vydává žákovský tým ZŠ Vrané nad Vltavou
Láska vám může srdce naplnit, pak zlomit, a to zlomené srdce znovu vyléčit.
Robert Fulghum
Zdravím vás, drazí čtenáři časopisu H-r-nec. A máme za sebou pololetní vysvědčení! Naše dobré i špatné známky jsou smazány a začínáme znovu, od začátku. Přeji vám hodně štěstí, co se týče školy. Zase, jako v každém úvodníku, bych se chtěla zmínit o Peterovi – našem adoptovaném Keňánkovi. Už v minulém čísle jsme psali, že peníze, které jsme letos měli zaplatit za jeho docházku jsou vybrány a poslány. Moc děkuji těm, kteří o to mají zájem a pomáhali tyto peníze vydělat. K tomu chci dodat, že i když Peter má již pro tento rok zaplaceno, peníze za všechny časopisy se pořád věnují jemu. Jde o malé hračky, plyšáčky, nebo různé školní pomůcky, které mu můžeme poslat v balíčku. Rádi bychom mu po vyúčtování poslali nějaký balík s oblečením a vybavením do školy. Proto dál kupujte H-r-nec, pořád a pořád je tu pro Petera!:) Chtěla bych vám trochu představit jednu novou rubriku, kterou jsme vložili do tohoto čísla. Jde o rubriku PPZZ. Chodili jsme po škole a vybraných lidí, nebo těch, které jsme zrovna potkali, jsme se ptali - (co vás v poslední době Potěšilo, Překvapilo, Zaujalo a Zklamalo). Trochu jsme to „okopírovali“ od starého Rance, který vycházel na této škole mnohem dříve. Tato rubrika byla velmi oblíbená a já doufám, že i vám se bude líbit. Znovu připomínám nástěnku u ředitelny! Zde můžete psát své vlastní nápady a tím nám pomoci časopis zpestřit. Je zde například místo pro návrhy lidí, se kterými bychom mohli udělat rozhovor, nebo tu máte zapsané všechny koordinátory všech rubrik – tudíž se s námi můžete kdykoliv spojit, pokud budete mít jakýkoliv článek, anketu, či zajímavý nápad. Tímto bych ráda skončila svůj úvodník. Loučím se s vámi, na shledanou! Machová Michaela, 9.tř., šéfredaktorka
Vysvědčení s prvňáčky – 30.1. se 10 deváťáků (P. Filip, R. Straka, D. Dušička, S. Veselá, K. Štěpničková, M. Machová, V. Strejc, H. Chalupa, A. Březinová a N. Landová) vydalo čtvrtou hodinu přečíst prvňáčkům jejich slovní hodnocení. Tentýž den, hodinu pátou, se vysvědčení rozdávalo i nám všem ostatním. Soutěž – koordinační tým projektu EKOŠKOLA vyhlásil školní soutěž o nejhezčí vlastnoručně vyrobené tričko. Můžete použít jakoukoliv techniku (např. savování, batika, spraye a další). Svá trička odevzdávejte do 27.2. p. uč. Vrtiškovi. Nejhezčí trička budou oceněna. VANDALISMUS! – Naše školní zahrada, se stala terčem neznámých vandalů. Tito „barbaři“ za jedinou noc (23.1. – 24.1.) polámali hru Motanice, vyvrátili všechny informační cedule, poničili kompostéry a hodili lavičku do jezírka. Škola nebyla jediná, co utrpěla škodu. Mimo jiné vandalové poničili přívoz i hřiště Akátek. Takhle se tedy baví dnešní středoškoláci…?!?!:-/ Výprava k Vltavě – 14.1. se prvňáčci vydali na výpravu k Vltavě, aby si odpočinuli od věčného sezení v lavicích. Poznávali spící přírodu, pozorovali ptáky, krmili je a hráli hry. Lyžařský kurz pro sedmáky – 17.124.1. sedmé třídy odjeli na lyžařský kurz do Jánských Lázní. Více v reportáži Kristýny Březinové. Projekt Recyklohraní – vyhlásil literární soutěž na téma „likvidace bioodpadu“. Naší školu reprezentuje Daniela Nováková z páté třídy. 2.2. – se sedmáci vydali na průzkum Vltavy a jejího okolí. Museli spolu záměrně komunikovat a domlouvat se ve skupinách. Poté ve škole zpracovávali své závěry z 9ti km procházky. 3.2. - Výukový program pro devátou třídu – ochrana přírody – součástí programu byla diskuze, pak představení si všech chráněných území ČR, zakreslování do mapek, hraní zajímavých her a prezentace. Výukový program vedl p. uč. Vrtiška a byl objednán p. uč. Strnadovou – jako součást zeměpisu. Více v reportáži. Zápis budoucích prvňáčků – 6.2. v naší škole, u prvňáčků ve třídě, paní učitelky z prvního stupně zkoušeli budoucí prvňáčky – jestli se umí podepsat, jestli dokážou zavázat tkaničku, jestlipak znají všechny tvary..? Těm, co přišli dříve zkracovali čas letošní osmáci. Hráli s nimi hry, omalovávali si omalovánky a skládali puzzle. Přijato bylo 39 dětí, což dokazuje, že naše škola začíná být slavná.:) Machová, 9.tř.
Lyžařský deník našich sedmáků
Dne 17. 01. 2009 jsme vyrazili (7.A a 7.B, paní učitelka Suchánková, paní ředitelka Ullwerová) na chatu Zrcadlovku v Jánských Lázních. Skoro po třech hodinách cesty jsme konečně dorazili. Naskládali jsme lyže a tašky do rolby a vyšli k chatě. Cesta k chatě byla strmá a dlouhá přes 4 km... K chatě Zrcadlovce jsme dorazili před polednem. Došli na oběd k chatě Vendlovce vzdálené cca 100 m. Po obědě opět do Zrcadlovky, ubytovali jsme se vybalili jsme si. Seznámili jsme se s našimi instruktorkami Martinou a Ivou .Oblékli jsme se do lyžařského a vjeli na sjezdovku u chaty. Tam jsme byli rozděleni do 3. skupin . V 1. skupině byli ti co jezdí na hory několikrát ročně, 2. skupině ti co nejezdí na hory tak často a v 3. skupině ti co nejezdí na hory vůbec. Přišli jsme do chaty převlíkli se a šli na večeři. Po večeři jsme padli do postelí a usnuli. Den 2.: Ráno jsme vstali a vyrazili na snídani. Po snídani opět lyžovat, abychom měli natrénováno na Černou horu. Celé dopoledne jsme lyžovali. V chatě Zrcadlovce jsme se převlékli a zase na oběd. Odpoledne jsme už měli volnější. Lyžovat šli jenom ti co chtěli. Ostatní mohli dovádět ve sněhu nebo jít na průzkum okolí s paní ředitelkou Ullwerovou. Zima nás ale vyhnala do chaty poměrně brzo. Po večeři jsme se věnovali hraní her. Hráli jsme například hru Pepíčku pípni, tzv. Hru na čísla, ve které vždy
vyhrála paní ředitelka Ullwerová. Pro příznivce spíše karetních her se hrál autobus. V autobuse naopak skoro vždy vyhrál Vašek Kraus ze 7.B. Den 3.: Ráno jsme rovnou po snídani jeli na Černou horu. Cestou nám pomáhali naše instruktorky. Na Černé hoře jsme si koupili permanentky. Nasedli do 1. osmikabinkové lanovky v ČR, která nás vyvezla na vrchol Černé hory. Tam jsme byli rozděleni do již známých tří skupin. 1. skupina šla na černou sjezdovku, 2. skupina šla na červenou sjezdovku a 3. skupina šla na modrou sjezdovku. Okolo druhé hodiny odpoledne jsme se všichni sešli. A společně jsme vyjeli na lyžích k chatě. Zhruba 1,5 km na lyžích a pak 1 km v lyžácích s lyžemi v ruce. Došli jsem na oběd. Po obědě skoro všichni padli do postelí. Odpoledne jsme hráli Monopoly a jiné společenské hry. K večeru jsme šli opět na večeři. Po večeři jsme hráli opět již známé hry. Instruktorka Iva odjela, přijel nový instruktor Honza. Den 4.: Další den ráno jsme šli na snídani. Po snídani zase na Černou horu. Tam jsme strávili celé dopoledne. Přijeli jsme a šli na oběd. Odpoledne Martina s Honzou vyhlásili soutěž o nejlepší sochu ze sněhu. Vyhrál lyžař Pepa, kterého vytvořili Tomáš Kopal a Vašek Kraus. Sladká odměna je neminula a to doslova. Jako odměnu vymysleli instruktoři zmrzlinový pohár. Večer se hráli společenské hry. Omlouvám se že popis zbývajících dnů bude stručný, ale jelikož jsem strávila skoro celý lyžák v posteli tak moc času na psaní nebylo. Den 5.: Ráno zase na snídani. Denní rutina. Opět na lyžích na Černou horu kde jsme strávili celé dopoledne. Počasí nebylo nic, moc. Byla mlha a zima. Nemocných stále přibývá. Přijeli jsme akorát na oběd. Odpoledne jsme hráli hry, dívali se na TV a povídali si. Večeře. Večer odjela Martina s Honzou. Opět jsme hráli hry a šli brzo spát večerka byla do deseti. Den 6.: A je tu pátek. Za chvíli pojedeme domů. Počasí nevypadalo moc dobře, byla mlha zima a mrzlo. Ale stejnak jsme se vypravili na Černou horu. Přijeli jsme okolo oběda. Po obědě se šli skoro všichni balit. Když bylo sbaleno, proběhlo zhodnocení lyžařského výcviku. Paní ředitelka to zhodnotila velice pozitivně jeden z nejlepších lyžáků za 10 let. To nás velmi potěšilo. Bohužel nám onemocněla i paní učitelka Suchánková. Ještě jsme si šli dobalit a potom probíhala diskotéka. Den 7.: A je to tady, den odjezdu. Některým se domů chce některým ne. Šli jsme na poslední snídani. Po snídani poklidili pokoje. Ještě jsme chvíli čekali ve společenské místnosti koukali na TV. Potom jsme šli 4 km z kopce dolů k autobusu. V autobusu skoro všichni usnuli. Do Vraného jsme dorazili kolem druhé hodiny. Tam už jsme byli očekáváni. Rodiče si nás rozebrali a my jsme hrdě mířili k domovu..
