VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ STŘEDNÍ
ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA
TRUTNOV
PRVNÍ JARNÍ
KRVINKA ROKU 2010
ŠKOLNÍ ČASOPIS Č. 58 ze DNE 12. DUBNA 2010
2
A
ROČNÍK
XV .
Sedmapadesáté číslo KRVINKY obsahuje: 2 Obsah se stručnou anotací jednotlivých příspěvků 3 Co prožívá ubohý žák (o tom, jak lze prožívat prověřování vědomostí na naší škole) 3 Vzpomínky na školní léta na ZŠ (aneb co se našlo v zápisech do žákovských knížek) 4 Studentská laťka s řadou překvapení (jak letos dopadla jediná školní podzimní atletická soutěž) 4 Starosti s dárky (díky vychovatelkám DM lze i bez peněz řešit obvyklé předvánoční problémy) 4 Předvánoční hrátky (tradiční sportovní den opět v nové podobě si užili studenti i učitelé) 5 Rekonstrukce v DM-Bulharská (strasti obyvatel DM-B snad již definitivně skončily …) 6 Každé ráno vyrážím za dobrodružstvím (jak se běžný všední den může pojmout jako výjimečný) 6 Věčně živé nervy (aneb o tom, že pro dítě mohou být nervy naprosto nepochopitelnou záhadou) 6 Jak se dělá MISS (pohled do zákulisí tradiční školní soutěže z pera hlavní organizátorky) 9 Chystáme FREE HUGS, kdo se přidá? (prorazí světová novinka konečně i v Trutnově?) 10 Koutek poezie (Sentimentální loutka, labuť a bílá vločka spolu s autorkou ve stejnojmenné básni) 10 Rekordní výsledek v okresní soutěži v češtině (skvělé výkony našich nejlepších češtinářek potěšily) 11 Učitelský bowling (v okresní soutěži učitelů dosáhli ti naši na „bramborovou medaili) 11 Turnaje učitelů ve volejbalu (učitelé a zaměstnanci naší školy soupeří s lesnickou školou) 12 Za školu krásnější (výmluvná fotoreportáž o naší péči o čistotu a pořádek ve škole) 13 Mládežníci se v prvním pololetí činili (s přehledem akcí za půl roku seznamuje předsedkyně) 14 Projekt Alenka I. (předškoláčky jsme úspěšně učily první pomoc formou hry) 14 Projekt Alenka II. (další lekce zdravotnictví pro děti z mateřské školy se rovněž vydařila) 15 Mládežníci přijímali nové členy (rekordní počet nových členů ovlivnila třída prvního lycea) 16 Nervy na všechny způsoby (o frekventovaném pojmu, který má v češtině mnoho významů) 16 Turnaj v bowlingu (studentky z DM soutěžily s kluky z lesárny) 16 Studentky v DM-F besedovaly se Študentem (doktor sympaťák vysvětlil proč „TO“ neuspěchat) 17 Na lyžák budeme rádi vzpomínat (prvotní rozladění ZL 1. z přecpané chaty vystřídala pohoda) 17 Nervy jako dráty (rozjímání nad nervy rozšířené o příhodu z cesty vlakem) 18 Maturitní ples tříd 4.A a 4.B (obě třídy ZA si užívaly maturák ve Dvoře Králové na Zálabí) 18 Rada mládeže (naši mládežníci byli v Bohdanči celorepublikově vyznamenáni třemi Oscary) 19 Facebook, nápad za miliardy (o mánii dnešní mládeže, kterou umožnil internet 20 Návštěva New Hampshire a Puerta Rica (dívky z USA a Mexika nám prezentovaly své země) 20 Školení v první pomoci (u dvou tříd osmáků jsme poznaly, jak je těžké bojovat s nezájmem žáků) 21 Jaký byl náš maturitní ples (maturitní ples studentek lycea v Havlovicích v režii TU a celé třídy) 22 Top Krvinky (loňské Osobností Krvinky zabodovaly nejvíc a potvrdily oprávnění svého titulu) 22 V silovém víceboji stříbrné (sportovní úspěchy našich sportovních družstev v okresním měřítku) Na vzniku dnešní KRVINKY se podíleli svými příspěvky tito studenti: Iva ANTOŠOVÁ Lucie ČEŘOVSKÁ Petra FRÝBOVÁ Michaela CHAROUZOVÁ Martina JIRÁSKOVÁ Eliška KOUŘILOVÁ Kateřina PALDRYCHOVÁ Jitka POKORNÁ Jana SCHMORANZOVÁ Iveta WIESNEROVÁ
Barbora ADÁMKOVÁ Kateřina HOLMANOVÁ Romana MARTINCOVÁ Nikola ŠPIČKOVÁ
a následující pedagogové : Mgr. Alžběta Pivoňková, Mgr. Irena Hampelová, RNDr. Karel Javůrek, pí Kvasničková
3
V dnešní Krvince se nám tentokrát sešla celá řada zajímavých příspěvků k frekventovanému pojmu „nervy“. Abychom vás nezahltili jedním tématem najednou, rozptýlili jsme tento problém do celého dnešního čísla. Proto mu také věnujeme úvodní příspěvky.
O labilitě ženské psychiky již bylo napsáno mnohé. Následující dva příspěvky dokazují, že ani ve škole není o „nervy drásající“ situace nouze. (red.)
Co prožívá ubohý žák Na téma nervy se mi hned vybaví můj neuvěřitelný strach před písemkami. Ustrašené výrazy všude kolem mne předtím, než nám učitel rozdá písemky, jsou pro každý týden, ba i den ve škole typické. Někdy mám pocit, že to snad učitelé naschvál prodlužují a napínají nás, jaké hrozné otázky si na nás v testu brousí zuby. Je až neuvěřitelné, že do chvíle, než test leží přede mnou na lavici, mám pocit, že všechno vím, všechno znám, a v okamžiku, kdy mám začít chrlit své vědomosti, mám hlavu jako balon a jsem v koncích. Ztrácím se kdesi ve svých myšlenkách a hledám potřebné informace pro ten nenasytný papír ležící přede mnou. Stejné stresy zažívám u tabule. Ve chvíli, kdy se tam postavím, je pro mne vteřina minutou a minuta hodinou. Určitě každý, kdo takové mučení podstoupil, ví, o čem mluvím. Občas se sama nestačím divit, jaké nesmysly v této vypjaté situaci vypouštím z úst. Často se mi dokonce stává, že stojím u tabule jako solný sloup, jen tak těkám očima po třídě a doufám, že ty nervy, co se mě zmocnily, co nejdříve odejdou a já zase usednu do bezpečí své lavice. Martina Jirásková, 2. ZL
Vzpomínky na školní léta na ZŠ ( I.) (zápisy, které se našly v žákovských knížkách …) (Současné základní školství trpí uvolněnou kázní žáků. Trvalé ataky na nervovou soustavu přefeminizovaných učitelských sborů vyvolávají neadekvátní reakce učitelek v podobě kuriózních poznámek do žákovských knížek. Někteří sběratelé zaměřili svůj zájem právě na tuto oblast. S obsahem jedné sbírky budeme na pokračování seznamovat čtenáře Krvinky. Pozn. red.) ◄ Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků vymyšleným prvkem Spermium. ◄ Ruší spolužáky svými vzdechy! ◄ Celou hodinu si přerovnává pytlík. Takhle se nic nenaučí! ◄ Nevhodně nosí do vyučování žvýkací a jiné gumy. ◄ Při slohové práci "Nejhezčí zážitek z prázdnin" popsal soulož. ◄ Byl přistižen ve školní jídelně, jak líbá spolužačku, máme podezření na lásku. ◄ Plive kuličky z železné trubičky. ◄ Při hodině dějepisu troubil stočeným sešitem státní hymnu! ◄ Nosí do školy příliš krátké sukně, takže vzbuzuje u spolužáků větší pozornost než já se svým výkladem, prosím o prodloužení. ◄ Mlátí lavicí o strop. ◄ Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom. ◄ Vyndala při hodině tělesné výchovy bez dovolení kozu a celá třída přes ní skákala. ◄ Jezdí nosem po lavici, aby to pískalo. ◄ Rozbila spolužákovi svačinu. ◄ Maže tabuli příliš mokrou houbou. ◄ Při mé hodině se snažil být hodný. Až moc. ◄ Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu hudební výchovy. ◄ Pořád se hlásí. ◄ Nechá se od spolužáků osahávat a nehlásí to učiteli. ◄ V hodině tělesné výchovy si odešel zakouřit. ◄ Při výletě do Terezína se nechal zavřít do plynové komory. ◄ Honza zakřičel: "Ticho!", třída ho vyslyšela a on ze sebe vypustil toxické plyny, což bylo slyšet po celé třídě. ◄ Při hodině hraje piškvorky a pak buď nadává, nebo se hlasitě raduje. ◄ Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací.
