VÝCHOVA TALENTŮ PRO VĚDU JAKO MODERNIZAČNÍ FAKTOR

VÝCHOVA TALENTŮ PRO VĚDU JAKO MODERNIZAČNÍ FAKTOR Vladimír Čermák

 Vladimír Čermák

Published in March 1999 by:

OPEN SOCIETY INSTITUTE CENTER FOR PUBLISHING DEVELOPMENT ELECTRONIC PUBLISHING PROGRAM

Open Society Institute Center for Publishing Development Electronic Publishing Program Október 6. u. 12 H-1051 Budapest Hungary www.osi.hu/ep

This work was prepared under financial support from the Research Support Scheme of the Open Society Support Foundation.

Research Support Scheme Bartolomějská 11 110 00 Praha 1 Czech Republic www.rss.cz

The digitization of this report was supported by the Electronic Publishing Development Program and the Higher Education Support Program of the Open Society Institute Budapest.

Digitization & conversion to PDF by:

Virtus Libínská 1 150 00 Praha 5 Czech Republic www.virtus.cz

The information published in this work is the sole responsibility of the author and should not be construed as representing the views of the Open Society Institute. The Open Society Institute takes no responsibility for the accuracy and correctness of the content of this work. Any comments related to the contents of this work should be directed to the author. All rights reserved. No part of this work may be reproduced, in any form or by any means without permission in writing from the author.

Contents 1. Úvod do problémů analýzy výchovy vědeckých talentů ....................................................................................1 2. Tendence vývoje a východiska pro 90. léta ........................................................................................................7 2.1. Vývoj v České republice..............................................................................................................................7 2.2. Vývoj ve světě ...........................................................................................................................................12 2.2.1. Vlivy, kterými dynamický rozvoj výchovy talentů ve světě nejvíce působí na práci s talenty v české společnosti. ...................................................................................................................................................14 2.2.2. Reflexe změn, které se v jiných vyspělých zemích světa prosadily....................................................15 3. Výchova vědeckých talentů v polovině 90. let a její ekonomické, sociální a vzdělávací souvislosti ...............17 3.1. Školství a práce s talenty v 90. letech ........................................................................................................18 3.2. Sféra vědy a výzkumu................................................................................................................................29 4. Vybrané problémy práce s talenty v transformačním období ...........................................................................32 4.1. Otázky brain drainu ...................................................................................................................................32 4.2. Elitní struktury v oblasti vzdělávání a vědy...............................................................................................34 4.3. Staré a nové přístupy..................................................................................................................................35 4.4. Priority .......................................................................................................................................................36 5. Perspektivy a možnosti řešení současných problémů výchovy talentů.............................................................38 5.1. Základní a střední školství .........................................................................................................................38 5.2. Vysoké školství..........................................................................................................................................39 5.3. Pracovní systém .........................................................................................................................................41 6. Formování nového vztahu k fenoménu "talent" ve vzdělávací politice 90.let ..................................................46 7. Možnosti uplatnění imaginativního myšlení v rozvíjení výsledků analýzy výchovy nových vědeckých talentů ..............................................................................................................................................................................49 Poznámky .............................................................................................................................................................56 Literatura ..............................................................................................................................................................61 Seznam zkratek užívaných v textu........................................................................................................................62 Příloha - Vybrané výsledky z výzkumů talentovaných jedinců z 90. let v ČR .....................................................63 1. Přehled výzkumných aktivit z let 1990-1996 ...............................................................................................64 2. Vybrané výsledky výzkumných akcí realizovaných v r. 1995 v souvislosti s přípravou analýzy problémů výchovy vědeckých talentů...............................................................................................................................69 3. Možnosti sekundární analýzy výzkumů vědeckých talentů v CR.................................................................72 4. Vývojové tendence v oblasti výzkumu vědeckých talentů v ČR ..................................................................73 Dokumentace k projektu.......................................................................................................................................75 Zkratky používané ve zprávách z řešení projektu č. 149/95 RSS:....................................................................75 I. Souhrnná zpráva o výsledcích řešení projektu talenty v migračních procesech" (RSS č. 149/1995) ............75 (la) Dosažené výsledky versus východiska projektu ....................................................................................75 (Ib) Přehled hlavních poznatků získaných během řešení projektu................................................................77 (lc) Metodologie ...........................................................................................................................................82 (Id) Význam dosažených výsledků ...............................................................................................................82 (le) Obtíže a problémy ..................................................................................................................................83 (If) Možnosti dalšího rozpracování projektu ................................................................................................83 II. Souhrnné výsledky 6. etapy longitudinálního výzkumu nových talentů ......................................................84 1. Zpráva o stavu vědecké výchovy nových talentů v ČR ............................................................................86 1.1. Vývojové fáze v domácí vědecké výchově........................................................................................86 1.2. Příčiny úpadku vědecké výchovy ......................................................................................................87 1.3. Role BD ve vývoj i vědecké výchovy v ČR 90. let............................................................................95 1.4. Využitelnost BD jako stimulu rozvoje domácí R+D .........................................................................96 2. Zpráva o stavu prognostických aktivit v české R+D ................................................................................99 3. Charakteristické rysy zkoumaných podkladů - přehled ............................................................................99 4. Závěr.......................................................................................................................................................101 III. Zpráva o výsledcích Delfi-ankety souvisejících s problematikou migrace talentů ve sféře vysokého školství............................................................................................................................................................101 1. Cíle a postupy rozpracování Delfi-ankety ..............................................................................................101 2. Přínos DEA k analýze migračních procesů se zvláštním zřetelem na migraci talentů ve vysokém školství ....................................................................................................................................................................102 3. Významné problémy VŠ vědy identifikované experty ...........................................................................103 3a) k problémům tohoto typu (řešitelné na jednotlivých VŠ) v ČR patří: ..............................................103

3b) k problémům řešitelným pouze v rámci soustavy VŠ v ČR patří:....................................................104 3 c) očekávatelné problémy: ...................................................................................................................105 4. Závěry .....................................................................................................................................................106

1

1. Úvod do problémů analýzy výchovy vědeckých talentů

1. Úvod do problémů analýzy výchovy vědeckých talentů Práce vychází ze studia procesů souvisejících s výchovou vědeckých talentů. Zabývá se vedle příčin jejich aktuálního vývoje i zkoumáním zpětných efektů, kterými tyto aktivity realizované v českém školství v jiných oblastech vzdělávání a výchovy ovlivňují rozvoj vzdělávání, vědy i ostatních struktur společnosti. Usiluje o analýzu výchovy nových vědeckých talentů jako strategického růstového zdroje. Schopnost systematicky vyhledávat, vychovávat a také používat vědecké talenty pro podporu svého rozvoje je součástí modernizačního procesu v posledních desetiletích v mnoha soudobých společnostech. Rozvíjením výchovy talentů pro vědu lze vývoj některých sociálních procesů za určitých podmínek řídit směrem k jejich zdokonalování. Stejně tak ovšem i naopak v případě, že tato výchova není s dostatečným předstihem přiměřeně podporována. Česká společnost, zvláště v průběhu 80. a 90. let představuje v tomto ohledu specifickou laboratoř, kde lze sledovat oba tyto procesy- podpůrné i opačné. To umožňuje prostřednictvím analýzy těchto procesů i jejich efektů zabývat se i významem výchovy vědeckých talentů pro společenský vývoj. Analýza, která by aspirovala na reflexi takových změn jen v rámci jedné vývojové fáze společnosti, bez zřetele k vývoji v jiných společenských strukturách by takové náročnější a složitější vazby nezahrnovala. Práce se dotýká proto i problematiky zkoumání některých širších aspektů daného problému, včetně některých souvislostí s civilizačním vývojem. Deskripce vývojových tendencí forem výchovy nových vědeckých talentů v české společnosti 90. let zahrnuje také reflexi vybraných sociálních podmínek, za nichž dochází v posledním období v této sféře k změnám. Včetně úlohy rodiny, mimoškolních institucí, vědeckovýzkumných pracovišť, vzdělávacích autoaktivit (hrajících zvlášť specifickou a významnou roli v tomto složitém procesu) a dalších faktorů intervenujících do výchovy nových vědeckých talentů. Práce navazuje na výsledky dlouhodobého úsilí zahrnujícího mj. v průběhu 15 let rozpracování řady dílčích rozborů a výzkumů jevů a procesů vztahujících se k této oblasti bádání. Některé z nich jsou zmiňovány v příloze věnované výzkumným aktivitám v této sféře v 90. letech v ČR.. V případu analýzy výchovy talentů pro vědu jde o sféru, kde lze uplatnit i jiné přístupy. 0 některých z nich a jejich rozvíjení lze uvažovat jen hypoteticky vzhledem k tomu, že jde o problematiku, která je zatím personálně nedostatečně obsazena. Nejen v ČR, ale i v mnoha jiných zemích nebylo dosud rozsáhleji testováno, zda a jak lze při takové analýze aplikovat vedle sociologických, pedagogických, psychologických či naukovědných postupů i hlediska lékařská, historiografická či filozofická, v nejširším smyslu slova interdisciplinární. Aplikace různých variant komparační analýzy umožňuje sledovat, jak se mění formy aktivit spojených s bezprostřední výchovou vědeckých talentů ve vazbě na čas a prostor, i dle způsobu formulování problémů i otázek, které tato problematika vyvolává či odpovědí, k nímž jejich kladení vede. Je však zatím málo využívána.

2


To vše limituje zkoumání problémů výchovy vědeckých talentů. Analýzy v této oblasti zatím vycházejí obvykle ze shromažďování dat týkajících se dané problematiky. Nejde ovšem jen o prostou kumulaci nezpracovaných informací, ale o údaje, které jsou cíleně získávány, diferencovány dle souboru kritérií a ověřovány. Zpracování elementární nomenklatury ( viz bod 1-3) je zde jen předpokladem pro konstrukci a rozpracování dalších, vyšších úrovní tohoto seznamu (viz body 4-7). Konkrétně se to týká: 1) aktivit předcházejících vlastní výchově vědeckých talentů, zvláště těch, které umožňují selekci výjimečně nadaných, disponovaných osobností od ostatních (v různých stupních školského systému i mimo něj) 2) aktivit souvisejících s vlastní vědeckou výchovou programově připravovaných vybraných jednotlivců pro činnosti v různých oblastech vědy a výzkumu (včetně počtů adeptů i absolventů, jejich demografických charakteristik atd.) 3) indikátorů situace v institucích, které jsou profesionálně zaměřeny na činnost ve vědě a výzkumu, tj. sféry akademické, vysokoškolské, resortně řízené vědy a výzkumu (včetně zhodnocení efektivnosti řízení v této oblasti, výše investic do této sféry, stupně vybavení této sféry atd.) 4) jevů a procesů ukazujících, jak se talentu jednotlivců využívá pro rozvoj vědy a výzkumu (včetně ukazatelů o vývozu i importu talentů včetně jiných formách mobility talentů v rámci tzv. brain drainu apod.) 5) specifických aktivit zaměřených na intenzifikaci výchovy vědeckých talentů, zahrnující např. formy přípravy pedagogů pro práci s talentovanými jedinci, výzkumy v této sféře, jiné podpůrné aktivity (např. konference na dané téma, vytváření komunit sdružujících lidi zajímající se o dané téma, vydávání odborné literatury, způsob popularizace dané problematiky atd.) 6) experimentů s využíváním inovací domácí i zahraniční provenience pro zdokonalení výchovy vědeckých talentů 7) postojů odborných kruhů, politické elity i širší veřejnosti k výchově vědeckých talentů, včetně ukazatelů týkajících se uspořádání priorit v dané společnosti (resp. umístění potřeb vztahujících se k dané problematice na žebříčku ostatních cílů, formování odlišných hodnotových orientací atd.). Část z nich je v mnoha společnostech, českou nevyjímaje, vedena v podobě různých výkazů používaných ve školství, v odvětví vědy a výzkumu. Jiné jsou sledovány méně pravidelné, v rámci různých jednorázových šetřeních, výzkumech apod. Některé z nich ale jen nepřímo ve vztahu k danému tématu. Rozpracování analytických přehledů na bázi výše zmíněné nomenklatury má v řadě zemí s delší kontinuitou zájmu o tuto oblast už jistou tradici. Průkazným výsledkem těchto déletrvajících snah bývají účelové publikace o situaci v těchto společnostech. Dokonce již byly editovány materiály porovnávající situaci v různých společenstvích v této oblasti (kde se co dělá, kdo atd.). Svědčí mj. o tom, že problematika je považována za vhodný perspektivní námět pro další analýzu. Určitý deficit je znát v aktivitách směřujících k rozpoznání významu těchto procesů nejen v minulém a současném, ale i budoucím společenském vývoji. Je možné, že se ale na nich již pracuje.

3


Struktura práce respektuje skutečnost, že v ČR zatím z různých příčin chyběl aktuální přehled o situaci ve výchově nových vědeckých talentů, který by zprostředkoval decizi i širší odborné veřejnosti vhled do dané problematiky. Koncentrace rozptýlených informací do podoby určitého obrazu sama o sobě ještě není jejich syntézou. Zde předložený přehled informací zprostředkovávající takový obraz aktuální situace ve výchově nových vědeckých talentů má v tomto smyslu především dokumentovat stav poznání, který analýzu v této oblasti ovlivňuje. Cílem této práce ovšem nebylo pouze usnadnit orientaci v tom, co lze z již dříve dostupných informací o dané situaci vytěžit. Její aspirace směřují k analýze některých zvláštních vývojových procesů v této oblasti, které se již projevují ve společnostech postindustriálního typu. Především pak procesů, jejichž existence ovlivňuje stále významnějším způsobem i chování společností na nižším stupni vývoje s výrazným bumerangovým efektem prostřednictvím výchovy nových vědeckých talentů. Českou společnost na sklonku XX. století nevyjímaje. Nelze vyloučit možnost, že tyto procesy signalizující nový druh rizik, který vyplývá na jedné straně z trendu globalizace současné civilizace, na druhé straně nekompatibility tohoto trendu s pokračující diferenciací lidstva na vyspělejší a méně vyspělé společnosti. V oblasti výchovy nových vědeckých talentů dochází v obou těchto základních typech společností současného světa k vzájemnému prolínání. Jejich vzájemnou podmíněnost lze analyzovat a dále zkoumat jejich vnitřní, byť hybridní jednotu. Problémem takto zaměřené analýzy je, že k stupni vývoje společnosti, včetně ekonomických aktivit (jejich rozsahu, povaze, cílům atd.), k rodinným a jiným strukturám, tradicím, hodnotovým orientacím obyvatelstva atd. nelze nepřihlédnout. Bez jejich reflexe nelze porozumět změnám, které jsou právě těmito skutečnostmi definovány. Toto ovšem platí obecně i v případech analýz všech složitých sociálních jevů, které mají rozměr přesahující typ určitého společenství, včetně procesů marketizace, demokratizace, intelektualizace atd. tvořících standardní rámec společenské transformace v postkomunistických společnostech středovýchodní Evropy. Z příkladů řady quasianalytických pokusů vyplývá, že nestačí usilovat o porozumění souvztažnosti jednotlivých jevů uvnitř uměle uzavřeného (a takto definovaného) systému pouze prostřednictvím analýzy procesů, které se odehrávají v něm samém, či ve společenstvích, do nichž je zařazován. To je také základní nedostatek různých studií věnovaných vývoji transformace v české společnosti 90. let. Protože transformace je proces globální, civilizační, nelze ji analyzovat jen jako proces vnitřní, český, či středo-východoevropský. Bez snahy o identifikaci širších souvislostí (včetně analýzy makrospolečenských a jiných procesů ve společnostech postindustriálního typu) proto nelze otevřít jiný, alternativní a přitom dostatečně kompetentní pohled na danou problematiku. Při rozpracování tématu nejde o to zůstat na úrovni primární jednoduché analýzy, a to ani jako nezbytného stupně pro analýzu vyššího stupně za předpokladu, že se podaří překonat sklon k encyklopedismu, tj. neustálé hromadění znalostí. Problémem spojeným s touto snahou je zajištění součinnosti a zesilování účinnosti podpůrných poznávacích mechanismů. Včetně integrace informací, které jakoby nejsou dostupné, které nebyly snad zatím v těchto vazbách ani zpracovávány. Tj. informací, které v dané oblasti bádání nebyly dosud ani využívány. V takových případech vycházíme z předpokladu, že případ výchovy vědeckých talentů do této kategorie patří -je možné postupovat dál jen tehdy, když takové informace získáváme z oblastí vědění, kde v nějaké podobě již jsou k dispozici. Jde tedy o variantu tzv. interdisciplinárního přístupu. Problémy spojené s rozpracováním takové analýzy nejsou nové. V případě analýz složitých společenských procesů ( a zvláště v oborech, kde není rozvinutá tradice týmové práce a také kultury interdisciplinárního myšlení z ní vycházející) je lze považovat za standardní. Standardní jsou do jisté míry i postupy umožňující jeho řešení. Nelze-li využít možností "metaanalýzy" a s m spojeného východiska pro analýzu (něčeho) alokovatelného vně reality jako primárního předpokladu nezaujatého poznání toho, co je, zbývá možnost využít při odkrývání struktur reálného světa v dané oblasti bádání imaginativních forem myšlení. Imaginace směřující k pochopení širšího historicko-sociálního rámce daného tématu s jeho významy pro vnitřní i sociální život jednotlivců i jimi vytvářených celků bez toho, že skutečný přirozený svět je překrýván jeho virtuální podobou.

4


Období 90. let ve vývoji české společností v mnohém připomíná změny, kterými západní svět diferencovaně procházel před zhruba čtvrtstoletím. Analýzy cest, kterými se tam tehdy vývoj ubíral mohou být proto podobně inspirativní, jako jsou poznatky získané z rozboru jejich aktuálního vývoje. Při zkoumání procesů souvisejících na jedné straně s českou vzdělávací politikou, na druhé straně s podporou výchovy talentů pro vědu, která se mezitím rozvinula a prosadila v moderní evropské společnosti, by tedy bylo možné úspěšně využívat poznatků získaných z minulých i současných analýz forem práce s talenty ve světě . Odstranily by se tím nejspíše tenze, k nimž vede schematické srovnávání aktuálního stavu výchovy talentů v ČR a ve vyspělých zemích Západu. Místo přinejmenším depresivních závěrů by takový přístup vedl k určitému porozumění. Změna v oblasti výchovy talentů pro vědu není totiž záležitost importu specifického know how, ale formování určité konstelace sociálních, ekonomických, kulturních, politických i jiných podmínek. Kvalifikovaná analýza vztahů, které se vytvářejí mezi touto aktivitou, českou vzdělávací politikou a transformačními procesy v jiných sférách společenského dění, může tedy být rozpracována jen tehdy, pokud bude respektovat jejich globální architekturu. Tedy i širší cíle společenského vývoje a podmínky, za nichž ke změnám v této oblasti docházelo a dochází. Z těchto teoretických východisek vychází předložená studie. Vědecký talent je v evropské společnosti ve své individualizované podobě zkoumán a vysoce oceňován již několik tisíciletí. Genialita, jako jeho špičkový fenomén, má dokonce v některých evropských kulturách až kultovní charakter, srovnatelný s výjimečnými výkony v jiných oblastech lidské činnosti. Na rozdíl od jiných sfér, kde talenty jsou stále ještě předmětem určité adorace a jsou spojovány se zcela specifickým darem ( gift, odarjonost, begabung etc.), který lze získat jakoby shůry (nebo prostřednictvím specifických genů, výjimečných podmínek), vědecký talent je už po několik generací definován odlišně. Je hodnocen jako produkt určité formy práce s mladými lidmi, u nichž se projevuje intelektuální nadání. XX. století, zvláště pak jeho 2. polovina je i v některých lidských společenstvím spojována s možností cílené a především hromadné výchovy vědeckých talentů jako důležitého předpokladu dalšího vývoje těchto společenství, příp. celého lidstva. Hromadná produkce vědeckých talentů jako novy kulturní i sociálně-ekonomicky fenomén, bezprostředně souvisí s dosažením vyššího stupně rozvoje industriální společnosti. Především pak s otevřenou společností a tedy i s tím korespondujícím pojetím vysokého školství. Konkrétně s jeho masifikací, která je průvodním jevem soudobého pojetí demokratizace vysokoškolského vzdělávání jako optimálního nástroje pro diferenciaci společnosti na elitní a ostatní struktury. Průvodním znakem této funkce je např. používání titulů. A to i tam, kde to není zcela funkční. Roli, jaká se jim přisuzuje, lze ilustrovat i na sporech a diskusích kolem jejich udělování. Souvisí i se silnou podporou rozvoje vědy a výzkumu jako mocenských nástrojů (ve válce a v bezpečnostní sféře vůbec) i jako intenzifikačních faktorů ekonomického vývoje. Všechny tyto základní podmínky (včetně řady dalších) se staly realitou v poválečném období. Vytvořil se tak předpoklad i pro další změny, včetně cílené výchovy vědeckých talentů, která postupně byla rozšířena i do nižších věkových kategorií. Otevření vysokého školství většímu počtu uchazečů (v USA, Velké Británii, ale i v SSSR např. demobilizovaným vojákům, v ČR zase ročníkům postiženým zavřením českých vysokých škol v letech 1939-1945) bylo jedním z významných startovacích impulsů řady zásadních změn ve vývoji lidské společnosti. Vedlo mj. následně ke značnému snížení nároků kladeným na přípravu studentů, a tím zpočátku i k ohrožení nadějí, které s rozšiřováním vysokoškolského vzděláváním byly spojovány. Nešlo jen o některé negativní důsledky nutných změn didaktických přístupů vyvolané např. omezenými prostorovými kapacitami škol, nepoměrem mezi počty pedagogů a studentů, ale i o nižší úroveň připravenosti studentů spojené s úrovní středoškolského vzdělání, které bylo zasaženo extenzivním rozvojem v této sféře školství již v předválečném období. Tzv. demokratizace vysokoškolského vzdělávání nebyla motivována zpočátku potřebou zvýšit tvůrčí potenciál. Tyto procesy měly zázemí spíše v politických rozhodnutí (souvisí s oceněním zásluh bývalých vojáků), a v

5


promítnutí nových ekonomických potřeb do činnosti tradičně konzervativních školských struktur vyvolané deficitem odborníků v pracovní sféře. Přitom došlo k posunu v hodnocení kvalifikačních nároků směrem k větší specializaci. Podobný proces už dříve proběhl v oblasti středoškolského vzdělávání, a vedl k eliminaci určitých nároků považovaných již za zbytné, včetně znalostí klasických jazyků jako podmínky pro absolutorium gymnázia. Na urychlení těchto změn působily také další faktory. Včetně zahájení studené války se všemi průvodními procesy. Působil zde i extenzivní rozvoj vědy a výzkumu vyvolaný zčásti podobnými příčinami. V tomto, pro horkou i studenou válku klíčovém odvětví, vznikla následně akutní potřeba schopných, pro vědu a výzkum využitelných, tj. přiměřeně talentovaných osobností. Uvnitř masifikovaného školství i mimo jeho rámec vznikaly postupně jak na Východě, tak na Západě s podporou státních i jiných struktur segmenty zaměřené na výchovu vědeckých talentů. Zvláště pak pod patronací vojenskoprůmyslových komplexně orientujících se na vyhledávání a přípravu intelektuálně nadaných jedinců. Byl to proces, který měl kompenzovat negativní důsledky vzdělávacích technologií rozvíjených ve školství pod tlakem výše uvedených degradačních změn. Především přechod na masové vysokoškolské vzdělávání vedl logicky k poklesu způsobilosti poválečných vysokoškolských institucí produkovat talenty. Navíc se podstatně měnilo i pojetí talentu. Jestliže v předválečném období definice talentu ve vědě zahrnovala vysoce kultivovanou osobnost s mnoha zájmy i mimo oblast svého bezprostředního působení, individualistickou a schopnou působit jako solitér v daném oboru, vývoj poznání v mnoha oborech spojených s přírodními a technickými vědami vedl k posunu této definice směrem k obrazu talentu jako vysoce specializovaného odborníka. Jeho nedostatky v jiných znalostech byly kompenzovány prací ve vědeckých týmech. Téma a struktura studie se opírají analýzu vybraných změn v přístupech k výchově talentů pro vědu, pro něž je charakteristická především jedna souvislost - "talent pro vědu přestal byt vnímán z hlediska své geneze jako záležitost náhodné vzácné souhry okolností". Výchova talentů začala být v některých společnostech reflektována jako do jisté míry řiditelný proces, který lze jako takový zkoumat i dále zdokonalovat. Následující rozbor v 2.-6. kapitole se vztahuje především na vývoj uvnitř české společnosti směřující ke změně paradigmatu vědeckého talentu. Tedy i souvislostí této změny s podobnými procesy v jiných, zvláště v západních společnostech. Vztahuje se i k jejich reálným a pravděpodobným důsledkům. A to jak ve sféře školství, vědy a výzkumu, tak mimo ně. Rozbor vychází z předpokladu, že jde o komplementární změny a procesy. Nevýhodou je, že celá tato oblast byla u nás dosud jen ve velmi omezené míře analyzována. Ještě méně byly v ČR zmapovány skutečnosti o změnách v oblasti výchovy talentů a jejich ekonomicko sociálních i jiných příčinách v průmyslově rozvinutých zemí poválečného světa, zvláště o souvislostech tohoto vývoje s transformací těchto společností do postindustriální éry. Přitom rozbor disproporcí a analogií vyplývajících ze studia obecných i zvláštních rysů těchto vývojových procesů, může vést k objektivnějšímu poznání jak současné transformace, tak k poznání specifik některých totalitních a posttotalitních struktur . Také výsledky analýzy procesů souvisejících s etablováním ideologie státního socialismu v letech 1948-1989 ve strukturách české, staroindustriální společnosti, jakkoliv jsou zatím omezené, mají z tohoto hlediska význam. Mj. z důvodu setrvačného působení řady nežádoucích efektů minulého vývoje. Tento, ve velkém měřítku realizovaný sociální experiment, neuspěl ve svých hlavních cílech, a nakonec se dostal do slepé uličky spojené s přeindustrializací jako náhradním řešením. Stimuloval však v důsledku jak intenzity, tak dlouhodobosti svého působení vznik a následný rozvoj mnoha evidentně deviantních efektů. Transformační procesy je mohou v nejlepším případě neutralizovat až v delším horizontu. V české společnosti v současné době probíhají neméně zajímavé ireversibilní procesy, zčásti zaměňované za vlastní transformaci. 1 procesy spojené s výchovou talentů jsou součástí hledání optimální strategie směřující k urychlení přechodu na vlastní, modifikovanou trajektorii postindustriálního rozvoje. Výsledky analýzy výchovy vědeckých talentů mohou za určitých okolností upřesnit představu o tom, jak a jak dlouho se transformace bude vyvíjet.

6


Výchova talentů patří k časově velmi náročným aktivitám, ale současně je nevyhnutelným předpokladem pro úspěšnou transformaci. Cílem studie nebylo rozpracování patologie určitého, byť velmi zajímavého, komplexního jevu. Vedle degradačních změn, které jsou produktem minulého vývoje a mají setrvačný trend i v 90. letech, byly už na sklonku osmdesátých let nastartovány i některé změny směřující i v této oblasti k reintegraci do evropských modernizačních aktivit. Setrvačnost degradačních změn z minulého období je jedním z mnoha faktorů, k jejichž zkoumání lze využít postupů založených na historiografické či na statistické proceduře. Na druhé straně výsledky statisticky založených quasianalýz (ovlivněných stavem statistického výkaznictví) lze za jistých podmínek podmíněně využít i k rozkrytí aktuálních, destabilizujících tendencí v dané oblasti. Svědčí o tom např.zkušenosti z některých nedávných pokusů o analýzu výchovy vědeckých talentů v ČR, které byly založeny výhradně na takto získané datové základně. Ukázaly však také, že tato základna je velmi omezená, a pro kvalitní analýzu nedostatečná (1). Bez vlastních výzkumů, při celkové absenci jiných výzkumných aktivit, nelze v současnosti na takové cíle aspirovat. Rozpracování studie bylo proto spojeno s premisou, že bude podpořena aktivitami ve sféře sociologického výzkumu. Jeho výsledky (in příloha) umožňují mj. ukázat, jak se s vědeckými talenty v ČR v současnosti hospodaří, a také jaké vyhlídky v této oblasti jsou reálné. Výsledky provedených výzkumných akcí jsou obsaženy v příloze spolu s výsledky dříve již provedených výzkumů vztahující se k dané problematice. Ve studii jsou využity poznatky, které z jejich interpretace vycházejí.

7

2. Tendence vývoje a východiska pro 90. léta

2. Tendence vývoje a východiska pro 90. léta Vzhledem k odlišnému vývoji v ČR a v postindustriálních společnostech je tato kapitola diferencována na analýzu vývoje v ČR, zahrnující jak předlistopadové, tak polistopadové období (2.1.), a na analýzu vývoje výchovy talentů ve světě ( 2.2.).

2.1. Vývoj v České republice Přístupy odborné i laické veřejnosti k otázkám výchovy vědeckých talentů byly v 90. letech ovlivněny poměry konstituovanými v průběhu předchozích desetiletích. Včetně proměny původně jednoznačně definovaného negativního vztahu režimních struktur k těmto otázkám. K tomu dochází už v 80. letech. Nelze ale tvrdit, že se nic nedělo ani předtím, včetně 50. let mimo rámec oficiální vzdělávací politiky. Jednak zde působily tradice, jednak zasahovaly ideje z vnějšího světa, i když filtrované. K vlivným tradicím patřil i stupňovitě organizovaný školský systém, kde jak vysokoškolský stupeň, tak i druhý stupeň, zahrnující tradičně střední odborné a všeobecně vzdělávací školy byl přístupný jen těm, kteří prošli selektivním řízením. Síto bylo založené mj. na výsledcích analýzy jejich předchozích výsledků studia, tak i jiných výsledků, včetně různých soutěží s odborným zaměřením. Jakkoliv byl tento model výběru infiltrován různými formami protekcionářství ve prospěch méně schopných jedinců, včetně kritérií významně omezujících přístup mladých lidí z některých společenských skupin v důsledku zavedených kádrových selekcí, zachovával si delší dobu i některé své původní funkce. Včetně preference výběru velmi schopných, studijně orientovaných jedinců. Navíc se brzy objevily i jiné možnosti řešení zdánlivě těžko řešitelných problémů, včetně možnosti využívat dálkového či večerního studia k doplnění vzdělanosti, kde byla uplatňována mírnější kádrová kritéria výběru . Jedna věc byla však vzdělání dostat, jiná věc byla získat dobré vzdělání. Efektivnost vzdělávacích procesů na vyšších i vysokých školách byla neustále snižována mj. i ideologicky motivovanými opatřeními v oblasti výběru kvalifikovaných pedagogů. Dlouholeté snahy o aplikaci linie založené na představě výchovy nové "socialistické" inteligence měla celou řadu dopadů i na tuto oblast. Naprostá většina těchto opatření se postupně negativně promítla do kvality této tradiční, nejširší, ale také nejméně spolehlivé formy výběru talentů. Patří k nim i opatření, která vedla k odchodu podstatné části vzdělanců ze škol na přelomu 40. a 50. let, i k velkému odlivu mozků v podobě poúnorové emigrace. Významný podíl mezi zhruba 200 000 migranty v období mezi rokem 1948-1967 měli vysokoškoláci, z nichž mnozí se v dalších desetiletích úspěšně prosadili i na vysokoškolských i ve vědeckých a výzkumných institucích západního světa (viz též další části práce, včetně 4.1). Jejich pozice zaujali mladší, v té době většinou ještě na role vysokoškolských učitelů nepřipravení jedinci, kteří sami pak procházeli periodickými vlnami čistek. Vztahovalo se to i na vědeckovýzkumné pracovníky, zvláště pokud působili v řídících pozicích. Jedním z vedlejších produktů tohoto vývoje byl pokles zájmu těchto vlivných nových struktur o problematiku zvyšování vlastní tvůrčí výkonnosti, doprovázený zhoršením podmínek pro tyto procesy. Mnozí z nich pak řešili problém vlastní kvalifikační nedostatečnosti zakonzervováním se v pozicích, které předtím dosáhli. Nová managerská pseudokultura (probíhající ve zhruba stejné době, kdy Západ procházel burnhamovskou managerskou revolucí) založená na snaze co nejdéle udržet status quo korespondovala s podobnými procesy v jiných oblastech řízení. Svými destruktivními účinky urychlila rozpad tradičních forem vědeckých škol, které v podmínkách centralizovaného řízení nemohly přežít. Právě tyto školy však byly ( v prostředí zaměřeném silně antitalentově ) způsobilé rozvíjet sice málo zviditelňovanou, ale účinnou výchovu mladých talentů. Některá torza vědeckých škol dokázala nicméně přežít až do 90. let. Týká se to ale jen některých oborů, které se dostaly na periférii zájmu ideologů, většinou přitom málo náročných na materiální vybavenost.

8


K předválečným tradicím, jako k jednomu z mála funkčních pilířů výchovy talentů, lze přiřadit také respekt, který si zachovaly některé jiné formy výchovy talentů, zvláště sportovních a uměleckých. Přinejmenším proto pojmy "talent" a "nadání" nebyly ve společnosti pejoratizovány, či zcela tabuizovány, i když vliv názorů extrémně rovnostářsky orientovaných ideologů (sociální homogenita jako cíl) na mladou inteligenci s netradičním sociálním zázemím byl zpočátku velmi silný. Spojení obou pojmů s principem intelektu v podobě "intelektuálního nadání" nebo "vědeckého talentu" (což bylo zpočátku i v západním světě opatrně přijímáno), se jako termín s pozitivním obsahem začal přijímat a diskutovat s velkým zpožděním. Až v průběhu 80. let se viditelně měnil přístup k této problematice v podobě její legitimizace jako jednoho z významných témat společenských věd. Významně zde v té době působil i vliv ze Slovenska, kde recepce západních poznatků i zkušeností byla snazší, a kde byly provedeny první výzkumy, vydány první publikace a padla i jiná tabu.(2) V některých strukturách však přežívalo stigma elitářství. Projevilo se to mj. i v tom, že se problematika práce s talenty fakticky nedostala ani do kurikulí budoucích učitelů, ani nezískala přiměřené institucionální zázemí. V SO.letech (a v 90. letech tím více) šlo ale již o zjevnou anomálii. Druhým významným zdrojem podpory protalentových aktivit byly vnější faktory. Jejich společným rysem zpočátku byla východní provenience. Importem byl např. model aspirantury, kodifikovaný v 1. polovině 50. let jako forma výchovy vědeckých pracovníků z řad absolventů vysokých škol. V průběhu dalších desetiletí došlo i zde k domestikaci, nicméně stigma "sovětského vzoru" zůstalo a zdá se, že stále působí). Je ale stěží popíratelným faktem, že přes různé výhrady tato forma výchovy talentů měla celkově velmi pozitivní dopad na další vývoj v této oblasti. V průběhu dalších let i zde byly zaznamenány inovace signalizující změny postojů jak akademických, tak školských struktur k této problematice. Byly zde ale i jiné inspirace. V 50.-60. letech se v tehdejším SSSR (a v 70.-80. letech také v NDR i v některých dalších zemích sovětského bloku) začaly rozvíjet, zpočátku bez jakékoliv publicity, speciální vysoce intenzivní formy výchovy talentů. Později, když se o nich již začalo psát a mluvit, např. v souvislosti s tzv. sputnikovým šokem, jejich existence byla často využívána v argumentech pro podporu akcelerované výchovy vědeckých talentů. Kombinované působení vnitřních ( byť postupně stále více erodovaných tradic) a některých vnějších vlivů mohlo však v nejlepším případě pouze zpomalovat degenerativní změny, které v každé společnosti musí vyvolat neschopnost využívat tvůrčí potenciál výjimečných jedinců. Rozhodujícím bodem obratu se ve zpětné reflexi jeví krize české vědy a výzkumu, která se už v 80. letech stala nejen veřejně sdíleným tajemstvím, ale i předmětem jednání politických grémií. Byly zde jasné, těžko popiratelné souvislosti s neúspěchy jak v ekonomice, tak v bezpečnostní sféře (připravenost na hvězdné války apod.). Šlo o krizi, která už nebyla jen periferním doprovodným znakem celkové krize společenského systému založeného na idejích státního socialismu, ale byla vnímána přímo jako její příčina, i když ne jediná. Dostala navíc publicitu. Fráze na téma "vědeckotechnická revoluce", "urychlení cyklu věda-výroba-užití" atd. se opotřebovaly ve chvíli, kdy nové vynálezy, objevy, teorie, myšlenky přicházely už výhradně z jiných společností. Produkce nových technologických postupů , zboží s vysokým vkladem intelektuální práce apod., byla zjevně monopolizována Západem. V ČR, stejně jako v jiných zemích státního socialismu, se ve stále větší míře objevovalo jen to, co již bylo objevené, produkovalo to, co už jinde bylo považované za zastaralé atd. Stále zjevněji se projevoval deficit tvořivosti, originality myšlení a jiných znaků, které jsou charakteristické pro funkční vědu a také pro vědecké talenty. Přitom tehdejší Československo vykazovalo na počet obyvatel ve srovnání s jinými společnostmi vysoký podíl lidí zaměstnaných lidí ve vědě a výzkumu. V konfrontaci s technologickým zaostáváním se tyto údaje jevily jako nevěrohodné a rozporné. Později řada šetření potvrdila, že za zaměstnance vědy a výzkumu se ve statistikách vykazovaly pracovní síly (cca třetina), které s vědou a výzkumem neměly nic společného. (3)


9

I když i opravená čísla byla dost vysoká, změny vypovídaly o vážných problémech s podporou vědeckotechnického rozvoje. Společenský systém vytvářený v poválečném období neschopný byl zjevně podporovat svůj vlastní rozvoj jiným způsobem než neustálým, extenzivním růstem s jeho exponenciálně narůstajícími potřebami dalších a dalších lidských a jiných zdrojů, nebo velmi spornými náhradními řešeními v oblasti tzv. řízení vědeckotechnického rozvoje. Patřilo k mm především stále větší spoléhání se na import nových technologií (legální i zcela nelegální) poté, co rozšiřování VVZ nepřinášelo uspokojivé efekty. Dlouhodobý nárůst počtu pracovníků v této sféře se z celé řady příčin ukázal jako vysoce neefektivní pokus. Nicméně až v první polovině 80. let došlo k výše zmíněnému prolomení tabuizace kolem výchovy talentů. V té době již prakticky byly vyčerpány extenzivní možnosti růstu. K zájmu o výchovu talentů přispěly i úspěchy se zaváděním některých forem práce s intelektuálně nadanou mládeží, které byly pod jiným krytím (např. jako experimenty ve výuce pro děti se zvýšeným zájmem o studium apod.( zahajovány již na sklonku 70. let. Signalizovaly nejen využitelnost těchto postupů v širším měřítku, ale i nenákladnost, a svými prvními výsledky také vysokou efektivitu. K podstatným stimulům těchto změn patřilo i zjištění, že tyto aktivity nevyvolávaly bezprostředně procesy, kterých se ideoochránci obávali. Přispěla k tomu i skutečnost, že v polovině 80. let se naopak začalo znovu hovořit o potřebě reforem. Problematika výchovy talentů byla využitelná jako příklad podpory přestavbového trendu, i když se značnou opatrností. Někteří z těch, kteří dříve patřili k protireformně orientovaným aktivistům režimu dokonce začali projevovat podporu těmto změnám. K nejvýznamnějším aktivitám v této oblasti patřily A) v úrovni základního školství: a) zavedení a rozšíření experimentu s třídami s rozšířeným přírodovědným vzděláváním (od roku 1977) (4) b) inovace předmětových olympiád zavedením kategorií pro mladší žáky c) vytvoření sítě stanic mladých techniků a přírodovědců, včetně zájmových kroužků technického a přírodovědného zaměření (5) B) v úrovni středního školství: a) zavedení Středoškolské odborné činnosti (SOČ) jako podpůrné aktivity pro SVUOČ na vysokých školách v r. 1978 (6) b) rozšíření spektra soutěží na bázi předmětových olympiád (7) c) zahájení experimentů s třídami pro matematické talenty v r. 1974 a jeho postupné rozšíření do všech krajů (8) C) v úrovni vysokého školství: a) rozvinutí Studentské vědecké, umělecké a odborné činnosti (SVUOČ) od počátku 70. let jako vícestupňové soutěže na celo vysokoškolské úrovni a její postupné provazování s aspiranturou (9) b) zavedení individuálních plánů studia pro nadané studenty D) ve vědecké výchově: inovace ve formách organizované vědecké výchovy, včetně forem s napojením na vysokoškolskou přípravu(lO)

10


Ve většině těchto případů lze koncem 80. let konstatovat již rozvoj směrující k vytvoření sítě, resp. integrace do systému tzv. péče o nadané jedince. Místo experimentu lze u řady forem již hovořit o jejich zavedení se jako standardní součásti výchovně vzdělávací soustavy. Nejproblematičtější oblastí tvorby proponovaného systému péče o vědecké talenty se stal nakonec : a) přechod talentů do vědeckovýzkumných institucí (tzv. nasávací mechanismus) b) provázání, resp. propojení jednotlivých aktivit na úrovni celého školství tak, aby byla zajištěna průchodnost nadaných jednotlivců jednotlivými stupni. V principu šlo tedy už v 80. letech o dotvoření systému, který by vedl k bezbariérové výchově talentu. V té době vzniklo několik variant návrhů jak vytvořit takový systém péče o talenty, včetně návrhu modelu integrujícího již vytvořené formy péče o talenty. Nedošlo ale k jejich realizaci(ll) K podstatným nedostatkům, projevujícím se ještě koncem 80. let prakticky ve všech aktivitách podporujících tzv. péči o vědecké talenty ( pozn.: i v eufemismu "péče o talenty", resp. péče o výchovu talentů apod. lze považovat pro danou dobu charakteristický důraz na etatistický přístup k této problematice - viz dále) patří i bumerangové efekty, k nímž dochází např.tím, že : a) školství se dostalo do fáze rychle postupujících degenerativních změn. Nedostatky ve vyšším školství (např. v přípravě budoucích učitelů) se vzhledem k délce jejich trvání i jejich charakteru už nejen projevily na nižších stupních, ale i naopak. Rychle klesající kvalita vzdělávání na nižších stupních ovlivňovala stále zřetelněji i úroveň přípravy ve vyšších stupních. Pedagogické sbory postižené fluktuačními vlnami kvalitních pedagogů podléhaly již v tomto období nežádoucím změnám ve věkových strukturách i ve výkonnosti. Včetně vysokého školství, kde se zvlášť výrazné nedostatky objevily ve vědeckovýzkumných aktivitách. Na mnoha pracovištích již docházelo k neskrývané simulaci vědeckovýzkumných aktivit b) dlouhodobé omezování kontaktů se západním světem se odrazilo nejen v ekonomice, ale také ve sféře školství, vědy a výzkumu. Přerušená výměna informací i jiných kontaktů z dřívějších let se ani v letech perestrojky neobnovovala. Přitom vzdělávací technologie, včetně přípravy talentů v západních společnostech prošly zajímavým vzestupným vývojem. V žádném případě to už nemohlo být kompenzováno spoluprací s východními zeměmi, která nepřekračovala přes značný rozsah ( vykazovaný ve statistických bázích) většinou bariéru obligatorních, vysoce formálních vztahů. Navíc byly tyto země zasaženy všestranným zaostáváním. Stimulovala se tak nežádoucí orientace na soběstačnost v oblasti, která svojí podstatou je nadnárodní (a vyžaduje naopak ochotu k co nejširší spolupráci a antiizolacionalistické, tedy vstřícné chování). Existence těchto i dalších systémových vad by při zpětném hodnocení tohoto vývojového období výchovy vědeckých talentů v ČR neměla vést k ignoranci faktů svědčících o tom, že vývoj v tomto období vedl i k řadě překvapivě pozitivních efektů. Včetně toho, že : - vznikla nikoliv nevýznamná a s ohledem na charakter podmínek i relativně početná skupina mladých talentů s předpoklady pro úspěšnou kariér ve vědě. A to i přesto, že v 70. a 80. letech již přestala být funkční většina dříve založených vědeckých škol. Nové formy práce s intelektuálně nadanou mládeží (zvláště formy uvedené pod A-a, B-a a C-a, které byly jednak již rozsáhlé, jednak byly - i když ne zcela dostatečně- právně i jinak zajištěny) přispěly k narušení některých zvlášť silných a umělých bariér v rozvoji budoucích talentů. Vznikl tak fenomén tzv. ostrůvků pozitivní deviace, projevující se i v jiných strukturách totalitních společností jako důkaz přirozené vitality do té doby potlačovaných procesů. 0 jejich kvalitě a síle svědčí i fakt, že jsou ještě v polovině 90. let funkční - v relativně krátkém období se vytvořil přirozený rezervoár jinak výrazně deficitních tvořivých osobností, který stimuloval základní transformační procesy 90. let

11


- vznikla podpůrná infrastruktura institucí i jednotlivců, která některým těmto formám pomohla přežít složité období 1. poloviny 90. let. Přežily to právě ty formy, které se mohly opřít o mimoškolské struktury (SOČ a olympiády). Tam, kde byla závislost pouze na školských strukturách, došlo k rozpadu ( soustava tříd a škol s rozšířeným vyučováním přírodovědných předmětů a zvláště SVUOČ na vysokých školách) - byly iniciovány výzkumné akce monitorující některé procesy v této sféře v dlouhodobém horizontu způsobilé svými výsledky podporovat i nezbytné inovační procesy umožňující lepší adaptaci na nové poměry - výchova talentů se stala legitimní, byť ne dostatečně zajištěnou a institucionalizovanou aktivitou. Je nejen předmětem výzkumného zájmu, pokusů o analýzu, ale i snah směřujících k vytváření podpůrných sdružení, spolků, ediční činnosti apod. Bez aktivit rozvíjených v předchozím období by všechny tyto procesy byly opožděné, ne-li nemožné. Pro všechny tyto zřetelně pozitivní produkty minulého vývoje je jim společné to, že nejsou pouze: a) produktem institucionálních struktur, které mají práci s talenty tzv. v popisu své práce (tento fakt je důležitý proto, že tyto instituce přestaly z různých příčin z větší části v 90. letech podobné funkce plnit, včetně škol, pracovišť VVZ apod.). Proto mohly být suplovány aktivitami jednotlivců motivovaných vlastními cíli. Jejich entuziasmus bývá často opřen o osobnostní kvality, i o vlastní zkušenosti s prosazováním se b) generovány novými, ale i tradičními hodnotami společnosti, potřebou zachovat a posílit málo viditelné zázemí výchovy talentů v rodinných strukturách. Čím více byla např. vzdělanost v určité rodině respektována jako důležitá cílová hodnota, tím vyšší byla ochota příslušných rodin investovat do rozvíjení talentu (formou mimoškolního vzdělávání apod.). Tak, jak erodoval systém založený na hodnotách nivelizované průměrnosti, začaly se tyto skryté zdroje obnovovat c) předmětem domácího vývoje. Věda a výzkum získaly, přes všechnu pokleslost českých struktur vědy a výzkumu spojenou se snížením konkurenceschopnosti v průběhu 70. a 80. let, relativně vysokou prestiž. Především díky výsledkům, které v mnoha oborech byly ve světě dosaženy. Tato oblast (uplatnění se) se stala přitažlivou pro mnohé, jinak různorodé lidi usilující o prosazení se. V situaci, kdy jiné možnosti demonstrovat své kvality, zájmy apod. byly silně redukovány, mnoho dospělých lidí pěstovalo různá hobby spojená s amatérsky pojatou vědou, zapojilo se do činnosti zájmových kroužků (jako instruktoři apod.). Rozsah této "malé vědy" dosáhl značných rozměrů a pozitivně ovlivnil i mnoho mladých lidí. Existencí těchto infrastruktur lze tedy vysvětlit i fakt, že navzdory negativnímu klimatu působícímu ve společnosti po celé poválečné období proti rozvoji nových forem práce s talenty, přesto některé nové formy nakonec vznikly. Vysvětlují však do jisté míry i to, proč v následujícím období první poloviny 90. let některé z těchto nových forem nepřežily a jiné pouze vegetují, ale nerozvíjejí se. V 90. letech už vznikl přirozený ventil pro seberealizaci mnohých osobností se skrytým potenciálem ve zcela jiných oblastech aktivit. Podnikavost, managerské kvality, vitalita, nadprůměrnost, výjimečnost atd. a s nimi spojené schopnosti se staly během velmi krátkého období posledních pěti let vysoce deficitními komoditami nového pracovního trhu. Navíc stále lépe oceňovanými finančně, prestižně i z hlediska možností seberealizace.

12


Už na počátku 90. let byla tato změna signalizována v průzkumech zaměřených na aktivity středoškolské mládeže v rámci SOČ. Z odborných kroužků i ze škol odešlo větší množství zvláště mladších lidí, kteří se zabývali vedením dětí a mládeže k zájmu o vědu a výzkum. Také aktivity rodičů a příbuzných evidentně klesly a s nimi začala klesat nejen účast středoškoláků na soutěžích, ale i kvalita předkládaných prací. Projevilo se to mj. i v razantním poklesu obratu dříve velmi prosperujících akvaristických a jiných podobných obchodů, které vydělávaly na potřebě lidí něčím se intenzivně zabývat. Stručně řečeno - některé externí infrastruktury se v klimatu 90. let doslova rozpustily. 1 tak se prokázalo, do jaké míry a jak tyto struktury zajišťovaly výchovu talentů. Longitudinální výzkum z let 1984-1994 však také potvrdil svými výsledky, že určité a velmi pozitivní dopady na vývoj v 90. letech některé formy (např. SOČ) měly. Dokázaly významně omezit rozsáhlý brain drain, k němuž v 90. letech došlo tím, že poskytly talentům (resp. jejich části) hlubší motivaci k dalším aktivitám ve vědě a výzkumu, přestože podmínky pro jejich práci byly na pracovištích vědy a výzkumu již jiné (Čermák, 1995).

