VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ STŘEDNÍ
ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA
TRUTNOV
PRVNÍ
KRVINKA ŠKOLNÍHO ROKU 2009-10
ŠKOLNÍ ČASOPIS Č. 56 ZE DNE
21. ŘÍJNA 2009
ROČNÍK
1
XIII.
A
Šestapadesáté číslo KRVINKY obsahuje: 2 Obsah se stručnou anotací jednotlivých příspěvků 3 Odborníci na svém místě (jak to vypadá, když havarijní stav budovy řeší „specialisté“) 4 První den, nová škola, nový život (našla svoji příležitost, dokáže ji využít?) 5 Proč jsem tady (kamarády si již našla, ale stále postrádá OŠko a praxi) 5 Jednou ve škole (o „škole - základu života“ a jak se lze s touto teorií „popasovat“.) 6 V nové škole (po prázdninové bouři nakonec pochopila, že jde jen o nový začátek …) 7 Nová dívčí tvář za katedrou (v šeru školy přeje studentům co nejvíce hor a kopců) 8 Nová mužská tvář v přefeminizované škole (rozhovor s novým němčinářem) 8 E-maily ze země tulipánů (studentky VOŠ vyrazily na prázdninovou brigádu) 9 Koutek poezie (Dvě naše nové poetky ve svých básních právě nehýří optimismem) 10 O naději (návod na to, jak postupovat, když se k nám štěstí obrátí zády) 11 Polednice (o tom, jak se šikanovaná učitelka chtěla zbavit svého syndromu vyhoření) 12 Zimní olympiáda (kdo fandí hokeji, ví co to bylo „Nagano“ aneb zimní OH se blíží) 12 Švestkové pokušení (o tom, jak si dívky na intru užily při pečení švestkového koláče) 12 Víte co je kineziologie? (na DM-F proběhla zajímavá přednáška o léčitelské metodě) 13 Naši „mládežníci ČČK“ byli na roztrhání (pohled předsedkyně na akce školní MO) 15 Podzimní expedice (o tom jak dopadlo překonávání vrcholu studia v zářijovém termínu) 16 Evropský den jazyků (první projektový den ve školním roce se vydařil) 18 Kdo je nejvíce ohrožen anorexií ? (Překvapivé zjištění švédských vědců o poruše metabolismu). 18 Rodičům pro výstrahu (bývaly doby, kdy stav učitelský nacházel všeobecného uznání) 19 Top Krvinky (Veni, vidi, vici – tentokrát v podání prvního lycea)
Na vzniku dnešní KRVINKY se podíleli svými příspěvky tito studenti : Andulka Julie ČECHOTOVSKÁ Veronika ČERNÁ Eliška FORMANOVÁ Eliška GULDÁNOVÁ Eliška KOUŘILOVÁ Melanie KRULICHOVÁ Anička KULDOVÁ Míša MATĚNOVÁ Jitka POKORNÁ Zuzana ŠUBRTOVÁ a následující pedagogové : Mgr. Alžběta Pivoňková, Mgr. Lea Janáková, RNDr. Karel Javůrek, pí Iva Matějková ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2
Odborníci na svém místě ? Loňská mírná zima se podepsala na stavu střechy našeho internátu v Bulharské ulici.. Provlhlé stropy v několika pokojích v nejvyšším poschodí a cihly, vypadávající z půdy až do ulice, jsme museli nechat alespoň provizorně zpevnit a co nejdříve (nejlépe na letní prázdniny) pak dále naplánovat kompletní opravu celé střešní krytiny. Vše, co jsme sami organizovali, probíhalo jako na drátkách : Odborná firma za pár desítek tisíc posoudila stav střechy a nutný rozsah opravy. Opakovanými urgencemi se u zřizovatele (Královéhradecký kraj) podařilo dojednat potřebné finanční zajištění. Následovalo administrování a provedení dvou výběrových řízení na projekt nové střechy a na stavební firmu k realizaci plánované akce. Pak už se jen před začátkem prázdnin projekt na opravu předkládal všemožným institucím ke schválení. V této fázi přípravy se objevil neočekávaný problém. Hasiči si vyžádali další úpravy proskleného světlíku, který zcela uzavírá chodbu budovy. Trvali na možnosti odvětrávání pro případ vzniku kouřových plynů při eventualitě požáru. Když projektant odvětrávání dokreslil, odmítl památkový úřad schválit navrhované řešení jiného vzhledu světlíku na naší památkově chráněné budově. Přitom světlík je umístěn zcela nahoře na části střechy odvrácené k sousedící budově a jeho odlišnou variantu by mohl vidět a zjistit jedině snad pilot při střemhlavém náletu na internát. Vydiskutování kompromisní varianty projektu, která by vyhovovala jak hasičům, tak i rigidním památkářům, trvalo ¾ prázdnin, protože pracovníci obou připomínkujících organizací nemohli najít čas na společné jednání, neboť museli řešit jiné důležitější úkoly a především čerpat svou dovolenou. Nakonec se celý vleklý problém s projektem přece jen zdárně dořešil a tak dva týdny před koncem prázdnin mohla nastoupit stavební firma k demontáži střechy. Při odstraňování starých uhnilých střešních trámů se však pod nimi na dvou místech úplně propadla podlaha půdy a to až do pokojů našeho internátu. Jak se ukázalo, celá řada nosných půdních trámů, které na povrchu vypadaly nepoškozeně, byla uvnitř působením dřevokazné houby dřevomorky domácí proměněna v měkkou vatovitou až práškovitou načervenalou hmotu. Odborníci, kteří již na jaře zkoumali stav střechy, si pro své posouzení náhodně zvolili sondy do několika trámů, které údajně zrovna ztrouchnivělé nebyly. Ještě, že se naštěstí při zřícení částí několika stropů dovnitř pokojů nikomu ze stavebních dělníků nic nestalo. Kalamitní situaci bylo nutné co nejrychleji efektivně vyřešit. Úplné vyklízení části druhého patra internátu a jeho úplné uzavření pro ubytované bylo zvoleno jako to nejlepší řešení, které zabránilo dalším možným katastrofám. Při odstraňování čtyřiceti tun poškozené střešní a půdní konstrukce došlo k popraskání dalších stropů, kterým se nečekaně odlehčilo. Nahrazení dalších půdních trámů a rekonstrukce propadlých stropů pokojů si ovšem vyžádá další nezbytné finanční náklady, které se opět snažíme vyškemrat z poloprázdné krajské pokladny. Suché a slunečné září přišlo jako na zavolanou, takže odkrytou střechou a pokoji, kterým strop nahrazuje podzimní obloha, nám zatím do spodních pater budovy ještě mnoho vody nenateklo. Aby nebylo havárií málo, praskla na půdě na začátku topné sezóny alespoň kovová expanzní nádoba na topení. Tak se voda do spodní části budovy přece jen dostala. Studenti, kteří měli být ubytováni právě ve zdevastované části internátu, jsou prozatím přestěhováni do všemožných dalších prostor – kluboven, studovny a na pokoje, kde se ještě vyskytovala neobsazená lůžka. Někteří studenti VOŠ museli vzít zavděk i internáty jiných středních škol v Trutnově. Stavební práce a všudypřítomný prach obtěžují všechny ubytované i v havárií nezasaženém druhém nadzemním podlaží internátu. 3
Pevně věřím, že se mi podaří jejich provizorium zkrátit na co možná nejkratší dobu. Zdravotnictví je často kritizováno za nedostatky, které provází léčbu pacientů. Naštěstí v něm však pracují skutečně kvalifikovaní lékaři a sestry. Nedovedu si představit, že by se tam mohlo stát to, co v našem případě předváděli „odborníci“ ve stavebnictví, kterým se odborně posouzená podlaha na půdě začala propadat pod nohama, a domluva o způsobu odvětrávání chodby trvala dva měsíce. (ředitel školy) -o–o–o– Post skriptum: Na DM Bulharská stále ještě není všem haváriím konec. „Odlehčování“ budovy pohnulo žlučí nejen ubytovaným a vedení školy, ale také odvzdušňovací nádobě na rekonstruované půdě tak, že popraskala a unikající voda promáčela některé stropy dalších pokojů. Vše se naštěstí událo ještě v době probíhajícího stavebního ruchu, takže se další nepříznivé důsledky budou moci řešit ještě v rámci stále probíhajících oprav. (red.)