4
Studentská laťka s řadou překvapení Přívrženci atletiky si na naší škole přijdou alespoň jednou za rok na své. Někdy kolem poloviny listopadu organizují naši tělocvikáři soutěž pro všechny studenty, kteří si to chtějí rozdat se zemskou přitažlivostí. Vrhání těl vzhůru k nebesům (resp. ke stropu tělocvičny) se letos konalo 18. 11. 2009 na počest studentského svátku -17. listopadu. Studentské laťky se zúčastnil rekordní počet celkem 23 skokanů z 1. až 4. ročníku – 13 chlapců a 10 dívek.. Skákat se začalo na výšce 110 cm a laťka se dále zvyšovala vždy po 5 cm. Překvapivě již na základní výšce 110 cm vypadla první dívka a první chlapec na 130 cm. Závodilo se ve velmi hezké atmosféře, obecenstvo i sami závodníci se povzbuzovali k co nejlepším výkonům. V dívčí kategorii se na 3. místě umístila loňská vítězka Nikola Lencová (ZL 3.) s výkonem 130 cm, 2. místo obsadila Kristýna Kuráňová (ZL 3.) se stejným výkonem, ale menším počtem pokusů. Celkovou vítězkou se stala Petra Frýbová (ZL 2.) výkonem 135 cm. Nejlepší dívčí výkon byl shodný s výkonem loňské vítězky. Mezi chlapci byla letos vynikající konkurence i výkony. První tři závodníci překonali laťku ve výšce 160 cm, takže všichni skočili o 10 cm víc, než loňský vítěz!! O jejich umístění tak musely rozhodovat počty pokusů!! Podle nich se na 3. místě umístil Pavel Černý (ZA 3.), méně pokusů měl na 2. místě Ondřej Čaban (ZL 3.). Celkovým vítězem se stal Michal Šimek (ZA 1.), který až do vítězné výšky zdolal laťku vždy na první pokus a to ještě jako jediný skákal stylem „nůžky“. .Každý závodník obdržel malou, sladkou odměnu a 3 nejlepší v každé kategorii sladký balíček. Těším se na příští rok. Hlavní rozhodčí – Mgr. Irena Hampelová
Starosti s dárky Vánoce jsou sice už za námi, ale pro mnoho lidí je vymýšlení dárků stálým problémem. Vždyť se na to podívejme: maminka, tatínek, bráška, sestřička, teta, strejda, babička, dědeček, teď do toho ještě ta láska. Co pro všechny nachystat a kde na to, jakožto chudí studenti, vzít? Nevíte, co svému broučkovi darovat? No přeci to, co má ze všeho nejradši, sami sebe. A přece mu nedáme jen tak fotky, dát je do alba, které si samy vyrobíme a doplníme, čím chceme, je to pravé. Nebo maminka s babičkou, zeptáte se, co by si přály, a ony odpoví? U nás doma to je tedy vždycky: „Nic, já nic nepotřebuju“ nebo „Tak mi třeba něco vyrob.“ Jako kdyby neznaly moji zručnost, já a manuální práce, to je jako nebe a dudy. A s inspirací jsem na tom stejně špatně. Ale to vůbec nevadí, když dojdou vlastní nápady, vychovatelky rády poradí. Sice budete muset obětovat nějaký ten čas na to, abyste takové album udělali, ale výsledek za to určitě stojí. Sice jsem nad tímto dárkem strávila dva dny, ale výsledek se myslím vydařil. Teď jen čekám, jak se nad albem s vnoučaty bude tvářit babička, když pořád říká, že my jsme ti dárečci .☺ Iveta Wiesnerová, DM Palackého
Předvánoční hrátky Nepříznivé počasí začátku zimy výrazně omezuje aktivity v přírodě. Proto se poslední školní den kalendářního roku před vánočními prázdninami tradičně organizuje soutěž tříd v různých netradičních sportovních disciplínách. V letošním roce se podstatně zvýšil počet soutěžících družstev, neboť byli (na rozdíl od předchozích let) k soutěži přizváni i studenti 3. ročníku, i když zájem o sport nakonec projevila pouze třída ZA 3. Celkové zhodnovení „hrátek“ redakci předala vyučující tělesné výchovy Mgr. Hampelová. (red.)
5
Tak jako každý rok, i letos jsem připravila. Předvánoční hrátky pro nižší ročníky a jejich třídní učitele. Třídy se mezi sebou utkaly o krásné a veliké dorty. Před tím na ně čekalo 6 soutěží, při kterých musela družstva jednotlivých tříd prokazovat svoji šikovnost, orientaci, rychlost a také důvtip. Soutěže měly i speciální „předvánoční“ nebo alespoň zimní názvy: vánoční blázinec, zdolávání ledovce, petardy, už máme uklizeno, vánoční řetězy a „hoď, čím můžeš“. Týmy soutěžily s nasazením a nadšením, za velké podpory zbytku třídy a třídních učitelů. Po celou dobu soutěží dotvářely tu pravou atmosféru vánoční koledy. Jak to dopadlo? Vyhrála třída ZL 2., na druhém místě se umístila třída ZA 3. a na třetím místě třída ZA 2. Zbývající dvě třídy 1. ročníku měly při sečtení výsledků stejný počet bodů.. Proto byla zařazena do soutěže dodatečně ještě jedna disciplína, ve které se mělo rozhodnout o tom , která ze dvou tříd 1. ročníku obsadí 4. místo. Rozhodujícím závodem byla soutěž jednotlivců v podlézání skokanské laťky. Podlézat se začalo na 120 cm a pak se postupně laťka snižovala. Ti, kterým se nepodařilo pod laťkou projít bez kontaktu s podlahou, vypadávali. Nakonec zůstaly jako nejlepší 3 dívky: Lucie Kleprlíková (ZA 2.), Míša Lukášová (ZA 1.) a Aneta Portyková (ZL 1.). Ty mezi sebou rozhodly v podlézání laťky „po čtyřech“, kdy se nesměly dotknout podlahy jinou částí těla. Celkovou vítězkou se po podlezení laťky ve výši 30 cm stala Míša Lukáčová, která tím zajistila své třídě ZA 1. čtvrtou příčku v celkovém pořadí tříd. Na závěr přijaly pochvalu všechny třídy a jejich soutěžící za vzorný přístup k hrátkám, za snahu a bojovnost. V některých disciplínách si zasoutěžilo i družstvo učitelů. Svůj kladný vztah k aktivnímu pohybu projevili pedagogové spolu s některými dalšími THP, když si to po skončení studentských soutěží ještě mezi sebou rozdaly dva týmy dospěláků ve volejbalu, kopané a basketbalu.
Rekonstrukce v domově mládeže Bulharská Poslední den prázdnin, když jsme už měli sbaleno a chystali jsme se odjet na intr, dozvěděli jsme se malé překvapení. Na domově mládeže v Bulharské ulici probíhala oprava střechy v havarijním stavu. Nebylo možné bydlet v horním patře, museli jsme se proto vtěsnat do dolního patra. Do jednolůžkového pokoji se museli vejít dva, chlapci se zabydleli v tělocvičně, studentky VOŠ se nastěhovaly do klubovny. Klubovna se vytvořila na zaprášené chodbě. Někteří dokonce museli odejít na DM Palackého či Fibichovu. Každý den jsme se na zaprášených chodbách potkávali s dělníky, kteří začínali s prací již brzo ráno, tudíž jsme se ani moc nevyspali. Všude byl průvan, protože aby toho nebylo málo, dokonce se propadly stropy v některých pokojích. Užili jsme si rámusu a zimy až dost. Tak to trvalo až do listopadu, pak přišel malíř a celý internát se nově maloval, takže nastalo stěhování jako škatulata, hejbejte se – myslíme tím my i nábytek. Aby toho nebylo málo, objevily se další poruchy, několikrát se ucpal odpad nebo vodovodní potrubí, také v noci jsme vytírali přímo povodeň, proteklé stropy nás zcela ničily několikrát. Dnes je 6. ledna a před chvílí odešel instalatér, který opět opravoval další závadu na odpadu. Nicméně s „chutí“ jsme si vygruntovali své pokoje a teď už doufáme, že se vše v dobré obrátí a my si budeme vychutnávat vylepšený intr s novým nábytkem v některých pokojích nebo krásné pohovky, z kterých sledujeme novou televizi. Lucie Čeřovská, 3. ZL, DMB
6
Každé ráno vyrážím za dobrodružstvím Rychlým krokem se vydávám k autobusové zastávce. Na chodníku se vyhýbám plivancům, vajglům a žvýkačkám, které na nové dlažbě zanechaly svoji už neodmyslitelnou strukturu. Jízdní řád jsem si raději koupila v knize, protože většinou, když se zrovna potřebujete podívat na některý spoj, požadovaný díl na vývěsce zastávky zaručeně chybí. Každý den čekám v prostoru se zatím novou lavičkou, ukazatelem, kam zrovna autobus jede, a malou stříškou, pod kterou se v nepříznivém počasí mačkají lidé. Jeden má na uších sluchátka, stará paní hlídá svoje tašky, jsou tu studenti různého vzezření... Každý den je takovým malým překvapením. Autobus většinou přijede později, než je napsáno v jízdním řádu, někdy o pět, jindy o deset minut. To se pak můžeme těšit na zběsilou jízdu v třesoucím se autobusu. Když už konečně autobus dorazí, lidé, kteří zde se mnou čekají, rychle nastoupí, obsadí svá oblíbená místa a už se jede. Paní s taškami se neustále prohrabává jejich obsahem, o tři místa přede mnou sedí onen mladík se sluchátky na uších, ale bohužel všichni slyšíme šílený rámus, který poslouchá. Po chvíli se to už nedá vydržet a lidé se rozhlížejí, odkud se ten hrozný zvuk ozývá. Vedle přes uličku sedí slečna a celou dobu cesty autobusem rychlými pohyby prstem vyťukává důležité esemesky. Tři mladící sedící vzadu se baví tak nahlas, že slyším vše, o čem si vykládají. Chvílemi mě z jejich slovníku jímá hrůza. Sedím, dívám se z okénka a mozek přepínám na úsporný režim. Jen tak pozoruju trasu, kterou už po každodenní jízdě znám. Přemýšlím si o svých záležitostech a najednou mě z mého rozpoložení vytrhne zvuk mobilu jednoho z cestujících. „Jo, už budeme tady...“ hlásí onen volající. Pomalu se připravuju na vystupování. Jen obdivuju řidiče autobusu, co musí za celý den vyslechnout a přetrpět. Petra Frýbová, 2. ZL
Věčně živé nervy Nervy. Co to vlastně je? Jednu dobu jsem vůbec nechápala, co by to mohlo být. To jsem byla ještě malá a moje maminka říkala, že má nervy z práce. Myslela jsem si, že nám z té práce přinesla něco na zub. Prohledala jsem tedy celý dům, ale nic dobrého jsem nenašla. Shodou okolností nedlouho poté přišel táta od zubaře a prohlásil, že mu trhali nervy. Ihned mi to bylo jasné: Nervy, co mi přinesla maminka z práce, mi táta snědl a sekly se mu mezi zuby. Od té doby jsem nervy nechtěla, protože bych musela k zubaři. Jednou jsem šla ke strejdovi, který si právě četl v encyklopedii. Ihned mě zaujal neuron. Strýc řekl, že je to nerv a že jich mám v sobě spoustu. Potom jsem nechápala už vůbec nic. Jak je možné, že mi maminka něco přinese z práce, táta to sní a musí mu to vytrhnout a nakonec se to objeví někde ve mně ve velkém množství? Jednoho dne jsem šla na hřiště. Byl tam nějaký pán a maminka mi řekla, že je to jeden nervní člověk ze sousední vesnice. Zaradovala jsem se a pomyslela si, že když je nervní, má těch nervů víc než ostatní. Šla jsem tedy k němu a prohlížela si ho, co je na něm zvláštního. Ničeho jsem si nevšimla, a tak jsem se zeptala maminky, proč je nervní. Dostalo se mi odpovědi, že mu včera ruply nervy. Víc mi pomoct nemohla. Tak ona to nosí z práce, tátovi to musí trhat, mám toho spoustu v sobě a Iveta Wiesnerová, 2. ZL ještě se to může rozbít? Zapeklitá věc.
