VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA TRUTNOV
PRVNÍ POPRÁZDNINOVÁ
KRVINKA ROKU 2010
ŠKOLNÍ ČASOPIS Č. 60 ZE
DNE 25. ŘÍJNA 2010 ROČNÍK
XV .
Šedesáté číslo KRVINKY obsahuje: 2 Obsah se stručnou anotací jednotlivých příspěvků 3 Na slovíčko … (s ředitelem školy na téma povolebních dopadů na naší školu) 4 Vzpomínky na letošní prázdniny (učitelé i studenti se podělili o zážitky z letošního léta) 7 K čemu mi jsou prázdniny (úvahy na téma prázdnin z pera čtyř studentů třídy ZL 2.) 8 Na co jsem hrdá (pracovní prázdniny přinášejí nejen věcné hodnoty) 8 Zážitky z raftů (akční popis jednotlivých příhod sportovně turistického kurzu třídy ZL 2.) 9 Vlastnosti na B (pár podstatných a mnoho přídavných jmen vyjadřuje celou škálu vlastností) 10 Chorvati ze zdrávky (konkrétní dojmy přímého účastníka bojů s živly z STK třídy ZA3) 11 Nové tváře za katedrou (interview s učitelkami Pavlou Burešovou a Kateřinou Šubrtovou) 12 Fenomén jménem GLEE (informace o seriálu, který je napěchován chytlavými hity) 13 Když nastaly deště … (pozdní letní a podzimní období budovám školy a DM-F nesvědčí) 13 Podzimní maturitní pohroma (zářijové maturity proběhly s katastrofickým závěrem) 14 O dalších životních cestách letošních úspěšných maturantů (výchovný poradce hodnotí) 15 Koutek poezie Jany Schmoranzové (druhý koutek je naplněn poetikou hvězdné noci) 17 Čtyřiadvacetihodinový rytmus našeho těla (naše schopnosti určuje nekompromisně čas) 17 Víska (naši poetku neinspiruje jen příroda, ale dokonce i venkovská kaplička) 18 Brána jazyků (názory na letošní variantu organizace Dne evropských jazyků byly různé) 19 Názory našich učitelů na MAG 2010 (pár názorů aktérů na průběh maturitní generálky) 20 Hvězdy (báseň k tradičnímu objektu zájmu poetů v podání Jany Schmoranzové) 20 Osobnost Krvinky 2007 mykologem (náš aktivní absolvent dal o sobě opět vedět) 21 Až napadne sníh (kouteček poezie z pera Elišky Kouřilové ) 21 Top Krvinky (absolutní vrchol žebříčku Topu je v obležení tří dopisovatelek) Na vzniku dnešní KRVINKY se podíleli svými příspěvky tito studenti: Bára ADÁMKOVÁ Eliška GULDÁNOVÁ Jana HARTIGOVÁ Eliška KOUŘILOVÁ Viktorie NÝČOVÁ Tereza PRADÁČOVÁ Tomáš SEDLÁČEK Jana SCHMORANZOVÁ Tomáš SVITEK Anička ŠOLCOVÁ Iveta WIESNEROVÁ a následující pedagogové : Mgr. Alena Haasová, Mgr. Irena Hampelová, RNDr. Karel Javůrek, Mgr. Alžběta Pivoňková, Mgr. Stanislava Zástavová
2
Na slovíčko …
(aneb jak to vidí ředitel naší školy)
Media naplňují různé zprávy, vyplývající z připravovaných „úsporných balíčků“ nové vlády. Tím se dostávají poněkud do pozadí další, méně problematická či s ekonomikou méně svázaná témata. Jaké jsou aktuální dopady politiky nové vládnoucí garnitury zejména na oblast školství a zdravotnictví, které úzce souvisí s naší školou, jsme se zeptali ředitele naší školy RNDr. Karla Javůrka. Jak se na naší škole projeví ekonomická opatření nové vlády? Tím, že v posledních volbách zvítězily strany, které měly ve volebním programu úsporná opatření, nastala od roku 1989 poprve výjimečná situace, že se mohou uskutečňovat změny, k nímž se žádná z předchozích vlád v duchu svých populistických programů nedokázala odhodlat. Tzv. úsporná opatření dopadla na naši školu již teď. Plánované finanční prostředky, které pro školy dostávají kraje na zajištění provozních nákladů, byly zredukovány, a tak jsme i pro naši školu dostali pro zajištění nákupu pomůcek a dalších nutných potřeb na zbytek roku 2010 ještě méně peněz, než v předcházejících letech. Nejenže nemůžeme nakupovat, ale musíme více šetřit, abychom s přidělenými finančními prostředky do konce roku vůbec vyšli. Takže žádám nejen učitele, ale i studenty především k šetření teplem, světlem a hygienickými potřebami. Jak se mění situace ve školství? Nový pan ministr Dobeš si po 15 letech předchozích příprav, které stály už víc než miliardu korun, konečně troufl odstartovat tzv. státní maturity. I když se zavedením nových maturit nastanou určitě problémy, troufám si odhadnout, že zrušeny už rozhodně nebudou. V dalších letech se budou možná různě upravovat tak, jako to bylo např. na Slovensku, ale jejich zavedení už je zřejmě nevratný proces, který se už bude týkat všech našich studentů. Pevně věřím, že si i se státními maturitami naši studenti i učitelé poradí. Pan ministr se chystá reformovat vzdělávání od základních škol směrem nahoru, což znamená, že již není na programu urychlené řešení transformace (nebo spíše rušení) vyšších odborných škol. To je pro nás snad jediná pozitivní zpráva tohoto období.. Jak se mění pro naši školu situace ve zdravotnictví? Nový pan ministr Heger se jeví jako velmi rozumný a proto předpokládám z jeho strany pouze racionální opatření. Bývalá paní ministryně Jurásková si kladla za jeden ze svých hlavních cílů, zrušit zdravotnické VOŠ. To se jí díky heroickému úsilí naší Asociace ředitelů zdravotnických škol nepodařilo. S jejím odchodem z ministerského křesla se tedy i našemu studiu oboru DVS ulevilo. Jak vidíte perspektivu naší školy? Naším největším problémem je velké množství středních škol a stále klesající počet absolventů ZŠ. Abychom mohli bezproblémově existovat, potřebujeme mít dostatečný počet zájemců o studium právě na naší škole. Budeme-li mít třídy naplněné studenty, kteří jsou schopni a ochotni studovat, budeme mít finanční prostředky na přijetí kvalitních učitelů, na nákup potřebných pomůcek a dobrou úroveň výuky a pohodovou atmosféru ve škole. To chceme jistě všichni, proto by k tomu měl každý (tedy nejen učitel, ale i student) přispět především pozitivní propagací naší školy. V nejbližších třech měsících se budou konat různé náborové akce pro zájemce o studium na středních školách. Na nich se bude rozhodovat, které školy si letošní deváťáci vyberou. Dnes již opravdu neplatí, že si vybírají střední školy!!! Všichni bychom se měli zasadit o to, aby právě naše škola byla mezi těmi vybíranými. Právě na tom závisí jak se na škole budeme mít!!!
3
Když jsme před rokem zjišťovali mezi našimi čtenáři, jaké rubriky v Krvince nejraději čtou, projevovali m.j. zájem o ankety či názory „lidí ze školy“ na určitý problém - tedy o jakési průzkumy našeho školního „veřejného mínění“. Pro zpestření jsme se pokusili zavést rubriku, ve které jsme vyzvali učitele i studenty, aby se podělili o své zážitky z letošních letních prázdnin. Na navozené téma se nám sešlo hned několik nesporně zajímavých příspěvků, z nichž vyplynulo, jaké mimoškolní zájmy projevují ti, které známe jen od tabule nebo z nástěnky nejlepších studentů školy. (redakce)
Prázdniny jsou definitivně pryč, zůstane jen vzpomínka na... ... Visperterminen, ve kterém jeho obyvatelé milují dlouhé vyzvánění na kostelní zvony v půl šesté ráno, a kde se nacházejí nejvýše položené vinice v Evropě a kde jsou krásné dřevěné staré domy na „nožkách“ a ještě krásnější západy slunce. ... čundr po Čechách, na kterém jsem poprvé vyzkoušela nejúžasnější pláštěnku na světě a poprvé v životě nezakončila čundrácké putování v pohodlném stanu, ale v hotelu. (Doporučení pro ostatní: Nejezděte na čundr, když se Z Nufennenpassu jsou krásné výhledy... blíží povodně. ... Tatry, protože bez Tater by nebyl srpen srpnem, a také proto, že pár dnů byla taková zima, že i zmije vytuhla a ochotně pózovala – nechala si vyfotit Dobrá pláštěnka je základ ↑ detail zornice, ani nemrkla (hadi to totiž ani neumějí...); také proto, že hory, lidi i svišti jsou stále na svém místě a halušky s brynzou nemají chybu. Mgr. Alena Haasová ←Pohled ze sedla Váha...
