VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNÍ A TEOLOGICKÁ – DORKAS Obor: Sociální a diakonická práce
Využití reminiscenční terapie v kontextu sociální práce v Domově seniorů POHODA Chválkovice
Absolventská práce
Pavlína Řezáčová
Vedoucí práce: Bc. Lubomír Vraj
Olomouc, květen 2013
Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci s názvem „Vyuţití reminiscenční terapie v kontextu sociální práce v Domově pro seniory POHODA Chválkovice“ vypracovala samostatně a uvedla v ní literaturu a ostatní zdroje, které jsem pouţila. V Olomouci dne
………………………………… Pavlína Řezáčová
Souhlasíme s půjčováním této absolventské práce s názvem „Vyuţití reminiscenční terapie v kontextu sociální práce v Domově pro seniory POHODA Chválkovice“ a jejím pouţíváním pro studijní účely Vyšší odborné školy sociální a teologické – Dorkas v Olomouci a jejích studentům. V Olomouci dne ..............................................
................................................
Bc. Lubomír Vraj
Pavlína Řezáčová
Anotace Druh práce: Absolventská práce Název práce: Vyuţití reminiscenční terapie v kontextu sociální práce v Domově pro seniory POHODA Chválkovce Datum odevzdání práce: květen 2013 Název školy: Vyšší odborná škola sociální a teologická – Dorkas Autor práce: Pavlína Řezáčová Vedoucí práce: Bc. Lubomír Vraj Abstrakt: Název mé absolventské práce je „Vyuţití reminiscenční terapie v kontextu sociální práce v Domově pro seniory POHODA Chválkovce“. V teoretické části jsou shrnuty informace o stáří, a stárnutí, reminiscenční terapii, práci sociálního pracovníka v domovech pro seniory, a domovy pro seniory. Praktická část je realizována formou kvalitativního výzkumu a dotazovala
jsem
se
jich
metodou
polostrukturovaného
rozhovoru.
Rozhovory jsem zaznamenala na diktafon a poté přepsala do písemné podoby, kterou uvádím na CD. Klíčová slova: Stáří a stárnutí, aspekty stárnutí, stáří a paměť, reminiscenční terapie, formy, principy reminiscenční terapie, osobnost reminiscenčního terapeuta, sociální sluţby ČR, individuální plánování, charakteristika domova pro seniory, role sociálního pracovníka
Cizojazyčné resumé Pro mou absolventskou práci jsem si zvolila téma „Vyuţití reminiscenční terapie
v kontextu
sociální
práce
v domově
pro
seniory
POHODA
Chválkovice“. Práci jsem rozdělila na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se snaţím shrnout informace o stáří, a stárnutí, reminiscenční terapii, práci sociálního pracovníka v domovech pro seniory, a domovy pro seniory. Na tuto teoretickou část navazuje praktická část, která poukazuje na samotnou reminiscenční terapii, a zjišťuje její přínos v Domově pro seniory POHODA Chválkovice. Praktická část je realizována formou kvalitativního výzkumu. Oslovila jsem čtyři klienty v Domově pro seniory, a dotazovala jsem se jich metodou polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovory jsem zaznamenala na diktafon a poté přepsala do písemné podoby, kterou uvádím na CD. Tuto práci jsem napsala nejen pro studenty naší školy, ale pro všechny, kteří mají snahu proniknout do světa seniorů, a najít si k nim cestu. Für meine Abschlussarbeit wählte ich
das Thema „Der Einsatz von
Reminiszenz Therapie in der sozialen Arbeit in dem Seniorheim POHODA in Chválkovice im Kontext der sozialen Arbeit“. Die Arbeit teile ich auf den
theoretischen und praktischen Teil. In
theoretischem Teil bemühte ich mich die Informationen von dem Alter und Alt werden, Reminiszenz Therapie, Sozialarbeiter, von der Arbeit in den Seniorheimen und Seniorheim in Chválkovice konkret zusammenfassen. Auf diese Theorie knüpft der praktische Teil an, der auf die Arbeit der Reminiszenz Therapie hinweist und stellt ihren Beitrag im Altenheim POHODA Chválkovice fest. Der praktische Teil ist durch die
Form der Qualitativuntersuchung
realisiert. Ich sprach vierte Senioren im Seniorheim an und bei jedem Interview benutze ich Methode des halbstrukturierten Gesprächs. Die
Gespräche zeichnete ich auf das Diktaphon an und dann schreibe ich sie in die schriftliche Form um, die auf CD anführe. Diese Arbeit habe ich nicht nur für meine Studienkollege, sondern für alle, die in die Welt der Senioren durchdringen und den Weg zu ihnen finden wollen.
Poděkování Ráda bych tímto chtěla poděkovat panu Bc. Lubomíru Vrajovi za jeho laskavost, čas, motivaci a cenné rady při psaní absolventské práce. Dále poděkování patří mé kamarádce Bc. Veronice Hénkové, DiS., která mi pomáhala s grafickou úpravou celkové práce.
„Vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být vyhnáni. Ve vzpomínkách i poupě, rozvíjí se v nejkrásnější růži“
Johann Wolfagang von Goethe.
OBSAH Úvod...................................................................................................... 11 I Teoretická část .................................................................................. 13 1
2
Charakteristika cílové skupiny .................................................... 13 1.1
Stáří a stárnutí .......................................................................... 13
1.2
Aspekty stárnutí........................................................................ 14
1.2.1
Biologické aspekty stárnutí ................................................ 14
1.2.2
Psychické aspekty stárnutí ................................................ 16
1.2.3
Sociální aspekty stárnutí .................................................... 17
1.3
Stárnutí a paměť ...................................................................... 18
1.4
Shrnutí...................................................................................... 19
Reminiscenční terapie .................................................................. 20 2.1
Pojem reminiscenční terapie .................................................... 20
2.2
Vznik a původ reminiscenční terapie ........................................ 21
2.3
Principy reminiscenční terapie ................................................. 22
2.4
Formy a metody reminiscenční terapie .................................... 24
2.5
Pomůcky reminiscenční terapie ............................................... 26
2.5.1
Vizuální vjemy.................................................................... 26
2.5.2
Sluchové vjemy.................................................................. 27
2.5.3
Hmatové vjemy .................................................................. 28
2.5.4
Čichové a chuťové vjemy................................................... 29
2.5.5
Chuťové vjemy................................................................... 29
2.6
Osobnost reminiscenčního terapeuta a jeho kompetence ........ 30
2.6.1
Role reminiscenčního terapeuta při skupinové reminiscenci . ........................................................................................... 32
2.7
2.7.1
Rizika vyplývající ze skupinové dynamiky a struktury ........ 33
2.7.2
Rizika spojená s obsahem vzpomínek ............................... 34
2.8 3
Rizika reminiscenční terapie .................................................... 32
Shrnutí...................................................................................... 34
Sociální služby v ČR ..................................................................... 36 3.1
Charakteristika sociálních sluţeb v ČR .................................... 36
3.2
Individuální plánování v pobytovém zařízení ............................ 37
3.3
Charakteristika pobytového zařízení pro seniory z hlediska
obsahu poskytované sluţby ..................................................................... 38 3.4
Charakteristika Domova pro seniory POHODA Chválkovice .... 39
3.5
Vymezení profese sociálního pracovníka a jeho vzdělávání .... 41
3.5.1 3.6
Role sociálního pracovníka v domově pro seniory............. 42
Shrnutí...................................................................................... 43
II.
Praktická část .............................................................................. 44
4
Úvod k výzkumu ........................................................................... 44 4.1
Cíl ............................................................................................. 44
4.2
Výzkumná otázka ..................................................................... 44
4.3
Metodika................................................................................... 44
5
Interpretace výzkumu ................................................................... 47
6
Shrnutí výzkumu ........................................................................... 51
Závěr ..................................................................................................... 52 Seznam použitých zdrojů .................................................................... 54 Seznam příloh ...................................................................................... 58
Úvod Téma
své
závěrečné
absolventské
práce
s názvem
„Vyuţití
reminiscenční terapie v kontextu sociální práce v Domově pro seniory POHODA
Chválkovice“
jsem
se
rozhodla
zpracovat
po
osobních
zkušenostech s klienty, kteří se účastnili reminiscenční terapie v pobytových zařízeních pro seniory, a také především proto, ţe práce se seniory mě vţdy těšila, a ráda bych se v budoucnu práci se seniory věnovala. Samotná reminiscenční terapie je na poli sociálních sluţeb v ČR novinkou. V této terapii se jedná o rozhovor s klientem o jeho dosavadním ţivotě a především jeho proţitých událostech za pomocí různých podmětů jako jsou například staré fotografie, filmy osobní věci klienta atd. Absolventská práce je rozdělena na praktickou a teoretickou část. V teoretické části se zabývám třemi hlavními kapitolami, které popisují problematiku výše uvedeného tématu. Praktická část obsahuje zpracované rozhovory s klienty domova pro seniory, kteří se účastní samotné reminiscenční terapie. První kapitola teoretické části charakterizuje znaky, které jsou typické pro stáří a stárnutí, a definuje aspekty, které je mohou ovlivňovat. V kapitole je téţ zahrnuto téma stáří a paměti, jejímţ obsahem je přiblíţit kognitivní prvky paměti u seniorů. Ve druhé kapitole se věnuji samotné reminiscenční terapii, jejím principům, formám, metodám a rizikům. Dílčími cíly této kapitoly je vymezení pouţití
pomůcek
při
samotné
reminiscenční
terapii,
a
osobnost
reminiscenčního terapeuta a jeho kompetencí. Poslední kapitola je věnována sociálním sluţbám v ČR, kde se zaměřuji na roli sociálního pracovníka, a také jeho roli v pobytových zařízeních pro seniory, dále na charakteristiku samotného Domova pro seniory POHODA ve Chválkovcích a v neposlední řadě i charakteristiku individuálního plánování. Pro praktickou část jsem zvolila kvalitativního výzkumu, kdy jsem oslovila několik klientů domova pro seniory ve Chválkovicích, a dotazovala jsem se
11
jich
metodou
polostrukturovaného
rozhovoru.
Rozhovory
jsem
zaznamenávala na diktafon, a poté přepsala do písemné podoby, které uvádím jako součást příloh v této práci. Téma reminiscenční terapie začíná být v dnešní době velkým přínosem pro všechny pracovníky, kteří se jakkoliv podílejí na péči o seniory. Pro mě samotnou má reminiscenční terapie kouzlo ve své „jednoduchosti“, a to ţe stačí podmět, a můţeme se dozvědět neuvěřitelné příběhy a osudy lidí, o kterých nemáme ani tušení. Záměrem mé absolventské práce bylo vytvořit pohled od reminiscenční terapie. Práce je určena nejen pro studenty naší školy, ale především pro všechny ty, kteří se zabývají otázkou, jak se přiblíţit ke starým lidem a strávit s nimi společné chvíle.