--------------------------------------------------------------------První den, nová škola, nový život Poslední dobou jsem se pořád musela vracet k velkému problému. Bylo to přemýšlení o mém dalším studiu. V deváté třídě jsem měla hrozný strach z přijímaček a různých testů, které se dělají pro přijetí na střední školu. Ale taky byly dny otevřených dveří, kdy školy mohou předvést své učebny i vybavení. Bylo to hodně těžké, nevěděla jsem, kam jít studovat, ale jednu věc jsem věděla. Chtěla bych pomáhat lidem, lidem, kteří to opravdu potřebují, které něco bolí nebo kteří třeba měli nějakou nehodu. Proto jsem se začala zajímat o střední zdravotnické školy. Den otevřených dveří na zdravotnické škole v Trutnově mě zaujal, bavilo mě poprvé píchat injekci do umělé kůže nebo počítat složité příklady z matematiky. Když přišel den na odesílání vyplněných přihlášek, předali jsme s rodiči přihlášku panu řediteli. A nakonec nebyly ani obávané přijímačky. V kanceláři mě trochu políval pot, bála jsem se, aby mě vzali, ale nakonec jsme ze školy šli s tím, že jsem přijatá. Budu tady ale muset bydlet na internátě. Byl srpen a první den v nové škole se rychle blížil. Už přišel poslední víkend prázdnin, poslední volno, kdy se nemusíme učit, ani vstávat do školy. V pondělí odjíždíme autem do Trutnova na internát. Jednou se vyspíme a jde se do školy. První dny a chvíle ve škole byly hrozné, vůbec jsem nevěděla, kam mám jít, navíc byly kolem spousty neznámých tváří. Ve třídě vládlo ticho, nikdo ani nedutal. Jako bychom měli strach? A pak jsme se dozvěděli důležité informace, rozvrh, akce školy atd. Další dny ve škole byly nanic, skončila hodina a my už ,,běželi“ do dalších učeben. Bylo to všechno hrozně rychlé. Postupně jsme se ve třídě pomalu začali seznamovat a nacházeli nové kamarády. Učitelé nejsou nějak zlí nebo přísní, všichni se nám snaží pomáhat. Asi bude zdrávka těžká, ale snad mě dokáže dobře připravit na to, co bych chtěla dělat. Pomáhat lidem a dokázat si, že jsem tu školu opravdu zvládla. Vždycky jsem chtěla něco dokázat, teď si myslím, že tu je příležitost. Zuzana Šubrtová, ZL 1 HUMOR ze školních lavic
4
Proč jsem tady K výběru zdravotnické školy mě vedl zájem pracovat s lidmi, s dětmi, zkrátka pečovat o ně. Už od sedmé třídy jsem si přála být zdravotní sestra. Ráda jsem sledovala filmy ze zdravotnického prostředí a práce sestry se mi líbila. Teď ale začínám uvažovat, že bych se stala doktorkou. Šla jsem na tuhle školu s tím, že se konečně budu moct věnovat tomu, co mě baví. Také jsem se těšila na změnu prostředí a nové kamarády. I na učitelé jsem byla zvědavá. Ke konci prázdnin sem se hodně těšila ale zároveň jsem z toho měla i strach. Hlavně první den byl nejhorší, no, vlastně celý týden. Všichni se na mě tak divně dívali a já si myslela, že si snad ani žádné kamarády nenajdu. Skutečnost je taková, že moji bývalí spolužáci mi strašně chybí. Na nové prostředí jsem si ale už zvykla a kamarády jsem si už také našla. Jen mě mrzí, že na našem oboru nemáme hodiny ošetřovatelství a praxi. Míša Matěnová, ZL 1
Jednou ve škole... Roman usedá do třetí lavice vedle svého spolužáka Adama, což je takový ten třídní šprt, co všechno ví a všechno zná a známky jsou taky to jediné, co ho zajímá. Roman šátrá v tašce a hledá rozvrh, aby si mohl připravit na hodinu. Neúspěšně. Proto se s prosbou obrací na Adama, jestli ví, co mají teď za hodinu. Adam s nadšeným výrazem ve tváři odvětí: ,,Jo teď máme matiku a pak děják.“ Roman není zas tak nadšený, že den startuje zrovna s matematikou: ,,No tak to se aspoň prospím. A píšem dneska z něčeho?“ Adam kouká do svého zápisníku a hrne ze sebe jednu informaci za druhou: ,,Z bižule jenom zkouší, na něminu jsme měli úkol, na zemáku píšem a na čejáku se dozvíme známky z minula. A za dva týdny píšem z matiky pololetku.“ Roman jen kulí očima a přeje si, aby byl dnes nemocný: ,,Dneska máme čeják? Takže další bajle a další dva týdny bez kompu. Aspoň se budu moct učit na tu matiku, abych dostal alespoň čtverec.“ Adam jen kroutí hlavou a říká si, jak jen někdo může takhle kašlat na školu, vždyť škola - základ života. A jen smutně se svěšenou hlavou dodává: ,,To já dostal kuli naposled v pátý třídě, když jsem nedonesl úkol kvůli našemu Piňďovi, kterej mi roztrhal sešit. Byla to hrůza.“ Eliška Guldánová, ZL 1.
