Vydání březen 2008 RSTAB 6. Popis programu. Ing. Software Dlubal s.r.o. Anglická 28, Praha 2

Vydání březen 2008

Program

RSTAB 6 Statika obecných prutových konstrukcí

Popis programu

Všechna práva včetně práv k překladu vyhrazena. Bez výslovného souhlasu společnosti Ing. Software Dlubal s.r.o. není povoleno tento popis programu ani jeho jednotlivé části jakýmkoli způsobem dále šířit.

© Ing. Software Dlubal s.r.o. Anglická 28, 120 00 Praha 2 Tel.: Fax: E-mail: Web:

+420 222 518 568 +420 222 519 218 [email protected] www.dlubal.cz

Program RSTAB © Ing. Software Dlubal

Obsah Obsah

Strana

Obsah

Strana

1.

Úvod

7

3.7

Výsledky

43

1.1

Novinky v programu RSTAB 6

7

3.7.1

Grafické zobrazení výsledků

43

1.2

Kapacita programu

8

3.7.2

Tabulky výsledků

45

1.3

Profil firmy

8

3.8

Dokumentace

46

1.4

Tým pro vývoj programu RSTAB

9

3.8.1

Vytvoření výstupního protokolu

46

1.5

Poznámka k příručce

10

3.8.2

Úprava výstupního protokolu

46

2.

Instalace

11

3.8.3

Včlenění obrázků do protokolu

48

2.1

Požadavky na výpočetní systém

11

3.9

Na závěr

51

2.2

Postup instalace

11

4.

Uživatelské prostředí

52

2.2.1

Instalace z CD

12

4.1

Přehled

52

2.2.2

Instalace ze sítě

12

4.2

Používané pojmy

52

2.2.3

Instalace updatů a nových modulů

12

4.3

Specifické pojmy RSTABu

58

2.2.4

Paralelní instalace programů RSTAB 6 a RSTAB 5

4.4

Uživatelské prostředí RSTABu

59

13

4.4.1

Hlavní nabídka

59

3.

Úvodní příklad

14

4.4.2

Panely nástrojů

59

3.1

Konstrukce a zatížení

14

4.4.3

Navigátor

61

3.2

Spuštění RSTABu a založení úlohy

16

4.4.4

Tabulky

63

3.3

Zadání údajů o konstrukci

17

4.4.5

Stavový řádek

64

3.3.1

Nastavení pracovního okna a rastru

17

4.4.6

Řídicí panel

66

3.3.2

Zadání prutů

18

4.4.7

Standardní tlačítka

70

3.3.2.1

Zadání sloupů

18

4.4.8

Klávesové zkratky

71

3.3.2.2

Zadání příčlí

22

4.4.9

Místní nabídky

72

3.3.2.3

Zadání sad prutů

25

4.5

Správa úloh

72

3.3.3

Zadání uzlových podpor

26

4.5.1

Správce projektů

72

3.3.4

Úprava číslování

27

4.5.1.1

Založení nového projektu

74

3.3.5

Kontrola zadání

28

4.5.1.2

Připojení stávající složky

75

3.4

Zadání údajů o zatížení

29

4.5.1.3

Odpojení složky

75

3.4.1

Zatěžovací stav 1: vlastní tíha

29

4.5.1.4

Smazání projektu

76

3.4.2

Zatěžovací stav 2: sníh

30

4.5.1.5

Úprava popisu projektu

76

3.4.3

Zatěžovací stav 3: vítr zleva

32

4.5.1.6

Otevření úlohy

77

3.4.4

Zatěžovací stav 4: imperfekce

33

4.5.1.7

Zkopírování nebo přesun úlohy

78

3.5

Kombinace účinků

36

4.5.1.8

Přejmenování úlohy

78

3.5.1

Zadání skupin zatěžovacích stavů

36

4.5.1.9

Smazání úlohy

78

3.5.2

Zadání kombinací zatěžovacích stavů

39

4.5.1.10

Prohlížení historie

79

3.6

Výpočet

42

4.5.1.11

Komprimace (archivace) dat

80

3.6.1

Kontrola správnosti

42

4.5.1.12

Dekomprimace dat

81

3.6.2

Výpočet konstrukce

42

4.5.1.13

Detailní nastavení

81


3

Obsah Obsah

4

Strana

Obsah

Strana

4.5.2

Založení nové úlohy

83

9.1

Souhrn

194

4.5.3

Správa v síti

85

9.2

Pruty – vnitřní síly

195

4.5.4

Katalog bloků

86

9.3

Sady prutů – vnitřní síly

198

4.5.4.1

Vytvoření bloku

87

9.4

Průřezy – vnitřní síly

199

4.5.4.2

Import bloku

88

9.5

Uzly - reakce

199

4.5.4.3

Smazání bloku

89

9.6

Pruty – kontaktní síly

202

5.

Údaje o konstrukci

90

9.7

Uzly - deformace

204

5.1

Uzly

92

9.8

Pruty - deformace

205

5.2

Materiál

95

9.9

Vyhodnocení výsledků

207

5.3

Průřezy

100

9.9.1

Existující výsledky

207

5.4

Klouby na koncích prutu

107

9.9.2

Deformace, vnitřní síly, reakce

208

5.5

Excentricity prutu

116

9.9.3

Zobrazení výsledků

209

5.6

Dělení prutu

119

9.9.4

Průběhy výsledků na prutech

210

5.7

Pruty

120

9.9.5

Zobrazení výsledků ve více oknech

213

5.8

Uzlové podpory

128

9.9.6

Filtrování výsledků

213

5.9

Podloží prutu

135

9.9.7

Animace deformací

219

5.10

Nelinearity prutu

137

10.

Výstup

220

5.11

Sady prutů

143

10.1

Výstupní protokol

220

6.

Zatěžovací stavy a jejich kombinace

146

10.1.1

6.1

Zatěžovací stavy

146

Vytvoření nebo otevření výstupního protokolu

220

10.1.2

Práce s výstupním protokolem

222

10.1.3

Zadání obsahu protokolu

224

10.1.3.1

Výběr údajů o konstrukci

225

10.1.3.2

Výběr údajů o zatížení

226

10.1.3.3

Výběr výsledků

227

10.1.3.4

Výběr dat přídavných modulů

230

10.1.4

Úprava hlavičky

231

10.1.5

Vložení zobrazení z RSTABu

233

10.1.6

Vložení jiných zobrazení a textů

234

10.1.6.1

Vložení zobrazení

235

10.1.6.2

Vložení textu

235

10.1.6.3

Vložení textu z textového souboru

236

10.1.6.4

Vložení textu ze souboru RTF

236

10.1.7

Předloha protokolu

237

10.1.7.1

Vytvoření nové předlohy

237

10.1.7.2

Použití předlohy

238

10.1.7.3

Správa předloh

239

10.1.8

Úpravy uspořádání protokolu

240

6.2

Skupiny zatěžovacích stavů

152

6.3

Kombinace zatěžovacích stavů

156

6.4

Superkombinace

161

7.

Zatížení

164

7.1

Zatížení na uzel

166

7.2

Zatížení na prut

168

7.3

Vynucené deformace uzlů

174

7.4

Imperfekce

175

8.

Výpočet

180

8.1

Kontrola vstupních dat

180

8.1.1


180

8.1.2

Kontrola modelu

181

8.1.3

Regenerace konstrukce

183

8.1.4

Smazání nepoužitých zatížení

183

8.2

Parametry výpočtu

184

8.3

Spuštění výpočtu

192

9.

Výsledky

194


Obsah Obsah

Strana

Obsah

Strana

10.1.9

Vytvoření titulní stránky

240

11.3

Funkce pro zadávání dat v tabulkách 289

10.1.10

Tisk protokolu

242

11.3.1

Editační funkce

289

10.1.11

Export protokolu

242

11.3.2

Blokové operace

292

10.1.12

Nastavení jazyka

244

11.3.3

Funkce pro zobrazení

295

10.2

Přímý výtisk grafiky

247

11.3.4

Nastavení tabulek

297

10.2.1

Záložka Obecné

247

11.3.5

Funkce pro filtrování

297

10.2.2

Záložka Možnosti

250

11.3.6

Import a export tabulek

299

10.2.3

Záložka Stupnice barev

252

11.4

Parametrické zadávání

301

11.

Nástroje

253

11.4.1

Koncept

301

11.1

Úpravy objektů

253

11.4.2

Seznam parametrů

301

11.1.1

Grafický výběr

253

11.4.3

Editor vzorců

304

11.1.2

Podrobný výběr

254

11.4.4

Vzorce v tabulkách a dialozích

307

11.1.3

Posun a kopie

255

11.5

Generátory konstrukce a zatížení

308

11.1.4

Rotace

258

11.5.1

Generátory konstrukce

308

11.1.5

Zrcadlení

259

11.5.2

Generátory zatížení

319

11.1.6

Promítání

260

11.6

Obecné funkce

329

11.1.7

Zvětšení

262

11.6.1

Nastavení zobrazení

329

11.1.8

Zkosení

263

11.6.2

Jednotky a desetinná místa

331

11.2

Funkce CAD

265

11.6.3

Komentáře

332

11.2.1

Pracovní roviny

265

11.6.4

Měření

334

11.2.2

Rastr

267

11.6.5

Hledání

335

11.2.3

Uchopení objektu

268

12.

Rozhraní

336

11.2.4

Souřadné systémy

272

12.1

Programy firmy Dlubal

337

11.2.5

Dělení prutů

274

12.1.1

RSTAB 5.xx - formát *.rst

337

11.2.6

Spojení prutů

276

12.1.2

RSTAB 4.xx - formát *.000

338

11.2.7

Prodloužení prutu

277

12.2

Externí programy

339

11.2.8

Napojení prutů

278

12.2.1

DSTV - formát *.stp

339

11.2.9

Kóty

278

12.2.2

ASCII - formát *.dxf

340

11.2.10

Komentáře

280

12.2.3

MS Excel - formát *.xls

341

11.2.11

Vodicí linie

281

12.2.4

SDNF - formát *.dat

343

11.2.12

DXF hladiny

285

12.2.5

IFC - formát *.ifc

343

11.2.13

Změna číslování

287


5

1.1 Novinky v programu RSTAB 6

1.

Úvod

1.1

Novinky v programu RSTAB 6

Vážení zákazníci, RSTAB si získal v průběhu let pověst vysoce výkonného a uživatelsky přívětivého programu. Po ukončení vývoje programů DOS před 8 lety se RSTAB 5 prosadil jako program, který udává krok v oblasti výpočtů prutových konstrukcí. Nové požadavky a v neposlední řadě i neustálá zpětná vazba s uživateli přispěly ke vzniku našeho dalšího vyzráleho programu RSTAB 6. Upgrade přináší řadu užitečných doplňkových funkcí a voleb, na které již mnozí naši zákazníci čekali. Na tomto místě bychom Vám zákazníkům proto rádi poděkovali za Vaše cenné podněty z praxe. Podstatné novinky v RSTABu 6: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Navigátor složený ze tří částí pro přehlednou manipulaci s daty a detailní zobrazování Zcela přepracované výpočetní jádro s novou kapacitou (např. pro nelineární výpočet) a s vyšším výkonem Rozšíření nelineárních vlastností prutů, kloubů, podpor a uložení Podstatně vyšší počet možných zatěžovacích stavů, skupin a kombinací zatěžovacích stavů Přiřazování typu výpočtu jako vlastnosti zatěžovacích stavů a skupin zatěžovacích stavů Rozšíření databáze materiálů a filtrů pro vyhledávání Skupiny prutů Vodicí linie a DXF hladiny Uchopení objektu přes tečnu, kolmici, střed prutu, rozteč apod. Parametrizovatelné zadávání pomocí editoru vzorců Obnovení konstrukce s cílem odstranit nepřesnosti při modelování Zatížení a imperfekce na sledech prutů nezávisle na číslování prutů Vnitřní síly vztažené na přetvořenou či nepřetvořenou konstrukci Výpočet reakcí podpor v globálním a lokálním směru 3D renderování pro fotorealistické zobrazení deformací Úprava barevného zobrazení průběhů vnitřních sil Filtrování v tabulkách výsledků Tabulky výsledků s barevným pozadím podle referenční stupnice Ukládání všech napěťových bodů v modulu SHAPE-THIN přímo do souboru RSTAB Videosekvence grafických animací deformace Ukotvení navigátoru, tabulky a panelu pro zobrazení ve více oknech Znázornění deaktivovaných objektů při výřezech nebo seskupování Možnost upravovat panely nástrojů Správa všech jednotek v centrálním dialogu Uživatelsky nastavitelná konfigurace obrazovky a tiskárny Několikajazyčný výstupní protokol s možností dalšího rozšiřování jazykových verzí Možnost upravovat číslování pro tisk pomocí předpon Správce projektů umožňující přístup k datům ve všech programech od naší společnosti Podprojekty, historie změn a koš ve správci projektů Přímá výměna dat s aplikací Excel Rozšířená rozhraní pro IFC import a SDNF import a export

Na webových stránkách www.dlubal.cz Vám přinášíme podrobný seznam všech nových zlepšení. Přejeme Vám mnoho zábavy a úspěchů při práci s naším programem RSTAB 6. Vaše společnost ING. SOFTWARE DLUBAL S.R.O.


7

1.2 Kapacita programu

1.2

Kapacita programu

Následující omezení představují horní hranici v datové struktuře programu RSTAB. Je třeba vzít v úvahu, že hranice pro efektivní práci s RSTABem je podstatně nižší a závisí v neposlední řadě na výkonnosti používaného hardwaru.

Údaje o konstrukci 99 999 objektů v každé kategorii (uzly, pruty, průřezy atd.)

Údaje o zatížení 99 999 objektů u každého typu zatížení v jednom zatěžovacím stavu

Zatěžovací stavy a kombinace Zatěžovací stavy

9 999

Skupiny zatěž. stavů

9 999

Kombinace zatěž. stavů

9 999

Superkombinace

9 999

Tabulka 1.1: Omezení programu RSTAB

1.3

Profil firmy

Společnost Ing. Software DLUBAL se zabývá vývojem uživatelsky přívětivých a výkonných programů pro statické i dynamické výpočty a dimenzování stavebních konstrukcí. Společnost byla založena v Německu roku 1987. V roce 1990 přesídlila do Tiefenbachu ve východním Bavorsku a založila pobočku v Praze. Naše práce nás baví, což je na vyvíjeném softwaru dobře znát. Programy se snažíme neustále obohacovat o nové nápady. Při práci se řídíme naším firemním krédem, které stručně zní "přívětivost pro uživatele". Náš přístup k práci je spolu s vysokou odborností základem rostoucího úspěchu firmy DLUBAL. Software je snadno zvládnutelný a je koncipován tak, že i uživatel, který má pouze základní počítačové znalosti a dovednosti, je schopen ve velmi krátké době s našimi programy samostatně pracovat. Dnes se tak můžeme pochlubit více než 6500 spokojenými uživateli ve 46 zemích po celém světě, mezi něž patří projektové a stavební firmy působící v různých odvětvích a také řada odborných vysokých škol a univerzit. V současnosti společnost Ing. Software DLUBAL zaměstnává celkem přes 80 pracovníků, z toho přibližně 60 v pražské kanceláři - programátorů a odborníků na statiku, dynamiku a navrhování stavebních konstrukcí. Kromě toho spolupracuje společnost s řadou dalších expertů jak v České a Slovenské republice, tak i v zahraničí. V případě potřeby se naši zákazníci mohou obrátit na naši bezplatnou kvalifikovanou hotline podporu, která jim rychle a ochotně zodpoví případné dotazy anebo pomůže s vyřešením problému. Vynikající poměr ceny a kvality softwaru ve spojení se službami, které firma Dlubal poskytuje, činí z našich programů nepostradatelný nástroj pro každého, kdo působí v oblasti statiky, dynamiky a dimenzování staveb.

8


1.4 Tým pro vývoj programu RSTAB

1.4

Tým pro vývoj programu RSTAB

Na vývoji programu RSTAB 6 se podíleli:

Koordinátoři programu Dipl.-Ing. Georg Dlubal Dipl.-Ing. (FH) Walter Rustler Ing. Pavel Bartoš Ing. Tomáš Jiruška

Programátoři Dr.-Ing. Jaroslav Lain RNDr. Miroslav Šejna, CSc Ing. Radek Brettschneider Jan Brnušák Ing. Martin Budáč Dipl.-Ing. Georg Dlubal Peter Fedorko Jan Fenár Ing. Richard Hrutkai Ing. Pavel Huml Ing. Zdeněk Kosáček Petr Lamberský Ing. Michal Liška Ing. Jan Miléř

Ing. Daniel Molnár Ing. Petr Novák Mgr. Petr Oulehle Mgr. Petr Pitka Ing. Jan Rybín, Ph.D. David Schweiner Ing. Roman Svoboda RNDr. Stanislav Škovran Dis. Jiří Šmerák Lukáš Tůma DiS. Vladislav Vajc RNDr. Miroslav Valeček Michal Zelenka Jana Ždárská

Design programu, dialogů a ikon Dipl.-Ing. Georg Dlubal Ing. Tomáš Jiruška MgA. Robert Kolouch

Zdeněk Ballák Ing. Jan Miléř

Testování Kamila Horová Ing. Igor Hudák Karel Kolář Ing. František Knobloch Petr Pražák Ing. Zuzana Šulcová Bc. Tibor Tóth Ing. Martin Vasek Dipl.-Ing. (FH) Michael Bausch Dipl.-Ing. (BA), M.Eng. Frank Böhme

Dipl.-Ing. Rafael Ceglarek Dipl.-Ing. (FH) Matthias Entenmann Dipl.-Ing. Frank Faulstich Dipl.-Ing. (FH) Peter Konrad Dipl.-Ing. David Röseler Dipl.-Ing. Christian Röthel Dipl.-Ing. (FH) Walter Rustler Dipl.-Ing. Mariusz Sajka Dipl.-Ing. (FH) Robert Vogl

Manuály, dokumentace a překlady Dipl.-Ing. (FH) Robert Vogl Ing. Dmitry Bystrov Ing. Ladislav Kábrt


Ing. Petr Míchal Mgr. Florian Nadge Mgr. Petra Pokorná

9

1.5 Poznámka k příručce

1.5

Poznámka k příručce

Mnoho cest vede k cíli – tato zásada platí i pro práci s RSTABem. Uživatel si může vybrat z několika rovnocenných postupů; k dispozici má interaktivní grafiku, tabulky a navigátor dat. Pro přehlednost se v příručce řídíme pořadím a strukturou tabulek s údaji o konstrukcích, zatíženích a výsledcích. V následujících kapitolách popisujeme jednotlivé tabulky sloupec za sloupcem. Přednost dáváme prakticky orientovanému návodu pro práci s RSTABem před obecným popisem funkcí systému Windows. Pokud s naším programem dosud nemáte žádné zkušenosti, bude pro Vás užitečné zkusit si sami krok za krokem zadat do programu úvodní příklad z kapitoly 3. Tak se jistě nejrychleji seznámíte s nejdůležitějšími funkcemi RSTABu. V příručce uvádíme popisované ikony (tlačítka) v hranatých závorkách, např. [OK]. Tlačítka jsou zároveň zobrazena na levém okraji. Názvy dialogů, tabulek a jednotlivých menu jsou pak v textu vyznačeny kurzivou, aby bylo snadné vyhledat je v programu. Nově zařazujeme do této příručky také index pro rychlé vyhledání určitých termínů. Pokud však ani tak nenaleznete to, co potřebujete, pak se Vám na našich webových stránkách www.dlubal.cz nabízí vyhledávač, pomocí kterého můžete dle zadaných kritérií listovat v rozsáhlém seznamu Otázky a odpovědi.

10


2.1 Požadavky na výpočetní systém

2.

Instalace

2.1

Požadavky na výpočetní systém

Předpokladem pro použití RSTABu je tato minimální konfigurace: • • • • • •

Operační systém Windows 2000 / XP / Vista X86 procesor 1 GHz 512 MB RAM CD-ROM a 3,5” disketová jednotka pro instalaci (instalaci lze provést i ze sítě) 10 GByte volného místa na pevném disku, z toho asi 500 MB pro instalaci Grafická karta s rozlišením 1024 x 768 pixelů

RSTAB 6 neběží pod Windows 95/98/Me. S výjimkou operačního systému Vám úmyslně nechceme doporučovat žádné konkrétní produkty, protože RSTAB i jeho přídavné moduly běží v zásadě na všech systémech, které splňují uvedené požadavky. Kdo chce však RSTAB používat intenzivně a efektivně, pak samozřejmě platí „čím více, tím lépe “. Při výpočtu rozsáhlých konstrukcí se zpracovávají velké objemy dat. Pokud kapacita vnitřní paměti není dostatečná, ukládají se data na pevný disk. To značně zpomaluje výpočet. Rozšíření vnitřní paměti počítače zkrátí dobu výpočtu většinou spolehlivěji než rychlejší procesor. Při výběru motherboardu je proto dobré vzít v úvahu, zda bude možné kapacitu vnitřní paměti počítače dále dostatečně rozšiřovat. Výhody SMP systémů program RSTAB téměř nevyužívá. Procesory SMT a HT nijak neurychlují práci s RSTABem: RSTAB je 32bitový program a nepoužívá žádná 64bitová rozšíření jako EM64T nebo AMD64.

2.2

Postup instalace

Programový komplet RSTAB se dodává na CD. Toto CD obsahuje nejen hlavní program RSTAB, nýbrž i všechny přídavné moduly, které patří do skupiny RSTAB, např. RS-STEEL, RS-DYNAM atd. Na CD jsou tak k dispozici všechny moduly, které souvisejí s RSTABem. K neomezenému běhu programu v plné verzi je dále zapotřebí příslušný hardlock a autorizační soubor AUTHOR.INI, který se dodává na disketě nebo je uložený na instalačním CD. V tomto souboru jsou zakódovány informace o zpřístupněných programech a přídavných modulech vždy pro konkrétní hardlock. Hardlock je zařízení, které se umisťuje na USB rozhraní počítače nebo paralelní port pro tiskárnu. Na hardlock určený pro paralelní port může být samozřejmě připojen kabel tiskárny. Hardlock přitom nemá žádný vliv na práci tiskárny. USB není podporováno operačním systémem Windows NT4. V případě multilicence jsou informace o licencích pro všechny hardlocky uloženy v jednom autorizačním souboru, který je zapotřebí při instalaci na všech pracovních stanicích. Autorizační soubor lze libovolně kopírovat. Pokud však bude jeho obsah jakkoli změněn, nebude možné ho již k autorizaci použít. Při koupi updatu programu lze původní autorizační soubor zpravidla dále používat. Pokud si však zakoupíte nové přídavné moduly k programu, obdržíte spolu s nimi také nový autorizační soubor. Starý soubor nebude již možné použít. Před zahájením instalace programu ukončete všechny aplikace běžící na Vašem počítači a připojte dodaný hardlock na USB rozhraní počítače, popř. na port pro tiskárnu.


11

2.2 Postup instalace

Pro instalaci je nutné přihlásit se jako administrátor, resp. mít administrátorská práva. Pro běžnou práci s RSTABem již plně postačují uživatelská práva.

2.2.1

Instalace z CD

Přečtěte si nejprve pozorně informace na obalu CD s dodaným programem. Na zadní straně naleznete kompletní návod k instalaci. • • • •

Vložte CD s programem RSTAB do Vašeho CD-ROM zařízení Instalační program se automaticky spustí Klikněte ve vstupním okně na [Instalovat RSTAB] Řiďte se dále pokyny set-up asistenta

Pokud se instalační program sám nespustí, pak je pravděpodobně u Vašeho CD-ROM zařízení deaktivována funkce Autoplay. V takovém případě nejprve klikněte dvakrát levým tlačítkem myši na ikonu [Tento počítač] na pracovní ploše a poté v seznamu vyberte symbol Vašeho CD-ROM zařízení, který by po vložení CD s naším programem měl mít vzhled loga RSTABu. Po otevření adresáře CD-ROM zařízení klikněte dvakrát na [setup.exe]. CD obsahuje také kompletní příručku RSTABu ve formátu PDF. K jejímu prohlížení potřebujete program Acrobat Reader. Pokud jste ho dosud na Vašem počítači nenainstalovali, pak můžete jeho instalaci spustit kliknutím na ikonu [Instalovat Acrobat Reader]. Jakmile kliknete na ikonu [Příručka RSTAB], příručka se otevře v programu Acrobat Reader a lze ji prohlížet nebo tisknout. Pro snadnější zapracování do programu RSTAB máte na CD k dispozici i několik videosekvencí. K jejich přehrávání je třeba mít na počítači nainstalován např. Windows Media Player nebo Real Player. Ikona [Softwarové informace] slouží k otevření dokumentu PDF s nejnovějšími informacemi o programech společnosti DLUBAL.

2.2.2

Instalace ze sítě

Instalaci lze spustit také z libovolného disku nebo i z jiného počítače připojeného přes síť. Zkopírujte obsah CD a případně i autorizační soubor z diskety do libovolného adresáře. Z cílového počítače pak spusťte soubor [setup.exe] v tomto adresáři. Dále se již postup neliší od průběhu při instalaci z CD.

2.2.3

Instalace updatů a nových modulů

Jak jsme již zmínili, CD obsahuje kompletní programový balík včetně všech přídavných modulů. Při zakoupení nového přídavného modulu neobdržíte vždy nutně nové CD, každopádně Vám však dodáme nový autorizační soubor. K instalaci je pak od tohoto okamžiku nezbytné používat tento nový autorizační soubor. Zvláště pokud později obdržíte v rámci firemního servisu nové CD s RSTABem, pak je třeba dávat pozor, aby při další instalaci byl vždy použit aktuální autorizační soubor. Pokud pracujete s uživatelsky definovanými tiskovými hlavičkami, doporučujeme je před instalací updatu zálohovat. Hlavičky se ukládají do souboru DlubalProtocolConfig.cfg v kmenovém adresáři (obvykle C:\Program Files\Dlubal\Stammdat). Ačkoli by tento soubor neměl být při instalaci přepsán, vytvořte pro všechny případy před instalací záložní soubor. Používáte-li vzorové protokoly, pak byste měli před instalací updatu zálohovat soubor RstabProtocolConfig.cfg. Soubor se nachází v kmenovém adresáři programu RSTAB 6 (obvykle C:\Program Files\Dlubal\RSTAB6\Stammdat).

12


2.2 Postup instalace

Projekty nacházející se ve správci projektů se spravují v ASCII souboru PRO.DLP v adresáři ..\Dlubal\ProMan. Pokud si přejete kompletně deinstalovat RSTAB 6 před novou instalací, pak by měl být i tento soubor předem zálohován.

2.2.4

Paralelní instalace programů RSTAB 6 a RSTAB 5

Aplikace RSTAB 6 a RSTAB 5 lze paralelně provozovat na jednom počítači, protože programové soubory se nacházejí v různých adresářích. Standardní adresáře jsou pro • RSTAB 5:

C:\Program Files\Dlubal\RSTAB,

• RSTAB 6:

C:\Program Files\Dlubal\RSTAB6.

Všechny úlohy vytvořené v předchozí verzi programu RSTAB 5 lze otevřít a dále upravovat v RSTABu 6. Soubory úloh jsou dopředně, nikoli však zpětně kompatibilní: úlohy vytvořené v RSTABu 6 nelze v programu RSTAB 5 otevřít, neboť v nových souborech existují objekty, které v RSTABu 5 nejsou k dispozici. K tomu, aby nedošlo při ukládání v RSTABu 6 k přepsání úloh, používají se pro soubory těchto dvou verzí programu RSTAB odlišné koncovky: RSTAB 5 ukládá soubory úloh ve formátu *.rst, zatímco RSTAB 6 ve formátu *.rs6. V kapitole 12.1.1 na straně 337 najdete podrobný návod, jak lze nejjednodušeji převzít Vaše stávající projekty do správce projektů RSTABu 6. Po jejich integraci bude v RSTABu 6 možné pracovat s jednotlivými konstrukcemi.


13

3.1 Konstrukce a zatížení

3.

Úvodní příklad

V následující kapitole si na jednoduchém příkladu předvedeme základní funkce RSTABu. Program RSTAB připouští různé postupy, z nichž si uživatel může v té které situaci podle uvážení vybrat. Na tomto příkladu si můžete sami nejlépe vyzkoušet jednotlivé možnosti. Jako dobrý příklad nám poslouží rovinný dvoukloubový rám. Jeho výpočet provedeme podle teorie II. řádu a zohlední se při něm zatěžovací stavy vlastní tíha, sníh, vítr zleva a imperfekce. Soubor Demo-6.rs6 s tímto příkladem naleznete také v DEMO projektu, který se automaticky uloží při instalaci. Pokud se však chystáte podniknout první kroky v programu RSTAB, pak Vám doporučujeme, abyste si projekt zkusili sami vytvořit.

3.1

Konstrukce a zatížení ZS2: s = 3,4 kN/m

2

2

3

3

4

l 1 ZS4 ϕ0 = 20 , 0 30 : w 0 = 0

1

2,40

10,0

Z

Obr. 3.1: Konstrukce a zatížení

Materiál a profily Zvolili jsme běžný materiál Ocel S 235. Průřezy jsou z válcovaných profilů řady IPE.


5

5

7

6

X

1

14

4 5,7 °

6

10,0

ZS3: S = 1,25 w kN/m 1,0 5,0 0 0

ZS3: w

D

= 2,0 kN/m

ZS1: q = 1,5 kN/m

3.1 Konstrukce a zatížení

Výpočet zatížení Zatěžovací stav 1: vlastní tíha Zatížení je dáno vlastní tíhou konstrukce (profilů) a dále střešní konstrukcí budovy. Předpokládejme, že vlastní tíha střešní konstrukce je 30 kg/m´. Je-li vzdálenost sousedních rámů 5 m, pak platí: q = 0,30 kN/m´* 5 m = 1,5 kN/m Vztažná délka zatížení zde odpovídá skutečné délce prutu ve směru osy Z. Vlastní tíhu konstrukce není třeba uvádět, protože RSTAB je schopen ji na základě použitých profilů a materiálů sám vypočítat. Vycházíme z toho, že případné zatížení stěn není přenášeno sloupy.

Zatěžovací stav 2: sníh Stanovme si, že konstrukce leží ve sněhové oblasti 2, pro kterou platí charakteristická hodnota 0.85 kN/m2. Při zohlednění součinitele tvaru se pak zatížení sněhem vypočítá následovně: s = 0,8 * 0,85 kN/m´* 5 m = 3,4 kN/m Zatížení sněhem působí na průmět plochy ve směru osy Z.

Zatěžovací stav 3: vítr zleva Zatížení konstrukce větrem ve větrné oblasti 1 se vypočítá pro návětrnou stranu takto: wD = 0,8 * 0,5 kN/m´* 5 m = 2,0 kN/m Pro závětrnou stranu: wS = 0,5 * 0,5 kN/m´* 5 m = 1,25 kN/m Zatížení větrem působí pro zjednodušení pouze na oba sloupy.

Zatěžovací stav 4: imperfekce Zohlednění imperfekcí podle EN 1993-1-1 umožňuje při výpočtu podle teorie II. řádu posoudit současně s napětím i vybočení v rovině rámu. Imperfekce jsou nahlíženy jako zvláštní zatěžovací stav proto, aby při vytváření skupin zatěžovacích stavů mohly být imperfekcím samostatně přiřazeny dílčí součinitele spolehlivosti. Jak jsme již uvedli, použít se mají IPE profily. V případě vybočení kolmo k silné ose pro ně platí křivka vzpěrné pevnosti a podle tabulky 6.1 EN 1993-1-1, část 2. Zjednodušeně platí: Pootočení

ϕ0 = 1/200

Zakřivení

w0 (e0/L) = l/300

Přesnější hodnoty lze spočítat podle EN 1993-1-1 části 5.3. Směr působení se řídí nejnižším tvarem vybočení celé nebo dílčí konstrukce. V úvahu je přitom vždy třeba vzít také nejméně příznivý směr.


15

3.2 Spuštění RSTABu a založení úlohy

3.2

Spuštění RSTABu a založení úlohy

RSTAB lze spustit příkazem z nabídky Start → Programy → Dlubal → RSTAB 6 nebo kliknutím na ikonu Dlubal RSTAB 6.xx na pracovní ploše. Otevře se pracovní okno. Systém Vás v dialogu vyzve k zadání základních údajů pro novou úlohu.

Obr. 3.2: Dialog Nová úloha – základní údaje

Ve vstupním poli Úloha zadejte Rám, v poli Popis uveďte Příklad z manuálu. Pole Úloha je vždy třeba vyplnit, neboť tento údaj bude sloužit jako název souboru. Vstupní pole Popis může zůstat prázdné. Ve vstupním poli Projekt vyberte ze seznamu projekt Demo, pokud již není přednastaven. Popis projektu a Složka, v níž se uvádí cesta k souboru, se pak zobrazí automaticky. V části dialogu Typ konstrukce vyberte možnost 2D v XZ. Model tak bude zjednodušen a bude pouze dvourozměrný. Změnit ho na prostorovou konstrukci lze kdykoli tak, že se upraví zadání v Základních údajích. Orientaci osy Z ponechte Dolů. Údaje v sekci Výchozí pracovní oblast na obrazovce převezměte beze změny. V poli Komentář lze uvést doplňující poznámku. Dialog ukončíte kliknutím na [OK]. Na disku se vytvoří soubor úlohy. Nyní se nám zobrazí prázdná pracovní plocha.

16


3.3 Zadání údajů o konstrukci

3.3

Zadání údajů o konstrukci

3.3.1

Nastavení pracovního okna a rastru

Na pracovní ploše se nachází střed souřadnic s vyznačenými osami X a Z. Polohu středu souřadnic na obrazovce lze měnit. Slouží k tomu ikona [Zapnout posun] v panelu nástrojů. Kurzor se změní na symbol ručičky. Tahem při současném stisknutí levého tlačítka, popř. kolečka myši lze pak pracovní plochu libovolně posunovat. Obdobně lze ručičkou pohled také otáčet nebo zvětšovat/zmenšovat: • Otočení: táhneme pravým tlačítkem nebo kolečkem myši a držíme přitom klávesu [Ctrl] • Zvětšení/zmenšení: táhneme pravým tlačítkem nebo kolečkem myši a držíme přitom klávesu [Shift]; stejného účinku lze dosáhnout i rolováním kolečka myši Pracovní rovina je rastrovaná. Vzdálenost bodů rastru lze nastavit v dialogu Pracovní rovina, rastr... .

Obr. 3.3: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu a vodicí linie

Tento dialog se vyvolá kliknutím na ikonu [Pracovní rovina] v panelu nástrojů. Pro pozdější zadání v rastrových bodech je důležité, aby byla ve stavovém řádku aktivována tlačítka ÚCHOP a RASTR. Rastr tak bude v pracovní rovině viditelný a jednotlivé body bude možné kliknutím na rastr uchopit. Pracovní rovina je nastavena na XZ. To znamená, že všechny graficky zadané objekty budou vloženy do této roviny. Při zadání v dialogu nebo tabulce nehraje pracovní rovina žádnou roli. Přednastavení je pro náš příklad vyhovující, proto ukončíme tento dialog kliknutím na [OK] a nyní již můžeme začít se zadáním konstrukce.


17


3.3.2

Zadání prutů

Uživatel může nejdříve definovat všechny uzly v tabulce a následně vložit pruty. Další možností je zadat pruty přímo v grafickém okně. Příslušné uzly se pak vytvoří automaticky.

3.3.2.1

Zadání sloupů

V hlavní nabídce vyberte Vložit → Konstrukce → Pruty → Graficky → Jednotlivě ... nebo jednoduše klikněte na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Zobrazí se dialog Nový prut.

Obr. 3.4: Dialog Nový prut

Přednastaven je již Prut č. 1 a také Typ prutu Nosník (informace k typům prutu v kapitole 5.7 Pruty). K zadání prutu je třeba dále přiřadit průřez. V sekci Průřez proto klikneme u Počátku prutu na ikonu [Nový]. Otevře se dialog Nový průřez.

Obr. 3.5: Dialog Nový průřez

18



Pro náš příklad použijeme válcované průřezy. Vyvoláme je vpravo nahoře kliknutím na ikonu [Převzít průřez z databáze] nebo přímo na [IPE].

Obr. 3.6: Databáze průřezů

Po kliknutí na symbol [I] pro I průřezy se zobrazí všechny řady válcovaných I průřezů.

Obr. 3.7: Válcované průřezy, I průřezy

Pro sloupy vyberte průřez IPE 450. K prohlížení hodnot průřezu IPE 450 v databázi klikněte na ikonu [Průřezové charakteristiky]. Po kliknutí na [OK] budou průřezové hodnoty převzaty do dialogu Nový průřez.


19



Jako Materiál je již nastavena Ocel S 235. Pokud bychom chtěli materiál změnit, stačilo by kliknout na ikonu vpravo [Převzít materiál z databáze materiálů]. Jako Komentář k tomuto průřezu lze uvést například Sloupy. Ukončete dialog stisknutím tlačítka [OK]. Znovu se Vám otevře výchozí dialog Nový prut.


Po zkontrolování vstupních polí potvrďte zadání tlačítkem [OK]. Nyní již lze začít s grafickým zadáváním prutů.

20



Obr. 3.10: Zadání prutů v plovoucím dialogu Nový prut

Kliknutím vyberte postupně požadované rastrové body či uzly. Pokud se počáteční a koncový bod prutu nenachází v nastaveném rastru, pak lze příslušné souřadnice zadat přesně v plovoucím dialogu Nový prut v polích Souřadnice X a Z. Dávejte si však pozor na to, abyste při ručním zadání souřadnic již nehýbali myší vně dialogového okna, a tím znovu zadání nepřepsali. Mezi vstupními poli lze přepínat pomocí tlačítka [Tab], tlačítko [Použít] k zavedení uzlů lze alternativně nahradit stisknutím kláves [Alt+A]. Při grafickém zadání se rastrové body nebo příslušné uzly stanoví kliknutím myší. Tento postup doporučujeme také v našem případě: Zaveďte prut 1 tak, že kliknete na počátek (souřadnice X;Z = 0,000;0,000) a bod rastru (0,000;-5,000). Poté myší popojeďte a zadejte prut 2 kliknutím na body rastru (20,000;0,000) a (20,000;-5,000). Jakmile máte pruty zavedeny, ukončete zadávací režim stisknutím klávesy [Esc] nebo pravého tlačítka myši. Číslování uzlů a prutů lze nejrychleji aktivovat tak, že klikneme pravým tlačítkem myši do prázdné plochy v pracovním okně a vybereme příslušný příkaz v místní nabídce, která se nám otevřela.

Okno 3.11: Místní nabídka po kliknutí pravým tlačítkem myši do pracovního okna


21


V záložce Zobrazit v navigátoru se nám nabízejí další detailní možnosti nastavení.

Obr. 3.12: Záložka Zobrazit v navigátoru projektu

3.3.2.2

Zadání příčlí

Pruty příčlí na sebe navazují. Vzhledem k tomu, že v obecném smyslu tvoří polygonální linii, vyberte v hlavní nabídce Vložit → Konstrukce → Pruty → Graficky → Polygonálně… nebo klikněte na odpovídající ikonu v panelu nástrojů. Znovu se objeví dialog Nový prut. Výše popsaným způsobem vyberte opět průřez z databáze. V našem případě jako průřez č. 2 zvolíme IPE 360. Po výběru průřezu vypadá dialog Nový prut následovně:


Stejně jako v předešlém kroku zadejte po potvrzení dialogu kliknutím na [OK] rámovou příčel graficky. Vyjděte přitom z již definovaného uzlu 2 (0,000;-5,000) a konec prutu zadejte

22



na bodu rastru (souřadnice X;Z =10,000;-6,000), který poslouží jako styčný bod. Nakonec stanovte uzel 4 (20,000;-5,000). Kliknutím na tyto tři body jste zadali oba nové pruty č. 3 a 4:

Obr. 3.14: Nové pruty č. 3 a 4 jako polygonální sled

Jak jste si jistě všimli, zadání ještě plně neodpovídá vzorové konstrukci. Dosud chybí rámové rohy s náběhem. Obě příčle budou nejdříve rozděleny. Pravým tlačítkem myši klikněte na levou rámovou příčel a v místní nabídce vyberte položku Dělit prut → Vzdálenost... .

Obr. 3.15: Dělení prutu příkazem z místní nabídky

V dialogu Rozdělit prut podle vzdálenosti stanovte nejdříve vztažný směr vzdálenosti k počátečnímu nebo koncovému uzlu. Vyberte Průmět v X a následně zadejte ve vstupním poli Vzdálenost nového uzlu od počátku prutu hodnotu 2,400 m. Vzdálenost ke koncovému uzlu se vypočítá automaticky.


23


Obr. 3.16: Dialog Rozdělit prut podle vzdálenosti

Po kliknutí na [OK] se levá příčel automaticky rozdělí novým uzlem č. 6, a vznikne tak prut č. 5. Stejně postupujte při dělení pravé rámové příčle – s tím rozdílem, že hodnotu 2,400 m nastavíte jako Vzdálenost nového uzlu od konce prutu. Nyní je třeba ještě zadat zesílený průřez na stranách sloupů. Pro zadání prutů s náběhem vyvoláte dvojím kliknutím na prut 3 dialog Upravit prut.

Obr. 3.17: Dialog Upravit prut s výběrovým seznamem

V sekci dialogu Průřez nastavte jako Počátek prutu pro náběh na sloup profil sloupu s průřezem 1 - IPE 450. Vyberte tento průřez ze seznamu kliknutím na [T]. Pro Konec prutu zadejte stejným způsobem běžný příčlový průřez 2 - IPE 360. Pokud uživatel použije stejně jako v tomto případě již nadefinované průřezy, lze je jednoduše vybrat z výběrového seznamu. Jinak uživatel může na tomto místě samozřejmě zadat nový průřez.

24



Potvrďte změny v dialogu Upravit prut kliknutím na [OK]. Nyní klikněte dvakrát na prut 6, abyste i na něm zadali náběh. Náběh na straně sloupu bude v místě Konce prutu zaveden s průřezem 1 - IPE 450. Na Začátku prutu se zadá příčlový průřez 2 - IPE 360. Po potvrzení [OK] klikněte levým tlačítkem myši do prázdného prostoru v pracovní ploše. Ukončíte tak výběr prutu 6.

3.3.2.3

Zadání sad prutů

Pruty mohou být spojeny do takzvaných sad prutů. RSTAB rozlišuje dva typy sad prutů, tzv. sledy prutů, v nichž pruty jeden na druhý průběžně navazují, a tzv. skupiny prutů s libovolným uspořádáním prutů. Na každé straně střechy je třeba definovat příčle jako sled prutů. Vyberte v hlavní nabídce Vložit → Konstrukce → Sady prutů → Dialog... . Vyvoláte tak následující dialog.

Obr. 3.18: Dialog Nová sada prutů

Vyplňte Označení Příčel vlevo a zadejte Typ Sled prutů. Klikněte na ikonu [Vybrat]. V grafickém pracovním okně tak bude možné vybrat postupně oba pruty 3 a 5 dané příčle kliknutím myší. Po stisknutí tlačítka [OK] vypadá dialog tak, jak je znázorněn na výše uvedeném obrázku. Opětným kliknutím na [OK] ukončíme zadání sledu prutů. Klikněte znovu levým tlačítkem myši do prázdné pracovní plochy, a tak ukončete výběr. Pravou příčel si nadefinujeme jako sled prutů graficky. Použijeme k tomu ikonu vlevo (pátou zleva v druhé řadě panelu nástrojů). Otevře se malé okno s výzvou Vybrat pruty.

Obr. 3.19: Sada prutů Vybrat pruty

Klikněte postupně na oba pruty 4 a 6 pravé příčle. Po stisknutí tlačítka [OK] se objeví nám již známý dialog Nová sada prutů. V poli Typ zadejte Sled prutů a jako Označení uveďte Příčel vpravo. Kliknutím na [OK] ukončíme zadání druhého sledu prutů.


25


3.3.3

Zadání uzlových podpor

Chceme-li zadat podpory, vybereme pro další úpravu nejdříve uzly 1 a 3 na patkách sloupů. Výběr provedeme oknem pomocí levého tlačítka myši.

Obr. 3.20: Výběr podporových uzlů přes výběrové okno

Zpravidla se výběr provádí „alternativně“: při kliknutí na určitý objekt (uzel, prut, zatížení) se zruší výběr dříve zvoleného objektu a označí se nový objekt. Pokud však chceme objekt připojit již ke stávajícímu výběru, pak při kliknutí na něj držíme klávesu [Shift] nebo [Ctrl]. Vybrané objekty – v našem případě jsou to uzly 1 a 3 – jsou znázorněny odlišnou barvou. Dávejte pozor, abyste již neklikli do pracovní plochy ani na jiný objekt, jinak výběr znovu zrušíte. K zadání podpor vyberte v hlavní nabídce Vložit → Konstrukce → Uzlové podpory → Graficky... nebo klikněte na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Objeví se dialog Nová uzlová podpora. Čísla uzlů 1 a 3 a také Typ podpory Kloub jsou již přednastaveny. Pomocí ikony [Nový] lze definovat libovolný nový typ podpory.

Obr. 3.21: Dialog Nová uzlová podpora

V našem případě můžeme převzít přednastavené kloubové podepření s pevným uložením ve směru osy X a Z. Tři písmena AA N (Ano pro pevné uložení ve směru osy X a Z, Ne pro vetknutí k ose Y) nám poskytují rychlý přehled o zadání. Kliknutím na [OK] ukončíme zadání údajů o konstrukci.

26



3.3.4

Úprava číslování

Rozdělením prutů nastal určitý nepořádek v číslování konstrukce. Na výpočet to sice žádný vliv nemá a mezery v číslování prutů a uzlů se tolerují, nicméně číslování v přehledném pořadí usnadňuje zadávání údajů a jejich vyhodnocování. RSTAB dokáže nepravidelné číslování automaticky opravit. Vyberte pomocí levého tlačítka myši celou konstrukci oknem. Vyvolejte z hlavní nabídky Nástroje → Změnit číslování → Uzly/pruty automaticky... následující dialog, v němž zadáte priority pro směr číslování:

Obr. 3.22: Dialog Změnit číslování – uzly/pruty automaticky

Nejdříve budou očíslovány uzly a pruty podle souřadnice X, a to vzestupně. Proto v sekci Směr zaškrtneme Kladný. Osa Y nemá pro náš příklad význam. Prioritu 2 má proto osa Z. Zde změníme nastavený směr z kladného na záporný. Tak docílíme toho, že nejdříve budou očíslovány podporové uzly a teprve poté uzly nad nimi, které leží ve směru –Z. Po kliknutí na [OK] se přečíslování provede.


27


3.3.5

Kontrola zadání

Zadání konstrukce proběhlo v renderovacím (fotorealistickém) 3D režimu, který sám o sobě zaručuje dobrou vizuální kontrolu zadání. Zobrazit konstrukci na celé obrazovce lze výběrem z hlavní nabídky Zobrazit → Zobrazit vše, případně kliknutím na příslušnou ikonu nebo stisknutím klávesy [F8]. Kromě fotorealistického znázornění je k dispozici např. i model omezený na těžišťové osy. Mezi oběma variantami zobrazení lze přepínat v hlavní nabídce Zobrazit → Normální zobrazení / drátěný model nebo pomocí příslušné ikony. V případě rozsáhlejších konstrukcí přispívá drátěný model k větší přehlednosti. Jak již bylo řečeno, RSTAB nabízí více možností, jak do programu zadávat údaje o konstrukci. Grafické zadání, které jsme si předvedli, se zaznamenalo do zcela rovnocenných vstupních tabulek. Proto se nyní letmo podíváme na údaje v tabulkách. Tabulky se standardně zobrazí pod pracovním oknem. Můžete je aktivovat či deaktivovat z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit nebo pomocí příslušné ikony. Různé objekty konstrukce mají samostatné tabulky, mezi nimiž se lze pohybovat pomocí záložek dole. Pokud například hledáme určitý prut v tabulce, pak otevřeme tabulku 1.7 Pruty a v grafickém okně myší vybereme daný prut. Řádek, který se podbarví žlutě, se pak vztahuje k vybranému prutu.

Obr. 3.23: Tabulka 1.7 Pruty s vybraným prutem

Zadání konstrukce jsme tímto dokončili. Z hlavní nabídky Soubor → Uložit nebo pomocí příslušné ikony uložte údaje.

28


3.4 Zadání údajů o zatížení

3.4

Zadání údajů o zatížení

3.4.1

Zatěžovací stav 1: vlastní tíha

Jako první účinek zavedeme zatěžovací stav vlastní tíha. Vyvolejte z hlavní nabídky Vložit → Zatížení → Zatížení na prut → Graficky... . Otevře se dialog, v němž nejdříve zadáme nový zatěžovací stav.

Obr. 3.24: Dialog Nový zatěžovací stav – základní údaje

V poli Označení zatěžovacího stavu uveďte Vlastní tíha nebo vyberte příslušnou položku ze seznamu. RSTAB nastaví u zatěžovacího stavu č. 1 standardně Charakter zatížení na Stálé. Vlastní tíha prutové konstrukce bude automaticky zohledněna ve směru osy Z, pokud zde ponecháme hodnotu přednastavenou na 1,00. Potvrďte zadání tlačítkem [OK]. Objeví se dialog Nové zatížení na prut.

Obr. 3.25: Dialog Nové zatížení na prut


29


Vlastní tíha střešní konstrukce působí jako zatížení typu Síla, Průběh zatížení je Konstantní. Ponechte toto přednastavení stejně jako Směr zatížení Globální Z a Vztažnou délku určenou jako Skutečná délka prutu. V Parametrech zatížení na prut uveďte ve vstupním poli pro p hodnotu 1,500 kN/m (viz Výpočet zatížení, str.15) a klikněte na [OK] pro potvrzení zadání. Dialog se zavře a zatížení lze graficky přiřadit určitým prutům. Kurzor myši se zobrazí s malým symbolem zatížení, který zmizí, jakmile se přiblížíme k některému prutu. Klikneme postupně na pruty 2, 3, 4 a 5, a tak vložíme zatížení střechou na příčel.

Obr. 3.26: Grafické zadání zatížení

Klávesou [Esc] nebo stisknutím pravého tlačítka myši ukončíme zadání. Další možností je také vybrat nejdříve pruty, které mají být zatíženy, a teprve pak vyvolat dialog, v němž se zadá zatížení. Grafické zobrazení zatížení lze vypínat a zapínat pomocí ikony [Zobrazit zatížení s hodnotami] v panelu nástrojů.

3.4.2

Zatěžovací stav 2: sníh

K zadání dalšího účinku vytvoříme nový zatěžovací stav. V hlavní nabídce klikneme na Vložit → Zatížení → Nový zatěžovací stav... nebo na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 3.27: Dialog Nový zatěžovací stav - základní údaje

30



V poli Označení zatěžovacího stavu uveďte Sníh, Charakter zatížení je již přednastaven na Proměnné. Tento údaj má význam při vytváření skupin nebo kombinací zatěžovacích stavů. Dílčí součinitele spolehlivosti se při zadání zatížení neuvádějí, berou se v úvahu až při výpočtu skupin nebo kombinací zatěžovacích stavů. Ponechte proto v poli Součinitel ZS přednastavenou hodnotu a klikněte na [OK] pro potvrzení zadání. V pracovní ploše si nyní zkusíme zadat zatížení na prut jinou metodou. Vyberte celou rámovou příčel (pruty 2 až 5) oknem. Poté pomocí ikony [Nové zatížení na prut] vyvoláte již známý dialog.


Na rozdíl od obr. 3.25 jsou zde již čísla prutů zadána ve vstupním poli Na prutech č.. Zatížení sněhem působí rovněž jako zatížení typu Síla, Průběh zatížení je i v tomto případě Konstantní a Směr zatížení Globální Z. Vztažná délka však musí být pro zatížení sněhem změněna na Průmět v Z. V Parametrech zatížení na prut uveďte ve vstupním poli pro p hodnotu 3,400 kN/m (viz Výpočet zatížení, str.15) a potvrďte zadání tlačítkem [OK].

Obr. 3.29: Zatěžovací stav 2 Sníh


31


3.4.3

Zatěžovací stav 3: vítr zleva

Stejným způsobem zadáme třetí účinek - zatížení větrem. K vytvoření nového zatěžovacího stavu však v tomto případě použijeme navigátor dat. Klikněte pravým tlačítkem myši na položku Zatěžovací stavy, a otevřete tak místní nabídku.

Obr. 3.30: Místní nabídka Zatěžovací stavy

Příkazem Nový zatěžovací stav... otevřete dialog Nový zatěžovací stav – základní údaje. V poli Označení zatěžovacího stavu vyberte ze seznamu Vítr v +X. Ponechte Charakter zatížení Proměnné a zavřete dialog kliknutím na [OK]. Vyberte oba sloupy 1 a 6 tak, že na ně postupně kliknete myší a přitom držíte klávesu [Shift]. Pomocí ikony [Nové zatížení na prut] vyvoláte již známý dialog.


32



Zatížení větrem působí jako zatížení typu Síla s konstantním průběhem zatížení, přičemž Směr zatížení je Globální X. Vztažnou délku změňte na Průmět v X. V Parametrech zatížení na prut uveďte ve vstupním poli pro p hodnotu 2,000 kN/m (viz Výpočet zatížení, str. 15) a klikněte na [OK] pro potvrzení zadání. Vědomě bylo zadáno příliš velké zatížení větrem na pravý sloup. Chceme-li změnit hodnotu zatížení (na závětrné straně), dvakrát klikneme v grafickém okně na toto zatížení. Otevře se dialog Upravit zatížení na prut, v němž lze změnit hodnotu zatížení:

Obr. 3.32: Oprava zatížení na pravý sloup v zatěžovacím stavu 3 Vítr

Změňte Parametr zatížení na prut p na 1,250 kN/m a potvrďte zadání kliknutím na [OK]. Složku zatížení větrem působící na střechu v našem případě ponecháme stranou.

3.4.4

Zatěžovací stav 4: imperfekce

Nakonec zadáme imperfekci jako zatěžovací stav. Klikneme na ikonu [Nový zatěžovací stav].

Obr. 3.33: Dialog Nový zatěžovací stav – základní údaje


33


V poli Označení zatěžovacího stavu vyberte v seznamu Imperfekce v +X a změňte Charakter zatížení na Imperfekce. Později při definování skupin či kombinací zatěžovacích stavů se tak přiřadí automaticky správný dílčí součinitel spolehlivosti. Ukončete dialog kliknutím na [OK] a vyvolejte pomocí ikony [Nová imperfekce] v panelu nástrojů následující vstupní dialog:

Obr. 3.34: Dialog Nová imperfekce

Zde jsou již přednastaveny obvyklé hodnoty pootočení a zakřivení, které vyhovují i našim požadavkům (viz Výpočet zatížení, str. 15). V sekci Parametry upravte pouze charakteristickou hodnotu ε0 na 1,60. Tato hodnota odpovídá mezní hodnotě stanovené v EN 1993-1-1, od níž je třeba zakřivení zohledňovat. Vzhledem k tomu, že od okamžiku, kdy jsme upravovali zatížení v předchozím zatěžovacím stavu, je stále vybrán prut 6, zobrazí se jeho číslo v poli Na prutech č.. Levý sloup přidáme nejsnáze stisknutím tlačítka [Vybrat pruty] a následným kliknutím na prut 1 v grafickém okně. Poté, co uzavřeme okénko Imperfekce – vybrat pruty kliknutím na [OK], měl by dialog vypadat tak, jak je znázorněno na obrázku výše. Tlačítkem [OK] ukončíme zadání imperfekcí na sloupech.

Obr. 3.35: Pootočení a zakřivení obou sloupů

V případě příčlí je třeba zadat „průběžnou“ imperfekci vždy na dva pruty. Přepněte pomocí ikony v panelu nástrojů z normálního zobrazení na drátěný model (ikona je znázorněna na levém okraji). Následně vyberte sled prutů č. 1 (Příčel vlevo) tak, že kliknete na tečkovanou linii příslušného sledu prutů. Pak stisknutím ikony [Nová imperfekce] vyvoláte dialog pro zadání imperfekcí.

34



Obr. 3.36: Dialog Nová imperfekce pro sadu prutů 1

Nastavené hodnoty ponechejte. Zkontrolujte pouze, zda je v sekci Vztáhnout na označena možnost Sady prutů a zda je v poli Na sadách prutů č. uvedeno číslo 1. Stejně postupujte v případě sledu prutů č. 2 (příčel vpravo), pouze u pootočení a zakřivení uveďte opačné znaménko.

Obr. 3.37: Dialog Nová imperfekce pro sadu prutů 2 se záporným znaménkem

Tímto jsme ukončili zadání všech zatěžovacích stavů. V rychlosti můžeme jednotlivé zatěžovací stavy ještě jednou zkontrolovat v grafickém okně. Listovat zatěžovacími stavy lze pomocí tlačítek [W] a [X] v panelu nástrojů (tlačítka pro předchozí resp. následující zatěžovací stav).


35

3.5 Kombinace účinků

Obr. 3.38: Rychlá grafická kontrola jednotlivých zatěžovacích stavů

3.5

Kombinace účinků

3.5.1

Zadání skupin zatěžovacích stavů

Před spuštěním výpočtu rámu podle teorie II. řádu je třeba vytvořit kombinace účinků. Vytvoříme proto skupinu zatěžovacích stavů podle EN 1993-1-1 s dílčími součiniteli spolehlivosti. Klikněte pravým tlačítkem myši na položku v navigátoru Skupiny zatěžovacích stavů a v místní nabídce otevřete dialog Nová skupina zatěžovacích stavů.

Obr. 3.39: Vytvoření skupiny zatěžovacích stavů příkazem z místní nabídky

36



Obr. 3.40: Dialog Nová skupina zatěžovacích stavů

V poli SZS č. se objeví automaticky číslo 1 a globální Součinitel SZS je přednastaven na 1,00. V poli Označení SZS uveďte Charakteristické hodnoty nebo převezměte tento pojem ze seznamu. Jako Normu pro kombinační schéma vybereme Eurokód. Skupina zatěžovacích stavů by měla obsahovat všechny čtyři účinky a měla by být definována následovně: 1,35 * ZS1 + 1,35 * ZS2 + 1,35 * ZS3 + 1,00 * ZS4 V seznamu Existující zatěžovací stavy vyberte všechny čtyři zatěžovací stavy tak, že na ně postupně kliknete a přitom držíte klávesu [Ctrl]. Pomocí tlačítka [Přidat do SZS] se vytvoří skupina zatěžovacích stavů.

Obr. 3.41: Dialog Nová skupina zatěžovacích stavů


37


Standardní funkce ve Windows umožňuje i vícenásobný výběr zatěžovacích stavů pomocí stisknuté klávesy [Shift]. Zatěžovací stavy, které přidáme do skupiny ZS nedopatřením, lze ze skupiny opět odstranit pomocí šipky [←]. Klikněte na [OK] pro potvrzení zadání. Stejným způsobem vytvoříme další dvě skupiny zatěžovacích stavů. Skupina zatěžovacích stavů 2 bude obsahovat účinky Vlastní tíha, Sníh a Imperfekce: 1,35 * ZS1 + 1,5 * ZS2 + 1,00 * ZS4 Založte novou skupinu zatěžovacích stavů. Její vstupní údaje budou vypadat následovně:

Obr. 3.42: Skupina zatěžovacích stavů 2

Skupina zatěžovacích stavů 3 bude obsahovat účinky Vlastní tíha, Vítr a Imperfekce: 1,35 * ZS1 + 1,50 * ZS3 + 1,00 * ZS4 Vytvořte novou skupinu. Definována bude takto:

Obr. 3.43: Skupina zatěžovacích stavů 3

38



Uživatel může libovolně zadávat další skupiny zatěžovacích stavů. Je však třeba dbát na to, aby u vybraných zatěžovacích stavů byly vždy uvedeny příslušné dílčí součinitele spolehlivosti. Pro výpočet charakteristických hodnot podle teorie II. řádu bez dílčích součinitelů spolehlivosti (např. reakce) by musely být ještě vytvořeny další skupiny, jejichž zatěžovací stavy mají dílčí součinitele spolehlivosti 1,00.

3.5.2

Zadání kombinací zatěžovacích stavů

Jak vidíte, v našem příkladu se bude posuzovat několik skupin zatěžovacích stavů. Není však bezpodmínečně nutné vyhodnocovat výsledky všech skupin zatěžovacích stavů, nýbrž pouze extrémní hodnoty vždy té rozhodující skupiny zatěžovacích stavů na různých místech konstrukce. Proto nyní ještě vytvoříme kombinaci zatěžovacích stavů, která porovná výsledky skupin ZS a ukáže nám pouze „obálku“ rozhodujících hodnot. Kombinace zatěžovacích stavů vždy pouze vyhodnotí již existující zatěžovací stavy, skupiny nebo kombinace zatěžovacích stavů. To znamená, že neproběhne zcela samostatný výpočet. Výsledkem jsou vždy maxima a minima, tedy dvě hodnoty pro každé místo. Klikněte na položku v navigátoru Kombinace zatěžovacích stavů a vyvolejte z místní nabídky dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů.