2.2. Vývoj ve světě Problematika výchovy vědeckých talentů ve světě je v rámci dané studie neuchopitelná vzhledem ke své šíři i jiným parametrům. Aspoň ne bez určité redukce. Nejde jen o geografické hledisko. 1 když lze zúžit oblast výchovy vědeckých talentů jen na vyspělé země (pokud není uvedeno jinak, je v textu operováno v případě užití pojmu "jiné země" vždy s takto definovaným subjektem), jde stále o téma, které je vhodné na obsáhlou monografii. Výchova talentů v těchto společnostech zaznamenala během posledních desetiletích neobyčejně dynamický vývoj, podněcující např. vznik mnoha nových forem práce s talenty i jiné procesy, jejichž analýza přesahuje možnosti takto pojaté studie (12). V západním školství i mimo něj se rozvíjely jak tradiční, tak nové formy výchovy talentů v závislosti na specifických podmínkách a potřebách jednotlivých společností. Ve sféře školství se analýza těchto procesů, zvláště v nejvyšších stupních, překrývá s vývojem nových forem vzdělávání. Často je obtížné danou problematiku vnímat současně jako přirozenou součást vývoje v této oblasti, i jako zajímavý, ale relativně samostatný okruh aktivit. Příkladem může být oblast vlastní vědecké výchovy organizované ve většině západních systémů vzdělávání jako 3. cyklus VŠ studia. Už to, že neexistuje (a pravděpodobně ani nebude existovat) jednotný model, který by byl normou pro ostatní, vyvolává problémy s orientací v množině změn, k nímž zde průběžně dochází. Tedy i se zařazením té které formy do dané problematiky, hodnocením její perspektivy atd. V průběhu jediného desetiletí zde došlo jak ke kvantitativnímu, tak kvalitativnímu obratu, který dále pokračuje. Viz též studie, která byla u nás na počátku 90. let na toto téma zpracována (13). V létě 1995 byl na Karlově univerzitě uspořádán mezinárodní seminář na téma "Restrukturace doktorských studií v ČR a ve střední Evropě", kde se jednotlivé aspekty vývoje vědecké výchovy ve světě diskutovaly. Včetně výhledového záměru o realizaci projektu Centra doktorandských studií při UK Praha. Seminář mj. znovu potvrdil nezajištěnost této problematiky v českém prostředí. Chybí kvalifikované rozbory, které by stimulovaly mj. i snahy o import zahraničních know how v této sféře. Relativně nejdál pokročila v tomto směru práce v oblasti biomedicinských věd, ale i zde jde o zatím spíše o začátek obnovy než o pokročilejší aktivity. Snaha o základní orientaci v činnosti různých pracovišť i jednotlivců působících v této sféře je zjevná např. ze Seznamu oborových rad, školitelů, školících pracovišť a doktorandů 1994-5 vydaného v r. 1995 péčí CIS UK Praha. Souvisí s faktem, že právě v této oblasti zůstala dosud zachována původní tradice vědeckých škol, i když ve značně redukované podobě.

13


V okolním světě na rozdíl od vývoje u nás se o takovém obratu či skoku dá hovořit i v jiných oblastech výchovy talentů. Plně se to vztahuje i na formy výchovy talentů na nižších stupních vzdělávání. Svědčí o tom mj. i existence většího počtu publikovaných materiálů, které jsou určeny nejen pro odborníky působící v této oblasti, ale i jiné účastníky výchovy talentů, včetně rodičů. Jde o studie zabývající se vhodnými praktikami ve výchově nadaných dětí a mládeže typu "Begabte Kinder finden und fordern" (W. Nagel, 1986) či "Recommended Praktices in Gifted Education" od B. Shore a kol.( 1991). Patří sem i srovnávací studie o vývoji výchovy talentů v různých zemích i metod aplikovaných ve výzkumu v dané oblasti (viz např. příručku "Conducting Research and Evaluation in Gifted Education" od N. Buchananové a J. Feldhusena z r. 1991). Analýzu v této oblasti, s ohledem na výše deklarované užší cíle této studie, lze ale založit i na jiných přístupech, než na výčtu všech možných změn, k nimž v západním světě, v postkomunistických společnostech a v rozvojových zemích na sklonku XX. století už došlo. Takový přístup (vedle toho, že vyvolává mírně depresivní pocity vznikající z porovnání vnějších a vnitřních vývojových procesů) nicméně nesměřuje k věci samé. Tj. nezabývá se příčinami toho, proč jsou problémy výchovy talentů v dnešním světě tak aktuální (zčásti jde o endogenní příčiny), ale spíše jeho efekty. Resp. jejich hromadění, včetně těch podstatných i těch vedlejších. V situaci, jaká je v ČR, však vzniká i problém s rozlišením toho, co je nosné, co není. Resp. co je příčinou a co je jen vedlejším produktem apod. Proto místo tohoto analyticko-syntetického přístupu (vyžadujícího kromě týmové práce navíc zvládnutí velkého množství u nás obtížně dostupné odborné literatury, napojení na světové sítě v této oblasti apod.) byl v této části studie uplatněn jiný přístup umožňující rozbor dané situace. Je založen na reflexi procesů probíhajících v důsledku změn ve výchově talentů ve světě uvnitř české společnosti. Tj.: - jaké vlivy se nejvíce prosazují, resp.v jaké oblasti (viz bod 2.2.1). Komplementární k tomu je reflexe opačného druhu. Tj.: - jaké změny, k nímž v okolním světě došlo, se v českém prostředí nejen neprosadily, ale nebyly ani jako významné dosud reflektovány, i když ve svém původním prostředí se významně rozvinuly. Tedy proč se vlastně neprosadily (viz bod 2.2.2). Daný přístup je založen na předpokladu, že výsledky takto pojaté redukované analýzy (pracující vlastně na podobném principu jako je zkoumání negativu ve fotografii, kde je zvýrazněno to, co v pozitivu je obvykle přehlíženo) tendencí vývoje práce s vědeckými talenty ve světě mohou lépe přispět k poznání dané sféry. Tedy i k porozumění procesům, které v české vzdělávací politice 90. let mají transformační image, ale v reálu spíše simulují transformační procesy. Míra rozvinutí výchovy talentů je mj. i poměrně spolehlivým ukazatelem stavu, v němž se vzdělávací systémy jednotlivých společností nacházejí. Konkrétním ukazatelem není zde pouze to, v jakém rozsahu jsou jednotlivé formy výchovy talentů rozvíjeny, ale také jak se tyto formy vnitřně dynamizují či naopak, což vede k řadě otázek. Např. proč právě ony? Jaké vlastně mají sociálně ekonomické, politické, vzdělávací či Jiné zdroje? Jde o procesy související se změnami širších společenských struktur, jejich elementárních vzorců chování (viz též kap. 3), nebo jen o změny dotýkající se jedné, navíc zdánlivě velmi malé populační podskupiny?

14


2.2.1. Vlivy, kterými dynamický rozvoj výchovy talentů ve světě nejvíce působí na práci s talenty v české společnosti. Vývojové procesy ve výchově vědeckých talentů v západní společnosti vyvolané potřebami jejich předchozí transformace z industriálních forem do nových postindustriálních stádií vývoje, byly v českém prostředí dosud reflektovány jen povrchně, a ve velmi omezeném rozsahu. Většinou byly tyto reflexe zprostředkovány efekty této výchovy na zvyšujícím se potenciálu západní vědy a výzkumu. Tedy izolovaně od ekonomických, politických a sociálních aspektů procesů, které s rozvojem výchovy talentů v těchto společnostech bezprostředně souvisely. Rozbory sledující tyto změny v těchto vazbách, z řady důvodů nebyly akceptovány, stejně jako byly ignorovány jiné kvalitativní změny v západní společnosti svědčící o otevírání se fiktivních nůžek mezi Západem a Východem v minulém období.(14) Viditelné efekty výchovy talentů byly u nás většinou interpretovány jen jako obvyklé 18 vzdělávací inovace, projevující se především ve školském, event. v rodinném prostředí. Tento způsob vnímání má své tradice vyplývající z poměrů v 80. letech, kdy import poznatků z této oblasti byl podroben ideologické kontrole. Mimořádný nárůst světové "talentologické" produkce v odborné literatuře byl spojován spíše s módní vlnou v některých oborech, než s kvalitativními změnami, k nímž v té docházelo v západní společnosti. V situaci, kdy mohlo být uplatňováno účinné embargo na jiná hodnocení prudkého rozvoje zájmu o problematiku výchovy vědeckých talentů tím, že prakticky nebyla příležitost konfrontovat odborné informace z časopisů i publikací s realitou tehdejších poměrů (minimální možnosti přímých kontaktů s okolním světem), bylo ještě možné podobná hodnocení situace (byť podmíněně) respektovat. V té době vycházely jen velmi vzácně materiály a studie určené pro odbornou veřejnost, které by aspoň okrajově informovaly o situaci ve výchově vědeckých talentů ve světě. Také platformy, kde se o tomto procesu dalo diskutovat, byly velmi omezené. Prosadily se proto psychologicky pojaté výklady dané problematiky, zužující téma na záležitost individuálních forem výchovy talentů, včetně různých výkladů výchovy k tvořivosti, sebekoncepce atd. To se promítlo i v pojetí "Celostátního semináře k otázkám péče o intelektuálně nadanou mládež v Československu" uspořádaném v r. 1987. V 90. letech sice podobná tabu formálně padla, setrvačnost předchozího vývoje byla ale silná. Prakticky se reprodukovaly staré deformované představy o zdrojích těchto změn. Zvlášť se to projevilo např. ve výkladu F. Sinkuleho, založeném na excerpci a následné kompilaci několika, víceméně náhodně vybraných informačních zdrojů ze západní literatury pedagogického typu. Na této studii lze demonstrovat rizika vznikající při konfrontaci ortodoxně (nikoliv konzervativně!) pojatého způsobu uvažování o něčem, co nikdy nebylo pouze pedagogickým problémem s realitou. Tedy i rizika související s tím, že se z širokého spektra dílčích problémů souvisejících v západní kultuře s výchovou vědeckých talentů zviditelňují jen ty, které tam patří k již historickým tématům. Např. tzv. demokratizace školství versus výchova talentů, princip rovnostářství zakotvený již v osvícenství a jeho moderní formy konfrontované s rozvojem výchovy talentů atd. Příznačné pro situaci u nás je nicméně i to, že po této studii už u nás žádná další práce podobných aspirací nebyla publikována. Nedošlo tedy ani ke korekcím zvoleného hlediska. Import poznatků z okolního světa probíhá v 90. letech do české společnosti jiným způsobem než obvyklou difúzí vybraných informací (např. prostřednictvím standardních médií). Např. tzv. misionářským způsobem. Vznikají filiálky už etablovaných zahraničních společností sdružujících jednotlivce zaměřené na podporu výchovy a vzdělávání nadaných a talentovaných dětí a mládeže. Např. ECHA a WCGTCH. Aktivisté těchto organizací se prakticky od samého založení těchto filiálek potýkají s náborem členstva. Důvodů jejich skomírání je více, ale ten nejpodstatnější je nejspíš fakt, že chybí přirozeně vzniklá základna. Tím, že české vědecké, na profesionálním principu organizované komunity neintegrovaly problematiku do svých činností, že téma nebylo předmětem širšího a soustavného vědeckého bádání ani pedagogické činnosti (např. na školách připravujících budoucí učitele), základna tohoto typu vlastně ani nemohla vzniknout.(15)

15


Prosadily se proto především náhodné vlivy. To má své příčiny. Včetně absence podmínek pro rozvinuté formy práce s talenty (nasávací efekt, tradice apod.), či proto, že nejsou k dispozici . Ani v západních zemích neexistuje jednotné schéma rozvoje výchovy talentů. Snadno to lze prokázat i z aktuálních diskusí, které se vedou mezi těmi, kteří přispívají do některého z mnoha odborných časopisů se specializací na danou problematiku, Včetně Gifted Child quarterly, Journal for the Education of the Gifted, Roeper Review, Gifted Education International, Gifted International, Gifted Children Monthly, Gifted Child Today magazine, Echa News, European Journal for High Ability atd. Už dříve se na Západě výchova talentů , resp. názory na ní diferencovaly do dvou základních skupin. Na stoupence tzv. akceleračního přístupu a na stoupence tzv. obohacujícího přístupu (acceleration versus enrichment). V obou proudech existuje široká variace interpretací zmíněných přístupů, včetně tzv. radikálních. Např. "radikální akceleranti" se zformovali koncem 60. let kolem skupiny prof. Stanleye z Johns Hopkins University zabývajícího se urychlením přípravy matematických talentů. Patří k nim i ti, co prosazují tzv. skipping grades, umožňující dosahovat v podstatně kratším období vyšší úrovně formálního vzdělání. Na druhé straně rovněž koncem 60. let se pod vlivem zkušeností s prvními sobotními kursy (dopoledními) pro výjimečně nadané děti a mládež pořádané pro starší žáky L. Foxem, D. Keatingem a jinými stoupenci principu enrichment ( známým propagátorem tohoto principu ve výchově talentů je např. J. Renzulli) souběžně rozvíjel i konkurenční proud, rovněž se zajímavými výsledky. Jejich soutěžení vedlo k vzniku širokého spetra nejrůznějších aktivit v obou základních proudech, které - jak se ukázalo - měly ve svém souhrnu velmi pozitivní dopad. Přitáhly pozornost ostatních, jak pedagogů, vědců z jiných oborů, tak rodičovské a odborné veřejnosti. Vytvářely se nové standardy výkonnosti, podnítily nesčetné experimenty souvisící se zahajováním školní docházky, s její délkou, s mimoškolní přípravou atd. Vytvořilo se tak protalentové klima ve školských i jiných strukturách. Na druhé straně vycházíme-li z délky trvání tohoto období od prvních průkopnických aktivit typu Termanových "Genetic Studies of Genius" završující jeho aktivity od 20. do konce 50.1et (a pokračující prostřednictvím činností jeho žáků až dodnes), je zřejmé, že šlo i zde o poměrně dlouhou etapu "zrání" problému. Z různých možných vlivů v české společnosti měl největší šanci ujmout se tzv. obohacující princip. Především v podobě těch aktivit, které se rozvíjely v minulých letech (viz kap. 2.1). Ve všech případech jde spíše o spontánní (tedy tzv. znovuobjevující) proces, než o řízené zavádění, inspirované zahraničními zkušenostmi. Odpovídá to reálným možnostem české společnosti, stavu školství apod.

2.2.2. Reflexe změn, které se v jiných vyspělých zemích světa prosadily Dopady změn tohoto typu není snadné mapovat. Také proto, že chybí zřetelné stopy těchto změn. Na druhé straně důležité není přitom ani tak to, že se neprojevily, ale proč k tomu vlastně nedošlo. Tedy, proč k tomu nedošlo ani v 90. letech, kdy už pro něco takového nebyl důvod v podobě případných sankcí apod.? Vztahuje se to i na absenci dané problematiky v : a) aktivitách různých odborných, profesionálních společností působících ve sféře vzdělávání b) přípravě vysokoškolských kurikulí pro budoucí učitele c) oblasti vzdělávání dospělých, včetně rekvalifikací d) výzkumných aktivitách pod patronací grantových komisí atd. (16). Do tohoto informačního vakua patří zvláště absence informací o výhodách a přínosech protalentové vzdělávací politiky pro formování nového pojetí školské politiky na všech možných úrovních, od lokální až po státní. Neznalost s tím spojená kontrastuje s tím, co se děje v okolním světě. Jedním z následků této nevědomosti jsou anomálie, které takový přístup ve formování školské politiky nutně vyvolává při porovnání s jinými zeměmi. Včetně exkluse dané problematiky v deklaracích o cílech vzdělávání ve vládních i jiných oficiálních dokumentech.

16


Zatímco v rozvinutých společnostech vyvolávají otázky školské politiky související s výchovou talentů velmi živé diskuse, u nás je v tomto směru nepřirozené ticho uvážíme-li, kolika procent mladé populace se to týká. lze to mj. vysvětlit jako důsledek stávající úrovně koncepčního a analytického myšlení (jako něco, co je pod prahem vnímatelnosti). Protalentová vzdělávací politika předpokládá i schopnost definovat střednědobé a dlouhodobé cíle a způsoby jejich dosahování. Přežívání některých, zjevně vůči talentům nevraživým postojům ve veřejném mínění, (vypěstovaným rovnostářskými i pseudorovnostářskými ideologiemi, které zde dlouhé období působily), patří rovněž k příčinám této diference. Ani česká "pravice" se tématu "výchova talentů" nechopila jako jednoho z bodů svého programu. V tomto směru jde tedy o pseudopravici bez pravicového programu. Na druhé straně by bylo asi překvapující, kdyby se otázka výchovy talentů dostala do popředí veřejného zájmu v situaci, kdy ani otázka podpory vědy a výzkumu jako předpokladu ekonomického úspěchu a sociálního rozvoje není na programu dne. Způsob, jak roztříštěně a nahodile se promítá problematika výchovy talentů do české reality, potvrzuje představu o improvizující, modernizační koncepci postrádající (v oblasti rozvoje vědy a vzdělávání) české politické praxi 1. poloviny 90. let. Zatím nejsme ani minimálně vybaveni pro recepci pozitivních vlivů, které vývoj výchovy talentů v okolním světě může mít, nebo může vykonávat na modernizaci školství, vědy a jiných významných struktur. Nemáme ani dostatečnou schopnost rozeznat v nabídce, která přichází z jiných zemí to, co je nejen použitelné, ale i to, co je nutné dělat, abychom se nedostali jako společnost mimo trajektorie udržitelného vývoje. Právě podmíněnost recepce modernizačních strategií prostřednictvím lidských zdrojů, jejichž intelektuální parametry odpovídají náročnosti daného cíle (tj. modernizace) vytváří z výchovy nových vědeckých talentů téma zasluhující analýzu.

17

3. Výchova vědeckých talentů v polovině 90. let a její ekonomické, sociální a vzdělávací souvislosti

3. Výchova vědeckých talentů v polovině 90. let a její ekonomické, sociální a vzdělávací souvislosti Na způsobu, jak se na počátku 90. let v české společnosti změnil přístup k problematice vědeckých talentů, lze názorně demonstrovat vývoj transformace od rozkladu státněsocialistických struktur k rekonstituci kapitalistických a postindustriálních struktur. Klíčem k porozumění tomuto procesu jsou rozdíly mezi přístupy k dané problematice v předlistopadové a v polistopadové české společnosti vyjádřené v termínech "péče" a "výchova". Pojem péče je v daných souvislostech spojen s totalitními strukturami, které nerespektují jednotlivce jako svéprávného občana s určitými uznanými tzv. přirozenými právy, včetně práva na rozvíjení a exploataci svého (svých) talentu(ů). Stát zde představuje jen sílu, která může a nemusí (pokud talentu nepřizná tzv. společenskou potřebnost) ochránit jednotlivce a jeho talent. Vztahuje se to i na vytváření podmínek pro rozvíjení talentových dispozic. A to nejen k rozvíjení talentu (resp. dispozic pro talent v podobě vloh a nadání) nedospělého, ale i dospělého občana. Žádný jedinec není respektován jako plnoprávný občan, protože není vlastně ani vnímán po celý jeho život jako dospělý ve smyslu samořiditelného (tedy jak plnoprávného, tak svých práv schopného využívat) občana. Svoji oprávněnost na existenci etatismus odvozuje značně paradoxně od práva na ochranu, kterou v každé, tedy i v občanské společnosti má zaručenu nedospělý jedinec, tj. dítě, dospívající mladý muž či žena. Háček je zde v tom, že nedefinuje nikdy hranici dospělosti, resp. svéprávnosti jedince. V praxi vyspělejších forem společnosti takový přístup naráží na problém nefunkčnosti. V případě vědeckého talentu se státní paternalismus stává zvlášť průkazně nefunkční tím, že se stává bariérou rozvoje jedince i společnosti jako celku. Omezuje prokazatelným způsobem schopnost společnosti využívat talenty jako specifického motoru rozvoje společnosti. Typické je, že společnosti schopné sebevývoje byly a jsou charakteristické i zvýšenou podporou výchovy talentů (což platí i naopak), Vždy jde současně jak o podporovaný rozvoj talentu (u nedospělých jedinců), tak o příznivé podmínky pro rozvoj autonomních osobností a struktur. Ochrana talentů, která byla aplikovaná v podobě skleníkových podmínek pro seberozvoj vysoce talentovaných osobností v totalitních společnostech, známá např. z osudů Kapicy, Landaua, Sacharova, Komarovova a dalších špiček někdejší sovětské vědy, mohla být použita jen s velmi omezenými, byť přesto zajímavými výsledky. Např. na podporu extrémně náročného (na kvalitní lidské zdroje) jaderného či kosmického výzkumu v podmínkách zcela zaostalé, k zániku na počátku 90. let spějící společnosti. (17) V teoretické sféře je státněsocialistická péče o talenty propojena s ideologickým konceptem všestranně harmonicky rozvinuté osobnosti. Schéma se stalo ukázkovým výrazem absolutisticky definované moci celku nad individuem. Bylo přitom opřeno o představu, že talent je něco, co patří společnosti. Společnost má tedy právo, event. i určitým způsobem definovanou povinnost starat se o (resp. kontrolovat( jeho rozvíjení i využívání. V praxi se extrémním výrazem této paternalisticky etatické ideologie stalo např. dirigistické rozmísťování absolventů škol, které u nás zaniklo již v 1. polovině 60. let, ale v NDR bylo praktikováno až do konce existence tohoto státu. Ve skutečnosti neexistence jiného než státního sektoru pracovního trhu způsobovala, že i bez formálních umístěnek stát (resp. partajkracie fakticky kontrolovala životní dráhy jedinců. Přinejmenším prostřednictvím standardů vymezených jako závazné pro odměňování výkonu, eliminujících možnost ocenit nadstandardně nadstandardní výkony. Tímto způsobem pak ovlivňujícím i vývoj životního stylu tzv. mladé inteligence, což v mnoha případech mělo zcela destruktivní efekty (včetně intervencí do komunikačních kontaktů s okolním světem apod.). Také aplikace různých selektivních kritérií při výběru do vyšších forem vzdělávání (v extrémní podobě např. do aspirantury, kde schvalovací řízení probíhalo na úrovni okresních, v případě společenskovědních oborů i krajských politických orgánů), založených na nevýkonových, tedy k přítomnosti odborných dispozic irelevantních principech, toto dokumentuje. Ve skutečnosti tímto sítem nemohl projít ani významný podíl tzv. odolných (tj. na situaci ve školství i v jiných sférách výchovy talentů do jisté míry nezávislých individualit) z řad potenciálních vědeckých talentů. Totalitní společnost tak vlastně přispívala k svému budoucímu zániku. Nešlo ovšem jen o vědecké talenty, ale i o jednotlivce nadané pro řízení, pro manuální zručnosti apod.. Tedy o přerozené elity pro kteroukoliv oblast lidské činnosti -(viz kap. 4.2.). V

18


procesu formování totalitních společností XX. století tím došlo k významné systémové chybě, která přispěla později k jejich rozpadu.(18) Proti tomu jako alternativa vznikly moderní, demokraticky orientované společnosti XX. století, kde elitní struktury byly definovány jako cílové, jako produkt přirozeného výběru. Každý jedinec se mohl na těchto procesech podílet, resp. měl na to právo. Nic zde není chápáno jako zcela dokonalé, vše se může ale zdokonalovat. Principem demokratické společnosti je právě vytváření podmínek pro zdokonalovací proces, do něhož může vstoupit každý, a každý má šanci, která může ve vztahu k druhým lidem mít podobu štafety v časově neurčitém, délku trvání konkrétní lidské existence přesahujícím vzdálené období. V transformačních procesech v ČR 90. let jde o náhradu překonaných státně socialistických schémat společenského vývoje za demokratický model tohoto vývoje. Jde i o jejich rychlost. Mezi výchozí, předlistopadovou situací a cílem, kterým je plná (tj. partnerská, nikoliv pouze formální) integrace do evropských ekonomických i jiných struktur, existuje přechodná fáze spojená s existencí hybridních struktur. Tyto struktury lze identifikovat ve všech možných rovinách aktuálního společenského dění, školství, vědy a výzkumu a hospodářského sektoru. 1 v oblasti práce s talenty lze dokumentovat stupeň této hybridizace, včetně rizik, které s sebou tato hybridizace přináší. Tedy i rizika sterility, které vyvstává vždy tam, kde se vývoj na této úrovni zakonzervuje (v živé přírodě má takový proces mnoho podob). Při analýze vývoje práce s talenty ve školství v 90. letech (in 3.1.), stejně jako ve vědeckovýzkumné sféře ( viz 3.2.), opřené o výsledky vlastních i řady jiných analýz obou sektorů provedených v minulých letech v ČR, jsou zkoumány ekonomické, sociální a vzdělávací souvislosti změn ve výchově talentů. Fenomén brain drainu, formování nových, restrukturace starých elitních struktur v oblasti školského i vědeckého managementu i definování priorit vývoje v daných sférách jsou pak předmětem dalších dílčích analýz v kapitole č. 4. Z těchto analytických podkladů vycházejí i představy dalšího vývoje v druhé polovině 90. letech (viz 5. kapitola). Navazuje na ně rozbor možností, jak řešit některé aktuální problémy výchovy talentů na jednotlivých stupních školství a v oblasti pracovního trhu v těchto letech.

3.1. Školství a práce s talenty v 90. letech Vývoj forem práce s talenty v resortu školství v 90-letech byl ovlivněn dvěmi skupinami faktorů. První skupina faktorů souvisí se změnami v makrosociální sféře, zvláště s ekonomickou a sociální transformací. K efektům působení patří jak nová reflexe vztahu mezi uspořádáním, cíli společnosti a mezi podporou forem práce s talenty ze strany státu (péče kontra výchova talentů), tak rozhodnutí o prioritách rozvoje a s nimi související přesuny prostředků i lidských zdrojů. Druhá skupina faktorů má vztah ke změnám uvnitř vzdělávacího systému. Konkrétně k jednotlivým formám práce s talenty, které byly v předchozím období již rozvíjeny. Především analýza vlivů této druhé skupiny faktorů (do nichž se ovšem promítají i faktory z první výše uvedené skupiny) může být využita jak pro deskripci, tak i pro zhodnocení změn, k nimž ve školství v tomto období došlo. První polovina 90. let by mohla být na základě porovnání s parametry práce s talenty dosahovanými v předchozí dekádě jednoznačně hodnocena jako doba úpadku (dokonce i rozpadu) většiny v 80. letech úspěšně rozvíjených forem práce s talenty (viz kap.1.1). Týká se to všech stupňů vzdělávacího systému. V oblasti 2. stupně základních škol jde především o rozpad sítě škol s rozšířeným vyučováním přírodovědným předmětům (dále jen SŠRVPP) Ještě v 2. polovině 80. let tato síť vyvolávala dojem vysoce pozitivní inovace. Ale již v době svého největšího vzestupu se projevily zcela zásadní problémy v jejím vývoji. Včetně:

19


- návaznosti této formy na jiné vzdělávací aktivity, zvláště v oblasti středního školství. Zůstala nevyřešena otázka propustnosti absolventů tříd s rozšířeným vyučováním do vyšších stupňů přípravy, rovněž podněcujících rozvoj jejich nadání. Pokud byl tento "experiment" omezen na několik škol v republice, nevznikal žádný problém. V situaci, kdy v každém okrese existovala škola s těmito třídami, a kdy počet výběrových středních škol (např. gymnázia pro matematické talenty) nebyl tomuto rozsahu přizpůsoben, vznikly vážné problémy. Navíc tyto problémy byly zesíleny skutečností, že se střední školství muselo vyrovnávat s mimořádně silnou populační vlnou, na kterou nebylo připraveno. Vznikla tak nová situace definovatelná jako "absence nasávacího mechanismu", která měla účinky jak na absolventy těchto tříd, tak na jejich učitele i na další subjekty - rozvolnění experimentu, který byl původně zahajován pod patronací Výzkumného ústavu pedagogického v Praze (dále VUP) a stimulován řadou aktivit, které vedly k zvyšování úrovně práce s talenty. Včetně pořádání seminářů pro učitele participující na těchto aktivitách apod. V polovině 80. let však VÚP Praha změnil priority, a prakticky přestal experiment patronovat s tím, že jde již o standardní součást základního školství. Ve skutečnosti však zůstalo mnoho dalších otevřených problémů v této formě práce s intelektuálně disponovanými dětmi. Už v této době byl např. zřejmý nedostatek kvalitních pedagogů, kteří by byli schopni (a tudíž připraveni) k práci s talentovanými dětmi. Také v přípravě budoucích pedagogů chyběly semináře, které by je orientovaly k práci s tzv. chytrými, resp. nadanými dětmi. Rozbor diplomových prací, které v té době byly produkovány na fakultách vychovávajících nové pedagogy pro 1. a 2. stupeň ZŠ, prokázal absenci těchto témat a tedy i stimulů působících na studenty těchto škol. Další rozšiřování sítě v 1. polovině 80. let tedy vedlo k infiltraci méně kvalifikovaných pedagogů do těchto tříd. 1 výběr dětí ( končících 1. stupeň ZŠ) do těchto tříd měl mnoho problémů. Zvláště na venkově a ve větších městech vznikaly už tehdy vážné problémy s jejich dopravou do těchto škol. Za kvalitnější přípravu se platilo (při absenci internátních škol) velkými ztrátami času a často i zvýšenými náklady. Mnozí rodiče řešili dilema mezi výběrem lepší školy a vzrůstem nákladů i jiných rizik tím, že nechali své dítě v původní škole. Tyto školy proto musely problém nasycenosti tříd vhodnými žáky řešit náborem nikoliv těch nejlepších, ale spíše jen mírně nadprůměrných, což vedlo k efektům zcela odlišným od těch, které se očekávaly od zavedení vzdělávání na bázi akcelerujícího pojetí výchovy budoucích talentů. Změny v 90. letech již jen dokončily tyto degradační procesy. Spolupůsobily na tom i tyto procesy: - vyvrcholení populační vlny kohorty dospívajících žáků a studentů právě na sklonku 80. let se časově překrylo se změnami v řízení školství v důsledku známých makrosociálních změn. Znovuotevření reálných gymnázií vytvořilo silnou konkurenci pro síť ŠRVPP, když nabídlo rodičům žáků, kteří své děti přihlásí do nově zřízených prim místo tradičních 5. tříd zařazených do SŠRVPP jistotu, že se jejich dítě dostane v této škole až k maturitě bez už tradičních traumat z výsledků přijímacích pohovorů na konci 8. třídy. Současně eliminovalo nejistotu ohledně případných změn v povinné školní docházce, která se nakonec ukázala zcela odůvodněná. Děti, které do těchto škol nastoupily, nejsou proto poškozovány špatně připravenými inovacemi v podobě zavedení povinných 9. tříd na ZŠ apod. Tedy nejen ušetří rok ( v případě žáků narozených po r. 1982), ale ani nebudou frustrovány improvizovaným vzděláváním v devátých třídách, kde chybí zvláště pedagogové, kteří jsou na devítiletou školní docházku připraveni - nová fluktuační vlna na školách všech stupňů na počátku 90. let. V případě učitelů ZS jde především o mladší, často také o nejschopnější pedagogy, z nichž významná část participovala právě na SŠRVPP. Fluktuace v lepším případě vedla k přechodu mnoha učitelů na různé soukromé školy, které je motivovaly lepšími platy i pracovními podmínky. Tyto školy však až na naprosté výjimky nejsou zaměřeny na přípravu nadaných dětí, ale na tzv. problémové děti, jejichž rodiče si mohou dovolit platit školné.

20


Působily zde i jiné vlivy souvisící např. s reflexí výše zmíněných problémů s rozvíjením ŠRVPP. V praxi to vedlo k rozpadu celé sítě. Nikoliv však k úplnému zániku, protože některé ZŠ tuto tradici udržely. Nikoliv však jako instituce tvořící síť, ale jen jako jednotlivé školy. Zvýšení jejich renomé (stimulované zpravidla i příznivou polohou apod., a výsledky kterými se mohou prokázat v různých oblastních i jiných soutěžích) je podmíněno řešením už známých problémů, s nímž tato forma práce s talenty stojí a padá, včetně: - kde sehnat nové, kvalitní učitele - kde získat nové podněty pro práci s těmito dětmi ? V důsledku rozpadu celé sítě ztratila tato forma práce s talenty stimuly v podobě zájmu rodičovské veřejnosti. Neobnovil se zájem diplomantů zpracovat problematiku do svých prací, včetně provádění průběžných průzkumů jako součásti zpětnovazebního mechanismu (jak se absolventi této formy práce s talenty např. osvědčují ve srovnání s jinými absolventy-vrstveníky). Dnes lze považovat zbytky této sítě již spíše za relikty jedné z nadějných forem práce s talenty z minulého období, které lze revitalizovat jako síť jen velmi obtížně. Na druhém stupni školského systému, tj. na středních školách ČR, došlo k rozpadu sítě gymnázií pro matematické talenty (SGMT). Její existence byla značně problematická i v polovině 80. let, kdy sice vznikla v každém kraji gymnázia s tímto zaměřením (někdy i dvě), ale reálnou roli v procesu rozvíjení talentu byla způsobilá hrát jen část z nich. U některých krajských gymnázií, kde chyběly jak tradice, tak zázemí v podobě špičkových (obvykle vysokoškolských) pedagogů, kteří měli významnou roli jak ve výběru studentů do těchto škol, tak ve vlastní přípravě, šlo spíše o formální funkci. 1 zde významný vliv sehrála: a) neprovázanost, resp. omezená prostupnost na vyšší stupeň, tj. na vysoké školy. Pouze MFF UK byla schopna pokračovat v akceleraci rozvoje projeveného nadání. Ostatní, zvláště technické vysoké školy, nebyly způsobilé ve svých kurikulích reagovat na tyto inovace a dostatečně zužitkovat efekty z nich plynoucí. Efekty této formy výchovy talentů se pak jevily jako zbytné b) Huktuační vlna pedagogů z těchto škol analogická ve svých příčinách i důsledcích fluktuační vlně pedagogů participujících na síti ŠRVPP (viz výše) c) restituční dopady, které se konkrétně projevily u gymnázia v Komnní ulici v Praze d) změny prestiže povolání v postojích středoškoláků, kde povolání spojená s rozvojem matematického talentu se ukázala ve srovnání s jinými povoláními jako málo žádoucí (viz příloha, kde jsou výsledky nového šetření o prestiži povolání mezi středoškoláky aktivními v SOČ. Propadla jak povolání spojená s technickými a přírodovědnými zájmy, tak vědecká a pedagogická povolání) Na třetím stupni, tj. na vysokých školách, se fakticky rozpadla nejdéle se vyvíjející a nejfrekventovanější forma práce s talenty pro vědu, tzv. SVUOC. Proces tohoto rozpadu vyvrcholil již r. 1991, ale probíhal diferencovaně. V několika málo oborech dokonce SVUOČ přežila, jinde se znovu obnovuje, a v řadě případů je snaha ji dokonce modernizovat. Víc než u výše zmíněných případů rozpadu forem práce s talenty na ZŠ i SŠ, zde zapůsobily kombinace změn makrostruktury se změnami v řízení jednotlivých škol i vysokého školství jako celku. Bylo mnoho důvodů nejen pro udržení této formy, ale dokonce i pro její další podporovaný rozvoj. Včetně absence jiných spolehlivých kritérií pro výběr talentovaných studentů do 3. cyklu vysokoškolského studia, tj. doktorantury (prakticky jen nový název pro aspiranturu), či na zajímavé zahraniční stáže apod., umožňující výhledově zahájit efektivní obnovu personálních struktur v oblasti jak VŠ, tak vědy a výzkumu. Z příčin, které naopak stimulovaly rozpad této formy práce s talenty, do níž se v 80. letech zapojoval každý 4. student na VŠ, patří mezi nejpodstatnější následující:

21


a) pokles vědeckovýzkumných aktivit na VŠ, spojený nejen s omezením výdajů na tuto sféru. Následoval útlum zapojování studentů jako pomocných vědeckých sil do výzkumných projektů učitelů), ale i s rychlým zestárnutím učitelských struktur v důsledku masové fluktuace mladších učitelů mimo sféru VŠ (resp. přenesením těžiště jejich práce mimo oblast VŠ - a to i v případě, že zůstali členy akademických obcí) b) uspěchaná a nezajištěná autonomizace vysokoškolských institucí. Tím, že VŠ získaly právní subjektivitu a fakticky i značnou nezávislost na centrálních orgánech státní správy dříve, než změnily své "kádry", přestaly být stimulovány i k vzájemné spolupráci a také k soutěžení o pozice při rozdělování zdrojů ze státního rozpočtu podle skutečných výkonů. Aktivity v této sféře (podobné SVUOČ) již nebyly zohledňovány. Nemluvě i o důsledcích konzervace tzv. starých struktur c) kompromitace SVUOČ s aktivitami bývalého SSM. A to i za situace, že účast aparátu SSM byla spíše formální ( ve skutečnosti šlo o aktivity vykonávané učiteli a studenty, přičemž členství v SSM, jakkoliv masové, navíc nebylo z hlediska účasti ve SVUOČ ani obligatorní). Přesto, že přes SSM byly jen distribuovány prostředky na jednotlivé školy, stigma této organizace přetrvávalo, i když právě v této sféře SSM participoval na relativně progresivní aktivitě. Místo jejího zdokonalení a rozvinutí tak došlo k jejímu rozpadu d) neprovázaností původní SVUOČ na jiné formy práce s talenty, a to jak na úrovni středních škol (SOČ), tak ve vztahu k aspirantuře jako formě vědecké výchovy (resp. výchovy vědeckých talentů) e) pokles prestiže vědeckovýzkumných a pedagogických pracovníků mezi mladou populací. Změna v tomto směru změnila i hodnotu úspěchu v aktivitách podobných bývalé SVUOČ pro přijetí do doktorantury (pozn.: potvrzují to výsledky našich nejnovějších šetření zaměřených jednak na skupiny mladých lidí původně zaměřených na činnost ve vědě a výzkumu nebo na pedagogickou práci, a také pokles zájmu o doktoranturu jak na počátku 90. let, tak nyní - resp. zájmu o její završení) f) atomizace studentských komunit. Studenti vysokých škol, v jejichž kompetenci byla především v 90. letech organizace podobných aktivit jako SVUOČ, představují v tomto období organizačně velmi slabě propojenou skupinu, postrádající tradice spojené s komunikační kulturou rozvíjenou uvnitř celé skupiny, schopnosti k uplatnění svého vlivu jako sociální skupiny apod. Projevuje se to jak v jejich účasti na akademické samosprávě, tak v jejich reálných postojích k otázkám těch akademických aktivit, které se jich bezprostředně dotýkají. Včetně již schválených i teprve připravovaných zákonů. Je velmi pravděpodobné, že kořeny tohoto fenoménu jsou již na středních školách, v nezájmu pedagogů vést studenty k činnostem, jejichž efekt by se dřív či později mohl obrátit i proti nim. Je tu i souvislost se změnami v hodnotových orientacích, které jsou důsledkem transformačních procesů (upřednostnění individuálních zájmů před zájmy skupinovými, zvýšené zatížení výdělkovými činnostmi omezující nutně jiné aktivity atd.). SVUOČ jako aktivita, kde hraje významnou roli skupinový zájem, a kde naopak absentuje výraznější materiální motivace (ceny, výhody atd.) se tak nutně dostala do role nezajímavé aktivity, pro kterou chybí často dostatečná motivace. Ergo : bez podpory ze strany pedagogů, kteří však rovněž nejsou motivováni svými nadřízenými k práci, která je pro ně vlastně prací navíc, nebylo možné a ani nebude možné SVUOČ zachovat či v širším měřítku jako sít' obnovit. V posledním stupni výchovy vědeckých talentů, v 3. cyklu VS studia, tj. ve vlastní vědecké výchově, kde by již mělo dojít k přímé výchově talentů k vědecké práci, se v průběhu 90. let rovněž projevily rysy rozpadu této formy, ale jen na VŠ. Vzhledem k již předešlému rozdělení kompetencí mezi vysokoškolské a vědeckovýzkumné struktury, i vzhledem k zaujetí kontroverzních pozic v obou strukturách k dalšímu osudu této formy práce s talenty předcházela tomuto procesu fáze útlumu. V současnosti se přiblížil formální konec druhé ze dvou paralelně existujících variant vědecké výchovyaspirantury. Pozn.: i když návrh zákona o VŠ připravený v minulých letech nakonec neprošel

22


parlamentem, a formálně nebyla aspirantura jako forma vědecké výchovy tedy ukončena, jde o aktivitu postrádající dostatečnou podporu pro budoucí přežití. Z mnoha, často obtížně argumentovatelných důvodů získává monopolní postavení 28 doktorantura (na rozdíl od aspirantury, deklarované jako někdejší sovětský import, který mezitím zdomácněl, jde o čerstvý anglosaský import, který kromě titulů a některých nepodstatných detailů má podobný obsah jako aspirantura). Vzhledem k způsobu její konstituce lze předpokládat, že závady, které se aspirantuře často zcela oprávněně vytýkaly, se zde reprodukují. Mnoho z toho, co bylo příčinou rozpadu aspirantury jako formy práce s talenty, na níž se v 80. letech podílelo každý rok několik tisíc mladých lidí (v letech 1969-1995 získalo vědeckou hodnost CSc. 25 125 absolventů této formy práce s talenty, tedy přes tisíc osob ročně, s výjimkou posledních dvou let, kdy ukončilo vědeckou výchovu dle evidence České komise pro vědecké hodnosti v obou formách vědecké výchovy 489 a 213 osob), z větší části skutečně disponovaných k činnosti ve vědě, platí tedy i pro současnou doktoranturu: a) neprovázanost na aktivity orientované na rozvoj nadání v době vysokoškolské přípravy, stejně jako na vědeckovýzkumnou činnost v oblasti institucionalizované vědy a výzkumu (tedy i absence již zmíněného nasávacího mechanismu), zvláště v důsledku malého počtu kvalitních školitelů schopných si kvalifikovaně vybrat a připravit mladé talenty z řad vysokoškolských studentů b) formální charakter obsahu této přípravy vyplývající většinou z neexistence zázemí v podobě funkční vědecké školy. Projevuje se i ve vysokém průměrném věku účastníků této formy, což stimuluje spíše funkci afirmativní než vzdělávací c) nadměrná účelovost, která vede ve stále větší míře k využívání této formy práce s talenty pro snadnější získání zahraničních stáží (často speciálně nabízených právě účastníkům vědecké výchovy) a podle možností i k uplatnění v zahraničí (vnější brain drain). Z toho vyplývá enormní prodlužování délky vlastní aspirantury, nebo nezájem na jejím ukončení d) nízká konkurenceschopnost nabídek na uplatnění ve vědě a výzkumu pro talentované jedince po ukončení vědecké výchovy. Z hlediska reálného stavu honorování (pokud se nezíská zahraniční stipendium) i perspektivních vyhlídek na materiální zajištění v případě, že zůstane absolvent této formy ve sféře vědy a výzkumu. Reálně to odrazuje od kariéry ve vědě . Výsledkem je inklinace k vnitřnímu brain drainu, tedy fluktuaci do jiných pracovních aktivit poté, co si doplní svoji kvalifikaci o jazykové znalosti, know-how v počítačích a další zkušenosti v oboru Z formálního hlediska se aspirantura jako forma práce s talenty na vysokých školách rozpadla již na samém sklonku 80. let. Poté, co zákon o VŠ č. 172/1990 vstoupil v platnost, ještě krátkou dobu probíhalo dokončování obhajob kandidátských prací. Souběžně s tím se převáděli aspiranti do kategorie postgraduálních studentů a byly aplikovány nové prováděcí předpisy. V praxi je rozdíl mezi tím co bylo předtím, a tím co přišlo pak, kromě vyloženě formálních změn (označení formy, tituly apod.), nepodstatný. Aspoň z hlediska principu výchovy talentů. Nedošlo k žádným výraznějším inovacím, a také k žádným analýzám umožňujícím hlubší znalost dané problematiky. Z výše uvedeného přehledu zaniklých, či rozpadajících se forem práce s talenty ve školství vyplývá, že jde zhruba o polovinu základních forem této práce, které vznikaly v období státně socialistického vývoje české společnosti. Ani druhá polovina aktivit na tomto poli však, přestože se zachovala i v polovině 90. let, není v jednoduché situaci. Prošly vesměs silnou redukcí. Některé z nich se dostaly až do kritické situace. Na různých úrovních školství se to týká: - na základních školách především tzv. předmětových olympiád pro mladší žáky, které se rozvinuly v předchozích letech v důsledku extenze této formy práce s talenty z prostředí středních škol na základní školy. Vedle toho v 80. letech (ale i předtím) vzniklo mnoho dalších soutěží formálně patrónovaných např. tehdejší PO SSM. Ve skutečnosti byly podporované především pedagogy na ZŠ. Šlo o různé variace výchovy budoucích talentů na


23

bázi principu "emrichment", které v rámci mimoškolní výchovy rozvíjely odborné zájmy i sklon k soutěživosti mezi žáky s předpoklady pro rozvoj určitého talentu. Z nich se sice některé zachovaly, některé nové dokonce vznikly, ale mnohé nepřežily šok, který základní školství prožilo díky již zmiňované fluktuační vlně pedagogů. Projevila se nejsilněji ve větších městech, zatímco v regionálních strukturách, kde možnosti alternativního uplatnění byly v průměru nižší, nedošlo k tak silnému propadu. Negativně se na tomto vývoji projevily i problémy s obnovou organizovaného vzdělávání učitelů v rámci jejich rekvalifikace. - v úrovni středních škol jde především o : a) SOČ b) předmětové olympiády V SOČ se sice podařilo udržet jisté minimum v podobě především vyšších kol ( oblastní a republikové přehlídky prací), ale získané aktuální informace svědčí o tom, že došlo k rozpadu infrastruktury na úrovni škol, někdy i okresů. Pravidelně prováděné výzkumy i jiná šetření potvrzují, že: ad a) v SOČ A) během posledních 10 let došlo k redukci počtu účastníků na zhruba desetinu -odhadem kolem 2 000. (19) B) došlo k významnému snížení délky rozpracovanosti soutěžních prací, a tím i ke snížení jejich kvality v porovnání s minulým obdobím (viz příloha) C) nepodařilo se změnit postoj vysokých škol k využívání výsledků SOČ při přijímacím řízení. Jen některé vysoké školy poskytují podobně jako za prospěch i za úspěch v SOČ body navíc, zatímco v minulosti postup do celostátního kola vedl za předpokladu splnění určitého minima při přijímacím řízení na mnoha školách v souladu s tehdy platným vládním usnesením k zajištění přednostního přijetí na daný obor. Tím méně se ovšem mohlo podařit v situaci, kdy se na VŠ rozpadla SVUOČ, aby vysokoškolské instituce zajistily sočkařům s prokázanými dispozicemi pro vědecký talent podmínky pro jeho rozvoj. Některé poznatky o výše uváděných nepříznivých změnách v postojích školských struktur k otázkám výchovy vědeckých talentů, včetně rozpadu či podstatné redukci různých už zdánlivě tradičních forem práce s talenty na školách všech stupňů, se potvrdily i v šetření, kterého se zúčastnila velká skupina středoškoláků ze všech typů českých středních škol ve všech regionech. Šlo o 355 účastníků krajských přehlídek SOČ v r. 1995, tedy 55% skupiny, kde lze na základě výsledků již dříve prováděných výzkumných akcí předpokládat, že je zde zvlášť vysoký výskyt mladých talentů k vědecké práci (blíže viz příloha, šetření v r. 1996 pokračovalo v květnu na Slovensku). Byly jim položeny i otázky vztahující se jednak k hodnocení některé základní či střední školy jako zvlášť vhodné (resp. doporučitelné) pro žáka či studenta s výjimečnými intelektuálními dispozicemi, jenž však zatím není ještě specializován. Ohledně základní školy odpovědělo pozitivně 11,8% studentů, ohledně střední školy 25% respondentů. Vesměs se jednalo o informace vztahující se na školu v regionu, kde respondent žije, a prakticky žádná informace se neshodovala s informacemi druhých respondentů. lze z toho odvodit poznatek, že v povědomí této skupiny neexistuje škola, ani základní, ani střední, která by měla nadregionální renomé, statut, resp. kredit školy pro výchovu talentů. Potvrzují to i výsledky doplňkového šetření 98 porotců soutěžních komisí (dvě třetiny patří k pedagogům), kterým byla rovněž podobná otázka položena, kde byly získány při jejich vyhodnocení prakticky stejné poznatky. Z dalších otázek vztahujících se k výskytu talentů a problémů jejich podpory patří k zajímavějším poznatkům např. i to, že plných 47% bylo schopno na požádání uvést konkrétní mladé lidi, které osobně znají, a považují je za osobnosti se zcela výjimečným nadáním v některém vědním oboru. Dalších 26% je zná aspoň nepřímo. 1 když je spolehlivost jejich oceňování této kvality podmíněná, zdá se pravděpodobné, že v české populaci ještě stále existuje nezanedbatelný počet

24


velmi zajímavých mladých lidí projevujících dispozice k rozvoji talentu pro vědu. Na druhé straně uvedl každý pátý respondent, že na jeho vlastní škole nezíská student, který má nějaký výjimečný talent ve svém okolí žádný respekt k tomuto talentu. 1 to vypovídá o hodnotě, kterou lidé (v tomto případě určitá část mladé generace a také pedagogů) přisuzují talentu. Viz též příloha obsahující detailnější informace o výsledcích výzkumné akce dokumentující aktuální situaci v oblasti práce s talenty na českých školách. Přes tyto, většinou spíše varovné informace o situaci v oblasti výchovy talentů na českých školách došlo i k změnám, které lze považovat za jednoznačně pozitivní, včetně: - v SOČ nedochází již k předkládání prací obligatorního charakteru, protože na středních školách již nikdo nemá důvod nutit mladé schopné lidi k něčemu, co lze považovat za nadstandardní výkon. Mezi motivacemi současných sočkařů jsou proto na prvních místech jednak možnost dále téma rozpracovat spojené se zaujetím danými problémy (28%), dále snaha něco nového se naučit při rozpracování tématu práce (26%) a teprve pak možnost získat preferenci při přijímacím řízení na vysoké školy (některé vysoké školy ji přiznávají, ale většinou až při odvolacím řízení) u 17% - SOČ se udržela především proto, že má relativně dobré zázemí jak mezi lidmi, kteří ji považují za vhodnou formu podpory rozvoje nadání a talentu, tak i mezi institucemi (zvláště domy a instituty dětí a mládeže v regionech) schopných suplovat i absenci většího počtu pedagogů, kteří ve fluktuační vlně odešli ze středních škol či rezignovali na role spojené s vyhledáváním a přípravou talentů (viz výše). Mohou fungovat nejen jako porotci, ale i jako konzultanti a organizátoři. - podařilo se prostřednictvím informací podložených výsledky výzkumných akcí, které vývoj dokumentovaly, předložit argumenty odpovědným garantům a sponzorům (tj. MŠMT i jiným orgánům a institucím zajišťujícím její organizaci) potvrzující oprávněnost této podpory a její efektivnost. Přestože se SOČ jako forma podpory i práce s nadanými studenty v 90. letech udržela, stojí před vážnými problémy. V prvé řadě před otázkou "jak dál?". Bez experimentů s výraznými inovacemi v organizaci i cílech SOC jako formy práce s talentovanými dospívajícími lidmi, zůstane SOČ jen tam, kde dnes je. Tj. na periférii zájmu školství, veřejnosti i jiných struktur. Tedy pravděpodobně i na okraji zájmu těch, kteří mají dispozice k talentu, potřebují podstatně účinnější, masivnější a reálnější podporu pozn. jejich rozvíjení. ad b) předmětové olympiády podobně jako SOČ prošly přes svoje image aktivity poskytující podporu rozvoji intelektuálně nadané mládeže silnou redukcí. V posledních letech se pokles účasti zastavil, a dokonce i mírně opět stoupá. Jde o různé aktivity z hlediska nároků kladených na participanty. Řada z nich má mezinárodní kola, několik kategorií, včetně mladších a starších žáků a mladších a starších středoškolských studentů. Nejstarší tradicí vyniká ve světě i u nás MO (matematická olympiáda). Je zde propojení na výběr na některé vysoké školy, kde se účast ve vyšších kolech oceňuje při přijímacím řízení body navíc. Ještě v zákonu o VŠ z r.1980 (platném do jara 1990) patřily dobré výsledky z umístění na úrovni aspoň okresního kola dokonce k uzákoněným formám tzv. společenské protekce. Značně chybí výzkumné zajištění. S výjimkou jedné menší akce z počátku 80. let prováděné dr. Bočkem, týkající se uplatnění nejúspěšnějších matematických olympioniků (vypovídající o značném nezájmu těchto talentů už v té době o uplatnění v profesi středoškolský učitel), tyto aktivity chybí a nelze je tedy využít pro analýzu. Na druhé straně však je zde zjevná podpora inovacím v organizaci podobných aktivit (soutěže týmů, korespondenční semináře, letní tábory pro úspěšné olympioniky ). Také je zde zázemí na některých vysokoškolských pracovištích a v Jednotě českých matematiků a fyziků, i v jiných profesních společnostech. Proto lze předpokládat, že i v příštích letech tato soutěžní aktivita, umožňující nadaným jedincům projevit své kvality a sloužící k jejich vyhledávání bude pokračovat.