5
V nové škole Tak a je to. Prázdniny skončily a hurá zpátky do školy. Taky jste se tak netěšili? Museli jsme dát sbohem vyspávání do oběda a celodennímu povalování na koupališti. Zase si musíme sednout do těch tvrdých školních lavic. Pro některé poprvé na střední škole. K prvnímu vydání Krvinky v tomto školním roce a k své vůbec první publikaci píšu fejeton na to klišé téma: Jaké to je být v nové škole. Všichni jsme prošli základní školou a máme na ni hezké i ošklivé vzpomínky. A kdyby nic, tak aspoň ty vzpomínky nás poznamenaly. Těžko jsme se loučili se starými známými a šli vstříc nové, neznámé a trochu děsivé budoucnosti na střední. Půjdu s kůží na trh a přiznám, že jsem se bála. Jaká bude nová třída? Jací budou učitelé? Je tam učivo hodně těžké? A ta nejdůležitější otázka: Zvládnu tu školu? Možná jsem moc hloupá na to, abych se vůbec dostala k maturitě. Možná jsem moc nespolečenská na to, abych se s ostatními skamarádila… Takovéhle myšlenky mi o prázdninách bouřily v hlavě a dělaly mi předčasné vrásky. Uklidňuje mě vědomí, že určitě i další ne moc sebevědomí lidé na tom byli stejně. A pak přišel den D. (Budík mi znovu připomněl, jak moc ho nenávidím, když o půl sedmé zazvonil.) Když jsem přišla do třídy, v duchu jsem si říkala: Umřu, umřu, to bude hrozný, umřu, umřu, to nemůžu zvládnout, umřu, umřu… A víte co? Neumřela jsem. Vytrvale a neodbytně jsem chodila do školy a snažila se být přátelská a pilná. A bylo to fajn. Mnohem lepší, než v co jsem doufala. Jasně, kdybych se hodně snažila, tak nějaké chybičky, nějaké vady na vizáži našeho kolektivu by se našly, ale ty jsou všude, tak proč to řešit? Je mi jasné, že zatím uběhla krátká doba a všechno se teprve vybarví, ale první dojmy jsou přece nejdůležitější, ne? A co dál můžu po měsíci říct? Ta pilnost ze mě vyprchala stejně náhle, jako přišla. Teď si rozhodně nemyslím, že umřu. Novou třídu jsem víceméně poznala a líbí se mi. Učitelé (až na pár výjimek, samozřejmě) vůbec nejsou hrozní. A látka se dá zvládnout, nebo aspoň opsat. I když mě občas přepadnou nostalgické vzpomínky na základku, řeknu si, že teď jsem na nové škole, na novém začátku. Eliška Kouřilová, ZL 1.
6
Nové tváře za katedrou Nový školní rok vždycky přináší nové posily v podobě prváků. Poznáme je podle toho, že se první týden (na rozdíl od zkušenějších mazáků) tváří trochu omámeně, překvapeně, popř. nejistě, anebo taky mimořádně slušně. Mezi těmi, kteří jsou ve škole noví, najdeme i dva mladé učitele, kteří se rozhodli posílit náš pedagogický sbor. Na to, který vítr je zavál na trutnovskou zdrávku, a na řadu dalších věcí jsme se zeptali Mgr. Aleny Haasové a Mgr. Tomáše Dytrycha. Rozhovor s Mgr. Alenou Haasovou 1. Co vás přivedlo na naši školu? Přivedla mě sem nabídka a moje touha zkusit něco nového. 2. Chtěla jste vždycky být učitelkou? Ano. Už od školky jsem chtěla být učitelkou, možná mi byla vzorem moje prateta, která učila na prvním stupni. Já sama jsem chtěla také učit děti na prvním stupni, ale postupně u mě převládl zájem o biologii, a tak jsem své plány trochu pozměnila. 3. Jaké jste mívala známky ze svých předmětů na základní a na střední škole? Moji učitelé na mě byli hodní a dávali mi pěkné známky. 4. Co vás baví kromě vašeho oboru? Někde hodně vysoko na mém žebříčku zálib je určitě sport, ať už aktivně nebo pasivně. Nejvíc se asi věnuji badmintonu, který jsem začala hrát asi před šesti lety. Tehdy jsem měla dost zkreslené představy o tomto sportu a stejně jako většina lidí jsem ho znala jen v rekreační podobě s košíčkem létajícím vysoko a pomalu. Badminton je ale velmi rychlý sport, u kterého je nutné se soustředit a mít dobrý postřeh. Asi proto mě moc baví, člověk ze sebe nádherně vybije přebytečnou energii a zapomene na svoje starosti (alespoň na chvilku). Dále velmi ráda jezdím na kole, plavu, bruslím, lyžuji. Navíc mám ještě trochu horskou duši (mám ráda české hory a Tatry v jakémkoli množství a podobě) a vodáckou duši, i když ta je teď trochu potlačovaná. A když zbyde ještě trochu času, ráda si přečtu dobrou knížku, podívám se na dobrý film nebo se pokusím něco vyrobit. Samozřejmě jsem správný Čech a mám ráda hudbu a občas vyloudím i nějaký tón na pianu nebo flétně. 5. Co nám prozradíte o své rodině a svém zázemí? Říká se, že člověk si rodinu nemůže vybrat. I kdybych si vybrat mohla, myslím, že lepší rodinu, než mám, bych nezískala. Samozřejmě přijdou chvíle, kdy se neshodneme, ale v těch důležitých okamžicích se vždycky mám o koho opřít a vždycky mi někdo podá pomocnou ruku. Své rodiny si velmi vážím a moc pro mne znamená. 6. Jaké jsou vaše první dojmy ze školy a z žáků? První dojem ze školy – šero. Hlavně dole v chemickém podzemí. Ale aspoň to zde můžou rozsvítit usměvaví a přátelští lidé, kterých je tu naštěstí dost. První dojem ze studentů – usměvaví a pracovití (alespoň někteří a alespoň někdy), doufám, že to nebyla jenom zářijová maska, kterou budou na podzim shazovat. 7. Máte nějaké moudro, které byste chtěla žákům vzkázat? Mám ráda aforismy, tak zde uvedu jeden od Pavla Kasorina: „Každý stojí pod nějakou horou, ale ne každému se chce nahoru.“ Přeji tedy studentům, ať mají před sebou co nejvíce hor a kopců, na které stojí za to se drápat, a ať jim občas někdo na té cestě pomůže. (red.)
7
Rozhovor s Mgr. Tomášem DYtrychem 1. Pracoval jste někde před nástupem na naši školu? Ano. Nejprve jsem učil jeden rok na základní škole v Náchodě a poté rok pracoval v jedné mezinárodní společnosti v Praze. 2. Co vás vedlo k rozhodnutí učit? To přesně říct nedokážu. Uvažoval jsem o tom už poměrně brzy, asi tak tři roky před maturitou. Definitivně jsem se potom rozhodl v posledním ročníku gymnázia. Výhodou je určitě fakt, že člověk nemusí chodit do práce o víkendu a samozřejmě také prázdniny. 3. Co od svého působení v roli učitele očekáváte? Spokojené studenty s maturitou v kapse. Alespoň doufám:o) 4. Co děláte, když zrovna neučíte? Snažím se věnovat svým koníčkům, mezi které patří především fotbal, detektivní romány a cestování. Za pěkného počasí trávím čas i na naší zahradě, která je kousek za Úpicí. 5. Jste svobodný, máte děti? Jsem svobodný. 6. Navštívil jste nějaké cizí země? V rámci studia němčiny na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové jsem strávil půl roku v Německu na partnerské univerzitě. Dále jsem byl například v Rakousku, Itálii, Polsku, Slovensku. Cestoval jsem zatím výhradně pouze po Evropě. 7. Co by měl podle vás žák dělat, aby byl úspěšný? Záleží na tom, co pro žáka znamená slovo úspěšný. Každý si pod tím představí něco jiného. redakce ========================================================== Paní učitelce Hanlové se podařilo dojednat pro studentky VOŠ, které již před tím absolvovaly na naší škole obor Zdravotnický asistent, možnost prázdninových brigád v Holandsku. Jednou z hlavních podmínek bylo, aby byly schopné komunikovat anglicky. Holandský partner hradil studentkám leteckou dopravu tam i zpět, takže se ani cesta do vzdálené země nezdála být příliš dlouhá. O svoje první dojmy se studentky dělily s paní učitelkou prostřednictvím e-mailové pošty a paní učitelka tyto autentické výpovědi poskytla (samozřejmě se souhlasem studentek) naší redakci.