Obr. 3.44: Vytvoření nové kombinace zatěžovacích stavů příkazem z místní nabídky


39


Obr. 3.45: Dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů

Tento dialog je podobně uspořádán jako dialog pro zadání nové skupiny zatěžovacích stavů. Do kombinace zatěžovacích stavů lze zařadit kromě zatěžovacích stavů i skupiny nebo jiné kombinace zatěžovacích stavů. Uživateli se v tomto dialogu nabízí možnost vytvářet kombinace „Nebo“. Po kliknutí na tlačítko [Přidat s 'nebo'] se výsledky ze zatěžovacích stavů nebo skupin ZS nepřičtou, ale alternativně posoudí a do kombinace se převezmou vždy maximální a minimální hodnoty. V poli Označení pro KZS č. 1 uveďte Rozhodující kombinace zatěžovacích stavů nebo vyberte tento název ze seznamu. V sekci Existující ZS, SZS a KZS vyberte skupiny ZS č. 1, 2 a 3 tak, že na ně postupně kliknete a při tom držíte klávesu [Ctrl]. V sekci Převzít do kombinace ZS změňte součinitel na 1,00, aby výsledky SZS nebyly násobeny větším součinitelem. Výsledky budou navíc označeny jako Stálé, protože některá z daných tří skupin ZS má působit stále. Následně převezměte kliknutím na tlačítko [Přidat s 'nebo' →] všechny tři skupiny ZS najednou do kombinace ZS a na potvrzení stiskněte tlačítko [OK]. V další kombinaci ZS bude třeba vyhodnotit zatěžovací stavy podle teorie I. řádu, např. pro reakce nebo deformace. Výše popsaným způsobem založte novou kombinaci ZS a definujte ji následovně:

40



Obr. 3.46: Kombinace zatěžovacích stavů 2

Použijeme pouze zatěžovací stavy 1 až 3, protože imperfekce se při výpočtu podle teorie I. řádu nezohledňují. V sekci Norma zvolíme Použitelnost, a součinitel se tak automaticky nastaví na 1,00. Vybereme příslušné zatěžovací stavy a klikneme na [Přidat s „+“ →]. Nyní máme zadány všechny potřebné údaje pro výpočet. Výborný přehled o vložených údajích o konstrukci a zatíženích nám poskytuje navigátor dat v levé části obrazovky. Kliknemeli dvakrát na určitou položku ve stromové struktuře, okamžitě se otevře příslušný dialog pro úpravu údajů. Pokud je před položkou uvedeno [+], pak jsou stejně jako v Exploreru v položce další podpoložky.

Obr. 3.47: Navigátor dat


41

3.6 Výpočet

3.6

Výpočet

3.6.1


Před spuštěním výpočtu ještě provedeme kontrolu, zda ve vstupních datech nejsou chyby. Z hlavní nabídky Nástroje → Kontrola správnosti vyvoláme dialog Kontrola správnosti a v něm nastavíme:

Obr. 3.48: Dialog Kontrola správnosti

Klikneme na [OK]. Pokud nebudou odhaleny žádné nesrovnalosti, objeví se příslušné hlášení a bilance.

Obr. 3.49: Výsledek kontroly správnosti

3.6.2

Výpočet konstrukce

Výpočet lze nyní spustit z hlavní nabídky Výpočet → Spočítat vše.

Obr. 3.50: Výpočet výsledků

42


3.7 Výsledky

3.7

Výsledky

3.7.1

Grafické zobrazení výsledků

Po výpočtu se v grafickém okně zobrazí deformace aktuálního zatěžovacího stavu.

Obr. 3.51: Grafické zobrazení deformace (zatěžovací stav 2)

Pomocí tlačítek [W] a [X] v panelu nástrojů (vpravo vedle seznamu zatěžovacích stavů) lze přepínat mezi výsledky jednotlivých zatěžovacích stavů a skupin ZS, stejně jako jsme v předchozím kroku kontrolovali zadání zatěžovacích stavů. Výběr lze samozřejmě provést i v seznamu.

Obr. 3.52: Panel nástrojů Zatížení a výsledky

Jednotlivé typy výsledků jsou přehledně zobrazeny ve vlastním navigátoru. Pokud má být navigátor výsledků přístupný, je třeba aktivovat zobrazení výsledků. Výsledky lze zapínat a vypínat v záložce Zobrazit v navigátoru nebo pomocí ikony [Zapnout/vypnout výsledky] v panelu nástrojů.


43

3.7 Výsledky

Obr. 3.53: Navigátor výsledků

Před kategoriemi výsledků (deformace, pruty, reakce) se nacházejí zaškrtávací políčka. Pokud některé z nich aktivujeme, zobrazí se příslušné výsledky. Před položkami v rámci těchto kategorií jsou další políčka, pomocí nichž lze přesně nastavit, jaký typ výsledků si přejeme zobrazit. Prolistujte si jednotlivé zatěžovací stavy a zkontrolujte příslušné deformace, vnitřní síly nebo reakce. Program také umožňuje zobrazit různé výsledky současně. Nastavte nejdříve v seznamu zatěžovacích stavů SZS 1. Následně vyberte z hlavní nabídky Výsledky → Uspořádat okno výsledků... nebo klikněte na ikonu znázorněnou vlevo. Vyvoláte tak následující dialog:

Obr. 3.54: Dialog Zobrazit výsledky ve více oknech

Nastavte typy výsledků podle obrázku. Jakmile kliknete na [OK], přehledně se Vám zobrazí nejdůležitější průběhy výsledků.

44


3.7 Výsledky

Obr. 3.55: Vnitřní síly a deformace skupiny zatěžovacích stavů 1

3.7.2

Tabulky výsledků

Výsledky se zobrazí také číselně v tabulkách. Stejně jako v případě číselných vstupů jsou i jednotlivé typy výsledků uspořádány v oddělených tabulkách, mezi nimiž se lze pohybovat pomocí záložek dole. Pokud například v tabulce hledáme výsledky určitého prutu, otevřeme tabulku 3.1 Pruty – vnitřní síly a klikneme na příslušný prut myší v grafickém okně. V tabulce výsledků se okamžitě vyhledají vnitřní síly vybraného prutu.

Obr. 3.56: Tabulka výsledků 3.1 Pruty – vnitřní síly

Nejen v grafickém okně, ale i v tabulkách lze pomocí tlačítek [W] a [X] listovat jednotlivými zatěžovacími stavy nebo lze ve výběrovém seznamu zvolit zatěžovací stav, jehož výsledky si chceme prohlédnout.


45

3.8 Dokumentace

3.8

Dokumentace

3.8.1

Vytvoření výstupního protokolu

Výsledky z programu RSTAB se obvykle neposílají přímo na tiskárnu. Ze vstupních a výsledných dat se vytvoří náhled pro tisk, takzvaný výstupní protokol. Po shlédnutí tohoto náhledu může uživatel rozhodnout, které údaje se vytisknou. Do protokolu lze zařadit i obrázky, komentáře a dokonce výsledky z jiných programů. Výstupní protokol otevřete z hlavní nabídky Soubor → Otevřít protokol... nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Nejdříve se zobrazí dialog, v němž lze zadat označení nového výstupního protokolu.

Obr. 3.57: Dialog Nový protokol

Protokol lze převzít z již nastavené předlohy. Ponechte tento dialog beze změny (Předloha 3 - Všechna data), potvrďte ho a vytvoří se náhled pro tisk.

Obr. 3.58: Náhled pro tisk výstupního protokolu

3.8.2

Úprava výstupního protokolu

Po levé straně se zobrazí navigátor se všemi kapitolami protokolu. Pokud chceme otevřít určitou kapitolu, stačí kliknout na příslušnou položku v navigátoru. Ke každé kapitole lze pravým tlačítkem myši vyvolat místní nabídku. Příkazem z této nabídky lze například danou kapitolu odstranit z protokolu nebo lze upravit její detaily.

46


3.8 Dokumentace

Klikněte v kapitole Výsledky – zatěžovací stavy, skupiny ZS pravým tlačítkem myši na položku Pruty – vnitřní síly a v místní nabídce zvolte Výběr....

Obr. 3.59: Místní nabídka Pruty – vnitřní síly

Otevře se dialog s detailními možnostmi pro výběr vnitřních sil.

Obr. 3.60: Dialog Výběr protokolu

Deaktivujte zobrazení vnitřních sil pro Všechny pruty. Tím se zpřístupní pole vpravo Výběr čísel. V tomto poli uveďte číslo prutu 2. Následně klikněte ve sloupci Tabulka na položku 3.1 Pruty – vnitřní síly. Zapne se tak tlačítko [...] na konci vstupního pole, které slouží k vyvolání dialogu Detaily. Deaktivujte zobrazení hodnot v uzlech a hodnot dělení prutu tak, jak je znázorněno na obr. 3.60. Výběr pro tisk omezte na extrémní hodnoty normálových sil N a ohybových momentů My.


47

3.8 Dokumentace

Nyní postupně zavřete oba dialogy tlačítkem [OK] a v sekci vnitřních sil prutů se zobrazí pro tisk pouze extrémní hodnoty prutu 2.

Obr. 3.61: Pouze extrémní hodnoty prutu 2 ve výstupním protokolu

Maximální a minimální hodnoty jsou vždy označeny hvězdičkou (*). Stejným způsobem lze pro tisk upravovat jakoukoli kapitolu. Pokud chceme změnit polohu kapitoly v dokumentu, stačí ji myší přesunout na požadované místo.

3.8.3

Včlenění obrázků do protokolu

Zpravidla se pro názornost zařazují do dokumentace grafická zobrazení. Nejdříve zavřete protokol kliknutím na [x] nebo výběrem z hlavní nabídky Soubor → Ukončit. Program se Vás dotáže, zda se mají uložit změny. Pro potvrzení stiskněte [Ano]. Opět se nám zobrazí čtyři okna výsledků, která jsme si nastavili. Toto zobrazení zařadíme do protokolu. Vyberte z hlavní nabídky Soubor → Tisk... nebo klikněte na příslušnou ikonu v panelu nástrojů, která slouží k vyvolání dialogu Tisk grafiky.

Obr. 3.62: Dialog Tisk grafiky

Nastavte parametry pro tisk tak, jak vidíte na obr. 3.62.

48


3.8 Dokumentace

V sekci Okna si všimněte, že vedle přepínače Vše je aktivována ikona, pomocí níž lze detailně nastavit uspořádání oken. Po kliknutí na ikonu se otevře následující dialog:

Obr. 3.63: Dialog Uspořádání oken

V sekci Uspořádání obrázků na stránce vyberte možnost Na celou stránku. Uzavřete postupně oba dialogy stisknutím tlačítka [OK]. Grafické zobrazení se poté odešle do protokolu. Obrázek se objeví na celé straně na konci kapitoly Výsledky - zatěžovací stavy, skupiny ZS.

Obr. 3.64: Výstupní protokol s obrázkem


49

3.8 Dokumentace

Nakonec si ještě vytiskneme detailní zobrazení průběhu momentu v KZS 1 pro pravou část rámové příčle (sled prutů 2). Maximalizujte okno se znázorněním průběhu ohybového momentu My a zapněte pomocí ikony [Zobrazit vše] zobrazení v celém okně. Poté vyberte sled prutů 2 tak, že myší kliknete na tečkovanou linii. Pokud nyní zvolíte v hlavní nabídce Výsledky → Průběhy výsledků na vybraných prutech nebo kliknete na ikonu znázorněnou vlevo, otevře se následující okno:

Obr. 3.65: Průběhy výsledků na sledu prutů 2

V seznamu zatěžovacích stavů vlevo nahoře nastavte KZS 1. Pomocí kurzoru myši můžete číst jednotlivé hodnoty výsledků z obálek pro daný sled prutů a v navigátoru vlevo lze zapnout či vypnout různé výsledky vnitřních sil a deformací. Aktivujte pro tisk pouze vnitřní síly M-y. Kliknutím na ikonu [Tisk] v panelu nástrojů v tomto okně vyvoláte dialog Tisk grafiky. Nastavte v něm Velikost okna obrázku Přes celou šířku stránky a Výšku 30 % stránky. Po kliknutí na [OK] se vytvoří výstupní protokol.

Obr. 3.66: Výstupní protokol s průběhy výsledků

50


3.9 Na závěr

Do dokumentace k posouzení použitelnosti by bylo třeba ještě doplnit grafická zobrazení deformací a reakcí. Příslušné obrázky lze obdobným způsobem zařadit do protokolu a v něm přesunout na vhodné místo. Jakmile je protokol hotov, můžeme ho odeslat na tiskárnu.

3.9

Na závěr

Příklad jsme tak kompletně dokončili. Doufáme, že Vám tento krátký úvod do programu pomůže snáze si osvojit práci s RSTABem a také že jsme ve Vás probudili zvědavost, jaké další, dosud neznámé funkce Vám náš program nabízí. Podrobný popis programu Vám předkládáme v následujících kapitolách. V online nápovědě programu RSTAB, kterou vyvoláte z hlavní nabídky Nápověda nebo stisknutím klávesy [F1], můžete vyhledávat různé pojmy tak, jak je běžné v každé nápovědě OS Windows. Nápověda vychází z příručky, bývá však aktuálnější než tištěná verze. S dotazy se samozřejmě můžete obracet i na naši bezplatnou hotline podporu prostřednictvím emailu nebo faxu. Další možností je podívat se na našich webových stránkách www.dlubal.cz do rubriky FAQ nebo navštívit naše uživatelské fórum.


51

4.1 Přehled

4.

Uživatelské prostředí

4.1

Přehled

Pokud po spuštění programu RSTAB otevřete některý z dodaných příkladů DEMO, otevře se Vám obrazovka v podobě znázorněné na obr. 4.1. Uživatelské prostředí odpovídá konvencím OS Windows. Na následujícím obrázku jsou vyznačeny hlavní části uživatelského prostředí.

Obr. 4.1: Uživatelské prostředí RSTABu

4.2

Používané pojmy

V této kapitole budou vysvětleny pojmy, které v příručce používáme k pojmenování prvků uživatelského prostředí OS Windows. Pro jednotlivé prvky uživatelského prostředí se objevují nejrůznější pojmy. V této příručce jsme se rozhodli používat české termíny, pokud existují. Některé pojmy označujeme souhrnným termínem, jestliže nevykazují mezi sebou rozdíly podstatné pro obsluhu programu RSTAB. V následující tabulce jsou stručně objasněny nejpoužívanější pojmy.

52


4.2 Používané pojmy

Pojem

Obrázek

Synonymum

Význam

Hlavní nabídka

Pulldown menu

Příkazy a funkce, které se nacházejí pod hlavní lištou okna RSTABu

Místní nabídka

Popup menu

Otevře se kliknutím na určitý objekt pravým tlačítkem myši. Obsahuje důležité příkazy a funkce k danému objektu.

Panel nástrojů

Dialog


Nástrojová lišta, toolbar

Sada tlačítek pod hlavní nabídkou

Okno k zadání údajů, které se otevře v hlavním okně

53


Záložka

Karta

Velké dialogy jsou rozčleněny do několika záložek. Kliknutím na záložku se otevře příslušná karta.

54

Sekce

Skupina

Prvky v dialogu, které spolu obsahově souvisí.

Ikona

Tlačítko

Kliknutím na ikonu se spustí určitá činnost, např. se otevře nový dialog nebo provede změna.



Vstupní pole

Textové pole, vstupní řádek

Pole, v němž lze zadat text nebo číselné hodnoty.

Číselník

Spinner

Dvě malá tlačítka vedle vstupního pole, která umožňují postupně zvyšovat nebo snižovat číselnou hodnotu v poli.

Seznam

Listbox, combobox, roletka

Výběr možností pro vstupní pole. Jen v některých případech může uživatel doplnit i vlastní údaje.


55


56

Zaškrtávací políčko

Checkbox, Volba ano/ne zakontrolní škrtnutím nebo odškrtnutím popolíčko líčka

Přepínač

Radio Button

Strom

Tree Uspořádání dat ve Diagramm stromové struktuře odpovídající Windows Exploreru


Volba z několika alternativ. Vždy lze vybrat pouze jednu možnost


Jezdec

Možnost „plynule“ nastavit určité hodnoty

Tabulka 4.1: Pojmy z uživatelského prostředí


57

4.3 Specifické pojmy RSTABu

4.3

Specifické pojmy RSTABu

V této kapitole uvádíme některé specifické pojmy používané v programu RSTAB. Pojem

Význam

Uzel

V trojrozměrném modelu je uzel definován souřadnicemi (X;Y;Z). Na základě uzlů je popsána geometrie konstrukce.

Prut

Prut představuje lineární spojení dvou uzlů. Prutu se přiřadí tuhost tak, že se definuje materiál a průřezové charakteristiky.

Sada prutů

Pruty lze spojovat do sad prutů. RSTAB rozlišuje dva typy sad prutů, tzv. sledy prutů, v nichž pruty jeden na druhý průběžně navazují, a tzv. skupiny prutů, kdy lze k jednomu uzlu připojit více než dva pruty.

Uzlová podpora

Odebírá uzlu stupně volnosti a/nebo definuje uzlové nelinearity.

Zatížení na uzel

Uzel je zatížen silou nebo momentem.

Zatížení na prut

Na prut může působit spojité zatížení nebo osamělé břemeno. Průběh zatížení může být konstantní, lineárně proměnný nebo parabolický. Prut lze zatížit silami, momenty nebo také teplotou, protažením, podélným přemístěním, zakřivením či předpětím.

Imperfekce

Na prutu se definují počáteční geometrické imperfekce jako zakřivení a pootočení.

Zatěžovací stav ZS

Všechna zatížení v důsledku téhož účinku se uloží v jednom zatěžovacím stavu, např. vlastní tíha nebo sníh. Zatížení by měla být zadána bez součinitele. Dílčí součinitele spolehlivosti se berou v úvahu až při výpočtu skupin nebo kombinací zatěžovacích stavů. Zatěžovací stav se zpravidla počítá podle teorie I. řádu. Lze však provést i výpočet podle teorie II. nebo III. řádu nebo postkritickou analýzu.

Skupina zatěžovacích stavů SZS

Skupina zatěžovacích stavů je superpozicí zatěžovacích stavů - skládá zatížení z několika zatěžovacích stavů.

Kombinace zatěžovacích stavů KZS

Kombinace zatěžovacích stavů slouží také ke skládání ZS. Na rozdíl od SZS se tu však nekombinují zatížení, nýbrž výsledky příslušných zatěžovacích stavů.

Skupina zatěžovacích stavů se zpravidla počítá podle teorie II. nebo III. řádu. Lze však provést i výpočet podle teorie I. řádu nebo postkritickou analýzu.

Pomocí „NEBO“ kombinace lze z různých zatěžovacích stavů a skupin nebo kombinací ZS určit i extrémní vnitřní síly, deformace a reakce. Princip superpozice však neplatí pro skládání výsledků, které byly vypočítány podle teorie II. řádu.

Superkombinace SK

Superkombinace slouží ke skládání výsledků zatěžovacích stavů, skupin nebo kombinací zatěžovacích stavů z různých úloh v RSTABu. Lze tak posoudit různé stavy konstrukce.

Tabulka 4.2: RSTAB-specifické pojmy

58


4.4 Uživatelské prostředí RSTABu

4.4

Uživatelské prostředí RSTABu

V této kapitole popisujeme jednotlivé obslužné prvky RSTABu (viz obr. 4.1, str. 52). Program vychází ze všeobecných standardů pro aplikace v operačním systému Windows.

4.4.1

Hlavní nabídka

Pod hlavní lištou v okně RSTABu se nachází hlavní nabídka. Nabízí nám přístup ke všem funkcím programu RSTAB. Je uspořádána do logických bloků. Hlavní nabídku lze otevřít kliknutím myší nebo z klávesnice kombinací tlačítek [Alt] a podtrženého písmene v názvu hlavní nabídky. Hlavní nabídka se následně rozbalí a nabídne nám jednotlivé funkce. Každá funkce v nabídce má rovněž jedno písmeno podtržené. Konkrétní položku lze vybrat i v tomto případě přímo kliknutím myší nebo stisknutím podtrženého písmene na klávesnici. Požadovanou funkci lze také navolit pomocí kláves [↑] a [↓] a poté spustit klávesou [↵]. Pokud rozbalíme jednu z nabídek, můžeme dále mezi nabídkami přepínat pomocí kláves [→] a [←]. Vedle některých položek v nabídce je uvedena kombinace kláves. Tyto takzvané Hot Keys vycházejí z velké části ze standardů Windows. Kombinace kláves [Ctrl]+[S] tak například slouží k ukládání dat.

4.4.2

Panely nástrojů

Pod hlavní nabídkou se nacházejí panely nástrojů s rozsáhlou řadou ikon. Pouhým kliknutím myší na ikony (tlačítka) lze spustit nejdůležitější příkazy. Pokud na chvíli zůstaneme stát kurzorem myši na některé ikoně, zobrazí se nám stručná informace o její funkci (Tooltip). Panely nástrojů lze snadno přemisťovat. Stačí je v přední části „uchopit“ myší a přetáhnout na požadované místo.

Obr. 4.2: Ukotvený panel nástrojů Zobrazit

Pokud panel nástrojů přeneseme na pracovní plochu, změní se v „plovoucí“ panel nástrojů nad grafickým oknem.

Obr. 4.3: Plovoucí panel nástrojů Zobrazit

Plovoucí panel nástrojů lze znovu ukotvit na okraj okna tak, že ho na dané místo přesuneme myší nebo dvakrát klikneme na jeho název. Příkazem Zobrazit → Upravit panely nástrojů v hlavní nabídce vyvoláme dialog, který umožňuje měnit uspořádání a obsah panelů nástrojů.


59


Obr. 4.4: Dialog Panely nástrojů

Zobrazí se seznam všech dostupných panelů nástrojů. Panely nástrojů, které uvidíme na obrazovce pod hlavní nabídkou, mají zaškrtnuté kontrolní políčko. Pokud chceme celý panel nástrojů deaktivovat, kliknutím myší příslušné políčko odškrtneme. Ikona ve spodní části dialogu [Nový panel nástrojů] slouží k vytváření nových panelů nástrojů.

Obr. 4.5: Založení nového panelu nástrojů

Otevře se dialog, v němž zadáme název nového panelu nástrojů. Poté se otevře dialog Přizpůsobit panely nástrojů, v jehož druhé záložce Příkazy přiřadíme k panelu nástrojů tlačítka. Označení panelu nástrojů, který zavedl uživatel, lze změnit v poli Název panelu nástrojů. Kliknutím na tlačítko [Standard] lze obnovit základní nastavení. Pokud v seznamu vlevo označíme některý námi definovaný panel nástrojů, bude odstraněn. Přednastavené panely nástrojů v programu RSTAB nemohou být odstraněny, pouze deaktivovány. Zaškrtávací políčka v sekci Možnosti slouží k nastavení vzhledu a vlastností tlačítek.

Zobrazit rychlý tip

Pokud zůstaneme na chvíli stát kurzorem myši na ikoně, zobrazí se krátké vysvětlení její funkce.

Plochá tlačítka

Ikona vystoupí jen v případě, že na ni umístíme kurzor myši.

Velká tlačítka

Zobrazí se zvětšená tlačítka.

Tabulka 4.3: Možnosti zobrazování tlačítek

60



Obr. 4.6: Dialog Přizpůsobit panely nástrojů, záložka Příkazy

Záložka Příkazy v dialogu Přizpůsobit panely nástrojů se zpřístupní, pokud zakládáme nový panel nástrojů nebo pokud klikneme na ikonu [Upravit panel nástrojů]. V této druhé záložce dialogu lze upravovat obsah jednotlivých panelů nástrojů. Všechny příkazy z programu RSTAB jsou zde seřazeny do kategorií. Pokud v seznamu Kategorie označíme některou položku, zobrazí se vpravo tlačítka všech zahrnutých příkazů. Jestliže klikneme na některé tlačítko, zobrazí se v sekci Vysvětlivka informace o jeho funkci. Každé tlačítko lze uchopit a přetáhnout do vybraného panelu nástrojů. Chceme-li tlačítko naopak z panelu nástrojů odstranit, stiskneme klávesu [Alt] a myší přetáhneme tlačítko z panelu nástrojů na pracovní plochu.

4.4.3

Navigátor

Navigátor se zobrazuje na levé straně pracovního okna. Lze ho zapnout či naopak vypnout tak, že vybereme v hlavní nabídce Zobrazit → Navigátor nebo klikneme na příslušnou ikonu.

Obr. 4.7: Ikona Zapnout /vypnout navigátor v panelu nástrojů Standard

S navigátorem lze pracovat jako s panelem nástrojů. Můžeme ho například myší "uchopit" na horním okraji a přesunout ho na pracovní plochu. Dvojím kliknutím na titulní lištu navigátoru nebo jeho uchopením na okraji a přesunutím zpátky ho lze opět ukotvit na okraji okna. Pokud navigátor nechceme na okraji ukotvit, lze zvolit odpovídající příkaz v místní nabídce navigátoru.


61


Obr. 4.8: Zrušení zaškrtnutí příkazu Umožnit ukotvení navigátoru

Veškeré údaje každé úlohy jsou přehledně uspořádány ve stromové struktuře. Kliknutím na [+] rozbalíme jednotlivé větve stromu, naopak kliknutím na [-] je opět zabalíme. Totéž lze provést i dvojím kliknutím na název větve v navigátoru. Na spodním okraji navigátoru se nacházejí tři záložky. Lze jimi přepínat mezi navigátorem Data, Zobrazit a Výsledky.

Obr. 4.9: Navigátor Data, Zobrazit a Výsledky

Navigátor Data Tento navigátor obsahuje všechny údaje zadané do programu a veškeré dostupné výsledky. Dvojitým kliknutím na podpoložku („list“ stromu) vyvoláme dialog, v němž lze položku měnit. Jedním kliknutím pravým tlačítkem myši na položku otevřeme její specifickou místní nabídku s užitečnými funkcemi. Chybně definované objekty se zobrazí červeně.

62



Navigátor Zobrazit V navigátoru Zobrazit lze ovlivnit grafické zobrazení v pracovním okně. Pokud některá položka v navigátoru bude mít zaškrtávací políčko prázdné, příslušný prvek se v grafickém okně neobjeví.

Navigátor Výsledky V tomto navigátoru se nastavuje grafické zobrazení výsledků. Jeho obsah závisí na tom, zda zobrazujeme výsledky z programu RSTAB nebo některého přídavného modulu.

4.4.4

Tabulky

V dolní části okna RSTABu se nacházejí tabulky. Zapnout resp. vypnout je lze z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit nebo pomocí příslušné ikony.

Obr. 4.10: Ikona Zapnout/vypnout tabulku v panelu nástrojů Standard

Program nám nabízí tři skupiny tabulek. Mezi těmito skupinami tabulek lze přepínat pomocí tří prvních tlačítek na panelu nástrojů v okně Tabulky nebo z hlavní nabídky Tabulky → Jdi na. Tabulky pro zadání údajů o konstrukci

Hlavní nabídka Tabulky → Jdi na → Konstrukce Tabulky pro zadání údajů o zatížení

Hlavní nabídka Tabulky → Jdi na → Zatížení Tabulky výsledků

Hlavní nabídka Tabulky → Jdi na → Výsledky Tabulka 4.4: Ikony tabulek Konstrukce, Zatížení a Výsledky

Do tabulek lze zadat veškeré údaje o konstrukci a zatížení v číselné podobě. K velmi efektivnímu zadání dat v tabulkách slouží celá řada účelných funkcí, které podrobněji popisujeme v kapitole 11.3 (viz strana 289).


63


Postupné vyplnění tabulky po tabulce nám navíc dává jistotu, že budou zadána skutečně všechna data. Tabulky odrážejí vnitřní datovou strukturu programu RSTAB. Také popis vstupů a výstupů RSTABu v této příručce (kapitoly 5, 6 a 9) vychází ze struktury tabulek. S tabulkami můžeme hýbat stejně jako s panely nástrojů. "Uchopíme" je myší na jejich horním okraji a přetáhneme na pracovní plochu. Dvojím kliknutím na titulní lištu tabulky nebo jejím uchopením a přesunutím na okraj okna lze tabulky opět ukotvit. Pokud je v tabulce označen některý řádek, pak se příslušný objekt zvýrazní v grafickém zobrazení žlutě. A naopak - jestliže vybereme některý objekt v grafickém okně, tak se nalistuje odpovídající řádek v tabulce a žlutě se podbarví. Tuto synchronizaci lze nastavit z hlavní nabídky Tabulky → Nastavení nebo pomocí vlevo znázorněných tlačítek.

4.4.5

Stavový řádek

Zcela dole v okně RSTABu vidíme stavový řádek. Zapnout resp. vypnout ho lze příkazem z hlavní nabídky Zobrazit→ Stavový řádek. Stavový řádek je rozdělen do tří částí.

Levá část

Obr. 4.11: Levá část stavového řádku

Text, který se zobrazuje v levé části stavového řádku, se mění v závislosti na právě aktivované programové funkci. Pokud je kurzor myši umístěn v grafickém okně, zobrazí se v této části stavového řádku informace o objektu, na němž se kurzor myši právě nachází. Hlavně zpočátku je užitečné tuto část obrazovky sledovat. Dovíme se tak bližší informace o jednotlivých tlačítkách z panelů nástrojů nebo o dialozích.

Střední část Obr. 4.12: Střední část stavového řádku

Tato část stavového řádku funguje podobně jako panel nástrojů. Lze v ní ovlivnit nastavení pracovní roviny a grafické zobrazení v pracovním okně.

ÚCHOP Toto tlačítko slouží k vypnutí resp. zapnutí uchopovací funkce rastru. Z místní nabídky tohoto tlačítka lze vyvolat dialog k detailnímu nastavení rastru (podrobněji v kapitole 11.2.2, str. 267).

Obr. 4.13: ÚCHOP Místní nabídka

64



Obr. 4.14: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu a vodicí linie

RASTR Pomocí tohoto tlačítka lze zapínat resp. vypínat rastr. Příkazem z místní nabídky lze také vyvolat dialog, který vidíte na obr. 4.14. V místní nabídce můžete dále zvětšovat nebo zmenšovat vzdálenost bodů rastru.

Obr. 4.15: RASTR Místní nabídka

KARTEZ / POLAR / ORTO Toto tlačítko slouží k přepínání mezi kartézským, polárním a ortogonálním rastrem. Z místní nabídky lze opět vyvolat dialog znázorněný na obr. 4.14 nebo zmenšit či zvětšit vzdálenost bodů rastru.

Obr. 4.16: KARTEZ / POLAR / ORTO Místní nabídka

OÚCHOP Tímto tlačítkem lze vypnout resp. zapnout uchopování objektů. Bližší informace o této funkci najdete v kapitole 11.2.3 na straně 268.

VLINIE Kliknutím na toto tlačítko vypneme nebo zapneme vodicí linie. Vodicí linie jsou popsány v kapitole 11.2.11 na straně 281.

DXF Tímto tlačítkem se ovládá zobrazování DXF hladin (viz kapitola 11.2.12, strana 285).


65


Pravá část

Obr. 4.17: Pravá část stavového řádku

V pravé části stavového řádku se zobrazí informace ke grafickému oknu: • Souřadný systém • Pracovní rovina • Aktuální souřadnice kurzoru myši

4.4.6

Řídicí panel

Pro zobrazení vnitřních sil a deformací v grafickém okně lze nastavit různé parametry v takzvaném řídicím panelu. Panel lze zapnout resp. vypnout z hlavní nabídky Zobrazit → Řídicí panel. Řídicí panel je rozdělen do několika záložek.

Stupnice barev

Obr. 4.18: Řídicí panel, záložka Stupnice barev s aktivním tlačítkem [Možnosti]

Pokud jsme zvolili vícebarevné zobrazení výsledků na prutech, pak se v této záložce zobrazí stupnice barev, v níž jsou hodnoty zařazeny do určitých barevných pásem. Standardní stupnice hodnot má 11 stupňů, do nichž je ve stejných intervalech rozdělen celý rozsah mezi extrémními hodnotami. Stupnici barev lze upravovat. Stačí na některou barvu dvakrát kliknout. Další možností je stisknout tlačítko [Možnosti] vpravo dole a pak v dialogu Možnosti vybrat přepínač Uživatelské (viz obr. 4.18). Klikneme-li na tlačítko [Upravit stupnice barev a hodnot], zobrazí se následující dialog:

66



Obr. 4.19: Dialog Upravit stupnici barev a stupnici hodnot pro izoplochy

Pomocí dvou jezdců nacházejících se vpravo vedle hodnot lze z obou stran upravovat počet stupňů barev. Barvy lze měnit tak, že dvakrát klikneme na příslušné barevné políčko. Hodnoty lze ve stupnici upravovat ručně. Je však třeba důsledně dodržovat vzestupné nebo sestupné pořadí. Tlačítka v sekci Stupnice hodnot mají následující funkce: Tlačítko

Funkce

Standard

Standardně se nastaví 11 oblastí barev.

Vyčistit

Všechny hodnoty ve vstupních polích se smažou.

Vyplnit

V závislosti na počtu oblastí barev bude provedena interpolace hodnot ve stejných intervalech mezi maximem a minimem.

Vyplnit max/min

V redukované stupnici hodnot se mezihodnoty vypočítají vzhledem k absolutním, popř. ručně zadaným extrémním hodnotám.

Uložit

Uloží se aktuální nastavení stupnice hodnot. Toto nastavení lze použít i v jiné úloze.

Tabulka 4.5: Tlačítka v sekci Stupnice hodnot

Pokud je tlačítko [Možnosti] aktivováno jako na obr. 4.18, pak se nám v malém dialogu nabídnou další možnosti nastavení.


67


Obr. 4.20: Dialog Možnosti, volba Mezní hodnoty +/-

Volba Mezní hodnoty slouží k detailnímu vyhodnocení v rámci definovaného intervalu. Hodnoty mimo uvedený interval se znázorní odlišnou barvou. Na obrázku výše jsou například jemně odstupňovány pouze ohybové momenty v rozsahu ± 20 kNm. Zadání v obou polích je třeba potvrdit klávesou [Enter]. Pokud ve výše uvedeném dialogu bude zaškrtnuto políčko Plynulý přechod barev, zmizí vyznačené hranice mezi jednotlivými oblastmi. Volba plynulého přechodu barev je nezávislá na tom, zda jsou výsledné hodnoty vztaženy k max / min hodnotám, uživatelským nebo mezním hodnotám.

Faktory zobrazení

Obr. 4.21: Řídicí panel, záložka Faktory zobrazení

68



V této záložce se nastavuje faktor převýšení pro grafické zobrazení. Nachází se tu políčka pro zadání faktorů zobrazení deformací, vnitřních sil a reakcí, která jsou přístupná v závislosti na aktuálním grafickém zobrazení.

Filtry

Obr. 4.22: Řídicí panel, záložka Filtry

První záložka Stupnice barev umožňuje filtrovat výsledné hodnoty obecně. Oproti tomu v záložce Filtry lze nastavit zobrazení výsledků pro určité pruty. Ve vstupním poli Zobrazit průběhy na prutech č. lze zadat čísla relevantních prutů. Čísla prutů lze rovněž převzít z grafiky: označte nejdříve v grafickém okně pruty (vícenásobný výběr se stisknutou klávesou [Ctrl]) a poté klikněte na tlačítko [Načíst z výběru].


69


4.4.7


Určité ikony se objevují v mnoha dialozích. Pokud na chvíli zastavíte kurzorem myši na některém tlačítku, zobrazí se Vám krátká informace o jeho funkci. V následujícím přehledu najdete stručný popis standardních tlačítek a případně odkaz na příslušnou kapitolu. Tlačítko

Název

Funkce

Nový

Otevření dialogu k zadání nového objektu

Upravit

Otevření dialogu k úpravám objektu

Vybrat

Možnost graficky vybrat objekt

Převzít

Převzetí z aktuálního výběru

Databáze

Otevření databáze uložených hodnot

Nápověda

Vyvolání nápovědy

Použít

Provedení změn bez ukončení dialogu

Nastavit

Otevření dialogu pro detailní nastavení

Komentáře

Možnost přístupu k předpřipraveným komentářům kapitola 11.6.3, strana 332


Možnosti nastavení jednotek a desetinných míst kapitola 11.6.2, strana 331

Standard

Obnovení standardního nastavení dialogu

Nastavit jako standard

Uložení aktuálního nastavení jako standardu

Písmo

Možnost nastavení typu a velikosti písma

Info

Zobrazení informací k objektu

Převzít výběr

Převzetí vybraných položek do jiného seznamu

Převzít vše

Převzetí všech položek do jiného seznamu

Uložit

Uložení dat zadaných uživatelem

Načíst

Import uložených dat

Výběr

Možnost vybrat některé, popř. všechny objekty

Zrušit výběr

Smazat, popř. zrušit výběr všech položek

Tabulka 4.6: Standardní tlačítka

70



4.4.8

Klávesové zkratky

V uživatelském prostředí lze často používané funkce rychle vyvolat z klávesnice. Zde je seznam klávesových zkratek: [F1]

Nápověda

[F2]

Následující tabulka

[F3]

Předchozí tabulka

[F4]

Kontrola správnosti v aktuální tabulce

[F5]

Kontrola správnosti všech tabulek

[F7]

Výběr v tabulkách

[F8]

Zobrazení celé konstrukce na obrazovce – Zobrazit vše

[F9]

Kalkulačka

[F10]

Aktivace hlavní nabídky

[F12]

Uložení konstrukce pod novým názvem

[Alt]

Aktivace hlavní nabídky

[Ctrl+2]

Zkopírování řádku v tabulce do následujícího řádku

[Ctrl+A]

Opakovat (Redo)

[Ctrl+C]

Kopírování do schránky

[Ctrl+F]

Hledání v tabulce

[Ctrl+G]

Generování v tabulce

[Ctrl+H]

Náhrada v tabulce

[Ctrl+I]

Vložení řádku do tabulky

[Ctrl+L]

Skok v tabulce na řádek se zadaným číslem

[Ctrl+N]


[Ctrl+O]

Otevření uložené úlohy

[Ctrl+P] [Ctrl+R]

Nastavení grafického výstupu (na tiskárnu, do tiskového protokolu, d há k ) Smazání řádků v tabulce

[Ctrl+S]

Uložení dat

[Ctrl+U]

Zrušení výběru v tabulce

[Ctrl+V]

Vložení dat ze schránky

[Ctrl+X]

Vyjmutí z tabulky

[Ctrl+Y]

Vyprázdnění obsahu aktuálního řádku v tabulce

[Ctrl+Z]

Zpět (Undo)

[+] [-] Num. klávesnice

Zvětšení, zmenšení v grafickém okně

Tabulka 4.7: Klávesové zkratky


71

4.5 Správa úloh

4.4.9

Místní nabídky

Klikneme-li na objekt pravým tlačítkem myši, vyvoláme jeho místní nabídku. Místní nabídka obsahuje příkazy a funkce, které jsou pro daný objekt velmi užitečné. Místní nabídky jsou k dispozici v grafickém okně, tabulkách i v navigátoru.

Obr. 4.23: Prut - místní nabídka v navigátoru dat

4.5

Správa úloh

Při statických výpočtech je projekt většinou rozdělen do několika úloh. Interní programový správce projektů Vám značně usnadní organizaci dat z našich aplikací. Na rozdíl od RSTABu 5 lze správce programů spustit jako samostatný program na pozadí, zatímco budete pracovat v RSTABu.

4.5.1

Správce projektů

Správce projektů otevřete z hlavní nabídky Soubor → Správce projektů nebo pomocí příslušné ikony v panelu nástrojů.

Obr. 4.24: Ikona Správce projektů v panelu nástrojů

Správce projektů je přístupný rovněž z dialogu Základní údaje každé úlohy.

72


4.5 Správa úloh

Obr. 4.25: Ikona Správce projektů v dialogu Nová úloha - základní údaje

Po vyvolání správce projektů se zobrazí okno rozdělené do tří částí. Toto okno má vlastní hlavní nabídku i panel nástrojů.

Obr. 4.26: Správce projektů

Navigátor projektů Vlevo se zobrazí navigátor se seznamem všech existujících projektů. Aktuální projekt je zvýrazněn tučně. Nastavit jiný projekt jako aktuální lze tak, že na dotyčný projekt dvakrát klikneme nebo ho vybereme v seznamu Aktuální projekt v panelu nástrojů. Na pravé straně jsou v tabulce vypsány všechny úlohy, které vybraný projekt obsahuje.


73

4.5 Správa úloh

Tabulka úloh Úlohy jsou řazeny v různých záložkách podle jednotlivých aplikací firmy Dlubal. Všechny úlohy vybraného projektu vytvořené v RSTABu se načtou v záložce RSTAB. Kromě Názvu úlohy a Popisu je tu vždy standardně uvedeno, kdo kdy úlohu založil a naposledy změnil. Sloupce, které si přejeme zobrazit, lze nastavit z hlavní nabídky Zobrazit → Nastavení sloupců nebo pomocí příslušné ikony v panelu nástrojů (viz strana 81).

Obrázky úloh Pod tabulkou se seznamem úloh se nachází grafický přehled úloh daného projektu. Obrázky jsou se seznamem interaktivní.

4.5.1.1

Založení nového projektu

Nový projekt se vytváří • z hlavní nabídky Projekt → Nový • pomocí ikony [Nový projekt] v panelu nástrojů.

Obr. 4.27: Ikona Nový projekt

Otevře se dialog, v němž je třeba vyplnit pole Název projektu a Složka. K nastavení složky použijte tlačítko [Procházet]. Volitelně může uživatel uvést krátký popis projektu v poli Popis. Program nabízí možnost vytvářet ve správci projektů podprojekty. Pokud v seznamu Umístit projekt pod vybereme některý již založený projekt, bude nový projekt veden v navigátoru jako podprojekt. V opačném případě je třeba zvolit v seznamu nadřazenou položku Projekty.

Obr. 4.28: Dialog Vytvořit nový projekt

Po kliknutí na [OK] se vytvoří nová složka s názvem projektu na pevném nebo síťovém disku. Popis projektu se zobrazí ve výstupním protokolu v hlavičce dokumentu. Žádné jiné využití nemá.

74


4.5 Správa úloh

4.5.1.2

Připojení stávající složky

Složku, která již obsahuje konstrukce vytvořené v programu RSTAB, lze připojit jako projekt • z hlavní nabídky Projekt → Připojit složku • pomocí ikony [Připojit stávající složku jako nový projekt] v panelu nástrojů.

Obr. 4.29: ikona Připojit stávající složku jako nový projekt

Není podstatné, v jaké složce na pevném nebo síťovém disku se daný projekt nachází. Projekt se převezme do interního programového správce, dále však zůstane na svém místě – podobně jako při odeslání souboru na plochu. Informace se uloží v souboru PRO.DLP ve složce ..\Dlubal\ProMan. Uveďte Název a Popis projektu a nastavte pomocí tlačítka [Procházet] cestu ke složce. Toto tlačítko je přístupné, pokud ve vstupním poli Umístit projekt pod uvedeme nadřazenou položku Projekty. Pokud je zde uveden určitý projekt, musí být složka zařazena do adresáře uvedeného projektu. Bude pak spravován jako podprojekt. Pokud má však složka figurovat ve správci projektů jako samostatný projekt, pak je třeba vybrat v seznamu Umístit projekt pod nadřazenou položku Projekty.

4.5.1.3

Odpojení složky

Připojení složky do správce projektů se opět zruší • z hlavní nabídky Projekt → Odpojit (je třeba předem vybrat některý projekt) • z místní nabídky projektu v navigátoru.

Obr. 4.30: Místní nabídka Projekt

Projekt bude odstraněn z vnitřního systému správce projektů, složka nicméně zůstane beze změny zachována na pevném disku.


75

4.5 Správa úloh

4.5.1.4

Smazání projektu

Projekt lze smazat • z hlavní nabídky Projekt → Smazat (v seznamu je třeba předem vybrat některý projekt) • pomocí ikony [Smazat] v panelu nástrojů • z místní nabídky daného projektu v navigátoru.

Obr. 4.31: Ikona Smazat

Obsah složky na pevném disku bude smazán. Pokud se však ve složce nacházejí i soubory z jiných programů, pak se smažou pouze soubory vytvořené v aplikacích firmy Dlubal a složka zůstane zachována. Úlohy a projekty, které budou smazány nedopatřením, lze obnovit z hlavní nabídky Upravit → Obnovit z koše. Zobrazí se dialog, ve kterém můžete vybrat příslušné úlohy.

Obr. 4.32: Dialog Obnovit úlohy z Dlubal koše

4.5.1.5

Úprava popisu projektu

Popis projektu lze dodatečně změnit • z hlavní nabídky Projekt → Vlastnosti… (projekt je třeba předem vybrat) • z místní nabídky projektu v navigátoru.

76


4.5 Správa úloh

Obr. 4.33: Místní nabídka projektu

Otevře se dialog, v němž lze upravovat Název a Popis projektu. V poli Složka se zobrazí místo uložení projektu na pevném disku.

Obr. 4.34: Dialog Vlastnosti projektu

4.5.1.6

Otevření úlohy

Úlohu lze ve správci projektů otevřít • dvojím kliknutím na příslušnou úlohu • z hlavní nabídky Úloha → Otevřít (je třeba předem vybrat některou úlohu) • z místní nabídky úlohy

Obr. 4.35: Místní nabídka Úlohy


77

4.5 Správa úloh

4.5.1.7

Zkopírování nebo přesun úlohy

Úlohu lze zkopírovat nebo přesunout do jiného projektu • příkazem z hlavní nabídky Úloha → Kopírovat… (úloha musí být předem vybrána) • z místní nabídky úlohy • pomocí funkce Drag & Drop.

Obr. 4.36: Dialog Kopírování úlohy

V dialogu uveďte cílový projekt a také název kopie úlohy a její popis.

4.5.1.8


Úlohu lze přejmenovat • z hlavní nabídky Úloha → Vlastnosti… (úlohu je třeba předem vybrat) • z místní nabídky úlohy.

Obr. 4.37: Dialog Vlastnosti úlohy

V dialogu znázorněném na obrázku 4.37 lze změnit Název i Popis úlohy. V poli Název souboru je uvedena cesta ke složce, v níž je úloha uložena.

4.5.1.9

Smazání úlohy

Úlohu lze smazat • z hlavní nabídky Upravit → Smazat (úlohu je třeba předem vybrat) • kliknutím na ikonu [Smazat] v panelu nástrojů • z místní nabídky úlohy.

78


4.5 Správa úloh

Obr. 4.38: Místní nabídka úlohy

Úlohy, které budou smazány nedopatřením, lze obnovit z hlavní nabídky Upravit → Obnovit z koše. Zobrazí se dialog, v němž můžeme vybrat příslušné úlohy (viz obr. 4.32, strana 76).

4.5.1.10

Prohlížení historie

Průběh zpracování konstrukce lze prohlížet • z hlavní nabídky Úloha → Zobrazit historii (úlohu je třeba vybrat předem) • po vybrání funkce Historie... v místní nabídce příslušné úlohy.

Obr. 4.39: Okno Historie úlohy


79

4.5 Správa úloh

Otevře se okno, v němž je zaznamenáno, kdo kdy konstrukci vytvořil, otevřel nebo změnil. Ve sloupci Komentář se zobrazí poznámky, které se načtou ze základních údajů úlohy (srov. obr. 4.48, strana 85).

4.5.1.11

Komprimace (archivace) dat

Vybrané úlohy nebo celou projektovou složku lze uložit v komprimovaném archivním souboru. Původní úlohy zůstanou zachovány. Komprimaci spustíte • z hlavní nabídky Archivovat data → Archivovat (je třeba předem vybrat úlohu, popř. projekt) • z místní nabídky projektu nebo úlohy.

Obr. 4.40: Dialog Archivace

Před tím, než spustíte archivaci dat, rozhodněte, zda mají být archivovány i výsledky nebo tiskové protokoly. Zvolit lze i případnou archivaci všech podprojektů a souborů z jiných programů, které jsou ve složce uloženy. Po uvedení Názvu a Složky pro komprimovaný soubor se vygeneruje příslušný soubor ve formátu ZIP.

80


4.5 Správa úloh

4.5.1.12

Dekomprimace dat

Komprimovaný archivní soubor lze znovu rozbalit • z hlavní nabídky Archivovat data → Extrahovat úlohu (příp. projekt) z archivu… Po výběru příslušného archivního souboru ve formátu ZIP se zobrazí jeho obsah.

Obr. 4.41: Dialog Rozbalit projekt s úlohami z archivu

V sekci Vybrat úlohy pro rozbalení zvolte konstrukce, které si přejete znovu načíst. Úlohy lze rozbalit do aktuálního nebo původního projektu. Můžete však vybrat i libovolný jiný projekt ze seznamu, popřípadě lze složku navolit pomocí tlačítka [Procházet].

4.5.1.13

Detailní nastavení

Uživatel může seznam úloh v projektu upravovat. Stejně jako v jiných aplikacích v OS Windows lze kliknutím na názvy sloupců seřadit položky seznamu vzestupně nebo sestupně. Uživatel dále může rozšířit nebo naopak omezit počet zobrazených sloupců a také může zapnout doplňkové okno s detailními údaji o úloze.

Úprava sloupců Uživatel má možnost podle vlastních požadavků uspořádat sloupce • z hlavní nabídky Zobrazit → Nastavení sloupců… • kliknutím na ikonu [Upravit nastavení sloupců] v panelu nástrojů


81

4.5 Správa úloh

Obr. 4.42: Dialog Uspořádání sloupců v tabulce

Otevře se dialog, v jehož levé části nejdříve stanovíme, v jaké záložce se budou sloupce upravovat (např. RSTAB). Ze seznamu Sloupce k dispozici nyní můžeme vybírat jednotlivé položky a zařazovat je na seznam Zobrazit sloupce. K výběru položek slouží tlačítka [X]. Vybrat je lze však i tak, že na ně dvakrát klikneme levým tlačítkem myši. Pomocí tlačítek [W] lze naopak některé nebo i všechny vybrané kategorie ze seznamu opět odstranit. Pořadí sloupců v tabulce úloh lze ovlivnit tlačítky [S] a [T]. Jejich pomocí lze položku přesouvat nahoru nebo dolů. Po zvolení příkazu v hlavní nabídce Zobrazit → Seřadit automaticky nebo kliknutí na příslušnou ikonu v panelu nástrojů bude optimalizována šířka sloupců v tabulce úloh.

Zobrazení detailů Místo grafického přehledu všech úloh daného projektu lze zobrazit detailní informace o určité úloze. Stačí vybrat v hlavní nabídce Zobrazit → Detaily aktuální úlohy nebo kliknout na příslušnou ikonu.

Obr. 4.43: Správce projektů s detaily vybrané úlohy

Okno pod seznamem úloh se rozdělí do dvou částí. Vlevo se zobrazí detailní informace o konstrukci, vpravo její obrázek. Příkazem z hlavní nabídky Zobrazit → Náhled obrázků všech úloh se znovu objeví přehled obrázků konstrukcí v daném projektu.

82


4.5 Správa úloh

4.5.2


Novou konstrukci lze založit • z hlavní nabídky Soubor → Nový • pomocí ikony [Nová úloha] v panelu nástrojů • z hlavní nabídky ve správci projektů Úloha → Nová pomocí → RSTAB 6.

Obr. 4.44: Ikona Nová úloha

Otevře se dialog Nová úloha – základní údaje.

Obr. 4.45: Dialog Nová úloha – základní údaje

Pokud později budeme chtít základní údaje ke konstrukci upravit, otevřeme • v hlavní nabídce Úpravy → Konstrukce → Základní údaje... • nebo v navigátoru dat v místní nabídce dané úlohy Základní údaje... .

Obr. 4.46: Místní nabídka úlohy


83

4.5 Správa úloh

Sekce Úloha V poli Úloha zadáme název konstrukce, který se bude současně používat i jako název souboru. V poli Popis lze uvést bližší popis úlohy. Tento popis se zobrazí ve výstupním protokolu, další využití však nemá.

Obr. 4.47: Popis úlohy ve výstupním protokolu

Sekce Projekt V seznamu Projekt lze vybrat složku, do které bude úloha uložena. Přednastaven je vždy aktuální projekt. Aktuální projekt můžete změnit ve správci projektů (viz kapitola 4.5.1, strana 72), který lze otevřít přímo z této sekce dialogu kliknutím na ikonu vpravo. Pro informaci se dále uvádí Popis projektu a cesta k němu v poli Složka.

Sekce Typ konstrukce V této sekci lze omezit počet dimenzí. Typ 1D v X odpovídá spojitému nosníku, typ 2D v XZ rovinné nosné konstrukci a typ 2D v XY nosníkovému roštu. Volba vhodného typu konstrukce usnadňuje její zadání. Typ lze kdykoli dodatečně změnit. Je však třeba počítat s tím, že změna může způsobit ztrátu části dat (např. změna 3D konstrukce na 2D konstrukci).

Sekce Osa Z V této sekci stanovíme směr globální osy Z. Pokud je směr osy Z nahoru a v základních údajích zatěžovacího stavu je vlastní tíha zadána se součinitelem 1.0 ve směru Z, pak vlastní tíha působí směrem nahoru. Pokud chceme, aby působila směrem dolů, je třeba zadat součinitel -1,0. Orientaci osy Z nelze dodatečně měnit!

Sekce Výchozí pracovní oblast na obrazovce V této sekci se stanoví oblast, v které se zobrazí rastrové body. Rozsah rastru lze kdykoli upravit.

Sekce Komentář Pro doplnění základních údajů můžeme v poli Komentář vložit vlastní krátkou poznámku nebo vybrat komentář ze seznamu. Komentář se zobrazí i ve výstupním protokolu. Tlačítko

Název

Vysvětlení

Převzít komentář

t Kapitola 11.6.3, strana 332


t Kapitola 11.6.2, strana 331

Zobrazit historii úlohy

t Kapitola 4.5.1.10, strana 79

Tabulka 4.8: Dialog Základní údaje, standardní tlačítka

84


4.5 Správa úloh

Pomocí tlačítka [Zobrazit historii úlohy] lze ke každé fázi zpracování úlohy připojit komentář. Otevře se nový dialog:

Obr. 4.48: Dialog Historie úlohy

V poli Komentář lze uvést poznámku, která se při příštím uložení úlohy zobrazí v historii ve správci projektů.

4.5.3

Správa v síti

Pokud pracuje několik uživatelů na stejných projektech, lze ke správě úloh využít také správce projektů. Předpokladem je, že konstrukce byly uloženy ve sdílené složce. Připojte síťovou složku do vnitřního systému správce projektů podle návodu v kapitole 4.5.1.2 na straně 75. Ze správce projektů je pak přímý přístup k úlohám v dané složce, tzn. lze je otvírat a upravovat, prohlížet si jednotlivé fáze zpracování konstrukce nebo lze úlohy zabezpečit proti zápisu. Pokud některý kolega právě pracuje s úlohou, kterou si přejete otevřít, systém Vás na to upozorní. Úlohu pak můžete otevřít v kopii.

Obr. 4.49: Dialog Otevřít úlohu

Automatické porovnání změn není možné.


85

4.5 Správa úloh

Informace o projektech ve správci projektů se ukládají v souboru PRO.DLP. Jedná se o soubor ASCII, který se standardně nachází ve složce ..\Program Files\Dlubal\ProMan . Pokud nechceme připojovat projektové soubory jednotlivě, stačí zkopírovat soubor PRO.DLP do jiného počítače. Soubor lze také zpracovávat v editoru. Zvlášť při nové instalaci a zařazování všech důležitých projektových složek do vnitřního systému správce projektů je to výhodné. Před kopírováním souboru PRO.DLP - stejně jako před odinstalováním našich aplikací – by měl být soubor zálohován.

4.5.4

Katalog bloků

Katalog bloků umožňuje používat typické konstrukční prvky v různých projektech. Objekty může uživatel ukládat do katalogu bloků a z něj je pak načítat v jiných úlohách. V katalogu bloků najdeme také řadu již předem definovaných standardních prvků. Katalog bloků otevřeme příkazem z hlavní nabídky Soubor → Katalog bloků… nebo kliknutím na příslušné tlačítko v panelu nástrojů.

Obr. 4.50: Tlačítko Katalog bloků v panelu nástrojů

Zobrazí se okno katalogu bloků rozdělené do tří částí. Stejně jako správce projektů má i katalog bloků vlastní hlavní nabídku a panel nástrojů.

Obr. 4.51: Katalog bloků

86


4.5 Správa úloh

Navigátor v katalogu bloků Po levé straně se zobrazí navigátor s katalogem všech kategorií bloků. Aktuální kategorie se zvýrazní. Pokud chceme vybrat jinou kategorii, můžeme na ni dvakrát kliknout přímo v navigátoru nebo ji můžeme nastavit v panelu nástrojů v seznamu Aktuální kategorie. Na pravé straně se v záložce Bloky objeví seznam všech objektů zařazených do katalogu v dané kategorii. Katalog bloků je společný pro programy RFEM i RSTAB. Bloky, které jsou určeny pouze pro RFEM a které program RSTAB nepodporuje, nelze v RSTABu otevřít.

Bloky Bloky jsou seřazeny v řadě za sebou. Vedle Názvu bloku a Popisu se vždy zobrazí důležité informace o daném objektu. Upravit výběr sloupců, které se mají zobrazit, lze příkazem z hlavní nabídky Zobrazit → Nastavení sloupců... nebo kliknutím na příslušné tlačítko v panelu nástrojů (viz strana 81).

Obrázky bloků Pod seznamem bloků se zobrazí náhled obrázků všech bloků, které patří do aktuálně vybrané kategorie. Tento náhled je se seznamem interaktivní.

4.5.4.1

Vytvoření bloku

Pokud chceme z objektů v aktuální konstrukci v programu RSTAB vytvořit nový blok, musíme příslušné objekty nejdříve vybrat v pracovní ploše RSTABu. Několikanásobný výběr lze provést oknem nebo kliknutím na několik prvků se stisknutou klávesou [Ctrl]. Nový blok pak vytvoříme příkazem z hlavní nabídky Soubor → Uložit jako blok…. Otevře se následující dialog:

Obr. 4.52: Dialog Uložit jako blok

V tomto dialogu je třeba stanovit Název bloku a Název kategorie, do které bude blok uložen. Kategorii můžeme nastavit v seznamu. K bloku můžeme uvést i krátký Popis. Cesta k uloženému bloku se zobrazí v poli Složka.


87

4.5 Správa úloh

Pomocí tlačítka [Nová kategorie] lze založit novou kategorii:

Obr. 4.53: Dialog Vytvořit novou kategorii

Při vytváření nové kategorie se postupuje stejně jako při zakládání nového projektu ve Správci projektů (viz kapitola 4.5.1.1, strana 74).

4.5.4.2

Import bloku

Pokud chceme načíst některý blok do aktuální konstrukce v RSTABu, je třeba nejdříve otevřít katalog bloků (viz Obr. 4.50, strana 86). V katalogu zvolíme příslušnou kategorii a v záložce Bloky vybereme myší požadovaný blok. Import bloku pak můžeme spustit • z hlavní nabídky Blok → Importovat blok… • z místní nabídky bloku.

Obr. 4.54: Místní nabídka bloku

88


4.5 Správa úloh

Otevře se následující dialog:

Obr. 4.55: Dialog Importovat blok

V tomto dialogu lze určit vztažný uzel bloku („uchopovací bod“ bloku) a jeho polohu v modelu v RSTABu. Geometrické parametry lze upravovat, stejně jako materiály a průřezy. Pokud klikneme do příslušného vstupního pole, zpřístupní se tlačítka pro výběr, popř. pro otevření databáze.

4.5.4.3

Smazání bloku

Blok smažeme v katalogu bloků • příkazem z hlavní nabídky Blok → Smazat (blok již musí být vybrán) • pomocí tlačítka [Smazat] v panelu nástrojů • z místní nabídky bloku.

Obr. 4.56:Tlačítko Smazat blok

Po kontrolním dotazu programu bude blok přesunut do koše.


89

4.5 Správa úloh

5. Údaje o konstrukci Zadávat údaje o konstrukci lze až po vytvoření úlohy, popř. jejím otevření. Bližší informace najdete v kapitole 4.5.2 na straně 83. RSTAB nabízí uživateli několik možností, jak údaje do programu zadat. Uživatel může definovat objekty v dialogu, tabulce nebo často také přímo v grafickém okně. Dialogy a grafické zadání lze obecně vyvolat • • • •

z podpoložek v hlavní nabídce Vložit → Konstrukce pomocí skupiny tlačítek Vložit v panelu nástrojů z místních nabídek údajů o konstrukci – objektů v navigátoru dat z místních nabídek u čísel řádků v tabulce nebo dvojím kliknutím na ně.

Obr. 5.1: Zadání příkazem z hlavní nabídky, z panelu nástrojů a příkazem z místní nabídky v navigátoru i tabulce

Upravit již zadaný objekt lze rovněž v dialogu nebo tabulce. Dialogy pro úpravu dat lze obecně vyvolat • • • •

90

z podpoložek v hlavní nabídce Úpravy → Konstrukce příkazem z místní nabídky objektů v grafickém okně nebo dvojím kliknutím na ně příkazem z místní nabídky objektů v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na ně příkazem z místní nabídky u čísel řádků v tabulce nebo dvojím kliknutím na ně.