25


V 90. letech však vedle těchto výše zmíněných aktivit, které zůstaly, i když ve skrovnějším rozsahu zachovány, vznikly i některé nové, které se hlásí k cílům spojeným s rozvojem nadání a talentu. Např. je to gymnázium MENSA, které v 5 třídách navštěvovalo ve školním roce 1994/5 celkem 72 dětí. Disponuje 40 učiteli, z nichž jen dva jsou intermmi pracovníky. Jeho specifikou je, že si vybírá zájemce o studium z těch, kteří v IQ testech dosáhnou minimálně 130 bodů. Jde o soukromou školu, která má v programu experimenty s netradičními formami výuky, a vedle 8 základních předmětů má nabídku 49 volitelných předmětů tak, aby studium bylo maximálně individualizováno podle potřeb studentů. V tomto školním roce vybírali dalších 16 žáků z více než 200 zájemců. Specifikou školy je také to, že z nadprůměrně úspěšných žáků (ovšem jen z hlediska jejich schopnosti dělat dobře IQ testy) je zhruba třetina dislektiků či disgrafiků. 80% rodin žáků školy patří k tzv. problémovým. Často jde o neúplné rodiny. Většinou asi jde o perspektivně talentované jedince, ale s vážnými poruchami, kteří ve standardní škole mají potíže. Z tohoto hlediska jde o ojedinělou průkopnickou aktivitu na podporu rozvoje nadaných žáků, vycházející z předpokladu, že nadprůměrné výsledky IQ testů signalizují zvýšenou pravděpodobnost výskytu talentu. S ohledem na výsledky známého Termanova longitudinálního výzkumu, realizovaného v USA od r. 1925 lze ale tuto hypotézu akceptovat. Na vyhodnocení experimentu ještě není ale vhodná doba. Na vysokých školách prakticky nepřežila žádná z významnějších aktivit zaměřených na vyhledávání a přípravu talentovaných jedinců, s výjimkou některých škol a fakult, které pokračovaly v těchto tradicích, ale v mnohem skromnějších rozměrech. Také systém individuálních plánů studia se prakticky rozpadl poté, co individuální studium přestalo být monopolem výkonných sportovců a později i evidentních talentů, či studentek-matek. Zcela mimořádnou inovací v oblasti výchovy talentů v 90. letech na VŠ je ale stále rozsáhlejší využívání možností zahraničních studijních pobytů jak pro středoškoláky, tak pro vysokoškoláky, doktorandy i mladé vědecké pracovníky v západních zemích. Vybraní nadaní mladí lidé se mohou nejen seznámit s pokroky, dosaženými v jejich oboru v zemích, které jsou na špičce vývoje, ale v individuálních případech na základě svých vlastních projektů se mohou zapojit i do řešení problémů pod vedením špičkových osobností. Tedy kompenzovat, aspoň do jisté míry, absenci českých vědeckých škol, o jejichž obnovu se mohou sami v dalším období i pokusit. V 80. letech šlo o zanedbatelnou aktivitu týkající se několika jednotlivců . Možnosti studia v zemích bývalé RVHP byly s ohledem na existenci výměnných kvót sice rozsáhlejší než dnes, ale jejich využitelnost pro přípravu talentů byla velmi nízká - z mnoha důvodů, včetně utajování všech významnějších výzkumných projektů rozvíjených v bývalých socialistických zemích. V 90. letech se odhaduje jen u středoškoláků, že na střední školy v USA se na roční pobyty dostalo kolem 150 jedinců ročně (v polovině 90. let je tento počet nejspíš vícenásobný). 1 když část z nich je z rodin, které si mohou vysoké náklady s tím spojené dovolit, část je selektována z talentů, které se prosadí v konkursech. To se vztahuje ve větší míře především na ostatní kategorie stážistů ( vysokoškoláky, doktorandy a zvláště mladé vědecké pracovníky). Problémem se původně jevil odliv mozků, k němuž u mladých odborníků a studentů dochází a bude docházet zvláště v některých oborech, kde je na Západě silný deficit talentů (viz výzkumná akce zaměřená na účastníky individuálních projektů YET v rámci TEMPUS program v letech 1991-2 provedená v r. 1993 (Čermák, 1993) a také nový výzkum zaměřený na tuto problematiku garantovaný EU z Bruselu, který má mezinárodní charakter. Mezi pozitivní inovace v oblasti výchovy talentů by na VŠ mohla být zařazena i rozšířená nabídka studia na českých VŠ. Má však jeden podstatný nedostatek. Nabídka studia není vyvážena zvýšenou kvalitou vysokoškolské přípravy. lze konstatovat ( na základě výsledků dílčích analýz a ojedinělých výzkumů) jen to, že pouze s rizikem nepřiměřeného zjednodušení lze vyvozovat radikální závěry typu "v ČR došlo v 90. letech k rozpadu aktivit podněcujících genezi vědeckých talentů", "státní politika ignoruje budoucnost a nepodporuje rozvoj vědeckých talentů", "talenty u nás jsou pouze náhodným produktem jinak zaměřených aktivit ", "české školství jako bariéra rozvíjení talentů" atd. Ve skutečnosti - a podporují

26


to nejen výsledky mezinárodních soutěží - existují v české populaci a tím i v české vzdělávací politice v tomto směru velké rezervy. Zvláště u mladších ročníků složených z těch, co ještě navštěvují školy všech stupňů, kteří dosud hledají oblast, v níž se mohou v budoucnu uplatnit. Uvnitř této skupiny stejně jako mezi jinými věkovými kohortami nacházející se již v produktivním věku probíhá nesčetné množství aktivit, které jsou součástí fenoménu české vzdělávací revoluce. Tato změna zasáhla v 90. letech celou českou společnost, včetně starších skupin. Projevuje se především hladem po relevantních informacích, zvláště zpočátku viditelným zájmem o jazykové vzdělávání, o doplnění deficitních znalostí z oborů, pro které u nás stále chybí dostatek kvalifikovaných lektorů. Mnozí lidé usilují o získání tzv. druhé, tj. počítačové gramotnosti. Nepřímo lze tyto poznatky odvodit z velkého nárůstu určité nakladatelské produkce, zájmu o určité tituly na knižním trhu, prodejnosti odborných časopisů, počítačové techniky atd. Početná masa odborníků z různých oborů se již překvalifikovala na jiné profese, které v minulosti nebyly u nás zajištěny (anebo jen v krajně nízkém rozsahu a s jiným obsahem). Provádí se to zpravidla prostřednictvím samostudia, doplněného stážemi v zahraničí, jen v omezeném rozsahu s využitím nabídek na specializovanou přípravu v kursech, někdy pořádaných na střední či vysoké škole, stále častěji ale na jiném typu vzdělávacího zařízení (viz podnikatelé, odborníci na marketing, public relations, reklamu atd.). Většinou jde o využití skrytých rezerv intelektu, resp. skrytých talentů(!) aby si osvojili potřebné know how. I když tyto vzdělávací procesy nejsou statisticky podchytitelné, projevují se jejich výsledné efekty v koncentrované podobě ve výsledcích společenské transformace. To, co mnohé západní společnosti zvládaly ( a někdy stále ještě zvládají) během několika desetiletí, tj. přechod od industriální k postindustriální éře, je odhadováno z hlediska délky trvání na přibližně polovinu doby, kterou potřebovaly dnešní postindustriální společnosti. Během této doby by mělo být (resp. musí být) dosaženo i radikální změny ve využívání a produkci nových technologií (jejich importu a následné adaptace) spojených s podporou vědy a výzkumu. Rozvoj této aktivity patří do kategorie "conditio sine qua non". Jeho zpožděná realizace, či jeho nedosažení by vedlo zákonitě k trvalému odsunutí české společnosti mezi společnosti nezpůsobilé rozvoje. Partnerství v této oblasti může být založeno jedině na schopnosti podporovat cíleně určité oblasti vědy a výzkumu vykrývající ve spektru možných vědeckovýzkumných aktivit prostor, v němž dochází a bude docházet k významným změnám v oblasti poznání. Pod tlakem velmi reálných globálních problémů rozvoje lidské civilizace dochází po celém světě k rozvoji nové-již planetárnídělby práce. Tentokrát špičkové intelektuální- práce. Tedy činností, kde jedním z klíčových předpokladů pro výkon je talent. Tato dělba práce zahrnuje velkou škálu aktivit, které jsou jak předpokladem, tak důsledkem tohoto procesu, včetně: - mobility talentů v globálním měřítku, související s tím, že jde o vysoce specializované, vzácně se vyskytující kvality. Část talentů tak nachází uplatnění a rozvoj svých dispozic v jiných zemích, kde pro to jsou vytvořeny vhodnější podmínky než u nás v důsledku např. charakterem tamější infrastruktury. Další část talentů žijících v jiných zemích naopak nachází (víceméně z podobných příčin) zase uplatnění u nás (import mozků). Za určitých okolností získávají z této migrace profit nejen talenty, ale i společnosti, které se na jejich migraci zúčastňují. Tj. i ty, které své talenty jakoby ztrácejí. Ne vždy je totiž jejich odchod trvalý, takže v případě návratu po delší zahraniční stáží zakládají na svých původních pracovištích vlastní laboratoře, školy a obohacují tím spektrum aktivit. A dokonce i v případě, že jde o trvalý odchod, není nutné považovat investice do jejich výchovy za ztracené. Mj. proto, že jejich talent by nemusel být v mateřské společnosti rozvinut, a tudíž by stejně byly tyto investice znehodnoceny, jednak proto, že věda jako mezinárodní fenomén může být importována. Třeba v podobě svých zmaterializovaných i nematerializovaných produktů ( výrobky, licence, nákup technologií , import poznatků použitelných ve vzdělávacím procesu atd.).

27


Špičkoví vědci ( s výjimkou těch, kteří našli uplatnění ve vojenské sféře) se stali už dříve standardní komoditou světového trhu. A s nimi i ti, u kterých se schopnost dopracovat se k vysokému tvůrčímu výkonu předpokládá-tj. talenty, které jsou dosud ve stavu výchovy. Zvyšuje se také výměna informací o tom, jak vyhledávat a vychovávat talenty. Vytvářejí se nadnárodní instituce sdružující odborníky v dané oblasti, pořádají se " stálé" konference, organizují společná vědecká pracoviště, vydávají se publikace srovnávající zkušenosti a výsledky dosažené v různých společnostech v dané oblasti. 1 to je součást nové restrukturace dělby práce na sklonku XX. století. Absence velkých center pro výchovu talentů ve sféře školství je pro dnešní situaci symptomatická, ale zdaleka není nová. Ve srovnání s 80. lety došlo k decentralizaci ve výchově talentů. Některé z těch forem, na nichž dříve participovaly větší skupiny nadějných talentů z řad mladých lidí sice již neexistují, ale neznamená to, že neexistuje výchova talentů vůbec. Je jenom jiná, skrytější, protože její struktury se transformovaly do individuálnějších forem. Jistě to souvisí i s absencí relevantních výzkumných aktivit směrem k talentům a problémům jejich výchovy, či aktivit zaměřených u budoucích pedagogů na práci s talentovanými jedinci apod. Souvisí to zákonitě i se situací v české vědě a výzkumu, kde se ekonomicko-sociální i jiné souvislosti tohoto vývoje v 90. letech projevily ve zvlášť' krystalické formě. Nicméně ve školství, a tedy i v procesech nejvíce souvisejících s formováním české vzdělávací politiky, je zvlášť viditelná, protože kontrastuje s obdobnými aktivitami v zahraničí. Zde taková centra dále existují a plní i speciální funkci diseminátorů a propagátorů nových forem práce s talenty, včetně tzv. misijní činnosti. Těžiště těchto zájmů je alokováno především ve školství. Nové na situaci v ČR v polovině 90. let je to, že klesly aktivity rodinných struktur, kde bylo těžiště práce s talenty v období státního socialismu, stejně jako v mimoškolní výchově. Za těchto okolností se už začíná (zatím ale ne příliš výrazně) projevovat jistý vnitřní tlak na školství, aby problém výchovy talentů byl zařazen když už ne mezi priority, tedy aspoň mezi standardní úkoly tohoto resortu. Jeho zdroj je těžko identifikovatelný, ale nelze vyloučit, že přichází přímo ze školských personálních struktur, možná jako efekt zneklidnění, vyvolaného informacemi přicházejícími ze zahraničí o roli, kterou ve výchově talentů tam hrají školské instituce. Nově je vytvořené Centrum pro rozvoj nadání (alias Talent centrum) v IDM MŠMT ČR, kde by se měly realizovat jako jeho hlavní funkce: - vytvářet databáze se zaměřením na možnosti vzdělání, zájmovou činnost, poradenství a výzkumnou činnost včetně informací ze zahraničí - koordinovat problematiku péče o nadané a talentované děti a mládež - zjišťovat potřeby "praxe" na řešení problémů v dané oblasti z úrovně MŠMT , příp. jiných ústředních orgánů státní správy - zajišťovat v této oblasti výzkum - podílet se na realizaci poradenství v oblasti nadaných a talentovaných dětí a mládeže - úzce spolupracovat s koordinátory.(22 ) První návrhy na zřízení takového pracoviště sahají ještě do 80-let. Kolem r. 1993 pak byly rozpracovány a projednávány první konkrétní varianty představ o jeho činnosti. Pokud se díky jeho činnosti podaří plánované funkce realizovat, mohlo by to znamenat i změnu podmínek pro rozvoj výchovy talentů již na sklonku 90. let. Šlo by o stimulaci a aktivizaci pedagogů a psychologů působících dnes v poradenské síti a také učitelů na různých stupních škol. To je ale podmíněno možnostmi jejich rekvalifikace, ať už zprostředkované zahraničními institucemi (např. v Holandsku, kde je zaměřena na rekvalifikaci pedagogů pro práci s talenty), či jinými institucemi. V praxi by to mělo vést podle představ navrhovatelů k:

28


-obnově řízených rekvalifikačních aktivit pro učitele všech stupňů, zahrnujících tentokrát i problematiku práce s talenty -vydávání specializovaných příruček pro tuto oblast pedagogické práce, umožňující sebevzdělávání jak pedagogů, tak rodičů a jiných participantů na těchto aktivitách -zahájení systematického výzkumu v dané oblasti, předpokládající ovšem i přípravu odborníků pro takové činnosti -využití výzkumných výsledků k přípravě změn v tradičních formách práce s talenty za účelem zvýšení jejich účinnosti, a také k podpoře vzniku zcela nových forem výchovy vědeckých talentů. Jsou to úkoly, které nejsou závislé pouze na výši dotací, ale i na kvalitě lidí, kteří je budou prosazovat. Odbornost tohoto druhu však v českém školství patří mezi velmi deficitní specializace. Zkušenosti s dosavadními aktivitami v resortu školství na tomto poli nejsou rozhodně důvodem k optimismu. Týká se to např.projektu "Talent", který měl na počátku 90. let (rovněž v rámci IDM MŠMT) plnit funkci "vytváření databází...". V důsledku fluktuace zde působících specialistů fakticky brzy po svém vzniku zase zanikl. Existují i jiné příklady méně či více ambiciózních projektů, které byly v 90. letech v resortu školství někdy i finančně podpořeny, ale kterým chybělo zázemí v podobě profesionálně a také kompetenčně vybavených osobností. Příkladem takto simulované výchovy talentů jsou aktivity např. AMAVETu, Nadace Charty 77, různých "klubů" a sdružení, které v naprosté většině pouze parazitují a využívají efektů činnosti dosud přežívajících funkčních forem výchovy talentů jako je např. SOČ. V podmínkách 90. let je prakticky vyloučena možnost aplikovat postupy navrhované v 80. letech, kdy podobný problém (jak urychlit procesy souvisící s nastartováním efektivní výchovy talentů) již byl také aktuální. Tj. např.jmenováním vládního zmocněnce, který by měl pravomoci rozhodovat o tom, jak dál, co dělat apod., aby cíle bylo dosaženo, bez ohledu na přirozené i jiné (např. legislativní) bariéry ve společnosti. Tyto bariéry skutečně existují, a jejich kořeny jsou dostatečně odolné vůči jakýmkoliv snahám o jednoduchá řešení složitých problémů. Nová opatření lze v nejlepším případě akceptovat jako projev dobré vůle správních struktur pro řešení otázek spojených s výchovou vědeckých talentů něco udělat. Problematická však ve školství zůstává otázka, jak dosáhnout za dnešních podmínek ve školství takových změn, aby školská produkce talentů nebyla závislá pouze na stupni jejich odolnosti vůči nevhodným podmínkách jejich výchovy. Tj. aby se tyto podmínky změnily natolik, že i méně odolné typy talentů projdou školským vzděláváním a výchovou, aniž by byly trvale invalidizovány. To znamená, že školství se stane: a) přitažlivé pro schopné odborníky na výchovu a vzdělávání dětí a mládeže b) bude dobře materiálně, prostorově i jinak vybaveno pro všeobecnou i pro specializovanou odbornou přípravu c) bude průchodné pro nadané jedince d) využije znalostí získaných v jiných, pokročilejších společnostech s výchovou talentů pro zdokonalení konkrétních forem práce s nadanými jedinci atd. Bez splnění těchto podmínek, které v souhrnu předpokládají novou a radikální reformu celého školství ( transformaci ? ) lze uvažovat o výchově talentů v českém školství pouze jako o experimentech s časovým, prostorovým i jiným omezením. V kontextu s výše zmiňovanými informacemi, zvláště z hlediska porovnání vývoje v ČR a v západních zemích lze také formulovat předběžné závěry vztahující se na problematiku role a také postavení výchovy vědeckých talentů ve formování vzdělávací politiky (pozn.: o problematice bude blíže pojednáno v kap. 3.2., včetně diskuse k souvislosti mezi postoji k výchově vědeckých talentů a mezi formováním vědní politiky v ČR 90. let):

29


Informace o úrovni výchovy vědeckých talentů ve školském systému poskytují vhled nejen do vlastní problematiky, ale umožňují i hodnocení stavu rozpracovanosti koncepce, na níž by mohla být perspektivně praxe vzdělávací politiky založena. V případě české vzdělávací politice 1. poloviny 90. let je z výše uváděných poznatků zřejmé, že tato "koncepce" postrádá dlouhodobé cíle, které jsou vždy podmíněny stavem výchovy talentů. Zvláště pak úrovní výchovy talentů pro vlastní potřebu. Postoj školské declze, ale i významné části odborné veřejnosti je v této oblasti celkem jednoznačný. Téma je považováno za příliš luxusní, a jako takové je odkládáno ( a s tím i problémy spojené s jeho rozpracováním) jako neaktuální, protože chybí nejen finanční zdroje, ale i nutná infrastruktura v podobě odborníků, institucí. Podle jiných zase chybí i dostatečné zázemí tradic. Navíc je zřejmé, že mnohé, v zahraničí osvědčené formy výchovy talentů jsou v dohledném časovém horizontu nepoužitelné jako vzor k napodobení. Na druhé straně však jakákoliv seriozní úvaha o budoucnosti školství s daným tématem souvisí. Výchova talentů je i výchovou vlastních lidských zdrojů rozvoje. Navíc právě cíle této výchovy stimulují vzestup kvality vzdělávacího procesu ve všech možných rovinách. Stimulují jak zjevně nadané žáky a studenty, tak jejich vrstevníky, u nichž je nadání skryté. Motivují pedagogy k hledání nových cest k zlepšení jejich práce i decizi k vytváření podmínek pro tuto výchovu. Otevírají staré bariéry mezi rivalitními strukturami a také svět. Narušují zakonzervované struktury. Nezpůsobilost podněcovat výchovu vědeckých talentů nutně podněcuje k prosazování protitransformační strategie založené na permanentní IMPROVIZACI. Improvizační strategie byly zdůvodnitelné v krátkém období po změně politického systému. V polovině 90. let by již nejen měla být rozpracována MODERNIZACNI strategie, ale měla by být zahájena i její realizace. Hodnocení vývojových trendů v oblasti formování moderní vzdělávací politiky, kompatibilní s vývojem postindustriálních struktur (zvláště těch, které souvisejí s rozvojem, tak jak se odehrál v mnoha západních zemích v posledních 20 letech), tyto závěry jednoznačně potvrzuje. Nejde ale jen o hodnocení pokročilosti, či naopak míry stagnace v této oblasti. Podstatné není ani to, že situace je taková jaká je, ale především proč je taková. Zjevně jde o systémovou chybu, která nebyla jako taková vyhodnocena a tím méně i podrobena přezkoumání.

3.2. Sféra vědy a výzkumu Ve školství lze hodnotit vývoj v 90. letech z hlediska investic zájmu i nákladů do výchovy vědeckých talentů podle různých kritérií. Bud' jako regresivní v porovnání s vývojem např. v 80. letech (pokud jde o rozsah forem i participantů), nebo jako přechodový (transformační) s ohledem na akceptaci jiného paradigma vzdělanosti ve společnosti postkomunistického typu ve spojení se změnami jak forem práce s talenty, tak způsobu jejich podpory. Existují ale jiné možnosti hodnocení, resp. jejich kombinace, umožňující respektovat ambivalentnost procesů s tím spojených. Na druhé straně vývoj v oblasti vědy a výzkumu tuto zdrženlivost v úsudku příliš neumožňuje. Ve sféře vědy a výzkumu jde z hlediska hodnocení stavu výchovy vědeckých talentů v polovině 90. let zcela jednoznačně o regres. A to i s ohledem na fakt, že ani v minulosti nebyly v této sféře vyvíjeny významnější, s aktivitami v zahraničí srovnatelnými, činnosti. Zhoršující se ekonomická situace v této sféře práce a chybný odhad budoucího vývoje v české společnosti z hlediska ochoty státu podporovat rozvoj českých struktur vědy a výzkumu jen proto, že ve světě probíhají procesy spojované s termíny typu "vědeckotechnická revoluce", patří k příčinám této regrese. To, že nebyla provedena kvalifikovaná analýza širších ekonomických, sociálních a jiných souvislostí transformačních procesů vypovídá také o stavu těchto institucí, jejichž hlavním zaměřením vždy měly být právě činnosti spojené se systémovou analýzou čehokoliv. Byly zde ještě jiné významné příčiny, včetně nástupu sice nových, ve skutečnosti již velmi zestárlých struktur do vedení ( např. Akademie věd), syndrom osmašedesátníků (viz dále) atd. Souhra mnoha nepříznivých faktorů vedla fakticky k zaujetí antitalentové politiky. V klíčovém období počátku 90. let, předtím než došlo k masové migraci mladších vědců a výzkumníků z institucí vědy a výzkumu, teoreticky mohlo být využito transformace společnosti k změně dřívějších schémat

30


řízení. Jako priorita mohl být definován zájem na integraci do struktur světové vědy, a s tím vše, co souvisí s aplikací výkonového principu. Podobně šel vývoj v bývalé NDR, kde došlo k významné redukci stavů, vyúsťující jak v efekt omlazení struktur, tak jejich integrace do výkonově zaměřených struktur světové vědy. V důsledku toho by nutná redukce stavů zasáhla nikoliv schopné, mladší, jinde a lépe použitelné (protože talentované) jedince, ale ty, kteří ani v minulosti, ani v budoucnosti nebudou způsobilí takového výkonu nikdy dosáhnout. Hlavním problémem tzv. transformace těchto struktur se ukázala být skutečnost, že byly zatíženy svým minulým vývojem. S přibývajícím věkem klesala výkonnost někdejších talentů. S tím zase vzrůstala i jejich potřeba obklopovat se méně talentovanými, i když třeba mladými spolupracovníky. Nemluvě už o vlivu politických faktorů na tuto negativní selekci. Talenty pro vědu se v oblasti výzkumu, včetně Akademie věd staly jasnou menšinou, i když v míře řádově nižší než na vysokých školách.(23) Menšina se v systému, který není ještě demokratický, ale deklaruje zájem se jako demokratický chovat ( hybridnost jeho podstaty je nejlépe vystižena v pojmu "sametovost") nemůže prosadit. Navíc ti, kteří se cítí ohroženi exkluzí z funkcí i pracovišť, na které nestačí, mají méně zábran. Jim jde o vše, včetně existence samé. Talentovaní se naopak chovají umírněně, protože jsou si vědomi své ceny, a také možností jinde se uplatnit. Výsledkem tohoto střetu nemohlo být nic jiného, než to, co se stalo. Uvnitř vědy došlo k procesům, které by se z pohledu zvenčí mohly jevit na první pohled jako chaotické. Ve skutečnosti byly vysoce racionální. V jejich důsledku se v polovině 90. let vyvinula situace ve vědě následujícím způsobem: A) jednotlivé struktury vědy a výzkumu se fakticky rozpadly, přičemž: a) mnohé instituce přímo zanikly, např. v AV šlo jen o cca 15 ústavů ( ze 73 celkem), ale v bývalé resortu VVZ šlo o stovky pracovišť b) vznikly nové instituce vědy a výzkumu mimo tradiční struktury vědy (společnosti s.r.o atd.), přičemž většinou šlo o vývojová pracoviště zakládaná jedinci, kteří odmítli jak představu nové kariéry mimo vědu a výzkum, tak představu, že by se měli podřídit většinou staronovému managementu na svých původních pracovištích c) vznikla tzv. paralelní pracoviště na bázi individuálních živnostenských struktur apod., která jsou v dané sféře aktivní. Část z nich je zcela samostatných. Další část těchto "firem" funguje jako tzv. "vedlejší pracovní poměry" v symbióze s oficiálními institucemi vědy. Případy, kdy pracovníci těchto institucí jsou zároveň v dané oblasti živnostníky jsou běžné, stejně jako případy, kdy pracovníci AV jsou na vedlejší úvazek vykazováni jako pracovníci jiných ústavů AV či VŠ a naopak. d) mnoho mladších, talentovaných pracovníků např.z AV odešlo v několika vlnách mimo oblast vědy (viz kap. 4.1) e) mnoho mladších , talentovaných pracovníků z vědy a výzkumu odešlo do zahraničí pracovat ve svých oborech s tím, že jen menší část z nich se vrací, a ještě menší část z nich pak působí v české vědě f) konstituovaly se nové sítě vědeckých pracovišť , vynikající nejen redukcí původních stavů pracovníků (a traumaty s tím spojenými), celkovým vysokým věkovým průměrem, ale v řadě případů i vysokým stupněm koncentrace netalentovaných, netvůrčích pracovníků. 0 jejich rozsahu i vlivu vypovídá mj. i to, že problém sám (důsledky fluktuace mladších a talentovaných jedinců ze struktur vědy) se zatím nedostal na program jednání jejich vrcholových struktur. Svědčí o tom i celkový nezájem o problematiku výchovy talentů, který je v této sféře průkazný. Nejviditelnější je to na příkladu úpadku a nadcházejícího zániku organizované vědecké výchovy v institucích vědy (jak v rámci AV, tak resortní VVZ). Tato, ještě v 80. letech ve významném rozsahu realizovaná forma výchovy vědeckých talentů ( více než třetina všech nových kandidátů věd byla školena v těchto institucích, přičemž reálný podíl těchto pracovišť na praktické výchově byl ještě vyšší a podle řady výzkumných výsledků v průměru řádově kvalitnější než na školících pracovištích

31


VŠ) by měla být ukončena po schválení nového zákona o VŠ. Tedy na přelomu r. 1995/6. Přitom - a to je pro hodnocení situace ve vědě podstatné-nedošlo ze strany těchto institucí k žádné významnější aktivitě směřující k ochraně a k udržení této formy výchovy talentů v těchto institucích. Dalším příkladem intaktnosti vědy ve vztahu k dané problematice je celkový postoj této struktury k formám účasti na výchově vědeckých talentů z řad vysokoškolských studentů. Konkrétně pak na zapojování studentů do vědeckých projektů ve formě tzv. vědeckých pomocných sil. Funkčním školícím pracovištím zapojeným do systému vědecké výchovy to dříve umožňovalo spolehlivou preselekci vhodných osobností z řad vysokoškolských studentů pro kvalifikovaný výběr nových aspirantů. Jako argument proti využívání poměrů byl uváděn především nedostatek financí. Také aktivity jednotlivců z řad vědeckých a výzkumných pracovníků v rámci někdejší SVUOČ či SOČ, v předmětových olympiádách apod. jsou nesrovnavatelné s 80. léty ( a v případě zaniklých forem ani být už nemohou). Jsou nízké i ve srovnání s omezenými aktivitami jiných struktur. Při absenci nových, netradičních forem práce s vědeckými talenty lze konstatovat: - struktury vědy a výzkumu resignovaly na aktivity, které jsou funkční vědě vlastní, a bez nichž je udržení statusu quo i event. rozvoj v dané oblasti možný. Tj. resignovaly na podporu výchovy talentů uvnitř svých institucí, i v externích strukturách. Důvodů je více. Jsou to důvody endogenního i exogenního charakteru vyplývající z celkové situace v české společnosti v 90. letech. Problém udržitelného stavu vědy a výzkumu, event. i jejího rozvoje však byl, a možná stále je řešitelný, i když již spíše hypoteticky. Cenou, kterou by se za to muselo zaplatit, by byla radikální změna priorit v činnostech vědy (viz 4.4)

32

4. Vybrané problémy práce s talenty v transformačním období

4. Vybrané problémy práce s talenty v transformačním období Výběr problémů v této kapitole je ovlivněn především tím, jak při analýze minulé i současné situace v oblasti práce s talenty v předchozích kapitolách některé problémy získaly dominantní postavení ve vztahu k množině ostatních problémů v dané oblasti bádání. Neznamená to, že by tedy byly jiné problémy (které zde nejsou analyzovány) méně významné. Jinou otázkou je, zda jsou vůbec analyzovatelné, příp. jakým způsobem. A také k čemu lze výsledky jejich analýzy použít. Tedy i to, jaký by měly smysl takové analýzy v situaci, kdy absentuje zájem o odběr takové produkce. Metaanalýza dané problematiky vede ke konstatování, že v analytické produkci posledních let zaměřené tímto směrem dominují ryze popisné snahy zaměřené na výčet různých, někdy i sporných aktivit týkající se práce s talenty. (24) Proč tomu tak je? To je jedna z podstatných otázek, která by si hlubší odpověď' jistě zasloužila. Proč např. jejich charakteristickým rysem je vzájemná neprovázanost, metodologická neurčitost, odtažitost? Proč je jim společná i nízká úroveň kritičnosti? Je snad ovlivněná nejistotou ohledně míry vlastní kompetence zpracovatele(ů), nebo spíše souvisí s šíří a hloubkou dané problematiky, s její identifikovatelností? 1 z těchto důvodů je proto zde použitá selekce opřena o kritéria, která se jednak jeví jako relativně spolehlivá, jednak jdou k podstatě věci samé. Tedy k procesům, které zásadním způsobem ovlivňují výchovu talentů v české společnosti 90. let.

4.1. Otázky brain drainu Problém brain drainu byl ve vztahu k situaci vědeckých talentů v české společnosti 90. let označen jako významný již na počátku této dekády přelomu 80. a 90. let. Na řadě tehdy vyslovených předpovědích, založených na analýze některých příčin tohoto procesu lze dokumentovat predikovatelnost mnoha jevů, které s vývojem daného problému souvisí. Některé dedukce a predikce ale nevyšly.(25) Včetně předpokladu, že dojde k obměně silně zkompromitovaných struktur vysokých škol, přičemž bude využito poměrně zachovalých funkčních struktur odborníků působících do té doby v základním výzkumu. Během 1. poloviny 90. let byla tato cesta obnovy vysokoškolského vzdělávání aplikována jen v několika případech. Primárním důvodem byla skutečnost, že VŠ a pracoviště vědy a výzkumu byly přes všechny známé problémy s jejich formováním fakticky jediným větším rezervoárem protransformačních lidských zdrojů. Reforma vysokého školství narazila i na skutečnost, že Parkinsonovy zákony (a speciálně pak jejich postsocialistické modifikace) reálně ovlivňují tyto struktury mnohem větší silou, než se předpokládalo. Kromě toho se fenomén brain drainu ukázal v této době a v této oblasti jako mnohem mnohotvárnější, přizpůsobivější. Jednotlivci, menší i větší skupiny lidí, kteří nemohli nic ztratit, jen špatně honorovanou a organizovanou práci, mohli za svůj výkon podepřený talentem a schopnostmi s tím spojenými dostat v 90. letech více nejen v cizině, ale i doma. Naopak ale existovaly skupiny, které mohly ztratit prakticky vše. Snahy o transformaci akademických struktur do struktur vysokých škol v 1. polovině 90. let byly znatelné, jenže byly jinak motivované, než se očekávalo. Akademické ústavy jako celek neudržely ve svých strukturách polovinu svých odborníků. Místo přebírání odpovědnosti za reformu vysokého školství spojenou v 1. fází s analýzou jeho i svého stavu, zaujaly pasivní roli v transformaci českých VŠ i vědy samotné. Nakonec se dostaly do opačné role. Staly se samy předmětem soustavných ataků ze strany některých školských struktur, kterým ale nešlo o využití tvůrčího potenciálu (zde soustředěného přes všechny současné problémy stále ještě v přinejmenším srovnatelné míře s početně daleko silnějšími vysokoškolskými pracovišti). Šlo už jen o to (odmyslíme-li to, že zde došlo i k vyřizování si osobních účtů), jak využít materiálního kapitálu , který zde byl za poslední desetiletí akumulován k sanaci deficitních rozpočtů vysokých škol. Ani v jednom z návrhů, které vysokoškolská declze předkládala vládě, parlamentu apod. se ostatně neargumentovalo s využitím tohoto potenciálu pro stimulaci výchovy vědeckých talentů. Další předpoklad, že brain drain bude vícesměnným procesem, se rovněž ukázal v této souvislosti jako nosný. Na jedné straně z české vědy v minulých letech odešel v prvních letech po r. 1989 významný počet mladších, nejspíše i perspektivních, pravděpodobně i talentovaných jedinců. Ti,

33


kteří odešli mimo vědu, jsou pro vědu v naprosté většině již ztraceni. Ti, kteří migrovali na zahraniční vědeckovýzkumná pracoviště se mohou za určitých podmínek vrátit. A někteří se již i vrátili. Obohaceni poznatky, zapojeni do sítí světové vědy, s vědeckými granty získanými v zahraničí, které jim garantují jistou nezávislost bádání bez ohledu na finanční restrikce vědy, i bez zřetele na problematické vztahy uvnitř větší části pracovišť vědy a výzkumu. Dalším a významným zdrojem talentů může být nábor v zahraničí, stimulující obrácený brain drain . Talenty připravené na západních univerzitách u nás zatím mohou zaplatit zatím jen některé vládní, bankovní a jiné relativně bohaté instituce, které však potřebují jiné typy talentů než jsou vědečtí. Ani ty si ale nemohou tento import mozků dovolit v rozsahu, který by potřebovaly. 1 tak jde o značný počet, když uvážíme, že ukazatelé počtu platných povolení k zaměstnávání cizinců jsou jen "vyčnívající špičkou ledovce". V polovině roku 1995 např. se tímto povolením mohlo vykázat v ČR 46107 zahraničních pracovníků, z toho 1691 občanů USA, 1382 občanů V. Británie, 1 348 občanů Německa a další z Itálie, Francie a jiných zemí západní Evropy a severní Ameriky. Většina občanů z těchto zemí vykonává vysoce kvalifikované činnosti vyžadující kvalitní vysokoškolskou přípravou. Ještě větší počet migrantů, mezi nimiž se vyskytuje rovněž mnoho absolventů VŠ je registrováno z řad občanů Slovenska. Žádný ze 45 042 Slováků registrovaných na pracovních úřadech ČR nepotřebuje zatím povolení k práci, stejně jako nikdo ze zhruba 300000 občanů ČR se slovenskou národností, z nichž menší část přišla do ČR těsně před rozpadem Československa. Často přicházeli se snahou vyhnout se problémům s uplatněním své kvalifikace. Část z nich, která zatím nebyla předmětem cílené analýzy, patří k vědeckým, pedagogickým a odborným pracovníkům s talentovými předpoklady pro úspěšnou činnost ve vědě a výzkumu. Na základě těchto údajů i jiných informací lze odhadnout, že proces obráceného brain drainu již byl zahájen, a signalizuje pociťovaný deficit vědeckých talentů v určitých oblastech vědeckovýzkumné činnosti. Jeho efekty lze očekávat až s určitým zpožděním, zvláště v případu importu mozků v podobě doktorandů, aspirantů či postgraduantu z východních zemí, kde lze predikovat dosažení žádoucí úrovně výkonu až po určité době. Na druhé straně nelze jednoznačně hodnotit tento vývoj jako něco, co kompenzuje (aspoň perspektivně) hypotetické negativní efekty vyvolané vnějším brain drainem či vnitřním brain drainem českých talentů. Pokud přejmeme předpoklad, že trh talentů se formuje jako autonomní segment trhu pracovních sil jak v určité společnosti, tak v rámci světového společenství, pak všechny tyto formy brain drain (vnější, vnitřní brain drain, obrácený brain drain apod.) jsou jen projevem různých forem migrace. Tento jev je standardním fenoménem lidských společenství umožňující lepší adaptaci na proměnlivé životní podmínky. Migrace talentů představuje z tohoto hlediska jen jednu, byť velmi specifickou, účelovou formu, která plní ve XX. století různé funkce. Na jeho sklonku se však jako nejvýznamnější jeví vytváření nadnárodních struktur ve vědeckých pospolitostí, propojující národní vědecké systémy ve funkční celky s cílem stimulovat jejich výkonnost. Součástí této formy migrace je i spolupráce při výchově talentů, zaměřující se na vyhledávání a přípravu výjimečně schopných jedinců pro daný obor, specializaci.

34


4.2. Elitní struktury v oblasti vzdělávání a vědy Z teorií o formování elit (Pareto, Mills např.) vyplývá řada možností využít tyto poznatky i v oblasti výchovy talentů. Právě v této oblasti je ze strany odpůrců různých forem této výchovy operováno často s názory, kde výchova talentů je užívána jako synonymum pro vytváření nelegitimních elit (z hlediska demokratických struktur). Problém ale netkví v tom, zda jde o vytváření elit. Výchova talentů v jakékoliv oblasti, tedy i ve sféře intelektuální práce je a bude procesem formování přirozených elitních struktur. Rozpor je v hodnocení, zda jde o proces, který povede k pozitivním, negativním či jiným efektům v dalším vývoji společnosti demokratického typu. (26) Výzkumné akce zaměřené na přípravu talentovaných osobností, sledující jejich osobnostní vývoj v delším čase, vedou mj. k závěrům o klíčové roli talentů při výchově nových talentů (princip sebereprodukce). Současná orientace na rozšířenou produkci vědeckých talentů stojí na předpokladu, že v důsledku řadu desetiletí už praktikovaných vzdělávacích technologií ( a to jak typu A založených na principu "enrichment", tak typu B na bázi principu "acceleration"), se podařilo dosáhnout uspokojivého splnění této přirozené a nezbytné podmínky rozšířené reprodukce vědeckých talentů. Viz též kap. č. 2.2. a 3. Dalším předpokladem pro efektivní výchovu talentů (vedle celé řady dalších společenských, vzdělávacích, ekonomických, politických podmínek) jako elitních struktur v oblasti vzdělávání a vědy je akceptace elitního principu ve společnosti jako přirozeného, tj. pro rozvoj společnosti potřebného principu. Společnost, která se definuje jako rovnostářská, má problémy s vlastní identitou. Tj. může proklamovat rovnostářský princip, ale jen za cenu nahrazení přirozených elitních struktur jinými, umělými, zpravidla i rizikovějšími. Rozdíl mezi přirozenými a umělými, resp. nepravými, nepřirozenými pseudoelitními strukturami lze vysvětlit na příkladu mobilitních procesů vykazující sociálněpatologické, nenormální rysy. Pokud kariérové modely uplatňované ve společenství vykazují více méně shodu mezi úrovní výkonu a jeho uznáním v podobě funkčního, platového atd. postupu, jde o normální, přirozený mobilitní proces. Pokud se významně často prosazují méně výkonní lidé do kvalifikačně náročných funkcí a profesí, zatímco výkonnější jedinci s většími kvalifikačními předpoklady se naopak nemohou prosadit, lze to zpravidla vysvětlit intervencí patologických, abnormálních faktorů a vlivů do mobilitních procesů. Větší prostupnost výkonnějších, schopnějších jednotlivců do odpovědných, prestižních pozic, tedy do elitních struktur je spojena až s fenoménem kapitalistické společnosti. Zvlášť vysoká prostupnost (tj. i s tím spojené dosahování stropů výkonnosti) je spojena s existencí vyspělejších forem této společnosti, včetně postindustriálních považovaných některými teoretiky (viz Drucker, Bell) za postkapitalistické. S tímto fenoménem (správní lidé na správná místa) stojí a padá i schopnost evoluce lidského společenství. Z tohoto hlediska lze také považovat vznik a rozvoj státně socialistického modelu společnosti (a v jeho rámci i příslušného modelu mobility) ve střední Evropě za druh sociální deviace. Změny na přelomu 80. a 90. let pro takové hodnocení svědčí. Existuje dost důkazů o tom, že velký rozsah výskytu nadkariérového (a nutné tedy i podkariérového) efektu, který je symptomatický pro tento model, zasáhl ve značném měřítku v poválečném období i vědu, výzkum a struktury VŠ v ČR. Byl použit nejdříve k eliminaci tradiční znalostní (vědomostní) elity v období politických zvratů. Opakovaně pak znovu a znovu využíván k eliminaci každé konkurence ohrožující postavení těch, kteří se dostali do nadkariéry. Tím se přerušily reprodukční trendy v oblasti vzdělání. Zpočátku pod záminkou zrušení privilegií vrstev a tříd, které patřily do dělnicko-rolnické kategorie. Restriktivními opatřeními se omezila přístupnost potomků rodičů s vyšším vzděláním k náročnějším formám vzdělávání. Později byla kodifikována v této oblasti i jiná opatření a doplňující pravidla, která eliminovala možnost zaujetí významnějších pozic, event. i uplatnění výkonných jedinců v oblastech, které se dostaly pod tzv. ideologickou kontrolu. V souhrnu vedly tyto změny k hlubokému narušení přirozeně vzniklých mobilitních vzorců i ve sféře vzdělávání a vědy. Už výsledky výzkumů z 60. let umožnily konstatovat, že i do těchto sfér pronikaly ve větším měřítku jedinci, jejichž výkon nedosahoval žádoucích standardů. (27)

35


Jestliže v té době šlo minimálně o čtvrtinu takto zjišťovaných pozic (např. mezi novými kandidáty věd), v 70. a 80. letech už byl zaznamenán výrazný nárůst těchto deviací pod vlivem čistek, které na přelomu 60.a 70. let v celé společnosti proběhly. Na druhé straně je nutné konstatovat, že tyto změny byly neustále vystaveny silné vnější i vnitřní opozici. 1 když její mantinely byly závislé na konstelaci různých sil, nebyl vzestup nevýkonných, zestárlých, především však talent postrádajících jedinců a zájmových skupin nikdy hodnocen jako normální. Zahájení transformačních procesů na počátku 90. let bylo spojováno především i s nápravou těchto procesů. Mimořádný vzestup mladých a mladších odborníků v různých klíčových odvětvích a oblastech společenského dění lze hodnotit jako doklad úspěchů těchto změn (mj. i jako důkaz obnovy tzv. výkonového principu). Odchod významné části mladých a mladších odborníků z oblasti VŠ a vědy se však jeví současně jako jeden z důvodů, proč lze sice o transformaci i v této oblasti hovořit, ale ne jako o něčem, co už proběhlo, příp. uspokojivě probíhá (ambiguita hodnocení). Nejkvalitnější lidské zdroje (z hlediska potřeb transformačních procesů) disponující deficitními jazykovými znalostmi, tzv. druhou gramotností apod. se v předchozím období vyskytovaly především na vědeckovýzkumných pracovištích VŠ a VVZ. U části těchto pracovníků bylo možné identifikovat i talentové předpoklady. Jejich odchodem vzniklo v normálních mobilitních procesech na VŠ i ve vědě 90. let specifické vakuum. Na řadě pracovišť došlo následně k prudkému poklesu vědeckovýzkumné produkce souvisící i s poklesem výkonnostních standardů a s celkovým změkčením nároků kladených na výzkumnou sféru. Tento devastující proces neproběhl všude, promítl se však do vrcholového managementu a jeho prostřednictvím do formování tzv. nových řídících struktur. Potvrdil se tím předpoklad, že aplikace nových demokratických principů s sebou nese značná rizika, pokud oblast, kde mají být zavedeny, není na to připravena. Největším rizikem je faktické zakonzervování statusu quo v dané oblasti, jež s sebou zase nese zvýšenou a celkem přirozenou animozitu netalentovaných a přitom vlivných osob k jakýmkoliv aktivitám, které by stimulovaly rozvoj výchovy talentů v těchto institucích. Situace v českém VŠ a vědě v polovině 90. let je z výše uvedeného hlediska příkladná. Velký nedostatek nejen talentovaných, ale i mladých odborníků v této oblasti (viditelné jsou i důsledky, které to má a bude mít pro další rozvoj těchto struktur) se nestane předmětem zájmu decizních struktur v této oblasti. Na druhé straně podmínky ve společnosti se již natolik změnily, že jejich rozhodování nemůže vést ani k dlouhodobému zablokování podpory výchově talentů na jednotlivých pracovištích (ústavech, fakultách, katedrách apod.). Tam, kde se přirozené elity v krátkém polistopadovém období prosadily, a kde našly díky své vynalézavosti a schopnostem východiska ze situací vyvolaných např. finančními restrikcemi, rozvíjejí se nejen tradiční formy výchovy talentů, ale vznikají a budou se generovat nové, možná účinnější formy této výchovy. Pro funkční pracoviště v této sféře cesta jinudy nevede. Přirozeně to budou aktivity specifické pro dané obory, omezené na určité lokality, ne vždy popularizované a většinou ani ne podporované vyššími orgány. Nebude to síť, systém, ale spíše zatím osamělé ostrůvky.

4.3. Staré a nové přístupy Problém starých a nových přístupů k práci s talenty má několik základních rovin, které jsou v nerovnováze. V nedávné době došlo ke změně výše zmíněného paradigmatu práce s talenty, která přispěla k redukci forem založených na principu péče o talenty. Současně mělo dojít k preferenci forem rozvíjených na bázi podporované výchovy, resp. sebevýchovy talentů. Tedy forem, kde jde spíše o vytváření příznivých podmínek pro rozvíjení talentových dispozic než o snahu přímým řízením výchovy talentů dosáhnout cílových efektů v podobě rozšířené produkce rozvinutých talentů. 1 v budoucnu bude v kompetenci státu u nedospělé populace s talentovými dispozicemi a se sociálními i jinými handicapy pečovat o to, aby nedošlo k nadměrnému, zbytečnému omezování rozvoje jejich vloh a nadání v talent. Aspoň ne ze strany státem řízených institucí (např. základní a střední státní školy).


36

Těžiště práce s talenty se v průběhu 90. let přenáší z vrcholových decizních struktur na lokální instituce, pracoviště, do rodin, a hlavně do kompetence těch, kterých se to bezprostředně týká samotných talentů. Na jedné straně tento vývoj vede k silné redukci některých forem práce s talenty, které se začaly rozvíjet v minulém desetiletí. Dokonce stimuluje i jejich rozpad. Viz kap. 2.2. Na druhé straně však pokračování v těchto starých trajektoriích vývoje v nových podmínkách, kdy bylo významně oslabeno centrální řízení není reálně možné. Současně však tyto nové podmínky práce s talenty otevírají nové možnosti jak navázat na staré přístupy a jak také hledat jiné cesty. V polovině 90. let jde zatím ještě spíše o teoretické možnosti. Patří k nim : - import nových vzdělávacích know-how ověřených v experimentech s výchovou vědeckých talentů v jiných zemích a podpora jejich aplikace v domácích podmínkách - využití podnětů, které nabízí pro rozvoj výchovy talentů diverzifikace českého školství na všech stupních vzdělávání i změny v organizaci české vědy a výzkumu (decentralizace) - import" mozků" jako jeden ze způsobů adaptace struktur na vývoj ve světě.