Jak se dělá Miss Nejdříve si přečtete celoroční plán školy a zjistíte, co tušíte, že zase bude Miss… Po několik let se snažíte dát Miss nějaký smysl a šmrnc, aby to bavilo ty, co nesou svou kůži na trh, i ty, co se přijdou jen pokochat a pobavit. Zatímco dívky se do čtyř let vymění, osazenstvo učitelů se moc
7
nemění a opakovat to, co už kdysi bylo, nikoho nebaví. A tak si lámete hlavu, jakou visačku by se dalo Miss přišpendlit, aby ta cena byla tak akorát. Za málo peněz hodně muziky. A protože víte, že tu Miss stejně dělat budete, tak vlastně téma příští Miss vzniká velmi brzy po té, co právě skončila. To si tak v létě sedíte u známých u bazénku, ani necumláte Mentos, a hurááá, nápad je tu! V ruce držíte náhodou přílohu TV magazínu a děláte si kvíz, jak znáte dobré české komedie. „To je vono,“ řeknete si a už si přehráváte v hlavě, co by aktérky mohly dělat, aby jen nechodily jako rádoby modelky, které se pohybují jak mumie bez krve a duše a dělají ramínka na šaty. Trochu života do toho umírání. Tak jo, nápad by byl. Holky by měly trochu mluvit, trochu pobavit, trochu vypadat, trochu se pohybovat, trochu něco samy vymyslet a pak za to dostat patřičné ocenění. Tak jdete zamluvit sál na středu, den před pololetním vysvědčením, neboť to tak máme vždycky. Jdete v říjnu, protože do konce ledna je hodně času. Sorry, termín obsazen již od prázdnin loňského roku. Musíte zamluvit tedy pondělí, neboť v úterý je pololetní konference. Inu dobrá, dostanete typy, neboť existují jakési vítězky třídních kol. Tak jdete dotyčným sdělit radostnou událost! Tu máte dotazník! Jenže ouha, dotazník se nekoná, neboť ze třiceti adeptek jsou ochotné jít maximálně dvě. A takto je to každý rok. Nezbývá než chodit, škemrat, vysvětlovat, lákat, slibovat, přesvědčovat a pak už nemáte ani chuť ani energii. Ale jdete znova a vlezete klidně do hodiny a znovu za třídními. Říkáte si: a už nikdy více. Nakonec se podaří přesvědčit ty, které zachrání čest třídy anebo mi prostě chtějí udělat radost. Ale já si všech dívek, které kdy v soutěži Miss vystupovaly, moc a moc vážím, protože nebýt jejich odvahy a rizika, jak budou na očích a napospas kritice ostatních, soutěž a celá akce školy by se prostě nekonala! A pak už vaříme dle osvědčeného receptu: trochu laskavého humoru, trochu hudby, trochu scének, trochu zábavy, trochu tancování, a když se zadaří, taky něco málo originality. Pak ještě obstarat porotu a sponzorské ceny, nakoupit a sehnat dárky všem a kytice a šerpy a pak vymyslet, kdo to bude moderovat a jak. Napsat scénář, vybrat hudbu. Taky je třeba vše dokumentovat, pozvat noviny. No, je toho poměrně dost. Naštěstí celý tým vychovatelek má se mnou trpělivost a pomohou se vším možným. Za ta léta každý už ví, co má dělat a na intrech se nacvičuje i doprovodný program, aby se dívky stihly převlékat, taky se vyrábějí ceny do soutěží, pro vítěze Krvinky i pro ty nej studenty. Pak to vše „uvaříme na generálce a servírujeme ještě teplé v přímém přenosu“, a když všichni „ochutnají svoji porci“, nezbývá nám, než umýt pomyslné nádobíčko, poklidit a vše uvést do původního stavu. Letošní Miss byla zajímavá alespoň tím, že na generálce Velebnost a Kelišová byli trochu mimo a scénář pochopili až těsně před obědem. Pak to ale stálo za to! Ondra Čaban, alias Otík Velebnost, se vpravil do role tak, že ještě po skončení Miss hovořil jako Pánbůh na nebesích. Jitka Pokorná stíhá asi tisíc rolí ve škole, v Červeném kříži, maturuje, a přesto zvládla i „Kelišku“ a rychlé převleky (fakt dobré kostýmy!) a Škopková v podání Melánie Krulichové – to už je „vyšší“ dívčí! „Tahle holka by se teda neztratila ani na konzervatoři!“ znělo z úst slovutné poroty a musím jí dát za pravdu. Její nápady a nadšení snad přispěly k mé jistotě, že to snad i letos bude stát za to. Všechna taneční vystoupení a hlavní divadelní roli prezentovala s lehkostí a důraznou divadelní dikcí. Za sprostá slovíčka jsme se raději omluvili v „otčenáši“ všem předem.
8
Pohoršené diváky, kterým se zdály vtipy našich dívek sprostější, musím upozornit, že na generálce se vtipy necvičily, protože by to „naostro“ nebylo překvapení, a tak to z děvčat vypadlo až v samotné soutěži. A cenzuru neděláme ze zásady! Co člověk, to jiný vkus, smysl pro humor a gusto. Dívky měly instrukce k jednotlivým disciplínám a je jen a jen na nich, jak si se vším poradí. Když je vezmu popořadě, tak budoucí vítězka to měla s číslem 1 docela těžké. Začínat je ne vždy po psychické stránce to nejpříjemnější, ale Nela Sejkorová ze 4. A (pro mě Sýkorka) si vyzobala z celé soutěže nejvíce. Využila scénku o Sněhurce, kterou jste mnozí znali z TV od Lucie Bílé, zaujala vtipem, kostýmy a provedením. Káťa Bludská z 1. A, šikovná mažoretka, dívka s bílou pletí a havraními vlasy, modrými pohádkovými šatičkami a super postavičkou. Do modelingu se jí nechce. Škoda, je to celkem slušný přivýdělek ke studiu. Znám řadu méně hezkých dívek, které se projdou po mole za 600 Kč za hodinku. Nikola Lencová z 3. ZL je moc sympatická a pohodová holka, má velký smysl pro humor – babča kulturistka v pruhovaném triku, vzpomínáte? Pak benjamínek, Anetka Portyková z 1. ZL. Ta vůbec, ale vůbec nechtěla do soutěže. Nakonec se nám jistě otrká, neboť tanec zvládá velmi pěkně a moc pěkně vypadá na pódiu. Verča Pelikusová z 3. A byla v Miss i loni a já se klaním její odvaze, ona moc dobře věděla, že nevyhraje, ale šla, aby zastupovala třídu. A pokud má někdo nejapné řeči, tak ať ho pošle do háje! Kritizovat umí každý, ale postavit se na pódium... Verče rozhodně tleskám! Petra Fousková – maturantka ze 4. B - byla na generálce jako rozesmáté sluníčko, a pak stačila jedna nepříjemnost, která se soutěží neměla vůbec nic společného, a úsměv se jí odvál někam do Krkonoš. Musela jsem ji tak trochu napomenout a povzbudit, aby nevypadala tak naštvaně. Její šermířská etuda byla fakt pěkná a velmi originální! Hlavně ať Petra úspěšně zašermuje u maturity! A chlapi - pozor na rozkrok! Nevěra se neodpouští! Káťa Šimková ze 2. ZL mě zaujala nejvíce. Její éterické tělíčko bylo při hudbě Michaela Jacksona najednou jak z gumy a Káťa předvedla, jak zdání klame. Je v ní energie, o které bychom bez Miss ani nevěděli. A že pozapomněla vtip v první disciplíně, svědčí o její snaze předvést ho co nejlépe.Však to dobře známe všichni z vlastní zkušenosti! Pro příště to chce jen jistit rychlou nápovědou. Jenže to nešlo, když vtipy šly naostro a musely být zpaměti. Nakonec „koketa blondýna“ Petra Pokorná z 2. A mě také dosti mile překvapila. Utajila svoji účast před třídou až do poslední chvíle. Nevím, proč se stydět za to, že mám odvahu něco zkusit?! Naopak, takových děvčat jen víc a více! Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale taky si v životě nic neužije. A taky doufám, že Petra bude navždy svá i bez implantátů.