12
I Teoretická část 1 Charakteristika cílové skupiny Tato kapitola je věnována definici stáří, stárnutí a aspektům, které jej ovlivňují po stránce biologické, psychické a sociální. Dále tato kapitola vymezuje pojem stáří a paměť, kde nabízí popis některých problematik spojených se stářím. 1.1
Stáří a stárnutí Ţivot nás všech probíhá od narození aţ do okamţiku smrti v určitých
vývojových etapách. Kaţdá etapa má své zákonitosti, které z ní vyplývají, ovlivňují kvalitu, způsob a rozsah našeho ţivota, a my se jim musíme poměrně zásadním způsobem přizpůsobit a zohledňovat je. Kaţdé vývojové období nám dává určité moţnosti a v něčem nás naopak limituje. To platí i pro období stárnutí a stáří. To si ale vţdy neuvědomujeme, a tak je stáří všeobecně chápáno spíše negativně, z pohledu ztrát moţností a radostí ţivota, naděje, optimismu, a omezení. Většina lidí si při zmínce o stáří představí nesoběstačnou osobu, neschopnou samostatného ţivota, závislou na pomoci jiné osoby při všech běţných činnostech, pro něţ je ideální umístění do ústavné péče. Pro mnoho lidí je však stáří jedním z nejkrásnějších ţivotních období, protoţe mají volný prostor k realizaci všeho, co zatím v ţivotě z různých důvodů nestihli.1 Pojem stáří a stárnutí lze také obecně definovat jako celoţivotní fyziologický jev, při kterém dochází ke změnám ve struktuře a fungování organismu. Tyto změny způsobují větší zranitelnost organismu, pokles schopností a výkonnosti. Proces stárnutí je nevratný, u kaţdého člověka různý a zanechává trvalé stopy.2 Stáří je tedy přirozenou, ale i poslední etapou ontogenetického vývoje. Stejně jako jiná vývojová stádia, má i stáří specifické znaky, které se odlišují 1 2
Malíková, E. Péče o seniory v pobytových zařízeních, s. 13. Pacovský, V. Heřmanová H. Gerontologie, s. 24.
13
od předchozích etap. Stárnutí v úzkém slova smyslu je přechodnou vývojovou etapou mezi dospělostí a stářím. Stárnutí a stáří jsou geneticky zakódovány, řídí se druhově specifickým časovým zákonem. Strukturální i funkční změny vzniklé při fyziologické stárnutí a stáří mají převáţně represivní charakter, jsou tedy nevratné, neopakují se.3 1.2
Aspekty stárnutí Stárnutí a stáří je ovlivněno celou řadou okolností, právě to rozhoduje
o tom, jak u konkrétního jedince stárnutí probíhá a jak se s ním dotyčný vyrovnává. Reakce na změny jsou ovlivněny hlavně jeho osobností, ţivotními zkušenostmi, výchovou, vzděláním, prostředím ve kterém stárnoucí člověk ţije. Podle Venglářové se člověk „učí způsobům chování v určité době a na určitém místě“.4 Od okamţiku, kdy si člověk uvědomí, ţe stárne, začíná na toto období psychická adaptace. Podle toho můţeme rozlišovat sociální, biologické a psychosomatické aspekty stárnutí. Současně je třeba také připomenout další těsné spojení, a to mezi aspekty biologickými a psychickými. Vliv tělesných změn na psychiku je nesporný. Potvrzuje se tak známé úsloví, ţe všechno souvisí se vším.5 1.2.1 Biologické aspekty stárnutí Pojem biologické stáří je označováno jako involuční změna, ke které dochází v průběhu procesu stárnutí. Na počátku tohoto označení byla snaha tento termín nahradit ne zcela vyhovujícím výrazem, a to kalendářní stáří. Stanovení biologického stáří se v současné době příliš nepouţívá. K této otázce existují dva přístupy. Prvním z nich je tzv. epidemiologické hledisko. Podle něj je stárnutí a umírání zcela nahodilé a podmíněné vnějšími
3
Pacovský, V. O stárnutí a stáří, s. 30. Venglářová, M. Problematické situace v péči o seniory, s. 15. 5 Malíková, E. Péče o seniory v pobytových zařízeních, s. 19. 4
14
a chorobnými vlivy. Tento přístup ukazuje na myšlenku, ţe přirozená smrt stářím neexistuje.6 V optimálních podmínkách můţe být ţivot velmi dlouhý. Dalším hlediskem je hledisko gerontologické. Podle tohoto pohledu je stárnutí a umírání zákonité, a ovlivněné genetickou informací. Přirozená smrt stářím neexistuje.
Biologické aspekty stárnutí tedy představují průběh typických
tělesných změn ve stárnoucím organismu. Změny probíhají u jednotlivých osob odlišnou rychlostí a s různou intenzitou a souvisejí se vznikem a výskytem nemocí obvykle ve stáří.7 Typické projevy a rysy biologického stárnutí jsou celkově sníţeny výkonností všech funkcí, atrofie (úbytek původní funkční tkáně a nahrazení jinou) a změny reakcí organismu na určitou zátěţ.8 • Objevuje se celková atrofie, která postihuje všechny orgány a tkáně (dochází k atrofii kůţe, svalů, jater atd.). • Zmenšuje se postava v důsledku zmenšení meziobratlového prostoru a shrbené pozice těla z důvodů svalové ochablosti. • Objevují se změny na kůţi. Kůţe je v důsledku niţšího obsahu vody suchá, tenká, svraštělá, a vznikají stařecké skvrny na kůţi. • V důsledku sníţené činnosti vlasové pokoţky a vlasových kořínků padají a šedivějí vlasy. • Objevují se poruchy spánku, tzv. insomnie (subjektivně nedostatečná kvalita spánku, obtíţné usínání, časté noční buzení, mělký spánek, časné probouzení) • Zhoršuje se funkce smyslových orgánů. Sniţuje se chuť, čich, hmat, sluch i zrak. • Nastávají změny v respiračním systému, sniţuje se poddajnost plic, klesá vitální kapacita plic, coţ vede k potíţím s dýchacím ústrojím. • Dochází ke změnám ve vylučování např. výskyt močové inkontinence.
6
Mühlpachr, P. Gerontopedagogika, s. 19. Tamtéţ, s. 19. 8 Topinková, E. Geriatrie pro praxi, s. 28. 7
15
• V trávicím systému klesá tvorba slin, klesá schopnost vstřebávání vitamínů a minerálů, atrofuje slinivka břišní (pankreat), a vzniká diabetes mellitus.9 1.2.2 Psychické aspekty stárnutí „Období stáří je ovlivněno i psychickými změnami. Často se poukazuje na souvislosti mezi biologickým a psychickým stárnutím. To znamená, ţe gradující tělesné změny jsou seniorem negativně proţívány a následně se projevují změnami psychickými“.10 V obecné rovině se lze předpokládat, ţe v psychické oblasti a rysech osobnosti by nemělo docházet k zásadním změnám. Tyto změny by měly přicházet v souvislosti s fyziologickým stárnutím pozvolna.11 Vágnerová ve své knize uvádí typické změny v psychické oblasti a intelektových schopnostech. • Sníţení kognitivních funkcí, kde dochází ke zvýšenému zapomínání, sníţení schopnosti koncentrace a paměti, a ke sníţení zapamatování nových informací. • Sníţení výkonnosti intelektových dovedností. • Zvýšená emoční nestabilita aţ labilita, dochází k výkyvům nálad, proměnlivosti rozhodnutí a postojům. • Celkový nebo částečný pokles zájmu seniora v určitých částech ţivota (apatie, rezignace, neochota se zapojit do činnosti apod.) • Dochází ke změnám v pořadí ţivotních hodnot, je zvýšená orientace na rodinu, zdraví a duchovní hodnoty. • Dochází ke změně zájmů a jejich uspokojování. Často klesá, ale někde se probouzí zájem o nové aktivity a činnosti (souvisí s vlivem okolí). • Dochází k bilancování svého ţivota, posuzování situací s časovým odstupem. 9
Jarošová, D. Péče o seniory, s. 22–24. Malíková, E. Péče o seniory v pobytových zařízeních, s. 21. 11 Tamtéţ, s. 21. 10
16
• Sníţená adaptace na změny, nové a náročné situace.12 1.2.3 Sociální aspekty stárnutí Stárnutí a stáří je ovlivněno sociálními aspekty. Pokud se díváme na stáří, musíme akceptovat, ţe jedním z nejdůleţitějších úkolů kaţdého člověka nad 60 let, je potřeba dosáhnout vlastního pojetí ţivota. To spočívá v přijetí stáří, v akceptaci ţivotních chyb, omylů, nesplněných přání a cílů. Špatným zpracování tohoto tématu můţe docházet k postupným změnám rysů osobnosti. Realita se můţe stát neúnosnou a změna v chování pomáhá přeţívat období stáří, ale neumoţňuje důstojné proţití stáří. 13 Malíková ve své knize uvádí soubor několika sociálních aspektů, jak pozitivních tak negativních. •
Funkční rodina, dobré vztahy se svými blízkými a pevná citová vazba.
•
Ekonomická příprava na stáří (bydlení, penzijní pojištění atd.).
•
Plánování volného času (zájmy, koníčky atd.).
•
Moţnosti uspokojení potřeb seniora.
•
Odchod do důchodu. Často jej hůře zvládají muţi, kteří nemají zájmy, koníčky a jakékoliv jiné neţ pracovní aktivity.
•
Změna ekonomické situace, zhoršení finanční podpory.
•
Strach z osamělosti a nesoběstačnosti.
•
Generační osamělost (úmrtí partnera).
•
Sociální izolace, omezení rodinných kontaktů
•
Fyzická závislost z důvodu nemoci
•
Strach ze stáří, a samoty.14
12
Vágnerová, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 407–413. Malíková, E. Péče o seniory v pobytových zařízeních, s. 22. 14 Tamtéţ, s. 22. 13
17
1.3
Stárnutí a paměť Paměť má v ţivotě kaţdého člověka zásadní význam ve smyslu
propojení přítomnosti s minulostí a budoucností. Tím dodává člověku vlastní pocit identity, a vědomí celistvosti vlastního ţivota.15 Paměť lze definovat jako schopnost přijímat informace, zpracovávat je, uskladňovat je, vydávat uskladňované informace a schopnost znovu poznávat.16 Se zvyšujícím se věkem ale dochází k poklesu schopnosti přijmout a udrţet informace v dlouhodobé paměti, a to vlivem úbytku počtu nervových buněk.17 Především se zhoršuje paměť pro nové události. Zatímco dávno minulé záţitky (např. z dětství) zůstávají v paměti velmi dobře uchovány. Mimo jiné dochází ke zkreslení vzpomínek jak emočně, tak i obsahově. Minulé je obecně
hodnoceno
spíše
pozitivně
a
starý
člověk
lpí
někdy
aţ
nepochopitelně na tom, čím byl a co měl. Často jde o určitý druh obrany proti pocitu ohroţení ze strany mladší generace.18 Zeptáme-li se starého člověka, na nějakou historku z jeho mládí, popíše ji dosti přesně. Zeptáme-li se jej, co měl dnes k obědu, pouze pokrčí rameny a my si řekneme, ţe jde o jeden z nejcharakterističtějších znaků stáří. Mnoho lidí si myslí, ţe paměť je homogenní vlastnost, ţe si člověk vše pamatuje stejným způsobem. Ovšem z uvedeného příkladu s obědem vyplývá, ţe zpracování různých obsahů (slova, obrazy, tělesné dovednosti) mozek zpracovává odlišným způsobem. Ve stáří je nejvýraznější úpadek paměti, respektive
jednotlivých
jejich
funkcí.
Především
postihuje
oblast
zapamatovávání jmen, čísel, odborných názvů, kterých je uţíváno zřídka, dále rozpomínání a zhoršená vštípivost. K typickým změnám paměti ve stáří patří změny epizodické paměti. To znamená, ţe si starší člověk hůře 15
Janečková, H. „Jsem to pořád já“ Vyuţití vzpomínek v práci se seniory - reminiscence a ţivotní příběh, s. 6. 16 Křivohlavý, J. Psychologie zdraví, s. 120. 17 Tamtéţ, s. 127. 18 Langmeier, J. Krejčířová, D. Vývojová psychologie, s. 185–186.