4.5 Správa úloh

Obr. 5.2: Vyvolání dialogů k úpravám příkazem z hlavní nabídky a z místních nabídek

Vstupy a změny provedené v grafickém prostředí se ihned projeví v tabulkách a naopak. Tabulky s daty o konstrukci se zpřístupní po kliknutí na příslušnou ikonu (viz obrázek níže) v panelu nástrojů v okně tabulek.

Obr. 5.3: Ikona [Tabulky Konstrukce]

Zadání dat v tabulkách má svoje výhody. Pokud údaje vyplňujeme postupně v jednotlivých záložkách tak, jak jdou za sebou, máme jistotu, že zadání bude úplné. Tabulka nám kromě toho nabízí výborný přehled o datech. Údaje v tabulkách lze také rychle upravovat nebo importovat. Ve všech dialozích i tabulkách lze k objektu pro bližší popis připojit komentář. Použít přitom lze i předpřipravené komentáře (viz kapitola 11.6.3, strana 332).


91

5.1 Uzly

5.1

Uzly

Obecný popis Uzly slouží v programu RSTAB k popisu geometrie konstrukce. Jsou předpokladem pro vytvoření prutů. Každý uzel je v prostoru obecně definován souřadnicemi (X;Y;Z). Souřadnice se obvykle vztahují k počátku globálního souřadného systému, lze je však definovat i ve vztahu k jinému uzlu.

Obr. 5.4: Dialog Nový uzel

Obr. 5.5: Tabulka 1.1 Uzly

Číslo uzlu se v dialogu Nový uzel vyplní automaticky, lze ho však kdykoli změnit. Pořadí čísel uzlů nehraje žádnou roli, není třeba je zadávat postupně. Příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Změnit číslování lze dodatečně upravovat číslování uzlů (viz kapitola 11.2.13, strana 287).

Vztažný uzel Souřadnice uzlu se zpravidla vztahují k počátku globálního souřadného systému. Uzel (0;0;0) není třeba v tomto případě zvlášť definovat, RSTAB rozpozná počátek globálního souřadného systému automaticky. Jako vztažný uzel však může sloužit i každý jiný uzel, dokonce i uzel s vyšším číslem, než má zadávaný uzel. Vztáhnout uzel k jinému uzlu má například smysl, pokud chceme zadat nový uzel v jisté vzdálenosti od určitého známého místa. Vztažný uzel lze zadat přímo v dialogu Nový uzel, můžeme ho ale také vybrat ze seznamu nebo ho určit kliknutím myši v grafickém okně.

92


5.1 Uzly

Souřadný systém Souřadnice uzlu se vždy vztahují k určitému souřadnému systému, který popisuje polohu uzlu v prostoru. Program nabízí několik typů souřadných systémů.

Kartézský V tomto souřadném systému se umisťuje uzel zadáním hodnot souřadnic X, Y, Z od počátku souřadného systému nebo vztažného uzlu. Uzly se většinou definují právě v tomto souřadném systému.

Obr. 5.6: Kartézský souřadný systém

X cylindrický Podélnou osou je osa X. Poloměr R udává vzdálenost uzlu od osy X. Úhel Θ popisuje natočení okolo osy X z výchozí nulové pozice. Tento souřadný systém se používá například pro popis trubkových konstrukcí, jejichž střednicí je osa X.

Obr. 5.7: X cylindrický souřadný systém

Y cylindrický Na rozdíl od X cylindrického souřadného systému je podélnou osou osa Y.

Obr. 5.8: Y cylindrický souřadný systém

Z cylindrický Na rozdíl od X cylindrického souřadného systému je podélnou osou osa Z.

Obr. 5.9: Z cylindrický souřadný systém


93

5.1 Uzly

Polární V tomto kulovém souřadném systému se popisuje poloha uzlu pomocí průvodiče, který udává vzdálenost uzlu od počátku, a pomocí úhlů Θ a Φ.

Obr. 5.10: Polární souřadný systém

Všechny uvedené souřadné systémy jsou pravotočivé. Konstrukce by měla být pokud možno zadána ve vztahu ke globálnímu souřadnému systému tak, aby se osy X, Y i Z shodovaly s hlavními směry nosné konstrukce. Tím se znatelně usnadní zadání souřadnic, okrajových podmínek i zatížení. Pokud vyvoláme grafické zadávání uzlů, lze uzly zadat přímo v pracovní ploše pomocí kurzoru myši. Uzly se zpravidla uchycují na bodech rastru uspořádaných v aktuálním souřadném systému, který definoval uživatel, nebo v globálním souřadném systému.

Obr. 5.11: Plovoucí dialog Nový uzel

Informace k práci s uživatelsky definovanými souřadnými systémy najdete v kapitole 11.2.4 na straně 272. V případě dodatečné změny souřadného systému je program schopen souřadnice uzlu automaticky přepočítat na nový systém.

Souřadnice uzlu Souřadnice uzlu zadá uživatel do zvoleného souřadného systému. V 3D konstrukci je uzel jednoznačně určen hodnotami souřadnic X, Y, Z, popř. průvodičem nebo úhlem. Pokud bude typ konstrukce změněn v základních údajích z 3D konstrukce na 2D nebo 1D konstrukci, pak v tabulce ani v dialogu pro zadání uzlů nebudou přístupná všechna tři vstupní pole pro definování souřadnic uzlu. Úpravy délek nebo úhlů můžeme provést v dialogu, který lze vyvolat z hlavní nabídky Úpravy → Jednotky a desetinná místa, nebo kliknutím na příslušné tlačítko v dialogu pro zadání uzlu. Program umožňuje uživateli vybrat několik uzlů najednou a poté hromadně upravovat jejich vlastnosti. Na vybrané uzly dvakrát klikneme a otevře se dialog Upravit uzel. V dialogu se

94


5.2 Materiál

vyplní vstupní pole souřadnic, jejichž hodnoty jsou u všech vybraných uzlů totožné. Uživateli se tak nabízí možnost rychle zkontrolovat odchylky nebo všem uzlům přiřadit jednotné souřadnice. Souřadnice uzlu lze převzít také z Excelu (viz kapitola 11.3.6, strana 299) nebo je nechat vypočítat v RSTABu. Uživatel má k dispozici různé generátory, které usnadňují zadání souřadnic uzlů (viz kapitola 11.5.1, strana 308). Vlevo znázorněná funkce Plná přesnost v dialogu Nový uzel umožňuje zadávat přesné, nezaokrouhlené souřadnice. Zobrazí se následující dialog:

Obrázek 5.12: Dialog Plná přesnost

5.2

Materiál

Obecný popis Materiál je třeba definovat při zadávání průřezů. Vlastnosti materiálu a průřezu ovlivňují tuhost prutů.

Obr. 5.13: Dialog Nový materiál

Obr. 5.14: Tabulka 1.2 Materiály


95

5.2 Materiál

Označení materiálu Uživatel může zvolit pro materiál libovolné Označení. Pokud se uvedený název shoduje s některou položkou v databázi materiálů, načte RSTAB všechny nezbytné hodnoty. Převzetí materiálů z databáze popisujeme níže.

Modul pružnosti E Modul pružnosti v tahu nebo tlaku (E) udává poměr mezi normálovým napětím a osovým přetvořením. Úpravy jednotek materiálu lze provést příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Jednotky a desetinná místa nebo pomocí příslušného tlačítka.

Modul pružnosti G Modul pružnosti ve smyku (G) udává poměr smykového napětí a zkosení v příslušné rovině. Mezi modulem E a G a Poissonovým číslem μ jsou dány tyto vztahy: E = 2 G (1 + μ) Rovnice 5.1

G=

E 2(μ + 1)

Rovnice 5.2

μ=

E −1 2⋅G

Rovnice 5.3

Objemová tíha γ Objemová tíha γ udává tíhu materiálu na objemovou jednotku. Tento údaj má význam především pro zatěžovací stav ‚Vlastní tíha’. Automaticky zohledněné vlastní zatížení konstrukce se spočítá na základě objemové tíhy a průřezových ploch použitých prutů.

Součinitel teplotní roztažnosti α Tento součinitel popisuje lineární vztah mezi změnami teplot a délky materiálu (protažení při zahřátí, zkrácení při ochlazení). Součinitel teplotní roztažnosti má význam pro typy zatížení ‚Rovnoměrná teplota’ a ‚Nerovnoměrná teplota’.

Součinitel bezpečnosti γM Tento součinitel popisuje únavovou pevnost materiálu. Součinitelem bezpečnosti γM lze také volitelně redukovat tuhost při výpočtu podle teorie II. a III. řádu. Součinitel γM se nesmí zaměňovat s faktory spolehlivosti, které se zohledňují při výpočtu návrhových vnitřních sil. K dílčím součinitelům spolehlivosti γ se přihlíží při skládání zatěžovacích stavů do skupin nebo kombinací.

96


5.2 Materiál

Databáze materiálů V databázi je uložena rozsáhlá řada materiálů.

Otevření databáze Databázi materiálů vyvoláte v dialogu Nový materiál tak, že kliknete na tlačítko [Databáze materiálů]. Databáze je přístupná i z tabulky 1.2 Materiál. Umístěte kurzor myši do sloupce A a následně klikněte na tlačítko [...] nebo stiskněte klávesu [F7].

Obr. 5.15: Dialog Databáze materiálů

V seznamu Převzít materiál můžete vybrat požadovaný materiál a poté ve spodní části dialogu zkontrolovat jeho parametry. Po kliknutí na [OK] nebo [↵] se materiál převezme do předchozího dialogu.

Filtrování databáze Databáze materiálů je velmi rozsáhlá, proto má uživatel k dispozici různé filtry. Nabídku materiálů můžete v seznamu redukovat pomocí kritérií Kategorie materiálu, Skupina norem a Norma.

Určení oblíbených materiálů Často se stává, že uživatel používá jen několik materiálů. V programu je lze uložit jako oblíbené materiály. Když pak zaškrtneme v dialogu Databáze materiálů možnost Zobrazit pouze oblíbené, načtou se pouze tyto materiály. Dialog, v němž můžeme založit oblíbené materiály, vyvoláme kliknutím na ikonu [Upravit oblíbené materiály a jejich pořadí].


97

5.2 Materiál

Obr. 5.16: Dialog Stanovit oblíbené materiály a jejich pořadí

V tomto dialogu máme po levé straně k dispozici stejné filtry jako v předchozím dialogu. Často používané materiály můžeme označit jako oblíbené zaškrtnutím čtverečku v posledním sloupci v seznamu materiálů. Pořadí materiálů lze měnit pomocí tlačítek [S] a [T]. Jakmile jsme do programu uložili oblíbené materiály a v dialogu Databáze materiálů aktivujeme zaškrtávací políčko Zobrazit pouze oblíbené, bude seznam materiálů mnohem přehlednější.

Obr. 5.17: Databáze materiálů: Zobrazit pouze oblíbené

98


5.2 Materiál

Výběr oblíbených materiálů se projeví i v automatickém přednastavení materiálů při zakládání nové úlohy v programu RSTAB. Standardně je nastavena Ocel S 235 a Beton C30/37. Pokud však definujeme oblíbené materiály, budou se v přednastavení objevovat dva první materiály z našeho seznamu oblíbených materiálů.

Rozšiřování databáze Databázi materiálů lze rozšiřovat. Jakmile do ní přidáme nový materiál, lze ho následně použít pro jakoukoli konstrukci v programu RSTAB. Ikona [Vytvořit nový materiál] se nachází pod seznamem materiálů v sekci Převzít materiál. Kliknutím na ni vyvoláme dialog Nový materiál. Parametry, které jsou v něm přednastaveny, se vztahují k aktuálně vybrané položce v seznamu Převzít materiál. Pokud tedy před založením nového materiálu vybereme v seznamu materiál s podobnými vlastnostmi, usnadníme si práci.

Obr. 5.18: Dialog Nový materiál

V dialogu Nový materiál uveďte Označení materiálu, definujte Parametry materiálu a zařaďte materiál do příslušných kategorií, podle nichž se filtruje v databázi. Kategorie lze upravovat a také lze vytvářet kategorie nové.

Obr. 5.19: Dialog Upravit kategorii materiálů

Pořadí položek lze měnit pomocí tlačítek [S] a [T].


99

5.3 Průřezy

5.3

Průřezy

Obecný popis V RSTABu se nejdříve definují typy průřezů, které se posléze přiřazují konkrétním prutům. Ne každý definovaný průřez musí být použit. Přečíslování průřezů se v programu neprovádí. Nosník s náběhy uživatel namodeluje tak, že definuje rozdílný průřez na počátku a na konci prutu. RSTAB pak automaticky spočítá proměnnou tuhost po celé délce prutu. Průřezové charakteristiky lze zadat ručně, k dispozici je však i rozsáhlá databáze průřezů. Průřezy lze do programu i importovat.


Obr. 5.21: Tabulka 1.3 Průřezy

Označení průřezu Uživatel může zvolit pro průřez libovolné Označení. Pokud se vyplněný název shoduje s některou položkou v databázi průřezů, načte RSTAB všechny potřebné parametry průřezu. Hodnoty momentů setrvačnosti a osové A plochy průřezu nelze v tomto případě upravovat. Pokud však uživatel zadá dosud neznámé označení průřezu, může v těchto polích hodnoty definovat. Průřezové charakteristiky se automaticky přebírají i v případě parametrických profilů. Pokud zadáte např. „Obdélník 30/40“, průřezové charakteristiky budou spočteny a vloženy do příslušných textových polí. Výběr průřezů z databáze popisujeme níže.

100


5.3 Průřezy

Zvláštnosti V případě 2D konstrukcí lze zvolit úhel natočení prutu a průřezu pouze 0° nebo 180°. Přesto však můžeme v rovinných konstrukcích používat průřezy, které jsou pootočeny o 90°: připojte k označení průřezu „y“ (např. HE-A 240y nebo Obdélník 30/50y). Tím se zamění momenty setrvačnosti os y a z. Tato možnost platí pro všechny průřezy v databázi s výjimkou průřezů SHAPE-THIN. Nezávisle na typu prutu Tuhé spojení (který za jistých okolností může způsobit při výpočtu problémy kvůli velkým rozdílům v tuhosti) lze použít „dummy rigid“, u něhož se spočítá tuhost stejně jako v případě tuhého spojovacího prutu. V poli pro označení průřezu uveďte Dummy Rigid, a pak již nemusíte definovat žádné hodnoty. Lze tak používat pruty s vyšší tuhostí a přitom zohlednit klouby a jiné vlastnosti prutu. Výhodou tuhých fiktivních prutů je, že se vypočítají i vnitřní síly. Provést lze také posouzení v přídavných modulech. S výpočtem nebývají problémy, protože tuhost tuhých fiktivních prutů je přizpůsobena konstrukci.

Číslo materiálu Ze seznamu již definovaných materiálů může uživatel vybrat některou položku. V dialogu Nový průřez se vpravo vedle seznamu materiálů nacházejí tři tlačítka. Slouží k přístupu do databáze materiálů, vytvoření nového materiálu a úpravám již zadaných materiálů. V kapitole 5.2 na straně 95 najdete podrobnější informace k materiálům.

Momenty setrvačnosti Tuhost průřezu je definována momenty setrvačnosti. Moment setrvačnosti v kroucení IT udává tuhost při kroucení okolo podélné osy, plošné momenty 2. stupně Iy a Iz tuhost při ohybu okolo lokálních os y a z. Osa y je chápána jako „silná” osa. V grafickém okně v dialogu Nový průřez jsou znázorněny lokální osy průřezu.

Plochy průřezu V této sekci parametrů průřezu se uvádějí následující plochy průřezu: osová A, smyková Ay a smyková Az. Smyková plocha Ay souvisí s momentem setrvačnosti Iz, smyková plocha Az s momentem setrvačnosti Iy. Vztah mezi smykovými plochami Ay a Az a celkovou plochou A lze pomocí korekčního faktoru κ vyjádřit následovně:

Ay =

A κy

Rovnice 5.4

Az =

A κz

Rovnice 5.5

κy/z =

A 2

Iz / y

⋅ ∫∫ A

S 2z / y( x ) t (2x )

dA

Rovnice 5.6

kdy

A

celková plocha průřezu

Iz/y

momenty setrvačnosti průřezu

Sz/y(x)

průřezové statické momenty v daném řezu

t(x)

šířka průřezu v daném řezu


101

5.3 Průřezy

Smykové plochy Ay a Az mají vliv na smykové přetvoření, které je třeba zohlednit především v případě krátkých, masivních průřezů. Pokud se smykové plochy nastaví na nulovou hodnotu, k vlivu smyku se nepřihlíží. Uvedeme-li u smykových ploch velmi malé hodnoty, můžou při výpočtu nastat problémy, protože smykové plochy jsou obsaženy ve jmenovateli příslušných rovnic. Hodnoty průřezových ploch je třeba zvolit realisticky. Při extrémních rozdílech v průřezových plochách vznikají velké rozdíly v tuhosti, které mohou způsobit problémy při řešení soustavy rovnic.

Sklon hlavní osy α Sklon hlavní osy udává úhel, o který jsou natočeny profily všech prutů s daným průřezem. Jedná se o globální úhel natočení průřezu. Každý prut zvlášť pak může být natočen o úhel β. Pokud přebíráte průřez z databáze průřezů nebo z modulu SHAPE-THIN, nemusíte se o úhel α starat. RSTAB načte tento úhel spolu s ostatními průřezovými hodnotami automaticky. Pouze v případě uživatelsky definovaných průřezů musí uživatel úhel hlavní osy vypočítat sám a ručně zadat do programu.

Databáze průřezů Databáze obsahuje značný počet průřezů.

Vyvolání databáze Vpravo v horní části dialogu Nový průřez i v tabulce 1.3 Průřezy se nacházejí tlačítka, která slouží k přímému přístupu k často používaným řadám průřezů.

Obr. 5.22: Ikony často používaných řad průřezů

Celou databázi průřezů vyvoláte v dialogu Nový průřez kliknutím na tlačítko [Převzít průřez z databáze...]. Tato databáze je samozřejmě přístupná i z tabulky 1.3.: umístěte kurzor myši do sloupce A a následně klikněte na tlačítko [...] nebo stiskněte klávesu [F7].

Obr. 5.23: Databáze průřezů

Databáze průřezů je rozdělena do několika částí.

102


5.3 Průřezy

Válcované průřezy Tabelované hodnoty válcovaných průřezů jsou uloženy v databázi. Kliknutím na některou z devíti ikon vybereme typ průřezu. Otevře se okno, v jehož levé části stanovíme Řadu průřezů a ve střední části zvolíme vhodný Profil.

Obr. 5.24: Výběr válcovaného průřezu

Složené průřezy Několik válcovaných profilů lze spojit příslušným nastavením parametrů.

Obr. 5.25: Vstupní dialog složeného průřezu

Kliknutím na tlačítko [Uložit vytvořený průřez] lze spojený průřez uložit se zadaným názvem (na obrázku výše je uložen jako „2IK IPE 300\IPE 360“). Průřez se uloží do sekce Vlastní průřezy, z které ho lze později načíst.


103

5.3 Průřezy

Svařované průřezy U svařovaných průřezů lze parametry ve vstupních polích zadávat libovolně. Průřezové hodnoty se vypočítají podle teorie pro tenkostěnné průřezy. Platí to ovšem pouze u průřezů, jejichž jednotlivé prvky vykazují podstatně menší tloušťku než délku. V opačném případě by měl být průřez definován jako masivní (viz níže). Parametr a udává rozměr kořene svaru.

Obr. 5.26: Vstupní dialog svařovaného průřezu

Pomocí tlačítka vlevo lze převzít parametry určitého válcovaného průřezu a poté případně některé údaje upravit. Kliknutím na ikonu [Uložit] se svařovaný průřez uloží pod zadaným názvem (na obrázku výše se uloží jako „IS 340/137/20/18.3/0“). Kliknutím na tlačítko [Načíst] ho lze znovu načíst.

Masivní průřezy Ve vstupních polích pro zadání masivních průřezů lze definovat libovolné parametry. Hodnoty těchto betonových a dřevěných průřezů se spočítají podle teorie pro tlustostěnné profily.

Obr. 5.27: Vstupní dialog masivního průřezu

104


5.3 Průřezy

Vlastní průřezy Načtení uložených průřezů Po kliknutí na tlačítko [Načíst uložený průřez...] se otevře dialog, v němž se zobrazí všechny uživatelsky definované průřezy uložené do vlastní databáze.

Obr. 5.28: Dialog Průřezové charakteristiky vlastního průřezu

Zadání vlastního průřezu Po kliknutí na tlačítko [Zadat vlastní průřez...] se otevře dialog, v němž lze libovolně definovat průřezové hodnoty.

Obr. 5.29: Dialog Zadat vlastní průřez

Nejdříve zadáme Název řady, do které bude průřez náležet, a ve vstupním poli Název průřezu příp. č. uvedeme označení průřezu. Následně v příslušných vstupních polích stanovíme průřezové parametry. Import řady průřezů ze souboru ASCII Program umožňuje importovat kompletní řady průřezů ze souborů ASCII. Soubor však musí být ve formátu CSV. Jedná se o textový soubor, v němž jsou jednotlivé sloupce tabulky odděleny středníkem (;). Každý soubor Excel může být uložen v tomto formátu. Důležité ovšem je, aby se syntax řady v souboru ASCII shodovala se zadáním příslušné řady průřezů v RSTABu.


105

5.3 Průřezy

•

Příklad:

Chceme importovat dvouose symetrické průřezy I. V RSTABu jsou tyto průřezy spravovány jako řada IS.

Obr. 5.30: Dialog Svařované průřezy - Symetrický I průřez

Pro IS průřezy je potřeba zadat tyto parametry: h, b, s, t, a Tabulka v souboru Excel tedy musí vypadat takto:

Obr. 5.31: Tabulka Excel s průřezovými parametry

V dialogu pro import průřezů nejdříve uvedeme složku souboru CSV. Poté vybereme v seznamu řadu průřezů, do které budou importované průřezy zařazeny.

Obr. 5.32: Dialog Importovat průřezy ze souboru ASCII

Pro importované průřezy se následně spočítají průřezové hodnoty a napěťové body. Bude tak možné provádět i posouzení napětí na průřezech.

Průřezy z programů Průřezy lze importovat i z externích programů SHAPE-THIN a SHAPE-THICK. Před načtením průřezových hodnot musejí být průřezy v programu SHAPE-THIN nebo SHAPE-THICK spočteny a uloženy.

106


5.4 Klouby na koncích prutu

5.4


Obecný popis Koncové klouby prutů omezují vnitřní síly, které se přenášejí z prutu na okolní části konstrukce. Tyto klouby se přiřazují pouze na konce (koncové uzly) prutů čili nelze je přiřadit na jiná místa jako např. na střed prutu. Klouby jsou nezřídka příčinou stabilitních problémů: v každém uzlu musí končit alespoň jeden prut, jehož stupeň volnosti není dán kloubem. Všechny pruty nelze tedy připojit do uzlu kloubově, nýbrž alespoň jeden prut musí mít ohybově tuhé spojení (jako nosník). Pokud všechny ostatní pruty budou připojeny kloubově, momenty se přesto nebudou přenášet. Tento princip platí i pro definici podpor. U podepřených uzlů nesmějí vzniknout dvojité klouby. Některé typy prutů jsou již vnitřně opatřeny klouby. Příhradový prut například nepřenáší žádné momenty, lanový prut nepřenáší ani momenty ani posouvající síly. Při zadání prutů to znamená, že prutům tohoto typu již nelze přiřazovat klouby. Konstrukce, které by sestávaly pouze z příhradových prutů, by tak nebylo možné spočítat. RSTAB proto v takových případech interně provede korekci vstupních údajů, a Vy se tak výjimečně nemusíte starat o stupně volnosti uzlů.

Obr. 5.33: Dialog Nový kloub

Obr. 5.34: Tabulka 1.4 Klouby na koncích prutu


107


Vztažný systém Koncový kloub prutu lze vztáhnout na některý z následujících osových systémů:

• Lokální osový systém prutu x,y,z • Globální souřadný systém X,Y,Z • Globální natočený souřadný systém X’,Y’,Z’ Zobrazení lokálních os prutu a jejich popis můžete zapnout z navigátoru Zobrazit tak, že aktivujete Konstrukce → Pruty → Osové systémy prutu x,y,z a také Číslování → Pruty → Osové systémy prutu x,y,z.

Obr. 5.35: Lokální definice kloubu

Detailní informace k uspořádání lokálních os prutu x,y,z vzhledem ke globálnímu souřadnému systému XYZ najdete v kapitole 5.7 na straně 120. Zpravidla jsou koncové klouby prutu vztaženy k lokálnímu osovému systému prutu x,y,z. Přenášené vnitřní síly lze ovšem vztáhnout i na globální souřadný systém X,Y,Z nebo natočený globální souřadný systém X’,Y’,Z’. Posledně jmenovaný systém lze zadat pomocí tlačítka [Upravit natočení vztažného systému] v dialogu nebo popř. tlačítka [...] v tabulce.

Obr. 5.36: Dialog Pootočení os

V grafickém okně v tomto dialogu se okamžitě zobrazí úhel natočení zadaný v sekci Natočení okolo. Nůžkové klouby je třeba vztáhnout na globální souřadný systém, zatímco konstanty tuhosti a nelinearity na lokální osový systém prutu.

Posuvný kloub Kloub pro normálovou nebo posouvající sílu zadáme v dialogu nebo tabulce zaškrtnutím příslušné volby. Zaškrtnutí přitom znamená, že daná vnitřní síla na konci prutu se nebude přenášet, protože tu bude umístěn kloub. V dialozích Nový kloub a Upravit kloub se v poli vpravo vedle zaškrtnutého políčka uvede nula pro konstantu tuhosti. Konstantu tuhosti lze kdykoli upravit pro modelování pružného přípoje. V tabulce se konstanta vyplní přímo v příslušném sloupci. Nelinearity jsou podrobně popsány na konci této kapitoly.

108



Momentový kloub Klouby pro kroutící nebo ohybové momenty se zadávají podobně. I v tomto případě zaškrtnutí políčka znamená, že příslušná vnitřní síla nebude přenášena. U kloubů v lokálním vztažném osovém systému je možné definovat konstanty tuhosti pro modelování pružných přípojů. V tabulce se konstanta uvede přímo do příslušného sloupce. Neměly by se používat extrémní hodnoty tuhosti, aby později při výpočtu nenastaly problémy. Místo extrémně velkých či malých konstant tuhosti se doporučuje zadat tuhá spojení (políčko se nezaškrtne) nebo klouby (políčko se zaškrtne). Nelineární vlastnosti kloubu se popisují na konci této kapitoly.

Příklady

X Y Z

1

2 1

2

Obr. 5.37: Nosník s momentovým kloubem v poli


Na obrázku výše vidíme zadání kloubu v rovinné konstrukci. Směr os lokálního souřadného systému (x,y,z) se shoduje se směrem os globálního systému (X,Y,Z). Proto není důležité, zda vybereme jako vztažný systém globální nebo lokální souřadný systém. Kloub pak přiřadíme prutu 1 (jeho koncovému uzlu) nebo prutu 2 (jeho počátečnímu uzlu), viz obr. 5.37.


109


3 X 2

Y

3

4

2 5

Z

1

1

4

5

Obr. 5.39: Krokvová střecha

Obr. 5.40: Tabulka 1.4 Klouby na koncích prutu

I v tomto případě zde máme rovinnou konstrukci. Kloub lze přiřadit následovně:

Obr. 5.41: Grafické zobrazení

Obr. 5.42: Tabulka 1.7 Pruty

110



Obr. 5.43: Průběh vnitřních sil My v zatěžovacím stavu ‚Vlastní tíha’

Nůžkové klouby Nůžkové klouby představují zvláštní případ, který slouží k modelování křížených nosníků: do jednoho uzlu jsou připojeny čtyři pruty, z nichž vždy dva přenášejí například momenty ve svém směru, ale nepřenášejí žádné momenty na druhou dvojici prutů. Na následujícím příkladu si předvedeme modelování připojení nůžkovým kloubem. V uzlu se plně přenášejí pouze normálové a posouvající síly.

3

2

1 4

Obr. 5.44: Křížení nosníků


Kloub pak přiřadíme buď prutům 1 a 2 nebo prutům 3 a 4. Druhý sled prutů bude navržen s ohybově tuhým spojením bez kloubu.


111


Obr. 5.46: Přiřazení nůžkového kloubu

Grafické zadání kloubů Koncové klouby lze přiřadit prutům také přímo v grafickém okně. Vyberte v hlavní nabídce Vložit → Konstrukce → Klouby → Přiřadit prutům graficky... popř. Úpravy → Konstrukce → Klouby → Přiřadit prutům graficky... . Vyberte nejdříve ze seznamu určitý kloub nebo definujte nový typ kloubu. Po kliknutí na tlačítko [OK] se zobrazí pruty rozdělené graficky na třetiny. Nyní můžete kurzorem myši kliknout na tu stranu prutu, na níž má být umístěn kloub. Pokud klikneme na prut v jeho střední části, přiřadí se zvolený kloub k oběma koncovým uzlům prutu.

Obr. 5.47: Grafické umístění koncových kloubů prutu

Nelinearity Pro koncové klouby prutu může uživatel nadefinovat nelineární vlastnosti, a tím ovlivnit přenášení vnitřních sil. V dialogu pro zadání nebo úpravu kloubu lze v sekci Nelinearita vybírat v seznamu z následujících možností:

• • • • •

112

Pouze je-li vnitřní síla kladná Pouze je-li vnitřní síla záporná Částečná účinnost Pracovní diagram Diagram tuhosti



Obr. 5.48: Vyvolání nelineárních vlastností v dialogu (nahoře) a v tabulce (dole)

Kloub pouze je-li vnitřní síla kladná resp. záporná Zvolením jedné z uvedených dvou možností lze nejsnáze určit, zda mají být na konci prutu přenášeny výlučně kladné, popř. záporné vnitřní síly. Ostatní položky v seznamu Nelinearita nabízí velmi detailní možnosti pro modelování vlastností kloubu. Zvolíme-li některou z těchto položek, lze detailní možnosti nastavení vyvolat kliknutím na tlačítko vpravo [Upravit nelinearitu].

Částečná účinnost

Obr. 5.49: Dialog Nelinearita – částečný účinek


113


Působení kloubu je třeba definovat samostatně pro kladnou a zápornou oblast. Kromě plně účinného nebo naopak neúčinného působení lze definovat ztrátu účinku kloubu od určitého posunu nebo pootočení. Kloub pak působí jako pevné či tuhé spojení. Dále se nabízí možnost definovat Kolaps (při překročení určité hodnoty se již nebudou přenášet žádné vnitřní síly) nebo Tečení (při deformacích se budou vnitřní síly přenášet také jen do určité hodnoty) v kombinaci s prokluzem. Ve vstupních polích ve spodní části dialogu lze zadat různá omezení. Diagram účinnosti, který se zobrazí vpravo v grafickém okně, poskytuje dobrou vizuální kontrolu vlastností kloubu.

Pracovní diagram

Obr. 5.50: Dialog Nelinearita – pracovní diagram

Působení kloubu lze definovat zvlášť pro kladnou a zápornou oblast. Určete nejdříve Počet kroků (tzn. bodů zadání) pracovního diagramu a následně zadejte vpravo v seznamu úsečky posunů, popř. pootočení s přiřazenými vnitřními silami. Pro definování Průběhu po posledním kroku existuje několik možností: Přetržení pro neúčinnost kloubu (nepřenáší se již žádná vnitřní síla), Tečení pro vymezení maximální přenášené vnitřní síly, Průběžně pro průběh jako v posledním kroku nebo Zastavení pro vymezení maximálního přípustného posunu nebo pootočení, od kterého bude kloub působit jako pevné či tuhé spojení. Ke kontrole vlastností kloubu slouží dynamické zobrazení v grafickém okně Pracovní diagram.

114



Diagram tuhosti

Obr. 5.51: Dialog Nelinearita - diagram tuhosti

Diagramy tuhosti lze definovat pro přenos momentů v závislosti na normálových a posouvajících silách. Působení kloubu lze zadat zvlášť pro kladnou a zápornou oblast. V sekci Tuhost je závislá na nejdříve určete, ke které vnitřní síle (normálové nebo posouvající) se budou parametry pootočení vztahovat. Následně zadejte Počet kroků (tzn. bodů zadání) a vpravo v seznamu uveďte síly s přiřazenou torzní tuhostí. Pro definování Průběhu po posledním kroku existuje několik možností: Přetržení pro neúčinnost kloubu (nepřenáší se již žádný moment), Konstantní pro vymezení maximální hodnoty torzní tuhosti nebo Průběžně pro průběh jako v posledním kroku. I zde slouží ke kontrole zadaných vlastností kloubu dynamické zobrazení v grafickém okně Diagram tuhosti. V tabulce je typ koncového kloubu s nelineárními vlastnostmi vyznačen modře.


115

5.5 Excentricity prutu

5.5

Excentricity prutu

Obecný popis Délka prutu odpovídá v programu RSTAB vzdálenosti mezi uzly, kterými je prut definován. U některých přípojů, např. rámových rohů, odpovídá tento model skutečnosti pouze zhruba, protože vznikají přesahy. RSTAB tak nabízí možnost definovat tuhé koncové úseky prutu, a tím zkrátit pružnou délku prutu. Vyjádřeno jinými slovy: délka prutu s excentrickými přípoji se vypočítá ze součtu tuhých konců a pružné délky prutu. Zatížení na prut i spočítané vnitřní síly a posuny prutu se vztahují k pružné délce prutu. Zatížení na uzel a z nich vyplývající vnitřní síly a posuny se oproti tomu vztahují na okrajové uzly, kterými je prut definován. Fotorealistické zobrazení při 3D renderování poskytuje výbornou kontrolu zadaných excentricit.

Obr. 5.52: Dialog Nová excentricita prutu

Obr. 5.53: Tabulka 1.5 Excentricity prutu

Vztažný systém Excentricity lze vztáhnout na některý z následujících osových systémů:

• Lokální osový systém prutu x,y,z • Globální souřadný systém X,Y,Z

116



Lokální osy prutu lze zapnout v navigátoru Zobrazit:

Obr. 5.54: Zobrazit lokální osy prutu s číslováním

Excentricity počátku / konce prutu V dialogu v sekci Excentricita prutu nebo v tabulce se zadávají excentricity pro počátek a konec prutu. V dialogu lze pomocí tlačítek [X] a [W] převzít hodnotu excentricity.

Grafické zadání excentricit Excentricity lze prutu přiřadit i přímo v grafickém okně. Vyberte v hlavní nabídce Vložit → Konstrukce → Excentricity prutů → Přiřadit prutům graficky ... popř. Úpravy → Konstrukce → Excentricity prutů → Přiřadit prutům graficky ... . Určete nejdříve vztažný systém a definujte excentricitu prutu. V sekci Stav zaškrtněte Vytvořit a poté klikněte na [OK]. Pruty se graficky rozdělí na třetiny. Nyní můžete kliknout kurzorem myši na ty strany prutů, kterým má být daná excentricita přiřazena. Pokud klikneme na prostřední část prutu, pak budou excentrické přípoje přiřazeny oběma koncům prutu.

Příklad Excentrické přípoje se často používají v případě profilů s velkou stojinou. Lze tak zohlednit výšku profilu stejně jako přídavné momenty v důsledku excentrického zatížení. Redukcí pružné délky prutu se lze navíc vyhnout extrémním hodnotám momentů. Na následujících obrázcích je znázorněn příklad rámu: 0,2

0,2

0,1

0,1

2

2

1

3

3

1

X

4

Z Obr. 5.55: Excentrický přípoj rámu


117


Obr. 5.56: Dialog Nová excentricita prutu

Excentricita bude přiřazena příčli (prutu 2). Důsledkem je redukovaná hodnota momentu na okraji:

Pbrázek 5.57: Průběh momentu My

118


5.6 Dělení prutu

5.6

Dělení prutu

Obecný popis Pomocí dělení prutu lze na pruty vložit mezilehlé body, jejichž vnitřní síly a deformace se zobrazí v tabulkách výsledků a číselných výstupech. Dělení prutu se neodrazí ve výpočtu extrémních hodnot ani v grafickém znázornění průběhu výsledků (RSTAB v tomto případě používá interně jemnější dělení). Většinou proto není nutné dělení prutu zadávat.

Obr. 5.58: Dialog Nové dělení prutu

Obr. 5.59: Tabulka 1.6 Dělení prutu

Počet vnitřních uzlů Maximálně lze na prut vložit 99 vnitřních uzlů. Po zadání uzlů se prut rovnoměrně rozdělí podle požadovaného počtu vnitřních uzlů.

Relativní vzdálenost od počátku prutu RSTAB zobrazí vzdálenosti mezi prvními devíti vnitřními uzly. Jedná se o relativní souřadnice v intervalu od 0,000 (počátek prutu) do 1,000 (konec prutu). Těchto devět uzlů může být na prutu umístěno v nepravidelných rozestupech, stačí upravit hodnoty vzdáleností. Dbejte přitom na pořadí intervalů, neboť platí: x1 < x2 < x3 ... Graficky lze vyhodnotit libovolné místo v prutu, a tak není ve většině případů nutné přistupovat k výpočtu relativních vzdáleností.


119

5.7 Pruty

5.7

Pruty

Obecný popis Prut je definován geometricky počátečním a koncovým uzlem. Pevně lze pruty na sebe napojit pouze v uzlu. To znamená, že RSTAB nevyhodnotí zkřížení prutů bez společného uzlu jako spojení, a v daném bodě tak nejsou přenášeny žádné vnitřní síly. Prut je určen specifickými charakteristikami (průřez s materiálem, typ prutu, kloub atd.), které popisují jeho tuhost a vlastnosti ve statickém modelu.

Obr. 5.60: Dialog Nový prut, záložka Obecné

Obr. 5.61: Dialog Nový prut, záložka Možnosti

120


5.7 Pruty

Obr. 5.62: Tabulka 1.7 Pruty

Typ prutu Typ prutu určuje, jakým způsobem se mohou přenášet vnitřní síly a jaké vlastnosti se pro prut předpokládají. Zde je seznam možných typů prutu: Typ prutu

Krátký popis

Nosník

Ohybově tuhý prut, který je schopen přenášet všechny vnitřní síly.

Příhradový prut

Nosník s momentovými klouby na obou koncích.

Příhradový prut (pouze N) Prut, který má pouze osovou tuhost. Tahový prut

Příhradový prut, který je neúčinný v tlaku.

Tlakový prut

Příhradový prut, který je neúčinný v tahu.

Vzpěrný prut

Příhradový prut, který je neúčinný v tlaku pro N > Ncr.

Lanový prut

Prut, který přenáší pouze tahové síly. Výpočet probíhá podle teorie velkých deformací (III. řád).

Vazba vetknutí-vetknutí

Tuhé spojení s ohybově tuhým připojením na obou koncích.

Vazba vetknutí-kloub

Tuhé spojení s ohybově tuhým připojením na počátku a kloubovým přípojením na konci prutu.

Vazba kloub-kloub

Tuhé spojení s kloubovým připojením na obou koncích.

Vazba kloub-vetknutí

Tuhé spojení s kloubovým připojením na počátku a s ohybově tuhým přípojením na konci prutu.

Nulový prut

Prut, který se při výpočtu neuvažuje.

Tabulka 5.1: Typy prutu

Pérové pruty jsou v RSTABu 6 zařazeny do nelinearit prutu. Pro pružinu nejdříve definujte nosník. Nelineární vlastnosti pak můžete definovat v druhé záložce dialogu Možnosti, popř. v tabulce 1.10 Nelinearity prutu (viz kapitola 5.10, strana 137). Na následujících řádcích uvádíme bližší informace k jednotlivým typům prutu.

Nosník Nosník nemá na koncích klouby. Navazují-li na sebe dva nosníky, pak je jejich připojení ohybově tuhé, pokud nebyl v bodě připojení výslovně definován kloub. Nosník lze zatížit všemi typy zatížení.

Příhradový prut Tento typ prutu přenáší pouze normálové a posouvající síly (N a V).


121

5.7 Pruty

Příhradový prut (pouze N) Tento typ příhradového prutu přenáší pouze normálové síly. Interně jsou příhradové pruty definovány jako pruty s momentovými klouby na obou koncích. Proto již program uživateli nedovolí zadat kloub na konci tohoto typu prutu. Do okolní prutové konstrukce se přenášejí pouze vnitřní síly uzlu. Na samotném prutu můžeme sledovat lineární průběh vnitřních sil (výjimkou je osamělé břemeno na prutu). V důsledku vlastní tíhy nebo spojitého zatížení tak nelze pozorovat žádný průběh momentů. Síly v uzlu se nicméně spočítají ze zatížení na prut. Důvod pro zvláštní zpracování tohoto typu prutu je, že v konstrukci zpravidla přenáší příhradový prut pouze normálové síly. Momenty zde nemají význam. Proto se úmyslně nevykazují a nejsou brány v potaz ani při posouzení. Pokud se přesto momenty na příhradových prutech v důsledku zatížení na prut objeví, pak použijte typ Příhradový prut.

Tahový prut / Tlakový prut Tahový prut je schopen přenášet pouze tahové síly, zatímco tlakový prut pouze síly tlakové. Výpočet prutové konstrukce složené z těchto typů prutu probíhá iteračně: v prvním iteračním kroku se spočítají vnitřní síly všech prutů. Pokud je výsledkem záporná normálová síla (tlak) u tahových prutů, popř. kladná normálová síla (tah) u tlakových prutů, spustí se další iterační krok, při němž se již podíly těchto prutů na tuhosti nezohledňují - tyto pruty z výpočtu vypadnou. V závislosti na modelu a zatížení se může určitá konstrukce stát v důsledku neúčinnosti tahových či tlakových prutů nestabilní. Vypadlý tahový, popř. tlakový prut lze znovu zohlednit v matici tuhosti, pokud při některém dalším iteračním kroku nabyde opět účinnosti po redistribuci v dané konstrukci. Z hlavní nabídky Výpočet → Parametry výpočtu lze otevřít dialog, v jehož záložce Možnosti lze provést Zvláštní úpravy nastavení pro vypadlé pruty. Popis příslušných funkcí najdete v kapitole 8.2 na straně 184. Přerušení výpočtu v důsledku vypadlých prutů (objeví se hlášení „Konstrukce je nestabilní v prutu ...“) lze předejít následujícími možnostmi:

•

U všech tahových prutů (například v zatěžovacím stavu ‚Vlastní tíha’) se definuje předpětí, kterým budou kompenzovány tlakové síly. Tato možnost odpovídá v mnoha případech praxi, kdy se diagonální výztuhy předpínají napínacími zámky.

•

Ve výše zmíněných Zvláštních úpravách nastavení pro vypadlé pruty v dialogu Parametry výpočtu lze zaškrnout možnost odstraňovat vypadlé pruty jednotlivě v po sobě jdoucích iteracích. Tím se většinou dosáhne lepší konvergence. Uživatel by měl v tomto případě zadat dostatečně vysoký počet možných iterací.

•

Tahové pruty jsou definovány jako ‚vzpěrné pruty’ (viz níže). Tak budou přenášeny i malé tlakové síly až do dosažení kritického zatížení (vybočení). Tuto možnost doporučujeme například v případě výztuží z L profilů.

Vzpěrný prut Vzpěrný prut neomezeně přenáší tahové síly, zatímco tlakové síly přenáší pouze do dosažení kritického Eulerova zatížení.

N cr =

π2 ⋅E⋅I s k2

Rovnice 5.7

Tímto typem prutu lze předejít ztrátě stability konstrukcí, ke které může dojít při výpočtu podle teorie II. nebo III. řádu v důsledku vybočení příhradových prutů. Pokud příhradové pruty nahradíme vzpěrnými pruty, jak se často uvažuje v praxi, pak se v mnoha případech zvýší kritické zatížení.

122


5.7 Pruty

Lanový prut Lano lze namáhat pouze tahem. Při iteračním výpočtu podle teorie velkých deformací (teorie III. řádu, srov. kapitola 8.2 na straně 184) lze zohlednit lanové řetězce s podélnými a příčnými silami. K tomu je nezbytné definovat celé lano jako řetězec složený z několika lanových prutů. Řetězce lze rychle vytvářet z hlavní nabídky Nástroje → Generovat konstrukci → Obecný oblouk (viz kapitola 11.5.1, strana 308). Čím přesněji odpovídá výchozí tvar řetězce skutečnému lanu, tím je výpočet stabilnější a rychlejší. Doporučujeme lanové pruty předpínat, aby nevznikly žádné tlakové síly, které by vedly k vypadnutí prutu. Lana by se měla používat také pouze v případě, kdy mají deformace podstatný podíl na změnách vnitřních sil, tzn. pokud mohou nastat velké deformace. Při jednoduchém přímkovém ukotvení jako například u visuté střechy jsou tahové pruty plně dostačující. Při vyhodnocení tvaru deformace lanových prutů by měl být faktor zvětšení v řídicím panelu nastaven na „1“, aby napínací účinky působily realisticky.

Vazba Vazební prut je virtuální prut, u něhož lze definovat tuhé nebo kloubové vlastnosti. K dispozici jsou čtyři možná napojení počátečních a koncových uzlů s různými stupni volnosti. Normálové a posouvající síly, případně momenty se přenášejí přímo z uzlu na uzel. Pomocí vazeb lze modelovat například tuhé desky nebo speciální kloubová připojení.

Nulový prut Nulový prut ani jeho zatížení se při výpočtu neuvažují. Nulové pruty například umožňují posoudit, jak se změní chování zatížené konstrukce, pokud určité pruty ztratí svou účinnost. Pruty není třeba mazat, zatížení zůstávají rovněž zachována.

Uzly na počátku a konci prutu Každý prut je geometricky definován svým počátečním a koncovým uzlem. Jimi je dán i směr prutu, který ovlivňuje polohu lokálního souřadného systému prutu (viz následující oddíl „natočení prutu“). Uzly lze zadávat ručně nebo graficky pomocí kurzoru myši. Směr prutu je možné snadno graficky změnit: klikněte pravým tlačítkem myši na prut a v místní nabídce vyberte příkaz Otočit směr prutu. Čísla počátečního a koncového prutu se tak prohodí. Bližší informace k uzlům najdete v kapitole 5.1 na straně 92.

Natočení prutu Souřadný systém prutu xyz je pravoúhlý a pravotočivý. Lokální osa x se vždy shoduje s těžišťovou osou prutu a spojuje počáteční uzel s koncovým uzlem (kladný směr). Lokální osy y a z představují hlavní osy prutu.

Obr. 5.63: Natočení prutu a lokální osy prutu x,y,z (obecná poloha v prostoru)

Polohu os y a z nejdříve automaticky určí program RSTAB. Osa z se přitom v prostoru umístí tak, že složka z’ vždy leží ve směru kladné globální osy Z. Poloha osy y se pak řídí pravidlem pravé ruky.


123

5.7 Pruty

Orientaci lokálních os prutu lze zkontrolovat při 3D renderování zaškrtnutím příslušné volby v navigátoru Zobrazit. V navigátoru zaškrtněte v položce Konstrukce a také v položce Číslování Osové systémy prutu x, y, z tak, jak je znázorněno na následujícím obrázku.

Obr. 5.64: Zapnutí lokálních osových systémů prutu v navigátoru Zobrazit

Z údaje ve sloupci M v tabulce lze vyčíst, s kterou globální osou je prut rovnoběžný nebo v které rovině vzhledem ke globálním osám leží. Pokud zde není uveden žádný údaj, pak se prut nachází v obecné poloze v prostoru. Je-li prut rovnoběžný s globální osou Z a je tudíž svislý, jeho lokální osa z není rovnoběžná s globální osou Z. V takovém případě platí následující uspořádání: lokální osa y je rovnoběžná s globální osou Y. Osa z se pak řídí pravidlem pravé ruky.

Obr. 5.65: Svislá poloha prutu u prutů s různou orientací (β = 0°)

Pokud se prut ve sloupu složeném ze sledu prutů nenachází ve zcela svislé poloze (např. v důsledku minimálních odchylek souřadnic X nebo Y), mohou se osy prutu „stočit“. Poloha odchylujícího se prutu pak bude klasifikována jako obecná. Z hlavní nabídky Nástroje → Regenerovat konstrukci lze ovšem i takové pruty zařadit mezi svislé (viz kapitola 8.1.3, strana 183).

124


5.7 Pruty

Prut lze natočit dvěma způsoby:

Natočení prutu o úhel β Uživatel může definovat pevný úhel β, o který se prut pootočí. Při zadání kladného úhlu natočení β se osy y a z natočí okolo podélné osy prutu x pravotočivě. Je třeba brát v úvahu, že úhel natočení prutu β a globální úhel natočení průřezu α se sčítají.

Natočení prutu pomocí uzlu Další možností je vztáhnout osový systém prutu k pevně danému uzlu. Nejdříve stanovíme, která osa (y nebo z) bude určena pomocným uzlem. K pomocnému uzlu tak bude vztažena buď rovina xy nebo xz prutu. Následně zadáme příslušný pomocný uzel: vybereme ho v grafickém okně nebo zadáme zcela nový uzel. V následujícím příkladu jsou sloupy vztaženy ke středu.

Obr. 5.66: Natočení prutu pomocí uzlu

Určení lokálního osového systému prutu má vliv také na znaménko vnitřních sil.

Obr. 5.67: Zadání kladných vnitřních sil


125

5.7 Pruty

Ohybový moment My je kladný, pokud na kladné straně prutu (tj. ve směru osy z) vznikají tahová napětí. Mz je kladný, pokud na kladné straně prutu (tzn. ve směru osy y) vznikají tlaková napětí. Znaménka kroutících momentů a normálových a posouvajících sil se řídí běžnou konvencí: vnitřní síly jsou kladné, pokud působí na kladné straně řezu v kladném směru. V konstrukcích 2D lze prut natočit pouze o úhel 0° nebo 180°. Přesto však můžete v rovinných konstrukcích používat pruty natočené o 90°: stačí k označení průřezu připojit „y“ (např. HE-A 240y nebo Obdélník 30/50y). Tím se zamění momenty setrvačnosti os y a z, aniž by se změnila poloha těchto os.

Průřez na počátku a konci prutu V těchto vstupních polích v dialogu nebo sloupcích v tabulce se zadávají průřezy pro počátek a konec prutu. Čísla průřezů se vztahují k položkám v tabulce 1.3 Průřezy (viz kapitola 5.3, strana 100). Pokud zavedeme pro průřez na počátku a konec prutu rozdílná čísla, pak se vytvoří náběh. V RSTABu proběhne interpolace rozdílných tuhostí podél prutu pomocí polynomů vyššího stupně. Připouští se přitom jakékoli, i nesmyslné zadání, např. „náběh“ z profilu IPE a kruhové oceli. V takovém případě se při výpočtu a při 3D renderování budou uvažovat vlastnosti příslušných průřezů do středu prutu. Interní výpočet průřezových charakteristik náběhu lze blíže nastavit v záložce Možnosti v sekci Nárůst náběhu nebo v odpovídajícím sloupci v tabulce (viz níže).

Kloub na počátku a konci prutu V těchto dvou vstupních polích v dialogu nebo ve sloupcích v tabulce lze zadat klouby, které ovlivňují přenos vnitřních sil na uzel. Čísla kloubů se vztahují k položkám v tabulce 1.4 Klouby na koncích prutu (viz kapitola 5.4, strana 107). V případě některých typů prutu nelze klouby zadávat, protože již obsahují vnitřní klouby.

Excentricita V tomto sloupci v tabulce, popř. ve vstupním poli v dialogu v záložce Možnosti lze prutu přiřadit excentrické připojení. Čísla excentricit se vztahují k položkám v tabulce 1.5 Excentricity prutu (viz kapitola 5.5, strana 116). Typ excentrického připojení lze zadat na počátku i konci prutu.

Dělení V tomto sloupci v tabulce, popř. ve vstupním poli v dialogu v záložce Možnosti lze zadat dělící body na prutu, které ovlivní výstupní číselné hodnoty vnitřních sil a deformací podél prutu. Čísla dělení se vztahují k položkám v tabulce 1.6 Dělení prutu (viz kapitola 5.6, strana 119). Toto dělení prutu nemá vliv ani na výpočet extrémních hodnot ani na grafické znázornění průběhu výsledků (RSTAB zde používá interně jemnější dělení). Většinou proto stačí ponechat pro dělení prutu přednastavenou hodnotu ‚0’ (žádné dělení prutu).

126


5.7 Pruty

Délka prutu V tomto sloupci v tabulce se uvádí celková délka prutu od počátečního ke koncovému uzlu. V grafickém okně se délka prutu zobrazí, pokud kurzorem myši na chvíli zastavíme na prutu. V tom okamžiku se i ve stavovém řádku objeví informace o délce vybraného prutu.

Poloha prutu Ve sloupci M v tabulce se uvádějí informace o poloze prutu v prostoru: s kterou globální osou je prut rovnoběžný nebo v které rovině vzhledem ke globálním osám leží. Pokud zde není uveden žádný údaj, pak se prut nachází v obecné poloze v prostoru. Poloha prutu má také vliv na orientaci os prutu y a z. Například ve sledu prutů u zdánlivě svislého prutu, který je v důsledku drobné odchylky souřadnic X nebo Y klasifikován jako prut v obecné poloze, lze osy prutu „stočit“. Z hlavní nabídky Nástroje → Regenerovat konstrukci lze ovšem i takové pruty zařadit mezi svislé (viz kapitola 8.1.3, strana 183).

Podloží prutu V tomto vstupním poli v záložce Možnosti lze prutu přiřadit podloží. Čísla podloží jsou uvedena v tabulce 1.9 Podloží prutu (viz kapitola 5.9, strana 135).

Nelinearita prutu V tomto vstupním poli v dialogu v záložce Možnosti lze prutu přiřadit nelineární vlastnosti. Čísla nelinearit jsou uvedena v tabulce 1.9 Nelinearity prutu (viz kapitola 5.10, strana 137).

Nárůst náběhu Pokud uživatel zadal rozdílné průřezy na počátku a konci prutu, pak může v tomto sloupci v tabulce, popř. ve vstupním poli v dialogu v záložce Možnosti vybrat buď lineární nebo kvadratický průběh náběhu. Zvolenou geometrií náběhu se pak bude řídit interpolace průřezových hodnot. Ve většině případů se volí lineární průběh náběhu, tzn. průřez prutu se rovnoměrně snižuje / zvyšuje nebo zužuje / rozšiřuje. Pokud se průřez prutu zároveň snižuje a zužuje nebo zvyšuje a rozšiřuje, je nutné zadat kvadratický typ náběhu.


127

5.8 Uzlové podpory

5.8

Uzlové podpory

Obecný popis Z každé nosné konstrukce se zatížení přenášejí přes podpory do základů. Bez zadání podpory by byly všechny uzly volné a neomezené v posunu a otáčení. Pokud má určitý uzel působit jako podpora, musí se mu odebrat alespoň jeden stupeň volnosti. Je třeba ho omezit pružinou nebo mu nadefinovat vynucené deformace. Dále musí být do daného uzlu připojen alespoň jeden prut. Je třeba dbát na okrajové podmínky prutů, a zabránit tak vzniku dvojitých kloubů na podepřených uzlech, kdy uzlová síla v určitém směru není přenášena ani na jeden z připojených prutů. Podporové uzly mohou mít nelineární vlastnosti, tzn. mohou být neúčinné v tlaku nebo tahu, a lze je definovat pomocí pracovních diagramů nebo diagramů tuhosti. Z hlavní nabídky Vložit → Konstrukce → Uzlové podpory → Graficky... nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů vyvoláme následující dialog:


Typy podpor Kloub (AAA NNA) a Vetknutí (AAA AAA) jsou již předdefinovány. Po zvolení typu podpory v seznamu a kliknutí na tlačítko [OK] se podpora graficky přiřadí k vybraným uzlům. Pomocí tlačítka [Nový typ uzlové podpory] může uživatel vytvářet další typy podpor.


128


5.8 Uzlové podpory

Obr. 5.70: Tabulka 1.9 Uzlové podpory

Na uzlech č. Podpory lze zadat pouze na uzlech. Číslo příslušného uzlu se vloží do sloupce Na uzlech č. v tabulce nebo do vstupního pole se stejným názvem v dialogu, popř. uzel lze vybrat i graficky.

Natočení podpory Každá podpora má lokální souřadný systém, jehož osy jsou obvykle souběžné s globálními osami X,Y a Z. Nicméně je možné lokální souřadný systém podpory natočit. Nejdříve vyberte pořadí pro natáčení lokálních os podpory X’, Y’ a Z’ a následně zadejte ve vstupních polích v sekci Natočení okolo úhly natočení okolo globálních os X, Y a Z. V pravé části dialogu Nová uzlová podpora se natočení podpory zobrazí i graficky.

Obr. 5.71: Natočení podpory

Po výpočtu lze reakce natočené uzlové podpory vztáhnout jak ke globálnímu tak k lokálnímu souřadnému systému.

Podepření resp. pružina Podepření se zadá v dialogu nebo v tabulce zaškrtnutím příslušné volby. Zaškrtnutí políčka znamená, že daný stupeň volnosti je omezen a posun uzlu v příslušném směru není možný. Pokud se nejedná o podepření, pak zaškrtávací políčko zůstane prázdné. V dialogu Uzlová podpora se v poli pro konstantu tuhosti v posunu uvede nula. Konstantu tuhosti lze kdykoli změnit. Lze tak modelovat pružné podepření uzlu. V tabulce se konstanta tuhosti uvede přímo do příslušného sloupce. Možnost zadání nelinearit je popsána níže.

Vetknutí resp. pružina Vetknutí se zadávají obdobně. Zaškrtnutí políčka znamená, že daný stupeň volnosti je omezen a natočení uzlu okolo příslušné osy není možné. Po zrušení zaškrtnutí kontrolního políčka lze zadat konstantu rotační tuhosti. V tabulce se konstanta tuhosti uvede přímo do příslušného sloupce.


129

5.8 Uzlové podpory

Nelinearity U uzlových podpor lze zadávat nelineární vlastnosti. Přenos vnitřních sil lze přitom velmi detailně nastavit. V seznamu nelinearit lze vybírat z následujících možností:

• • • • •

Neúčinnost, je-li síla (nebo moment) záporná Neúčinnost, je-li síla (nebo moment) kladná Částečný účinek Pracovní diagram Diagram tuhosti

Obr. 5.72: Vyvolání nelineárních vlastností v dialogu (nahoře) a v tabulce (dole)

Neúčinnost, je-li síla (nebo moment) záporná resp. kladná Zvolením některé z těchto dvou možností lze pro každou reakci snadno určit, zda se mají na podepřeném uzlu přenášet výlučně kladné, popř. záporné síly nebo momenty. Kladný resp. záporný směr se určuje u sil či momentů přenášených do uzlové podpory (tzn. nikoli reakcí ze strany podpory) vzhledem k příslušným osám. Znaménka tak vyplývají ze směru globálních os. Pokud směřuje globální osa Z dolů, pak například v důsledku zatěžovacího stavu ‚Vlastní tíha’ vzniká kladná podporová síla PZ. Ostatní položky v seznamu Nelinearita nabízí velmi detailní možnosti pro modelování vlastností podpory. Zvolíme-li některou z těchto položek, lze detailní možnosti nastavení vyvolat kliknutím na tlačítko vpravo [Upravit nelinearitu].

130


5.8 Uzlové podpory

Částečný účinek

Obr. 5.73: Dialog Nelinearita - částečný účinek

Působení podpory lze definovat samostatně pro kladnou a zápornou oblast. Pravidla pro stanovení znaménka jsou popsána v předcházejícím oddílu. Kromě plně účinného nebo naopak zcela neúčinného působení lze definovat pevnou podporu resp. vetknutí od určitého posunu nebo pootočení. V tom případě je třeba zadat tuhost. Dále se nabízí možnost definovat Přetržení (neúčinnost podpory při překročení určité hodnoty síly nebo momentu) nebo Tečení (účinnost pouze do určité hodnoty síly nebo momentu) v kombinaci s prokluzem. Ve vstupních polích ve spodní části dialogu lze zadat různá omezení a parametry. Dynamický Diagram účinnosti, který se zobrazí vpravo v grafickém okně, poskytuje dobrou vizuální kontrolu zadaných vlastností podpor.

Pracovní diagram

Obr. 5.74: Dialog Nelinearita - pracovní diagram


131

5.8 Uzlové podpory

Působení uzlové podpory lze definovat zvlášť pro kladnou a zápornou oblast. Určete nejdříve Počet kroků (tzn. bodů zadání) pracovního diagramu a následně zadejte vpravo v seznamu úsečky posunů, popř. pootočení s přiřazenými podporovými silami nebo momenty. Pro definování Průběhu po posledním kroku existuje několik možností: Přetržení pro neúčinnost podpory po překročení určité hodnoty, Tečení pro vymezení maximální podporové síly resp. momentu, Průběžně pro průběh jako v posledním kroku nebo Zastavení pro vymezení maximálního přípustného posunu nebo pootočení, od kterého bude podpora působit jako pevné podepření resp. vetknutí. Ke kontrole vlastností podpory slouží dynamické grafické zobrazení v okně Pracovní diagram.