Anketa „Líbilo se ti na horách?“ Ano, hodně: 27 lidí Ano, celkem dobrý: 1 člověk Ne, vůbec: 0 lidí Spolupracovaly: 7.A, 7.B. Vypracovala: Kristýna Březinová
Individuální půlroční projekty 8.A Ve středu 21.1.2009 obhajovali žáci své individuální a skupinové půlroční projekty. Představovali ostatním postup své práce i výsledky jakých dosáhli. Bylo vidět, že mají s podobnými aktivitami již zkušenosti z předchozích let, protože úroveň samotné prezentace i získaných výsledků měla poměrně slušnou úroveň. Všechny představené práce potřebují ještě více či méně kosmetické úpravy, autoři ale slíbili, že je uskuteční nejpozději do konce ledna.
Přehled prací: Tomáš Novotný, Filip Mach - Webová stránka třídy Filip shromažďoval nápady a sháněl informace, Tomáš prováděl vlastní počítačovou realizaci. Adresa: http://vrane.unas.cz Bedřich Kyndl, Mirek Kraus, Pavel Šusta Invazní rostliny ve Vraném nad Vltavou Kluci shromáždili teoretické informace o vytipovaných rostlinách – křídlatka japonská a česká, trnovník akát (bílý), netýkavka žláznatá a pajasan žláznatý. Sehnali si mapy obce a do nich pak následně zakreslili lokality výskytu jednotlivých rostlin, které vypátrali při četných průzkumných výpravách po katastru obce. Nejrozšířenější rostlinou je akát, který tvoří porosty na většině strání nad Vltavou, křídlatka tvoří menší ostrůvky, největší se nachází na břehu řeky blízko Galaxie. Netýkavka žláznatá roste kolem Vltavy, hlavně severně od přívozu. Pajasan žláznatý byl nalezen pouze jeden na křižovatce ulic U Školy a Skochovická. Petra Šustová, Lenka Wertheimová – Doprava žáků a učitelů do školy Holky si vybraly jeden z výzkumných úkolů, který řešíme v rámci projektu Ekoškola. Zjišťovaly, jaký druh dopravy využívají žáci a zaměstnanci školy – zda chodí pěšky, jezdí autem, na kole, autobusem či vlakem. Taky chtěly vědět, kolik lidí v autě případně sedí a zda není jízda podnikána jen kvůli odvozu do školy. Zajímaly je i důvody, proč žáci případně nejezdí na kole a co by muselo být splněno, aby jezdit začali. Svá zjištění zpracovali do grafů a tabulek. Jejich práce bude v brzké době dostupná i na tomto webu.
Honza Špitálský – Wordovské formuláře pro výuku Honza se rozhodl zpracovat některá témata matematiky a anglického jazyka do ověřovacích formulářů. Míša Ježdíková, Míša Hlavičková – Zeměpisný rozcestník na školní zahradu Úkolem holek bylo vytvořit jeden z prvků v rámci projektu Zahrada poznání a prožitků. Musely si vybrat prvky, které na rozcestník uvedou, zjistit k nim potřebné údaje (vzdálenost, azimut) a pak vše převést do praktické podoby – měřit, řezat, rašplovat, natírat, popisovat, vyměřovat, zase řezat, dlátovat, vrtat, šroubovat, … Holky trošku podcenily náročnost práce a proto vše nestihly v řádném termínu, ale v nejbližších dnech vše určitě kvalitně dokončí.
Pololetní zkoušky žáků domácího vzdělávání Naše škola je specifická tím, že kromě denní docházky za vzděláním umožňuje formu domácího vzdělávání pro žáky 1. i 2. stupně. Vždy jednou za pololetí se sjíždějí žáci z celé republiky k prověření svých znalostí. Každý předmět se zkouší jinou formou podle zadání vyučujícího – tradiční ústní zkouškou nebo písemným testem, ale i moderními alternativními metodami jako jsou např. portfolia,
počítačové prezentace, různé projekty atd. Například žáci 6. ročníku museli své dramatické a výtvarné dovednosti předvést projektem loutkového divadla. Dostali za úkol vybrat si nějakou pohádku nebo pověst, kterou zinscenují v namalovaných kulisách vlastnoručně vyrobenými loutkami Zkoušení hudební výchovy probíhá většinou jako koncert, protože převážná část dětí hraje na nějaký hudební nástroj
AKTIVITY PRVŇÁKŮ Podrobnosti (včetně fotogalerií) najdete na webové stránce prvňáků http://prvnaci2008.ic.cz
VÝPRAVA ZA ZIMNÍMI PTAČÍMI HOSTY K VLTAVĚ Středa 14. ledna 2009 byla pro nás velkou zkouškou. Skřítek Všudybýlek nás pozval na výpravu k řece Vltavě, abychom si ve skutečnosti mohli prohlédnout jeho kamarády – ptáky, kteří přilétají, aby u nás strávili zimu. Sešli jsme se ve škole a nejdříve pracovali na pracovních listech s ročními obdobími a měsíci v roce. Úderem deváté hodiny jsme se v šatně oblékli do všeho, co nám s sebou rodiče dali, abychom venku nezmrzli, a vypravili se na vlak. Spolu s námi šla i Adriany maminka a pomáhala, když bylo potřeba. Vláček jel včas a odvezl nás do Modřan. Cestou jsme se nasvačili a hned po výstupu z vlaku jsme se začali překřikovat, kdo vidí kterého ptáka na řece. Bylo ale potřeba rozdělit se do skupin, v kterých jsme měli během výpravy pracovat i hrát hry. Zvládli jsme se rozdělit sami, nakonec jsme se dokázali domluvit. Pod modřanským nádražím jsme šli k řece a poznávali ptáky, se kterými nás už Všudybýlek seznámil ve škole. Přinesli jsme si s sebou i nějaké dobroty a tak jsme krmili. Natálce úspěšně spadl batůžek do řeky a tak paní učitelka šla celou další cestu s promočenou botou. Ale batůžek byl zachráněn. Viděli jsme kachny, racky, labutě, čírku modrou (jiný druh čírky, než jsme si ukazovali ve škole) a dokonce slípku zelenonohou, které jsme si všimli až na fotografiích. Pokračovali jsme dál kolem řeky a uviděli potápku a letící kormorány. Využívali jsme dalekohledů, abychom si je mohli dobře prohlédnout. Nezapomněli jsme ani na termosky s teplým čajem, aby nám nebyla zima. Před modřanskými tůněmi jsme nejdříve vylezli na cyklostezku a hned za první tůní nás čekal horolezecký sestup zpátky k řece. Výborně jsme si pomáhali přidržovat dlouhou větev, aby se nám lépe slézalo a tak jsme to nakonec zvládli úplně všichni bez nejmenších problémů a měli radost, že jsme překonali strach. Seřadili jsme se do dlouhého hada a bez jediného slovíčka pokračovali dál k řece a podél ní s nadějí, že bychom mohli uvidět ledňáčka. Bohužel se nám nepoštěstilo. Na další zamrzlé tůni jsme si to ale vynahradili hrami na ledu. Nejdříve jsme se jen klouzali a potom si postavili dráhy pro štafety a začali soutěžit. Nejdříve po jednom na různé způsoby a potom postupně všichni najednou. Klouzalo to a my padali jak hrušky. Ale užili jsme si to. Zase jsme se zahřáli teplým čajem a studené nohy zahřívali poskakováním a třením palečků v botách. Ještě jednou jsme zkusili jít v tichém hadovi, ale ani napodruhé jsme ledňáčka neviděli. Místo toho jsme ale došli k soutoku s řekou Berounkou a na hladině viděli kromě racků také potápku roháč. Ke slovu přišly opět dalekohledy, stáli jsme na ně dokonce frontu. Kdo se zrovna nedíval, ten šplhal po silných stromech. Dalekohledy pozorujeme potápku roháč.
Na další cestě jsme narazili na mrtvou volavku popelavou, která musela zemřít teprve nedávno, a poučili jsme se o tom, že se na žádná mrtvá zvířata nesmí sahat. Došli jsme až na komořanskou louku, kde jsme si z batůžků vyndali šátky a zahráli si hru „šátkovanou“. Ještě jednou jsme se vrátili k řece a potom už museli spěchat na vlak. Na zastávce jsme si zopakovali, které ptačí druhy jsme dnes viděli a potom už nastoupili do vláčku a uháněli domů. Ve vlaku jsme trénovali velké psací D na zamlžených oknech a nakonec si vysloužili od jedné staré babičky pochvalu, že jsme byli moc hodní, hezky se chovali a vůbec nekřičeli. Každému byla chvilkami zima, ale zvládli jsme to. Nejhůř na tom byl David, který měl na nohou nepříliš zimní boty, džíny bez punčocháčů a bundu, která nešla zapnout.