E-maily ze země tulipánů První e-mail:
03.7.2009 18:38:31 ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Dobrý den, tak vám píšu jak jsem slíbila. Je to tady skvělý máme pro sebe s Eliškou třípatrovej dům se zahradou a je tady skvělej pán co nás všude provedl a umí krásně anglicky ten dům kde budem pracovat je nádhernej má čtyři patra a je 4 roky postavenej takže je tam všechno krásný a nový a všichni jsou tady moc milí.Dostali jsme i kola,abychom se všude dobře dostali. Akorát to všechno nezačalo moc dobře, protože let měl 3 hodiny zpoždění a museli jsme čekat, ale když jsme sem přiletěli asi o půl jedný v noci tak na nás čekalo asi deset milejch paní s obrovskýma růžema a hezky se o nás postaraly zatím je to tady vážně moc hezký. Jediná závada co by tu byla, je to,že máme vedle kostel co každou půl hodinu zvoní zvonama,ale všude je něco, zatím jsme moc spokojený, jen škoda,že za náma nepřijedete, určitě by se vám tady líbilo tak jako nám. Mějte se hezky. Anička a Eliška.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Druhý e-mail: Dobrý den, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vám znovu napsala.Dnes jsme byli po třetí v práci a začínáme si zvykat. S Eliškou se vůbec nevidíme, protože jsme každá na jiném patře a tak každá bojujeme za sebe a musím říct, že zatím docela úspěšně. Na mém patře jsem dnes našla konečně jednu paní co mluví anglicky a jinak tam nikdo jiný není.S personálem se domluvím jak s kým, protože někdo skoro neumí,ale vždycky to nějak zvládnem.Eliška je na tom o trochu líp u ní mluví prý docela dost pacientů anglicky, tak to zvládá. Ale ani já si nemám na co stěžovat, práce mě celkem baví a myslím si, že Elišku taky.Zatím to bereme jako dobrou zkušenost,Skoro každý den k nám do domu chodí nějací lidé, protože bydlíme v dpmě co patří ke kostelu,ale skoro všichni co sem příjdou umí anglicky tak si vždycky popovídáme.Zatím jsme obě rády,že jsme jely. Mějte se moc hezky a když budete mít chvilku, tak napište, co je nového u nás v ČR. Nashledanou. Anička a Eliška
8
Třetí e-mail Dobrý den, jsme moc rádi,že jste nám napsala. Je to tady fajn a celkem to utíká akorát máme s Eliškou každá jinak směny, tak se moc nevidíme.Dneska má Eliška volno, tak vyrazila někam na výlet.Zdravotnictví je tu na dobré úrovni,akorát jsem trochu překvapená z toho, že se tu na nic nepoužívá dezinfekce ani rukavice,ale už jsem si zvykla. Sestřičky jsou tu na nás moc hodný a snaží se nám pomáhat.Myslím,že už jsme se tu docela zapracovaly,tak začínáme mít větší zodpovědnost a už nám pacienti i sestry víc věří. Příští týden dostaneme výplatu a už jsme dostaly výplatní pásku, na které byl moc hezký obnos.Tak teď s Eliškou doufáme, že dostaneme i takovou výplatu jaká byla napsaná na tom papíře.Zatím jsme se nikde moc podívat nebyly, protože s Eliškou nemáme moc společný volno,ale snad se někam podíváme.Doufám,že nám ta druhá půlka uteče ještě rychleji a co nevidět budeme doma, protože už se domů docela těším je to totiž docela náročná práce,ale nestěžujeme si. Uvidíme vás ještě v září ve škole?? abychom vám mohly vyprávět a ukázat fotky? S tím větrem jsem to slyšela a asi to muselo být hrozný naši mi říkali,že jim taky nešel proud, no snad už to bude klidnější. Mějte se moc hezky. Nashledanou. Anička a Eliška
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Noční píseň V zahradě tiché se mladá dívka prochází, má smutný krok a oči uplakané, dávno omrzelo ji dívat se, jak slunce vychází, těší se, až bude noc, až světlo zapadne. Pod roušku tmy schová si svá nejtajnější přání, s bolestí v duši a se smutkem pak půjde spát. Ve dne budí její úsměv dokonalého štěstí zdání, v noci roní slzy a začíná se sama sebe bát. Pomalu prochází se a tichou píseň zpívá, smutné tóny na chvíli utiší jí žal. Sedla si na svah a na obzor se dívá, přemýšlí o životě, a jak to všechno bude dál. Večer schoulí se do měkkého svetru a tiše vzpomíná, smutnýma očima za oknem pozoruje tmu, pak si jde lehnout a s modlitbou na rtech usíná, pomalu prochází se o krásných krajinách snu. Trápení Je pořádně temná noc, dívka se trápí až moc. Slzy jí tečou po tváři, a pak se vsáknou v polštáři. Odchází spát se slzou na víčku, pomalu zhasíná trápením svíčku. Stejně se jí zdají špatné sny, už by konečně chtěla zažít šťastné dny. Je pořádně temná noc, dívka doufá, věří a moc ! Andulka
9
Povídání s úplňkem Tehdy v noci, v jeden čas, Vyšel úplněk znova, zas, Obtáčel se jeho jas, Prý našel sílu v nás. Tehdy v noci, před úsvitem Skrýval se za nočním svitem, Přál nám všem svobodu, Co nevyčteme v návodu. Svěřil mi svá tajná přání, Že jeho světlo ať není k mání, Prý si ho budeme vážit více, Když noční tmu tne jen svíce. Pověděl mi, co v noci spatří, Když se závist s bídou bratří, Samá zkáza vznikne jen, Nevyléčí se na přes den. Řekl mi, že nám vidí do srdcí, Je tam hlavně zloba duši drásající, Nářek a možná i špetka odvahy, Ale jen pro silné povahy. Ale i dobro prý v sobě máme, I když nenávistí skomíráme, Stačí nám jen odhalit naše pravé já, Dřív než měsíc zhasne a zbyde tma. Eliška Kouřilová, ZL 1.
