obětovali a stejně je spálili. Na zevnějšek bylo vše úplně stejné, ale úmysl obětujících byl různý. A Hospodin hledí na úmysl, na srdce obětujícího a dává po názoru Tenachu najevo svou spokojenost požehnáním a vzrůstem majetku a blahobytu. Kajin, jemuž snad již dávno červ závisti v srdci hlodal, pozoroval s úžasem, že majetku Ábelova rok od roku přibývá. Rostoucí blahobyt jest známkou požehnání Božího. »Tedy na Ábela a na jeho oběť Hospodin shlédnul a na mou oběť nevzhlédnul ?! S Abelem jest více spokojen než se mnou?« Tyto myšlenky se zažíraly hloub a hloub do srdce Kajinova a jimi upoután, nemohl se nikomu z přízně Ábelovy podívat do očí. Chodil s hlavou, s tváří sklopenou a dával tak najevo rozervanost svého nitra, svého svědomí. Velmi krásně jest to vylíčeno v Toře, byť psáno mezi řádky. Jako u nás otec aneb učitel vybízí dítě: »Podívej se mně do očí!« tak volá Hospodin hlasem svědomí: "Proč se hněváš a proč klopíš tvář svou? Kdybys dobře jednal, jisté bys pozvednul tvář svou!" No, marné je napomínání Hospodinovo! Zlá, neukojitelná vášeň závisti opanovala srdce Kajinovo. Jistě byla živena svůdcem pokolení lidského, jenž ze závisti Chavu k přestupku
2
ponoukal, Jen aby člověk ztratil nadpřirozenou milost Boží, a teď ze závisti šeptal Kajinovi: »Nebýti. Ábela, snadno bys se zmocnil všeho co má.« Otřásl se snad Kajin hrůzou, když mu po prvé podobná myšlenka napadla, ale vášeň závisti rostla. Hlas svědomí, volající: »Nezavraždíš! Nepokradeš!« byl umlčen. Ábel klesl mrtev na poli Kajinově. Jako bleskem zasažen probudil se Kajin po vykonání zločinu z vášně své. Prchá s polí svých, ale nemůže utéci sám sobě, svému svědomí. Snaží se, aby na vše zapomenul, ale nemůže. Neustále mu zaznívá hlas Hospodinův ze svědomí: »Kde jest Ábel, bratr tvůj?« Drsným způsobem: »Jsem strážcem bratra svého ?« Chce utlumit a umlčet tento hlas. ale s hrůzou pozoruje, že to není možno. Vždyť nemůže vstoupit na své, tak pracně obdělané pozemky, aby nebyl upamatován na hrozný čin, jehož se dopustil Krev bratra jeho volá k Hospodinu z pole. Chce — li své pozemky obdělávat, vidí na každé hroudě krev bratra svého, proto přerušuje svou práci a utíká. Pozemky, které byly jeho radostí a sloužily za obživu rodině jeho, tyto pozemky hynou, nepřinášejí užitku, ba jsou pro něho pravým zlořečením. »A nyní proklet, vyobcován jsi ty z půdy obdělané která otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé: Třeba bys ji obdělával, nedá ti více úrody.« Proto se jim vyhýbá, potuluje se s místa na místo. Vždyť nemůže zůstat klidně ani v osadě své. I Kajin i rod jeho musí být stále na pozoru před mstitelem! Přirozený zákon, vštípený od Pána Boha v srdce každého člověka, volá: »Nezavraždíš!« Kdo jiného zabije, má být potrestán. Krev za krev! V našich končinách, kde máme pevný pořádek, prohlašuje a vykonává trest ve jménu nejvyšší - státní autority — soudce. V zemích, kde není pevného řádu, prohlašuje, a vykonává trest nejbližší příbuzenstvo zabitého. Synové a příbuzní až do pátého kolena musí potrestat viníka. Kajin se bojí rodu Ábelova, neboť ví, že mu hrozí smrt. To je tedy výsledek jeho hříchu! Majetku Ábelova se chtěl zmocnit — svého vlastního pozbyl. Ábela k vůli majetku zavraždil — teď se děsí5 že bude zavražděn sám. Ábel nevědě1, že bude zabit, ale Kajin vstávaje lehaje viděl před sebou mstitele a nebyl jist ani okamžik, že nebude zavražděn. Nikdy není život tak drahý a milý, jako když jej máme ztratit. To poznal Kajin, když se po různých skrýších potuloval, jen aby se ukryl, před mstitelem. Tu prožil maka smrti nekonečná. Byl psancem na zemi. Jíž rád by oželel svůj majetek, své pozemky, jen život, holý život kdyby si zachránil! Vždyť ví, že se dopustil hříchu velikého jenž musí být potrestán. Ale tento trest kdyby mu byl umenšen, aby jej mohl snést. Nežádá, neprosí za odpuštění hříchu, ale za ulevení trestu: aspoň život mu má být zachován. »Vina má jest větší, než abych ji mohl unést. Ty mne dnes vyháníš z obdělaných pozemků, rodu i od tváře Své.« Naříká, že musí utéci z pozemků, na nichž Hospodinovi tolikrát obětoval, naříká, že mu a jeho rodu nastane krutá práce, než si najdou a obdělají nové pozemky a vystaví novou osadu, ale co to pomůže, když ani tam nebude jist před msti tělem. Vždyť mstitel slídí po měsíce, ba po léta po vrahovi. Zhyne — li jeden mstitel — nastoupí druhý a nevstoupí do svého doma, neobcuje se svou manželkou, pokud nevykonal spravedlnost, pokud nepotrestal vraha. Proto volá Kajin dále: »Abych se skrýval a žil jako psanec a štvanec na zemi, sic kdo mne najde, zabije mne.