Vyhodnocení efektivity intenzivního chovu bažanta obecného na modelu bažantnice Jinačovice

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

Bakalářská práce

Vyhodnocení efektivity intenzivního chovu bažanta obecného na modelu bažantnice Jinačovice

Akademický rok: LS 2005/2006

Marek Budík

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Lesnická a dřevařská fakulta

Ústav ochrany lesů a myslivosti (ÚOLM)

Akademický rok: LS 2003/2004

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Řešitel:

Marek Budík

Bakalářský studijní program:

Lesnictví

Obor:

Lesnictví

Název tématu:

Vyhodnocení efektivity intenzivního chovu bažanta obecného na modelu bažantnice Jinačovice Zásady pro vypracování:

1.

Cíl práce: Popsat metody intenzivního chovu bažanta v podmínkách bažantnice Jinačovice v majetku VFU Brno. V práci se zaměřit na sledování průběhu snůšky v chovném hejnu a natalitu kuřat. Provést rozvor faktorů, které významnou měrou ovlivňují intenzitu a úspěšnost odchovu. Vyhodnotit efektivitu odchovu v daných podmínkách.

2.

Osnova práce: dle pokynů MZLU pro strukturu bakalářských prací.

Rozsah prací:

30 stran textu plus přílohy

Seznam odborné literatury:

1. 2.

Hanuš, V., Fišer, Z., 1975: Bažant, SZN Praha, 196 s.

3.

Hromas, J. a kol.: Myslivost, Matice lesnická, Písek, 491 s

4.

Jelínek, P., Koudela, K., 2003: Fyziologie hospodářských zvířat, MZLU v Brně 409 s.

5.

Szederjei, M., Studinka, L., 1958: Zajac, bažant, jarabica, Bratislava, 288 s.

Datum zadání: 4/2004 Odevzdání:

Dyk, A., 1933: Bažantnictví, Brno, 126 s.

4/2005

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vyhodnocení efektivity intenzivního chovu bažanta obecného na modelu bažantnice Jinačovice zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

V Brně, dne: 10. 4. 2006

………………… 1

Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu bakalářské práce Ing. Janu Dvořákovi, Ph.D. za poskytnutou pomoc i za metodické vedení při vypracování této bakalářské práce.

2

ABSTRAKT Budík M.: Vyhodnocení efektivity intenzivního chovu bažanta obecného na modelu bažantnice Jinačovice Tato práce se zabývá sledováním průběhu snůšky bažantí zvěře v podmínkách odchovny Jinačovice v chovném hejnu, problematikou líhnutí v umělých líhních, sledováním natality bažantích kuřat a odchovu mladé bažantí zvěře umístěné v halách pod elektrickými kvočnami, s přihlédnutím k vyhodnocení faktorů, které se významně podílejí a ovlivňují intenzitu a úspěšnost odchovu.

Klíčová slova: bažantí zvěř; chovné hejno; vejce; snůška; líhnutí; natalita; efektivita odchovu.

ABSTRACT M. Budík: Evaluation of the effectiveness of intensive breeding of the ring-necked pheasant based on the Jinačovice pheasantry model. This paper investigates the course of egg laying of a pheasant game breeding flock in the conditions of the Jinačovice brooder house, the problems of hatching in artificial breeding boxes, the monitoring of the natality of pheasant chicks, and the breeding of young pheasant game in brooder houses, with regard to the effect of factors that significantly participate in the breeding intensiveness and success rate.

Key words: Pheasant game; breeding flock; eggs; egg laying; hatching; natality; breeding effectiveness.

3

1 ÚVOD Současná situace v chovu a lovu bažantů je nejenom u nás, ale i v ostatních evropských státech velmi nepříznivá. Přirozená reprodukce bažantů se v přírodě snížila především vlivem nepříznivých antropogenních změn jeho životního prostředí na minimum, takže nestačí už ani na udržení původní početnosti populace. Současně se začaly zvyšovat požadavky na zvýšený odlov bažantů z důvodů komerčních, reprezentačních i loveckých s přihlédnutím k nezanedbatelnému přínosu kvalitní zvěřiny.

Řešením této situace se stal umělý chov pernaté, především bažantí zvěře. Nesporným kladem je produkce potřebného množství vajec, kuřat a bažantů v závislosti na výběru kvalitního chovného hejna. Naopak nedostatkem jsou vysoké náklady, projevy domestikace i případná následná nízká slovitelnost bažantů. Z dalších nezbytných opatření je nutnost ochrany zvěře při odchovu, v době vypouštění do přírody. Nezbytné jsou také úpravy prostředí, do kterého jsou bažanti vypouštěni. Zanedbatelná není ani kvalifikace a odpovědnost jednotlivých pracovníků.

Zůstává skutečností, že nedojde-li k optimálním změnám životního prostředí hlavně pro drobnou zvěř, musíme i do budoucna počítat s umělým odchovem bažantů. V průběhu minulých let se vyzkoušely různé metody, technologie a techniky chovu, z nichž některé se osvědčily a jiné nikoliv.

Cílem této práce bylo popsat metody intenzivního chovu bažanta obecného (Phasianus colchicus L.) v podmínkách bažantnice Jinačovice v majetku VFU Brno. V práci se zaměřit na sledování průběhu snůšky v chovném hejnu a natalitu kuřat. Provést rozbor faktorů, které významnou měrou ovlivňují intenzitu a úspěšnost odchovu. Vyhodnotit efektivitu odchovu v daných podmínkách.

4

2 STAV PROBLÉMU 2.1

Historie českého bažantnictví

České bažantnictví mělo již v dávných dobách světovou pověst. Naše bažantnictví proslavil bažant obecný – kolchidský, známý u nás i v cizině jako bažant český. Bližší doba, kdy byl tento bažant přivezen k nám, není přesně známa. Je domněnka, že ho k nám v 11. století zavedli mniši řádu premonstrátů a benediktinů. Až do poloviny 19. století byli bažanti chováni převážně v oborách a teprve po roce 1848 a zejména po vydání mysliveckého zákona z roku 1866 se stali zvěří volných honiteb (Sekera, 1954). První z českých bažantnic byla založena Karlem IV. u Králova Dvora, roku 1565 byla zřízena bažantnice v Třeboni, roku 1579 u Roudnice a i Mšecká patří k nejstarším (Dyk, 1942).

2.2

Zoologické rozdělení bažantů

V zoologickém systému patří bažanti do řádu hrabavých – Galliformes, čeledi Phasianidae – bažantovití, podčeledi Phasianinae – bažanti. Systematické rozdělení této čeledi však není jednotné. Někteří ornitologové rozdělují ještě uvedenou čeleď na čtyři čeledi a to: Phasianidae – bažantovití, Tetraonidae – tetřevovití, Numididae – perličkovití a Meleagridae – krocanovití. Podle nejnovějšího systematického řazení rozeznáváme jen jednu čeleď a to Phasianidae – bažantovití rozdělenou do patnácti podčeledí (Felix 1980). Protože se tato práce týká problematiky bažanta obecného (Phasianus colchicus L.), bude dále popisována jen podčeleď bažanti – Phasianinae. Tato podčeleď zahrnuje hlavně rod Phasianus – bažant s celou řadou geografických ras druhu Phasianus colchicus L. (bažant obecný) a kromě toho okrasné bažanty. Geografické rasy druhů Phasianus colchicus L. lze pro přehlednost seřadit do šesti základních skupin – colchicus (LINNÉ), torquatus (GMELIN), mongolicus (BRANDT), versicolor (VIEILLOT), tarimensis (PLESKE) a principalis (SCLATER). Hlavním rozlišovacím znakem je zbarvení kohoutů. Nejznámějšími zástupci skupin jsou rasy, které se v historii chovu bažantů nejvíce uplatnily: Phasianus colchicus colchicus (LINNÉ) – bažant obecný, Phasianus colchicus torquatus (GMELIN) – bažant obecný obojkový, Phasianus colchicus mongolicus (BRANDT) – bažant obecný sedmiříčský, Phasianus colchicus versicolor (VIEILLOT) – bažant obecný pestrý.

5

Bažanti bezobojkového typu colchicus se dnes v Evropě vyskytují jen místy, ale ani obojkoví bažanti dnes úplně neodpovídají typu torquatus a mongolicus. Většina bažantích kohoutů v Evropě vykazuje znaky všech tří uvedených ras. Ani ve voliérových chovech bažantů nelze dnes v Evropě hovořit o čistých rasách bažantů, neboť i zde neustále dochází ke vzájemnému křížení . Stejný osud postihl i tzv. „českého bažanta“, který ještě v 19. stol. šířil slávu českého bažantnictví po celé Evropě. Dnes nemůžeme hovořit v chovu bažantů o žádné čisté rase, ale jen o bažantu obecném (Hanuš a Fišer, 1975).

2.3

Metodické členění chovu bažantí zvěře

V myslivecké praxi se ustálilo trojí metodické členění chovu bažantů. Chov divoký či přirozený je chovem ve volnosti. Člověk nezasahuje do rozmnožování zvěře přímo, pouze pečuje o zlepšení přírodních podmínek, o přikrmování bažantů a jejich ochranu, případně o zachování vhodného poměru pohlaví. Výhodou je relativně malá pracnost a nákladovost, také ale „divokost“ či přirozenost celé populace. Nevýhodou je závislost výsledku na vnějších činitelích (teplota, srážky aj.) a celkově relativně malý přírůst. Při chovu polodivokém či usměrněném se navíc sbírají vejce z ohrožených hnízd, či se postupně odebírají vejce z obeznaných hnízd využívajíce snahy slepic po doplnění snůšky či po náhradní snůšce. Nalezená vejce se vkládají do líhní, kde se z nich postupně líhnou kuřata, která se pak uměle odchovávají. Výhodou je zvýšení přírůstu kuřat, jejich dobrý genetický základ a relativně ještě nízké náklady (pouze na líhně a odchovny). Nevýhodou je nízká a nestejnoměrná líhnivost kuřat, pracnost při vyhledávání hnízd, odebírání vajec a jejich přenášení do líhní, nutnost výstavby líhní a odchoven včetně zajištění obsluhy těchto zařízení a ztrátovost kuřat při převodu do přírody. Výhodou chovu krotkého či umělého (voliérového) je nezávislost při získávání vajec na volně žijící populaci bažantů včetně eliminování většiny nepříznivě působících přírodních činitelů a usměrnění počtu vylíhnutých kuřat dle plánované potřeby. Chovné hejno bažantů komoruje ve voliérách – ostruhárnách, snesená vejce se pravidelně odebírají, skladují a nasazují do líhní, kde se z nich líhnou kuřata, která se opět uměle odchovávají. Nevýhodou je nákladovost při výstavbě potřebných zařízení, na provoz a obsluhu včetně zajištění nezávadných a kvalitních krmiv, nezbytnost veterinárního

6

dohledu, částečná domestikace odchovaných bažantů a následných problémů při jejich převodu do přírody a jejich opětném „zdivočení“ (Hromas, 2000).

2.4 Metody intenzivního chovu bažanta obecného (Phasianus colchicus L.) pro produkci vajec Intenzivní chov, nebo-li umělý, krotký nebo farmový, v současnosti nejvíce používaný, který je založen na získávání maximální produkce násadových vajec od voliérové uměle odchované zvěře. Hlavní předností tohoto chovu je získání kvalitních násadových vajec. Je možné je získat mnohem dříve než v přírodě a odchovat kuřata v odpovídajícím zařízení bez závislosti na vlivu počasí. Hlavním předpokladem pro zavedení tohoto způsobu chovu je ovšem potřebné vybavení voliérami, zařízením pro líhnutí a odchov kuřat. Dále je nutné zajistit prevenci a hygienu chovu i ochranu před infekčními a parazitárními chorobami, které mohou při vysoké koncentraci zvěře na malé ploše ohrozit celý průběh chovu. Velký význam je také kladen na nezávadnost krmení i vody. Současně je nutné zamezit nežádoucímu přístupu predátorů, avšak i negativního působení člověka.

V intenzivním chovu se používají jednotlivé typy zařízení pro produkci vajec. 1. společné snůškové voliéry 2. stabilní i přenosné snůškové kmenové voliéry 3. snůškové klecové baterie 4. zimovací – komorovací voliéry pro chovné hejno

Všechny uvedené způsoby mají své výhody i nevýhody a záleží vždy na místních podmínkách, který způsob je výhodnější. Při výběru ploch pro umístění voliér vyhledáváme plochy s maximálním osluněním (expozice jižní, jihovýchodní, jihozápadní), s mírným sklonem a s vysýchavou propustnou půdou na klidných a před větrem chráněných místech. Při líhnutí vajec se používají líhně s přirozeným oběhem vzduchu, kam patří líhně stolové a kufříkové, dále se používají líhně s nuceným oběhem vzduchu – tj. líhně se zabudovaným ventilátorem (oběžnou lištou nebo vrtulí), z nichž se u nás používá Bios, Victoria a National (Hromas, 2000).