O naději… Lidé prožívají v životě chvíle, kdy jsou šťastní, ale i chvíle, kdy šťastní nejsou. To víme všichni. Otázkou je, kdo a jak se s tím vyrovná. Někdo nad tím hodně přemýšlí, někomu nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Někdo prosí o pomoc a pomoc většinou přichází. Když ale člověk nechce bojovat a nechce, aby mu někdo pomáhal, vypadá to jinak. A otázka zní: je lepší si nechat pomoct a být šťastnějším, anebo se utápět v starostech a nevidět život takový, jaký je? Všechno je o rozhodnutí. Nikdo z nás nebude v životě tak úplně šťastný, ne vždy se nám bude dařit, vždy s námi bude ten pocit, že je něco špatně. Ale nikdy nám nebude tak špatně, aby nemohlo být hůř! V životě stačí udělat jediné špatné rozhodnutí, stačí jediný špatný krok a teprve tehdy bude všechno špatně ! Ale ani tehdy se nesmíme vzdát, musíme si věřit, musíme bojovat! Pokud věříte v sebe, tak i ten nejtěžší problém se dá vyřešit! Sice to může trvat měsíce, roky, ale vždy je nějaké východisko. ☺ Andulka
10
(Dílko našeho krajana (K.J.Erben = Miletín u Hořic) s hororovou tématikou a poetickým názvem Kytice se stalo inspirací pro řadu dalších autorů. Zhudebněná verze patřila k těm nejlepším představením divadla Semafor, úspěšné a velmi oceňované bylo i filmově ztvárněných sedm básní, které jako Kytici vytvořil režisér F.A.Brabec. Současný zbědovaný učitelský stav v základním školství je aktuálně parafrázován v klasické Polednici. Red. pozn.)
POLEDNICE U tabule dítě stálo, šklebilo se náramně. Čímpak asi učitelka ukáznit si troufá mě? Řehoní se děcko drze učitelce v bledou líc, ať se jenom úča vzteká, ví, že vlastně nesmí nic! Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena, když tu v umučené lebce bleskne veršík Erbena: „Pojď si proň, ty Polednice! Pojď, vem si ho upíra !“ Když tu dveře ztichlé třídy kostlivý hnát otvírá. Pod plachetkou – vždyť to známe – příšera se zjeví tu, dříve rozjívená třída náhle stojí v zákrytu. „Dej sem dítě !“ zaburácí, „Volala jsi? Tady jsem!“ „Volala jsem. Pročpak dítě? Víš co ? Raději mě si vem! Ty si sbalíš děsné dítko – horší příjdou do školy! A mne za zmizení žáka odbor školství osolí. Mě si vezmi, Polednice, konečně tak najdu klid! Kolegyně potvrdí ti, jak je těžké takhle žít! Ať se kde chce co chce šustne, kdo je vinen ze všech zel? Kdo je volán jako pucflek? Zcela jistě UČITEL! Když si páťák místo džusu dá pořádný rumu lok, na koho se ukazuje? Zanedbal to PEDAGOG ! Když vojáci na cvičišti nezvládají vlevo vbok, kdo podlomil branné síly? Samozřejmě PEDAGOG ! Když se dívka zfetovaná vrhá z okna jako cvok, v ruce láhev od Čikuli.........Kdo je vinen? PEDAGOG ! Když mládenci skotačiví vhodí chodce v říční tok, kdopak za to zvěrstvo může? Jen a pouze PEDAGOG ! Když robátku v hloubi jícnu usídlí se streptokok, kdopak může za absenci? Kdo je kárán? PEDAGOG! Že děťátko v třetí třídě pohačá si druhý rok, kdopak mu měl IQ zvýšit? Kdo to nezvlád? PEDAGOG! Tak to vidíš, Polednice, škoda mluvit, hanba klít. Proto radši mne si vezmi, ať mám jednou provždy klid!“ Polednice hlavu skloní, slza z oka skane jí. Šeptá: “Nejsem kompetentní, zanech marných nadějí!“ Na pozdrav svým strašným hnátem učitelce zakývá, chápe už, proč pro tu ženu, není příliš děsivá.
11
Předcházející příběh měl za následek disciplinární potrestání a napomenutí výše zmiňované pedagožky. Důvodem potrestání byla debata s osobou podezřelého původu během vyučování. Dále byla napomenuta za svévolné recitování K. J. Erbena, jenž není zařazen do osnov daného ročníku.) ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zimní olympijské hry Můj tatínek je velký sportovní fanda, a když jsem doma psala o olympiádách, bylo to něco pro něho! Na tu v japonském Naganu v roce 1998 prý nezapomene nikdy. Hned, jako z rukávu, ze sebe vysypal, že v osmadevadesátém se po dlouhé řadě neúspěšných pokusů podařilo konečně vyjednat přerušení severoamerické NHL a na olympiádě mohli startovat za svou zem i hráči NHL. A Jaromír Jágr, Vladimír Růžička a Josef Sýkora se ukázali! Český hokejový tým porazil v základní části Finsko 3 : 0, Kazachstán 8 : 2, jen Rusové nás porazili 1 : 2. Ve čtvrtfinále český tým vyhrál nad USA 4 : 1 a v semifinále jsme nad Kanadou vyhráli 2 : 1 na nájezdy. A v památném finále 22. února 1998 porazil český tým Rusko 1 : 0. To byla nádhera! Pak se taťka zasnil. Kdyby se něco podobného podařilo našim i příští rok ve Vancouveru! Také bych si to přála. Obohacují totiž každého, kdo žije hokejem. Veronika Černá, ZL 1. -o–o–o-
Švestkové pokušení Je středa 16. září a den ve škole se pomalu blíží ke konci. Všichni už se těší, až pojedou domů, ale někteří zůstávají v Trutnově v domově mládeže. Patříme k málu těch, kteří bývají DM-Bulharská. Při rekonstrukci naší střechy a horního patra se na intru všem líbí. Škola končí a vydáváme se na intr. Když se konečně doplazíme po schodech nahoru, zjistíme, že na nástěnce je napsáno, že dnes budeme péct švestkový koláč. Nápad se nám líbí, a tak jsme si řekly, že to zkusíme. Paní vychovatelka na nás pečlivě dohlížela. Nejdříve jsme si rozdělily práci, kdo co bude dělat. Jedna vyndávala pecky ze švestek, druhá zase míchala těsto. Pak jsme všechno daly dohromady. Měly jsme jen problém s naší pečicí troubou: plech byl moc malý, proto pořád propadával, ale my ženy jsme přece jenom šikovné a hned jsme to vyřešily, koláč se mohl péct. Po pár minutách se linula vůně koláče po celém intru. Potom jsme koláč nakrájely a každému daly ochutnat. Paní vychovatelka nejdříve říkala, že si nedá, ale pak změnila názor a ochutnala též. Myslíme, že to bylo velmi podařené odpoledne, a doufáme, že koláč všem chutnal. Věříme, že se příště opět sejdeme v naší nové kuchyňce při pečení nebo vaření něčeho dobrého. V plánu jsou svatební koláčky. Tak nám držte pěsti, ať se povedou. Pečení zdar! Melánie Krulichová, Jitka Pokorná, paní vychovatelka Matějková