18
pamatuje, kde si co uloţil, za co včera zaplatil apod. Naproti tomu se poměrně dobře uchovává kvalita dlouhodobé i sémantické paměti. Proto dochází k situacím, ţe si starý člověk dokáţe do poměrně velkých podrobností vybavit dávno proţité situace, ale nepamatuje si, co se stalo včera.19 „S pamětí okrajově souvisí schopnost plánování a řízení. Jedním z nejběţnějších způsobů, jakým je
paměť vyuţívána, je schopnost
vzpomenout si, co je třeba udělat, znát svůj časový harmonogram a do něj tuto povinnost vloţit“.20 K faktorům, které se podílejí na oslabení paměti, musíme přičíst vedle stáří
i
činitele
ovlivňující
intelekt,
například
emocionální
stav,
socioekonomický statut, dosaţené vzdělání, kapacitu slovní zásoby apod. Paměť a kvalita paměti je pro starého člověka velmi důleţitá, protoţe má vliv na proces adaptace na řadu změn v tomto věkovém období a současně je předpokladem pro uchování vlastní integrity.21 1.4
Shrnutí První kapitola zahrnuje pojmy stáří, stárnutí, biologické, psychologické,
a sociální aspekty, které ovlivňují stáří. Součástí této kapitoly je zařazen pojem stáří a paměť, kde je nabízen popis některých problematik paměti spojených v souvislosti se stářím.
19
Stuart-Hamilton, I. Psychologie stárnutí, s. 93–95. Tamtéţ, s. 97. 21 Tamtéţ, s. 201. 20
19
2 Reminiscenční terapie Stěţejním pojmem této kapitoly a celkové absolventské práce je reminiscenční terapie. Její vymezení, definiční pojetí a různé pohledy nabízí pohled do této kapitoly. Pozornost je téţ věnována nejen samotné reminiscenční terapii ale i jejím formám, principům, metodám a samotným poţadavkům na reminiscenčního terapeuta. 2.1
Pojem reminiscenční terapie Vzpomínky jsou nedílnou součástí našeho ţivota. Dávají našemu ţivotu
smysl, jsou zdrojem radosti, ale i bolesti. Se vzpomínkami lze ale pracovat zcela cílevědomě, a vyuţít je ke zvyšování kvality ţivota seniorů, např. v institucionální
péči.
Pak
hovoříme
o
tzv.
reminiscenční
terapii.
Reminiscenční terapie je speciální metodou práce se seniory, jejímţ cílem je vyvolat vzpomínky, které mají pro člověka důleţitou hodnotu, a zlepšit tak kvalitu jeho ţivota. Tato metoda má v oblasti sociálně práce a jiných disciplínách své nezastupitelné místo. Jedná se o rozhovor s klientem nebo skupinou klientů o dosavadním ţivotě a především proţitých událostech. Samotná reminiscenční terapie pomáhá všem pracovníkům v sociálních sluţbách pochopit celistvost člověka, a upevňuje vztahy mezi pracovníky v sociálních sluţbách a seniory v pobytových zařízeních.22 Vymezit pojem reminiscenční terapie však není zcela jednoduché. Někteří autoři pouţívají termín reminiscence, a jiní hovoří o termínu reminiscenční terapie.23 Ačkoliv je v názvu reminiscenční terapie pouţito slovo terapie, nejedná se v podstatě o terapii v pravém slova smyslu. Bolomská, Špatenková uvádí, ţe termín terapie je v našich sociokulturních podmínkách vymezen pro psychoterapeutický vztah, tzn. vztah mezi terapeutem a klientem. Terapie je pak zaměřena na zmírňování nebo odstraňování problémů klienta, který sám
22 23
Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 9. Tamtéţ, s. 21.
20
terapeuta vyhledal nebo byl ke konzultaci přesvědčen. Termín terapie tedy počítá s problémem, který se snaţí odstranit. Tento přístup však nejde plně uplatnit při práci se vzpomínkami. Proto bývá v některých publikacích upřednostňován před termínem reminiscenční terapie termín práce se vzpomínkami. Přesto však má práce se vzpomínkami terapeutické účinky.24 Autorky Hana Janečková a Marie Vacková se dívají na reminiscenci jako vybavování si událostí ze ţivota člověka a reminiscenční terapií definují rozhovor terapeuta se starším člověkem, nebo skupinou seniorů, o jejich zkušenostech, aktivitách v minulosti, a proţitých událostech.25 Nejčastěji je reminiscenční terapie označována jako proces, kde je podporováno vzpomínání na příjemně proţité události ze ţivota. K navození vzpomínek mohou slouţit staré fotografie, knihy, filmy, hudební nahrávky apod.26 Více komplexní přístup zaujímá Faith Gibsonová. Nesoustřeďuje se pouze na práci se skupinou a vyuţití konkrétních podmětů, ale zároveň zdůrazňuje reminiscenční terapii jako přístup, který zahrnuje dovednosti, zkušenosti, a ochotu lidí, kteří se jí věnují. 27 2.2
Vznik a původ reminiscenční terapie Na začátku šedesátých let dvacátého století převládal spíše negativní
názor na roli vzpomínání u seniorů. Věřilo se, ţe vzpomínání není nic přínosného ani dobrého, a ţe vzpomínky jsou jen zpětné ohlíţení se do minulosti. Vzpomínání bylo vnímáno jako negativní stránka procesu stárnutí a stáří. Tento trend se odrazil i v systému institucionalizované péče o seniory. Negativní pohled na vzpomínání nahradil Robert Butler svou teorií rekapitulace ţivota (life review). Ve svém pozorování si povšiml, ţe staří lidé procházejí náročným, ale spontánním vnitřním procesem, kdy mají tendence
24
Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 22. Janečková, M., Vacková, M. Reminiscence – vyuţití vzpomínek při práci se seniory, s. 21. 26 Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 21. 27 Gibson, F. Reminiscence and Recall: A Guide to Good Practice, s. 17. 25
21
rekapitulovat svůj ţivot a snaţí se porozumět všemu, čím v ţivotě prošli. Důleţitou roli hrají vzpomínky, nostalgie, vyprávění a stesk.28 „Butler ve své teorii cíleně uţívá práci se vzpomínkami jako aktivitu napomáhající starému člověku, aby si vybavil dávné nevyřešené konflikty. To mu můţe pomoci smířit se a odpustit sobě i druhým, napravit nejrůznější křivdy nebo se prostě od nich oprostit spolu se všemi negativními emocemi“.29 Dalším důleţitým mezníkem v rozvoji reminiscenční terapie je Projekt pro vytvoření reminiscenčních pomůcek (The Reminiscence Aids Project) který byl financován britským ministerstvem zdravotnictví a sociální péče. Výsledkem projektu bylo publikování šestidílné tematické série diapozitivů a magnetofonových záznamů s názvem Vzpomínka (Recall) v roce 1981. Jednalo se o první komerční reminiscenční pomůcky, které hrály v rozšíření aktivit zaloţených na vzpomínání ve Velké Británii velmi důleţitou roli. Právě tento projekt přišel v pravou chvíli, kdy mnozí pracovníci v institucích pro seniory hledali řešení problému vzrůstající znuděnosti a apatie nejen u svých klientů, ale i pracovníků zařízení které pečují o seniory. 30 Přestoţe reminiscenční terapie byla vyuţívána ve Velké Británii jiţ od začátku
osmdesátých
let,
do
České
republiky se
dostala s téměř
dvacetiletým zpoţděním. Hlavním iniciátorem šíření této metody u nás se zaslouţilo občanské sdruţení JOB prostřednictvím Informačního centra Rašovice, a několik dalších autorů např. Iva Holmerová, Hana Janečková, Marie Vacková, Barbora Bolomská a Naděţda Špatenková.31 2.3
Principy reminiscenční terapie Jedním z nejdůleţitějších principů reminiscenční terapie je, ţe na
kaţdého člověka je potřeba pohlíţet jako na jedinečnou, originální a neopakovatelnou bytost. Hlavní zásadou reminiscenční terapie je tedy 28
Janečková, M., Vacková, M. Reminiscence – vyuţití vzpomínek při práci se seniory, s. 16. Tamtéţ, s. 16. 30 Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 20. 31 Tamtéţ, s. 20. 29
22
opravdový, upřímný zájem o člověka. Reminiscence by měla být tedy zaloţena na ţivotní zkušenosti konkrétních lidí.32 Ne vţdy je ale vzpomínání přínosné, proto je třeba posoudit, zda je pro konkrétního seniora přínosné se zapojit do reminiscence. Je třeba zváţit, zda je pro něho něčím pozitivním, negativním, ba dokonce traumatizujícím.33 Při aktivitách reminiscenční terapie je nutné dodrţovat i další principy. Především respekt práv jedince na soukromí. Pokud se senior rozhodne nevyprávět své vzpomínky, je to zcela v pořádku. V ţádném případě nesmí být senior do vzpomínání nucen jakýmkoliv způsobem.34 V domovech pro seniory někteří klienti reagují na pozvání k různým aktivitám spíše negativně. Můţe se jednat o projev jejich pasivity, ale je to také volba o něčem rozhodovat, a takových příleţitostí v institucionální péči moc není. Odmítnutí však můţe i naznačovat nejistotu z aktivit, které jsou seniorům
neznámé.