7

Pro odchov bažantů po vylíhnutí se v intenzivních chovech dále užívají elektrické kvočny (kuřata se odchovávají pod elektrickými kvočnami v halách na hluboké podestýlce – hobliny, řezaná sláma) (Hanuš a Fišer, 1975).

2.5

Jednotlivé typy zařízení používané pro produkci vajec

2.5.1 Společné snůškové voliéry V tomto typu voliér s velkou plochou se chová více bažantích kmenů pohromadě, většinou v poměru pohlaví 1:7 až 8. Pro jednoho bažanta se počítá s plochou 10–14 m2. Společné snůškové voliéry jsou obvykle nekryté, poněvadž jejich zakrytí sítěmi je velmi nákladné. To samozřejmě přináší i některé nevýhody, jako např. ztráty na krmivu způsobované divokým ptactvem zvenčí a s tím spojenou možnost přenosu chorob (např. syngamóza), ztráty na zvěři a na vejcích způsobované dravci nebo havranovitými ptáky, možnost úniku chovné zvěře při ztrátě poutka nebo při dorůstání zastřižených letek apod. Půda společných voliér by měla být trvale porostlá stále zelenými rostlinami (Szederjei a Studinka, 1958). Je důležité, aby trvalý porost byl zajištěn rok před obsazením voliér, jinak se ho nepodaří udržet a voliéry ztratí jednu ze svých hlavních předností. V případě, že vegetace během snůšky přeroste, je nutné ji pokosit, znesnadňovala by sběr vajec a některá by mohla delší dobu zůstat nesebrána. Výška plotu je 2,20 až 2,50 m (velikost ok 30 x 30 mm). Na vrchní straně plotu se připevňuje 50 cm vodorovného pletiva, aby se omezily ztráty přelétnutím. Spodní okraj pletiva se upevňuje alespoň 20 cm pod úroveň terénu, aby se předešlo pronikání predátorů podhrabáváním. Voliéry mají být opatřeny přístřešky pro úkryt při nepříznivém počasí, dostatečně vzdálenými od plotu, aby po nich zvěř nemohla unikat. K tomuto účelu dobře poslouží i středový pás stříhaného smrku. Kryt ve voliérách nemá význam jen při nepříznivém počasí, slouží i jako úkryt při vzájemném pronásledování bažantů. Kromě toho má být bažantům poskytnuta i příležitost k hřadování, což je důležité hlavně při deštivém počasí. Pro krmení se používají krytá automatická krmítka nebo řádně zakryté zásypy. Samozřejmostí je dostatek čerstvé nezávadné vody v přenosných nebo průtokových napáječkách. Při větším počtu společných voliér je nutný přívod tekoucí vody. Prostory snůškových voliér musí být každoročně řádně desinfikovány a kultivovány, aby se předešlo výskytu chorob. Napáječky a krmítka je třeba desinfikovat pravidelně. Zdravotní stav zvěře musíme bedlivě sledovat.

8

Společné snůškové voliéry jsou levnější, usnadňují a šetří práci při obsluze, poskytují zvěři dostatek prostoru a vhodnější prostředí. Mají ovšem i své nevýhody – stížený individuální výběr zvěře pro další selekci a nesnadnější sběr vajec. Bažantům určeným pro nekryté snůškové voliéry je nutno před obsazením voliér zastřihovat nebo speciálním poutkem fixovat jednu letku (Hanuš a Fišer, 1975).

2.5.2 Stabilní snůškové kmenové voliéry Používají se nejčastěji v chovech s malou a střední kapacitou. Voliéry jsou nerůznějších konstrukcí a velikostí. Nejrozšířenější je typ pro jeden kmen bažantů 1 : 6 až 8, s plochou 20 – 30 m2. Při stavbě se musí počítat průměrně s plochou 3 – 3,5 m2 na jednoho bažanta. Stabilní snůškové kmenové voliéry jsou obvykle z drátěného pletiva na pevných kůlech o výšce 160 až 200 cm, zakryté sítí nebo pletivem (mohou být i otevřené), se vstupními dvířky do každé voliéry. Pro stavbu voliér se mohou použít i pevné rámy upevněné na kůlech. V tom případě je výhodné přemístit každoročně voliéry pouhým převěšením rámů na sousední plochu, kde jsou pro tento účel připraveny sloupky. Použitá plocha může být pak pohodlně desinfikována a kultivována pro další rok. Řádná desinfekce a kultivace prostoru voliér je při tomto způsobu chovu nutností, kterou nelze zanedbat bez rizika naprostého neúspěchu chovu a snůšky v příští sezóně. V rozích voliér se zřizují kryty z vršků nebo větví jehličnatých dřevin, které kromě jiného poskytují zvěři i úkryt v době, kdy se ve voliéře sbírají vejce. Zakrývání částí kmenových voliér trvalými přístřešky není vhodné, protože omezují přístup světla do voliéry a tím zhoršují podmínky pro snůšku. Ze stejného důvodu je chybné umístění voliér do lesních porostů, zapojených sadů, poněvadž na zastíněných plochách je obvykle snůška minimální a zvyšuje se riziko parazitárních invazí a bakteriálních nákaz. Pro možnost hřadování je vhodné umístit v každé voliéře 100 cm dlouhý a asi 40 cm vysoký střechovitý hřad z latěk nebo tyčí. Pro umístění krmítek a napáječek se zhotovují malé přístřešky (100 x 100 cm). S provozem stabilních snůškových kmenových voliér při umístění na jednom místě se počítá na dobu 3 až 5 let, potom je nutné použít jinou plochu (biologická únava půdy). Výhodou tohoto typu voliér je možnost důsledné kontroly a selekce jednotlivých kmenů zvěře a tím i vyšší průměrná snůška. Nevýhodou je devastace půdního krytu a tím i nutnost předkládání zeleného krmiva, vyšší pořizovací náklady a pracnější obsluha (Hanuš a Fišer, 1975). 9

2.5.3 Přenosné snůškové kmenové voliéry Podobně jako stabilní snůškové kmenové voliéry jsou nejrůznějších typů a velikostí. Nejčastěji používané mají rozměry 300 x 300 x 100 cm nebo 350 x 150 x 100 cm pro kmeny v poměru pohlaví 1 : 6 až 7. Přenosné snůškové voliéry musí být zhotoveny z lehkého materiálu, aby je bylo možno bez problémů přemisťovat. Posunují se v různých časových intervalech, nejčastěji 1x za týden . I když se tento způsob často doporučuje, málokdy se používá, protože vyžaduje velkou plochu a je dosti pracný vzhledem k časté manipulaci s voliérami. Kromě toho nelze těchto ploch používat pro odchov kuřat z důvodu k možnému přenosu parazitárních chorob. Jejich další nevýhodou je časté rušení zvěře při přemisťování voliér. Zneklidňování zvěře vyvolává stresy, které jsou příčinou nepravidelnosti a poklesu snůšky (Hanuš a Fišer, 1975).

2.5.4 Klecové baterie Jsou v podstatě takové klece, které se používají ve velkochovech nosnic. Do jedné klece o rozměrech 90 x 170 x 60 cm se dává kmen bažantí zvěře v poměru 1 : 6 až 8. Bažanti se chovají na roštech, přičemž trus vypadává na plech, odkud se automaticky odstraňuje. I vejce vypadávají mimo klece. Krmení a napájení je automatické. Výhodou tohoto typu je, že tyto klece můžeme budovat pod přístřeškem, kde se dá den prodlužovat přisvěcováním ještě před začátkem snůšky a tím se snůška urychlí. Přisvěcuje se ráno od 5 hodin do rozednění a večer od 17 do 20 hodin, čímž se denní světlo prodlouží na 13 až 15 hodin. Účelné je vyvolávat snůšku v březnu. Při tom je třeba dosáhnout denní teploty v hale v rozmezí 16 až 20 0C. Při vyvolání dřívější snůšky se vejce dávají dříve do líhní, čímž se odchová více kuřat od jedné bažantí slepice. V našich podmínkách snůškové období ve farmových chovech začíná přibližně 20. března. V období maximální snůšky v dubnu a květnu připadá na jednu slepici průměrná snůška cca 50 vajec (Herz, 1980). Vyšší snůška nemá praktický význam, pokud bažantí slepice nesnesou vajíčka do poloviny června. Vajíčka snesená později mají už nižší líhnivost a bažantí kuřata se do období lovu dostatečně neopeří a nejsou schopná dobře létat. Pro všechny typy snůškových voliér je potřeba zabezpečit bažantům klid, pravidelné krmení a sběr vajec. K voliérám by měli přicházet pokud možno jen ošetřovatelé,

10

bažantí zvěř si na ně rychleji zvykne a neplaší se, když k ní přicházejí stejně oblečení. Postupně si zvykne i na jejich hlas. V blízkosti voliér není vhodný zbytečný pohyb cizích lidí (Hanuš a Fišer, 1975).

2.5.5 Zimovací – komorovací voliéry Snůškové kmeny v žádoucím poměru pohlaví sestavujeme a umisťujeme do zvoleného typu voliér nebo do klecí jen asi týden před předpokládaným začátkem snůšky. Držíme je ve snůškových voliérách ještě několik dní po skončení snůšky. Délka tohoto období je závislá od toho, jaké je počasí začátkem roku, tj. koncem února – začátkem března, případně od toho, jestli jsme bažantům prodlužovali den přisvětlováním nebo ne, a také od toho, kdy jsme začali dávat bažantům podněcovací krmnou směs. Jinak v průběhu roku bažantí zvěř držíme mimo snůškové voliéry a to v zimovacích voliérách, do kterých dáváme zvlášť bažantí slepice a bažanty. Chovní ptáci mají být s prostředím pobytu obeznámeni, uklidněni a účelně krmeni. Proto je umisťujeme do voliér již na podzim (Dyk, 1942). Velikost zimovacích voliér se odvíjí od toho, jaké množství bažantů chceme ponechat přezimovat. V podstatě se zimovací voliéra svým zařízením neliší od společné snůškové voliéry. Obyčejně však bývají zakryté pletivem. V případě možností je výhodné spojit tuto voliéru s halou, kde bažanty držíme v době velkých mrazů a velkého sněhu, případně nám může vhodně sloužit

k přisvětlování, a tím na prodloužení dne ještě před

rozdělením bažantů do kmenů. V zimovacích voliérách je vhodné po vyčištění a vydesinfikování celé voliéry ještě před tím, než tam umístíme bažanty, vysadit topinambury, popřípadě zaset kukuřici, slunečnici nebo jetelotravní směs. Ve voliéře mají mít dostatek krmných zařízení a napajedel, přičemž v zimním období je třeba podávat teplou vodu, aby rychle nezamrzala. Samozřejmostí jsou zařízení ke hřadování (Hanuš a Fišer, 1975).

2.6

Výběr chovného hejna

Výběru bažantů pro snůškové účely je nutno věnovat maximální pozornost. Chovné hejno má být vybráno z nejkvalitnějších a nejsilnějších raných bažantů, bez jakýchkoliv exteriérových vad. S výběrem začínáme u uměle odchovaných kuřat ve stáří 7 – 10 týdnů, kdy již můžeme spolehlivě rozlišit pohlaví zvěře. Při stanovení celkového počtu zvěře potřebného pro snůškové voliéry počítáme s rezervou 20 – 30 % pro další výběr.