NÁVŠTĚVA PLANETÁRIA Ve středu, 21. ledna 2009, jsme se vypravili za brány školy, tentokrát do pražského planetária. Spolu s námi jela i Ondrova maminka, abychom měli jistotu, že se cestou Prahou nikdo neztratíme a nikde nic nezapomeneme. Díky! Sešli jsme se ještě za tmy na nádraží. Překonali jsme první úskalí – označili si jízdenky, které nám platily nejen ve vlaku, ale i v tramvaji. V Modřanech jsme z vlaku přestoupili na tramvaj č. 17, která nás dovezla až na Výstaviště. Cesta byla docela náročná, protože až k Národnímu divadlu byla tramvaj velmi přeplněná cestujícími a my vláli u držadel a tyčí jak vlajky na stožáru. Zvládli jsme to ale výborně. Viděli jsme plavecký stadion v Podolí, hned poté porodnici, která mnoho dětí zaujala, protože se zde narodily. Byli i tací, kteří díky výpravám s babičkami znali pověst o Šemíkovi, který skákal z Vyšehradu do Vltavy.
Při přejezdu Vltavy jsme pozorovali na řece obrovské hejno kormoránů, které už teď dokážeme poznat. Na Výstavišti se nám podařilo bezpečně vystoupit a po svých se vydali k planetáriu. Během deseti minut, které jsme museli přečkat, než planetárium otevřelo, jsme si dali první svačinku. Po zakoupení vstupenek a odložení věcí v šatně jsme si mohli prohlédnout spoustu zajímavých věcí, které jsou vystaveny ve vestibulu planetária. Paní učitelka nám pustila model Slunce, Země a Měsíce, abychom viděli, jak co obíhá kolem čeho. Také jsme si mohli prohlédnout koutek vesmírných výzkumů, kde jsme si zkoušeli dotykové monitory s informacemi či testíky. Skládali jsme puzzle rakety a obdivovali kosmonauty ve skafandrech. Potom se přiblížila devátá hodina a my byli odvedeni do sálu Cosmorama, kde jsme se usadili do pohodlných křesel. Bylo nám vysvětleno, jak se máme chovat a co nesmíme dělat. Přivítal nás pán, který nás poté provázel celým programem. Některým z nás se podařilo během programu úspěšně usnout, což vzhledem ke kvalitě moderátora nebylo zas tak překvapivé. Obsahem byl totiž sice program na úrovni, ale podání neodpovídalo potřebám prvňáčkům, pro které je určen. Přesto se nám program celkově líbil a snad jsme si z něj i něco zapamatovali, uvidíme ve škole. Ačkoliv jsme si pospíšili, nestihli jsme být v šatně první a museli tak čekat, až se obleče asi čtyřicet dětí před námi. A protože až po našem oblečení otevřeli obchůdek se suvenýry, nebyl už čas na nákupy, protože by nám ujel vlak. Možná by nebylo od věci jej otevřít ještě před začátkem představení. Před příjezdem tramvaje jsme byli potěšeni, že jsme nikdo neztratili své druhé jízdenky a také jsme si je všichni (i když s dopomocí) dokázali v tramvaji „štípnout“. Na zpáteční cestě jsme si ukazovali Pražský hrad, Karlův most i Petřín s rozhlednou a Hladovou zdí a také dojídali svačiny od rodičů. V Modřanech jsme měli právě deset minut do odjezdu vlaku, kdy nám paní učitelka vysvětlila práci s pracovními listy, na kterých jsme potom tvořili ve vlaku a které budeme dodělávat ještě ve škole. Zasloužíme si velkou pochvalu, protože jsme se ve všech dopravních prostředcích snažili chovat slušně a dost se nám to dařilo. Takže se můžeme těšit na další společnou výpravu.
Reportáž – vysvědčení s prvňáčky 30.1. bylo vysvědčení. My jsme z něj mnozí z nás možná měli hrůzu, ale kdo se na své vysvědčení
opravdu těšil, byli prvňáčci. Do třetí hodiny jsme se ještě normálně učili. Čtvrtou se 10 z nás, všichni jsme museli být dobří čtenáři, aby nám maličcí kamarádi rozuměli, odebralo do přízemí, kde na nás už čekala p. uč. Vrtišková a natěšené děti, které se nás sem tam ještě trošku báli. Nás 10 si posedalo dozadu na jejich malinké školní lavice a poslouchali, co všechno paní učitelka vykládá. Po chvilce každému rozdala jejich samé jedničky ale i se slovním hodnocením, kvůli kterému jsme právě přišli. Když paní učitelka dala svolení, prvňáčci si nás „rozebrali“ a my si sedli ve skupinkách do různých koutů, abychom se s ostatními nerušili a četli. Jejich vysvědčení bylo moc pěkné, co bychom někteří z nás za něj dali:). Když jsme dočetli, prvňáčci si zas posedali na koberec a povídali si, čím by rádi byli, až budou velcí a co mají nejraději za předměty. I my jsme vzpomínali na první třídu a pak jsme ještě pověděli, kam se hlásíme. Pak už zazvonilo a my, deváťáci se zase vrátili do školních lavic a měli hrůzu z toho, co nás čeká:).
VÝPRAVA DO LESA „V BLUDIŠTI STOP“ Ve středu 10. února 2009 jsme opět opustili lavice, abychom se učili přímo „u zdroje“, neboť kam jinam se vypravit za stopami zvířat, než do lesa. Celá výprava začala vlastně již o den dříve, kdy jsme ve dvojicích či malých skupinkách luštili velkou křížovku, jejíž tajenka nám přinesla dvě záhadná slova – „pobytová znamení“. Vůbec jsme nevěděli, co si pod tím máme představit a naše fantazie tak pracovala naplno. Teprve když nám paní učitelka napověděla, že se za nimi vypravíme zítra do lesa, začalo nám svítat. A hned jsme chrlili jeden lepší nápad za druhým. Zmínili jsme nejen stopy zvířat, ale i zbytky jídel, trus, kosti,… Vybaveni těmito informacemi jsme se sešli ve středu ráno ve škole. Bylo nás celkem 15 statečných a skoro všichni jsme tentokrát byli správně oblečení. Neboť jak jsme se již poučili – neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Naším prvním cílem bylo dostat se do údolí Zvolského potoka. Prošli jsme jím až za rybníček, cestou jsme si stihli všimnout žluté turistické značky i čerstvě pokácených stromů. Za rybníčkem nás čekal první úkol – rozdělit se do týmů. Zatímco paní učitelka připravovala hru, my jsme se nasvačili a napili. Poté jsme dostali jednoduché zadání – najděte v lese kartičku se svým jménem. Dál už je vše na vás. Vyběhli jsme tedy do kopce a začali pátrat. Velmi rychle jsme pochopili, že pro rozdělení do týmů musíme vypočítat příklad na druhé straně kartičky a že ti, kteří mají stejný výsledek, patří k sobě. Byli jsme s tím hotovi docela rychle. Poté jsme se vydali proti proudu Chalupecké strouhy a snažili se ve skupinách vypátrat nějaké stopy zvířat otisknuté v zemi. Bohužel se nám nedařilo a nezmátl nás ani Domča s Marťou, kteří se nám je pokoušeli kreslit do země klackem. Místo plánovaných sádrových odlitků přišel tedy na řadu další úkol. Paní učitelka nám po lese rozmístila živočichy na obrázcích s čísly a my si mezitím vybrali svého zapisovatele. Dostali jsme i speciální podložku, aby se nám lépe pracovalo. Poté bylo naším úkolem jednotlivé živočichy najít, poznat, zapamatovat si jejich čísla a rychle utíkat ke svému zapisovateli a pošeptat mu do ucha jak jméno, tak číslo. Dařilo se nám dobře, jen s šeptáním jsme byli na štíru.
Po vyhodnocení jsme dostali všichni velikou pochvalu, protože jsme našli všechna zvířata a všechna jsme také poznali. Na další cestě nám zase nepřálo štěstí, protože stopy na zemi jsme prostě nenašli. Zato jsme ale našli velkou spoustu jiných pobytových znamení – rozlouskané žaludy, ohlodané šišky, kůry s chodbičkami od larev, trus. A taky jeden krmelec. Pod Březovou jsme se rozhodli, že stopy k odlévání už asi nenajdeme a proto jsme se vydali zpět k Vranému, do klubovny CEV Zvoneček, kde jsme mohli naši práci dokončit. Na polňačce jsme konečně našli pár stop a měli jsme z nich velikou radost. Cesta přes pole po silnici nebyla příjemná, protože zatímco v lese nás chránily stromy, tak na silnici to pěkně foukalo a nám byla zima na obličeje. V klubovně jsme se zase nasvačili a pokračovali v práci. Nejdříve jsme si shrnuli, co všechno už jsme zvládli (a že toho nebylo málo) a pustili se do dalších úkolů. Paní učitelka nám nachystala stopy označené písmenky a my jsme se po týmech měli radit a zapisovat, kterému živočichovi nalezenému v lese patří která stopa. Opět se ukázala pravdivost starého českého přísloví „práce kvapná, málo platná“, neboť ti, co byli s prací hotovi jako první, měli téměř vše určené špatně. Oproti tomu ti, kteří stihli jen polovinu, měli téměř vše správně ☺. Po přiřazování stop nám paní učitelka ukázala, v kterých knihách z bohaté knihovny ekocentra můžeme najít informace o pobytových znameních. Porovnávali jsme je s těmi, která jsme našli my, a pak přišel na řadu další úkol. Každý jsme dostali jeden váleček modelíny a měli jsme z něj nějaké pobytové znamení (kromě stop) vymodelovat. Nesměli jsme však nikomu prozradit, co vyrábíme, protože měl přijít na řadu poznávací test pro ostatní. Někdo si dal práci a vytvořil skutečně poznatelný a moc pěkný výrobek. Jiní se nepředřeli a na výsledku to bylo vidět. Nakonec jsme však poznali všechno. Posledním úkolem, který nás čekal, byl závěrečný testík po týmech. Nejzáludnější se zdála být otázka: „Stopy kterého živočicha z těch dnes v lese nalezených nenajdeme v zimě v lese?“ Ve dvou týmech však dali hlavy dohromady a správně odpověděli, že ježka, který v zimě spí. Po úklidu jsme všichni dostali velkou pochvalu za dnešní lesní školu a za naše výkony a naopak nedostali žádný domácí úkol na zítřek.