Víte, co je to kineziologie? 16. září k nám na internát v ulici Fibichova zavítala na besedu paní Hana Masopustová (DiS.), aby nás seznámila se svou prací, tj. s kineziologií. Kineziologie je alternativní psychoterapeutická metoda, která pomáhá lidem odstranit jak psychické, tak i fyzické bloky. Zjišťuje příčiny různých nemocí, pomáhá lidem zbavit se fobií, navrací sebevědomí a mnoho dalších věcí. Kineziologové zastávají názor, že nemoci a vše ostatní spojené se zdravím jsou
12
důsledkem nějakých bloků v mozku a že po odstranění těchto bloků bude lidské tělo opět v rovnováze. Po tomto úvodu nám paní Masopustová ukázala na jedné dobrovolnici, jakým způsobem provádí zjištění, o jaký blok se jedná. Vyšetření spočívalo v tom, že dobrovolnici uchopila za předloktí na přesně určeném místě. Poté pomalými pohyby dívčiných rukou a říkáním číslic a slov zjistila, že dotyčná si málo věří. V druhé fázi vyšetření přejížděla nejprve rukou před hrudníkem a poté za zády testované. Výsledek zněl, že za zády má mnohem hustší vzduch nežli před hrudníkem. V konečné fázi vyšetření dotyčná přečetla z papíru, jaká je, a musela vypít tři sklenice vody. Po dotázání, jak se cítí, odpověděla, že se cítí hrozně a dost vyčerpaně… Po skončení besedy jsme paní Masopustové poděkovali za to, že věnovala část svého volného času nám a přiblížila nám obor kineziologie. Od paní vychovatelky Novotné dostala kytici. Po této zkušenosti si myslím, že kineziologie může pomoci jedině tehdy, když se daný člověk cítí v klidu a není v depresi, jinak nemá terapie správný efekt, což mi potvrdila dobrovolnice na besedě. Navíc účinek této terapie nenastane hned, ale až po delší době. Jistě je důležitý faktor důvěry mezi oběma účastníky terapie. Julie Čechotovská, 1. ZL, DMF ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Naši „mládežníci ČČK“ byli na roztrhání V tomto čísle Krvinky nás předsedkyně mládežnické organizace ČČK na škole ve velmi stručném přehledu informuje o akcích, které ještě před prázdninami členky organizace absolvovaly. Některé z nejvýznamnějších akcí pro čtenáře Krvinky popsala poněkud podrobněji a jejich atmosféru nám přiblížila fotodokumentací z patřičné aktivity.
Přehled akcí MO ČČK ve 2. pololetí škol. roku 2008-09 Únor 4. 2. Předávání legitimací novým členům OSM ČČK Trutnov 9. 2. Účast na schůzi ČČK v Trutnově. (Zde se projednávaly budoucí akce, dotace…) Březen 27. – 29. 3. Základní víkend pro nové členy, který byl zaměřen na informace o MO ČČK. 31. 3. Návštěva Oranžového domu Duben 2. 4. Návštěva Oranžového domu 30. 3. – 9. 4. Akce Velikonoční perníčky → 23. 4. Účast na akci Svazu tělesně postižených v budově MÚ v Trutnově, kde jsme měřili krevní tlak 24. – 27. 4. Účast na semináři Alenka 30. 4 – 3. 5. Účast na semináři HIV/AIDS 1.stupně 2. 5. Účast na bitvě o vlakové nádraží v Malých Svatoňovicích, kde jsme vypomáhali s organizací. Květen 11. 5. Účast na schůzi ČČK v Trutnově. Zde se projednávalo plánovaní akce Hlídka mladých zdravotníků. 11. 5. Beseda o HIV/AIDS v DM Fibichova 12. 5. Májový rej (taneční zábava pro handicapované) 13. 5. Účast a pomoc na soutěži Hlídka mladých zdravotníků (na sportovním stadionu
13
v TU. Byli jsme zde jako figuranti a porotci. 18. – 24. 5. Akce Daruj krev (projekt, který měl za cíl informovat o důležitosti dárcovství krve a plazmy. 23. 5. Účast na setkání garantů, lektorů a besedníků projektu HIV/AIDS a život nás všech (Praha) 25. 5. Účast na předávání stříbrných plaket Jánského → 26. 5. Účast na předávání zlatých plaket Jánského Červen 2. 6. Dvě besedy na ZŠ Rudolfa Frimla o HIV/AIDS pro 8. a 9. ročník 7. 6. Účast a pomoc na Dětském dni v Úpici na Rýzmburku 19. – 21. 6. Bujará Úpice = festival cyklistiky. Zde jsme měli stánek o problematice prevence HIV/AIDS a sexuálně přenosných chorob, antikoncepce atd. Pokorná Jitka, předsedkyně OSM ČČK Trutnov ZÁKLADNÍ VÍKEND (27. – 29. 3. 2009) Tato akce se uskutečnila na chatě v Malých Svatoňovicích. Měli jsme tu zajištěný jak nocleh, tak také jídlo během dne, které se velmi povedlo. Celkem se nás tu sešlo okolo dvanácti lidiček. Dozvěděli se, jak funguje Mládež Českého červeného kříže a jaké jsou její hlavní projekty (AIDS, HELP TRANS...). Jako hosty jsme tu měli Bětuš a Evču Trčkovou a Adlu z OSM ČČK Úpice. Bětuš nám řekla i něco o humanitárním právu a Evička s Adlou zase o první pomoci. Resuscitaci jsme si mohli vyzkoušet na Andule, kterou jsme měli zapůjčenou. Zahráli jsme si i spoustu zábavných her jak poučných, tak i velmi legračních. Rozhodně o zábavu bylo postaráno. NÁVŠTĚVY V ORANŽOVÉM DOMĚ Během školního roku několikrát navštěvujeme Oranžový dům, zařízení pro mentálně postižené. Zde se snažíme pomoci zapojit handicapované klienty do normálního způsobu života. Například s nimi chodíme nakupovat oblečení, potraviny, pomáháme při mytí oken atd. Pro odreagování nechybí ani různé hry. Cílem těchto návštěv je, aby členové OSM dokázali komunikovat s těmito lidmi. SETKÁNÍ GARANTŮ, LEKTORŮ A BESEDNÍKŮ 23.5.2009, PRAHA V sobotu 23. května 2009 se na sekretariátu Mládeže ČČK sešla skupinka besedníků, aby se inspirovala možností organizovat nové aktivity v rámci projektu a prevence HIV/AIDS. Novou zajímavou cestou je prevence na festivalech. Vytipovali jsme si festivaly v blízkosti našich domovů a padl návrh, že bychom mohli udělat i takzvanou "šňůru" po festivalech. Po předání informací, rad a zkušeností jsme si poslechli zajímavou prezentaci o problematice HIV/AIDS v subsaharské Africe od paní Jolany Ročkové. Zjistili jsme, jaké tam panují poměry, jak funguje lékařská péče, jak probíhají dobrovolné aktivity, kterých se přednášející osobně několikrát zúčastnila. V závěru nám paní Ročková zodpověděla všechny naše dotazy.
