VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA TRUTNOV
PRVNÍ NOVOROČNÍ ZIMNÍ
KRVINKA
ŠKOLNÍ ČASOPIS Č. 65 ZE
DNE 2. LEDNA 2012 ROČNÍK
XVI.
Pětašedesáté číslo KRVINKY obsahuje: 2 Obsah se stručnou anotací jednotlivých příspěvků 3 Novinky na internátu v Bulharské ulici (budují se nové prostory pro školu i DM-B) 4 Limeriky (zábavná poezie si v hodině češtiny našla mnohé přívržence) 5 Není intr jako intr (aneb velká budovatelská story, nebo snad jen a jen pohádka?) 7 Koutek poezie Patricie Ulvrové (o malých i velkých básnících a kráse hvězd) 7 A pak, že jsme líné (je-li dobrá atmoška dostanou na frak nejen kosterní svaly) 8 První lyceum zazářilo (oslnivý úspěch třech studentů v soutěži Přírodovědný klokan) 9 Jak jsem se cítil jako vrah (příběh vyvolaný imitací „maturitních“ obrázků) 9 Olympiáda v angličtině (možnost maturovat na nečisto nalákal velký počet soutěžících) 10 Sloh mi jde lépe (aneb o olympiádě v češtině z pera překvapené vítězky) 10 Olympiáda v němčině (počty němčinářů klesají, naštěstí však ne jejich výkony) 11 Olympiáda v češtině (náročná soutěž odradila asistenty, ani lyceáni neoslnili) 11 Bylo nás … šest (nejmenší počet soutěžících překvapil porotu kvalitou výkonů) 12 Mezinárodní turnaj v ČHSO ve stolním tenise (na soutěži postižených v roli profesionálů) 12 Soutěž v poskytování PPP pro žáky ZŠ (v tradiční soutěži se pochvalami nešetřilo) 14 Světový den boje proti AIDS (o besedách k prevenci zákeřné nemoci) 15 Projekt „Bodlinka“ (o roztomilou ježčici je u nás dobře postaráno) 15 Studentská laťka (tradiční soutěž ke Dni studentstva má u nás zelenou) 16 Krajské kolo soutěže v plavání (naše reprezentantky dosáhly na sportovní úspěch roku) 17 Koutek poezie Jany Schmoranzové (šest básní o strádání při „citové nouzi“) 19 Vánoce se blíží aneb víte, kdo chodí po světě ? (o nositelích dárků v různých zemích) 21 Santo jsi už všude (při invazi amerikanizace lpíme na naší vánoční národní tradici) 21 Rok žraloka (beseda o populární parybě v DM R.A.D přinesla řadu nových informací) 22 Vzpomínka na Václava Havla (a o tom, jak udělil lekci místním politikům) 22 The White Elephant (poznatky o nové společenské hře vhodné na vánoční večírky) 23 Top Krvinky (o pořadí nejlepších dopisovatelů)
Na vzniku této KRVINKY se podílely svými příspěvky tito studenti: Julie ČECHOTOVSKÁ Denisa FERENCOVÁ Toník FORMAN Lenka PEJŠKOVÁ Jana SCHMORANZOVÁ Nikola ŠPIČKOVÁ Patricie ULVROVÁ Tereza SIEGELOVÁ Anička ŠOLCOVÁ Iveta WIESNEROVÁ a následující pedagogové : Mgr. Tomáš Dytrych, Mgr. Alena Haasová, Mgr. Irena Hampelová, Mgr. Eva Havelková, Mgr. Lea Janáková, RNDr. Karel Javůrek, Iva Kvasničková, Mgr. Alžběta Pivoňková, Mgr. Lenka Šklubalová
2
Novinky na internátu v Bulharské ulici V posledních dvou měsících letošního roku se nám podařilo vybudovat další prostory, jimiž se významně rozšíří možnosti mimoškolních aktivit studentů i učitelů školy. V samotné budově školy je již jen velmi málo možností, jak zajistit další rozvoj. Proto mi nezbyla jiná možnost, než přistoupit k postupné rekonstrukci chátrajících místností po bývalé školní kuchyni a školní jídelně, která nám až do roku 2007 sloužily v přízemí domova mládeže v Bulharské ulici. V první fázi, kterou se podařilo ještě v roce 2011 dokončit, došlo k přebudování bývalé jídelny na přednáškový sálek s variabilní kapacitou 50-60 míst. Součástí přednáškové místnosti je i šatna a sociální zařízení. V nově vybudovaných prostorách se mohou realizovat různé přednáškové a prezentační akce pro jiné školy a laickou veřejnost, při nichž se využije velmi dobré dostupnosti Bulharské ulice v centru města. Místnost bude využita nejen pro DM-B, ale i pro přednáškové akce a konference pro jiné školy a veřejnost. V nových prostorách se budou konat odborné konference pro zdravotnické pracovníky, které naše škola každoročně organizuje jako tzv. „Ošetřovatelské dny“ pro sestry pracující ve zdravotnických a sociálních zařízeních v terénu. Místnost bude trvale vybavena dataprojektorem s promítacím plátnem a dvěma magnetickými propisovacími tabulemi k prezentaci odborných přednášek. Variabilní prostory jsou použitelné i pro praktický nácvik první pomoci nebo dalších odborných činností, které naši studenti připravují pro žáky základních i středních škol. Právě výuka první pomoci pro žáky 3. třídy ze ZŠ kpt. Jaroše, zajišťovaná studenty ZA 2., byla tou první akcí, v níž byla nově rekonstruovaná místnost využita. Ve druhé etapě, která by měla být dokončena ještě v zimních měsících roku 2012, se uskuteční rekonstrukce dalších navazujících prostor po bývalé kuchyni i souvisejících skladů. V této části budovy vznikne menší tělocvična, v níž bude prostor pro relaxační a pohybové aktivity našich studentek. Třetí etapou bude vybudování místností pro zájmovou činnost našich studentů, kteří jsou ubytováni v téže budově v dalších dvou ředitel školy nadzemních podlažích.
3
Limeriky Limerik je zábavný literární poetický útvar, u jehož vzniku stál anglický básník Edward Lear. Limerik se vyznačuje pětiveršovými strofami, které se rýmují podle schématu AABBA. Příkladem může být tento limerik Edwarda Leara v překladu Antonína Přidala: Byl jeden dědeček v Szegedu, který jel na starém medvědu. Když se ptali: „Kluše?“ Odpověděl suše: „Je z rodu neklusavých medvědů.“ K autorům limeriků v češtině patří např. Jiří Žáček. Jeden z nich zní: Byl jeden dědeček z Tokaje, sedával na vejcích kvokaje. Zní to jak pohádka – vyseděl kuřátka, ten starý čipera z Tokaje. (Wikipedie) Pro pobavení a zpestření výuky jsme zkoušeli vytvořit podobný básnický útvar. Někteří vymysleli básničky rovnou na místě a hned je přednesli svým spolužákům, aby se pochlubili svou vynalézavostí, jiní je sepsali doma a potom předvedli ve třídě. Vyzkoušejte i vy své tvůrčí schopnosti. Byl jeden pejsek z Hradce, proháněl po louce starého kance. Bezhlavě po něm skočil, tlapičky si v rose smočil. Takový to byl pejsek z Hradce. Lenka Pejšková, ZL 2.
Byl jeden chlapec z lavice, co uždiboval z krajíce. Jed rajčátka červené, učitelka na něj: Ne, ne, ne! Tak hladový byl ten chlapec z lavice. Toník Forman, ZL 3.
Byl jeden dědeček z Náchoda, jmenoval se pan Lebeda. Rád se kamarádil s veverkami, pak založil cirkus s blechami. Takový byl ten dědeček z Náchoda.
Byl jeden žák z Úpice, ten ve škole ukusoval z krajíce. Neposlouchal učitelku, myslel jenom na tlačenku. Tak nenasytný byl ten chlapec z Úpice. (variace na předcházející limerik)
Byl jeden slon z Afriky, dopoval se antibiotiky. Plival po svých sousedech, jen na jeden nádech. Takový byl slon od Eriky. Patricie Ulvrová 2 ZL.
Jeden krokodýl z Dunaje seděl na břehu čekaje. Když tam lovil ryby, musel dělat shyby. Chudák krokodýl z Dunaje. Nikola Špičková, ZL 4.
Byla jedna slečna z Trutnova, co ráda do posilovny chodila. Všichni se na ni dívali, hezky u toho slintali. Taková pěkná byla ta slečna z Trutnova. Tereza Siegelová, ZA 2.