« A Hospodin vyslyší jeho nářek a daruje mu život. Zázračným způsobem prohlásí Hospodin všem mstitelům, že On sám usmíří krev Ábelovu, že tudíž nesmí nikdo na Kajina sáhnout. Mstitelé Ábelovi to úplně pochopili. Vždyť Bůh? nejvyšší autorita, nejvyšší Zákonodárce má nejvyšší právo a povinnost, aby učinil spravedlnosti zadost a aby pohrozil trestem každému, kdo by se chtěl do Jeho práv míchat. Tak na přímý výrok Hospodinův byl Kajin zbaven mstitele, aby nebyl zbaven červa svědomí. Tento červ svědomí způsobil Kajinovi více útrap než mstitel; ale tak mu byla přece poskytnuta možnost k lítosti. Byl tedy život pro Kajina i trestem i dobrodiním. Kajin se s celou čeledí svou, která až do 5. kolena za hřích jeho trpět měla, stěhoval. Popásajíce svá stáda, těkali s místa na místo, hledajíce území, v němž by mohli opět provozovat orbu a založit osadu. Brali se, jak Tora praví, směrem východním a usadili se konečně v území Nód, ležícím východně od roviny Eden, kde byl ráj, tedy ještě v rovině Mezopotamské. Po dlouhé a namáhavé práci obdělali si zde půdu a založili si novou osadu jejíž hlavou však nebyl Kajin, nýbrž potomek jeho Henoch, po němž se též jmenovala. Kajin nebyl s to, aby spravoval svou čeleď, měl dosti práce sám s sebou. A jako se hlavní osada v území Nód nejmenovala po Kajinovi, nýbrž po Henochovi, tak se po něm nejmenovala ani jeho vlastní čeleď! Všichni potomci Kajinovi znali zločin svého předka, kterýž snad všichni odsuzovali a pro nějž jistě všichni vyhnanstvím více méně trpěli. Proto neříkali: »my jsme synové Kajinovi«, čímž by byli skvrn lpící na Kajinovi rozšiřovali na čeleď celou, ale říkali: »my jsme synové Adamovi — my jsme Adamovci: Bene ha Adam.« Tak se počala nazývati čeleď —- a později kmen usazený v území Nód syny Adamovými, Bene ha Adam čili Adamovci. Podobné názvy jsou na východě velmi četné. Každý veliký kmen arabské pouště sluje: Synové t. j. bene N., čímž vyjadřují buď svůj původ od společného praotce N., nebo svou nejvýznačnější vlastnost. Tak na př. nejmocnější kmen Petrejské Arábie sluje třeba Bení Sachr, což vysvětlují příslušníci téhož kmene, jakoby všichni pocházeli od praotce Sachra, kdežto kmeny jim poddané a rolníci Moabska říkají, že se tak jmenují proto, poněvadž jsou tak vytrvalí a neústupní jako skála, která se jmenuje arabsky Sachr. Uvážíme — li, že obdělaná půda se řekne hebrejsky adama, že z prachu takové adama — půdy byl stvořen Adam, snadno připustíme, že mohli příslušníci jiných kmenů viděti v názvu Bene ha Adam význačnou jejich vlastnost — touhu po majetku, po blahobytu, lpění na hroudě. Vždyť touha po majetku jest význačný rys povahy Kajinovy — a jaký otec, taký syn. Tak může mít název Bene ha Adam nebo krátce ha Adam — Adamovci dvojí význam: potomci Adamovi a milovníci požitků pozemských, nebo jak my říkáme synové světa. Ale ať je význam jakýkoliv, neměl by se překládat. Vždyť je to vlastní jméno kmene — či národa, a vlastní jména se nepřekládají. Nikomu nenapadne překládat vlastní jména Izrael, Moab, Edom atd., poněvadž ví, že by tím způsobil mnohé nedorozumění. A nedorozumění vznikne, přeloží — li se jméno. potomků Kajnovýeh zvaných. Bene ha Adam, či ha Adam slovy: Synové lidští nebo lidé — místo prostého: Adamovci. Jak z budoucí extense poznáme, hledali Adamovci čím dále tím více štěstí a blaho v sexuální nezřízenosti. Jak se jmenovali ostatní kmenové pocházející od synů Adamových, nevíme. Rovněž nevíme, jaký život vedli a kde sídlili. Odtud — pro náboženský jich směr — počalo se jim říkati Bene ha Elohím. Zřejmě to čteme v posledním verši 4. kapitoly Geneze, kde však vedle Elohím je i Tetragramaton JHVH Stalo se tak v době, kdy rčení »kará bešém JHVH« dostalo smysl: »vzýval jméno JHVH, t. j. Hospodinovo« — a kdy při každé příležitosti slovo Šlohám — Bůh bylo nahrazováno slovem JHVH — Hospodin, Ale prastará poznámka, připojená ke jménu Enošovu — zněla: "áz húchal likró bešém Elohím" — »tenkrát se počali jmenovati dle jména Elohímova«, což úplně potvrzují prvé verše hlavy šesté, kde se nám Bene ha Elohím, Elohímovcí objevují, jak se směšují s Behé ha Adam, s Adamovci. Právě tak, jako jsem pravil, že by. se nemělo překládat vlastní jméno Bene ha Adam — Adamovci, .nemělo by se překládat ani vlastní