9
Do programu nám bezvadně zapadla retro módní přehlídka děvčat z DM Palackého. Pobavila nás i sebe a bylo se věru nač koukat! Nechápu, proč některé aktérky nestály jako účastnice Miss - super těla a projev! Nesmím zapomenout na trochu „přisprostlou“ verzi Maryši v režii Máji Pelánové. Účinkující a kluci v kostýmech neměli chybu! Košilky, kalhotky, kloboučky, kamizolky, k tomu i ošatky a další propriety. Fakticky zasloužíte pochvalu už za to, jak jste zapojili kluky do Miss. A rychlé převleky! Například loňská Miss vystupovala v Maryše a za pár minutek se jala korunovat letošní vítězku Nelu Sejkorovou. Miláčkem publika a 2. vicemiss se stala Káťa Bludská a 1. vicemiss Petra Fousková. Porota se letos ani moc nehádala a nakonec všechny hodnotné ceny a šerpy a květiny rozdala a zazvonil zvonec a Miss je konec. Rozhodně v tomto formátu, který jsem vám popsala. Takto Miss už nelze dělat! Třídou nominované dívky do soutěže nechtějí a já už za nikým běhat a přemlouvat žádnou z vás nehodlám. Je to sice velmi originální a ojedinělá akce střední školy a většina lidí by Miss chtěla zachovat, ale není ochota v soutěži vystupovat. A na to moje maličkost prostě už nestačí. Děkuji všem, kdo kdy se mnou v Miss spolupracovali, moc si jich vážím, neboť to bylo vysoko nad rámec našich pracovních povinností a na úkor spousty volného času. Když bylo nadšení, tak mě to i bavilo. Ale nikdo není nenahraditelný. Myslím, že je na čase vymyslet jinou podobu soutěže a více zapojit třídní učitele, vždyť se na Miss hodnotí i nej studenti školy a ti jsou také z našich tříd. Nebo můžeme dělat Miss jen z dívek ubytovaných na DM. S těmi se dá aspoň trochu spolupracovat, ale nebylo by to spravedlivé vůči neubytovaným. Ať přemýšlím a kombinuji, jak chci, jsem v neustálém rozporu. To musí vyřešit výše postavený činitel, tedy náš „pán řídící“. Buď ten náš, ve škole, nebo ten na nebesích. Mějte se krásně, kdo máte uznání a „naši Miss“ moc nehaníte, nebylo to po ty roky zas tak špatné. Letošní vítězce přeji, ať si maximálně užije víkend v hotýlku a týden s cestovkou a pěkné fotky z foťáčku a hodně štěstí u maturity! Ostatním aspoň trochu radosti a úsměvů, kterými nikdy nic nepokazíte. Letošní Miss mávám na rozloučenou jako pomyslná matka představená. Iva Kvasničková, vedoucí vychovatelka DM
Chystáme FREE HUGS, kdo se přidá? Před svátkem svatého Valentýna jsme chtěly společně vyjít s paní vychovatelkou Kvasničkovou do trutnovského centra na FREE HUGS neboli OBJETÍ ZDARMA. Je to akcička velmi odvážná, veselá, charitativní, přinášející druhým radostný úsměv, a určitě to dokáže nejednomu člověku zlepšit náladu a tím i duševní pohodu a tím i zdraví! A hlavně nás to nic nestojí, jen odvahu nabídnout své objetí někomu, kdo to v tu chvíli prostě potřebuje… Jenže v letošní zimě plné chřipek a v tlustých bundách je to takové „nanicovaté“, a tak se naše akce odkládá na jaro. Plánujeme ji před 1. májem. To bude jistě okolí koukat, až vyrazíme v barevných mikinách a sukýnkách objímat… ne stromy, ale lidi! Tento zvyk je naprosto běžný např. v Anglii v centrálním parku, kde si mohou lidé dělat, co chtějí, a ventilovat tak své vlastní svobodné názory na tenhle divný a bláznivý svět. Kdo chce jít s námi, může, a kdo nemá tu kuráž, tak může aspoň počítat, kolik lidí za tu hodinku a půl, co máme do večeře, se nám podaří obejmout, anebo zdokumentovat naši šílenou, ale
10
určitě pozitivní akci. Jsme přece odvážné a hodné holky ze zdrávky a nelze nám odolat! Tak uvidíme… Přijďte se nechat obejmout i vy , nebo můžete otestovat sami sebe a poskytnout své srdečné objetí zdarma ☺! My tedy jdeme určitě! Srdečně zve vedoucí vychovatelka DM.
Sentimentální Jak navěky věrná labuť, které se znelíbilo létání, jsem já stejně jako ona tak trochu sentimentální.
Ve víru zrozena, a pak zapomenuta, postava bez jména, pocitů netknuta.
Letním vánkem přivátá, ztracená v ročním období, proužkovaně flekatá, střechy domů dozdobí.
Jak divadelní loutka, co nemá zastání, jsem já stejně jako ona tak trochu sentimentální.
Jak padající bíla vločka, co vyhýbá se roztání, jsem já stejně jako ona hodně sentimentální. Eliška Kouřilová, 1.ZL
Pro polibek od slunce procestuje světa kraj, špinavé tváře, krvavé ruce, stejně nenajde svůj ráj.
Léda s labutí – Leonardo daVinci.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------Rekordní výsledek v soutěží češtinářů Okresní kolo olympiády v českém jazyce se letos konalo na Lesnické akademii v Trutnově. Celkově již 36. ročník tradiční soutěže studentů středních škol byl svědkem mimořádného úspěchu našich studentek ze třídy ZL 4. Tím, že se na naši školu hlásí studenti, kteří preferují jiné, než kulturní aktivity, jejich umístění v soutěžích tomu zpravidla odpovídá.. O to více překvapily dvě studentky z letošního maturitního ročníku zdravotnického lycea, které se jako vítězky školního kola olympiády v českém jazyce, soutěže mezi všemi středními školami okresu, zúčastnily. Michaela HRNČÍŘOVÁ celkově obsadila 3. místo a Věra MATOUŠKOVÁ – 6. místo mezi 22 účastníky. Přitom se před Míšou umístili pouze student a studentka z Gymnázia Trutnov a jeden student z Lesnické akademie. Až za naší studentkou se tedy umístili studenti dalších čtyř gymnázií v okrese!! V soutěži byla druhou nejúspěšnější dívkou a jen dva body ji dělily od druhého místa a tři od celkového vítězství!! I Věra Matoušková dosáhla výborného výsledku, když za sebou nechala nejlepší studenty obou obchodních akademií a gymnázia ve Vrchlabí. Oběma našim úspěšným reprezentantkám blahopřejeme k výbornému výkonu a věříme, že se i v nižších ročnících najdou jejich nástupci. ředitel školy
11
Učitelský bowling Naši učitelé se v polovině ledna zúčastnili již IX. ročníku bowlingového turnaje smíšených čtyřčlenných družstev zaměstnanců škol okresu Trutnov. Tento sport nabývá v poslední době na popularitě, a tak se i mezi našimi učiteli musel nejprve uskutečnit předvánoční nominační turnaj na bowlingových drahách v Pasáži. Z tohoto klání pak vzešli 4 reprezentanti, kteří hájili naše barvy mezi 11 družstvy učitelů základních a středních škol. Na rozdíl od některých jiných družstev se na naší škole žádný pedagog na tuto sportovní disciplínu nespecializuje a ani pravidelně bowling nehraje. Proto se naši reprezentanti jako jednotlivci mezi ostatními vyhranějšími soutěžícími na přední místa neprosadili, ale prakticky všichni dosáhli umístění uprostřed pole všech soutěžících. Celková vyrovnanost výkonů našich pedagogů nakonec vedla k poměrně pěknému umístění družstva, které se v oficiálním pořadí umístilo těsně pod stupni vítězů – na 4. místě. Pokud bychom vzali v úvahu složení jednotlivých týmů, tak první dvě místa v turnaji obsadila družstva se 3 muži a 1 ženou (SPŠ a ZŠ kpt. Jaroše). Bodů Průměr Mezi družstvy s vyrovnaným podílem mužů a žen za 2.kola bodů jsme se umístili na skvělém druhém místě, hned na 1. Petrskovský Martin 274 137 za ZŠ Komenského. Pověstná „bramborová“medaile 251 125 naše pedagogy samozřejmě příliš nepotěšila, a proto 2. Javůrek Karel 3. Vymlátilová Milena 220 110 letošní turnaj končili 214 107 s předsevzetím, že se na příští 4. Hamplová Irena jubilejní X. ročník soutěže budou muset ještě lépe připravit alespoň tím, že si 1-2x na soutěžních bowlingových drahách Olympu poctivě zatrénují. Z přiložené tabulky vyplývá, jak vyrovnaně to tentokrát reprezentanti naší školy „kouleli“. Pokud by se při soutěži hodnotila celková vyrovnanost týmu (rozdíl mezi nejlepším a nejhorším členem družstva), byli bychom první ! Na dalších dvou přiložených dokumentačních fotografiích je dobře patrné, jaké úsilí věnovaly „jedničky“ našeho týmu jednotlivým odhodům koulí. Pí Vymlátilová - zachycena v pečlivě propracovaném postoji těsně před razantním odhodem koule, p. Petrskovský naopak házel v tak rychlém tempu, že se fotografovi nepodařilo zachytit jeho odhod koule, nýbrž již jen závěrečné balancování v efektní akrobatické kreaci. (řš)
Turnaje učitelů ve volejbalu Trutnovská lesnická škola (s převahou kluků) byla v minulosti tradiční partnerskou školou pro tu naši (převážně dívčí). Obdobné zastoupení pohlaví jaké je u studentů, mají na obou školách i pedagogové. Proto se až letos podařilo lesárně sehnat do volejbalového smíšeného družstva dvě ženy z jiných škol a mohla se tak zapojit do dlouholeté okresní soutěže zaměstnanců škol. Tím se pro naše volejbalové družstvo, v němž je naopak převažující externí mužské zastoupení, nečekaně vynořil soupeř, který našemu týmu více než úspěšně konkuroval. Ve třetím březnovém turnaji sice opět družstvo naší školy s přehledem zvítězilo nad ostatními školami (dokonce bez ztráty setu), ale po druhém a třetím místě v podzimních kolech turnajů, se nám v posledním dubnovém turnaji zřejmě již nepodaří vedoucí tým lesárny předstihnout. 12
(Závěrečný dubnový turnaj potvrdil předchozí výsledky. Náš tým v závěrečném turnaji prohrál v šesti utkáních jediný set, právě s „lesárnou“, která měla v obou setech vzájemného utkání lepší skóre. Tak jsme i na posledním turnaji obsadili druhé místo, které nám zůstalo i v součtu umístění ze všech čtyř turnajů. Na sousedním snímku přebírá naše účetní Veronika Kubešová diplom za druhé místo v celé soutěži.(řš)
Za školu krásnější Na poslední březnové studentské radě se ozvala řada připomínek k práci našich uklizeček. S těmito kritickými názory by se dalo určitě polemizovat. O přijatelnost našeho životního prostředí ve škole se starají 3 uklízečky, které mají na starost zajištění čistoty a pořádku ve všech prostorách školy. V jejich úsilí je velmi podporujeme my všichni svým přístupem a vzorným nakládáním s odpadky, které v průběhu dne vyprodukujeme. Svědčí o tom fotoreportáž, kterou pro Krvinku připravily studentky ze třídy ZL 2.:
Z bidetu a jeho bezprostředního okolí na dívčích WC lze velmi snadno vytvořit docela prostorný odpadkový koš. Rozbalený toaletní papír ? Nevadí, vždyť ho po mně někdo uklidí. A navíc, za zavřenými dveřmi WC mě nikdo nevidí, takže si mohu dovolit vše. Mám přece alibi: SPĚCHÁM !!!
Spodní strana desky lavice ve třídě nebo stolu ve „výpočetce“ je zajisté tím nejvhodnějším místem k ukládání použitých žvýkaček.. Vždyť je to tak krásně „po ruce“, nejsou vůbec vidět a krásně tam drží. Jen si musím dávat pozor, abych se snad probůh sama nepotřísnila odloženou použitou lepivou žvýkačkou !!! Občas se dá na tato „odložiště“ umístit i papírek, pokud má ovšem ten lepivý proužek.