Na zdrávce byl jeden učitel rámus byl vždy jeho nepřítel v erbu měl od růže šípek sportoval, neužil čípek hodiny s ním byly na pytel. Anonym XY
4
Byla jedna učitelka z Trutnova, ta milovala Čechova. Místo oprav do divadla, Strýček Váňa místo prádla. Tak zamilovaná byla ta učitelka z Trutnova. redakce
Není intr jako intr aneb velká budovatelská story, nebo pohádka? Bylo - nebylo jedno ubytovací zařízení. Byla to taková divná, stará, šedivá, kamenná a uvnitř nelibě vonící budova. Co naplat. I když se budoucí sestřičky s vychovatelkami snažily dočasný příbytek jakýmikoliv výtvarnými a uměleckými dílky zvelebit, stále to byla taková divná a posmutnělá budova. V této boudě budce přebývala za ta léta, navzdory nic moc vybaveným pokojíkům (některé byly dokonce průchozí) nějaká ta stovka puberťaček, která se buď dala, nebo nedala ukočírovat. Zažili jsme pospolu mnohé. Jako raritu mám dodnes uschované prostěradlo, po kterém nám jednou v noci uprchla žákyně z obchodní akademie, přitom v ruce držela těžký psací stroj. Její milovaný jí totiž slíbil, že zní v Praze udělá slavnou modelku... Budově jako by docházely síly. Dávala to najevo různými haváriemi.. Každý rok a každou zimu jsme měli pokoje v nejvyšších patrech skoro zamrzlé. Každou chvíli zlobily odpady. A to vám byla, milé děti, věru síla, když nám v suterénu plavala hovínka, a ne jednou. Topení a teplá voda byly jak „ruská ruleta“. Mnohé dívky, nyní maturantky, vám dosvědčí, jak se chodívaly sprchovat i v zimních měsících na jiné internáty nebo do školy. Vychovatelky byly jako regulovčice nasazené v boji proti bojlerům ve výměníkové stanici. Ráno vypnout, odpoledne zapnout, po večerce vypnout, při budíčku zapnout. Člověk často nevěděl, zda už zapnul nebo vypnul. A pak se stal, milé děti, ZÁZRAK! Přijeli páni, řekli: „Nooo páááni!“ a začala fáze přestavby. Žádný liftink nebo botox, ale TOTÁLNÍ ZMĚNA! Už nikdy více společné sprchy! Fuj! Už nikdy více průchozí pokoje! Už nikdy více nedovírající okna! Tak začala další kapitola z hezké pohádky. Po prázdninové výměně oken jsme přišli do práce v pondělí a druhý den přijížděli noví prváci. Nábytek uprostřed všech místností a všude mikroprach. Bylo to s nasazením všech fyzických i psychických sil, ale podařilo se. Ta nová okna za to stála! V další fázi budování už šlo o to vydržet každodenní budíček do každého rána z burcujícího výtahu a rachotu sbíječek, „pornografický“ slovník a stálý cigaretový odér řemeslníků, a to až do setmění. Záhy však šlo tak trochu i o život. Bylo třeba zpevňovat stropy. Při pochůzce na půdě se propadl dřevěný krov a v umývárně spadl kus stropu, když z ní naštěstí právě odešla ubytovaná studentka. Pak následovalo uzavření celé půlky internátu, neboť se začaly práce „in vnitro“, a to až na cihly. Budova byla celý den dokořán, neboť vybouranými okny a suterénem se řemeslníci dostávali dovnitř a ven. Takže jsme si užili všichni pobytu jak „na větrné hůrce“. Kdo neměl teplé mikiny a šátek na krk, tak se vydatně otužoval a měnil se pomalu v yettiho. Práce se nezastavily ani přes víkend až do první neděle v dubnu. Tehdy byl náš internátek VYKRADEN A ZDEMOLOVÁN! Nic nezůstalo na svém místě. Pachatelé odnášeli celou noc vše, co se dalo někde střelit nebo mělo nějakou cenu. Ale proč i plyšáky, použité oblečení, polštářky, fotečky, obrázky, ba i UČENÍ? Než byl konec roku, byli pachatelé dopadeni. Jejich osudová chyba: dali ukradený notebook do zastavárny. Všichni poškození měli v září možnost tváří v tvář vidět ty grázly a udělat si obrázek o jejich IQ. Po krádeži jsme se museli nějak scuknout do dvou ostatních budov, zbytek děvčat už musel dojíždět. Vzhlíželi jsme pak s nadějí, pevnou vírou a prosbami „tam nahoru“, aby se stihly všechny ty práce v budově i na budově. Jak postupně mizelo lešení, roztával nám původně zamrzlý úsměv ve tvářích. Bouda budka dostala už nový kabátek! Jupííí! Opět šedý, kamenný, ale naprosto in
5
OUTLET! Naopak, ty různé odstíny šedé, původní kameny a červené cihličky na fasádě se zelenými rámy oken a dveří a nová červená střecha jsou naprosto boží! Pak nastala závěrečná fáze, ta úplně nejlepší. „Boudo budko, co bys ráda měla uvnitř?“ Odpovím si sama: „Vše nové, moderní a krásné a hlavně barevné!“ A tak se, milé děti, stalo. Objednávalo se, nakupovalo se, stěhovalo se, až vše bylo na svém místě. Jenže než se tak stalo, byla nová bouda budka pořádně zalita litry potu, fialovými modřinami, ba i krvácejícími ranami. Byla to krev prolitá pro její blaho, čest a slávu. A zde si jména již neodpustím. Děkuji tímto nejen firmě, která se o celou rekonstrukci starala, ale hlavně panu Balharovi, který do posledního šroubku všechny práce koordinoval, zajišťoval vše potřebné a dřel jak mezek. Panu školníkovi Zákravskému, který mu zdatně sekundoval, paní vychovatelce Novotné, jak zastala práci stěhováků s panem Balharem (udatná to žena!) a paní domovnici Simonové za ten „koncert živých rukou“ v závěrečném náporu. Neskutečné, co ve čtyřech lidech dokázali přestěhovat, instalovat a uklidit. A výsledek? No, mnozí již viděli, mnozí vidí a mnozí jistě ještě přijdou. A tak vám taky rádi ukážeme, jak se nám na Fibichárně (už jsme ale R. A. Dvorského!) splnil jeden velký tajný sen a pohádka o novém intráckém domečku, nejkrásnějším široko daleko, a JE UŽ VÁŽNĚ NÁŠ!!! Kdo nevěří, ať k nám běží. Kávu či čaj vám rádi uvaříme v nových kuchyňkách v jednotlivých čtyřbarevných patrech a posedět můžete v klubovnách v přízemí nebo v krásném suterénu. A na Vánoce si přijďte třeba s námi zazpívat „Dej bůh štěstí tomu domu“, abychom si náš krásný domeček ochránili před nečekanými událostmi. Teď už jen doufáme, že se věhlas naší „ódy na nový a luxusní internátek“ dostane nějakou ozvěnou v éteru mezi další budoucí studentky, které si ho budou chtít za velmi příznivý peníz taky užít. To víte, není intr jako intr. A tak to klidně pošlete tichou poštou dál. Za tyhle drby vám poděkuje jak vedení školy, tak i já! A v prosinci na Dnu otevřených dveří jim otevřeme klidně i náruč! Mějte se také pohádkově a klidně „přijďte pobejt“! Iva Kvasničková, vedoucí vychovatelka DM (Pro úplnost a dokreslení pohádky paní vychovatelky, která vznik „nového“ internátu popsala poněkud zkráceně „zespodu“- jako dar shůry, něco dalších prozaických faktů. Donutit našeho zřizovatele, aby „upustil“ třetinu investičního rozpočtu, určeného pro všechny školy kraje, právě jen na rekonstrukci našeho internátu, znamenalo v prvopočátku - přesvědčit krajského hygienika o nutnosti napsat výhružku o možnosti uzavření hygienicky závadného objektu, přemluvit krajského radního pro školství, že právě náš internát mu zajistí věčný vděk a slávu, absolvovat nekonečný kolotoč výběrových řízení na organizátora výběru, projektanta, stavební dozor, bezpečáka, stavební firmu... To vše obnášelo rok a půl jednání, dojíždění na kraj a sepisování žádostí, zdůvodnění, protokolů a hory další administrativy zabírající desítky hodin času. Pak následovaly 2 roky (dosud neukončené) vychytávání neuvěřitelných kiksů v projektu a kontrol při realizaci stavby samé, neustálé dohánění liknavosti všech, kteří v souvislosti se stavbou měli něco na starost. Suma sumárum tři roky nezměrného úsilí. Ve srovnání s tím bylo dvoutýdenní uvádění rekonstruovaného internátu do provozu, za součinnosti paní vychovatelkou uvedených osob, velmi krátkou „procházkou růžovým sadem“. Přestože si již od 1. září ubytované studentky i vychovatelky užívají rekonstruovaný internát, celá akce ještě není ani zdaleka ukončena. Díky některým úsporným opatřením se daří v současné době dokončovat rekonstrukci přízemí v DM na Bulharské a dovybavovat další nerekonstruované internáty. Na jaře by se v rámci rekonstrukce DM v ulici R. A. Dvorského mělo dobudovat na internátní zahradě i menší hřiště s umělým povrchem, na které jsme rovněž pečlivými kontrolami našetřili. Díky vytrvalým jednáním s ředitelem trutnovské Lesnické akademie dojde ještě i k částečnému ozelenění „oholené“ zahrady internátu. Práce související s akcí „Rekonstrukce DM v ulici R.A.Dvorského“ budou tedy ještě po celý školní rok, následující po jeho zprovoznění, pokračovat. řš)
6
Koutek poezie Patricie Ulvrové Rozjímání Malí básníci opěvují maličkost naději, smích a víru, falešné ctnosti, milence, kteří splynuli v políbení, prosté květiny, vadnoucí za setmění. Velcí básníci píší krví, slzami, ve žhnoucí bolesti, pokryti jizvami. Slepě a šíleně sahají do noci, jen aby změřili hlubiny bezmoci. Není jim už pomoci. Světlo ve tmě Když je temná noc, světlo vyjde lidem na pomoc. V podobě měsíce, osvěcuje naše líce. Světlo je i v kráse hvězd, je vidět ze všech cest. Za pochodu věčného krajinou natolik temnou je spatřeno něco jasného měsíc nad vodní hladinou. Hvězdy jako perly rozsypány, zdobící černý šál. Ne všemi poutníky rozpoznány, mnozí hledajíc je dál. Snad najdou to, po čem touží, my víme, k čemu hvězdy slouží. Posvítí nám, tam je směr, tam je cesta, vede nás domů, do vesnice či města. Patricie Ulvrová, ZL 2. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A pak že jsme líné... Kdepak, nejsme líné, jen k tomu musí být nálada, chuť a ta správná atmoška. A tu jsme měly jedno pondělní odpoledne na internátu Bulharská. Vyzbrojené odhodláním s chutí si zacvičit jsme vyrazily do boje proti lenosti, ochablým svalům a nudě. Nástroje smrti proti nám neměly šanci. V naší nevelké tělocvičně jsme využily úplně všeho. Ale nejen posilováním jsme daly na frak našim svalům, ale i smíchem (chudák hlavně naše bránice). Smály jsme se všemu, hlavně tomu, že v té posilovně jsme. U nás je tato činnost (mám na mysli posilování a vůbec pohyb) dost neobvyklá. Myslím, že naše třídní učitelka (paní Hampelová) na nás může být právem pyšná. Tohle se totiž nestává často, abychom šly samy od sebe cvičit! Každopádně tohoto činu nelitujeme, ba právě naopak. Boj s leností nevzdáme. Denisa Ferencová, ZA 3.