4.4. Priority V přechodném období, kdy dochází ke změně paradigmatu práce s talenty v ČR v 90. letech, se mění i priority v této oblasti. Včetně způsobu, jak jsou tyto priority definovány. Projevem této změny je zvláště odklon od vytváření různých systémů péče o talenty, který byl charakteristickým jevem a také deklarovanou prioritou v 2. polovině 80. let. Pokud se mají objevit v množině tradičních i nových forem výchovy talentů v 90. letech prvky funkčního systému, může to být výsledkem postupného samovývoje anebo řízeného vývoje. Předpokladem takového řízeného vývoje je, že dojde k vstřícným procesům, umožňujícím např. prostupnost jednotlivých forem výchovy talentů. Je to reálné ovšem jen tehdy, bude-li taková činnost podporovaná institucemi, které se na jejich realizaci podílejí. V takovém případě by šlo o komplexní proces, který se v západních zemích vytváří již celá desetiletí, a je stimulován změnami v ekonomice, ve školství, v řízení vědy , politickými programy i činnostmi zájmových a jiných sdružení. Česká společnost se na rozdíl od těchto společností nachází ve stavu urychlované změny celého společenského systému. Transformace industriálních struktur v postindustriální trvající např. v západní Evropě po celé poválečné období, by měly být rozvinuty za podstatně kratší období. Urychlovaný vývoj by měl za příznivých okolností ovlivnit i vývoj změn v oblasti práce s talenty. Mj. i proto, že radikální, i když postupné zvyšování produkce výjimečně schopných, talentovaných, samo řiditelných osobností je podmínkou úspěchu všech transformačních operací. Nejde přitom o vytvoření systému práce s talenty direktivním způsobem, ale o kreaci podmínek pro vznik takového systému. Právě jeho postupné vytváření (na základě promyšleného scénáře) je prioritou práce s talenty v transformačním období. Od těchto priorit lze odvodit i další, podpůrné priority. Především: - vytváření informační sítě týkající se práce s talenty doma i v zahraničí - integrace problematiky práce s talenty do činnosti různých, již existujících pracovišť - vytvářet na vysokých školách připravujících učitele pro nižší stupně předpoklady k uplatnění dané problematiky v přípravě budoucích učitelů, stejně jako v kursech a jiných formách zvyšování kvalifikace pedagogů - vydávání kvalitní odborné literatury vztahující se k dané problematice z české a zvláště zahraniční produkce - výzkumné rozpracování dané problematiky tak, aby na základě výsledků těchto aktivit mohly být zpracovány analýzy vývoje v dané oblasti.

37


Tyto priority byly většinou zformulovány již v 80. letech. Za nejvyšší prioritu bylo považováno vymezení garance za tyto priority. Na tomto problému selhaly projekty systémů péče o intelektuálně nadanou mládež z 80. let, jejichž prostřednictvím se ucházely o tuto pozici některé subjekty (SKVTIR a Centrum pro vědu a techniku při ÚV SSM), aniž by takovou kompetenci získaly, resp. mohly nést. V současnosti se o část těchto kompetencí uchází nyní vznikající Centrum pro rozvoj nadání při IDM MŠMT. Existuje i jiná- s tvořícím se novým společenským systémem kompatibilní- varianta priorit práce s talenty pro 90. léta, vycházející s předpokladu, že systém práce s talenty by měl být efektem samokreace. V principu jde o druh přirozeného výběru, přičemž společnost má svobodu volby - může a nemusí podporovat výchovu talentů. V prvním případě jde o důsledek procesů spojených s podporou integrace české společnosti do vyspělých, tj. rozvíjejících se civilizačních struktur, včetně těch, které jsou spojeny s úsilím o řešení tzv. globálních problémů na bázi urychleného rozvoje vědy a výzkumu. Tedy i do globálně strukturující se výchovy vědeckých talentů pro tyto úkoly projevující se např. v procesech spjatých s brain drainem. V druhém případě jde o zaujetí pasivní role v těchto procesech. Rozhodnutí se pro první či druhou (nebo jinou) cestu je podmíněno úspěchem té části transformace, která v 90. letech vytváří základní systémové předpoklady pro vstup do EU mezi jehož povinnosti člena patří i uznání priorit tohoto nadnárodního společenství v oblasti vědeckotechnického rozvoje. Zatímco v prvém případě se tato společnost nevyhne angažovanosti v oblasti práce s talenty, v druhém případě bude její podpora v této oblasti zbytná, stejně jako definování konkrétních priorit.

38

5. Perspektivy a možnosti řešení současných problémů výchovy talentů

5. Perspektivy a možnosti řešení současných problémů výchovy talentů Analyzovat perspektivy a možnosti v této oblasti lze jen parciálně, pokud nefunguje systém práce s talenty jako soustava vzájemně propojených prvků. Proto se kapitola dělí na tři základní části, z nichž každá je věnována problematice, která se může chovat jako subsystém v další perspektivě.

5.1. Základní a střední školství Současná oficiální vzdělávací politika je formulovaná především vedením MŠMT, a je podporována vyššími úředníky různých institucí. Nachází svůj výraz v návrzích legislativních změn, prohlášeních pro veřejnost v médiích i ve způsobu rozpracování rozpočtových položek apod.. Jde v principu o politiku, která je tvořena úřednickým aparátem, a ani se nesnaží tuto skutečnost kamuflovat. Tedy ani fakt, že jde o krátkodobě koncipovanou, často pouze ad hoc rozvíjenou představu o tom, co se ve školství děje, a co se má dít. V deklaraci úkolů a cílů rozvoje resortu, včetně podkladů, na nichž jsou založeny, problém výchovy budoucích talentů na úrovni základního a středního školství není proto ani evidován. Tak, jako tomu bylo i v minulosti. Je tedy ponechán samovývoji. Očekávání, že se problém sám od sebe vyřeší třeba tím, že se jej ujmou tzv. alternativní školy, se nenaplnilo. Tato struktura se jej prakticky téměř nedotkla. Za těchto okolností je otázkou kdy a za jakých podmínek ke změně školské politiky ve vztahu k výchově talentů může dojít. Nejspíše to nebudou dramatické změny. Impulsy k nim budou generovány zvenčí. A to jak ze zahraničí, tak i z jiných domácích, pravděpodobně neškolských struktur. Vnější stimuly v podobě především importů vzdělávacích technologií a inovací ( většinou inovací nižších řádů nenáročných na investice i kvalitu lidských zdrojů), budou nejspíše působit nekompatibilně. lze si ale jen těžko představit , že by v době rozsáhlých zahraničních kontaktů, formování nadnárodních sítí spolupracujících institucí i jednotlivců, a zvláště za situace, kdy se stále mluví o potřebě transformovat české školství do podoby, která je standardní v zemích EU, nedošlo i u nás k snahám ověřit nové postupy při výchově talentů. Samozřejmě v omezeném rozsahu a jen někde. Došlo už k importu modelu středních vyšších škol, importu různých filiálek středních výběrových škol ze zahraničí (anglické, rakouské, italské, francouzské gymnázium apod.) a také modelů výchovy typu Waldorfské školy apod. na základním školství. lze tedy očekávat, že dojde i k postupné infiltraci těchto stupňů vzdělávací soustavy ČR produkty už dlouho (a jinde) se rozvíjejících forem práce s talenty. Mj. proto, že tato oblast je v západním školství jednou z těch skutečně se dynamicky rozšiřujících zdrojů významných vzdělávacích inovací. Příkladem těchto vlivů je i vznik základní školy pro talenty v Bratislavě (již před více než 3 lety), který se může stát pro jazykovou i jinou příbuznost u nás předmětem potenciálního zájmu. Jinou cestou k importu západních zkušeností je i účast úspěšných českých sočkařů a olympioniků na soutěžích pořádaných v cizině, kde přitom dochází k výměně zkušeností atd. Možná přispěje k urychlení těchto importů i činnost nově zakládaného Talent-centra při IDM MŠMT, které to má přímo v náplni práce. Jiným potenciálním zdrojem mohou být nové alternativní školy, které se mohou orientovat i na poměrně rozsáhlou klientelu z řad rodičů, jejichž děti patří k nestandardním jedincům z hlediska vzdělavatelnosti v tradičních školských institucích. Dnešní státní školství najeté na rutinní postupy neumí zatím s nimi pracovat tak, aby zajistilo jejich dostatečný rozvoj. Fakt, že vznikla na úrovni středního školství už i jedna internátní škola (Vyšší odborná škola pedagogická ve Sv. Janu pod Skálou), umožňuje předpokládat, že v budoucnu vzniknou i další školy tohoto typu, kde talentované děti získají optimální podmínky pro svůj dynamický rozvoj. V nedávné historii českého středního školství poslední internátní střední škola ukončila svoji činnost na počátku 50.1et. Jejími studenty byla řada představitelů české avantgardy 60. let, včetně Formana, Havla a jiných uměleckých talentů.


39

Z vnitřních stimulů k nejvýznamnějším patří již v minulosti vzniklá tradice škol zabývajících se na úrovni jak základního, tak středního školství problémy výchovy talentů. 1 když se síť škol s třídami s rozšířenou výukou přírodovědných předmětů (ŠTRVPP) a gymnázií pro matematické talenty (SGMT) fakticky rozpadla, jejich torza zůstala zachována. Za jistých okolností buď mohou takové vzdělávací instituce navázat přímo na výsledky svých snah tvorbou nové sítě, nebo mohou iniciovat vznik nových, z dřívějších zkušeností ale vycházejících modelů zaměřených na výchovu nadaných a talentů. Tyto školy patří do kategorie (se zřetelem k předchozímu užívání termínu "odolný" pro talentovanou osobnost nezávislou na přízni prostředí je schopna se dál rozvíjet) tzv. odolných institucí zabývajících se transformací vloh a nadání v talent i v podmínkách, které k tomu nejsou příznivé. K možným stimulům patří i předpokládaná činnost zmíněného Talent-centra, zvláště pokud bude směřovat k podněcování pozitivních inovací v působení už dříve rozvinutých forem péče o nadanou mládež (např. SOČ) a podporovat jejich vnitřní koordinaci. Tj. vytváření soustavy aktivit, vzájemně propojených, prostupných apod. Mj. o tom svědčí i příprava některých akcí, včetně semináře svolaného na téma" Podpora studentské vědy".

5.2. Vysoké školství Prioritním problémem současného vysokého školství bude výhledově obnova SVUOČ (i když se tato aktivita, jejíž těžiště je ve výchově vědeckých talentů, může jmenovat jinak vzhledem k některým reminiscencím na minulé období). Činnost většiny vysokých škol v oblasti vědy a výzkumu trpí důsledky rozpadu této formy práce s talenty. Zdaleka nešlo o unikátní formu. Na mnoha vysokých školách v zahraničí, včetně těch nejprestižnějších, jsou podobné aktivity rozvíjeny celá desetiletí. Smysl jejich existence spočívá mj. v těchto funkcích, jež plní (může plnit): - umožňuje soutěživým studentům prokázat míru jejich nadání, a tím i podpořit event.zájem o jejich participaci na projektech pracovníků VŠ, resp. vědy a výzkumu - poskytuje svými výsledky spolehlivější měřítka pro výběr do vyšších forem přípravy k vědecké práci ( doktorantura, ale též na studijní pobyty) než nabízejí standardní pravidla pro konkursy. Tím , že je zajištěna kvalitnější selekce, mění se kvalita jejich vědecké výchovy a postoje k ní - v našich podmínkách může poskytnout i vhodnější vodítko pro výběr studentů na dlouhodobé a střednědobé stáže na zahraniční vysoké školy (což snižuje riziko poškození image vysílající organizace v případě, že stážista nesplňuje očekávané parametry), a posiluje zájem zahraničních partnerů o další spolupráci na straně druhé - stimuluje schopnosti studentů formulovat své názory, zpracovávat odborné materiály a údaje, vystupovat před odbornou veřejností a jiné, v běžné výuce ne dost ( někde vůbec nijak) podporované kvalifikace - podporuje spolupráci mezi jednotlivými obory, mezi fakultami a školami, která byla v důsledku specifického výkladu autonomizace vysokého školství silně erodována - vytváří platformu pro funkční spolupráci studentů s pedagogy, která je v podmínkách masifikace mnoha forem studia v nejlepším případě jen simulována - podporuje celkově rozvoj studentské vědy, a to jak v individuální, tak týmové podobě. Kromě toho je zde i řada dalších, nezanedbatelných efektů, které s aktivitami podobnými SVUOČ souvisí. Včetně vytváření vnitřních sítí na fakultách, školách, generující zpětně v jednotlivcích schopnosti sebeorganizovat se, tj. rozvíjet hodnotu společných zájmů (reciproční altruismus) apod. lze předpokládat, že již pozorovatelné úsilí na mnoha vysokých školách směřující k faktické obnově někdejší SVUOČ, s novými názvy, lidmi a s četnými úpravami bude v druhé polovině 90. let ještě výraznější.

40


Zajímavé možnosti vývoje lze očekávat v důsledku snah o zavedení školného na VŠ od r. 1996/7. Vytrvalá proti argumentace k této "inovaci" (kterou vláda, vedení MŠMT a pravděpodobně i část veřejnosti přes neprůchodnost zákona o VŠ na přelomu r. 1995/6 v parlamentu) prosazuje, se opírá především o existenci rizik spojených se snížením průchodnosti sociálně slabších, ale talentovaných jedinců na vysoké školy. Navrhovatelé této změny připouštějí taková rizika, a uvádějí, že bude nutné vypracovat a zavést pravidla znemožňující, aby se takoví studenti na vysoké školy nedostali. To přinejmenším bude znamenat zvýšení zájmu o operativní vymezení pojmu talent, talentovaný, nadaný apod. Zatím ale vysoké školy a jejich odpovědní pracovníci až na naprosté výjimky pro řešení tohoto problému ani nejsou připraveni, ani nic nepodnikají. Viz např. problém sledování studijních výsledků u těch, kteří se v již běžně praktikovaných přijímacích testech projevili buď jako výjimeční (nejvyšší skóre) či naopak. S výjimkou jedné z lékařských fakult nedošlo k porovnávání těchto ukazatelů, tím méně k návazným aktivitám. Také ti, kteří vstupují na vysoké školy s renomé úspěšných olympioniků či sočkařů stejně jako v minulosti nebývají předmětem zvláštní pozornosti ze strany vysokoškolských pedagogů. Jen zcela výjimečně bylo zjištěno, že by takové úspěchy měly vliv na přijímací řízení, a to i v relevantních oborech. Příčin těchto fakticky protitalentových postupů je více. K nejdůležitějším patří úpadek vědeckovýzkumné práce na vysokých školách vyvolaný : - fluktuační vlnou zvláště na počátku 90. let, kdy z vysokoškolských pracovišť odešla početná skupina mladších, tvůrčích pracovníků ( jež našla atraktivnější uplatnění ať už v cizině, či v jiných strukturách- viz kap. 4.1). Jejich výkon nemohl být suplován jinými lidskými zdroji. Např. reemigranti, kteří v minulých desetiletích působili na vysokých školách v zahraničí, většinou nepřijali či nemohli přijmout účast na obnově vysokého školství na počátku 90. let. Jejich počet byl ostatně nízký. Jednalo se především o starší ročníky. Jiným potenciálním zdrojem mohli být schopní, nezkompromitovaní a přitom dostatečně připravení odborníci ze struktur. Ti se nestali nositeli těchto změn proto, že získali atraktivnější možnosti uplatnění (potvrzují to i výsledky některých menších šetření prováděných některými institucemi, které se na zprostředkovávání výjezdů našich lidí do světa podílely). - tím, že jediným pohotovým zdrojem odborníků se na přelomu 80. a 90 let, který se však brzy projevil z daného hlediska jako velmi problémový, stali rehabilitovaní osmašedesátníci. Ti patří k nejsilnějším z tzv. parašutovaných skupin (či posil??) do starých struktur ovládajících vysokoškolské instituce před (ale často i po) rokem 1989.(28) Nicméně bez fenoménu osmašedesátníků, ať jsou jejich nároky na rehabilitace posuzovány jako méně či více oprávněné ( v daném případě na tom vlastně nesejde), nelze porozumět změnám na vysokých školách na přelomu 80. a 90. let. Jejich význam a vliv na vysoké školství v této době demonstrují i ukazatelé průměrného věku nových docentů a profesorů, které byly zjištěny při rozborech na počátku 90. let. Např. noví profesoři jmenovaní v r. 1992 dosahovali v průměru 61,7 let, zatímco nově jmenovaní docenti přesáhli 55,3 let. To je o 6-7 let vyšší hodnota než průměrný věk, který stejnými strukturami byl dosahován v 80. letech (viz Čermák, 1993). 1 díky těmto, v mnoha případech jen rozdaným titulům a hodnostem, mohli zaujmout významná postavení na školách, fakultách, katedrách bez toho, že by se mnozí z nich vykázali jen trochu přijatelnými, s odbornými standardy v jiných sférách vědy srovnatelnými výsledky.

41


Těžištěm jejich práce se proto zákonitě staly nikoliv vědeckovýzkumné, ale pedagogické aktivity ( ovlivněné zastaralými didaktickými postupy, praktikovanými už jako zastaralé u nás ještě v 60. letech). Nebo v horším případě - politikaření zaměřené na co nejdelší výdrž v získaných postech. Z mnoha, většinou negativních a ve svých důsledcích devastujících dopadů tohoto procesu lze uvést i ty, které se týkají výchovy talentů. Staré paradigma vysokoškolské přípravy, kterou tato skupina (aspoň její část) znovu vnesla do akademických struktur v 90. letech neobsahovalo , a vzhledem k výše uváděným důvodům ani nemohlo obsahovat, odpovědný přístup k problémům vyhledávání a přípravy budoucích talentů. Tato skupina nebyla na tuto problematiku za celou svoji kariéru nijak připravována, a nakonec se její zájmy dostaly i do přímého konfliktu se zájmy (potenciálními ) těch, u nichž předpoklady k rozvoji talentu mohli být. Byli by totiž konkurenty. Svoji roli zde sehrál i fakt nepřipravenosti většiny osmašedesátníků k vědeckovýzkumné práci, i její opozice ke všem aktivitám, které se po jejich odchodu mimo VŠ zavedly nově a někdy i vcelku pozitivně do vysokoškolské praxe (včetně SVUOČ) atd. Teprve postupným odchodem této, zatím sice vlivné, ale z biologických příčin již slábnoucí skupiny (včetně toho, že další akademické volby povedou ke změně jejich postavení, protože nemohou být dle zákona voleni potřetí do významných pozic na VŠ), může dojít k eliminaci těchto bloků dalšího vývoje. A také proto, že i tzv. staré struktury procházejí podobným vývojem. Tím se vytváří primární předpoklad pro změnu přístupů vysokých škol k problematice výchovy talentů v podobě nástupu nové generace, těmito minulými problémy nezatížené. Rovněž obnova SVUOČ je tím podmíněna.

5.3. Pracovní systém Vývoj v oblasti vědy a výzkumu v polovině 90. let z hlediska poptávky po nových pracovnících dosud nesignalizuje, že by bylo dosaženo hypotetického dna poklesu. Na druhé straně však některé její substruktury mají již prokazatelné problémy s věkovými záležitostmi. Zvlášť v akademii věd a ve vysokém školství došlo v důsledku zmíněné fluktuační vlny mladých a mladších odborníků k situaci, která může vyvrcholit za jistých okolností i rozpadem institucí, pokud vývoj v tomto směru přesáhne kritickou mez. Existují již pracoviště, kde i padesátník je vnímán jako relativně perspektivní mladší pracovník. Pracovní systém ve vztahu k výchově talentů vystupuje ve dvojí roli. Jako zaměstnavatel těch, kteří touto výchovou projdou a také jako participant této výchovy. V 1. polovině 90. let v obou těchto rolích selhával. Příčin bylo více, včetně: a) nízké atraktivity práce v těchto institucích (VŠ a věda) ovlivněné platnými předpisy pro odměňování a celkově nízkými výdaji na vědu. Ve školství se výdaje na mzdové prostředky na vědu a výzkum dle odhadů MŠMT ( sdělených na listopadovém zasedání Rady VŠ) pohybují kolem 6,6 mil. Kč v r. 1995, tj. 0,03% všech výdajů daném roce na tento resort v této složce rozpočtu. Celková bilance dosahuje včetně neinvestiční, investičních výdajů 418 milionů Kč, tj. 0,87% všech výdajů. 1 když lze předpokládat, že část výdajů na vědu a výzkum může být alokována v rozpočtu vysokých škol, který představuje 18,4% všech výdajů na školství, jsou to sumy, které neumožňují významnější změnu tendencí vývoje v 90. letech. Tedy ani změnu strategie týkající se získávání nejkvalitnějších lidských zdrojů pro podporu vědy a výzkumu v tomto resortu. Také výdaje na jiné tradiční struktury vědy a výzkumu rostou buď pomalu, a nejsou v souladu s postupem inflace, anebo i klesají. Za zajímavou iniciativou lze považovat podnět předložený vloni jedním z členů vládní Rady pro vědu a výzkum (zastupující AV ČR!), týkající se poskytnutí zvláštní dotace ze státního rozpočtu ve výši 250 milionů Kč pro zakládání cca 50 nových vědeckovýzkumných pracovišť na českých VS pro tvůrčí talentované pracovníky ve věku do 40 let. Je velmi pravděpodobné, že k realizaci tohoto programu "Posilování vědy a výzkumu na VŠ v letech 1996-2000) dojde, což by zmíněný problém zmírnilo (ale neřešilo). Mnohé ukazuje na to, že situace ve financování vědy není jedinou, a za určitých okolností ani ne nejdůležitější podmínkou takové změny. Systematická a promyšlená výchova talentů na školách všech stupňů má v tomto vývoji také významnou roli, jak to prokázaly i výsledky longitudinálního

42


výzkumu z let 1984-1994 (viz Čermák, 1995). Mladé talenty se totiž rozhodují pro práci v této sféře i za takových podmínek, jaké jsou, pokud ovšem rozvoj jejich nadání v talent byl podpořen již podstatně dříve, např. na střední (někdy i na základní škole). Čím déle trvá tento proces, tím více se snižuje pravděpodobnost migrace talentů mimo oblast vědy. Tedy, čím je naopak nižší podpora výchovy talentů v základním,. středním a pak i ve vysokém školství, tím větší je rozsah fluktuace potenciálních talentů mimo oblast vědy (viz dále bod c) b) Toho, jak významnou roli hrály i otázky důvěry v oblasti řízení, resp. rozsahu absence důvěry ve schopnosti vědeckého managementu. Výsledky výzkumných akcí dostatečně prokázaly souvislost mezi postoji, které vědecký management zaujal v některých strukturách vědy v době, kdy vrcholil brain drain z těchto institucí, redukovaly se výdaje na rozvoj vědy apod. a riziky, které takový vývoj nesl na jedné straně, a mezi důvěrou mladších a talentovaných odborníků ve vlastní perspektivy. Významnou měrou přispěl k tomu i fenomén seniorizace řídících struktur, protože byl pochopen jako jev přímo související s projevenou pasivitou (odchod mladších mohl být uvítán jako relativně nenápadná eliminace potenciální konkurence při obsazování pozic). Ke ztrátě důvěry mladších struktur ve schopnosti starších managerů odvrátit rizika nedošlo více méně jen proto, že tato důvěra zde nebyla ani předtím. Její neobnovení v 90. letech však má přímý vliv na formování osobních cílů a taktik mladých talentů, kteří se přes všechny výše zmíněné i jiné problémy s jejich výchovou nakonec do vědy dostaly. V praxi to znamená, že využívají svého značného intelektového potenciálu i k změně podmínek jak své práce, tak rozvoje talentu apod. Polovina takto disponovaných jedinců chce řešit problém svých příjmů i jiných podmínek k práci odchodem do zahraničí /viz Čermák, 1993). Především v oborech, kde je výskyt talentů ve světě deficitní, je to strategie s velkými nadějemi na úspěch c) toho, jak včas talenty jako talenty identifikovány a vychovávány. S odvoláním na výsledky již zmíněného longitudinálního výzkumu talentů (Čermák, 1995) lze konstatovat, že fluktuační procesy týkající se talentů byly zmírněny pozitivními účinky práce s talenty v minulém desetiletí. Nicméně prudký pokles aktivit v oblasti výchovy talentů v první polovině 90. let zase nedává naději, že by se podobný efekt mohl v dalším desetiletí opakovat. Absence trhu talentů nepředstavuje z hlediska pracovního systému v 90. letech žádný naléhavý problém. Tím méně pak překážku pro jejich uplatnění jinde (kde se uplatní ale i jiné schopnosti a kvality než ty, které formují určitý talent). Viz kap. 4.1. V dalším období v důsledku poklesu aktivit ve výchově talentů i v důsledku zmíněného deficitu mladých talentovaných lidí na pracovištích české vědy lze očekávat určitý propad v nabídce na trhu. Je možné, že povede ke zvýšení zájmu institucí vědy a výzkumu nejen o získání těchto lidských zdrojů, ale i k větší podpoře aktivit, které s jejich výchovou přímo souvisejí. 1 když by to mělo logiku, nejsou pro to důkazy. Např. účast AV ČR v této sféře je velmi omezená, a vzhledem k předpokládanému zrušení zákona o vědecké výchově z r. 1977, jenž umožňoval rozvíjet na pracovištích AV vědeckou výchovu v podobě aspirantury, bude tato účast spíše ztížená. Tato situace není nová. 1 v minulých desetiletích se pracovní systém zahrnující i sféru védy a výzkumu choval ve vztahu k výchově talentů podobně. Nasávací efekt stimulující tuto oblast výchovy chyběl. Nové postupy financování vědy a výzkumu nestimulovaly poskytnutí přiměřených preferencí ani mladším talentům, ale ani těm, kteří se o jejich výchovu za určitých okolností chtěli starat. Podporovaná výchova talentů v oblasti školství, která by (v podobě hypotézy o zvyšujícím se zájmu nového trhu práce o její efekty zahrnující všechny tradiční i netradiční formy práce s talenty) ovlivnila zpětně změnu postojů školských i jiných subjektů k dané problematice, je i v druhé polovině 90. let pouze ideou. Otázka by měla být tedy přeformulována: lze vůbec v podmínkách marketizace (neboli vytvořit tlak na pracovní sféru, aby začala o využití tohoto intenzifikačního zdroje uvažovat jako o něčem zajímavém a žádoucím ? Tedy jak stimulovat vznik trhu na talenty v rámci trhu práce ?

43


Inspirace mohou být - stejně jako v oblasti výchovy talentů samých - získány z okolního světa. Jde o různá opatření, která v důsledku uplatnění priorit definovaných jako zájem společnosti v podobě např. uvolněných grantových prostředků nebo vytváření nových institucí pro výzkum pod patronací státu, resortu i jiných subjektů mohou vznik trhu talentů pro vědu podnítit. Je velmi pravděpodobné, že (podobně jako u efektů výchovy kvalifikovaných řemeslníků, dělníků ) bude problém deficitu řešen nikoliv jejich výchovou z domácích zdrojů, ale jejich importem. Některé signály tohoto druhu již jsou. Nejen ze Slovenska, ale i z jiných oblastí jsou získáváni lidé, kteří mají talentové dispozice. Je to politika, která by mohla za některých podmínek (určité druhy talentu budou nedostupné) vést k saturaci potřeb i v této komoditě, nikoliv ale nutně k rozvoji forem výchovy talentů v ČR +++ Česká společnost nemá do mechanismů svého fungování zabudovaný "gen ochrany talentů", tedy respektu k jejich hodnotě. Naopak je zde jistá tradice plýtvání s talenty. Pakliže však společnost přistoupila na představu, že je při nedostatku možností uplatnit tyto lidi doma je lepší pro ně i pro ostatní, když se uplatní jinde, může to vést k přehodnocení postoje jak k vývozu, tak dovozu " mozků". V případě brain drainu tedy ne jako plýtvání, ale spíše jako sporného využívání. Jde o jeden z důsledků reflexe situace na sklonku XX. století. Představa malé, ale úspěšné (v oblasti vědy) společnosti, konkurující větším a rychleji se vyvíjejícím společnostem někde jinde než v nějaké úzce specializované oblasti bádání se zdá být nereálná. Není také žádný důvod domnívat se, že by v době nadnárodní vědy, různých integrujících se otevřených struktur měla být právě oblast práce s talenty hodnocena podle starých schémat využitelnosti získaného potenciálu pouze v rámci jedné společnosti. Tedy orientovat se jen na národní trh s talenty. Argumentace založená na tom, že výchova talentů je podporovatelná jen tehdy, když je její produkce u nás zase využitelná, přestává být funkční, protože v reálné praxi vede k omezování podpory výchově talentů. Cílovým efektem výchovy talentů přece není jen funkční domácí věda, ale věda vůbec, a také funkční školství, vyspělá vzdělávací kultura. Na sklonku XX. století je sice stimulační role českého pracovního systému pro oblast výchovy talentů také zajímavá, ale zdaleka není nezbytným a jediným faktorem rozvoje výchovy talentů. Podmiňovat ochotu investovat zájem i prostředky do této sféry tím, že se nejdřív musí získat garance uplatnění talentů ve vědě, je něco, co do tohoto období již nepatří. Nežijeme už pouze v určité lokalitě, státu, společnosti, ale stále více v globální civilizaci, na jejímž rozvoji máme zájem a tedy i její problémy (resp. jejich řešení) vnímáme jako své. To, že podpoříme výchovu lidí, kteří budou schopni její problémy na úrovni řešit, je jen jeden ze způsobů, kterými k tomu jako jednotlivci a členové určité společnosti národního typu můžeme reálně přispět. Jde tedy vlastně o transformaci vědomí směrem od egocentrismu, lokálpatriotismu k světoobčanství, na jehož vývoji existuje mnoho stupňů, a také norem, kterými se takový druh vědomí fenomenalizuje. Stupeň podpory poskytované jednotlivci i státem rozvoji výchovy talentů pro vědu lze považovat tedy i za výsledek relativně spolehlivého monitorování připravenosti dané společnosti stát se spolutvůrcem moderní civilizace planetárního typu, resp. respektovaným participantem na jejím budování. Poznámky k způsobu hledání řešení výše uvedených problémů v západním světě: Dnešní principy vzdělávací politiky praktikované v západním světě v různých variantách lze analyzovat jako protalentové, ale zdrženlivé z hlediska takovéto sebeprezentace. Tzn. reálně se podporuje rozdělení školského systému na dvě větve: a) standardní školství, poskytující státem garantované kvality vzdělání, vyjádřené určitými standardy. Patří k nim minimální délka povinné školní docházky, ze státních zdrojů financované školy, včetně mnoha aktivit, které umožňují talentovaným jedincům projevit své vlohy a nadání b) elitní školství, které je velmi diverzifikované jak co se týče zaměření, tak forem. Část tohoto školství je zaměřena i na výchovu vědeckých talentů. Některé jeho struktury se překrývají s veřejným školstvím, ale jsou přístupné jen pečlivě selektované skupině jedinců splňujících určité předpoklady pro přijetí.

44


Primární rozdíl v obou těchto strukturách se projevuje zvláště ve vztahu k jiným, neškolským formám vzdělávání. Účast v elitním školství předpokládá možnost participace žáků, studentů na neškolských, často ale velmi nákladných a také jinak náročných formách vzdělávání jako samozřejmou. Ať už jde o vybavení (počítače apod.) či jiné podmínky ( bydlení, ať už z hlediska parametrů vnitřních či z hlediska kvality dané lokality, včetně dostupnosti vzdělávacích institucí, knihoven apod.). Samozřejmě sem patří i rodina, její vstřícnost k doplňkovým požadavkům na materiální zajištění výchovy, podmíněná obvykle i úrovní vzdělání rodičů, její kredibilita ve věci placení vyššího školného, nákladů na dovyučování v případě, že z důvodu nemoci apod. dojde k narušení rytmu vzdělávání. Všude tam, kde se ve společnostech vytváří nikoliv přímo privilegovaná, ale dobře hodnocená vrstva složená z pracovníků v intelektuálně náročných profesích, která je nejen relativně zámožná, ale i tzv. identifikovaná s hodnotami spojenými se špičkovým vzděláním, vzniká situace příznivá pro protalentovanou výchovu. Přispívá k tomu i zaneprázdněnost těchto rodin, často dvoukariérových, která stimuluje zpětně jejich zájem o zajištění co nejlepšího, nejkvalitnějšího vzdělání pro jejich děti. Postindustriální společnost se stále se zvyšující rolí špičkové duševní práce ve vytváření národního důchodu, s meritokratickými principy zabudovanými do chování společenského systému i jednotlivců, potřebuje pro svůj seberozvoj vzdělávací systém, který by svými výsledky zaručil její dynamiku. 1 když se z různých příčin nevzdává formálního rovnostářství, chová se i v přístupu ke vzdělávání racionálně, a skrytě (spíše než otevřeně) podporuje elitní školství, jehož jednou z funkcí je výchova vědecké elity. Tedy vysoce nadprůměrně disponovaných, talentovaných dětí a mládeže. Rozdíly mezi jednotlivými postindustriálními společnostmi se projevují i v tom, jak otevřeně se k podpoře elitního školství staví. Jsou společnosti, kde tyto tradice jsou dlouhé a všeobecně respektované. Např. ve Velké Británii, kde existuje soustava internátních škol na všech stupních, která může mj. plnit i funkci sítě škol pro výchovu talentů. V jiných společnostech, včetně skandinávských, naopak jde o skrytou podporu, poskytovanou selektivně školám, které se vedle standardního vzdělávání zabývají aktivitami umožňujícími výchovu talentů. Např. v rámci mimoškolních forem vzdělávání, segregace nadaných do speciálních tříd s rychlejším postupem vzdělávání. Těmito způsoby řeší západní společnosti v současné době dilema mezi neschopností v krátké době změnit systém veřejného školství směrem k vyšší kvalitě, a mezi potřebou sanovat deficit talentů ve strategicky významných oblastech vědy. Jde o vícerozměrný a mnohotvárný proces s mnoha dopady na společnost i školský systém. Na jedné straně rozvoj elitního školství vede k četným experimentům v oblasti vzdělávacích technologií, zvláště se zaváděním nové didaktické techniky. Úspěšné experimenty se stávají součástí standardního školství, z něhož elitní školy získávají naopak nejen talentované žáky a studenty (kterým poskytují stipendia), ale i pedagogy (pro které jde nejen o zvýšení ocenění, ale i efekt spojený s profesním vzestupem). Jde tedy o specifickou formu podporovaných mobilitních procesů, které jsou součástí stratifikačních pohybů. Tento rozvoj má ale i jiné positivní dopady na standardní formy vzdělávání. Mj. posiluje formování školství jako systému propojeného nejen na úrovni jednotlivých stupňů, ale i vertikálně. Existence výjimečných, nadprůměrných jedinců již nezatěžuje systém problémy typu "co s nimi". Nezatěžuje ani společenský rozvoj tím, že takové problémy jsou řešeny zprůměrňováním takových osobností (tedy jejich invalidizací) na úkor snížené schopnosti společnosti řešit v budoucnu své problémy využitím jejich talentu. Na druhé straně ovšem rozvoj elitního školství ve společnostech hlásících se k demokratickým principům vývoje má i svá negativa. Stimuluje kastovní schéma sociálního rozvrstvení. Vede k posílení diferenciace společnosti na vrstvy vzdělanců, u nichž však také dochází k výraznému majetkovému vzestupu, které mají tendenci se dále reprodukovat a chovat se jako opora event. i jako součást establishmentu reprezentovanému v prvé řadě nositeli moci (politické, hospodářské atd.). Výsledkem je stále výraznější polarizace společnosti. Méně majetným, méně vzdělaným členům nicméně bude vzhledem k jejich jasně majoritě z hlediska počtu v demokraticky organizované společnosti stále více zřejmější rozpor, který je s tím spojen. Jakýkoliv pokus této většiny realizovat

45


svá práva na rovnost (podněcovaný nejspíše radikály z druhé strany společnosti, tak jak tomu ve XX. století bylo již vícekrát) povede k destrukci nedemokratických forem řízení společnosti typických pro poválečné období. Jednou z možných alternativ vývoje je pak vznik různých forem modernizovaného apartheidu, v němž přístup do elitních struktur vzdělávání bude i vstupem do elitních struktur společnosti. Zdá se, že dilema vyvolané konfliktem potřeb moderní demokratické společnosti, vyjádřitelné na jedné straně potřebou zachování otevřené společnosti, na druhé straně potřebou reagovat na existenci globálních problémů rozvoje společnosti podporou elitního vzdělávání, které se projevuje v současném období, nevede k možnosti vybrat si nějaké jednoduché a dobré řešení.

46

6. Formování nového vztahu k fenoménu "talent" ve vzdělávací politice 90.let

6. Formování nového vztahu k fenoménu "talent" ve vzdělávací politice 90.let České školství 90. let trpí permanentní potřebou hledání nové rovnováhy. Včetně rovnováhy ve vztahu k ostatním vnitrospolečenským strukturám, nevyjímaje institucionalizovanou vědu a výzkum a jiné vzdělávací organizace, které mají mj. i své vlastní, často velmi specifické vztahy k výchově talentů. Potřeba vyváženého vztahu k výchově talentů je zatím málo reflektovaná. Projevuje se jen někde, s nižší intenzitou než je běžné ve školských strukturách zemí EU. Navíc se projevuje způsoby, které nejsou z hlediska našich zahraničních partnerů standardní.. Tento stav však odpovídá stupni rozvoje, na němž se české školství jako celek nachází. Schopnost dosáhnout homeostáze je podmíněna mj. i způsobem chování systému k sobě samému. Včetně způsobu řízení, který daný systém vůči svým vlastním strukturám uplatňuje, včetně využívání zpětnovazebních mechanismů, míry uplatnění kvalifikace lidí, kteří v něm působí, atd. V 1. polovině 90. let působila vzdělávací politika prezentovaná státními orgány z tohoto úhlu značně chaoticky. Patřily k tomu problematicky připravené legislativní normy, časté změny vrcholového vedení, především však absence analýz a z nich vycházejících střednědobých prognóz. Očekávat, že by se v takové situaci dostalo přiměřené pozornosti otázce výchovy talentů, nebylo a není reálné. Tj. v podobě projeveného zájmu odpovědných pracovníků o stav výchovy talentů, iniciování pokusů o hledání řešení různých, zde se objevujících problémů apod. Předpoklad, že výchova vědeckých talentů je (a i v budoucnu bude) záležitostí v prvé řadě jednotlivého člověka jako nositele talentu, tj. jako něco nadstandardního, na co lze uvolnit potřebné zdroje a soustředit zájem jen tehdy, když to ostatní-standardní- už dobře funguje, zůstává významnou komponentou vzdělávací politiky v české společnosti na sklonku XX. století. Alternativou k takovému pojetí" ocenění" talentu, je vnímání talentu jako významné potenciality, kterou disponují mnozí lidé, ale jejíž rozvinutí je podmíněno vytvořením podmínek pro tento proces. Souhrnem těchto podmínek je výchova talentů, nikoliv pouhá výchova jednoho talentu. Tedy protalentového klima, jehož tvorba je stimulována existencí specifického segmentu trhu práce zaměřeného na vědecké talenty. Jinou možností jak uspokojit tuto potřebu pracovních sil orientovaných na vědeckou práci než tím, že se investuje do jejich výchovy, je získat je náborem někde jinde, třeba v zahraničí poskytnutím ocenění v podobě platu apod., které je ekvivalentní vzniklé potřebě (bývá hodnocena jako riziková a nákladnější než výchova vlastních talentů). Jde vlastně o starý princip nabídky a poptávky na příslušném segmentu trhu práce. Ve společnosti, kde trh (domácí i světový) takto funguje, vznikají ve školství i mimo něj různé formy práce s talenty, umožňující rozvinutí nadání v talent. Tam, kde takové potřeby jsou slabé, nevznikají, příp. upadají. Není podstatné, zda jsou v té které společnosti vyhlašované speciální programy pro výchovu talentů, zda v legislativní sféře jsou kodifikována pravidla pro jejich stimulaci apod. Mnohem důležitější je pro vzdělávací sféru fakt, že možnosti výchovy talentů jsou. Třeba se jim ani neříká "výchova talentů", ale funguje to tak. Tj., že nedochází k různým manipulacím s těmi, kteří disponují výjimečnými vlohami, že nedochází v neúměrném rozsahu k jejich psychickým deprivacím, k ztrátě jejich identity, vzdělávacím úrazům a jiným defektům, které vznikají všude tam, kde výchova talentů je považována za luxus, na jejíž podporu v dnešních podmínkách není nárok. Rozvinuté talenty v těchto společnostech jsou něco jako cizorodý prvek, který se náhodně objeví, s nímž si okolí neví rady,. Jde o jednotlivce, kteří se projevují jako nestandardní lidé, s odlišnými způsoby myšlení i chování. Výsledky 90. let ve výchově talentů v ČR jsou problematické. Ve vztahu jak k přímé výchově talentů, tak i z pohledu podílu školské politiky na vytváření protalentového klimatu ve společnosti převažují spíše nepříznivé vjemy. Školství v 1. polovině 90. let evidentně pouze pokračuje v kolejích vyjetých v předchozí dekádě. Jde cestou preference tzv. opečovávání vyselektované menšiny, přičemž ale:

47


- selektivní mechanismy jsou už neřízenými procesy. Z větší části využívají výsledky samostatné či organizované mimoškolní činnosti talentovaných jedinců, majících vnitřní potřebu projevit se. Školství často jen poskytuje prostorové zázemí pro různé soutěžní aktivity, organizované často nepedagogickými pracovníky, u nichž se projevuje snaha něco udělat pro rozvoj nadání obvykle zvlášť' samostatného a odolného typu perspektivně talentovaných mladých lidí - permanentně improvizuje v koncipování vzdělávacího procesu jak z hlediska cílů, tak didaktiky. V důsledku toho je vzdělávací proces na všech stupních komplikován málo připravenými, často vysoce diskutabilními opatřeními týkajícími se např. opětného znovuzavedení devítileté základní školy či podporou jakoby alternativního, ale neprůhledného školství. Jeho společným rysem přes deklarovanou diverzifikaci je vedle nezájmu o jakoukoliv kontrolu aktivit, které jsou v jeho rámci rozvíjeny a přednostní orientace na tzv. problémové žáky a studenty. Talenty však do jejich spektra až na naprosté výjimky nezahrnuje. Ochota akceptovat nějaké závazné minimální vzdělávací standardy, které by případnou kontrolu efektů jejich činnosti umožňovaly, je vzácná - starší, tj. ještě v 70. a 80. letech vzniklé formy péče o budoucí talenty jsou někdy brány jen jako vnucené zlo, bez jejichž existence by se dnešní školství obešlo. Nicméně zde působí i obavy z event. kritik v případě, že by došlo k jejich direktivnímu zákazu. Obtížně by se pak dokladovalo, že místo těchto forem výchovy talentů je nabízeno něco jiného, natož pak ještě účinnějšího ( nepočítáme-li formy, které vznikly mimo rámec školských struktur). Neexistuje forma výchovy talentů, která by byla otevřeně podporována, která by se těšila zvýšenému zájmu školské declze o její výsledky a tedy i reálné podpoře. Přitom už samotná deklarace takového zájmu by mohla přinést své efekty - dochází ( na všech úrovních) sice k tichému a pozvolnému, ale účinnému změkčování standardů výkonů spojených se školním vzděláváním a tím i k určité dezintegraci školského systému. A to navzdory tomu, že na nižších školách (např. vlivem klesající porodnosti v minulém období již došlo k výraznému zmenšování počtu žáků v třídách) se vytvořily i některé teoretické předpoklady k posílení protalentovaných přístupů (více možností individuální práce s takovými žáky apod.). Přes absenci přímých důkazů lze vyslovit (aspoň jako hypotézu) názor, že školství už není způsobilé z vlastních zdrojů některým, s tím spojeným degenerativním procesům klást dostatečný odpor. Mj. v důsledku toho, že se minimalizovaly možnosti rekvalifikací učitelů a nepřiměřeně se zvětšily rozměry fluktuačních procesů v tomto resortu. V důsledku toho, že výchova talentů zatím (stejně jako jiné problémy spojené s otázkami zkvalitnění školství, resp. s jeho zhoršováním) nebyla seriozně analyzována a posouzena, byla narušena ve velkém rozsahu práva talentů na jejich ochranu ve standardním školství. Fakt, že bylo zanedbáno rozpracování objektivních evaluačních procedur na všech stupních (a v nejlepším případě nahrazeno aplikací ad hoc kritérii, bez komparací apod.) je v této oblasti jednoznačným symptomem chaotizace procesů, k nímž zde dochází - narůstá entropie vzdělávacích aktivit rozvíjených ve školství. Nejen v úrovni zbývajících forem výchovy talentů na jednotlivých stupních škol, ale i běžného vzdělávání na jednotlivých stupních školského systému. Chybí už i snaha o koordinovanost. Mezi základními a středními, mezi středními a vysokými školami, dokonce u vnitřních stupňů vzdělávací soustavy ( např. mezi tzv. magisterským a doktorandských studiem na vysokých školách) chybí nejen přechodové mechanismy, ale i elementární toky informací, které by mohly vést ve svých efektech k zdokonalovacím procesům. Jde o mimořádné rizikový jev, pokud akceptujeme předpoklad, že školní vzdělávání je specifickým, pro společnost vyspělejší úrovně naprosto nezbytným způsobem programování socializačních procesů

48


- prudce se zhoršila způsobilost pracovní sféry nasávat talenty do vědy a výzkumu v důsledku vývoje v této sféře, který je výše popsán. Bez tohoto výsledného efektu se však výchova talentů na různých úrovních může jevit jako samoúčelná, do značné míry zbytná aktivita. V polovině 90. let, tedy v období, kdy v řadě jiných resortů už došlo k významným systémovým změnám hodnoceným jako pokrok v transformačních procesech, se v mnoha ohledech, včetně výchovy talentů, školství nechová jako systém schopný se kvalitativně rozvíjet. Je otázka, zda lze tuto skutečnost stále omlouvat tím, že ani v předchozích desetiletích chování školství jako systému nebylo podporováno, resp. tvorba školství jako systému byla na velmi nízké úrovni. Existuje-li tato nežádoucí kontinuita, nelze očekávat změnu v oblasti výchovy talentů. Aspoň pokud nedojde k vytvoření zcela nového vztahu k fenoménu talent v české společnosti. Moderní vyspělejší formy hromadné výchovy talentů jsou vesměs založeny na předpokladu fungování školství jako systému. Tedy i s tím spojené průchodnosti (prostupnosti) talentovaných jedinců mezi jeho stupni. Jen tak lze uvnitř jeho subsystémů uplatnit pravidla účinně stimulující rozvoj nadání v talent bez " vzdělávacích úrazů" tím, že se zavedou po příslušném ověření jako standardní součást jeho fungování. Příkladem mohou být aplikace typu tzv. grade-skipping.(29) V případě, že tomu tak není, jsou jiné možnosti jak podpořit výchovu talentů (za předpokladu, že je zájem na takové výchově). V první řadě jde o používání těch forem výchovy talentů, které mohou být praktikovány i mimo, resp. vně tradičních hranic školského systému jako tzv. mimořádné formy. Včetně vytváření speciálních tříd, škol. Tedy způsob výchovy talentů, který byl už aplikován i ve společnostech hluboce zasažených ideologií rovnostářství státněsocialistického typu (které však z nějakých jiných důvodů měly potřebu zvýšit produkci vědeckých talentů, třeba pro rozvoj některých zbrojních technologií). Např. Lavrentějevův model rozvinutý v Novosibirském akademgorodku. Školství ve svých jednotlivých formách i jako celek (v ideálním případě jako funkční systém) představuje ve vztahu k výchově talentů vždy jen jeden, byť velmi důležitý článek. Jeho význam nespočívá v tom, že by to dokázalo řešit problémy výchovy talentů samo, ale v tom, že je to zatím nejosvědčenější způsob, který může být kombinován s činností rodinných struktur i aktivitami institucí vědy a výzkumu. Přesněji: účinnost jednoho podmiňuje efekty i možnosti dalšího článku. Navíc se dá zpravidla obtížně od sebe i rozlišit, protože velmi často jde o souběh působení. Z tohoto pohledu se role výchovy talentů ve školství zdá jasná. Školství může velmi účinným způsobem ovlivňovat efekty výchovy talentů, a to jak jejich výběrem, tak vlastní přípravou, ale i tím, že jim poskytne příležitost se uplatnit. Méně zřetelný, tedy i vyzdvihovaný, nikoliv však bezvýznamný je ale vliv opačný - vliv výchovy talentů na generování moderního vzdělávacího systému ve společnosti. To, že se zatím výrazněji nepromítl do formování české vzdělávací politiky lze vysvětlit problémy s rozvíjením výchovy talentů v českém školství (viz výše). V případě, že se málo efektivní, nedostatečně podporovaná a silně redukovaná (ve srovnání s jinými zeměmi) výchova talentů zakonzervuje, může v dalších letech dojít k zdeformování jak vzdělávací politiky v dané společnosti, tak všech procesů, které tato politika ovlivňuje. Může to mít přímý vliv na nepřiměřeně pomalou transformaci české společnosti do podoby její standardní postindustriální formy se vším, co to obnáší. Tedy i na způsobilost osvojovat si a také produkovat efekty moderní vědy v podobě osvojení si tzv. hight-tech. Jinými slovy: moderní vzdělávací politika, ale i výchova talentů jsou komplementární. Jen v tomto smyslu mohou být podpůrnými systémy rozvoje společnosti.