11

Vybranou zvěř komorujeme buď v odchovných voliérách nebo ve speciálních komorovacích voliérách zařízených pro tento účel. Jsou to většinou velké kryté venkovní voliéry (se stejným oplocením jako společné snůškové voliéry), které je vhodné na jaře posévat různými zemědělskými plodinami v pruzích, ty vytvoří dočasný kryt a zajistí dostatek různorodé přirozené potravy. Tímto způsobem zajistíme komorované zvěři přirozené prostředí, které svým krytem a úživností zabraňuje vzájemnému oštipování a umožní udržet zvěř v nejlepší kondici přes kritické období do doby obsazení snůškových voliér. I když v těchto voliérách bažanty přikrmujeme, působí zde příznivě kromě krytu i určitá „zaměstnanost“ zvěře při vyhledávání různorodé přirozené potravy. V komorovacích voliérách počítáme průměrně s plochou 4 – 5 m2 na jeden kus, obsazujeme je obvykle postupně od začátku července. Odděleně komorujeme vybranou zvěř po snůšce ve stáří jednoho roku, se kterou počítáme pro snůšku ve druhém roce, a odděleně vybraná desetitýdenní kuřata pro snůšku v prvním roce, která v těchto voliérách zůstanou až do poloviny února příštího roku, kdy se obsazují snůškové voliéry. I když komorovací zařízení slouží při voliérovém chovu pouze půl roku, je v systému chovu velmi důležitým článkem pro udržení chovné zvěře v nejlepší kondici pro příští snůšku. V prosinci a lednu má být komorovaná zvěř oddělená dle pohlaví (uspíší se počátek toku). Ve větších chovech je vhodné komorovat po celou dobu kohouty a slepice odděleně. Z chovné zvěře se po snůšce vytřídí asi polovina pro další chov selektivním výběrem podle běžných zásad. V tomto případě je optimální složení chovného hejna určeného pro snůšku: 50 % jednoletých (v první snůšce) a 50 % dvouletých. Při výběru chovného hejna se posuzuje váhový průměr, zdravotní stav a vzhledové vady (opeření, stojáčky, zobák, kloaka). U slepic z kmenových voliér určených pro druhou snůšku se posuzují hodnoty snůšky v prvním roce (Hanuš a Fišer, 1975). Důležitá je i skutečnost, že bažantí slepice získané z divokého chovu a umístěné do snůškových voliér snášejí pouze nízký počet vajec (Mottl a Krejčí, 1973). Před obsazením snůškových voliér se provádí koprologické vyšetření popřípadě aglutinační

zkouška

na

salmonelózu.

V našich

klimatických

podmínkách

je

nejvhodnější obsazovat snůškové voliéry v době od 1. do 15. února. Cílem přísného výběru (selekce) chovného hejna ve voliérovém chovu je dosažení maximální a časné snůšky kvalitních násadových vajec. S tím je spojeno i oddělené líhnutí vajec na označených lískách a dolíhnutí vajec ve speciálních klíckách s evidencí jednotlivých rodů. Je samozřejmé, že evidence o chovné zvěři a výsledcích chovu musí být vedena ve všech voliérových chovech bažantů, ale z provozních důvodů nelze na 12

každém středisku zajišťovat přísnou selekci chovných bažantů pro zakládání dalších chovů (Hanuš a Fišer, 1975).

2.7

Snůška vajec

Na snůšku bažantích slepic ve voliérových chovech působí celá řada činitelů a ovlivňují tak i ekonomiku farem pro chov pernaté zvěře (např. způsob voliérování, působení psychických stresů a vliv osvětlení na snůšku) (Mottl a Krejčí, 1973). Za normálních podmínek začíná snůška ve voliérovém chovu v první polovině dubna. Přisvěcováním (prodlužováním dne) lze snůšku uspíšit. Pro tyto účely lze použít normální žárovky umístěné nad voliérami, přičemž počítáme s intenzitou cca 3 W na 1 m2. Doba přisvěcování se řídí podle délky dne tak, aby se přisvěcováním prodloužila na 13 – 15 hodin. Ve středoevropských klimatických podmínkách nepokládáme za účelné vyvolávat počátek snůšky dříve než v březnu, protože extrémní výkyvy teplot v pozdější době mohou ohrozit výsledek odchovu kuřat. Má-li být v našich klimatických podmínkách vyvolána dřívější snůška přisvěcováním, začíná se přisvěcovat kohoutům od začátku ledna, slepicím od 3. týdne v lednu. Snůška pak obvykle začíná koncem února nebo počátkem března. Dobu přisvěcování volíme ráno od 5 hodin do rozednění, večer od 17 do 20 hodin. S přibývající délkou dne se doba přisvěcování zkracuje. Umělým zdrojem světla lze tedy počátek snůšky uspíšit. Spotřeba elektrické energie sice částečně zvýší provozní náklady, ale to je vyváženo dřívějším a pravidelným nasazováním sérií vajec do líhní, dřívějším ukončením snůšky a větší životností raných kuřat při odchovu. Důležitý je správný výběr kohoutů pro snůškové voliéry, je třeba rozeznat dle vnějších znaků (barva a velikost poušek, postavení růžků), zda kohout přichází do toku. Kvalitu bažantích kohoutů lze kromě toho ověřit již v prvních dnech po obsazení voliér podle celkového chování a popřípadě je vyměnit. Výměna kohoutů během snůšky se nedoporučuje, může se tím narušit soužití celého rodu a může dojít i k přerušení snůšky. Někdy dochází ve snůškových voliérách ke zraněním nebo i úhynu slepic po ostruhování. Příčinou bývá roztržení boků dlouhými a špičatými ostruhami kohouta. Proto kohouty s takovými ostruhami z chovu vyřadíme. Ve společných i kmenových snůškových voliérách, pro které byl proveden řádný výběr chovné zvěře, začíná za normálních podmínek snůška přibližně 20. března, plná snůška spadá do doby od 1. dubna do 10. června. Doznívání snůšky se protahuje až do

13

poloviny července, ale v tomto období je již snůška nižší a nepravidelná, klesá násadová hodnota vajec a tím i význam pro další líhnutí. V těch chovech, kde není důsledně prováděn výběr chovné zvěře, začíná snůška až v polovině dubna a hlavní snůškové období je v době od 1. května do 10. června, to znamená, že dochází nejen k početně nižší snůšce, ale i k jejímu zpoždění, zhruba o jeden měsíc. Ve voliérových chovech, kde se před zahájením snůšky přisvěcuje, dochází k podstatnému urychlení snůšky a k přesunu hlavního snůškového období na březen a duben. Kvalita násadových vajec z pozdní snůšky a období, ve kterém budou kuřata líhnuta a odchovávána, zjišťujeme, že do doby lovu nemůžeme dochovat plně vyspělé bažanty. Z toho vyplývá, že pro provoz je neúčelné držet zvěř ve snůškových voliérách déle než do 20. června. Vejce ve voliérách sbíráme dvakrát denně, aby nebyla dlouho vystavena povětrnostním vlivům. V přirozeném chovu počítáme s průměrnou snůškou 12 až 16 vajec, v usměrněném 20 až 25, ve voliérovém chovu můžeme předpokládat od jedné slepice průměrnou snůšku 35 až 55 vajec. Musíme ovšem počítat se ztrátami, které vzniknou rozklováváním nebo jiným poškozením vajec. Obvykle se tato ztráta pohybuje v rozmezí 3 – 5 % z celkové snůšky (Hanuš a Fišer, 1975). V minulosti byla snůška bažantích slepic u nás nepoměrně nižší, průměrně jen 26,5 vajec na bažantí slepici, protože tehdy jsme na farmách nechovali drůbežářsky přešlechtěné bažanty. Průměrná snůška bažantů vzrostla v ČSSR z 16,8 vajec v roce 1969 na 44,5 vajec v roce 1981, tj. 2,65krát (Hell, Bakoš, Pataky, 1990). Komorované bažanty povzbuzujeme ke snášení většího počtu vajec vhodným přikrmováním. Nezapomeňme, že snůška bažantí slepice vyčerpává, vždyť jedna bažantí slepice o váze 1000 g snese 50 vajec (v dobře obhospodařovaných chovech), což je dohromady asi 1500 g. Bažantí slepice vyprodukuje za poměrně krátký čas snášení, asi dva měsíce, vejci jeden a půl násobku vlastní váhy těla. Organismus vyžaduje dostatek potravy i tehdy, když nemusí produkovat vejce, protože musí udržovat teplotu těla, která je u bažantů přibližně 40

o

C, orgány jsou v činnosti a je

potřeba nahrazovat odumřelé části a také části, které se opotřebovávají (peří, pokožka, rohovina apod.) (Szederjei a Studinka, 1958). Rozklovávání vajec ve snůškových voliérách zůstává stále otevřeným problémem, někteří chovatelé se snaží nejrůznějšími prostředky ztrátám předcházet nebo je omezit. Používá se k tomu například plastických „brýlí“ omezujících zorné pole bažanta (používaných i jako prostředek proti oštipování a kanibalismu), vajec s odpuzujícími 14

náplněmi a podobně. Je pravděpodobné, že příčinou rozklovávání vajec je návyk zvěře, kterému lze čelit častějším sběrem vajec, popřípadě odstraněním jedinců, kteří vejce rozklovávají (Hanuš a Fišer, 1975).

2.8

Krmení bažantů ve snůškových voliérách

Jednou z rozhodujících podmínek pro dosažení úspěšných výsledků ve voliérovém chovu je hodnotné krmivo, které zaručuje maximální snůšku jakostních vajec, samozřejmě za předpokladu žádoucí kvality chovného hejna. Podle dosavadních znalostí má krmivo pro bažanty obsahovat v době snůšky 20 – 25 % bílkovin, v předsnůškovém období minimálně 18 %. Potřeba glycidů, které kryjí energetickou potřebu ptáků, má být v krmivu zabezpečena 60 – 70 % obilovin. Důležitá je i vyváženost poměru jednotlivých komponentů krmiva, zejména složek s vysokým obsahem živočišných bílkovin (masové moučky, krevní moučky, rybí moučky, mléčné produkty). Z minerálních látek je pro dobrý průběh snůšky nepostradatelný vápník, který může být obsažen v základních surovinách nebo dodáván jako uhličitan (fosforečnan vápenatý). Potřeba fosforu u chovných slepic může být v krmivu kryta dávkou 0,7 %, důležitý je i poměr vápníku k fosforu. Sůl má být v krmivu zastoupena 0,5 – 1 %, z ostatních minerálů jsou potřebné především mangan a jód. Vitamíny mají v koncentrovaných krmivech velmi důležitý význam, ovlivňují zdravotní stav nosnic, snůšku, oplození a líhnivost vajec i kondici kuřat. Dávky vitamínů A, B3, B2, B12 a K3, dodávané různými výrobci ve formě vitamínových doplňků krmných směsí pro bažanty, jsou v podstatě shodné, jen ve směsích pro snůšku se aplikují vyšší dávky vitamínů A a E. Ve voliérovém chovu bažantů je nezbytný dostatek zeleného krmiva jako přirozeného zdroje vitamínů. Proto se ve voliérových chovech stále více uplatňují velké společné snůškové voliéry s dostatečnou plochou osetou jetelotravní směsí. Receptury krmných směsí pro voliérový chov bažantů jsou velmi rozdílné, obvykle se při jejich sestavování přihlíží k dostupnosti a ceně jednotlivých složek krmiva. Výrobci krmiv pro bažanty u nás i v zahraničí respektují v recepturách osvědčený obsah bílkovin, glycidů, minerálních látek a vitamínů. Pokud jde o zpracování krmiv, ukázala se suchá granulovaná krmiva výhodnější než zvlhčované sypké směsi, protože jsou lépe využívána a odpad při krmení je minimální. Plánovaná dávka je 60 g krmiva na kus a

15

den, tj. při 150 krmných dnech celkem 9 kg krmiva na 1 kus bažantí zvěře (Hanuš a Fišer, 1975).

2.9

Desinfekce vajec před líhnutím

Před vložením do líhní je nutno vejce desinfikovat, aby se na povrchu vajec zničily choroboplodné zárodky, které by mohly být přeneseny do líhně. Všechna vajíčka vybraná k líhnutí desinfikujeme dvěma způsoby: 1. nejčastěji používaným způsobem je desinfekce formaldehydovými parami. Na 1 m3 prostoru, ve kterém vajíčka desinfikujeme, použijeme 30 ml formaldehydu (40 % koncentrace)

a 20 g manganistanu draselného (KMnO4).

Odvážené množství

manganistanu nasypeme na hliněnou misku a přelijeme potřebným odměřeným množstvím formaldehydu. Prostor, ve kterém desinfikujeme, rychle uzavřeme, protože se ihned uvolňují formalínové páry. Páry necháme působit 20 – 30 minut . 2. druhý možný způsob je desinfekce 1 % roztokem chloraminu, přičemž se vejce otírají vlhkým hadříkem. Tento způsob je nepraktický a zdlouhavý, lze ho však použít k desinfekci malého počtu vajec. Vejce se neomývají. Desinfekci parami formaldehydu provádíme buď v líhni po vložení vajec nebo v jiném uzavřeném prostoru (Hromas, 2000).