14
Po přednášce jsme se všichni přesunuli do Domu světla na prohlídku. Tento pražský dům slouží jako bydliště pro lidi postižené HIV/AIDS. Objekt je bezpečným centrem pro kohokoliv, jehož život je ovlivněn touto zákeřnou nemocí. Můžete se sem přijít i informovat anebo nechat otestovat. Společně jsme tu všichni po prohlídce poseděli u kávy a čajů a vše pořádně proklábosili. Po šesté hodině jsme se rozjeli do svých domovů s dobrým pocitem a nabití novou energií. AKCE DARUJ KREV Jako OSM ČČK jsme se zapojili do projektu dárcovství krve. Projekt byl zaměřen na získání co nejvíce mladých lidí jako vhodných dárců. Naším úkolem bylo vytipovat podniky navštěvované těmito lidmi. V Úpici jsme vybrali tři podniky a v Trutnově čtyři. Do zapojených podniků jsme dovezli informační materiály o dárcovství krve, které byly poskytovány těmto zákazníkům. Také byly v těchto zařízeních vyvěšeny plakáty o této akci a obsluha dostala trička a hodiny s hesly projektu. III. májový rej 29.května 2009 proběhl v Národním domě již třetí ročník taneční zábavy - Májového reje. Tato akce byla pořádána stacionářem Trutnov s pomocí OSM ČČK Trutnov. Letošní ročník byl směrován do stylu country bálu. Již od 14 hodin se sjížděli naši milí hosté z okresů Trutnov, Náchod a Jičín. Celkem se této letošní akce zúčastnilo 159 handicapovaných z 11 zařízení v oblasti sociální péče. Oficiální zahájení této akce proběhlo krátce před patnáctou hodinou slavnostním přivítáním hostů ředitelkou Renatou Bezděkovou. Hned poté vystoupili klienti Stacionáře Trutnov s ukázkou country tance a vzápětí nás začala celým odpolednem provázet hajnická skupina SOPEN. V přestávkách mezi tančením vystoupil trutnovský Star West s ukázkami tanců v rytmu country hudby. Po večeři bylo provedeno vylosování hlavních cen tomboly, kde první cenu (krásný dort) získal ÚSP Čtyřlístek Markoušovice. Zábava končila v 19 hod a věříme, že si všichni účastníci Májového reje III odvezli kromě milých dárečků na památku i spoustu pěkných vzpomínek a zážitků z příjemně prožitého odpoledne a v neposlední řadě i spoustu nově navázaných kamarádských vztahů mezi handicapovanými a vychovateli z různých zařízení. BUJARÁ ÚPICE - FESTIVAL CYKLISTIKY 19. – 21. 6. 2009 HIV/AIDS a život nás všech, to je jeden z projektů Mládeže Českého červeného kříže, samostatně působící organizace v rámci národní společnosti Českého červeného kříže. V rámci projektu uskutečnila úpicko-trutnovská Mládež informační akci na Bujaré Úpici. Měli jsme zde HIV stánek a informovali jsme v něm o této problematice. Každý den proběhlo ve stánku několik diskuzí a návštěvníci obdrželi informační materiály včetně kondomů (od sponzora Bix). Pokorná Jitka, předsedkyně OSM ČČK Trutnov -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
O překonávání vrcholu aneb Podzimní expedice (volné pokračování článku z minulého čísla Krvinky) Definitivně poslední letošní překonávání vrcholu studia zvaného maturita máme za sebou, a tak nezbývá, než doplnit naši letošní expediční bilanci. V úvodu nutno podotknouti, že zářijoví expedičníci jsou těmi, kteří svou sportovní (resp. studijní) formu nedokázali správně načasovat na hlavní akci sezóny, kterou bylo hromadné květnové překonávání posledního nejvyššího vrcholu
15
(řádná maturita v jarním termínu). Proto se této posezónní expedice zúčastnili již jen ti, kteří nestihli do květnových maturit řádně a včas ukončit předchozí přípravu (poslední ročník studia), dále pak i ti, kteří se květnové expedice zúčastnili, ale v závěrečné fázi překonávání vrcholu byli neúspěšní (nezvládli jeden předmět maturitní zkoušky). Všechny tři žákyně, které v květnu nezvládly jen jednu z maturitních zkoušek, se na reparát přes prázdniny připravily a dobře nebo i velmi dobře jej zvládli. Ze zbývajících 4 žákyň, které se dopracovaly k prvnímu pokusu o zvládnutí maturity až v září, byla na svoje vyvrcholení studia dostatečně připravena ½ a stejně bylo i těch méně připravených. Obě dvě nezvládly praktickou část MZ a některou z teoretických zkoušek, a tak se s nimi ještě jednou znovu setkáme opět na konci letošního školního roku, kdy budou absolvovat svůj další, tentokrát již poslední pokus o zdolání maturity. Zdá se, že se panu prezidentovi podaří podepsat v parlamentu i v senátu odhlasovaný odklad státní maturity, a všechny čtyři letos maturující třídy (spolu se dvěma repetentkami), budou úspěšnějšími expedicemi, než byly ty letošní. (ředitel školy)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------Evropský den jazyků Evropo, Evropo, kdo v tobě přebývá a jakým jazykem mluví? To zajímalo nás všechny, kdo jsme se sešli 25. září 2009 ve škole. Všichni jsme byli napjati, jak letošní Evropský den jazyků proběhne. Své o tom věděli i Honza s Kristýnou ze 3. ZL a Vašek s Adamem ze 4. A alias světoznámí cestovatelé Jiří Kolbaba a Miroslav Zikmund, kteří nás programem provázeli. Celý jazykový maraton začal v osm hodin ráno, kdy ti největší znalci z každé třídy vyplnili znalostní kvíz. Ukázalo se, že velmi chytré hlavičky přebývají zejména ve třídách 1. ZL a 3. ZL, které nasbíraly nejvíce bodů . Před devátou hodinou ranní už by se předsoutěžní napětí dalo krájet, a tak jsme začali. Slova se ujali naši průvodci programem Honza s Kristýnou, svou návštěvou nás 16