7
První lyceum zazářilo Ve středu 19. října 2011 proběhl i na naší škole již 6. ročník soutěže Přírodovědný klokan, kterou připravuje Univerzita Palackého v Olomouci. Zde se také připravuje 24 více či méně záludných otázek z biologie, chemie, fyziky a matematiky, které jsou rozděleny do tří skupin dle obtížnosti. Na jejich zvládnutí mají soutěžící 40 minut. Za zodpovězení těžké otázky získávají 5 bodů, za správné vyřešení středně těžké otázky 4 body a za lehkou 3 body, pokud soutěžící odpoví špatně, odečítá se mu jeden bod. Ti nejúspěšnější, kteří by zvládli odpovědět na všechny otázky správně, by získali tedy 120 bodů. Ti, kteří by neodpověděli vůbec na žádnou otázku, by získali 24 bodů, se kterými každý student vstupuje do soutěže. Pokud by nějaký zmatkař odpovědět na všechny otázky špatně, byl by na konci soutěže bez jediného bodu. Za naši školu bojovali v kategorii Junior, která je určena prvním a druhým ročníkům středních škol, studenti ZL 1. a ZL 2. Stejně jako loni byla úspěšnější třída ZL 1., zástupci této třídy obsadili první tři místa v žebříčku naší školy - na děleném prvním místě se se shodným výsledkem 59 bodů umístili Ondřej Podolník a Nikola Beranová, s 55 body následovala na třetím místě Michaela Schrolová. Ani v konkurenci ostatních škol se naši neztratili. Z celkového počtu 677 soutěžících v kategorii Junior v Královéhradeckém kraji se umístili Ondřej Podolník a Nikola Beranová na parádním 10.-11. místě, hned za nimi se umístila Michaela Schrolová na místě 12. 13. V konkurenci studentů z okresu Trutnov si vedli naši studenti ještě lépe - Ondřej s Nikolou obsadili 1. - 2. místo a Michaela 3.-4. místo. Mgr. Alena Haasová Nejlepší řešitelé – Královéhradecký kraj pořadí 1. 2. 3. 4. 5,-6. 5.-6. 7. 8. 9. 10.-11. 10.-11. 12.-13. 12.-13.
Jméno Jaroslav Novotný Monika Besedová Michal Prokop Michal Hofman Marek Dědič Jakub Fisher Daniel Bukovský Dominika Bilanská Markéta Zíková Ondřej Podolník Nikola Beranová Radek Stránský Michaela Schrollová
Škola Jiráskovo gymnázium, Náchod Jiráskovo gymnázium, Náchod Jiráskovo gymnázium, Náchod Gymnázium J. K. Tyla, Hradec Králové Gymnázium B. Němcové, Hradec Králové Gymnázium J. K. Tyla, Hradec Králové Gymnázium a SOŠPg, Nová Paka Lepařovo gymnázium, Jičín Lepařovo gymnázium, Jičín VOŠZ a SZŠ Trutnov VOŠZ a SZŠ Trutnov Gymnázium a SOŠ Hostinné VOŠZ a SZŠ Trutnov
Třída Body 2.A 89 6.V 86 5.V 84 1. A 81 S4.B 80 1. B 80 sexta 66 3C 65 6K 62 ZL 1. 59 ZL 1. 59 sexta 55 ZL 1. 55
Nejlepší řešitelé (dle okresů) Okres
Jméno Ondřej Podolník Nikola Beranová Trutnov Radek Stránský Michaela Schrolová
Škola VOŠZ a SZŠ Trutnov VOŠZ a SZŠ Trutnov Gymnázium a SOŠ Hostinné VOŠZ a SZŠ Trutnov
8
Třída Body ZL 1. 59 ZL 1. 59 sexta 55 ZL 1. 55
Jak jsem se cítil jako vrah Jednoho krásného dne jsem si řekl, že si udělám výlet. Sluníčko krásně svítilo, a tak jsem si to se sbaleným batůžkem štrádoval na vlakové nádraží. Nechtěl jsem jet daleko, pouze o pět zastávek dál na krásný hrad, který tvořil nádhernou dominantu našeho okolí. Sedl jsem si do volného kupé k otevřenému oknu a kochal se přírodou. Náhle jsem venku uviděl srnku, jak utíká, co jí síly stačí, před nějakým psem. „Necháš ji!“ křikl jsem z okna. Ovšem bez reakce. Bohužel jsem neměl nic po ruce. Vyzul jsem si tedy botu a vzpomněl na školu, kde jsme házeli krikeťákem, zamířil a hodil. Ano, na hod jsem byl vždycky dobrý, ale že až takto, to jsem opravdu netušil. Trefený pes se zamotal a spadl. Hrklo ve mně. Na nejbližší zastávce jsem vystoupil a běžel na „místo činu“. Bohužel se mé obavy potvrdily, ležel tam. Už vůbec nevypadal zle, nebezpečně. Ležel tam a vedle moje bota. Odtáhl jsem psa k nejbližšímu stromu a vykopal mu hrob. „Je mi to líto. Toto jsem opravdu nechtěl!“ omlouval jsem se mu při zahrabávání. Celý zkroušený jsem se vrátil domů. Máma ihned poznala, že se něco stalo. „Tak ven s tím. Co jsi provedl?“ začalo vyslýchání. I když jsem nechtěl, musel jsem s pravdou ven. Máma se ani nijak nezlobila. Kdybych byl býval nezabil psa, zemřela by nebohá srna. Trápilo mě to všem dál. Trápilo mě to až do chvíle, než vyšel článek v novinách. Psali tam, že v našem lese již měsíc nedošlo k úhynu zvěře a že z předpokládaného pytláka se vyklubal pes, kterého podle náhodných svědků zabil nějaký chlapec. Zaradoval jsem se. Od té doby se necítím jako vrah, ale jako hrdina a ochránce zvěře. Iveta Wiesnerová, ZL 4.
Olympiáda v anglickém jazyce Olympiáda v anglickém jazyce probíhala 1. prosince od 13.00 h.v učebně anglického jazyka. Z přihlášených uchazečů se dostavilo 17 žáků, zbývající byli pro nemoc omluveni. Soutěž byla rozdělena na část didakticko-testovou (poslech, práce s textem, užití jazyka) a na část konverzační. Úvodní částí byl poslech anglického textu s porozuměním, práce s anglickým textem a část, kde žáci doplňovali lexikální a morfologické jednotky do vyznačených částí textu. Pracovali jsme stejným způsobem jako v novém pojetí státní maturitní zkoušky. Zde žáci prověřili své jazykové znalosti, jazykovou pohotovost a schopnost porozumět rodilým mluvčím. Následovala část konverzační. Žáci si losovali z připravených témat a pak prokazovali své vyjadřovací dovednosti, znalosti reálií anglicky mluvících zemí, jazykovou interakci a celkovou jazykovou zdatnost. Výsledky dokázaly, že zúčastnění byli na letošní kolo soutěže velmi dobře připraveni, odpovídala tomu kvalitní úroveň celého soutěžního klání. Letošní školní kolo olympiády hodnotím velmi pozitivně pro kvalitní úroveň znalosti anglického jazyka zúčastněných žáků. Letošní model soutěže s větším důrazem i na písemnou didaktickou část se osvědčil, i když byl náročný po organizační stránce, a bude zřejmě zachován i v dalším roce. Obohacením bude zařazení i jednodušších uměleckých textů anglo-amerických autorů. Mgr. Lea Janáková
9
(Pro úplnost doplňujeme výsledky školního kola Olympiády v ANJ: 1. kategorie 1.–2. ročník.: 1. místo - Pejšková Lenka (ZL 2.), 2. místo - Ruferová Andrea (ZL 1.), 3. místo - Dobřichovská Anna (ZL 1.), 2. kategorie ( 3.– 4. ročník):
1. místo - Čechotovská Julie (ZL 3.) 2. místo - Jirásková Martina (ZL 4.), 3. místo - Kleprlíková Lucie (ZA 4.)