Diagram tuhosti

Obr. 5.75: Dialog Nelinearita - diagram tuhosti

Diagramy tuhosti lze definovat pro pootočení uzlu v závislosti na podporových reakcích. Působení podpory lze zadat zvlášť pro kladnou a zápornou oblast. Určete nejdříve v sekci Tuhost je závislá na, ke které reakci se parametry pootočení vztahují. Následně zadejte Počet kroků (tzn. bodů zadání) a vpravo v seznamu uveďte síly s přiřazenou torzní tuhostí. Pro definování Průběhu po posledním kroku existuje několik možností: Přetržení pro neúčinnost podpory po překročení určité hodnoty, Konstantní pro vymezení maximální hodnoty torzní tuhosti nebo Průběžně pro průběh jako v posledním kroku.

132


5.8 Uzlové podpory

I zde slouží ke kontrole zadaných vlastností podpory dynamické grafické zobrazení v okně Diagram tuhosti. V tabulce je složka podpory s nelineárními vlastnostmi vyznačena modře.

Příklad: rám s šikmou uzlovou podporou a prokluzem

Obr. 5.76: 2D konstrukce: uzlová podpora s prokluzem

Podpora vpravo je natočena o 30°, podepření má být účinné teprve po posunu podpory o 20 mm. Podpora dále nemůže přenášet žádné odlehčující síly. V dialogu Uzlová podpora definujeme natočení podpory okolo osy Y’ o 30°, podepření platí pouze pro uZ’ . Ze seznamu nelineárních vlastností vybereme možnost ‚Částečný účinek’.



133

5.8 Uzlové podpory

Kliknutím na tlačítko [Upravit nelinearitu] vyvoláme dialog Nelinearita - částečný účinek. Podpora je v kladné oblasti plně účinná (tzn. mohou být přenášeny síly ve směru kladné osy Z’), ovšem až od určitého posunu uzlu, od prokluzu uS+ = 20 mm. Vzhledem k tomu, že podpora nepřenáší odlehčující síly, je pro zápornou oblast definována neúčinnost podpory.

Obr. 5.78: Dialog Nelinearita - částečný účinek

134


5.9 Podloží prutu

5.9

Podloží prutu

Obecný popis Prutu lze přiřadit pružné uložení. Jeho vliv se tak zohlední při modelování prutu. Zadat lze i nelineární působení, pokud je podloží neúčinné v tahu nebo tlaku.

Obr. 5.79: Dialog Nové podloží prutu

Obr. 5.80: Tabulka 1.9 Podloží prutu

Na prutech č. Podloží lze definovat pouze pro typ prutu Nosník. Číslo prutu se zadá v tabulce do sloupce Na prutech č., popř. do stejnojmenného vstupního pole v dialogu nebo se vybere graficky.

Konstanty tuhosti podloží Translační tuhost Hodnoty translační tuhosti podloží se zadávají zvlášť ve směru lokálních os prutu x, y a z. Při zadávání hodnot se lze orientačně řídit následujícími moduly tuhosti ES pro jednotlivé typy zemin:


135

5.9 Podloží prutu

ES (statické zatížení) [N/mm´]

ES (dynamické zatížení) [N/mm´]

Písek, hutný

40 – 100

200 – 500

Štěrkopísek, hutný

80 – 150

300 – 800

Hlína/jíl, polopevný až pevný

8 – 30

120 – 250

Hlína/jíl, s vysokou plasticitou

5 – 20

70 – 150

20 – 100

200 – 600

Typ půdy

Smíšená zemina, polopevná až pevná Tabulka 5.2: Moduly tuhosti vybraných typů půd

Tyto hodnoty se vztahují k ploše. U prutů s podložím, které se například používají k modelování základových pásů, se tyto hodnoty musejí ještě vynásobit šířkou prutu. Výsledek je pak třeba zadat jako translační tuhost C1,z (v případě prutů ve vodorovné poloze směřuje lokální osa z zpravidla dolů). Zobrazení lokálních os prutu lze zapnout v navigátoru Zobrazit.

Obr. 5.81: Zobrazení lokálních os prutu s číslováním

Smyková tuhost Smyková tuhost udává smykovou únosnost podloží. Konstanty tuhosti C2 se vypočítají ze součinu ν * C1,z , přičemž Poissonovo číslo ν pro písčité a štěrkovité zeminy leží v rozmezí 0,125 a 0,5 a pro jílovité zeminy mezi 0,2 a 0,4.

Rotační tuhost V tomto vstupním poli v dialogu, resp. sloupci v tabulce se uvádí konstanta rotační tuhosti, která brání rotaci prutu okolo jeho podélné osy.

136


5.10 Nelinearity prutu

Neúčinnost podloží Určitému podloží lze přiřadit nelineární vlastnost - kritérium neúčinnosti. Neúčinnost podloží v tahu nebo tlaku se vztahuje k lokální ose z, nikoli tedy k lokálním osám x nebo y. „Neúčinnost v tahu“ tedy znamená: podloží je neúčinné, pokud se prut pohybuje proti směru lokální osy z. Pokud zadáváme kritérium neúčinnosti, měli bychom zkontrolovat polohu a orientaci lokální osy z tak, jak je znázorněno na obr. 5.81, a v případě potřeby prut otočit. Dále je třeba si uvědomit, že neúčinnost v tahu a v tlaku nelze kombinovat. Interní dělení prutů s pružným uložením lze nastavit v záložce Možnosti v dialogu Parametry výpočtu (viz kapitola 8.2, strana 184).

5.10 Nelinearity prutu Obecný popis Nelinearity prutu odrážejí nelineární vztahy mezi silou (či momentem) a protažením v prutech. Již při zadání typu prutu lze definovat řadu nelineárních vlastností. Tak například tahový prut je příhradový prut, u kterého protažení lineárně roste s tahovou silou, zatímco v tlaku prut nepůsobí. Nelinearity lze v zásadě přiřadit jakémukoli typu prutu, je však třeba postupovat s rozmyslem. Pokud tlakovému prutu zadáme kritérium „Neúčinnost v tlaku“, pak nastanou při výpočtu nevyhnutelně problémy.

Obr. 5.82: Dialog Nová nelinearita prutu

Obr. 5.83: Tabulka 1.10 Nelinearity prutu


137


Nelinearita

138

Diagram

Popis

Neúčinnost při tahu

Prut nepřenáší tahovou sílu.

Neúčinnost při tlaku

Prut nepřenáší tlakovou sílu.

Neúčinnost při tahu s prokluzem

Prut nepřenáší tahovou sílu. Tlakovou sílu přenáší až po překonání prokluzu ux.

Neúčinnost při tlaku s prokluzem

Prut nepřenáší tlakovou sílu. Tahovou sílu přenáší až po překonání prokluzu ux.



Prokluz

Prut přenáší normálovou sílu až po protažení nebo stlačení ux.

Kolaps při tahu

Prut přenáší tlakové síly neomezeně, je však neúčinný v tahu větším než Ndo.

Tečení při tahu

Prut přenáší tlakové síly neomezeně, tahovou sílu maximálně do Ndo. Při větším protažení zůstává tahová síla v prutu konstantní.

Kolaps při tlaku

Prut přenáší tahové síly neomezeně, je však neúčinný v tlaku větším než Nod.


139


Tečení při tlaku

Prut přenáší tahové síly neomezeně, tlakovou sílu maximálně do Nod. Při větším protažení zůstává tlaková síla v prutu konstantní.

Kolaps

Prut je neúčinný při dosažení tlakové síly Nod nebo tahové síly Ndo.

Tečení

Prut začíná téct při dosažení tlakové síly Nod nebo tahové síly Ndo: při větším protažení se síla nezvětšuje.

Plastický kloub

Pokud na určitém místě v prutu bude dosažena některá z hodnot plastické únosnosti, vytvoří se v tomto místě plastický kloub s touto plastickou únosností. Hodnoty únosnosti je třeba zadat kladné. Pro složky vnitřních sil, které nevedou k plastifikaci, zadáváme velmi vysoké hodnoty.

140



Pérový prut

Prut představuje pružnou dílčí konstrukci, jehož charakteristiky se samostatně definují ve zvláštním dialogu (viz níže).

Tabulka 5.3: Nelinearity prutu

Pérový prut Pokud vybereme nelinearitu „Pérový prut“, kliknutím na ikonu [Upravit nelinearitu prutu typu 'Pérový prut'] v dialogu nebo kliknutím na tlačítko [...] v tabulce vyvoláme zvláštní dialog.

Obr. 5.84: Dialog Upravit nelinearitu prutu typu 'Pérový prut'

Pružnost Konstanta tuhosti Cpodél udává tuhost prutu ve směru jeho lokální osy x, zatímco konstanta Cpříč tuhost ve směru jeho osy z. Tuhost prutu lze vyjádřit následujícím vztahem:

C=

E⋅ A l

Rovnice 5.8

Tuhost v příčném směru se vztahuje k lokální ose z prutu. Příčná pružina je účinná jen v případě, že součinitel tření je větší než nula.

Tření Součinitel tření ϕ a koheze c určují maximální sílu Fpříč, kterou je schopna příčná pružina přenášet. Mezi Fpříč a podélnou silou Fpodél existuje následující vztah:

Fpříč = (ϕ * Fpodél ) + c Rovnice 5.9

Při překročení dané hodnoty Fpříč je pružina neúčinná.


141


Působení Ve vstupních polích Pod a Pdo se zadává rozmezí působení sil, které je pružina schopna přenášet. V této oblasti působení se stanoví lineární charakteristická křivka tuhosti. Pokud bude smyková síla pružiny ležet vně stanovených mezí, vypadne pružina v následujícím kroku výpočtu. Působení pružiny

Působení Pod [kN]

Působení Pdo [kN]

Pružina přenáší pouze tlakové síly.

-9999

0

Pružina přenáší pouze tahové síly.

0

9999

-10

10

Pružina je účinná v tahu a tlaku, jen pokud je síla v rozmezí ±10 kN. Tabulka 5.4: Příklad oblastí působení v závislosti na síle

Vůle Geometrická oblast působení pružiny je určena vůlí. Ve vstupním poli Δod se zadává dolní hranice, v poli Δdo horní hranice přípustné deformace pružiny. Pokud je deformace větší nebo naopak menší, než je stanovená hranice, pak je pružina neúčinná. Vůle je tak přesně opakem „prokluzu“ – i když oba pojmy se běžně používají jako synonyma. Působení pružiny Pružina je účinná při každé deformaci. Pružina je účinná pouze v omezené oblasti stlačení (oblasti tlaku) od 0 mm do 50 mm. Pružina je účinná pouze v omezené oblasti protažení (oblasti tahu) od 0 mm do 100 mm. Tabulka 5.5: Příklad oblastí působení závislých na dráze (vůli)

142


Vůle Δod [mm]

Vůle Δdo [mm]

0

0

-50

0

0

100

5.11 Sady prutů

5.11 Sady prutů Obecný popis Na některých místech v konstrukci je v určitých případech výhodné, když několik prutů vystupuje jako jeden prut (např. při posouzení prostorového vzpěru, posouzení betonových spojitých nosníků nebo při zadávání zatížení). Pruty se pak spojují do takzvaných sad prutů. RSTAB rozlišuje dva typy sad prutů, tzv. sledy prutů, v nichž pruty jeden na druhý průběžně navazují, a tzv. skupiny prutů s libovolným uspořádáním prutů.

Obr. 5.85: Sled prutů s lichoběžníkovým zatížením

Na obrázku výše vidíme příklad sledu prutů zatíženého lichoběžníkovým zatížením. Mezihodnoty spočítá program automaticky.

Obr. 5.86: Dialog Nová sada prutů


143

5.11 Sady prutů

Obr. 5.87: Tabulka 1.11 Sady prutů

Označení Pro sadu prutů lze v poli Označení uvést libovolný název. Uživatel může také vybrat některé označení ze seznamu. Ručně zadané názvy se uloží do seznamu a dále již budou k dispozici pro výběr.

Typ RSTAB 6 rozlišuje dva různé typy sad prutů:

• Sledy prutů • Skupiny prutů Sledy prutů jsou tvořeny několika pruty, které na sebe průběžně navazují a nevětví se. Lze je nakreslit souvislou čárou.

Obr. 5.88: Sled prutů

Skupiny prutů jsou tvořeny několika navazujícími pruty, které se mohou větvit.

144


5.11 Sady prutů

Obr. 5.89: Skupina prutů

Pruty č. V tomto vstupním poli v dialogu, popř. příslušném sloupci v tabulce se zadávají čísla prutů, které budou součástí sady prutů. Po kliknutí na tlačítko [Vybrat pruty] lze příslušné pruty vybírat i v grafickém okně. Tlačítko [Otočit orientaci prutů] slouží ke změně pořadí čísel prutů. Sadu prutů lze nejrychleji definovat následovně: pruty, které mají tvořit sadu prutů, vybereme oknem nebo provedeme několikanásobný výběr pomocí stisknuté klávesy [Ctrl]. Na některý z vybraných prutů následně klikneme pravým tlačítkem myši. Vyvoláme tak místní nabídku, v níž zvolíme příkaz Prut → Nová sada prutů. Čísla prutů v dialogu tak již budou přednastavena.

Délka sady prutů V tabulce najdeme sloupec pro údaj délky sady prutů. Celková délka sady prutů se vypočítá součtem délek jednotlivých prutů.


145

6.1 Zatěžovací stavy

6. Zatěžovací stavy a jejich kombinace Zatížení působící na konstrukci se v programu spravují v různých zatěžovacích stavech (ZS). Zatěžovací stavy lze dále skládat do skupin (SZS) nebo kombinací (KZS). K definování zatížení je třeba nejdříve vytvořit zatěžovací stav (srov. kapitola 7).

6.1

Zatěžovací stavy

Obecný popis Všechna zatížení ze stejného účinku se uloží do jednoho zatěžovacího stavu. Zatěžovacími stavy mohou být například vlastní tíha, sníh nebo užitné zatížení. Zatížení jsou v zatěžovacích stavech definována svými charakteristickými hodnotami, tedy bez dílčího součinitele spolehlivosti. Dílčí součinitele spolehlivosti se zohledňují až při skládání zatěžovacích stavů do skupin nebo kombinací. Pro každý zatěžovací stav zvlášť může uživatel určit, zda výpočet proběhne podle teorie I., II. nebo III. řádu.

Vytvoření nového zatěžovacího stavu Uživatel může vyvolat dialog k založení nového zatěžovacího stavu třemi způsoby:

• z hlavní nabídky Vložit → Zatížení → Nový zatěžovací stav • kliknutím na ikonu [Nový zatěžovací stav] v panelu nástrojů

Obr. 6.1: Ikona Nový zatěžovací stav v panelu nástrojů

• z místní nabídky položky Zatěžovací stavy v navigátoru.

Obr. 6.2: Místní nabídka položky Zatěžovací stavy v navigátoru dat

146



Zobrazí se dialog Nový zatěžovací stav - základní údaje.

Obr. 6.3: Dialog Nový zatěžovací stav - základní údaje, záložka Obecné

Číslo zatěžovacího stavu se vyplní automaticky v poli ZS č.. Toto číslo může uživatel nahradit jiným číslem. Pokud již bylo použito, objeví se upozornění a dialog nelze ukončit. Tlačítko [Seznam existujících ZS] ve spodní části dialogu slouží k zobrazení přehledu již vytvořených zatěžovacích stavů. I když lze zatěžovací stavy v RSTABu dodatečně přečíslovat, doporučujeme postupovat při vytváření zatěžovacích stavů s rozmyslem. V číslování lze i některá čísla přeskočit a později doplnit příslušné zatěžovací stavy. V poli Označení zatěžovacího stavu lze zadat libovolný název pro zatěžovací stav. Uživatel ho může buď vyplnit ručně nebo vybrat některé označení ze seznamu. V poli Součinitel ZS je uveden součinitel, kterým se násobí všechna zatížení v daném zatěžovacím stavu. Součinitel lze také zadat ručně nebo ho lze vybrat ze seznamu. Doporučujeme na tomto místě ponechat nastavenou hodnotu 1,00 a uvést dílčí součinitele spolehlivosti až později při vytváření skupin nebo kombinací zatěžovacích stavů. V zásadě lze zadávat i záporné součinitele.

Záložka Obecné V sekci Charakter zatížení se stanoví typ účinku. Podle vybraného typu se později při vytváření skupin a kombinací zatěžovacích stavů přiřadí k zatížení automaticky dílčí součinitel spolehlivosti. Pokud chceme vlastní tíhu konstrukce zohlednit jako zatížení, pak zaškrtneme kontrolní políčko v sekci Vlastní tíha. Součinitel pro vlastní tíhu lze nastavit v jednom ze tří políček pro určitý směr působení. Přednastavena je hodnota 1,00 ve směru osy Z (popř. –1.00, pokud osa Z směřuje nahoru).


147


Záložka Parametry výpočtu

Obr. 6.4: Dialog Nový zatěžovací stav – základní údaje, záložka Parametry výpočtu

V sekci Teorie výpočtu může uživatel vybrat, zda výpočet zatěžovacího stavu proběhne podle teorie I., II. nebo III. řádu. Pokud označí volbu Postkritická analýza, pak bude provedena postkritická analýza celé nosné konstrukce. Přednastaven je lineární výpočet zatěžovacího stavu podle teorie I. řádu. Pokud model konstrukce obsahuje lanové pruty, bude navržen výpočet podle teorie III. řádu. Jestliže výpočet nemá proběhnout podle teorie I. řádu, v sekci Možnosti pro teorii II., resp. III. řádu lze provést detailní nastavení. Zohlednit příznivé účinky tahových sil Tahové síly příznivě působí na deformovanou konstrukci. Jejich vlivem se deformace zmenší a konstrukce je stabilnější. Na zohlednění příznivých účinků tahových sil jsou různé názory. Eurokódy obsahují ustanovení, podle nichž je třeba příznivé účinky násobit menším dílčím součinitelem spolehlivosti než nepříznivé. Zohlednění rozdílných dílčích součinitelů spolehlivosti je na úrovni výpočetního jádra stěží proveditelné, pokud nechceme nadměrně prodloužit čas výpočtu. RSTAB tak nabízí možnost nastavit tahové síly obecně na nulu. Je to jistější řešení. Pokud chceme tuto možnost využít, je třeba deaktivovat kontrolní políčko. Na druhé straně lze namítat, že v normách se hovoří o účincích zatížení a nikoli vnitřních sil. Z toho vyplývá, že by měl uživatel pouze rozhodnout, zda má celý zatěžovací stav příznivý nebo nepříznivý účinek. Příznivé působení nepříznivého zatěžovacího stavu v určitých oblastech konstrukce lze zohlednit. Normálové síly uvažované při výpočtu se nemění. V tomto případě je třeba kontrolní políčko zaškrtnout. Zpětné dělení výsledků součinitelem ZS Podle některých norem je nezbytné vynásobit zatížení součinitelem, a tím zvýšit jejich účinky pro posouzení stability podle teorie II. řádu. Dimenzování konstrukce však má proběhnout se zatíženími bez dílčích součinitelů spolehlivosti. Oba požadavky lze splnit, pokud bude zadán součinitel ZS větší než 1,00 a pokud zaškrtneme toto kontrolní políčko.

148



Redukce tuhosti součinitelem bezpečnosti γM Pokud zaškrtneme toto políčko, vydělí se tuhost (E*I), popř. (E*A) součinitelem γM. Součinitel bezpečnosti materiálu γM se stanoví pro každý materiál jednotlivě (viz kapitola 5.2, strana 95). Spočítat součinitel kritického zatížení Výpočet součinitele kritického zatížení zatěžovacího stavu probíhá iteračně podle teorie II. řádu. Po kliknutí na tlačítko [Nastavení pro stanovení součinitele kritického zatížení…] lze nastavit parametry pro výpočet.

Obr. 6.5: Dialog Parametry výpočtu kritického faktoru zatížení

Výchozím bodem je počáteční faktor zatížení, od něhož se zatížení neustále zvyšuje podle zadaného přírůstku zatížení, dokud konstrukce neztratí svou stabilitu. Je třeba dávat pozor na to, aby počáteční faktor zatížení nebyl příliš vysoký a hodnota zadaná pro přírůstek zatížení příliš hrubá, a nedošlo tak k přeskočení prvního vlastního tvaru. Také je třeba nastavit dostatečně vysoký počet možných iterací (z hlavní nabídky Výpočet → Parametry výpočtu, záložka Možnosti).

Úprava základních údajů zadaného zatěžovacího stavu Otevřít dialog pro úpravu základních údajů již existujícího zatěžovacího stavu lze čtyřmi způsoby:

• z hlavní nabídky Úpravy → Zatížení → Základní údaje ZS... (aktuální zatěžovací stav) • z hlavní nabídky Úpravy → Zatížení → Zatěžovací stavy... (výběr ze všech zatěžovacích stavů) Otevře se dialog, v němž můžeme vybrat určitý zatěžovací stav a po kliknutí na ikonu [Upravit zatěžovací stav...] pozměnit jeho vlastnosti:

Obr. 6.6: Dialog Zatěžovací stavy


149


• z místní nabídky zatěžovacího stavu v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na daný zatěžovací stav

Obr. 6.7: Místní nabídka zatěžovacího stavu

• kliknutím na ikonu [Základní údaje zatěžovacího stavu] v panelu nástrojů v tabulkách zatížení (otevře se dialog s údaji aktuálního zatěžovacího stavu)

Obr. 6.8: Ikona [Základní údaje zatěžovacího stavu] v panelu nástrojů v tabulkách zatížení

Kopírování a sčítání zatěžovacích stavů Nové zatěžovací stavy se vytvářejí snadněji, pokud se uživatel může opřít o již zadané zatěžovací stavy. Funkce kopírování je k dispozici v dialogu, který se otevře z hlavní nabídky Soubor → Údaje o úloze.

Obr. 6.9: Dialog Údaje o konstrukci

150



Kopírování zatěžovacího stavu Vyberte zatěžovací stav, který si přejete zkopírovat. Po kliknutí na tlačítko [Vytvořit nový zatěžovací stav kopírováním...] se otevře další dialog, v němž lze zadat číslo a označení nového zatěžovacího stavu. Zatížení se převedou do nového zatěžovacího stavu a následně je lze upravovat.

Obr. 6.10: Dialog Kopírovat zatěžovací stav

Sčítání zatížení Na rozdíl od čistého kopírování zatěžovacích stavů slouží tato funkce k přičítání zatížení vybraného zatěžovacího stavu k již existujícímu zatěžovacímu stavu. Možné je i sloučit zatížení několika zatěžovacích stavů do nového zatěžovacího stavu. Vyberte zatěžovací stavy, příp. několik zatěžovacích stavů, jejichž zatížení si přejete přičíst k jinému zatěžovacímu stavu. Klikněte na tlačítko [Sečíst vybrané zatěžovací stavy...]. Otevře se tak nový dialog, v němž zadáte, zda se zatížení mají přičíst k novému zatěžovacímu stavu nebo k již existujícímu zatěžovacímu stavu. Pokud zvolíme druhou možnost, zpřístupní se seznam Existující ZS, v němž můžete vybrat cílový zatěžovací stav.

Obr. 6.11: Dialog Sčítání zatěžovacích stavů

Několik zatěžovacích stavů, jejichž zatížení se mají sečíst do nového zatěžovacího stavu, lze vybrat v dialogu Údaje o konstrukci (srov. obr. 6.9) i vícenásobným výběrem (např. pomocí stisknuté klávesy [Ctrl]).


151

6.2 Skupiny zatěžovacích stavů

6.2


Obecný popis Skupiny zatěžovacích stavů (SZS) představují jednu z možností, jak spolu skládat jednotlivé zatěžovací stavy. Druhou možností je tvoření kombinací zatěžovacích stavů (viz následující kapitola 6.3, strana 156). Skupina zatěžovacích stavů vzniká součtem vybraných zatěžovacích stavů, vynásobených příslušnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Vytvoří se tak jeden „velký zatěžovací stav“ a spočítají se jeho účinky na konstrukci. Naproti tomu v případě kombinace zatěžovacích stavů se nejdříve spočítají účinky jednotlivých zatěžovacích stavů. Výsledky se pak skládají do kombinací s uvážením dílčích součinitelů spolehlivosti. Pokud má proběhnout superpozice několika zatěžovacích stavů podle teorie II. nebo III. řádu nebo pokud konstrukce obsahuje nelineární prvky, lze tvořit výlučně skupiny zatěžovacích stavů. Důvod nám ozřejmí následující příklad: Základový nosník je zatížen dvěma zatěžovacími stavy: v prvním zatěžovacím stavu působí zatížení na celý prut, v druhém zatěžovacím stavu pouze na část prutu. Pružné uložení nosníku je neúčinné v tahu, tzn. nepřenáší žádné odlehčující síly.

Obr. 6.12: Zatížení a deformace v ZS 1

Uložení v prvním zatěžovacím stavu je účinné po celé délce prutu.

Obr. 6.13: Zatížení a deformace v ZS 2

152



V druhém zatěžovacím stavu působí uložení pouze v levé části prutu, pravá část prutu je odlehčena. Pokud oba zatěžovací stavy složíme do kombinace, zobrazí se v RSTABu varovná hláška. Tato superpozice není přípustná. Důvodem jsou nelinearity, které plynou ze skutečnosti, že se vnitřní síly z obou zatěžovacích stavů počítají pro rozdílné statické konstrukce. Správným řešením je tak vytvoření skupiny ZS.

Obr. 6.14: Zatížení a deformace ve skupině zatěžovacích stavů

Z obrázku je zřejmé, že uložení je účinné pro celé zatížení z obou zatěžovacích stavů. V případě kombinace zatěžovacích stavů by bylo možné pozorovat odlehčení v pravé části prutu ze ZS2. V RSTABu 5 se skupiny zatěžovacích stavů počítaly zásadně podle teorie II. řádu. V RSTABu 6 lze u každé skupiny zatěžovacích stavů samostatně určit, zda má výpočet proběhnout podle teorie I., II. nebo III. řádu.

Vytvoření nové skupiny zatěžovacích stavů Uživatel může vyvolat dialog k vytvoření nové skupiny zatěžovacích stavů třemi různými způsoby:

• z hlavní nabídky Vložit → Skupina zatěžovacích stavů… • kliknutím na ikonu [Nová skupina zatěžovacích stavů] v panelu nástrojů

Obr. 6.15: Ikona Nová skupina zatěžovacích stavů v panelu nástrojů

• z místní nabídky položky Skupiny zatěžovacích stavů v navigátoru dat.


153


Obr. 6.16: Místní nabídka položky Skupiny zatěžovacích stavů v navigátoru dat

Zobrazí se dialog Nová skupina zatěžovacích stavů.

Obr. 6.17: Dialog Nová skupina zatěžovacích stavů, záložka Obecné

V poli SZS č. se automaticky vyplní číslo, které může uživatel kdykoli změnit. Tlačítko [Seznam existujících skupin ZS…] v dolní části dialogu slouží k zobrazení přehledu všech dosud založených skupin zatěžovacích stavů. V poli Označení SZS lze uvést libovolný název pro skupinu zatěžovacích stavů. Uživatel může vyplnit název ručně nebo může vybrat některé označení ze seznamu. V poli Součinitel SZS je nastaven součinitel, kterým se násobí všechna zatížení z dané skupiny zatěžovacích stavů.

Záložka Obecné V poli Složení skupiny lze sčítat nebo odčítat zatěžovací stavy vynásobené libovolnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Vnořování není přípustné.

•

154

Příklad: ZS1 + 0.5*ZS3 K jednoduchému zatížení ze zatěžovacího stavu 1 se přičte polovina zatížení ze zatěžovacího stavu 3.



Tlačítkem [Převzít do tabulky] se ručně zadané hodnoty i se součiniteli převedou do tabulky v sekci Vybrané do skupiny ZS. Zatěžovací stavy lze skládat do skupiny také pomocí výběru myší. V tabulce v sekci Existující ZS označíme požadované zatěžovací stavy. Pro výběr několika zatěžovacích stavů najednou držíme při klikání na jednotlivé zatěžovací stavy klávesu [Ctrl]. Po kliknutí na tlačítko [Přidat do SZS →] se zatěžovací stavy i s dílčími součiniteli spolehlivosti převezmou do tabulky Vybrané do skupiny ZS. Součinitele převzatých zatěžovacích stavů lze kdykoli měnit: označte v tabulce napravo určitý zatěžovací stav, v poli uprostřed pod tabulkami nastavte požadovaný součinitel, popř. vyberte některou hodnotu ze seznamu a klikněte na tlačítko [X]. Dílčí součinitele spolehlivosti se nastaví podle předpisu vybraného ze seznamu v sekci Norma. Kromě běžných norem je v seznamu obsažena i ‚Použitelnost’, v jejímž případě se všechny dílčí součinitele spolehlivosti nastaví na 1,00. Tlačítko [Upravit parametry normy…] umožňuje měnit nastavení norem ze seznamu, tlačítko [Vytvořit novou normu…] pak slouží k definování součinitelů nové normy.

Obr. 6.18: Dialog Upravit normu


Obr. 6.19: Dialog Nová skupina zatěžovacích stavů, záložka Parametry výpočtu

Tato záložka je popsána v kapitole 6.1 na straně 146.


155

6.3 Kombinace zatěžovacích stavů

Úprava základních údajů skupiny zatěžovacích stavů Základní údaje již zadaných skupin zatěžovacích stavů lze změnit

• z hlavní nabídky Úpravy → Skupiny zatěžovacích stavů Otevře se dialog, v němž můžeme vybrat určitou skupinu zatěžovacích stavů a upravit její vlastnosti po kliknutí na tlačítko [Upravit vybranou skupinu ZS…]. • z místní nabídky skupiny zatěžovacích stavů v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na vybranou skupinu

Obr. 6.20: Místní nabídka skupiny zatěžovacích stavů

6.3

Kombinace zatěžovacích stavů

Obecný popis Kombinace zatěžovacích stavů (KZS) představují jednu z možností, jak spolu skládat jednotlivé zatěžovací stavy. Druhou možností je tvoření skupin zatěžovacích stavů (viz předchozí kapitola 6.2, strana 152). V případě kombinace zatěžovacích stavů se nejdříve spočítají účinky jednotlivých zatěžovacích stavů. Výsledky se pak skládají do kombinací s uvážením dílčích součinitelů spolehlivosti. Naproti tomu skupina zatěžovacích stavů vzniká součtem vybraných zatěžovacích stavů, vynásobených příslušnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Vytvoří se tak jeden „velký zatěžovací stav“ a spočítají se jeho účinky na konstrukci. Kombinace zatěžovacích stavů nejsou vhodné pro nelineární výpočty, neboť mohou vést k nesprávným výsledkům. K výpadku nelineárních prvků dochází v jednotlivých zatěžovacích stavech většinou odlišně. Vnitřní síly těchto prvků tak nelze správně kombinovat. Navíc dochází v celém modelu k redistribuci sil. Do kombinace zatěžovacích stavů lze skládat výsledky zatěžovacích stavů, skupin a také jiných kombinací zatěžovacích stavů. Obvykle se vnitřní síly sčítají, nicméně v zásadě je možné je i odečítat. Je však třeba si uvědomit, že se při tom obrátí znaménka, takže např. tahové síly se změní v tlakové síly. V případě odečítání vnitřních sil tak doporučujeme zkopírovat příslušný zatěžovací stav (viz kapitola 6.1) a v kopii zatěžovacího stavu nastavit součinitel ZS na –1,00. Tento zatěžovací stav se následně přičte do kombinace zatěžovacích stavů.

156



Vytvoření nové kombinace zatěžovacích stavů Dialog k vytvoření nové kombinace zatěžovacích stavů lze vyvolat následujícími způsoby:

• z hlavní nabídky Vložit → Kombinace zatěžovacích stavů… • kliknutím na ikonu [Nová kombinace zatěžovacích stavů] v panelu nástrojů

Obr. 6.21: Ikona Nová kombinace zatěžovacích stavů v panelu nástrojů

• z místní nabídky položky Kombinace zatěžovacích stavů v navigátoru dat

Obr. 6.22: Místní nabídka položky Kombinace zatěžovacích stavů v navigátoru dat

Otevře se dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů.

Obr. 6.23: Dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů, záložka Obecné


157


V poli KZS č. se automaticky vyplní číslo, které lze kdykoli změnit. Tlačítko [Seznam existujících kombinací ZS…] v dolní části dialogu slouží k zobrazení přehledu všech dosud založených kombinací zatěžovacích stavů. V poli Označení KZS lze uvést libovolný název pro kombinaci zatěžovacích stavů. Uživatel může vyplnit název ručně nebo může vybrat některé označení ze seznamu.

Záložka Obecné U zatěžovacích stavů, skupin nebo jiných kombinací zatěžovacích stavů, které mají být do vytvářené kombinace zatěžovacích stavů zahrnuty, se zohlední charakter zatížení. Nastavit lze následující možnosti: Stálé Pokud má být zatížení stálou nebo bezpodmínečně nutnou složkou kombinace, uvede se u něho v sekci Složení kombinace „/s“ nebo „/stálé“. Při zadávání myší vybereme přepínač [Stálé] a následně klikneme na tlačítko [X]. Proměnné Proměnné zatížení vstupuje do kombinace pouze v případě, že jeho vnitřní síly nepříznivě ovlivní výsledek. Buď/nebo Pokud mezi zatížení v kombinaci místo výrazu „+“ vložíme „nebo“, pak se tato zatížení nesčítají, ale navzájem se vylučují. Do výsledku se zahrnou pouze vnitřní síly zatížení s největšími nepříznivými účinky. Zatížení v takovém vztahu musejí být jednotně označena jako ‚stálá’ nebo ‚proměnná’ (nepřípustné je tak například „ZS1/s nebo ZS2“). V poli Složení kombinace lze sčítat, odečítat, popř. spojovat výrazem „nebo“ zatěžovací stavy, skupiny nebo kombinace zatěžovacích stavů vynásobené libovolnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Vnořování není přípustné. Níže uvádíme několik příkladů kombinování zatěžovacích stavů:

•

ZS1/s + ZS2/s + ZS3 Zatěžovací stavy 1 a 2 vstupují do kombinace jako stálé, zatímco zatěžovací stav 3 jako proměnný.

•

ZS1/s + SZS2 + ZS3 nebo ZS4 nebo ZS5 Zatěžovací stav 1 je stálou složkou kombinace, skupina zatěžovacích stavů 2 proměnnou. Nepříznivé účinky zatěžovacích stavů 3, 4 a 5 jsou také proměnné, přičemž do kombinace se zahrne působení pouze jednoho z nich.

•

1,2*SZS1/s + 0,2*KZS1 nebo -0,2*KZS1 Skupina zatěžovacích stavů 1 vynásobená součinitelem 1,2 je stálou složkou kombinace. Sečte se s kombinací zatěžovacích stavů 1 vynásobenou buď kladným nebo záporným součinitelem 0,2. Rozhodující přitom je, který z těchto dvou účinků je méně příznivý.

•

KZS1/s nebo KZS2/s nebo KZS3/s Kombinace zatěžovacích stavů 1 až 3 jsou stálé a budou se porovnávat mezi sebou. Výsledkem výpočtu bude nejméně příznivá obálka hodnot.

Pomocí tlačítka [Převzít do tabulky] lze ručně zadané položky převést do tabulky v sekci Převzít do kombinace ZS. Kombinace zatěžovacích stavů lze skládat i pomocí myši. V tabulce v sekci Existující ZS, SZS a KZS označíme příslušná zatížení. Chceme-li označit několik zatížení najednou, při klikání na jednotlivá zatížení držíme klávesu [Ctrl]. Pomocí tlačítka [Přidat s ‚+’ →] se zatížení převedou automaticky i s příslušnými dílčími součiniteli spolehlivosti do tabulky v sekci Převzít do kombinace ZS. Pomocí tlačítka [Přidat s ‚nebo’ →] se zatížení převedou jako navzájem neslučitelná a ve sloupci Skupina se objeví stejný znak.

158



Součinitele převedených zatěžovacích stavů lze kdykoli měnit: označte v tabulce vpravo příslušné zatížení, v poli pod tabulkou Převzít do kombinace ZS nastavte požadovaný součinitel, popř. vyberte některou hodnotu ze seznamu a klikněte na tlačítko [X]. Dílčí součinitele spolehlivosti se automaticky nastaví podle předpisu vybraného ze seznamu v sekci Norma. Kromě běžných norem je v seznamu obsažena i ‚Použitelnost’, v jejímž případě se všechny dílčí součinitele spolehlivosti nastaví na 1,00. Tlačítko [Upravit parametry normy…] umožňuje měnit nastavené parametry norem ze seznamu, tlačítko [Vytvořit novou normu…] pak slouží k definování součinitelů nové normy.

Obr. 6.24: Dialog Normové součinitele zatížení pro zatěžovací stavy při zadávání nové normy


Obr. 6.25: Dialog Nová kombinace zatěžovacích stavů, záložka Parametry výpočtu


159


V této záložce lze aktivovat takzvanou kvadratickou superpozici. Místo obvyklého součtu vnitřních sil podle rovnice

B = A 1 + A 2 + ... + A n Rovnice 6.1

se při kvadratické superpozici provádí pythagorejský součet: B = A 12 + A 22 + ... + A n2 Rovnice 6.2

Kvadratická superpozice vnitřních sil má význam v případě dynamických posouzení, například při skládání kombinací zatížení v důsledku odstředivých sil.

Úprava základních údajů kombinací zatěžovacích stavů Měnit základní údaje již založených kombinací zatěžovacích stavů lze následujícími způsoby:

• z hlavní nabídky Úpravy → Kombinace zatěžovacích stavů… Otevře se dialog, v němž můžeme vybrat určitou kombinaci zatěžovacích stavů a upravit její vlastnosti po kliknutí na tlačítko [Upravit vybrané kombinace ZS…]. • z místní nabídky kombinace zatěžovacích stavů v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na příslušnou kombinaci

Obr. 6.26: Místní nabídka kombinace zatěžovacích stavů

160


6.4 Superkombinace

6.4

Superkombinace

Obecný popis Superkombinace SK má podobné vlastnosti jako kombinace zatěžovacích stavů (viz předchozí kapitola 6.3). Do superkombinace lze ovšem skládat i zatížení z různých konstrukcí, což umožňuje postihnout proměnlivé stavy a zatížení konstrukce obvyklé například v mostním stavitelství. Při modelování nejdříve vytvoříme výchozí konstrukci. Tato konstrukce se bude měnit v závislosti na vývoji stavby a nový stav se pokaždé uloží v kopii do stejné projektové složky. Přitom je třeba důsledně číslovat uzly a pruty, aby při výpočtu superkombinace nedošlo k záměně vnitřních sil. Užitečné je, pokud uživatel používá již ve výchozí konstrukci nulové nebo dělené pruty. Skládat do superkombinací lze pouze výsledky úloh uložených do stejné projektové složky. Pokud pro některé úlohy dosud nemáme k dispozici výsledky, program je před složením kombinace automaticky spočítá. Do superkombinace mohou vstoupit i výsledné hodnoty jiné superkombinace. Superkombinace může uživatel vytvářet, pokud vlastní licenci k přídavnému modulu SUPERLC. Vnitřní síly ze superkombinací lze dále zpracovávat v přídavných modulech programu RSTAB, stejně jako jakékoliv jiné výsledky.

Vytvoření nové superkombinace Dialog pro vytvoření nové superkombinace lze otevřít následujícími způsoby:

• z hlavní nabídky Vložit → Superkombinace zatěž. stavů… • kliknutím na ikonu [Nová superkombinace…] v panelu nástrojů

Obr. 6.27: Ikona Nová superkombinace v panelu nástrojů

• z místní nabídky superkombinace v navigátoru dat.

Obr. 6.28: Místní nabídka položky Superkombinace zatěžovacích stavů v navigátoru dat


161

6.4 Superkombinace

Otevře se dialog Nová superkombinace.

Obr. 6.29: Dialog Nová superkombinace

V poli SK č. se automaticky vyplní číslo, které lze kdykoli změnit. V poli Označení superkombinace lze uvést libovolný název pro superkombinaci. Uživatel může vyplnit název ručně nebo může vybrat některé označení ze seznamu. U zatěžovacích stavů, skupin a kombinací zatěžovacích stavů nebo jiných superkombinací, které mají být zahrnuty do dané superkombinace, se zohledňuje charakter zatížení. Nastavit lze stejné možnosti jako při skládání kombinací zatěžovacích stavů: Stálé Pokud má být zatížení stálou složkou superkombinace, uvede se u něho v sekci Složení superkombinace „/stálé“ nebo „/s“. Proměnné Proměnné zatížení vstupuje do superkombinace pouze v případě, že jeho vnitřní síly nepříznivě ovlivní výsledek. Buď/nebo Pokud mezi zatížení v superkombinaci vložíme výraz „nebo“, pak se tato zatížení nesčítají, ale navzájem se vylučují. Do výsledku se zahrnou pouze vnitřní síly zatížení s největšími nepříznivými účinky. Zatížení v takovém vztahu je třeba jednotně označit jako ‚stálá’ nebo ‚proměnná’. V poli Složení superkombinace lze sčítat, odečítat, popř. spojovat výrazem „nebo“ zatěžovací stavy, skupiny a kombinace zatěžovacích stavů nebo jiné superkombinace vynásobené libovolnými dílčími součiniteli spolehlivosti. Název úlohy se přitom vždy uvede v hranatých závorkách. Vzhledem k tomu, že ruční zadání je tu složitější a uživatel se při něm může snadno dopustit chyb, doporučujeme skládat superkombinaci pomocí myši. Níže uvádíme dva příklady superkombinací:

162

•

KZS4[ÚLA]/s nebo KZS4[ÚLB]/s Kombinace zatěžovacích stavů 4 ze dvou různých konstrukcí, označené jako stálé, se navzájem porovnají. Výsledkem výpočtu bude nejméně příznivá obálka hodnot.

•

1.35*ZS1[B2]/s + 1.50*ZS2[B2] + 1.35*ZS1[B3]/s + KZS6[B1] + KZS7[B1] Zatěžovací stavy 1 úloh B2 a B3 jsou stálou složkou superkombinace a násobí se součinitelem 1,35. Zatěžovací stav 2 úlohy B2 vstupuje do superkombinace jako proměnná složka, vynásobená součinitelem 1,50. Kombinace zatěžovacích stavů 6 a 7


6.4 Superkombinace

úlohy B1 bez dílčího součinitele spolehlivosti jsou také pouze proměnnou složkou superkombinace. Označte nejdříve v tabulce Úlohy aktuálního projektu úlohu, která má být zahrnuta do superkombinace, a následně vyberte příslušná zatížení v tabulce vlevo Existující ZS, SZS a KZS. Pokud chcete označit několik položek najednou, držte při klikání na položky klávesu [Ctrl]. Pomocí tlačítka [Přidat s ‚+’ →] se zatížení převedou do tabulky Převzít do superkombinace i s dílčími součiniteli spolehlivosti, nastavenými podle předpisu vybraného v sekci Norma. Pomocí tlačítka [Přidat s ‚NEBO’ →] se zatížení převedou jako navzájem neslučitelná. Pokud jsme všechna příslušná zatížení dané úlohy převedli do superkombinace, vybereme v tabulce Úlohy aktuálního projektu další úlohu a stejným způsobem z ní převedeme vybraná zatížení. Součinitele převedených zatěžovacích stavů lze kdykoli měnit: označte v tabulce vpravo příslušné zatížení, v poli Faktor pod tabulkami nastavte požadovaný součinitel, popř. vyberte některou hodnotu ze seznamu a klikněte na tlačítko [X]. Dílčí součinitele spolehlivosti se nastaví podle předpisu vybraného ze seznamu v sekci Norma. Kromě běžných norem je v seznamu obsažena i ‚Použitelnost’, v jejímž případě se všechny dílčí součinitele spolehlivosti nastaví na 1,00. Tlačítko [Upravit …] umožňuje měnit nastavené parametry norem ze seznamu, tlačítko [Nový…] pak slouží k definování součinitelů nové normy. Stejně jako v případě kombinací zatěžovacích stavů lze aktivovat kvadratickou superpozici výsledků (pod polem Složení superkombinace). Místo obvyklého součtu vnitřních sil se při kvadratické superpozici provádí pythagorejský součet: B = A 12 + A 22 + ... + A n2 Rovnice 6.3


Úpravy základních údajů superkombinací Dialog pro úpravu základních údajů superkombinací lze vyvolat následujícími způsoby:

• z hlavní nabídky Úpravy → Superkombinace zatěž. stavů… Otevře se dialog, v němž můžeme vybrat určitou superkombinaci a upravit její vlastnosti po kliknutí na tlačítko [Upravit vybranou superkombinaci…]. • z místní nabídky superkombinace v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na příslušnou superkombinaci.

Obr. 6.30: Místní nabídka superkombinace zatěžovacích stavů


163

6.4 Superkombinace

7.

Zatížení

Stejně jako v případě zadávání dat o konstrukci nabízí RSTAB i pro definování zatížení několik možností. Zatížení tak lze zadávat v dialogu, v tabulce a často také přímo v grafickém okně. Zadání v dialogu a grafickém okně lze vyvolat

• z podpoložek v hlavní nabídce Vložit → Zatížení • kliknutím na některou ikonu ze skupiny Vložit v panelu nástrojů • z místních nabídek podpoložek Zatížení v navigátoru dat.

Obr. 7.1: Možnosti zadání zatížení z hlavní nabídky, místní nabídky a pomocí tlačítka v panelu nástrojů

Již zadané zatížení lze upravovat v dialogu nebo v tabulce. Dialog pro úpravu zatížení lze vyvolat

• z podpoložek v hlavní nabídce Úpravy → Zatížení • z místních nabídek zatížení v grafickém okně nebo dvojím kliknutím na vybrané zatížení • z místních nabídek zatížení v navigátoru dat nebo dvojím kliknutím na vybrané zatížení.

164


6.4 Superkombinace

Obr. 7.2: Vyvolání dialogu pro úpravu zatížení z hlavní nabídky a z místních nabídek

Data zadaná v grafickém okně nebo jejich změny lze ihned sledovat i v tabulkách a naopak. Tabulky zatížení otevřeme pomocí příslušného tlačítka v panelu nástrojů tabulek (viz obrázek níže).

Obr. 7.3: Tlačítko [Tabulky zatížení]

Tabulky poskytují výborný přehled o zadaných údajích. Data v tabulkách lze navíc rychle upravovat nebo také importovat. V dialogu i v tabulkách lze k údajům o zatížení připojit Komentář. Uživatel může přitom používat již předpřipravené komentáře (viz kapitola 11.6.3, strana 332).


165

7.1 Zatížení na uzel

7.1

Zatížení na uzel

Obecný popis Uzel může být zatížen sílami a momenty (viz kapitola 5.1, strana 92). Před zadáním zatížení na uzel je třeba definovat uzel.

Obr. 7.4: Dialog Nové zatížení na uzel

Obr. 7.5: Tabulka 2.1 Zatížení na uzel

Číslo zatížení na uzel se v dialogu Nové zatížení na uzel vyplní automaticky. Uživatel ho však může kdykoli změnit. Pořadí čísel zatížení nehraje žádnou roli.

Na uzlech č. V tomto poli se zadají čísla uzlů, na které má zatížení působit. V dialogu Nové zatížení na uzel lze po kliknutí na tlačítko [Vybrat uzel/-y] zadávat čísla i grafickým výběrem uzlů. Pokud jsme zvolili grafické zadání, vyplníme nejdříve údaje o zatížení. Po kliknutí na tlačítko [OK] následně vybereme myší příslušné uzly v grafickém okně.

166


7.1 Zatížení na uzel

Síla PX / PY / PZ Síly v uzlu jsou jako vektory vztaženy ke globálnímu souřadnému systému. Pokud určitá síla nepůsobí rovnoběžně s některou globální osou, je třeba spočítat její složky X, Y a Z a následně je zadat do příslušných polí. Pokud jsme v základních údajích konstrukce zvolili pouze 2D nebo 1D konstrukci, nejsou přístupná všechna políčka v dialogu, resp. sloupce v tabulce pro zadání síly.

Moment MX / MY / MZ Momenty v uzlu jsou také vztaženy ke globálnímu souřadnému systému XYZ. Pokud některý moment působí v šikmém směru, musejí být rovněž vypočítány jeho složky X, Y a Z a zadány do příslušných polí. Kladný moment působí pravotočivě okolo kladné globální osy. V grafickém okně lze názorně vidět zadané údaje. Kromě vektorového zobrazení může uživatel zvolit i obloukové zobrazení z hlavní nabídky Nastavení → Nastavení zobrazení → Upravit….

Obr. 7.6: Dialog Nastavení zobrazení: Momenty na uzlu v obloukovém zobrazení

V dialogu Nastavení zobrazení klikněte vlevo v sekci Kategorie na Zatížení → Zatížení na uzel → Momenty na uzlu a v pravé části dialogu pak v sekci Typ zobrazení zaškrtněte Oblouk. Zatížení na uzly lze také importovat ze souboru Excel (viz kapitola 12.2.3, strana 341).


167

7.2 Zatížení na prut

7.2

Zatížení na prut

Obecný popis Prut lze zatížit silami, momenty, teplotními účinky, předpětím nebo vynucenými deformacemi. Před zadáním zatížení na prut je třeba definovat prut.


Obr. 7.8: Tabulka 2.2 Zatížení na prut

Číslo zatížení se v dialogu Nové zatížení na prut vyplní automaticky, uživatel ho však může kdykoli změnit. Pořadí čísel nehraje žádnou roli.

Vztáhnout na V této sekci může uživatel vybrat, na které prvky konstrukce má zatížení působit. Volit lze mezi následujícími možnostmi:

Pruty Zatížení působí na prut nebo na několik prutů jednotlivě.

Seznam prutů Zatížení vztažené na seznam prutů působí na celou skupinu prutů, které jsou uvedeny v seznamu vpravo. Rozdíl oproti první možnosti je pak v případě lichoběžníkového, čtyřúhelníkového a parabolického zatížení značný, protože parametry zatížení se neuvažují

168



u každého jednotlivého prutu zvlášť, nýbrž u všech prutů ze seznamu jako celku (pro celkovou délku). Lichoběžníkové zatížení vztažené na pruty a na seznam prutu lze porovnat na obr. 7.9. Možnost vztáhnout zatížení na seznam prutů dovoluje uživateli zadat zatížení přesahující jeden prut, aniž by bylo třeba definovat nový sled prutů. Zatížení lze pak snadno změnit na zatížení působící na jednotlivé pruty v tabulce 2.2 Zatížení na prut.

Sady prutů Zatížení působí na určitou sadu prutů nebo na několik sad prutů. I v tomto případě se parametry zatížení budou uvažovat u prutů z dané sady jako celku. Rozlišujeme dva druhy sad prutů: takzvané sledy prutů a skupiny prutů (viz kapitola 5.11, strana 143). Zatímco zatížení lze ke sledům prutů vztahovat neomezeně, v případě skupin prutů by měl uživatel postupovat opatrně. Lichoběžníková, čtyřúhelníková nebo parabolická zatížení lze ke skupinám prutů vztáhnout stěží.

Obr. 7.9: Lichoběžníkové zatížení vztažené na pruty (vlevo) a na seznam prutů (vpravo)

Na prutech č. V tomto poli se uvedou čísla prutů, popř. sad prutů, na které má zatížení působit. V dialogu Nové zatížení na prut po kliknutí na tlačítko [Vybrat pruty] nebo na tlačítko [Vybrat sady prutů] lze zadávat čísla i grafickým výběrem prutů nebo sad prutů. Pokud jsme zvolili grafické zadání, vyplníme nejdříve údaje o zatížení. Po kliknutí na tlačítko [OK] následně vybereme myší příslušné pruty nebo sady prutů v grafickém okně. V případě lichoběžníkového nebo parabolického zatížení vztaženého k seznamu prutů lze v dialogu upravit pořadí čísel prutů pomocí tlačítka [Otočit orientaci prutů].


169


Typ zatížení V této sekci určíme, o jaký typ zatížení se jedná. V závislosti na označené volbě se mohou deaktivovat určité části dialogu, popř. sloupce v tabulce. Uživatel může vybrat některý z následujících typů zatížení: Typ zatížení

Krátký popis

Síla

Osamělá síla, konstantní, lichoběžníkové, čtyřúhelníkové nebo parabolické zatížení silou

Moment

Osamělý moment, konstantní, lichoběžníkové, čtyřúhelníkové nebo parabolické zatížení momentem

Rovnoměrná teplota

Zatížení teplotou rovnoměrně rozložené po celém průřezu prutu. Zatížení může mít po délce prutu konstantní, lichoběžníkový, čtyřúhelníkový nebo parabolický průběh. Kladná hodnota zatížení znamená, že se prut zahřívá.

Nerovnoměrná teplota

Teplotní rozdíl mezi horní a dolní stranou prutu. Výška prutu se zadává v poli Výška průřezu H v sekci Parametry zatížení na prut. Kladná hodnota zatížení znamená, že se horní strana prutu zahřívá.

Protažení

Vynucené protažení nebo zkrácení prutu ε. Kladná hodnota zatížení znamená, že se prut prodlužuje.

Podélný posun

Protažení prutu posunem koncového uzlu o Δl

Zakřivení

Vynucené zakřivení prutu

Předpětí

Předpínací síla na prutu. Kladná hodnota zatížení znamená, že se prut prodlužuje.

Tabulka 7.1: Typy zatížení

Díky zobrazení v grafickém okně v dialogu vpravo nahoře si uživatel ihned lépe představí zvolený typ zatížení a také vliv znamének sil a protažení.

170



Průběh zatížení V sekci Průběh zatížení lze vybírat z několika různých možností. Také průběh zatížení se v dialogu graficky znázorní v okně vpravo nahoře. Průběh zatížení

Diagram

Osamělé

Popis Osamělé (bodové) zatížení, osamělý moment V sekci Parametry zatížení na prut se určí velikost osamělého zatížení, popř. momentu a vzdálenost bodu, v němž zatížení působí, od počátku prutu.

Osamělé n x P

Několikanásobná osamělá zatížení, popř. momenty Seznam nabízí různé možnosti: dvojice zatížení nebo několikanásobná osamělá zatížení (např. zatížení nápravou). Volba znázorněná vlevo je vhodná pro stejně velké osamělé síly. Vzdálenost mezi místy jejich působení je neměnná. V sekci Parametry zatížení na prut se určí velikost osamělého zatížení, vzdálenost prvního zatížení od počátku prutu a vzdálenost mezi zatíženími.

Konstantní

Konstantní spojité zatížení V sekci Parametry zatížení na prut se určí velikost spojitého zatížení.

Lichoběžníkové

Lichoběžníkové zatížení Pro lineárně proměnný průběh zatížení se v sekci Parametry zatížení na prut určí obě velikosti zatížení a vzdálenosti (viz grafické znázornění v dialogu). Vytvořit lze i trojúhelníková zatížení, pokud jednu velikost zatížení nastavíme na nulu. Vzdálenosti lze zadat i v poměru k délce prutu zaškrtnutím políčka Poměrná vzdálenost v %.

Čtyřúhelníkové

Trojúhelníkové lichoběžníkové zatížení Pro lineárně proměnný průběh zatížení v jednotlivých úsecích se v sekci Parametry zatížení na prut určí velikosti zatížení a vzdálenosti podle obrázku vpravo nahoře.

Parabolické

Parabolické zatížení Zatížení působí na celý prut parabolicky. V sekci Parametry zatížení na prut se určí velikosti zatížení na počátku, na konci a také ve středu prutu.

Tabulka 7.2: Průběhy zatížení


171


Směr zatížení Zatížení může působit ve směru globálních os X, Y, Z nebo lokálních os prutu x, y, z. Na samotný výpočet nemá vliv, zda je zatížení definováno lokálně nebo globálně. Pokud jsme v základních údajích konstrukce vybrali 2D nebo 1D konstrukci, nezpřístupní se všech šest směrů zatížení.

Lokální Orientaci os prutu je věnován oddíl Natočení prutu v kapitole 5.7. Osa x je vždy podélnou osou prutu. Osa y představuje takzvanou „silnou“ osu, osa z pak „slabou“ osu průřezu prutu. Příkladem lokálně definovaných zatížení je zatížení střešní konstrukce větrem, zatížení teplotou nebo předpětí.

Globální Pokud zatížení působí ve směru některé osy globálního souřadného systému XYZ, nemusíme se již zajímat o orientaci lokálních os prutu. Příkladem globálně definovaných zatížení je přidané stálé zatížení nebo zatížení střešní konstrukce sněhem či zatížení stěn nebo štítu větrem.

Vztažná délka Pokud je zatížení definováno v globálním souřadném systému a nepůsobí kolmo na prut, má v této sekci uživatel na výběr několik možností, k nimž může vztáhnout působení zatížení.

Skutečná délka prutu Zatížení bude působit na celkovou, skutečnou délku prutu.

Průmět v X / Y / Z Zatížení působí na průmět prutu ve směru příslušné osy globálního souřadného systému. Tato volba se zaškrtne například při působení zatížení sněhem na průmět půdorysné plochy střechy.

Parametry zatížení na prut V této sekci dialogu resp. v příslušných sloupcích v tabulce se určují velikosti zatížení a případně další parametry. Pole jsou přístupná v závislosti na předešlém nastavení.

Zatížení p / p2 V těchto polích se zadávají velikosti zatížení. Znaménka se řídí orientací vzhledem k osám globálního, popř. lokálního souřadného systému. V případě předpětí a změny teploty nebo délky znamená kladná hodnota zatížení, že se prut prodlužuje. V případě lichoběžníkového, čtyřúhelníkového nebo parabolického zatížení je třeba zadat několik hodnot zatížení. V grafickém okně v dialogu vpravo nahoře jsou příslušné parametry zatížení dobře znázorněny.

Vzdálenost A / B V případě osamělých nebo lichoběžníkových zatížení lze v těchto polích zadávat vzdálenosti míst působení zatížení od počátku prutu. Vzdálenosti lze zadat i poměrně k délce prutu zaškrtnutím políčka Poměrná vzdálenost v %. I v tomto případě je pro uživatele velmi užitečné znázornění vzdáleností v grafickém okně vpravo nahoře.

172



Poměrná vzdálenost v % Pokud je toto políčko aktivováno, stanoví se vzdálenosti osamělých nebo lichoběžníkových zatížení poměrně k délce prutu. V opačném případě se zadají absolutní hodnoty v polích pro vzdálenost A a B.

Zatížení přes celou délku prutu Toto pole lze aktivovat pouze v případě lichoběžníkových zatížení. Lineárně proměnné zatížení pak působí od počátku po konec prutu. Pole A a B v sekci Parametry zatížení na prut nemají v tomto případě význam, a proto nejsou přístupná.

Výška průřezu H Výška průřezu H má význam při zadávání zatížení typu Nerovnoměrná teplota. V tomto poli se zadává účinná výška průřezu. Níže uvádíme příklad zatížení na prut v příhradové konstrukci:

Obr. 7.10: Příhradová konstrukce se spojitým zatížením na horním pásu a osamélým zatížením na diagonálách

Jak vidíme, pro zadání osamělých břemen není třeba dělit pruty vnitřními uzly.


173

7.3 Vynucené deformace uzlů

7.3


Obecný popis Vynucená deformace uzlu je posun nebo rotace podepřeného uzlu, ke kterému dochází např. při poklesu podpory. Vynucené deformace lze použít pouze u těch uzlů, které mají odebrány stupně volnosti odpovídající dané vynucené deformaci.

Obr. 7.11: Dialog Nová vynucená deformace uzlu

Obr. 7.12: Tabulka 2.3 Vynucené deformace uzlu

Číslo zatížení se v dialogu Nová vynucená deformace uzlu vyplní automaticky, uživatel ho však může změnit. Pořadí čísel nehraje žádnou roli.

Na uzlech č. V tomto poli se uvede seznam uzlů, na které má vynucená deformace působit. V dialogu Nová vynucená deformace uzlu lze uzly vybrat i graficky po kliknutí na tlačítko [Vybrat uzel/ly]. Pokud jsme zvolili grafické zadání, vyplníme nejdříve údaje o vynucené deformaci a po kliknutí na tlačítko [OK] vybereme v grafickém okně postupně příslušné uzly.

Vynucený posun uX’ / uY’ / uZ’ Vynucený posun je vztažen ke globálnímu souřadnému systému XYZ. Pokud posun podepřeného uzlu neprobíhá rovnoběžně s některou osou globálního souřadného systému, je třeba vypočítat složky X, Y a Z a uvést je do příslušných polí v dialogu nebo v tabulce. V případě, že jsme v základních údajích vybrali konstrukci 2D nebo 1D, nejsou přístupná všechna pole ani sloupce.

174


7.4 Imperfekce

Vynucené pootočení ϕX’ / ϕY’ / ϕZ’ Momenty v uzlech jsou rovněž vztaženy ke globálnímu souřadnému systému XYZ. Pokud vynucené pootočení působí v šikmém směru, pak je třeba působení rozložit do složek X, Y a Z a hodnoty uvést v příslušných polích nebo sloupcích. Kladné vynucené pootočení působí ve směru hodinových ručiček kolem kladné globální osy. Grafické zobrazení v pravé části dialogu poskytuje názornou představu pro zadání znamének.

7.4

Imperfekce

Obecný popis Imperfekce představují výrobně technické odchylky v geometrii konstrukce a ve vlastnostech materiálu. Podle EN 1993-1-1, čl. 5.3 lze imperfekce definovat jako počáteční zakřivení (prohnutí) nebo pootočení (naklonění). Imperfekce se přitom zohledňují ekvivalentním náhradním zatížením.