3
Noach chodil s Bohem— Ve vztahu k Abrahamovi bylo napsáno: „Choď přede Mnou" ( 17,1 ). Noach potřeboval podporu, zatímco Abraham byl schopen chodit v poctivosti vlastními silami ( Raši). 10. tři syny - nejsou vyjmenováni podle věku: Jafet byl nejstarší, ale Šem je vzpomenutý jako první, protože Tóra je vyjmenovává podle moudrosti ( Samhedrin 69b ).3 12, Byla zkažená - Chování lidí se zhoršilo.. Nejdříve se zhoršil svět lidí, kteří zhřešili tajně před Bohem. Později byla země plná zločinců, což bylo zjevné všem. Celá země se zhoršila, protože člověk je esencí světa a jeho nemorální chování má vliv na celé Stvoření (Zohar). 14. Udělej si archu- Noach ji měl postavit sám ( Abarbanel). Bylo mu řečeno: „Postav archu, která bude symbolizovat tvoje vlastní chování. Budeš se držet daleko od svých bratří, místo abys je poučil a snažil se napravit jejich chování - nyní budeš osamocený v arše, mezi dobytkem a zvířaty" (Alšich ). To, že Noach rezignoval na to zkusit zachránit své pokolení, je příčinou toho, že Potopa nazvaná mej Noach „vody Noacha" (Izajáš 54,9 ), což napovídá, že byl zodpovědný za Potopu (Zohar ). Bůh mohl zachránit Noacha mnoha způsoby. Proč tedy vybral způsob tak únavný a časově náročný? Když ho lidé z pokolení Noacha viděli, jak pracuje při stavbě archy přes sto dvacet let, ptali se: „Proč se tím zabýváš?" Noach jim mohl odpovědět: „Bůh má v úmyslu přivést na svět Potopu" a oni, když to slyšeli, měli možnost projevit lítost ( Raši ). Hebrejské teva „archa" může také znamenat „slovo"4. Rozměry archy činily 30 loket na 300 loket na 50 loket. Je to číselná hodnota písmen lamed ( 30 ), Šin ( 300 ) a nun ( 50 ); ta písmena v této posloupnosti tvoří slovo lašon Jazyk". z cedrového dřeva - Dosl. „z goferového dřeva", to je název druhu dřeva, které plave snadno na vodě. Není vzpomenuto nikde jinde v Tóře (Ibn Ezra). 15. loket - Ama, pl. amot. Kolem půl metru délky. 16. světlo - Slovo cohar znamená „otvor", kterým by proniklo světlo ( světlík ). Vychází ze stejného základu jako slovo cohorajim „poledne". Ten otvor byl udělaný v arše nahoře (Ibn Ezra ). Byl to drahocenný kámen, který zalamoval světlo z vnějšku tak, aby osvětlovalo vnitřek ( Raši). Někteří to překládají jako okno, viz verš 8,6. první, druhá a třetí ( paluba) - Byly tam tři patra, jedno nad druhým. Nejvyšší bylo určeno lidem, prostřední tvořilo životní prostor pro zvířata (a ptáky), v nejnižším ukládali nečistotu (Raši).
jméno potomků Šetových — Bene ha Elohím - Elohímovců, čímž bychom se uchránili obtíží. Adamovci jsou potomci Kajinovi, hledající své prospěch na tomto světě, Elohímovci jsou potomci Šetovi, kteří toužili aspoň s počátku po ztraceném blahu, po transcendentním spojení s Bohem. U těchto se myšlenka mesiánská dodržovala, u oněch zanikla.
3
Noach, v českých překladech jako Noe נחje v Toře Genesis 5,29 význam jména odvozován od kořene נחם znamenající potěšit, utěšit, ale i želet i litovat. Tak „vajinachem JHVH ki asa et ha adam“ litoval JHVH, že učinil člověka. Je též možné toto jméno odvodit od = נוחodpočívat, mít klid, protože po potopě vatanach ha teva..spočinul koráb na zemi právě zásluhou Noacha. Šem שםznamená jméno a je to praotec semitů, národů z nich vyšel Avram jako praotec národa vyznávanícího Ha Šema t.j Jediného Boha. Cham = חםžhavý,horký odtud i chama = חמהpalčivé, žhnoucí slunce. A konečně Jefet, v českých překladech uváděn jako Jáfet יפתse může odvodit od kořene = פתהrozšířit (Keller, Výkladový slovník biblických jmen),ale pravděpodobněji půjde o odvozeninu kořene = יפהbýt krásný, výtečný, což koresponduje s tradičním pojetím, že se jedná o praotce národů, kteří si zakládali na filosofii. 4 To až v postbiblické hebrejštině, kdy znamená jak slovo psané tak i tištěné. V Tenachu se vyskytuje pouze v příběhu o potopě světa a pak ještě ošatku do niž byl položen Mojžíš jako nemluvně viz. Ex.2.5
4
18. Moji smlouvu - Je to slib, že se nezkazí zásoby ovoce v arše (Raši). Jiné vysvětlení: vztahuje se to k příměří po Potopě (9,8-17 ), když Bůh slíbil, že tímto způsobem znovu svět nezničí (Sforno). ty i tvoji synové, i tvoje žena, i ženy tvých synů - Muži pobývali zvlášť a ženy zvlášť. Odtud se učíme, že jim byly zakázány manželské styky (Raši, Mizrachi). 19. Ze všech živých - Zvířata přicházela k Noachovi z vlastní vůle a on je dovedl vedle archy. Archa akceptovala jen ta zvířata, která neměla nic společného se zakázanými styky, protože by byla jednou z příčin úpadku toho pokolení ( Raši,