red. poznámka)
Sloh mi jde lépe (aneb Olympiáda v češtině z pera překvapené vítězky) V pondělí 5. prosince, zatímco všechny děti se strachem očekávaly příchod čertů, parta odvážlivců očekávala paní učitelku Pivoňkovou se zadáním češtinářské olympiády. Na tuto olympiádu jsem šla již počtvrté za své studium, takže bych měla dostat alespoň ocenění za vytrvalost, ovšem dostalo se mi něčeho jiného, ale o tom až později. Nejdřív pěkně od začátku. Takže paní učitelka přišla a rozdala zadání. Mluvnická část pro mě byla vždy čistě tipovací záležitostí, málokdy jsem vůbec pochopila, co se po mně chce. Tak jsem si nad to sedla a řekla si: „Iveto, maturuješ, snaž se trochu!“ A tak jsem se snažila, a nepřišlo mi to ani tak těžké. Samosebou že všechno jsem neměla, to snad nemůže mít žádný normální člověk. Prokousala jsem se mluvnicí a těšila se na sloh. Ne že bych byla nějaký spisovatel, ale přeci jen je ten sloh pro mě lepší. To byste nevěřili, jaké jsme měli téma: dostali jsme za úkol napsat vypravování ke čtyřem obrázkům. Na prvním jede jakýsi chlapec vlakem, na druhém něco zakopává pod stromem, na třetím na chlapce svítí lampička (výslech) a na čtvrtém obrázku jsou noviny s titulkem, že případ byl objasněn. Ach jé, co já na tohle mám vymyslet? Každej tam hodí nějakou vraždu, loupež, ruskou mafii nebo tak něco. Nechtěla jsem být jako ostatní, chce to něco originálního, ale co na tyhle obrázky jinýho? Sklopila jsem hlavu, napsala první větu a pak už mi to psalo samo. Po dokončení příběhu jsem si to přečetla znova. Tak takový článek jsem v životě nenapsala, nechápala jsem, kde jsem k tomu přišla, ale bylo jasné, že takováto „blbost“ může napadnout jen a jen mě. Odevzdala jsem a šla jsem pryč se stejnými pocity jako každý rok. Daly by se shrnout jednou větou: „Co to u všech všudy bylo?“ Ovšem po týdnu mě paní učitelka zastavila, že já jsem ten neskutečný šťastlivec, co vyhrál. Už nemusím dostávat ocenění za vytrvalost, ovoce v podobě výhry přišla sama. Doteď netuším, jak se mi to mohlo podařit. Děkuju svým protivníkům-spolubojovníkům a těm, kteří si budou lámat hlavu nad olympiádou v příštím roce, přeju hodně štěstí. Jen pro úplnost: vypravování najdete v tomto čísle pod názvem Jak jsem se cítil jako vrah. Iveta Wiesnerová, ZL 4.
Olympiáda v německém jazyce Menšímu počtu němčinářů na škole odpovídal i menší počet účastníků školního kola Olympiády v německém jazyce. Soutěže se zúčastnilo pouze 7 studentek z maturitního ročníku. Olympiáda měla letos pouze ústní část, která probíhala stejnou formou jako ústní maturitní zkouška. Soutěžící tak získaly možnost vyzkoušet si maturitu na nečisto. Suverénní vítězkou se stejně jako v loňském roce stala Barbora Adámková, která získala 31 bodů z 36 bodového maxima. O pořadí na druhém a třetím místě rozhodl rozdíl jediného bodu. Ten získala navíc Nikola Volejníková s 19 body. O bod méně získala Tereza Daňková, která se tak umístila na třetím místě v pořadí. Všechny tři nejlepší studentky byly ze třídy ZL 4. Mgr. Tomáš Dytrych
10
Olympiáda v češtině Školního kola olympiády v českém jazyce, které se konalo 5. prosince 2011, se zúčastnilo 15 žáků 1. – 4. ročníků lycea. Žáci oboru zdravotnický asistent zájem bohužel zřejmě kvůli značné náročnosti neprojevili. Stejně jako v předešlých letech se olympiáda skládala z jazykové a slohové části. Výsledky žáků byly stejně jako v předešlých letech jen průměrné. Zvlášť jazyková část je pro naše žáky značně náročná – nejúspěšnější žákyně získala 14 bodů z 20 možných. Ani zadání slohové části – vyprávění podle zadaných obrázků - nebylo pro naše žáky jednoduché. Na umístění měly vliv větší znalosti a zkušenosti žákyň vyšších ročníků, které tak obsadily přední místa. Do okresního kola budou přihlášeny žákyně, které se umístily na 1. a 2. místě. Výsledky: 1. místo - Iveta Wiesnerová ZL 4. 12 + 9 = 21 bodů 2. místo - Anna Šolcová ZL 4. 14 + 6 = 20 bodů 3. místo - Klára Frimlová ZL 4. 10 + 8 = 18 bodů Julie Čechotovská ZL 3. 9 + 9 = 18 bodů (Mgr. Lenka Šklubalová) ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bylo nás … šest. I tento rok se na naší škole uskutečnila recitační soutěž. Zúčastnilo se nás šest. Jitka Vondráčková ze ZA 2., Karolína Pavlíčková ze ZA 1., Jana Schmoranzová ze ZL 3., Lenka Pejšková ze ZL 2., Kateřina Četveriková ze ZL 1. a Anna Dobřichovská ze ZL 1. Mohli jste zde zaslechnout známé básně od známých autorů, ale i ty méně známé, zazněl i jeden úryvek z prózy. Do poroty se usadily: paní učitelka Pivoňková a Šklubalová a paní vychovatelka Kvasničková z DM R. A. Dvorského (v našich pamětích stále jako Fibichova). Jak naše porota řekla, všechny jsme byly vítězky, ale místa jsou jenom tři. Když si porotci vyslechli naše povedeně i méně povedeně přednesené texty, šli se poradit o vítězi. Radili se a radili, až se poradili na tomto umístění: První byla Anna Dobřichovská s francouzskou lidovou písní Otrávená markýza, druhá se umístila Jana Schmoranzová, která recitovala báseň Jacquesa Préverta Láska, a na třetím místě skončila Kateřina Četveriková, která se držela osvědčené klasiky (Polednice Karla Jaromíra Erbena). Přednášející spolu s diváky pak dali svůj hlas tomu, kdo se jim líbil nejvíce, Anička Dobřichovská tak získala ještě cenu diváků. Otrávená markýza tak opravdu zabodovala. Lenka Pejšková, ZL 2.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
11
Mezinárodní turnaj ČHSO ve stolním tenise O víkendu 11. - 13. listopadu probíhal ve Dvoře Králové již 19. ročník soutěže ve stolním tenise pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Koná se pod záštitou Livie Klausové a pořádán je každoročně Českým hnutím speciálních olympiád. Účastníci dorazili ze všech koutů republiky, z našeho okolí třeba z Barevných domků v Hajnici a ze stacionáře v Trutnově. Dočkali jsme se i přítomnosti Vlastimila Harapese, který zde působil jako čestný host. Společně s holkami ze 3. a 4. ročníku jsme se rozhodly této akce zúčastnit a přiložit ruku k dílu. Chopily jsme se pomoci v činnosti na programu Healthy athletes, který probíhal v rámci celého turnaje. Sportovci zde absolvovali různá zdravotní vyšetření a byla jim měřena jejich tělesná zdatnost. Rozdělily jsme se tedy na různá stanoviště a mohly jsme začít. Jednotlivé části zahrnovaly například sedy-lehy na čas, vydržení ve vzporu, měření síly v ruce, rehabilitační cvičení nebo zjišťování hodnoty krevního tlaku před a po fyzické zátěži. Zpestřením zde byli vedoucí jednotlivých disciplín, pocházející z různých částí světa a momentálně studující u nás v České republice na olomoucké univerzitě. Objevil se tu například chlapík z Jihoafrické republiky, slečna z Bulharska a moc milí lidé z Itálie. Byl to trochu šok… nebyly jsme na to připravené. Některé z nás si z toho ale nic nedělaly, mluvily na ně s klidem česky a spoléhaly na jejich selský rozum. ☺ Každopádně to ale byla skvělá příležitost k procvičení angličtiny… nebo se o to alespoň pokusit. Často jsme se divily, jak dobře na tom zdravotně postižení fyzicky jsou. Když jsem já například dostala do ruky přístroj pro měření síly v ruce, koukla na svůj výsledek a porovnala jej s těmi, co jsem zapisovala účastníkům do papírů, musela jsem se zastydět. Je vidět, že i když má člověk určitý handicap, nebrání mu to v tom, aby mohl být v něčem dobrý a vynikat. Totéž jsme sledovaly i na samotném turnaji. Plno zdravých lidí by mohlo závidět. Sobotu jsme si neuvěřitelně užily a odjížděly s dobrým pocitem… Příště jedeme zas! ☺ (Anna Šolcová, 3.ZL)
----------------------------------------------------------------------------------------------------Soutěž v poskytování první pomoci pro žáky ZŠ Jako každý rok koncem listopadu, i letos jsme pořádali soutěž v předlékařské první pomoci pro žáky základních škol. Do soutěže, která má dvě kategorie, se přihlásilo 12 tříčlenných družstev: 8 družstev starších žáků (6.-9. třída ZŠ) a 4 družstva mladších žáků (1.-5. třída ZŠ). Účastníci byli nejen z trutnovského okresu, ale také z Jaroměře a České Skalice. Je nám líto, že z Trutnova se účastnila pouze jedna škola. Vlastní soutěž probíhala ve středu 23. listopadu 2011. Odborné učitelky se sešly již v sedm hodin ráno a začaly připravovat učebny, občerstvení a pomůcky. S organizací tento rok pomáhali žáci třídy ZA 3.