Obr. 7.13: Geometrické náhradní imperfekce podle EN 1993-1-1 (čl. 5.3)

V programu RSTAB 5 se imperfekce uvažovaly při výpočtu podle teorie II. nebo III. řádu. V RSTABu 6 je možné náhradní zatížení zohlednit i při výpočtu podle teorie I. řádu. Přitom je třeba si uvědomit, že imperfekce sama o sobě nevyvolává žádné vnitřní síly. Proto musí na konstrukci přídatně působit „skutečné“ zatížení, v jehož důsledku v prutu vzniká normálová síla. Zatížení a imperfekce doporučujeme definovat v samostatných zatěžovacích stavech. Vhodně kombinovat je následně lze ve skupinách zatěžovacích stavů. Definovaná náhradní zatížení jsou afinní k prvnímu tvaru vybočení v nejméně příznivém směru. Imperfekce je možné zadávat i v přídavném modulu RS-IMP. V tomto modulu lze imperfekce generovat automaticky nebo alternativně vytvářet přetvořené náhradní konstrukce.


175

7.4 Imperfekce

Obr. 7.14: Dialog Nová imperfekce

Obr. 7.15: Tabulka 2.4 Imperfekce

Číslo imperfekce se v dialogu Nová imperfekce vyplní automaticky, uživatel ho však může kdykoli změnit. Pořadí čísel nehraje žádnou roli.

Vztáhnout na V této sekci může uživatel vybrat, na jaké prvky konstrukce má imperfekce působit. Zaškrtnout lze některou z následujících možností:

Pruty Imperfekce působí na prut nebo na několik prutů jednotlivě.

Seznam prutů Imperfekce vztažená na seznam prutů působí na celou skupinu prutů, které jsou uvedeny v seznamu vpravo. Rozdíl oproti první možnosti je značný. Imperfekce se totiž neuvažuje u každého jednotlivého prutu zvlášť, nýbrž u všech prutů ze seznamu jako celku a vztahuje se tak na celkovou délku. Působení imperfekce na jednotlivé pruty a na seznam prutů lze porovnat na obr. 7.16. Možnost vztáhnout imperfekci na seznam prutů dovoluje uživateli zadat imperfekci přesahující jeden prut, aniž by bylo třeba definovat nový sled prutů. Imperfekci lze pak snadno změnit na imperfekci působící na jednotlivé pruty. Pokud průběžně definovaná imperfekce graficky změní směr u některého prutu ze seznamu, důvodem je opačná orientace prutu. Klikněte na daný prut pravým tlačítkem myši a v místní nabídce vyberte příkaz Otočit směr prutu.

Sady prutů Imperfekce působí na určitou sadu prutů nebo na několik sad prutů. I v tomto případě se parametry imperfekce budou uvažovat u prutů z dané sady jako celku.

176


7.4 Imperfekce

Rozlišujeme dva druhy sad prutů: takzvané sledy prutů a skupiny prutů (viz kapitola 5.11, strana 143). Zatímco imperfekce lze ke sledům prutů vztahovat neomezeně, v případě skupin prutů je nelze použít.

Obr. 7.16: Imperfekce vztažená na Pruty (vlevo) a na Seznam prutů (vpravo)

Na prutech č. V tomto poli se uvede seznam prutů, popř. sad prutů, na které má imperfekce působit. V dialogu Nová imperfekce lze pruty zadat i graficky po kliknutí na tlačítko [Vybrat prut / -y] nebo [Vybrat sadu prutů]. Pokud jsme zvolili grafické zadání, vyplníme nejdříve všechny údaje o imperfekci. Po kliknutí na [OK] postupně vybereme příslušné pruty nebo sady prutů v grafickém okně. V případě imperfekcí vztažených na seznam prutů lze v dialogu upravit pořadí čísel prutů pomocí tlačítka [Otočit orientaci prutů]. Tím se změní i pootočení v grafickém zobrazení. Na výpočet tato změna nemá vliv, protože náhradní zatížení jsou stejná.

Směr Imperfekce lze definovat pouze ve směru lokálních os y nebo z. Počáteční zakřivení nebo pootočení v globálním směru je vyloučeno. Orientace os prutu se popisuje v kapitole 5.7, v oddílu Natočení prutu. Zpravidla představuje osa y takzvanou „silnou“a osa z „slabou“ osu průřezu prutu. Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, je přístupný pouze směr z.

Pootočení 1/ϕ0 ϕ0 udává míru pootočení (naklonění), srov. EN 1993-1-1, čl. 5.3. V tomto poli v dialogu, popř. sloupci v tabulce je třeba zadat převrácenou hodnotu ϕ0. Po kliknutí na tlačítko [Spočítat pootočení podle normy a načíst hodnotu...] se otevře dialog Stanovení pootočení prutu, v němž lze dopočítat parametry imperfektního zatížení podle vybrané normy.


177

7.4 Imperfekce

Obr. 7. 17: Dialog Stanovení pootočení prutu

Zakřivení l/w0 Zakřivení w0 (resp. e0 podle EN 1993-1-1) stanoví míru prohnutí. Zakřivení závisí na křivce vzpěrné pevnosti průřezu a zadává se ve vztahu k délce prutu l.

Zohlednit zakřivení od ε0 Pootočení a zakřivení se zohledňují současně, pokud je charakteristická hodnota prutu ε větší než hodnota zadaná v tomto poli. Ve většině případů se stanoví hodnota ε > 1.6, od které je třeba kromě pootočení uvážit i zakřivení.

Příklady imperfekcí •

Na levém sloupu můžeme pozorovat pootočení i zakřivení, na pravém sloupu pouze pootočení.

Obr. 7.18: Pootočení a zakřivení rovinného rámu

178


7.4 Imperfekce

•

V uzlu, v němž se spojují 4 pruty, bylo definováno zakřivení l/200.

Obr. 7.19: Zakřivení zkřížených prutů


179

8.1 Kontrola vstupních dat

8.

Výpočet

8.1

Kontrola vstupních dat

Před spuštěním výpočtu doporučujeme provést kontrolu údajů o konstrukci a zatížení a navrženého modelu. Při kontrole se ověří, zda nechybí některé nezbytné údaje o jednotlivých prvcích konstrukce a zatížení a zda jsou vztahy mezi daty definovány smysluplně. Zjištěné chyby lze rychle opravit, protože problematický řádek lze přímo vyvolat v tabulce.

8.1.1


V programu RSTAB lze ověřit správnost zadaných dat o konstrukci i zatížení. Kontrolu správnosti spustíme z hlavní nabídky Nástroje → Kontrola správnosti… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Otevře se následující dialog:

Obr. 8.1: Dialog Kontrola správnosti

V tomto dialogu stanovíme, která vstupní data budou překontrolována. V sekci Druh kontroly můžeme vybrat jednu ze tří možností:

•

Normální

Jedná se o standardní kontrolu, při které se prověří úplnost zadaných parametrů a správnost nadefinovaných vztahů.

•

S varováním

Po zaškrtnutí této volby se provede důkladná kontrola, při níž program hledá také uzly se stejnými souřadnicemi nebo nespojené pruty. Pokud program narazí na nesrovnalost, zobrazí se hlášení s přesnými údaji. Uživatel může kontrolu přerušit a ihned problém odstranit.

Obr. 8.2: Kontrola správnosti s varováním

•

Pouze statistika

Tato funkce slouží k zobrazení bilance zadaných dat, například rozměrů konstrukce, celkové tíhy, počtu zadaných uzlů, prutů, zatížení na prut nebo imperfekcí apod.

180



Bilance vstupních dat se zobrazí vždy po úspěšném ukončení všech tří druhů kontroly správnosti.

Obr. 8.3: Výsledek kontroly správnosti, záložka Údaje o konstrukci

8.1.2

Kontrola modelu

Kromě obecné kontroly správnosti, kterou popisujeme výše, lze provést důslednou kontrolu modelu, při které program vyhledává v modelu určité chyby. Kontrolu spustíme z hlavní nabídky Nástroje → Kontrola modelu. Uživatel tu může zvolit jednu ze čtyř možností:

Identické uzly Program vyhledá uzly se stejnými souřadnicemi při zadané toleranci a zobrazí jejich seznam. Uzly jsou v něm rozděleny do skupin.

Obr. 8.4: Výsledek kontroly identických uzlů v modelu


181


V sekci Co provést s identickými uzly? určíme, jak má program zpracovat stejné uzly. V sekci Operaci použít na zvolíme, zda má program danou operaci provést u všech skupin uzlů zobrazených v seznamu nahoře nebo pouze u aktuálně vybrané skupiny. V sekci Tolerance lze přesně nastavit rozmezí, kdy budou souřadnice vyhodnoceny jako identické. Tato funkce je užitečná především při importu konstrukcí z aplikací CAD, které se často vyznačují velmi krátkými pruty, neboť uzly jsou zadány těsně vedle sebe. Pokud se při vhodně zvolené toleranci takové uzly vyfiltrují a sloučí, vyhneme se případným problémům při výpočtu.

Překrývající se pruty Pokud uživatel vybere tuto funkci, vyhledá program všechny pruty, které se částečně nebo po celé délce překrývají, a zobrazí jejich seznam. Pruty jsou v něm zařazeny do skupin. Po kliknutí na [OK] bude vybraná skupina označena v grafickém zobrazení a uživatel ji může opravit.

Křízení nespojených prutů Při kontrole se vyhledají pruty, které se kříží, ale v průsečíku nejsou spojeny uzlem.

Obr. 8.5: Výsledek kontroly křížících se prutů v modelu

V sekci Skupiny křížících se nespojených prutů se zobrazí výsledek kontroly. Zkřížené pruty jsou zde rozděleny do skupin. Aktuálně vybraná skupina se v grafickém zobrazení označí šipkou. V sekci Co chcete provést s křížícími se nespojenými pruty? uživatel určí, zda se mají nalezené pruty spojit. Volba Spojit pruty se použije pouze pro přenos vnitřních sil, nikoli však například pro běžné diagonální vyztužení tahovými pruty.

Nezávislé systémy Při této kontrole program vyhledá případné dílčí konstrukce, které nejsou k celkové konstrukci připojeny žádným prutem. Dílčí konstrukce, aktuálně vybraná v seznamu Skupiny nezávislých systémů, se v grafickém zobrazení barevně vyznačí. Případné problémové oblasti se tak lokalizují a model je možné opravit.

182



8.1.3


Program RSTAB může případné drobné nesrovnalosti, které vznikly při importu dat z aplikace CAD nebo v průběhu modelování konstrukce, automaticky opravit. Příslušnou funkci vyvoláme z hlavní nabídky Nástroje → Regenerovat konstrukci….

Obr. 8.6: Dialog Regenerace konstrukce

V sekci Sloučit blízko ležící uzly se stanoví mez pro vzdálenost mezi uzly. Pokud bude vzdálenost mezi uzly menší, než je hodnota zadaná v poli Tolerance, budou uzly vyhodnoceny jako identické a sloučeny v jediný uzel. Nadbytečné uzly se smažou a provede se přečíslování uzlů. V sekci Pruty jsou považovány za svislé se upravuje poloha lokálního osového systému. U prutů ve „svislé“ poloze je orientace os jiná než u prutů v „obecné“ (mimoběžné) poloze (viz kapitola 5.7, strana 120). V poli Tolerance lze zadat hodnotu pro délku průmětu do roviny XY. Pokud nebude tato hodnota překročena, budou se pruty považovat za svislé. Osy prutu se tak „nestočí“, což je výhodné pro zadání zatížení i pro výsledné vnitřní síly.

8.1.4

Smazání nepoužitých zatížení

Zatížení lze zadat pouze na prvcích, které již v konstrukci existují. V průběhu modelování se může stát, že uživatel z konstrukce odstraní pruty nebo uzly, kterým byla přiřazena zatížení. Zpravidla se zatížení smažou automaticky spolu s těmito prvky. Pokud se však přesto stane, že se při kontrole správnosti odhalí podobná chyba, lze zatížení na již neexistujících prvcích snadno smazat z hlavní nabídky Nástroje → Smazat nepoužitá zatížení.


183

8.2 Parametry výpočtu

8.2

Parametry výpočtu

Koncepce výpočtu v programu RSTAB 6 se oproti výpočtu v RSTABu 5 změnila. V RSTABu 6 lze výpočetní parametry přiřazovat jednotlivě každému zatěžovacímu stavu a každé skupině nebo kombinaci zatěžovacích stavů. Parametry se přiřazují v záložce Parametry výpočtu v dialogu pro zadání zatěžovacího stavu nebo skupiny ZS (viz obr. 6.4, strana 148). Kromě toho nabízí program celkový přehled, z něhož má uživatel přístup k výpočetním parametrům všech zatěžovacích stavů, jejich skupin a kombinací. Dialog se otevře z hlavní nabídky Výpočet → Parametry výpočtu… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 8.7: Ikona [Parametry výpočtu]

Dialog je rozdělen do čtyř záložek. V prvních třech záložkách lze nastavit parametry pro výpočet jednotlivých zatěžovacích stavů, resp. jejich skupin nebo kombinací. Společné parametry se stanoví ve čtvrté záložce Možnosti.

Záložka Zatěžovací stavy

Obr. 8.8: Dialog Parametry výpočtu, záložka Zatěžovací stavy

V levé části dialogu v sekci Seznam se zobrazí všechny dosud zadané zatěžovací stavy. Vlastnosti zatěžovacího stavu, aktuálně vybraného v seznamu, může uživatel upravovat v sekcích vpravo. Pokud je zatěžovací stav označen hvězdičkou, nebyla mu přiřazena žádná zatížení nebo obsahuje výlučně imperfekce.

184



Vícenásobný výběr položek v seznamu lze provést pomocí stisknuté klávesy [Ctrl]. V tabulce níže uvádíme funkce jednotlivých tlačítek v záložce Zatěžovací stavy dialogu Parametry výpočtu: Slouží k úpravám základních údajů vybraného zatěžovacího stavu. Slouží k výběru všech zatěžovacích stavů. Vlastnosti lze pak stanovit jednotně pro všechny zatěžovací stavy. Slouží ke zrušení výběru položky ze seznamu. Slouží ke smazání vybraných zatěžovacích stavů. Tabulka 8.1: Tlačítka v záložce Zatěžovací stavy

Sekce Označení zatěžovacího stavu, Součinitel ZS, Charakter zatížení a Vlastní tíha jsou popsány v kapitole 6.1 na straně 146.

Sekce Teorie výpočtu V sekci Teorie výpočtu může uživatel vybrat, zda výpočet zatěžovacího stavu proběhne podle teorie I., II. nebo III. řádu. Pokud označí volbu Postkritická analýza, pak bude provedena postkritická analýza kompletní nosné konstrukce. Přednastaven je lineární výpočet zatěžovacího stavu podle teorie I. řádu. Pokud model konstrukce obsahuje lanové pruty, bude navržen výpočet podle teorie III. řádu. Lanové pruty se počítají vždy podle teorie III. řádu, ostatní pruty podle zvolené teorie výpočtu. Jestliže výpočet nemá proběhnout podle teorie I. řádu, v sekci Možnosti pro teorii II. resp. III. řádu lze provést detailní nastavení. Zohlednit příznivé účinky tahových sil Tahové síly příznivě působí na přetvořenou konstrukci. Jejich vlivem se přetvoření zmenší a konstrukce je stabilnější. Na zohlednění příznivých účinků tahových sil jsou různé názory. Eurokódy obsahují ustanovení, podle nichž je třeba příznivé účinky násobit menším dílčím součinitelem spolehlivosti než nepříznivé. Zohlednění rozdílných dílčích součinitelů spolehlivosti u jednotlivých prutů je na úrovni výpočetního jádra stěží proveditelné, pokud nechceme nadměrně prodloužit čas výpočtu. RSTAB tak nabízí možnost nastavit tahové síly obecně na nulu. Je to jistější řešení. Pokud chceme tuto možnost využít, je třeba deaktivovat kontrolní políčko. Na druhé straně lze namítat, že v normách se hovoří o účincích zatížení a nikoli vnitřních sil. Z toho vyplývá, že by měl uživatel pouze rozhodnout, zda má celý zatěžovací stav příznivý nebo nepříznivý účinek. Příznivé působení nepříznivého zatěžovacího stavu v určitých oblastech konstrukce lze zohlednit. Normálové síly uvažované při výpočtu se nemění. V tomto případě je třeba kontrolní políčko zaškrtnout. Zpětné dělení výsledků součinitelem ZS Podle některých norem je nezbytné vynásobit zatížení součinitelem, a tím zvýšit jejich účinky pro posouzení stability podle teorie II. řádu. Dimenzování konstrukce však má proběhnout se zatíženími bez dílčích součinitelů spolehlivosti. Oba požadavky lze splnit, pokud bude zadán součinitel ZS větší než 1,00 a pokud zaškrtneme toto kontrolní políčko. Redukce tuhosti součinitelem bezpečnosti γM Pokud zaškrtneme toto políčko, vydělí se tuhost (E*I), popř. (E*A) součinitelem γM. Součinitel bezpečnosti materiálu γM se stanoví pro každý materiál zvlášť (viz kapitola 5.2, strana 95).


185


Spočítat součinitel kritického zatížení Výpočet součinitele kritického zatížení zatěžovacího stavu probíhá iteračně podle teorie II. řádu. Po kliknutí na tlačítko [Nastavení pro stanovení součinitele kritického zatížení…] lze nastavit parametry pro výpočet. Výchozím bodem je počáteční faktor zatížení, od něhož se zatížení neustále zvyšuje podle zadaného přírůstku zatížení, dokud konstrukce neztratí svou stabilitu. Při této metodě je třeba dávat pozor na to, aby počáteční faktor zatížení nebyl příliš vysoký a hodnota zadaná pro přírůstek zatížení příliš hrubá, a nedošlo tak k přeskočení prvního vlastního tvaru. Také je třeba nastavit dostatečně vysoký počet možných iterací v záložce Možnosti.

Záložka Skupiny zatěžovacích stavů

Obr. 8.9: Dialog Parametry výpočtu, záložka Skupiny zatěžovacích stavů

Základní informace ke skládání zatěžovacích stavů do skupin najdete v kapitole 6.2 na straně 152. V levé části dialogu se v sekci Seznam zobrazí všechny dosud založené skupiny zatěžovacích stavů. Vlastnosti skupin aktuálně vybraných v seznamu lze upravovat v sekcích vpravo. Vícenásobný výběr položek lze provádět pomocí stisknuté klávesy [Ctrl]. Sekce Označení SZS, Součinitel SZS a ZS zahrnuté do skupiny stavů jsou popsány v kapitole 6.2 na straně 152.

Teorie výpočtu V sekci Teorie výpočtu může uživatel rozhodnout, zda výpočet skupiny zatěžovacích stavů proběhne podle teorie I., II. nebo III. řádu. Přednastaven je nelineární výpočet skupiny zatěžovacích stavů podle teorie II. řádu. Pokud model konstrukce obsahuje lanové pruty, bude navržen výpočet podle teorie III. řádu. Lanové pruty se počítají vždy podle teorie III. řádu, ostatní pruty podle zvolené teorie výpočtu. Pokud uživatel označí volbu Postkritická analýza, pak bude provedena postkritická analýza kompletní nosné konstrukce.

186



Teorie II. řádu Při výpočtu podle teorie II. řádu se zjišťuje rovnováha na přetvořené konstrukci při malých deformacích. Normálové síly v konstrukci vyvolávají větší ohybové momenty. Výpočet podle teorie II. řádu je tak vhodný pouze v případě, kdy je normálová síla podstatně větší než posouvající síla. Přídavný ohybový moment ΔM je dán podélnou silou N a ramenem eel.

ΔM = N ⋅ e el Rovnice 8.1

U prutů namáhaných tlakem vzniká superlineární vztah mezi namáháním a vnitřními silami. Proto je třeba zpravidla nutné počítat s γ-násobnými zatíženími. Rovnice podle teorie II. řádu vychází z trigonometrických funkcí. RSTAB používá analytické řešení diferenciální rovnice pro posun prutu se zohledněním normálové síly. Interakce mezi ohybem a kroucením se neuvažuje. Pokud má výpočet proběhnout podle ohybově-torzní teorie II. řádu, je třeba použít přídavný modul FE-LTB. RSTAB prověřuje charakteristickou hodnotu prutu ε:

ε =L⋅

N E⋅I

Rovnice 8.2

V případě, že je charakteristická hodnota prutu příliš malá, vypočítá RSTAB rovnici pomocí řad. Jako kritérium přerušení výpočtu podle teorie II. řádu se používá rozdíl v normálové síle v jednotlivých iteracích. Normálová síla, která ovlivňuje tuhost a je pro výpočet podle teorie II. řádu rozhodující, se uvažuje jako konstantní po celé délce prutu. Pokud se u všech prutových prvků překročí hranice stanovená pro rozdíl v normálové síle, bude výpočet ukončen. Poměrnou mez lze stanovit v záložce Možnosti v poli Tolerance kritérií konvergence u nelineárního výpočtu. Vychází se z předpokladů teorie pružnosti I. řádu a těchto doplňujících podmínek:

• • •

Nedochází k žádným plastickým deformacím. Nemění se směr vnějších sil. Není-li podélná síla v prutu konstantní, použije se pro výpočet ε nejméně příznivá hodnota normálové síly N.

Teorie III. řádu (Newton-Raphson) Teorie III. řádu, označovaná také jako teorie velkých deformací, zohledňuje při analýze vnitřních sil podélné i příčné síly. Pokud vybereme výpočet podle teorie III. řádu, pak se podle ní počítají všechny typy prutů. V RSTABu 5 se podle teorie III. řádu počítaly pouze lanové pruty. Při výpočtu se přitom uplatňuje metoda Newtona-Raphsona. Nelineární soustava rovnic se řeší iterační numerickou metodou tečen. V záložce Možnosti lze konvergenci ovlivnit nastavením počtu přírůstků zatížení. Při výpočtu podle teorie III. řádu se matice tuhosti vytvoří pro přetvořenou konstrukci po každém iteračním kroku.Pokud se v konstrukci nacházejí pruty typu Lanové pruty, budou se vždy počítat podle teorie III. řádu. Ostatní pruty se spočítají podle zvolené teorie výpočtu. Postkritická analýza Po zvolení tohoto druhu výpočtu se provede postkritická analýza celé nosné konstrukce. Vliv normálových sil se uvažuje pro stanovení změn smykové a ohybové tuhosti nosníků a příhradových prutů. Při tomto výpočtu se v každém iteračním kroku uloží tečná matice tuhosti. V případě singularit (nestability) se matice tuhosti předchozího iteračního kroku


187


použije pro nové geometrické přírůstkové iterace, dokud je tečná matice tuhosti aktuálního uspořádání regulární (stabilní).

Možnosti pro teorii II., resp. III. řádu Volby Zohlednit příznivé účinky tahových sil, Zpětné dělení výsledků součinitelem ZS, Redukce tuhosti součinitelem bezpečnosti γM a Spočítat součinitel kritického zatížení jsou popsány na straně 185.

Záložka Kombinace zatěžovacích stavů

Obr. 8.10: Dialog Parametry výpočtu, záložka Kombinace zatěžovacích stavů

Základní informace ke skládání zatěžovacích stavů do kombinací najdete v kapitole 6.3 na straně 156. V levé části dialogu se v sekci Seznam zobrazí všechny dosud založené kombinace zatěžovacích stavů. Vlastnosti kombinací aktuálně vybraných v seznamu lze upravovat v sekcích vpravo. Vícenásobný výběr kombinací lze provádět pomocí stisknuté klávesy [Ctrl]. Sekce Označení KZS, Složení kombinace a ZS/SZS/KZS zahrnuté do kombinace stavů jsou popsány v kapitole 6.3 Kombinace zatěžovacích stavů na straně 158.

Možnosti Ve spodní části dialogu v sekci Možnosti lze aktivovat volbu Kvadratická superpozice. Místo obvyklého součtu vnitřních sil podle rovnice

B = A 1 + A 2 + ... + A n Rovnice 8.3

se při kvadratické superpozici provádí pythagorejský součet: B = A 12 + A 22 + ... + A n2 Rovnice 8.4

188




Záložka Možnosti

Obr. 8.11: Dialog Parametry výpočtu, záložka Možnosti

Nelineární účinky Pokud jsou v konstrukci použity nelineární prvky (např. tahové pruty, podpory s kritériem neúčinnosti), lze jejich nelinearity aktivovat v této sekci. Tato možnost by měla být ovšem využívána pouze k testování konstrukce. Nesprávně definované neúčinné prvky jsou častou příčinou nestability. Volby v této sekci jsou velmi užitečné při hledání chyb tohoto charakteru.

Reaktivace vypadlých prutů Toto nastavení má význam, pokud konstrukce obsahuje pruty, které mohou být v určitých případech neúčinné, např. tahové a tlakové pruty s nelineárními vlastnostmi. Pomocí této volby lze řešit případné stabilitní problémy. Jako příklad nám poslouží konstrukce, která je stabilizována pomocí tahových prutů. V prvním výpočetním cyklu budou všechny tyto pruty zatíženy malými tlakovými silami, a proto budou z konstrukce odstraněny. V druhé iteraci bude konstrukce bez těchto prutů nestabilní. Zkontrolovat deformaci vypadlých prutů a popř. je reaktivovat Pokud je toto zaškrtávací políčko aktivováno, v každé iteraci se zkontroluje deformace neúčinných prutů. Pokud se např. koncové uzly tahového prutu od sebe vzdálí, bude prut reaktivován. Maximální počet reaktivací V mnoha případech se může opětovné zařazování prvku do konstrukce projevit nepříznivě: může se stát, že určitý prut bude po první iteraci odstraněn, po druhé iteraci znovu zahrnut, po třetí opět odstraněn atd. Výpočet pokračuje bez konvergence v této smyčce, dokud není


189


dosažen maximální počet iterací. Předejít lze tomu tak, že v uvedeném poli nastavíme počet možných reaktivací prutu, než bude prut definitivně odstraněn z matice tuhosti. Pokud uživatel aktivuje políčko Zvláštní úpravy nastavení, zpřístupní se mu další dvě volby pro zpracování vypadlých prutů. Tyto volby lze kombinovat s výše popsanou reaktivací prutů. Vypadlé pruty odstraňovat jednotlivě v po sobě jdoucích iteracích Pokud označíme tuto volbu, neodstraní se po první iteraci např. všechny tahové pruty zatížené tlakem najednou, nýbrž pouze tahový prut zatížený největším tlakem. Při druhé iteraci tak chybí v matici tuhosti pouze jeden prut. Po druhé iteraci bude opět odstraněn pouze tahový prut, na který působí největší tlak. Zpravidla vede tento postup k lepší konvergenci v důsledku redistribuce v konstrukci. Tato metoda výpočtu je časově náročnější, protože musí proběhnout větší počet iterací. Přitom je třeba dávat pozor na to, aby v dolní části dialogu v sekci Ostatní nastavení byl zvolen dostatečný počet možných iterací. Vypadlým prutů přiřadit menší tuhost Pokud aktivujeme tuto volbu, neúčinné pruty nebudou odstraněny z matice tuhosti, ale přiřadí se jim velmi malá tuhost. Tuhost můžeme určit v poli Redukční součinitel tuhosti. Pokud například vybereme součinitel 1000, bude tuhost zmenšena na 1/1000 původní hodnoty. Jestliže zvolíme tuto metodu výpočtu, je třeba si uvědomit, že na prutu vzniknou minimální vnitřní síly, které prut v důsledku svých definovaných vlastností vlastně nepřenáší.

Ostatní nastavení Maximální počet iterací Pokud se provádí výpočet podle teorie II. či III. řádu nebo postkritická analýza nebo pokud konstrukce obsahuje nelineární prvky, je třeba provést iterační výpočet. Maximální možný počet cyklů opakování lze nastavit v tomto poli. Pokud bude vyčerpán stanovený maximální počet iterací bez dosažení rovnováhy na konstrukci, objeví se po skončení výpočtu varovné hlášení. Výsledky výpočtu se přesto zobrazí. Počet přírůstků zatížení Údaj v tomto poli má význam pouze v případě, že se provádí výpočet podle teorie II. či III. řádu nebo postkritická analýza. Při zohlednění velkých deformací je často obtížné dosáhnout rovnováhy. Nestabilitě se lze vyhnout postupným navyšováním zatížení v několika krocích. Pokud například v tomto poli zadáme 2 přírůstky zatížení, zatíží se konstrukce v prvním kroku pouze poloviční hodnotou zatížení. Následně proběhne iterační výpočet až do dosažení rovnováhy. V druhém kroku se na již přetvořenou konstrukci vloží druhá polovina zatížení a znovu se provede iterační výpočet až do dosažení rovnováhy. Z popisu je zřejmé, že zadání přírůstků zatížení značně prodlužuje dobu výpočtu. Proto je v tomto poli přednastavena hodnota 1 (tzn. výpočet bez postupného navyšování zatížení).

190



Počet dílů prutu pro zobrazení výsledků na prutu Údaj v tomto poli má vliv na grafické zobrazení výsledků na prutu. Pokud v tomto poli nastavíme např. číslo 9, vydělí se délka nejdelšího prutu v konstrukci devíti. Na základě výsledné délky se pak určí v každém prutu mezilehlé body, pro které se zobrazí grafický průběh výsledků. Počet dílů prutu pro zobrazení výsledků na prutech s pružným podložím, příp. náběhy Na rozdíl od předchozí volby se v tomto případě provádí skutečné dělení prutů s pružným podložím nebo náběhy pomocí vnitřních uzlů. Tento údaj má vliv i na nosníky, pokud je aktivováno kontrolní políčko níže. Aktivovat vnitřní dělení prutů pro analýzu velkých deformací Tato volba slouží k dělení nosníků pomocí vnitřních uzlů s cílem zohlednit správně tyto pruty při výpočtu podle teorie III. řádu. Výpočet vnitřních sil na přetvořené konstrukci (u nelineárního výpočtu) Pro výpočet podle teorie II. řádu lze vnitřní síly Vy a Vz (v případě výpočtu podle teorie III. řádu všechny vnitřní síly) převést do přetvořených lokálních osových systémů prutu. Zohlednit smykovou tuhost prutů (Ay, Az) Smyková tuhost, pokud se uvažuje, má vliv na větší přetvoření. U válcovaných a svařovaných profilů při normální délce prutu se téměř neprojeví, a proto je v přednastavení toto kontrolní políčko neaktivní. U masivních průřezů nebo velmi krátkých prutů ovšem doporučujeme smykovou tuhost při výpočtu zohlednit. Tolerance kritérií konvergence u nelineárního výpočtu Volbou Tolerance kritérií konvergence u nelineárního výpočtu lze ovlivnit výpočet, pokud konstrukce obsahuje nelineární prvky nebo pokud se provádí analýza podle teorie II. či III. řádu, popř. postkritická analýza. Změna normálových sil v posledních dvou iteracích bude porovnána u jednotlivých prutů. Jakmile změna dosáhne určitého zlomku maximální normálové síly, bude výpočet ukončen. V průběhu iterací se však může stát, že se normálové síly jednoho nebo několika prutů stále pohybují mezi dvěma hodnotami, místo aby došlo ke konvergenci. V tomto poli lze nastavit poměrnou citlivost, čímž lze předejít tomuto kolísání. Přednastaven je součinitel 1,0. Minimální přípustná hodnota daného součinitele je 0,1, maximální hodnota 10,0. Čím větší je nastavená hodnota, tím menší je citlivost. Tento součinitel má vliv i na kritérium konvergence v případě změn deformace při výpočtu podle teorie III. řádu, který zohledňuje geometrické nelinearity.


191

8.3 Spuštění výpočtu

8.3


Spustit výpočet lze několika způsoby. Předtím však doporučujeme provést rychlou kontrolu správnosti zadaných dat (srov. kapitola 8.1.1, strana 180).

Spočítat vše Tuto funkci spustíme z hlavní nabídky Výpočet → Spočítat vše nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 8.12: Ikona [Spočítat vše]

Tímto příkazem se spustí výpočet všech zatěžovacích stavů, skupin, kombinací zatěžovacích stavů i superkombinací aktuální úlohy i všech přídavných modulů, pokud v nich jsou zadána příslušná data. Tuto funkci je třeba používat uvážlivě. Mnoho zatěžovacích stavů se nemůže vyskytovat samostatně. Například zatížení větrem vždy působí společně s vlastní tíhou. Konstrukce, které mají například uložení neúčinná v tahu, ztrácejí zpravidla při postupném výpočtu jednotlivých zatěžovacích stavů stabilitu. Neuvážené spuštění funkce Spočítat vše může navíc vést ke zbytečnému prodloužení doby výpočtu.

Spočítat vybrané zatěžovací stavy Tuto funkci lze vyvolat z hlavní nabídky Výpočet → Vybrat pro výpočet... Objeví se následující dialog:

Obr. 8.13: Dialog Vybrat pro výpočet

192


8.3 Spuštění výpočtu

V levé části dialogu se nachází seznam všech zatěžovacích stavů, skupin, kombinací zatěžovacích stavů a superkombinací aktuální úlohy i všech případů z přídavných modulů, pro které dosud nemáme výsledky. Pomocí tlačítka [X] se úlohy vybrané v seznamu vlevo převedou do seznamu Vybrané pro výpočet v pravé části dialogu. Jednotlivé případy lze vybrat i tak, že na ně dvakrát klikneme. Tlačítko [XX] slouží k převedení celého seznamu do tabulky vpravo. Pokud vybereme kombinace zatěžovacích stavů nebo případy z přídavných modulů, při jejichž výpočtu se vychází z výsledků určitých zatěžovacích stavů, pak se tyto zatěžovací stavy automaticky spočítají. Jsou-li zatěžovací stavy označeny hvězdičkou (*), jako například zatěžovací stavy 8 až 10 na obr. 8.13, nelze je spočítat. Buď pro ně nejsou definována žádná zatížení nebo se jedná o imperfekce. Pokud v seznamu Dosud nevypočítané chybějí případy z přídavných modulů, je třeba aktivovat kontrolní políčko Zobrazit přídavné moduly. Kliknutím na tlačítko, které vidíte na levém okraji, se otevře dialog Parametry výpočtu (viz kapitola 8.2, strana 184).

Spočítat aktuální zatěžovací stav Pokud potřebujeme pouze výsledky určitého zatěžovacího stavu nebo skupiny stavů, lze jejich výpočet spustit přímo. Nastavte daný zatěžovací stav v seznamu v panelu nástrojů a následně klikněte na ikonu [Zapnout/vypnout výsledky].

Obr. 8.14: Přímý výpočet aktuálního zatěžovacího stavu kliknutím na ikonu [Zapnout/vypnout výsledky]

Pokud se zobrazí hlášení, že dosud nejsou k dispozici žádné výsledky, může být výpočet proveden.

Obr. 8.15: Kontrolní dotaz před výpočtem

RSTAB6 dále uživateli umožňuje po zvolení příslušného příkazu v hlavní nabídce Výpočet spočítat pouze výsledky RSTABu či pouze výsledky modulů nebo také spočítat všechny výsledky všech otevřených úloh, resp. spočítat pouze výsledky RSTABu nebo naopak pouze výsledky modulů u všech otevřených úloh.


193

9.1 Souhrn

9.

Výsledky

Po výpočtu se zobrazí navigátor Výsledky (viz kapitola 4.4.3, strana 62) a tabulky s číselnými výsledky (viz kapitola 4.4.4, strana 63). Číslování jednotlivých oddílů v této kapitole vychází z číslování tabulek výsledků. Uživatel tak bude moct snáze najít jednotlivé záložky v programu.

9.1

Souhrn

Tabulka 3.0 Souhrn podává přehled o průběhu výpočtu jednotlivých zatěžovacích stavů a jejich skupin.

Obr. 9.1: Tabulka 3.0 Souhrn

V přehledu se porovnávají kontrolní součty zatížení a podporových reakcí. Procentuální odchylka by měla být v každém směru menší než 1 %. V opačném případě vznikají nesrovnalosti v důsledku velkých rozdílů v tuhosti. Může nastat i případ, kdy konstrukce není dostatečně stabilní nebo kdy byl při výpočtu dosažen maximální počet iterací, aniž by proběhla konvergence. V tomto přehledu se dále zobrazí maximální posuny a pootočení vzhledem ke globálním osám X, Y a Z a také největší celková deformace. V souhrnu výsledků pro jednotlivé zatěžovací stavy se vždy uvedou i použité výpočetní parametry. Důležitý je například údaj o počtu iterací, který byl zapotřebí k výpočtu příslušných výsledků. Tabulku uzavírá celkový přehled vybraných a obecně platných parametrů výpočetního jádra (srov. záložka Možnosti v dialogu Parametry výpočtu).

194


9.2 Pruty – vnitřní síly

9.2

Pruty – vnitřní síly

Vnitřní síly prutů lze graficky zobrazit kliknutím na příslušnou podpoložku v položce Pruty v navigátoru Výsledky. V tabulce jsou uvedeny číselné hodnoty vnitřních sil.

Obr. 9.2: Navigátor Výsledky: Pruty → Vnitřní síly

Obr. 9.3: Tabulka 3.1 Pruty – Vnitřní síly

Zatěžovací stav, jehož vnitřní síly chceme zobrazit, můžeme nastavit v seznamu v panelu nástrojů v horní části obrazovky nebo v panelu nástrojů v okně tabulek.


195


Řez x V tomto přehledu se zobrazí vnitřní síly jednotlivých prutů pro:

• počáteční a koncový uzel • vnitřní uzly podle zadaného dělení prutu (srov. kapitola 5.6, strana 119) • extrémní hodnoty (Max/Min) vnitřních sil N, Vz a My Toto přednastavení lze změnit z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit → Filtr výsledků… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek. Otevře se následující dialog:

Obr. 9.4: Dialog Filtr výsledků - Pruty

Druh a rozsah zobrazených výsledků lze nastavit zaškrtnutím příslušných políček.

Síly / momenty V následující tabulce uvádíme přehled jednotlivých vnitřních sil v prutu: N

Normálová síla

Vy

Posouvající síla ve směru lokální osy y

Vz

Posouvající síla ve směru lokální osy z

MT

Kroutící moment

My

Ohybový moment okolo osy y

Mz

Ohybový moment okolo osy z

Tabulka 9.1: Vnitřní síly na prutu

Lokální osy prutu y a z jsou hlavními osami průřezu. Osa y přitom představuje takzvanou „silnou“ osu, zatímco osa z „slabou “ osu (srov. kapitola 5.7, strana 120). Vnitřní síly lze u nelineárního výpočtu vztáhnout i k přetvořeným osovým systémům prutu. Tuto volbu může uživatel nastavit v záložce Možnosti v dialogu Parametry výpočtu (srov. kapitola 8.2, strana 184).

196



Polohu prutu lze zkontrolovat při 3D renderování nebo zaškrtnutím volby Osové systémy prutu x,y,z v položkách Konstrukce a Číslování v podpoložce Pruty v navigátoru Zobrazit:

Obr. 9.5: Aktivace lokálních osových systémů prutu v navigátoru Zobrazit

Lokální osový systém prutu má vliv i na znaménka vnitřních sil.

Obr. 9.6: Kladné zadání vnitřních sil

Ohybový moment My je kladný, pokud na kladné straně prutu (ve směru osy z) vznikají tahová napětí. Ohybový moment Mz je kladný, pokud na kladné straně prutu (ve směru osy y) vznikají tlaková napětí. Znaménka kroutících momentů i normálových a posouvajících sil se řídí běžnou konvencí: tyto vnitřní síly jsou kladné, pokud působí v kladném směru na kladné straně řezu. Sloupce, v nichž jsou uvedeny vnitřní síly, jsou částečně podbarveny červeně a modře. Barevné pruhy graficky znázorňují příslušné výsledné hodnoty. Záporné vnitřní síly jsou vyznačeny červeným pruhem, kladné pruhem modrým. Šířka barevného pruhu se řídí hodnotou vnitřní síly vzhledem k maximální, resp. minimální hodnotě u všech prutů. Takto může uživatel snadno vizuálně zhodnotit i číselné výsledky v tabulce. Barevné zobrazení hodnot lze zapnout, resp. vypnout z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit → Barevné znázornění hodnot nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek. V prvním sloupci tabulky je na konci seznamu hodnot každého prutu uvedena největší kladná (Max) a nejmenší záporná (Min) hodnota jednotlivých vnitřních sil, které v prutu vznikají. Extrémní hodnoty jsou vyznačeny tučně. V ostatních sloupcích daného řádku s extrémní hodnotou jsou uvedeny odpovídající hodnoty ostatních vnitřních sil.


197

9.3 Sady prutů – vnitřní síly

Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, zobrazí se pouze některé sloupce s vnitřními silami.

Příslušející zatěžovací stavy Tento poslední sloupec v tabulce se zobrazí pouze u výsledků kombinací zatěžovacích stavů. Kromě toho se zde objeví nový třetí sloupec. Poslední sloupec obsahuje zatěžovací stavy nebo jejich kombinace uvažované při výpočtu maximální nebo minimální síly, která je uvedena v příslušném řádku. Stálé zatěžovací stavy se uvádějí vždy, proměnné zatěžovací stavy pouze v případě, že nepříznivě ovlivňují výsledek (srov. kapitola 6.3 Kombinace zatěžovacích stavů, strana 156). V třetím sloupci jsou pro každý prut uvedeny největší kladné (Max) a nejmenší záporné (Min) vnitřní síly jednotlivých typů, které v prutu vznikají. Pomocí zvláštního filtru pro kombinace zatěžovacích stavů lze v dialogu Filtr výsledků - Pruty omezit rozsah dat kombinací ZS zobrazených v tabulkách výsledků, viz obr. 9.4 výše. Tento dialog otevřeme z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit → Filtr výsledků… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek.

9.3

Sady prutů – vnitřní síly

V této tabulce výsledků jsou uvedeny vnitřní síly pro jednotlivé sady prutů.

Obr. 9.7: Tabulka 3.2 Sady prutů – vnitřní síly

Tato tabulka téměř odpovídá tabulce 3.1 Pruty – vnitřní síly, která je popsána v předcházející kapitole 9.2. Výsledky jsou však navíc seřazeny podle sledů a skupin prutů, které jsou vždy uvedeny na prvním řádku. Tím je zajištěna přehlednost dat při prohlížení tabulky. Tabulka předkládá výsledky pro jednotlivé pruty, které jsou součástí dané sady prutů. Seznam hodnot každé sady prutů je zakončen růžově podbarvenými řádky, v nichž jsou uvedeny celkové extrémní hodnoty MAX a MIN jednotlivých vnitřních sil v příslušné sadě prutů. Extrémní hodnoty jsou vyznačeny tučně. V ostatních sloupcích daného řádku jsou uvedeny odpovídající hodnoty ostatních vnitřních sil. V kapitole 5.11 Sady prutů na straně 143 najdete informace o sledech a skupinách prutů.

198


9.4 Průřezy – vnitřní síly

9.4

Průřezy – vnitřní síly

V této tabulce výsledků jsou uvedeny vnitřní síly pro jednotlivé průřezy.

Obr. 9.8: Tabulka 3.3 Průřezy – vnitřní síly

Tato tabulka také víceméně odpovídá tabulce 3.1 Pruty – vnitřní síly. Výsledky tu jsou však navíc seřazeny podle jednotlivých průřezů, které jsou vždy uvedeny na prvním řádku. Tím je zajištěna přehlednost dat při prohlížení tabulky. Pro každý průřez se uvádějí výsledky všech prutů s daným průřezem. Seznam hodnot pro každý průřez je zakončen růžově podbarveným blokem, který obsahuje celkové extrémní hodnoty MAX a MIN jednotlivých vnitřních sil pro daný průřez. Extrémní hodnoty jsou vyznačeny tučně. V ostatních sloupcích daného řádku jsou uvedeny odpovídající hodnoty ostatních vnitřních sil.

9.5

Uzly - reakce

Grafické zobrazení reakcí na podporových uzlech se nastavuje v navigátoru Výsledky v položce Reakce. Číselné výsledky podporových sil a momentů lze prohlížet v tabulce 3.4.

Obr. 9.9: Navigátor Výsledky: Reakce


199

9.5 Uzly - reakce

Obr. 9.10: Tabulka 3.4 Uzly - reakce

Zatěžovací stav, jehož podporové síly a momenty se mají zobrazit, nastavíme v seznamu v panelu nástrojů v horní části obrazovky nebo v panelu nástrojů v okně tabulek.

Reakce - síly PX / PY / PZ V těchto třech sloupcích se zobrazí podporové síly seřazené podle jednotlivých uzlů. Síly se vztahují zpravidla k osám X, Y a Z globálního souřadného systému. V tabulce jsou uvedeny síly, které podpora přenáší. Co se týče znamének, nejedná se tedy o reakce ze strany podpory. Znaménka se řídí směrem globálních os. Pokud směřuje globální osa Z dolů, pak například zatěžovací stav vlastní tíha vyvolává kladnou podporovou sílu PZ a zatížení větrem proti směru globální osy X zápornou podporovou sílu PX. Podporové síly uvedené v tabulce tak vlastně odpovídají zatížením na konstrukci. V případě natočení podpory jsou síly vztaženy k pootočeným osám X’, Y’ a Z’. Zelené vektory v grafickém zobrazení naopak představují reakce ze strany podpor. Z velikosti a směru vektorů můžeme vysledovat jednotlivé složky reakcí. Tak jak vidíme na obr. 9.9, lze reakce podpor vztáhnout globálně na osový systém XYZ nebo lokálně na osový systém X’Y’Z’ natočené uzlové podpory. V RSTABu 6 lze v grafickém okně zobrazit reakce podpor včetně znamének. Tato volba je přístupná v navigátoru Zobrazit z položky Výsledky.

Obr. 9.11: Navigátor Zobrazit: Výsledky → Reakce → Se znaménkem

200


9.5 Uzly - reakce

Znaménka v grafickém okně se vztahují ke globálnímu osovému systému XYZ, popř. natočenému lokálnímu osovému systému X’Y’Z’. Kladná reakce podpory probíhá ve směru příslušné kladné osy. Zatížení větrem proti směru globální osy X tak například vyvolává kladnou reakci podpory PX. Tato znaménka je vhodné zapínat pouze ke kontrolním účelům. Vektory jsou totiž již opatřeny znaménky, a mohlo by tak docházet k mylným výkladům. Znaménka v grafickém okně je třeba chápat jako doplnění vektorového zobrazení. Udávají směr sil ve vztahu ke globálním či lokálním osám.

Reakce - momenty MX / MY / MZ V těchto třech sloupcích se zobrazí podporové momenty seřazené podle jednotlivých uzlů. Momenty se vztahují zpravidla k osám X, Y a Z globálního souřadného systému. V tabulce jsou uvedeny momenty, které podpora přenáší. Co se týče znamének, nejedná se stejně jako v případě podporových sil o reakce ze strany podpory. Znaménka se řídí směrem globálních os. Podporové momenty uvedené v tabulce tak vlastně odpovídají zatížením na konstrukci. V případě natočení podpory jsou podporové momenty vztaženy k pootočeným osám X’, Y’ a Z’. V grafickém zobrazení jsou naopak znázorněny momentové reakce ze strany podpor. Složky reakcí lze vztáhnout globálně na osový systém XYZ nebo lokálně na osový systém X’Y’Z’ natočené uzlové podpory. Také podporové momenty lze v grafickém okně zobrazit včetně znamének (viz obr. 9.11). Kladný podporový moment působí pravotočivě okolo příslušné kladné globální osy. Stejně jako v případě podporových sil tu platí, že vektory jsou již opatřeny znaménky, a hodnoty je proto třeba posuzovat nezávisle na nich. Znaménka udávají směr momentů ve vztahu ke globálním či lokálním osám. Kromě vektorového znázornění lze zapnout obloukové zobrazení z hlavní nabídky Nastavení → Nastavení zobrazení → Upravit....

Obr. 9.12: Dialog Nastavení zobrazení: Momenty na uzlu v obloukovém zobrazení

V levé části dialogu klikněte v sekci Kategorie na Výsledky → Reakce → Momenty na uzlu a následně v pravé horní části dialogu v sekci Typ zobrazení vyberte Oblouk.


201

9.6 Pruty – kontaktní síly

Stejně jako v tabulkách vnitřních sil jsou sloupce s výslednými hodnotami silových a momentových reakcí částečně podbarveny červeně nebo modře. Barevné pruhy graficky znázorňují příslušné výsledné hodnoty. Záporné reakce jsou vyznačeny červeným pruhem, kladné pruhem modrým. Šířka barevného pruhu se řídí hodnotou reakce vzhledem k extrémním hodnotám u všech uzlových podpor. Barevné zobrazení hodnot lze zapnout, resp. vypnout z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit → Barevné znázornění hodnot nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek. Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, zobrazí se pouze některé sloupce s podporovými silami a momenty.

Příslušející zatěžovací stavy V případě výsledků zatěžovacích stavů a jejich skupin je tento sloupec prázdný. Pokud je uzlová podpora natočena, je v tomto sloupci uveden úhel natočení. Podporové síly a momenty v příslušném řádku se pak vztahují k natočenému osovému systému X’Y’Z’. V případě výsledků kombinací zatěžovacích stavů tento sloupec obsahuje zatěžovací stavy nebo skupiny zatěžovacích stavů, které byly zohledněny při výpočtu maximální či minimální podporové síly nebo momentu uvedeného v příslušném řádku. Extrémní hodnoty jsou vyznačeny tučně. V ostatních sloupcích daného řádku s extrémní hodnotou jsou uvedeny odpovídající hodnoty ostatních podporových sil a momentů. Na konci tabulky jsou zařazeny kontrolní součty zatížení a podporových reakcí. Pokud model obsahuje pruty s pružným uložením, můžeme počítat s určitými odchylkami. Při celkové bilanci je v takovém případě třeba uvážit i součty zatížení a podpor v tabulce 3.5 Pruty - kontaktní síly.

9.6

Pruty – kontaktní síly

Pokud konstrukce obsahuje pruty s pružným uložením (srov. kapitola 5.9, strana 135), zobrazí se v tabulce výsledků 3.5 příslušné kontaktní síly a momenty. Jejich grafické zobrazení lze zapnout v navigátoru Výsledky z položky Pruty.

Obr. 9.13: Navigátor Výsledky: Pruty → Kontaktní síly

202


9.6 Pruty – kontaktní síly

Obr. 9.14: Tabulka 3.5 Pruty - Kontaktní síly

Uzel č. V tomto sloupci se pro každý prut s pružným podložím uvádějí čísla počátečního a koncového uzlu. Následuje údaj, o který typ extrémní hodnoty kontaktní síly nebo momentu se jedná. Přednastavené zobrazení extrémních hodnot lze změnit z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit → Filtr výsledků... nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek.

Řez x U každého prutu se zobrazí výsledky pro:

• počáteční a koncový uzel • vnitřní uzly podle zadaného dělení prutu (srov. kapitola 5.6, strana 119) • extrémní hodnoty (Max/Min) kontaktních sil a momentů.

Kontaktní síly px / py / pz Kontaktní síly ve směru lokálních os prutu x, y a z se vztahují k jednotkové délce. Polohu lokálních os lze zkontrolovat po zaškrtnutí volby Osové systémy prutu x,y,z v navigátoru Zobrazit v položkách Konstrukce a Číslování v podpoložce Pruty. Znaménka se řídí běžnou konvencí, která je popsána v kapitole 9.2 na straně 195 u vnitřních sil prutu. Chceme-li zjistit napětí v základové spáře, je třeba zde uvedené výsledky ještě vydělit šířkou základu.

Kontaktní momenty mx / my / mz Kontaktní momenty působící okolo lokálních os prutu x, y a z se také vztahují k jednotkové délce. Rotační tuhost Cϕ má vliv na kontaktní moment mx okolo podélné osy prutu x. Na smykové tuhosti C2,z závisí kontaktní moment my a smyková tuhost C2,y ovlivňuje kontaktní moment mz. Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, zobrazí se pouze některé sloupce s vnitřními silami.


203

9.7 Uzly - deformace

Na konci tabulky jsou zařazeny kontrolní součty zatížení a podporových reakcí u prutů s pružným podložím. Při celkové bilanci je však třeba uvážit i součty zatížení a podpor v tabulce 3.4 Pruty - reakce.

9.7

Uzly - deformace

Deformace lze graficky zobrazit kliknutím na položku Deformace v navigátoru Výsledky. V tabulce 3.6 se zobrazí číselné hodnoty deformací uzlů.

Obr. 9.15: Navigátor Výsledky: Deformace

Obr. 9.16: Tabulka 3.6 Uzly - deformace

Hodnoty posunů a pootočení se v seznamu zobrazí pro jednotlivé uzly.

204


9.8 Pruty - deformace

Posuny / Pootočení V tabulce níže uvádíme seznam jednotlivých deformací:

⎜u⎜

Celkový posun (nezobrazí se v případě kombinací zatěžovacích stavů)

uX

Posun ve směru globální osy X

uY

Posun ve směru globální osy Y

uZ

Posun ve směru globální osy Z

ϕX

Pootočení okolo globální osy X

ϕY

Pootočení okolo globální osy Y

ϕZ

Pootočení okolo globální osy Z

Tabulka 9.2: Deformace uzlů

Stejně jako v případě vnitřních sil jsou sloupce s výslednými hodnotami částečně podbarveny červeně nebo modře. Barevné pruhy graficky znázorňují příslušné výsledné hodnoty. Záporné deformace jsou vyznačeny červeným pruhem, kladné pruhem modrým. Šířka barevného pruhu se řídí hodnotou deformace vzhledem k extrémním hodnotám u všech uzlů. Pokud jsme v základních údajích vybrali konstrukci typu 2D nebo 1D, zobrazí se pouze některé sloupce s deformacemi.

9.8

Pruty - deformace

Deformace prutů lze graficky zobrazit z podpoložky Pruty v navigátoru Výsledky. V tabulce 3.7 se zobrazí číselné výsledky deformací prutů.

Obr. 9.17: Navigátor Výsledky: Pruty → Deformace


205

9.8 Pruty - deformace

Obr. 9.18: Tabulka 3.7 Pruty - deformace

Zatěžovací stav, jehož deformace chceme zobrazit, nastavíme v seznamu v panelu nástrojů v horní části obrazovky nebo v panelu nástrojů v okně tabulek.

Uzel č. V tomto sloupci se pro každý prut zobrazí čísla počátečního a koncového uzlu. Následuje údaj, o který typ extrémní hodnoty deformace se jedná.

Řez x U každého prutu se zobrazí deformace pro:

• počáteční a koncový uzel • vnitřní uzly podle zadaného dělení prutu (srov. kapitola 5.6, strana 119) • extrémní hodnoty (Max/Min) posunů uv a uz. Toto přednastavení lze změnit z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit → Filtr výsledků… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek. Otevře se následující dialog:

Obr. 9.19: Dialog Filtr výsledků - Pruty

Druh a rozsah zobrazených výsledků lze nastavit zaškrtnutím příslušných políček.

206


9.9 Vyhodnocení výsledků

Posuny / Pootočení V tabulce níže uvádíme seznam jednotlivých deformací prutu:

⎜u⎜

Absolutní celkový posun (nezobrazí se v případě kombinací zatěžovacích stavů)

ux

Posun prutu ve směru jeho podélné osy

uy

Posun prutu ve směru lokální osy y

uz

Posun prutu ve směru lokální osy z

ϕx

Pootočení prutu okolo jeho podélné osy

ϕy

Pootočení prutu okolo osy y

ϕz

Pootočení prutu okolo osy z

Tabulka 9.3: Deformace prutu

Polohu lokálních os lze zkontrolovat po zaškrtnutí volby Osové systémy prutu x,y,z v navigátoru Zobrazit v položkách Konstrukce a Číslování v podpoložce Pruty. Lokální osový systém prutu má vliv i na znaménka deformací. Kladný posun probíhá ve směru kladné lokální osy, kladné pootočení působí pravotočivě okolo kladné osy prutu. Sloupce s výsledky jsou částečně podbarveny červeně nebo modře. Barevné pruhy graficky znázorňují příslušné výsledné hodnoty. Záporné deformace jsou vyznačeny červeným pruhem, kladné pruhem modrým. Šířka barevného pruhu se řídí hodnotou deformace vzhledem k maximální, resp. minimální hodnotě všech prutových deformací. Barevné zobrazení hodnot lze zapnout, resp. vypnout z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit → Barevné znázornění hodnot nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek. Deformace prutu lze zobrazit v grafickém okně také jako animaci celkového průběhu deformace, kterou můžeme nahrát a uložit v souboru jako video (srov. kapitola 9.9.7, strana 219). V RSTABu 6 lze deformace prohlížet navíc i v renderovacím režimu. Bližší informace najdete v následující kapitole 9.9 Vyhodnocení výsledků.

9.9


9.9.1

Existující výsledky

Po výpočtu má uživatel k dispozici celou řadu možností pro vyhodnocení výsledků. Z hlavní nabídky Výsledky → Existující výsledky… lze otevřít dialog, v němž se načtou všechny spočítané zatěžovací stavy i jejich skupiny, kombinace a superkombinace.


207


Obr. 9.20: Dialog Existující výsledky - nastavení

Seznam, který se nám zobrazí, podává přehled o tom, zda byly spočítány všechny požadované zatěžovací účinky. Ve sloupci Chyby výpočtu se vypíšou příčiny případných přerušení výpočtu. Blíže se s nimi může uživatel seznámit po kliknutí na tlačítko [Detaily k chybám výpočtu…] vybraného zatěžovacího stavu. V dialogu Existující výsledky – nastavení lze vybrat určitý výsledek a graficky ho zobrazit po kliknutí na tlačítko [Zobrazit vybrané výsledky] nebo dvojím kliknutí na příslušný výsledek. Uživatel může výsledky, které nepotřebuje, smazat pomocí tlačítka [X]. Další možností, jak zobrazit výsledky určitého zatěžovacího stavu resp. skupiny či kombinace zatěžovacích stavů, je nastavit příslušný stav v seznamu v panelu nástrojů v horní části obrazovky nebo v panelu nástrojů v okně tabulek s výsledky. Grafické zobrazení i tabulky se automaticky aktualizují.

9.9.2

Deformace, vnitřní síly, reakce

V navigátoru Výsledky může uživatel nastavit, zda se mají zobrazit deformace, vnitřní síly nebo reakce.

Obr. 9.21: Navigátor Výsledky

Další možností je vybrat výsledky k zobrazení pomocí skupiny tlačítek Výsledky v panelu nástrojů.

208



Obr. 9.22: Tlačítka Výsledky v panelu nástrojů

Ikona [Zapnout/vypnout výsledky] slouží k vypnutí nebo zapnutí grafického zobrazení výsledků, ikona napravo [Zobrazit výsledky s hodnotami] umožňuje zobrazit výsledky v grafickém okně i s číselnými hodnotami. Při zobrazení výsledků kombinace zatěžovacích stavů nabízí navigátor Výsledky další položku.

Obr. 9.23: Navigátor Výsledky v případě kombinace zatěžovacích stavů

Položka Kombinace ZS obsahuje tři možnosti pro zobrazení jak deformací, tak vnitřních sil i reakcí. Zobrazit lze odděleně obálky maximálních hodnot nebo minimálních hodnot. Volba Max a Min slouží k zobrazení obou obálek extrémních hodnot zároveň.

9.9.3


Zobrazení výsledků se nastavuje v navigátoru Zobrazit.

Obr. 9.24: Navigátor Zobrazit: Výsledky


209


Standardně se vnitřní síly prutu zobrazí dvoubarevně. Kladné vnitřní síly se zobrazí jako světle modré linie, záporné vnitřní síly jako červené. Deformace se zobrazí standardně jako jednobarevné linie. Údaj v poli Počet dílů prutu pro zobrazení výsledků na prutu v dialogu Parametry výpočtu v záložce Možnosti má vliv na grafické zobrazení výsledků na prutu. Pokud v tomto poli nastavíme číslo 9, vydělí se délka nejdelšího prutu v konstrukci devíti. Na základě výsledné délky se pak určí v každém prutu mezilehlé body, pro které se zobrazí grafický průběh výsledků. Pokud se mají vnitřní síly prutu zobrazit vícebarevně, přiřadí se liniím barvy podle stupnice barev v řídicím panelu. V kapitole 4.4.6 na straně 66 naleznete návod, jak lze tuto stupnici barev upravovat. Vnitřní síly lze zobrazit na prutu i v renderovacím režimu 3D po označení položky Prut. Otevře se fotorealistické zobrazení prutů, průběhy vnitřních sil jsou přitom barevně rozlišeny. Podobně lze zobrazit i deformace průřezů (3D renderování tvaru deformace) buď standardně anebo vícebarevně po zaškrtnutí volby Průřezy barevně (barevně rozlišené renderování tvaru deformace).

Obr. 9.25: Převýšení deformací prutu při 3D renderování

V řídicím panelu v záložce Faktory zobrazení lze stupňovat zobrazené deformace i vnitřní síly. Záložka Filtry v tomto panelu slouží k cílenému výběru prutů, jejichž výsledky se mají zobrazit. Popis těchto funkcí najdete v kapitole 4.4.6 na straně 68.