Pokud
negativní
reakce
plynou
z nedostatku
sebevědomí, je zcela vhodné začít s nejjednoduššími tématy a aktivitami, které se mohou účastnit všichni.35 Dalším doporučením je neformálnost reminiscenční skupiny. Hraje zde roli spoustu aspektů, a to např. věk reminiscenčního terapeuta. Přestoţe reminiscenční terapeut vnímá sám sebe jako profesionála, senioři v něm mohou vidět nezkušeného mladého člověka, který moc o světě neví. Pro některé starší lidi nemusí být příjemné oslovování křestním jménem ze strany mladšího člověka, proto je vţdy vhodné zjistit, jaké kdo oslovené preferuje. 36 „Optimálním výstupem reminiscenční terapie je přesvědčení účastníků, ţe ţili nejlepší moţný ţivot, a ţe rozhodnutí, která kdysi učinili a kvůli nimţ se moţná dodnes trápí, byla za daných okolností nejlepší moţná, protoţe
32
Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 73. Tamtéţ, s. 73. 34 Kalvach, Z., Holmerová, I., a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 258. 35 Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 74. 36 Špatenková, N., Králová, J. Základní otázky komunikace. Komunikace (nejen) pro sestry, s. 54. 33
23
nemohli jednat jinak; ţe jejich ţivot byl, respektive je, přesně takový, jaký by měl být“.37 Formy a metody reminiscenční terapie
2.4
Reminiscenční terapie v sobě zahrnuje mnoţství metod a technik. Ty se mohou objevovat v různých formách, kdy záleţí na zkušenostech a schopnostech lidí, kteří pomocí vzpomínek pracují se seniory. Bolomská, Špatenková uvádí následující typy forem reminiscenční terapie:38 •
Organizovaná diskuze o aspektech minulosti
Jedná se o společná setkání, na nichţ se účastníci podílejí na rozličných aktivitách navozujících vzpomínání (sledování filmů, poslech hudby, reminiscenční pomůcky, atd.). Na tato setkání jsou účastníci předem vybráni a je sledována skupinová dynamika. •
Vytvoření prostředí připomínající minulost
Jedná se např. o vytvoření prostředí připomínající domov, jako jsou vzpomínky spojeny s jednotlivými místnostmi (jak se klienti koupali, kdyţ byli malí, …). Hlavním cílem je společenská interakce. •
„Kontext pro vytvoření hmatatelného“
Cílem je vytvořit s účastníky něco konkrétního – sloţit hudbu, napsat báseň, vytvořit ilustraci ke vzpomínce, napsat příběh •
Terapie jako nástroj sniţování izolace a dopadu institucionalizace
Napomáhá
bojovat
se
sociální
izolací
a
zkreslením
reality
v institucionalizovaném prostředí. Propojuje instituci s vnějším světem. •
Všeobecný kontext pro prohloubení porozumění
Podněcuje zájem personálu o klienty. Umoţňuje vytvořit biografii klienta a díky ní lépe připravit pracovníky na práci s klienty.39 37
Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 76. Tamtéţ, s. 25. 39 Tamtéţ, s. 25–26. 38
24
Reminiscenční terapii můţeme i podle jiného hlediska členit na obecnou a specifickou. Obecná reminiscenční terapie je předem naplánovaná, vyuţívá různých reminiscenčních pomůcek, které stimulují vzpomínky. Vyuţívané pomůcky lze snadno získat, jsou z volně dostupných materiálů. Naproti tomu specifická reminiscence pracuje s předem vybranými pomůckami. Vyuţívají se osobní předměty klientů, zaměstnanců a organizace. Tato forma reminiscenční terapie je velmi dobře vyuţitelná při práci s klienty s demencí, depresí nebo poruchami chování.40 Dalším kritériem dělení je počet klientů účastnící se terapie. Dle tohoto kritéria dělíme reminiscenční terapii na individuální a skupinovou. Při individuální terapii se terapeut věnuje jednomu klientovi. Terapie je intenzivní, dochází k vytvoření blízkého vztahu mezi klientem a terapeutem. Klientovi se dostává pocitu, ţe je vnímán a respektován. Je oceňována hodnota jeho ţivota. Tato forma terapie je vhodná pro klienty úzkostné, ostýchavé, jejichţ povaha nedovoluje uvolnit se při vzpomínání ve skupině. Skupinovou reminiscenční terapii můţeme dělit ještě na další dvě podskupiny – formální a neformální. K neformální skupinové terapii dochází spontánně, během aktivit běţného ţivota – jídlo, hygiena, úklid apod. Úkolem terapeuta je vtáhnout do diskuze (vzpomínání) i ostatní klienty. Debata by měla být spíše odlehčená, úsměvná. Při formální skupinové terapii je průběh předem naplánován a promyšlen. Důleţitá je příjemná, klidná atmosféra. Hlavním cílem je radost a stimulace ţivota klientů. Počet účastníků reminiscenční terapie by měl být v rozmezí deseti aţ dvanácti účastníků, a celková doba průběhu terapie se uvádí do jedné hodiny. Bolmská, Špatenková však k tématu formy reminiscenční terapie uvádí, ţe toto dělení v praxi většinou nefunguje. Dochází spíše k prolínání jednotlivých forem. Reminiscenční terapie v konečném důsledku nemusí mít ţádnou konkrétní podobu. Nejvhodnější je, kdyţ se její principy prolínají 40
Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 26.
25
kaţdodenním ţivotem klientů v zařízení. Vzpomínky jsou totiţ nedílnou součástí jakékoli sociální interakce.41 2.5
Pomůcky reminiscenční terapie Procesy vzpomínání mohou vyvolávat různé podměty, a přirozeně
stimulují vnímání, oţivují paměťové stopy a spouštějí reakce.42 Výběru spouštěčů vzpomínek by měla být podle Janečkové věnována dostatečná pozornost. Důleţité je zaměřit se na volbu tématu vzpomínek, na předměty spojující lidi určitého věku nebo předměty spojující generace, předměty, společné pro určitý kraj. Zároveň by tyto podměty měly být dostatečně přiměřené věku vzpomínajících.43 Aktivizační spouštěče můţeme vybírat se záměrným cílem ke zvolenému tématu jako je např. Masaryk, Tuzex, Baťa. Některé předměty tak mohou spojovat lidi určitého věku, nebo celou generaci.44 „Těţištěm reminiscenční terapie je především praxe, konkrétních vyuţití vzpomínek pro vytvoření vstřícnějšího, smysluplnějšího a lidštějšího kontextu při péči o seniory“.45 2.5.1 Vizuální vjemy Podnětem ke vzpomínání zde mohou být různé předměty a činnosti. Můţe to být např. akvárium, zvířata, staré fotografie, předměty v kabelce, krajky, části oděvů, krojů. Vzpomínky navodí nejen prohlíţení starých novin a časopisů ale u ţen např. také líčení tváře před zrcadlem.46 K vizuálním předmětům mohou patřit staré fotografie (ale i kresby, obrazy) evokují atmosféru dávných časů a podněcují k porovnávání s dnešní dobou. Pro vzpomínající se zhoršeným zrakem by měly být fotografie kvalitní 41
Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 26–29. Vágnerová, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří, s. 413. 43 Janečková, H. „Jsem to pořád já“ Vyuţití vzpomínek v práci se seniory - reminiscence a ţivotní příběh, s. 33. 44 Janečková, M., Vacková, M. Reminiscence – vyuţití vzpomínek při práci se seniory, s. 73 –75. 45 Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 81. 46 Janečková, H. „Jsem to pořád já“ Vyuţití vzpomínek v práci se seniory - reminiscence a ţivotní příběh, s. 35. 42
26
a ostré. Terapeut by měl mít na paměti, ţe fotografie jsou pomůckou ke stimulaci paměti a debaty. Kolotoč ukazování jedné fotografie za druhou však postrádá smysl. Praktické je fotografie, články z novin, časopisů, inzeráty a texty z knih zkopírovat, zvětšit a zalaminovat pro uchování delší ţivotnosti. Promítání diapozitivů je výhodné u velké skupiny, nevýhodou je, ţe zatemnění můţe některým klientům vadit. Na druhé straně mohou lidé v šeru ztrácet obavy ze studu a mohou být otevřenější. Diapozitivy je třeba promítat pomalu a během jednoho setkání nepromítat více neţ 20-30 diapozitivů. V praxi někdy stačí k prvotnímu podnětu 5-10 diapozitivů, které dovedou rozpoutat diskuzi na dané téma. V průběhu promítání se terapeut ptá na předem připravené otázky, podporuje ohlasy ve skupině, poukazuje na to, co je zajímavé. Dalším podmětem můţe být sledování televize a videa. Zajímavé pořady z televize jako filmy pro pamětníky, dokumentární pořady, historicky společenské dokumenty se záznamy z archívů je moţné nahrávat na video. Po zhlédnutí by se měla rozpoutat diskuse o pořadu. Jako další moţnost se nabízí promítání filmů. Moţnost promítnutí filmu pomocí opravdové promítačky a kotoučového filmu skýtá dobovou atmosféru dávných časů. Zvláště archivní záznamy právě kaţdodenních, zdánlivě obyčejných událostí ze ţivota jsou pro reminiscenci nejcennější. Terapeut by se měl předem informovat, které filmy a filmové hvězdy jsou u klientů oblíbené. Pro porovnávání s minulostí je vhodné promítání i současných filmů. Chození do biografu bývávalo velkou událostí a pro seniory je dnes velmi populárním reminiscenčním tématem.47 2.5.2 Sluchové vjemy Díky zvukům si lidé mohou připomenout známá místa nebo určitá období jejich ţivota, emoce a vzpomínky. Mezi sluchové podněty patří např.
47
Bolomská, B. Reminiscenční terapie. Diplomová práce, s. 33–34.
27
laskavý lidský hlas, recitace, předčítání známých veršů a textů, zpěv, kapky deště, zpěv ptáků, zvony, řehtání koňů, bimbání hodin atd.48 Sluchová paměť bývá uchovávána velmi přesně. Určitý zvuk je v paměti uloţen obvykle i s obrazem, ke kterému se vázal a oddělit je od sebe nelze. Netrpí-li starý člověk váţnější poruchou sluchu, představují zvuky velmi silný reminiscenční podnět.49 K audio pomůckám patří nahrávky zvuků, např. zvuky z dřívější doby vyvolávají určité vzpomínky okamţitě (např. školní zvonění), nahrávky mluveného slova jako jsou recitace poezie, beletrie, záznamy divadelních her. Dále hudební nahrávky, oblíbené hudební ţánry a skladby (dechovky, váţná hudba, muzikály, populární hudba) vyvolávají silné emoce a jsou silným aktivátorem vzpomínek. Zvuky okolo nás jsou součástí běţného ţivota, které nás obklopují, jsou velmi obohacující, zvláště pro klienty se zrakovým hendikepem.50 2.5.3 Hmatové vjemy Hmatovým podnětem je např. dotek, pohlazení, koupel, masáţ nohou, péče o vlasy, pleť, líčení a zkrášlování obličeje. Hmatové podněty připomínající ruční činnost nebo práci např. přebírání knoflíků, motání klubka, dotek měkké látky, koţešiny, uchopení nějakého předmětu, můţe vyvolat pohybový stereotyp, asociace mohou spustit vyřčení slova nebo věty. Hmat je velmi stimulující u člověka, který verbálně obtíţně komunikuje.51 Dotýkání se věcí nebo podání ruky druhému člověku ujišťuje starého člověka o skutečnosti, ţe věci jsou reálné.52
48
Janečková, H. „Jsem to pořád já“ Vyuţití vzpomínek v práci se seniory – reminiscence a ţivotní příběh, s. 35. 49 Bolomská, B. Reminiscenční terapie. Diplomová práce, s. 70. 50 Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 35–36. 51 Janečková, H. „Jsem to pořád já“ Vyuţití vzpomínek v práci se seniory - reminiscence a ţivotní příběh, s. 34–35. 52 Bolomská, B. Reminiscenční terapie. Diplomová práce, s. 35.