ZDRAVÁ SVAČINA Poslední únorový týden byl ve znamení zdravé výživy. Poté, co jsme o týden dříve studovali lidské tělo, věnovali jsme se nyní tomu, co mu prospívá a co škodí. Nejdříve jsme hned v pondělí vyluštili dlouhou křížovku, při které jsme si zopakovali, co o lidském těle jsme se již naučili. Každý mohl přispět svou troškou do mlýna. Někdo lenošil a moc nepomohl, jiní pracovali výborně. Pochvalu si zaslouží hlavně Barča s Míšou, Klárka s Erikou a Ondrou a také Eliška s Jirkou.
Eliška, Jirka, Bára a Míša vyrábí svou zdravou svačinku.
Povídali jsme si o tom, co to vlastně je zdravá a nezdravý výživa pro naše tělo, třídili jsme obrázky s jídlem a potom plnili sice těžký, ale přesto velmi zábavný úkol – běhali jsme na chodbu, kde na stěnách visely lístečky s potravinami. Přečtené jídlo jsme si zapamatovali a běželi jej do svého pracovního listu zapsat. A aby toho nebylo málo, museli jsme se ještě rozhodnout, zda bude patřit do sloupečku se zdravým jídlem nebo do sloupečku s jídlem nezdravým. Za pomoci příběhu na sedmi kartičkách, který jsme nejdříve museli přečíst a poskládat tak, aby šel děj správně za sebou, jsme se dostali i k zubům a péči o ně. Ve čtvrtek na nás čekala výroba zdravé svačinky. Z domova jsme si přinesli prkénka a příborové nože na krájení, paní učitelka nám nakoupila všechny potřebné suroviny a pustili jsme se do toho. Nejdříve jsme si umyli ruce a pracovní nádobíčko, hned potom ovoce a pak už jsme mohli začít s loupáním a krájením. Nejtěžší byly pomeranče, které někteří loupali poprvé v životě. Byli jsme velmi šikovní a za půl hodiny jsme měli plné mísy výborného ovocného salátu. Kdo chtěl, mohl si jej ještě dochutit rozinkami či strouhaným kokosem. Nebyli jsme lakomí a tak jsme se během přestávek pro druhý stupeň vydali po škole naši zdravou svačinku nabízet všem učitelům, které jsme potkali. Chválili nám naši práci a moc jim chutnalo. Velkou pochvalu si zaslouží Dan Brož, který o přestávce, zatímco si ostatní hráli, umýval všechno společné nádobí ☺. O salát jsme se podělili i s Fífou, který se s námi přišel rozloučit, protože se stěhuje z Vraného. Měli jsme pro něj spoustu dárků a on pro nás také. Bude nám chybět.
24.1.2009 – Vandalové ničili na školní zahradě V noci z pátku 23.1. na sobotu 24.1. řádili na školní zahradě vandalové, kteří zde poničili některé prvky vytvořené v rámci projektu Zahrada poznání a prožitků. Byly vyvráceny některé informační cedule (jedna byla vyhozena přes plot zahrady), byly rozbity oba kompostéry, jedna z dřevěných laviček byla hozena do jezírka a byla zcela rozlámána hra motanice. V současné době případ šetří Policie ČR, které byl zásah vandalů hned ráno nahlášen. Zahrada prošla rekonstrukcí, která má za úkol umožnit její využívání pro výuku, odpočinek i pro setkání lidí. Potřebné peníze byly složeny z grantu, který škola získala z MŠMT, z peněz školy a obce. Na výrobě jednotlivých prvků se podíleli snad všichni žáci a řada zaměstnanců školy. Zásah vandalů nás moc mrzí, jedná se o lidi, kteří sami asi v životě nic nevytvořili a neumí ocenit a vážit si práci druhých.
2.2.2009 – Zimní Vltava a její okolí výukový program pro 7.třídu V pondělí ráno se vypravila skupina sedmáků z Modřan do Vraného kolem Vltavy. Jejich úkolem bylo pozorovat zimní přírodu (hlavně ptáky na Vltavě), ale také si všímat dalších přírodních, kulturních, technických a historických prvků, kterých je v tomto koutě naší republiky přehršel.
Žáci byli rozděleni do 3 týmů a protože úkolů, které měli vyřešit bylo velké množství, museli si umět práci rozdělit a zorganizovat. Prostě spolu museli komunikovat a spolupracovat. Někdo pozoroval dalekohledem řeku a její břehy, někdo popisoval břehy, někdo zapisoval, někdo prováděl měření vzduchu a vody. Svá zjištění zaznamenávali všichni do protokolů, ve kterých měli též k dispozici údaje z podobných výprav z předchozích let, grafy průběhu počasí z téže doby, k dispozici též měli obrázky ptáků a další informace. Musím ocenit, že všichni zvládli celou devítikilometrovou trasu dobře, pouze se jen různou měrou zapojovali. Někdo byl aktivní po celou dobu, jiní se spíše schovávali do ústraní, aby se nemuseli projevovat. Svému týmu tak asi moc platní nebyli. Mnoho práce čekalo na všechny i po návratu. Museli totiž svá zjištění zpracovat a udělat z nich závěry. Následující pondělí totiž jednotlivé týmy svá zjištění představovaly ostatním. Mezi nejzajímavější pozorované ptáky patřili hohol severní, morčák velký, racek stříbřitý, slípka zelenonohá, volavka popelavá, čírka modrá, kormorán velký,…
3.2. - Výukový program pro 9.tř. – ochrana přírody Dne 3.2. jsme celé dopoledne strávili v klubovně. S p. uč. Vrtiškou jsme zábavným způsobem probírali důvody a ochranu přírody u nás, v ČR. Nejdříve jsme si položili základní otázky, jako: „Co je vůbec příroda? Musíme ji chránit, proč? atd.“ Rozděleni do skupinek jsme poznávali krásu naší přírody a zakreslovali do mapek. Hráli jsme nejméně 2 zábavné soutěže, nechybělo ani vyprávění legend o Velké a Malé Americe, které obě leží blízko Mořiny a Karlštejna. Sice jsme nestihli probrat vše, ale budeme pokračovat v rámci výuky globální výchovy. Mezi zajímavé aktivity patřila např. simulační hra Fenek a plži, která byla inspirována zážitky A.de Saint-Exuperyho, který při svém ztroskotání na Sahaře sledoval životní projevy fenků, malých pouštních lišek. Hráči se rozdělili do dvou týmů, každý tým představoval jednoho fenka. Úkolem fenka bylo se každý den řádně nakrmit – tedy sehnat potřebný počet plžů, kteří žijí na pouštních keřích. Pokud by bylo nasbíráno plžů málo, znamenalo by to nemoc či dokonce smrt. Při prvním provedení hry fenci předvedli klasické lidské myšlení - již druhý den sežrali všechny dostupné plže. Pak zahynuli. Po následné diskusi se zněmila taktika. Fenci střídali období hladu s obdobím nasycení a prodloužili si tak život na 4 dny. Ani to nebyl dobrý výsledek – život byl stále krátký a navíc nekvalitní. Další nápad na sebe nenechal dlouho čekat. Zlikvidujeme druhého fenka a zbude na nás víc – opět typicky lidský přístup. Myslíme na sebe a svůj prospěch a nemyslíme na potřeby celku, druhu. Teprve potom někoho napadlo, zda se plži také nerozmnožují a zda tedy nebude dobré brát z každého keře jen pár plžů – to se nakonec ukázalo jako správná taktika. Hra je totiž nastavena tak, že fenci se mohou kvalitně nasytit a přesto stav svého prostředí a množství potravy neohrožují. Jaksi intuitivně dodržují pravidla trvale udržitelného stylu života, která jsme my, lidé, už nějak pozapomněli a velice bolestně se k nim zpátky vracíme. Trvale udržitelně se chovali i plži, kteří se na keři nikdy nepřemnožili, protože cítili, že by po sežrání všech listů také zahynuli. Následovali další aktivity – např. hra na generace, která představila exponenciální růst v jeho plné kráse a zoufalosti – nároky jednotlivých generací rostou se stále se zrychlující tendencí a je jasné, že žádný exponenciální růst nemůže existovat do nekonečna. Byly též představeny některé zajímavé webové stránky – např. http://detem.mzp.cz, kde je možno najít nejen řadu rad a návodů, ale také her a soutěží – zajímavé zde bylo sledovat např. rozdílný osud města v pozměněné krajině a v v krajině revitalizované v období sucha dlouhodobých dešťů – docela zajímavá animace. Nebo stránka http://www.hraozemi.cz, na které je možno si spočítat svoji ekostopu – tedy zjistit, jak můj styl života zatěžuje planetu Zemi.K této stránce i k dalším zajímavým aktivitám se deváťáci ještě vrátí v rámci výuky globální výchovy – nestihlo se totiž všechno z připraveného programu – deváťáky např. čekají simulační hry „Život slepice“ či „Spory o Praděd“. Machová, 9.tř.