2.10 Skladování a výběr vajec pro líhnutí Zásady platné pro skladování a desinfekci vajec se týkají vajec sebraných v honitbách z ohrožených hnízd v přirozeném chovu, vajec záměrně odebíraných při usměrněném chovu i násadových vajec získávaných při voliérovém chovu. Sebraná vejce skladujeme v místnostech s teplotou 10 – 14° C při 60 % relativní vlhkosti. Za přípustnou dobu skladování považujeme 7 dní, po delší době skladování klesá procento líhnivosti. Obdobně klesá při snížení procenta relativní vlhkosti a při zvýšené teplotě. Násadová vejce trpí také prudkými otřesy, a to nejen vejce nasezená, ale i nenasezená, se kterými proto musíme zacházet opatrně. Při výběru vajec před líhnutím vyřazujeme především vejce extrémně malá a extrémně velká (často dvoužloutková). Pro líhnutí vybíráme bažantí vejce, která se příliš neodchylují od střední délky 44 mm, šířky 35 mm a váhy 29 – 32 g. Vytřídíme všechna vejce tvarově nevhodná, vejce s popraskanou skořápkou a se špatně zvápenatělou (porézní) skořápkou. Zbarvení vajec není pro výběr rozhodující. Praskliny ve skořápce jsou někdy velmi jemné – „mikroskopické“ a objevují se až po dvou dnech skladování jako mokré čárky na

16

skořápce. Tato vajíčka se samozřejmě vyřazují, protože v líhních rychle vysychají. Celkový podíl vajec vytříděných před nasazením do líhní činí asi 1 – 4 % ze sebraných vajec. Přeleželá vejce ze sběru ve volnosti jsou ovšem k líhnutí také nevhodná a poznáme je při prosvícení podle toho, že žloutek je „přilepen“ k jedné straně skořápky. Někdy najdeme při prosvícení ve vejcích tmavé plísňové skvrny; i tato vejce jsou pro líhnutí nevhodná. Vajíčka se znečištěnou skořápkou (blátem, trusem) očistíme po sběru buď drátěným kartáčkem, nebo jemným smirkovým papírem, popřípadě je otřeme vlhkým hadříkem, namočeným v 1 % roztoku chloraminu. Ostatní neznečištěná vejce před skladováním nikdy neomýváme, abychom nepoškodili jemnou voskovou vrstvu, která obsah vejce chrání a rozpouští se až v době inkubace. Vejce určená k líhnutí se skladují na papírových proložkách, které se běžně používají při dopravě vajec domácích slepic, nebo v písku (Hromas, 2000). Aby se zabránilo přilnutí žloutku ke skořápce, je třeba vajíčka jednou denně obrátit o 900. V základní poloze je vajíčko postaveno na proložce špičkou dolu, 2. den otočíme vajíčko na jeden bok, 3. den zase na špičku a 4. den na druhý bok. Špičkou nahoru vajíčka nestavíme. I v přírodě obrací slepice vajíčka v hnízdě pravidelně při každém zasednutí již během snůšky (Hanuš a Fišer, 1975).

2.11 Líhnutí bažantích kuřat – v umělých líhních Umělé líhně dělíme na dvě základní skupiny: 1. líhně s přirozeným oběhem vzduchu, kam patří líhně stolové a kufříkové, 2. líhně s nuceným oběhem vzduchu – tj. líhně se zabudovaným ventilátorem. Stolové líhně, u nichž je oběh vzduchu založen na přirozeném proudění, mají vždy lísky ve vodorovné poloze, umístěné vedle sebe. V myslivecké praxi se používají různé typy (hospodář, zverex, norma aj.), s různou kapacitou (100 – 800 vajec). U všech typů stolových líhní se počítá buď s provozem od nasazení vajec až po vylíhnutí kuřat, nebo se používají jako dolíhně, přiřazené k motorovým předlíhním. Proto jsou lísky na vajíčka opatřeny kromě lišt na umístění vajec ještě drátěnou mřížkou na spodní straně, která zabraňuje propadávání kuřat. Pod lískami jsou plechové odpařovací nádoby, ve dně a na bočních stranách jsou větrací otvory. Topná tělesa jsou zavěšena na stropní částí líhně. Proud zapíná a vypíná mikrospínač, ovládaný membránou s éterovou náplní,

17

upevněný většinou uprostřed líhně v prostoru mezi vajíčky a topným tělesem. Regulační šroub termostatu je vyveden na vrchní desku líhně. Zapojení líhně signalizuje buď doutnavka, nebo žárovka, osvětlující prostor líhně. Pro měření teploty se u stolových líhní používají většinou líhňové kolínkové teploměry, připevněné držáčkem na okraj lísky. Spodní část teploměru je těsně nad úrovní povrchu vajíček. Zvlášť výhodné je využít stolové líhně pro líhnutí nasezených vajec z vysečených hnízd a s nestejnou dobou inkubace, protože splňují funkci předlíhně i dolíhně. Základní podmínkou správného provozu stolových i motorových líhní je jejich umístění a napojení na odpovídající příkon proudu. Líhně musí být v dobře větrané místnosti s dostatečnou výměnou vzduchu bez průvanu a větších výkyvů teploty. Vyžaduje se, aby teplota (hlavně v noci) neklesla v těchto místnostech pod 18°C. Nejvhodnější relativní vlhkost v místnosti je 60 %. Stolové i motorové líhně musí mít kolem sebe i nad sebou dostatek prostoru (nemají být přistaveny těsně ke stěně) a musí stát ve vodorovné poloze. Stolové líhně musí být navíc umístěny na podstavcích, aby bylo zaručeno správné větrání líhně, a nesmějí být stavěny nad sebou (Hanuš a Fišer, 1975).

2.11.1

Příprava stolové líhně (s přirozeným oběhem vzduchu)

Teplotu ve stolových líhních nastavíme na 39,5°C. Teplota v líhni musí zůstat po celou dobu inkubace konstantní. Relativní vlhkost je v líhních zajišťována na optimální hodnotě funkcí odpařovačů a konstrukcí líhně. Proto nejsou u těchto typů instalovány vlhkoměry, do odpařovacích nádob se stejnoměrně doplňuje potřebné množství vody a tím je zajištěna nezbytná optimální relativní vlhkost. Nutná je desinfekce prostoru líhně formaldehydovými parami. Vejce vkládáme do líhně vždy čistá a položená (v podélné ose vajíčka) v jedné vrstvě. Vejce se obracejí ručně od 2. do 21. dne líhnutí a to nejméně 1x za 12 hodin. V dolíhni po 21. dni již vajíčka neobracíme. Prohlídky vajec provádíme ovoskopem (obr. č. 16) v 7. a 14. dni inkubace. V 7. dni jsou neoplozená vejce průsvitná s lehkým odstínem žloutku. V oplozeném vajíčku jsou dobře viditelné krevní cévy, které se od zárodku rozbíhají. Vejce s odumřelým zárodkem mají krevní skvrny přilepené ke stěnám nebo jednu skvrnu uprostřed vajíčka, obklopenou pohybující se „mlhovinou“. Tato vyřazujeme 14. den inkubace. Pro větrání během inkubace slouží otvory ve stěnách a ve dnu líhně (Hanuš a Fišer,1975).

18

2.11.2

Líhně s nuceným oběhem vzduchu

Líhně s nuceným oběhem mají větší kapacitu. Proudění vzduchu, jeho výměnu a vyrovnávání teplot i vlhkosti zajišťuje ventilátor, oběžná lišta nebo vrtule. Topný systém je zajištěn suchými topnými tělesy nebo ponornými vařiči. Teplota je usměrňována pomocí nejrůznějších typů spínačů a seřizuje se na 37,8° C. Vlhkost je zajištěna nejčastěji plechovými pozinkovanými nádobami, které slouží jako odpařovač. Nezávisí na množství vody v odpařovacích nádobách, ale na jejich odpařovacím povrchu. Proto je nutné doplňovat odpařovače denně stejným množstvím vody. Relativní vlhkost, která se měří vlhkoměrem, je nastavena na 95 %. V předlíhních se vlhkost nastavuje na 55 - 60 % relativní vlhkosti. Při měření vlhkosti psychrometrem odpovídá této hodnotě 30° C vlhkého teploměru. Tato vlhkost musí být konstantní od nasazení vajec do líhně až do 21. dne inkubace. Pouze v dolíhních se vlhkost zvyšuje na 70 % relativní vlhkosti vlasového vlhkoměru, čemuž odpovídá 33° C vlhkého teploměru u psychrometru. Desinfekce líhní před prvním nasazením vajec se provádí stejně jako u stolových líhní. Zásuvky na vejce jsou umístěny nad sebou nebo v otáčivém bubnu. V předlíhních se rovnají vejce na lísky ve svislé poloze, špičkou dolů. Vejce se obracejí buď přetáčením klikou, která naklopí všechny zásuvky stejně nebo automaticky pomocí motorku, dle časového harmonogramu. V případě ručního přetáčení naklápíme lísky 5krát denně, automaticky každou hodinu. Vejce se prohlížejí jako ve stolových líhních 7. a 14. den, v 21. dni se vejce přemístí do dolíhní. Pokud byla líheň správně seřízena, líhnou se kuřata 24. den po vložení vajec do líhně. Z provozního hlediska je výhodné nasazovat vejce do líhní večer, protože líhnutí pak proběhne ve večerních hodinách 24. dne. Ráno 25. dne jsou kuřata oschlá a můžeme je odebírat. Kuřata potřebují k oschnutí dobu asi 12 hodin. V době líhnutí nesmíme líheň otevírat. Pokud se dodržují všechny zásady správného líhnutí, má se oplození pohybovat mezi 85 – 95 % a líhnivost oplozených vajec má dosahovat 80 – 85 %. Průměrně se ze 100 vajec vylíhne 60 – 70 kuřat. Pro záznamy o líhnutí si pořídíme zvláštní deník, do něhož průběžně zaznamenáváme průběh oplození a líhnivosti (Hanuš a Fišer, 1975).

2.11.3

Nejčastější závady při líhnutí bažantích kuřat v umělých líhních

1. Velké procento neoplozených vajec.

19

Tato závada není v líhnutí samém, ale nejčastěji je zaviněna kvalitou násadových vajec. Může ji působit nevhodný poměr pohlaví v chovném hejnu, špatná kvalita kohoutů nebo vzájemné rušení kohoutů v době toku. Příčinou může být také nesprávné nebo dlouhodobé skladování vajec před nasazením do líhně, kde se zárodek vůbec nezačne vyvíjet a při prohlídce je vejce vyřazeno jako neoplozené. 2. Vysoké procento odumřelých zárodků do sedmi dnů inkubace Příčinou bývá nesprávně seřízená teplota v líhni, špatné skladování vajec, popřípadě špatná biologická hodnota násadových vajec. Další příčinou může být i nevhodně časově volená desinfekce vajec, tj. mezi 2. a 4. dnem inkubace. 3. Vysoké procento odumřelých zárodků mezi 7. a 21. dnem inkubace Příčinou je špatné obracení vajec, špatná výměna vzduchu v líhni (nedostatek kyslíku pro vyvíjející se zárodky); u vajec ze sběru následek podchlazení v první fázi inkubace. Jednou z dalších příčin může být i výskyt paratyfu (salmonelózy). 4. Vysoké procento odumřelých zárodků v poslední fázi vývoje Příčinou je vysoká vlhkost v předlíhni a dolíhni („utopení“ zárodků), nedostatek kyslíku v dolíhni – špatné větrání. Předčasné líhnutí kuřat způsobuje vyšší teplota, opožděné líhnutí nízká teplota v líhni. Výskyt deformovaných stojáčků a prstů u kuřat bývá zaviněn podchlazením zárodků během vývoje (Hanuš a Fišer, 1975).

Vylíhlá bažantí kuřata je nutno z lísek odstranit hned jakmile oschnou. Soustavně se odstraňují i skořápky. Kuřata nepotřebují v prvních 12 – 24 hodinách přijímat potravu. V této době se předávají k dalšímu odchovu (Mottl, 1972).

2.11.4

Embryonální vývoj bažanta

Z celkové váhy bažantího vajíčka (obr.15) připadá na skořápku 8 – 10 %, na bílek 50 – 54 % a na žloutek 37 – 40 %. Vaječný obsah je složen ze 74 % vody, 14 % bílkovin, 11 % tuků a 1 % popelovin. Embryonální vývoj začíná ve vejcovodu, kde dochází po splynutí samičí zárodečné buňky se samčí spermií nejprve k rychlému buněčnému dělení a potom k diferenciaci buněk pro základy tkání a orgánů zárodku. Další vývoj zárodku po snesení vajíčka pokračuje pouze při teplotě vyšší než 27° C. Pro drůbež je charakteristická prakticky denní ovulace, vejce jsou snášena v sekvencích, jednotlivé sekvence jsou odděleny jednodenními přestávkami. Vejce je sneseno za 24 až 27 hodin po ovulaci, délka tohoto intervalu je přímo úměrná délce 20

snáškové série, lepší nosnice snášejí vejce v delších sériích (Jelínek, Koudela a kol. 2003).