49

7. Možnosti uplatnění imaginativního myšlení v rozvíjení výsledků analýzy výchovy nových vědeckých talentů

7. Možnosti uplatnění imaginativního myšlení v rozvíjení výsledků analýzy výchovy nových vědeckých talentů V předchozích kapitolách byl hlavní důraz kladen na analýzu výchovy nových talentů pro vědu zprostředkovanou nástroji, které empirická věda k rozkrytí reality má. Včetně statistik, poznatků ze sociologických výzkumných akcí apod. Tento způsob její rekonstrukce však s sebou přináší i problémy. Jestliže podklady, na nichž je analýza založena, jsou nedostatečné, mozaikovité, málo spolehlivé, či příliš zjednodušené atd. platí, že výsledný efekt nemůže být příliš odlišný od kvality podkladů, s nimiž analýza operovala. Obraz takto zprostředkované reality je rovněž plochý, nezřídka i nudný a nedůvěryhodný v důsledku nadměrného zatěžování reflexe praktickou zkušeností bez přítomnosti aspirace na její integraci do souvislostí s ostatními jevy a procesy. lze to přirovnat k efektům zrakového vnímání při poznávání reálného světa. Způsobilost "vidět" stereo není dána kvalitou očí samých, ale jen a jen podpůrnou činností mozkových center, které zrakové vjemy vyhodnocují a následně uspořádávají do stereoobrazců. Imaginativní myšlení lze definovat jako vysoce kultivovaný nástroj poznávání, umožňující vjemy zprostředkované relativně jednoduchými empirickými prostředky poznávání vnější reality, konkrétně sféry výchovy vědeckých talentů uspořádat tak, aby celkový obraz byl bohatší. Tj. plastický, hierarchizovaný, více odpovídající komplexitě sociálního světa, v němž žijeme. V této kapitole je proto diskutována a do jisté míry i ověřována na základě čtyř vzájemně se doplňujících úvah na vybraná témata možnost imaginativního zkoumání procesů, které ve společnosti s výchovou nových vědeckých talentů souvisejí. Jde o zcela praktické problémy patřící zčásti i do sféry gnozeologie, zčásti také do metodologie příslušných empirických věd. Společné je jim především to, že jsou empiricky založenou analýzou nezkoumatelé. Současně jsou ale příliš zajímavé a významné pro další bádání, než aby je bylo možné ignorovat. a) Úvaha na téma:" souvislosti talentologické terminologie" Jedním z mnoha problémů ovlivňujícím rychlost i spolehlivost poznání ve výchově talentů je potřeba zjasnění, resp. očištění elementárních pojmů, s nimiž se v dané oblasti operuje. Analýzy i jejich podpůrné aktivity vedou k neustálému posunování jejich významů, ke změnám starších definic za novější pod záminkou jejich modernizace. Je to legitimní součást procesu označovaném zpravidla jako pokrok v poznávání. Produktem tohoto pohybu hranic poznání (často chaotického) bývá ale kumulování mnoha, vzájemně těžko srovnatelných definic jednoho a téhož pojmu. A tedy i jistá nesrozumitelnost, odstrašující každého, kdo se pokusí v dané oblasti bádat. Minimálně hrozí uvíznutí ve změti různých definic, které se k určitým jevům a procesům vztahují. Imaginativní myšlení na rozdíl od empirického nesměřuje k nahrazování starých definic novými. Motivuje jejich uživatele "být nad věcí", nevidět ten který pojem pouze v tunelu určitého paradigmatu myšlení, usilovat o reflexi příčin (sociálních, gnozeologických i jiných) jeho vzniku, přezkoumání přínosů každého takového " překročení" myšlenkového stereotypu (včetně nevýhod, které obvykle užívání určitého významového rámce pro daný termín přináší). V případě tak základního pojmu v talentologické sféře jako je "talent", uvedený postup směřuje k poznání způsobů jeho používání. Tedy i faktu, že řada definic má tendenci identifikovat jej s významem "osobní kapitál". Ač je pojem "kapitál" už zatížen různými významy v různých vědách (viz např. ve vztahu k financím v ekonomii, příp. jako " lidský kapitál" v sociologii XX. století), má i úzký vztah k původnímu významu, kdy pojem byl užíván ve spojení s vlastnictvím (mít talent jako být bohatý, vlastnit poměrně vysokou, ale přesně vymezenou hodnotu cenností). Udržení určitého kontinua interpretace každého pojmu má značné výhody. Přinejmenším zamezuje narůstání entropie a tím i rizika chaosu.

50


Akceptace spojení slov " mít talent" ve smyslu "mít osobní kapitál" vede k určitému vyjasnění ovšem jen tehdy, když přijmeme interpretaci pojmu talent jako formy osobního kapitálu ve smyslu vnitřního, nepřenosného, nemateriálního potenciálu a současně i jako něco, co lze investovat, kapitalizovat. Co při vhodném zacházení přináší velké osobní zisky, prospěch, což následně nemění radikálně jeho obsah, ale zvyšuje původní hodnotu talentu. V každém případě tento výklad pojmu umožňuje interpretovat na jedné straně obsah talentu jako dynamického, fluidního osobního kapitálu, náročného na zacházení, co lze nejen rozšiřovat, ale i ztratit. Na druhé straně jako pojmu, který podléhá v této souvislosti i jisté změně obsahu . Talent je něco co lze mít, držet, vlastnit, co svojí podstatou tedy diferencuje společenství lidí (podobně jako vlastnictví majetku) na ty, kteří takový specifický osobní kapitál nemají a ty, kteří jej mají, a rovněž na ty, kteří jej mají větší či menší. Současně ovšem je to jen pomocný slovní konstrukt závislý na určitém konsensu, sdělení významu, který se mění v závislosti na situaci. Vědecký talent jako vlastnictví určitých, pro činnost v oblasti vědy a výzkumu významných kvalit, které mají své konkrétní příčiny ( neexistují mimo ně) je produktem společenského rozvoje ve XX. století. Má četné individuální podoby, ale ty nejsou výsledkem procesů založených jen na přirozeném výběru. Mnohem více souvisejí s vývojem nových potřeb společenského vývoje, identifikovatelnými i ve sféře vzdělávání a technologií. Rychle se rozšiřující produkce vědeckých talentů v 2. polovině XX. století nejspíše souvisí s narůstáním těchto nových potřeb v době, kdy se věda a výzkum konstituovaly jako dominantní rozvojové struktury společnosti, kdy vznikly příznivé podmínky pro rychlý rozvoj výchovy vědeckých talentů dokonce i ve společnostech, které patří do kategorie "nevyspělých". A kdy potřebné know-how pro talentovanou produkci, včetně poznatků a schopností, které si lze osvojit v procesu vzdělávání se, jsou zprostředkovávány dětem i mladým lidem nejen prostřednictvím škol, ale i rodinných struktur a jiných osob a institucí, které se zapojují do procesu kultivace jejich vloh v nadání a nadání v talent. Pravděpodobnost, že k tomu dojde, se zvyšuje nejen tím, jaké dispozice k získávání tohoto specifického kapitálu subjekt má, ale i v důsledku nepřítomnosti určitých bariér. Vedle různých handicapů osobní povahy jako je např. poškození funkcí mozku, jsou i skupinové a jiné handicapy, včetně slabého či nevhodného sociální zázemí. Fakt, že šance na získání vědeckého talentu se prudce zvýšila až v 2. polovině XX. století, souvisí pravděpodobně i s tím, že : - v této době se už nashromáždila tzv. kritická masa poznatků o tom, jak a proč podporovat vědu a vychovávat vědecké talenty - vznikl výrazný deficit vědeckých talentů (vyvolaný např. zbrojními závody v období studené války), který stimuloval růst jak poptávky, tak nabídky na tomto trhu vzdělání - byly ověřeny zkušenosti s formováním talentových předpokladů ( školy pro intelektuálně nadané , soutěže atd.) v podobě předtalentové výchovy - věda a výzkum se internacionalizovaly v míře, která představuje i ve srovnání s dřívějšími, resp. zcela nedávnými obdobími kvalitativně novou úroveň (vytváření společných institucí, mezinárodních projektů atd.). Přispělo k tomu i to, že civilizace aspoň v některých oblastech dosáhla vývojové fáze spojené s většími možnostmi podporovat nejen vědu a výzkum, ale i rozvoj vzdělání bez zvláštních ohledů na to, že v mnoha společnostech, které ji vytváří, nebyly výše uvedené podmínky dosaženy. Z tohoto výkladu ale nevyplývá nezbytně, že oblast výchovy vědeckých talentů, resp. její rozvoj má deterministický charakter. Způsobilost té které společnosti rozvíjet hromadnou výchovu vědeckých talentů není stimulována existencí nějakého těžko identifikovatelného programu o nic více, než jsou tím stimulovány tzv. tržní síly v kapitalistické společnosti. Svědčí o tom i fakt, že v rozvíjení výchovy vědeckých talentů dochází v mnoha společnostech k poruchám vyvolaným procesy, které jsou konkurenční. Souběžně s rychle se zvyšující produkcí vědeckých talentů se kumulují různé negativní efekty civilizačního vývoje, které blokují v této sféře rozvoj. Řada z nich je neřešitelná tradičními způsoby,

51


Jejich neutralizace vyžaduje mobilizaci dalších a dalších zdrojů růstu, jejichž tvorba však je závislá především na lidských zdrojích, jejich kvalitě, schopnosti hledat nová, méně náročná řešení starých i nových problémů. Tedy opět na talentové produkci. Rozpornost těchto procesů dokumentuje fakt, že v zemích, které se střetly s problémy dalšího rozvoje, včetně ČR, nemajíce jiné, např. extenzivní zdroje pro další růst a jejichž nejvýznamnějším rozvojovým potenciálem jsou tedy právě lidské zdroje, dochází v 90. letech k zřetelnému poklesu talentové produkce s neméně zřetelnou perspektivou jejího dalšího snižování. Otázkou je, co omezení způsobilosti mobilizovat tyto růstové zdroje vlastně vyvolá. Výkladu, založenému na představě příčinné závislosti mezi očekáváními problémů do budoucna na jedné straně, a vytvářením předpokladů pro jejich řešení na straně druhé odporují i poznatky získané z předchozí analýzy výchovy vědeckých talentů v ČR v poválečném době. Konkrétně to souvisí s poznatkem získaným z porovnání poměrně vysoké koncentrace talentově disponovaných jedinců v české společnosti, k níž docházelo v předlistopadovém období ve strukturách vědy a výzkumu a schopností tehdejší společnosti jejich potenciál využívat. Existencí rezerv v lidských zdrojích lze na druhé straně ale vysvětlit fakt, že v 90. letech bylo možné čerpat z vysokých škol, akademie věd, resortní VVZ nadstandardní lidské zdroje jak pro transformační procesy v jiných odvětvích (vnitřní brain drain), tak pro odliv mozků do zahraničí (vnější brain drain). Tento vývojový proces lze přirovnat k fenoménu "transformačního cunami", ničivé vlně, která likviduje vše, co není dostatečně stabilní, pevné v sociálním systému. K jejím průvodním jevům patří i výše uvedená fakta o změnách v počtu mladých lidí participujících v různých aktivitách na pretalentové výchově na školách všech stupňů poté, kdy se situace tzv. normalizovala. Na druhé straně to zdůvodňuje, resp. "osmyslňuje" relativní nadprodukci osob s orientací na vědeckou výchovu (a také vysokou - jak ve srovnání s dneškem, tak i z tehdejšího hlediska - koncentraci pracovních sil ve VVZ 80. let). Tuto anomálii ( společnost, která nebyla orientována na vědeckotechnický rozvoj a přitom do jisté míry podporovala orientaci jednotlivců na aktivity v této oblasti) lze ovšem vysvětlit (nikoliv však spolehlivě) i existencí studené války. Zvláště pak potřebou rozvíjet nové zbrojní technologie. Přírůstek v civilním sektoru vědy a výzkumu mohl pravděpodobně být jen vedlejším efektem podporovaného rozvoje vojensky zaměřené vědy a výzkumu, využitelným propagačně, nikoliv však racionálně. Česká republika se stala exportérem " mozků" ( zde užíváno jako synonymum vědeckého talentu) již dávno před rokem 1990. V řadě migračních vln (včetně r. 1948, 1968-9 ) odešlo mnoho talentů. Významná část těch, kteří poté v rozvoji svého talentu pokračovali, našla uplatnění ve společnostech, které představují z hlediska stupně technologického rozvoje světové špičky (např. v USA), a přispěla k jejich modernizaci. b) Úvaha na téma "vliv brain drainu na rozvoj výchovy vědeckých talentů" Tak, jak se ČR stala dodavatelem deficitních druhů vědeckého talentu do zemí, které jim mohly poskytnout zázemí pro uplatnění a další rozvoj tohoto osobního kapitálu, staly se jimi i jiné země. Včetně některých zemí západní Evropy, které aspoň v určitém období svého vývoje takovou roli exportérů plnily. Efekty, které to mělo pro importující země, jsou známé. Prakticky žádná ze zemí, které se prosadily na špičku technologického rozvoje např. v oblasti kosmického či jaderného průmyslu, nebyla v tomto směru soběstačná. Časem se praxe brain drainu kultivovala, a získávání talentů se stalo legitimní a vysoce zajímavou (pro obě strany) aktivitou. Nelze však vyloučit, že internacionalizace trhu s talenty, do kterého se transformoval tento proces, přinesl s sebou i jistá rizika. A to nejen pro "dodavatelské" společnosti, ale i pro "odběratele" cizí talentové produkce. Analýza těchto rizik je potřebná v období, kdy z exportujících společností se stávají, resp. v brzké době mohou stát importující společnosti. Pokud ne v celém spektru, pak aspoň v některých oborech. S analýzou zmíněných rizik souvisí mj. i otázka, zda-li je schopnost současných technologicky, vzdělanostně a ovšem i ekonomicky vyspělých společností vychovávat talenty skutečně dostatečná? Resp. zda jde o proces, který je nějakým způsobem řiditelný, kde jsou event. rizika minimalizována.

52


Fakt, že v některých tzv. odběratelských zemích se dlouhodobě udržuje vysoká hladina importu vědeckých talentů z celého světa jako podmínka rozvoje celých významných, dokonce strategicky důležitých odvětví, může být varovným symptomem. Import mozků je nesporně vysoce efektivní záležitostí z hlediska nákladů, které přijímací země vynakládají na tyto zdroje, jejich saturaci z hlediska srovnání s náklady, které by zajištění dostatečné " produkce" vlastních talentů dosahovaly v případě, že by tyto zdroje nebylo možné v zahraničí získat. V případě výchovy vědeckých talentů jde o "produkci", jejíž efekty se mohou projevit až se značným zpožděním. Jde o druh retroefektů (pozn.: termín je užit v analogii k tzv. retrovirům jako skupině virů, jejíž účinky se pociťují až se značným časovým odstupem od chvíle, kdy došlo k infikací). V případě USA, které dnes importují např. více než polovinu svých doktorandů v oblasti fyzikálních a matematických věd, by orientace na soběstačnost mj. znamenala, že se značným časovým předstihem by muselo dojít k podstatným změnám v přípravě na školách všech stupňů. Přetrvávající orientace na jejich import svědčí jen o tom, že tato společnost je dokáže nejen využít, ale i rozvíjet. Ovšem jen v prostředí špičkových školských institucí (univerzity apod.). Nedokáže je však už sama připravovat v dostatečné kvalitě a počtu na školách nižších stupňů, tedy ve sféře pretalentové výchovy. Tj. chybí zde specifické know-how pro výchovu nových talentů v této úrovni. Ani velmi bohaté země však by reformu, kterou by si vyžádala orientace na soběstačnost v talentové produkci v tak specifických oborech pravděpodobně nezvládly, protože jde o enormní náklady. Navíc náklady, které je třeba investovat s delším předstihem. Proto v importu již připravených talentů budou, resp. musí pokračovat i v dlouhodobé perspektivě. Skutečný problém může nastat ve chvíli, kdy v dodavatelských společnostech vymizí tyto zdroje (analogii lze hledat např. v rybolovu, kde extenzivní výlov již zásadním způsobem narušil rovnováhu rybné produkce, a způsobil prudký pokles čerpání těchto důležitých potravinových zdrojů). Česká společnost dnes poskytuje ilustrativní příklad takového vývoje : - v některých oborech vědy a výzkumu, jako je již zmíněná matematika a fyzika, jsme se staly úspěšnými exportéry odborníků jak do zahraničí, tak do jiných domácích struktur. Během 90. let však v důsledku odchodů kvalitních odborníků z těchto oborů mimo školství došlo k prudkému poklesu počtu mladých lidí, kteří jsou aktivní jak v soutěžích pro budoucí talenty v těchto oborech, ale i jako uchazeči o toto studium na vysokých školách. V dalších letech tento trend bude pokračovat tím, že poptávka po jejich kvalifikaci rychle vzroste, ale její nasycení z domácích zdrojů již nebude možné. ČR se tak pravděpodobně rychle stane importérem v této oblasti talentové produkce, pokud ovšem bude moci konkurovat na světových trzích se svými nabídkami. 1 kdyby obnova této produkce byla zahájena v nejkratší době (i když není jasné, co by mohlo být příčinou, co by vyvolalo tuto potřebu v době, když talenty z této oblasti neumíme uplatnit jinak než tím, že je exportujeme), výpadek bude mít pro rozvoj některých odvětví už jasně negativní dopady. Podobné procesy ovšem nejsou signalizovány jen z ČR, ale i z jiných dodavatelských oblastí. Výsledkem může být pak to, že země stojící dnes v čele vývoje technologií, jejichž efekty by měly neutralizovat defekty z tzv. globálních problémů rozvoje lidstva, budou muset tyto programy redukovat, příp. ukončit v období, které bude z těchto hledisek to nejméně vhodné. Totéž lze očekávat i v jiných oblastech rozvoje moderních technologií, včetně dalších přírodních věd, kde je role vědeckých talentů také nezastupitelná. Uvedeme-li pak rizika s tím spojená do souvislosti s už zmíněnými globálními problémy lidské civilizace, možnostmi jejich včasné neutralizace podporou vědeckotechnického rozvoje, jehož nositeli jsou a vždy byly vědecké talenty, nelze se vyhnout dohadům vyplývajícím z takových dedukcí. A tedy ani konstatování, že funkce, které výchova nových vědeckých talentů plní v rozvoji společnosti, je obtížné diferencovat na významné, středně a málo významné. Na sklonku XX. století velmi pravděpodobně ovlivňuje víc než jen budoucnost té které jednotlivé společnosti. Tím, že spoluvytváří zdroje pro její rozvoj, stala se podobně jako ekologická stabilita jedním ze základních faktorů tzv. udržitelného rozvoje. V tomto kontextu má otázka, zda je současná míra produkce a tím i efektivnost výchovy talentů dostatečná, svoji váhu. A to i v situaci, kdy na ni zatím neexistuje spolehlivá odpověď.

53


Také na jiné, s tím související otázky neexistují dnes jednoznačné odpovědi, ale budeme je možná brzy znát. Výsledky analýzy situace ve výchově vědeckých talentů v ČR svědčí o tom, že stejně jako v některých jiných společenstvích, západní nevyjímaje, úroveň produkce vědeckých talentů zde rychle klesá. Podílí se na tom nejen úpadek či rozpad přípravných forem této výchovy ( na úrovni nižších škol, rodinné výchovy apod.), ale i vlastní vědecké výchovy, kde intervenují jak procesy odehrávající se ve sféře institucionalizované vědy a výzkumu, tak důsledky (vnitřní i vnější) rozsáhlého vnitřního a vnějšího odlivu mozků-talentů. Takový vývoj se může jevit v konfrontaci s reálnými i výhledovými potřebami v této oblasti i ve vztahu k předvídatelnému vývoji výchovy vědeckých talentů ve vyspělých společnostech, k nímž bychom se výhledově měli připojit, jako anomální. c) Úvaha na téma "Možnosti predikce v oblasti výchovy nových vědeckých talentů v ČR" Tendence střednědobého vývoje ve sféře výchovy nových vědeckých talentů lze předvídat jen ve velmi hrubé podobě, zatímco krátkodobý horizont lze odhadnout poměrně s jistotou. V ČR budou v 90. letech pokračovat i nadále aktivity, které přežily obtížnou fázi počátku 90. let, např. SOČ, předmětové olympiády. Postupně se oživí i některé starší formy výchovy nových talentů, včetně bývalé SVUOČ (pod novými názvy). Jejich dynamika však nebude výrazná. Také lze předpokládat vznik nových experimentů v různých typech škol, základních, středních i vysokých, privátních i státních apod. Včetně implementace různých, v zahraničí již zavedených forem. Klíčovými problémy jejich rozvíjení bude: - nedostatečná podpora v rodinném prostředí, vyplývající ze změn rodinných struktur, především schopnosti rodičů podporovat zájmy dětí a mladých lidí směřující k vědeckovýzkumným aktivitám. Prestižními povoláními budou pro mladé lidí na přelomu tisíciletí jiné profese než je vědec, vysokoškolský učitel apod. Stejně tak pro jejich rodiče - nedostatečné zázemí pro aktualizaci talentu v podobě rozpadlé struktury vědeckovýzkumných pracovišť. Generování talentových dispozic se tak stane nezbytně zdrojem stressů v podobě problémů s uplatněním se. Zatímco v řadě oborů s vysokou prioritou (získanou ve světě) bude takový jedinec orientován na externí brain drain jako šanci rozvíjet dál svůj talent, se všemi osobními riziky s tím spojenými, v oborech bez této priority bude exponován problémům existenčního charakteru ( event. nezaměstnanost, nízká životní úroveň atd.). Pro rozvoj výchovy nových talentů ČR nebudou tyto problémy v žádném případě stimulem, resp. přímo naopak. Zvláště připočteme-li k těmto faktorům i fakt, že lze očekávat další pokles výkonnosti škol všech stupňů v důsledku narůstání problémů s jejich personálním vybavením i koncepčními záležitostmi. Včetně úpadku dalšího vzdělávání učitelů všech stupňů, pokračujícím zvyšováním jejich průměrného věku, neschopnosti rozvíjet kooperativní chování uvnitř i vně škol všech stupňů atd.. To mj. zhorší dále způsobilost školství rozvíjet talentové předpoklady prostřednictvím nadstandardních aktivit. Jestliže 1. polovina 90. let byla hodnotitelná z hlediska stavu výchovy nových vědeckých talentů jako dosažení dna poklesu, pak zátěže, s kterými česká společnost musí počítat v této oblasti i v následující dekádě budou nejspíše dostatečné k tomu, aby pozice u dna byla v tomto období stabilizována. V tomto období bude možné nedostatky vlastní produkce talentů pro vědu kompenzovat jednak importem talentů z jiných zemí, jednak reimportem vlastních talentů, které v procesu externího brain drainu získaly uplatnění v zahraničí (v tomto směru na rozdíl např. od některých asijských zemí vysílajících na nejlepší západní univerzity velké množství studentů s tím, že se po získání teoretických a praktických znalostí většina z nich vrátí, je uplatňována zatím jen velmi pasivní strategie). Nejasná je spíše vzdálenější budoucnost, časově se překrývající nejen s event. vstupem do ELJ, ale i s hrozbou kulminace tzv. globálních problémů rozvoje lidstva.

54


Klíčovou otázkou je to, zda nedojde k urychlení známých kataklyzmat, včetně potravinového deficitu, přelidnění, nedostatku energie, surovin a s nimi souvisících nesčetných dalších krizí. Katastrofické scénáře byly již vypracovány. Jejich nastartování úzce souvisí s otázkou, zda se podaří včas mobilizovat intelektuální zdroje, které jejich zahájení buď odloží, či znemožní. V případě, že dojde k pozitivní variantě, a česká společnost dostane šanci dokončit procesy spojené s ekonomickou a sociální transformací, včetně modernizace, nevyhne se ani řešení problému nedostatečných vlastních intelektuálních zdrojů. Tedy i rozpracování a také uplatnění aktivní strategie v oblasti výchovy nových vědeckých talentů, která počítá event. i s vysokou produkcí vlastních vědeckých talentů jako primárních zdrojů pro jejich zajištění. Rizikem je to, že v této době nebudou připraveny elementární podmínky pro realizaci této strategie. Např. nebude dostatečný počet osobností, schopných výchovu nových talentů provádět, a nebudou k dispozici ani znalosti jak to dělat. V tomto směru není jisté, zda Západ dostatečně pokročil v rozvoji vzdělávacích technologií, umožňujících zvýšenou produkci talentů. Západní model výchovy nových vědeckých talentů je rozvíjen v mantinelech společnosti, která si zvykla na vysokou racionalitu, utilitárnost, je výrazně individualisticky orientována a poznamenána spotřebitelstvím a blahobytem. Investice, které měly být včas a přednostně vloženy do vzdělávání byly považovány za rizikové z hlediska stability společnosti. Vedly by nejen k zvýšené výchově talentů pro vědu, ale i k zvýšené mobilitě obyvatelstva. Mladší, vzdělané vrstvy by ohrozily status quo, který je výhodný pro starší, pro všechny, kteří těží z různých kapitálů (kulturního, vzdělávacího, finančního atd.) akumulovaného jednotlivci v podobě efektů, zisků z minulosti. Proto vzdělávací revoluce zasahuje západní svět v posledních desetiletích jen v řízeném, resp. regulovaném rozsahu tedy jen menší část obyvatelstva. Právo na vzdělání není definováno jako právo na nejlepší možné vzdělání. Pouze část mladých lidí dostává možnost takové vzdělání získat. Deficity talentů, které tak vznikají, jsou kompenzovány importem z jiných zdrojů ze zahraničí. Obrovské počty dětí a mladých lidí, pro které je v tomto světě možné uvolnit nejen dost financí na jejich kvalitní vzdělání, pro které je možné získat daleko kvalitnější učitele, lepší vzdělávací technologie a jiné náležitosti, jsou cíleně podrobováni mnohem horšímu vzdělávání, než to je možné. Vychází se z předpokladu, že by vznikl problém "co s nimi?". Co s lidmi, kteří by na pracovním trhu vytvářeli přílišnou konkurenci všem starším, kteří se nechali masovou kulturou zaháčkovat, tj. nechali zdegenerovat své schopnosti dál se vzdělávat, zdokonalovat se? Cenou, kterou bude možná muset Západ zaplatit za tento nedemokratický model vzdělávání, za popření práva každého jednotlivce na co nejlepší vzdělání, může být nepřipravenost na řešení globálních problémů lidstva. Ačkoliv lidstvo v minulých desetiletích dospělo teoreticky k jejich řešení, získalo obrovský potenciál znalostí, neumožnilo novým generacím k němu přístup. Místo generování vlastních talentů se Západ jako celek ve stále větší míře orientuje na import mozků, zvláště v oborech, kterou jsou více náročné na kvalitu základního a středního školství, tj. na přírodovědu. Školství podřizuje diktátu trhu. Preferenci mají obory úspěšné v žebříčcích prestiže, které jsou odvozeny z uměle definovaných priorit, tj. kolik peněz, tedy kolik blahobytu si můžeš dopřát, jak velkou sumu volného času budeš mít k dispozici, když takové povolání získáš, abys mohl blahobytu užívat atd. Byznys, politika, právo, management - to jsou obory, které se prosadily do popředí žebříčků prestiže povolání ne proto, že by byly potřebné pro celek, pro rozvoj lidstva, ale jsou výhodné pro jednotlivce a zájmové skupiny. Zatím se dají talenty na fyziku, biologii, chemii, matematiku atd. dovézt ze zemí, které by je také mohly využít pro svůj rozvoj. Možná ne pro vědu, nejspíše by se uplatnily v jiných činnostech. Tím, že tyto osobnosti není třeba s velkými náklady a hlavně riziky (v podobě změn chování mladé populace) kultivovat v domácím o prostředí, a současně lze současnou poptávku v domácích institucích vědy a výzkumu uspokojit, vzniká jakoby rovnováha na fiktivním pracovním trhu s talenty.

55


Ve skutečnosti však dochází k velmi zkresleným, vysoce rizikovým procesům, včetně : - talenty importované ze zemí s nižším stupněm vývoje, méně citlivých vůči civilizačním hrozbám, chybí v pozicích, které jsou pro tyto společnosti životně důležité - nevytváří se dostatečný tlak na domácí instituce, zabývající se vědou a výzkumem v souvislostmi s monitorováním globálních rizik, protože domácí produkce talentů je uměle snížena, a vychází se z předpokladu, že tlak na řešení uvedených problémů není dosud silný (rovnováha mezi zdroji a problémy je vnímána jako indikátor přírodního charakteru). Tento princip lze vyjádřit i prostřednictvím matematického aparátu. d) Úvaha na téma " smysl imaginativního myšlení" Z výše uvedených úvah vyplývají minimálně tři následující poznatky: a) v poválečném období se postupně zformoval a rozvinul velmi specifický segment tržní ekonomiky - trh s talenty. Má globální charakter a je výrazem procesů odehrávajících se v rámci současné civilizace b) nejen planeta se chová jako uzavřený systém (Gaia), ale i lidské společnosti se v poválečném období integrovaly do specifického systému, který se chová vysoce racionálně a je schopen reflektovat s určitým předstihem problémy, které bude ve svém rozvoji nucen řešit. Připravuje se na ně programově , a tento program se tvoří průběžně. Příkladem může být vzrůst násilí na TV sítích, včetně různých hororů, sci-fi vyvolávajících strach z budoucnosti apod. To vše připravuje dnešní lidstvo na rizika, které blízký vývoj s sebou přinese. 1 když se mnohé z nich asi nenaplní (např. setkání s UFO apod.), plní svůj účel tím, že upozorňují na potřebu být připraven c) mezi těmito procesy (monitorování rizik, pravděpodobných defektů apod.) a mezi reálným rozhodováním se na úrovni jednotlivých společností mohou vznikat různé informační šumy, vyvolané syndromem tzv. pštrosího vidění (jako forma extrémní ignorance reality) či aspoň syndrom tzv. růžových brýlí. V historii lze nalézt mnoho jejich precedentů, kdy záměrně byly ignorovány projevy nadcházejících událostí, které když nastaly, byly zpočátku přijímány jako překvapivé. Vždy (!) se však ukázalo, při jejich zpětné analýze, že pouze byly zkresleny, zamlženy, ignorovány zřetelné známky jejich projevování se. V posledních letech se to týkalo např. tak významných změn, jako např. rozpad sovětského impéria na přelomu 80. a 90. let. V daném kontextu není důležité, zda to byl důsledek cílené dezinformace či případ normální misinformace, resp. obdoby působení Baconových idolů. Podstatné je, že lidstvo v nedávné době procházelo a stále ještě prochází extrémně rychlým vývojem. V krátké době několika generací znásobilo svůj počet, zvýšilo enormně čerpání zdrojů v podobě energie, surovin, znásobilo rychlost znečišťování biosféry na jedné straně, současně však v důsledku akceptace kapitalistického modelu a jeho tržní orientace prudce zvýšilo své spotřebitelské sklony, potřebu užívat si, žít v nebývalém blahobytu. To vše bez toho, že by odpovídajícím způsobem zvýšilo tvorbu nových a především obnovitelných zdrojů růstu. Výchova nových vědeckých talentů je - z hlediska imaginativního myšlení - jedním z instrumentů pro obnovu zdrojů rozvoje, tedy i faktorem modernizace společnosti. Ovšem jen za předpokladu, že splňuje určité kvalitativní i kvantitativní parametry. Úvahy vyplývající z aplikace imaginativního myšlení při analýze tak složitých sociálních procesů jako je třeba výchova vědeckých talentů, nemohou být často verifikovány. Jejich smysl, a tím i smysl využívání imaginativního myšlení v této sféře aktivit, je jiný. Umožňují stimulovat vznik nových projektů, které by na toto úsilí zpětně navázaly ve výzkumu i ve sféře pedagogického i jiného působení. Tj. nabízejí nové, zajímavé, přitažlivé cíle pro rozvoj těchto aktivit a tím otevírají cesty pro další analýzy.

Poznámky

56

Poznámky 1) Po řadě pokusů, k nímž v tomto směru došlo zvláště v 2. polovině 80. let na tehdejší Státní komisi pro vědeckotechnický rozvoj i na MŠMT, v 90. letech byly tyto aktivity citelně slabší. Výjimkou byly jednak rozbory v oblasti vědecké výchovy (viz Čermák, 1992) a pokusy o takový rozbor, které na MŠMT souvisely v roce 1995 s přípravou "Projektu na vytvoření Centra pro rozvoj nadání dětí a mládeže (viz Materiál pro poradu vedení MŠMT č.j. 17 539 (95-51). Také výzkumné aktivity byly velmi omezené. S výjimkou vlastních aktivit (viz např. příloha a údaje o nich uvedené v textu studie) lze uvést jen jediný výzkum (viz Hříbková L.1993) 2) Jde především o práce M. Musila, J. Sedliaka a V. Dočkala, které otevřely možnosti dále zkoumat tuto oblast již na sklonku 70. let. 3) Zvláště šlo o uplatnění metodiky použité v zemích OECD (tzv. Frascatti manuál). Výzkum byl provedený v 1. polovině 80. let na ÚFS ČSAV. 4) V době největšího rozšíření této sítě (např. ve školním roce 1987) bylo do ni zapojeno na území ČR 158 škol s 469 třídami, které navštěvovalo 12 987 žáků. Tj. v každém tehdejším okrese 1-2 školy. Z jednotlivých populačních ročníků na jejich výuce participovalo kolem 1% žáků ve věku 10-14 let. 5) Jen v letech 1979-1984 vzrostl počet těchto stanic ze 111 na 350 a počet zájmových kroužků s tímto zaměřením vzrostl v letech 1973-1984 z 1 845 na 7 348 (údaje jsou ze celé Československo). Celkový počet žáků středních škol zapojených do práce těchto kroužků v téže době vzrostl z 13500 na 92220. Z toho zhruba dvě třetiny v ČR. Za 90. léta chybí ekvivalentní údaje, protože se změnily názvy i obsah činnosti nových pracovišť zabývajících se využíváním volného času dětí a mládeže doznal mnoho změn. Nicméně pro velmi hrubé srovnání v r. 1993/4 lze uvést, že v ČR působilo celkem 317 domů dětí a mládeže a stanic zájmové činnosti zahrnující 13 687 zájmových útvarů a téměř 200 000 členů těchto útvarů (ze ZŠ i SŠ). 6) Odhady počtů účastníků SOČ v polovině 80. let se na základě dat z výzkumů pohybovaly kolem 20 000 středoškoláků z ČR. V posledních letech se odhadují na 2-3 000 participantů ročně. 7) Podle údajů získaných z nepublikovaných materiálů Institutu dětí a mládeže MŠMT byl zpracován následující přehled o počtech účastníků různých předmětových olympiád z údajů jak konce 80. let, tak z poloviny 90. let z následující tabulky:

Poznámky

57

Tabulka č. 1 - Přehled počtu účastníků vybraných předmětových olympiád ze základních škol (ZŠ) a středních škol (SŠ) v letech 1989/90,1993/4 a 1994/5 Olympiáda/rok

1989/90

1993/94

1994/5

ZŠ

SŠ

ZŠ

SŠ

Matematická

31672

4607

17842

2416

Fyzikální

9706

8520

3610

3350

Chemická

9276 +

4571

7022

Biologická

21585

14094

15187

kategorie:

ZŠ

SŠ

1994

7047

2479

1019

15929

1577

+/jde o rok 1991/2 pozn.: vývoj v r. 1995/6 v této oblasti podle předběžných informací získaných v rámci krajských a celostátních kol uspořádaných na jaře 1996 potvrzuje mírné zlepšování.

8) V r. 1974 zahajovaly experiment na této bázi dvě gymnázia v ČR, v r. 1987/8 jich bylo v ČR 8. 9) V r. 1973 bylo v tehdejším Československu do SVUOČ zapojeno 14 024 vysokoškolských studentů (každý sedmý), v letech 1982/3 jich bylo evidováno 35 000 (kolem 23% všech VŠ studentů) a na sklonku 80.let již každý čtvrtý v ČR a každý třetí ve SR. Z nich však vlastní soutěžní práci předkládala jen polovina. Ostatní byli evidováni jako organizátoři, pomocné vědecké síly apod. 10) Pro srovnání: ze statistické ročenky Vysoké školy 1994/5 vydané v r. 1995 v ÚIV vyplývá, že v r. 1984 ukončilo postgraduální studium na VŠ ČR 109(!) českých občanů, z toho víc než polovina ve studiu při zaměstnání. Další skupina (zhruba stejně veliká nebo spíše malá) ukončila vědeckou výchovu na Akademii věd a školících pracovištích resortní VVZ. Celkový počet absolventů vědecké výchovy včetně aspirantury dle výkazů České komise pro vědecké hodnosti dosahoval v polovině 90. let pětinové hodnoty průměrů z 80. let. 1 když výkazy nově přijímaných doktorandů na vysokých školách ČR se v polovině 90. let již podle statistik ÚIV MŠMT ČR jeví srovnatelné se situací před 10 lety, není jasné, kolik z nich v příštích letech jednak dokončí tuto přípravu, jednak najde uplatnění ve sféře vědy a výzkumu. Některé signály nejsou optimistické, ale v decizních strukturách zatím nevyvolávají žádné znepokojení. Určitá snaha po udržení aspoň minimální úrovně v této oblasti se projevuje jen v přírodovědeckých oborech. 11) jde o model, který byl jako řešení vyhlášeného tématického úkolu MŠMT SR v roce 1988 předložen autorem této analýzy. Byl projednán, dokonce i schválen jako řešení daného úkolu, ale z důvodu absence další podpory nakonec nerealizován

58

Poznámky

12) Stačí porovnat rozsah prací a článků, a zvláště jejich tématické zaměření, které např. S. Goldstein a D. Farrar ve své anotované bibliografii "Giftedness" ( vydané jako příležitostná publikace na Universitě v Bathu) uspořádali v r. 1982 s podobnými studiemi z dalších let.Tyto studie využívají mj. i citační analýzy vypovídající nejen o změnách v databázích, v hodnocení předchozích závěrů, aktuálních problémech, ale i o pravděpodobných vývojových tendencích. Zajímavé poznatky lze získat i z analýz vystoupení presentovaných na prvních sympoziích a konferencích většího rozsahu, pořádané např. na J. Hopkinsově universitě už v 60. a na počátku 70. let s náplní pozdějších podobných aktivit, včetně Třetí evropské konference Evropské rady pro výjimečné schopnosti (tzv. ECHA). Resp. se sborníkem, který byl při její příležitosti vydán pod názvem Competence and Responsibility (E.Hany a K. Heller) v r. 1993. Společným rysem těchto zajímavých, ale jen dílčích analýz, které takové údaje porovnávají, je např. zjištění týkající se zvyšování počtu pracovišť zabývajících se tzv. talentologií. Nebo změn ve výzkumné činnosti směřující k aplikaci stále náročnějších metod (včetně longitudinálních výzkumů) ve stále větším rozsahu. Pozoruhodné je i zjištění o přechodu na interdisciplinaritu místo původní praxe ryze psychologických či jiných, rovněž specializovaných přístupů. Ještě zřetelnější obraz poskytuje srovnání s 20.-40. léty, kdy byly zahajovány výzkumné a jiné aktivity spojené s výchovou talentů. 13) Jde o studii V. Čermáka "Vědecká výchova ve světě", vydanou v r. 1992 v nakladatelství Karolinum , která přehledně informuje o změnách v této oblasti jak za poslední desetiletí, tak i o právě probíhajících procesech v této oblasti. Vývoj je zde dokumentován i na konkrétních údajích o počtech a složení účastníků vědecké výchovy. 14) Inspirativní je v tomto ohledu studie T. Husena, 1974. "Talent, Equality and Meritocracy " zabývající se např. souvislostmi mezi rozvojem práce s talenty a ekonomickým úspěchem, stejně jako dopady, které má a bude mít tato činnost na formování elit a také na rozvoj společnosti v širším pojetí. Rovněž knihy A. Tofflera, konkrétně jeho "Šok z budoucnosti" vydaný poprvé v r. 1970 a Třetí vlna z 80. let, reflektují tyto procesy. 15) V USA již na počátku 20. let vznikly iniciativy v rámci tehdejší National Society for Study of Education, které vedly k specifikaci této problematiky jako autonomní (první pokusy tohoto druhu sahají zde však již do 60. let 19. století). Už v r. 1924 zde byla např. zpracována anotované bibliografie odborné literatury týkající se výchovy nadaných dětí, Zahrnovala 453 titulů. Na mnoha universitách (typu J.Hopkins University či McGill University apod.) vznikla pracoviště zabývající se soustavně tímto problémem. Následně pak i profesionální sdružení typu " The Association for the Gifted, Gifted Child Society, the Association for Talented and Gifted atd. Podobný vývoj lze sledovat ve Francii, V. Británii , Německu a v mnoha jiných zemích. Vývoj vyústil v 70. letech do vytvoření nadnárodních organizací typu ECHA, WCTGCH, pořádajících pravidelně setkání, konference a jiné aktivity podporující vytváření mezinárodních sítí. Jejich výsledným efektem jsou četné studie komparačního charakteru i již zmíněná misionářská aktivita v zemích, kde v souladu s jejich politickými a ekonomickými programy zaměřenými na integraci do struktur vyspělejších společností lze očekávat, že výchova talentů se časem prosadí mezi jejich priority. 16) Odhlédneme-li od řady prakticky neidentifikovatelných projektů na tzv. konkrétní aktivity deklarované jako péče o talenty z počátku 90. let, o nichž prakticky chybí informace jak dopadly (ale i jak byly připraveny), jediným projektem tohoto druhu ( s výjimkou již uváděného longitudinálního výzkumu V. Čermáka, jehož 5. etapa byla grantovaná z MŠMT) byl projekt L. Hříbkové, jenž vedl v r. 1993 k vypracování závěrečné studie "Péče o talentovanou populaci v období docházky do základní školy". K problematice vědeckých talentů se ale vztahuje jen zprostředkovaně. S mm spojený výzkum zahrnoval i šetření postojů rodičovské veřejnosti k daným otázkám i formulaci některých návrhů na podporu výchovy talentů v rámci školské vzdělávací politiky.

Poznámky

59

17) Sociální laboratoř představovaná státně socialistickými společnostmi ve XX. století je dosud téměř nedotknuta analýzami, které by prověřily některé hypotézy o podstatě sociální dynamiky. 18) Stěží lze asi popřít, že některé rysy totalitních vůdců měly prvky výjimečnosti, viz např. Hamšíkův "genius průměrnosti", ale byly tu i nedostatky, které se dříve či později projevily jako osudové. Spoléhání se na existenci charismatických (nikoliv geniálních, tedy extrémně talentovaných) osobností, vyvolávajících ve svém okolí dojem, že jde o lidi, kteří společenský rozvoj mohou svým charismem urychlit (vytvoření třetí říše, vybudování komunistické společnosti a to tady a brzy) bylo zásadním omylem. 19) Do oblastních přehlídek bylo např. přihlášeno v roce 1995 celkem 642 prací. Při 16 oborových skupinách to znamená, že celá řada oborů (především fyzika, matematika, technické obory apod.( nejsou ze značné části už obsazovány. Při cca 76 okresech z 8 oblastí, kdy právo postupu mají do vyšších kol v každém oboru 2 práce to znamená, že teoreticky může být přihlášeno do krajských přehlídek až 2 x více soutěžních prací. Z nich může postoupit do nejvyššího republikového kola 256. Ve skutečnosti bylo např. v r. 1995 přihlášeno 233 prací. 1 tato fakta dokladují nejen problémy v propagaci této formy práce s talentovanými studenty, ale i míru podpory, která je jim na školách i v jiných institucích poskytována 20) terénní šetření v ČR s 916 respondenty provedl na podzim r. 1994 dr. Drbohlav a dr. Marešová (PřF UK a Ústav práce a sociálních věcí). Bližší in sborník IDM MŠMT ČR, 1996 21) I když je tato oblast stranou všech analýz iniciovaných oficiálními i jinými institucemi, jde o rozsáhlý komplex aktivit. četné symptomy svědčí o tom, že vedle oficiální vzdělávací politiky reprezentované vládou, MŠMT apod., existuje i jiná vzdělávací politika tvořená zatím spíše ad hoc, nezformulovaná do verbální podoby, ale velmi reálná a vlivná 22) In Projekt na vytvoření Centra z materiálu pro poradu vedení MŠMT z 28.8.1995. Jde o projekt, který byl navrhován již např. ve výzkumné zprávě Hříbkové (1993) 23) Situace v této oblasti souvisí přímo s vývojem počtu pracujících v celé VVZ a v AV speciálně. Vrcholu dosáhla zaměstnanost ve VVZ v r. 1988, kdy zde pracovalo 140 432 lidí. Od r.1990 do r. 1993 klesala každý rok o zhruba třetina (!) stavu v předchozím roce. V roce 1993 zde pracovalo tedy 40 214 pracovníků dle údajů ze Statistické ročenky. Maxima počtu vědeckých pracovníků stejně jako pracovníků s VŠ vzděláním bylo v této sféře dosaženo v r. 1989. Jednalo se o 9 388, resp. 46 279 osob. Postupně jejich počet klesl na 5 015, resp. 13266 osob. V akademii věd v r. 1993 pracovalo 7127 osob ve srovnání s 13 896 v r. 1989. Z toho počet pracovníků s VŠ vzděláním klesl v témž období z 6054 na 3 557 osob, tedy na 49,9%. Úbytek mladších pracovníků ve věku do 35 let byl ale ještě vyšší. Odhadem klesl pod úroveň 40% stavu z. 1989. lze předpokládat, že většina z těch, kteří odešli, patřila k těm schopnějším, resp. talentovaným 24) Plně se to vztahuje i na podklady zpracované na MSMT v souvislosti s přípravou usnesení o zřízení Centra pro rozvoj nadání dětí a mládeže a také na materiály týkající se transformačních procesů ve školství i vědě, včetně těch, které zpracoval tým v Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti při FÚ AV (viz Provazník 1994) 25) Viz Čermák V., 1990, Hrozí nám brain drain? T 90, č. 7, str. 18-21. 26) R.Reich ve své knize Dílo národů v části 18 (Vzdělání symbolického analytika - str. 251 etc.) předkládá poznatky vztahující se k danému problému. Ukazuje, jak se americké školství v tomto smyslu vnitřně rozdělilo na vzdělávací instituce pro výchovu elity a na ty druhé.

60

Poznámky

27) Poznatky o těchto jevech zprostředkovávají výsledky sociologických výzkumů zaměřených na stratifikační otázky už od poloviny 60. let (viz též Machonin P. a kol." Československá společnost", z r. 1970, vyd. Academia Bratislava) i rozbory z 90. let. 28) Jejich pojmenování souvisí jednak s dobou, ale i jejich věkem (jde o osoby, kterým bylo víc než 25-30 let už na sklonku 60. let), jednak původní politickou orientací (jde o vyškrtnuté či vyloučené členy KSČ). Většina z těch, kteří v té době pracovali např. na VŠ či ve vědě ztratila v době vnitrostranických čistek buď místo, nebo aspoň funkci. V takových případech jim byl zastaven zpravidla další postup. Společným rysem této, poměrně různorodé skupiny, jejíž starší část se významně podílela na přelomu 40. a 50. let i na poúnorových změnách, byla jejich snaha o rehabilitaci v podobě návratu do svých původních funkcí, a také o odškodnění v podobě urychlení jejich přerušených kariér. Přitom jen malá část z nich si zachovala či dokonce rozvinula svoji kvalifikaci. Někdy akcentovaná pejorativnost jejich označení (tj. osmašedesátníci) vyplývá nejen z této i dalších výše zmiňovaných skutečností, ale i z jejich schopnosti vytvořit silnou zájmovou strukturu , propojenou účelově na jiné podobné struktury, včetně tzv.staré struktury. Především ale souvisí s diskutabilními nároky řady jednotlivců na samotnou rehabilitaci. Její smysl u některých stojí a padá s reformou tzv. státního socialismu, k čemuž ovšem nedošlo. 29) Grade skipping je forma výchovy talentů umožňující snadnější přechod rychleji se vzdělávajících žáků a studentů do vyšších ročníků dříve, než je to běžné. Patří mezi individuálně organizované formy výchovy vědeckých talentů. Umožňuje, aby jednotlivec mohl např.přestoupit do vyššího ročníku ještě během jednoho kalendářního roku. Taková možnost snižuje za určitých podmínek ochabování zájmu konkrétního, perspektivního studenta či žáka o seberozvoj, kterého je schopen. Naopak jako zablokování (jen proto, že je mu tolik a tolik let] destimuluje i jeho vrstevníky k zvyšování výkonu ve snaze se mu vyrovnat. Jedním z nejcharakterističtějších znaků nadaného jedince je právě větší spektrum schopností než je běžné u tzv. normální populace. Prostě to stihnou. Situace, kdy jsou nuceni se přizpůsobovat méně disponovaným vrstevníkům, fakticky invalidizuje jejich vlohy. Na druhé straně nepřipravený, příznivými podmínkami nezajištěný grade-skipping je něco, co může vést k těžkým vzdělávacím úrazům. Zpravidla se to projeví tak, že žák, student psychicky nezvládne zařazení mezi žáky, studenty vyššího věku, rozumově třeba srovnatelné, ale mentálně pokročilejší. Nejde zde totiž jen o přístup rodičů, pedagogů, ale i spolužáků. V jejich chování se jako v nastaveném zrcadle odrážejí předsudky ovládající společnost ve vztahu k výjimečnosti, nadprůměrnosti apod. Pouze společnost respektující (nejen deklarativně, ale i reálně) ve svých hodnotových vzorcích schopnost podat vysoký výkon, tj. být lepší než je běžné, jako něco pozitivního, si může dovolit přejít od experimentů v této sféře podpory rozvoje talentu k používání něčeho takového jako standardní formy výchovy talentů.