ZÁPIS DO 1. TŘÍDY PRO ŠKOLNÍ ROK 2009/2010 V pátek 6. února 2009 čekal opět na všechny budoucí prvňáčky krteček. Tentokrát však již v nové škole, ve třídě u prvňáků. Stejně jako v loňském roce měl krteček se svými kamarády připravené nejrůznější úkoly, aby pomohli paní učitelkám zjistit, kdo už je připraven začít chodit do školy. Hned na začátku dostaly děti od paní učitelek krtečkovu kartičku, takové první malé vysvědčení, kam za splněné úkoly získávaly hvězdičky. Všichni znali své jméno, někteří i věděli, kde bydlí a kdy se narodili. Zvířátka pak chtěla vědět, zda umí skákat panáka, poznávat barvy, počítat obrázky, napodobit písmenka, zavázat si tkaničku, poznat geometrické tvary, určit, co je větší, menší, uprostřed, nahoře a dole, vlevo či vpravo,
obkreslovat. Zjišťovali, zda dobře slyší písmenka na začátku a na konci slov, zda z hlásek dokážou slovo složit. Ke slovu přišla i básnička či písnička a samozřejmě obrázek postavy – tatínka, dědečka, brášky,… Po úspěšném složení všech zkoušek si mohly děti vybrat z bohaté nabídky dárečků, které pro ně vyrobili kamarádi v prvního stupně, družiny, osmáci i paní učitelky. Medaile čekala na každého a ti, kteří byli do první třídy přijati, si ještě navíc odnesli pamětní list se svou vlastní fotografií ze zápisu. Administrativu celého procesu zápisu prvňáčků zajišťovala paní učitelka Michaela Juřičková a paní ředitelka Dana Ullwerová, která těm úspěšným, kteří nežádali o odklad, hned vydávala Rozhodnutí o přijetí k základnímu vzdělávání tak, jak to vyžaduje školský zákon. V družině, která se stala čekárnou, se o děti staraly osmačky s paní vychovatelkou Vurmovou.
Trochu čísel na závěr: Pro školní rok 2009/2010 bylo do první třídy přijato 39 dětí, což je rekordní počet a je tedy jasné, že budou otevřené dvě první třídy. Za velkým nárůstem stojí i množství dětí, které se k nám hlásí z Davle a dalších vesnic či z Prahy, což svědčí o stoupající prestiži naší školy. O odklad školní docházky požádalo pro své děti 10 rodičů. Jedni rodiče žádají o zapsání dítěte, kterému však v době nástupu do první třídy ještě nebude šest let a proto zde musí rozhodnout pedagogicko-psychologická poradna. K individuálnímu vzdělávání bylo přijato 17 dětí. Nyní se již přijaté děti mohou těšit na své první setkání s třídními učitelkami, které proběhne v rámci projektu „Do první třídy s úsměvem“ 2. dubna 2009. Katka Vrtišková, Vlasta Smetanová, Naďa Hrachovcová, Petra Holubová, Tereza Stupková a Markéta Pézlová
Osmáci v divadle – 16.2.2009 8.A a 8.B byly v doprovodu učitelek Paškové a Havlíčkové na představení Malá vánoční povídka aneb jak jsem se ztratil v Divadle v Dlouhé. Po představení se žáci setkali s herci Pavlem Tesařem (hlavní role Pavlíka), Martinem Matějkou, Čeňkem Koliášem, klavíristou Milanem Potočkem a technikem a hudebníkem Pavlem Liptákem. Skoro hodinu si s nimi povídali, nakonec byli provedeni zákulisím divadla. Všem se akce moc líbila. Věra Havlíčková
Škola podala žádost o podporu projektu „Tři schody k udržitelnému životu“ v rámci dotačního programu MŠMT Podpora EVVO ve školách v roce 2009 Podtitulek projektu zní: „Učíme se od ostatních, učíme se sami a učíme se učením ostatních“. Celkový rozpočet projektu je 188 467 Kč, z toho žádáme od ministerstva 150 000 Kč. Jestli jsme uspěli, to se dozvíme v druhé polovině dubna. Projekt rozvíjí znalosti, dovednosti a postoje žáků třemi úrovněmi aktivit. V první. úrovni jsou environmentální znalosti žákům i učitelům zprostředkovávány pomocí literatury a vzdělávacích aktivit, ve druhé.úrovni se žáci i učitelé zdokonalují sami vytvářením či ověřováním různých typů výukových materiálů případně různými praktickými činnostmi a experimenty často v návaznosti na předchozí školní či mezinárodní environmentální projekty. Třetí úroveň umožňuje učit se a zdokonalovat sama sebe předáváním svých dosavadních zkušenosti ostatním. Třístupňová úroveň umožňuje každému osobní individuální růst a tempo. Jaké aktivity budou v projektu (pokud na MŠMT uspějeme) realizovány: 1.schod – učíme se od ostatních - A1: Rozšíření environmentální knihovny, videotéky a doplnění dalších informačních zdrojů - A2: Zajištění 1 vícedenního nebo 2 jednodenních výukových programů či exkurzí pro každou třídu s cílem poznávat pod odborným vedením přírodovědně cenná území naší republiky či území ceněná v rámci evropského systému ochrany přírody Natura 2000 - A3: Zajištění 2 seminářů či workshopů pro učitele - environmentální výchova v praxi - metody a konkrétní příklady zařazování EV do výuky jednotlivých předmětů 1.seminář - květen 2009 – Mgr. Jana Modrá – lektorka seminářů, výtvarnice, spisovatelka, autorka řady výukových programů pro děti – seminář pro 1.stupeň a pro zájemce z řad učitelů 2.stupně; 2.seminář - říjen 2009 – RNDr.Dáša Zouharová – koordinárka DVPP Lipka Brno – seminář pro celý pedagogický sbor - A4: Vyhodnocení školního plánu EVVO za školní rok 2008/09 a jeho aktualizace pro školní rok 2009/10 2.schod – učíme se sami - B1: Výroba pomůcek pro realizaci EVVO v rámci nově zavedeného povinně-volitelného předmětu (bude žákům nabídnut ve školním roce 2009/10) nebo formou projektu realizovaného v rámci vyučovacích hodin různých předmětů případně skupinových projektů pod lektorským vedením pedagogů – v rámci projektových dnů případně v rámci jednotlivých předmětů - B2: Koordinační tým projektu Ekoškola uspořádá pro žáky školy 4 soutěže s environmentální tématikou (literární, výtvarná, tvořivá, …) - cílem je, aby se každé soutěže zúčastnilo minimálně 20 soutěžících - B3: Vytváření učebních dokumentů a pracovních listů s environmentálním obsahem a jejich ověřování - B4: Zkvalitňování vnitřního a vnějšího prostředí školy a školní zahrady - B5: Finanční zajištění účasti v dalším ročníku mezinárodních projektů Ekoškola a GLOBE 3.schod – učíme se učením ostatních - C1: Škola uspořádá minimálně 2 happeningové akce pro veřejnost – akce budou uspořádány u příležitosti Světového dne životního prostředí (5.6.) a Světového dne zvířat (4.10.) - C2: Škola uspořádá minimálně 2 fotografické výstavy pro veřejnost (červen 2009, listopad 2009) - C3: Příprava a vytištění brožur s environmentální tématikou (Příroda našeho okolí – její krásy i problémy; Stromy v obci určených pro rodiče a širokou veřejnost - C4: Veřejné vysazování stromů
24.2. – Francouzštináři v kině V úterý 24.2. v podvečer se malá skupina žáků volitelné francouzštiny vypravila do Prahy. Cílem bylo promítání francouzského filmu Mezi zdmi v kinosále Francouzského institutu ve Štěpánské ulici. Při vstupu do budovy jsme museli projít bezpečnostním rámem a nechat nahlédnout do svých tašek jako na letišti – Francie se snaží zajistit bezpečí svým občanům všude na světě. Do začátku filmu jsme měli ještě trochu času a stihli jsme si proto projít výstavu fotografií Petra Šrámka. Ten se znovu vydal s fotoaparátem na různá místa v Praze a v Paříži, která již dříve zvěčnili J. Sudek a E. Atget, a my jsme tedy mohli porovnat, jak se města v průběhu let změnila. Potom jsme již usadili v pohodlných sedadlech zaplněného sálu a špicovali uši, jestli porozumíme něčemu, co si povídali „živí Francouzi“ sedící blízko nás. Pro mnohé bylo překvapením, že mluví ještě rychleji, než ti z magnetofonové pásky, kterou používáme v hodinách. Film byl naštěstí opatřen českými titulky, takže francouzština nebyla pro nikoho překážkou v jeho sledování. Potěšujícím zjištěním bylo, že některým známým slovíčkům jsme porozuměli – což je na první film v původním znění solidní výkon. Celý film se odehrával mezi zdmi jedné průměrné školy v okrajové části Paříže, kde se spolu těžko sžívají děti různých národnostních skupin přistěhovalců. Soudě dle zaujatého sledování a ohlasů po skončení promítání film většinu z nás zaujal. Vulgární a drzé chování studentů vůči učiteli se mnohým zdálo být přehnané a domnívají se, že u nás by se něco podobného stát nemohlo (pozn. učitele: Zajisté mohlo!). Výprava byla rozhodně vydařená. Nasáli jsme atmosféru francouzského kulturního střediska, poslechli si reálnou francouzštinu a načerpali novou sílu a motivaci do další práce!