poctili i pánové Kolbaba se Zikmundem, kteří nám nejprve představili Evropu jako náš domovský kontinent a pak nás po ní zasvěceně a trpělivě provázeli. Vy ostatní jste s humorem sobě vlastním představovali jednotlivé země, které jste si předtím vylosovali a jejichž názvy jste vyluštili v tajenkách. Tak díky, že jsme se spolu s vámi podívali do Španělska, Belgie, Švýcarska, Bulharska, Ruska, Maďarska, Norska, Chorvatska i k našim nejbližším sousedům Slovákům. Tančili jste, zpívali (mnohdy i v cizích jazycích), hráli a mnohé výkony byly vskutku herecké. Porota to vůbec neměla jednoduché. Ostatně to víte i vy sami – tentokrát jste totiž nebyli jen diváky, ale i diváckou porotou. Po celou dobu trvání soutěže byla porota neustále občerstvována nejen vašimi výbornými výkony, ale i skutečnými gastronomickými lahůdkami, kterými se honosí jednotlivé země. Na jídelníčku byly národní speciality – koláče, ryby, čokoláda, halušky, nechyběly nápoje ani pravý ruský boršč. Mnozí z vás také poradili, jak tato jídla připravit, co si v dané zemi objednat v restauraci jako místní specialitu. Poučili jste nás také, jaká místa bychom měli v daných zemích navštívit, o co se zajímat v historii a kultuře, které osobnosti obdivovat, jakou muziku si poslechnout či jaký tanec zatančit. A ty rekvizity a kostýmy! Najednou to bylo úplně jako na divadelním představení! Defilovala před námi spousta hrdinů. Do paměti se vryly ruské babky vypravěčky, ruský Ivan tančil s matrjoškami chorovody, až ze Švýcarska přiletěly upovídané vrány, jako smršť se přehnali v rytmu flamenca přitančily norští válečníci, španělské tanečnice, návštěvou nás poctila i Alžběta Bathoryová, spolu jsme se ocitli ve slovenské i maďarské krčmě a „šilo“ to s námi v rytmu čardáše. Moře jsme si „užili“ v Chorvatsku i v Bulharsku a se světovými jedničkami súrodencami Hochstornerovcami jsme sjížděli divokou slovenskou vodu. A „sladká“ Belgie? Tam jsme si zamlsali, protože jsme přece byli HODNÍ ... Z pohledu diváka je možné říct – bylo na co se koukat! A vy jste to také patřičně ohodnotili. Z vašeho pohledu se nejvíc líbily herecké výkony tříd 3. ZA, 4. A ZA a 1. ZL. Letos toho bylo na programu opravdu hodně. V pauzách mezi jednotlivými zeměmi nám páni Kolbaba a Zikmund doplňovali vědomosti o různé zajímavosti a navíc ještě zadávali bonusové otázky. Taky jsme si společně zazpívali song nejen v naší mateřštině, ale i v němčině a angličtině. A pak nastala ta chvíle: bylo dosoutěženo, výsledky spočítány a vítězové se radovali! V kategorii 1. a 2. ročníků si nejlépe vedla třída 1. ZL, která nás zavedla do Belgie, stříbrnou a bronzovou radost prožívaly třídy 1. ZA a 2. ZL. Ty představily Španělsko a Bulharsko. Kategorie starších ročníků měla vítěze ve třídě 3. ZA, se kterou jsme ochutnali ruský boršč. Stříbrná a bronzová příčka patřily třídám ZA 4. A a ZL 3. S těmi jsme pobývali na Slovensku a v Maďarsku. Pro ty ostatní tu byly ceny útěchy.
17
Všem třídám děkujeme, že připravily takové zážitky. Velký dík patří i suverénním moderátorům Honzovi a Kristýně, samozřejmě i pánům Kolbabovi (Vašek) a Zikmundovi (Adam) a třídě 4. A ZA, která pomohla s organizací celé akce. A abych nezapomněla – nemalý dík patří i vám všem v hledišti . Ti na jevišti vůbec nemuseli použít mikrofony, a přesto jsme si rozuměli. Říká se: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. A kdo to byl ? No přece my všichni! Nezklamali jsme, na Evropský den jazyků jsme se dobře připravili, poučili se a pobavili. Jen by někteří neměli svá vystoupení šít tak horkou jehlou. Hlavní cena nebyla předána, byla pouze vyhlášena ředitelem školy a získá ji ta třída, která bude celoročně nejaktivněji studovat cizí jazyk. V pololetí dosáhnete určitého průměru v cizím jazyce a vaším úkolem bude tento průměr co nejvíce do konce školního roku zlepšit. Bez práce to ale nepůjde, tak zaberte a cena bude vaše. Evropo, Evropo, tak zase příští rok! Mgr. Lea Janáková -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
(Na nové poznatky vědců aktivně zareagovalo švédské ministerstvo školství, které vybavilo na vysokoškolských kolejích všechny studentské pokoje novými zrcadly. Tímto opatřením došlo k poklesu anorektických studentek o 15 %. Švédské ministerstvo zdravotnictví vyjádřilo obavu, aby se zavedeným opatřením nesnížila natalita vysokoškolaček. Rozuzlení vzniklého rozporu zřejmě provedou až mladí Švédové. Redakční poznámka)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Psalo se před 100 lety :
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------18
TOP Krvinky Úvod školního roku a související poprázdninová aklimatizace na požadavky školy obvykle znamená, že si na příspěvek do našeho školního časopisu vzpomenou pouze notoričtí psavci. Mezi nimi se pak jen výjimečně objeví nějaký nový autor příspěvku. V letošním roce je však vše jinak!! Naši tradiční dopisovatelé, kteří dlouhodobě zaujímají přední místa v Topu Krvinky se stále ještě neprobrali z letního spánku. Jedinou výjimkou je mezi nimi Jitka Pokorná, která velmi zodpovědně coby předsedkyně rekapituluje četné aktivity MO ČČK z minulého pololetí loňského školního roku. Spolu s Melanií ještě připojila popis netradičních internátních kuchařských orgií. A zbytek dnešní Krvinky je již skutečně zcela v duchu slavného citátu Veni, vidi, vici. (Pro méně kulturně vzdělanou část našich čtenářů podotýkáme, že jde o nápis, který lze najít na krabičce cigaret značky Marlboro, nebo na filmových plakátech, jako název nového trapně slabého českého filmu. Ale v obou těchto případech jde jen o parafrázi klasického Ceasarova výroku.). Při popisu vašich dopisovatelských aktivit citát plně vystihuje překvapivý rozsah zapojení studentů prvního ročníku lycea. V dnešním čísle našeho školního časopisu se objevuje dokonce 7 nových autorů, právě z této třídy. Po necelých dvou měsících školního roku se tito noví studenti na svém novém působišti výrazně prosazují. Nejprve na sebe upozornili již při „jazykovém dni“, kdy předčili další tři třídy v prezentaci Belgie, teď doslova opanovali náš školní časopis. Redakce doufá, že jim jejich elán vydrží a budeme se s jejich příspěvky setkávat i v dalších číslech Krvinky. Naši dosavadní nejlepší čtyři pořadí Dopisovatel třída příspěvků 4.ZL dopisovatelé zůstávají již delší dobu bez 1. Majka PELANOVÁ 19 3.ZA příspěvku, takže se jejich pořadí nemění. 2. Martina BRSLÍNKOVÁ 17 4.ZL 3. Andrea KOUTNÍKOVÁ 10 Po odchodu loňských čtvrťáků se na 3.ZL 4. Helena BERÁKOVÁ 7 uvolněná místa Topu dostali 4.ZA B 5.- 6. Sylva BEČÁKOVÁ 5 dopisovatelů, kteří mají 4 – 5 příspěvků. 4.ZA A 5.- 6. Jitka POKORNÁ 5 (red.) 7.- 8. 7.- 8.
Terezie LUDVÍKOVÁ Anička KULDOVÁ
4.ZA A 2.DVS
4 4
19