Sanhedrin 108b). 7. 1. Neboť vidím, že jsi spravedlivý - Avšak neříká: „člověk spravedlivý, dokonalý" ( 6,9 ). Odtud se učíme jen napolovic vychvalovat člověka v jeho přítomnosti ( ne proto, abychom umenšovali jeho pozici, ale abychom neupadli do přehánění, a aby se chválený neobával neupřímnosti ) a naplno, když není přítomen ( Rasi ). 4. neboť za sedm dní - Po vypršení času, který dal Bůh lidem k pokání, se Jeho laskavost projevila tím, že jim daroval ještě dalších sedm dní. Další vysvětlení: byla to šiva ( sedm dní smutku ) pro Metušelacha, který právě zemřel a vzhledem k úctě k němu Bůh zpozdil Potopu. Léta života Metušelacha končí v šestistém roce života Noacha ( Raši). čtyřicet dní - odpovídá to období, jakého je třeba, aby se zformoval plod od momentu početí. Proč padal déšť tolik dní? Protože oni postupovali hanebně, trápili svého Stvořitele, aby se zabýval formováním plodů mamzerim (mamzer je dítě narozené z krvesmilného svazku nebo cizoložství, nebo také potomků takového dítěte) (Raši). 7. Noach, jeho synové - Muži a ženy jsou jmenováni zvlášť, protože manželské styky byly zakázány v době, kdy byl celý svět pohroužen v zoufalství ( Raši ). 9. po dvou - Byli nejméně po dvou z každého druhu ( Raši ); ale čistých zvířat bylo po sedmi párech ( Mizrachi).5 II. V šestistém roce života - Verš mluví o vodách tryskajících shůry i zezdola. Je to narážka na potenciál velké povodně duchovního rozvoje, která byla určena právě na ten rok. Měl to být rok dání Tóry Psané a Tóry Ústní, ale lidé připravili bolestné zklamání a nezasloužili si takovou odměnu ( Zohar ). druhého měsíce - Tanaita Rabi Eliezer říká: „Byl to měsíc Marchešvan," naopak Tanaita Rabi Jehošua řekl: „Byl to měsíc Ijar" ( Raši). 16. A Bůh ho uchránil - Dosl. „A Bůh za ním zamkl." Noach zamkl dveře archy a Bůh mu pomohl tak, že v arše nebyla žádná štěrbina ani otvor. Kdyby jakákoliv část archy nebyla uzavřená, všichni by vevnitř zemřeli (Ibn Ezra ). 16. A Bůh ho uchránil - Dosl. „A Bůh za ním zamkl." Bůh chránil Noacha, aby nebyla zničena archa. Obklopil archu medvědy a lvy, kteří zabíjeli každého, kdo by ji chtěl zničit 5
Nás může zaujmout ten fakt, že nečistá zvířata byla pojata do korábu. Znamená to, že jejich existence má nejen smysl, ale i svůj specifický Boží plán. To můžeme aplikovat i na národy světa, hebrejsky označované gojim. I když mají plnit pouze sedm přikázání synů Noho „šiva micvot bnej Noach“ (viz níže), nikde se neřeší otázka, jak tito národové u nichž není povinnost zachovávat tarjag micvot = 613 přikázání Tory, mají kontaktovat Hospodina či jaké modlitby Mu předkládat.
5
( Raši ). 20. loket - viz. komentář 6,15. 21. A zahynulo - Verš se týká jen suchozemských stvoření a tak naznačuje, že Bůh ušetřil ryby, protože se nepodílely na hříších ( Maharša citující Zevachim 113b ). zvířata, která se hemžila na zemi - Hebr. šerec. To slovo je překládáno jako „hemžící se zvířata", ale v halachické terminologii (židovského práva ) šerec znamená skupinu osmi zvířat, které způsobují rituální nečistotu při kontaktu s nimi.
8.
1. Bůh zaměřil zvláštní pozornost - Midat hadin ( vlastnost Spravedlnosti ) byla proměněna v midat harachamim ( vlastnost Milosrdenství ) díky modlitbě spravedlivých. A hanebnost zločinců způsobuje proměnu midat harachamim v midat hadin, jak je psáno: „Bůh viděl jak se na zemi zvětšila zlovůle lidí... I řekl Bůh: Vyhladím... ( 6:5,7 ). Čtyř písmenné Boží Jméno je ( zpravidla ) svázáno s midat harachamim. Jiné vysvětlení: „Bůh zaměřil zvláštní pozornost" na to, že zvířata, kterým bylo povoleno vejít do archy, nezkazily (morálně) svůj život před Potopou, a navíc, že se zdržely obcování mezi sebou v arše (Raši). „Bůh zaměřil zvláštní pozornost" na to, že Noach byl člověkem naprosto spravedlivým a zaručil mu příměří a garantoval mu záchranu. Co se týče zvířat, „Bůh zaměřil zvláštní pozornost" na svůj plán stanovující to, že na zemi mají žít ty samé druhy, jako dříve ( Ramban ). Bůh přivedl vítr - Slovo ruach znamená „vítr" i „duch". Duch ( ruach ) potěšení a úlevy přešel před ním (Raši). 