12
V půl osmé již přicházeli do školy soutěžící se svým pedagogickým doprovodem. Soutěž začala v osm hodin slavnostním uvítáním účastníků, vylosováním startovních čísel, seznámením s organizací i kritérii hodnocení soutěže. V 8.30 se rozběhla vlastní soutěž. Vše klapalo jako na drátkách. Porota pro družstva mladších žáků pod vedením zkušené Táni Kracíkové společně se Zuzanou Kašpárkovou a žákyní třetího ročníku ZA Klárou Janečkovou a porota pro starší žáky v čele s neméně erudovanými Milenou Vymlátilovou, Evou Tumovou a žákyní ZA 3. Romanou Martincovou pracovaly na výbornou. Také Iva Nývltová se bezchybně zapojila do organizace soutěže a po krátkém shánění kotle na čaj, který se někam „vypařil“, a s pomocí Víti Balhara, který ho odněkud „vykouzlil“, nachystala občerstvení pro soutěžící, jejich pedagogický dozor i figuranty. Při práci jí vydatně sekundovala žákyně ZA 3. Michaela Lukášová. Díky také za ceny pro soutěžící, které Iva (jako každý rok) perfektně připravila. Vše probíhalo pod mou zkušenou taktovkou (organizaci soutěží mám na svých bedrech již od jejich začátků) s pomocí Kateřiny Bludské a dalších děvčat ze ZA 3. bez problémů, takže dodržet časový harmonogram byla pro nás hračka. Vlastní modelové situace, které předvedli žáci ZA 3., byly jako opravdové, zvláště pak herecký výkon Michaely Kubánkové, jejíž sténání přivádělo soutěžící, porotu i přihlížející v úžas a probouzelo obavy o její zdraví. Všechny modelové situace, test pro soutěžící a také maskování připravila Eva Tumová, které patří velký dík a pochvala. Pro vyplnění čekání jsme připravili pro soutěžící také ukázky maskování v tělocvičně. Ty perfektně předváděly žákyně třídy ZA 2. Jitka Vondráčková, Karolína Kováčová a Kateřina Proroková. Tuto aktivitu si žáci základních škol velmi oblíbili a odcházeli po skončení soutěže s řeznými a tržnými ránami, které si sami namaskovali. Další aktivitou byly ukázky resuscitace, aplikace injekcí, kterou si žáci mohli sami vyzkoušet, a měření krevního tlaku. Díky patří také naší paní zástupkyni Lucii Převlocké, která ochotně provázela a instruovala všechny zájemce, kteří měli chuť projít se po škole a zjistit, jak to u nás vypadá. Doufáme, že některé z nich uvítáme v příštích letech jako nové studenty. Mladší žáci dostali tento soutěžní úkol: Při běhu v lese zakopla sedmnáctiletá dívka o kořen stromu a upadla. Krvácí z nosu a na dlaních obou horních končetin má odřeniny, které lehce krvácejí. Dívka naříká, chodí, puls má 80´. Starší žáci zase řešili tuto situaci: Nedaleko SZŠ došlo k dopravní nehodě jednoho auta, ve kterém seděly dvě dívky. Řidička na kluzké vozovce nezvládla řízení, dostala smyk a narazila do stromu. V oblasti levého předloktí si způsobila řeznou ránu od vysypaného skla, ze které vystřikuje jasně červená krev. Dívka chodí a snaží se krvácení sama zastavit. Je bledá, zpocená, puls 110´, má žízeň. Spolujezdkyně zmateně chodí kolem auta, nepamatuje si, co se stalo, a v oblasti čela má tržnou ránu. Stěžuje si na bolest břicha. Porota při hodnocení posuzovala správnost ošetření, posloupnost kroků, souhra v týmu, šetrnost ošetření, uklidnění zraněného, bezpečnost a ochranu zdraví při vlastním ošetření a další zajištění zraněného (přivolání lékařské záchranné služby). S modelovými situacemi a testem se jednotlivá družstva vypořádala různě. Někteří dokázali poskytnout adekvátní PP, uklidnit zraněného a poradit si i s organizací v týmu. Nejlépe to dokázali žáci z Malých Svatoňovic (a to v obou kategoriích), kteří si počínali velmi profesionálně. Jiní pracovali zbrkle, nevěděli, jak správně ošetřit, co mají dělat, jak si práci rozdělit a zorganizovat, ale těch bylo opravdu minimum. Musím říct, že rok od roku úroveň soutěžících stoupá. Bodově hodnocena byla nejen vlastní modelová situace, ale také test, který psalo celé družstvo. Při rovnosti bodů mezi družstvy byli hodnoceni jako lepší ti, kteří dosáhli více bodů při vlastním ošetřením. Vlastnímu vyhlášení výsledků předcházely ukázky správného ošetření modelových situací, které předvedly vítězky školního kola soutěže PPP Miluše Jezdinská, Tereza Dymáková a Bianka
13
Pavlistová. Vyhlášení se účastnil také náš pan ředitel, který svou přítomností a závěrečným proslovem byl pověstnou „třešničkou na dortě“. Výsledky: starší žáci: 1. ZŠ Malé Svatoňovice ve složení : Zuzana Nováková, Pavla Hanušová, Kristýna Pokorná, 2. ZŠ Úpice Lány: Markéta Mílová, Petra Stará, Veronika Vachová, 3. ZŠ Úpice Lány: Lucie Pražanová, Erika Steidlerová, Veronika Krumpholzová, 4. 4. ZŠ a MŠ Pilníkov: Iveta Coufalová, Terezie Drahotská, Natálie Tomanová, 5. ZŠ Česká Skalice: Aneta Machová, Eliška Kratěnová, Stanislav Junkwirth, 6. ZŠ Úpice Lány: Dorota Proudová, Nikola Slánská, Markéta Hozová, 7. ZŠ Jaroměř Josefov: Kateřina Coufalová, Lenka Kaňková, Anna Veselá, 8. ZŠ Jaroměř Josefov: Lucie Cejpová, Nikola Tkáčová, Barbora Dubnová. Výsledky: mladší žáci: 1. ZŠ Malé Svatoňovice ve složení: Jaromíra Zálišová, Lucie Petráčková, Anna Eliášová, 2. 2. ZŠ Úpice Lány: Aneta Burešová, Lucie Obrdlíková, Tereza Kopecká, 3. ZŠ Úpice Lány: Vojtěch Gazda, Natálie Šolcová, Gabriela Balcarová, 4. ZŠ Mládežnická Trutnov: Eva Březinová, Monika Třetinová, Kateřina Borůvková. Mgr. Eva Havelková ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Světový den boje proti AIDS Onemocnění AIDS a přenos viru HIV z člověka na člověka je v současnosti veliký problém, postihující celý svět. Už dávno jím nejsou sužovány pouze chudé státy Afriky, kde je ostatně mnoho dalších hrůzných věcí, které si v našem pohodlném a přívětivém světě ani nedokážeme představit. Čím dál více se rozšiřuje i do vyspělých zemí, kde nezodpovědní lidé často nepřemýšlejí nad tím, že by je mohlo něco podobného potkat. Rapidní nárůst HIV pozitivních je v současnosti zaznamenáván na Ukrajině a v dalších státech bývalého Sovětského svazu. Ukrajina a její město Oděsa s téměř každým desátým člověkem HIV pozitivním je na tom vůbec nejhůře – zde ženy živící se prostitucí ani neznají dostupné prostředky ke své ochraně, a tak na prezervativ koukají jako na zázrak. Dnes je v České republice známo asi 1650 HIV pozitivních lidí, z toho 336 případů již proniklo do onemocnění AIDS. Tato čísla však nejsou definitivní – odborníci odhadují, že jsou až 10 × vyšší . Mnoho lidí totiž o své pozitivitě ani neví a nevědomky přenáší nákazu dál. V důsledku oslabení imunity těla díky snižování počtu bílých krvinek, které HIV vir likviduje, lidé umírají na obyčejné chřipky a podobné nemoci, které nás ostatní zcela běžně postihují a které odeženeme raz dva. Pro lidi s onemocněním AIDS však znamenají riziko smrti –176 z nich už není pomoci. Na celém světě se jinak jedná přes 40 000 lidí, i když odhadnout počty např. v Africe, kde případy ani nejsou zaznamenávány, je hodně obtížné. Na Světový den boje proti AIDS, který připadá na 1. prosince, se proto odehrává hromada akcí za účelem vyjádření obav z této nemoci a poučení ostatních o způsobech nákazy. V Praze a Ostravě například jezdila Tramvaj proti AIDS a v mnoha dalších městech naší republiky se konaly koncerty a stavěly informační stánky.