28
2.5.4 Čichové a chuťové vjemy Vůním není obvykle věnována přílišná pozornost. Přitom vůně, pachy i zápachy okamţitě vyvolávají vzpomínky a asociace, které se k nim váţí. Lepší je vyuţívat přirozené čichové podněty jako je vůně umleté kávy, smaţené cibulky, čerstvého chleba, čerstvě posekané trávy, vůně bylin, dřívějších přípravků v domácnosti např. kuličky proti molům, vosk na parkety a mnoho jiných. U čichových vjemů je vhodné zvolit pořadí podle intenzity vůní, abychom předcházeli tomu, ţe účastníci reminiscenční terapie budou schopni rozpoznat všechny čichové vjemy. 53 2.5.5 Chuťové vjemy Jídlo i nápoje jsou spojeny se vzpomínkami na dětství např. ochutnávka lékořicové tyčinky, Eskymo, vánočku, domácí povidla, brambory na loupačku, kyselo, bramborové placky.54 Chuť starého člověka s věkem slábne, ale chuťová paměť bývá stále aktivní. Jídlo a všechno kolem něj je pro většinu seniorů ţijících v domovech velmi důleţité, lidé mu přikládají velký význam. Jídlo představuje nejen potěšení, ale nese i velký emoční obsah. Vyvolané vzpomínky jsou spojeny s pocitem bezpečí, něţnosti a se zvyky, které poznamenaly rané dětství. Většinou to, co tvořilo jídelníček seniorů v dřívější době a co je pro ně spojeno s nějakými hezkými vzpomínkami. Např. sladkosti vyvolávají asociace oslavy, svátku nebo zaslouţené odměny. Uvařená a pečená jídla připomínají soudrţnost, kdeţto smaţené nebo syrové jídlo toto neevokuje. Senioři z venkova obvykle rádi jí zabíjačku (zabíjačka představovala velký svátek), knedlíky připomínají domácí stravu, brambory tvořily dlouhou dobu základní potravinu, kterou plodí země a jeţ je výsledkem lidské práce, máslo a mléčné výrobky jsou spojeny s milými vzpomínkami na dětství. 55 53
Bolomská, B. Reminiscenční terapie. Diplomová práce, s. 35–36. Janečková, H. „Jsem to pořád já“ Vyuţití vzpomínek v práci se seniory - reminiscence a ţivotní příběh, s. 35. 55 Pichaud, C., Thareauová,I. Souţití se staršími lidmi:praktické informace pro ty, kdo doma pečují o staré lidi, i pro sociální a zdravotní pracovníky, s. 104. 54
29
2.6
Osobnost reminiscenčního terapeuta a jeho kompetence Nejen v domovech pro seniory, ale i v dalších institucích pečují o staré
lidi různé profese, např. kaplani, psychologové, zdravotnický personál apod., kteří absolvují, či absolvovali studium a specializační výcvik. Přestoţe reminiscenční terapie je snaha záleţitosti různých odborníků, je vhodné, aby se reminiscenční terapii věnoval speciálně vyškolený pracovník. Role reminiscenčního terapeuta je v našich podmínkách prozatím novodobou záleţitostí, a tak k ní někteří pracovníci v institucionálním zařízení přistupují velmi opatrně, a někdy s nedůvěrou.56 „Chtějí-li však instituce splňovat poţadavky novodobé péče o seniory, měly by dbát na to, aby klienti byli fyzicky i psychicky aktivní a neupadali do pasivity“.57 „Roli reminiscenčního terapeuta můţe velmi dobře naplňovat např. geriopracovník, animátor, ergoterapeut, sociální pracovník, případně jiný pracovník, který má v instituci na starosti aktivizaci seniorů. Takový pracovník by měl být nejen obeznámen s významem a teorií reminiscenční terapie, ale měl by také umět její principy aplikovat do praxe“.58 „Úkolem
reminiscenčního
terapeuta
je
organizovat
reminiscenční
terapeutické aktivity, navrhovat jejich obsah, hodnotit jejich prospěšnost a koordinovat je s ostatními aktivitami a chodem zařízení“. V případě skupinové reminiscenční terapie je reminiscenční terapeut faciliátorem skupiny.59 V reminiscenční terapii se pouţívá termín facilitátor. Je to odborník na vedení procesu dorozumívání se, který zaměřuje energii účastníků na dané téma a volí metody diskuze dle aktuální situace tak, aby umoţnil kaţdému aktivně se zúčastnit a vyslovit svůj názor v bezpečné atmosféře.60
56
Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 42. Rheinwaldová, E. Novodobá péče o seniory, s. 82. 58 Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 42. 59 Tamtéţ, s. 43. 60 Asociace mediátorů ČR, [on-line]. ]. [cit. 9. dubna 2013]. 57
30
Pokud reminiscenční terapeut nemá dostatečné praktické zkušenosti, měl by podléhat supervizi psychologa či psychoterapeuta, který má s vedením skupiny zkušenosti. Velký důraz je kladen především na samotnou osobnost reminiscenčního terapeuta. Jeho hodnoty, postoje a dovednosti jsou někdy důleţitější neţ formální vzdělání.61 Také Karel Kopřiva ukazuje na to, ţe nejdůleţitějším a nejefektivnějším nástrojem v práci s lidmi je terapeutova osobnost.62 Důleţité je, aby reminiscenční terapeut byl nadaný trpělivostí, a měl realistický pohledem na věc. Měl by se také vyznat v psychotraumatech stáří jakými mohou být např. osamělost, deprese, choroby, bilancování ţivota a umírání.63 Samozřejmostí reminiscenčního terapeuta by měla být schopnost respektovat zásady komunikace se seniory. Komunikace je v tomto případě jedním z nejdůleţitějších prvků při úsilí proţít příjemně strávenou chvíli v reminiscenční terapii.64 Dalším z prvků, který uvádí Karel Kopřiva je aktivní naslouchání. Upozorňuje na to, ţe se nejedná o pasivní mlčení, ale naopak o velmi aktivní proces, při kterém dochází k zapojení empatie, tedy schopnost vcítění se do druhého, a představa jeho pocitů druhého člověka.65 Reminiscenční terapeut by měl umět také vnímat, jaká témata jsou pro skupinu nosná, a měl by účastníky podněcovat k tomu, aby sami přicházeli s návrhy pro vzpomínání. Přesto je však vhodné mít připravené okruhy, o kterých stojí za to se zmínit. Konkrétní témata mohou být např. dětství, ţivot doma, škola, zaměstnání, volný čas, doprava, oblečení atd. Reminiscenční terapeut by měl dokázat sladit své tempo se skupinou, a vyhnout se přílišné aktivitě na úkor účastníků.66
61
Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 43. Kopřiva, K. Lidský vztah jako součástí profese, s. 14. 63 Baštecký, J. a kol. Gerontopsychiatrie, s. 116. 64 Pokorná, A. Komunikace se seniory, s. 58. 65 Kopřiva, K. Lidský vztah jako součástí profese, s. 115–118. 66 Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 58–59. 62
31
Celkový přístup terapeuta vyţaduje citlivost a aktivitu při vedení reminiscenční terapie, avšak musí mít stále na paměti, ţe je tu pro seniory, nikoliv senioři pro terapeuta.67 2.6.1 Role reminiscenčního terapeuta při skupinové reminiscenci „Role reminiscenčního terapeuta je při skupinové reminiscenční terapii na jednu stranu mnohem náročnější neţ při individuální terapii, protoţe vyţaduje specifické znalosti a dovednosti týkající se facilitace skupiny“.68 Facilitace skupiny je technika, která umoţní dovést skupinu lidí k určitému cíli. Díky facilitaci můţe docházet ve skupině ke zvýšenému pocitu sounáleţitosti se skupinou.69 Dovolují-li to podmínky, je vhodné, aby reminiscenční skupinu vedli dva pracovníci. Jeden z terapeutů můţe zastávat roli vedoucího, a v této roli se mohou střídat. Reminiscenční terapeut můţe sice vést skupinu sám, ale je to nepoměrně obtíţnější.70 2.7
Rizika reminiscenční terapie I přesto, ţe reminiscenční terapie přináší z převáţné části uţitek a radost
klientům i pracovníkům pobytových zařízení, má i svá úskalí.71 Podmínky ţivota v instituci nejsou obvykle vhodné pro uspokojení přirozené potřeby vzpomínat. Překáţky mohou existovat jak na straně obyvatel těchto institucí, tak i u personálu domova pro seniory. Staří lidé proţívají v institucionální péči sociální izolaci, cítí se osamělí, a přesto, ţe ţijí uprostřed velkého mnoţství lidí. Obyvatelé seniorského zařízení mohou mít problémy s komunikací a s důsledkem poruch paměti i vyvolávající úzkosti. Obava ze selhání, neúspěchu, za své problémy se stydí. Člověk, který přichází do instituce, můţe proţívat poměrně velké negativní změny, a uzavřít se do sebe.
67
Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 46. Tamtéţ, s. 56. 69 Asociace mediátorů ČR, [on-line]. ]. [cit. 9. dubna 2013]. 70 Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 58. 71 Janečková, M., Vacková, M. Reminiscence – vyuţití vzpomínek při práci se seniory, s. 89. 68
32
Překáţkou někdy bývá i nedostatečně stimulující prostředí.72 Hana Janečková a Marie Vacková uvádí ve své publikaci dva problémy, a to ty které se týkají dynamiky skupiny, anebo obsahu vzpomínek. Můţe se stát, ţe určité vzpomínky, které jsou vyvolány u seniora, mohou být spouštěčem k utvoření konfliktu ve skupině, a mohou vést i k jejímu rozpadu.73 2.7.1 Rizika vyplývající ze skupinové dynamiky a struktury Ve skupině dochází ke zpětné vazbě, to znamená vyjádření přijetí anebo odmítnutí. Hrozí riziko ostrakizace (vyloučení jedince z kolektivu) jednoho nebo více členů skupiny z jakéhokoliv důvodu, nejčastěji zdravotního stavu, který vyţaduje od ostatních větší míru tolerance, pochopení či trpělivosti. Dalším rizikem skupiny můţe být situace. Kdy člověk získal kontrolu a moc, moţnost něco změnit, ovlivnit, prosadit své představy a názory, a zaujmout větší prostor někdy i na úkor druhých. Moc kohokoliv můţe být zneuţita v jeho vlastní prospěch, zviditelnění sebe sama, k poníţení, a zesměšnění druhých. Proto k zodpovědnosti faciliátora patří porozumění vlastního mocenského
postoje,
umění
zacházet
se
skupinou
a
dodrţování
společenských pravidel a hodnot v zájmu dobré atmosféry ve skupině.74 Skupina funguje dobře, kdyţ kaţdý člen skupiny stačí jejímu tempu. Lidé, kteří
nestačí
z nějakého
důvodu,
např.
demence,
zrakového
nebo
sluchového postiţení, jsou více ohroţeni vyloučením ze skupiny. Právě faciliátor by měl o těchto jednotlivcích vědět a poskytnout jim podporu a přiměřenou jistotu.75 Dalším závaţným problémem jsou konflikty mezi členy skupiny. Často ve skupinách nechtějí být lidé, mezi nimiţ je dlouhodobý konflikt, nemluví spolu, a nemají se rádi. Konflikt můţe vzplanout přímo v průběhu skupinových setkání. Příčinou konfliktu můţe být negativistický odmítavý postoj, bojkot, 72
Janečková, M., Vacková, M. Reminiscence – vyuţití vzpomínek při práci se seniory, s. 57. Tamtéţ, s. 89. 74 Tamtéţ, s. 89. 75 Tamtéţ, s. 90. 73
33
a celkové odmítnutí situace. Občas se stane, ţe účastníci reminiscenční skupiny o sobě mluví ve třetí osobě, navzájem se hlasitě pomlouvají a vzájemně na sebe útočí. Terčem útoku se mohou stát i samotní faciliátoři. Pokud i přes pečlivou a zodpovědnou přípravu reminiscenčních setkání k takové situaci dojde, je nezbytné počínající konflikt zastavit na jeho samotném počátku, protoţe by poškodil zájem celé skupiny.76 2.7.2 Rizika spojená s obsahem vzpomínek V reminiscenční skupině se mohou setkat lidé s protikladným politickým názorem, zastánci odlišných ideologií, a světonázorů, lidé, kteří stáli v minulosti proti sobě. Politické či náboţenské přesvědčení se týká převáţně nejvyšších hodnot, a to svobody a lidských práv. Rozhovory o minulosti s sebou nesou riziko, ţe se otevřou staré rány a křivdy. Cílem reminiscenčních skupin není hledání objektivní pravdy, ani morální hodnocení ţivota jednotlivých účastníků.77 Můţe se také stát, ţe vzpomínajícímu se několik událostí smíchá do jedné. Není nutné upozorňovat na tento fakt, a opravovat vzpomínajícího. Pokud takové jednání nastane, můţe dojít k narušení důvěry, sebevědomí, a pravděpodobně i k agresivní reakci.78 V reminiscenční skupině se mohou se objevit témata, která jsou bolestivá, např. zkušenosti z holocaustu, znásilnění, přeţití vlastního dítěte apod. „Pokud si to účastník, který dané traumatické téma ve skupině otevřel přeje a pokud se reminiscenční terapeut cítí schopen věnovat se i těmto citlivějším oblastem, je to moţné“.79 2.8
Shrnutí Cílem druhé kapitoly je seznámit čtenáře s pojmem reminiscenční terapie
a moţností vyuţití při práci se seniory. Dále tato kapitola obsahuje pohledy
76
Janečková, M., Vacková, M. Reminiscence – vyuţití vzpomínek při práci se seniory, s. 91. Tamtéţ, s. 96. 78 Špatenková, N., Bolomská, B. Reminiscenční terapie, s. 60. 79 Tamtéţ, s. 61. 77
34
předních autorů, které se zabývají reminiscenční terapií, jejími metodami, principy,
a
seznamuje
čtenáře
s rolí,
osobnostními
předpoklady
a kompetencemi reminiscenčního terapeuta. Důleţitou součástí je i kapitola, která je zaměřena na smyslové vjemy, a pomůcky. Pro tento příklad je uvedeno na samotném závěru cele absolventské práce v přílohách několik moţných ukázek, které mohou být podnětem reminiscenční terapie.