Když mi něco upadne na zem, přece se nebudu ohýbat a dokonce ty odpadky sbírat !! Stačí elegantní přikopnutí pod skříňku, nebo jen prostě někam, kde můj odpad nebude shora vidět.
Ach bože, jak jsem pořádná !! Vždyť jsem papírek nebo sáček pohodila dokonce směrem k odpadkovému koši! Uklízečka ho přece bude mít tak krásně po ruce, až bude ten papír sbírat. Do koše to bude mít už docela blízko. Že mají ty koše nějaké nápisy, co by se jako mělo do nich házet? No to přece nikdo nemůže myslet vážně, abych o přestávce, kdy mám konečně chvilku volno, měla číst nápisy, nebo dokonce ještě přemýšlet nad tím, do kterého koše podle jakéhosi pochybného nápisu ten správný odpad vhodit !?! No to je hrůza, jaká máme ve škole špinavá umyvadla ve třídách. On ho snad nikdo ani neumyje !! Když si v umyvadle něco omývám nebo oplachuji ve vodě, dělám to proto, abych něco nevhodného odstranila nebo umyla. Když se češu, tak přece nebudu sbírat po umyvadle nějaké vlasy !?! Že se tím ucpe sifon pod umyvadlem a někdo tam pak 13
napustil rezatou vodu z potrubí , která nemohla odtékat ? To přece není vůbec můj problém, od toho jsou tady jiní, aby pěkně sifón rozebrali a moje drobné odpadky z umyvadla, nebo ze sifonu pod ním, odstraňovali. (poznámky k fotoreportáži dodala redakce)
„Mládežníci “ se v prvním pololetí činili Pravidelná rubrika naší mládežnické organizace ČČK na škole obsahuje stručnou informaci o nejvýznamnějších akcích, do kterých se mládežníci od počátku tohoto školního roku zapojili: SRPEN: 20.-23.8.09 - HIV stánek na OPEN AIR MUSIC FESTIVALU Na tomto festivalu jsme měli stánek, kde jsme informovali o problematice HIV/AIDS, sexuálně přenosných chorobách a vyučovali první pomoc. Letošní účast byla okolo 20 000 lidí. A my jsme jich informovali přes 970. Byla to moje první zkušenost na takto velikém festivalu, musím přiznat, že vše dopadlo v pořádku. Jako besedníci jsme se tu seznámili s novými lidmi a za odměnu si i užili vystoupení některých kapel. Jelikož jsme jako nezisková organizace, měli jsme vstup na tento festival zadarmo. Což byla veliká výhoda. ŘÍJEN: 15.9.09 – Beseda o HIV/AIDS v DM Bulharská 23.-25.09 – Účast na MOTIVAČNÍM VÍKENDU v České Třebové Na tomto víkendu se sjeli předsedové oblastních skupin Mládeže ČČK. Řešili jsme zde jak motivovat členy Mládeže do nových akcí. Vymýšleli jsme možnosti nových projektů a hráli spoustu her. Výsledným nápadem bylo, že bychom se pokusili uspořádat více akcí, na které by mohli přijet i členové z jiných částí republiky. Seznámili by se s našimi členy a vyměnili si mezi sebou zkušenosti. LISTOPAD: 11.11.09 – Beseda o HIV/AIDS ve čtvrtém ročníku (v anglickém jazyce) 26.11.09 – Beseda prvním ročníkům o M-ČČK (Kdo jsme, čím se zabýváme, akce…) 27.11.09 – Návštěva ORANŽOVÉHO DOMU Během školního roku několikrát navštěvujeme Oranžový dům, zařízení pro mentálně postižené. Zde se snažíme pomoci zapojit handicapované klienty do normálního způsobu života. Například s nimi chodíme nakupovat oblečení, potraviny, pomáháme při mytí oken atd. Pro odreagování nechybí ani různé hry. Cílem těchto návštěv je, aby členové OSM dokázali komunikovat s těmito lidmi. PROSINEC: 3.12.09 – Přednáška o humanitárním právu v Úpici (na gymnáziu) 4.12.09 – Návštěva Mikuláše, anděla a čerta v nemocnici a v jesličkách 4.12.09 – Vánoční trhy v Úpici 7.12.09 – Přednáška o HIV/AIDS v prvním ročníku VOŠZ a SZŠ Trutnov Při této besedě se posluchači formou diskuze dozvědí co je tato nemoc zač. Jakým způsobem se mohou/nemohou nakazit, jak se zachovat po rizikovém chování. Jaká je prevence a jak je to s touto nemocí ve světě. Také to, že s lidmi, kteří jsou infikováni virem HIV můžeme normálně komunikovat. 7.12.09 – Přednáška o HIV/AIDS ve třetím ročníku (ZL) VOŠZ a SZŠ Trutnov 9.12.09 - Přednáška o HIV/AIDS ve třetím ročníku (ZA) VOŠZ a SZŠ Trutnov 10.12.09 – Akce Alenka ve školce (Učily se zde děti hrou první pomoc.) Projekt j Tento projekt je zaměřen na práci s dětmi předškolního věku (3 – 6 let). Hlavním cílem je naučit děti povinnostem a znalostem formou hry (př. Prevence nemocí a úrazů,…).
14
Akce tohoto typu u nás dělají žákyně Bára Adámková a Káťa Pilařová. Chtěla bych je velmi pochválit, protože jsou šikovné a školka v Trutnově je s nimi spokojena. 16.12.09 – Zpěv v Sanatoriu MUDr. J. Bílka Na Vánoce jsme navštívili babičky a dědečky v sanatoriu v Trutnově. Zazpívali si s nimi vánoční koledy a rozdali jim malé dárečky v podobě perníčků a přáníček. Vyrobili je žáci v DM Fibichova. Nejhezčím okamžikem bylo, když jsme všichni zpívali společně ☺ 16.12.09 – Návštěva stacionáře v Trutnově (Byli jsme se zde podívat na vánoční besídce, kterou nám stacionář připravil.) 18.12.09 – Návštěva ORANŽOVÉHO DOMU Leden 15. ledna - Návštěva školky v Trutnově - projekt Alenka Jitka Pokorná ZA 4. A
Projekt Alenka I V minulém roce jsme absolvovaly seminář Alenka, na kterém jsme se učily vysvětlovat dětem předškolního věku první pomoc formou hry. Na začátku září jsme oslovily s projektem Alenka mateřskou školu Komenského v Trutnově. Paní ředitelka projevila zájem a první schůzku jsme si sjednaly na 10. prosince. Na setkání jsme se připravovaly s velkým předstihem a s velkou pečlivostí. Konečně nastal den, kdy jsme se poprvé měly setkat s dětmi. Byly jsme natěšené, ale zároveň námi lomcovala nervozita. Měly jsme obavy, jestli se dětem připravený program bude líbit a jestli vůbec budou chtít zapojit se do her, které jsme si pro ně připravily. Naštěstí naše obavy byly úplně zbytečné. Po příchodu do školky jsme si děti rozdělily na dvě skupinky, aby se nám s nimi lépe pracovalo. Začaly jsme tím, že jsme si zahrály hru, která nám pomohla snadněji si zapamatovat jména jednotlivých capartů. Potom jsme jim zjednodušeně vysvětlily, proč jsme tady a co je cílem těchto setkání. Úkolem této hodiny bylo naučit děti důležitá telefonní čísla, a co najdeme v brašně první pomoci a kdo ji používá. Děti byly velmi bystré a zvládly to na výbornou. Největší úspěch sklidila taška plná obvazů a náplastí. Užili jsme si s ní všichni spoustu legrace. Na závěr jsme naše malé šikuly za jejich výkony odměnily něčím sladkým na zub. Když jsme odcházely, měly jsme všichni příjemný pocit z vydařeného dopoledne a s chutí se vrhneme na přípravu dalších témat. Barbora Adámková, 2. ZL.
Projekt Alenka II Dalším setkáním v projektu Alenka jsme pokračovaly v pátek 15. ledna, kdy jsme se s Bárou Adámkovou a Káťou Paldrychovou měly znovu vydat do mateřské školky. Do školky jsem přišla sice natěšená, ale také vystresovaná. Asi si řeknete proč, vždyť jsem měla jít jen mezi malé děti, ale v tom je právě ten problém. Mám malé děti moc ráda, vždycky jsem chtěla pracovat ve školce, ale kvůli ráčkování mám pro tuto práci dveře zavřené. Potíž je v tom, že malé děti nemají rády mne, dokonce se mě bojí. Kdykoliv potkám nějaké to díťátko, s pláčem se rozběhne k mamince. Po první hodině jsme se vydaly do mateřské školky Dráček. Po vstupu dovnitř všechen stres opadl. Moje spolužačky v této školce už jednou byly a děti se na nás těšily. Nejdříve jsme šly do třídy s devatenácti dětmi předškolního i mladšího věku. Sedly jsme si do kroužku a zopakovaly si, co už děti znaly z minulé návštěvy, a seznámily je s novým tématem - zoubky.