... na nečekanou návštěvu Ke konci prázdnin jsem věnovala hodně péče zahradě a předzahrádce před domem. Když jsem všechno posekala, vyplela a úhledně urovnala a uklidila, pustila jsem se do přípravy večeře, protože se cestou z dovolené měla u mě zastavit dcera se svým indiánem. Z obalování květáku mě vytrhla silná rána a třístivé zvuky. V mžiku jsem byla u okna a zírala na auto, které leželo na boku v mé donedávna upravené zahrádce. Pozorovala jsem přední kolo, které se ještě točilo, a přemítala, jestli nešťastný řidič přežil srážku s mým plotem. Ale to už lidé, kteří jeli za havarovaným autem, zastavili a běželi k místu nehody. Hned mi bylo veseleji, když jsem viděla, že na oživování řidiče nebudu sama. Než jsem našla mobil a doběhla k nim, řidič docela živě komunikoval a sdělil nám, že usnul za volantem a že se probudil těsně před plotem. Čirou náhodou projíždělo kolem policejní auto a jeho posádka zavolala dopravní výjezdovku. Následovalo vyšetřování nehody a zdlouhavé sepisování. Do toho přijela dcera se svým přítelem a oba se náramně vyděsili, když u domu viděli stát policejní dodávku. Místo večeře
4
dostali jen čaj, a když odtahová služba naložila rozbitý vůz a odjela i s řidičem, který z nehody vyvázl bez jediné oděrky, pomohli mi odklidit trosky plotu a potom pokračovali v cestě domů. Po všech těch vzrušujících událostech jsem nakonec večeři přeci jen dokončila. Ale musím přiznat, že jsem se přejedla. Mgr. Alžběta Pivoňková
... na koncert americké popové zpěvačky PINK Mým největším zážitkem z letošních prázdnin byl koncert americké popové zpěvačky PINK. Už tři měsíce před koncertem jsme si s kamarádkou koupily lístky, abychom měly nejlepší místa. Nemohla jsem se dočkat, protože je to moje oblíbená zpěvačka... Konečně 20. července nastal den D! Hned ráno jsme vyjely do Prahy a odpočítávaly poslední hodiny do koncerty. V pět hodin odpoledne začala hrát první předkapela: Xindl X s Olgou Lounovou. Zazněla i známá písnička Láska v housce. Jako druhou předkapelu si PINK vybrala americké Good Charlotte. Posledním předskokanem byl Butch Walker, který předvedl pořádný rockový nářez. Po setmění přišlo už to, na co všichni čekali. Čtyřicet metrů nad diváky se objevila ohromná krabice, ze které vyskočila PINK, a spolu s ní se k zemi snášely stovky nafukovacích balónků. Tu noc zazněly hity jako So What, I don´t believe you, Funhouse a Sober. PINK všem ukázala, proč se její turné jmenuje Summer Carnival Tour. Ten večer vystřídala mnoho převleků a kostýmů a předvedla spoustu náročných akrobatických prvků. Byl to už druhý její koncert, na kterém jsem byla, a nikdy na to nezapomenu. Viktorie Nýčová, ZA 1.
… prázdniny s MČČK O letošních letních prázdninách jsem se zúčastnila dvou ‚křižáckých‘ akcí a musím říct, že zatím to byly nejlepší prázdniny v mém životě. ROCK for PEOPLE První akce se uskutečnila na současném nejpopulárnějším rockovém festivalu v České republice – Rock for People. Měli jsme zde stánek rozdělený do čtyř částí: první pomoc, workshop o handicapech, bezpečnost na internetu a samozřejmě má oblíbená prevence HIV/AIDS. Bezpečnost na internetu se nakonec příliš nechytala, Helptrans trochu lépe. První pomoc se nakonec uplatnila spíše v ‚praxi‘ částečně jsme totiž nakonec fungovali jako zdravotníci, i když to původně vůbec nebylo v plánu. Naproti tomu prevence HIV/AIDS se naplno rozjela. Lidé byli doslova nadšení z obrovského zdroje kondomů, který náš stánek představoval. Samozřejmě jsme jim je nedávali zadarmo – všichni byli nejprve důkladně poučeni. Celkově nám organizátoři povolili sestavu 12 lidí, takže jsme si v klídku mohli užívat také výborné hudby s ujištěním, že nás kolegové během našeho požitku zastoupí a stánek zůstane v dobrých rukách. Vstupenky jsme měli zcela zdarma a díky (relativní) ochotě organizátorů jsme si festival užili do sytosti.Všichni jsme se vraceli úplně nadšení, což je vám asi jasné. Ono vidět na vlastní oči takové hvězdy, jako třeba Muse (moje srdeční záležitost), the Prodigy (kde nás málem ušlapali), Billy Talent, Morcheeba..., k tomu máte příležitost opravdu zřídka. A když k tomu přičtete partu super lidí a to, že jste dělali něco prospěšného? Paráda!
5
International Study and Friendship Camp v Langenlois (Rakousko) Druhou akcí byl čtrnáctidenní pobyt v Rakousku, kde se sešlo mnoho členů MČK a ČK z celého světa. Celkem se účastnilo přes 20 zemí, z každé většinou 2 delegáti. Setkali jsme se zde s lidmi například z Finska, Indonésie, Irska, Egypta, Turkmenistánu, Malajsie a spousty dalších. Celých čtrnáct dní bylo zaměřeno hlavně na vzájemné poznávání cizích kultur a rozdílů mezi našimi ‚křižáckými‘ organizacemi. Součástí programu byla také návštěva Vídně, Linzu, výrobny vína v Langenlois a Mauthausenu, kde byl koncentrační tábor. Navštívilo nás také pár zajímavých lidí – asi nejpoutavější byla zpověď člověka, který přežil koncentrační tábor. Veškeré dorozumívání samozřejmě probíhalo v angličtině, s čímž měli někteří z nás trochu problémy - převážně česká delegace (jak jinak, že ☺). Nakonec jsme si ale vše i přes jazykovou bariéru užili na 150%. Navázali jsme přátelství s lidmi po celém světě a nabrali spoustu nových zkušeností. Zážitky z Langenlois se tímto řadí v mém zážitkovém žebříčku (pokud se dá říct, že vůbec něco takového existuje) na první místo. Na závěr chci moc poděkovat Jítě Pokorné (v minulých letech předsedkyně našeho OSM), že jsem díky ní měla příležitost zúčastnit se něčeho takového. Děkuji moc! ☺ Anna Šolcová, ZL 2.