14
I organizace M-ČČK se na naší škole zapojila. V prvních ročnících jako každý rok proběhly besedy na téma AIDS a ochrana před HIV virem. Jejich součástí byly i ukázky fotografií pana Jaroslava Šibíka nafocených v již zmíněném ukrajinském městě Oděsa a tamější infekční nemocnici a trénink navlékání kondomů, který vždycky slaví ten největší úspěch, i když nám občas dělá problém sehnat nějakého toho pokusného králíka. Opakovací beseda se uskutečnila i ve třídě ZL 3., kde už na poučení z prváku téměř všichni zapomněli. Všechny třídy si samozřejmě zaslouží obrovské poděkování, že se aktivně zapojily a celé nám to tak zpříjemnily. Díky! Anna Šolcová, ZL 3. ----------------------------------------------------------------------------
Projekt Bodlinka Během letošní zimy se naši studenti, kteří navštěvují přírodovědný kroužek, zapojí do ekovýchovného projektu Bodlinka. Cílem tohoto zajímavého programu je zajistit přečkání zimy malým zdravým ježkům, kteří by ve volné přírodě jistě zahynuli. Studenti zapojení do projektu tak mají přímý kontakt s přírodou, posilují si některé dobré vlastnosti (pečlivost, starostlivost, systematičnost apod.) a současně si vytvářejí lepší podmínky k poznávání přírodních zákonitostí. V den zahájení, 30. 11. 2011, se pro studenty, kteří se o ježka budou starat, uskutečnila beseda s promítáním o životě ježka. Projekt Krnapu nás seznámil s tím, jak máme o ježka pečovat, dále jsme dostali deník, do kterého budeme moci zaznamenávat údaje (např. jestli pěkně jí, kolik přibral na váze atd.) Jednou za měsíc k nám veterinář přijede zkontrolovat zdravotní stav ježka. Pro ježka máme připravenou bedýnku s podestýlkou spolu s luxusním bytelným domečkem a k tomu jsou přichystány misky pro denní přísun potravy. Doufáme, že se nám podaří ježečka odchovat a vypustit zpět do přírody v dubnu příštího roku. Do projektu se může zapojit kdokoliv, třeba tím, že ježkovi přinese kolečko salámu nebo ovesné vločky. Více informací najdete na internetové stránce - www.krnap.cz. Patricie Ulvrová, ZL 2. ======================================================================
Studentská laťka Ve středu 16. 11. 2011 se ve škole konala Studentská laťka, závody ve skoku vysokém. Závodů se zúčastnilo 18 skokanů, z toho 9 chlapců a 9 dívek z 1.-4. ročníku. Mezi chlapci vyhrál výkonem 150 cm Filip Balcar ze ZA 2., na 2. místě se umístil Míra Šácha z téže třídy výkonem 140 cm a stejným výkonem, ale větším počtem pokusů se na 3. místě umístil Marek Klepešta ze ZL 2.. V dívkách vyhrála výkonem 135 cm Markéta Oubrechtová ze ZL 2., stejným výkonem se na 2. místě umístila Kristýna Šrámková ze ZL 3., která ale tuto výšku zdolala až na druhý pokus, a na 3. místě s výkonem 130 cm skončila Petra Frýbová ze ZL 4.. Všem závodníkům děkujeme za účast a sportovní nadšení a těšíme se na příští rok.
15
Krajské finále v plavání První prosincový den v letošním roce dosáhly naše studentky skvělého výsledku v plavecké soutěži středních škol. Podařilo se jim právě po deseti letech zopakovat největší sportovní úspěch mezi středními školami trutnovského okresu a získat krásný putovní pohár okresního přeborníka. Plavecké družstvo, které dokáže zvládnout celou škálu plaveckých disciplín (plavalo se 50 m prsa, 50 m motýlek, 50 m kraul, 50 m znak, polohová štafeta a štafeta 6 x 50 volný způsob), byly schopné pro krajskou soutěž vyslat pouze dvě trutnovské školy: Naše škola a pak již jen největší střední škola okresu - trutnovské Gymnázium. Tento kolos naše děvčata po obětavých výkonech dokázala porazit právě při krajském přeboru konaném v trutnovském plaveckém bazénu. Před naši školou se v soutěži umístily z celého Královéhradeckého kraje pouze dvě jiné školy. Na mimořádném sportovním úspěchu se podílely (na první fotografii v pořadí zprava: Jana Zaplatílková, Adéla Morávková, Lucie Šírová, Miluše Jezdínská, Martina Pejskarová a Tereza Horká.) Mgr. Irena Hampelová
´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´
16
Koutek poezie Jany Schmoranzové
Na tenkém ledě Možná si nechávám, zadní vrátka (zkrátka) dávno už nejsem nepopsaný list a leckterá stránka bolí číst.
Citová nouze Přicházíš ze tmy a tma si Tě bere. Tvůj pohled mě pálí a úsměv? Ten hřeje mou duši.
Pomalu odkládám, obranné štíty (nediv se) Stejně jako i Ty! Mám svá zranitelná místa (alibista) a taky STRACH že házím o zeď hrách.
Dřív jsi mi půjčoval Pocit své lásky… dnes mě o něco okrádáš a měníš své masky, v naší hře…
Držíš si mě od těla, já bych ráda věděla, co se Ti právě, honí v hlavě...
Změnil ses Ty a já? Asi taky… já se zimou viděla odlétat ptáky a zůstala sama v prázdných zdech… už jen zřídkakdy cítím Tvůj zrychlený dech na svém těle… Vím, že pokorou nejsem obdařená a často bývám víc než smělá… málokdy omlouvám vlastní chyby však… snažím se nadevše, plnit své sliby, co dávám...
Očekávání Už dávno nečekám… jen dýchám vůni, která ke mně letí… a nádech prožívám, i když se do něj občas vznese prach či drobné smetí… Už dávno nečekám… jen vychutnávám krátké okamžiky štěstí… a lásky doteky, pokud po cestě za mnou nezbloudí někde na rozcestí…
Jen Cesta se před námi změnila v prach a v náručí svém teď svírá mě strach dusím se vlastními pocity a snažím se zamknout do pevné ulity svou zoufalost!
Už dávno nečekám… přesto se snažím, sny v realitu vplétat… touhy a těšení, mi totiž napořád, dávají sílu létat…
Bolí mě kroky do ticha… přítel, který mi utíká hledám si novou totožnost, jsem sama v sobě cizí host...
Důvěrná Snad intuice ovlivnila, mou mysl, že tě dávno znám, nebo tvá gesta promluvila?
17
Právě důvěře podléhám...
Objetí andělů, měkoučké a šustící s křídel jejich. Tam vždy mohu plakat. Slzy v drahokamy se promění.
Na dotek jsem se přiblížila, už nikdo z nás dvou není sám, slova tak dlouho neslyšená, teď důvěrně ti zašeptám...
Tak moc mi chybí. A tvé objetí chybí mi nejvíce, jsou v něm všechna objetí světa. Přítele, otce, matky, bratra, milence i anděla.
Úsměvu zář nás obklopila, nebo je to jen očí klam? Tvá dlaň je lehce rozechvělá, když cítí, jak v ní přistávám...
Tak moc mi chybí. Jedno však stále ještě na mě čeká, objetí smrti, snad konejšivé, pomalu unášivé v nicotu, nebo mrazivé a bolestné, jak život sám.
Objetí Spočinout v objetí na chvíli. Objetí přítele pevné, chápající. Mohu věřit, mohu doufat, po celý čas vím, že nejsem sama.
Nevím, zda bude mi chybět... Odevzdání osudu Připomíná starou loutku, jež zaprášená v temném koutku, čeká na ruce, co navrátí jí lesk, a ona znovu na jevišti hráti bude za potlesk.
Tak moc mi chybí. Objetí otce, tak široké jako oceán. V jeho hloubi cítím lásku, bezpečí. Paže jeho jsou jako ochranná zeď.
„Červotoč“ jí ničí ruce, však stále bije její srdce, nepřipouští si času tok, jednou její chvíle přijde. Dneska? Zítra? Napřesrok?
Tak moc mi chybí. Objetí matky něžné a laskavé, konejšící, jak vlnky na moři, s vůní dětství. Mohu se stulit do klubíčka.
Bez hnutí a bez emocí, stále doufá, dnem i nocí. Pod nánosem pavučin a prachu, na zázrak tam čeká... Bez výčitek, beze strachu.
Tak moc mi chybí. Objetí sourozence, rychlé a impulsivní, stydlivé a nestálé, přesto je jen pro mě. Pomalu přichází smích, jak lechtáš.
Každé nové ráno zkracuje její šance, samotu jí zpestřují jen molů smutné tance. Zatuchlý vzduch kolem vůbec nevnímá, uniká jí vše, i to, že jejím směrem, se už dávno nikdo nedívá…
Tak moc mi chybí. Objetí milence, s touhou a napětím. Naplněné vášní a chtěním. S něžnostmi ukrytými ve tvých dlaních.
Jana Schmoranzová, ZL 3. Tak moc mi chybí.