Navázali jsme spolupráci s řeckou školou V RÁMCI PROJEKTU LINKING, KTERÝ JE SOUČÁSTÍ PROJEKTU EKOŠKOLA KOMUNIKUJEME S ŘECKOU EKOŠKOLOU V lednu letošního roku jsme si začali psát s maličkou školou v Řecku, z překrásného ostrova Kalymnos. Je to jeden z 12 obydlených ostrovů v Egejském moři, kam v létě přijíždějí turisté za písčitými plážemi a historickými památkami. Obyvatele živí turistický ruch a rybaření, muži na jaře odplouvají k severoafrickým břehům a při návratu domů je vždy čekají bujaré oslavy. Školu navštěvuje pouze 24 žáků ve věku 6 až 12 let. Oni sami mají pocit, že se o jejich ostrov nikdo moc nestará, a tak se rozhodli, že s tím v tomto školním roce něco udělají a začnou zlepšením třídění papíru. Pro začátek máme od Řeků pár dobrých tipů – ve škole nepoužívají na svačiny hliníkové ani
plastové fólie, děti si nosí svačiny ve vlastních krabičkách. Pijí pouze vodu, žádné limonády!! (Co by asi řekli na náš „kávomat“?! To zjistíme do příště) Robin S., Vojta S. a pí uč. Helena Š.
KALYMNOS
24.2.2009 - Další zprávy ze školy z Řecka! Z naší korespondence jsme se dozvěděli, že Kalymnos je 4. největší ostrov v oblasti Dodecanese, na jihovýchodě Egejského moře. Hlavní město této ostrovní části Řecka je Rhodes. Městečko Argos má pouhých 250 obyvatel, leží na JZ ostrova, nedaleko letiště. Ve škole učí jen 3 stálí učitelé, na TV, HV a AJ mají asi externí pedagogy. Od roku 2004 dokončili již řadu enviromentálních projektů, ten letošní je zejména o vodě, třídění a školním pozemku. Děti se učí jak chránit (sladkou) vodu a své zkušenosti předávají dál vedení jejich městečka. Školní pozemek by měl sloužit hlavně dětem. Pokračují v třídění papíru, ale odpadu je moc a jako všichni – nestíhají. V minulém roce nasbírali ve škole ve dvou etapách 12 tun tříděného papíru, poslali ho do Atén k recyklaci, ale pan ředitel Pavlos Trikoilis předpokládá, že s tím naložili „podle svého“. Na ostrově Kalymnos prý třídění probíhá dost neorganizovaně. Jediné, co se ve městě třídí do kontejnerů, je elektroodpad. S jiným tříděním de fakto zkušenosti nemají. Co se mého dotazu ohledně svačin týče – odpověď byla zajímavá. Žádný kiosek ani automat ve škole nemají. Nechtějí ho a ani ho nepotřebují. (Myslím, že se pan ředitel musel pousmát, když jsem mu popisovala scénky jak každý den někdo vylije čokoládu na zem, neutře to po sobě – a pak lepí celá škola.. Jak malé děti zoufale koukají na kávomat a neví který čudlík zmáčknout… Pane bože! Osobně jsem zastánce automatů, ale je ten, co máme, opravdu jediná možnost?) V „naší“ škole v Řecku si děti nosí jídlo z domu a obvykle je to svačina s olivami, sýrem, ovoce, ořechy a podobné přírodní produkty. Každý má svou láhev, v té si nosí vodu, takže jim nepřibývají denně desítky a stovky plastových obalů! Funguje to velice dobře, ale to víte, trvalo to, než se záměr stal skutečností. Nově příchozí děti mívají problémy si zvyknout na školní pravidla. V takové situaci pomáhají rodiče, protože ti si v první řadě uvědomili, že to škola dělá hlavně pro jejich děti. (pí uč. Helena Š.)
Projekt Globe Na konci února dokončila naše škola již 99.měsíc každodenních meteorologických měření. Na následujících grafech jsou znázorněny maximální a minimální každodenní teplota v letech 2001 – 2008 a průměrné měsíční maximální a minimální teploty a srážky v roce 2008. Na jaře budeme muset meteorologické stanoviště přestěhovat na zahradu školky, protože se současné stanoviště již nachází na soukromém pozemku.
V brzké době začneme uskutečňovat fenologická pozorování – budeme sledovat, jak se u nás postupně probouzí jaro.
WAHURKA A SEDM ČUČUDEJŮ V pátek 27. února 2009 se celý první stupeň a osmáci, celkem 106 dětí + učitelé, vypravilo na divadelní představení „Wahurka a sedm Čučudejů“ do kulturního sálu v Davli. Indiánskou pohádku inspirovanou známou Sněhurkou zde hráli indiáni z westernového městečka v Boskovicích u Brna. Vlakem jsme se v pohodě dopravili do Davle a po usazení na místa v hledišti pohádka začala. Přenesli jsme se do starých indiánských časů, kdy šerednost byla více nežli krása a kdy žil nejšerednější indián, kterého kdy indiánská matka zplodila – Wahurka. Indiáni krásně tancovali a zpívali a Wahurka prožíval příběh ne nepodobný Sněhurce. Však se také většina dětí velmi aktivně zapojovala do děje. Odrazovaly Wahurku od snědení nabízených potravin od nepřátelského náčelníka přestrojeného za indiánskou stařenu. Nakonec však všechny stařena převezla, protože žádné z nabízených jídel otrávené nebylo. Jed se skrýval v dřevácích, které měly chránit Wahurku před šlápnutím na trn a od kterých to opravdu nikdo nečekal. Jako v každé správné pohádce však vše nakonec dobře dopadlo. Na děti pak čekalo ještě další překvapení – po skončení představení přišli všichni herci – indiáni mezi ně. Děti jim nejdříve pochválily pohádku a potom se jich i ptaly na věci, které je zajímaly. Pravda, nebylo toho mnoho, kladení otázek jim moc nešlo. Zjistily však, jak se jmenuje Wahurka ve skutečnosti, že si herci všechno indiánské oblečení šijí sami a vyrábí si i všechny rekvizity. Prvňáci jim pak na oplátku zazpívali písničku o muzikantech, kterou se teď zrovna učí ve škole a mohli se i po jednom podívat na pódium a kromě prohlídky tee-pee také zabouchat na pravý indiánský buben. Před odchodem si každý mohl vzít letáček s informacemi o westernovém městečku v Boskovicích, kam se může o prázdninách s rodiči podívat. Než přijel vlak, využila každá třída čas po svém. Někdo na houpačkách, jiní na procházce kolem řeky, další na nákupech. Podle reakcí dětí se představení většině líbilo ☺.
Rozhovor s Mudr. Miriam Götzovou (dětská lékařka) 1) Chtěla jste být vždy dětskou lékařkou? Ano, odjakživa. 2) Čím jste chtěla být, když jste byla malá? Nevím, že by mně někdy napadlo něco jiného. Vlastně jednou jsem na chvíli pomyslela na to být letuškou. Prostě uniforma, cestování… 3) Baví Vás vaše práce? Ano. Dělat medicínu hlavně v této zemi, bez skutečného zájmu o danou věc ani nejde. 4) Jak na Vás působí prostředí vaší nové ordinace? Super. Konečně se po letech těším ne jenom do práce tj. na práci, ale také na svoje věci.. stoleček, obrázky, kytičky.. zdaleka ještě není úplně k obrazu mému, ale baví mě ho vylepšovat… 5) Myslíte si, že k Vám do ordinace chodí děti rády? Nevím, jak tomu je u všech, ale moc si přeji, aby tomu tak bylo… Zrovna nedávno mi maminka jedné malé holčičky řekla, že se její Jessika těší k nám asi stejně, jako na písek a o víkendu odmítla jít na pohotovost... Tomu jsme se dost nasmáli... 6) Bojí se Vás děti jakožto lékařky? Dělám vše pro to, aby faktory navozující strach z lékaře, ambulance, zdravotnictví u mne v ambulanci byly co nejmenší... chodíme v civilu, ordinujeme v obýváku, ne laborce, či kachlíkárně, nabízíme dobrůtky apod. Abych zodpovědně posoudila zdravotní stav dítěte, potřebuji také vidět, jak se chová, jak ho zaujme hračka, jak je schopno komunikovat... když jenom hrůzou pláče, celé vyšetření je dost často k ničemu... Myslím, že se mi daří, že se mně děti nebojí... s důvěrou a po dlouhém vysvětlování se nechají i bez křiku vyšetřit... mnoho jich nechce odejít a chce si ještě hrát, některé mně na rozloučenou pěkně usoplenou tvářičkou i pusinkují... 7) Jste spokojená se svou novou ordinací? Od přírody jsem věčně nespokojený člověk... takže je ještě třeba mnohé vykonat... Momentálně dokončuji rekonstrukci ordinace také na Zbraslavi a těším se, že vnesu nový proud do stojatých vod místní pediatrické péče. S pomocí p. starostky a p. místostarostky se snad započaté dílo povede... 8) Litujete, že jste investovala tolik peněz do Vaší nové ordinace? Ooooooo.... a zrovna v době finanční krize... No zatím jsem pořád optimista a věřím, že to byla dobrá investice... Každopádně pro ty ... a jsou i tací, kteří utrousí, že naše ambulance je ukázkou toho (nevím přesně čeho), že se u nás ve zdravotnictví „něco hnulo“....chystám na nástěnku ordinace cedulku, že ...TATO ORDINACE BYLA REKONSTRUÁNA NA NÁKLADY MARTINA, MIRIAM, VIKTORA A TEREZKY GÖTZOVÝCH.