61

Literatura

Literatura Buchanan N., Feldhusen J.,1991. Conducting Research and Evaluation in Gifted Education, Teachers College Press.N.Y. Čermák V., 1995. Longitudinální výzkum talentovaných jedinců, Alma mater, č.4, str. 26-37 Čermák V., 1984. Reality, problémy a alternativy vysokoškolského systému péče o intelektuálně nadané jedince. Ústav rozvoje vysokých škol ČSR, sv. č. 29 Čermák V., 1992. Scenario for Science and Technology Development, The Institute of Sociology, Prague Čermák V., 1993. Education m the 90-ies in the Czech Republic, The Institute of Sociology, Prague Čermák V.,1989, Otázky a problémy formování vědeckých talentů v socialistickém Československu, SAV, Bratislava Čermák V., 1992. Vědecká výchova ve světě, Karolinum, Praha Hagihara N.,ed..The End of the Century, publ. by Kodansha Int., Tokyo-N.Y.-London Hany E., Heller K., 1993. Competence and Responsibility, Hogrefe + Huber Publishers, Seattle Hříbková L., 1993. Péče o talentovanou populaci v období docházky do základní školy, výzkumná zpráva (nepublikováno) Husen T., 1974. Talent, Equality and Meritocrazy, Martinus Nijhoff, Hague Keating D. ed.,1976. Intellectual Talent: Research and Development, The J. Hopkins University Press, Baltimore Meadowsová D.H., Meadows D.L., Randers J.,1995. Překročení mezí, nakl.Argo, Praha Musil M., 1985. Cesty k nadaniu, nakl. Smena, Bratislava Musil M.,1989. Talenty cez palubu ? Smena 1989, Bratislava Nagel W., 1986. Begabte Kinder finden und fordern, Bonn Provazník S. a kol., 1994. Transformace vědy a výzkumu v ČR, Teorie věda, č. 3-4 Reich R., 1995. Dílo národů. nakl. Prostor, Praha Sborník materiálů z celostátního semináře k otázkám péče o intelektuálně nadanou mládež v ČSSR, 1988, Praha Sborník "Seminář k práci s talentovanými dětmi a mládeží", 1996, IDM MŠMT ČR, Praha Shore B., Cornell D.,Robinson A., Ward V., 1991. Recommended Practices in Gifted Education, Teachers College Press, N.Y. Singule F.,1990. Výchova talentované mládeže ve vybraných průmyslově vyspělých zemích, Ústav školských informací, Praha Statistické ročenky ČSÚ a ÚIV MŠMT ČR Toffler A., 1992. Šok z budoucnosti, nakl. Práce, Praha Toffler A., 1995. War and Antiwar, publ. by Warner books ed., N.Y. Věstníky ČKVH, vyd. Česká komise pro vědecké hodnosti

62

Seznam zkratek užívaných v textu AV ČR - Akademie věd České republiky AVŠ- absolvent vysoké školy BO- biologická olympiáda ČKVH - Česká komise pro vědecké hodnosti ECHA-European Council for High Ability IDM - Institut dětí a mládeže MŠMT FO-fyzikální olympiáda CHO- chemická olympiáda MO- matematická olympiáda MŠMT- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy SGPMT- síť gymnázií pro matematické talenty SKVTIR- Státní komise pro vědeckotechnický a inv. rozvoj SOČ- Středoškolská odborná činnost SŠ- střední školy(ství) SŠRVPP-síť škol s rozšířenou výukou přírodovědných předmětů SVUOČ- studentská vědecká, umělecká a odborná činnost VŠ- vysoké školy(ství) VVZ- vědeckovýzkumná základna ZŠ- základní školy(ství)

Seznam zkratek užívaných v textu

Příloha - Vybrané výsledky z výzkumů talentovaných jedinců z 90. let v ČR

63

Příloha - Vybrané výsledky z výzkumů talentovaných jedinců z 90. let v ČR Obsah: 1. Přehled výzkumných aktivit z let 1991-1996 2. Vybraní výsledky výzkumných aktivit realizovaných v r. 1995 v souvislosti s přípravou analýzy problémů výchovy vědeckých talentů v ČR 3. Možnosti sekundární analýzy výzkumů vědeckých talentů v ČR 4. Vývojové tendence v oblasti výzkumu talentů v ČR Přehled i následný rozbor výzkumných aktivit realizovaných v ČR v 90. letech se v některých ohledech dotýká i dřívějších výzkumů pokud je zde personální i metodologická kontinuita. Od r. 1984-kdy byl fakticky v ČR výzkum v této oblasti zahájen 1. etapou longitudinálního výzkumu intelektuálně nadané mládeže z řad úspěšných účastníků SOČ na tehdejším Ústavu rozvoje vysokých škol ČR (dále jen ÚRVŠ) - bylo realizováno celkem 21 výzkumných akcí. Včetně jednotlivých etap longitudinálního výzkumu, pokud byly vyhodnocovány samostatně. Další výzkumné aktivity (některé z nich jsou zde zmiňovány) jsou ve stádiu rozpracování. Většina výzkumných aktivit v této oblasti byla založena na jednoduchých postupech. Ve srovnání s intenzitou podobně zaměřených výzkumných akcí ve vyspělých zemích Západu, kde tradice tohoto výzkumu sahají až do poloviny 20. let ( prof. Terman) jsou tyto aktivity relativně nedostatečné. Nicméně souvisí se snahou překonat handicapy spojené především s nízkou znalostní základnou. Odpovídají svými parametry i rozsahem dlouhodobé tabuizaci celé problematiky výchovy talentů ve společenských vědách. Včetně zřetelného upřednostňování praktických aktivit. V 80. i 90. letech šlo především o improvizaci a na entuziasmu některých lidí stojícím úsilí o rozvinutí forem této výchovy. Přístup založený na snaze o vytvoření koordinovaného, systematického modelu práce, založeného i na soustavné analýze potřeb a možností v dané sféře, včetně rozpracování metodologie výzkumu v této oblasti vedoucí k zvýšení poznávacích efektů, byl potlačen. 1 to do jisté míry vysvětluje, proč v 90. letech mnohé z velmi nadějných forem práce s nadanými jedinci nebyly rozvíjeny, resp. proč se některé rozpadly a jiné výrazně zredukovaly. Počet subjektů, které se na výzkumu v této oblasti v tomto jedenáctiletém období podílejí, je minimální. Jde zhruba o necelou desítku osob, jejichž aktivity se do jisté míry prolínají. Jednotlivé výzkumné akce jsou uspořádány chronologicky podle roku, kdy byly zahájeny. Jejich popis zahrnuje: a) údajů o době trvání výzkumu b) informace o osobách, které se podílely na realizaci výzkumné akce c) vztah k jiným šetřením d) informace o použitých postupech (techniky, metody) e) název realizačního pracoviště f) údaje o základním informačním materiálu, z něhož lze čerpat detailní informace g) přehled nejzajímavějších výsledků ( s přihlédnutím k potřebám analýzy výchovy talentů v ČR), včetně základních údajů o struktuře a rozsahu zkoumaného souboru


64

1. Přehled výzkumných aktivit z let 1990-1996 Longitudinální výzkum intelektuálně nadané mládeže a) 1984 -1994 (5 etap: 1984.1985,1987,1991,1994) b) Čermák V. jako hlavní garant (v některých etapách externí spolupracovníci) c) V letech 1987-1993 byla připravena a realizována doplňková šetření ověřující dílčí hypotézy, viz dále. d) Dotazníky, v 3. etapě také řízené rozhovory e) ÚRVŠ ČR (1.-3. etapa), SAV Bratislava (4.etapa), UK Praha (5.) f) "Talenty na trhu práce", výzkumná zpráva, jejíž I. část shrnuje výsledky všech 5 etap výzkumu. Dílčí výsledky publikovány v článku V. Čermáka "Longitudinální výzkum talentovaných jedinců" in čas. Alma mater, roč.5, č. 4, 1995, str.205-215. g) Výzkum ověřil možnosti longitudinálního šetření (po 10 letech návratnost poštou distribuovaných dotazníků dosahovala 60% z původních 328 respondentů!). V poslední fázi šlo již o mezinárodní výzkum (slovenští respondenti byli zastoupeni z 1/3). Zjištěny mj. míry prostupnosti intelektuálně nadaných mladých lidí ze středních škol na vysoké školy a s tím související možnosti odhadu ztrát na potenciálu české vědy. Např. z maturantů v r. 1984 se na VŠ v tomto školním roce dostalo 65%, zájem mělo 100%- celkově se ale na VŠ ze souboru dostalo 92%. Z vysokých škol do oblasti institucionalizované vědy a výzkumu se dostalo nakonec 17% oproti původním 50%, kteří v r. 1984 deklarovali o tuto profesní dráhu zájem. Při srovnání s kontrolním souborem absolventů VŠ z r. 1990, kteří byli šetřeni ve výzkumu uplatnění celého ročníku v ČR na trhu práce v r. 1991 šlo nicméně o 4-násobně vyšší podíl. S ohledem na známé problémy vývoje VVZ v ČR v 90. letech tyto výsledky dokumentují význam existence různých forem aktivní výchovy vědeckých talentů na českých školách, včetně SOČ, předmětových olympiád, SVUOČ atd., které ještě v 80. letech byly rozvíjeny ve velkém měřítku s velkou podporou ze strany škol i jiných institucí. Výsledky výzkumu potvrzují stimulační roli, kterou úspěch v těchto aktivitách měl pro jednotlivé talenty. Jejich absence resp. redukce posílí s velkou pravděpodobností fluktuační trendy do jiných sfér pracovních aktivit (vnitřní odliv mozků). Výsledky 1.-4. etapy byly využity i při analýze změn v oblasti středního a vysokého školství, včetně přípravy nových legislativních úprav. Jejich prostřednictvím byly monitorovány procesy, které se zvláště v době jejich přípravy na VŠ v 80. letech v této sféře odehrávaly. B) Průzkum efektivnosti SOČ a) 1985 b) Červená D.,Bohňnková L. c) Solitérní akce určená pro presentaci v SOČ - její výsledky byly využity pro komparaci s výsledky 1. etapy longitudinálního výzkumu (viz A) d) Anketa e) Gymnázium J. Keplera v Praze ( s podporou MV SSM) f) Červená D., Bohůnková L.: SOČ 1995 (nepublikovaná studie) g) tři čtvrtiny ze 167 respondentů, kteří v letech 1981-4 dosáhli ocenění v krajských přehlídkách SOČ, pokračovalo ve stejných oborech ve studiu na VŠ. Pro třetinu všech respondentů byla SOČ přínosná i tím, že díky ní získávali v této době preferenci při přijetí na VŠ. 39% bylo motivováno k účasti na SOČ dlouhodobým zájmem o danou problematiku. 80% si vybralo téma samostatně. 2/3 pracovalo na SOČ individuálně atd. Pro polovinu


65

respondentů se účast na SOČ jevila s odstupem několika let jako velmi podstatná pro odborný rozvoj. C) Průzkumy názorů a postojů úspěšných účastníků SOČ a) 1987,1990,1991,1992, 1993 b) Čermák V. c) Doplňková šetření, mj. i k longitudinálnímu výzkumu (viz A) včetně doplňkových šetření porotců z řad pedagogů d) Dotazníky e) ÚRVŠ ČR, v 90, letech pak Institut dětí a mládeže MŠMT ČR f) Výzkumné zprávy. Souhrnné zhodnocení jejich výsledků in Čermák V.: Středoškolská odborná činnost ( čas. Mládež, společnost , stát, roč. 2, 1993, č. 3,str. 20-29). Také v článku "Zpráva o výsledcích sociologického výzkumu" od V. Čermáka, in čas. Mládež, společnost, stát, roč.I, č. 1. g) Z nejzajímavějších výsledků (vedle těch, které monitorovaly procesy v této aktivitě): - Většina respondentů (kolem 70%) zahajuje aktivity směřující k cílené výzkumné a odborné činnosti a později i do profesionální činnosti ve vědě již v období 12-13 let (v průměru). Mj. to znamená, že již v tomto startovním období lze stimulovat efektivně rozvoj ranné specializace u dětí s vlohami pro tuto činnost (opravňuje existenci vzdělávacích institucí zaměřených na akcelerovaný rozvoj nadaných dětí) -zhruba polovina respondentů postrádala v době základní i střední školy na svých školách učitele, kteří by zájem o takovou aktivitu podporovali. Jen 15 % bylo po této stránce s kvalitou učitelů spokojeno, Zbývající třetina sice takové učitele znala, ale jen jako výjimky - významnou roli v podpoře rozvoje intelektuálního nadání měli rodiče, jejichž vzdělávací úroveň byla ve srovnání se vzděláním rodičovské veřejnosti vysoce nadprůměrná. U většiny mladých lidí, kteří uspěli v SOČ tento faktor kompenzoval v rozvoji jejich nadání nedostatky ve školském prostředí v podobě absence stimulů pro rozvoj jejich talentu - ve srovnání s výsledky z 80. let se v průzkumech z počátku 90. let začaly objevovat zřetelné signály změn v podpoře účasti v SOČ jak ze strany škol, tak i rodičů. Následně došlo k prudkému poklesu počtu účastníků jak na úrovni školských kol, tak okresních (nešlo zde o jediný vliv). Začaly se projevovat i změny v kvalitě předkládaných prací souvisící s délkou jejich rozpracovanosti. Ve srovnání s obdobím 80. let, kdy četné práce byly výsledkem několikaleté práce mladých lidí, převahu získaly práce rozpracovávané méně než 6 měsíců (v r. 1993 jich bylo již přes 55%). Větší počet prací vznikal už jen jako produkt samostatné práce studentů bez pomoci (konzultací) z řad pedagogů i rodičů. Klesal i podíl prací zpracovaných jedním autorem ( na 63%), a tím i význam této aktivity jako stimulátora týmové odborné práce. Prudce klesl i podíl respondentů, kteří aspirovali na činnost ve vědě a výzkumu v dospělém věku ( ztráta prestiže povolání v oblasti vědy a výzkumu) - projevily se postupně i významné demografické změny, včetně poklesu průměrného věku účastníků SOČ ( mj. jako důsledek ztráty preferencí při přijímacím řízení na VŠ za úspěšnou účast v SOČ)


66

D) Názory a postoje učitelů a ředitelů středních škol k otázkám péče o perspektivní talenty v rámci SOČ a) 1993 b) Macháčková J., Čermák V. c) 2 doplňková šetření k průzkumům účastníků SOČ a jako podklad pro analýzu SOČ pro potřeby MŠMT ČR d) Ankety a rozhovory e) Institut dětí a mládeže MŠMT ČR f) Výzkumná zpráva g) Pedagogové z vybraných regionů ČR (n= 70) a ředitelé školských institucí z náhodně vybraného vzorku (n= 87). Respondenti z 1. souboru byli dotazováni jako experti na danou problematiku ( vztah odborné i širší veřejnosti k výchově nadaných jedinců). Z výsledků šetření vyplynuly poznatky o problémech v komunikaci mezi vedením resortu, školami, jednotlivými pedagogy a ostatními subjekty výchovy talentů, které vznikly poté, co dříve vytvořená síť ( organizovaná přes orgány SSM) se rozpadla. Byly také zjišťovány postoje vztahující se k identifikaci aktivit typu SOČ s aktivitami SSM. Ukázalo se, že sice k této záměně dochází jen v minimálním rozsahu ( 2/3 respondentů nesouhlasilo), ale jen 10% z nich mohlo uvést, že SOČ má mezi studenty středních škol vysoké renomé. Prakticky k tomu docházelo pouze tam, kde pedagogové vyvíjeli sami takové odborné, výzkumné činnosti, do nichž se mladí lidé mohli svými zájmy zapojit (nešlo tedy o důsledky vyplývající z někdejších aktivit SSM, ale o efekty vývoje situace v kvalifikaci pedagogů). Necelá polovina dotazovaných hodnotila jako velmi pozitivní i image SOČ mezi učiteli a rodičovskou veřejností. Jen 4% respondentů se vyjádřila pro změnu názvu této aktivity. Čtvrtina respondentů se také domnívala, že SOČ nemusí být nijak reformována, zatímco většina byla pro změny jak v organizaci, tak v obsahovém pojetí jednotlivých oborů Respondenti z řad ředitelů zaujali postoje jednak k otázkám informovanosti o SOČ jako formě výchovy talentů ( primárním zdrojem byly nadřízené orgány resortu -59%, domy dětí a mládeže 20%). Ostatní byli odkázáni na vlastní znalosti, 7% postrádalo informace. 1/4 byla pro zachování statusu quo v SOČ, polovina požadovala organizační změny a 16% i obsahové změny (tyto názory byly dále vyhodnocovány). Konstatován byl pokles zájmu tzv. praxe o konzultační činnost pro sočkaře, slabší motivovanost pedagogů k účasti na SOČ. Z výsledků získaných od respondentů bylo možno odhadnout, že v celé republice se v tomto roce (1993) zúčastnilo ve všech kolech SOČ kolem 5 tisíc studentů středních škol. Udržet existenci SOČ ( v této době se o její existenci jednalo na MŠMT ČR) považovalo za potřebné 95% respondentů, mezi nimiž měli mírnou převahu zastánci "zachování" před "reformováním". E) Sonda do postojů učitelů k výchově a vzdělávání dětí se zvláštními edukačními potřebami a) 1992-3 b) Hříbková L. c) Komparace s výsledky podobných šetření v Německu z poloviny 80. let d) Dotazníky, testy, rozhovory e) Pedagogická fakulta UK f) Hříbková L.: Péče o talentovanou populaci v období docházky do základní školy, výzkumná zpráva, nepublikováno, 1993


67

g) Šetření se zúčastnilo celkem 153 osob, včetně 85 učitelů pražských základních škol, 39 studentů Pedag. fakulty UK a 29 respondentů z řad rodičů . Bylo využito dotazníkového šetření (anonymní dotazník inspirovaný předlohou od německého badatele Urbana) a skupinových pohovorů. Vedle standardního vyhodnocení bylo využito i možností komparace s výsledky podobného šetření v Německu. Cílem šetření byla především problematika: a) Integrované a segregované výchovy a vzdělávání dětí se zvláštními edukačními potřebami (projevujícími dispozice k nadání) b) Individuálního přístupu k dětem, včetně otázek speciální výchovy c) Organizačních a obsahových specifik dětí se zvláštními edukačními potřebami d) Vzájemného vztahu mezi výchovou a vzděláváním dětí se zvláštními a standardními edukačními potřebami. Zhodnocení šetření ve vztahu k problémům analýzy výchovy talentů v ČR: Jedná se o problematiku zúženou na nadané děti předškolního a mladšího školního věku, většinou s orientací na výtvarné nadání. Přínosem výzkumu jsou především poznatky použitelné pro přípravu budoucích učitelů na pedagogických fakultách pro práci s atlentovanými jedinci. Také řada zajímavých doporučení pro stimulaci aktivit v oblasti výzkumu talentů. Studie zpracovaná v rámci řešení grantu MŠMT ČR má i metodologický charakter (ověřování některých postupů na identifikaci nadání u předškolních dětí) F) Mobilitní procesy u jednotlivců s předpoklady pro rozvoj vědeckého talentu a jejich demografické ukazatele a) 1993 (syntéza poznatků získaných v předchozím období) b) Čermák V. c) samostatné šetření prováděné ve vztahu k analýze situace ve vysokém školství ČR ( v 80. letech i ve SR a také srovnání s předválečnou, poválečnou situací v ČR a také v jiných zemích) d) Analýza dokumentů e) ÚRVŠ ČR, UK Praha (v 90. letech) f) Výzkumná studie V. Čermáka: Demografické aspekty rozvoje vědeckých talentů v ČR v dlouhodobém vývoji g) Šetření se skládá ze tří dílčích, samostatně realizovaných šetření, prováděných v letech 1982, 1987 a 1992 na bázi analýzy dokumentů. Jako podklady byly využity statistické dokumenty a materiály MŠMT ČR, ČSAV, ČKVH. Byly analyzovány především údaje o věku, v němž byla dosažena 1. a 2. vědecká hodnost (1982 a 1987), kdy došlo k akreditaci na stupeň samostatný a vedoucí vědecký pracovník (1982 a 1987) a kdy bylo dosaženo habilitace, resp. profesury (1982, 1987 a 1992). Vedle toho ale i o struktuře zastoupení obou pohlaví, oborů atd. Šetření se týkalo vždy úplného souboru. V 80. letech navíc byly provedeny komparace jednak s podobnými údaji zjištěnými ve statistických šetřeních z 20. let, dále V. Příhodou koncem 40. let a K. Holým koncem 60. let, a také s relevantními údaji ze Slovenska (včetně některých srovnání se zahraničím). Cílem bylo ověřit některé hypotézy o problémech spojených s rozvíjením vědeckého talentu v podobě vytváření podmínek pro profesionální růst na pracovištích vědy a výzkumu.


68

Z výsledků: v ČR byla zjištěna abnormální situace v podobě neustále prodlužované doby, v níž má jednotlivec s prokázanými předpoklady k tvořivé práci (oceněnými jeho postupem ve funkčním zařazení na pracovišti) možnost dosáhnout včasného ( a tedy pro rozvoj jeho talentu stimulativního) uznání a s tím spojených podmínek pro další profesionální růst (včetně platu). V 80: letech stoupal např. věk jmenování docentem čí profesorem. Např. z někdejších 30, resp. 39 let na 46, 47 let u nových docentů (v r. 1992 již dosáhl 55 let). U nově jmenovaných profesorů stoupal z někdejších 38 na 47 let, resp. na 53 a 55 let v 80. letech a na 61 let v r. 1992. Z výsledků šetření lze odvodit poznatky o závažných bariérách v rozvoji špičkových talentů na českých VŠ zvláště v posledních desetiletích, včetně počátku 90. let Pozn.: na jaře 1996 bylo provedeno doplňující šetření věkových struktur nových docentů a profesorů jmenovaných v r. 1995. Průměrný věk nově jmenovaných docentů klesl na 48,6 roků, zatímco u profesorů došlo k poklesu na 57,9 let. 1 když se silná abnormalita zjištěná v r. 1992 zmírnila, nelze to hodnotit jako "úspěšný vývoj". Podrobnější informace budou k dispozici v připravované studii o problematice věku ve vědě. G) Šetření o úspěšnosti účastníků SOČ v přijímacím řízení na vybraných VŠ v r. 1993 a) 1993 b) Turinová L., Rambousková D. c) Součást výzkumných aktivit spojených v r. 1993 s přípravou analýzy SOČ pro potřeby MŠMT d) Analýza dokumentů (pedagogická dokumentace na vybraných pražských VŠ) a řízené rozhovory s pracovníky VŠ odpovědnými za přijímací řízení e) IDM MŠMT f) Výzkumná zpráva g) Šetření ověřovalo hypotézy spojené s prostupností sočkařů do vysokoškolského studia. Celkem bylo analyzováno cca 2 000 dokumentů v podobě přihlášek na VŠ a záznamů o přijetí úspěšných účastníků. Až na výjimky se sočkaři dostali na vysoké školy, ale jen proto, že dosáhli v testech dostatečného počtu bodů. Jednalo se o cca 6% všech uchazečů. Jen výjimečně však získávali (při odvolacím řízení) dodatečné preference za účast v SOC v podobě bodů navíc. Přechod vysokých škol v daném regionu na způsob přijímání studentů prostřednictvím masově prováděných testů, příp. na základě selekce dle prospěchového kritéria (většina technických VŠ stanovila v této době limity pro přijetí v podobě průměrného prospěchu, které v případě, že byly splněny, umožnily přímé přijetí, což pro většinu sočkařů bylo vzhledem k jejich celkové nadprůměrné studijní výkonnosti bezproblémové), vedl k snížení významu účasti v SOČ jako motivačního faktoru pro přijetí na VŠ. Šetření vedlo k závěru, že na této změně postojů většiny VŠ měl podíl i pokles vědeckovýzkumných aktivit VŠ v důsledku snížení jak počtů pracovníků v této oblasti, tak investic do vybavení škol potřebnou technikou a zařízením. Významným demotivátorem byl i rozpad organizované studentské vědecké činnosti na VŠ. H) Možnosti standardizace výzkumu uplatnění absolventů VS na trhu práce v ČR v 90. letech a) 1995-6 b) Čermák V., Kuna I. c) součást výzkumného projektu MŠMT ČR č. 151/95 d) dotazníkové šetření vysokoškolských učitelů z dvou vybraných fakult a absolventů, kteří na těchto fakultách v r. 1993/4 graduovali (zúčastnilo se 36% z celkem 490 pedagogů a 41% z 504 absolventů)


69

e) FPR ZČU Plzeň f) průběžná zpráva z řešení výzkumného projektu g) výzkum je mj. orientován i na možnost ověření hypotéz o možnosti využít výzkumy absolventů VŠ při evaluaci vysokoškolské přípravy. Součástí šetření byly otázky vztahující se k identifikaci výjimečných osobností mezi bývalými studenty, včetně rozboru identifikačních kritérií v obou souborech respondentů. Výsledky umožňují zhodnotit připravenost absolventů-bývalých studentů pedagogických fakult využívat své přípravy k těmto aktivitám. Přináší také informace o výskytu nadprůměrných jedinců v dané populaci. I) Výchova talentů ve vybraném regionu a její podmínky rozvoje a) 1996 b) Jíra O., Starosta L., Vojtík J., Čermák V. c) výzkumný projekt IDM MŠMT ČR d) anketní šetření pracovníků školských i mimoškolských organizací a jiných skupin respondentů v západočeském regionu e) IDM MŠMT a Pedagogické centrum Plzeň f) projekt je ve stavu rozpracování (předpokládané ukončení v listopadu 1996) g) cílem projektu je analyzovat situaci ve výchově nových talentů na úrovni regionu. Součástí projektu, který je ve stavu realizace je i analýza specifických podmínek, které stimulují rozvoj forem této výchovy (a naopak). Také jde o ověření metodiky monitorování vývoje těchto forem, která by byla využitelná pro činnost Talent-centra.

2. Vybrané výsledky výzkumných akcí realizovaných v r. 1995 v souvislosti s přípravou analýzy problémů výchovy vědeckých talentů Příprava analýzy situace ve výchově vědeckých talentů v ČR v 90. letech stimulovala zahájení nových výzkumných aktivit, zaměřených na identifikaci posledních změn v této oblasti. Jednalo se o dvě akce: A) Šetření názorů a postojů účastníků krajských přehlídek SOČ v r. 1995 B) Šetření názorů a postojů porotců na úrovni krajských a celostní přehlídky SOČ v r. 1995 ad A) Výzkumná akce byla realizována u příležitosti konání krajských přehlídek SOC v r. 1995 a také 18. celostátní přehlídky SOČ v Lipníku n. B. Šetření se zúčastnilo 355 středoškolských studentů, tedy 60% všech účastníků těchto soutěží na úrovni krajské soutěže a výše. Ke sběru informací bylo použito dotazníku (49 otázek, včetně 4 otevřených) a rozhovorů s účastníky SOČ. Šetření sledovalo cíle, které: - byly předmětem výzkumného zájmu již v předchozích výzkumných akcích zaměřených na účastníky SOČ - se vztahovaly k profesní orientaci této elitní struktury středoškolských studentů s nadstandardními předpoklady pro samostatnou tvůrčí činnost, zvláště ve vztahu k přípravě na vysokoškolské studium a event. profesionální činnost ve vědě a výzkumu - se týkaly získání relevantních informací o situaci ve výchově talentů, resp. mladých lidí s intelektuálními i jinými předpoklady pro práci v oblasti vědy a výzkumu. Výchozí hypotéza byla založena na předpokladu ověřeném v dřívějších šetřeních účastníků SOČ, včetně 10ti letého longitudinálního výzkumu (viz výše), ohledně vysoce nadprůměrného výskytu


70

vědeckých talentů v tomto souboru. Tedy i jejich schopnosti orientovat se v problematice výchovy talentů. Odb. garantem šetření je V. Čermák (při přípravě bylo spolupracováno s IDM MŠMT a ústřední komisí SOČ). Bližší informace o detailních výsledcích jsou ve výzkumné zprávě "Základní výsledky šetření názorů a postojů účastníků krajských přehlídek SOČ". Zpracování dat na úrovni 2. třídění pokračuje a v r. 1996 bude doplněno i o výsledky podobného šetření ve SR, kde tato aktivita rovněž pokračuje. Z výsledků: - ve srovnání s dřívějšími soubory sočkařů vykazovaly sočkaři v r. 1995 podobné demografické ukazatele ( průměrný věk 17 let, více mužů než mladých žen v poměru 58: 42). Jsou zde ale i některé rozdíly. Stále sice převažují gymnazisté -62% a studenti průmyslovek-16% a jiných státních středních škol -20%,ale prudce poklesl počet účastníků z učilišť ( pod 2% místo dřívějších 5%). Zcela okrajový byl i podíl studentů nestátních škol, což potvrzuje předpoklad, že tyto školy až na výjimky nemají kurikula a jiné předpoklady umožňující zaměření na nadprůměrné studenty. Snížený podíl učňů souvisí rovněž se změnou těžiště zájmu o soutěž v jednotlivých oborech. Místo dřívějších silně obsazených přírodovědných a technických oborů většina sočkařů v r. 1995 tíhne k společenskovědním disciplínám. Proto dochází i v organizaci SOČ k řadě problémů spojených s tím, že četné obory (z 16 skupin) jsou minimálně obsazovány, např. některé technické obory či fyzika. Prakticky není problém zde postoupit ze školního až do celostátního kola při minimální konkurenci. Naproti tomu v jiných, zvláště společenskovědních oborech je situace odlišná. Nicméně z výsledků šetření vyplývá mj., že došlo k dalšímu snížení základny sočkařů, zhruba již pod úroveň 2 000 studentů, což představuje v maturitních a předmaturitních ročnících kolem 2% studujících na zmíněných školách (pozn.: v tomto období z cca 130 tisíc v každém ročníku studovalo na středních výběrových školách typu gymnázium či střední odborná škola s maturitou přes 50 tisíc mladých lidí) - soubor vykazoval ( stejně jako v minulých letech předchozí soubory) vysoce nadprůměrné ukazatele z hlediska vzdělání rodičů. Zároveň se již projevil v odpovědích respondentů (ve srovnání s výsledky výzkumů v 80. letech) podstatně nižší zájem rodičů o podporu jejich odborných aspirací (což je ostatně zřejmé mj. i z celkového poklesu počtu účastníků, zvláště ve srovnání s ( odhadem) 20 000 mladými lidmi, kteří se podíleli na SOČ ještě na sklonku 80. let i s počtem kolem 5 000 mladých lidí z r.1993). Přitom 45% respondentů uvedlo, že aspoň jeden z rodičů má vysokoškolské vzdělání, a aspoň jednoho rodiče minimálně s maturitou má dalších 41% respondentů - došlo k dalšímu poklesu délky rozpracovanosti soutěžních prací. Těžiště se přesunulo do prací s délkou rozpracovanosti pod 6 měsíců (67% - z toho práce připravované 1-3 měsíce představovaly 60%tní podíl) - necelá pětina již se zúčastnila SOČ v předchozích letech, což souvisí mj. i s předešlou informací (jde o pokles) - z výpovědí respondentů je zřejmé, že zhruba třetina z nich nemá ani ve svých školách (mezi pedagogy), ani mezi rodiči, ani podporu a zázemí pro svoji odbornou činnost. a tedy i pro rozvoj jimi spontánně projevovaného zájmu, resp. nadání. Třetina respondentů konstatovala vážné problémy ve fungování svých škol jako institucí zaměřených na poskytování kvalitního vzdělání, natož pak na rozvoj talentu. Tristnost tohoto zjištění je umocněna faktem, že redukce personální základny SOČ pravděpodobně je ovlivňována významně podílem účastníků SOČ z těch škol, které jsou v tomto směru funkční ( v 80. letech zhruba třetina sočkařů byla určitým způsobem nátlaku ze strany pedagogů stimulována k účasti na SOČ , což pravděpodobně mělo vliv na projevení kritického názoru na fungování škol a pedagogů). V polovině 90. let (kdy účast v SOČ je v naprosté většině případů zcela dobrovolná) se

71


očekávalo, že dojde k poklesu těchto kritických názorů na situaci ve středních školách, protože by zde měl být vliv přirozené selekce. Nicméně výsledky signalizují, že stejně jako v minulosti účast na sočkaření není u podstatné části studentů ovlivněna kvalitou jejich přípravy ve škole, ale zájmem o danou odbornou problematiku a přirozeným sklonem k soutěžení. Z výsledků přímo využitelných pro analýzu situace ve výchově talentů na nižších školách v ČR: - v dotazníku byly položeny studentům, kteří v tomto případě vzhledem k svým zájmovým orientacím i vzhledem k faktu, že studovali na školách v celé ČR mohli být považováni za experty na daný problém i tyto otázky: a) Znáte nějakou školu, kterou byste mohl doporučit pro žáka, studenta projevujícího viditelně výjimečné intelektuální vlohy ? pozn.: uveďte takovou školu bez ohledu na event. náklady s tím spojené (školné apod.) a se zřetelem na fakt, že by jeho vlohy nebyly ještě příliš specializované a tudíž nevyžadovaly tomu odpovídající specializaci školy. Ve vztahu k základním školám odpovědělo pozitivně na tuto otázku 12% respondentů, ale jejich odpovědi se nedublovaly. Tj. nepodařilo se identifikovat žádnou základní školu, kterou by uvedli stejně aspoň dva respondenti, přičemž většinou respondenti uváděli své vlastní školy. Podobný výsledek byl dosažen i ve věci středních škol (zde bylo pozitivních odpovědí 25%) i ve věci vysokých škol (13% pozitivních odpovědí). Z názorů opřených u respondentů z jejich vlastních zkušeností i z informací získaných od svých známých apod. se tedy nepodařilo identifikovat žádný subjekt, který by měl specifické vlastnosti školy pro nadané a talentované děti a mládež. Rovněž pokus specifikovat jednotlivé subjekty označené některými respondenty za školy vhodné pro rozvoj nadání a talentu nebyl úspěšný. Resp. potvrzuje se tím předpoklad, že žádná škola v ČR nemá image takové výjimečné školy! b) v dotazníku byla i otázka týkající se výskytu výjimečně nadaných jedinců mezi vrstevníky respondentů. Osobně zná takové lidi 47% respondentů, a z doslechu dalších 26%. Pokud se lze tedy spolehnout na schopnost těchto mladých lidí s prokazatelným zájmem o odbornou práci identifikovat rysy výjimečného intelektuálního nadání, pak problém výchovy talentů nespočívá v jejich výskytu v populaci, ale především v podmínkách, které pro další rozvoj nadání a talentu. Mj. i v podobě škol, které jsou tímto směrem orientovány ve své vzdělávací a výchovné činnosti! - pracovat jednou v oblasti vědy a výzkumu si vzalo za svůj cíl necelých 30% respondentů, což je podstatně menší podíl, než byl dosažený v minulých výzkumech (dřívější výzkumné akce mezi sočkaři zjišťovaly podobný zájem u zhruba 50% respondentů, přičemž ovšem šlo o početnější soubory. Také vystudovat VŠ si klade za cíl jen 90% (dříve všichni), přičemž určitý obor si již vybralo zhruba 60% z nich. Poznatek o této poměrně významné změně orientace profesní orientace daného souboru respondentů pravděpodobně úzce souvisí s vymezením prestiže různých profesí. Tato otázka byla v dotazníku konstruována odlišným způsobem od dotazníků použitých ve výzkumech speciálně se zabývajících touto problematikou. Tj. místo běžného seznamu vybraných profesí k nímž se vyjadřoval buď reprezentativní soubor obyvatelstva (Kapr 1966, Machonin-Tuček 1993) či vybraná skupina (Filáček-1991 u souboru vědců a výzkumníků) byli respondenti požádáni, aby uvedli 5 libovolných, podle jejich názoru nejprestižnějších profesí v současné české společnosti. Mohli tedy vyjádřit poměrně nezkresleně názor, který reprezentuje postoje určité skupiny českého obyvatelstva. Tedy mladých lidí ve věku kolem 17 let se zvýšeným zájmem o vědu a výzkum (viz výše) a předpoklady pro rozvoj talentu v této oblasti. Výsledky byly dost překvapující s ohledem na hypotézu, že se na prvních místech objeví např. povolání vědce, učitele na vysoké škole apod. Do první, daleko nejčasněji obsazované skupiny profesí se prosadily v tomto pořadí tyto profese: právník, lékař, manager, politik, ekonom, podnikatel. V druhé skupině s

72


velkým odstupem se umístili i profese vědců a vysokoškolských učitelů (získaly však stěží desetinu voleb, které dostaly profese uvedené na prvních místech!). Zcela téměř vypadly z žebříčku prestižních profesí novináři, architekti, inženýři, psychologové apod., nemluvě o manuálních profesích. Pořadí prestiže pravděpodobně už odráží změny hodnot, k nímž ve společnosti v 90. letech zvláště u mladých lidí již došlo. Nabízí se hypotéza, že snížená účast mladých lidí v těchto aktivitách typu SOČ, olympiády apod. souvisí i s těmito hodnototvornými procesy. ad B) anketní šetření názorů porotců (n= 98, tedy zhruba třetina všech porotců, kteří se podíleli na krajských přehlídkách SOC) vedlo kromě zjišťování názorů na budoucnost SOC, na možnosti její reformy apod. i k zjištění jejich názorů na výskyt forem efektivní výchovy talentů na českých školách všech stupňů. Podobně jako u respondentů z řad studentůúčastníků SOČ byla frekvence pozitivních odpovědí na položenou otázku ("Došlo na některé české střední, základní či vysoké škole v posledních letech k nějakým změnám v přístupu k péči o talentované jedince?") s prosbou, aby event. pozitivní odpovědi na tyto otázky dále upřesnili, velmi nízká. Jen desetina respondentů se k těmto otázkám pozitivně vyjádřila. Přitom 70% respondentů působí jako učitelé, převážně na středních školách. Vzhledem k jejich účasti v porotách SOČ bylo možné předpokládat i jejich zvýšenou citlivost na tuto problematiku a také informovanost o takových školách. Ani u těch, kteří některou takovou školu uvedli, však nebylo možné identifikovat aspoň menší shodu v názorech na určitou školu, která takové změny v posledních letech zaznamenala. 1 zde je výsledek negativní, a to i ve vztahu k odpovědím na jinou otázku týkající se toho, zda získali informace o zajímavých formách péče, výchovy talentů v zahraničí. Z odpovědí lze dedukovat závěr, že takové informace tento soubor respondentů nemá, resp. chybí jim podklady pro takové znalosti (nedistribuují se mezi nimi tomu odpovídající informace). ad C) Na jaře 1996 bylo ve SR provedeno paralelní šetření úspěšných účastníků SOČ, kteří postoupili do celostátní přehlídky. Zpracování dat lze předpokládat v létě 1996. Včetně komparace s údaji z ČR. Souhrnně lze konstatovat, že výsledky šetření z r. 1995 korespondují s výsledky dřívějších šetření (včetně z nich odvozených trendů) a podporují kritické hodnocení situace ve výchově vědeckých talentů, které je vyjádřené v analýze. Tato analýza se opírá vedle toho i o poznatky z rozhovorů s odborníky na dané téma i o statistické údaje vztahující se k vývoji forem výchovy talentů v 90. letech.

3. Možnosti sekundární analýzy výzkumů vědeckých talentů v CR Aplikace metody sekundární analýzy, která byla už dříve úspěšně ověřena na některých souborech výzkumných dat (včetně výzkumů zaměřených na uplatnění absolventů VŠ i šetření zaměřených na aktivity v rámci SOČ) sice přináší velmi zajímavé poznatky, ale jen za určitých předpokladů. Včetně: a) podkladové materiály musí být připraveny v dostatečném počtu i kvalitě b) problematika musí být sledována v určitém časovém období tak, aby bylo možné získané poznatky extrapolovat c) jde o soustavnost nejen z hlediska tématiky, zpracovatelů, ale i z hlediska nezbytné diverzifikace dat. Zatím je oblast výchovy vědeckých talentů spíše nahodile sledována. Jednotlivé formy této výchovy, včetně už dříve nastartovaných rozsáhlých experimentů ( viz SŠRVPP či SGMT) nebyly doprovázeny soustavným empirickým bádáním umožňujícím řídit jejich rozvoj na principu zpětné vazby. Ani jednotlivé školy, včetně VŠ nevedou evidenci svých studentů (respekt. s ní nepracují), natož pak aby se zabývaly životními osudy svých nejlepších absolventů a tím i vlivem školního i jiného prostředí na rozvoj jejich nadání.

73


Srovnáme-li výzkumné aktivity v této oblasti u nás s některými zeměmi Západu, jsou zde zjevné deficity poznatků o tom, co se zde děje. Chybí také motivace odborníků působících v českém školství k zájmu o tuto problematiku, vyplývající i z charakteru jejich přípravy, i ze zájmu declze o tuto oblast. Stěží lze očekávat, že by v polovině 90. let, tedy v době, kdy dochází k zjevnému útlumu mnoha forem výchovy vědeckých talentů (viz Analýza) mohl být takový zájem povzbuzen. Na druhé straně oblast výchovy vědeckých talentů představuje nejen velmi zajímavou oblast bádání, ale i potenciální zdroj k rozvoji aktivit, které pro vyspělé společnosti postindustriálního typu jsou velmi potřebné.

4. Vývojové tendence v oblasti výzkumu vědeckých talentů v ČR Vznik Talent-centra při IDM MŠMT, které má v popisu aktivit mj. i podporu výzkumu v této sféře, poskytuje ( spíše mírnou) naději, že v blízké budoucnosti dojde k oživení aktivit v této oblasti. Vzhledem k omezeným zdrojům i k nedostatku připravených odborníků lze předpokládat, že na základě definovaných priorit bude rozvoj tohoto výzkumu postupovat především v těchto dílčích oblastech: a) výzkum aktuálních problémů rozvoje vědecké výchovy b) uplatnění talentů z řad absolventů vysokých škol, včetně problémů jejich vnitřního i vnějšího brain drainu. ad a) Jak je v analýze (viz studie "Výchova talentů v ČR...") konstatováno, v této vrcholové oblasti výchovy vědeckých talentů se v polovině 90. let koncentrují přirozeným způsobem nedostatky a problémy ve výchově vědeckých talentů na nižších stupních školského systému. Z hlediska statistických dat je situace značně nepřehledná. Na jedné straně poslední školské statistiky (zachycující období prvních 10 měsíců roku 1994) signalizují hluboký pokles produkce (otázkou je, zda jde jen o zkreslení dat v ročence "Vysoké školy, koleje, menzy a vysokoškolské knihovny ve školním roce 1994/95" (ÚIV Praha,1995). Poslední informace z České komise pro vědecké hodnosti svědčí o tom, že situace přece jen není tak zlá. Nicméně nejde zdaleka jen o kvantitativní údaje. Spíše naopak. 1 když počet doktorandů na vysokých školách prudce v posledních letech roste (o cca 2 000 nových doktorandů ročně), útlum vědeckovýzkumné práce na VŠ je zřetelný. Možná, že nové projekty (včetně Projektu 250) postupně umožní obrat. Stěží však samy o sobě, bez koordinace s jinými aktivitami. Včetně obnovy někdejší SVUOČ na vysokých školách, provázání těchto aktivit na výchovu vědeckých talentů na nižších školách atd. Především zde však bude působit efekt celkového útlumu vědeckovýzkumných pracovišť a obrovská motivace k vnitřnímu brain drainu. Některé signály z právě prováděných šetření zde již tyto problémy indikují. Především jde o to, aby v této oblasti výchovy vědeckých talentů bylo dosaženo mezinárodních standardů výkonnosti a zabránit tomu, aby čerství doktorandi poté, co projdou proškolením v užívání počítačů, doplněním jazykových znalostí (včetně zahraničních stáží) neukončili doktoranturu ještě před předložením disertace, resp. předtím, než přijmou úděl vědeckého pracovníka se vším, co to dnes obnáší např. v sociální oblasti. Zde více než kde jinde, je prostor pro uplatnění výzkumných postupů. ad b) V oblasti výzkumu uplatnění absolventů (nejen vysokých škol) lze očekávat i řadu jiných, vedlejších efektů. Včetně možnosti zdokonalit evaluaci vysokých škol a také zmapovat situaci na trhu práce. Některé právě prováděné výzkumné akce signalizují, že jde o velmi atraktivní oblast (zahrnující mj. i problematiku vysokoškolské přípravy, včetně přípravy budoucích učitelů pro práci s nadanými dětmi a mládeží. Patří sem i výzkum migračních procesů (vnější a vnitřní brain drain, ale i importu a reimportu talentů ) atd. Pozn.: předběžné výsledky našeho šetření zahrnujícího mj. soubor 174 vysokoškolských učitelů vedou k poznatkům, týkajícím se snížené způsobilosti dnešních pedagogů identifikovat nadané studenty a pracovat s nimi i v dalším období.

74


Vedle těchto tématických okruhů existuje i velmi široké spektrum jiných možností výzkumu problémů výchovy vědeckých talentů, včetně těch, které jsou spojeny s importem zahraničních knowhow do českého školství v této oblasti. Některé sondy v této oblasti již byly provedeny.

75

Dokumentace k projektu

Dokumentace k projektu Zkratky používané ve zprávách z řešení projektu č. 149/95 RSS: AV = akademie věd BD = odliv mozků (brain drain) ČR = Česká republika ČSAV = Československá akademie věd (nyní AV) DEA = Delfi-anketa FR= Final report IR = Interim report PGS = organizovaná vědecká výchova (doktorantura, aspirantura) R+D = věda a výzkum (research and development) Rada VŠ = Rada vysokých škol SOČ = středoškolská odborná činnost SR = Slovenská republika SVUOČ = studentská vědecká, umělecká a odborná činnost: VŠ = vysoké školy (školství) VŠU = vysokoškolský učitel WČ = vědeckovýzkumná činnosti VVZ = vědeckovýzkumná základna

I. Souhrnná zpráva o výsledcích řešení projektu talenty v migračních procesech" (RSS č. 149/1995) (la) Dosažené výsledky versus východiska projektu V r. 1996 došlo v ČR k zřetelnému zlomu v tendenci modernizovat domácí R+D, která se ještě v době přípravy projektu jevila pravděpodobná. Vedle údajů z 6. etapy longitudinálního výzkumu talentů a sekundární analýzy výsledků výzkumných akcí věnovaných problematice BD, svědčí o této změně i statistiky týkající se zájmu zahraničních studentů (skupina A) o studium v ČR a naopak českých studentů (skupina B) o studium v zahraničí. Jejich vzájemný poměr, který ještě na sklonku 80. let. byl podobně jako ve vyspělých zemích Západu jednoznačně ve prospěch skupiny A, se výrazně změnil. Dalším důkazem nárůstu problémů s uplatněním vědeckých talentů na trhu práce je tichý kolaps domácí doktorandské přípravy. Podíl absolventů této přípravy dosahuje cca pětiny průměrné produkce absolventů vědecké výchovy z 80. let. Skutečnost, že přitom rychle vzrůstá počet osob zrazených do této přípravy je ilustrativní. V r. 1996 počet: doktorandů na VŠ ČR dosáhl 10 232, přičemž bylo jen 216 absolventů PGS za r. 1995 (desetina těch, kteří v tomto roce PGS měli ukončit) Za r. 1992-5 jich bylo pouze 430! Jiným symptomem demodernizačních změn v oblasti české vědy, které znesnadňují, resp. zamezují využívat: BD jako pozitivní stimul v podobě aktivního zapojení ČR do mezinárodního trhu práce s vědeckými talenty je rychle se zhoršující věková struktura české vědy, zvláště vysokoškolské. Podle publikovaných povinně optimistických vládních zdrojů je to v oblasti VŠ kolem 48 let, tedy o cca 3 roky více než před 10 lety, kdy situace byla již v tomto ohledu považována za kritickou (dle našeho odhadu již ale převyšuje 50 let s tendencí k rychlému nárůstu).

76


Kumulativním působením těchto i jiných procesů došlo v polovině 90. let již ke zřetelně se projevující ztrátě tzv. gravitačního síly, tedy hypotetické energie umožňující mj. vytvářet ve scéně domácí R+D přirozená centra špičkové vědy kolem skupin tvůrčích osobností. Projevuje se i v podobě schopnosti té které struktury R+D sdružovat začínající i pokročilé talenty do vědeckých škol, ale i přitahovat finanční zdroje a jiné nezbytnosti umožňující dosahovat zajímavých výsledků a generovat další návazné (i migrační) aktivity včetně vytváření internacionálních struktur. Nejcharakterističtějším důkazem tohoto degradativního trendu je ale absence kvalifikovaných analýz situace v R+D. Pokusem o širší analýzu domácí provenience byl i pro vládu zpracovaný materiál "Současný stav výzkumu a vývoje v ČR" z r. 1996 aspirující i na srovnání se zahraničím. Projevy pštrosí politiky (jejíž rozšířeni i vliv ukazuje i poslední vývoj v ekonomice ČR) lze identifikovat nejen na úrovni národní "analýzy" , ale i "mikroanalýz" a z nich vycházejících střednědobých miniprognóz vývoje některých autonomních struktur R+D v ČR (výsledky jejich sekundární analýzy viz zpráva č. 2 v podkladových materiálech). Ve všech(!) těchto "mikroanalýzách" a "miniprognózách" byl např. eliminován problém lidských zdrojů na několik zmínek o problémech s věkovou strukturou. Otázky BD nebyly v žádné variantě (vnitřní,vnější BD, import mozků apod.) předmětem rozboru. Výsledky DEA ale prokazují, že experti zabývající se problematikou aktuální situace ve VŠ vědě tento problém reflektují jako významný. V anketě z r. 1997 o prioritách současného VŠ mezi členy Rady VŠ (nejvyšší orgán vysokoškolské samosprávy v ČR) zařadilo BD do otázek nejvyšší priority celkem 14 respondentů (ze 72, tj. 20%). S celkovým počtem 115 bodů se téma umístilo v poradí 27 navrhovaných témat pro jednání tohoto orgánu v dalším období na 13. místě. Analytické a prognostické materiály z českých VŠ jsou presto cenným zdrojem poznání současné strategie vysokoškolského managementu, opírajícího se v naprosté převaze o osobnosti "kultivované" vzdělávací kulturou 50. let a zatížené obdobím normalizace 70. a 80. let. K dekódování jejich chování je vhodné však využívat postupy založené na efektu tzv. turínského plátna (obrysy i detaily údajné Kristovy podoby byly identifikovány až prostřednictvím fotografického negativu, zatímco v positivu byly vidět jen velmi nejasné kontury). Cesta k objektivnějšímu poznání procesů v současné VŠ vědě je úspěšnější, pokud si programově všímá i toho, co se skrývá, a nejen toho, co se vystavuje na světlo (oba postupy spolu často úzce souvisí). Vývoj v polovině 90. let v oblasti migrace vědeckých talentů "z" a "do" R+D v ČR, také ukázal značné posílení významu tzv. obráceného BD. Jde o talentované české studenty v zahraničí. Skupina se jeví jako zřetelné nejzajímavější a také nejpočetnější ze všech skupin realizovaných i potenciálních migrantů. V druhé polovině 90. let je totiž produkce nových PhD. z řad českých studentů v zahraničí už srovnatelná ( kvantitativně) s výší produkce PhD. v PGS na území ČR! Předběžné pilotážní šetření v r. 1996, v němž bylo pokračováno i v 2. etapě řešení projektu, prokázalo nosnost hypotézy o významném poklesu celkové "gravitační síly" české R+D i pro tuto skupinu. Doplňková šetření v 1. etapě signalizovala také hluboký pokles aktivit zaměřených na českých školách na podporu rozvoje talentu pro védu (výsledky 2. etapy v podobě rozboru situace v západočeském regionu tento poznatek potvrdily). Koordinátorovi byl proto v IR v červnu 1996 předložen návrh na úpravu upřednostněním výzkumu nových forem organizace BD. Téma by event. mohlo být širšího mezinárodního šetření (soubory studentů z různých zemí středovýchodní Evropy Západní Evropě) s využitím komparativních přístupů (variace na již klasický výzkum Znanieckého "Český, polský, slovenský apod. student v Americe a v Západní Evropě ").

projektu s předmětem v USA a v Thomase a

Řešiteli bylo doporučeno, aby předložený návrh nového rozpracování projektu č. 151 (vyžadující doplňkové prostředky) byl rozpracován v následujícím období jako zcela nový projekt, a aby původní záměr projektu byl realizován.