… setkání s ropušnicemi Rozhodně budu vzpomínat na zcela mimořádné dvojí setkání s překrásnými ropušnicemi Inimicus filamentosus v Rudém moři poblíž Dahabu. Ropušnice jsou ryby, které jsou vždy velmi nenápadně zbarveny a objevit je na dně moře nebo na povrchu korálového útesu, je velmi obtížné. Každý takový objev je pro fotografa radostná událost, protože tyto ryby obvykle před fotografem příliš neutíkají a lze na nich proto fotit i detaily, které stojí za to. Různé pitoreskní výrůstky a nerovnosti by ropušnicím mohly ropuchy závidět. Do letošních prázdnin jsem se vždy setkal pouze s ropušnicí vousatou, která má četnými výrůstky olemovanou dolní čelist, takže označení vousatá má své opodstatnění. Letos jsem pro šnorchlování rovněž uviděl na písčitém dně velmi nenápadnou ropušnici a. tak jsem se k ní potápěl, abych jí vyfotil zepředu, zezadu i z profilu. V okamžiku, kdy jsem se ocitl v její blízkosti těsně nad ní, pohnula přiloženými širokými prsními ploutvemi a na tmavě šedém, s kameny na dně zcela splývajícím těle se najednou objevily křiklavě oranžové skvrny. Ta nápadná barevnost po předchozí naprosté nenápadnosti byla naprosto překvapivá. Prostě v pocitu ohrožení chtěla odradit nebo varovat šokující barevností. Později jsem si všiml další zvláštnosti. Tři kostní paprsky ploutví hned za hlavou postrádaly plovací blánu a připomínaly nohy kraba. Podrážděná ropušnice tyto ostny také skutečně využívala k pohybu, takže doslova jako krab běhala po dně pomocí těchto speciálních „nožiček“, aby unikla před objektivem všetečného fotografa. Při druhém setkání s párem téhož druhu ropušnic jsem viděl jak dovedou využívat své krásně zbarvené ploutve k poměrně hbitému přemístění mezi dvěma vysokými útesy. V literatuře jsem se později dověděl, že výstražně zbarvené ploutve mají odradit predátory před napadením a jsou i varováním před velmi jedovatými ostny, které má tato ropušnice na hřbetní straně těla. Na rozdíl od mnoha jiných podmořských setkání mě fascinovalo především to, že velmi dokonalé
6
mimikry může být kombinováno u téhož živočicha s výraznou výstražnou barevností. RNDr. Karel Javůrek
K čemu mi jsou prázdniny Prázdniny! Nádherné slovo, na které dobře slyší nejen žáci a studenti, ale i ti, kteří o příslušníky zmíněné kategorie nějakým způsobem pečují. Pro vychovatele a učitele to však přísně vzato nejsou prázdniny, ale dovolená. Na precisním výběru slovní zásoby nám v tomto případě nemusí tolik záležet. V každém případě jsou poslední prázdniny už minulostí a my se za ní můžeme s nostalgií nebo s uspokojením, popř. i jinak ohlížet spolu s žáky třídy ZL 2. Na prázdniny jsem se těšila. Proč? Protože je to dobrá věc. Těšila jsem se, až si odpočinu, zbavím se stresu z testů a školního zkoušení a budu opět moci užívat života. Prázdniny jsou dobré i proto, že se dá více času trávit s rodinou a přáteli. V tomto období máte čas také na sport a další koníčky. Konečně vybyde volná chvilka i na cestování a poznání nové země a její kultury. O prázdninách zažijete spoustu nových zážitků, na cestách poznáte nové kamarády, odpočinete si, a po tom všem se vám zaručeně zpátky do školy chtít nebude. Prostě o prázdninách naberete energii, která vám musí vydržet až do dalších prázdnin. Eliška Guldánová Prázdniny jsou dobré hlavně k odpočinku, především pro studenty. Zatímco dospělí chodí do práce, za kterou dostávají zaplaceno, studenti své mládí věnují škole naprosto dobrovolně, ze své vůle, a zadarmo. Za odměnu se jim dostává přehnané množství zbytečné látky, domácí úkoly a spousta stresu. Učitelé si nejspíš neuvědomují, jaké to pro studenty je, když píší tři písemky v jeden den, z toho dvě pololetní práce. Proto si žáci zasluhují o prázdninách odpočinek. Podívat se k moři a celý den jen ležet na pláži nebo doma na zahradě grilovat s kamarády. Prázdniny jsou i o zábavě. Patří k nim bavit se s přáteli, jet s nimi na výlet a zažívat dobrodružství a legraci, možná se podívat na nějaký hrad nebo do přírody. Takhle si to představuju: odpočinek, zábava, dobrodružství, poznání, přátelé. Tohle by každý student měl zažít. Protože prázdniny jsou především o nás. Eliška Kouřilová Poslední prázdniny mi byly k více věcem. Zaprvé: Měl jsem zamluvenou práci v nemocnici, a to od 1. července do 30. srpna. Dozvěděl jsem se plno nových věcí, vyzkoušel si a zažil práci s lidmi, kteří např. nemohli chodit, mluvit nebo jíst. Byla to práce zajímavá, ale vcelku obtížná: pomáháte lidem, ale ti si to ani neuvědomují. Co mi to přineslo, tohle všechno? Kromě nových informací také soudnost, naučil jsem se chodit včas a být příjemný i v situacích, kdy se k vám lidé chovají přímo příšerně. Dále mi prázdniny přinesly lásku, holku, se kterou jsem se snažil být, co nejdéle to šlo, takže jen o víkendu, protože přes týden jsem neustále pracoval. Prázdniny mi také něco vzaly, abych nemluvil jen o tom, co mi daly. Neúspěšné opravné zkoušky mi vzaly možnost být žákem třídy třetího ročníku. Moje chyba. Možná bych byl míň naštvaný, kdybych věděl, že jsem se nesnažil a neučil se, jenomže celý srpen jsem se na to připravoval a snažil se ten den udělat vše, abych prošel. Ale nestačilo to. Tomáš Sedláček Letošní prázdniny mi hodně pomohly. Byly dobré hlavně pro mé zdraví. Už na konci školního roku jsem měla zdravotní problémy, a proto jsem chodila na rehabilitaci, to mi moc prospělo a doufám, že jejich účinek vydrží hodně dlouho. Prázdniny mi pomohly i ve vztahu k mé babičce. Byly jsme spolu ve slovenských lázních Dudince. Nikdy předtím jsem takhle sama s babičkou čas netrávila, ale zdá se, že jsem k ní našla cestu. Prázdniny mi byly užitečné především v tom, že jsem se v mnoha situacích dokázala postarat o sebe i o jiné a zjistila jsem, co jsem si dříve neuvědomovala, že když chci v životě něco dokázat a někam to dotáhnout, musí být člověk především zdravý. Pak se dá dělat úplně cokoliv. Tereza Pradáčová
7
Na co jsem hrdá Jsem hrdá na to, že jsem zdařile ukončila druhý ročník zdravotnické školy, který mě posunul zase o krok blíž k mému vysněnému povolání. Dále jsem pyšná na projekt „První pomoc formou hry pro mateřské školy“, který se nám podařilo realizovat minulý rok a úspěšně pokračuje dál. Také mě těší ujetých 97 km za jeden den, aniž by mi nohy vypověděly službu. Vrcholovému sportovci se to bude zdát jako naprostá hračka, ale pro mě to má velký význam, protože jsem zase o malý kousek zvýšila svou výdrž. Ale když se opravdu zamyslím, co pro mě bylo hodně významné a určitým způsobem mě to kladně ovlivnilo, byla to brigáda, kterou jsem téměř po půl roce usilovného snažení sehnala. Za vydělané peníze jsem si mohla koupit nové kolo. Nepopírám, ta práce měla své mouchy, nebyla to žádná procházka růžovým sadem, ale aspoň mě naučila, že když člověk opravdu něco chce, musí pro to taky hodně obětovat, někdy pokorně sklonit hlavu, a zároveň mít pevnou vůli a jít si odhodlaně za svým cílem. I když by člověk občas hodil flintu do žita, vždycky je dobré, než to udělá, připomenout si, proč to všechno, co ho stojí tolik úsilí, vlastně dělá. Rozhodně si svého kola vážím víc, než kdyby mi ho celé zaplatili rodiče, protože vím, kolik dřiny za tím stojí. Bára Adámková, ZL 3.