3. Když přešlo sto padesát dnů - Vody začaly opadat prvního dne měsíce Sivan. Jak bylo odhadnuto toto datum? Dvacátého druhého dne měsíce Kislev déšť přestal padat. Odtud máme tři ( dny ze sto padesáti ) z Kislev a 29 z měsíce Tevet: to dělá 32 dní. Měsíce Ševat, Adar, Nisan a Ijar čítají dohromady 118 dní. ( Když se ta čísla sečtou se 32 předchozími) máme tu dohromady sto padesát dní. V souvislosti s tím, že verš říká, že po sto padesáti dnech začaly vody ustupovat, týká se to dne po ukončení měsíce Ijar, čili prvního dne v měsíci Sivan ( Seder Olam ) ( Rasi ). 4. sedmého měsíce -je to Sivan, sedmý měsíc po Kislev, ve kterém přestal padat déšť ( Raši). 6, když přešlo čtyřicet dní - Od momentu, kdy byly vidět vrcholky hor ( Raši ). okno v arše, které udělal - Bylo to okno vyrobené proto, aby světlo mohlo proniknout dovnitř, a ne dveře vyrobené pro vcházení a vycházení ( Raši ). 7. A vypustil krkavce - Noach chtěl zjistit, jestli není vzduch ještě příliš vlhký pro krkavce. A skutečně byl - neboť krkavec létal jen dokola ( Sforno ). Krkavec létal tam a zpět až do té chvíle, než země vyschla a Noach opustil archu (Ibn Ezra). vylétával a vracel se - Vylétával a kroužil okolo archy. Ale neodletěl, aby splnil svůj úkol, neboť byl podezřívavý vůči Noachovi a bál se, aby se něco nestalo jeho samičce ( Sanhedrin, 108b) (Raši). 8. Vypustil holuba - Sedm dní po vyslání krkavce Noach vypustil holuba; kdyby holub nalezl místo ke spočinutí, nevrátil by se k němu (Raši ). Sice už bylo vidět štíty
6
hor, ale holub si tam nechtěl odpočinout, protože byly zbaveny stromů, takže by tam nemohl postavit hnízdo (Ramban). Další vysvětlení: země byla stále vlhká po Potopě ( Sforno ). 9, Vztáhl ruku, vzal ho - Noachův soucit nás učí, abychom se chovali k poslovi, kterému se vedlo, stejně jako k tomu, jehož mise neskončila úspěchem, jestliže prohru sám nezavinil ( Hamak Davar ). 11. utržený olivový list - Holub řekl: „Ať je raději moje strava hořká jako listy olivy, ale z ruky Jediného, a ne sladká jako med, ale pocházející z rukou člověka" ( Raši, Midraš ). 13. vyschly vody na zemi - Sice povrch země oschnul, ale nebyl ještě tak dostatečně tvrdý, aby se po něm dalo chodit ( Rasi ). Proto Noach čekal až na Boží příkaz k opuštění archy ( Midraš, Radak ). 17. na zemi - Až po sejití z archy na zem měla být zvířata znovu plodná, v arše byli samci a samice drženi zvlášť, poněvadž byly všechny styky zakázány (Raši ). Noach, který se bál další Potopy, se vystříhal manželských styků až do chvíle, kdy Bůh slíbil, že neuskuteční další Potopu. Noach se zamýšlel, protože: „Copak mám plodit potomstvo k prokletí?" ( Midraš ). 21. Bůh ucítil příjemnou vůni - Samozřejmě to neznamená, že Bůh „čichal"! Není také možno uvažovat, že Bůh Jí" ( Dvarim 32,38 ). „Ucítil" tu znamená, že Bůh přijal oběť a byl s ní spokojený, a je to pouze přirovnáno k příjemným pocitům, které má člověk, jenž cítí příjemnou vůni (Ibn Ezra). je zlá od jeho mládí - Člověk získává sklon ke zlému v momentě jeho narození, dříve než získá znalosti a zralost potřebnou k jeho potření. V souvislosti s tím, že lidé jako jedinci jsou odpovědní za své hříchy, lidstvo jako celek nebude úplně vyhlazeno kvůli svým hříchům. Bůh bude trestat jiným, méně drastickým způsobem ( Ramban, Abarbanel). 22. nepřestanou - žádné z nich nezmění svůj přírodní cyklus ( Rasi ).
9. Buďte plodní a množte se - Ta slova budou potvrzena ve verši 9,7, avšak zde je to blahoslavenství, které říká, že lidský rod bude plodný; ve verši 9,7 je to naopak přikázání, aby měli potomstvo (Raši). 1. Strach - Aby se Noach neobával, že těch pár lidí, kteří přežili Potopu, bude žít ve stálém ohrožení divokými zvířaty, tak ho Bůh ujistil, že zvířatům vštípil instinktivní strach z člověka ( Abarbanel). Člověk byl stvořený podle Boží podstaty - pokud postupoval ve shodě s vůlí svého Stvořitele, vzbuzoval strach ve zvířatech, která jsou na mnohem nižším stupni. Avšak když pokolení Potopy tak zdegenerovalo, že upadlo na úroveň divokých bestií, lidé ztratili schopnost panování nad zvířaty. Nyní Bůh to blahoslavenství obnovil. Znamená to, že tak dlouho, jak bude člověk věrný podstatě Boží v sobě, nemusí se obávat divokých zvířat, avšak když odejde od svého povolání a bude následovat chování pokolení Potopy, opravdu se musí obávat veškeré divé zvěře ( Zohar).