9.9.4

Průběhy výsledků na prutech

Pokud si chce uživatel prohlédnout detailní výsledky určitého prutu, nabízí mu program diagram výsledků. Vyberte nejdříve v grafickém okně daný prut, popř. pruty a vyvolejte následně funkci z hlavní nabídky Výsledky → Průběhy výsledků na vybraných prutech… nebo klikněte na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Otevře se nové okno, v němž jsou zobrazeny průběhy výsledků na zvolených prutech.

210



Obr. 9.26: Diagram Průběhy výsledků na prutu

V navigátoru v levé části okna určíme deformaci nebo vnitřní sílu, jejíž výsledný diagram si chceme prohlédnout. V seznamu v panelu nástrojů lze přepínat mezi jednotlivými zatěžovacími stavy, skupinami a kombinacemi zatěžovacích stavů, popř. superkombinacemi. Vpravo nahoře se v tomto okně v poli Pruty č. zobrazí čísla vybraných prutů. V tomto poli lze zadávat čísla prutů i ručně, a výběr tak lze dodatečně rozšířit, zúžit nebo zcela změnit. Pokud v diagramu výsledků pohybujeme myší podél prutu, zobrazují se nám postupně výsledné hodnoty pro jednotlivá místa x na prutu. O jaké místo na prutu se jedná, vidíme vpravo nahoře v poli x. V tomto poli lze zadat určité místo i ručně. Pokud zaškrtneme políčko Pevný, kurzor myši znehybníme na stanoveném místě x. V pravé části okna se zobrazí číselné výsledné hodnoty. Jedná se o výsledky na okrajových uzlech, místech s extrémními hodnotami a na dělících bodech. Poslední z nich odpovídají rozdělení prutu, které uživatel nastavil v dialogu Parametry výpočtu v záložce Možnosti. K práci s výsledky má uživatel k dispozici skupinu tlačítek Akce v panelu nástrojů.

Obr. 9.27: Plovoucí panel nástrojů Akce


211


Funkce jednotlivých tlačítek: Tlačítko Funkce Průběhy výsledků se vytisknou. Všechny zobrazené průběhy výsledků se odstraní. Průběhy výsledků se zvětší. Průběhy výsledků se zmenší. Vyvolají se parametry pro nastavení průběhů výsledků (viz obr. 9.28). Uloží se vyhlazené průběhy výsledků. Otočí se orientace osy x prutu. Zapnou se, resp. vypnou svislé souřadné osy s maximálními hodnotami. Zapne se, resp. vypne zobrazení průměrných hodnot. Vyvolá se dialog s různými možnostmi pro nastavení vyhlazení průběhu výsledků. Zapne se, resp. vypne zobrazení oblastí vyhlazení. Tabulka 9.4: Skupina tlačítek Akce v panelu nástrojů

Tlačítko [Nastavení průběhů výsledků] slouží k vyvolání následujícího dialogu, který nabízí různé možnosti pro nastavení diagramu výsledků.

Obr. 9.28: Dialog Nastavení průběhů výsledků

212



9.9.5

Zobrazení výsledků ve více oknech

Na obrazovce lze současně zobrazit několik oken s různými deformacemi nebo vnitřními silami. Tuto volbu vybereme v hlavní nabídce Výsledky → Uspořádat okno výsledků… nebo kliknutím na ikonu Zobrazit výsledky ve více oknech v panelu nástrojů. Otevře se dialog se stromovou strukturou, v které lze zaškrtnout požadované typy výsledků.

Obr. 9.29: Dialog Zobrazit výsledky ve více oknech

Zobrazení výsledků v několika oknech lze použít pro tisk výsledků (viz kapitola 10.2, strana 247).

9.9.6

Filtrování výsledků

Pokud při vyhodnocování výsledků rozsáhlých konstrukcí chceme zachovat přehlednost dat, můžeme využít řadu funkcí pro filtrování údajů, které nám program nabízí. Tyto funkce jsou k dispozici i při následném zpracování dokumentace výsledků.

Výřezy Výřezy nám umožňují rozdělit konstrukci na části. Lze tak například ve výřezu samostatně zobrazit všechny pruty v určité rovině nebo všechny sloupy ve vybraném podlaží. Tuto funkci vyvoláme z hlavní nabídky Zobrazit → Výřez nebo pomocí příslušných tlačítek v panelu nástrojů.


213


Obr. 9.30: Hlavní nabídka Zobrazit→ Výřez

Vytvořit pojmenovaný výřez Pokud jsme vybrali určité objekty, můžeme je uložit jako výřez.

Obr. 9.31: Dialog Vytvořit pojmenovaný výřez

V tomto dialogu je před uložením skupiny objektů ve výřezu třeba zadat Název výřezu. Pro výběr objektů je velmi užitečné použít funkci v hlavní nabídce Úpravy → Vybrat → Podrobně…. Otevře se dialog, v němž lze detailně nastavit výběr objektů (viz kapitola 11.1.2, strana 254).

214



Obr. 9.32: Dialog Podrobný výběr

Zvolit výřez Otevře se nám dialog se seznamem všech zadaných výřezů. RSTAB automaticky seřadí výřezy podle průřezů, typů prutu a sad prutů.

Obr. 9.33: Dialog Zvolit výřez

Výřez oknem Výřez můžeme vytvořit také oknem pomocí levého tlačítka myši. Pokud vytváříme výřez oknem zleva doprava, bude výřez obsahovat pouze objekty, které se zcela v tomto okně nacházejí. Pokud ho vytváříme zprava doleva, budou do výřezu zahrnuty i objekty, které leží v okně pouze částečně.


215


Výřez číslem Otevře se dialog, v němž zadáme čísla uzlů nebo prutů, které mají být ve výřezu obsaženy.

Obr. 9.34: Dialog Výřez pomocí čísla

Zrušit režim výřezu Pokud vybereme tento příkaz, zobrazí se znovu všechny objekty. U všech typů výřezu je možné znázornit neaktivní objekty slaběji na pozadí. Tato volba se zapíná, resp. vypíná v navigátoru Zobrazit.

Obr. 9.35: Navigátor Zobrazit: Volba Obecně → Zobrazit skryté části konstrukce v pozadí

Sady prutů V programu rozlišujeme dva typy sad prutů: sledy prutů a skupiny prutů. Rozdíl mezi nimi a jejich definice jsou uvedeny v kapitole 5.11 na straně 143. Zobrazení po sledech nebo skupinách prutů také usnadňuje vyhodnocení výsledků. Sady prutů vlastně samy odpovídají výše popisovanému „výřezu“. Sledy a skupiny prutů jsou proto obsaženy v seznamu výřezů v dialogu Zvolit výřez.

216



Obr. 9.36: Výsledky skupiny prutů Příhradové vazníky

Funkce pro filtrování Výše uvedené možnosti filtrování se týkají objektů konstrukce. Další možností je stanovit jako výběrové kritérium vnitřní síly a deformace.

Filtrování vnitřních sil Pokud chceme filtrovat vnitřní síly v určité konstrukci, je třeba zobrazit takzvaný řídicí panel. Pokud není aktivovaný, můžeme ho zapnout z hlavní nabídky Zobrazit → Řídicí panel. Tento panel je podrobněji popsán v kapitole 4.4.6 na straně 66. Kritéria pro filtrování výsledků se nastavují v záložce Stupnice barev. Vzhledem k tomu, že tato záložka není k dispozici v případě dvoubarevného zobrazení vnitřních sil, je třeba v navigátoru Zobrazit přepnout na volbu Vícebarevně nebo na volbu Prut. Jinak nelze filtrování provést.

Obr. 9.37: Navigátor Zobrazit: Výsledky → Pruty → Vícebarevně

V případě vícebarevného zobrazení výsledků lze v panelu například nastavit jemně odstupňované znázornění pouze tahových sil větších než +100 kN nebo ohybových momentů v rozsahu ±20 kNm (viz obr. 4.20 na straně 68). V následujícím příkladu se zobrazí pouze tlakové síly v rozmezí od -240 kN do -320 kN. Stupnice barev je přitom nastavena tak, že jedna barevná oblast pokrývá vždy 10 kN. Při


217


tomto nastavení se nezobrazí žádné výsledky na prutech, které nesplňují zadané podmínky. Nevyhovující průběhy vnitřních sil se zobrazí přerušovanou čarou, pokud v navigátoru Zobrazit zaškrtneme volbu Průběhy mimo stupnici.

Bild 9.38: Filtrování vnitřních sil s upravenou stupnicí barev

Filtrování prutů V záložce Filtry řídicího panelu lze zadat čísla prutů, jejichž průběhy výsledků si přejeme zobrazit v grafickém okně. Tato funkce je popsána v kapitole 4.4.6 na straně 69. Na rozdíl od funkce výřezu se přitom zobrazí kompletní konstrukce jako drátěný nebo plný model. Na následujícím obrázku jsou znázorněny ohybové momenty ve sloupech dané konstrukce. Příčle se v modelu také zobrazí, ovšem bez vnitřních sil.

Obr. 9.39: Filtrování prutů: ohybové momenty ve sloupech

218



9.9.7

Animace deformací

Zobrazit lze nejen konečný stav deformací. Program umožňuje znázornit celý průběh deformace v pohybu. Platí to jak pro drátěný model tak pro plný, fotorealistický model. Tuto funkci lze spustit z hlavní nabídky Výsledky → Animace nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Tímto tlačítkem lze animované zobrazení také ukončit, popř. lze k ukončení použít i tlačítko [Esc]. Detailně lze průběh animace nastavit v dialogu Možnosti programu v záložce Grafika. Tento dialog otevřeme z hlavní nabídky Nastavení → Možnosti programu…. Animaci deformace můžeme uložit ve zvláštním souboru jako video. Uspořádáme podle svých představ animaci grafického zobrazení na obrazovce a následně vybereme v hlavní nabídce Nástroje → Vytvořit soubor videa…. Předtím, než se otevře dialog znázorněný na obrázku níže, může se objevit pokyn pro nastavení OpenGL.

Obr. 9.40: Dialog Vytvořit soubor videa

V tomto dialogu lze provést nastavení pro vytvoření souboru videa ve formátu *.avi. Pokud jsme zadali místo uložení pro soubor videa v prvním vstupním poli, můžeme spustit nahrávání kliknutím na červené tlačítko [Nahrávat]. Modrým tlačítkem [Stop] nahrávání souboru ukončíme.


219

10.1 Výstupní protokol

10. Výstup 10.1 Výstupní protokol Vstupní a výstupní údaje se v RSTABu nezasílají přímo na tiskárnu. Nejdříve se vytvoří takzvaný „výstupní protokol“, do něhož může uživatel vkládat grafická zobrazení, vlastní vysvětlivky, naskenované obrázky apod. Ve výstupním protokolu lze také vybrat, které údaje se vytisknou. Pro každou úlohu lze vytvořit několik výstupních protokolů. Zvláště v případě rozsáhlých konstrukcí doporučujeme místo jednoho objemného protokolu vytvořit několik menších protokolů. Lze tak například vytvořit samostatný protokol pro vstupní data, další protokol pro reakce, jiný pro výsledky průřezů atd. Pokud data rozdělíme, zkrátí se i doba zpracování protokolů. V zásadě je pro úlohu v RSTABu také možné vytvořit několik rozdílných protokolů. Stačí zvolit potřebná data a sestavit například protokol pro úřady a jiný, podrobnější pro projektanty. Výstupní protokol lze otevřít jen tehdy, pokud je ve Windows připojena standardní tiskárna. Ovladač tiskárny se používá pro zobrazení náhledu výstupního protokolu.

10.1.1 Vytvoření nebo otevření výstupního protokolu Nový výstupní protokol vytvoříme z hlavní nabídky Soubor → Otevřít protokol… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů, popř. z místní nabídky položky Existující protokoly v navigátoru Data.

Obr. 10.1: Ikona v panelu nástrojů a příkaz Nový protokol… v místní nabídce

220




Obr. 10.2: Dialog Nový protokol

Číslo nového protokolu se vyplní automaticky, uživatel ho však může v poli Č. ručně změnit. V poli Označení lze zadat název protokolu. Podle názvu bude pak možné protokol v seznamech snáze najít. Toto označení se neobjeví ve vytištěném dokumentu. V seznamu Převzít nastavení z předlohy lze vybrat určitý vzorový protokol jako předlohu. Vzorové protokoly jsou popsány v kapitole 10.1.7 na straně 237. Tlačítka v tomto dialogu mají následující funkce: Vytvoří nový vzorový protokol. Slouží k úpravě výběru protokolu (t kapitola 10.1.3, strana 224). Tabulka 10.1: Tlačítka v dialogu Nový protokol

Pokud jsme již vytvořili aspoň jeden protokol, otevře se po zvolení příkazu v hlavní nabídce Soubor → Otevřít protokol… následující dialog:

Obr. 10.3: Dialog Otevřít protokol

V seznamu v tomto dialogu vybereme požadovaný protokol. Tlačítka, která tu vidíme, mají následující funkce: Vytvoří nový výstupní protokol. Slouží k úpravě výběru protokolu (t kapitola 10.1.3, strana 224). Tabulka 10.2: Tlačítka v dialogu Otevřít protokol


221


10.1.2 Práce s výstupním protokolem

Obr. 10.4: Výstupní protokol s místní nabídkou

Po vytvoření protokolu se v levé části okna zobrazí navigátor protokolu, vpravo náhled stránek protokolu tak, jak by měly vypadat v tištěném dokumentu. Jednotlivé kapitoly protokolu lze libovolně přesouvat v navigátoru protokolu pomocí funkce Drag & Drop. Místní nabídka, kterou otevřeme kliknutím pravým tlačítkem myši, obsahuje další funkce pro úpravu protokolu. Jak je ve Windows běžné, lze provést vícenásobný výběr pomocí tlačítek [Ctrl] a [⇑].

Smazat z protokolu Označená kapitola se z protokolu odstraní. Pokud ji budeme chtít do protokolu opět zařadit, upravíme výběr z hlavní nabídky Úpravy → Výběr… .

Začít novou stránkou Označená kapitola se zobrazí na nové stránce. V navigátoru se daná kapitola označí červenou šipkou.

Výběr Otevře se dialog pro celkový výběr dat v protokolu (viz následující stránky). Vybraná kapitola je tu již přednastavena k úpravám.

Vlastnosti Otevře se dialog pro úpravu obecných vlastností kapitoly.

222



Obr. 10.5: Dialog Vlastnosti

V tomto dialogu můžeme změnit Nadpis kapitoly a vložit Doplňkové informace, které se v protokolu zobrazí na levém okraji stránky. Tyto informace lze stejně jako případné grafické schéma (nákres průřezu, znázornění směrů zatížení) zařazené do určité kapitoly aktivovat nebo deaktivovat. Po zaškrtnutí políčka Zobrazit seznam se i v případě omezeného počtu kapitol zobrazí seznam čísel v navigátoru a v obsahu na začátku dokumentu.

Hledání ve výstupním protokolu Nejjednodušším způsobem, jak nalistovat určitou stránku ve výstupním protokolu, je kliknout na příslušnou kapitolu v navigátoru. V hlavní nabídce Zobrazit pak máme k dispozici další funkce, které lze vyvolat i kliknutím na příslušná tlačítka v panelu nástrojů. V náhledu zobrazí předchozí stránku. V náhledu zobrazí následující stránku. V náhledu zobrazí první stránku. V náhledu zobrazí poslední stránku. Otevře dialog, v němž se zadá číslo stránky, která se má v náhledu zobrazit. Přepíná mezi jedno- a dvoustránkovým zobrazením náhledu. Zvětší zobrazení náhledu. Zmenší zobrazení náhledu. Editační režim: kliknutím myši lze vybrat určitou kapitolu a zpracovat ji. Režim zvětšení/zmenšení: kliknutím myši zvětšíme/zmenšíme zobrazení příslušné kapitoly. Tabulka 10.3: Tlačítka pro vyhledávání v panelu nástrojů výstupního protokolu


223


10.1.3 Zadání obsahu protokolu V celkovém výběru lze určit, které kapitoly budou zařazeny do výstupního protokolu. Příslušnou funkci vyvoláme z hlavní nabídky Upravit → Výběr…, kliknutím na ikonu v panelu nástrojů, kterou vidíme na levém okraji, nebo z místní nabídky položky Obsah v navigátoru.

Obr. 10.6: Vyvolání dialogu pro výběr obsahu protokolu z místní nabídky položky Obsah v navigátoru

Otevře se následující dialog.

Obr. 10.7: Dialog Výběr protokolu, záložka Hlavní výběr

V sekci Program / Moduly je uveden seznam všech modulů, v nichž byly zadány vstupní údaje. Pokud v něm vybereme určitý modul, můžeme v pravé části dialogu v jednotlivých záložkách zaškrtnout kapitoly, které si přejeme vytisknout.

224



V záložce Hlavní výběr jsou uvedeny hlavní kapitoly protokolu. Pokud některou z nich deaktivujeme, zmizí i příslušná záložka s detailním výběrem jejích podkapitol.

10.1.3.1

Výběr údajů o konstrukci

Obr. 10.8: Dialog Výběr protokolu, záložka Údaje o konstrukci

V sloupci Zobrazit v sekci Zobrazit tabulky lze určit, které kapitoly se v protokolu objeví. Pokud se kurzor myši nachází v poli 1.3 Průřezy ve sloupci Tabulka a klikneme na tlačítko [...], otevře se dialog Výběr pro protokol – detaily průřezu. V něm můžeme stanovit průřezy, jejichž detaily se ve výstupním protokolu zobrazí. Pokud pak v tomto dialogu klikneme na tlačítko [Informace o vybraném průřezu…], zobrazí se dialog Tisknout detaily průřezu, v němž lze podrobně nastavit údaje průřezu pro tisk.

Obr. 10.9: Dialog Výběr pro protokol – detaily průřezu


225


Výstupní protokol vychází z tabulek se vstupními údaji, které jsou popsány v kapitole 5. Pokud v záložce Údaje o konstrukci ve třetím sloupci Všechny zaškrtneme políčko na některém řádku, převezmou se do výstupního protokolu všechny řádky tabulky dané položky. Pokud toto políčko odškrtneme, můžeme v posledním sloupci Výběr čísel vyplnit čísla řádků tabulky, které se mají vytisknout. Pro zadání výběru v posledním sloupci doporučujeme použít opět tlačítko [...] na konci vstupního pole: uzly, pruty a sady prutů pak můžeme vybrat v grafickém okně v RSTABu. U ostatních objektů se po kliknutí na toto tlačítko zobrazí seznam všech řádku tabulky. V sekci Zobrazit obrázky konstrukce v dolní části dialogu můžeme do protokolu zařadit standardní grafická zobrazení. K dispozici máme sedm pohledů na konstrukci. Ke každému z nich můžeme dále zapnout prostorovou perspektivu. Nezávisle na tomto nastavení lze do výstupního protokolu vkládat ručně jiné obrázky (srov. kapitola 10.1.5, strana 233).

10.1.3.2

Výběr údajů o zatížení

Obr. 10.10: Dialog Výběr protokolu, záložka Zatížení

Výběr údajů o zatížení z tabulek probíhá podobně jako výběr údajů o konstrukci, který jsme popsali výše. V této záložce se nám nabízejí další dvě možnosti pro výběr dat. V sekci Zobrazit zatěžovací stavy - tabulky můžeme určit, zda se vytisknou vstupní údaje všech nebo pouze některých zatěžovacích stavů. Pokud zaškrtneme volbu Vybrané…, aktivuje se nám tlačítko [Vybrat zatěžovací stavy...]. Po kliknutí na něj se otevře dialog, v němž vybereme požadované zatěžovací stavy.

226



Obr. 10.11: Výběr zatěžovacích stavů

Stejným způsobem lze vybírat i standardní grafická zobrazení určitých zatěžovacích stavů v levé dolní části dialogu v sekci Zobrazit zatěžovací stavy - obrázky.

10.1.3.3

Výběr výsledků

Obr. 10.12: Dialog Výběr protokolu, záložka Výsledky ZS/SZS


227


Výběr poněkud objemnějších výsledných dat do protokolu se provádí ve dvou záložkách. V záložce Výsledky ZS/SZS můžeme vybrat výsledky zatěžovacích stavů a skupin zatěžovacích stavů. V záložce Výsledky KZS určíme výsledky kombinací zatěžovacích stavů a superkombinací, které se zařadí do protokolu. Výsledky se vybírají do protokolu podobně jako údaje o zatížení. Pokud chceme vytisknout výsledky pouze některých zatěžovacích stavů nebo skupin ZS, označíme volbu Vybrané… v sekci Zobrazit ZS/SZS - tabulky. V sekci Zobrazit tabulky se vybírají tabulky nebo jednotlivé řádky tabulek tak, jak je popsáno výše u výběru údajů o konstrukci. Ve sloupci Výběr čísel můžeme ve většině případů zadat čísla i grafickým výběrem po kliknutí na tlačítko [...]. Na konci některých řádků ve sloupci Tabulka vidíme tři tečky, které odkazují na tlačítko [...]. Po kliknutí na příslušný řádek se tlačítko zpřístupní. Slouží k otevření dialogu pro detailní nastavení výběrových kritérií.

Obr. 10.13: Dialog Detaily – Vnitřní síly po prutech

Výsledky lze u každého prutu načíst pro:

• počáteční a koncový uzel • vnitřní uzly podle zadaného dělení prutu (viz kapitola 5.6, strana 119) • extrémní hodnoty (Max/Min) výsledků (srov. kapitola 9.2, strana 195) Omezením výsledků v tomto dialogu lze podstatně redukovat objem dat ve výstupním protokolu. V dialogu Výběr protokolu (obr. 10.12) lze u výsledků stejně jako v případě údajů o konstrukci a zatížení zařadit do výstupního protokolu standardní grafiky. Výběr je tu nicméně komplexnější. V sekci Zobrazit skupiny obrázků je uveden seznam uložených standardních grafických zobrazení. Po zaškrtnutí políčka ve sloupci Zobrazit se v protokolu objeví příslušná skupina obrázků. Některé skupiny obrázků jsou již předdefinovány. K nim lze přidávat další skupiny obrázků. Tlačítka v sekci Zobrazit skupiny obrázků mají následující funkce: Založí novou skupinu obrázků. Ta se okamžitě zobrazí na konci seznamu. Lze ji přejmenovat a upravit po kliknutí na tlačítko [...] v řádku s jejím názvem. Vytvoří kopii skupiny obrázků vybrané v seznamu. Smaže skupinu obrázků vybranou v seznamu. Tabulka 10.4: Tlačítka v sekci Zobrazit skupiny obrázků

228



Po kliknutí na tlačítko [...] ve sloupci Skupina obrázků se otevře dialog, v němž lze změnit zadání vybrané skupiny.

Obr. 10.14: Dialog Upravit skupinu obrázků výsledků

V poli Popis obrázku se vyplní nadpis pro obrázek v protokolu. Kromě libovolného pevného textu může nadpis obsahovat i dynamické prvky. Prvkem #3 se například vloží do nadpisu název zatěžovacího stavu. V sekci Pohled na konstrukci s výsledky určíme grafický pohled na konstrukci. V seznamu Zobrazit výsledky vybereme ve stromové struktuře deformace, vnitřní síly či reakce, které chceme znázornit. Pokud se mají v protokolu objevit obrázky, měli bychom vždy zkontrolovat v dialogu Výběr protokolu poslední sloupec Počet obrázků. Malá chyba při výběru může mít za následek zařazení příliš velkého počtu obrázku do protokolu, který značně zpomalí vytvoření protokolu. Skupiny obrázků, které uživatel definoval, nejsou k dispozici pouze pro konkrétní úlohu, ale jsou okamžitě k dispozici i pro všechny ostatní úlohy v RSTABu.


229


10.1.3.4

Výběr dat přídavných modulů

Do výstupního protokolu pro tisk lze zařadit kromě dat z RSTABu i údaje z přídavných modulů. Lze je zpracovat v jednom výstupním protokolu společně s daty z RSTABu nebo v samostatných protokolech. U rozsáhlých konstrukcí se značným počtem návrhových stavů lze rozdělením dat do několika výstupních protokolů docílit přehlednosti a rychlejšího zpracování.

Obr. 10.15: Dialog Výběr protokolu, záložka Hlavní výběr přídavného modulu DEFORM

V seznamu v sekci Program / Moduly jsou obsaženy všechny moduly, v nichž byla zadána data. Pokud v tomto seznamu označíme určitý modul, lze v pravé části dialogu v jednotlivých záložkách vybrat kapitoly pro tisk. V záložce Hlavní výběr vidíme seznam hlavních kapitol, do nichž jsou rozděleny údaje v daném přídavném modulu. Pokud odškrtneme určitou položku, zmizí současně příslušná záložka pro detailní nastavení kapitoly. V sekci Zobrazit případy v modulu je přednastavena volba Zobrazit všechny případy. Pokud chceme do výstupního protokolu zařadit pouze některé návrhové stavy, je třeba zrušit zaškrtnutí tohoto kontrolního políčka. Pak můžeme případy, které se v protokolu nemají objevit, přesunout ze seznamu Zobrazit případy do seznamu Existující případy. Výběr dat v záložkách Vstupní data a Výsledky probíhá podobně jako výběr údajů o konstrukci a výběr výsledků RSTABu, které jsme popsali v předchozích kapitolách (viz kap. 10.1.3.1 a 10.1.3.3).

230



10.1.4 Úprava hlavičky Již při instalaci se přednastaví tisková hlavička z dat zákazníka. Tyto údaje lze ve výstupním protokolu upravit z hlavní nabídky Nastavení → Hlavička… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů ve výstupním protokolu.

Obr. 10.16: Ikona Zobrazit záhlaví

Otevře se dialog, v němž lze hlavičku nastavit.

Obr. 10.17: Dialog Záhlaví a zápatí

V sekci Zobrazit určíme, jaké prvky se obecně v hlavičce ve výstupním protokolu objeví a s jakým datem. Volba Info řádek pod hlavičkou firmy se týká údajů o projektu, úloze a kalendářním datu. Popis projektu se nastavuje ve správci projektů v základních údajích projektu a můžeme ho zde případně upravit (viz kapitola 4.5.1.5, strana 76). Popis úlohy lze změnit v základních údajích úlohy (viz kapitola 4.5.2, strana 84).


231


V sekci Číslování stran a oddílů lze upravovat číslování. Pokud pro stránku i oddíl nastavíme stejný začátek číslování, klikneme na tlačítko [Nastavení číslování…]a následně pro číslování stran i oddílů zaškrtneme volbu Automaticky rostoucí, nebude v číslování stran a oddílů žádný rozdíl. Pokud však například chceme, aby jeden oddíl zahrnoval všechny stránky, zrušíme zaškrtnutí automaticky rostoucího číslování u oddílu. V dialogu Číslování stran a oddílů, který se zobrazí po kliknutí na tlačítko [Nastavení číslování…], lze provést i další nastavení.

Obr. 10.18: Dialog Číslování stran a oddílů

Uživatel v tomto dialogu například může nastavit číslování stran s předčíslím. Může se jednat o zkratku, která se objeví před číslem všech stran s určitými údaji (např. zkratka „RE“ pro všechny strany s výsledky). Předčíslí lze zadat pro jednotlivé kapitoly ve sloupci Předpona v levé části dialogu v sekci Obsah. V tomto dialogu lze také určit, zda se v číslování bude objevovat i číslo poslední strany. Pokud zaškrtneme volbu Koncové číslo, bude například číslování dvacetistránkového protokolu vypadat následovně: strana: 3/20. Po zaškrtnutí políčka Automaticky rostoucí bude číslování průběžné. U číslování stran i oddílů lze vždy zadat první číslo. Výsledek zadání číslování se dynamicky zobrazí v levé části dialogu ve sloupci Výsledek. V sekci Hlavička firmy v dialogu Záhlaví a zápatí (obr. 10.17) vidíme údaje načtené z dat zákazníka, které tu lze případně upravit. K dispozici máme tři vstupní pole, která odpovídají jednotlivým řádkům hlavičky. Pomocí tlačítka [A] lze pro každý řádek nastavit typ písma. V sekci Uspořádání lze samostatně u každého řádku nastavit i jeho zarovnání. K hlavičce lze připojit logo firmy. Logo je třeba vytvořit jako bitmapu. Například v programu MS Paint lze každý obrázek uložit ve formátu *.bmp. Pokud chceme uložit upravenou tiskovou hlavičku, klikneme v poslední sekci Výchozí nastavení záhlaví a zápatí na tlačítko [Nastavit záhlaví a zápatí jako standard]. Otevře se dialog Název záhlaví a zápatí, v němž vyplníme název hlavičky. Tato hlavička se pak v seznamu objeví jako výchozí.

232



Tlačítko [Databáze záhlaví a zápatí...] je v tomto dialogu pro případ, že chceme uložit a spravovat různé hlavičky. Po kliknutí na toto tlačítko se otevře následující dialog:

Obr. 10.19: Dialog Databáze záhlaví a zápatí

V tomto dialogu lze vytvářet, upravovat a mazat vzory hlavičky. Tlačítka, která tu vidíme, mají následující funkce: Slouží k vytvoření nové hlavičky. Otevře se dialog, v němž lze nastavit záhlaví. Umožňuje upravovat vlastnosti vybrané hlavičky. Slouží ke smazání hlavičky vybrané v seznamu. Tabulka 10.5: Tlačítka v dialogu Databáze záhlaví a zápatí

Pokud je v databázi uloženo několik hlaviček, lze v dialogu Záhlaví a zápatí některou z nich vybrat v seznamu v sekci Výchozí nastavení záhlaví a zápatí a kliknutím na tlačítko [Nastavit záhlaví a zápatí jako standard] ji určit jako výchozí hlavičku i pro všechny ostatní úlohy v RSTABu. Hlavičky se ukládají do souboru DlubalProtocolConfig.cfg v kmenovém adresáři programů DLUBAL (obvykle C:\Program Files\Dlubal\Stammdat). Ačkoli by tento soubor neměl být při instalaci přepsán, doporučujeme pro všechny případy před instalací vytvořit záložní soubor.

10.1.5 Vložení zobrazení z RSTABu Každé zobrazení v grafickém okně v RSTABu lze začlenit do výstupního protokolu. Do protokolu lze převzít i průběhy výsledků na prutech a detaily průřezů kliknutím na tlačítko [Tisk] v daném okně. Aktuální grafické zobrazení v RSTABu lze vytisknout příkazem z hlavní nabídky Soubor → Tisk… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 10.20: Ikona Tisknout v panelu nástrojů v hlavním okně


233


Obr. 10.21: Ikona Tisk v panelu nástrojů v okně s průběhy výsledků


Obr. 10.22: Dialog Tisk grafiky, záložka Obecné

V sekci Okno obrázku je třeba označit volbu Tisk do protokolu. Pokud je k dispozici několik výstupních protokolů, vybereme v seznamu vedle přepínače číslo cílového protokolu. Obvykle se vytvoří dynamické grafiky. To znamená, že pokud se změní konstrukce nebo výsledky, automaticky se upraví i grafická zobrazení ve výstupním protokolu. Pokud se však chceme vyhnout případným problémům, které by mohly při zpracování vzniknout v případě vysokého počtu obrázků ve výstupním protokolu, můžeme zaškrtnout v sekci Možnosti políčko Zamknout obrázek (bez aktualizace), a tím zabránit dynamické aktualizaci. Tato volba je k dispozici pro souhrn všech obrázků zařazených do protokolu i později v hlavní nabídce protokolu Upravit → Správa obrázků. Po ukončení dialogu kliknutím na [OK] se obvykle otevře výstupní protokol. To však může být v některých případech na závadu, zvláště pokud například chceme do protokolu včlenit několik grafik po sobě. Vyvolání protokolu zabráníme tak, že v sekci Možnosti zrušíme zaškrtnutí políčka Po stisknutí [OK] zobrazit protokol. Ostatní funkce v tomto dialogu jsou popsány v kapitole 10.2 na straně 247.

10.1.6 Vložení jiných zobrazení a textů Do výstupního protokolu programu RSTAB lze zařadit i jiná libovolná zobrazení a texty. Uživatel má k dispozici několik funkcí.

234



10.1.6.1


Pokud do protokolu chceme zařadit obrázek, který nebyl vytvořen jako grafika v programu RSTAB, je třeba nejdříve otevřít daný soubor s obrázkem v některém grafickém programu (např. MS Paint). Grafika se v tomto programu zkopíruje pomocí kláves [Ctrl]+[C] do schránky. Zobrazení lze pak následně vložit do výstupního protokolu příkazem z hlavní nabídky Vložit → Grafika ze schránky…. Otevře se dialog Vložit obrázek ze schránky, v němž vyplníme nadpis obrázku.

Obr. 10.23: Dialog Vložit obrázek ze schránky

Grafika bude následně zařazena do výstupního protokolu jako samostatná kapitola.

10.1.6.2

Vložení textu

Uživatel může do výstupního protokolu doplnit i vlastní krátké poznámky. Tuto funkci vyvoláme z hlavní nabídky Vložit → Text…. Otevře se následující dialog:

Obr. 10.24: Dialog Vložit text

V tomto dialogu vyplníme Nadpis a Text. Pomocí klávesy [Enter] lze v tomto textu ručně zalomit řádek. Po kliknutí na [OK] se kapitola zařadí na konec výstupního protokolu. Pomocí funkce Drag & Drop ji pak můžeme přesunout na požadované místo. V editačním režimu (srov. tabulka 10.3, strana 223) lze text upravovat, pokud na něj v okně dvakrát klikneme myší. Další možností je kliknout v navigátoru na nadpis kapitoly a v místní nabídce pak vybrat položku Vlastnosti….


235


10.1.6.3

Vložení textu z textového souboru

Uživatel má dále možnost zařadit do protokolu libovolné textové soubory. Opakující se texty lze uložit do souboru a pomocí této funkce snadno vkládat do protokolu. Tato funkce umožnuje včlenit do výstupního protokolu i posouzení z jiných programů, pokud máme příslušné výstupy k dispozici v souboru ASCII. Textové soubory lze do protokolu vložit z hlavní nabídky protokolu Vložit → Soubor ASCII…. Zobrazí se standardní dialog Windows Otevřít, v němž vyhledáme příslušný soubor. Předtím, než se obsah souboru vloží do protokolu, se otevře další dialog:

Obr. 10.25: Dialog Vložit text

V tomto dialogu lze text ještě upravovat a doplnit k němu nadpis. Po kliknutí na tlačítko [OK] se text zařadí jako nová kapitola na konec protokolu. Pomocí funkce Drag & Drop ji pak můžeme přesunout na požadované místo. V editačním režimu (srov. tabulka 10.3) lze text upravovat, pokud na něj v okně dvakrát klikneme myší.

10.1.6.4 Vložení textu ze souboru RTF Funkce, která se popisuje v kapitole 10.1.6.3, je vhodná pro vkládání opakujících se textů do výstupního protokolu. Soubory ASCII jsou ovšem neformátované texty. Import souborů RTF umožňuje včlenit do protokolu formátované texty včetně do nich vložených obrázků. Tuto funkci vyvoláme z hlavní nabídky protokolu Vložit → Soubor RTF.... Zobrazí se standardní dialog Windows Otevřít, v němž vyhledáme příslušný soubor. Předtím, než se obsah souboru vloží do protokolu, se otevře další dialog, v němž zadáme název kapitoly. Po kliknutí na tlačítko [OK] se text zařadí jako nová kapitola na konec protokolu. Pomocí funkce Drag & Drop ji pak můžeme přesunout na požadované místo.

236



Obr. 10.26: Soubor RTF vložený do protokolu

10.1.7 Předloha protokolu Výběr obsahu protokolu popsaný v kapitole 10.1.3 je poměrně zdlouhavý. Jednou sestavený protokol je však možné uložit včetně obrázků jako předlohu a později ho znovu použít i pro jiné úlohy. Předlohy umožňují podstatně zracionalizovat tvorbu výstupních protokolů. Také již sestavený protokol lze později upravit podle určité předlohy.

10.1.7.1

Vytvoření nové předlohy

Nové předlohy se vytvářejí z hlavní nabídky protokolu: Nastavení → Předloha protokolu → Nová… Nastavení → Předloha protokolu → Nová z aktuálního protokolu….

Nová Nejdříve se otevře dialog pro výběr obsahu protokolu, který je popsán v kapitole 10.1.3.


237


Obr. 10.27: Dialog Výběr protokolu: Nová předloha protokolu

V jednotlivých záložkách vybereme kapitoly, které chceme vytisknout. Po ukončení dialogu kliknutím na [OK] se otevře dialog Nová předloha protokolu, v němž vyplníme Označení nové předlohy.

Obr. 10.28: Dialog Nová předloha protokolu

Nová z aktuálního protokolu Nová předloha se vytvoří na základě aktuálně sestaveného protokolu. Je třeba pouze zadat Označení nové předlohy v dialogu Nová předloha protokolu, který se po vyvolání příslušného příkazu z hlavní nabídky otevře.

10.1.7.2

Použití předlohy

V aktuálním otevřeném protokolu lze převzít zadání z určité předlohy. V hlavní nabídce v okně protokolu vybereme Nastavení → Předloha protokolu → Vybrat.... Otevře se dialog se seznamem Existující předlohy protokolu, z něhož vybereme určitou předlohu.

238



Obr. 10.29: Dialog Předloha protokolu

Po potvrzení kontrolního dotazu se osnova v aktuálním protokolu přepíše osnovou z předlohy. Pokud vytváříme nový protokol, lze v seznamu Převzít nastavení z předlohy v dialogu Nový protokol vybrat předlohu, podle které bude sestaven obsah nového protokolu.

Obr. 10.30: Dialog Nový protokol se seznamem předloh

10.1.7.3

Správa předloh

Předlohy se spravují v dialogu Předloha protokolu. Tento dialog vyvoláme příkazem z hlavní nabídky v okně protokolu Nastavení → Předloha protokolu → Vybrat....

Obr. 10.31: Dialog Předloha protokolu


239


V následující tabulce uvádíme funkce tlačítek v tomto dialogu: Slouží k přejmenování vybrané předlohy. Smaže vybranou předlohu. Tabulka 10.6: Tlačítka v dialogu Předloha protokolu

Tyto funkce lze použít pouze u předloh, které definoval sám uživatel. Před instalací updatu je vhodné předlohy protokolů zálohovat. Předlohy se ukládají do souboru RstabProtocolConfig.cfg v kmenovém adresáři programu RSTAB 6 (obvykle C:\Program Files\Dlubal\RSTAB6\Stammdat). Ačkoli by tento soubor neměl být při instalaci přepsán, doporučujeme pro všechny případy před instalací vytvořit záložní soubor.

10.1.8 Úpravy uspořádání protokolu Ve výstupním protokolu lze upravovat druh a barvu písma, nastavení okrajů stránky i vzhled tabulek. Příslušný dialog vyvoláme příkazem z hlavní nabídky protokolu Upravit → Uspořádání stránky….

Obr. 10.32: Dialog Nastavení stránky

Pro nadpisy v textu a ve sloupcích je nastavena poměrně malá velikost písma - Arial 7. Pokud chceme toto přednastavení změnit, měli bychom postupovat opatrně. Mohlo by se totiž stát, že po zvolení většího písma se položky do příslušných sloupců nevejdou a nezobrazí se celé. Nastavení uspořádání stránky platí i pro výstupní protokoly z přídavných modulů programu RSTAB.

10.1.9 Vytvoření titulní stránky K výstupnímu protokolu lze připojit titulní stránku. Dialog pro zadání titulní stránky otevřeme z hlavní nabídky v okně protokolu Upravit → Zobrazit titulní stranu.

240



Obr. 10.33: Dialog Titulní stránka

V tomto dialogu zadáme všechny potřebné údaje, klikneme na [OK] a titulní strana protokolu se vytvoří.

Obr. 10.34: Titulní stránka ve výstupním protokolu


241


Obsah titulní stránky lze později upravovat v editačním režimu (srov. tabulka 10.3, strana 223), pokud na ni dvakrát klikneme v okně. Další možností je kliknout v navigátoru na položku Tit. stránka a v místní nabídce pak vybrat položku Vlastnosti….

10.1.10 Tisk protokolu Vlastní proces tisku spustíme příkazem z hlavní nabídky Soubor → Tisk… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů protokolu.

Obr. 10.35: Ikona Tisknout protokol

Otevře se standardní dialog systému Windows pro tisk. V něm vybereme tiskárnu, na kterou se protokol odešle, a zadáme stránky, které si přejeme vytisknout.

Obr. 10.36: Dialog Tisk

Pokud v tomto dialogu nevybereme standardní tiskárnu, použitou v základním nastavení, může se stát, že stránky budou jinak zalomeny, a počet vytištěných stránek tak bude jiný než v náhledu v RSTABu. Pokud zaškrtneme volbu Tisk do souboru, vytvoří se tiskový soubor ve formátu PRN. Příkazem kopírovat ho pak můžeme odeslat na tiskárnu.

10.1.11 Export protokolu RSTAB nabízí možnost exportovat protokol jako soubor RTF. Protokol lze také exportovat přímo do programu BauText. S exportem protokolu do souboru ASCII již RSTAB 6 nepočítá. Pokud potřebujete mít data v tomto formátu, lze jako náhradu použít funkci Export do MS Excel ve vstupních a výstupních tabulkách (viz kapitola 11.3.6, strana 299).

242



Export do souboru RTF Soubory ve formátu RTF lze načíst ve všech běžných textových procesorech. Prokol se exportuje i se všemi grafickými zobrazeními. Export protokolu do souboru RTF spustíme příkazem z hlavní nabídky v okně protokolu Soubor → Export do souboru RTF resp. BAUTEXT…. Otevře se následující dialog:

Obr. 10.37: Dialog Exportovat protokol ve formátu RTF

V tomto dialogu je třeba zadat složku pro uložení souboru RTF a název souboru. Pokud aktivujeme políčko Exportovat pouze vybraná data, pak nebude exportován celý protokol, ale pouze kapitoly, které jsme vybrali v navigátoru.

Export do programu BauText BauText je textový procesor se zvláštním rozšířením pro statické výpočty od firmy Veit Christoph. Přímý export do programu BauText spustíme příkazem z hlavní nabídky v okně protokolu Soubor → Export do souboru RTF resp. BAUTEXT… nebo kliknutím na ikonu [Export do BauTextu] v panelu nástrojů.

Obr. 10.38: Ikona Export do BauText

Otevře se dialog, který vidíme na obr. 10.37 výše. V tomto poli je třeba zaškrtnout políčko Přímý export do programu BauText. Není nutné zadávat název souboru, program BauText by však měl již běžet na pozadí. Po kliknutí na [OK] se spustí modul pro import dat programu BauText.

Export do souboru PDF Přímý export protokolu do dokumentu ve formátu PDF není možný. Pokud jsme ovšem v počítači nainstalovali Acrobat Distiller nebo podobný produkt, objeví se v seznamu tiskáren v dialogu Tisk virtuální tiskárna, na které lze dokument PDF vytvořit. K vytváření souborů PDF najdeme na internetu mnoho bezplatných nástrojů jako např. Ghostscript nebo Win2PDF. Musíme mít však nainstalovánu tiskárnu, která umí tisknout PostScript, např. HP Color LaserJet 5/5M PS. Pokud pak tuto tiskárnu nastavíme pro tisk do souboru, lze z každého protokolu vytvořit soubor PostScript, který může být pomocí programu Ghostscript převeden do souboru PDF.


243


10.1.12 Nastavení jazyka Nastavení jazyka v protokolu je nezávislé na jazyku nastaveném v uživatelském prostředí RSTABu. Lze tak například v německé verzi programu RSTAB vytisknout protokol v angličtině.

Změna nastavení jazyka pro tisk Jazyk protokolu lze změnit příkazem z hlavní nabídky v okně protokolu Nastavení → Jazyk…. Otevře se dialog, v kterém můžeme ze seznamu vybrat požadovaný jazyk.

Obr. 10.39: Dialog Jazyky

Rozšíření nabídky jazyků Pojmy z protokolu jsou uloženy ve stringách (znakových řetězcích). Proto je relativně snadné doplnit do protokolu další jazyky. Nejdříve vyvoláme dialog Jazyky příkazem z hlavní nabídky Nastavení → Jazyk…. Zpřístupní se tak tlačítka, která vidíme na obrázku níže.

Vytvoření nového jazyka

Obr. 10.40: Dialog Jazyky, tlačítko Vytvořit nový jazyk

Po kliknutí na tlačítko [Vytvořit nový jazyk…] se otevře dialog, v kterém je třeba zadat Název nového jazyka. Dále je třeba vybrat ze seznamu skupinu jazyků, aby byla správně interpretována znaková sada.

244



Obr. 10.41: Dialog Vytvořit nový jazyk

Po kliknutí na [OK] se v seznamu nabízených jazyků objeví i nový jazyk.

Obr. 10.42: Dialog Jazyky, tlačítko Upravit vybraný jazyk…

Tlačítkem [Upravit vybraný jazyk] otevřeme dialog, v němž lze definovat stringy pro nový jazyk.

Obr. 10.43: Dialog Upravit texty protokolu

Upravovat lze pouze jazyky, které zadal sám uživatel.


245


Kopírování jazyka

Obr. 10.44: Dialog Jazyky, tlačítko Vytvořit nový jazyk kopírováním

Tato funkce je podobná předchozí funkci pro vytvoření nového jazyka. Jediným rozdílem je, že pole pro nový jazyk nejsou prázdná (viz obr. 10.43), ale vyplní se do nich textové řetězce vybraného jazyka.

Přejmenování jazyka

Obr. 10.45: Dialog Jazyky, tlačítko Přejmenovat vybraný jazyk

Po kliknutí na tlačítko [Přejmenovat vybraný jazyk …] se otevře dialog, v kterém můžeme u uživatelsky definovaného jazyka změnit název a skupinu jazyků.

Smazání jazyka

Obr. 10.46: Dialog Jazyky, tlačítko Smazat veškerý text vybraného jazyka

Touto funkcí lze smazat jazyky zadané uživatelem.

246


10.2 Přímý výtisk grafiky

10.2 Přímý výtisk grafiky Každý obrázek, který se zobrazí v grafickém okně RSTABu, je možné okamžitě vytisknout. Obrázek tak není třeba převádět do protokolu (srov. kapitola 10.1.5, strana 233). Totéž platí pro průběhy výsledků a detaily průřezů. Pomocí tlačítka [Tisknout] v daném okně je lze přímo odeslat na tiskárnu. Aktuální zobrazení lze vytisknout příkazem z hlavní nabídky Soubor → Tisk… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 10.47: Tlačítko Tisknout v panelu nástrojů v hlavním okně

Obr. 10.48: Tlačítko Tisk v panelu nástrojů v okně s průběhy výsledků

Otevře se dialog, který je rozdělen do dvou, popř. tří záložek. Jednotlivé záložky popisujeme v následujících kapitolách.

10.2.1 Záložka Obecné

Obr. 10.49: Dialog Tisk grafiky, záložka Obecné

Okno obrázku Uživatel může vybrat jeden ze tří možných grafických výstupů:

• přímý tisk • tisk do protokolu (viz kapitola 10.1.5, strana 233) • kopírovat do schránky.


247


Po zkopírování obrázku do schránky bude obrázek k dispozici i v jiných programech. Zobrazení pak lze v těchto programech zpravidla použít pomocí příkazu z hlavní nabídky Úpravy → Vložit. Chceme-li obrázek přímo vytisknout, označíme první volbu. V tomto případě se zpřístupní tlačítko [Upravit…], které slouží k otevření dialogu Záhlaví a zápatí. V tomto dialogu můžeme upravit hlavičku dokumentu. Podrobnější informace k dialogu Záhlaví a zápatí najdete v kapitole 10.1.4 na straně 231.

Tisknout okno V programu RSTAB lze otevřít několik grafických oken najednou.

Obr. 10.50: Zobrazení dvou podoken

V této sekci lze nastavit tisk v případě zobrazení ve více oknech. Pokud označíme volbu Pouze aktivní, vytiskne se pouze obrázek ve zvýrazněném okně (na obr. 10.50 je to okno vlevo). Při zaškrtnutí volby Vše se aktivuje tlačítko, pomocí něhož lze detailně nastavit uspořádání oken v tištěném dokumentu. Po kliknutí na ikonu se otevře následující dialog:

Obr. 10.51: Dialog Uspořádání oken

248



Při vybrání možnosti Jako na obrazovce budou okna uspořádána tak, jak je vidíme na monitoru. Zpravidla je pak celý obrázek na vytištěné stránce stejně jako na obrazovce širší než vyšší. Chceme-li využít celou velikost stránky pro tisk okna, označíme volbu Na celou stránku.

Velikost obrázku V této sekci nastavíme měřítko zobrazení grafiky na papíře. Pokud má být měřítko zobrazení stejné jako na monitoru, vybereme možnost Jako na obrazovce. Lze tak například vytisknout zvětšené oblasti konstrukce nebo zvláštní náhledy. Při výběru možnosti Celé okno obrázku se na papír vytiskne celá grafika. Konstrukce se vytiskne v nastaveném úhlu pohledu. Třetí volba V měřítku umožňuje vytisknout zobrazení v libovolném měřítku. Konstrukce na obrázku se vytiskne v nastaveném úhlu pohledu. Tento typ tisku není vhodný v případě zapnutí prostorové perspektivy.

Velikost okna obrázku V této sekci se nastavuje velikost obrázku na papíru. Pokud aktivujeme políčko Přes celou šířku stránky, vytiskne se obrázek na celé šířce stránky včetně jindy volného pruhu na levém okraji.

Obr. 10.52: Tisk grafiky podélně: výsledek po zaškrtnutí voleb Vše a Přes celou šířku stránky

Pokud se má obrázek vytisknout přes celou stránku ve svislém směru, zaškrtneme následující volbu Přes celou výšku stránky. V opačném případě tuto volbu nezaškrtneme a nastavíme procentuální poměr výšky zobrazení k výšce stránky. V poli Natočení může uživatel zadat úhel natočení grafického zobrazení pro tisk.

Možnosti V případě přímého výtisku průběhů hodnot bude v této sekci přístupné pouze políčko Vytisknout hodnotu výsledků v požadované vzdálenosti x. Lze tak nastavit tisk výsledných hodnot v místě, kde se nachází kurzor myši.


249


Nadpis obrázku Po otevření dialogu Tisk grafiky je v tomto poli již navržen nadpis pro grafické zobrazení. Uživatel ho však může změnit.

10.2.2 Záložka Možnosti

Obr. 10.53: Dialog Tisk grafiky, záložka Možnosti

Písmo / Symboly Měnit přednastavení v těchto dvou sekcích je nutné jen v ojedinělých případech – například při tisku na velkoformátových zařízeních. Velikost písma a grafických symbolů (pro uzly, podpory, linie atd.) je závislá na ovladači tiskárny. Pokud nejsme s výtiskem spokojeni, můžeme tu nastavit zvlášť měřítka pro zobrazení písma a symbolů.

Orámování Grafické zobrazení lze volitelně vytisknout s orámováním. Dále lze grafický výstup opatřit popiskou. Po zaškrtnutí této volby a kliknutí na tlačítko [Upravit nastavení popisky…] se zobrazí dialog Nastavení popisky, v němž můžeme určit vzhled a obsah popisky.

250



Obr. 10.54: Dialog Nastavení popisky

Ve spodní části dialogu se zobrazí aktuální náhled na popisku.

Kvalita tisku I v této sekci je potřeba změnit nastavení pouze ve výjimečných případech. Obrázek se tiskne jako bitmapa o velikosti do 5000 x 5000 pixelů. Při barevné hloubce 32 bitů je velikost přenášených dat přibližně 100 MB. Některým ovladačům tiskáren to může působit potíže. V takovém případě můžeme snížit rozlišení, a zmenšit tak objem přenášených dat.

Barva tisku Pokud tiskneme na černobílé tiskárně, lze pro lepší čitelnost označit volbu Linie a písmo černě. Jinak bude spektrum barev zobrazení převedeno do různých odstínů šedi. Barevné zobrazení průběhů hodnot se převádí do stupnice šedi v ovladači tiskárny, v RSTABu tento převod nastavit nelze.


251


10.2.3 Záložka Stupnice barev

Obr. 10.55: Dialog Tisk grafiky, záložka Stupnice barev

Tato záložka se zobrazí pouze v případě, že jsme nastavili vícebarevné zobrazení vnitřních sil či deformací (viz kapitola 9.9.3, strana 209).

Poloha Stupnice barev z řídicího panelu se vytiskne standardně spolu se zobrazením. Pokud stupnici barev nechceme vytisknout, musíme aktivovat políčko Bez stupnice barev. Pokud zaškrtneme volbu Uvnitř obrázku, bude stupnice barev překrývat část obrázku. Jestliže zvolíme možnost Mimo obrázek, vyčlení se v grafickém okně pruh pro stupnici barev. V tomto případě můžeme ve spodní části této sekce zadat šířku stupnice. Pokud se stupnice barev nachází přímo v obrázku, lze v této sekci určit přesnou polohu stupnice. Stupnici lze umístit do některého rohu obrázku nebo její polohu může definovat uživatel.

Velikost Velikost stupnice barev lze v této sekci zadat v absolutních hodnotách nebo v poměru k velikosti stránky.

Možnosti Přiřazení barev k hodnotám v grafickém zobrazení v RSTABu může nadefinovat sám uživatel (viz kapitola 4.4.6, strana 67). V této sekci lze rozhodnout, zda se vytiskne standardní stupnice barev ve vztahu k maximálním a minimálním hodnotám nebo zda se použije stupnice barev definovaná uživatelem. Dynamická aktualizace však v případě uživatelsky nastavené stupnice neprobíhá.

252


11.1 Úpravy objektů

11. Nástroje V této kapitole budou popsány jednotlivé funkce pro grafické a tabulkové zadávání údajů: funkce pro zpracování vybraných objektů, funkce CAD k vytvoření nových konstrukčních prvků, operace v tabulkách a možnosti parametrického zadávání dat. Kapitola je nakonec doplněna krátkým seznamem interních generátorů konstrukčních prvků a zatížení v programu.

11.1 Úpravy objektů Pomocí funkcí pro úpravu objektů lze zpracovávat objekty vybrané v grafickém okně. Objekty lze

• • • • • • •

přesouvat kopírovat otáčet zrcadlit promítat zvětšovat kosit.

Naproti tomu při použití funkcí CAD, které popisujeme v kapitole 11.2, není třeba žádný výběr provádět. Jedná se o podpůrné funkce při vytváření nových prvků.

11.1.1 Grafický výběr Výběrem jsou označeny objekty, které chceme následně upravovat. Mohou to být například uzly, pruty, podpory nebo sady prutů. Objekty se vybírají kliknutím myší. V grafickém zobrazení se vybraný objekt vyznačí žlutě. Výběr se vztahuje pouze na objekt, na který jsme klikli naposledy. Pokud chceme vybrat několik objektů najednou, je třeba při klikání držet klávesu [Ctrl]. Mnoho objektů v jediném kroku lze označit při výběru oknem. Levým tlačítkem myši vyznačíme pohybem pravoúhlou oblast, v které leží příslušné objekty. Pokud vytváříme okno zleva doprava, vyberou se všechny objekty, které zcela leží v daném okně. Pokud vytváříme okno zprava doleva, budou vybrány i objekty, které v okně leží jen částečně. V izometrickém zobrazení není často snadné výběr pravoúhlým oknem provést. Pro takový případ má uživatel k dispozici funkci Výběr pomocí kosodélníku, kterou vyvolá příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Vybrat → Kosodélníkem nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 11.1: Ikona Výběr pomocí kosodélníku


253


Obr. 11.2: Výběr pomocí kosodélníku

11.1.2 Podrobný výběr Tato funkce slouží k výběru objektů podle určitých kritérií. Objekty lze i přidat ke stávajícímu výběru nebo je naopak z výběru odstranit. Funkci pro podrobný výběr vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Vybrat → Podrobně… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Otevře se následující dialog:


254



V levé části dialogu ve sloupci Kategorie vidíme seznam všech typů objektů. V závislosti na vybrané položce v tomto sloupci se mění pravá část dialogu. V ní určíme výběrové kritérium a zpravidla doplníme přesné požadavky pro výběr. Příklad:

Vybrat se mají všechny sloupy, které jsou rovnoběžné s prutem 1.

Obr. 11.4: Dialog Podrobný výběr: výběr rovnoběžných prutů

V tomto dialogu lze vzorový prut vybrat i graficky pomocí tlačítka [Vybrat prut]. Po kliknutí na [OK] se všechny vyhovující pruty v grafickém zobrazení vyberou.

11.1.3 Posun a kopie Vybrané objekty lze přesunovat a kopírovat příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Posun/Kopie… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 11.5: Ikona Posun resp. kopie


255



Obr. 11.6: Dialog Posun resp. kopie

Pokud v poli Počet kopií nastavíme nulu, vybrané objekty se přesunou. Jinak se vytvoří příslušný počet kopií. Vektor posunu lze určit pomocí souřadnic dX, dY a dZ nebo ho můžeme zadat pomocí funkce [Vybrat] v grafickém okně. Při grafickém zadání je třeba kliknout postupně na dva body rastru nebo uzly. Vektor se pak převezme do dialogu, kde ho můžeme případně upravit. Při kopírování objektů lze zadat Přírůstek číslování, a tak ovlivnit číslování nových uzlů a prutů. Pokud klikneme na tlačítko [Nastavení dalších detailů], otevře se dialog s dalšími užitečnými možnostmi nastavení.

Nastavení detailů

Obr. 11.7: Dialog Nastavení detailů pro posun, rotaci a zrcadlení

Spojení Mezi vybranými uzly a jejich kopiemi lze vytvořit nové pruty.

256



Obr. 11.8: Kopie se spojovacími pruty

Pokud uvedeme Vzorový prut, použijí se jeho vlastnosti pro spojovací pruty. Dialog Nastavení detailů je k dispozici i při rotaci a zrcadlení objektů.

Přizpůsobit lokální souřadný systém V této sekci lze ovlivnit lokální souřadný systém prutu při rotaci nebo zrcadlení. Automatické nastavení os prutu se zpravidla používá při zrcadlení. Tato funkce je užitečná i při rotaci svislého prutu, kdy se osa y prutu nastaví rovnoběžně s globální osou Y (srov. kapitola 5.7, strana 123). Pomocí této funkce lze přizpůsobit i excentrické přípoje, které jsou zadány ve směru globálních os X, Y a Z.

Zatěžovací stavy Pokud zaškrtneme políčko Kopírovat včetně zatížení, přenesou se na kopie zatížení působící na původní objekty. Převzata budou zatížení všech zatěžovacích stavů, tedy nikoli pouze aktuálního zatěžovacího stavu. Zatížení na uzel je možné definovat pouze ve směru globálních os XYZ. Pomocí volby Vyrovnat při rotaci nebo zrcadlení zatížení uzlů však lze při práci s pruty upravit směr zatížení. Pokud toto políčko zaškrtneme, přepočítá RSTAB zatížení jako lokální osamělá břemena na novou polohu prutu (srov. obr. 11.9). Pokud políčko neaktivujeme, zůstane globální směr zatížení při rotaci nebo zrcadlení zachován.

Obr. 11.9: Vyrovnaná zatížení uzlů při dvojité rotaci o 45°


257


11.1.4 Rotace Vybrané objekty lze otáčet okolo libovolné osy příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Rotace… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 11.10: Ikona Rotace


Obr. 11.11: Dialog Rotace

Pokud vyplníme nulu do políčka pro počet kopií, pak budou vybrané objekty pootočeny. Jinak se vytvoří odpovídající počet kopií. V sekci Rotace zadáme úhel rotace. Úhel rotace se vztahuje k pravotočivému souřadnému systému. Osu rotace lze definovat dvěma způsoby:

•

Osa rotace je rovnoběžná s některou osou globálního souřadného systému XYZ. V tomto případě můžeme zaškrtnout první políčko a vybrat ze seznamu příslušnou osu. V sekci Souřadnice osy rotace pak definujeme bod, kterým osa rotace probíhá.

•

Osa rotace leží v obecné poloze v prostoru. V tomto případě je třeba zaškrtnout druhou volbu Dvěma body. V sekci Souřadnice osy rotace pak definujeme dva body, které leží na ose rotace.

Při kopírování objektů lze zadat Přírůstek číslování, a tak ovlivnit číslování nových uzlů a prutů. Pokud klikneme na tlačítko [Nastavení dalších detailů…], otevře se dialog s dalšími užitečnými možnostmi nastavení. Tento dialog je popsán v kapitole 11.1.3 na straně 256.

258



11.1.5 Zrcadlení Vybrané objekty lze zrcadlit vzhledem k určité rovině příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Zrcadlení… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 11.12: Ikona Zrcadlení


Obr. 11.13: Dialog Zrcadlení

Pokud chceme zachovat původní objekt, je třeba zaškrtnout políčko Vytvořit kopii.


259


Rovinu symetrie lze zadat dvěma způsoby:

•

Rovina symetrie je rovnoběžná s jednou z rovin globálního souřadného systému. V takovém případě zaškrtneme první volbu Bodem a rovinou rovnoběžnou s a vybereme ze seznamu příslušnou rovinu. V sekci Rovina symetrie pak definujeme bod, který leží v dané rovině symetrie.

•

Rovina symetrie leží v obecné poloze v prostoru. V tomto případě je třeba aktivovat druhou volbu Třemi body. V sekci Rovina symetrie pak zadáme tři body, kterými bude rovina definována.