18
Vánoce se blíží aneb víte, kdo chodí po světě? Milý Ježíšku, mockrát jsem jako dítě přemýšlela, jak to vlastně všechno stihneš. Přečíst haldy pošty, roztřídit všechna ta nejroztodivnější lidská přání, dárky sehnat, zabalit, zorganizovat jejich dodání na správné adresy a všechno to nepoplést... to je nejen nadlidský, ale snad i nadježíškovský výkon. Dříve snad lidé byli skromnější, ale teď? Někdy mi připadá, že kdyby se i láska prodávala v obchodě za drahé peníze, všichni by se mohli přetrhnout, aby ji zabalili do zlatých papírů a nechali Tě vláčet jí pod stromek co největší balík. Ale neprodává... A Ty se máš tahat s pračkami a ledničkami, dokonce snad auty a podobnými obrovitostmi? Opravdu bylo celé nějaké divné, jak to zvládneš. Porozhlédla jsem se, poptala... A ejhle! Já věděla, že jeden to stačit nemůže. Objevila jsem, že na plnění lidských tužeb máš ve světě spoustu pomocníků. V Americe Santa Clause, kterého vozí na saních létající sobi, tedy občas jen jeden, sob Rudolf. Santa se nám vnucuje i do Čech a snaží se tě nahradit, aspoň v obchodech to tak vypadá. Ale on za to nemůže, to lidi s ním tak manipulují. Cestu s dárky až do domu nemá jednoduchou a je s podivem, že pořád zůstává jeho červený plášť a bílý plnovous čistý, když to bere komínem a ne dveřmi nebo oknem. Kdysi za tebe u nás zkoušel převzít vánoční službu i ruský Děda Mráz. Ten vypadá velmi blahobytně, protože v kraji bohatýrů by asi jinak neobstál. V Rusku jej přivážejí koně na saních z daleké Čukotky a doprovází jej krásná Sněhurka v kožíšku ušitém z bílých hranostajů. No, přepych sám... Ale my ho nad tebou nenechali zvítězit, však víš. Podobný obleček jako Santa a Mráz nosí i norský Otec Vánoc. Ten ale chodí pěšky, žádný dopravní prostředek mu nepřidělili a podle toho to vypadá. Nos má jako červenou bambuli, protože se zmrzlý na každé zastávce nezapomene „zahřát“ štamprletem. Ještě že děti vědí, že přichází spolu s kozou a do dřeváků, kam pak mají přijít dárky, té rohaté průvodkyni nachystají lahůdku nevymlácenou ovesnou slámu. Tak má alespoň nějakou satisfakci za to, že jí Otec při té motavé chůzi bezpochyby pořád cuká špagátem. Dřeváčky se uplatní samozřejmě také v Holandsku. Dávají se pod stromeček a děti v nich nacházejí dárky. Kdo je tam dává, to tedy nevím. Prozraď! A jak se to řeší s velikostí darů? Malými dárky, nebo velkými dřeváky? Do bot, ale jen dobře vyčištěných, ukládá nadílku i duch Noe v Peru. Jestlipak i tam rok co rok nemají vyprodané největší velikosti? Zato v Itálii máš na tuhle práci ženu. Vlastně jedinou, co jsem objevila. Rozcuchanou čarodějnici Befanu, která musí jako dopravní prostředek používat koště. Asi je to nepohodlné a zdlouhavé, tak jak víš, přilétá skoro poslední, až v noci z pátého na šestého ledna. Dárečky se jí asi, chudeře, pronesou, když je musí tahat v krosně na zádech. Befana sice není krásná, zato má obrovské srdce a pochopení pro lidské slabosti. Tak rve na zádech i ty nevětší dary z pošetilých přání. No, typická obětavá ženská, že jo, jako bychom to z nákupů neznali... Nůši používá také Svatý muž čili hodný kmotříček v Rumunsku, ten klade dárky vedle jesliček nebo pod postel. Kdo nemá postel s nohami, nesmí asi na jesličky zapomenout. Jinak by měl smůlu. A ve Francii aby zase všude měli krb nebo alespoň kamna. Bez nich by byl dobrý vánoční duch Noël ztracený a dezorientovaný. Tři králové toho musejí stihnout se svými velbloudy opravdu hodně. Mají na starosti nejen Španělsko, ale i několik středoamerických států. Ve většině švédských domácností dnes naděluje vánoční skřítek Jultomte, ale někde ještě pořád nosí dárky vánoční kozel, který má rohy ozdobeny červenou stuhou. A i tomu nezbývá, než se po Švédsku handrkovat po vlastních končetinách. Naštěstí nemusí daleko za hranice, putuje jenom po této zemi. Ve Finsku zase roznáší dárky velký Ukko. Nosí dlouhé bílé vousy,
19
vysokou čepičku s rolničkou a červený kabátek. Pomáhají mu pidimužíci v pláštěnkách lemovaných bílou kožešinou, kteří prý odnášejí zlobivé děti do svého ledového království. Napadá mne, Ježíšku milý, proč vlastně u nás zlobivce a nepoctivce nikdo nelikviduje? Ale vlastně ano! Vždyť posíláš napřed svatého Mikuláše s doprovodem a čerti se už postarají... No a ve Švýcarsku zase mají obrovského panáka, tajemného "Monsieura Chalandé", kterého plného dárků nacházejí děti za dveřmi pokoje. V Mexiku nahrazuje vánoční nadílku pro nás už docela exotický Pinata - veliký hliněný džbán na vodu ozdobený papírovým límcem a peřím. Připomíná tak trochu přejedeného páva. Děti do něj tlučou dřevěnými hůlkami a z jeho bříška padají dárky a cukroví. Trochu morbidní představa, ale jak se říká - jiný kraj, jiný mrav. Německý kolega Ježíšek má rezavé vlasy a vousy, nosí plášť s kapucí a k přemisťování používá osedlaný divoký vítr. Dříve odnášel neposlušné děti a dokonce trestal nevěrné ženy. S přibývajícími léty se prý však uklidnil a dnes je to dobromyslný muž. Také vítr zkrotl a nosí svého pána opatrně od stromečku ke stromečku. Dánský vánoční posel prý chystá vtipná překvapení, zabalená do mnoha krabic a papírů, které pranýřuje chyby obdarovaného. To asi nejsou z Vánoc všichni zrovna nadšení. Ale zase mají do dalšího roku možnost chyby napravit. Dar je asi to, že tu šanci dostanou. Tolik mé nadílkové pátrání... jsem ráda, Ježíšku náš český, že nejsi na všechno úplně sám. Ale ještě něco ti povím: Víš, já už si toho tolik a tolikrát přála... Něco jsem dostala a spoustu taky ne. Někdy jsem dokonce dostala i to, co jsem vůbec nechtěla, ale za to nemůžeš. U nás v Čechách máme nejradši Tebe, ale ono je úplně jedno, jestli k lidem chodí kouzelní dědečci, ošklivé čarodějnice, či dárky nacházejí pod stromečky, v dřevácích nebo naditých bříškách, a jestli je šestého prosince nebo až sedmého ledna. Všude na světě skrývají Vánoce především štěstí, lásku a harmonii. Ted, mělo by to tak být. Člověk nemusí mít všechno. Hlavně ne věci. Hlavně ne velké a drahé věci. Čím jsem starší, tím víc si to myslím. Po jednom ale přece toužím moc. Po čase, po tom prožívaném společně s nejbližšími, tak ten kdyby šel nějak přidat... Nám samotným to jde někdy jen těžko, ale myslím, že ani ty tohle neumíš zařídit. Že je to přece jenom na nás. A tak letos, stejně jako už několik posledních let, alespoň nepodlehnu tomu novodobému vánočnímu šílenství a pomohu Ti. Pár dárečků už mám nachystáno dopředu. Některé jsem sama vyrobila a některé koupila, když jsem za výlohou viděla něco, o čem vím, že mým blízkým udělá radost. Ale nejsou to drahé věci. Je to jen takové připomenutí toho, jak Tobě snášeli lidé dary k jesličkám, když ses narodil. Adventní čas je pro mne vůbec časem usebrání a zamýšlení se nad věcmi, na které během roku jako by nebyl čas. Den před Štědrým dnem se půjdu projít Prahou. Budu se, úplně klidná, proplétat těmi uštvanými davy, ale nebudu je vnímat. Nechám se okouzlit světly ozdobeným městem. Možná napadne i sníh, to by bylo ještě krásnější. Pomalinku dojdu podél Vltavy na Kampu a setkám se tam s lidmi, kteří si také nějaký ten čas našli a přišli si společně zazpívat mši od pana Ryby na Tvou počest. Pak si s pár přáteli zajdeme na horký čaj a pár slov. Na Štědrý den se sejde celá naše rodina, dohromady připravíme sváteční večeři a hlavně budeme pospolu. Stejně, jako byli lidé, když se ti přišli poklonit do Betléma. Zavoní jehličí a smažený kapr, zazní koledy. Nejmladší člen rodiny rozdá dárky. Hezky pomalu, jeden po druhém, abychom stačili vnímat, jak který na obdarovaného působí a jestli mu udělal radost. Zalezu si do koutku pokoje do ušáku, budu tiše sledovat to hemžení a myslet na Tebe a na ty, co s námi takhle bývali a už nejsou a co nám s nimi také bylo dobře. I na ty, kteří zrovna nemohou být na dvou místech najednou a se kterými se uvidíme až později. Asi mi hlavou proběhne kus života a možná ukápne tajná slza dojetí, protože ať už se cokoliv stalo a cokoliv člověk prožil, stále zůstává naděje. A o Vánocích si to díky Tobě můžeme připomenout... Jana Schmoranzová, ZL 3.