Fant (1957) popsal podrobně jednotlivé fáze vývoje bažantího zárodku a seřadil kritéria k přesnému určení stáří embrya takto (Hanuš a Fišer, 1975): Stáří

Charakteristické znaky zárodku

zárodku 1. den

Embryo leží příčně k podélné ose vajíčka. V blastodermu obklopujícím zárodek se počínají vyvíjet krevní ostrůvky, které však ještě nejsou viditelné.

2. den

Hlava embrya se počíná stáčet doprava, počíná se odlišovat hlavový a krční ohyb v podobě hrbolků. Z předního mozku vyčnívají viditelné oční váčky. Srdce vyčnívá z těla a počíná pracovat.

3. den

Embryo je ohnuté od hlavy až k ocásku v podobě písmene C, hlava a krk jsou odlišené jako hrboly, začínají se objevovat oči. Vpředu na hlavě vystupují dvě mozkové polokoule (hemisféry), vzadu dva laloky středního mozku. Srdce začíná rytmicky pulzovat, krev je viditelná ve velkých ostrůvcích.

4. den

Na očích se objevují první známky pigmentace, na těle se začínají odlišovat končetiny.

5. den

Embryo je stočeno tak, že špička ocásku se dotýká hlavy. Zárodky končetin jsou dobře rozlišitelné jako lopatkovité přívěsky těla.

6. den

Obě mozkové polokoule s laloky středního mozku jsou velmi nápadné. Objevuje se horní čelist a embryo začíná mít charakteristickou ptačí podobu. Končetiny jsou odtaženy od těla.

7. den

Mozkové polokoule se pomalu zmenšují, střední mozek však zůstává velmi nápadný. Horní čelist vyčnívá z obličejové části. Oční pohárek je téměř uzavřen, pouze ve spodní části oka je patrná úzká mezera.

8. den

Mozkové polokoule jsou mnohem méně zřetelné, střední mozek je stále velmi nápadný. Končetiny jsou zřetelněji odlišné, ale bez prstů.

9. den

Velký a střední mozek jsou v objemu relativně menší, střední mozek je však přesto stále velmi nápadný. Oči jsou dobře pigmentované. Na horní čelisti se objevuje „vaječný zoubek“ jako drobná bílá tečka. Na křídlech se začínají odlišovat křidélka (alulae) jako palcové výčnělky. Na stojáčcích se objevují prsty. Spodní čelist je dobře patrná.

21

10. den Střední mozek stále vyčnívá z plynulé křivky lebky. Oční pohárek je zcela uzavřen. Začínají se vytvářet ušní otvory a nozdry. Křidélka jsou zcela odlišena, prsty stojáčků jsou již zřetelné. Na hřbetě, hlavě a bocích se vyvíjejí pérové papily. Kloakální otvor lze dobře rozeznat. 11. den Střední mozek stále ještě tvoří malý hrbol. Nozdry jsou dobře patrné, čelisti dostávají normální tvar zobáku, který začíná tvrdnout. Pérové papily jsou zřetelné na všech místech opeření. 12. den Nozdry jsou dobře formovány, prsty na stojáčcích se dále vyvíjejí a jejich kůstky jsou dobře viditelné. Pérové papily se objevují i na očních víčkách, ocásek se prodlužuje a začíná se opeřovat. Plod počíná měnit svou polohu a obrací se do podélné osy vajíčka. 13. den Na pérech hřbetu, boků a temene hlavy se objevuje pigmentace. Hlava je normálně hladce zakřivena. Oční víčka jsou uzavřena. Prsty stojáčků se dále vyvíjejí a na jejich špičkách se vytvářejí drápky. Celé stojáčky se začínají pokrývat šupinami. 14. den Pokračuje pigmentace peří, drápky dále rohovatí. Kolem ušních otvorů se vytváří prstenec pérových papil. Přední strana stojáčků je zcela pokryta šupinami. 15. den Oční víčka jsou již téměř normálně vyvinuta, pokračuje pigmentace peří. Na stojáčcích začínají být viditelné základy ostruh. 16. den Oči ještě mírně vyčnívají, ale již rychle dostávají normální velikost. Kloaka se zatahuje. Drápky na prstech jsou již dobře vyvinuté, pokračuje vývoj šupin na stojáčcích. 17. den Rychle se šíří a vyvíjí opeření, urychleně pokračuje pigmentace. Horní i spodní čelist jsou již téměř normální. Embryo se dostává do polohy vhodné pro vylíhnutí. 18. den Velikost očí je již v poměru k hlavě normální, nozdry jsou zcela vyvinuty. Vaječný zoubek je dosud pokryt blankou. Lze rozeznat meziprstní blány. Drápky a šupiny tvrdnou, zobáček je již pevný. 19. den Oční víčka jsou dobře opeřená a zavřená. Základ ostruhy je již 3 mm dlouhý. Vývoj šupin na stojáčcích je již v podstatě ukončen. 20. den Je dokončeno opeření, dorostlé drápky a meziprstní blány. 21. den Vaječný zoubek proráží blankou na špičce zobáku a je připraven ke klubání.

22

Spodní a horní čelist jsou délkově vyrovnané. Kónické základy ostruh jsou dobře rozeznatelné u obou pohlaví. 22. den Hlava je zcela opeřena. Celý žloutkový vak je vtažen do tělní dutiny. 23. den Kuře se počíná klubat. 24. den Kuře se líhne.

2.12 Odchov bažantích kuřat Po celá staletí se odchovávala kuřata pomocí domácích slepic. Při dnešním počtu odchovávaných bažantů již nelze tento způsob odchovu považovat za efektivní. Při porovnání výsledků líhnutí a odchovu kuřat pomocí slepic a umělým způsobem odchovu se prokázalo, že ztráty při prvním způsobu jsou vyšší a taktéž pracnost je větší než při odchovu umělou cestou. K umělému odchovu bažantích kuřat lze v našich podmínkách uplatnit dva způsoby. Jednou z možností je odchov bažantích kuřat v komorových odchovnách s výběhy a druhou, odchov v přenosných odchovnách s výběhy (Hanuš a Fišer, 1975).

2.12.1

Odchov v komorových odchovnách

Komorové odchovny jsou jednoduché montované stavby z dřevotřísky, heraklitu, prken apod., lze pro ně však využít i po řádné desinfekci starší typy drůbežáren. Jednotlivé oddíly jsou od sebe odděleny do výše 60 až 100 cm plnými deskami, od nichž je prostor ke stropu přehrazen sítí nebo drátěným pletivem. Větrání je zajištěno vyklápěcími okny nebo ventilátorem v horní části stěny, aby kuřata netrpěla průvanem. Nejvhodnější výška komor je 2,5 až 3 m. Do komorovacích odchoven kuřata přemísťujeme po oschnutí v dolíhních. První 3-4 dny kuřata rozdělíme po 100 kusech do kruhů z vlnitého papíru o průměru 120 cm a výškou 50 cm. K rovnoměrnému vyhřívání komor se nejlépe osvědčují zavěšené keramické zářiče s výkonem 300 W, nebo elektrické kvočny BIOS KE 500. Dopadová teplota ve výšce kuřete má být v 1. dni 32° C, v 1. týdnu se snižuje na 30° C, ve 2. týdnu na 28° C a ve 3. týdnu na 25° C. Pokud se v odchovnách během dne svítí, je třeba na noc zhasínat, aby se kuřatům zachoval režim dne a noci. Okna v komorových odchovnách je vhodné natírat vápnem s modrou barvou. Podle zkušeností se tím sníží náchylnost k vzájemnému oštipování .

23

Nejvhodnější plocha komorové odchovny je 12-16 m2 pro 300 až 400 kuřat (na 1 m2 20-25 kuřat). Při vyšších počtech slabší kuřata trpí, nedostanou se k potravě. Pro podestýlku jsou nejvhodnější hoblovačky z měkkého dřeva (popřípadě smíchané s řezanou slámou) ve vrstvě asi 5 cm. Při občasném přehrabání si udrží vhodné vlastnosti asi 10 dnů. Dveře by měly být upevněny tak, aby se otevíraly ven a práh o výšce alespoň 40 cm zabrání vybíhání kuřat ven. V komorových odchovnách bez výběhu můžeme kuřata chovat po dobu 3 týdnů. V komorách s travnatými výběhy (na 1 m2 komorové odchovny počítáme s 2-3 m2 výběhu) necháváme kuřata až 5 týdnů, ven je však pouštíme až po 3. týdnu. Otvory k výběhům (50 x 20 cm) opatřené padacími dvířky mají být ovladatelné zvenčí lankem a kladkou. Dojde-li při suchém a teplém počasí k poklesu relativní vlhkosti pod 50 %, zvyšujeme ji rozvěšením vlhké juty v chodbě odchovny. Pro zdárný vývin a opeřování kuřat je vhodná relativní vlhkost 50-60 %. Odchov bažantích kuřat do 3 týdnů v komorovacích odchovnách je v našich klimatických podmínkách nejvhodnější. Izolované prostředí snižuje riziko onemocnění, obsluha kuřat je méně pracná než v jiném prostředí. I zde je podmínkou úspěšného odchovu čistota a hygiena (Hanuš a Fišer, 1975).

2.12.2

Odchov kuřat v přenosných odchovnách

Pro tento způsob odchovu se používají různé typy odchoven s kapacitou 60-100 kuřat. Přenosné odchovny jsou z lehkého materiálu, např. sololitové desky. Mohou být bez dna. Pro odchov kuřat od 3 dnů stáří jsou však vhodnější s podlahou (podestýlka je opět z hoblovaček), která tvoří asi polovinu plochy odchovny. Osvědčuje se typ se zasouvací přední částí, s celkovou plochou 3 m2 (225 x 130 cm). V zadní části je nad podlahou zavěšen keramický zářič, v přední části bez dna je krmítko, napáječka a miska s pískem. Zde je také otvor pro výběh do přilehlé voliéry o rozměrech 3 x 4 m a do výše 1 m pokryté sítí. Přenosné odchovny se umisťují na rovnou a travnatou plochu s propustnou půdou. Příprava plochy se provádí nejméně 1 rok před začátkem chovu. Přesun odchoven a voliér je nutno provádět každý týden, proto je zapotřebí, aby připravená plocha byla dostatečně velká. Do přenosných odchoven se kuřata přemisťují 3 dny po vylíhnutí. Prvních 3 - 6 dnů jsou v kruzích z vlnitého papíru. Vyhřívání přenosných odchoven musí být zajištěno až do stáří kuřat 5 až 6 týdnů. Ve 4. až 6. týdnu se v případě teplého počasí vyhřívají pouze v noci – stačí teplota asi 25° C. Od 7 týdnů již kuřata vyhřívání nepotřebují.

24

Přenosné odchovny jsou výhodné pro odchovy s menší kapacitou. Nevýhodou je pracnost při přesouvání odchoven, tepelné ztráty při vyhřívání, náročnost na plochu a malý prostor při studeném počasí, kdy se nemohou kuřata vypouštět do voliér (Hanuš a Fišer, 1975).

2.12.3

Technika umělého odchovu bažantích kuřat

Po vylíhnutí a schnutí je nutné vytřídit kuřata slabá, aby jakost v jednotlivých sériích kuřat byla vyrovnaná. Slabá kuřata umisťujeme odděleně od ostatních, aby nebyla omezována silnějšími jedinci. Obvykle se takto vytřídí 1 –3 % kuřat. Přestože bažantí kuřata vydrží prvních 24 hodin po vylíhnutí bez potravy, předkládáme jim krmivo zároveň s přemístěním z líhní do odchoven. Klovací reflex se u bažantů projevuje již v prvních hodinách života. Kuřatům předkládáme také vodu v napáječkách. Nemáme-li záruku, že je voda naprosto nezávadná, desinfikujeme ji 4 tabletami Cholesolu na 1 l vody. Dále podáváme na miskách jemný říční nebo vypraný kopaný písek. Krmivo předkládáme v prvním týdnu na kruhových krmítkách pro kuřata (KK), od druhého týdne v korýtkových plechových krmítkách. Krmítka i napáječky pravidelně desinfikujeme 2 – 5 % roztokem Chloraminu. Krmítka, napáječky a misky s pískem stavíme zásadně do vyhřívaného prostoru odchovny. Od druhého týdne stáří kuřat předkládáme v komorových odchovnách kromě granulovaného krmiva i zelené krmivo. Zelené krmivo není jen doplňkem granulovaného krmiva, ale plní funkci i tím, že se kuřata zaměstnávají, klesá nebezpečí vzájemného oštipování. Má také svůj význam pro zlepšování reflexu samostatného vyhledávání potravy. Problémem odchovu bažantích kuřat bývá oštipování peří a kanibalismus. Po celou dobu odchovu bažantích kuřat musíme při vyhřívání komor nebo přenosných odchoven stále kontrolovat chování kuřat a dle něho regulovat teplotní režim. Při správné teplotě jsou kuřata po celé ploše odchovny rozptýlena stejnoměrně. Při nižší se shlukují, mohou se umačkat. Při vysokých teplotách utíkají kuřata od zdroje tepla. Nízké teploty způsobují průjmy z podchlazení, vysoké mohou způsobit úhyn dehydratací organismu. Při vyšších teplotách také zchoulostiví. Z komorových odchoven přemisťujeme kuřata ve stáří 21 dnů do přenosných odchoven s voliérami pro výběh nebo do stabilních odchoven s výběhy. Při špatném počasí můžeme kuřata v komorách podržet o týden déle (Hanuš a Fišer, 1975).