Zážitky z raftů Na rafty jsme odjížděli (ještě jako druhý ročník zdravotnického lycea) 6. června z Trutnova vlakem. Mám tyhle akce ráda, stačila vzpomínka na lyžák a již jsem se těšila, avšak vím, že mezi námi byli tací, kterým se zrovna dvakrát nechtělo. Přece jenom jsme mohli jet do Chorvatska. Hned na srazu na „vlakáči“ se ukázalo, jakou má kdo schopnost balení. Krosny jsme měli narvané k prasknutí a občas větší než my sami. Panovala dobrá nálada, ta ovšem opadla po vstupu do kempu. Při pohledy na chatičky, kde by se větší z nás nemohli ani vejít do postele, natož postavit, začal nelítostný boj o tři velké chatky, kterým se v tu chvíli dalo říkat luxus. Utvořené čtveřice si je ihned zabraly a ti, co čtveřici neměli, si ji narychlo vytvářeli. Kamarádství v tu chvíli nebylo to nejdůležitější. Nakonec každý měl svoji postýlku, ať už v luxusní chatce, nebo ve „včelím úle“. Někteří z velkých chatek brali k sobě ty z malých, takže jsme v chatce pro čtyři spali třeba v sedmi. Ten den jsme stihli ještě nafouknout rafty a proběhla i praxe na souši. Všichni si vyzkoušeli veslovat, úhybný manévr před větví a spoustu dalších potřebných věcí. Druhý den ráno bylo naplánované otužování. Všichni nadějně doufali, že to je vtip. Nikomu snad kromě pana učitele se do té ledové vody nechtělo. Nakonec tam ale někteří vlezli bez řečí, jiní se slzami v očích a někteří se vůbec nedali přemluvit. Rozcvičili jsme se, nabrali sílu ze snídaně a šli s rafty směrem k vodě. Chvilku jsme pádlovali ke kozenkám, vyzkoušeli naši synchronizaci ve veslování a poté si naše skupinka doběhla pro helmy v domnění, že budeme první, kdo sjede splav. Čekali jsme, až přijedou ti, co čekali, když jsme jeli my. Již se vraceli, když u výstupu je nepustila kláda (doteď nechápu, proč tam byla, dělala akorát problémy) a proud je táhnul ke splavu. Všichni se snažili veslovat ostošest, podporováni slovy pana Petrskovského: „Nebojte, to nás nestrhne,“ jeli ze splavu dolů, kde si naše Jáma poprvé, ne však naposledy neplánovaně zaplavala. Sjeli to vcelku bez problému, tak jsme se do toho taky dali. Již jsme byli najetí, když na nás paní učitelka Tůmová zavolala, ať jedeme k ní, že nás vyfotí. Bohužel jsme jí vyhověli, jenže jsme se tam tak trošku zasekli. Pan učitel s druhým raftem do nás vrazili, nadzvedávali nás a prostě nic... Začali jsme odzadu vystupovat, nejdřív paní učitelka Hampelová, pak další a ve chvíli, kdy už i Péťa měla jednu nohu venku, se to rozjelo.Všichni se chytli, jak mohli, a profesionálně jsme to sjeli. Už jsme vystupovali, a tak jsem chtěla vystoupit a přitáhnout raft, když se mi po kamenech
8
smekla noha a viděla jsem už jen dno raftu. Pak už vše probíhalo v rámci možností bez problému. Druhý den byly různé soutěže na raftech. Na ty radši nevzpomínat, bylo více soutěží, ale nejvíce uvízla v paměti jedna. A to přejetí oběma rafty k druhému břehu a zpět v šesti lidech s tím, že uprostřed dva stojí a drží ty rafty u sebe. Potom, co jela první skupina opět s Jámou, která stála veprostřed a spadla do vody, jsem začínala mít strach se tam postavit, ale řekla jsem si, že nejsme nějaký béčka a máme skvěle vymyšlenou taktiku, takže to v klidu přejedeme. Podle plánu jsme si najeli proti proudu, aby nás to nestrhlo jako ty před námi, otočili jsme se a dojeli v klidu skoro do cíle. Ovšem tam byla ta prokletá kláda, narazili jsme do ní a Kamča přede mnou spadla. V tu chvíli jsem již cítila, jak se mi rozjíždí nohy, snažila jsem se udržet, ale bylo to silnější, málem se mi ten provaz povedl, když jsem spadla do vody, Kamča za mnou a rafty si už dělaly, co chtěly. Ať jsme se snažili, jak jsme se snažili, byl to náš konec. Někdo panikařil. Nevěděla jsem, co dřív dělat. Z břehu byl slyšet jen smích a do toho občas někdo zařval: „Vyndejte tu Ivetu z tý vody!“ anebo „Míša brečí!“ No bída. Ale sranda byla, na video z této soutěže koukám každou chvilku. Třetí den jedna polovina jela s p. Petrskovským a pí Tůmovou na Divokou Orlici a my s pí Hampelovou šli na blízký zámek do Častolovic. Prodávali tam skvělou zmrzlinu, viděli jsme různá zvířátka, která nejvíc potěšila Péťu, ta dokonce přesvědčila páva, aby nám ukázal svá krásná pera. Panu učiteli jsme našli ženu, která tam na něj čeká už pár desítek let, a mávali jsme na náklaďáky, kteří nám skoro pokaždé odpověděli. Co se dělo na raftech, nevím, ale podle vyprávění to bylo velice krušné. Podle všeho narazili do stromu, paní učitelka na něj vyskočila a houpala se na něm, Jáma opět vypadla a Lucka byla zaseklá mezi raftem a větví. Ale podrobnosti vám bohužel nepovím. Odpoledne jsme ještě slaňovali, což zase nejhůř odnesla Jáma, které pan učitel moc utáhl karabinku, a musela proběhnout záchranná akce. Čtvrtý den jsme si to vyměnili. Naše plavba po Orlici proběhla bez sebemenších problémů. Cestou jsme chytali vážky a ryby holou rukou, prostě klidná odpočinková jízda. Na vodě se nám nic nestalo, ale o to horší to pak bylo v kempu, kde se ukázalo skvělé Míšino umění spálit, co se dá. Po večeři jsme se vydali na stezku odvahy: pro někoho normální noční procházka, pro někoho opět utrpení. Předposlední den byly připraveny další soutěže, tentokrát ovšem bez raftů, protože jsme je bohužel den předtím tak trochu zničili. Večer se vyhlašovali vítězové různých soutěží, opekli jsme si nějaký ten buřt a šli se spánkem připravit na ranní balení. Poslední den jsme všechno sklidili a vyrazili domů. Všichni jsme se už těšili. Rafty se mi líbily tak, že bych hned jela ještě jednou, jak jsem řekla, tyhle akce mám ráda. Iveta Wiesnerová, ZL 3. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vlastnosti na B Negativní Belzebub – nevlídný člověk Bestialita – surovost Bizarní – výstřední Blazeovaný – znuděný Bluma – budižkničemu Bombastický – nabubřelý Buran – hrubián, balík Bojácný – bázlivý Bigotní – přehnaně zbožný Božský
Pozitivní Benevolentní - dokáže odpouštět Bonviván - světák Brilantní - skvělý Bodrý - dobromyslný Bedlivý - pečlivý Básnivý Bezstarostný Bojovný Bystrý Bláznivý Bára Adámková, ZL 3.
9
Chorvati ze zdrávky Tak a je to tady! Vysněný třídní zájezd do země zaslíbené jménem Chorvatsko. Všechno je v batohu zabalené a na svém místě, už jen stačí vyrazit na sraz k naší růžové škole. Dřív, než někoho vidím, se nedá přeslechnout smích a natěšené řeči spolužaček. (Schválně vynechávám události do příjezdu autobusu, protože je považuji za nepotřebné a trochu nudné.) Po době sezení na batohu konečně přijíždí autobus od náchodské dopravy. Čeká nás dlouhá cesta do Brna, kde teprve přestoupíme na autobus, který nás hodí do Rabu, místa našeho pobytu. Po příjezdu do Brna nás čekaly chvíle zmatku a hledání správného vozidla. Náhle jakoby božská síla označila jeden z mnoha autobusů. „Wauuuuu!“ Byl to „dvoupatrák“. Nadšeně jsme nastupovali do vozidla, ale brzy jsme zjistili, že tam není skoro žádné místo pro nohy a celkově to tam bylo velice stísněné. Následovala dlouhá a nudná cesta doprovázená brekem malého dítěte, co sedělo za námi. Řidiči byli dokonce tak hodní, že nám pustili i film. (Neskutečné ) Myslím že to byli Sněženky a Machři. Po několika zastávkách jsme konečně dorazili na místo. Chvilku jsme museli čekat, než nás ubytovali, ale to nám nevadilo, protože jsme se dokázali zabavit. Stany byly útulné a překvapivě v dobrém stavu. Teď pár slov k samotnému programu. Každé ráno byla rozcvička, sportovci chodili už dřív ráno, ale nesportovci jako já chodili až na tu druhou část mučení těla. V tu chvíli jsem si připadal jako v nějakém nápravném středisku. Ráno chodit do studeného moře, brrrrr. Muži přestávali být muži a holky vypadaly jako Nastěnka po útoku Mrazíkovy hůlky. Také jsme byli na dvacetikilometrovém výletu do hlavního města ostrova. Vycvičený voják armády by to možná stihl rychleji než my, ale stejně se nám to povedlo v rekordním čase několika hodin (ha ha). Jinak čas strávený koupáním a hraním různých her byl opravdu moc fajn. Soutěž ve stavění soch z písku byla důkaz toho, že studenti na zdrávce jsou opravdu kreativní. Ovšem počasí bylo poměrně proměnlivé: jednou bylo hezky, jindy zase foukalo a pršelo. Jeden den byl opravdu velký vítr a obrovské vlny. V době, kdy Němci byli radši zalezlí ve svých karavanech, studenti zdravotnické školy hrdě skákali do vody a chytali vlny nebo riskovali holé životy na rozbouřeném moři v raftu. Naštěstí jsme všichni (teda aspoň myslím že všichni) přežili. Večery v kempu byly krásným zakončením aktivně stráveného dne. Posezení a „pokec“ před stany byl více než příjemným „udržovačem“ dobré nálady. Nemůžu se nezmínit o výtečné zmrzlině, která nás doprovázela skoro na každém místě. Poslední den byl plný akce. Mise „čorka“ se povedla na jedničku (radši tuto misi nebudu rozebírat, jinak bychom mohli skončit ve vězení). Pak už se stačilo jen rozloučit s nádhernou přírodou a opustit Rab. Cestu zpět si moc nepamatuju, ale spolujezdci asi ano, protože mé pronikavé „pochrupkávání“ bylo slyšet všude ( ). Tímto článkem chci poděkovat spolužákům a učitelům za skvělý zájezd, který jsme si maximálně užili. Tomáš Svítek, ZA 3.