77

(Ib) Přehled hlavních poznatků získaných během řešení projektu Stěžejním úkolem 2. etapy byla realizace DEA, zaměřené na experty sledující: - vlivy pokračující migrace talentů z domácí R+D na výkonnost domácího VŠ i jiných struktur R+D, včetně výchovy nových talentů na nižších školách - diverzifikaci forem BD a jejich působením na jiné procesy ve společnosti - možnosti pozitivního ovlivňování BD procesů (minimalizace rizik s tím spojených) - využití poznatků o BD. DEA se ve dvou etapách šetření zúčastnilo 44 odborníků-expertů na problémy vědy a vědní politiky VŠ z rad členů předsednictva Rady VS (n=23), členů komise pro vědu a výzkum při Radě VŠ (n=14), skupiny dřívějších i současných řídících pracovníků vyšších orgánů (n=4) a vybraných účastníků 6. etapy longitudinálního výzkumu talentů (N=3) . Projekt zahrnoval: - cíle zaměřené na identifikaci dynamiky procesů spojených s BD v oblasti VŠ vědy (jako nejsilnějšího segmentu R+D s dominantní rolí v oblasti výchovy vědeckých talentů), včetně expertní analýzy vybraných ukazatelů - přípravu expertízy o situaci v české VŠ vědě použitelné později i pro jednání Rady VŠ o situaci ve vysokoškolské vědě (uskuteční se v listopadu 1997 a řešitel projektu byl pověřen předsednictvem Rady přípravou podkladů pro toto jednání) . A) Z vybraných výsledků DEA o situaci v R+D a v BD: a) V polovině 90.let došlo ke snížení zájmu o problematiku BD na VŠ. K vysvětlení tohoto jevu lze využít: i výsledky šetření Marešové-Drbohlava v ČR, s nimiž korespondují i výsledky zkoumání Gyarfášové ve SR (výzkumy byly zahrnuty do podkladů pokračující sekundární analýzy dat z výzkumů BD - viz bod 4). Nízké hodnoty BD (2% respondentů chce určitě, 8% snad chce změnit zaměstnavatele) lze dát do souvislosti s kolapsem české ( a podle všeho i slovenské) R+D v oblasti formování perspektivních lidských zdrojů (tedy ve výchově talentů) . Viz následující výsledky b-f b) tato oblast trhu práce byla již předtím (nejvíce v r. 1991-3) zasažena zvláěl2 silnými migračními vlnami, které výrazně "vyčistily" tuto sféru od vědeckých talentů, aniž by tento úbytek byl kompenzován přílivem nových talentů c) tím, že se talenty z rad mladších, perspektivních studentů mj. . i v důsledku nefunkční vědecké výchovy nedostaly do struktur domácí vědy, významně se změnilo klima na pracovištích R+D. Změna byla umocněna také zrychlujícím se stárnutím těch, kteří v těchto strukturách zůstali. "Lov mozků" (stimulující externí i interní BD) se proto orientoval na rozdíl od počátku 90. let na věkově mladší jedince ( a co nejen na ty, kteří jsou v PGS, ale i v nižších stupních VŠ studia) d) "Vytunelované" instituce R+D ( zbavené perspektivních lidských zdrojů, které ve funkčních systémech R+D jsou považovány za základní, umožňující např. kontinuitu odborných aktivit) ztratily dynamiku. Roli "motorů" vědeckých úkolů, vyžadujících invenčnost, originalitu a jiné nezastupitelné komponenty vědeckého talentu převzali již opotřebovaní, byť zasloužilí a v ČR respektovaní vědci. R+D instituce tak přestaly být způsobilé "nasávat" do svých struktur nejen domácí talenty, ale i talenty z jiných oblastí i regionů . Došlo k oslabení, ne-li úplné ztrátě zmíněného gravitační síly (viz výše) . R+D se uzavřela do svých vnitřních, defenzivně se chovajících struktur e) Veřejnost (i média a politické struktury) přestala následně vnímat podporu domácí vědy jako prioritu. Průkazně se to projevuje i v těch vrstvách veřejnosti, které jsou pro další vývoj


78

R+D v ČR významné. Např. u rodičů nadaných dětí a mezi nadanými dětmi a mládeží. Patří k tomu i pokles prestiže povolání spjatých s R+D mezi vysokoškolskými studenty (viz bod 4). Tyto procesy stimulují politickou reprezentaci k upřednostňování krátkodobých problémů v rozvoji společnosti před dlouhodobými, při jejichž řešení je účast R+D podpořené činností talentů nezbytná. Vede k viditelnému poklesu ochrany nadaných dětí a mládeže před účinky erozivních procesů a podporuje změnu hodnotových orientací ve společnosti ve prospěch spotřebitelství atd. Absence podpory R+D v programech politických stran a dalších politických struktur je veřejností akceptována a projevem této akceptace je další redukce výdajů jak na vědu, tak na rozvoj vzdělání (v r. 1997 např. dochází k redukcím výdaje na VŠ vědu o 12%). talentovaní jedinci ze SR odcházejí (stejně jako Češi s podobnými dispozicemi) buď na cizí pracoviště R+D, anebo na lépe oceňovaná místa doma f) takový vývoj neodpovídá základním pravidlům transformace a stále deklarovanému přibližování se ke standardům západních zemí. Tedy ani participaci české společnosti na rozvoji technologií a védy, zkvalitnění vzdělanostního potenciálu a rozvíjení perspektivních lidských zdrojů, vědecké talenty nevyjímaje. B) Výsledky verifikace pracovních hypotéz projektu: Na základě výsledků šetření nelze potvrdit předpoklady, že v postojích k BD bude v druhé polovině 90. let převažovat v české společnosti pozitivní hodnocení BD jako jeden z ukazatelů stupně rozvoje otevřené společnosti. Ani to, že zde budou vytvořeny příznivější podmínky pro uplatnění talentovaných odborníků z jiných, západních i východoevropských zemí. Nesvědčí pro to např. ani údaje z období let 1991-6 o vývoji počtu imigrantů s českým či jiným státním občanstvím, ani impozantní údaje o počtu udělených trvalých i přechodných pracovních povoleních. ČR získala charakter emigrační země. Je to však země přitažlivá pouze pro cizince z určitých zemí a s určitými kvalifikačními předpoklady. . Talentové předpoklady jsou zastoupeny jen vynímečně. V připadá těchto osob jde o čtyři skupiny: a) navrátilce z rad bývalých českých občanů, kteří v minulosti působili na západních universitách apod. Podle názorů expertů je jejich účast na činnosti českých VŠ v současnosti minimální (ne více než 200). Až na výjimky se jedná o emeritní pracovníky, kteří působí na českých VŠ většinou na základě krátkodobých smluv žijících střídavě ve svém původním i novém domové. Ve srovnání s obdobím na počátku 90. let jejich počet klesl na polovinu. Příčinou je zčásti pokročilý věk, zčásti i nespokojenost s přístupem některých českých pracovišť k jejich činnosti (většinou jde o malou vstřícnost ovlivněnou osobními dispozicemi jejich partnerů) b) občany západních států přijatých na konkurs na pracoviště VŠ v ČR (jde o výjimky), nebo zde působících jako zahraniční stipendisté na pobytech s určitou dobou trvání. Většinou ale jde o učitele jazyků na českých VŠ. Jejich počet se rovněž ve srovnání s počátkem 90. let významné snížil a nepřesahuje 250 osob s tendencí dál se snižovat. Pokud tito jedinci nejsou jištěni jinými finančními zdroji, nemohou udržet standard života, který považují za normální, z platů na českých VŠ c) slovenští občané. Byl zjištěn překvapivé nízký počet občanů se slovenským občanstvím pracujících na VŠ ČR (odhadem kolem 200). Většinou jde o moravské VS s možností dojíždění ze SR. Příčinou jsou nízké platy a problémy s náklady na ubytování. Ve srovnání s obdobím r. 1992-3 v době dělení Československa jde o významný pokles. Zájem o práci ve strukturách R+D ztratili především mladší, talentovaní jedinci, kteří již našli nové uplatnění v jiných oblastech pracovního trhu v ČR. Velmi

79


d) občané ze zemí bývalé RVHP a tzv. třetího světa. Jejich účast v R+D v ČR je stimulována buď získáním rodinného zázemí v ČR (např.. bývalí zahraniční studenti v ČR), anebo v několika desítkách případů souvisí se spoluprací mezi VŠ na území severní Moravy a Slezska s polskými VS v blízkém regionu, kde v těchto případech se jedná o vzájemně výhodnou spolupráci při využívání lidských zdrojů, často s využitím dojíždění. Případy náboru talentovaných jedinců z rad občanů vzdálenějších zemí jsou náhodné a jde o jednotlivce. Nejsou důkazy o tom, že by migrace talentů v této oblasti směrem do ČR na pracoviště R+D v polovině 90. let měla podstatnější efekt na výkonnost české R+D. ČR se nestala v polovině 90. let tzv./ tygrem této části Evropy ani v tempu ekonomického rozvoje, ani v oblasti R+D. Naopak, v průběhu 90. let dochází k poklesu i ve využívání vlastního potenciálu, a tedy i v jeho udržení. Tyto procesy jsou stimulované mj. mimořádným poklesem kontaktů, které byly dříve v některých oblastech R+D na dobré úrovni. Kontakty jsou redukovány na nahodilá osobní setkání (často na pracovištích R+D a na konferencích uspořádaných v třetích zemích). Institucionální spolupráce, dokonce i mezi VŠ z území bývalého Československa (v podobě společných seminářů, pozvání na konference, někdy i společného řešení výzkumných projektů) se omezila na naprosté minimum. Primární příčinou je neřešený stav R+D ve všech postkomunistických zemích, zvláště v jejich finančním a materiálním zabezpečení. Jejich "gravitační síly" jsou velmi slabé, aby mohly aspirovat na doplnění deficit.nich talentových zdrojů z druhých, podobně zatížených zemí. Kromě toho i individuální motivace k udržení dříve navázaných kooperací se ukázaly slabší, než se čekalo. Zjevně zde působí tzv. Matoušův efekt popsaný R. Mertonem v jeho klasické studii o vědě z 50. let:. Procesy doprovázející vnější i vnitřní BD jsou v oblasti české R+D vnímány na většině pracovištích v této sféne pasivně. Nevyvolávají ani záporné, ani ochranářské postoje. Nekorespondují s výsledky zmíněné ankety členů Rady VŠ. Malá (nebo dokonce nulová) vnímavost:, která je dopadům BD věnována např.. ve výše zmíněných mikroanalýzách a miniprognózách vývoje jednotlivých VŠ, ve výzkumných projektech VŠ učitelů a pracovníků AV vyžaduje odpovídající vysvětlení. V případě oborů, kde BD pokračuje, je považován i vnější BD odbornou veřejností za záchranný proces, který umožňuje novým talentům ve vědě zůstat a dál se rozvíjet. Naopak v oborech, kde se zdroje pro BD již mezi pracovníky R+D prakticky vyčerpaly, event. se přesunuly se do kategorie pregraduantů, došlo často k zaujetí nezvykle lhostejného stanoviska (viz dále). Alternativním postojem je aktivní záchranný proces na podporu a ochranu vlastních talentových zdrojů. Jediným viditelným průkazným signálem o podobné snaze vyvíjené na úrovni státní vědní politiky (a tedy i existenci reflexe výše naznačených problémů) je Program 250. Program byl v roce 1996 zahájen se souhlasem vlády, z iniciativy některých členů Rady pro vědu a výzkum (reprezentujících zde struktury AV, nikoliv VS!) s cílem stabilizovat v oblasti vysokoškolské vědy pracoviště obsazená především mladšími, tj. do 40 let(!) talentovanými odborníky. Jeho efekty zatím nebyly předmětem hodnocení. Omezení programu je dáno výší finančních prostředků (250 milionů Kč ročně, tj. kolem 8 milionů USD, proto neoficiální název "dvěstěpadesátka". Pokud nedojde k redukci tohoto programu z úsporných důvodů, může být v příštích letech využíván event. i k importu talentů-mozků z jiných zemí. Takový způsob hospodaření s lidskými zdroj i talenty neumožňuje hodnotit současnou praxi BD jako podpůrnou aktivitu pro integraci české společnosti do nadnárodních struktur vyspělých zemí. Nemůže mít významnější dopad na řešení problému přístupu k špičkovým Technologiím v ČR. Expertní analýza vnitřních i vnějších bariér migračních procesů, na nichž participují vědecké talenty v 90. letech v ČR se proto týkala především problémů, které jsou s absencí reflexe deficitu vědeckých talentů v domácí R+D spojeny. Tedy proč problémy nedostatku talentů, které jsou v normální vědě reflektovány jako něco nežádoucího, jako významné problémy, nejsou v ČR jako problémy téměř ani vnímány.

80


Syntézou výsledků DEA (zvláště z 2. etapy) s výsledky doplňkových šetření (viz výše) lze tento deviantní jev interpretovat jednoznačně jako důsledek následujících konkrétních změn, k nímž ve sféne české R+D došlo: 1. V druhé polovině 90. let prudce poklesla schopnost domácí R+D " produkovat" talenty pro vědu nejen jako důsledek změn v podpore výchovy nadaných a Talentovaných dětí i mládeže ve všech stupních školského systému (která ale ani v minulosti nebyla dostatečná). Především ale jako důsledek výše zmíněného tichého, ale velmi účinného kolapsu organizované vědecké výchovy na VŠ a v AV. Rozklad PGS byl stimulován především špatnou státní vědní politikou ignorující varovné signály a realitu v dané oblasti. Přispěla k tomu i změna společenského klimatu a hodnotových orientací obyvatelstva 2. Deficit vědeckých talentů, zvláště v tzv. prioritních směrech rozvoje vědy ve vyspělých zemích světa roste. Poptávka po špičkových odbornících stimuluje zájem o tzv. lov mozků, což má v tzv. dodavatelských zemích (včtené ČR) dopad na podporu výchovu talentů. Snižující se věkový limit importů talentů z těchto zemí mění zásadním způsobem podmínky pro výchovu vědeckých talentů na domácích VŠ (tzv. cod (tresčí) syndrom) (blíže viz IR) 3. Věda na českých VŠ se v důsledku nezvládnutého BD (především vnitrního) diferencovala na dva základní segmenty. První z nich (věda A) představuje klasický typ vysokoškolské vědy orientovaný na podporu výukového procesu. Jde o různé podoby pedagogizace vědy, včetně vlastní vědecké výchovy, zapojování studentů do týmů řešících společně vědecké projekty atd. Druhý typ vědy (věda B) na VŠ byl v minulosti rozvíjen především v nevysokoškolském sektoru R+D. Jedná se zpravidla o ad hoc projekty, které nejsou svými cíli bezprostředně propojitelné s výukou. Jsou zajímavé zvláště pro specialisty-solitéry, kteří mají své zákazníky mimo sféru českých VS 4. Věda A je v 90. letech na zřetelném ústupu. Svědčí o tom rozpad dříve poměrně rozsáhlých, i když ne bezproblémových protalentových aktivit na českých VŠ. Důvody k tomu jsou však jak u studentů, tak v institucích a u jejich pracovníků především ekonomické. Nesouvisejí jen se situací ve R+D 5. Věda B je na rychlém vzestupu. Ukazuje to mj. růst publikační činnosti pracovníků VS, počtu udělených vědeckopedagogických titulů, rozsah participace na domácích i zahraničních grantech. Motivy i efekty těchto aktivit jsou v prvé radě soukromé, v podobě doplňkových příjmů a jiných zisků, kompenzujících nízké oficiální příjmy vědeckopedagogických pracovníků VŠ. V principu jde o vědu, která je provozována jako druh privátní činnosti a vykazuje i některé další zajímavé rysy spojené s tržně orientovaným hospodářstvím a s českým privatizačním programem. Rozvoj vědy B na VŠ byl akcelerován i rozpadem resortní R+D a podstatnou redukcí vědy na AV, které již dříve tento typ R+D rozvíjely 6. Oba typy vědy (A i B) se částečně překrývají. Některé výstupy z védy B jsou využívány institucemi VŠ i politiky k podpoře tvrzení, že pres různé finanční a jiné problémy vysokoškolská věda funguje. Podle koeficientů vypočtených z počtu udělených grantů, titulů, přijímaných doktorandů za určité období a s přihlédnutím k rozsahu publikační činnosti škol založených na soupisech minulých prací jednotlivců jsou přidělovány VŠ finanční prostředky, jsou schvalovány jejich akreditace apod. Část výstupů z činností spojených s vědou B je použitelná aspoň zprostředkovaně za jistých podmínek ve výuce, stejně jako jsou naopak výsledky pedagogického procesu ovlivněné vědou A využitelné pro aktivity v oblasti vědy B. Finanční efekty vědy B mají významný vliv na stabilizaci současného stavu pracovníků na VS, ale na druhé straně konzervuj i jeho, pro výchovu talentů velmi nepříznivou strukturu. Jde v daném období o výhodnou symbiózu. Grantové prostředky získané na podporu vědy A ( jejichž výstupy jsou většinou podepřeny aktivitami v rámci vědy B) umožňují pracovníkům VŠ doplnit si vybavení i pro aktivity realizované v rámci vědy B. Jde o složitý systém vzájemně se doplňujících vazeb a vztahů, který se v

81


průběhu posledních 7 let vytvořil na českých VS a je tolerován všemi participanty. Jeho hlubší analýza by byla velmi komplikovaným problémem vzhledem k malé průhlednosti těchto struktur a operací, jejichž identifikace umožňuje lépe porozumět: poznatkům o stavu české R+D. Presto lze formulovat následující závěry obecně platné pro různé typy VŠ (bez ohledu na oborové zaměření, lokalitu, tradice apod.). Došlo k: - ztrátě zájmu na výchově nových talentů vyplývá z dominance vědy B na VŠ ( jako nežádoucí podpora vzniku potenciální konkurence na trhu s produkty vědy B např..) resignaci na integraci do institucionálních struktur nadnárodní vědy, což je logickým důsledkem důrazu na krátkodobé cíle, komerční výhodnost, individualismus neslučitelný s týmovým, interdisciplinárním charakterem moderní vědy atd. v současné praxi vědy na VŠ) 7. Posilování orientace na vědu B (s důsledky pro migraci talentů) umožnil rychlý přechod z transformační (navenek stále deklarované) na optimalizační strategii vývoje VŠ ( tj. optimální pro ty, kteří představují vysokoškolskou vědu v polovině 90. let) . Symbióza vědy A a B, v níž ovšem věda B dominuje, je primárním zdrojem lhostejného postoje k rizikům BD, vnější BD nevyjímaje. Migranti bývají hodnoceni pak svým okolím jako druh úspěšných podnikatelů, kteří získali pro své aktivity sponzory, přičemž s ohledem na aktivity v oblasti vědy B jejich odchod může být vnímán jako oslabení domácí konkurence na trhu práce v oboru, kde je jen omezená poptávka 8. Rozvinutí vědy B bylo možné a bude i nadále možné jen na úkor rozvoje vědy A, která je ovšem pro funkční VŠ nezbytná. Upřednostnění tohoto modelu rozvoje vědy na VŠ je možné jen za cenu preference strategie setrvačného vývoje (pro pracovníka, jeho pracoviště) , tedy zakonzervování struktur VŠ vědy . Nutně se tím oslabuje, resp. likviduje rozvojová strategie, což je také hlavní příčinou nezájmu tak-to orientovaných pracovišť vysokoškolské vědy o import talentů z jiných zemí na posílení domácího bádání. Věda B je komerčně orientovaná věda a chová se tak. Aby v konkurenci s jinými subjekty (zahraničními i domácími) pracovníci VŠ uspěli, musí být ceny jejich produktů nízké, což je ale důvod k udržování vědy A a k podpore koexistence obou typů vědy. V praxi tento proces vedl k výše zmíněnému nahrazení transformace optimalizací. Protože kritéria pro tuto strategii určují individuální zájem(zájmy), nikoliv zájem celku, resp. instituce, systému apod., dojde se značnou pravděpodobností k ztrátě kredibility VŠ jako institucí, které umožňuj i společnosti udržet rozvojové trendy na přijatelné úrovni svým podílem jak na pěstování vědy, tak na výchově talentů-pro špičkovou vědu. V tomto smyslu vývoj v české R+D vlastně kopíruje mechanismy, které se již projevily i v jiných oblastech vývoje transformace české společnosti.


82

(lc) Metodologie Při řešení projektu byly dodrženy původní propozice týkající se volby metod a technik ( kombinace sekundární analýzy, DEA a dalších doplňkových technik). Podrobnější informace jak o výsledcích jejich aplikace, tak o způsobu jejich využívání, vzorech apod. jsou k dispozici ve 4. části FR.

(Id) Význam dosažených výsledků Řešení projektu umožnilo zkoumat procesy spojené s BD v české společnosti v kontextu se změnami v oblasti výchovy talentů pro vědu. Obě tyto oblasti nebyly v domácí vědě dosud teoreticky rozpracovány. Takový stav zase omezoval možnosti zdokonalování empirické báze. Řešení projektu otevřelo pro interdisciplinární empirický výzkum další zajímavé oblasti bádání. Z nich vycházející řešení věcných i metodologických problémů otevírají i nové přístupy k hlubší, soustavné analýze BD a výchovy talentů na VŠ. Vedle přínosu pro vlastní odborný rozvoj řešitele (habilitační řízení dokončené pravděpodobně v září) výsledky zkoumání daného okruhu problémů mají, resp. mohou mít také význam: - pro českou společnost: - v podobě výsledků DEA (spolu se stručným shrnutím dalších šetření, včetně doplňkových). Zpráva o nich bude předložena k jednání plénu Rady VS jako podklad k přípravě změn v řízení, financování i hodnocení vědy na VŠ na jejím podzimním zasedání. lze očekávat;, že z těchto jednání vzejdou doporučení pro podporu rozvojových strategií VŠ souvisejících s větší podporou výchovy talentů. Orgány Rady VŠ jsou o stavu přípravy tohoto materiálu informovány a jejich členové se na realizaci DEA podíleli. Materiál bude samozřejmě obsahovat informaci o podpore jeho zpracování z Research Support Schneme - pro svět: - vývoj civilizace na konci XX. století podporuje rozdělení světa na tzv. vyspělá a ostatní společenství. Přispívá k tomu i vývoj v R+D. BD je jedním z těch nástrojů, jejichž užití může přispět: jak k posílení, tak k překonání této tendence. Analýza procesů, které v ČR souvisejí s migrací talentů jako principu BD vedla k potvrzení existence rozporného chování k deficitním zdrojům této specifické pracovní síly, stimulovaného jak vnitřními, tak vnějšími faktory. Za klíčový problém v delší perspektivě tohoto vývoje lze považovat ochranu talentových zdrojů. Vedle toho, že má mezinárodní aspekty, souvisí se stavem vysokoškolské vědy v daném teritoriu. Vývoj české vědy v 90. letech analyzovaný z hlediska vlivů migrace talentů, jejich role ve změnách VŠ vědy, výchovy nových talentů i z dalších s tím souvisejících hledisek, umožňuje mj. ilustrovat některá rizika české varianty transformace, jejímž cílem je integrace do tzv. vyspělých zemích. Podhodnocení významu funkční R+D jako otevřeného systému a nedocenění talentů pro vědu jako strategicky významné komodity, patří k hlavním příčinám demodernizačního procesu, který v polovině 90. let tuto oblast zasáhl. Schopnost udržet naději na integraci do struktur vyspělých zemí předpokládá aktivní a předvídavou politiku ve sféře BD, která má ale širší než národní rozměr. Týká se nejen situace v jiných tzv. transformujících se společností, ale i těch zemí, které participují na různých vládních i mezinárodních programech pomoci těmto společnostem. S odstupem 7-8 let od jejich zahájení lze účinnost většiny těchto programů hodnotit:


83

jako velmi nízkou. Příčin je více, včetně nedostatků v jejich přípravě, slabé koordinace a sníženému prahu vnímavosti vůči rizikům jejich aplikace, který z toho vyplývá. Zásadní roli pravděpodobně sehrála diskutabilní představa, že tyto společnosti jsou způsobilé tuto pomoc nejen přijmout, ale i využít podle představ těch, kteří ji připravili. Česká společnosti se svými tradicemi, hodnotami založenými na respektu k vzdělání i vědění, měla na počátku 90. let jedny z nejlepších předpokladů tuto představu naplnit. Z této teze vycházel i tento projekt, který se věcně svými cíli a zaměřením dotýkal problémů mezinárodní spolupráce v této oblasti. Ověření platnosti rady dosažených výsledků i pro jiné společnosti ve středovýchodní Evropě by vyžadovalo ale další šetření.. Potvrdilo se např., že potenciál, který byl v R+D v ČR v minulém vývoji vytvořen. byl v průběhu 90. let transformován do různých podob a sfér. Dokumentuje to rozsah vnitrního BD, který působil jako pozitivní katalyzátor četných změn vyvolaných potřebou adaptovat se na nové poměry. těmito procesy byla zasažena nejvíce mladší generaci badatelů. Nešlo však jen o jednotlivce, skupiny, instituce, ale v konečných efektech o systém R+D samotný, včetně VŠ. VŠ se v 90. letech staly nejpočetněji a relativně nejméně destabilizovanými pracovišti české R+D. Procesy spojené s BD zde proběhly méně viditelněji, ale komplikovaněji a s mnoha vedlejšími efekty. V jejich důsledku v druhé polovině 90. let dochází na VŠ ČR ke zřetelné krizové situaci. Rozpadají se dokonce některé základní struktury vysokoškolské vědy. Nedostatečné financování této sféry není jedinou příčinou tohoto stavu. Patří k nim i způsobilost vychovávat nové talenty pro vědu, tj. formovat významnou modernizační sílu, primární rozvojový zdroj pro příští století. Z výsledků řešení projektu vyplývá řada poznatků, které by v dalším období mohly být využity i jako východiska pro komparace. Studie založené na tomto přístupu by ověřily míru jejich platnosti i pro další transformující se společnost:!.

(le) Obtíže a problémy Jde o rozsáhlou problematiku s mnoha velmi zajímavými aspekty, která není v ČR přiměřeným způsobem zkoumána. Získat pro spolupráci na tomto tématu další badatele představuje v této fázi největší obtíž. Základní poučení z řešení projektu představuje reflexe potřeby zapojit do těchto badatelských aktivit: další lidi, včetně studentů na českých i zahraničních VŠ, kteří zde mohou uplatnit své zkušenosti a rozvíjet odborné zájmy.

(If) Možnosti dalšího rozpracování projektu Z rady zajímavých možností dalšího rozpracování projektu se jako zvlášť perspektivní téma (obsahem i metodikou bezprostředně navazující na řešený projekt) jeví výzkum talentovaných studentů z ČR, kteří studovali, resp. studují v zahraničí. Jde o skupinu, která by teprve měla sehrát významnou roli v modernizaci domácí vědy (viz IR i výše zmíněné poznámky). Studium jejich zkušeností, názorů a postojů může kromě toho přinést nové poznatky v oblasti : - evaluace poměrů v domácí vědě ve vztahu k výchově talentů - výskytu nových forem BD (včetně pregraduálních forem) v ČR i v jiných zemích a Tedy i božností zdokonalení ochrany talentových zdrojů - ověření nové metodiky šetření (např.. využití Internetu pro komunikaci s respondenty) - spolupráce s domácími i zahraničními badateli (konkrétně navázán již kontakt s doc. Ondrejkovičem z University Komenského v Bratislavě a prof. A. Maney z Iova State Univ.). Další možnosti nabízí účast na semináři konaném 11.-13. prosince 1997 v Polsku (Pultusk) , kde na tuto téma bude připraven referát. Detaily projektu budou rozpracovány v návrhu pro další ročník RSS, kde je opět vyhlášeno téma BD,

84


II. Souhrnné výsledky 6. etapy longitudinálního výzkumu nových talentů Na 6. etapě výzkumu nejúspěšnějších účastníků 6. celostátní soutěže SOČ, zahájeného v r. 1984 participovali jen aktivní vědci a výzkumníci. Tedy ti, kteří své talmové dispozice profesně rozvíjeli a na přelomu r. 1993 a 1994 v dotaznících sledujících jejich curriculum vitae uvedli, že působí ve sféře R+D. V té době jim bylo kolem 30 let. Na jaře 1996 byli bud' prostřednictvím poštou distribuované ankety anebo přímo (na bázi interview) znovu kontaktováni. Šetření se zúčastnilo polovina z tohoto základního souboru (n=21). Zbývající bud' v té době již nepůsobili ve sféře V+V (otázky byly zaměřené tentokrát výhradně na problematiku činnosti v této sféře), nebo byli v zahraničí, příp. změnili adresu Tato etapa výzkumu byla v souladu s projektem talenty v migračních procesech" zaměřena na analýzu názorů respondentů na migrační procesy probíhající v současné R+D. Oborové zaměření respondentů bylo různorodé a nemohlo při daném rozsahu reprezentovat spektrum vědeckovýzkumných pracovišť2 v ČR. Převažovali přírodovědné, dále humanitně orientovaní a technicky zaměření výzkumníci. Nemohl být uplatněn standardní kvantitativní přístup, což vedlo k upřednostnění kvalitativního hledisko, při vyhodnocování i interpretaci získaných výsledků. S názory respondentů bylo operováno jako s názory expertů se zhruba 5-letou zkušeností v tomto specifickém sektoru práce. Jejich expertibilita byla založena na jejich příslušnosti k věkově velmi mladé skupině tvůrčích pracovníků, kteří se o problematiku R+D již delší dobu zajímají i v širším kontextu. Významnou roli zde hrál i fakt, že během tuctu let, po které longitudinální výzkum probíhá, vznikly mezi garantem výzkumu (řešitel projektu) a respondenty vztahy vzájemné důvěry, umožňující zkoumat i citlivé problémy, které je obtížné jinak mapovat. Přispěly k tomu nejen opakované písemné kontakty ( ankety, dotazníky doprovázené zprávami o výsledcích předchozích etap šetření), ale i osobní vztahy navázané s mnohými z nich při příležitosti pořádání seminářů o výsledcích výzkumných etap ( např. v r. 1987 a 1995 - viz seminář o výchově talentů v listopadu zmiňovaný v IR) i během již dříve prováděných rozhovorů. V 6. etapě bylo respondentům položeno celkem 11 otázek zahrnujících 50 znaků. Jejich konstrukce měla umožnit verifikovat spolehlivost soubory pracovních hypotéz o problémech BD procesů v české R+D v polovině 90. let, což úzce souviselo s přípravou Delfi-ankety pro druhou fázi řešení projektu. Tedy k přípravě expertní analýzy zaměřené na podobné problémy, ale využívající odlišného souboru expertů-respondentů (viz Zpráva o výsledcích Delfi-ankety). Z těch hypotéz, které respondenti potvrdili, jde především o následující: a) BD v ČR 90. let úzce souvisí s kritickými stavem vědecké výchovy v ČR b) odchod mladých vědců a výzkumníků do západních zemí poskytuje talentovaným jedincům v mnoha oborech nejlepší, často dokonce jedinou šanci rozvinout své dispozice a mladým nadaným lidem nabízí pozitivní stimuly pro další rozvoj c) situace v domácí R+D je z hlediska mladších vědců velmi problematická. Umožňuje jejich diskriminaci v mnoha podobách d) možnost importu mozků z východních zemí existuje jen tam, kde lze talentovaným jedincům nabídnout dobré podmínky. Např. seto vztahuje na pracoviště R+D, kde se mohou zapojit do perspektivních projektů rozpracovaných na špičkové úrovni apod. (což eliminuje i problém event. jazykové bariéry). takových pracovišť je však jen velmi málo, což ovlivňuje i rozsah tohoto importu (velmi nízký). Schopnost importovat "mozky" je spolehlivým ukazatelem špičkové kvality některých domácích pracovišť R+D e) externí i interní BD mladých výzkumníků a vědců je v polovině 90. let ukončena neprojevuje se již jako aktuální proces f) získávat pro práci ve V+V nejschopnější studenty VŠ je možné jen v oborech, které jsou takto profilované, a kde tedy i chybí nabídka v jiných sektorech práce (např.. archeologie). V ostatních oborech je 1:0 dnes velmi obtížné a tedy nahodilé

85


g) snahy získat zpět na materská pracoviště kolegy, kteří předtím získali dlouhodobé zahraniční stáže nejsou obvykle úspěšné. Často zde chybí i pozitivní motivace (nezájem o budoucí konkurenci) h) nebyly zjištěny náznaky toho, že by se v příštím desetiletí měla zvýšit poptávka po domácí vědeckovýzkumné produkci, a tedy ani finanční podpora české V+V, příp.. to, co by svědčilo pro nárůst prestiže domácí R+D doma i za hranicemi i) na domácích pracovištích R+D problematika BD není a nebyla diskusním tématem, i když patřila a bude patřit ke klíčovým otázkám j) v oblasti výchovy nových talentů nebyl pozorován žádný výskyt nových forem. Naopak, pokračuje degradační trend i u těch forem, které dosud přežívají a plní svoji funkci k) situace na domácích pracovištích R+D není pro mladé talenty přitažlivá jak z hlediska možností nadprůměrně ocenit: nadprůměrné výkony, tak z hlediska podpory tvořivosti, modernizace jejich řízení i jiných ukazatelů (byrokratická náročnost, autoritářství, vytváření uzavřených "klubů" apod.). Není ale již praktikováno omezování kooperace se zahraničím, s jinými odborníky, nepotismus , svoboda bádání či některé další neetnické způsoby 1) na VŠ i na jiných pracovištích R+D chybí pro mladé lidi perspektiva v podobě kariérního rádu urychlujícího jejich rozvoj a motivující je k dosahování vyššího výkonu. Řada dalších hypotéz zformulovaných v původním pracovním projektu se ale nepotvrdila. Jejich společným jmenovatelem byl předpoklad, že společenská transformace povede již v druhé polovině 90. let k určitému obratu v podpore výchovy nových talentů a také rozvoje R+D v ČR. Včetně toho, že dojde k modernizaci tohoto sektoru práce. Schopnost importovat talentované vysokoškolsky připravené odborníky nejen pro ekonomiku, včetně managementu, komerce, finančnictví, nebo třeba i pro církevní instituce (kde v minulosti vznikl silný deficit připravených jedinců) ze Západu i Východu nebyla podpořena vzhledem k odlišným prioritám rozvoje. Vědní politika byla pojata ve vládních programech 90. let jako marginální záležitost. Import talentovaných osobností pro oblast V+V, včetně vysokých škol, selhal. Vztahuje se TO i na schopnost (resp. neschopnost) importovat zpět i talentované jedince, kteří předtím odešli z ČR na zahraniční vědecká a výzkumná pracoviště na stáže, resp. jako studenti na doplnění si kvalifikace. Nezpůsobilost k tomu-to "reimportu" indikuje reálný stav, v němž se nachází tento segment pracovního trhu. Kromě Toho, že zde stále výrazněji absentuje nabídka talentu, chybí již i poptávka po takové pracovní síle. Právě na existenci takové poptávky však byly založeny pracovní hypotézy týkající se: - aktivního vytváření podmínek pro uplatnění nových talentů na českých pracovištích R+D. Místo toho domácí ekonomika podle všech dostupných ukazatelů ve stále větším rozsahu "jede" na produkci surovin a polotovarů pro export a na import hotových produktů talentovaných pracovních sil - zvyšování zájmu mladých talentů z některých východních zemí, zvláště ze Slovenska o práci v české R+D. Byl např. podceněn fakt, že i zde již došlo k obdobnému rozpadu výchovy nových talentů (zprávy ze Slovenska "toto potvrzuj i v plném rozsahu) - zhodnocení investic vložených z prostředků západních vlád a jiných institucí do podpory transformace české R+D (zvláště VŠ) v podobě stáží jak zahraničních pracovníků u nás, tak našich pracovníků v zahraničí apod. Tyto investice měly umožnit transfer inovací a urychlenou modernizaci struktur české V+V, nicméně analýzy prováděné v 90. letech se zaměřením na situaci v R+D v ČR se otázkami BD a dopadem BD procesů na českou R+D nezabývaly.


86

Vyhodnocení poznatků z 6. etapy longitudinálního výzkumu tak přineslo především nové otázky týkající se toho, co se vlastně během 90. let stalo s R+D v ČR, i toho co se právě děje a pravděpodobně bude dít. Zaměření projekt.u na migraci "talentů, tedy nikoliv Jen na standardně preferované otázky materiálnětechnického vybavení R+D, na otázky řízení a organizace české vědy v jejích jednotlivých strukturách i celkově, zvýšilo citlivost k otázkám lidských zdrojů pro budoucí rozvoj české R+D, která jsou s migrací talentů komplementární. tedy na jeden z primárních, ale opomíjených problémů modernizace. Tyto otázky byly dále rozvíjeny a konkretizovány v rámci přípravy Delfi-ankety, i v rámci rozboru některých konkrétních problémů, které s migrací talentů v polovině 90. let v ČR souvisejí. Analýzy, které v 90. letech byly v ČR v této oblasti zpracovány, byly podrobeny sekundární analýze, která ukázala při aplikaci "principu "turínského plátna" (viz Final Report) , že absence těchto problémů (zvlášť zřetelná na prognostických a analytických materiálech jednotlivých VŠ v ČR zpracovávaných v posledním období) úzce souvisí s absencí modernizačních aktivit v této oblasti. Vedle výsledků zmíněné Delfi-ankety (viz samostatná zpráva) je pro"to součástí výstupů z řešení tohoto projektu i soubor následujících zpráv shrnujících výsledky dílčích analýz. Jejich charakteristickým rysem je vedle aplikace vlastních podpůrných šetření (v původním projektu nespecifikovaných) studium souvislostí procesů v daných oblastech s BD procesy týkajících se talentů v ČR v 90. letech ; viz.: 1. Zpráva o stavu vědecké výchovy nových talentů v ČR 2. Zpráva o výsledcích prognostických aktivit v české R+D.

1. Zpráva o stavu vědecké výchovy nových talentů v ČR 1.1. Vývojové fáze v domácí vědecké výchově Výsledky 6. etapy longitudinálního šetření signalizovaly mj. existenci závažných problémů v organizované vědecké výchově. Vztahy mezi procesy odehrávající se v této oblasti a fluktuací talentů z R+D přitom v 90. letech nebyly předmětem ani soustavného empirického šetření (jde o jednorázové aktivity) , ani jiných badatelských aktivit založených např. na statistické analýze apod. Pochopit. změny, k nímž došlo v této oblasti v 90. letech je bez těchto informací obtížné. Následující text syntetizuje některé dostupné poznatky o procesech, které se vztahují na vývoj vědecké výchovy v posledních 10-15 letech. tedy za období, kdy vědecká výchova na bázi aspirantury dosáhla svého vrcholu (celá 80. lét.a) . Na počátku 90. let nastal její výrazný útlum (1991-3) a od této doby domácí vědecká výchova prochází fází víceméně na improvizaci založených pokusů o její oživování. Významnou roli v tomto vývoj i sehrály snahy některých administrátorů o monopolizaci postavení VS v této sféře, především na úkor AV ČR, která byla předtím pověřena garancí rozvoje vědecké výchovy. Na druhou stranu je zřejmé, že tyto snahy byly stimulovány i chováním jejich partnerů z AV ČR, kterého fakticky umožňoval (bezkoncepčnost, improvizace, slabost řízení). tyto kompetentní spory dokumentují komplikovanou situaci ve vědní politice ČR, postrádající nejen rozpracovanou strategii modernizace, ale také vůli modernizovat struktury R+D. Ilustruje to i zmíněná absence analytických aktivit zaměřených na vědeckou výchovu, stejné jako struktur, které by tuto oblast reprezentovaly (ať už na MŠMT ČR či na AV ČR). Nefunkčním reziduem je v tomto ohledu Česká komise pro vědecké hodnosti, jejíž činnost se omezila v posledních letech jen na administrativní aktivity. Významným stimulem jsou v tomto ohledu i degenerativní změny, které zasáhly v 90. letech již předtím totalitním režimem silně erodované oblasti tvůrčí práce, zvláště na vysokých školách ČR. tyto změny lze sledovat v mnoha rovinách, včetně: - výrazného celkového zestárnutí již předtím relativně starých personálních struktur umocněné gerontizací řídících orgánů - atomizace institucionálních struktur doprovázené nárůstem rivalit a dalším poklesem kooperačních aktivit


87

- absencí prognosticky orientovaných činností založených na analýze současných problémů. Nejvýraznějším symptomem těchto změn však je úpadek funkční vědecké výchovy jako výchovy nových talentů pro domácí R+D.

1.2. Příčiny úpadku vědecké výchovy Vědecká výchova jako způsob přípravy k vědecké práci vychází ze zákonných norem, zahrnujících vedle zákona o VŠ č. 172 z r. 1990, zákona o vědecké výchově č. 39 z r. 1977 i jejich novelizace, prováděcí předpisy apod. Do vědecké výchovy jak na VŠ, tak v AV ČR Jsou přijímány jak noví aspiranti, tak doktorandi. Přitom na VŠ je v současné době evidováno již dvojnásobné více doktorandů, než v době největšího rozvoje vědecké výchovy na VŠ v 80. letech. Motivace mnoha vysokoškolských pracovišť k jejich přijímání je však jiná než podpora výchovy nových talentů. V položkách finančních rozpočtů jsou na základě počtu doktorandů totiž vyčleňovány nejen prostředky pro interní doktorandy, ale na základě koeficientů vypočítaných mj. i z počtu studentů-doktorandů na jednotlivých školách J'sou přerozdělovány i peníze pro financování vysokoškolské vědy pro celé instituce (podobně i v AV). Vzhledem k této odlišné motivaci nekoliduje vysoký nárůst počtu doktorandů s tvrzením o úpadku této formy jako výchovy nových talentů pro vědu. Svědčí pro něj vedle hlubokého poklesu počtu absolventů vědecké výchovy i jiná zjištění +). +/ O vzniklé situaci vypovídají následující zjištění, založená na rozboru dostupných statistických údajů a výzkumných dat z 90. let, a jejich porovnání s výsledky rozborů vědecké výchovy v minulé dekádě (založené většinou na vlastních analýzách publikovaných mj. V. Čermákem v materiálu "Vědecká výchova ve světě", vyd. nakl. Karolinum v r. 1991): v 2. polovině 90. let celková "produkce" absolventů vědecké výchovy klesla na pouhou pětinu dlouholetého domácího průměru, který nicméně byl Již dříve považován za nízký, nedostatečný pro obnovu lidských zdrojů v domácí védě i když počty nově přijímaných do vědecké výchovy jsou poměrné vysoké a převyšují i podobné údaje z 80. let, úbytky (studijní úmrtnost) v průběhu přípravy jsou drastické. Nanejvýše desetina z nové přijatých doktorandů dokončuje přípravu, přičemž fluktuace z vědecké výchovy je motivována ve většině případů jinými, s odbornými předpoklady nesouvisejícími příčinami - zcela chybí informace o tom, kolik z těch, kteří ukončili vědeckou výchovu (v doktorantuře i v aspirantuře) pokračuje ve své vědecké kariéře na nikterém vědeckovýzkumném či vědecko pedagogickém pracovišti - následné zablokování zdrojů, z nichž lze pro pracoviště R+D náborovat kvalifikované pracovníky ( absolvování vědecké výchovy patří ke kvalifikačním předpokladům práce na VŠ v kategorii docent či profesor) rychle pokračuje stárnutí vědeckovýzkumných a vědeckopedagogických pracovišť^. Jednou z příčin je i vysoký průměrný věk nových absolventů vědecké výchovy, který naznačuje, to cílovým efektem pro část z nich není dosažení vyšší kvalifikace pro práci ve vědě, ale spíše s tím spojený titul a funkční zařazení. V ' r. 1995 dosahoval, podobné jako v minulosti, téměř 40 let. Přitom vztah mezi zvyšujícím se věkem a snižující se tvůrčí výkonností je již dostatečné výzkumně prokázán - vysoký průměrný věk nových absolventů vědecké výchovy stimuluje zvyšování průměrného věku hierarchicky významných pozic v české vědě a vysokém školství, kde absolvování vědecké výchovy je považováno za předpoklad jejich dosažení. V 90. letech neklesl průměrný věk nové jmenovaných docentů pod 47 let a profesorů pod 55 let (v některých letech dosahoval však dokonce 55, resp. 61 let) - zkvalitnění výběru uchazečů o vědeckou výchovu z řad talentovaných studentů brání rozpad rady forem práce s talenty jak na vysokých školách, tak i na středních a základních školách. Podrobnější analýzu tohoto procesu ve vybraném regionu zahrnují materiály "Podpora talentovaných dětí a mládeže ve vybraném regionu" a "Zjišťování příčin poklesu počtu účastníků v soutěžích" vgd. v. pedagogickém centru Plzeň na konci r. 1996. Do vědecké výchovy jsou tak (ale i v důsledku platových a jiných podmínek) přijímáni často méně

88


talentovaní uchazeči a také uchazeči motivovaní jinými zájmy než potřebou rozvíjet: a uplatnit své talentové dispozice na školících pracovištích jsou praktikovány ve značném rozsahu zastaralé didaktické zásady vědecké výchovy, jejichž aplikace připravuje doktorandy pro vědeckou práci založenou na principech, které v moderní vědě jsou již zjevně překonané a jsou v rozporu s tendencí k interdisciplinaritě a k týmové práci ve vědě, která již překonala stádium "národních věd" a stala se globálním fenoménem - vysokoškolská pracoviště nejsou způsobilá v důsledku výše uvedených problémů krýt deficit tvůrčích osobností vlastními talentovanými absolventy vědecké výchovy. Nemají ale ani možnost využívat: produkce akademických pracovišť2 (aspirantura již jen "vegetuje" a produkce nepřesahuje ročně 80 nových kandidátů věd, přičemž nábor nových aspirantů byl v r. 1995 již silně omezen v důsledku očekávání jejího zrušení v případě schválení nového zákona o VŠ), ani ze zahraničí (obrácený brain drain). Jedinou možností jak doplnit stavy pracovníků je pak snižování standardů výkonnosti nově přijímaných pracovníků s následnými dopady na kvalitu přípravy na vysokých školách na západních univerzitách se v doktorantuře v současné době sice připravuje větší počet českých studentů, ale kontakty s nimi jsou minimální, stejně jako naděje, že pres problémovou situaci na domácích pracovištích (platy, styl řízení apod.) projeví zájem o návrat. Omezené kontakty s těmito jednotlivci mají vliv také na malou informovanost českých vědeckých a jiných pracovišť o probíhajících i připravovaných inovacích ve vědecké výchově v zahraničí. Kromě výše zmíněného faktu, že za poslední 3 roky např. ukončilo v průměru tuto přípravu stěží 20% těch, kteří získávali vědeckou hodnost: za stejně dlouhé období v minulé dekádě, rada dalších okolností přitom svědčí o tom, že ani tito absolventi (většina z nich byla v externí přípravě) nepůsobí na pracovištích VŠ či AV nebo dokonce resortního výzkumu. Dochází tedy k faktickému znehodnocení efektů jejich předchozí přípravy (tZV. Brain Vaste). Důvodem jsou především platové podmínky, ale význam mají i nejasné perspektivy, zastaralé formy řízení vědeckých pracovišť atd. I velmi jednoduchý rozbor dostupných statistických údajů získaných jednak z materiálů ÚIV MSMT, jednak z podkladů administrativních pracovišť VŠ, které mají v kompetenci tuto oblast, ukazuje na následující degradativní jevy, které ve vysokém školství (v současnosti garantujícím více než 90% vědecké výchovy v ČR z hlediska počtu participantů z řad studentů) : - jestliže v 80. letech všechny VŠ a prakticky i všechny tehdejší fakulty (tedy 23 VŠ a více než 90 fakult) organizovaly vědeckou výchovu, v současnosti je formálně akreditováno pro tuto vzdělávací činnost 18 VŠ a kolem 90 fakult z 23 VŠ a zhruba 130 fakult. Srovnáme-li však jejich aktivity dle kritéria výkonu v podobě schopnosti zajistit nejen přijetí nových doktorandů do vědecké výchovy, ale i úspěšného ukončení této přípravy, pak se na vědecké výchově v r. 1995/6 (kdy skončilo 213 účastníků, tedy víc než 50% těch, kteří ukončili vědeckou výchovu na VŠ v letech 1992/3- 1995/6 - viz dále) podílelo jen 13 VŠ s 38 fakultami! 8 z těchto fakult ale připravovalo ke graduaci jen interní doktorandy, 14 fakult jen, externí a 16 připravilo obě tyto kategorie (z 213 absolventů 78 interních a 137 externích doktorandů) - jen 5 VŠ z této skupiny VŠ (n= 13) přitom ve výkazech uvádí více než 10 absolventů vědecké výchovy. Jejich podíl (jde o UK Praha, MU Brno, UP Olomouc, ČVUT Praha a VŠCHT Praha) na celkovém počtu všech absolventů vědecké výchovy je 82%! to lze interpretovat i tak, že zbývajících 8 VŠ vyvíjí v této sféře zcela nedostatečnou činnost (jejich "produkce" by i v případě, že by všichni absolventi zůstali ve stavu pracovníků VS neměla fakticky žádný vliv na prostou reprodukci v jejich personálních strukturách, což je při odhadovaném průměrném věku vysokoškolských pedagogů pres 50 let velmi nepříznivé zjištění) zhruba polovina absolventů vědecké výchovy na VŠ ČR posledních letech patří do oborů přírodovědných. to dokladuje, že zvláště na přírodovědných fakultách jsou degradativní procesy v oblasti vědecké výchovy mírnější. Odrazem toho je skutečnost, že 32 ze 133 nově jmenovaných profesorů VŠ v r. 1995 patří svým zaměřením do této skupiny oborů (tedy zhruba čtvrtina) .