25

2.12.4

Krmení bažantů v umělém odchovu do stáří šesti týdnů

Při odchovu bažantů se ke krmení používá výlučně granulované krmivo. Při jeho sestavování se vychází ze znalostí o složení přirozené potravy především mladých bažantů. Kuřata do 3 týdnů stáří mají největší nárok na stravitelné bílkoviny. Pro toto období se sestavují speciální směsi, označované jako „startéry“, které mají obsahovat 26 – 28 % stravitelných dusíkatých látek (N-látek). Pro období od 4 do 10 týdnů se používají směsi s obsahem kolem 24 % stravitelných dusíkatých látek. V současné době se u nás pro bažantí kuřata do 3 týdnů stáří vyrábí kompletní směs pod značkou BŽ 1. Uvedené krmivo obsahuje především živiny - N-látky (32,1 %), stravitelné N-látky (28,3 %) a metabolizovatelnou energii (2 670 Kcal/kg). Krmivo je doplňované specificky účinnými látkami (vitamíny atd.). Týdenní spotřeba krmiva na jedno kuře v 1. týdnu činí 34 g, ve 2. týdnu 56 g, ve 3. týdnu 90 g a ve 4. týdnu 80 g a 80 g krmiva BŽ 2. Od 1. dne se podává kuřatům krmivo BŽ 1, ke granulovanému krmivu je vhodné přidávat v 5 % z celkové dávky syrové strouhané mrkve a 8 – 10 % zeleného krmiva (vojtěška, jetel, kopřivy). Do dvou týdnů se zelené krmivo krájí, později se předkládá ve svazcích. Od 4. týdne se kuřata krmí kompletní směsí pro bažantí kuřata BŽ 2, ve 4. týdnu ještě v poměru 50 % : 50 % směsi s krmivem BŽ 1. V krmné směsi BŽ 2 jsou živiny obsaženy v následující výši: N-látky 27,4 %, stravitelné N-látky 24,1 % a metabolizovatelná energie 2 710 Kcal/kg. Uvedená granulovaná krmiva obsahují všechny složky potřebné pro vývoj kuřat, není tedy vhodné přidávat k nim další krmiva (např. maso, vařená vejce apod.). Neúměrně by se tím zvýšil obsah bílkovin, které jsou v krmivu v optimální výši.Vysoká hladina bílkovin v krmivu může být příčinou abnormální mortality způsobené poruchou ve výživě, negativně ovlivňující zejména funkci jater a ledvin. Z tohoto důvodu je nutné převést kuřata od 4. týdne na krmivo s nižším obsahem stravitelných bílkovin. Ve výživě jsou důležité kromě bílkovin a uhlohydrátů také minerální látky (vápník, fosfor, stopové prvky) a vitamíny. Jejich obsah je v krmivech BŽ vyvážen. Granulovaná krmiva skladujeme v suchých, studených a dobře větraných prostorách (Hanuš a Fišer, 1975).

26

3 MATERIÁL A METODIKA 3.1

Popis podmínek v Jinačovicích

3.1.1 Přírodní podmínky Odchovna Jinačovice leží severovýchodně - asi 5 km - od města Brna, respektive její části Bystrc, v nadmořské výšce 362 m nad mořem. Nachází se v relativně chladnější, mírně teplé klimatické oblasti. Z klimatických charakteristik jsou důležité především teplotní a srážkové ukazatele a údaje o proudění vzduchu. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 7 – 8° C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 17,5° C, nejchladnější je leden s průměrnou teplotou –3° C. Roční úhrn srážek činí přibližně v průměru 550 mm (stanice Veverská Bitýška udává 542 mm). Nejvíce srážek bývá v červenci - průměrně 80 mm, nejméně v březnu 25 mm. V proudění vzduchu převládá severozápadní směr proudění větru, v zimním období jihovýchodní.

3.1.2 Technické zařízení K přezimování chovného hejna slouží zimovací voliéry a haly. Ke snůšce vajec slouží společné snůškové voliéry a klecové baterie, které jsou umístěny v zevním prostředí a chráněné ze strany převládajících větrů a proti srážkám. Stejné klecové baterie jsou umístěny v halách s možností vytápění a přisvěcování, ty se však v současné době nevyužívají. Z dalších zařízení jsou zde také umístěny stabilní kmenové voliéry. Klecové baterie sloužící pro snůšku vajec jsou opatřeny sběrnými rošty, kapátkovými napáječkami a krmítky pro krmnou směs. Temná chladná místnost slouží pro uskladnění vajec před nasazením do líhně. K líhnutí bažantů jsou určeny líhně typu BIOS, které jsou rozlišeny na předlíheň a dolíheň. Dalším nezbytným zařízením jsou tzv. elektrické kvočny umístěné v halách sloužící pro odchov bažantí zvěře po vylíhnutí.

3.2

Metody líhnutí v Jinačovicích

Pro produkci vajec slouží vlastní chovné hejno umístěné v klecových bateriích (ostruhárnách) v poměru pohlaví 1 : 6. Snesená vejce byla každý den sbírána, označována, vytříděna a skladována na tzv. lískách v naklápěcím stojanu v temné, chladné místnosti. Dvakrát denně byla vejce překlápěna. Před nasazením do předlíhní byla vejce desinfikována formaldehydovými parami a nasazována jedenkrát za týden do předlíhně. Poslední týden inkubace jsou vejce překládána z předlíhní do dolíhní, kde jsou umístěna až do vylíhnutí kuřat. Vylíhlá kuřata se po oschnutí umisťují do hal pod tzv. elektrické 27

kvočny. K líhnutí byly použity líhně značky BIOS s nuceným oběhem vzduchu. V případě výpadku elektrického proudu se uvede v činnost záložní zdroj na výrobu elektrického proudu.

3.3

Vlastní metodika

Sledování průběhu snůšky v chovném hejnu a natalita bažantích kuřat byla sledována na odchovně v Jinačovicích. Pozorování jsem provedl v období od 13.5.2004 do 9.6.2004. Každou klec o rozměrech 2 m x 1 m x 0,75 m jsem označil evidenčním štítkem pro pravidelné denní sledování snůšky vajec a případného úhynu jedinců v chovném hejnu. Snesená vejce pocházela od 140 jedinců bažantí zvěře umístěné ve 20 klecích v poměru pohlaví 1 : 6. Údaje jsem pravidelně zapisoval ve spolupráci s obsluhujícím pracovníkem (počty snesených vajec, případné úhyny). Snesená vejce jsem třídil a nevhodná vejce pro líhnutí vyřazoval. Sebraná vejce jsem umístil na tzv. lísky (obr. 11 a 12) do naklápěcího stojanu umístěného v temné chladné místnosti pro skladování vajec. Pravidelně po sedmi dnech jsem snesená a vytříděná vejce desinfikoval parami formaldehydu a umístil do předlíhní tytu BIOS. Po týdnu inkubace v předlíhni jsem všechna vejce prohlížel ovoskopem (obr. 17 a 18) a neoplozená vejce jsem vyřadil. Zbylá vejce jsem umístil zpět do předlíhní na další dva týdny. Na poslední tři dny jsem vejce umístil z předlíhně do dolíhně. Zde byla vejce až do vylíhnutí bažantích kuřat, tj. do 24. dne. Asi po 12 hodinách po oschnutí, tj. 25. den po nasazení vajec do předlíhní jsem vylíhlou

mladou bažantí zvěř přemístil pro odchov pod

elektrické kvočny do hal. Zde jsem sledoval životaschopnost i úhyn po narození a vedl o tom evidenci. Veškeré mnou sledované údaje jsou uvedeny v tabulkách a grafech a technická zařízení zdokumentována fotografiemi.

28

4 ODCHOVNA JINAČOVICE 4.1

Metody intenzivního chovu bažanta obecného (Phasianus colchicus L.) pro produkci vajec

V podmínkách bažantnice Jinačovice se provozuje pouze chov krotký či umělý (voliérový), z důvodů nejen ekonomických, ale i praktických (odchovna zajišťuje dostatečné množství vajec, i když se nevyužívá její maximální kapacita). V současné době se produkuje maximálně 10 000 vajec bažantí zvěře, čemuž odpovídá asi 7 000 narozených bažantích kuřat. V případě, že by odchovna využívala plnou kapacitu včetně klecových baterií umístěných v uzavřené budově s možností vytápění, se dosáhne maximální produkce 30 000 vajec bažantí zvěře, tj. maximálně asi 20 000 až 25 000 bažantích kuřat.

4.2

Jednotlivé typy zařízení používané pro produkci vajec

4.2.1 Společné snůškové voliéry Využívají se v místních podmínkách pro snášení vajec. Pro produkci vajec nemají tyto z hlediska celkového sneseného počtu vajec bažantí zvěře prvotní význam. Tyto voliéry se převážně využívají ke komorování bažantí zvěře, z níž se vybírají kvalitní chovná hejna pro klecové baterie. Mají rozměr 30 x 5 m, tj. plochu 150 m2 s celkovým počtem 10 voliér, které navazují na klecové baterie (obr. č. 3 a 4). Jsou ohraničeny kovovým pletivem o výšce 2 m (velikost ok 20 x 20 mm). Horní strana je kryta plastovým pletivem (velikost ok 60 x 60 mm) (obr. č. 7 a 8). Spodní část je opatřena podezdívkou. V každé voliéře je umístěno celkem 5 až 6 kmenů v poměru pohlaví 1 : 6, v celkovém počtu 5 bažantích kohoutů a 30 bažantích slepic na jednu voliéru, což je přibližně 2 až 3x více než uvádějí literární údaje. Část plochy voliéry cca 1/5 je zapískovaná, zbylá část se osévá ekonomicky dostupnými zbytky osiva z čističek osiv, pro tyto účely velmi vhodně využitým zdrojem a následného významného krmení. Nezbytnou součástí je také, vyklízení trusu, desinfekce vápnem, popřípadě roztokem chloraminu, přerytí a osetí. Polovina voliér, tj. 5, zůstává neobsazená jeden rok zvěří v důsledku zabránění biologické únavy prostředí (desinfekce, kultivace půdy, výměna písku, osetí zeleným krmivem, údržba plotů – nátěry, oprava ok). Tyto se osévají na jaře. Vzhledem k nadměrnému cca dvojnásobnému počtu zvěře bylinná vegetace (obr. č. 7) nevydrží ve

29

voliéře po celé vegetační období, ale vzhledem k počtu umístěné bažantí zvěře, vydrží asi jeden měsíc (obr. č. 8). Později se doplňuje zelené krmení. Ve voliérách jsou umístěny plastové a plechové přístřešky sloužící k úkrytu zvěře před nepřízní počasí a žebřinové hřady pro hřadování (obr. č. 8). Krmné směsi pro krmení bažantů se umisťují do tubusových krmítek, kde je krmná směs proti nepřízni počasí chráněna kloboukem (obr. č. 20), nebo do tubusových krmítek pod přístřeškem (obr. č. 19). Krmítka se každý den doplňují. K napájení slouží napáječky . V zimním období se nosí do napáječek ručně v kbelících teplá voda, aby tak rychle nezamrzala. Krmítka a napáječky se pravidelně desinfikují jedenkrát za čtrnáct dní přípravkem Virkon nebo Chloraminem. Z místního vodního zdroje se provádí rozbor vody jedenkrát za čtvrtletí. 80 % celkového počtu zakomorované bažantí zvěře zůstává v těchto voliérách i přes zimu a 20 % je zakomorováno v zimovacích – komorovacích voliérách, a to nejen z kapacitních důvodů, ale i z důvodu umístění v přirozeném zevním prostředí – „lepší otužilost“.

4.2.2 Stabilní snůškové voliéry Používají se pro odchov bažanta královského (Syrmaticus reevesii) (Gray) (obr. č. 23). Pro krmení, napájení a desinfekci platí stejné zásady jako pro společné snůškové voliéry.