10
Nové tváře za katedrou Pravidelně na začátku školního roku představujeme čtenářům Krvinky nové posily pedagogického sboru. Tentokrát se seznámíte s angličtinářkou Pavlou Burešovou a odbornou učitelkou Mgr. Kateřinou Šubrtovou.
Rozhovor s Pavlou Burešovou 1. Jak se stalo, že jste začala učit na naší škole? Roky jsem učila v soukromé jazykové škole, ovšem chtěla jsem vyzkoušet i "jiný" druh učení, a to ve školství. Věděla jsem, že nechci na základní školu, takže když jsem dostala příležitost učit na zdrávce, byla to pro mě velká výzva. Protože pocházím ze zdravotnické rodiny a vždy jsem se zdravotnictví věnovala v rámci dobrovolné činnosti, táhlo mě to někam, kde o tu „medicínu“ nepřijdu. 2. Chtěla jste vždycky být učitelkou? To bych úplně neřekla, angličtina mě sice vždycky bavila, napadlo mě to však až po složení všeobecné státní zkoušky z anglického jazyka. V té době jsem učila soukromě pár kamarádů, a jelikož byli s výukou spokojeni, řekla jsem si, že bych se učením mohla živit. 3. Jaké jste mívala známky z jazyků na základní a na střední škole? Na základní škole jsem měla jedničky, i když úroveň výuky jazyků byla velmi slabá. Na střední škole se to zlepšilo, sice jsem si pohoršila na dvojku, ale angličtina mě začala hodně bavit. Němčina mi nešla vůbec, je to pro mě příliš tvrdý jazyk. 4. Čemu se věnujete ve volném čase? Mám ráda vysokohorskou turistiku, anglickou literaturu a filmy. Také miluji cestování, poznávání nových kultur, lidí... Dále se věnuji práci v Červeném kříži, první pomoci a protidrogové prevenci. 5. Prozradíte nám něco o své rodině a svém zázemí? Vyrůstala jsem ve zdravotnické rodině, otec byl lékař onkolog, maminka dodnes pracuje jako zdravotní sestra na psychiatrické ambulanci. Bratr studoval na rentgenového laboranta, ovšem v oboru nepracuje. P.Burešová obklopená třídou ZL 2. 6. Jaké jsou vaše první dojmy ze školy a z žáků? Velice pozitivní. Trochu jsem se bála "skoku" z výuky dospělých, ale obavy byly zbytečné, mám pocit, že se studenty vycházím dobře a hodiny je baví... Doufám, že nejsem až tak daleko od pravdy. 7. Je nějaká zásada, kterou se řídíte a kterou byste chtěla žákům vzkázat? Řídím se Murphyho zákonem - A lift is always on another floor. Neboli vše je ve skutečnosti jinak, než potřebujete/přejete si. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozhovor s Mgr. Kateřinou Šubrtovou 1. Jak dobře znáte naši školu? K této škole mám osobní postoj, protože jsem zde sama také studovala. Takže znám nejen školu, ale i některé učitele. 2. Co vás vedlo k rozhodnutí stát se učitelkou? Pocházím z učitelské rodiny, a když jsem se rozhodla pro povolání zdravotní sestry, vystoupila jsem, jak se říká, z řady. Ale nakonec ve mně učitelské sklony převládly. Předávat informace a zkušenosti mladým lidem mě velmi baví a uspokojuje. 3. Co od svého působení v roli učitele očekáváte? Očekávám, a také doufám, že budu dobrým učitelem a vhodným způsobem se pokusím předávat informace a zkušenosti, které již sama mám, dalším studentům, aby je toto studium naplnilo a splnilo jejich očekávání. 11
4. Čím se zabýváte, když zrovna neučíte? Svůj volný čas trávím s přáteli, také ráda plavu, navštěvuji divadlo a sleduji dobré filmy. 5. Jste svobodná, máte děti? Jsem svobodná, děti nemám. 6. Jak se vám učí s vašimi bývalými učiteli, dnes kolegy? Učí se mi s nimi velice příjemně. Řada z nich mi vyšla v mých prvních začátcích vstříc a pomáhají mi zorientovat se v učitelské profesi. Pokud mohu, tímto jim za jejich ochotu děkuji. 7. Co by měl podle vás žák dělat, aby byl úspěšný? Na petřínské rozhledně Sama si ještě moc dobře pamatuji studentský život, proto bych současným studentům doporučila sebekázeň, odhodlanost ke studiu. Podle mě je také velice důležitá vzájemná spolupráce, ať již mezi studenty samotnými, tak i mezi studenty a učiteli. redakce ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Fenomén jménem GLEE „Vyberte si skupinu mladých talentovaných středoškoláků, přidejte nějaké chytlavé songy, okořeňte je tanečními čísly a vznikne vám ta správná směsice ingrediencí pro seriál.“ http://edna.cz/glee/ Je to pro vás úplná novinka? Nebo jste už o něm slyšeli? Nedivila bych se. Tento seriál se stal v zámoří velkým hitem už po prvním dílu. A u nás ho od pátého září dávají na stanici PRIMA COOL. Producenti stanice Fox, na které se Glee vysílá (a která má na svědomí další veleúspěšné seriály jako Sběratelé kostí, Dollhouse nebo Dr. House), nejspíš samou radostí líbají autorovi Ryanu Murphyovi nohy, protože nejenže to Glee na udávání cen Teen choice awards 2010 natřel třeba Disneyovi a jeho úspěšným Kouzelníkům z Waverly a získal tři ocenění, ale hlavně vyhrál dvě ceny Emmy, což je něco jako Oscar mezi seriály. A to už vám může napovědět, že to je hodně dobrá podívaná. A o čem vlastně vůbec je? Seriál s trochou nadsázky ukazuje život na jedné americké střední škole, kde pokud nehrajete fotbal nebo se trošku lišíte, čekají na vás kýble ledové tříště, které na vás budou oblíbení studenti lít, a popelnice s odpadky, do kterých vás budou házet. Ale jelikož je to muzikálový seriál, děj se především zaměřuje na místní sbor pod taktovkou mladého učitele Williama Schuestra, který to se sboristy rozhodně nemá lehké. Možná za to může hlavní hvězdička Rachel Berry, věčně kritizující perfekcionistka s patologickou touhou po slávě, možná za to může Willova kolegyně, blázen do teplákových souprav, velmi velmi sebevědomá Sue Sylvester, trenérka roztleskávaček, která se rozhodla, že sbor zničí, a možná za to může ředitel, který dal Willovi ultimátum, že buď sbor vyhraje místní soutěž, nebo ho zruší. Ať tak či tak, Will to opravdu nemá lehké, a tak zábava v podání neokoukaných talentovaných tváří zpívajících jeden hit za druhým může začít. Na seriálu je zajímavé, že se nebojí takových témat, jako je homosexualita, rasizmus, šikana nebo třeba neplánované těhotenství. Což je pro seriál z prostředí střední školy velmi odvážné. Naštěstí všechno ukazuje velmi lehce a s příjemným nadhledem. Diváka to donutí zamyslet se, ale nebude si kvůli tomu rvát vlasy a říkat si, jak je ten svět nespravedlivý. A tomu se, vážení, říká filmové umění. Seriál je napěchovaný chytlavými hity, které určitě budete znát, přezpívanými právě našimi sboristy. Neotřelá choreografie, talentovaní heci a zajímavý děj vás zaujmou tak, že se nebudete moci dočkat dalšího dílu, kterých je, jen tak mimochodem, dvaadvacet. Ale naštěstí se v zahraničí vysílá už druhá série a smlouva je i na třetí, takže se rozhodně máme na co těšit. Přeju příjemnou zábavu při sledování Glee.