20
Santo, jsi už všude … Je 4. listopadu, krásný, možná spíše podzimně sychravý den, ale kamkoliv byste chtěli zajít na nákup, tam na vás čeká spousta vánočních ozdob, blikátek a velký výběr z krabic plných ozdobných sladkostí na stromeček. Tak jako každý rok, i dnes jsem se pozastavila nad plastovou figurkou Santa Clause, který držel plný pytel dárků s velikou cedulí „Merry Christmas“, hned za ním stál sob s blikajícím rudým čumákem a vedle něj se potměšile culil vánoční skřítek, celý v zeleném. Okolo mne kráčela s maminkou asi šestiletá holčička s culíčky, táhla maminku k Santovi a začala se jí ptát: „Kdy už přijede Santa na svých saních?“ Co se vám tím, milí čtenáři, snažím naznačit? Zkusme si na chvilku vzpomenout na dobu, kdy jsme ještě dokázali sedět vzpřímeně u vánoční večeře a čekat, kdy už konečně Ježíšek zazvoní zvonečkem, a kdy jsme se mohli těšit na to, co se ukrývá zabalené pod stromečkem. Všechny ty staré tradice a obyčeje mohly stmelit rodiny, rozveselit děti a nechat nás vždy si na tuto dobu vzpomenout. Proč jsou české Vánoce plné Ameriky? Možná právě proto, že americký/anglický Santa Claus má svoji podobu, lidi vědí, jak vypadá. Na jednu stranu je dobře, že to vědí, ale děti se zároveň ochudily o tu nevědomost, o tu možnost představy. Možná, když děti neznají podobu Ježíška, tím víc se těší na tu noc a kolikrát za den se vás dokážou zeptat, kdy přijde Ježíšek. Vše, co s tím souvisí, je plné tajemství, ale právě možná v tom to kouzlo je. Na jednu stranu je hezké propojovat společenské mezinárodní vztahy a pokoušet se dozvědět víc o různých národních tradicích, ale jen do jisté míry. Není nutností přizpůsobit se americkým tradicím a zvyklostem, to už je snad lepší změna občanství, ale bylo by hezké, kdyby se na naše české tradice nezapomnělo, kdyby se mohly předávat dalším generacím. Zkusme ještě stále učit děti psát dopisy, které by začínaly oslovením: „Milý Ježíšku, přál bych si pod stromeček...“ Stále budu věřit v to, že naše tradice a zvyky zapomenuty nebudou. Patricie Ulvrová, ZL 2.
Rok žraloka Jak dlouho tu jsou s námi žraloci? To byla první informace, kterou jsme od našeho pana ředitele, Karla Javůrka, dozvěděly, když poctil náš intr návštěvou a při té příležitosti i přednesl své vědomosti o žralocích a navíc se nám i svěřil s jeho vlastní zkušeností s těmito tvory. Tušili jste, že tyto paryby jsou na Zemi asi o mnoho milionů let déle než my? Nejvíce překvapující a zajímavé pravděpodobně bylo, když jsme se dověděly, že ve skutečnosti víc jak 90 procent žraloků není pro člověka nebezpečných a mnohem více úmrtí nastane spíš pádem z postele, než když by Vás sežrali. Asi by bylo záhodno se zamyslet, jestli spíme opravdu bezpečně. ☺ Celé řadě druhů žraloků hrozí v dnešní době vyhubení. Proto žralok dlouhoploutvý je pro člověka nebezpečný ↑ ochránci přírody usiluji o to, aby byli zařazeni mezi chráněné živočichy. K záchraně některých druhů žraloků byl rok 2011 vyhlášen ROKEM ŽRALOKA.. Tito unikátní predátoři mají celou řadu vlastností, které nemají mezi živočichy obdobu. Právě to jim umožnilo přežívat bez významnější změny posledních 80 milionů let. Intenzivní lov ryb, obliba polévky ze žraločích ploutví v Číně a Japonsku a dále i panická obava, vyvolaná především filmem „Čelisti“, přispěly k tomu, že je oprávněná obava o jejich přežití. Julie Čechotovská ZL 3.
21
Vzpomínka na Václava Havla V předvánočním týdnu byla nejen naše země, ale i většina světové veřejnosti naplněna smutkem v souvislosti s úmrtím našeho prvního českého presidenta - Václava Havla. Byla to skutečně výjimečná osobnost, výrazně převyšující následnou i současnou českou politickou elitu. V týdnu po jeho smrti jsme byli svědky mnoha vzpomínek, projevů a zaznamenaných událostí, které nám byly především prostřednictvím televize prezentovány. Tím jsme si mohli vytvořit vlastní názor na to, jakou ztrátu pro nás jeho odchod znamená. Přestože byl jeho život spjat kromě Prahy právě nejvíce s Trutnovem (zaměstnání a divadelní hry spojené s trutnovským pivovarem, život na jeho chalupě na Hrádečku, pravidelné návštěvy trutnovského hudebního festivalu Open Air na Bojišti, osobní přátelství s řadou trutnovských občanů), byl přístup politických představitelů města k Václavu Havlovi poněkud vlažný. Celých 20 let trvalo, než v roce 2010 odhlasovali místní zastupitelé udělení výroční kulturní ceny Trutnova a jeho jmenování čestným občanem města. Přesto s tímto opožděným „oceněním“ Václav Havel před rokem souhlasil a nabídl, že je převezme při příležitosti své účasti na trutnovském rockovém festivalu. To se však vedení města zdálo být málo důstojné a proto trvalo na pozdějším předání v nově otevřeném kulturně společenském centru UFFO. Tohoto předání jsem měl možnost se také zúčastnit. Kromě pozvaných hostů se mezi účastníky slavnosti vetřel oficiálně nepozvaný organizátor trutnovských rockových festivalů Martin Věchet, osobní přítel Václava Havla. Svým transparentem a potiskem trička protestoval proti odmítnutí starosty předat expresidentovi kulturní cenu města na festivalu na Bojišti. Tento protest poněkud narušil připravený slavnostní akt předávání ceny Václavu Havlovi. Ten ve svém krátkém projevu poděkoval za udělení ceny a zareagoval na Věchetův protest. Pravil, že je dobře, když se k některým skutečnostem či jevům mohou veřejně vyjádřit i ti, kteří zastávají odlišné, třeba i protikladné, stanovisko. Právě v tom spočívá podle názoru Václava Havla tolik potřebná demokracie, kterou jsme si v roce 1989 tak obtížně vybojovávali. Vystoupení Václava Havla bylo lekcí pro ty, kteří dogmaticky prosazují v politice jen své názory či zájmy, a nejsou ochotni naslouchat ostatním či přijmout kritiku. Přiznávám se, že mě velmi potěšil pietní přístup našich studentů, kteří k portrétu našeho expresidenta, který jsem 17. detail Věchetova „protestního“ oblečení ↑ prosince 2011 nainstaloval v chodbě u ředitelny, sami přidali pověstné Havlovo srdíčko z hořících svíček a vytvořili naše pietní místo, na němž jsme mohli vyjádřit svůj vztah a pochopení odkazu prvního českého prezidenta. (ředitel školy) ======================================================================
The White Elephant Myslíte si, že se jedná o nějaký nový druh zvířete? Asi vás musím vyvést z omylu. Toto je určitá tradice, která se praktikuje především na předvánočních a vánočních večírcích. Tedy, alespoň ty, které jsem zatím stihla navštívit. Ptáte se, jak to probíhá? Pozvete své přátele a lidi, se kterými se chcete ještě před svátky vidět. Každému řeknete, že má s sebou přinést jak dobrou náladu, tak i nějaký ten dárek, který vám doma buď překáží, nebo se vám nelíbí a dostali jste ho od někoho, kdo by asi neměl být na tomto večírku. ☺ Tento dárek položíte pod stromeček, který se v místě pořádání nachází, a dostanete lísteček s číslem. Po určité době, až se všichni dostaví, se 22
rozběhne rozdávání dárků. Hlavní pořadatel losuje čísla a postupně je vyvolává. Osoba s konkrétním číslem si jde vybrat dárek, který se mu líbí a před ostatními jej rozbalí a ukáže. To samé provede i druhý vyvolaný. Takto se pokračuje a rozbaluje až do té doby, než je pod stromečkem prázdno. Když jste na řadě, můžete si vybrat již rozbalený dárek, nebo si rozbalit svůj vlastní. Ovšem musíte počítat i s tím, pokud si najdete něco, co se vám líbí, že o to můžete přijít a najít si něco, co vám až zas tak moc vyhovovat nebude. Čím nepraktičtější dárek, tím lépe. Tato tradice pochází z jihovýchodní Asie a přenesla se do zbytku světa. Berte to jako nápad na další Vánoce. Třeba se vaše setkání s přáteli bude mnohem veselejší. Julie Čechotovská ZL 3.
--------------------------------------------------------------------------------------TOP Krvinky V posledních letech se frekvence vydávání Krvinky kryje s ročními obdobími. Dnešní zimní číslo svými příspěvky vydatně zásobovali především zavedení dopisovatelé, kteří obsazují přední místa v našem Topu nejaktivnějších dopisovatelů. Celá pětice dopisovatelek předala do dnešního čísla více, než jeden příspěvek. Kromě naší dopisovatelské stálice Jany Schmoranzové se tentokrát vydatně činila i Patricie Pořadí Dopisovatelka Třída příspěvků Ulvrová, která díky svým pěti 1. Jana SCHMORANZOVÁ ZL 3. 31 poskočila v Topu již na 4. příspěvkům ZL 3. 2. Eliška KOUŘILOVÁ 16 pozici. Tentokrát se rovněž „pochlapili“ i ZL 4. 3. Iveta WIESNEROVÁ 13 naši učitelé, kteří dodali informace o ZL 2. 4. Patricie ULVROVÁ 11 výsledcích našich studentů v jazykových, ZL 2. 5. – 7. Lenka Pejšková 10 ZL 3. přírodovědných a sportovních soutěžích. 5. – 7. Anička ŠOLCOVÁ 10 ZL 3. Redakce Krvinky zatím stále postrádá 5.- 7. Julie ČECHOTOVSKÁ 10 ZA 3. větší dopisovatelskou aktivitu studentek 8. Denisa FERENCOVÁ 8 ZL 4. 9. Bára ADÁMKOVÁ 6 oboru ZA, kde je zatím zcela osamoceným „vojákem v poli“ Denisa Ferencová. Výrazněji o sobě ještě nedali vědět ani studenti z prvního ročníku. Dlouhé zimní večery jsou stále ještě před námi, a tak věříme, že se najdou další (red.) noví dopisovatelé, o nichž jsme zatím ještě neslyšeli.
23