4.2.3 Klecové baterie Bažantnice disponuje klecovými bateriemi umístěnými v zevním prostředí (obr. č. 4) i klecovými bateriemi, které jsou umístěny v halách s možností přitápění i přisvěcování (obr. č. 9), které se v současné době nevyužívají. Pro získávání násadových vajec bažanta obecného (Phasianus colchicus L.) se využívají klecové baterie s napojením na společné snůškové voliéry (obr. č. 3, 4, 5). Pro sběr trusu slouží rošty a pro snesená vajíčka slouží tzv. sběrné rošty (obr. č. 6). Krmení je zajištěno pomocí otevřených krmítek umístěných v přední části klecí. K napájení se využívá kapátkových napáječek (obr. č. 6). Klecové baterie jsou zastřešené a kryté z boku proti převládajícím větrům vlnovkami z laminátu, bez možnosti vnitřního vytápění (obr. č. 3, 4). V období sledo-

30

vání v roce 2004 byly požadavky na počty bažantích kuřat pro potřeby VFU přibližně 1000 odchovaných bažantích kuřat, pro obnovu chovného hejna bylo potřeba do 500 kusů s rezervou, ostatní bažantí kuřata po výběru chovného hejna byla určena k prodeji, proto byly využity pro získávání násadových vajec klecové baterie bez možnosti vnitřního přitápění a umělého prodlužování dne pomocí přisvěcování. Výhodou klecových baterií umístěných pod přístřeškem v zevním prostředí (obr. č. 3, 4, 5) odpadá ekonomicky nákladné přisvěcování a přitápění. Do těchto typů klecových baterií bylo umístěno chovné hejno bažantů v poměru pohlaví 1 : 6 koncem března, přibližně jeden měsíc před začátkem snůšky, kde byli bažanti drženi po celou dobu snůšky do konce června. Po tuto celou dobu snůšky již vyhovují venkovní teploty a není třeba přitápění. Do těchto baterií byli bažanti umístěni ze zimovacích – komorovacích voliér a také ze společných snůškových voliér, kde byli bažanti drženi přes zimu.

4.2.4 Zimovací, komorovací voliéry Zimovací voliéry (obr. č. 1, 2) jsou využívány pro zakomorování pouze pro část bažantí zvěře, asi 20 % z celkového počtu. Ostatní bažanti jsou zakomorovaní ve společných snůškových voliérách. Dále jsou tyto zimovací, komorovací voliéry využívány pro umístění již odchovaných bažantích kuřat ve stáří od 6 týdnů. Krmení, napájení a desinfekce je obdobné jako u společných snůškových voliér.

4.3

Výběr chovného hejna v návaznosti na veterinární problematiku

Chovné hejno se obnovuje každým rokem z vlastních vyprodukovaných kuřat s genetickým zaměřením na počet vajec i natalitu. Jsou vybíráni jedinci, kteří odpovídají požadavkům standartu, hmotnosti a zdravotnímu stavu. Hlavním důvodem pro každoroční obnovu chovného hejna jsou zdravotní důvody (infekční a invazní choroby). Z důvodu „osvěžení krve“ je nutné zařadit do líhnutí cca 200 vajec z vhodných vybraných chovů. Zdravotní stav se průběžně sleduje. Jedenkrát za čtvrtletí se provádí koprologické vyšetření trusu na přítomnost kokcidií a vajíček endoparazitů (např.: syngamóza, škrkavka, roup, kapilárie). Jedenkrát ročně se vyšetřuje bažantí zvěř hematologicky na přítomnost salmonel.

31

Dle veterinárních požadavků při prodeji bažantích kuřat především do zahraničí se provádí požadovaná předepsaná vakcinace.

4.4

Krmení bažantů ve snůškových voliérách

Bažanti ve snůškových voliérách se krmí kompletní krmnou směsí pro bažantí nosnice označenou BŽN. Směs je určena pro bažantí nosnice v chovném hejnu při voliérovém chovu bažantů, zkrmuje se již v předsnůškovém období a to od počátku ledna do konce snášky.

4.4.1 Krmení Složení: pšenice, kukuřice, sojový extrahovaný šrot toastovaný, uhličitan vápenatý, pšeničná krmná mouka, sojové boby toastované, pšeničné otruby, dihydrogenfosforečnan vápenatý, rostlinný olej, vitamín A, D3, E – alfatokoferol, butylhydroxyanisol, butylhydroxytoluen, etoxyquin, síran měďnatý pentahydrát, přírodní kamenná sůl, L – lyzin HCL 100, DL – methionin 99 %, hydrogen – uhličitan sodný. Krmná směs obsahuje v 1 kg: Vlhkost

12,8 % Popel

103,0 g

Dusíkaté látky 154,0 g Měď (Cu) Tuk

25,0 g Vitamín A

Vláknina

39,0 g Vitamín D (D3)

Methionin

4.5

15,0 mg 14000,0 mj 2800,0 mj

3,3 g Vitamín E – Alfatokofero

59,0 mg

Desinfekce vajec před líhnutím

Vejce jsou umístěna v předlíhni. Ve třech sloupcích po jedenácti lískách, na jednu lísku se umísťuje 192 bažantích vajec. Předlíheň musí být před desinfekcí vajec vyhřátá přibližně na teplotu 37° C, maximálně na 38° C. Komora v předlíhni má objem, na který se dle výpočtu použije 60 mg manganistanu draselného, ten se přelije 110 ml formaldehydu s koncentrací 36 – 38 %. Takto vytvořená chemická směs se nechá působit cca 15 minut v uzavřené komoře předlíhně. Po této době se použije čpavek nebo čpavková voda k neutralizaci, aby se zabránilo dalšímu vzniku formaldehydových par, které by narušily další embryonální vývoj.

32

4.6

Skladování a výběr vajec pro líhnutí

Vejce se skladují v temné chladné místnosti (obr. č. 12) při teplotě 4 – 6° C. Výše teploty by neměla překročit 10° C. Vejce uložená v lískách, seřazených do baterií, se 2x denně mechanicky překlápějí z jedné strany na druhou. Vždy platí zásada nasazovat do předlíhní biologicky plnohodnotná vejce. Vyřazují se vejce malá nebo naopak velká (dvoužloutková) s nevyvinutou skořápkou, ale i jinak mechanicky poškozená.

4.7

Líhnutí bažantích kuřat v umělých líhních

Používají se líhně s nuceným oběhem vzduchu typu Bios. V předlíhni (obr. č. 10, 13) jsou vajíčka umístěna 14 dnů. Po týdnu se vajíčka prohlížejí ovoskopem a neoplozená vejce se vyřazují. Relativní vzdušná vlhkost je nastavena na cca 50 %. Teplota se pohybuje v rozmezí 37,6° C – maximálně 38° C.

21. den se lísky s vejci

postupně vyskládají na stůl a zde se vajíčka mechanicky (ručně) přemístí na lísky do líhní s drátěným roštem a uloží se do dolíhní (obr. č. 11, 14). V dolíhních jsou vejce uložena do dvanácti lísek v jedné komoře. Na jednu lísku se vejde přibližně 250 vajec. Zde jsou vejce umístěna po dobu deseti dnů při relativní vzdušné vlhkosti 75 %. Teplota je stejná jako v předlíhni. Vylíhlá bažantí kuřata propadnou na drátěné rošty (obr. č. 11), kde oschnou. Po oschnutí, tj. asi za 12 hodin, což je 25. den od nasazení vajec do předlíhně, se vylíhlá bažantí kuřata vybírají z dolíhně a umísťují do hal pod tzv. elektrické kvočny.

4.8

Odchov bažantích kuřat v halách

Bažantí kuřata se v místních podmínkách odchovávají pod tzv. elektrickými kvočnami v halách (obr. č. 21, 22). Pod tyto kvočny se umisťuje bažantí zvěř asi 12 hodin po vylíhnutí. Elektrické kvočny jsou zařízení, ve kterých se vyvíjí tepelná energie pomocí speciálně upravené žárovky. Používá se zde elektrické kvočny typu BIOS 500. Okolo této kvočny je umístěn kovový plech vytvářející kruh o průměru cca 2 m a výšce 0,5 m. Počet umístěných kuřat činí maximálně 500. V halách, kde jsou umístěny elektrické kvočny, se nepřitápí ani nepřisvěcuje, neboť vytvářená energie a světlo elektrickými kvočnami je dostačující. Světelný režim se upravuje tak, aby byl první týden v činnosti nepřetržitě, zbývající týdny se přizpůsobuje dennímu režimu. Pro podestýlku se používají hobliny a řezaná sláma ve vrstvě do 10 cm, tato se využívá po celou dobu odchovu. Kuřata se sedmý týden stáří vypouštějí do honitby

33

nebo jsou určena k prodeji. Do voliér se přemisťují pouze ta kuřata, která budou sloužit pro obnovu chovného hejna.

4.8.1 Krmení bažantů v umělém odchovu Bažanti se zde krmí kompletní krmnou směsí značenou BŽ 1, která je určena pro stáří bažantů 1 – 3 týdny. Čtvrtý až šestý týden se používá kompletní krmná směs BŽ 2. Nezbytné je také napájení, které je zde zajišťováno pomocí kloboukových napáječek. Dále je bažantům podáván na miskách písek, který je nezbytný pro trávení.

34

5 VÝSLEDKY Snůška vajec bažanta obecného (Phasianus colchicus L.) byla sledována v klecových bateriích v období od 13.5.2004 do 9.6.2004. Klecových baterií bylo celkem 20, pohlaví bylo zastoupeno v poměru 1 : 6. Celkový počet bažantích slepic činil 120 kusů, z toho úhyn 33 bažantích slepic. Uhynulé bažantí slepice byly ihned doplněny stejnými počty bažantích slepic. Bažantích kohoutů bylo celkem 20, ve sledovaném období nebyl zaznamenán žádný úhyn (příloha č. 2). Celkem bylo ve sledovaném období sneseno 2 009 vajec (příloha č. 1, graf č. 1, graf č. 1a). Počet vyřazených vajec před nasazením do předlíhně činil celkem 22 vajec. Z tohoto počtu bylo 10 dvoužloutkových vajec, 7 malých vajec a 5 vajec bylo s nevyvinutou skořápkou (příloha č. 3). První týden sledovaného období činila celková snůška 530 vajec, celkem bylo do líhně nasazeno 522 vajec, vyřazených bylo 8 vajec (1,5 %). Druhý týden sledovaného období činila celková snůška 526 vajec, celkem bylo do líhně nasazeno 522 vajec, vyřazena byla 4 vejce (0,8 %). Třetí týden sledovaného období činila celková snůška 483 vajec, celkem bylo do líhně nasazeno 480 vajec, vyřazena byla 3 vejce (0,6 %). Čtvrtý týden sledovaného období činila celková snůška 470 vajec, celkem bylo do líhně nasazeno 463 vajec, vyřazeno bylo 7 vajec (1,5 %). Celkový počet nasazených vajec do líhně byl

1 987. Celkový počet vajec

nasazených do líhně v prvním týdnu byl 522. Z tohoto počtu bylo celkem neoplozených vajec 51 (9,8 %), nevylíhnutých bažantích kuřat bylo celkem 97 (20,6 %). Vylíhlých bažantích kuřat bylo celkem 374 (79,4%). Celkový počet vajec nasazených do líhně v druhém týdnu byl 522. Z tohoto počtu bylo celkem neoplozených vajec 48 (9,2 %), nevylíhnutých bažantích kuřat bylo celkem 114 (24,1 %). Vylíhlých bažantích kuřat bylo celkem 360 (75,9 %). Celkový počet vajec nasazených do líhně v třetím týdnu byl 480. Z tohoto počtu bylo celkem neoplozených vajec 53 (11,0 %), nevylíhnutých bažantích kuřat bylo celkem 98 (23,0 %). Vylíhlých bažantích kuřat bylo celkem 329 (77,0 %). Celkový počet vajec nasazených do líhně v čtvrtém týdnu byl 463. Z tohoto počtu bylo celkem neoplozených vajec 47 (10,2 %), nevylíhnutých bažantích kuřat bylo celkem 111 (26,7 %). Vylíhlých bažantích kuřat bylo celkem 305 (73,3 %). Celkový počet nasazených vajec do líhně ve sledovaném období byl 1 987. Neoplozených vajec bylo celkem 199 (10,0 %). Nevylíhnutých bažantích kuřat bylo