12
P.S. Bohužel jsem zatím na PRIMA COOL žádný díl neviděla, takže nemohu posoudit, jaký je dabing, ale při zpívání jsou prý hlasy ponechány a na obrazovce běží rýmované titulky, takže pokud nevynikáte v angličtině, nebudete úplně mimo. Eliška Kouřilová, ZL 2
---------------------------------------------------------------------------------------------------Když nastaly deště … Titulek jsme si vypůjčili ze stejnojmenného románu Louise Bromfielda, v Indii období dešťů vyvrcholilo dokonce protržením hráze přehrady. Podstatně menší přívaly vod u nás v září sice potěšily houbaře, ale zle potrápily naši školu, když se dešťové vodě z okapů nepodařilo ucpaným potrubím proniknout do městské kanalizace. Voda prosakovala do suterénních místností a tak nezbývalo nic jiného, než rozkopat chodník nalevo od hlavního vchodu do budovy a trpělivě hledat místo ucpání. Pod chodníkem se příčina havárie nenašla a bourat silnici si nemůžeme z ekonomických důvodů dovolit. Jediným možným řešením se ukázalo napojení ucpaného dešťového svodu pod chodníkem na sousední funkční svod. Trochu očekávanou dešťovou pohromou se stala situace na probíhající rekonstrukci domova mládeže ve Fibichově ulici. V současné fázi se nahrazuje původní střecha a ochranou proti přívalovým dešťům měla tvořit natažená plachta z PVC. Ta logicky nemohla odolat velkému množství vody a tak došlo na některých místech k průtokům až na podlahu půdy a následně k prosakování na stropy některých pokojů v 2. patře. V některých případech musel zabránit dalšímu protékání správně nastavený kbelík. Nepříznivé počasí donutilo stavební firmu urychlit realizaci půdní vestavby. To vedlo i k porušení harmonogramu prací, které měly být podle předběžné dohody ukončeny vždy ještě před odpoledním návratem studentek na domov mládeže. Tak se stalo, že se pár uhnilých prken s částí podlahy půdy propadlo a ve stropu umyvárny ve 2. poschodí vznikl otvor umožňující pohled na podzimní oblohu. Naštěstí se v tuto dobu v inkriminovaném místě žádná naše studentka nenacházela. Podlahy půdy budou v těchto dnech již zpevněny natolik, že k podobným kritickým událostem snad již nedojde. Pohled na WC z půdy internátu -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Podzimní maturitní pohroma V září se na škole uskutečnilo zřejmě již poslední kolo dosavadní varianty maturitních zkoušek. V tomto termínu se obvykle schází „výkvět“ těch méně úspěšných žáků školy. K ukončení studia se až po prázdninách dopracovávají ti, kteří jaksi nestihli v posledním ročníku absolvovat včas celou výuku nebo různé důležité prověrky a nemohli být včas před jarním termínem maturit klasifikováni. Dokončení klasifikace je pak čekalo až v posledním srpnovém týdnu a k maturitě přistupovali poprve až v září. K nim se připojují ti, kteří sice včas zvládli klasifikaci, ale ta byla v některém předmětu nedostatečná, a tak mohli být k maturitě připuštěni až 13
po úspěšném vykonání opravné zkoušky v srpnu. Třetí skupinku zářijových maturantů tvoří ti, jimž se nepodařilo některou maturitní zkoušku v jarním termínu úspěšně vykonat a tak v září nastupují k opravné maturitní zkoušce již jen z jednoho předmětu. Výsledky podzimních maturit bývají často odrazem předchozích studijných výsledků maturantů. Přesto však výhodná možnost prodloužené předmaturitní přípravy (3 – 4 měsíce od ukončení výuky ve čtvrtém ročníku) umožní těm zodpovědnějším přece jen studium ukončit. V letošním roce se zářijovým maturantům příliš nevedlo. V průběhu celého maturitního týdne byla od pondělí do čtvrtka každodenní bilance – jeden neúspěšný maturant. Poslední den maturitního týdne byl pak doslova nevídanou pohromou: Všichni čtyři maturanti byli u ústních maturitních zkoušek neúspěšní!!! Ředitel školy, který je u podzimních maturit vždy předsedou maturitní komise, závěr komentoval následovně: „Ještě se mi v životě nikdy nestalo, abych při oznamování výsledků zkoušek neměl nikoho, komu bych mohl pogratulovat k úspěšnému vykonání maturity!“ Maturanti neúspěšní u jedné zkoušky mají možnost opravné zkoušky v únoru 2011. Neúspěch u dvou a více zkoušek znamená možnost ještě jednou celou maturitní zkoušku opakovat v nejbližším jarním termínu maturit. V obou případech budou opravné maturitní zkoušky probíhat stále ještě bez tzv. státní maturity, tj. bez společně zadávaných písemných zkoušek.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Zatímco zářijoví maturanti řešili problémy s ukončením střední školy, jejich přičinlivější spolužáci byli ve stejnou dobu již o pořádný krok dál. O tom, jak se jim dařilo, hovoří ve svém příspěvku náš školní výchovný poradce.)
O dalších životních cestách letošních úspěšných maturantů V loňském školním roce maturovali žáci dvou tříd denního studia oboru ZA a poprvé také studentky 4. ročníku oboru ZL. Většina studentů se během roku připravovala na přijímací zkoušky na VŠ a VOŠ. Jen velmi malé procento žáků z oboru ZA mělo zájem po maturitě nastoupit v pozici zdravotnického asistenta do zdravotnických zařízení. Téměř všichni studenti, kteří se rozhodli studovat, si podali po pololetním vysvědčení přihlášky na více VŠ nebo VOŠ. Zvolili si především obory se zdravotnickou tématikou. Ve třídách ZA 4. A a 4. B studovalo celkem 48 žáků. K jarnímu termínu maturitních zkoušek přistoupilo 43 žáků. Z celkového počtu 48 žáků oboru ZA v současné době studuje 26 žáků (54,2%) . Na VŠ se zdravotnickým zaměřením 11 žáků a 2 žákyně studují na VŠ mimo zdravotnické obory. 13 žáků je na VOŠ – nejčastěji na oboru: dipl. všeobecná sestra, dipl. porodní asistentka nebo dipl. záchranář. 9 žákyň (18,8%) pracuje v pracovní pozici ZA v nemocničních zařízeních. 3 žákyně (6,3%) musí opakovat MZ. 1 žákyně (2,1%) uvedla, že je nezaměstnaná a 1 žákyně (2,1%) se připravuje v 0 ročníku na přijímací zkoušky v letošním školním roce – obor: Všeobecné lékařství. Bohužel také u 8 žákyň (16,7%) nemáme informace o jejich další cestě po maturitě, protože naší školu nekontaktovaly.
14
V loňském školním roce maturovala první třída 4. ročníku oboru ZL. Vedení školy i ostatní učitelé byli zvědaví zda příprava na VŠ v tomto oboru je efektivní a jaká bude úspěšnost našich studentek při přijímacích zkouškách. Výsledky uplatnění našich studentek ze ZL v dalším studiu jsou velmi pozitivní. Celkem k maturitní zkoušce přistoupilo 24 studentek a všechny úspěšně maturitu zvládly. 23 studentek dále studuje a pouze 1 studentka nastoupila do zaměstnání. Pochlubit se můžeme především přijetím 4 studentek na lékařské fakulty – obor: všeobecné lékařství. I většina dalších děvčat bude studovat na prestižních VŠ – jako je Karlova univerzita nebo univerzita Palackého v Olomouci. Celkem 16 studentek si zvolilo zdravotnické obory (VŠ 14 a VOŠ 2) a 6 studentek studuje obory s pedagogickým zaměřením (VŠ 4 a VOŠ 2). 1 studentka zvolila Archeologii na Pedagogické fakultě v HK. Pevně věříme, že i letošní maturanti tříd ZA i ZL budou také úspěšní při přijímacím řízení na VŠ nebo využijí své získané znalosti a dovednosti v pracovních aktivitách. Mgr. Stanislava Zástavová (výchovný poradce )
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slunce Sluneční paprsky cezené mraky odrážejí se v kapkách ranní rosy. Oživují zašlou barvu lučního kvítí, sešlapaného nohami, co chodí bosy. Pestrobarevní motýli je zkrášlují… Bělásek, žluťásek, admirál babočka, nad tou krásou ladně si poletují, nahoru, dolů a elegantní otočka . Slunce se zeshora na život směje, obdivuje jeho krásu, půvab, lehkost. Pod hustým mračnem dere se ven, za chvíli už vyjde, přinášet mi radost.