9) Jaký byl váš nejkomplikovanější případ, který jste musela řešit v ordinaci? Vzhledem k tomu, že jsem původně lékařem Jednotek intenzivní péče, kde byly děti na umělé plicní ventilaci a kde se, bohužel, také umíralo, je práce v ordinaci něco úplně jiného... Nejkomplikovanější je zvládnout rodinu doprovázející pacienta jako celek... Komplikované diagnózy v ambulanci jsou ty akutní např. záchvaty dušnosti při astmatu, či aspitaci např. buráku...úrazy... konkrétně chlapeček, na kterého v sousedství ambulance spadla skříň... nebo těžká subakutní tj. rychle se rozvíjející infekce např. ledvin. 10) Jaké bylo vaše nejoblíbenější pracoviště, je jím vaše ordinace? Tak to je nejtěžší otázka. Milovala jsem vzrušení a adrenalin neonatologie, také chaos v mysli vyplývající z nezkušenosti čerstvě vystudovaného lékaře, ale v dokonalém pracovním kolektivu lidí totálně oddaných svému povolání v Podolí, kde jsem začínala. S láskou vzpomínám na nádhernou týmovou práci chirurgů a pediatrů v Motole. Je to fantastický, neuvěřitelně vyčerpávající kolotoč každodenních povinností a skvělého pocitu z dobře provedené práce. Stockholm byl útěk do jiného prostředí v době, když jsem prožívala krizi v osobním životě. Nové lidi, krásná a v té době u nás nevídaná neonatologie, také možnost trošku vědecky pracovat. Mnichov byl můj pokus věnovat se medicíně a stíhat domácnost i malé dítě. Laboratorní práce a věda dostala přednost před milovanou klinikou. Vlastní ambulantní praxe je logickým vyústěním toho celého. Dlouho jsem o ni usilovala a čas ukáže, jestli toto rozhodnutí bylo správné... S pozdravem MG Lukáš Vodárek, Simona Bollardtová – 6.A
Popis chlapce Když dívka probudila se ze spánku, viděla krásného chlapce, míhajícího se v červánku. Byl krásný popsatelný asi takto: Jeho krásné modré oči, byli jak studánka, ve které se ráda točím. Jeho vlasy z niž vyzařovala hnědá barva, byly jak měkká postýlka, do které jsem ráda spadla. Upovídaný je někdy až moc, někdy jsem si i myslela, že mi nebude stačit dlouhá s ním nezapomenutelná noc. Mé strávené chvilky s ním si ráda připomínám a o něm pořád snívám.
Nádherný den To bylo jednoho dne, kdy jsem si myslela že se vše daří, že mi nikdy nikdo nohy nepodrazí. Byl to nádherný den, protože jsem potkala tebe, jen tebe. Byl jsi pro mě vše, byl jsi pro mě plamínek štěstí plamínek mé jediné naděje, teď se už tomu možná tak někdo zasměje...
Miluji Tě stále víc Jako sluníčko má nebe, tak já měla i tebe. Teď už to ale tak není, vše kleslo, vše už je k zahození. Já doufala, že potrvá to trochu déle a ne jen pár vteřin, ne jen pár dní. Já milovala tebe více než to sluníčko nebe. Já miluji tě stále víc, tak proč tohle?? Proč se nakonec rozejít?? Týna Landová 6.B
Kam s ním? – slohová práce do literární soutěže vyhlášené „Recyklohraním“ (Bohužel to uzavřeli, než jsem ji stihla dopsat) Zdravím, jsem kávovar Bosch TKA 6024. Chci vám vyprávět můj smutný příběh, který naštěstí dobře skončil. Sloužil jsem jedné 5ti členné rodině v Praze. Tato rodina obsahovala 3 a půl dospělých členů. Říká se jim lidé.. No a tito vysocí a staří dospělí lidé, jak se jim říká, každé, každičké ráno potřebovali svojí denní dávku kofeinu. Ti 3 největší dokonce i odpoledne. Jakmile pode mne strčili svůj oblíbený hrneček se svým jménem, musel jsem jim připravit přesně tu kávu, jakou si vyžádali. Ten úplně nejstarší a největší muž, hlava rodiny, jak jsem slýchával, si dopřával tureckou kávu bez cukru, bez mléka. Žena, zvláštní stvoření, které vypadalo každý den jinak, manželka hlavy rodiny, měla ráda rozpustnou kávu s mlékem a jednou kostkou cukru. Ten třetí největší byl dříve menší. Dával si jenom capuccino, ale během roku přešel také na rozpustnou kávu, ale bez cukru. A ten nejmladší, kterému jsem dělával kávu měl rád pořádně sladkou, rozpustnou kávu bez mléka. Takhle složitě jsem každé ráno připravoval kávu. Dělal jsem to moc rád. Ale pak… došla mi síla. Jedno ráno, když mi velký pán, hlava rodiny, řekl, abych mu udělal jeho oblíbenou kávičku, náhle se ve mně něco zvrtlo. Zhasnul mi display a já už nic neviděl. Ještě jsem zaslechl křik a vztek mého hlavy rodiny. Pak už byla jen tma… Asi půl roku jsem byl ve výklenku, kam mě schovali. Byl jsem moc smutný, vyčerpaný a naštvaný. Místo mě v kuchyni už měli někoho nového. Na mě si už nikdo nevzpomněl. Až tu náhle, slyším, jak pán, hlava rodiny, jak se mu říká, otevře výklenek a jde pro úspornou žárovku. Nejspíš do pokoje malých dětí. Než zavřel dvířka od výklenku, cítil jsem, jak se mě dotkl. Vzal mě celého a položil na botník k hlavním dveřím. Nejdříve jsem myslel, že budu zase připravovat kávu. Ale stalo se něco lepšího. Odjel se mnou na sběrný dvůr, kde se o mě už dobře postarali. Celého mě rozebrali a všechny užitečné díly poslali tam, kde mohli dál sloužit. I když rád vzpomínám na tu rodinu, na ty „lidi“, teď jsem konečně šťastný. Jdu dál.. a neškodím… Michaela Machová, 9.tř. Naši školu v projektu reprezentovala povídka Daniely Novákové z 5.třídy. Smutný příběh vysavače. Ahoj, můj příběh je zajímavý, ale také smutný. Začneme tedy od začátku. Byl jsem krásný, opravdu krásný vysavač. Měl jsem červenočernou barvu s postranními bílými pruhy. Všem jsem se moc líbil a vysavačky v obchodě na mně mohly oči nechat. A tak se stalo, že si mě koupila jedna čtyřčlenná rodina a odvezla si mě domů. Měl jsem z toho náramnou radost, ale jen do doby, než jsem zjistil, že musím také něco dělat. Začalo mě to brzy štvát. Ani toho obdivu už nebylo tolik a bylo mi z toho moc smutno. Musel jsem každé pondělí nastoupit a běda jestli bych dělal ofuky. Tak jsem musel dřít vlastně každý den, protože rodina měla dvě děti a ty nadělaly děsný svinčík. Konečně jsem si oddychl. Rodina odjela na dovolenou a já byl doma sám. Stýskalo se mi po vysavačkách v obchodě a po jejich obdivu. Tak jsem jen ležel a vzdychal i sem tam slzu uronil. Co se ale nestalo. Jak jsem nebyl zvyklý zahálet, tak se ve mně něco zadřelo a když se moje rodina vrátila, tak jsem nešel spustit. Chvíli to se mnou zkoušeli, pak zavolali opraváře a když pořád nic, tak mně popadli a než jsem se nadál, byl jsem na sběrném dvoře. Dva dny jsem tam probrečel, ale pak jsem se seznámil s jednou vysavačkou, která na tom nebyla o moc lépe. Jsme pořád spolu a věříme, že nás sešrotujou dohromady a tím se potvrdí náš vztah a vznikne z nás nějaká nová prima věc. Tak teď nevím, jestli je to smutný příběh ?