15
Začaly jsme slíbeným divadlem, jak malé Alenka jí spoustu sladkostí a nečistí si zoubky, až má z toho zubní kaz. Dohrály jsme a povídaly jsme si s dětmi, jak často si čistí zoubky, jestli vědí, co je to kaz, proč vzniká, jakým stylem si mají zuby čistit, jestli jim už nějaký zub vypadl a že existují zuby mléčné a dospělé. Potom jsme si děti rozdělily na dvě skupinky. V každé jsme měli dva zuby: jeden zdravý a druhý zkažený. Děti dostaly obrázky potravin a přiřazovaly je k zoubkům podle toho, jestli jim škodí, nebo prospívají. Na konec jsme si všichni i s paní učitelkou, která nám celou dobu pomáhala, zatancovali na písničku Když jde malý bobr spát. Rozdaly jsme dětem bonbony bez cukru, aby jim nekazily zoubky, a šly jsme do vedlejší třídy. Tam sice byla paní učitelka, která nehnula ani prstem, a ještě nám připadalo, že si o nás myslí, že jsme největší trapky na světě, ale děti byly stejně bystré, hodné, pohotové, vtipné a roztomilé jako v předcházející třídě. Zopakovaly jsme s nimi stejný program, slíbily další návštěvu a rozloučily jsme se. Práce s dětmi ve školce se mi moc líbila. Malé děti totiž řeknou vše, co si myslí, nepřetvařují se a mají radost třeba i z kraťoučkého divadla. Iveta Wiesnerová, 2. ZL ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mládežníci v únoru přijímali nové členy Slavnostní přijímání nových členů do Mládežnické organizace Českého červeného kříže je naší pravidelnou akcí předělu školního roku. Také tentokrát mělo slavnostní charakter už i tím, že nové členy přišel přivítat sám předseda oblastního ČČK Ing. Trpkovič. Ve svém krátkém vystoupení ocenil výsledky práce naší MO ČČK, která patří k těm největším a nejaktivnějším na okrese. Velké množství rozmanitých činností naší školní mládežnické organizace je hlavním motivačním prvkem, který přitahuje nové členy především z řad studentů prvního ročníku. V letošním roce projevilo zájem o zapojení do akcí spojených se zdravotnickým, sociálním nebo charitativním zaměřením více než půl třídy ZL 1. a několik dalších zájemců z dalších tříd oboru ZA. Tento počet je zárukou, že se mezi nimi jistě najde dostatečné množství skutečně aktivních „mládežníků“, kteří budou dobré jméno naší školní organizace dále udržovat i v dalších letech. Všechny nové členky MO ČČK kromě legitimace obdržely od ředitele školy RNDr. Javůrka krásnou květinu. K pěkné atmosféře akce přispělo i krásné pěvecké vystoupení Ondry Čabana s Terkou Ludvíkovou i předávání dárků dosavadní velmi aktivní předsedkyni školní organizace Jitce Pokorné, která již za pár měsíců bude maturovat. Pomyslné žezlo tak oficiálně předala své nástupkyni Kláře Janečkové ze třídy ZA 1. (red.) …a zhodnocení akce z pera dosavadní předsedkyně 15. února jsme se sešli a slavnostně mezi sebou přivítali velkolepý počet nových členů v Mládeži. Schválně, kolik myslíte? Bylo jich neuvěřitelných 32. Uvítal je náš pan ředitel RNDr. K. Javůrek, popřál jim spoustu úspěšných akcí a hlavně aby je tato práce bavila a naplňovala. Příjemným zpestřením byl zpěv Terky Ludvíkové s Ondrou Čabanem. Seberealizaci a hodně příjemných zážitků nám popřáli i hosté Ing. I. Trpkovič a
16
A. Trčková, předsedkyně Mládeže Úpice. Naši členové dostali kytičky a členské průkazky a s příjemným pocitem jsme se rozloučili. Na závěr bych chtěla poděkovat paní učitelce I. Nývltové za dlouholetou aktivní spolupráci s Mládeží a za všestrannou pomoc. Jitka Pokorná, ZA 4. A
Nervy na všechny způsoby Každý z nás má nějaké nervy. Pokud budeme za nervy považovat ty věcičky, které přenesou impuls pokaždé, když nás nějaký vtipálek střelí gumičkou, pak je jasné, že každý jsme na tom s nervy odlišně. Různí lidé používají nervy k různým účelům. Někdo na ně někomu hraje, jiní na ně pro změnu ostatním lezou. Jsou lidé, co je mají z oceli, ale jsou i tací, kteří je mají pořádně nadranc. Někdo o ně může přijít třeba v práci, doma nebo ve škole. Co se týká hraní na nervy, to už zažil snad každý. A skoro každý je v tomto ohledu vynikající virtuos. Proto bychom si na ně měli dávat veliký pozor, protože to opravdu není jen tak. Můžeme je snadno ztratit. Nebo by nám mohly rupnout, a dokonce by nás o ně mohl někdo zcela připravit! Já si ty své dobře hlídám a nenechám se o ně jen tak připravit. I když před písemkou je to skoro nemožné. Někteří lidé jsou také velice dobří nervolezci. Jako moje sestra. Musím přiznat, že sestra mi na ně leze občas pěkně vysoko, ale já ty její taky neponechávám zcela v klidu. Každý máme bezpochyby nervy jen jedny, proto bychom s nimi neměli moc plýtvat, ale naopak bychom se měli snažit je udržet na uzdě. Kateřina Holmanová, 2. ZL
Turnaj v bowlingu Na domově mládeže se účastníme různých akcí a soutěží. Jednou z nich byl bowlingový turnaj, který se odehrál 26. ledna. Soupeřili jsme s kluky z lesárny, ale protože nás nebyl správný počet, rozdělili jsme se do tří družstev: první družstvo tvořili žáci z lesnické školy, druhé dívky ze zdrávky a třetí tým byl smíšený z budoucích sestřiček a příštích lesáků. Všichni jsme se hodně nasmáli, protože bowlingové koule se nám kolikrát nekoulely tam, kam jsme zrovna chtěli. Na konci hry se vyhlašovalo, jak se které družstvo umístilo. Hádejte, kdo zvítězil. No samozřejmě smíšené družstvo. A protože jsme si to opravdu užili, už teď se těšíme na další turnaj, který nás čeká zanedlouho. Romana. Martincová, 1. ZA
Studentky v DM Fibichova besedovaly se Študentem Ve čtvrtek.4. února proběhla beseda s mladým a sympatickým studentem medicíny, medikem Vláďou Študentem, který byl toho času zrovna čtrnáct dní na praxi na oddělení gynekologie v Trutnovské nemocnici. Vláďa nás nejdříve pobavil zábavnými DVD, anekdotami a historkami a pak nás už vážně seznámil se všemi možnými druhy antikoncepce a s tím, jaké nebezpečí na nás číhá v podobě pohlavních nemocí, HIV a AIDS. Zdůraznil velký význam prevence hlavně užíváním kondomů a bezpečného chování v sexuálních aktivitách. Pak jsme dostaly prostor i my, nezkušené a nezkažené prvačky ☺ ! Na lístečkách jsme měly napsány dotazy, abychom se 17
nemusely za své otázky červenat před ostatními… Beseda byla fakt zajímavá a poučná a nezbývá, než si vše pamatovat, až to nebude jen v teoretické rovině… Ne, že bychom na „TO“ spěchaly, ale člověk nikdy neví. Budeme se těšit na další poučné akce na DMF, neboť štěstí přeje připraveným! ☺ Jana Schmoranzová, 1. ZL, DMF
Na lyžák budeme rádi vzpomínat Náš lyžařský kurz probíhal v Pasekách nad Jizerou od neděle 7. března do pátku 12. března. Jeli skoro všichni ze třídy a s námi paní učitelka Eva Tumová, pan učitel Martin Petrskovský a v pondělí dorazil jako instruktor žák čtvrtého ročníku Vašek Štěpán, který narychlo zaskakoval za naši tělocvikářku paní Hampelovou. S ubytováním to nebylo jednoduché: museli jsme se vejít do čtyř a třílůžkových pokojů tak, že nás někde bylo po šesti a několik dívek dokonce spalo na úplně jiné chatě. Někteří z nás z těchto podmínek nebyli nadšení, ale všeobecně jsme se na kurz těšili, a tak jsme se uskrovnili. Večerka byla hned první den stanovena na desátou večer, to se nám zdálo příliš brzy, ale pak se ukázalo, že jsme byli po celodenním pohybu tak unavení, že jsme rádi šli spát, abychom si odpočinuli a nabrali síly na další aktivity. Program byl různorodý a zahrnoval hlavně aktivní výcvik na sjezdových lyžích a na běžkách, výlety a soutěže a také jednu noční hru. Kromě toho jsme museli strávit i trochu teorie. Na jídlo jsme docházeli do chaty Hermína, vařili tam skvěle, ale polévka k obědu byla pro některé spolužáky málo výživná, naštěstí večeře byly bohatší. Všichni jsme si pobyt na horách krásně užívali, a to nejen díky slunečnému počasí. Dívky, které stály na lyžích poprvé nebo lyžovat vůbec neuměly, dělaly neskutečné pokroky a brzy jim to šlo nádherně. Vůbec jsme zažili hodně legrace a naučili jsme se jezdit ve vláčku, přetahovanou při jízdě nebo slalom a taky, jak se pokládat do závějí. Atmosféra byla velice příjemná, se spolužáky i s učiteli byla zábava a někteří si ještě teď pamatují, jak je chytaly křeče do břicha z neustálého smíchu při hláškách konkrétních lidí. Pro úplnost je třeba dodat, že někteří jedinci se neobešli bez různých „šrámů“, jako bylo například pohmožděné koleno, palec na noze nebo kotník, modřiny ani nezdůrazňujeme. Ale takové drobné úrazy k lyžařskému výcviku nejspíš patří a nikdy se nepodaří jim předejít beze zbytku. Přes tyto oběti považujeme náš pobyt v Pasekách za jedinečný zážitek, který velmi přispěl k poznání i ke stmelení kolektivu třídy. třída 1. ZL