11.1.6 Promítání Tato funkce umožňuje promítat vybrané objekty do určité roviny. Příklad:

Prut chceme promítnout ve směru osy X do roviny YZ.

Obr. 11.14: Původní prut a jeho kopie promítnutá do roviny YZ

260



Dialog, v kterém se zadávají parametry promítání, otevřeme příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Promítání…

Obr. 11.15: Dialog 3D promítání

Pokud chceme zachovat původní objekt, je třeba zaškrtnout políčko Vytvořit kopii. V sekci Směr promítání určíme, zda se objekty promítnou ve směru některé globální osy (X, Y resp. Z) nebo kolmo na libovolnou cílovou rovinu. Cílovou rovinu lze zadat třemi způsoby:

•

Cílová rovina je rovnoběžná s jednou z rovin globálního souřadného systému. V takovém případě je třeba označit v sekci Zadání cílové roviny první možnost a vybrat ze seznamu příslušnou rovinu. V sekci Souřadnice bodů cílové roviny pak definujeme bod, který v dané rovině leží.

•

Cílová rovina je rovnoběžná s jednou z rovin globálního souřadného systému, natočenou o určitý úhel okolo definiční osy. V tomto případě je třeba aktivovat druhou volbu. V seznamu pak vybereme příslušnou rovinu a zadáme definiční osu a úhel natočení. V sekci Souřadnice bodů cílové roviny pak definujeme bod, který v dané rovině leží.

•

Cílová rovina leží v obecné poloze v prostoru. V takovém případě je třeba označit třetí volbu. V sekci Souřadnice bodů cílové roviny pak zadáme tři body, kterými bude rovina definována.



261


11.1.7 Zvětšení Tato funkce slouží ke zvětšování vybraných objektů rovnoměrně ve směru všech tří os z určitého bodu. Příklad:

Prut chceme zvětšit faktorem 2 ve všech třech směrech z daného výchozího bodu.

Obr. 11.16: Původní prut a zvětšená kopie

Dialog, v kterém se zadávají parametry zvětšení, vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Zvětšení....

Obr. 11.17: Dialog Zvětšení

Pokud v poli počet kopií nastavíme nulu, budou vybrané objekty zvětšeny. Jinak se vytvoří příslušný počet kopií. V sekci Parametry zadáme faktor zvětšení.

262



Směr zvětšení určíme vpravo v sekci Směr. Vybrat můžeme jednu ze tří možností: Stejnoměrně v X,Y,Z

Všechny souřadnice (tj. X, Y i Z) vybraných objektů se zvětší vzhledem k výchozímu bodu, který je definován v sekci Souřadnice.

Ve směru: X / Y / Z

Je třeba zvolit jednu z globálních os. Pouze ve směru této osy se pak zvětší souřadnice vybraných objektů vzhledem k výchozímu bodu definovanému v sekci Souřadnice.

Ve směru zadaném dvěma body

V sekci Souřadnice bude definován dvěma body vektor, v jehož směru bude zvětšení provedeno.

Tabulka 11.1: Sekce Směr v dialogu Zvětšení


11.1.8 Zkosení Tato funkce slouží k otáčení objektů okolo zadané osy. Přitom se mění pouze souřadnice v jednom směru. Tato funkce je velmi praktická při navrhování střešních konstrukcí, kdy se sklon střechy dodatečně upravuje. Příklad:

Sklon příhradové pásnice ležící v rovině XZ se má zvýšit o 15°. Provedeme zkosení okolo osy Y ve směru osy Z. Změní se tak pouze souřadnice Z jednotlivých uzlů pásnice, zatímco souřadnice X zůstává stejná (na rozdíl od rotace).

Obr. 11.18: Původní objekt (vlevo) a zkosený objekt (vpravo)

V daném příkladu je třeba kromě prutů vybrat i příslušné uzly.


263


Dialog, v kterém lze zadat parametry pro zkosení, otevřeme příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Zkosení….

Obr. 11.19: Dialog 3D zkosení

Nejdříve zadáme v sekci Úkos úhel natočení v [°] nebo [%]. Parametry v sekci Zkosení lze definovat dvěma způsoby:

264

•

Osa rotace je rovnoběžná s některou osou globálního souřadného systému. V takovém případě je třeba označit volbu Okolo osy a vybrat ze seznamu požadovanou osu. V seznamu Ve směru následně určíme globální osu, v jejímž směru se změní souřadnice uzlů. V sekci Výchozí rovina je třeba dále definovat bod osy rotace.

•

Osa rotace leží v obecné poloze v prostoru. V tomto případě je třeba v sekci Zkosení označit druhou volbu. V sekci Výchozí rovina je pak třeba zadat dva body na ose rotace a další bod, který spolu s oběma předchozími body definuje výchozí rovinu. Body lze zadat i v grafickém okně pomocí funkce [Vybrat].


11.2 Funkce CAD

11.2 Funkce CAD Funkce CAD slouží jako podpůrné nástroje při grafickém zadávání objektů. Jedná se například o pracovní roviny, uchopovací funkce, vodicí linie a vlastní definované souřadné systémy. V této kapitole popisujeme i další, obecné funkce: dělení prutů, vkládání komentářů či úpravy číslování.

11.2.1 Pracovní roviny I prostorovou konstrukci lze na obrazovce znázornit pouze dvourozměrně. Jedna souřadnice pak musí být vždy „pevně daná“. Pracovní rovina definuje, do které roviny se body ukládají při jejich zadávání v grafickém okně. Aktuální pracovní rovina je graficky vyznačena dvěma v prostoru pravoúhlými tyrkysovými čarami. Jejich průsečík se označuje jako „Počátek pracovní roviny“.

Obr. 11.20: Zobrazení pracovní roviny v grafickém okně

Pracovní rovina je obvykle rovnoběžná s rovinou XY, YZ nebo XZ globálního souřadného systému. Pokud chceme použít pracovní rovinu o jiném sklonu, je třeba nejdříve definovat vlastní souřadný systém (viz kapitola 11.2.4, strana 272). Pracovní rovina se zadává v dialogu, který otevřeme příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Pracovní rovina, rastr, uchopení objektu, vodicí linie… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 11.21: Tlačítko Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu a vodicí linie


265

11.2 Funkce CAD

Pracovní rovina může být rovnoběžná s některou z těchto globálních rovin: Rovina

Výběr v dialogu

Výběr v panelu nástrojů

XY

YZ

XZ

Tabulka 11.2: Výběr pracovní roviny

V dialogu lze nastavit i počátek pracovní roviny. Po kliknutí na tlačítko [Vybrat uzel nebo bod pro určení nulového bodu rastru] v sekci Nulový bod rastru lze vybrat požadovaný uzel v grafickém okně. Pokud chceme definovat nový uzel, klikneme na tlačítko [Vytvořit nový uzel, který se stane nulovým bodem rastru…].

Obr. 11.22: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie, sekce Pracovní rovina-Nulový bod rastru

Počátek pracovní roviny lze zadat i pomocí ikony Nastavit počátek rastru pracovní roviny v panelu nástrojů.

Obr. 11.23: Ikona Nastavit počátek rastru pracovní roviny

266


11.2 Funkce CAD

11.2.2 Rastr V pracovní rovině lze zobrazit rastrové body, které uživateli usnadní zadávání uzlů. Při grafickém zadání se uzly uchytí na příslušných bodech rastru. Také vlastnosti rastrových bodů lze definovat v dialogu, který vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Pracovní rovina, rastr, uchopení objektu, vodicí linie… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů (viz obr. 11.21, strana 265).

Obr. 11.24: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie

Vlastnosti rastru se nastavují v záložce Rastr/Úchop.

Zobrazit Pokud zaškrtneme políčko Rastr v sekci Zobrazit, zapneme zobrazení rastru v grafickém okně. Úchopovou funkci lze aktivovat samostatně pomocí kontrolního políčka Úchop. To znamená, že i když se rastr nezobrazí, lze body rastru uchopit. Obě tyto funkce lze rychle zapnout, popř. vypnout pomocí tlačítek [RASTR] a [ÚCHOP] ve stavovém řádku.

Typ Body rastru lze uspořádat v kartézském nebo polárním souřadném systému. V závislosti na vybraném typu se mění obsah následujících sekcí. Typ rastru lze také vybrat pomocí tlačítka [KARTEZ / POLAR / ORTO] ve stavovém řádku.

Počet bodů rastru V případě kartézského rastru lze zadat počet bodů rastru zvlášť pro oba směry. Pokud jsme vybrali polární rastr, zadává se počet soustředných kružnic rastru.


267

11.2 Funkce CAD

Při zaškrtnutí volby Přizpůsobit rastr velikosti konstrukce se počet bodů rastru automaticky nastaví podle rozměrů konstrukce. Okolo konstrukce je pak vždy k dispozici dostatečný počet rastrových bodů. Po každém novém zadání se však požadovaný počet bodů rastru znovu přepočítá, a tím se celý proces, zvláště je-li konstrukce rozsáhlá, může prodloužit.

Vzdálenost bodů rastru V případě kartézského rastru lze zadat vzdálenost bodů rastru ve směru 1 a 2 zvlášť. U polárního rastru se definuje radiální vzdálenost R soustředných kružnic rastru. Úhel α udává vzdálenost rastrových bodů na kružnicích. Kartézský i polární rastr lze volitelně natočit o úhel β.

11.2.3 Uchopení objektu Uchopení objektu usnadňuje zadávání prutů při projektování CAD. Kromě koncových uzlů lze na prutu aktivovat řadu dalších prvků, které lze následně uchopit. Nastavení lze provést v dialogu, který vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Pracovní rovina, rastr, uchopení objektu, vodicí linie… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů (viz obr. 11.21, strana 265).

Obr. 11.25: Dialog Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie

Jednotlivé funkce pro uchopení objektů se nastavují v záložce Uchopení objektu. Ve stavovém řádku je pro spuštění této funkce třeba aktivovat tlačítko [OUCHOP].

268


11.2 Funkce CAD

Uzel

Obr. 11.26: Uchopení uzlu

Při zadání nového prutu budou uchopeny příslušné uzly. Uchopené body se označí čtverečkem.

Kolmice

Obr. 11.27: Připojení prutu po kolmici

Pokud se kurzor myši při zadávání prutu přiblíží k bodu dotyku kolmice, na místě se zafixuje. Bod uchopení se označí symbolem kolmice.

Střed

Obr. 11.28: Připojení prutu ve střednici prutu

Pokud se kurzor myši přiblíží ke středu prutu, na místě se zafixuje. Bod uchopení se označí symbolem střednice.


269

11.2 Funkce CAD

Průsečík

Obr. 11.29: Uchopení prutů v jejich průsečíku

Kurzor myši se zafixuje v bodě průsečíku dvou zkřížených prutů, které nemají žádný společný uzel. V bodě uchopení se zobrazí symbol průsečíku.

Průsečík vodicích linií

Obr. 11.30: Uchopení vodicích linií v průsečíku

Pokud se kurzor myši přiblíží k bodu průsečíku dvou vodicích linií (srov. kapitola 11.2.11, strana 281), na místě se zafixuje. V bodě uchopení se objeví symbol pro průsečík.

Rovnoběžně

Obr. 11.31: Uchopení rovnoběžného prutu

270


11.2 Funkce CAD

Tato funkce umožňuje zadávat rovnoběžné pruty. Vytvořte počáteční uzel nového prutu a pohybujte myší podél vzorového prutu. Jakmile se kurzor myši přiblíží k bodu koncového uzlu nového prutu tak, že nový prut leží rovnoběžně se vzorovým, objeví se na obou prutech symbol pro paralelní pruty.

Dělicí body

Obr. 11.32: Uchopení prutu v dělicím bodě (v tomto případě: ve 2/3 prutu)

V záložce Uchopení objektu v dialogu Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie lze nastavit počet dělicích bodů prutu n. Pokud se kurzor myši bude pohybovat po prutu, zafixuje se v dělicích bodech. V daném bodě se zobrazí zlomek jako symbol pro dělicí bod.

Vzdálenost

Obr. 11.33: Připojit prut v definované vzdálenosti

V záložce Uchopení objektu lze nastavit vzdálenost d dělicího bodu od počátku (konce) prutu. Pokud se kurzor myši pohybuje po prutu, zafixuje se v určené vzdálenosti od počátku nebo konce prutu. Bod uchopení bude vyznačen symbolem pro vzdálenost.


271

11.2 Funkce CAD

11.2.4 Souřadné systémy Souřadné systémy popsané v této kapitole usnadňují zadání šikmých částí konstrukce. S lokálními osovými systémy prutů nijak nesouvisejí. Dialog pro výběr nebo zadání souřadného systému otevřeme příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Souřadný systém… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 11.34: Ikona Souřadný systém


Obr. 11.35: Dialog Souřadný systém

Jako výchozí je v tomto dialogu nastaven standardní souřadný systém XYZ.

Vytvoření nového souřadného systému Po kliknutí na tlačítko [Vytvořit nový uživatelský souřadný systém…], které vidíme na obr. 11.35, se otevře následující dialog:

Obr. 11.36: Dialog Zadat nový souřadný systém

272


11.2 Funkce CAD

V tomto dialogu vyplníme Název a Označení nového souřadného systému. V sekci Zadání uživatelského souřadného systému následně definujeme libovolnou rovinu třemi body. Tyto body lze nastavit přímo v dialogu nebo je lze vybrat v grafickém okně pomocí tlačítek [Vybrat]. V políčkách pro počátek SS definujeme počátek nového souřadného systému. Spolu s bodem na ose +X určuje počátek SS první osu, kterou v uživatelském souřadném systému budeme označovat jako osu U. Rovina pak bude definována touto osou a bodem v kladné rovině XZ, který určuje polohu os V a W.

Úprava nebo smazání souřadného systému Upravit nebo smazat lze pouze souřadné systémy, které definoval sám uživatel. V dialogu Souřadný systém k tomu slouží následující tlačítka: Otevře dialog pro úpravu souřadného systému. Smaže vybraný souřadný systém. Tabulka 11.3: Tlačítka v dialogu Souřadný systém

Příklad:

Pro rámový roh chceme definovat nový souřadný systém, který je vztažen k diagonále v rovině střechy. Počátek bude stanoven v rohovém uzlu 1. Jako bod na ose + X zvolíme koncový uzel 8 na diagonálním prutu. Jako bod v kladné rovině XZ zadáme uzel v patce sloupu 2.

Obr. 11.37: Uživatelský souřadný systém UVW v rámovém rohu

Rastr se pak vztahuje k pracovním rovinám UV, VW a UW, v nichž můžeme definovat nové objekty (viz. kapitola 11.2.1, strana 265).


273

11.2 Funkce CAD

11.2.5 Dělení prutů Pruty poměrně jednoduše rozdělíme, pokud na ně klikneme pravým tlačítkem myši a následně v místní nabídce vybereme příkaz Dělit prut.

Obr. 11.38: Místní nabídka Dělit prut

Prut můžeme rozdělit třemi způsoby:

Graficky

Obr. 11.39: Dialog Dělit pruty

Jestliže vybereme grafické dělení prutů, otevře se dialog Dělit pruty. Pokud se kurzor myši pohybuje po prutu, zastaví se vždy na dělicích bodech podle nastavené délky kroku. Dělicí bod pak jednoduše zadáme v grafickém okně kliknutím myši. Rozestupy mezi dělicími body lze nastavit v absolutních hodnotách nebo v poměru k celkové délce prutu. Vzdálenost dělicích uzlů lze zadat i přímo v dialogu. V takovém případě vyplníme v poli Prut č. číslo prutu, který rozdělíme, a v poli Nové č. číslo nového prutu. Pokud chceme vzdálenost dělicích bodů vztáhnout ke konci prutu, zaškrtneme políčko Otočit orientaci.

274


11.2 Funkce CAD

n vnitřních uzlů

Obr. 11.40: Dialog Rozdělit prut pomocí n vnitřních uzlů

Tato funkce slouží k rovnoměrnému rozdělení prutu do několika prutů. V sekci Počet můžeme nastavit počet vnitřních uzlů, kterými bude prut rozdělen. V sekci Začít s číslováním od lze zadat číslování nových uzlů a prutů.

Vzdálenost

Obr. 11.41: Dialog Dělit prut podle vzdálenosti

Touto funkcí vytvoříme dělicí uzel na určitém místě v prutu. V sekci Vzdálenost vztáhnout na určíme, k čemu bude vztažena zadaná vzdálenost dělicího bodu. Vzdálenost může být definována vzhledem k celkové délce prutu (což je obvyklý případ) nebo může být vztažena na průmět. Vzdálenost nového uzlu lze zadat od počátečního nebo koncového uzlu prutu. Vzdálenost lze definovat v absolutních hodnotách i poměrně v [%]. Všechna čtyři zadávací políčka v této sekci jsou interaktivní, tzn. že po zadání hodnoty v jednom políčku se automaticky spočítají hodnoty v ostatních polích. Při zadávání vzdálenosti dělicího uzlu je důležité znát orientaci prutu (srov. obr. 11.39). Zobrazení orientace prutu lze zapnout v navigátoru Zobrazit.


275

11.2 Funkce CAD

Obr. 11.42: Zobrazení orientace prutu

V sekci Začít s číslováním od lze zadat číslování nových uzlů a prutů.

11.2.6 Spojení prutů Tato funkce slouží ke spojení zkřížených prutů, které nemají žádný společný uzel.

Obr. 11.43: Původní stav: zkřížené, nespojené pruty

Obr. 11.44: Výsledný stav: spojené pruty

Tuto funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Spojit pruty nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 11.45: Ikona Spojit pruty

V grafickém okně následně stačí vybrat oknem pruty, které chceme spojit.

276


11.2 Funkce CAD

11.2.7 Prodloužení prutu Tato funkce slouží k obecným úpravám délky prutu nebo k jeho prodloužení až k jiném prutu. Funkci vyvoláme z místní nabídky prutu. Vybrán musí být vždy pouze jeden prut.

Obr. 11.46: Místní nabídka Prodloužit prut

Otevře se dialog Prodloužit prut.

Obr. 11.47: Dialog Prodloužit prut

Sekce Typ prodloužení nabízí tři možnosti. Volbou Prodloužit na L změníme celkovou délku prutu na hodnotu zadanou ve vstupním poli vpravo. Pokud vybereme možnost Prodloužit o Δ, prodlouží se prut na jedné nebo obou stranách o určitou hodnotu (popř. se zkrátí, jestliže ve vstupním poli vpravo zadáme zápornou hodnotu). Po označení volby K dalšímu prutu resp. linii se prut prodlouží k nejblíže položenému prutu, který má průsečík s přímkou prutu. Oba pruty však přitom nejsou automaticky spojeny. V sekci Směr prodloužení určíme výchozí bod prodloužení. Vybereme-li možnost Z obou stran, prut se prodlouží na obou stranách: celková délka bude přitom vztažena ke středu prutu nebo bude prut na obou stranách prodloužen o určitou hodnotu, popř. se protáhne k sousedícím prutům. Pokud chceme délku prutu upravit pouze z jedné strany, označíme volbu Od počátku prutu i nebo Od konce prutu j. Zobrazení orientace prutu lze zapnout v navigátoru Zobrazit, viz obr. 11.42 na straně 276.


277

11.2 Funkce CAD

11.2.8 Napojení prutů Na rozdíl od spojování prutů není v tomto případě třeba, aby se pruty v některém bodě protínaly. K uzlům vybraného prutu lze napojit i vzdálené pruty. Pokud má při napojení dojít k prodloužení prutu, doporučujeme použít funkci Prodloužit prut (viz kapitola 11.2.7, strana 277). Funkci pro napojení prutů vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Napojit pruty…. Otevře se následující dialog:

Obr. 11.48: Dialog Napojit pruty

V sekci Nastavení uvedeme číslo prutu, k jehož uzlům mají být volně ležící pruty připojeny. Prut lze vybrat i graficky. Ve vstupním poli Ve vzdálenosti nastavíme okruh, v němž budou vyhledány volné konce prutů. Pokud zaškrtneme políčko Vybrat také ostatní navazující pruty, budou do výběru zahrnuty i všechny pruty, které jsou již s některým vybraným prutem spojeny. V sekci Typ napojení volných konců prutů lze nastavit způsob připojení volných konců prutu na vybrané pruty. Vybrat lze jednu ze dvou možností: jejich přemístění k uzlům vybraných prutů nebo excentrické připojení.

11.2.9 Kóty Konstrukce může být doplněna kótovacími čarami. Kóty lze vztáhnout pouze na uzly. Tuto funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Vložit → Kóty… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 11.49: Ikona Nová kóta

278


11.2 Funkce CAD

Otevře se dialog Nová kóta.

Obr. 11.50: Dialog Nová kóta

Kurzorem myši klikneme postupně na oba uzly, které budou představovat referenční body kótovací čáry. V dialogu v sekci Typ zvolíme, zda se kóta bude vztahovat ke skutečné délce nebo průmětu ve směru některé globální osy. V sekci Rovina stanovíme, v jakém pohledu se kóty zobrazí. Pokud v grafickém okně pohybujeme kurzorem myši, je vliv všech tří přepínačů z této sekce znatelný. V sekci Odsazení kótovací čáry se nastavuje vzdálenost kóty od prvního vybraného uzlu. Odsazení kóty lze zadat také graficky pomocí kurzoru myši. Kliknutím myši ji pak zafixujeme na požadovaném místě. Zobrazení kót lze zapnout v navigátoru Zobrazit nebo v obecné místní nabídce v pracovním okně.

Obr. 11.51: Navigátor Zobrazit: Pomocné objekty → Kóty

Pokud provedeme změny v geometrii konstrukce, automaticky se upraví i kóty. Dvojím kliknutím na kótu vyvoláme dialog Upravit kótu.

Obr. 11.52: Dialog Upravit kótu


279

11.2 Funkce CAD

V sekci Bod kótovací čáry lze upravit odsazení kóty. Pokud ovšem chceme kótovací čáru vztáhnout k jiným uzlům, je třeba stávající kótu smazat a zadat novou.

11.2.10

Komentáře

V programu rozlišujeme dva typy komentářů: textové poznámky, které lze vkládat do grafického zobrazení, a komentáře, které se vyplňují do polí určených pro komentář v dialozích a tabulkách (viz kapitola 11.6.3, strana 332). V této kapitole popíšeme vkládání komentářů v grafickém pracovním okně. Komentáře lze vztáhnout v grafickém okně k uzlům nebo střednicím prutů pomocí uchopovací funkce nebo je lze umístit do libovolného bodu v aktuální pracovní rovině. Toto funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Vložit → Komentáře… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů.

Obr. 11.53: Ikona Nový komentář

Otevře se dialog Nový komentář.

Obr. 11.54: Dialog Nový komentář

V sekci Text vyplníme text komentáře. Vzhled komentáře lze ovlivnit v sekci Možnosti: můžeme tu nastavit barvu a také typ a velikost písma. Pokud zaškrtneme políčko Orámované, bude komentář opatřen rámečkem. Pokud v sekci Odsazení aktivujeme políčko Odsadit, bude komentář vložen do grafického zobrazení v určité vzdálenosti od vybraného objektu. Odsazení komentáře od objektu lze zadat i graficky v pracovním okně: nejdříve klikneme na objekt, ke kterému chceme připojit komentář, a následně kliknutím myši určíme vzdálenost komentáře. Zobrazení komentářů lze zapnout v navigátoru Zobrazit nebo v obecné místní nabídce v pracovním okně.

280


11.2 Funkce CAD

Obr. 11.55: Navigátor Zobrazit (Pomocné objekty → Komentáře) a obecná místní nabídka

Pokud provedeme změny v geometrii konstrukce, upraví se automaticky i komentáře. Již vložený text komentáře lze upravovat, pokud na něj dvakrát klikneme. Pokud si přejeme změnit vzdálenost komentáře od objektu, je třeba komentář znovu definovat.

11.2.11

Vodicí linie

Vodicí linie umožňují vytvořit rastr os a čar v grafickém pracovním okně. Průsečíky vodicích linií pak slouží k uchopení při grafickém zadávání konstrukce. Předtím je však nezbytné aktivovat v dialogu Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie v záložce Uchopení objektu možnost Průsečík vodicích linií (viz kapitola 11.2.3). Vodicí linie nemusejí být vodorovné s osami XYZ globálního souřadného systému. Mohou být zadány v libovolném úhlu nebo také v polárním uspořádání. Rozestupy mezi vodicími liniemi nemusejí být rovnoměrné.

Obr. 11.56: Rastr z vodicích linií

Vytvoření vodicích linií Zadání v dialogu Dialog pro vytvoření nové vodicí linie vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Vložit → Vodicí linie → Dialog… nebo z místní nabídky v navigátoru Data.


281

11.2 Funkce CAD

Obr. 11.57: Místní nabídka podpoložky Vodicí linie v navigátoru Data


Obr. 11.58: Dialog Nová vodicí linie

Číslo vodicí linie se vyplní v poli Č. automaticky. Vodicí linii lze definovat různými způsoby v sekci Typ. Typ

Vysvětlení

II s x, popř. s y („Rovnoběžná s osou pracovní roviny“)

Vzdálenost y1 od osy y, popř. x1 od osy x nastavíme v sekci Parametry.

Šikmá zadaná 2 body

V sekci Parametry je třeba zadat souřadnice dvou bodů, které definují vodicí linii.

Šikmá pomocí úhlu a bodu

V sekci Parametry je třeba zadat souřadnice jednoho bodu a úhel natočení, kterými bude definována vodicí linie.

Kruhová

V sekci Parametry je třeba zadat středový bod a poloměr kruhové vodicí linie.

Tabulka 11.4: Typy vodicích linií

Pokud zaškrtneme políčko S označením, můžeme ve vstupním poli uvést popis vodicí linie nebo ho vybrat ze seznamu.

282


11.2 Funkce CAD

Grafické zadání Graficky lze vodicí linii zadat

• příkazem z hlavní nabídky Vložit → Vodicí linie → Graficky…, • kliknutím na ikonu [Nová vodicí linie graficky], kterou vidíme vlevo, • posunem osy v rovnoběžném směru v pracovní rovině pomocí myši (v dialogu Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie v záložce Vodicí linie je třeba nejdříve zrušit zaškrtnutí políčka Zamknout).

Bild 11.59: Vytvoření vodicí linie graficky

Pohybem myši v grafickém okně se v závislosti na zvoleném Typu vodicí linie nastavují parametry v dialogu Nová vodicí linie, který je popsán výše.

Úprava a smazání vodicích linií Dialog pro úpravu vodicí linie otevřeme tak, že dvakrát klikneme na danou vodicí linii v grafickém okně. Dialog lze také otevřít dvojím kliknutím na příslušnou položku v navigátoru Data. Pokud vodicí linii nelze v grafickém okně vybrat, je uzamčena (viz níže). Uzamčení vodicí linie lze rychle zrušit tak, že pravým tlačítkem myši klikneme do prázdné plochy v pracovním okně a v obecné místní nabídce odemkneme vodicí linie. Odemknout vodicí linie lze i v dialogu Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie v záložce Vodicí linie odškrtnutím políčka Zamknout. Smazat vodicí linii lze v grafickém okně nebo v navigátoru Data tak, že na ni klikneme pravým tlačítkem myši. Otevře se místní nabídka, v níž vybereme příkaz Smazat.

Zamknutí vodicích linií Pokud vodicí linie zamkneme, nelze je vybrat, upravovat ani posouvat. Vodicí linie pak nenarušují grafické zadávání objektů. Funkce pro uchopení průsečíků vodicích linií však zůstává aktivní. Všechny vodicí linie lze najednou uzamknout, resp. odemknout

• kliknutím na vodicí linii pravým tlačítkem myši a vybráním funkce v místní nabídce Zamknout/odemknout vodicí linie, • příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Vodicí linie → Zamknout nebo


283

11.2 Funkce CAD

• kliknutím pravým tlačítkem myši na Vodicí linie v navigátoru Data a vybráním funkce Zamknout vodicí linie v místní nabídce.

Obr. 11.60: Místní nabídka položky Vodicí linie v navigátoru Data

Kopírování a posun vodicích linií Vodicí linie jsou normální grafické objekty, a proto lze s nimi provádět běžné operace jako kopírování nebo posun. Pro posun nebo kopírování je třeba vodicí linii nejprve vybrat. Následně lze provést příslušnou funkci, která se popisuje v kapitole 11.1.3 na straně 255.

Zobrazení vodicích linií Zobrazení vodicích linií lze nastavit v navigátoru Zobrazit.

Obr. 11.61: Zobrazení vodicích linií z navigátoru Zobrazit

284


11.2 Funkce CAD

11.2.12 DXF hladiny Modelování usnadňují hladiny DXF, které lze vytvořit v pracovním okně pro grafické zadávání objektů. Na rozdíl od importu DXF (kapitola 12.2.2, strana 340), který převede kompletní model již na uzly a pruty, představují hladiny DXF určitý typ vrstev pro cílené modelování. Při vytváření konstrukce lze použít několik hladin DXF.

Vytvoření hladiny DXF Dialog pro vytvoření nové hladiny DXF otevřeme příkazem z hlavní nabídky Vložit → DXF hladiny… nebo z místní nabídky v navigátoru Data.

Obr. 11.62: Místní nabídka položky DXF hladiny v navigátoru Data

Otevře se standardní dialog Windows Otevřít, v němž zadáme název a složku souboru DXF.

Obr. 11.63: Dialog Otevřít

Následně klikneme na tlačítko [Otevřít]. Otevře se dialog DXF hladina.

Obr. 11.64: Dialog DXF hladina


285

11.2 Funkce CAD

Číslo DXF hladiny se vyplní automaticky v poli Č. V sekci Označení DXF hladiny lze zadat libovolný název. Pokud klikneme na tlačítko [Nastavení pro import DXF hladin…], otevře se dialog, který nabízí detailní možnosti nastavení pro import DXF. Obrázek dialogu a jeho popis najdete na straně 340. Po kliknutí na [OK] se hladina DXF importuje a vyznačí se šedě v grafickém okně. V daném drátěném modelu lze zadávat pouze uzly a pruty.

Obr. 11.65: Zadání prutů v případě použití DXF hladiny

Pokud chceme objekty umísťovat na bodech DXF hladiny, je třeba aktivovat funkci pro uchopení DXF hladin. Tuto funkci nejrychleji zapneme kliknutím levým tlačítkem myši na tlačítko [DXF] uprostřed stavového řádku. Aktivovat uchopení DXF hladiny lze také výběrem položky Zapnout uchopování DXF hladiny v místní nabídce, kterou otevřeme kliknutím pravým tlačítkem na tlačítko [DXF] ve stavovém řádku, nebo zaškrtnutím políčka Uchopit v dialogu Pracovní rovina, rastr/úchop, uchopení objektu, vodicí linie v záložce DXF hladiny.

Obr. 11.66: Místní nabídka tlačítka [DXF] ve stavovém řádku

Úprava a smazání DXF hladiny Dialog pro úpravu DXF hladiny otevřeme dvojím kliknutím na příslušnou položku v navigátoru Data (viz obr. 11.62, strana 285). V tomto dialogu lze změnit Označení DXF hladiny. Smazat lze DXF hladinu také z navigátoru Data. Na danou položku klikneme pravým tlačítkem myši a v místní nabídce následně vybereme funkci Smazat. Pokud chceme DXF hladinu posunout nebo kopírovat, nejprve ji musíme vybrat. Poté lze provést příslušnou funkci, která se popisuje v kapitole 11.1.3 na straně 255.

286


11.2 Funkce CAD

Zobrazení DXF hladin Zobrazení DXF hladin lze zapnout, popř. vypnout v navigátoru Zobrazit.

Obr. 11.67: Zobrazení DXF hladin z navigátoru Zobrazit

11.2.13 Změna číslování Pravidelné a logické číslování je velmi užitečné při modelování konstrukce i jejím vyhodnocení. Grafické zadávání objektů a dodatečné úpravy můžou vnést do číslování uzlů a prutů určitý nepořádek. RSTAB nabízí tři možnosti, jak dodatečně číslování upravit. Funkce najdete v hlavní nabídce Nástroje → Změnit číslování. Při přečíslování uzlů a prutů není nutné starat se o zatížení. Přiřazená zatížení se při změně čísel uzlů a prutů automaticky převedou.

Jednotlivě

Obr. 11.68: Dialog Změnit číslování - jednotlivě

V sekci Nové číslo určíme, zda se mají přečíslovat uzly, pruty nebo jiné objekty, které vybereme ze seznamu. Počáteční číslo nového číslování a přírůstek zadáme v sekci Přečíslování. Po kliknutí na tlačítko [Zavřít] vybereme postupně příslušné objekty v grafickém okně. Je třeba si uvědomit, že jednotlivým objektům je přitom možné přiřadit pouze dosud volná, neobsazená čísla.


287

11.2 Funkce CAD

Uzly/pruty automaticky Nejdříve je třeba vybrat uzly a pruty (viz kapitola 11.1.1, strana 253), jejichž čísla chceme změnit. Poté otevřeme následující dialog:

Obr. 11.69: Dialog Změna číslování – uzly / pruty automaticky

V tomto dialogu určíme, jakou prioritu budou mít při přečíslování jednotlivé globální směry X, Y a Z. Také rozhodneme, zda se budou čísla přidělovat postupně ve směru kladné nebo záporné osy. V příkladu výše (viz obr. 11.69) se nová čísla přiřadí nejdříve uzlům (a prutům) s nejmenší souřadnicí X. Uzly se pak budou číslovat vzestupně ve směru kladné osy X. V případě, že dva uzly mají stejnou souřadnici X, rozhoduje 2. priorita: nižší číslo tak dostane uzel s menší souřadnicí Y. Pokud je stejná i souřadnice Y, pak se číslování řídí 3. prioritou. V sekcích Číslování uzlů a Číslování prutů určíme, které objekty budou přečíslovány, a zadáme počáteční čísla a přírůstky nového číslování. Již obsazená čísla nelze přiřadit. RSTAB však umožňuje použít čísla, která před novým číslováním sice byla zadaná, přečíslováním se ale uvolní.

Posunout Nejdříve je třeba vybrat objekty, jejichž čísla chceme změnit. Poté otevřeme následující dialog:

Obr. 11.70: Dialog Změnit číslování - posun

288


11.3 Funkce pro zadávání dat v tabulkách

V sekci Vybrané objekty konstrukce určíme, zda se má posunout číslování u uzlů, prutů nebo jiných objektů, které vybereme v seznamu. Ve sloupci Přírůstek zadáme, o kolik se zvýší čísla příslušných objektů. Pokud zadáme záporný přírůstek, lze čísla i snížit. Je však třeba dát pozor, aby nevznikla čísla menší než 1. V sekci Objekty se zatížením rozhodneme, zda se má upravit číslování zatěžovacích stavů, skupin ZS nebo kombinací ZS. Pak zadáme čísla příslušných zatěžovacích stavů, jejich skupin nebo kombinací v polích Od č. a Do č. Ve sloupci Přírůstek nastavíme, o kolik se zvýší, popř. sníží čísla vybraných položek. Po kliknutí na [OK] se přečíslování provede. Přitom je třeba si uvědomit, že jednotlivým objektům konstrukce i zatížením lze přiřazovat pouze dosud neobsazená čísla.

11.3 Funkce pro zadávání dat v tabulkách 11.3.1 Editační funkce Editační funkce jsou nástroje, které usnadňují zadávání dat v tabulkách. Na rozdíl od blokových operací, které se popisují v následující kapitole 11.3.2, není třeba předem vybírat příslušné řádky. Editace proběhne pouze v buňce, v níž je umístěn kurzor.

Vyvolání editačních funkcí Pokud chceme provést editaci v tabulce, musí se kurzor nacházet v některé její buňce. Funkce pak vyvoláme z hlavní nabídky Tabulky → Úpravy. Některé editační funkce najdete i v panelu nástrojů v okně tabulky.

Obr. 11.71: Ikony některých editačních funkcí v panelu nástrojů v okně tabulky

Funkce lze také vyvolat z místní nabídky buněk v tabulce.

Obr. 11.72: Editační funkce v místní nabídce


289


Funkce a řídící příkazy Funkce

Význam

Vyjmout [Ctrl+X]

Obsah buňky se odstraní a uloží do schránky.

Kopírovat [Ctrl+C]

Obsah buňky se zkopíruje do schránky.

Vložit [Ctrl+V]

Obsah uložený ve schránce se vloží do buňky. Pokud je obsah ve schránce větší než vybraná buňka, přepíšou se i buňky následujících sloupců a řádků. Předtím se však objeví varovná hláška.

Kopírovat řádek [Ctrl+2]

Následující řádek se přepíše obsahem aktuálně vybraného řádku.

Smazat řádek [Ctrl+Y]

Obsah řádku se smaže, řádek přitom zůstane zachován.

Vložit řádek [Ctrl+I]

Do tabulky se vloží nový, prázdný řádek. Následující řádky se posunou dolů.

Odstranit řádek [Ctrl+R]

Aktuální řádek se smaže. Následující řádky se posunou nahoru.

Hledat [Ctrl+F]

V tabulce proběhne hledání určitého čísla nebo znakového řetězce.

Nahradit [Ctrl+H]

V tabulce se vyhledá určité číslo nebo znakový řetězec a nahradí jiným.

Smazat tabulku

Obsah aktuální tabulky se kompletně smaže bez varovné hlášky.

Smazat všechny tabulky

Obsah všech tabulek se smaže.

Vybrat [F7]

V buňce se rozbalí celý seznam položek k výběru.

Aktualizovat zobrazení

Změny provedené v tabulce budou převzaty do grafického zobrazení.

Upravit pomocí dialogu

Otevře se dialog, v němž lze upravit údaje aktuálního řádku.

Tabulka 11.5: Editační funkce

Příklady Kopírovat řádek Funkci vyvoláme z místní nabídky řádku 3.

Obr. 11.73: Kopírovat řádek 3 příkazem z místní nabídky

Řádek 4 se přepíše.

290



Obr. 11.74: Výsledek

Vložit řádek Funkci vyvoláme z místní nabídky řádku 3.

Obr. 11.75: Vložit řádek příkazem z místní nabídky

Do řádku 3 se vloží nový, prázdný řádek. Všechny následující řádky se posunou dolů.


Nahradit Funkci vyvoláme v řádku 1. Otevře se následující dialog:

Obr. 11.77: Dialog Najít a nahradit

Obsah aktuální buňky (v tomto případě 0,000) se automaticky vyplní ve vstupním poli Najít, tento údaj lze ovšem změnit. V druhém poli Nahradit zadáme, čím má být vyhledané číslo nebo text v tabulce nahrazen. Kliknutím na tlačítko [Nahradit] se hodnota buňky změní. Tlačítkem [Najít další] lze najít další buňku s hledaným obsahem (zde 0,000).


291


11.3.2 Blokové operace Blokové operace jsou nástroje, které usnadňují zadávání dat v tabulkách. Na rozdíl od editačních funkcí, které jsou popsány v předchozí kapitole 11.3.1, je třeba nejdříve vybrat několik sousedících buněk – takzvaný blok.

Obr. 11.78: Výběr bloku

Není důležité, zda jsou buňky prázdné nebo vyplněné. Blokové operace se provedou ve všech vybraných buňkách najednou.

Vyvolání blokových funkcí V tabulce musíme nejdříve vybrat určitý blok buněk. Blok vybereme pohybem myši přes několik řádků se stisknutým levým tlačítkem. Pokud klikneme na záhlaví sloupce (A, B, C ...), vybere se celý sloupec; kliknutím na číslo řádku v tabulce vybereme celý řádek. Blokové funkce vyvoláme z hlavní nabídky Tabulky → Blok. Některé blokové funkce najdeme i v panelu nástrojů v okně tabulek.

Obr. 11.79: Ikony některých blokových operací v panelu nástrojů v okně tabulky

Blokové funkce lze vyvolat i z místní nabídky bloku v tabulce.

Obr. 11.80: Blokové funkce v místní nabídce

292



Funkce a řídící příkazy Funkce

Význam

Zrušit výběr [Ctrl+D] Výběr řádku nebo sloupce se zruší. Vyjmout [Ctrl+X]

Blok se odstraní a uloží do schránky.

Kopírovat [Ctrl+C]

Obsah bloku se zkopíruje do schránky.

Vložit [Ctrl+V]

Obsah uložený ve schránce se vloží do tabulky. Tato funkce je k dispozici pouze v případě, že ve schránce jsou uloženy vhodné údaje (např. z Excelu).

Smazat [Ctrl+Del]

Obsah všech vybraných buněk se smaže.

Přičítat

K číselným hodnotám ve vybraných buňkách se přičte zadaná hodnota, popř. se od nich odečte.

Násobit

Číselné hodnoty ve vybraných buňkách se vynásobí zadaným číslem.

Dělit

Číselné hodnoty ve vybraných buňkách se vydělí zadaným číslem.

Dosadit

Všem buňkám v bloku se přiřadí hodnota z nejvyšší vybrané buňky.

Generovat [Ctrl+G]

Do buněk s číselnou hodnotou mezi prvním a posledním řádkem ve vybraném bloku se vloží hodnoty interpolované mezi hodnotou v první a poslední buňce.

Uložit

Vybraný blok se uloží jako soubor.

Načíst blok

Načte se blok uložený do souboru.

Tabulka 11.6: Blokové operace

Příklady Přičítat Vybereme blok buněk s číselnými hodnotami a v místní nabídce zvolíme příkaz Přičítat.


Program se nás následně zeptá na hodnotu, kterou si přejeme k hodnotám ve vybraných buňkách přičíst.


293


Obr. 11.82: Dialog Operace úpravy - sčítání


Hodnota ve všech buňkách v bloku se zvyší o 2. Prázdné řádky zůstávají i po této operaci prázdné.

Dosadit Tato funkce umožňuje velmi rychle vyplnit do značného počtu buněk stejnou hodnotu. Ve vybraném bloku musí být v první buňce obsažena počáteční hodnota, např. 5,000.


Po provedení operace mají všechny buňky v daném bloku stejnou hodnotu jako první buňka.


Tato bloková funkce není omezena na buňky s číselnými hodnotami.

Generovat Tato funkce slouží k rychlému vyplnění buněk. Mezihodnoty se stanoví na základě lineární interpolace z počáteční hodnoty v nejvyšší buňce (např. 5,000) a konečné hodnoty v poslední buňce (např. 30,000).


294



Po skončení operace obsahují buňky mezi první a poslední buňkou daného bloku interpolované hodnoty.


11.3.3 Funkce pro zobrazení Pomocí těchto funkcí lze ovlivnit zobrazení dat v tabulkách. Lze tak dosáhnout větší přehlednosti.

Vyvolání funkcí pro zobrazení Všechny zobrazovací funkce jsou obsaženy v hlavní nabídce Tabulky → Zobrazit. Některé zobrazovací funkce najdeme i v panelu nástrojů v okně tabulek.

Obr. 11.88: Ikony některých zobrazovacích funkcí v panelu nástrojů v okně tabulek

Funkce Funkce Pouze neprázdné řádky

Pouze označené řádky

Pouze vybrané objekty

Filtr výsledků

Informace o průřezu

Průběhy výsledků na vybraných prutech

Význam Prázdné řádky v tabulce se nezobrazí.

Zobrazí se pouze označené řádky.

Zobrazí se pouze objekty vybrané v grafickém okně. Zobrazí se pouze určité typy výsledků (srov. kapitola 11.3.5, strana 297). Zobrazí se charakteristické hodnoty aktuálního průřezu.

Výsledky vybraného prutu se zobrazí v novém grafickém okně (srov. kapitola 9.9.4, strana 210).

Barevné znázornění hodnot Po aktivaci funkce se záporné hodnoty v tabulce podbarví červeně, kladné modře. Záhlaví tabulky

Po aktivaci funkce se zobrazí nadpisy tabulek.

Panel nástrojů

Po aktivaci funkce se zobrazí panel nástrojů v okně tabulek.

Záhlaví sloupců

Po aktivaci funkce se zobrazí záhlaví sloupců (A, B, C ...).

Stavový řádek

Po aktivaci funkce se zobrazí stavový řádek v okně tabulek.

Tabulka 11.7: Funkce pro zobrazení


295


Příklad Pouze neprázdné řádky Tabulka obsahuje prázdné řádky, které mohou snižovat přehlednost dat.

Obr. 11.89: Tabulka s prázdnými řádky

Po výběru funkce Pouze neprázdné řádky se prázdné řádky nezobrazí.

Obr. 11.90: Tabulka bez prázdných řádků

296



11.3.4 Nastavení tabulek Těmito funkcemi lze upravovat písmo a barevný vzhled tabulek. Nastavit lze také zobrazení dat v tabulkách podle aktuálního výběru v grafickém okně.

Vyvolání nastavení tabulky Všechny možnosti nastavení vzhledu tabulek lze vyvolat z hlavní nabídky Tabulky → Nastavení. Některé tyto funkce najdeme i v panelu nástrojů v okně tabulek.

Obr. 11.91: Ikony [Synchronizace výběru]

Funkce Funkce

Význam

Barvy

Slouží k otevření dialogu Barvy, v němž lze nastavit barvu jednotlivých prvků v tabulkách.

Typ písma

Slouží k otevření dialogu Písmo, v kterém lze nastavit typ, řez a velikost písma v tabulkách.

Vybrat aktuální objekt v grafice

Při aktivaci této funkce (funkce je zapnuta již ve výchozím nastavení) se v grafickém okně vyberou objekty, které právě zpracováváme v tabulkách.

Zobrazit vybraný objekt v tabulkách

Při aktivaci této funkce (funkce je zapnuta již ve výchozím nastavení) se v tabulkách barevně vyznačí objekty aktuálně vybrané v grafickém okně.

Tabulka 11.8: Nastavení tabulek

11.3.5 Funkce pro filtrování V tabulkách výsledků na prutech jsou k dispozici funkce pro filtrování vnitřních a kontaktních sil i deformací, které umožňují cílené vyhodnocení dat.

Vyvolání filtrů Funkce pro filtrování výsledků lze vyvolat z hlavní nabídky Tabulky → Zobrazit → Filtr výsledků… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek.

Obr. 11.92: Ikona [Filtr výsledků]


297



Obr. 11.93: Dialog Filtr výsledků – Pruty

V jednotlivých záložkách lze nastavit, které hodnoty se zobrazí v příslušných tabulkách výsledků. Zvlášť pro zatěžovací stavy a skupiny ZS a pro Kombinace ZS určíme, zda mají tabulky obsahovat hodnoty v uzlech (na počátku a konci prutu), hodnoty v dělicích bodech (podle dělení prutu definovaného uživatelem, srov. kapitola 5.6) nebo extrémní hodnoty pro jednotlivé pruty. Pro filtrování vnitřních sil je k dispozici šest kontrolních políček, z nichž alespoň jedno je třeba aktivovat. Výsledky vybraných vnitřních sil se pak zobrazí pro zvolená místa na prutech. V případě kombinací zatěžovacích stavů se zobrazí minimální a maximální hodnoty vybraných vnitřních sil pro zvolená místa na prutech.

Příklad Prut 44 jsme ručně rozdělili třemi vnitřními body. Po nastavení filtrů pro výsledky kombinací zatěžovacích stavů podle obr. 11.93 (viz výše), bude tabulka výsledků 3.1 Pruty – vnitřní síly vypadat následovně:

Obr. 11.94: Výsledky filtrované podle hodnot v uzlech, dělicích bodech a podle extrémních hodnot My

Tučně se zobrazí vždy maximální a minimální ohybové momenty My na uzlech, dělicích bodech a místech s absolutními extrémními hodnotami. Absolutní extrémní hodnoty se zobrazí na konci seznamu hodnot pro daný prut s velkým počátečním písmenem Max My a Min My (na obrázku výše jsou tyto hodnoty vyznačeny).

298



11.3.6 Import a export tabulek Tabulku ve formátu MS Excel lze importovat přímo do aktuální tabulky v RSTABu nebo naopak celou aktuální tabulku z RSTABu, popř. její část lze uložit do tabulky v Excelu. Excel musí přitom běžet na pozadí.

Vyvolání funkce pro import a export Tuto funkci vyvoláme kliknutím na tlačítko [Export/import MS Excel] v panelu nástrojů v okně tabulek.

Obr. 11.95: Ikona Export/import MS Excel v panelu nástrojů v okně tabulek

V závislosti na tom, zda máme otevřenou tabulku se vstupními nebo výslednými údaji, se otevře jeden z následujících dialogů:

Obr. 11.96: Dialog Import z MS Excel

Obr. 11.97: Dialog Export do MS Excel


299


Import tabulek Před importem je třeba otevřít pracovní sešit Excel. Pokud mají listy nadpisy, aktivujeme políčko Tabulka má záhlaví. Do RSTABu se pak převede pouze tabulka bez záhlaví. V sekci Nastavení lze určit, zda se načte celý aktivní sešit Excel nebo pouze aktivní list. Při importu celého sešitu musí pořadí a uspořádání listů zcela odpovídat tabulkám v RSTABu. Import spustíme kliknutím na tlačítko [OK]. Pokud chceme importovat pouze část listu Excel, označíme daný blok v tabulce a zkopírujeme ho do schránky pomocí kláves [Ctrl]+[C]. Následně umístíme kurzor do příslušného řádku v tabulce v RSTABu a stisknutím kláves [Ctrl]+[V] vložíme obsah ze schránky.

Export tabulek Při exportu tabulek z RSTABu nemusí být aplikace Excel otevřena na pozadí. V sekci Nastavení tabulek lze určit, zda se má tabulka exportovat i se záhlavím. Pokud políčko Export záhlaví zaškrtneme, bude výsledek exportu do Excelu vypadat následovně:

Obr. 11.98: Tabulka Excel s exportovaným záhlavím

Pokud toto políčko neoznačíme, bude do Excelu převeden pouze obsah tabulky.

Obr. 11.99: Tabulka Excel bez záhlaví

Políčko Pouze vybrané řádky se zpřístupní jen v případě, že jsme předem vybrali v tabulce určitý blok. Pokud toto políčko aktivujeme, neexportuje se do souboru Excel celá tabulka, ale pouze vybraný blok. V sekci Nastavení lze určit, zda se má tabulka exportovat do aktuálního sešitu (pokud máme Excel právě otevřen). Jestliže toto políčko nezaškrtneme, vytvoří se nový sešit. Totéž platí pro volbu Export tabulek do aktivního listu MS Excel: pokud políčko zaškrtneme, uloží se tabulka do aktuálního listu. V opačném případě se vytvoří nový list.

300


11.4 Parametrické zadávání

Pokud aktivujeme políčko Přepsat existující tabulky, vyhledá program v pracovním sešitu tabulku se stejným názvem jako v RSTABu a tu přepíše. Export aktuálně otevřené tabulky v RSTABu spustíme kliknutím na tlačítko [OK]. Pokud chceme do Excelu převést několik tabulek najednou, doporučujeme vybrat v hlavní nabídce příkaz Soubor → Exportovat (viz kapitola 12.2.3, strana 341) a cíleně vybrat tabulky pro export.

11.4 Parametrické zadávání 11.4.1 Koncept Parametrické zadávání umožňuje definovat údaje o konstrukci a zatížení v závislosti na určitých proměnných hodnotách. Tyto proměnné (např. délka, šířka, normové zatížení atd.) označujeme jako „parametry“. Ukládají se do seznamu parametrů. Parametry lze použít ve vzorcích pro výpočet konečných hodnot. Vzorce zpracovává editor vzorců. Pokud bude v seznamu parametrů změněn některý parametr, upraví se i výsledek všech vzorců, které daný parametr obsahují. Parametrické zadávání je velmi výhodné, pokud očekáváme, že v projektu nastane řada změn. Uložené vzorce, které lze snadno překontrolovat, zajišťují lepší přehlednost i v případě rozsáhlých konstrukcí. Parametrické zadávání lze samozřejmě doporučit i při opakovaném zpracování velmi podobných konstrukcí. V takovém případě stačí načíst vzorovou úlohu a upravit parametry.

11.4.2 Seznam parametrů Všechny parametry se ukládají do seznamu parametrů.

Vyvolání seznamu parametrů Seznam parametrů otevřeme kliknutím na tlačítko

•

v panelu nástrojů v okně tabulek nebo

Obr. 11.100: Ikona Parametry pro editor vzorců v panelu nástrojů v okně tabulek

•

v editoru vzorců.

Obr. 11.101: Ikona Upravit parametry editoru vzorců v dialogu Editor vzorců


301


Popis Otevře se následující dialog:

Bild 11.102: Dialog Parametry editoru vzorců

V každém řádku tabulky se definuje jeden parametr. Ve sloupci A lze zadat libovolný název parametru, v kterém ovšem nesmí být obsažena mezera. Podle názvu se pak parametry vyhledávají ve vzorcích. Každý název můžeme zadat pouze jednou. V sloupci B se určí Typ jednotky, tzn. zda se jedná o parametr délky, zatížení, hustoty apod. Typy jednotek jsou již pevně definované. Jejich seznam otevřeme kliknutím na tlačítko [T] na konci vstupních polí v tomto sloupci nebo stisknutím klávesy [F7]. Ve sloupci C zadáme číselnou hodnotu parametru. Jednotku uvedeme ve sloupci D. Seznam jednotek otevřeme kliknutím na tlačítko [T] na konci vstupních polí v tomto sloupci nebo stisknutím klávesy [F7]. Ve sloupci E lze pro každý parametr zadat vzorec. Kromě běžných matematických operací lze použít i pravděpodobnostní definice pomocí If a také funkce max/min.

Příklady if(A
Pokud je parametr A menší než parametr B, dosadí se hodnota 10. V opačném případě se použije parametr B.

max(A;B)

Z parametrů A a B se použije větší hodnota.

min(max(A;B);C)

Z parametrů A a B se vybere větší hodnota. Tato hodnota bude následně porovnána s hodnotou parametru C. Menší hodnota se pak použije.

Ve sloupci F lze uvést libovolný komentář.

302



Funkce pro zadávání Parametry lze zadávat jednotlivě. K racionálnímu zadávání má uživatel k dispozici různé nástroje, které lze vyvolat kliknutím pravým tlačítkem myši na buňku v tabulce.

Obr. 11.103: Místní nabídka buňky v seznamu parametrů

Podrobněji jsou tyto editační funkce popsány v kapitole 11.3.1 na straně 289. Pokud jsme vybrali několik buněk jako blok, otevře se následující místní nabídka:

Obr. 11.104: Místní nabídka bloku v seznamu parametrů

Informace k blokovým funkcím najdete v kapitole 11.3.2 na straně 292.

Tlačítka Standardní tlačítka v dialogu Parametry editoru vzorců mají tyto funkce: Tlačítko

Popis Vyvolá nápovědu k tomuto dialogu. Použít: změny se zohlední a dialog přitom zůstane otevřený. Seznam parametrů se uloží do souboru. Uložený seznam parametrů se načte. Vyvolá se kalkulačka a výsledná hodnota se převezme do aktuální buňky. Celý obsah dialogu Parametry editoru vzorců se smaže.

Tabulka 11.9: Dialog Parametry editoru vzorců: tlačítka


303


11.4.3 Editor vzorců V editoru vzorců lze zapisovat rovnice pro parametrické zadávání hodnot.

Vyvolání editoru vzorců Editor vzorců lze vyvolat

•

kliknutím na ikonu v panelu nástrojů v okně tabulek,

Obr. 11.105: Ikona Úprava vzorců v panelu nástrojů v okně tabulek

•

kliknutím na žlutý nebo červený roh v buňce tabulky (červený roh poukazuje na chybu ve vzorci) nebo

Obr. 11.106: Vyznačené rohy buněk v tabulce

•

kliknutím na tlačítka vedle vstupních polí v dialozích.

Obr. 11.107: Tlačítka s místní nabídkou v dialogu

304



Popis

Obr. 11.108: Dialog Editor vzorců

V poli Vzorec lze ručně zadat libovolný vzorec. Pokud použijeme kalkulačku, výsledek se automaticky převezme.

Obr. 11.109: Vzorec v editoru vzorců

Vzorec může obsahovat konstantní číselné hodnoty, parametry nebo funkce. Výsledek rovnice se okamžitě zobrazí v poli Výsledek. Pomocí tlačítka [T] na konci vstupního pole Vzorec otevřeme seznam všech dosud zadaných vzorců. Některý z nich můžeme vybrat a opětovně použít. Kliknutím na tlačítko s modrým háčkem [Převzít vzorec] lze vzorec převzít do buňky v tabulce nebo vstupního pole v dialogu. Tlačítko s červeným křížkem [Vyčistit pole vzorce] slouží ke smazání vzorce ve vstupním poli. Pokud je vzorec zadán chybně, vyznačí se červeně. Do vzorců lze zahrnout i hodnoty v jiných buňkách.

Obr. 11.110: Vzorec s odkazem na jinou buňku

Odkaz na jinou buňku začíná vykřičníkem, referenční buňka je vložena do závorky. Na obrázku výše vidíme příklad, kdy hodnota buňky C2 odpovídá dvojnásobku hodnoty v buňce C1.


305


Kalkulačka v editoru vzorců nabízí následující funkce: Funkce

Popis Sinus Kosinus Tangens Kotangens Odmocnina Mocnina Přirozený logaritmus Dekadický logaritmus Absolutní hodnota Celá část, např. int(5,638) = 5 Smazání vzorce ve vstupním poli Inverzní funkce, např. inv sqrt(5) nahradí 5´ Hyperbolická funkce

Tabulka 11.10: Funkce kalkulačky

Sekce Seznam parametrů v editoru vzorců obsahuje všechny parametry s aktuálními hodnotami. Do pole se vzorcem lze určitý parametr převzít tak, že na něj dvakrát klikneme nebo ho vybereme a klikneme na tlačítko [Převzít vybraný parametr do vzorce]. Tlačítkem [Upravit parametry editoru vzorců] lze vyvolat seznam parametrů (viz kapitola 11.4.2, strana 301). Kalkulačku a sekci Seznam parametrů lze skrýt nebo naopak zobrazit pomocí tlačítek, které jsou uvedeny na levém okraji.

Tlačítka Standardní tlačítka v tomto dialogu mají následující funkce: Tlačítko

Popis Vzorec se převezme do buňky v tabulce nebo vstupního pole v dialogu. Vzorec ve vstupním poli se smaže. Obsah editoru vzorců se uloží jako soubor. Uložený soubor se načte. Kalkulačka a seznam parametrů se skryje nebo zobrazí.

Tabulka 11.11: Dialog Editor vzorců: tlačítka

306



11.4.4 Vzorce v tabulkách a dialozích Rovnice zapsané do editoru vzorců lze ihned převzít do buněk v tabulce nebo také do příslušných vstupních polí v dialozích. Vzhledem k interakci mezi tabulkami a dialogy jsou vzorce přístupné v obou zadávacích režimech.

Vzorce v tabulkách Pokud mají buňky v levém horním rohu žlutý nebo červený trojúhelník, je hodnota buňky dána vzorcem. Kliknutím na tento trojúhelník otevřeme editor vzorců.

Obr. 11.111: Buńky obsahující vzorce

Pokud chceme vzorec zadat do nové buňky, umístíme kurzor do této buňky a kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů vyvoláme editor vzorců.

Obr. 11.112: Ikona Úprava vzorců v panelu nástrojů v okně tabulek

Pokud je trojúhelník červený, znamená to, že ve vzorci je chyba. V takovém případě je třeba vzorec opravit.

Vzorce v dialozích Parametrické zadání je v první řadě určeno pro zadávání hodnot v tabulkách. Vzorce lze ovšem použít i při zadávání v dialozích. Pokud lze hodnotu ve vstupním poli v dialogu zadat pomocí vzorce, nachází se vpravo vedle vstupního pole příslušné funkční tlačítko.

Obr. 11.113: Tlačítko k vyvolání editoru vzorců v dialogu


307

11.5 Generátory konstrukce a zatížení

Pokud je již ve vstupním poli vzorec uložen, je toto pole označeno stejně jako buňka v tabulce žlutým nebo červeným trojúhelníkem. Kliknutím na tlačítko se šipkou se otevře místní nabídka (viz obr. 11.107 na straně 304), z které lze vyvolat editor vzorců.

11.5 Generátory konstrukce a zatížení RSTAB nabízí různé nástroje pro rychlé generování konstrukcí nebo jejich částí. Další skupina generátorů usnadňuje zadání plošných zatížení a zatížení pláštěm. V této kapitole nebudeme podrobně popisovat sekce jednotlivých dialogů pro generování konstrukce. Názornou představu o významu jednotlivých parametrů poskytují obrázky v daných dialozích.

11.5.1 Generátory konstrukce Dialogy, které slouží k vytváření objektů konstrukce, lze vyvolat příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Generovat konstrukci. Každé zadání v dialogu lze uložit jako předlohu. Tuto předlohu lze pak později znovu načíst. Tlačítka, která vidíme na levém okraji, slouží k ukládání a načítání dat. Nyní krátce popíšeme jednotlivé generátory podle pořadí v hlavní nabídce.

Spojitý nosník

Obr. 11.114: Dialog Generovat spojitý nosník

V tomto dialogu lze vytvořit spojitý nosník s podporami a nepravidelnými poli. Volitelně lze pro nosník vygenerovat i zatěžovací stavy a kombinace zatěžovacích stavů.