Slohová práce Dominiky Smutné Vyděšený kousek řízku, koukající do hluboké černé propasti, se rozhodl přežít. Přežil cestu lidským tělem, ze kterého se nikdo nevrátil živ a zdráv. Čekal na správný okamžik a převalil se pod ostré bodáky kovové vidličky. Napíchnutí bylo dost bolestivé, ale ve zdraví si řízeček plul ve slinách ústní dutiny. Pečlivě vyčkával, co s ním bude a po chvilce bílé zuby jako lis začaly rozmačkávat jídlo. V řízečku se projeví masochistický duch a líbila se mu ta bolest. Byl smutný, když zuby přestaly a on musel jet jako po tobogánu nejdřív divným hltanem a pak ještě divnějším jícnem. Ta slova ho děsila. Po chvilce pohodlně dopadl do moře trávicích střev v žaludku. Chvíli plaval, ale měl špatné tušení. Něco nebylo v pořádku, žaludek se začal stahovat a divně to v něm bublalo.Všechno se zvedlo a vracelo se. Cesta ven byla rychlejší než cesta dovnitř. Řízečku se udělalo na zvracení z toho, jak mu všechno ubíhalo před očima. Jícen, hltan, ústa s jeho oblíbenými zuby a pak měkké přistání do vody v záchodové míse. Přežil to a žil šťastně, dokud ho nesnědla kanálová krysa. Odpočinek mu byl vhod. Malý řízeček byl vyčerpán. Jenže mu bylo jasné, že to tímhle klidem nemůže skončit. Navíc se mu udělalo nějak zvláštně – asi začaly působit žaludeční šťávy. Žaludek se začal hýbat a řízeček sjel do trubky, kde byl prostor poněkud stísněný. „Asi střeva“ pomyslel si. A měl pravdu. Některé části řízkova těla ho začaly opouštět. A vsakovaly se do stěn tenkého střeva. Plul dál a napojil se na proud vedoucí do tlustého střeva. Věděl, co ho čeká. Nejhorší část celého procesu. Napojilo se na něj spoustu dalšího jídla a on jako vůdce v čele všechny vedl. Projeli tlustým střevem a konečně s lehkým šplouchnutím skončili v záchodové míse. Dominika Smutná, 8.B
PPZZ – nová rubrika, která byla zmiňována v úvodníku. Ptala jsem se přesně v tomto pořadí – „Co tě teď v tomto období Potěšilo, Překvapilo, Zaujalo a Zklamalo?“ ptala jsem se 10ti lidí a zde jsou odpovědi:) Vojta Strejc (9.tř.) – „Potěšilo mě, že roztává sníh a já můžu „blbnout“ venku, v poslední době mě nic nepřekvapilo, zaujalo mě, že budou brzy dávat nový film s Davidem Bellem o le parkour (budou tam skákat). No, a zklamalo mě, že včera – 12.2. zase napadl sníh.“ Týna Štěpničková (9.tř.) – „Hodně mě potěšilo, že moje ségra (budou jí 2 roky) je na mě hodná, překvapilo mě, že v mekáči maj dobrý kafe, zaujalo mě nové CD skupin The Killers a Deathsrats. Jediné, co mě zklamalo je, že nemůžu každý týden zajít s kamarády do čajovny.“ Kačka Ševčíková (7.A) – „Potěšilo i zároveň překvapilo mě nové štěňátko, nic mě nezaujalo a co mě moc mrzí a co mě zklamalo je, že jsem se pohádala s nejlepší kamarádkou..“ Emir Khatir (7.B) – „Nejvíc mě potěšilo, že včera nejel autobus, nic mě nepřekvapuje. Zaujalo mě, jak se v poslední době porouchávaj metra a zklamalo mě, že můj brácha ještě nemluví.“ Katka Vrtišková (1.tř.) – „Vydařil se masopust, překvapilo mě, že děti nedovedou hopsat před švihadlo, zaujaly mě pozitivní reakce dětí na divadelní představení v Davli.“ Béďa Kyndl (8.A) - „Potěšilo mě zlepšení z chemie, matiky a fyziky, překvapilo mě naopak zhoršení z ájiny a dějepisu. Zklamala mě ztráta mobilu v restauraci.“ Honza Špitálský (8.A) - Překvapil mě a zároveň potěšil nový foťák. Mirek Kraus: (8.A) - „Zaujalo mě, že jsem spadl do bláta.“
Kristýna Hrdličková (8.A) – „Potěšil mě sobotní masopust, překvapila mě škola – je moc super ☺ (pozn.red. – Kristýna chodí na naši školu zhruba měsíc). Zaujal mě projekt, ve kterém budu vyrábět model zeměkoule a zklamala mě parta.“ Tomáš Novotný (8.A) - „překvapilo mě, že jsme byli už na tolika výletech.“ Dorka Lívová (8.A) -„Potěšilo mě, že je s panem učitelem Vrtiškou sranda, překvapilo mě, jak jsou logické úlohy těžké, zaujalo mě, že jsme jeli do divadla a zklamalo mě, že už teď v matice nebudeme řešit logické úlohy.“ Patrik Jandus (8.A) - „Překvapilo mě, že jsem dostal dobrý známky z matiky, zaujal mě projekt o Švýcarsku (pozn.red. – Žijeme v Evropě), zklamalo mě, že jsem nejel na soustředění.
Vtípky
Sedí děda s vnukem v parku na lavičce hodinu, dvě tři. Najednou vnuk povídá: „Dědo, necítíš tady zdechlinu?? Dědo, dědo, dědoooooooooo!!!!!“ Holčička si vložila do úst ruční granát, ten jí v ústech vybouchl. Roztrhl jí pusu od ucha k uchu. Ostatní dětí jí povídají: „No jo, ty se směješ, ale nás to mohlo zabít!!“ Sedí Pepíček na pískovišti a povídá: „Do háje zase se mi nic nepovedlo, blbá bábovka!“ Přijde tam babička a říká: „Teda chlapečku z té tvé mluvy mi jde mráz po zádech!!“ A Pepíček povídá: „Buď ráda že si neslyšela mýho fotra, to bys zmrzla.“ Paní učitelka vyvolá Pepíčka a říká mu: „Pepíčku řekni dvě zájmena.“ Pepíček: „Kdo, já??“ Učitelka: „Výborně!“ Koktavý pár se přestěhoval do paneláku do 10. patra. Ve 2. patře muž říká ženě: „Ty ku.. ty ku..“ Žena mu povídá: „Já vím že je to daleko, ale já za to nemůžu, tak mi nenadávej sprostě!“ A v 10. patře se muž vykoktá a povídá: „Ty ku…, ty ku…, ty kufry jsme tam zapomněli!“ Socha Smrti?
Snad sníh roztaje postupně a nebude nás čekat toto
Týna Březinová, Zdenda Částka, Jindra Boula, Slávek Hušek, Jan Vošahlík. (7.A) Foto: Bernie Částková:)
http://www.pvl.cz/portal/sap/cz/index.htm - zde můžete najít průtoky vody a výšku hladiny na řekách ČR, včetně Vltavy ve Vraném nad Vltavou – údaje jsou aktualizovány každou hodinu http://www.zsdobrichovice.cz/ukoly/matika/testy/testy.php?go=m7_10.htm – on-line testy z matematiky – učivo je rozdělené podle ročníků a témat – hned si své výsledky můžete vyhodnotit http://www.czechkid.cz/ - výborný nástroj pro děti i pro učitele na výuku multikulturní výchovy http://brainden.com/hlavolamy/opticke-iluzie.htm - optické hlavolamy a iluze http://www.libri.cz/databaze/dejiny/main.html - dějepisná encyklopedie, ve které můžete vyhledávat podle osobností, data, události; web obsahuje i časové osy http://www.clovekvtisni.cz/ - stránky humanitární organizace Člověk v tísni http://www.bubbleshow.cz/en - anglické stránky s návodem na výrobu kvalitního bublifuku
Pohádky na dobrou noc - Skeeterova sestra odjede na pohovor kvůli práci. A proto poprosí svého bratra, aby jí pohlídal na noc její dvě děti, Bobbi a Patricka. Děti nemůžou usnou a tak jim Skeeter začne povídat pohádku na dobrou noc. Když druhý den jede do práce, stane se něco zvláštního. Děje se to, co říkal dětem včera jako pohádku. V dalších dnech říká další pohádky a děje se jejich děj. Skeeterovi ale došlo, že se neděje to, co říkal on, ale co řeknou děti. Začne se tedy snažit, aby děti řekly něco, co by se mu hodilo. Zuzka Jarolímková, 6.B
19.3.2009 – Konzultační hodiny pro rodiče 8.4. 2009 – Projektový den 2.stupeň – v rámci projektu Žijeme v Evropě 1.stupeň – Jarní slavnosti + oslava Velikonoc 21.4.2009 – Čtvrtletní pedagogická rada 22.4.2009 – Akce ke Dni Země – brigáda, cyklistický trojboj
Šéfredaktorka: Michaela Machová (9.tř.) Zástupce šéfredaktorky: Kristýna Štěpničková (9.tř.) Zpravodajství, reportáže: Machová Michaela, Štěpničková Kristýna, Dušička Dan (všichni 9.tř.) Rozhovory: Mátlová Barbora (6.A) Recenze: Jarolímková Zuzana (6.B) Zábava: Březinová Kristýna (7.A) Plánované akce: Pokorný Dan (7.B) Vlastní tvorba: Ježdíková Michaela (8.A) Ankety: Stoklasa Jan, Smutná Dominika (8.B) PPZZ: Machová Michaela, Štěpničková Kristýna Šedá eminence v pozadí: p.uč.Vrtiška
Zajímavé webové adresy ve vztahu ke škole
-
www.zsvrane.cz – oficiální stránky školy www.aktuality.okamzite.eu – co nového se děje ve škole www.ekoskola-vrane.wz.cz – naše aktivity v projektu Ekoškola www.zsvrane-adopceafrika.estranky.cz – informace o našem Keňánkovi www.prvnaci2008.ic.cz – webová stránka prvňáků www.vrane.unas.cz – webová stránka osmáků
POZVÁNKA pro zájemce z řad dospělých
Projekt, ve kterém žáci naší školy 2 roky učili seniory a další zájemce pracovat na počítači opět ožívá na konci března bychom rádi otevřeli 3 typy kurzů
základní (výuka základů operačního systému, práce s myší a základů textových programů),
internetový (vyhledávání na internetu, e-mail, ICQ) grafický (úprava fotografií v počítači). Kurzy budou probíhat zdarma v počítačových pracovnách v budově 2.stupně ZŠ. Zájemci mohou další informace najít na plakátech, které budou v brzké době vyvěšena po Vraném nad Vltavou a po okolních obcích nebo přímo ve škole. Termíny kurzů: základní - středa 1.4. a každá následující 17:00 - 18:30 internetový - čtvrtek 2.4. a každý následující 17:00 - 18:30 grafický - úterý 31.3. a každé následující 17:00 - 18:30
Tištěno na recyklovaném papíru