7
4. Ale maso ( stvoření), které je ještě živé, nejezte! - Přikázání ohraničuje povolení jíst maso. Zakázáno je požívání ever min hachaj, „části těla ze živého zvířete". Ten verš říká, že maso je zakázáno, když je ve zvířeti ještě život a ten zákaz se vztahuje také na jeho krev ( Raši).6 5. A vaší krve - Je to postupné omezení práva člověka k odebíráni života. Bůh říká, že bude žádat vysvětleni od každého, kdo prolévá vlastní krev, protože život člověka nenáleží jemu samotnému, ale Bohu. Sice ujišťuje Noacha o vládě nad životem každého zvířete, ale neměl právo vykonat sebevraždu; jedině Bůh má právo ukončit lidský život ( Bava Kama 91b; Raši). od veškerého stvoření - Zvířatům je rovněž zakázáno zabíjení lidí ( Raši ), a když to udělají, budou zabita Božím rozsudkem ( Abarbanel ). 7. buďte plodní a množte se7 - Tato slova jsou přiřazena k veršům mluvícím o trestech za vraždu proto, aby osoba, která nenaplňuje příkaz rozmnožování se, byla přirovnána k osobě, prolévající krev ( Raši ). 11. Nebude více vyhlazeno celé stvoření - Část lidstva může být zničena potopou nebo jinou katastrofou, ale nikdy celý svět ( Sforno, Or Hachajim ), dokonce i když budou lidé hříšní ( Chizkuni). 13. Položil jsem na oblak svou duhu - Právě v tom okamžiku Bůh stvořil atmosférické podmínky, které způsobují, že po bouřce vzniká duha (Ibn Ezra). Hle, duha, která má své místo na oblacích odedávna. Od tohoto okamžiku bude symbolem příměří mezi Mnou a vámi ( R. Samson Rafael Hirsch ). znamením smlouvy - Ten, kdo spatří duhuje povinen říci požehnání: „Požehnaný jsi Ty, Hašem, náš Bůh, Král Vesmíru, který pamatuje Své smlouvy, je hoden důvěry ve Svou smlouvu a dodržuje Své slovo" ( Orach Chajim 229,1 ). 19, zalidnila se celá země - Bratři a jejich potomkové se rozešli po kontinentech: Šém obsadil Asii, Chám Afriku a Jefet Evropu ( Abarbanel ). 20. Noach začal obdělávat zemi - Dosl. „( byl ) člověkem zemi" - Slovo iš „člověk" sugeruje vládu, vrchnost. Noach byl pánem, protože země byla zachráněna díky němu (Raši). Jiné vysvětlení: Noach je svázaný se zemí, protože měl schopnosti, aby ji obdělával ( Ibn Ezra ); rozhodl se raději věnovat obdělávání polí než budování měst ( Ramban ). 22. Spatřil Chám, otec Kenaanův - Kenaan je spojený s touto událostí, protože na ní měl podíl. Někteří rabíni učí, že to byl on, kdo spatřil Noacha a běžel, aby to pověděl otci. Někteří říkají, že Chám vykastroval otce, a jiní, že s ním měl styk ( Raši).8 6
Z těchto míst se odvozuje i již zmíněných Šiva micvot bnej Noach שבה מצות בני נחz nichž jen první micva je pozitivní (činit dobré skutky a být poslušen vládám země) a zbývajících šest je záporných (zákaz idolatrie, zákaz blasfémie, zákaz vraždy, zákaz krádeže, zákaz incestu a zakaz týrání zvířat a požívání jejich krve). 7 Micva „pru u:rvu“ se vztahuje pouze na muže. Žena dle halachy tuto povinnost nemá. Muž naplní tento příkaz pokud zplodí minimálně jednoho syna a jednu dceru. I když by se zdálo, že tento příkaz platí celému lidstvu, které vzešlo po potopě, mezi sedm přikázání daných synům Noho zařazena nebyla. 8 Dodnes bývá zvykem u zbožných Židů, že do mikve (rituální lázně) nechodí otec s dospělým synem ani dokonce rabín se svým žákem. V pozadí tohoto příběhu je však ostrý protest proti všem pohanským praktikám (i předpotopním), kde se kladl hlavní akcent na kult plodnosti. Proto je v příběhu jmenéván i Kenaan tj. národ se kterým měli Izraelci tak
8
23. Vzal Šém a Jefet - Sloveso je tu v jednotném čísle, poněvadž to byl Šém, který přišel s iniciativou v tomto chvályhodném jednání, a Jefet se k němu připojil. Proto Šémovi potomci (Židé) byli odměněni micvou (přikázáním) cicit, nošení oděvu s třásněmi (Midraš, Raši). Šém a Jefet nařasili plášť na ramenech a vešli pozadu, odvraceli zrak. Navíc ve chvíli, kdy se museli obrátit, aby přikryli Noacha, hleděli jiným směrem ( Raši). 24. jeho nejmenší syn - Přesto, že Chám nebyl nejmladším synem Noacha, je tak nazván, protože byl nejméně hoden, nejmíň znamenal (Raši). Jiné vysvětlení: existuje rozdílnost názorů, co se týče posloupnosti narození synů Noacha, podle Rambana: Jefet, Šém, Chám; podle Talmudu (Sanhedrin 96b ): Jefet, Chám, Šém.