15
List života Ze země seber javorový list, jenž do oka ti padne. Zkus o životě z něho číst, není v tom tajemství žádné. Jemně ho pohlaď odshora dolů, příroda dobře umí psát. Až přečteš první kapitolu, nebudeš chtít se ho už vzdát. Věř, není nutně potřeba papíru, ba ni klihu. Aby si mohl každý z nás, číst o životě knihu.
Volnost Stýská se mi. Po větru, co hladí mě po tváři. Po volnosti, která je mi vlastní. Stýská se mi. Po žáru slunce nad mraky. Po modrém nekonečnu nebe. Pláču. Spoutali mi křídla. Chřadnu. Zatemnili slunce. Umírám. Bez svobody, bez lesů. Sama v cizím těle. Obětí nočních děsů. Na zemi. Na hlíně. V slzách utonu. Z popela povstanu. Pak vzlétnu znovu. Mé srdce bije pro nespoutanost, pro lásku volnosti. Nikdy nevrátím se na zem.
Tak já vidím léto Klaní se obilí letnímu slunci, vlásky mu čechrá jemný vánek. Na vodní hladině lebedí si sumci a vrba smuteční předstírá spánek. Vyprahlá země po vodě toužící, cvrčkové na housle etudy hrají. Lišejník rozkvétá na skále plačící, heřmánek u cesty v šat svůj se halí. Sýkorky přikrmují opeřené mládí, šnek nahřívá si svoje růžky. Motýlí křídla kopretiny chladí, poštolka na svět hledí z výšky.
16
Čtyřiadvacetihodinový rytmus našeho těla Budeme-li znát výkonnostní rytmus svého organismu, usnadní nám to život. 04:00 Tělo dosahuje svého výkonnostního minima. Je to doba největší bezmoci; v tento čas se například s oblibou přistupuje k zatýkání. 05:00 Klesá hladina melatoninu v krvi, tělo začíná vylučovat aktivizující hormony. 06.00 Krevní tlak, puls a tělesná teplota stoupají. V této hodině dochází často k srdečním infarktům. 07.00 Doba největší citlivosti na bolest, například revmatici trpí v tuto chvíli nejsilněji. Tělo velmi citlivě reaguje na chlad. 08.00 Do těla se vylučují pohlavní hormony, doba největší sexuální touhy. 09.00 Nastává čas na obtížné práce. 10.00 Srdce a krevní oběh snášejí nejlépe různé druhy zátěže; optimální schopnost koncentrace. 11.00 Výkonnost zvolna klesá. 12.00 Roste produkce žaludečních šťáv, na játra padá únava ze zažívání. 13.00 Tělo dosahuje výkonnostního minima. Správný čas na spánek po obědě! 14.00 Čich a chuť dosahují vrcholu, citlivost na bolest klesá. Vhodná doba k návštěvě zubního lékaře. 15.00 Ideální čas na učení, protože dlouhodobá paměť je nyní velmi vnímavá. 16.00 Tělesná teplota, krevní tlak a puls dosahují nejvyšších hodnot. Dobrá schopnost reakce, čas na sport. 17.00 Stoupá špatná nálada a rozmrzelost. 18.00 Tělo se začíná regenerovat, velká ochota ke kompromisu. Alergické reakce probíhají nejprudčeji. 19.00 Vhodná doba na manuální činnosti, např. praktické koníčky. 20.00 Klesá obranyschopnost imunitního systému, vzrůstá náchylnost k infekcím. 21.00 Chuť a čich jsou připraveny na kulinářské zážitky. 22.00 Na tělo padá únava. Je čas jít spát. 23.00 U těhotných žen často začínají porodní bolesti. 24.00 Schopnost koncentrace je velmi nízká, vzrůstá riziko nehod. 01.00 Většina tělesných orgánů přepíná na úsporný program, zato játra pracují zvláště aktivně. 02.00 Největší klid. Krevní tlak, puls a tělesná teplota jsou za celých 24 hodin nejnižší. 03.00 Duševní útlum. V tuto dobu roste počet sebevražd. Biorytmus není samozřejmě u všech lidí stejný, do hry vstupují také dědičné faktory. Ty objasňují například i skutečnost, že osobní potřeba spánku je zcela rozdílná. Existují například lidé, kterým stačí čtyři až šest hodin spánku denně, zatímco jiní spáči potřebují často deset i více hodin. Jana Hartigová, ZL 1. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Víska Tam, za sladce borůvkovými lesy, kde dávají lišky dobrou noc, leží malá víska obehnaná vřesy a ovzduší kouzelnou má moc. Tam sněhově bílé louky jsou, snad od beránčích kožešin,
a hvězdy když se honí tmou, s dětmi usíná i příběh stařenčin. Tam malá kaple léta stojí, na návsi, s nízkou zvoničkou, ten zvonek stále lidi pojí, svou tesknou nedělní písni Jana Schmoranzová, ZL 2.
17
Brána jazyků... Každoročně si na konci září připomínáme různou formou Evropský den jazyků, který připadá na 25. září. Žáci se na tuto aktivitu většinou těší, protože jim přináší vzruch, něco jiného, odpočinek od běžného vyučování, možnost projevit se nečekaným způsobem, také vtip a zábavu. Letošní Den jazyků probíhal ve znamení soutěží. Každá třída se rozdělila na tři skupiny: dvě plnily úkoly na stanovištích, která představila různé evropské jazyky, třetí skupina řešila rébus. Poté se soutěže přesunuly do tělocvičny a vyvrcholily velkým kvízem mezi třídami. Po sečtení všech bodů se ukázalo, jak jednotlivé třídy dopadly. Na konečném pořadí zas až tolik nezáleží, o sladkou odměnu se podělili všichni soutěžící. Jak soutěž hodnotili sami účastníci? Na to jsme se jich zeptali v anketě. Zdá se, že žákům tříd prvního ročníku se obecně líbila akce jako taková, a drtivou většinou ji hodnotili příznivě. Někteří měli příležitost porovnat Den jazyků u nás a na základní škole, ze které přišli, ti se jednoznačně přikláněli k našemu projektovému dni jako lepšímu, pestřejšímu a zábavnějšímu. Pokud jde o ostatní žáky, jejich názory na pátek 24. září se různí. Jedni poukazují na to, že program byl opravdu skvělý, že se pobavili a zároveň se něco nového dozvěděli, líbilo se jim zpracovávání rébusu i závěrečný kvíz v tělocvičně. Také oceňovali to, že se aktivně zapojila celá třída a že všichni museli spolupracovat. Odpůrci letošní podoby Dne jazyků si naopak stěžovali na nudu a tvrdili, že v minulém roce se museli projevit jako kolektiv, že jim chyběla zábava a vůbec podívaná. Jak to vypadá, každý při podobné akci nachází pobavení a poučení v něčem jiném. Na čem se ale shodli snad všichni, bylo, že prý některé třídy při kvízu v tělocvičně nehrály fér, prostě podváděly (a prošlo jim to). Za velký mínus pak jednotně byl považován fakt, že po skončení programu ještě následovalo vyučování. redakce. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
(Po mnoha letech příprav se uskutečnila generální zkouška nového pojetí maturitních zkoušek. Její utajování a organizace v mnohém připomínala akční filmy – tajná hesla, kódy, zapojení bezpečnostní agentury…Nešlo ani tak o prověrku znalostí letošních maturantů, jako spíše o ověření, zda to vše bude fungovat. Skutečností je, že k očekávanému kolapsu nedošlo a připravený scénář se podařilo jen s minimálními zádrhely naplnit. Pro řadu učitelů ve funkcích maturitních komisařů, zadavatelů, hodnotitelů či koordinátorů byla příprava nových maturit spojena se spoustou práce navíc – s desítkami hodin školení a zkoušek. Proto nás zajímalo, jak samotný
18
průběh maturitní generálky hodnotili tito aktéři. V příštím čísle Krvinky přineseme názory studentů, kteří měli možnost vyzkoušet si státní maturitu s osmiměsíčním předstihem „na nečisto“.