35
3 Sociální služby v ČR V současné individualizované společnosti se klade velký důraz na kvalitu ţivota. Právě sociální sluţby mimo jiné umoţňují proţít lidem důstojné stáří. Na začátek této kapitoly proto definuji sociální sluţby jako takové. 3.1
Charakteristika sociálních služeb v ČR Po roce 1989, kdy spolu s politickými a ekonomickými změnami došlo
také ke změnám v sociální oblasti České republiky. Nejvýznamnějším krokem byl vstup nestátních neziskových organizací na pole poskytovatelů sociálních sluţeb.80 Postupnými změnami došlo od 1. ledna 2007 k transformaci systému sociální péče na systém sociální pomoci. Hlavní změnou je především role uţivatelů, kteří byli v systému sociální péče v roli pasivních příjemců. Současně nastavený sociální systém je schopen uţivatelé sociálních sluţeb aktivovat a motivovat.81 Sociální sluţbou dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách se rozumí činnost nebo soubor činností, který zajišťuje pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení.82 Hlavním cílem sociálních sluţeb je poskytování sociální pomoci lidem v obtíţných ţivotních situacích, a zlepšit kvalitu ţivota, začlenit je do společnosti, případně chránit společnost před nebezpečím spojeným jejich chováním, které můţe být nepřizpůsobivé. Sociální sluţby umoţňují vést běţný způsob ţivota vzhledem k zachování lidské důstojnosti osob. Poskytované sociální sluţby vycházejí z individuálně určených potřeb klientů, musí je vést k samostatnosti a motivovat je k aktivním činnostem.83 80
Matoušek, O. a kol. Sociální sluţby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení, s. 23. Čámský, P., Sembdner, J., Krutilová, D. Sociální sluţby v ČR v teorii a praxi, s. 12–13. 82 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, § 2. 83 Janoušková, K. Metodické a koordinační dovednosti v sociálních sluţbách: sborník studijních textů pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory pověřené koordinační činností, s. 33. 81
36
3.2
Individuální plánování v pobytovém zařízení Poskytovaná sociální sluţba je pruţná, je přizpůsobována a plánována
na základě společně dohodnutých cílů, které jsou stanoveny ve smlouvě a poté jsou aktualizovány prostřednictvím individuálního plánu.84 Individuální plánování průběhu sociální sluţby je významným nástrojem při poskytování sociálních sluţeb. Jeho smyslem je poskytnout sluţbu v největším zájmu uţivatele, přizpůsobit k jeho aktuálním potřebám a poţadavkům.85 Individuální plánování by mělo být transparentní, musí reagovat na potřeby klientů citlivým způsobem, musí být uskutečněno po dohodě s uţivatelem a průběţně kontrolováno. Individuální plánování musí být tzv. „ušité na míru“, a pro klienty a jeho blízké musí být naprosto srozumitelné, aby nedocházelo k pochybnostem.86 Individuální plán by podle doporučení měl obsahovat cíle sluţeb (čeho má být dosaţeno), jaké zdroje k naplnění cíle mohou být vyuţity jak ze strany uţivatele, tak i zařízení, kdo se bude na realizaci cíle podílet, jakými postupy se cíle dosáhne, kdy by se mělo cíle dosáhnout a jak se pozná, ţe je cíle dosaţeno. Klient se přitom na procesu plánování sluţby aktivně podílí, při plánování je podporován k samostatnosti a motivován k činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace.87 Při plánování sluţby je podporována odpovědnost klienta za svůj ţivot a za svá rozhodnutí, je podporován rozvoj samostatnosti v jednání a osobním růstu. V průběhu individuálního plánování je posilována autorita uţivatele a jeho kompetence ve smyslu rozpoznání, zda sluţba je pro něj vhodná, příslušná, zda sleduje nejen jeho potřeby, cíle a hodnoty, ale zároveň zda způsoby a prostředky dosahování těchto cílů odpovídají jeho 84
Vyhláška č. 505/2006., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, s. 27. 85 Čámský, P., Sembdner, J., Krutilová, D. Sociální sluţby v ČR v teorii a praxi, s. 38. 86 Tamtéţ, s. 39. 87 Standardy kvality sociálních sluţeb - výkladový sborník pro poskytovatele, s. 28.
37
dovednostem, moţnostem a potřebě bezpečí. Plánování přináší uţivatelům pocit bezpečí, protoţe rozumí tomu, co se bude dít a jak.88 Charakteristika pobytového zařízení pro seniory z hlediska obsahu poskytované služby
3.3
„V domovech pro seniory se poskytují pobytové sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby“.89 Pobytové zařízení pro seniory disponuje širokou škálou moţností, kterou svým klientům nabízí. Některé z nich jsou poskytovány v plném rozsahu, jiné jen v částečném a jiné vůbec. To závisí na míře soběstačnosti konkrétního klienta. Mezi sluţby, které pobytová zařízení obecně poskytují, podle zákona o sociálních sluţbách patří: •
ubytování, coţ zahrnuje i úklid, praní a opravy prádla, ţehlení,
•
strava odpovídající věku, zásadám racionální výţivy a potřebám dietního stravování,
•
pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, kam se zahrnuje pomoc při oblékání a svlékání, při přesunu na lůţko nebo vozík, při vstávání z lůţka, uléhání, změně poloh, při podávání jídla a pití, při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru,
•
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, čímţ je myšlena pomoc při úkonech osobní hygieny, při základní péči o vlasy a nehty, při pouţití WC
•
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, zahrnuje podporu
a pomoc
při
vyuţívání
běţně
dostupných
sluţeb
a informačních zdrojů a pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, • 88 89
sociálně terapeutická činnost, jejíţ poskytování vede k rozvoji nebo Standardy kvality sociálních sluţeb, [on-line]. [cit. 8. ledna 2013]. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, § 49.
38
udrţení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob, •
aktivizační činnost, v rámci které jsou nabízeny různé volnočasové a zájmové aktivity, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným
sociálním
prostředím
a
nácvik
a
upevňování
motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, •
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.90
3.4
Charakteristika Domova pro seniory POHODA Chválkovice Domov pro seniory POHODA Chválkovice poskytuje dva typy sociálních
sluţeb, a to domov pro seniory a chráněné bydlení. Samotný název v sobě skrývá v počátečních písmenech cíle, podle kterých se pracovníci snaţí zajistit spokojenost svým klientům. Jedná se o podporu klientů podle jejich moţnosti, ošetřování nemocných klientů, humanizace péče o klienty, odbornost pracovníků, dostupnost sluţby pro ţadatele, a v neposlední řadě aktivizace klientů domova.91 Cílem a principem domova pro seniory a chráněného bydlení je podpora samostatnosti a nezávislosti klientů po všech stránkách, jejich aktivizace, zabezpečení kvalitní ošetřovatelské péče, respekt, partnerství a respektování potřeb kaţdého jednotlivce. V Domově pro seniory se poskytují pobytové sluţby seniorům, kteří mají sníţenou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichţ situace vyţaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby a tato péče jim nemůţe být zajištěna členy jejich rodiny ani pečovatelskou sluţbou nebo jinými sluţbami sociální péče.92 Pozemky na nichţ se domov pro seniory POHODA v dnešní době nachází, byly vykoupeny československým státem v roce 1938. V roce 1941 byl kolaudován domov důchodců jako Siechehaus, a pod tímto označením byl katastrálně veden aţ do roku 1959. V roce 1959 bylo vymazáno toto 90
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, § 35. Výroční zpráva Domova seniorů POHODA Chválkovice, [on-line]. [cit. 9. dubna 2013]. 92 Tamtéţ, [on-line]. ]. [cit. 9. dubna 2013]. 91
39
dosavadní označení Siechehaus a vyznačeno nové označení Domov důchodců. Kapacita domova byla na počátku 71 obyvatel. Toto bylo časem zvýšeno na 100 a to změnou společenských místností na pokoje obyvatel. V té době byla kapacita prádelny a kotelny vybudována tak, aby byla moţná další přístavba. V roce 1958 začala druhá velká přístavba pravého křídla. Poslední velkou přístavbou domova důchodců bylo v roce 1970 zvýšení kuchyně a jídelny a tím rozšíření ubytovacích moţností na současném oddělení číslo pět.93 Další velkou stavební akcí byla stavba penzionu pro důchodce v těsné blízkosti domova. Tato stavba byla uvedena do provozu 1. 9. 1978. Skládá se ze dvou panelových domů, jejichţ celková kapacita činí 206 bytových jednotek. Penzion byl aţ do roku 1991 samostatným zařízením okresního ústavu sociálních sluţeb. V tomto roce byl rozhodnutím okresního úřadu (referátu sociálních věcí) připojen k domovu důchodců. Od roku 1992 byla také v rámci humanizace podmínek ţivota obyvatel sníţena kapacita domova důchodců z původních 276 na současných 200 obyvatel. Toho bylo docíleno sníţením počtu obyvatel na jednotlivých pokojích.94 Od roku 1995 probíhaly důleţité opravy a úpravy, např. přebudování koupelen, signalizační zařízení na pokojích obyvatel, oprava elektroinstalace, vybudování výtahu a další důleţité technické úpravy. Těmito úpravami byl poloţen základ ke vzniku ošetřovatelských oddělení. K velmi podstatným změnám došlo k 1. 1. 2007. Přijetím nového zákona o sociálních sluţbách číslo 108/2006 Sb., dochází ke změně názvu i obsahu sluţby. Domov důchodců se přejmenoval na Domov pro seniory a Penzion pro důchodce na Chráněné bydlení, kde došlo od září 2012 ke sníţení kapacity Chráněného bydlení na 109 klientů. V celé historii Název celého zařízení prozatím zůstal Domov důchodců a penzion Chválkovice p. o. Od února 2009 se organizace jmenuje Domov seniorů POHODA Chválkovice příspěvková organizace.
93 94
Domov pro seniory POHODA Chválkovice, [on-line]. [cit. 20. února 2013]. Tamtéţ, [on-line]. [cit. 20. února 2013].