Nervy jako dráty Nervy má každý z nás, ale kdo o nich ví něco víc než jen to, že přenášejí signály z mozku do svalů a to nám následně umožní pohyb? Když se zamyslím nad významem nervů, napadá mě přirovnání k elektrickým drátům. Dráty jsou zřejmě stejně nepostradatelné v našem životě jako nervy. Zajišťují nám spojení, komunikaci, přenos informací. Jenže jeden podstatný rozdíl mezi nimi je. Dráty se dají na rozdíl od nervů rychle a bezproblémově opravit. Člověk, který má „nervy v kýblu“, nemůže jít za žádným technikem, ale musí za psychologem. Bez nervů to zkrátka nejde. Jednou jsem jela vlakem. V kupé spolu se mnou seděl postarší pán s čepicí na hlavě a s pochmurným výrazem v obličeji. Po nějaké době si do kupé přisedla početná skupina mladých veselých lidí. Podle zavazadel jsem usoudila, že míří na nějaký festival. Hlučeli jeden přes druhého, zpívali, přerušil je až křik starého pána: „Nechtěli byste toho nechat? Kdo to má poslouchat?“
18
Tmavovlasý mladík mu odvětil: „Vy, dědo.“ A dál nerušeně pokračovali v hovoru. Děda zrudl, na spánku mu naskočila žíla, už to vypadalo, že začne křičet, ale mladík byl rychlejší. „Nejste vy trochu cholerik?“ Z toho jsem učinila závěr. Cholerici mají zkrácené nervy, proto rychleji reagují, a tak moje rada zní: Prodlužme si své nervové dráhy, vždyť nervy máme jen jedny. Kateřina Paldrychová, 2. ZL
Maturitní ples tříd 4. A a 4. B Náš den „D“, na který jsem se tak těšili celé čtyři roky, se konal 6. února na Zálabí ve Dvoře Králové nad Labem. I když pro nás maturanty začal již mnohem, mnohem dříve. Naše půlroční přípravy na tento den musely být perfektní. Největší práci jsme měli s nástupem, ale naštěstí máme ve třídě skvělé tanečníky, kteří nám se vším pomohli. Vymysleli choreografii a pak už jen zbývalo nás to naučit. Holky to s námi neměly jednoduché, protože každý z nás je úplně jiný. Jednomu nešlo to a druhému zase ono. Nakonec jsme to zvládli, a už jsme se mohli těšit na náš velký den. V den plesu jsme byli všichni nervní, od rána jsme řešili, co si učešeme na svých hlavičkách a jak se vlastně nalíčíme. Tyto otázky pro nás byly prioritou. Pomalu, ale jistě se blížil večer, těšili jsme se, a zároveň panovala nejistota, nikdo pořádně netušil, jak to bude večer probíhat. Večer kolem sedmé hodiny jsme se všichni sešli ve Dvoře v sále. Všem to strašně moc slušelo, měli jsme na sobě pohádkové šaty. Trošku nám dělaly problémy vysoké podpatky a někteří to vzdali úplně a chodili bosi. Něco málo po osmé hodině vše začalo. Naše třída odtančila nástup, který se nám moc povedl, a dostali jsme největší odměnu, a to veliký potlesk. Po nás hned nastoupila 4. B, jim se to taky velice zdařilo. Po odtančení třídy 4. B nastal nejdůležitější okamžik večera. Obě třídy nastoupily ve velkém sále a maturanti čekali, až zazní jejich jméno a budou si moci jít pro šerpy. Byly to smíšený pocity. Ale vše dopadlo dobře. V našich výrazech bylo vidět štěstí, ale zároveň jsme tušili, že naše společné čtyři roky se blíží ke konci. Po ošerpování jsme si všichni připili na úspěšnou maturitu a mohlo se jen slavit, tančit a užívat si. Ples se nám velice líbil a myslím si, že na něj budeme všichni vzpomínat jen v dobrém. Michaela Charouzová, ZA 4. A
Rada Mládeže republiky Ve dnech 18. – 21. 3. 2010 proběhlo v Lázních Bohdaneč celorepublikové setkání nejvyššího voleného orgánu Mládeže Českého červeného kříže. Jednalo se o sjezd delegátů (zástupců) ze všech koutů naší země. Na této akci se konaly volby, schvalovaly nové projekty, semináře a prezentovaly se zde akce, které jsme pořádali. Jako hosté k nám zavítali i prezident a viceprezident slovenské Mládeže slovenské Mládeže Červeného kříže. Porovnali jsme zkušenosti, a byli jsme pozváni na akce, které se budou konat na Slovensku. Letošním rokem slaví Mládež ČČK jedno významné jubileum, a to dvacet let od vzniku samotné organizace. Na tuto počest se konal slavnostní večer. Poznali jsme zde zakladatele organizace a také významné bývalé členy a zavzpomínali na doby dřívější. Tento večer se předávali Oskaři, ceny za největší přínosy v projektech. Celkem bylo rozdáno pět Oskarů a ta naše Mládež získala hned tři. Velmi mne to potěšilo a doufám, že i nadále budeme takto aktivní. Prvního Oskara jsme získali za „nejkomunikativnější oblastní skupinu Mládeže“,
19
druhého Oskara za projekt „Děti“ (akce ve školkách, besedy ve školách, kroužky…). Musím připomenout, že se o něj zasloužily také Bára Adámková (2. ZL) a Káťa Paldrychová (2. ZL). Třetí Oskar byl udělen Jitce Pokorné za projekt „HIV/AIDS a život nás všech“(besedy, osvěta po festivalech ...). Nakonec jsme dostali dárek v podobě dortu s číslicí 20, popřáli jsme si vše nejlepší a mnoho dalších krásných akcí do příštích let. Jitka Pokorná, ZA 4. A
Facebook, nápad za miliardy Znají ho všichni, mají ho… skoro všichni (například já ne, nerada podléhám davovému šílenství). Vždyť je to tak snadné. Stačí pár kliknutí myší a… chvilka napětí… máte profil! Můžete vkládat své fotky (btw, nepřipadá vám narcistické, když má někdo svých fotek víc jak 10? Mně teda jo. Vždyť na to, aby ostatní viděli, jak vypadáte, stačí jedna), dělat si opravdu inteligentní testy se zaručeně pravdivým výsledkem, psát si s kamarády (jako kdyby nestačilo, že úroveň mluvy dnešní mládeže je už tak dost nízká, za chvilku přestaneme mluvit úplně), přidávat se do skupin, jejichž smysl mi doposud zůstává utajen (např. přidala bych se do skupiny „Trutnov a okolí…“, jsem tam. A co dál?), vytváříte si akvárium s rybičkami, máte zahrádku, o kterou se staráte, mazlíčky a kdejakou jinou potvoru. Fakt bezvadný způsob, jak zabít celý den. Možná jsem divná, ale já radši dělám zábavnější věci, než je klikání na ano/ne na otázky typu: „Myslíš si, že tahle holka/kluk je sexy?“ Ale většina obyvatel zeměkoule má nejspíš jiný názor, asi proto je Facebook 5. nejnavštěvovanější stránkou. Podle internetové bible všeho vědění, Wikipedie, jsem zjistila, že FB vydělává na reklamách a hodnota společnosti Facebook Inc jsou 2 miliardy USD. Takže zatímco si pětadvacetiletý Mark Zuckerberg (zakladatel) leží někde na své soukromé pláži v Karibiku, popíjí Piña Coladu a dovádí s tanečnicemi v sukýnkách z palmových listů (troufám si tvrdit, že to je to jediné, co mají na sobě), vy mu navštěvováním FB přisypáváte penízky do jeho růžolícího prasátka velikosti Tower Bridge. A jsou to celkem snadno vydělané peníze, protože založit stránku je v dnešní době stejně jednoduché jako pro Pákistánce propašovat sto kilo heroinu přes nejvíc hlídané letiště v Americe. Prostě hračka. Ano, vytvořit web zvládne každý, ale důležitý je nápad. A přiznejme si, že takový nápad člověka osvítí asi tak dvakrát za čtyřicet let. Nejspíš je nutné mít dvě deci štěstí a jedno promile alkoholu v krvi. Ale to nejdůležitější je zaměřit se na tu správnou vrstvu lidí. A ve většině případů to je dorost. Mladí, nezávislí lidé s touhou se bavit a užívat si. Puberťáci, to je sázka na jistotu, to je kauf! Každá mladá generace je snadno ovlivnitelná. Naši rodičové byli hippies, naši prarodičové tajně (to kvůli okupaci) ujížděli na novém hudebním stylu swingu, naše praprarodiče pobláznil ten nový úžasný vynález jménem elektřina. Naše generace je ovlivněná počítači a internetem, proto se na tom tolik vydělává. Chceme to, tedy většina to chce. Někteří z nás jsou asi trochu zaostalejší, a proto se globálnímu blázinci okolo Facebooku (nebo třeba Hanny Montany) vyhýbají, seč mohou. A je to venku, jsem zaostalá. Ale myslím, že to přežiju. Pokud si myslíte, že jsem FB jen tak zavrhla, aniž bych si o něm něco zjistila, musím vás vyvést z omylu: ptala jsem se svých ofejstbůkovaných (= poznamenaných pravidelným navštěvováním facebooku) kamarádů, co je na tom tak skvělého. Kromě plácání něco o šťouchání, mi nedokázali říct smysluplný důvod. Proto jsem došla k závěru, že FB žádný důležitý smysl nemá, takže nemám proč si ho zakládat a můžu ho s potěšením kritizovat. Eliška Kouřilová, 1.ZL
20
Návštěva New Hampshire a Puerta Rica Všichni jsme jistě slyšeli o výměnných pobytech studentů v cizině. Trutnovské gymnázium navštěvují i dvě dívky, které byly ochotny nám přiblížit svůj rodný kraj. Do našich končin se přijely naučit češtinu a za ten půlrok, co jsou zde, se jej naučily bravurně, i když jak je známo, je náš jazyk jeden z nejtěžších v Evropě. Elizabeth pochází z New Hampshire a ve své prezentaci v čeština nás seznámila s okolím, ve kterém vyrůstala, a to samé bylo i v případě Athény z Puerta Rica. Pokochaly jsme se hezkými obrázky a spolu i s naším panem ředitelem jsme děvčata vyzpovídali. Toto setkání bude mít třeba na někoho vliv a rozhodne se někdy v budoucnu odcestovat do ciziny a tam studovat. Julie Čechotovská ZL 1.