25. Proklet buď Kenaan! - Noach řekl Chámovi: „Způsobil jsi, že nemohu být otcem čtvrtého syna, který by mi sloužil. Ať je tedy tvůj čtvrtý syn prokletý, ať slouží potomkům starších ( čili Šéma a Jefeta ) ( Raši), Noach prorokoval, že potomci Kenaana budou vždy nehodní a morálně zkažení; proto vidíme, že se Praotcové rozhodně vyhýbali manželství s prokletými Kenaánci ( Radak ). otrokem otroků - Toto slovní spojení znamená, že bude nejnižším mezi otroky (Ralbag ). 26. Bůh Šémův - Sice potomci Šéma (tj. Jisrael) jsou nejvíce oddanými služebníky Hašem, avšak On není jen jeho Bohem. Je nazvaný Bůh Šémův, ale také Bůh Abrahámův. Izákův a Jákobův v tom významu, že On je zvláštně přítomný v jejich historii, a oni jsou těmi, kteří Ho uznávají a vychvalují Jeho velikost ( R. Samson Rafael Hirsch). 27. Ať bydlí v Šémových stanech - Podle Rašiho se ta slova vztahují k Bohu. Targum Jonatan říká: „Děti Jefeta se stanou konvertity a budou sedět a učit se v Šémových stanech."9 29. A umřel - Noach se narodil roku 1056 od Stvoření, Potopa přišla v roce 1656 a Noach zemřel v roce 2006, deset let po Rozptýlení. Abraham se narodil roku 1948, znal tedy Noacha a bylo mu 58 let, když Noach umřel. Od Adama až do Abrahama existovala ústní tradice předávaná postupně pouze prostřednictvím čtyř lidí: Adama, Lamecha, Noacha a Abraháma. Podobně Moše, jehož prostřednictvím byla dána Tóra, viděl Kechata, který viděl Jaakova, který viděl Avrahama. Odtud ne více než sedmi lidem byla tradice předána bezprostředně od Adama až po pokolení, které obdrželo Tóru ( Abarbanel).
10. 5. oddělené národy - Dosl. ostrovy národů. 8. prvním, silným na světě - Způsobil, že se celý svět vzbouřil proti Bohu a stavěl věž Bavel ( Raši). Do té doby, než se objevil Nimrod, nebyly války, ani monarchové. Nimrod utiskoval Babyloňany tak dlouho, až ho korunovali, potom se vydal do Asyrie a zbudoval velká města (Radak; Ramban). negativní zkušenosti. 9 To se však naplní až v době mesiášské.
9
9. silný lovec - opanuje mysl lidí slovy svých úst a bude je svádět ze správné cesty, aby je bouřil proti Bohu ( Raši). 11. Rechovot Ir - doslova: „široká místa města". Targum to překládá jako: „aleje Města" (Ninive). 21. Hebrejů - Na zákl. Targum Jonatan, Ibn Ezry. Jiné vysvětlení: „synové Evera"; „synové těch, kteří žili na druhé straně řeky" (Raši, Ramban). Por. komentář 14,13. 25. za jeho dnů se země rozdělila - Odtud se učíme, že Ever byl prorokem, když pojmenoval syna podle budoucích událostí ( zmatení jazyků a rozptýlení pokolení, které postavilo věž Bavel ). Jméno Peleg }*?D vychází ze stejného kořene jako výraz ( niflega ) „rozdělila se" ( Rasi ). Vysvětlivky: A - rok, v němž se narodil syn; B - celkový počet let praotce. Bylo jim, když se narodil další A| B Šém Arpakšád Šelach Heber Peleg Reú Serúg Náchor Terach Abram
100 35 30 34 30 32 30 29 70
500 403 403 430 209 207 200 119 205
Šé
Ar
Še
He
Pe
Re
Se
Ná
100 135 165 199 229 261 291 320 390
35 65 99 129 161 191 220 290
30 64 94 126 156 185 255
34 64 96 126 155 225
30 62 92 121 191
32 62 30 91 59 29 161 129 99
Při zrození Abrama zbývalo praotcům do smrti let: Šémovi 110 Arpakšádovi 148 Šelachovi 178 Heberovi 239 Pelegovi 48 Reúovi 78 Serúgovi 101 Nachorovi 49 Terachovi 135
11. 1. jeden jazyk - Je to lašon hakodeš, Svatý Jazyk - jazyk hebrejský ( Raši); jazyk, s jehož pomocí byl stvořen svět ( Mizrachi). Gematrie ( číselná hodnota ) tohoto slovního spojení činí sedm set devadesát čtyři, což se rovná hodnotě slovního spojení lašon hakodeš „Svatý Jazyk". jednu mysl - Měli stejný úmysl a řekli si: „Nesmíříme se s tím, že Bůh vlastní vládu ve vyšších sférách a nás omezil jen do nižších světů - Vyvýšíme se až ke klenbě nebes a svedeme s Ním boj." ( Midraš ). 3. Řekli jeden druhému - Jeden národ druhému: Micrajim Kúšovi, Kúš Pútovi a
10
Pút Kenaanovi ( Raši ). 4. Vybudujme si město a věž - Přesto, že lidé zpočátku plánovali vybudovat celé město, potom se shromáždili pouze k postavení věže. Její vybudování bylo obrovským úkolem. V Bavelu nebylo kamení, museli vyrábět cihly. Bůh jim zajistil nebývalý úspěch, aby nemohli říci: „Kdyby nám jen dovolil vybudovat věž, mohli bychom Ho přemoci!" Zkrátka věž byla tak ohromná, že výstup na její vrchol, kam vedly dvě řady schodů -jedna na výstup, druhá na sestup - by trval celý rok. Byli tak všichni pamětliví ve svém úsilí dokončit stavbu, že když spadla cihla a roztříštila se, všichni lamentovali: „Jak bude těžké ji nahradit!"; avšak když člověk zahynul během práce, nikdo to dokonce nebral v úvahu ( Midraš ). 