40
V současné době je kapacita domova pro seniory POHODA Chválkovice 200 uţivatelů sluţeb, a chráněného bydlení 109 uţivatelů sluţeb.95 Dalším významným mezníkem pro Domov pro seniory POHODA ve Chválkovicích je rok 2013. V roce 2013 se chystají rekonstrukce jedné z části chráněného bydlení, a na podzim tohoto roku bude uvedena do provozu nová budova pro dalších 100 uţivatelů sluţeb.96 3.5
Vymezení profese sociálního pracovníka a jeho vzdělávání „Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální
agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících sluţby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících sluţby sociální prevence, depistáţní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace“.97 Podmínkou pro výkon povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním
úkonům,
bezúhonnost,
zdravotní
způsobilost
a
odborná
způsobilost podle tohoto zákona. Odbornou kvalifikaci k výkonu povolání sociálního pracovníka je moţnost získat vyšším odborným vzděláním, které je moţno získat absolvováním vzdělávacího akreditovaného programu podle zvláštního právního předpisu, v takových odborech, které mají vzdělání zaměřené na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost, akreditovaným vysokoškolským vzděláním bakalářského, magisterského nebo doktorského studijního programu zaměřeného na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku, absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech (v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin),
95
Domov pro seniory POHODA Chválkovice, [on-line]. [cit. 20. února 2013]. Výroční zpráva Domova seniorů POHODA Chválkovice, [on-line]. [cit. 9. dubna 2013]. 97 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, § 109. 96
41
a s praxí v profesi sociálního pracovníka v délce nejméně 5 let, pokud má člověk ukončené vysokoškolské vzdělání v jiném oboru.98 „Sociální pracovník má dále dle zákona povinnost dalšího vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci. Další vzdělávání se uskutečňuje na základě akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů udělené ministerstvem na vysokých školách, vyšších odborných školách a ve vzdělávacích zařízeních právnických a fyzických osob“.99 3.5.1 Role sociálního pracovníka v domově pro seniory Sociální pracovník v pobytovém zařízení je pracovníkem s odbornou a specifickou kvalifikací v oblasti sociálních sluţeb. V rámci pracovní činnosti je podřízen vedoucímu zařízení a vedoucímu sociálnímu pracovníkovi, pokud je v zařízení tato funkce stanovena. Spolupracuje s vrchní sestrou, všeobecnými sestrami, pracovníky v sociálních sluţbách, fyzioterapeutem, ergoterapeutem, aktivizační sestrou a pracovníky ekonomického úseku.100 Činnosti sociálního pracovníka během pobytu klienta v zařízení mohou mít svá specifika. Sociální pracovník dohlíţí na průběh adaptačního období u nového klienta, zaznamenává kontakty s klientem a intervence, sleduje činnost klíčového pracovníka u klienta, kontroluje dokumentaci individuálního plánu a zjišťuje spokojenost klienta s realizací individuálního plánu. Při vzniklých problémech pomáhá, radí klíčovému pracovníkovi, podílí se na projednání problému na poradě pracovního týmu a na volbě optimálního řešení. Sleduje efekt dohodnutých opatření. V případě potřeby projednává s klientem změnu klíčového pracovníka, provádí rozhovory s klienty a jejich příbuznými, případně jinou blízkou nebo pověřenou osobu. Zakládá důleţitě doklady do osobních spisů klientů, a poskytuje sociální poradenství klientům a jejich rodinným příslušníkům. Podle potřeby spolupracuje s ostatními
98
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, § 110. Tamtéţ, § 111. 100 Malíková, E. Péče o seniory v pobytových zařízeních, s. 86. 99
42
pracovníky při řešení aktuálních problémů klientů, a projednává s klienty kvalitu poskytované sociální sluţby.101 3.6
Shrnutí Třetí a závěrečná kapitola se zaměřuje na sociální sluţby ČR jako
takové, a jejich vyuţití. Obsahem této části je dále definice individuálního plánování, charakteristika pobytových zařízení pro seniory, vymezení profese sociálního pracovníka, a vzdělání potřebné k výkonu tohoto povolání. Dále v této kapitole je samotná charakteristika Domova pro seniory POHODA Chválkovice, která přibliţuje samotné zařízení a v neposlední řadě definováno povolání a kompetence pracovníka v pobytovém zařízení pro seniory.
101
Malíková, E. Péče o seniory v pobytových zařízeních, s. 89.
43
Praktická část
II.
4 Úvod k výzkumu Svůj výzkum v rámci praktické části absolventské práce, jsem realizovala v Domově pro seniory POHODA ve Chválkovicích. Toto zařízení jsem si vybrala, protoţe jsem v něm absolvovala praxi, se kterou jsem byla velmi spokojena, stejně jako s přístupem zaměstnanců ke klientům, k praktikantům a s činnostmi, které jsou zde v domově pro seniory nabízeny. Prvotní informace o reminiscenční terapii jsem se dozvěděla na této praxi, a začala jsem se o téma vyuţitím reminiscenční terapie zajímat hlouběji i v jiných zařízeních. Právě z toho důvodu jsem se rozhodla zpracovat toto téma jako svou absolventskou práci. Cíl
4.1
Jako cíl pro mou práci jsem si zvolila zmapovat vyuţití reminiscenční terapie pro klienty v domově pro seniory. Dále bych ráda zjistila motivaci klientů, kteří se jí účastnit, a také co pro ně reminiscenční terapie znamená. Výzkumná otázka
4.2 „Jaký
je
vztah
klientů Domova
pro
seniory
POHODA
Chválkovice
k reminiscenční terapii?“ 4.3
Metodika Pro praktickou část své absolventské práce jsem zvolila kvalitativní
výzkum, který se zaměřuje na vlastní názory informantů (dotazovaných) na danou problematiku a jejich vnitřní proţívání. „Kvalitativní přístup je proces zkoumání jevu a problému v autentickém prostředí s cílem získat komplexní obraz těchto jevů zaloţený na hlubokých datech a specifickém vztahu mezi badatelem a účastníkem výzkumu. Záměrem výzkumníka provádějícího kvalitativní výzkum je za pomoci celé
44
řady postupů a metod rozkrýt a reprezentovat to, jak lidé chápou, proţívají a vytvářejí sociální realitu“.102 Pro svůj sběr dat jsem pouţila formu polostrukturovaného individuálního rozhovoru. Měla jsem jiţ předem připravenou osnovu (seznam okruhů otázek), díky níţ jsem mohla všem respondentům pokládat stejné otázky. Při samotném rozhovoru jsem se mezi těmito okruhy musela flexibilně pohybovat a pořadí různě měnit, případně doplňovat dalšími otázkami. 103 Snaţila jsem se, aby nedošlo ke změně daného tématu. Tento postup mi pomohl provést rozhovory s respondenty strukturovaněji, coţ mi v konečné fázi usnadnilo jejich srovnávání. Všechny rozhovory jsem zaznamenala na diktafon a poté přepsala do písemné podoby. Pro svůj kvalitativní výzkum jsem oslovila čtyři klienty z Domova pro seniory POHODA Chválkovice. Rozhovory jsem prováděla ve svém volném čase, po dohodě s uţivateli domova. V rámci svého výzkumu jsem se účastnila reminiscenční terapie s klienty domova pro seniory, a poté jsem s nimi prováděla rozhovory. Dále jsem se s některými respondenty setkala individuálně na pokojích, kde mají své zázemí, a společenských místností, kde jsem měla moţnost provést další rozhovory s klienty. Respondenty jsem na začátku rozhovoru seznámila s cílem a důvodem svého výzkumu a zeptala se jich také, zda jim nebude vadit, kdyţ získané informace pouţiji ve své práci. Respondenty jsem ujistila o zachování anonymity,
proto
všechna
jména
respondentů
jsou
zkreslena.
Při
rozhovorech vládla příjemná atmosféra. Za velkou výhodu povaţuji i to, ţe jsem se s některými respondenty znala jiţ z předchozích praxí, které jsem měla moţnost v domově pro seniory absolvovat. Respondenty jsem oslovila po dohodě s vedoucím sociálního úseku, který je zároveň jedním z faciliátorů reminiscenční skupiny v domově pro seniory ve Chválkovicích. Otázky, které jsem pokládala respondentům, jsem rozdělila do třech okruhů, které jsou blíţe rozepsány v následující kapitole. 102 103
Švaríček, R., Šedová, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, str. 17. Hendl, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, s. 174.
45
Otázky, které jsem pokládala respondentům:
Jaký byl váš ţivot? Co jste proţila?
Na co vzpomínáte ráda a které vzpomínky pro vás nejsou příjemné?
Co pro vás znamená pojem reminiscenční terapie? Co se vám vybaví?
Zkuste říct, co se vám líbí na společných setkáních, a co se vám nelíbí?
Jak dlouho se účastníte reminiscenční terapie?
Máte nějaké ţivotní moudro, které byste chtěl/a předat dál, nebo nějakou zkušenost, radu?
46
5 Interpretace výzkumu Celkový počet respondentů byli čtyři uţivatelé domova pro seniory, kteří se účastní reminiscenční terapie. Získané informace jsem rozdělila do třech analytických kategorií. Jednotlivé odpovědi respondentů spíše porovnávám, neboť si kaţdý z čtenářů vytvoří svůj náhled sám. Respondenti jsou z řad klientů domova pro seniory POHODA ve Chválkovicích. Jména respondentů jsou pod pseudonymem z důvodů anonymity. Ostatní údaje nejsou zkresleny. Analytické (dílčí) kategorie:
ţivotní historie informanta (pozitivní a negativní záţitky);
vztah k reminiscenční terapii (délka trvání, pozitiva, negativa, nové informace, setkávání s druhými apod.);
poselství informanta pro další generace. První okruh otázek, kterými jsem se zabývala, byla ţivotní historie
respondentů, jejich vzpomínka na které rádi a neradi vzpomínají. Pokládala jsem tyto otázky: Jaký byl váš život? Co jste prožila? Na co vzpomínáte ráda a které vzpomínky pro vás nejsou příjemné? Paní „Váchová“ vzpomíná ráda na své mládí a především na práci s dětmi, které věnovala celý svůj profesní ţivot jako vychovatelka v mateřské škole. Ráda vzpomíná na období, kdy se starala o své čtyři syny, kdyţ byli ještě na základní škole, a na společně strávené chvíle se svou rodinou. Na otázku, na co nerada vzpomíná je především smutek nad ztrátou svého manţela, který jí zemřel před dvěma roky. Paní Váchová při této otázce značně posmutněla, ale říká, ţe svého manţela velmi milovala, a vzpomene si na něho kaţdý den. Těší ji návštěvy jejich synů se snachami, vnoučata a pravnoučata, se kterými si ráda povídá. Paní „Čermáková“ na otázku o hodnocení svého ţivota se velmi usmívala. Vyprávěla mi o svém manţelovi, a především o svých dětech, ze kterých má
47
radost. Pod otázkou co proţila v ţivotě, se jí vybavilo stěhování do tehdejšího penzionu (dnes chráněné bydlení), a následná přesun do domova pro seniory. Vzpomíná na tuto událost jako zlom ve svém ţivotě, kterého nelituje, a říká, ţe je moc spokojená. Podle paní Čermákové jsou bolestné vzpomínky na ty, kteří ji zemřeli, především manţel. Paní „Mojţíšová“ hodnotí svůj ţivot, který proţila jako spokojený. Ráda vzpomíná také na svého manţela jako předchozí respondentky, a s láskou vypráví o svých rodičích a sourozencích, se kterými trávila spoustu času jako malá holčička. Pro paní Mojţíšovou nejsou příjemné vzpomínky na válku, při kterých značně při našem rozhovoru posmutněla, ale i při tomto tématu se ráda vrací ke vzpomínce na své sourozence, se kterými měla výborné vztahy, a kteří se navzájem v těţkých dobách podporovali. Ráda také vzpomíná na své povolání v oděvním průmyslu, kde měla spoustu dobrých přátel. „Pan Matoušek“ na otázku „Na co rád vzpomíná“ uvádí radost ze svého povolání jako řidič trolejbusu, a rád vypráví historky ze svého mládí, kdyţ byl ještě chlapec. I přesto, ţe se nikdy neoţenil, nelituje toho, ţe nemá ţádnou rodinu, a je spokojený tak jak to je. Na otázku, na co nerad vzpomíná, uvádí pan Matoušek historku o svém otci, kdy byl trestán. Ve spojitosti s touto historkou celkově nerad vzpomíná na svého otce, a záţitky s ním spojené. Druhý okruh otázek je zaměřen na vztah k reminiscenční terapii (délka trvání, pozitiva, negativa, nové informace, setkávání s druhými apod.); Otázky kladené k tomuto okruhu jsou následující: Co pro vás znamená pojem reminiscenční terapie? Co se vám vybaví? Zkuste říct, co se vám líbí na společných setkáních, a co se vám nelíbí? Jak dlouho se účastníte reminiscenční terapie? Paní „Váchová“ se účastní reminiscenční terapie druhým rokem od jejího příchodu do domova. Uznává, ţe si nikdy nepomyslela, ţe půjde na „stará kolena do ústavu“ jak tvrdí, ale říká ţe je jí tu moc dobře a ţe si nemá na co stěţovat. Na společných setkáváních ji baví vyprávění ostatních účastníků,