Názory našich učitelů na MAG 2010 Koordinátor (funkce ředitele školy): Teprve při maturitní generálce jsem poznal složitost celého systému maturit – jen na samotné pokyny, co mám v jednotlivých fázích dělat, jsem si musel naplnit další šanon v ředitelně. Na vlastní oči jsem sledoval maturitního komisaře v roli režiséra celé akce, který svou úlohu zvládal brilantně. Musím ocenit i všechny další učitele, kteří ve funkci zadavatelů a hodnotitelů přistupovali k celé akci velice zodpovědně a (až na jedinou výjimku) včas. Desítky hodin školení, které museli absolvovat, se zúročily, a tak na naší škole vše proběhlo zcela bez problémů. Potěšili mě i studenti, kteří generálku brali velmi vážně a své schopnosti se snažili naplno prověřit Maturitní komisař (Mgr. Irena Hamplová): MAG měl některé nedostatky a naopak je možné vidět i několik kladů. Vyjmenuji stručně ty nejdůležitější: - organizace byla podstatně náročnější než u "starých" maturit, jak na přípravu pomůcek, tak na vlastní maturity - s maturitami je spojeno přehnaně složité papírování - nové maturity znamenají větší náročnost pro žáky - hlavně na jejich soustředění – vždyť v jeden den museli psát 3 písemky! - do realizace maturit se musel zapojit velký počet učitelů + během maturitní generálky se mohly vychytat poslední nedostatky a podle připomínek škol, by se pak skutečná maturita mohla zjednodušit hlavně po stránce organizační + žáci měli při generálce možnost si vyzkoušet lehčí i těžší verzi maturit a už by je nic nemělo překvapit + jako maturitnímu komisaři se mi dobře pracovalo na DDT (zkratka pro „dislokovaný digitální terminál“, což je v podstatě počítač napojený na pražské centrum, do něhož se vkládají neskenované testy) + rovněž spolupráce s CERMATEM byla výborná Zadavatel (Mgr. Alena Haasová): Pokud bych měla napsat pár postřehů k zadání při Maturitní generálce, pak bych určitě zmínila, že mne překvapilo poměrně jednoduché zadání testu z matematiky základní úrovně. Dále mě překvapila absence otázek týkajících se literatury v základní úrovni didaktického testu z českého jazyka, stejně jako poměrně krátký rozsah písemné části (ovšem na druhou stranu, když by byl rozsah napsaného textu delší, češtináři by měli už tak složité opravování ještě komplikovanější). Zadání úloh k písemné části se mi naopak líbila, myslím si, že student mohl vybírat z velkého množství témat, která byla v některých případech velmi zajímavá a u řady z nich mohli studenti uplatnit své originální nápady a názory. Didaktický test z anglického jazyka (vyšší úroveň) bych navrhovala přemístit do dopoledních hodin.
Hodnotitel (Mgr. Tomáš Dytrych) Dle mého názoru proběhla MAG po organizační stránce vemi dobře. Je dobře, že si studenti měli možnost udělat obrázek o náročnosti jednotlivých předmětů a zjistit tak, z čeho nemusí mít velké obavy a kde naopak je potřeba ještě přidat. Co se týče němčiny, někteří studenti měli možnost si vyzkoušet i vyšší variantu a zjistit tak v praxi, že rozdíl mezi oběma úrovněmi (B1 a B2) je opravdu velký.
Zatímco na vyšší úroveň v němčině si trouflo 7 studentů ZL 4., náročnější matematiku si zvolila pouze Jana Marková. Oproti tomu základní úroveň češtiny ve stanovené době příliš nezatížila některé studenty ZA 4., takže si v limitu pro sloh z ČJL stihli i zdřímnout.
19
Hvězdy Krajina plná sněhových vloček čeká jen na ticho a tmu, která přichází jak stádo černých koček, aby nám noc tak krásně zněla… Cestou se prochází mladá slečna, pohledem pluje noční oblohou. Počítá hvězdy až do nekonečna, cvrčci a cikády jí v tom pomohou. Měsíc se rozhlíží, dívá se do polí, kameny na cestě dláždí dálku cest, slečna se rozmýšlí, jestli jí dovolí, všechny ty hvězdy dolů si snést. Jana Schmoranzová ZL 2. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Osobnost Krvinky 2007 mykologem V patnáctileté historii Krvinky se mezi mnoha studentkami, které ovlivňovaly tvář našeho školního časopisu, objevila zatím pouze jediná mužská tvář coby Osobnost Krvinky. Aktivita, jíž oplýval Petr Kuráň, jako nejaktivnější mužský dopisovatel v do Krvinky, mu zřejmě zůstala. I přes náročné studium na vysoké škole si kromě tvorby poezie nachází čas i pro svého dalšího koníčka – mykologii. V rodném Žacléři organizuje každoročně výstavu, jak potvrzuje článeček houbařskou z Krkonošského deníku. Při svém odchodu z naší školy nám Petr věnoval svou poslední básnickou sbírku k využití do jeho oblíbené Krvinky. Při tomto opětovném setkání na dálku jednu z jeho básniček využijeme.
Zase se sejdeme Vždy jsi mě chápala. Teď pochop mě zas. Přišel můj čas a nedá se nic dělat. Nech mě jít… Jednou se opět setkáme, sic v jiném čase, však my dva spolu zase. (red.) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
20
Až napadne sníh Možná zima odvane ty trampoty všedních dní, pak konečně přestane, šálek žalu být bezedný. Možná sníh pokryje kruté rány osudu, vina v nás se smyje, abychom zvedli hlavy bez studu. Kdo by nechtěl začít znova? Kdo by si to nepřál? Čistý štít, duše zbrusu nová, to se ale nestává, nezbývá nám, než jít dál. Eliška Kouřilová, ZL 2.
TOP Krvinky Nejen závěr, ale tentokrát i počátek školního roku byl ve znamení podzimních maturit loňských čtvrťáků a maturitní generálky letošních maturantů. Snad právě proto si našli čas na příspěvek do Krvinky pouze studenti prvních tří ročníků. Vzpomínky na užitečně nebo zcela oddychové prázdniny (to bylo spíše u relaxujících pedagogů), nám přinesly tentokrát slušnou dávku příspěvků, takže bylo jen problémem je včas zpracovat a doplnit fotografiemi. Záměr – zajistit vydání Krvinky před podzimními prázdninami se nepodařilo uskutečnit, ale právě volný týden umožnil dokončení a vydání jubilejního šedesátého čísla našeho školního časopisu. Většinu příspěvků do dnešní Krvinky dodaly studentky ze tříd druhého a třetího ročníku lycea, svou prázdninovou básnickou tvorbou dnešní číslo doslova zaplavila Jana Schmoranzová. Vedle ní jsme 3 příspěvky připsali i Elišce Kouřilové, která se tím dotáhla v počtu příspěvků na Ivetu Wiesnerovou, která se již těsně před prázdninami vypracovala do čela našeho Topu. Zejména tyto tři studentky budou obsazovat první příčky našeho žebříčku nejaktivnějších dopisovatelů zřejmě i v dalších měsících tohoto školního roku. Z nových tříd prvního ročníku máme zatím po jedné dopisovatelce s jedním příspěvkem. Snad se k nim brzy přidají i další. V Topu Krvinky nedochází ke pořadí dopisovatelka třída příspěvků změně ve jménech dopisovatelů, došlo ZL 3. 10 1.- 2. Iveta WIESNEROVÁ pouze ke změnám v jejich pořadí. V čele ZL 2. 1.– 2. Eliška KOUŘILOVÁ 10 žebříčku máme dvě studentky lyceálního 3. 9 Jana SCHMORANZOVÁ ZL 2. oboru. Těsně za nimi je naše výše 4.ZL 4. Helena BERÁKOVÁ 7 zmiňovaná poetka. ZL 1. 5.- 6. Julie ČECHOTOVSKÁ 5 Relativně nízké počty příspěvků DVS 3. 5. – 6. Anička KULDOVÁ 5 našich dopisovatelů by měly lákat další dopisovatele k větší aktivitě v psaní. Dosažení počtu pěti příspěvků již znamená zařazení do žebříčku nejlepších. Jak málo stačí k tomu, zařadit se mezi vyhodnocené dopisovatele Krvinky a tím vstoupit do dějin (tedy přesněji do historie) školního časopisu !!! (red.)
21