35

celkem 420 (23,5 %). Celkový počet vylíhlých bažantích kuřat činil 1 368 (76,5 %). Celkový přehled průběhu snůšky je uveden v příloze č. 4 a grafu č. 3. Počet bažantích kuřat vyjmutých z líhně 12.6.2004 byl 374. První týden z tohoto počtu uhynulo 10 (2,7 %) bažantích kuřat, druhý týden 4 (1,1 %), třetí týden 3 (0,8 %), čtvrtý týden 2 (0,5 %), pátý týden 3 (0,8 %) a šestý týden uhynulo 1 (0,3 %) bažantí kuře. Celkový úhyn činil 23 (6,1 %) bažantích kuřat (příloha č. 5, graf č. 4). Počet bažantích kuřat vyjmutých z líhně 19.6.2004 byl 360. První týden z tohoto počtu uhynulo 12 (3,3 %) bažantích kuřat, druhý týden 4 (1,1 %), třetí týden 3 (0,8 %), čtvrtý týden 3 (0,8 %), pátý týden 2 (0,6 %) a šestý týden uhynulo 1 (0,3 %) bažantí kuře. Celkový úhyn činil 25 (6,9 %) bažantích kuřat (příloha č. 5, graf č. 4). Počet bažantích kuřat vyjmutých z líhně 26.6.2004 byl 329. První týden z tohoto počtu uhynulo 9 (2,7 %) bažantích kuřat, druhý týden 3 (0,9 %), třetí týden 3 (0,9 %), čtvrtý týden 3 (0,9 %), pátý týden 2 (0,6 %) a šestý týden uhynula 2 (0,6 %) bažantí kuřata. Celkový úhyn činil 22 (6,7 %) bažantích kuřat (příloha č. 5, graf č. 4). Počet bažantích kuřat vyjmutých z líhně 3.7.2004 byl 305. První týden z tohoto počtu uhynulo 8 (2,6 %) bažantích kuřat, druhý týden 4 (1,3 %), třetí týden 4 (1,3 %), čtvrtý týden 3 (1,0 %), pátý týden 2 (0,7 %) a šestý týden uhynula 2 (0,7 %) bažantí kuřata. Celkový úhyn činil 23 (7,5 %) bažantích kuřat (příloha č. 5, graf č. 4).

36

6 DISKUSE Předložená práce se zabývá efektivitou líhnutí z vyprodukovaných vajec v klecových ostruhárnách v bažantnici v Jinačovicích a následným odchovem bažantích kuřat do stáří šesti týdnů. Snůška vajec dle jednotlivých klecí v poměru pohlaví bažantů 1 : 6 byla sledována v období 13.5.2004 až 9.6.2004 (viz příloha č. 1) po jednotlivých dnech (graf č. 1). Celkový průběh snůšky ve sledovaném období zachycuje graf č. 19. Současně s průběhem snůšky byl denně sledován úhyn bažantích slepic v jednotlivých klecích (příloha č. 2), který přehledně zachycuje graf. č. 2. Hlavním cílem práce je sledování ztrát z vyprodukovaných vajec v klecové ostruhárně, oplozenost vajec, líhnivost a následné ztráty v odchovu do stáří šesti týdnů. Celkové ztráty vajec a jejich důvody vyřazení z násadových vajec detailně zachycuje příloha č. 3. Vejce byla sbírána denně po dobu vždy jednoho týdne, kdy se ve skladu vytvořila dostatečná zásoba vajec pro vložení do líhně. Procenta vyřazených vajec v jednotlivých týdnech z celkového počtu nasazovaných vajec jsou v příloze č. 4 a pohybovaly se v rozmezí 0,6 % až 1,5 % s celkovým průměrem ze sledované snůšky 1,1 %, což je výborný výsledek, neboť Hanuš a Fišer (1975) udává ztráty 1 – 4 %. Minimalizace ztrát je zabezpečena technologickým řešením podlah snůškových klecí - plastové rohože nakloněné do sběracího žlábku, který je mimo dosah ptáků umístěných v klecích. To znamená, že jsou ztráty rozklováním vajec zcela eliminovány. Ztráty rozklováním byly ve sledovaném období 0 %, jedná se o ztráty, které zvyšují vyřazení vajec z důvodů velikosti a defektu tvorby skořápky o dalších 3 – 5 % (Hanuš a Fišer, 1975). Vejce po nasazení do líhně s nuceným oběhem vzduchu značky BIOS byla prohlídnuta prosvícením pomocí ovoskopu sedmý den inkubace. Procenta neoplozených vajec se pohybovala v jednotlivých násadách 9,2 až 10,2 %, průměr 10 %, což odpovídá uváděným hodnotám (Hanuš a Fišer, 1975) 5 – 15 %. Celková líhnivost se pohybovala ve sledovaném období v rozmezí 73,3 % - 79,4 % s průměrem 76,5 %, což odpovídá hodnotám udávaným (Hanuš a Fišer, 1975) ze sto oplozených vajec 60 – 70 kvalitních kuřat. Celkový přehled líhnutí po týdnech zachycuje graf č. 3. Průběh odchovu vylíhnutých kuřat byl sledován po dobu šesti týdnů. Kuřata byla odchovávána standardním technologickým postupem na podestýlce pod elektrickými kvočnami BIOS 500 a krmena standardními krmnými směsmi BŽ 1. Úhyn byl denně

37

sledován v jednotlivých skupinách, celkový přehled je uveden v příloze č. 5 a na grafu č. 4. Celkové ztráty v odchovu se pohybovaly v rozmezí 6,15 % až 7,54 %, průměr 6,8 %. Hanuš (1962) udává ztráty průměrně kolem 15 % (Hanuš a Fišer, 1975). Ze sledovaného období odchovu bažantích kuřat do stáří šesti týdnů byl největší úhyn do stáří jednoho týdne (slabá kuřata, nevstřebaný žloutkový vak). Další literární prameny, které jsem měl k dispozici, neposkytují údaje pro porovnání výsledků získaných pozorováním, proto nejsou uvedeny.

38

7 ZÁVĚR Cílem předložené práce bylo sledování produkce vajec v klecových ostruhárnách z celkového počtu vyprodukovaných vajec, sledování počtu defektních vajec, neoplozených vajec, líhnivost a následný odchov bažantích kuřat do stáří šesti týdnů a porovnání výsledků s publikovanými hodnotami. Lze konstatovat, že v klecových ostruhárnách z hlediska použité technologie, celkového prostoru, z hlediska množství ptáků v chovném hejnu, zootechnických a hygienických podmínek (čistoty provozu atd.) a personálního obsazení (1 pracovník), lze dosahovat výborných chovatelských výsledků.

7 CONCLUSIONS The objective of the paper being submitted was to monitor the egg production in cage aviaries: The total number of eggs produced, the number of defective eggs, unfertilised eggs, the hatching rate, the subsequent rearing of pheasant chicks up to the age of six weeks, and to compare the results with published data. From the point of view of the technology used and with regard to the overall space, the number of birds in the breeding flock, the conditions of husbandry and hygiene (cleanliness of operation etc.) and staffing (1 worker), we can state that excellent breeding results can be accomplished.

39

OBSAH 1

ÚVOD.......................................................................................................... 4

2

STAV PROBLÉMU ..................................................................................... 5

2.1

Historie českého bažantnictví ............................................................................ 5

2.2

Zoologické rozdělení bažantů ............................................................................ 5

2.3

Metodické členění chovu bažantí zvěře ............................................................ 6

2.4

Metody intenzivního chovu bažanta obecného (Phasianus colchicus L.)

pro produkci vajec .......................................................................................................... 7 2.5

Jednotlivé typy zařízení používané pro produkci vajec .................................. 8

2.5.1

Společné snůškové voliéry............................................................................ 8

2.5.2

Stabilní snůškové kmenové voliéry .............................................................. 9

2.5.3

Přenosné snůškové kmenové voliéry.......................................................... 10

2.5.4

Klecové baterie ........................................................................................... 10

2.5.5

Zimovací – komorovací voliéry.................................................................. 11

2.6

Výběr chovného hejna ...................................................................................... 11

2.7

Snůška vajec ...................................................................................................... 13

2.8

Krmení bažantů ve snůškových voliérách ...................................................... 15

2.9

Desinfekce vajec před líhnutím ....................................................................... 16

2.10

Skladování a výběr vajec pro líhnutí .............................................................. 16

2.11

Líhnutí bažantích kuřat – v umělých líhních ................................................. 17

2.11.1

Příprava stolové líhně (s přirozeným oběhem vzduchu) ........................... 18

2.11.2

Líhně s nuceným oběhem vzduchu............................................................ 19

2.11.3

Nejčastější závady při líhnutí bažantích kuřat v umělých líhních ............. 19

2.11.4

Embryonální vývoj bažanta ....................................................................... 20

2.12

Odchov bažantích kuřat................................................................................... 23

2.12.1

Odchov v komorových odchovnách .......................................................... 23

40

2.12.2

Odchov kuřat v přenosných odchovnách................................................... 24

2.12.3

Technika umělého odchovu bažantích kuřat ............................................. 25

2.12.4

Krmení bažantů v umělém odchovu do stáří šesti týdnů ........................... 26

3

MATERIÁL A METODIKA........................................................................ 27

3.1

Popis podmínek v Jinačovicích........................................................................ 27

3.1.1

Přírodní podmínky ...................................................................................... 27

3.1.2

Technické zařízení ...................................................................................... 27

3.2

Metody líhnutí v Jinačovicích.......................................................................... 27

3.3

Vlastní metodika ............................................................................................... 28

4

ODCHOVNA JINAČOVICE ..................................................................... 29

4.1

Metody intenzivního chovu bažanta obecného (Phasianus colchicus L.) pro

produkci vajec ............................................................................................................... 29 4.2

Jednotlivé typy zařízení používané pro produkci vajec ................................ 29

4.2.1

Společné snůškové voliéry.......................................................................... 29

4.2.2

Stabilní snůškové voliéry............................................................................ 30

4.2.3

Klecové baterie ........................................................................................... 30

4.2.4

Zimovací, komorovací voliéry.................................................................... 31

4.3

Výběr chovného hejna v návaznosti na veterinární problematiku .............. 31

4.4

Krmení bažantů ve snůškových voliérách ...................................................... 32

4.4.1

Krmení ........................................................................................................ 32

4.5

Desinfekce vajec před líhnutím ....................................................................... 32

4.6

Skladování a výběr vajec pro líhnutí .............................................................. 33

4.7

Líhnutí bažantích kuřat v umělých líhních .................................................... 33

4.8

Odchov bažantích kuřat v halách.................................................................... 33

4.8.1

Krmení bažantů v umělém odchovu ........................................................... 34

5

VÝSLEDKY............................................................................................... 35

6

DISKUSE .................................................................................................. 37

41

7

ZÁVĚR...................................................................................................... 39

7

CONCLUSIONS ....................................................................................... 39

8

LITERATURA ........................................................................................... 43

42

8 LITERATURA DYK, A. Bažantnictví. Doplněné vydání z r. 1933. Brno: Novina, tiskařské a vydavatelské podniky z. s. s r.o. 1942. 181 s.

FELIX, J. Zvířata celého světa, 8 Bažanti a ostatní hrabaví. 1. vydání. Praha: SZN, 1980. 192 s.

HANUŠ, V. a FIŠER, Z. Bažant. Praha: SZN, 1975. 196 s.

HELL, P., BAKOŠ, A., PATAKY, T. Reprodukcia bažanta obyčajného kolchického a rast jeho bažantíčat vo farmovom chove. In Folia venatoria (Polovnícky zborník, Mysliveký sborník), 20. 1990. s. 171-176.

HERZ, J. Odchov a vypúšťanie bažantov do volnej prírody. 1. vydání. Bratislava: Príroda, vydavatelstvo kníh a časopisov, 1980. 106 s.

HROMAS, J. a kol. Myslivost. 1. publikace v edici Učebnice. Písek: Matice lesnická, spol. s r.o. ve spolupráci s Českomoravskou mysliveckou jednotou, 2000. 491 s. ISBN 80-86271-04-8

JELÍNEK, P., KOUDELA, K. a kol. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vydání. Brno: MZLU, Zemědělská 1, 613 00 Brno, 2003. 414 s. ISBN–80-7157-644-1

MOTTL, S. Ochrana zvěře. 1. vydání. Praha: SZN, 1972. 240 s.

MOTTL, S. a KREJČÍ, L. Některé vlivy působící na snášku koroptví a bažantů ve farmářských chovech. In Polovnícky zborník (Folia venatoria), III. 1973. s. 103-119.

SEKERA, J. Chov bažantů. 1. vydání. Praha: SZN, 1954. 81 s.

SZEDERJEI, A. a M. a STUDINKA, L. Zajac, bažant, jarabica. Přeložil F. J. Turček. 1.vydání. Bratislava: Slovenské vydavatelstvo podohospodárskej literatúry, 1958. 288 s.

43