48
a především oceňuje i atmosféru, ve které je reminiscenční terapie vedena. Na otázku, zdali je něco, co by třeba na setkáních změnila, odpovídá s úsměvem, ţe dobrou zábavu není třeba měnit. Paní „Čermáková“ přešla z chráněného bydlení do domova před dvěma roky a od té doby se účastní reminiscenční terapie. Říká, ţe ráda poslouchá starší účastníky reminiscenční skupiny, protoţe sama ještě není tak stará, jak o sobě tvrdí. Pro paní Čermákovou je reminiscence podnětem k tomu, aby vyprávěla své příběhy se svoji spolubydlící, která se také účastní reminiscence. Paní Čermákovou baví i činnosti, které jsou spojené s reminiscencí jako je smaţení „bramboráků“. Na reminiscenci by nic neměnila, a doufá, ţe zdraví ji dovolí navštěvovat skupinu i nadále. Paní „Mojţíšová“ na otázku reminiscenční terapie se usmívá, a mluví o skupince s radostí. Ráda vzpomíná na staré časy, které má ráda. O současném světě říká ţe mu příliš nerozumí a ţe vzpomínky jsou pro ni tím, co ještě můţe předat dál. Samotné reminiscence se účastní dva roky, a vyhovuje jí tak, jak se v současné době vedena a připravována. Pan „Matoušek“ na druhý okruh otázek uvádí, ţe reminiscenční terapie je pro něho příjemnou záleţitostí. Rád se účastní vzpomínek, rád se dovídá informace o ostatních ze skupiny. Na otázku, co se mu nelíbí je to, kdyţ někdo ve skupině vypráví nějaký příběh, tak někteří ho ruší při poslouchání svým povídáním mezi s sebou. Samotné reminiscenční terapie se účastní dva roky. Třetí okruh otázek byl zaměřen na poselství informanta pro další generace. Otázka kladena k tomuto okruhu je následující: Máte nějaké životní moudro, které byste chtěl/a předat dál, nebo nějakou zkušenost, radu? Paní „Váchová“ na tuto otázku radostně zavzpomínala na svoji maminku, se kterou bydlela společně v jedné domácnosti. Vyprávěla mi, o její
49
zručnosti, a o všem co ji naučila a dala do ţivota. Jejím moudrem bylo předávání zkušeností dalším generacím, a tím se řídila a řídí paní Váchová. Pro paní „Čermákovou“ je ţivotním moudrem si udrţet osobní pohodu. Říká, ţe samozřejmě ţivot někdy není lehkým, ale stojí za to. Pro paní Čermákovou je důleţité se radovat z malých věcí, a ţít ţivot takový jaký je. Paní „Mojţíšová“ pro paní Mojţíšovou byly jejím vzorem rodiče, především maminka, která byla přísná ale hodná, a dokázala ji ocenit ale i pokárat. Paní Mojţíšová ţádnou ţivotní radu nemá, ale dodává, ţe důleţité jsou vztahy v rodině, víra v Boha, a pak ţe jde všechno samo. Pan „Matoušek“ na otázku ţivotního moudra se smíchem dodává, ţe se vţdy řídil pravidly, a co nebylo striktně psáno, to se mohlo. Svoje ţivotní heslo definuje, asi ţít spokojeně a mít radost z toho co dělá.
50
6 Shrnutí výzkumu Hlavním cílem mého kvalitativního výzkumu bylo zmapovat vyuţití reminiscenční terapie u klientů v domově pro seniory POHODA Chválkovice. Tento cíl jsem splnila a došla k závěru, ţe mnou oslovení klienti v domově pro seniory mají kladný vztah k reminiscenční terapii. Toto tvrzení mohu doloţit přepsanými rozhovory, které jsou součástí absolventské práce. Respondenti na otázky ohledně reminiscenční terapie, vědí co je cílem reminiscenční terapie a co mohou od ní očekávat. Ze společných setkání mají radost a rádi vzpomínají na svůj ţivot, ať byl jakýkoliv. Při účasti na reminiscenční terapii převládá příjemná atmosféra, a na všech účastnících bylo vidět, ţe se rádi vidí a setkávají se u společných témat, která jsou jim tak blízká.
51
Závěr Cílem mé absolventské práce s názvem „Vyuţití reminiscenční terapie v kontextu sociální práce v Domově pro seniory POHODA Chválkovice „ bylo zmapovat moţnosti jejího vyuţití při práci se seniory v pobytovém zařízení, a zdali je pro klienty jiţ zmiňovaného domova reminiscenční terapie přínosem. V teoretické části první kapitoly této práce jsem vymezila pojmy stáří, stárnutí, a aspekty které stáří ovlivňují. V neposlední řadě jsem do této kapitoly zařadila pojem stáří a paměť, kde nabízím popis některých problematik spojených v souvislosti se stářím. Ve druhé kapitole bylo mým cílem popsat jiţ samotnou reminiscenční terapii, její historický vývoj, principy, funkce a metody vyuţití. Důleţitou částí této kapitoly jsou i kompetence a osobnostní předpoklady reminiscenčního terapeuta, a zahrnutí smyslových vjemů, které jsou pro reminiscenční terapii důleţité. Třetí a závěrečná kapitola se zaměřuje na sociální sluţby ČR jako takové, a jejich vyuţití. Obsahem této části je dále definice individuálního plánování, charakteristika pobytových zařízení pro seniory, vymezení profese sociálního pracovníka, vzdělání potřebné k výkonu tohoto povolání. Dále v této kapitole je samotná charakteristika Domova pro seniory POHODA Chválkovice, která přibliţuje samotné zařízení a v neposlední řadě definuje povolání a kompetence pracovníka v pobytovém zařízení pro seniory. Praktická část byla provedena za pomoci kvalitativních metod výzkumu, které se snaţí odkrýt podstatu zkušeností v souvislosti s danou skutečností. Jako výzkumnou metodu jsem zvolila polostrukturovaný rozhovor, který mi umoţnil osobní kontakt s respondenty, volnost při kladení otázek, ale zároveň i moţnost drţet se při rozhovoru předem připravených okruhů. Cílem mé práce bylo zmapovat vyuţití reminiscenční terapie v Domově pro seniory POHODA ve Chválkovicích, kde samotná reminiscenční terapie probíhá.
52
Respondenti z domova pro seniory vědí, co mohou od reminiscenční terapie očekávat, a co samotná reminiscence je. Dle odpovědí všech respondentů mohu soudit, ţe na společná setkání se vţdy těší, rádi poslouchají vzpomínky ostatních, a mají radost, kdyţ se mohou svěřit se svými záţitky. V závěru absolventské práce jsou umístěny přílohy, které mohou slouţit jako ukázka některých předmětů pro vyuţití při reminiscenční terapii.
53
Seznam použitých zdrojů Literatura BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. Diplomová práce. Olomouc: UP, 2001. BAŠTECKÝ, J. a kol. Gerontopsychiatrie. 1. vydání. Praha: Grada Avicenum, 1994. ISBN 80-7169070-8. ČÁMSKÝ, P., SEMBDNER, J., KRUTILOVÁ D. Sociální služby v ČR v teorii a praxi. 1. vydání. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0027-7. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vydání. Praha: Portá, 2005. ISBN80-7367-040-2. JANEČKOVÁ, H. „Jsem to pořád já“ Využití vzpomínek v práci se seniory reminiscence a životní příběh. 1. vydání. Praha: Gerontologické centrum, 2007. ISBN 978-80-244-1832-2. JANEČKOVÁ, M., VACKOVÁ, M. Reminiscence – využití vzpomínek při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Portál, 2010. ISBN 978-80-7367581-3. JANOUŠKOVÁ, K. Metodické a koordinační dovednosti v sociálních službách: sborník studijních textů pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory pověřené koordinační činností. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2007. ISBN 978-80-7368-229-3. JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2006. ISBN 80-7036-110-2. KALVACH, Z., HOLMEROVÁ, I. a kol. Geriatrie a gerontologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0548-6. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 2. vydání. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-150-9.
54
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-551-2. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3. vydání. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 80-7169-195-X. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových zařízeních. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-2473148-3. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 2. vydání. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0041-3. MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3345-2. PACOVSKÝ, V. HEŘMANOVÁ, H. Gerontologie. 1. vydání. Praha: Avicenum, 1981. ISBN 80-7013-109-8. PACOVSKÝ, V. O stárnutí a stáří. 1. vydání. Praha: Avicenum, 1990. ISBN 80-201-0076-8. PICHAUD,C., THAREAUOVÁ,I. Soužití se staršími lidmi:praktické informace pro ty, kdo doma pečují o staré lidi, i pro sociální a zdravotní pracovníky. 1. vydání. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-184-3. POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8, RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7021-302-7. STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŢEB – výkladový sborník pro poskytovatele. 1. vyd. Praha: Tigis Print, spol. s r. o., 2008. STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1. vydání. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-274-2. ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-711-0.
55
ŠPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J. Základní otázky komunikace. Komunikace (nejen) pro sestry. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Galén, 2009. ISBN 978-80247-1784-5. ŠVARÍCEK, R., ŠEDOVÁ, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0. TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. 1. vydání. Praha: Galén, 2005. ISBN 807262-146-8 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. 1. Vydání. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1262-8. Cizojazyčná literatura GIBSON, F. Reminiscence and Recall: A Guide to Good Practice. Second Edition. London: United Kingdom, Age Concern, 1998. Elektronické zdroje Standardy kvality sociálních služeb. [on-line]. [cit. 8. ledna 2013]. Dostupný z: ˂ http://www.mpsv.cz/cs/5963˃. Domov pro seniory POHODA Chválkovice. [on-line]. [cit. 20. února 2013]. Dostupný z: ˂ http:// http://www.ddol.cz/historie˃. Výroční zpráva Domova seniorů POHODA Chválkovice, p. o. [on-line]. [cit. 9. dubna 2013]. Dostupný z: ˂http://www.ddol.cz/vyrocni-zprava˃. Asociace Mediátorů ČR. [on-line]. [cit. 9. dubna 2013]. Dostupný z: ˂http://www.amcr.cz/sluzby-facilitace/˃. Právní předpisy Vyhláška č. 505/2006., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách
56
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, v pozdějším znění pozdějších předpisů.
57
Seznam příloh Příloha č. 1 – ukázka reklamní kuchařky k výrobku EMPA z roku 1933 Příloha č. 2 – ukázka Listu domácího z roku 1940 Příloha č. 3 – fotografie Horního náměstí v Olomouci z roku 1898 a 1935 Příloha č. 4 – pozdrav z Chválkovic u Olomouce z roku 1918 Příloha č. 5 – Seznamka „Malý oznamovatel“ z Časopisu „Svět ţeny“ z roku 1940 Příloha
č.
6
–
Věnování
do památníku
58
z roku
1943
a
1944
Příloha č. 1 – ukázka reklamní kuchařky k výrobku EMPA z roku 1933
59
Příloha č. 2 – ukázka Listu domácího z roku 1940
60
Příloha č. 3 – fotografie z Horního náměstí z roku 1898 a 1935
61
Příloha č. 4 – pozdrav z Chválkovic u Olomouce z roku 1918
62
Příloha č. 5 – Seznamka „Malý oznamovatel“ z Časopisu „Svět ţeny“ z roku 1940
63
Příloha č. 6 – Věnování do památníku z roku 1943 a 1944
64