5. Bůh se objevil - Dosl. „sestoupil"- to je zjevný antropomorfismus. Když má Bůh záměr zkontrolovat jednání pokorného člověka, Tóra říká, že „Bůh sestoupil" ( Radak ). Jako že Bůh sešel mezi hříšníky Bavelu, učíme se, že soudce nemůže zavrhovat obžalovaného, pokud to neučiní s náležitou pozorností ( Midraš ). 5. lidé - Hebr. hne haadam, dosl. „synové člověka". Synové koho jiného by měli být? Snad syny oslů a velbloudů? Avšak oni ukázali, že jsou synové Adama, prvního člověka, který prokázal nevděčnost, když říkal: „Žena, kterou jsi mi dal..."( 3,12 ). Ti, kteří stavěli věž, rovněž projevili nevděčnost, když se bouřili proti Tomu, který jim prokázal laskavost a zachránil je (tj. jejich předky ) před Potopou (Raši). 7, Sestoupíme - Množné číslo naznačuje, že se Bůh radil se Svým Dvorem v Nebi (Raši). Bůh tak promlouval k andělům (Ibn Ezra). zmateme tam jejich řeč - Lidé náhle zjistili, že si již nerozumějí v lašon hakodeš ( hebrejsky), ale že mluví sedmdesáti různými jazyky. Okamžitě nastal zmatek. Jeden řekl: „Podej mi vodu", a jeho soused místo toho házel jeho směrem zemi. Jiný zvolal: „Podej mi provaz", a druhý mu podal pilu a udeřil ho s ní a způsobil jeho smrt. Vybuchovaly hádky a spory. Všichni se chopili meče a začali mezi sebou válčit a mordovat se navzájem. Polovina lidstva zahynula mečem. A jaký byl konec věže? Jedna třetina byla pohlcena zemí, jedna třetina spálena a prostřední část zůstala na zemi. Jak nádherná je shoda a jak nenávistná neshoda! Díky tomu, že lidé pokolení Potopy se navzájem nenáviděli, nezůstala po nich žádná stopa. Naopak lidé náležející pokolení Rozptýlení byli ochotní společně pracovat a stavěli se k sobě přátelsky, jedině proto přetrvali ( Midraš ).10 9. rozptýlil je Bůh po celé zemi - Učí nás to, že nemají podíl v Budoucím Světě (Rasi). 10. To jsou potomci - Tóra vyjmenovává všech deset pokolení, aby nás naučila, že ti všichni měli svobodnou volbu a mohli se stát dokonalými služebníky Hašem. Avšak Svatý Jediný ( Ať je požehnán! ) marně uprostřed nich hledal hodného služebníka a čekal, až se vyskytne spravedlivý, teprve Avraham byl prvním, který vlastním úsilím dosáhl takového madrega ( duchovního stupně), že převyšoval ostatní lidi ( Midraš). 27. Teracha : Terach - Každý, jehož jméno je opakováno, má podíl v tomto i v 10
Výraz Babel = Babylon lze v češtině nejvýstižněji vyjádřit jako „Blábolov“.
11
Příštím Světě (Midraš ). Avšak Terach byl modloslužebník! Znamená to, že dostatečně projevil pokání a zaslouží si podíl v Příštím Světě (Midraš). 29. Avram a Náchor si vzali ženy - Když Háran zemřel, Avram a Náchor se oženili s jeho dcerami, aby byla udržena památka na něj a aby utišili bolest Teracha (Imre Sefer ). Jiska - to je Sára, byla pojmenována Jiska ( od kořene: saka, „hledět" ), protože viděla díky Boží Inspiraci a protože lidé budou pozorovat její krásu ( Raši ). 32. A umřel Terach v Cháranu - Když Avram opustil Cháran, přišel do Kanaanu a žil tam více než šedesát let. Je psáno, že Avramovi bylo sedmdesát pět let, když odcházel z Cháranu ( 12,4 ), a Terach měl sedmdesát let ve chvíli narození Avrama ( 11,26 ). Tímto způsobem vypočítávání byl Terach starý sto čtyřicet pět let, když Avram opouštěl Cháran. Avšak potom žil Terach ještě mnoho let, proč tedy mluví Tóra o jeho smrti v tom místě? Aby se neříkalo: „Avram nesplnil příslušný příkaz vážit si otce, když ho opustil v pokročilém věku." Proto se ten verš vztahuje k Térachovi jako k mrtvému. Dodatečně verš říká: „umřel Terach", když nehodní jsou dokonce ještě za svého života nazýváni mrtvými ( sice Terach před samotnou smrtí dokonal akt pokání, avšak ve chvíli, kdy ho Avram opouštěl, setrvával ještě ve svém zlém jednání ( Tosafot Hašalem )). Spravedliví jsou dokonce po smrti nazýváni živými, jak je psáno v //. Knize Samuelově 23,20. „Benajaku, syn Jehojada, byl synem živého člověka" (Raši ). Terach zemřel v roce 2083, Jicchak měl tedy třicet pět let (Seder Olam ). 1. Odejdi kvůli sobě - Slova „kvůli sobě" se jeví jako zbytečná, ale ve skutečnosti to znamená: „Jdi kvůli vlastnímu užitku a pro vlastní dobro." A co je tím dobrem a užitkem? „Učiním tě velkým národem", protože tady nezískáš zásluhu vlastnění dětí, a tam ano. Tam se staneš slavným ( a budeš si umět poradit při své duchovní misi). Nepopisuje důkladně celou cestu, říká pouze „do země, kterou ti ukážu", Bůh udržoval Avrahama ve stavu nejistoty, a díky tomu učinil místo určení ještě milejším jeho srdci, díky tomu mohl být Avraham odměňovaný za každý učiněný krok ( Raši). ze své země — Ale copak už dříve neopustil svou zemi a společně
12