308



2D rám

Obr. 11.115: Dialog Generovat 2D rám

Před zadáním dat o konstrukci je třeba vybrat Typ rámu. V tomto dialogu se také definuje podepření rovinného rámu.

2D rám s náběhy

Obr. 11.116: Dialog Generovat 2D rám s náběhy

Při zadání rovinného rámu definujeme geometrii haly. Zadat lze náběh, konzolu jeřábové dráhy či excentrické přípoje. Vytvořit můžeme dále i zatížení. Přepínače v sekci Umístění rámu ovlivňují výpočet zatížení.


309


2D příhradová konstrukce

Obr. 11.117: Dialog Generovat příhradový vazník

V dialogu nejdříve vybereme Typ vazníku a uspořádání diagonál. Následně definujeme ostatní parametry.

Nosníkový rošt

Obr. 11.118: Dialog Generovat nosníkový rošt

310



Tento generátor umožňuje vytvářet konstrukce s pravidelnou mřížkou (například nosníkové rošty). Tyto objekty nemusejí být vždy pravoúhlé jako na obrázku. Zadat lze libovolné čtyřhranné prostorové konstrukce se 4 rohovými body. Pokud chceme vytvořit „pravý“ nosníkový rošt, musíme v základních údajích úlohy nastavit typ konstrukce na 2D v XY. Pomocí tlačítka [Upravit pokročilé nastavení…] lze generovat i nepravidelné rošty.

Sloup

Obr. 11.119: Dialog Generovat sloup

V sekci Typ sloupu nejdříve určíme, zda se jedná o středový nebo rohový sloup. Volitelně lze generovat i zatížení. V tom případě je třeba zadat spolupůsobící šířky a korekční faktory. Rozpětí a je nezbytné definovat např. u štítové stojky pro oblast působení v podélném směru haly. Faktory f1 a f2 lze ovlivnit geometrické šířky b1 a b2 pro statický model nebo je lze použít pro splnění speciálních norem (např. faktory přírůstků zatížení pro jednotlivá posouzení).


311


Střecha → Hambalková střecha

Obr. 11.120: Dialog Generovat hambalkovou střechu

Položka Střecha v hlavní nabídce nabízí tři podpoložky pro generování střech, které umožňují vytvářet rovinné střešní konstrukce včetně zatížení.

Střecha → Krokvová střecha

Obr. 11.121: Dialog Generovat krokvovou střechu

312



Střecha → Vaznicová střecha

Obr. 11.122: Dialog Generovat vaznicovou střechu

Poloparabolický nosník

Obr. 11.123: Dialog Generovat nosník proměnného průřezu


313


K vygenerování poloparabolického nosníku, který se používá především u dřevostaveb, lze v sekci Typ průřezu vybrat ze seznamu obdélníkový průřez nebo ITS průřez (symetrické I nosníky).

3D rám

Obr. 11.124: Dialog Generovat 3D rám

Tento generátor umožňuje vytvářet pravidelné rámové konstrukce. V tomto dialogu lze zadat i uložení.

3D hala

Obr. 11.125: Dialog Vygenerovat 3D halu

Tento rozsáhlý generátor umožňuje vytvořit celou halu i se zatíženími. Dialog se skládá ze čtyř záložek: v záložce Vzdálenosti / podpory se zadává geometrie konstrukce, v záložce Dělení / ztužení nepravidelné vzdálenosti mezi rastrovými prvky a uspořádání ztužidel. V posledních dvou záložkách se definují průřezy a typy prutů a zatížení.

314



3D příhradová konstrukce

Obr. 11.126: Dialog Generovat 3D příhradovou konstrukci

Tento generátor umožňuje vytvořit prostorovou příhradovou konstrukci podle Bernauerova systému (www.raumtragwerke.de).

3D buňka

Obr. 11.127: Dialog Generovat 3D buňku


315


Tento generátor vytvoří prostorovou buňku složenou z několika polí. Tlačítkem [Upravit šířky polí a otvory] otevřeme dialog, v němž lze zadat otvory a uspořádání rastru při nepravidelných vzdálenostech mezi poli.

Přímé schodiště

Obr. 11.128: Dialog Generovat přímé schodiště

Nejdříve vybereme z rozsáhlého seznamu Typ schodiště a následně zadáme ostatní parametry.

Točité schodiště

Obr. 11.129: Dialog Generovat točité schodiště

316



Linie

Obr. 11.130: Dialog Generovat přímou linii

Tato funkce umožňuje vygenerovat přímé linie na základě nových nebo stávajících uzlů. Vytvořit lze také pouze uzly, které pak leží na imaginární linii.

Obecný oblouk

Obr. 11.131: Dialog Generovat oblouk

Nejdříve je třeba určit typ oblouku: kruh, parabolu, hyperbolu nebo řetězovku. Body A a B představují okrajové uzly oblouku. Průvěs nebo vzepětí se nastaví v poli vzepětí s. Pokud jsme vybrali řetězovku, udává parametr L její délku. Pole pro výšku h1, h2 a h3 jsou interaktivní. Parametr udává konstantu a na základě následující rovnice pro řetězovku:

⎛ x − vx ⎞ y( x ) = a ⋅ cosh⎜ ⎟ + vy ⎝ a ⎠

kdy vx resp. vy :

Posuny v x resp. y

Rovnice 11.1


317


Čím větší bude počet prutů, tím přesněji bude oblouk modelován jako polygonový pořad.

Koule

Obr. 11.132: Dialog Generovat kouli

Čím větší bude zvolený počet rovin a poledníků, tím bude výsledný objekt kulatější. Tvaru koule se přiblížíme prostřednictvím polygonových pořadů, kdy každý segment bude odpovídat jednomu prutu.

Ztužení v buňkách

Obr. 11.133: Dialog Generovat ztužení v buňkách

Buňky jsou oblasti se čtyřmi rohovými uzly, které leží v určité rovině a jsou ze všech stran ohraničené pruty. V tomto dialogu zadáme pruty pro vyztužení a příslušné buňky, popř. je pomocí funkce [Vybrat] vybereme v grafickém okně kliknutím myši.

318



11.5.2 Generátory zatížení Program RSTAB umí převést plošná zatížení působící na konstrukci (např. sněhem nebo větrem) nebo také zatížení pláštěm v důsledku námrazy na zatížení na prut. Dialogy pro generování zatížení na prut vyvoláme z hlavní nabídky Nástroje → Generovat zatížení.

Generovat zatížení z plošného zatížení prostřednictvím roviny

Obr. 11.134: Dialog Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin

V sekci Směr zatížení na plochu určíme, zda zatížení působí kolmo k rovině nebo je globálně vztaženo na skutečnou plochu, popř. průmět plochy. Dynamické zobrazení ve spodní části dialogu vpravo je pro zadání směru zatížení velmi užitečné. Pokud zatížení působí rovnoměrně na plochu, nastavíme v příslušném poli konstantní velikost zatížení p. V případě zatížení větrem, která jsou závislá na výšce nad zemí, je třeba aktivovat políčko Proměnné v Z. Zpřístupní se tak tlačítko [Upravit proměnná zatížení v Z], kterým otevřeme další dialog pro nastavení parametrů plošného zatížení v závislosti na výšce. Ohraničení roviny zatížení plochy definujeme rohovými uzly roviny. Nejsnáze rohové uzly vybereme jeden po druhém pomocí funkce [Vybrat] v grafickém okně. Pokud je rovina kompletně zadaná, vyznačí se modrozeleně. Každou rovinu je třeba definovat alespoň třemi uzly. Plocha nemusí být ze všech stran ohraničena pruty. Zadat můžeme i několik rovin. Roviny se pak objeví v seznamu v poli Rohové uzly. V sekci Odstranit vliv z lze určit pruty, které zatížení nebudou přenášet (např. vaznice nebo ztužidla). Vybrat lze tyto pruty jednotlivě nebo můžeme zadat vzorový prut, který je rovnoběžný s nezatíženými pruty. I v tomto případě doporučujeme použít funkci [Vybrat] pro výběr prutů v grafickém okně.


319


Pokud tento dialog otevřeme několikrát za sebou, může se stát, že se roviny zadané jako poslední zobrazí ve výchozím nastavení v seznamu Rohové uzly. Nechtěně pak mohou být tyto roviny zatíženy dvakrát. Podobnému nedopatření lze předejít tak, že seznam vymažeme pomocí tlačítka [Vymazat všechny roviny plošného zatížení]. V sekci Plocha aplikace zatížení lze vybrat jednu ze dvou možností. Pokud v rovině plošného zatížení existuje mezi pruty rovina (např. plocha stěny nebo střechy), která není znázorněna v modelu v programu RSTAB, pak bychom měli zaškrtnout volbu Na uzavřenou rovinu. Plošné zatížení působící na celou rovinu se pak přepočítá na podíly zatížení působící na jednotlivé pruty. Pokud naopak konstrukce sestává výhradně z prutů (např. příhradový stožár), je třeba zvolit druhou možnost Pouze na pruty. Tím se zatíží skutečná plocha, popř. průmět plochy prutů. Zatíženy budou plochy v závislosti na poloze prutů. V sekci Typ průběhu zatížení určíme způsob, jakým se plošné zatížení rozdělí na zatížení na jednotlivé pruty. Metodu Osy úhlů lze použít v případě mnohoúhelníků, které nemají žádný vypuklý úhel. Průsečíky os úhlů se spojí tak, jak je znázorněno na obrázku vlevo. Vzniknou tak dílčí plochy, k nimž může být vždy přiřazen jeden prut, který bude přenášet zatížení působící na danou plochu. Tuto metodu však nelze použít u rovin s vypuklým úhlem. V takovým případech lze vybrat volbu Konstantní, kdy je celkové plošné zatížení rozděleno rovnoměrně na vybranou plochu. Pokud vybereme volbu Kombinovaný, budou stanoveny v případě možnosti metodou os úhlů dílčí plochy pro troj-, čtyř- a mnohoúhelníky. Není-li to možné, rozdělení zatížení bude automaticky konstantní. Kombinovanou metodu lze doporučit tam, kde se uživatel nemusí starat o vhodnou metodu rozdělení zatížení. Tlačítko [Nastavení pro generování zatížení...] slouží k vyvolání dialogu Nastavení pro generování zatížení (viz strana 328). V tomto dialogu lze nastavit toleranci pro integraci uzlů do roviny zatížení nebo provést korekci generovaných zatížení. Po skončení procesu generování se zobrazí přehled s informacemi k jednotlivým buňkám a zatížením.

Obr. 11.135: Dialog Informace o konverzi plošného zatížení na rovinách na zatížení na pruty

Pokud jsou některé buňky nepřípustné, nelze zatížení jednoznačně přiřadit. Tlačítko [Zobrazit aktuální nepřípustnou buňku] zvýrazní buňku v grafickém okně, tlačítko [Informace o nepřípustných buňkách] slouží k načtení veškerých informací o příčinách vzniku nepřípustných buněk. Nepřípustné buňky se často objeví v důsledku odstraněných hran buňky (tzn. zrušení přenosu zatížení u okrajových prutů) nebo v důsledku zkřížených, nespojených prutů. V sekci Celkový moment k počátku se nabízí možnost vyrovnat zatížení na pruty s plošným zatížením. Pokud tuto volbu vybereme, porovnávají se síly a ověřuje rovnováha momentů. V případě drobných odchylek lze provést korekci generovaných zatížení z hlavní nabídky Nástroje → Generovat zatížen → Nastavení - tolerance pro rovinu. Tuto funkci vyvoláme

320



také kliknutím na tlačítko [Nastavení pro generování zatížení...] v předešlém dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty. Tlačítka, která se nacházejí v levé dolní části informačního okna, mají následující funkce: Tlačítko

Popis Otevře se předcházející dialog Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty, v němž lze upravit parametry pro generování zatížení. Otevře se grafické okno, v němž lze změnit náhled. Režim pohybu je již aktivní. Zpět do informačního okna se vrátíme tak, že klikneme pravým tlačítkem myši do grafického okna nebo stiskneme klávesu [Esc].

Tabulka 11.12: Tlačítka v dialogu Informace o konverzi plošného zatížení na rovinách na zatížení na pruty

Generovat zatížení z plošného zatížení prostřednictvím buněk

Obr. 11.136: Dialog Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí buněk

Struktura tohoto dialogu je obdobná jako u výše popsaného dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin. Pokud ovšem vyvoláme tento dialog, RSTAB prověří, zda v modelu existují buňky a vyznačí je případně v grafickém okně. Buňky jsou oblasti se čtyřmi rohovými body, které leží v určité rovině a jsou ohraničené pruty ze všech stran. Z toho vyplývá, že například v případě zatížení větrem působícím na halovou stěnu se sloupy program buňky nenajde, protože pruty mezi patkami chybějí. V takovém případě můžeme graficky zadat takzvané fiktivní linie kliknutím na počáteční a koncový uzel. Buňky se tak uměle uzavřou a generátor je rozpozná.


321


Buňky se zatížením na plochu lze jednu po druhé vybrat pomocí funkce [Vybrat] v grafickém okně. Po ukončení procesu generování se zobrazí přehled s informacemi o buňkách a zatíženích. Tlačítko [Nastavení pro generování zatížení...] slouží k vyvolání dialogu Nastavení pro generování zatížení (viz strana 328). V tomto dialogu lze nastavit toleranci pro integraci uzlů do roviny zatížení nebo provést korekci generovaných zatížení.

Generovat zatížení ze zatížení větrem u svislých stěn (podle DIN 1055-4 nebo EN 1991-1-4)

Obr. 11.137: Dialog Generovat zatížení větrem podle EN 1991-1-4 pro svislé stěny (konstrukce se sedlovou/korýtkovou střechou)

Zatížení větrem lze generovat ve dvou zvláštních dialozích buď podle EN 1991-1-4 nebo podle DIN 1055-4. V sekci Dynamický tlak můžeme vybrat buď zjednodušenou nebo obvyklou metodu. Pokud se rozhodneme pro zjednodušenou metodu, automaticky se použije pro výpočet dynamického tlaku nejvyšší bod budovy - výška konstrukce h. S mezistupni se nepočítá. Pokud vybereme normální případ, stanoví se dynamický tlak v závislosti na výšce. Oblast větru vybereme ze seznamu. Následně zadáme geometrii základny (uzly I až L ) a geometrii střechy (uzly A až D, popř. i E a F). V případě přesahu střechy je třeba zadat horní uzly dané stěny, nikoli střešní uzly. Z dialogu je zřejmé, že generovat lze zatížení větrem podle EN 1991 a DIN 1055-4 u konstrukcí uzavřených ze všech stran, které mají čtverhrannou základnu. Při zadání geometrie je třeba dát pozor na to, aby počáteční uzly I a A ležely nad sebou a ostatní uzly byly u základny i střechy zadávány postupně ve stejném směru. Geometrii základny a střechy lze zadat pomocí funkce [Vybrat] v grafickém okně. Uzly A a B by přitom měly udávat směr proudění větru: tlak větru by měl působit kolmo na přímku A-B (viz obrázek v dialogu). Orientace lokálních os prutu v tomto případě nehraje žádnou roli.

322



V sekci K vytvořenému ZS uvedeme číslo příslušného zatěžovacího stavu. Sekce Typ průběhu zatížení a Odstranit vliv z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin na straně 319. Tlačítkem [Nastavení pro generování zatížení...] otevřeme dialog Nastavení pro generování zatížení (viz strana 328). Výsledky generování zatížení větrem se po kliknutí na [OK] zobrazí v souhrnném přehledu. Tlačítkem [Zpět] se lze z přehledu vrátit do dialogu a případně upravit parametry zatížení.

Generovat zatížení ze zatížení větrem u ploché střechy (podle DIN 1055-4 nebo EN 1991-1-4)

Obr. 11.138: Dialog Generovat zatížení větrem podle EN 1991-1-4 pro plochou střechu

Výpočet zatížení větrem probíhá v souladu s EN 1991-1-4 nebo DIN 1055-4. Za plochou střechu lze považovat střechu se sklonem α < 5°. Sekce Dynamický tlak je popsána v předcházejícím oddílu „Zatížení na prut ze zatížení větrem u svislých stěn“. Výška konstrukce h se přitom automaticky nenačte z grafického zobrazení, ale je ji třeba ručně zadat v tomto vstupním poli. Geometrii střechy lze definovat pomocí funkce [Vybrat]. Uzly A a B by přitom měly udávat směr proudění větru: tlak větru by měl vždy působit kolmo na přímku A-B (viz obrázek v tomto dialogu). V případě ploché střechy v závislosti na jejím sklonu je třeba uvažovat většinou dva zatěžovací stavy. V prvním zatěžovacím stavu ZS w+ se spočítají zatížení tlakem, v druhém zatěžovacím stavu LF w- zatížení tahem. Sekce Typ okapu je propojena s názornými grafikami v pravé části dialogu. Sekce Typ průběhu zatížení a Odstranit vliv z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin na straně 319.


323


Výsledky generování zatížení větrem se pro oba zatěžovací stavy zobrazí v přehledu po kliknutí na [OK]. Tento přehled nabízí možnost kontroly před definitivním uložením výsledků konverze. Pro jednotlivé oblasti se zobrazí i uvažovaný součinitel vnějšího tlaku cp a vnější tlak w. Zatížení větrem lze rovněž zkontrolovat tak, že se porovnají působící plošná zatížení a přepočítaná zatížení na pruty.

Generovat zatížení ze zatížení větrem u pultové střechy (podle DIN 1055-4 nebo EN 1991-1-4)

Obr. 11.139: Dialog Generovat zatížení větrem podle EN 1991-1-4 pro pultovou střechu

Výpočet zatížení větrem probíhá v souladu s EN 1991-1-4 nebo DIN 1055-4. V sekci Dynamický tlak můžeme vybrat buď zjednodušenou nebo obvyklou metodu. Pokud se rozhodneme pro zjednodušenou metodu, automaticky se použije pro výpočet dynamického tlaku nejvyšší bod budovy - výška konstrukce h. S mezistupni se nepočítá. Pokud vybereme normální případ, stanoví se dynamický tlak v závislosti na výšce. Oblast větru vybereme ze seznamu. Výška konstrukce h se přitom automaticky nenačte z grafického zobrazení, ale je ji třeba ručně nastavit v tomto vstupním poli. Geometrii střechy lze zadat pomocí funkce [Vybrat]. Uzly A a B by přitom měly udávat směr proudění větru: tlak větru by měl vždy působit kolmo na přímku A-B (viz obrázek v tomto dialogu). Směr větru Θ je spolu se sklonem střechy α uveden v parametrech pultové střechy. Tlačítkem [Nastavení pro generování zatížení...] otevřeme dialog Nastavení pro generování zatížení (viz strana 328). Výsledky generování zatížení větrem se po kliknutí na [OK] zobrazí v souhrnném přehledu. Zatížení větrem lze zkontrolovat tak, že se porovnají působící plošná zatížení a přepočítaná zatížení na pruty. Tlačítkem [Zpět] se lze z přehledu vrátit do dialogu a případně upravit parametry zatížení.

324



Generovat zatížení ze zatížení větrem u sedlové / korýtkové střechy (podle DIN 1055-4 nebo EN 1991-1-4)

Obr. 11.140: Dialog Generovat zatížení větrem podle EN 1991-1-4 pro sedlovou / korýtkovou střechu

Zatížení větrem lze generovat ve dvou zvláštních dialozích buď podle EN 1991-1-4 nebo podle DIN 1055-4. Sekce Dynamický tlak je popsána v předcházejícím oddílu „Zatížení na prut ze zatížení větrem u svislých stěn“. Geometrii střechy definujeme šesti uzly A až E. Plochu střechy získáme propojením těchto rohových uzlů. I v tomto případě určují uzly A a B směr větru: vítr působí kolmo na přímku A-B. V sekci Parametry sedlové střechy se uvádí sklon střechy αl a αr a směr větru Θ. V sekci K vytvořeným ZS se zadají zatěžovací stavy, které se budou generovat: ZS w+ obsahuje zatížení tlakem a ZS w- zatížení tahem. Sekce Typ průběhu zatížení a Odstranit vliv z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin na straně 319. Výsledky generování zatížení větrem se po kliknutí na [OK] zobrazí v souhrnném přehledu. Zatížení větrem lze zkontrolovat tak, že se porovnají působící plošná zatížení a přepočítaná zatížení na pruty. Pokud chceme upravit parametry pro generování zatížení, tlačítkem [Zpět] se vrátíme do dialogu.


325


Generovat zatížení ze zatížení sněhem u ploché / pultové střechy (podle DIN 1055-5 nebo EN 1991-1-3)

Obr. 11.141: Dialog Generovat zatížení sněhem podle EN 1991-1-3 pro plochou / pultovou střechu

Zatížení sněhem pro ploché a pultové střechy lze generovat ve dvou zvláštních dialozích. Tvarové součinitele pro ploché střechy a střechy s jednostranným sklonem se uvažují buď podle EN 1991-1-3 nebo DIN 1055-5. V sekci Oblast zatížení sněhem a nadmořská výška se stanoví oblast zatížení sněhem a dále nadmořská výška Hs. Na základě těchto údajů se vypočítá charakteristická hodnota zatížení sněhem na zemi sk. Geometrii střechy lze zadat pomocí funkce [Vybrat] postupným klikáním na rohové uzly ploché, popř. pultové střechy v grafickém okně. Rovina se přitom barevně vyznačí, kompletně zadaná střecha se zobrazí modrozeleně. Plocha střechy nemusí být ze všech stran ohraničena liniemi či pruty. V sekci Přídavná zatížení sněhem lze určit, zda se při výpočtu budou uvažovat přídavná zatížení sněhem. K dispozici jsou tři volby:

• Sněhové návěje • Sněhové převisy u okrajů střech • Zatížení sněhem u zábran V případě, že vzniká přídavné zatížení sněhem u zábran na střeše, vygeneruje se toto zatížení v určité vzdálenosti od okraje střechy. Příslušná vzdálenost se zadá po kliknutí na tlačítko [Upravit]. Poloha sněhové návěje se definuje na základě okrajových uzlů střešní plochy. V sekcích K vytvořenému ZS a ZS pro sněhovou návěj zadáme čísla příslušných zatěžovacích stavů. Sekce Typ průběhu zatížení a Odstranit vliv z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin na straně 319.

326



Tlačítkem [Nastavení pro generování zatížení...] otevřeme dialog Nastavení pro generování zatížení (viz strana 328). Výsledky generování zatížení sněhem se po kliknutí na [OK] zobrazí v souhrnném přehledu. Zatížení sněhem lze zkontrolovat tak, že se porovnají působící plošná zatížení a přepočítaná zatížení na pruty. Pokud chceme upravit parametry pro generovaná zatížení, tlačítkem [Zpět] se vrátíme do dialogu.

Generovat zatížení ze zatížení sněhem u sedlové střechy (podle DIN 1055-5 nebo EN 1991-1-3)

Obr. 11.142: Dialog Generovat zatížení sněhem podle EN 1991-1-3 pro sedlovou střechu

Zatížení sněhem pro sedlové střechy lze generovat ve dvou zvláštních dialozích buď podle EN 1991-1-3 nebo DIN 1055-5. V sekci Oblast zatížení a nadmořská výška se stanoví oblast zatížení sněhem a dále nadmořská výška Hs. Geometrii střechy lze zadat pomocí funkce [Vybrat] postupným klikáním na rohové uzly střešní plochy v grafickém okně. V sekci Přídavná zatížení sněhem lze určit, zda se při výpočtu budou uvažovat přídavná zatížení sněhem. K dispozici jsou tři volby:

• Sněhové návěje • Sněhové převisy u okrajů střech • Zatížení sněhem u zábran Vzdálenost zábrany od okraje střechy lze definovat po kliknutí na tlačítko [Upravit]. Poloha sněhové návěje se definuje na základě okrajových uzlů střešní plochy. V sekcích K vytvořenému ZS a ZS pro sněhovou návěj zadáme čísla příslušných zatěžovacích stavů. Alternativní zatěžovací stavy vzniknou, pokud mají být zohledněna přídavná zatížení sněhem.


327


Sekce Typ průběhu zatížení a Odstranit vliv z jsme vysvětlili výše při popisu dialogu Konvertovat plošná zatížení na zatížení na pruty pomocí rovin na straně 319. Tlačítkem [Nastavení pro generování zatížení...] otevřeme dialog Nastavení pro generování zatížení (viz strana 328). Výsledky generování se po kliknutí na [OK] zobrazí v souhrnném přehledu. Pokud chceme upravit parametry pro generovaná zatížení, tlačítkem [Zpět] se vrátíme do dialogu.

Generovat zatížení ze zatížení pláštěm průřezu

Obr. 11.143: Dialog Generovat zatížení na prutech z opláštění průřezu

Pruty se zatížením opláštění zadáme v dialogu nebo vybereme pomocí funkce [Vybrat] v grafickém okně. V sekci Opláštění se uvede tloušťka a objemová tíha opláštění. Pokud klikneme na tlačítko [Informace o průřezech a jejich plochách pláště], můžeme zkontrolovat u vybraných průřezů plochy opláštění, které se zohledňují při výpočtu zatížení námrazou. Vztaženy jsou ke střednicím průřezu (viz obrázek v dialogu), což umožňuje správně vypočítat zatížení i u malých profilů s mnoha hranami.

Nastavení - tolerance pro rovinu

Obr. 11.144: Dialog Nastavení pro generování zatížení

Nastavení v tomto dialogu jsou platná pro všechny generátory zatížení na pruty. V sekci Tolerance pro uzly v rovině stanovíme kritérium tolerance pro zahrnutí uzlů do určité roviny, kterým je buď úhel nebo vzdálenost.

328


11.6 Obecné funkce

Korekce generovaných zatížení nabízí možnost porovnat spočítaná zatížení na prutech se stávajícími plošnými zatíženími. Kontrolní součty se zobrazí před definitivním převedením plošného zatížení na zatížení na pruty po ukončení procesu generování (srov. obr. 11.135, strana 320). Při této kontrole se porovnávají síly a ověřuje rovnováha momentů. V případě drobných odchylek lze provést korekci generovaných zatížení. Rovnováha momentů se zjišťuje v nulovém bodě konstrukce.

11.6 Obecné funkce V této kapitole se popisují běžně používané funkce, které jsou k dispozici v mnoha dialozích.

11.6.1 Nastavení zobrazení Tato funkce umožňuje nastavit zobrazení grafického objektu na obrazovce i v tiskovém výstupu. V navigátoru Zobrazit lze určit, zda se objekt vůbec zobrazí (viz kapitola 4.4.3, strana 62). Dialog pro úpravy grafického zobrazení vyvoláme z hlavní nabídky Nastavení → Nastavení zobrazení → Upravit…. Další možností je kliknout na objekt v grafice pravým tlačítkem myši. Otevře se místní nabídka s položkou Nastavení zobrazení…, kterou lze přímo vyvolat parametry zobrazení daného objektu. Velikost symbolů pro podpory a zatížení lze také upravit přímo z místní nabídky.

Obr. 11.145: Místní nabídka uzlové podpory


Obr. 11.146: Dialog Nastavení zobrazení (uzlové podpory)


329

11.6 Obecné funkce

Zobrazení na obrazovce a v tiskovém výstupu lze nastavit zvlášť. V sekci Upravit nastavení vybereme ze seznamu konfiguraci, jejíž nastavení chceme upravit. Pomocí tlačítka [Upravit konfiguraci] se otevře dialog, v němž lze vytvářet nové konfigurace a načítat, upravovat, popř. mazat stávající konfigurace nastavení. Pro každou tiskárnu tak například lze vytvořit odlišnou konfiguraci nastavení. Ve spodní části dialogu v sekci Aktuální konfigurace pro určíme, která konfigurace se má použít pro zobrazení na obrazovce a pro tiskový výstup. V sekci Kategorie ve střední části dialogu se ve stromové struktuře načtou všechny grafické objekty. Po výběru určitého prvku lze v pravé části dialogu upravit jeho parametry zobrazení (barva, zobrazení čar, velikost objektu v grafickém okně, typ číslování, velikost vektoru zatížení atd.). U některých objektů máme dále k dispozici tlačítko pro detailní nastavení, které vidíme na levém okraji.

Obr. 11.147: Dialog Velikost

Kliknutím na toto tlačítko se otevře dialog, v němž lze upravit velikost a vzdálenost objektu v grafickém zobrazení vzhledem k rozměrům celé konstrukce.

330


11.6 Obecné funkce

11.6.2 Jednotky a desetinná místa Jednotky a desetinná místa se pro RSTAB i všechny jeho přídavné moduly nastavují centrálně.

Úpravy jednotek a desetinných míst Jednotky a desetinná místa lze v mnoha dialozích nastavit přímo po kliknutí na tlačítko, které vidíme na levém okraji. Další možností je vybrat v hlavní nabídce položku Úpravy → Jednotky a desetinná místa…. Otevře se následující dialog:

Obr. 11.148: Dialog Jednotky a desetinná místa

Nastavení jednotek a desetinných míst lze změnit kdykoli při práci na některé úloze. Všechny číselné hodnoty se následně přepočítají a upraví. V sekci Program nejdříve vybereme ze seznamu program nebo modul, v němž chceme jednotky nebo desetinná místa upravit. Pravá část dialogu se mění v závislosti na výběru položky v seznamu. U některých modulů je pravá část dialogu rozdělena do několika záložek. Požadované jednotky a desetinná místa lze vždy nastavit zvlášť v příslušných seznamech. Pokud tento dialog otevřeme z jiného dialogu, pak se příslušné jednotky a desetinná místa vyznačí červeným trojúhelníkem.

Jednotky uložit a načíst jako uživatelský profil Nastavení v dialogu Jednotky a desetinná místa lze uložit jako soubor s určitým názvem a později ho použít pro jiné úlohy. Lze tak například nastavit a používat odlišný profil jednotek u ocelových a betonových konstrukcí. Kliknutím na tlačítko znázorněné na levém okraji se otevře nový dialog, v němž zadáme název vytvořeného profilu.


331

11.6 Obecné funkce

Obr. 11.149: Dialog Uložit profil

Pokud se má tento profil objevit ve výchozím nastavení pro nové úlohy, zaškrtneme políčko Nastavit profil jako standard. Uživatelsky definovaný profil lze znovu načíst kliknutím na tlačítko [Načíst uložený profil]. Otevře se dialog se seznamem profilů, v kterém vybereme požadovaný profil. Přednastaveny jsou již v tomto dialogu metrický a imperiální profil jednotek.

11.6.3 Komentáře V této kapitole se popisují komentáře, které lze vkládat do příslušných polí v dialozích a tabulkách. O komentářích, které můžeme připojit do grafického zobrazení, se pojednává v kapitole 11.2.10 na straně 280.

Použití komentářů Do polí určených pro komentář lze vkládat libovolné texty. Pokud klikneme na tlačítko [Převzít komentář] můžeme použít i předpřipravené komentáře. Předdefinované komentáře jsou k dispozici pro všechny úlohy. Po kliknutí na výše uvedené tlačítko se otevře dialog, který obsahuje dosud uložené komentáře.

Obr. 11.150: Dialog Převzít komentář

V seznamu Výchozí komentáře k výběru jsou uvedeny všechny komentáře, které lze použít pro danou kategorii. Tlačítkem [Převzít] se vybraný komentář vloží do příslušného pole v dialogu, kde ho lze případně upravit. Pokud již pole obsahuje text, bude tento text přepsán.

332


11.6 Obecné funkce

V případě, že chceme určitý komentář ze seznamu připojit k textu již obsaženému v poli pro komentář, je třeba použít tlačítko [Převzít komentář a připojit ke stávajícím].

Vytváření a úprava komentářů Pokud chceme vytvořit nový komentář, klikneme v dialogu Převzít komentář na tlačítko, které vidíme na levém okraji. Další možností je otevřít záložku Komentáře v dialogu Možnosti programu, kde se spravují všechny komentáře. Dialog vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Nastavení → Možnosti programu… nebo kliknutím na příslušnou ikonu v panelu nástrojů. Otevře se následující dialog:

Obr. 11.151: Dialog Možnosti programu

V sekci Kategorie vybereme skupinu, do níž má být komentář zařazen. V sekci Výchozí komentáře jsou k dispozici čtyři tlačítka, která mají následující funkce: Tlačítko

Popis Vytvoří se nový komentář a připojí do seznamu. Komentář vybraný ze seznamu se smaže. Vybraný komentář se posune v seznamu nahoru. Vybraný komentář se posune dolů.

Tabulka 11.13: Tlačítka v dialogu Možnosti programu

V podrobném výběru (viz kapitola 11.1.2, strana 254) lze filtrovat data i podle uživatelsky definovaných komentářů.


333

11.6 Obecné funkce


11.6.4 Měření Pro kontrolu zadání nám program nabízí možnost změřit vzdálenosti a úhly. Příslušnou funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Nástroje → Měření. K dispozici jsou tři možnosti. Změřit lze:

• Vzdálenost mezi 2 uzly • Úhel mezi 3 uzly • Úhel mezi 2 pruty Objekty, mezi nimiž chceme vzdálenost nebo úhel změřit, postupně vybereme myší v grafickém okně. Výsledek se poté zobrazí se všemi detaily.

Obr. 11.153: Dialog Vzdálenost mezi dvěma uzly

334


11.6 Obecné funkce

11.6.5 Hledání Pokud chceme v grafickém okně vyhledat určité objekty, lze použít tabulky. Jestliže kurzor umístíme do příslušného řádku v tabulce, daný objekt se v grafickém okně zvýrazní žlutě. Předpokladem je aktivování synchronizace výběru (viz kapitola 11.3.4, strana 297). Tato metoda umožňuje u menších konstrukcí rychle vyhledat objekty v grafickém zobrazení. V RSTABu je ovšem k dispozici i cílená vyhledávací funkce, kterou doporučujeme v případě rozsáhlejších modelů. Funkci vyvoláme příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Najít pomocí čísla…. Zobrazí se následující dialog:

Obr. 11.154: Dialog Najít objekt podle čísla

V sekci Objekt určíme, zda se má vyhledat uzel nebo prut. Jeho číslo pak zadáme buď ručně do příslušného pole nebo ho vybereme ze seznamu. Po kliknutí na [OK] se objekt vyhledá a vyznačí v grafickém okně žlutou šipkou. Šipka u objektu zůstává i při zvětšování/zmenšování objektu nebo při jeho otáčení. Teprve pokud klikneme myší do pracovní plochy, šipka zmizí.


335

11.6 Obecné funkce

12. Rozhraní Datová výměna mezi RSTABem a externími programy je možná. V RSTABu tak lze používat CAD předlohy z jiných aplikací a naopak výsledky statických výpočtů lze využít v programech pro projektování a návrh konstrukcí. Rozhraní má RSTAB 6 samozřejmě také k jiným programům z naší dílny. Do RSTABu 6 lze bez problému načíst údaje z předešlých verzí RSTAB 4 a RSTAB 5. Soubory z RSTABu lze zase přímo otevírat v programu RFEM pro výpočty metodou konečných prvků, v němž lze do konstrukcí doplnit plošné prvky nebo tělesa. Soubory typu *.stp, *.dxf, *.dat nebo *.ifc vytvořené v externích programech můžeme v RSTABu použít jako předlohu. RSTAB pak nabízí výstupy dat také ve formátu *.stp, *.dxf nebo *.dat pro další zpracování v jiných programech. Export výstupního protokolu ve formátu RTF a export do BauTextu se popisuje v kapitole 10.1.11 na straně 242. K RSTABu se dále nabízí programovatelné rozhraní založené na technologii COM (např. Visual Basic). Přídavný modul RS-COM (který lze přikoupit k RSTABu) umožňuje uživateli naprogramovat si na míru vstupní makra a postprocesory. Import souboru spustíme příkazem z hlavní nabídky Soubor → Importovat…. Otevře se následující dialog:

Obr. 12.1: Dialog Importovat

Pokud chceme exportovat soubor z programu RSTAB, vybereme v hlavní nabídce příkaz Soubor → Exportovat…. Otevře se následující dialog:

Obr. 12.2: Dialog Exportovat

336


12.1 Programy firmy Dlubal

12.1 Programy firmy Dlubal 12.1.1 RSTAB 5.xx - formát *.rst

Jak se projekty z RSTABu 5 zobrazí ve správci projektů?

RSTAB 5 a RSTAB 6 lze mít nainstalované současně na jednom počítači (srov. kapitola 2.2.4, strana 13). Projekty vytvořené ve správci projektů v RSTABu 5 se nenačtou automaticky ve správci projektů programu RSTAB6, protože nový správce projektů je zcela jinak koncipován. Úlohy vytvořené v předcházející verzi programu však lze relativně snadno použít v RSTABu 6 (viz níže). RSTAB 5 ukládá úlohy ve formátu *.rst, RSTAB 6 ve formátu *.rs6. Soubory s úlohami jsou dopředně kompatibilní, tzn. každý soubor *.rst lze otevřít v RSTABu 6. Zpětná kompatibilita však neexistuje. Rozšířená funkcionalita RSTABu 6 je důvodem, proč v programu RSTAB 5 nelze načíst soubory *.rs6. V novém programu jsou k dispozici objekty, které RSTAB 5 nenabízí. Soubor vytvořený v programu RSTAB 5 můžeme v RSTABu 6 otevřít přímo z hlavní nabídky Soubor → Otevřít…. Otevře se standardní dialog Windows Otevřít, v kterém vybereme danou složku a soubor. Soubor lze otevřít také ze správce projektů. Nejdříve je ovšem nezbytné připojit složky se staršími projekty do nového správce projektů. Popis této funkce najdete v kapitole 4.5.1.2 na straně 75. Projekty z RSTABu 5 nelze připojit všechny najednou. Pokud si přejete převzít do správce projektů RSTABu 6 několik starších projektů, doporučujeme následující postup: Otevřete libovolnou úlohu z daného projektu příkazem v hlavní nabídce Soubor → Otevřít…. Objeví se následující dotaz:

Obr. 12.3: Dotaz Přejete si vytvořit nový projekt pro tuto složku?

Klikněte na [Ano] a zobrazí se dialog pro připojení složky.

Obr. 12.4: Dialog Připojit složku a vytvořit nový projekt


337

12.1 Programy firmy Dlubal

Složka je tu již přednastavena. Uveďte název a popis projektu a potvrďte zadání tlačítkem [OK]. Nyní se ve správci projektů zobrazí všechny úlohy z RSTABu 5, které daná složka obsahuje. Ve sloupci Název úlohy jsou označeny ikonou programu RSTAB 5.

Obr. 12.5: Správce projektů s úlohami z programu RSTAB 5

Další projekt z RSTABu 5 pak připojíte stejným způsobem: otevřete příkazem z hlavní nabídky Soubor→ Otevřít… libovolnou úlohu ze starého projektu a ve správci projektů v RSTABu 6 založíte nový projekt. Soubor vytvořený v RSTABu 5 se v programu RSTAB 6 automaticky uloží ve formátu *.rs6. Starý soubor nebude přepsán, a proto ho lze dále otevřít i v RSTABu 5. V případě, že v RSTABu 6 již existuje soubor se stejným názvem, bude správce projektů obsahovat dva stejnojmenné soubory. Rozlišit je můžeme na základě ikony ve sloupci Název úlohy.

12.1.2 RSTAB 4.xx - formát *.000 Soubory z programu RSTAB, které jsou k dispozici v DOS formátu *.000, lze importovat příkazem z hlavní nabídky Soubor → Importovat.... Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1 na straně 336. Zaškrtněte políčko RSTAB 3.xx/4.xx. Po kliknutí na [OK] se otevře standardní dialog Otevřít, v kterém vyberete příslušnou složku a název DOS souboru.

338


12.2 Externí programy

Obr. 12.6: Dialog Otevřít se seznamem DOS souborů

V RSTABu 4 se vstupní data ukládají do adresáře INP dané projektové složky. V dialogu se načtou stávající soubory s údaji o konstrukci ‚Název úlohy’.000. Po kliknutí na [Otevřít] se zobrazí dialog Nová úloha – základní údaje. Přednastaven je starý název úlohy. Úloha se automaticky zařadí do aktuálního projektu, pokud nevyberete jiný projekt v sekci Projekt. Pokud máme DOS úlohy k dispozici jako komprimované soubory RSBACKUP, nelze je rozbalit přímo v RSTABu 6. Tyto soubory musíme nejdříve překonvertovat ve správci projektů programu RSTAB 5 do formátu *.rst. S exportem úloh z RSTABu 6 do formátu DOS se již nepočítá.

12.2 Externí programy 12.2.1 DSTV - formát *.stp Soubory, jejichž výměna probíhá přes produktové rozhraní německého svazu pro ocelové konstrukce DSTV, nejsou omezeny pouze na drátěné modely, ale obsahují veškeré údaje o konstrukci a zatíženích potřebné pro další zpracování. Mnozí výrobci softwaru, mezi nimi i společnost Dlubal, pracují společně na vývoji tohoto produktového rozhraní, přes které může probíhat datová výměna např. s Tekla Structures, ProSteel 3D, FrameWorks, Advance Steel, cadwork nebo bocad. Rozhraní přenáší obecně statické údaje i CAD data. RSTAB podporuje pouze statický formát s určitými „entitami“ (bližší informace lze najít ve formátu PDF na adrese http://www.deutscherstahlbau.de/asp/biblioaussdet.asp?auss=7). Rozhraní může přenášet údaje o uzlech, prutech, průřezech včetně excentricit prutu a natočení průřezu. Dále se přes rozhraní předávají informace o uzlových podporách, zatěžovacích stavech, skupinách a kombinacích ZS se zatíženími na uzly, pruty a imperfekcemi. Do výměnného souboru lze uložit i výsledky výpočtu. Soubory, které máme k dispozici v DSTV formátu *.stp, lze do programu importovat příkazem z hlavní nabídky Soubor → Importovat…. Export aktuálního souboru RSTAB spustíme z hlavní nabídky Soubor → Exportovat…. Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1, popř. obr. 12.2 na straně 336. V dialogu zaškrtneme políčko DSTV formát. Tlačítkem [OK] vyvoláme standardní dialog Otevřít, resp. Uložit a v něm zadáme složku a název souboru *.stp.


339


V dialozích Importovat i Exportovat je k dispozici tlačítko [Nastavení detailů…], kterým otevřeme dialog pro detailní nastavení výměny dat.

Obr. 12.7: Dialog Nastavení detailů pro export

12.2.2 ASCII - formát *.dxf Ve formátu DXF se předávají pouze obecné informace o liniích v modelu konstrukce. RSTAB dokáže načíst liniový model např. z AutoCADu a také vytvořit soubor DXF z aktuální úlohy. Každý průřez se přitom uloží do samostatné vrstvy. Uzlové podpory, zatížení atd. se nepředávají. Soubory, které máme k dispozici v ASCII formátu *.dxf, lze do programu importovat příkazem z hlavní nabídky Soubor → Importovat…. Export konstrukce z RSTABu jako liniového modelu lze spustit z hlavní nabídky Soubor → Exportovat…. Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1, popř. obr. 12.2 na straně 336. V dialogu zaškrtneme políčko ASCII formát. Tlačítkem [OK] vyvoláme standardní dialog Otevřít, resp. Uložit a v něm zadáme složku a název souboru *.dxf. V dialozích Importovat i Exportovat je k dispozici tlačítko [Nastavení detailů…], kterým otevřeme dialog pro detailní nastavení výměny dat. Zvláště před importem dat je třeba zkontrolovat některé parametry.

Obr. 12.8: Dialog Detailní nastavení pro import

340



Na rozdíl od RSTABu směřuje osa Z ve většině programů CAD nahoru. Pokud při importu zaškrtneme políčko Globální osa Z bude směřovat dolů, budou v RSTABu hodnoty zatížení vlastní tíhou kladné. RSTAB nezná oblouky, pouze polygonové pořady. Při importu se oblouky CAD rozdělí na úsečky, jejichž počet a délku zadáme v příslušných políčkách. Dále doporučujeme zkontrolovat Jednotky délky v šabloně DXF. Volitelně lze zadat odsazení, o které se posune konstrukce načítaná do RSTABu. Pokud chceme importovat data z určité hladiny, zaškrtneme příslušné políčko a klikneme na tlačítko [Otevřít].

12.2.3 MS Excel - formát *.xls V RSTABu lze načítat a také vytvářet tabulky ve formátu *.xls. Datovou výměnu s aplikací MS Excel jsme již popsali v kapitole 11.3.6 na straně 299, týkala se ovšem výlučně aktuální tabulky v RSTABu. Níže popsaná funkce umožňuje exportovat nebo importovat všechny údaje určité úlohy najednou. Použít lze přitom vlastní generátory dat o konstrukcích a zatížení.

Import Pokud chceme importovat soubor XLS, musí aplikace MS Excel běžet na pozadí. Import spustíme příkazem z hlavní nabídky Soubor → Importovat…. Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1 na straně 336. V dialogu zaškrtneme políčko MS Excel. Tlačítkem [OK] vyvoláme následující dialog:

Obr. 12.9: Dialog Import z MS Excel

V tomto dialogu vybereme, který sešit a listy budou importovány. Pokud se data mají bezchybně importovat do tabulek v RSTABu, označení, pořadí a uspořádání listů v Excelu a RSTABu musejí zcela souhlasit. Jestliže si nejsme úplně jisti, můžeme nejdříve pro kontrolu vytvořit soubor XLS z aktuálního souboru RSTAB. V záložce Možnosti zadáme, zda mají být importovány tabulky i se záhlavím, popř. vzorce v tabulkách.


341


Export Excel v tomto případě nemusí běžet na pozadí, před exportem se automaticky spustí. Exportovat konstrukci z RSTABu do tabulkového formátu XLS lze příkazem z hlavní nabídky Soubor → Exportovat…. Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.2 na straně 336. V dialogu zaškrtneme políčko MS Excel. Tlačítkem [OK] vyvoláme následující dialog:

Obr. 12.10: Dialog Export do MS EXCEL - nastavení

V sekci Export tabulek vybereme, které tabulky se mají exportovat. Pokud zaškrtneme políčko Pouze určené tabulky, zpřístupní se tlačítko [Vybrat tabulky pro export]. Otevře se dialog pro detailní nastavení exportu.

Obr. 12.11: Dialog Tabulky pro export - výsledky

342



12.2.4 SDNF - formát *.dat Formát SDNF (Steel Detailing Neutral Format) je určen pro výměnu geometrických dat konstrukce (uzly, průřezy, pruty apod.) s aplikací Intergraph. Soubory, které máme k dispozici v SDNF formátu *.dat, lze importovat příkazem z hlavní nabídky Soubor → Importovat…. Export konstrukce z RSTABu jako SDNF modelu lze spustit z hlavní nabídky Soubor → Exportovat…. Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1, popř. obr. 12.2 na straně 336. V dialogu zaškrtneme políčko SDNF formát. Tlačítkem [OK] vyvoláme standardní dialog Otevřít, resp. Uložit a v něm zadáme složku a název souboru *.dat.

12.2.5 IFC - formát *.ifc Industry Foundation Classes (IFC), mezinárodně platný formát pro datovou výměnu při modelování stavebních konstrukcí, vyvíjí mezinárodní aliance interoperability IAI. IFC jsou rozděleny do několika oblastí (architektura, konstrukce, statika, elektrotechnika atd.). Software naší společnosti podporuje oblast statiky IFC. Přenášet lze statické údaje jako uzly, pruty, podpory, zatěžovací stavy a zatížení. IFC jsou dosud ve výstavbě. Popis rozhraní najdete na adrese www.buildingsmart.de. Soubory, které máme k dispozici ve formátu *.ifc, lze importovat příkazem z hlavní nabídky Soubor → Importovat…. Otevře se dialog, který vidíme na obr. 12.1 na straně 336. V dialogu zaškrtneme políčko Industry Foundation Classes. Tlačítkem [OK] vyvoláme standardní dialog Otevřít a v něm zadáme složku a název souboru *.ifc. S exportem souboru RSTAB do formátu IFC se v současnosti nepočítá.


343

Index

.

Index A Aktuální projekt

73

Animace

207, 219

Aplikace zatížení

320

Archivace

80

B Barevné znázornění hodnot 207

197, 202, 205,

Barva tisku

251

BauText

243, 336

Blok

87, 88, 292, 293, 303

210

Dílčí součinitele spolehlivosti

146

Doplňkové informace

223

DOS úlohy

339

Drag & Drop

222

DSTV formát

339

Dummy Rigid

101

Dvojité klouby

107

DXF hladiny

285, 286

E Editor vzorců

304, 306, 307

Blokové operace

292

Excel

Bod rastru

267

Excentricity prutu

Buňky

321

Export

C

299, 300, 341, 342

Částečná účinnost kloubu

113

F

Částečný účinek

131

Faktor převýšení

Celkový moment k počátku

320

Faktor zvětšení

Charakter zatížení

147

Filtry

178, 187

Chyby výpočtu

208

Cílová rovina

261

Číslo uzlu

92

Číslování

232, 287, 289

Číslování stránek

232

COM rozhraní

336

Cylindrický souřadný systém

93

D Databáze materiálů

97

Databáze průřezů

102

Deformace prutů

205

Deformace uzlů

204

Deformace vícebarevně

210

Dělení prutu

119, 126, 191, 210, 274

Dělicí body

271

Dělicí uzel

275

Dělit

293

Délka prutu

127

Desetinná místa

331

Diagram tuhosti kloubu

115

Diagram tuhosti uzlové podpory

132


116 300, 336

Extrémní hodnoty

Charakteristická hodnota prutu

344

Diagram výsledků

196, 198, 202, 206, 209

69, 210 262

69, 196, 206, 210, 213, 217, 297

Firemní hlavička

231

G Generátory

308

Generátory konstrukce

308

Generátory zatížení

319

Grafické zadání

90, 164

H Hala

314

Hambalková střecha

312

Historie

79, 85

Hladina

341

Hlavička

248

Hlavička firmy

232

Hledání

335

Hledat

290

Hyperbola

317

I Identické uzly

181

IFC formát

343

Ikona Imperfekce

54 175

Index

Import Import řady průřezů Instalace

300, 336 105 11

Kvalita tisku

251

L Lanový prut

121, 123, 187

Intergraph

343

Lichoběžníkové zatížení

171

Iterace

190

Linie

317

Logo

232

J Jednotky

331

K Kalkulačka

M Masivní průřezy

306

104

Materiál

95

KARTEZ

65, 267

Měření

334

Kartézský souřadný systém

93, 267

Měření úhlu

334 334

Katalog bloků

86

Měření vzdálenosti

Kategorie

88

Mezní hodnoty

68

Klávesové zkratky

71

Místní nabídka

53, 72, 222, 290, 292, 329


107

Modul pružnosti v tahu nebo tlaku

96

Koheze

141

Modul pružnosti ve smyku

96

Kolaps

139, 140

Modul tuhosti ES

135

Kolmice

269

Moment

Kombinace Buď/nebo

158

Momentový kloub

109

Kombinace zatěžovacích stavů 156, 198, 209

Momenty setrvačnosti

101

Komentář

N

85, 280, 332

167, 170

Kompatibilní

337

Náběh

100, 126, 309

Konfigurace

330

Nadpis

223

Konstantní spojité zatížení

171

Náhled

223

Kontaktní momenty

203

Nahradit

290

Kontaktní síly

202

Náhradní zatížení

175

Kontrola modelu

181

Najít

335


180

Napojení prutu

278

56

Nárůst náběhu

127

Násobit

293 244

Kontrolní políčko Kontrolní součet

194, 202, 204

Konvergence

190

Nastavení jazyka

Kopírování

255

Nastavení tabulek

Kopírování úlohy

78

Nastavení zobrazení

295, 297 329

Kopírování zatěžovacího stavu

151

Natočení podpory

Kopírovat

290

Natočení prutu

Korekce rozdělení zatížení

329

Navigátor

61

Kosodélník

253

Navigátor Data

62

Kóta

129, 200, 202 123, 125

278, 279

Navigátor Výsledky

63, 208

Koule

318

Navigátor Zobrazit

63, 209, 217, 279

Křížící se pruty

182

Nelinearity kloubu

112

Krokvová střecha

312

Nelinearity podpory

130

Kruh

317

Nelinearity prutu

137

160, 188

Nelineární účinky

189

Kvadratická superpozice


345

Index

Nerovnoměrná teplota

170

Plastický kloub

140

Neúčinnost podloží

137

Plochy průřezu

101

Neúčinnost podpory

130

Plošné zatížení

319, 321

Nezávislé systémy

182

Plynulý přechod barev Počáteční faktor zatížení

149, 186

121

Počátek

266, 273

Nosníkový rošt

311

Počet reaktivací

189

Nová stránka

222

Podélný posun

170

Podepření

129

Podloží prutu

135

Podporové momenty

201

Norma

155, 159, 163

Nosník

Nulový prut

121, 123

Nůžkový kloub

111

O Obálky

209

Podpory

128

Obecná poloha

124

Podrobný výběr

254

Objemová tíha

96

Poissonovo číslo

96

Oblíbené materiály

97

Pokles podpory

174

Oblouk

317

Obloukové zobrazení

167, 201

Odpojení složky

75

Odsazení Orientace os prutu

Polární souřadný systém

Poloparabolický nosník

313

124

Polygonový pořad

318 125

Osa rotace

258, 264

Pootočení

84, 341 171 123, 172, 207, 257

Otáčení Otevření úlohy

127, 197

279

Pomocný uzel

Osy prutu

332

Poloha prutu

275, 277

Osamělé zatížení

94, 267

Pole pro komentář

Orientace prutu

Osa Z

263 77

177, 205, 207

Popis projektu

74, 76, 231

Popis úlohy

84, 231

Popiska výkresu Posun

250 205, 207, 255

Posuvný kloub

108

Otvor

316

Poznámky

280

OUCHOP

268

Pracovní diagram kloubu

114

OÚCHOP

65

Pracovní diagram uzlové podpory

131

96

Pracovní rovina

265

Označení materiálu Označení průřezu

100

P Panel nástrojů

59, 61

Parabola

317

Parabolické zatížení

171

Paralelní instalace

13

Parametrické zadávání

301

Parametry výpočtu

184

Parametry zatížení na prut

172

Parametry zobrazení

330

Pérový prut Písmo

346

68


121, 141 240

Přečíslování

287, 288

Předčíslí

232

Předloha

239

Předloha protokolu

237, 240

Předpětí

170

Předpřipravený komentář

332


78

Překrývající se pruty

182

Přepínač

56

Přičítat

293

Příčná pružina

141

Příhradová konstrukce

107, 310, 315

Index

Příhradový prut Příhradový prut (pouze N) Připojení složky Připojit projektovou složku Přírůstek zatížení

121 121, 122 75 337 149, 186, 190

Řízení znamének

126

Rošt

310

Rotace Rovina symetrie

260

Rovnoběžný prut

270 170

Příslušející zatěžovací stavy

198, 202

Rovnoměrná teplota

Příznivé účinky tahových sil

148, 185

Rozbalení z archivu

Prodloužení prutu Projekty v síti Prokluz

277 85 138, 139

257, 258

81

Rozdíly v tuhosti

102

Rozhraní

336

Rozšiřování databáze

99

Proměnné zatížení v kombinaci

158

RSTAB 5

Promítání

260

RTF soubor

Prostorová buňka

315

S

Protažení

170

Sada prutů

Protokol

244

Schéma

223

Průběh deformace

219

Schodiště

316

Průběh zatížení

171

Schránka

247

Průběhy mimo stupnici

218

Sčítání zatěžovacích stavů

151

SDNF formát

343

Průběhy výsledků

210, 249

13, 337, 338 336

58, 143, 169, 176, 216

Průmět

172

Sekce

Průřezy

100

Seznam

Průřezy SHAPE-THICK

106

Seznam parametrů

Průřezy SHAPE-THIN

106

Seznam prutů

168, 176

Průsečík

270

Síla

167, 170

Pruty

120

Sklon hlavní osy

Pruty s podložím

136, 191

Skupina prutů

54 55, 223 301, 303, 306

102 144, 216

Pruty s pružným uložením

202

Skupiny obrázků

228

Pružnost

141


152

Působení pružiny

142

Skutečná délka prutu

R Řádek

Sled prutů 290

Rám

309, 314

Rastr

65, 267

Reakce

199, 200

172 144, 216

Sloučení uzlů

183

Sloup

311

Složené průřezy

103

Smazání projektu

76 78

Reaktivace

189

Smazání úlohy

Reaktivace prutů

189

Smazání zatížení

183

Redukční součinitel

190

Směr prutu

123


183

Směr zatížení

172

Smyková únosnost podloží

136

Smykové plochy

101

Renderování Renderování deformací Renderování vnitřních sil Řetězovka Řídicí panel


207, 210 210 210, 217 317 66, 217, 252

Smykové přetvoření Soubor ASCII Soubor DXF

102 105, 236, 242, 340 340

347

Index

Tisková hlavička

231

236, 242

Tiskový soubor

242

96, 149, 185

Titulní stránka

240

Soubor PDF

243

Soubor RTF Součinitel bezpečnosti γM Součinitel kritického zatížení

149, 186

Součinitel teplotní roztažnosti

96

316 328

141

Tolerance

Souhrn výsledků

194

Tooltip

273

Trojúhelníkové zatížení

Souřadnice uzlu

94

Souřadný systém

93, 257, 272

121, 122

Točité schodiště

Součinitel tření

Souřadné systémy

Tuhé spojení

59 171 121, 123

Tuhost

120

Spočítat přídavné moduly

193

Typ konstrukce

Spojení prutů

276

Typ podpory

128

Spojitý nosník

308

Typ půdy

136

Typ rastru

267

Typ rozdělení zatížení

320

Typ vodicí linie

282

Typ zatížení

170

Správce projektů

72, 337


192

Stabilitní problémy

189, 190

Stálé zatížení v kombinaci

158

Standardní grafiky

226, 228

U

Standardní tiskárna

220, 242

Úchop


70

Stanovení znamének

197, 207

Uchopení objektu

180

Úhel natočení průřezu

Stavební stavy

161

Úhel natočení prutu

Stavový řádek

64

Stupnice barev

269 66, 217, 252, 295

Stupnice hodnot

67

84

64, 267

Uchopení

Statistika

Střed

286 268, 281 102 101, 126

Uložit průřez

104

Updaty

12

Úprava kombinace zatěžovacích stavů

160

Úprava skupiny zatěžovacích stavů

156

Stupnice šedi

251

Úprava zatěžovacího stavu

149

Superkombinace

161

Uspořádání

240

Svařované průřezy

104

Uzamčení vodicích linií

283

Uživatelský profil

331

Uzlové podpory

128

Svislá poloha

124, 183

Systémové požadavky

11

T

Uzly

Tabulky

164, 295

Tabulky o konstrukci

348

Tlakový prut

91

92

V Válcované průřezy

103

Tahový prut

121, 122

Vazba

Tečení

139, 140

Vaznicová střecha

313

Vektor posunu

256

121, 123

Teorie II. řádu

152, 175, 186, 187, 190

Teorie III. řádu

187, 190

Velikost obrázku

249

Teorie výpočtu

185

Vetknutí

129

Tisk

242

Video

219

Tisk grafiky

247

Vlastní průřezy

105

Tisk zobrazení

233

Vlastní tíha

147


Index

Vložení textového souboru

236

Vložení textu

235, 236

Vzpěrný prut Vztažná délka


234

Vztažný uzel

Vložit

290

Z

Vnitřní síly

195

Zadání v dialogu

Vnitřní síly vícebarevně

121, 122 172 92

90, 164

210, 217

Zadávání v tabulkách

Vnitřní uzly

119, 275

Záhlaví a zápatí

232

Vodicí linie

270, 281, 283

Základní údaje

83

285

Základové pásy

136

Vrstva Vstupní pole

55

Vůle pružiny

142

Výběr Výběr oknem Výběr protokolu

214, 253 253

Zakřivení

289, 292

170, 178

Založení projektu

74

Založení úlohy

83

Záložka

54

228, 230

Zatěžovací stavy

Výběr výstupního protokolu

224

Zatížení na prut

168

Vybrat podrobně

333

Zatížení na uzel

166, 257

Výchozí pracovní oblast

84

146, 257

Zatížení námrazou

328

212

Zatížení pláštěm

328


207

Zatížení ploché stěny větrem

323

Vyjmout

290

Zatížení ploché/pultové střechy sněhem

326


174

Zatížení pultové střechy větrem

324

Vynucené pootočení

175

Zatížení sedlové střechy sněhem

327

Vynucený posun

174

Zatížení sedlové střechy větrem

325

Vypadlé pruty

190

Vyhlazení

Zatížení stěn větrem

322

Výřez

213, 215

Zkosení

263

Výsledky

194, 209

Zkřížené pruty

Výsledné hodnoty

209, 211

Znaménka reakcí

Výstupní protokol

220, 226

Znaménko vnitřních sil

125

Vytvoření kombinace zatěžovacích stavů 157

Zobrazení

330

Vytvoření skupiny zatěžovacích stavů

153

Zobrazení ve více oknech

Vytvoření zatěžovacího stavu

146


Vzdálenost

271, 280

Zrcadlení

276 200, 201

213, 248 209 257, 259

Vzdálenost dělicích uzlů

274

Ztužení

318

Vzor hlavičky

233

Zvětšení

262

Vzorový protokol

221

Zvláštní úpravy nastavení

190


349

Vydání březen 2008 RSTAB 6. Popis programu. Ing. Software Dlubal s.r.o. Anglická 28, Praha 2

Recommend Documents