Školení v první pomoci Jednou se nás na hodině psychologie zeptala paní učitelka Tumová, kdo by chtěl jet školit první pomoc do Náchoda na ZŠ T. G. Masaryka. Já a se mnou několik spolužaček jsme se aktivně přihlásily. Po zjištění, že školení bude probíhat o jarních prázdninách, nás značně ubylo, přesněji jsme zbyly dvě, moje spolužačka Martina Pejskarová a já, a tak naše řady musely doplnit dvě slečny z VOŠ, které jsou ve školení PP již zběhlé. Všechny jsme se shodly na čtvrtku 25. února a sraz měl být v Náchodě na parkovišti před školou. Pro mě to byl docela problém, protože dojíždím z Bernartic, a proto jsem musela vyjet brzy ráno autobusem, v Trutnově přestoupit na vlak a v Malých Svatoňovicích nasednout k paní Tumové do auta. Čtvrteční ráno bylo opravdu krušné. Vstávání v pět ráno mě málem zabilo a nenáviděná cesta vlakem mě opět nezklamala. Hned v Trutnově si ke mně přisedl postarší pán a celou cestu do Malých Svatoňovic měl oplzlé řeči. Přestoupení k paní Tumové pro mě bylo osvobozující. Cesta utíkala rychle s příjemnou konverzací a školu jsme našly bez problémů. Na parkovišti před školou nás již čekala Martina, počkaly jsme na zbytek našeho týmu, posbíraly všechny potřebné pomůcky a vyrazily. Ve škole se na nás žáci dívali jako na mimozemšťany, kteří přepadli jejich zařízení, ale naštěstí jsme snadno našly sborovnu, kde se nám dostalo milého přivítání. Po zvonění na hodinu jsme šly do třídy osmého ročníku, kde nás čekali početní žáci bez valného zájmu. Paní Tumová nás představila, řekla na úvod několik slov o naší škole a o programu, který jsme si připravily. Poté jsme žáky rozdělily na dvě skupiny, jedné jsme se ujaly my s Martinou a druhé děvčata z VOŠ. Nejprve jsme se dětí zeptaly, co vědí o první pomoci a jestli znají důležitá čísla. Naštěstí je znaly, ale spolupracovat se jim příliš nechtělo. Těžko jsme hledaly dobrovolníka, na kterém bychom jim mohly ukázat stabilizovanou polohu. Po krátkém přemlouvání se přece jen pár ochotných lidí našlo. Mnohem zajímavějším tématem byla resuscitace, kterou si děti mohly vyzkoušet na resuscitačních modelech, které jsme s sebou přivezly. Ale opět se opakoval stejný scénář přemlouvání k jakékoli činnosti, žáci nám ukazovali otrávené obličeje. Po chvíli se nám však podařilo přesvědčit některé z nich, aby si resuscitaci vyzkoušeli. Nakonec, i když to stálo trochu
21
úsilí, si resuscitační postup zkusila celá skupina. Potom jsme se rozpovídaly o první pomoci při krvácení. Děti si vyzkoušely obvazovou techniku a dobře se u toho bavily. Se zvoněním jsme odcházely ze třídy a čekalo nás školení druhé třídy osmáků. U těch jsme uspěly podstatně lépe. Měli zájem, rádi si vše vyzkoušeli a měli na nás i různé otázky. Po další dvouhodinovce, která byla o poznání příjemnější, jsme se s dětmi i učiteli rozloučily a odjely jsme domů. Přes určitou neochotu, kterou projevila část žáků, to byl pro mě hezký zážitek, a pokud budu mít příležitost, ráda se dalšího školení zúčastním. Nikola Špičková, 2. ZL --------------------------------------------- o ----------------------------------------
Jaký byl náš maturitní ples aneb My jsme to lyceum Píše se rok 2010, kalendář ukazuje datum 28. ledna a ručičky na hodinách hlásí 10:00 dopoledne. Je čtvrtek, den před naším prvním a doufáme, že i jediným nezapomenutelným maturitním plesem. Přípravy vrcholí. Se svými spolužačkami dolaďujeme poslední detaily a výzdobu sálu v kulturním domě v Havlovicích, kde nás zítra čeká den „D“. Čas plyne jako voda v řece a sál začíná mít vrcholnou podobu. Shodly jsme se, že výzdoba bude ve stylu růžovo-bílé. Vypadá to kouzelně. Musíme se pochválit. Všechny balónky a krepový papír visí na svých místech, tombola je nachystaná, lístečky smotané a my se můžeme pomalu rozloučit a jít se domů se v klidu vyspat a odpočinout na ten velký den. Večer propadám nervozitě, aby zítra všechno klaplo tak, jak by mělo. Píšu si poslední rezervace na lístky, ale už je toho moc. Všechny lístky se beznadějně vyprodaly. Naše paní třídní učitelka měla ze začátku strach, aby se lístky prodaly, ale když jsem ji v průběhu vždycky informovala o stavu, jak jdou lístky „na dračku“, tak ji strach rázem přešel. Hodiny odbíjejí jedenáctou hodinu večerní a já se jdu pokusit usnout. Usínám rychle a nechávám si zdát o zítřejším večeru. Už je to tady, probudila jsem se do toho nejkrásnějšího dne na střední škole. Dám si vydatnou snídani a pomůžu mamce s jednohubkami na večer, každý měl za úkol udělat několik jednohubek nebo různého občerstvení na stoly, to byl jeden z našich povedených nápadů pro výzdobu na stolech. Řekly jsme si, že nebudeme utrácet peníze za nějaké papírové zbytečnosti a uděláme radši něco, co bude nejen na ozdobu, ale i k chuti. Odpoledne jedu ke kadeřnici, potom domů se rychle převléknout a už hurá do Havlovic. Pro všechny maturantky sraz v 18:00. Později přijíždí i naše paní třídní s manželem a s panem učitelem Petrskovským, který byl naším moderátorem a celým večerem provázel. Upravuje se technika s hudbou, dozdobují se stoly, posledně se cvičí nástup a začínají se u všech objevovat příjemní motýlci v břiše. Ve 20:00 se sálem rozezní hudební skupina Genny, posléze pan Petrskovský uvede začátek plesu a náš pan ředitel pronese na pódiu pár slov. Pomalu se sál tiší a nastává okamžik, na který jsme všechny čekaly. Nástup, který jsme několik měsíců poctivě cvičily, je tady! Nastupujeme do sálu ze dveří dlouhým hadem a každá máme před očima škrabošku. Znělka z Pevnosti Boyard nás doprovází do sálu, kde se posléze mění do mixu dalších několika písniček. Hotovo, povedlo se! Sklízíme veliký úspěch, který dává publikum najevo svým hromovým potleskem. Nástup je za námi a my si postupně začneme chodit k paní Radové (naše nejlepší paní třídní) pro šerpu. Hurá, máme šerpu, „šampáňo“ v ruce a můžeme si na ten NÁŠ VEČER hezky připít. Po přípitku proběhlo předání kytiček pro pana ředitele a také předání dárku pro naší paní učitelku Radovou. Dále nás čekalo zametání penízek, které po nás publikum házelo, když jsme si šly pro šerpu a nasbíraly jsme plné dva trucky! A poté byla první rodičovská volenka. V průběhu večera probíhal prodej bohaté tomboly, nechyběly ani taneční vystoupení, proslov paní učitelky a o půlnoci jsem pronesla proslov za celou třídu, který se zakončil velikým potleskem pro paní třídní. Půlnoční překvapení bylo ve znamení opakování nástupu a následovalo zašlapávání šerp za zvuku písničky SO WHAT od zpěvačky P!NK. Byl to úžasný, nezapomenutelný a nejkrásnější večer každé z nás. Doufáme, že i pro naší paní učitelku třídní. Byly jsme rády, že nás přišel podpořit tak velký počet učitelů ze školy včetně pana 22
ředitele a že to pro ně byl stejně příjemný zážitek jako pro nás. Chtěla bych tímto ještě jednou za celou třídu poděkovat všem, kdo se na našem plese jakýmkoliv způsobem podíleli a pomáhali nám. Velké díky patří především naší paní učitelce třídní RNDr. Zoře Radové, protože nebýt jí, náš ples by nebyl takový jaký byl… Iva Antošová, 4. ZL
TOP Krvinky Spousta akcí z konce starého a počátku nového roku vyvolala příspěvkovou vlnu, na níž se podíleli především studenti z lyceálních tříd. Ze čtrnácti dopisovatelů do dnešního čísla Krvinky jich je dvanáct právě z lyceálních tříd!! Dvě nejaktivnější dopisovatelky loňského roku (Osobnosti Krvinky 2009 – Iveta Wiesnerová a Jitka Pokorná) ve své aktivitě pokračují - přidaly do dnešního čísla po třech příspěvcích!! Vrchol Topu zůstává beze změny v pořadí, protože dosud vedoucí čtveřice dopisovatelek nepřidala žádný příspěvek. Hned za vedoucí trojici se v pořadí posunuly právě současné nejaktivnější autorky. Od absolutního vrcholu je dělí již jen krůček. Žebříček našich jedenácti nejlepších pořadí dopisovatelka třída příspěvků 4.ZL dopisovatelů je poměrně různorodý. Po 1. Majka PELANOVÁ 21 3.ZA dvou zástupcích v něm mají maturitní třídy 2. Martina BRSLÍNKOVÁ 18 4.ZL 3. Andrea KOUTNÍKOVÁ 10 ZL 4., ZA 4.A a s nimi i ZL 1. Naopak 4.ZA A 4. Jitka POKORNÁ 8 žádného zástupce v Topu nemají pouze dvě 3.ZL 5.- 6. Helena BERÁKOVÁ 7 třídy – 1. a 2. ročník oboru ZA. Na jejich ZL 2. 5.- 6. Iveta WIESNEROVÁ 7 větší aktivitu zatím ještě stále čekáme. ZL 1. 7. Eliška KOUŘILOVÁ 6 Do nového roku přejeme všem našim 2.DVS 8.- 9. Anička KULDOVÁ 5 stálým dopisovatelům hodně nápadů, 4.ZA B 8.- 9. Sylva BEČÁKOVÁ 5 tvořivosti a inspirujících prožitků, o které ZL 1. 10.- 11. Julie ČECHOTOVSKÁ 4 se s námi na stránkách Krvinky budou chtít 4.ZA A 10.- 11. Terezie LUDVÍKOVÁ 4 (red.) opět podělit. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V silovém víceboji naše studentky – stříbrné !! Až po redakční uzávěrce jsme dostali do redakce výsledek, kterého dosáhla naše děvčata v okresním kole silového víceboje. Družstvo ve složení : Kristýna Kuráňová (ZL 3.), Bára Zástavová (ZL 3.) a Petra Frýbová (ZL 2.) obsadilo druhé místo před všemi trutnovskými středními školami. Naše děvčata neporazila pouze SOŠ ochrany osob a majetku z Malých Svatoňovic, ve které jsou silová cvičení součástí výuky. Toto umístění je v tomto školním roce nejlepším sportovním výsledkem, kterého družstva naší školy dosáhla v okresním měřítku. Za velmi pěkný výsledek lze považovat ještě 3. místo dívek v krajském kole soutěže ve šplhu na tyči. Pochvalu si zaslouží i sportovní výsledky družstva našich chlapců. V soutěži ve šplhu obsadili 4. místo a v kvalifikaci na finále středoškolských her v kopané 2x remizovali s družstvem Gymnázia a jednou porazili 3 : 1 družstvo SPod.Š. Vzhledem k tomu, že na ostatních středních školách okresu je podstatně početnější chlapecké zastoupení, jsou tyto výsledky velmi dobré. Poslední sportovní soutěží, se kterou máme spojenou šanci na dobré umístění, bude Femina Cup v dívčí kopané. Věříme, že i na této soutěži nás naše družstvo bude dobře reprezentovat. (red.) Florbalový tým našich dívek
23