89


Schopnost nejen přijímat nové uchazeče o vědeckou výchovu, ale i úspěšně je vychovávat ( a tedy motivovat je k absolvování této přípravy) je přitom ve směrnicích pro jmenování nových profesorů VS považována za jednu z hlavních schopností. Což ovšem nevysvětluje fakt, že 16% z nově jmenovaných profesorů patřilo do skupiny lékařsko-farmaceuticko-veterinárních věd, když žádná z těchto fakult v tomto období (ani v předcházejících 2 letech) nevykazovala absolvování aspoň jediného doktoranda! Absurdně se ale trvá na požadavku, že kandidát profesury na VŠ má působit určitý počet let na příslušné škole, i kdyby ani jednoho ze svých studentů jako jejich školitel nebyl schopen připravit k získání vědecké hodnosti a dokázat tím, že je schopen rozvíjet vlastní vědeckou školu (pozn. : podobné absurdity lze identifikovat: i v pravidlech pro financování vysokoškolské vědy, kdy o výši dotací ze státního rozpočtu rovněž spolurozhoduj i počty doktorandů-studentů, nikoliv absolventů doktorantury, příp. počty udělených grantů, ale nikoliv jejich přínos) Odpověď' na otázku, proč k rozkladu vědecké výchovy na VŠ v ČR dochází v 90. letech, nemůže mezi možnými důvody opominout ani následující jevy: - rozpad různých forem výchovy talentovaných studentů na úrovni 1. a 2. cyklu vysokoškolského studia (bakalářského a magisterského), zvláště Studentské vědecké, odborné a umělecké činnosti (tzv. SVUOČ). tato aktivita zahrnovala nejen soutěže o nejlepší studentské práce ve stovkách oborů organizované celostátně, ale i zapojování studentů do vědecké práce pedagogů a mnoho jiných, dříve rozsáhle iniciovaných forem přípravy k vědecké práci. Vedle stimulace talentových dispozic studentů posilovala i pracovní vztahy mezí podobnými fakultami, katedrami a zvláště motivaci samotných pedagogů k vědecké práci. Umožňovala i kvalitní selekci nejtalentovanějších studentů do vlastní vědecké výchovy. Značná část nových doktorandů je pak ovšem vybírána nahodile. Bez znalosti jejich talentových dispozic, intenzity jejich zájmu o práci ve R+D apod. Nábor těchto lidí (motivovaný nezřídka jinými snahami, než potřebou vychovat nové adepty vědy), je na mnoha školících pracovištích prováděn improvizovaně, bez jasné představy o tom, proč a nač a jak bude doktorand připravován. ten pak reaguje poté, co nastoupí do doktorantury a seznámí se s perspektivou své činnosti v daném oboru, včetně úrovně ocenění jejich práce tím, že mění své původní rozhodnutí věnovat se vědecké kariéře (pokud jej předtím vůbec učinil). Rozdíl mezi počtem vstupů a výstupů (nových doktorandů a absolventů PGS) ukazuje, že nejde jen o hypotézu, ale poměrně dobře dokumentovaný fakt - úpadek prestiže profese vysokoškolského pedagoga a vědce, který souvisí se zmíněnými procesy ve více rovinách. Nejen tedy v té nejčistěji zmiňované - v rovině finančního ocenění. Nízká úroveň platového ocenění přirozeně nemotivuje mnohé mladé adepty těchto profesí (na rozdíl např. ještě od 80. let., kdy v relaci s jinými profesemi patřily k tzv. normálním) k úsilí získat příslušnou kvalifikaci. Existují ale i jiné, rovněž významné roviny úpadku této prestiže, stimulující ve svých efektech silné fluktuační vlny zasahující prakticky všechny struktury V+V. Na počátku 90. let (1991-3) se promítla do první silné vlny, která "odvála" jak z VŠ, AV, tak z jiných sektorů V+V ty, kteří v té době patřili k mladším, tedy perspektivním osobnostem české vědy a výzkumu. Mnozí z nich mohli využít k doplnění, na domácím trhu práce deficitních jazykových znalostí a také k získání tzv. druhé gramotnosti (v té době ještě poměrně málo rozšířené) více měsíční pobyty v zahraničí organizované v rámci pomoci českému vysokému školství západními vládními a mezinárodními institucemi (např. prostřednictvím programu tempus, pres Fulbrightovu komisi apod.) +/. Úpadek prestiže zmíněných profesí ilustrují i výsledky výzkumů úspěšných účastníků SOČ v r. 1995 a uplatnění absolventů pedagogických fakult v Praze a v Plzni v r. 1996. V obou výzkumech se tyto profese neumístily mezi často volenými profesemi (tj. na 6. , resp. 9. místě, přičemž počet jejich voleb byl v porovnání s prvními pěti profesemi zahrnujícími právníky, lékaře, podnikateli, manažery a politiky výrazně nižší). Při komparaci s výsledky podobně orientovaných dřívějších výzkumů anebo i s výsledky výzkumů z 90. let (pokud jejich

90


respondenti patřili do kategorie věkově starších), kde se profese VŠ učitele či vědce ještě umisťovaly na 2.-4. místě v žebříčku prestižních povolání, je to zvlášť průkazné +) pozn.: zmíněné instituce uvádíme proto, že jsme mohli se svolením jejich pracovníků využít k vlastnímu rozboru některé jejich materiály týkající mobility účastníků těchto programů. Konkrétně se jednalo o dva soubory 44 studentů a 114 VŠ učitelů, vyslaných v r. 1990-2 na 312 měsíční pobyty v zemích EU v rámci dílčího programu IMG, jednak o 68 účastníků Fulbrightova programu (do r. 1995). Ze všech těchto šetření na bázi anket vyplynulo, že externí BD aktivity byly těmito programy stimulovány z rady příčin jen omezené (týkalo se to 5% respondentů) , mj. i proto, že jde o vládní programy garantující zahraničnímu partneru určitou ochranu jeho deficitních zdrojů. Naproti tomu byly zjištěny silné aktivity v oblasti interního BD ( u účastníků Fulb. programu seto týkalo 37%, u programu tempus, kde ale anketa následovala brzy po realizaci stáže to bylo 12%. problém by ovšem vyžadoval další šetření, včetně toho, zda účast na těchto programech byla hlavní, vedlejší či jinou příčinou - na pokles prestiže profese VŠ učitele a vědce měla vliv i další fluktuační vlna z konce 1. poloviny 90. let. Není již bezprostředně motivována ani vnitrním ani vnějším BD, protože lidské zdroje vhodné pro tuto formu migrace byly již značně vyčerpány. Jejím motorem bylo jednak akcelerované stárnutí populace vědců a VŠ učitelů, kteří v institucích B+D zůstali, jednak opatření na snížení zaměstnanosti v některých sektorech R+D které přijaly příslušné vládní orgány v toto období. V prvém případné se to projevilo především na českých VŠ, kde se prudce zvýšil průměrný věk VŠU a. spolu s tím přirozeně i jejich tvůrčí výkonnost. Jestliže v polovině 80. let byl odhadován na 47 let (jen třetina VŠU v té době byla mladší 40 let), odchodem mladších pracovníků do jiných sektorů i do zahraničí se zvýšil na více než 50 let. K tomu přispěl i návrat zestárlých, rehabilitovaných, často však zcela nevýkonných a na podpore starých struktur často zcela závislých tzv. osmašedesátníků. Většina z nich také získala jako "odškodné" na počátku 90. let pedagogické tituly ( pozn.: naše doplňkové šetření o věkových strukturách nových docentů a profesorů ukázalo, že v letech 1991-2 byl průměrný věk nového docenta či profesora o zhruba 7 let vyšší než v 80. letech či v r. 1995, kdy se vrátila situace k tzv. normálu. Český "normál" v podobě 47-8 let u nového docenta a 54-5 let u nového profesora je ale zhruba o 10 let vyšší než je normální v zemích, které podobné tituly pro ocenění kvalifikace VŠU rovněž využívají. Je podstatně vyšší, než bylo běžné nejen v době Rakouska-Uherska, 1. republiky nebo i na sklonku 60. let). S rychlým vzestupem věku souvisí vedle přirozeného poklesu výkonnosti i změna psychiky lidí, zvláště pokud kromě vysokého věku, titulů, funkcí apod. postrádají přirozenou autoritu. Tzv. nové struktury se na mnoha VŠ začaly chovat velmi podobné jako se dříve chovaly tzv. staré struktury. Včetně snahy o eliminaci případně nové konkurence prostřednictvím administrativního ztížení procedur spojených s dosahováním titulů a hodností, vytvářením nových problémů v oblasti mobility (oceňování nadprůměrné výkonnosti nadprůměrnými platy), nezájmu o udržení schopných lidí, zadržováním už dávno potřebných inovací, blokováním analytických a prognostických aktivit) a umožňujících jejich přípravu. Jedním z mnoha projevů této tendence, kterou lze charakterizovat jako negaci výkonového principu v oblasti R+D v ČR v 90. letech, se stala na českých VŠ snaha nové nomenklatury ( i když formálně nešlo o jmenované, ale o zvolené představitele) udržet si co nejdéle mocenský vliv. Symptomem jejich aktivit jsou svobodné akademické volby bez účasti protikandidátů, eliminace vlivu samosprávných struktur na řízení VS, následné pak využívání možností co nejdéle se udržet ve svých pozicích (výjimečné i v rozporu se zákonem déle než dvě tříletá období) atd. Následky těchto procesů se nejzřetelněji projevily v poklesu kvality vysokoškolského vzdělávání, seniorizace struktur, v nezájmu o spolupráci na všech úrovních a v jiných typicky degradačních procesech, včetně již zmíněného vývoje vědecké výchovy a jiných forem práce s talentovanými studenty. Vlivem tohoto vývoje VSU přestali být v krátké době považováni za respektovanou intelektuální elitu schopnou se vyjadřovat kompetentně k významným otázkám současnosti i budoucnosti. Také to přispělo k rychlému propadu prestiže jejich profese, která se promítla i do poklesu sebevědomí většiny VSU, a tím i do jejich vnitřní, ale vysoce účinné resignace

91


na změnu stávající situace. V posledních letech se na vyhlášený konkurs na některé z míst na VŠ hlásí naprosto minimální počet, často zcela neakceptovatelných zájemců. Za odcházející zestárlé VŠU tak není snadné najít náhradu, což se řeší přijímáním odborníků (z jiných VŠ či AV ČR apod.) na uvolněná místa v podobě částečných úvazků. Vyplývá z toho hluboká, ne vždy ale viditelná (protože mimikrovaná) změna ve složení VŠU. Od r. 1993/4 se ve statistikách MŠMT již neuvádí počet interních pracovníků, ale počet pracovníků odvozený z přepočítání těchto úvazků. Přesto v nejnovějších statistikách je uvedeno méně VŠU než bylo před několika lety, přičemž ale počet studentů každý rok výrazně roste (především z důvodů posílení finančních zdrojů s ohledem na pravidla financování). Existují již celé skupiny fakult, které mají své personální obsazení složené většinou z těchto úvazkářů přepočtených na celé pracovníky (např. právnické, lékařské fakulty). Je pravděpodobné, že místo necelých 13 000 VŠU na VŠ ČR pracuje na plný úvazek jen dvě třetiny z nich. O rozsahu tohoto poklesu a tedy i o snaze jej mimikrovat ve statistickém výkaznictví resortu školství svědčí např. neupravované údaje o počtech VŠU v regionu Praha z Fakt o sociální situaci v ČR, kterou vydal ČSÚ v r. 1997 na str. 214. Jestliže ještě v r.1993/4 působilo v tomto regionu podle do té doby neupravovaných dat 6 015 interních VŠU a 520 externích VŠU v přepočtených údajích. v následujícím roce se již uvádí jen 5 639 VSU a v r. 1995/6 je to 5 689 VŠU. To znamená, že došlo k reálnému poklesu VŠU o necelý tisíc. A to se týká jen Prahy, kde působí 44% všech VŠU v ČR. Při předpokládaném pokračování tohoto procesu i v tomto roce jsou výše uvedené odhady poklesu počtu VŠU v ČR zcela reálné. Kromě toho je třeba uvážit i další fakta. Mnozí interní VŠU kompenzují své nízké výdělky jinými pracovními aktivitami. Jen v r. 1994 např. mělo 143 VSU vedlejší úvazek na AV ČR /viz výroční zpráva o činnosti AV ČR za rok 1994, příloha 3, str.2/. Většinou pracují VŠU ale na jiných VŠ na část úvazku, který se přitom přepočítává opět na celé úvazky a pracovníci např. AV zase působí na část úvazku na VŠ, jsouce započítáváni do stavu VS. Výsledné součty pracovníků obou institucí zveřejňované ve statistikách tak výrazně navyšují reálné stavy pracovníků těchto institucí.V principu nejde o nic jiného než o variantu na téma vesnic knížete Potěmkina. V 90. letech nastal výrazný rozvoj těchto pseudomobilitních procesů spočívajících v tom, že jednotlivec mohl formálně vykonávat víc hodin práce za jeden pracovní den, než je fakticky možné. V kombinaci s úpravami pravidel statistického výkaznictví jeho aplikace vedla k znejasnění obrazu reálně situace nejen na VŠ v CR, ale ve všech sférách V+V a pravděpodobné i v jiných sektorech práce. Ani v případě akademického a rezortního sektoru R+D nebyl motorem odchodu části jejich odborných pracovníků v této druhé vlně vnitřní či vnější BD, jak prokázalo např. šetření týmu vedeném I. Hradeckou v r. 1995 v SÚ AV ( i zde tato vlna vrcholila v letech 1992-3 a týkala se především mladších perspektivních odborníků). Jeho efekty byly ovšem umocněny direktivními zásahy vládních orgánů do hospodaření těchto sektorů, což vedlo i k poměrné značné redukci počtu zde působících institucí a tím také odborníků, kteří zde v té době působili (v případě resortní V+V byly zásahy zvlášť drastické, zatímco v AV se to týkalo "pouze" necelé třetiny ústavů a poloviny odborníků). V polovině 90. let je nový odliv odborníků stimulován podobně jako na VŠ spíše biologickými faktory (seniorizace struktur) ovlivněnými i poklesem prestiže profese vědeckého pracovníka. také zde je značný problém sehnat na trhu práce adekvátní náhradu za odborníky, kteří odcházejí do důchodu, protože přirozená obměna těchto lidí za nově vychované odborníky ve vědecké výchově přestala fungovat. V principu lze tedy druhou migrační vlnu 90. let považovat ani ne tak za druh jistého "vymírání", jako spíše za projev neschopnosti struktur V+V obnovovat své lidské zdroje. Je to učebnicový příklad REKURENTNÍ FUNKCE, spočívající v tom, že se sklízejí předpokládatelné důsledky předchozí nedostatečné talentové produkce ( jde o funkci, jejíž hodnota závisí na předchozí hodnotě). znehodnocování výsledků výchovy nových talentů trvá v důsledku nedostatečného ocenění hodnoty talentu již celá desetiletí ( k jejím projevům patří i ztráta vzdělanostní elity, k níž ve velkém rozsahu docházelo v poválečném období jak kolem r. 1948, tak na sklonku 60. let) . Mnohé svědčí

92


proto, že v 90. letech jsou talentové zdroje již fakticky vyčerpány, a že chybí mnohé pro jejich obnovu dalším pravděpodobným důvodem vysvětlujícím, proč došlo k rozpadu organizované vědecké výchovy jsou důsledky neustálých konfliktů mezi částí představitelů vysokoškolské declze v 90. letech a jejich kolegy z AV ČR. Vycházejí většinou jen z osobních animozit a rivalit, a postrádají eticky a také rozumově podložené důvody, o analýzách nemluvě. Neargumentuje se s výsledky kritických rozborů jevů, které ta která instituce ve své činnosti vykazuje a nehledají se ani možnosti jak vzájemně užitečně spolupracovat. Spíše naopak. Přitom se zapomíná, že vznik samostatné AV měl své racio, a sehrál ve vývoji české R+D dokonce velmi pozitivní roli v ochraně talentů. Kromě toho tuto roli plní AV stále. Pozn. : v argumentech zaangažovaných pracovníků VŠ se často operuje s tvrzením, že vznik AV byl produktem dobového napodobování sovětského vzoru, bez jakékoliv tradice v domlácím prostředí. Po více než 40 letech existence jde však již o druh novotradice, stejně jako jím bude časem to, co vzniklo v 90. letech jako velmi problematické napodobování západních, hlavně anglosaských předloh v českém VŠ. Viz též PGS a tituly absolventů. Je vhodné také připomenout. situaci, která po r. 1948 v české společnosti v důsledku změny režimu nastala. Jedním z mála funkčních znaků totalitních struktur poválečného období rozvíjených ve východní Evropě byl zájem na rozvoji R+D umožňující dosáhnout převahy ve zbrojních technologiích. Likvidace VŠ jako intelektuálních center z ideologických důvodů si vynutil logicky vznik nového centra vědy a výzkumu. Od samého počátku své geneze byla tzv. vědeckovýzkumná základna (dále jen VVZ) bývalé RVHP orientována přednostně na potřeby vojenskoprůmyslového kompletu, a na zajištění soběstačnosti sovětského bloku v této sféře. Patřilo k tomu proto i zřízení špičkových V+V institucí, které se s výjimkou 3. cyklu (vědecká výchova) nepodílely přímo na vzdělávacích aktivitách. VŠ byly cíleně degradovány na druhořadé R+D instituce v tomto komplexu. Ke své činnosti komplex v maximální míře používal i práce tajných služeb ( vědeckotechnická rozvědka) umožňující využívat vnější intelektuální zdroje. Šlo a v mnoha zemích stále ještě jde o jeden z vysoce efektivních způsobů využívání BD (tzv. draining of results). Účinně se tím mj. stimuluje transfer poznatků a informací. Po celé období studené války tato strategie plnila významnou roli zvláště ve sféře vojenského výzkumu, ale měla vliv i na civilní R+D, protože reálně posilovala difúzi nových poznatků z oborech angažovaných ve zbrojní sféře do jiných nevojenských sfér. Významná část VVZ ve východní Evropě z těchto specifických BD aktivit těžila, stejně jako Západ. Obdobnou inovací jako vznik AV byl i import aspirantury jako základního principu vědecké výchovy. lze ji z pohledu předválečného vývoje možná hodnotit jako krok zpět, ale s ohledem na realitu 50. let šlo o vysoce pozitivní jev. Byla nástrojem posilujícím výkonnost východoevropských struktur VVZ, i když její předloha vznikala ve 20. letech v SSSR. Součástí rozvíjení tohoto modelu bylo i vytvoření akademických paralelních struktur, které vedlo ke vzniku konkurenčního systému výchovy nových talentů. Vědecká výchova v AV byla z mnoha důvodů rozsahem sice menší, ale byla s ohledem na vybavení akademických ústavů v mnoha případech kvalitnější. Vycházíme-li z rozborů prováděných v průběhu 80. let a také z analýz současného stavu v této oblasti, lze dojít k následujícím poznatkům, vztahujícím se mj. i k otázce migrace talentů v ČR v 90. letech (zčásti se překrývajícím s výše uvedenými poznatky): a) ve srovnání s VŠ v ČR, kde se školilo v 80. letech v průměru necelých 5 tisíc aspirantů (z toho více než 50% pro vlastní potřebu) , byl podíl tehdejší ČSAV výrazně menší (kolem 1 tisíc). tomu odpovídal i tehdejší podíl ČSAV na počtu absolventů vědecké výchovy, včetně školitelů. Např. na VŠ působilo v r. 1984 2 411 školitelů. Na každého z nich připadal v průměru 1,76 vědeckých aspirantů. V ČSAV působilo 562 školitelů. Na každého z nich připadal 1,78 aspirantů. Dnes teoreticky připadá na VŠ na 1 školitele minimálně 2,5 doktorandů a na AV dochází s ohledem na počet aspirantů k prudkému snížení podílu doktorandů na 1 potenciálního školitele. S ohledem na skutečné výkony (měřeno počtem absolventů vědecké výchovy) tato čísla už téměř nic podstatného ale nevypovídají

93


b) obhajoby disertací byly zajišťovány příslušnými komisemi, kterých bylo v polovině 80. let např. více než 400. Z nich 57% bylo zřízeno při VŠ a 43% buď při ČSAV, anebo jako společné komise ČSAV a VŠ (tj. 175). V současnosti počet komisí pro obhajoby disertací v r. 1994 klesl v AV ČR na 73, z nichž 34 je společných pro AV a VŠ (tedy 41% ve srovnání s počtem před 10 lety -viz výše). V následujících 3 letech se jejich počet mírně zvýšil (na 81). Ani zde však tato čísla nedávají příliš nahlédnout do reálných procesů v této oblasti c) z hlediska formálně vykazovaných kapacit ( v ČSAV to bylo v r. 1983 např. 18,5 milionu hodin) VŠ vykazovaly vcelku jen 8,4 milionu hodin věnovaných vědeckovýzkumné činnosti, přičemž dalších 10 milionů hodin bylo razeno do kategorie tzv. vědeckopedagogické, práce, která jen formálně měla vazbu na V+V činnosti. Porovnáváme je s kapacitou obou struktur dnes (resp. s tím, co se tím dnes rozumí), pak zjišťujeme absenci spolehlivých měřítek pro jakékoliv srovnávání (viz výše uvedenou diskusi o skutečných počtech VŠU na VŠ) d) na produkci nových DrSc. (nejvyšší vědecká hodnost zrušená na VŠ na počátku 90. let, ale zachovaná v minimálním rozsahu na současné AV ČR - např. v r. 1996 udělena 19 osobám) se např. při průměrném počtu kolem 150 osob v 2. polovině 80. let podílely VS téměř 60%, zatímco ČSAV pětinou (ostatní byli z resortní VVZ) . Podobný vývoj vlastně trvá paradoxně dodnes, i když se na něm formálně VŠ instituce nepodílejí. "Hlad" po hodnostech a titulech však stimuluje účast mnoha pracovníků VŠ i na této formě v AV, i když pro ni chybí jiný rozumný důvod e) průměrný věk nových kandidátů i doktorů věd byl v ČSAV v 80. letech v průměru o 2 roky nižší (stejně jako u kvalifikačních stupňů srovnatelných s pedagogickými tituly doc. a prof.), přičemž byl ale i zde výrazně vyšší než byl standardní věk u podobných hodností a titulů v západních zemích ( např. u nových absolventů vědecké výchovy to bylo kolem 40 let, včetně roku 1995, kdy v rámci našich doplňkových šetření bylo toto zjištěno rozborem materiálů ČKVH - konkrétně 39, 04 let). Situace se zjevně v 90. letech, kdy obě struktury V+V přestaly usilovat o spolupráci, změnila v neprospěch AV ČR, kde počet aspirantů a doktorandů školených na pracovištích AV klesl z dřívějšího 1 000 na 614 osob v r. 1994. V té době nově bylo přijato 147 osob, přičemž aspiranturu úspěšně v tomto roce ukončilo 102 osob ( pro srovnání VŠ vykazovaly ve svých statistikách 109 absolventů PGS ve školním roce 1994/5, ale 6 760 studentů zrazených do PGS, z nichž 2 121 bylo v tomto roce nově přijato). Vysvětlit tento proces jen vlivem masivního externího i interního BD na počátku 90. let bez přihlédnutí k degradativní změnám v praxi i v koncepci vědecké výchovy, resp. ve výchově nových talentů pro vědu vůbec, je ovšem nesnadné. K výše zmíněným poznatkům o změnách ve vědecké výchově patří i následující závěry z rozborů statistických údajů o vývoj i počtu doktorandů i absolventů vědecké výchovy v 90. letech v ČR: Dle Statistické ročenky školství za rok 1995/96 studuje na českých vysokých školách 8 259 doktorandů, z nichž 35% má statut interních studentů a 28% jsou ženy, 4% jsou cizinci (doktorandské studium přitom může provádět 20 z 23 .VŠ, resp. 83 ze 110 fakult -srovnej s výše uvedeným přehledem počtu VŠ a fakult, které v tomto roce měly absolventy PGS!). V tomto školním roce bylo přijato do PGS 2 214 studentů, přičemž 53% z nich do interního studia. Z podkladů MŠMT ČR pro výpočet příspěvku na tvůrčí činnost v r. 1997 byly získány předběžné údaje o zvýšení počtu doktorandů ve školním roce 1996/7 o minimálně dalších 1412 osob (nutno k nim asi připočíst počty absolventů). V současnosti tak studuje na českých VŠ tedy 10 232 doktorandů, přičemž v žádných rozborech není evidován počet absolventů tohoto nejvyššího, stupně vysokoškolské přípravy, který po ukončení studia zůstal ve stavu pracovníků VŠ.

94


V celkovém počtu všech studentů na českých VŠ, který v r. 1997 činil 147 tisíc osob (pozn.: pravděpodobně je však s ohledem na fakt, že menší část z nich studuje více škol najednou jejich fyzický stav o asi 7% menší) doktorandy představuj i celkem 7% všech evidovaných studentů českých VŠ. Z nich však asi jen zlomek absolvuje doktorandské studium. Např.. v r. 1995/96 ukončilo doktoranturu 213 osob, což je více než : - v r. 1992/3, kdy ukončilo PGS z 2497 doktorandů (většinou převedených z kategorie aspirantů podle dobově platných předpisů) jen 22 osob (z toho 2 ženy) - v r. 1993/4, kdy ukončilo studium 74 doktorandů, přičemž. v tomto roce bylo v doktorantuře zařazeno 4 681 studentů (34% jako interních) , z nichž 1005 těchto studentů bylo ve 3. ročníku a 209 v některém z vyšších ročníků) . - v r. 1994/5, kdy studium ukončilo 109 doktorandů z celkem 6 760 studujících ( z toho 4 639 doktorandů z vyššího než 1. ročníku) ale je to: - již více než v AV ČR. Dle informací zveřejněných ve zvláštní příloze Akademického bulletinu č. 3 z r. 1997 na str.1 Vědecká rada AV ČR udělila v období února 1993-března 1997 319 hodností CSc. vedle 81 hodností DrSc., tedy kolem 80 CSc. ročně) . Nicméně v letech 1993-1996 je to i při součtu udělených vědeckých hodností na VŠ a v AV v polovině 90. let zhruba jen čtvrtina (!) absolventů, které ve srovnání s dlouhodobým průměrem z let 1969-1994 ( cca 24 908 absolventů vědecké výchovy) vychovaly pracoviště R+D dříve - signál, že se mění struktura doktorandů v neprospěch intenzivní přípravy pro činnost v R+D. Na VŠ dochází během 3-5 leté přípravy uchazečů o vědeckou hodnost jednak ve značné míre ke změně formy této přípravy (zhruba třetina těch, kteří byli přijati do interního doktorandského studia žádá o její změnu na externí studium) a z těch, kteří pokračují i po prvních 2 letech studia opouští přípravu bez předložení disertace více než 90% doktorandů! - doklad, že vysoká studijní úmrtnost nesignalizuje jen snížení prestiže (atraktivnosti) profesí spojených s absolvováním vědecké výchovy, ale také nízkou úroveň školitelské práce na VŠ i v AV. - důvod k formulaci hypotézy, že školitelská činnost je pro radu VŠU atraktivní jen jako potvrzení jejich aktivit pro potřeby komisí a orgánů zabývajících se navrhováním a schvalováním titulů, zvláště profesorských, kde je tato činnost přímo vyžadována. Pravděpodobně mnozí nově jmenovaní profesoři v 90. letech měli či mají doktorandy, ale jen málo z nich má i absolventy doktorandského- studia. Ještě méně však jich má mladší kolegy (na svých či jiných vysokoškolských pracovištích), kteří patřili mezi jejich studenty v 90. Letech. Je-li rozsah "studijní úmrtnost.i" studia v doktorantuře minimálně devadesátiprocentní, jde o vysoce nadprůměrný úbytek ve srovnání s jinými formami studia na VŠ. Ovlivňuje to nejen způsobilost vysokoškolských a akademických pracovišť nahradit přirozenou fluktuaci odborníků, ale také ekonomické ztráty jsou neobyčejně vysoké. Od úrovně kvality i kvantity doktorandského studia však přímo závisí mj. i způsobilost vysokých škol zajišťovat pro studenty nižších cyklů studia výuku, která je založena na principu pedagogizace vědy. tedy výuku opřenou o vlastní vědeckovýzkumné aktivity pedagogů, kteří zakládají svoji kvalifikaci na absolvování vědecké výchovy. ( před r. 1991 realizovanou na VŠ na principu aspirantury. Průměrný počet absolventů této formy vědecké výchovy byl v 70. a 80. letech pres tisíc lidí ročně, z nichž polovina( podle tehdejších rozborů velmi nedostatečný počet) zůstávala pracovat na vysokých školách. V polovině 90. let se i podle výše uvedených informací významně změnila kvalifikační i demografická struktura vysokoškolských učitelů. Analyzovat tyto procesy jinak než na bázi kvalifikovaných odhadů opřených o dílčí rozbory, je obtížné. Elementární a spolehlivá databáze v této oblasti chybí. Z 12 889,9 pedagogických pracovníků, kteří byli evidováni koncem r. 1995 na českých


95

VŠ pravděpodobně jen kolem 70-80% působí v této sféře na plný úvazek. Ve srovnání s 80. léty, kdy na českých VŠ působilo téměř 11 tisíc vysokoškolských učitelů na plný úvazek, jde o významný pokles. lze předpokládat, že průměrný věk VŠ učitelů již přesahuje 52 let, přičemž u vyšších pracovních kategorií spojených s pedagogickými tituly docent a profesor je o 5-10 let vyšší. Jakákoliv demografická prognóza založená na těchto informacích vede k závěru, že výše uvedená míra "produkce" doktorandů, je naprosto nedostačující i pro pouhé udržení statutu quo v této oblasti, který sám o sobě je ale nevyhovující. Situaci nelze zlepšit ani náborem kvalifikovaných odborníků z jiných zdrojů. Ani v AV ČR to není jiné, jestliže vědecká rada této instituce schvaluje ročně kolem 80 vědeckých hodností udělených absolventům aspirantury. Vzhledem k podobné situaci ve struktuře pracovníků AV (přestárlost), včetně faktu, že AV v posledních letech silně omezila příjem nových aspirantů do vědecké výchovy, nelze spoléhat na nábor z této sféry. Ještě méně lze spoléhat na nábor ze zahraničních zdrojů. Situaci komplikuje i fakt, že vzhledem k téměř nulovému rozsahu nejen vědeckovýzkumných aktivit zaměřených na bádání v oblasti absolventů vědecké výchovy v 90. letech, ale i běžných, na statistikách založených, šetřeních, nelze odhadnout výši deficitu kvalifikovaných mladších odborníků pro vysokoškolské instituce. Nicméně všechny výše uvedená zjištění umožňují vyslovit názor, že v R+D v CR došlo v důsledku snížené vnitrní i vnější migrace (zahrnující i BD procesy) k silnému napětí mezi zdroj i a potřebami, které kulminuje v 2. polovině 90. let do stavu otevřené KRLZE. Zkoumání opodstatněnosti tohoto názoru byla mj. věnováno šetření realizované v 2. etapě řešení projektu v návaznosti na výsledky 6. etapy longitudinálního výzkumu talentů.

1.3. Role BD ve vývoj i vědecké výchovy v ČR 90. let Vztahy, které se vyvíjely mezi organizovanou vědeckou výchovou a BD v průběhu 90. let bylo možné sledovat v několika (ne vždy jednoznačně vymezitelných) rovinách. Konkrétně v rovině: a) statistických a výzkumných dat týkajících se vývoje počnu účastníků vědecké výchovy b) kvalifikačního potenciálu školitelů účastníků vědecké výchovy c) výběru nových účastníků vědecké výchovy d) uplatnění absolventů vědecké výchovy e) sledování kooperačních i jiných aktivit institucí, zabývajících se vědeckou výchovou f) vztahů k projevům BD aktivit. Vycházíme z premisy, že funkční (!) vědecká výchova (lhostejno, zda na bázi doktorantury či aspirantury) je nejvyšší formou výchovy nových talentů. Schopnost zpracovat a následně obhájit: výsledky své vědecké práce v podobě disertace je ve funkčním systému identická s prokázáním talentu. Pokud se do vědecké výchovy vybírají talentu prostí jedinci, tj. lidé , talentové dispozice, resp. intelektuální nadání postrádající, jde o jev související s výše zmíněným procesem úpadku forem výchovy nových talentů (dokumentovaný v příloze zprávami o výsledcích provedených šetření v západočeském regionu). Jde i o výchovu talentu na nižních úrovních než je např. zánik SVUOČ na VŠ či úpadek SOČ, předmětových olympiád apod. Signalizuje existenci procesů úzce souvisejících nejen s externím, ale zvláště interním BD na VŠ v počátku 90. let, kdy odchod těchto základních pilířů jak organizace, tak vlastní výchovy talentů z rad VŠ studentů byl podle všeho nejvýznamnější příčinou zániku SVUOČ. tedy i toho, že dnes na VŠ není vybudována základna, umožňující kvalifikovaný výběr nových doktorandů a tedy i nových VŠU, kteří by talentované studenty vychovávali. V principu jde o problém narušení základního etického kodexu, který má pro funkčnost R+D nejvyšší prioritu. Jde o kodex, jehož aplikace umožňuje sebe obnovování systému takovým způsobem, že v časové radě lze pozorovat neustálý (pomalejší či rychlejší) vzrůst tvůrčí výkonnosti. Není podstatné, jestliže se v množině absolventů vědecké výchovy vyskytnou jednotlivci, kteří nemají

96


talentové předpoklady, a nejsou schopni tedy systém v okruhu své činnosti zdokonalovat. Vcelku však musí tato množina být schopná vzestupného vývoje, tedy zdokonalování se. V poválečném období pres všechny problémy určitý vzestup ( s výjimkou ideologicky deformovaných společenských věd) až do počátku 90. let takový vzestup je pozorovatelný. A to i pres negativní efekty externího BD, který zvláště v některých obdobích zasáhl českou R+D. to, co se v české R+D děje, není přirozeně pouze produktem BD z počátku 90. let, ale má své vnitřní kořeny v jiných, s BD spíše nepřímo souvisejících procesů a jevů, které narušily schopnost této samoobnovy (lze říci, že snížily její imunitu proti erosi). Dřívější analýzy vědecké výchovy (zpracované již v 80. letech) vedly mj. ke zjištěním týkajícím se rozsahu vnitrní erose systému, ovlivněném nikoliv BD, ale opačným procesem zadržováním a následnou kumulací netalentů ve strukturách R+D. Např.. odhady propustnosti netalentů do struktur vědecké práce v systému vědecké výchovy, který byl v ČR uplatňován od r. 1953 se pohybovaly kolem 30%. Přitom dalších cca 40% bylo identifikováno jako "problémoví" absolventi, jejichž výsledky přípravy byly sporné (viz Rašková-Lauschmannová v 60. letech, Blažej v 70. letech). tzn., že z cca 35 tisíc absolventů této výchovy ( odhad je odvozen o součtů počtu funkčních vědeckých pracovníků prováděných v polovině 80. let doplněných o počty absolventů vědecké výchovy od r. 1985 až dosud, při odečtení pravděpodobných přirozených úbytků) více než 10 000 držitelů vědeckých hodností nebylo v době získání své formální vědecké kvalifikace schopno prokázat své talentové dispozice. U další velké skupiny ( kolem 14 000) to tehdy bylo nejisté. Část z nich patřila k tehdejší politické elitě (resp. měly na ni kontakty), většina z těch málo či vůbec ne talentovaných kandidátů věd však již těžila z prostého faktu málo tvrdých výkonnostních kritérií, které vyplývaly z narušených etických pravidel . to se projevovalo především ve společenských vědách zamořených doktrinářstvím. Tyto procesy stimulující infiltraci netalentů do R+D byly paradoxně povzbuzovány i rychlým vzrůstem prestiže vědy a výzkumu v poválečném období, který vyplýval z tehdejšího klimatu. Názory, že dochází k vědeckotechnické revoluci byly podněcovány v mnoha oborech novými objevy příznivě ovlivňujících nejen představ veřejnosti o možnostech vědy, ale i ochotu státních (tehdy i stranických) orgánů ji financovat. A také zájem mnoha netalentovaných jedinců prosadit se v této sféře.. Tak se akumuloval v oblasti V+V na sklonku 80. let poměrně rozsáhlý rezervoár lidských zdrojů schopných neinovativním, parazitujícím způsobem nejen myslet, ale i jednat, a také řídit R+D. Mnozí z nových docentů, profesorů apod. neměli často ani standardní odborné kvalifikace, tím méně talent. Promoření R+D v následujících desetiletích tak mohlo dosáhnout značné, nikoliv však kritické úrovně, znemožňující sebeobnovování R+D v tomto období. K dosažení této kritické hodnoty přispěl až BD z počátku 90. let, který doslova odvál z R+D větší počet jedinců s talentovými předpoklady a otevřel cestu k odpovědným pozicím lidem, kteří ani v bývalém režimu nemohli častokrát uspět. Na druhou stranu bez těchto zdrojů talentovaných osobností (prakticky posledních rezerv) nebylo možné ani zahájit program ekonomické transformace na počátku 90. let. Současně s vytěžením lidských zdrojů z oblasti R+D vznikla však zhroucením železné opony příznivá situace pro jiné talenty s uplatněním se v zahraniční R+D. to, co pro mnohé z nich bylo vynikající šancí, často i záchranou jejich talentu, bylo pro domácí vědu kataklysmatem, který urychlil rozpad funkční vědecké výchovy. Z ústavů i z jiných pracovišt2 R+D se staly zakonzervované struktury, jejichž schopnost vychovávat nové talenty byla radikálně omezená, stejně jako byla omezená i jejich motivace k vytváření si potenciální konkurence.

1.4. Využitelnost BD jako stimulu rozvoje domácí R+D České vysoké školy a akademické ústavy, včetně vybraných institucí resortního výzkumu prodělaly v poválečném období dvě legislativní změny v oblasti přípravy odborníků pro práci ve vědě a výzkumu. Neúspěchu při zavádění na nich založených systémů vědecké výchovy (na bázi jak aspirantury, tak doktorantury) mají společného jmenovatele - v obou případech šlo o importy, které


97

nerespektovaly ani realitu domácích podmínek, ani povahu vědecké práce a výchovy k ní. V případě aspirantury se vnitrní bariéry omezující její akceptaci projevily nejen snahou ji přejmenovat v r. 1990 za doktoranturu, ale i výše uvedenými dopady, které měla propustnost netalentů do systému R+D. V případě doktorantury je nejzjevnější Její nevýkonnost vyplývající z nerespektování už výše analyzované situace. V obou případech šlo v principu o improvizované importy, v nichž pedagogické, ale i psychologické a sociologické aspekty jejich zavedení i následného rozvoje nebyly, resp. nejsou akcentovány. Upřednostnění politických zájmů při jejich kodifikaci místo kvalifikované analýzy potřeb a reálných možností v této oblasti je jednou z významných příčin toho, že se domácím pracovištím R+D nepodařilo v přiměřeném rozsahu zajistit dostatečné kvalifikované lidské zdroje ani pro rozvoj těch oborů, které jsou strategicky významné pro společenský rozvoj. Pokud nepřehodnotí své postoje např. k realitě BD, nemají šanci uspět ani v budoucnu. Z tohoto hlediska lze zavádění doktorantury v 90. letech považovat za znovu opakovanou chybu. Absence rozboru podmínek, v nichž se nacházela v té době jak česká, tak západní věda, vedla k zbytečným ztrátám tvůrčího potenciálu. Místo modernizace došlo znovu k improvizovanému vytváření hybridního modelu vědecké výchovy, jehož základem byla aspirantura zbavená navenek ideologické zátěže. Doktoranrtura 90. let však zůstala zakotvena v pojetí vědy, které přestalo být aktuální již před 40 lety. Moderní pojetí vědecké výchovy není myslitelné bez rozvinutí intenzivní spolupráce s jinými systémy přípravy k vědecké práci. Dokonce i ve srovnání s variantou vědecké výchovy uplatňovanou v ČR v 80. letech lze považovat z různých hledisek ( pedagogických, sociálně-psychologických i ekonomických např.) doktoranturu v radě ohledů za regresi. Degenerativní procesy, které byly ve vědecké výchově v 1. polovině 90. let výše diagnostikovány, jsou jen výrazem resignace na modernizaci vědecké výchovy. K nim lze naradit i následující znaky: a) nesystémovost:, izolace od jiných forem výchovy talentů b) neekonomičnost c) nekoncepčnost d) nekoordinovanost: s podobnými aktivitami v zahraničí e) rizikovost z hlediska dopadů na budoucí vývoj domácí vědy f) statičnost a především neschopnost využít BD jako modernizačního nástroje. V hrubých rysech koresponduje tento vývoj s jinými procesy odehrávajícími se v české vědě v 90. letech, přičemž v některých oblastech (např. v přírodních vědách) je situace lepší, ale zdaleka ne uspokojivá. Je lepší jen ve srovnání např. s humanitními vědami, kde ale ani dříve nebyla situace dobrá. Východiskem pro přípravu systémové změny v této oblasti by za jistých okolností mohl být následující rozbor BD procesů: - kdyby mladí lidé s talenty nereflektovali příležitosti, které se jim prostřednictvím BD nabízí k rozvoji jejich dispozic, k dosažení úspěchů apod., chovali by se neracionálně, a jediným efektem jejich jednání by byla ztráta jejich talentových dispozic - v současnosti Již pro mladé lidi s talentem pro vědu v celé radě oborů existuje dostatek nabídek z okolního světa na doplnění si kvalitního vzdělání a rozvoj svých dispozic ještě v době jejich studia na VŠ. Umožňují to jak specializované (na lov mozků) agentury, tak zahraniční VŠ instituce, protože všeobecně existuje na trhu práce vzdělání silný deficit talentů - odchod na zahraniční vysoké školy a pobyt tam po dobu i doktorandského studia, příp. na další stáži apod. nevede v podmínkách demokraticky se rozvíjející, otevřené společnosti k dilematu o tom, jak v budoucnu dál žít a pracovat. Je to otázka svobodné volby a také

98


individuální strategie na ní založené. Vždy existuje možnost návratu do vlasti v případě, že to přinese pozitivní efekty pro uplatnění svého talentu - možnost návratu do struktur domácí R+D se zvyšuje s tím, jak bude jeho talent: oceněn, respektován. Mj. to znamená i projevení zájmu o jeho schopnosti. Současná situace, kdy instituce a jiné subjekty v ČR nemají základní informace o tom, co se vůbec s mladými talenty v zahraničí děje, jaké jsou jejich osudy apod., vede radu z nich k přesvědčení, že jediná možnost uplatnění se je v zahraničí. V případě, že pro jejich kvalifikaci zde není uplatnění, např. je silná domácí konkurence, mají tendenci hledat východisko v návratu, ale za cenu vnitrního BD.tj. odcházejí mimo svůj obor a využívají vedlejší kvalifikace (jazyky, kontakty, apod.) , kde jejich talent je znehodnocen - příklady ze zahraničí (např. z Asie, včetně Tajwanu, Číny a podobných zemí) dokazují, že vnější BD je regulovatelný, a že i BD je ve své podstatě specifickým pracovním trhem, kde platí zákony nabídky a poptávky. Jejich strategie je akceptovatelná pro obě strany (vysílající i přijímající), pokud jsou respektována určitá demokratická pravidla - k pravidlům patří především to, že nositel talentu musí být vždy respektován jako subjekt s právem se nezávisle rozhodovat. K tomu, aby se mohl rozhodnout, potřebuje informace. tyto informace souvisí např. nejen s nabídkou volných míst, ale i určitých výhod, které mohou být pro něj zajímavější než jiné nabídky. Včetně např. vedení výzkumných týmů ve věku, který je v jiné zemi považován za příliš nízký, možnost specializovat se na oblast, která se jinde nezkoumá, atd. - problémem české vědní politiky je neznalost toho, kde čeští studenti působí, co studují, jaké mají cíle, zájmy atd. Přitom mnohé svědčí pro to, že v zahraničí dnes absolvuje vědeckou výchovu možná srovnatelný, možná i vyšší počet českých občanů než na domácích školících pracovištích. Vytváří se tak specifická diaspora, která má tzv. zvláštní vztahy k ČR i v podobě postojů k event. participaci na české R+D, byť třeba nestandardním způsobem. Jejich podmínkou je, aby tato oblast: - práce prodělala v co nejkratší době odpovídající modernizaci, která by eliminovala mnohé problémy v řízení vědy apod., o kterých výše byly zmínky. lze předpokládat, že mají zájem k tomu i aktivně přispět. Problém je v tom, že jejich požadavky a nároky, včetně představ o tom, jak by měla být modernizována R+D v ČR, nejsou komunikovány - jednou z možností, jak se o nich dozvědět, je příprava a realizace výzkumu členů této "vědecké a studentské diaspory", zaměřeného na získání nejen jejich představ, ale i na zprostředkování konkrétních návrhů (inspirovaných jejich zkušenostmi získanými např. z praxe vědecké výchovy v zahraničí) o tom, jak modernizovat. českou vědu - v první radě by rozvinutí aktivit s tím spojených mohlo přispět k obnovení funkčnosti výchovy nových talentů na českých VŠ, k vytvoření četných ostrůvků pozitivní deviace, které by jednak konfrontovaly staré a nové pojetí této výchovy, jednak by zablokovaly tzv. tresčí syndrom - průnik západních zvyklostí v oblasti trhu s talenty vede v ČR (a pravděpodobně i v jiných postkomunistických zemích, kde chybí spolehlivá ochrana talentu před účinky vnějšího i vnitřního BD) v krátké době k devastaci výchovy nových talentů na všech úrovních. V zemi, kde i v dobách totality produkce nových talentů dosahovala relativně slušných parametrů, přestávají být rezidua struktur participujících na jejich výchově způsobilá pokračovat v této "produkci". Výše zmíněná koncepce využití BD pro modernizaci domácí R+D by mohla být zajímavá i pro zahraniční sponzory, protože by vedla k revitalizaci domácí R+D a tím i k produkci nových talentů, kteří by svými aktivitami byli užiteční i pro přijímací, i pro vysílací země. V optimálním případě by došlo ke sladění jejich zájmů - kromě toho by se posílila i kooperace na mnoha úrovních mezi zúčastněnými stranami, a tím i princip globalizace vědy, který je v současném světě dominantní. Včetně posílení globálního


99

trhu s talenty, který by respektoval podobná pravidla, která jsou běžná všude tam, kde ochrana vzácných "produktů" (a tím j sou i nové talenty) je v zájmu všech. Projekt, který by výše uvedené představy o využití BD pro modernizaci nejen domácí R+D, ale i výchovy nových talentů v tomto směru konkretizoval, bude předložen na podzim 1997 k posouzení v RSS ( BD je zde vyhlášen jako jedno z témat) .

2. Zpráva o stavu prognostických aktivit v české R+D Informace získané z odpovědí respondentů participujících na 6. etapě longitudinálního výzkumu nových talentů upozornily nejen na komplikovanou situaci v oblasti vědecké výchovy, která byla předmětem 1. zprávy, ale i na neméně obtížnou situaci ve formování lze modernizace české R+D. V odpovědích na otázky týkající se blízké budoucnosti převažují jednoznačně skeptické názory na další vývoj jak české R+D, tak ve výchově nových talentů. Podobně jako v prvém případě byl v rámci přípravy Delfi-ankety o situaci ve vysokoškolské vědě proveden rozbor konkrétních vizí jednotlivých VŠ se zvláštním zřetelem na problematiku migrace talentů, optimálního využívání dostupných vlastních i jiných lidských zdrojů v této oblasti. Sběr podkladů v podobě prognóz dalšího rozvoje jednotlivých VŠ i rozhovorů s pracovníky VŠ probíhal v letech 1996-7. Získaná dokumentace v podobě písemných materiálů týkajících se horizontu r. 2000-2010 umožnila jejich obsahovou analýzu, jejíž výsledky byly verifikovány v průběhu Delfiankety na jaře 1997. Této aktivitě předcházela sekundární analýza materiálů zabývajících se v 90. letech rozborem situace v české R+D se zaměřením na migrační procesy a výchovu talentů. (. 11 materiálů) ) S výjimkou vlastních analýz zpracovaných v letech 1992-3 v rámci projektu Europe 2000 všechny zmíněné materiály, které jsou výsledkem jejich rozpracování v zásadě ignorují problematiku BD a také výchovy nových talentů i migračních procesů, do nichž jsou integrovány. Úroveň těchto analýz pravděpodobně ovlivnila podobu a zaměření zmíněných prognostických materiálů zaměřených jak na jednotlivé VŠ, tak pokusů o koncepce vývoje jak R+D v ČR (příp.. jejich sektorů). V principu lze přirovnat i tyto koncepce a prognosticky orientované materiály k studiím o investičních záměrech. Operují s údaj i o materiálně-technických otázkách (jak např. bude vybavenost škol a fakult za 5-10 i více let odpovídat: očekávaným počtům studentů) , včetně lůžek na kolejích, stravovacích kapacit apod. Jak bude odpovídat budoucí VŠ nárokům moderně pojatého vzdělávacího procesu z hlediska didaktiky, pedagogizace vědy, podpory studentské vědy, včetně výchovy nových pedagogů pro tyto vzdělávací aktivity, o tom se žádná z prognóz nezmiňuje ani marginálně. tím méně pak se zabývá předpokládaným vývojem lidských zdrojů, a tedy i účinky BD, ochranou výchovy nových talentů apod.

3. Charakteristické rysy zkoumaných podkladů - přehled Rozbory situace v lidských zdrojích tak, jak ji reflektují každoročně prováděné rozbory na úrovni příslušných akademických funkcionářů na úrovni fakult a vysokých škol mají tyto společné charakteristiky: a) týkají se výhradně jednotlivých škol, a nevyužívají informace z jiných škol k porovnání vlastních údajů b) nejsou využívány (ani dodatečné) ke komparacím s jinými školami, fakultami, ani v případě podobného zaměření (jednak proto, že pracují s odlišně zadanými kritérii výkonu, jednak chybí positivní motiv k takové aktivitě (naopak jsou přítomné silné kontrastimuly)

100


c) postrádají výzkumné podklady, které by překonávaly bariéry meziinstitucionálních rozdílů (a tedy umožnily srovnávat situaci v různých školách), a objektivizovaly by předkládané tvrzení d) preferují ukazatele operující s povrchními kvantatitativními, často cíleně selektovanými daty (opomíjí údaje signalizující problémy v dané oblasti s výjimkou těch, které jsou už všeobecně známé a vztahující se na většinu VŠ) . Příkladem může být např. rychlé stárnutí pracovníků, které však přitom není analyzováno z hlediska příčin, pouze následků. V takových případech rozbory postrádají i konkrétnější podklady e) jsou zpracovány úředníky podřízenými příslušným funkcionářům škol, fakult (proděkan či prorektor pro vědu a výzkum), nikoliv analytiky-specialisty působícími na dané instituci se zaměřením na oblast vysokého školství, včetně vysokoškolské vědy (pozn.: tato pracoviště na vysokých školách a fakultách prakticky neexistují). tíhnou proto většinou jen k tzv. pozitivním formulacím. Zcela chybí analýzy zpracované nezávislými experty na profesionální úrovni f) nejsou využívány možnosti komparace na bázi časové rady údajů vztahujících se k analyzovanému procesu. Chybí i komparace na úrovni dané instituci (pro event. Rozbor trendů vývoje v určité oblasti). Nejde tedy o analýzy v pravém slova smyslu, tj. o informačně bohaté, objektivně (nezaujatě) formulované reflexe reality, založené na dlouhodobějším sledování objektivních tendencí vývoje (zahrnující např. komparaci "očistných" údajů bud' minulého období se současným, anebo o srovnání dat z podobných VŠ s příslušnou institucí). Kromě toho chybí i některé další náležitosti, včetně: - přístupnosti (např. pro analytiky z jiných škol i pro jinou odbornou veřejnost). Výsledky těchto quasi-rozborů zůstávají dostupné jen na úrovni příslušných fakult a škol. Pokud jsou distribuovány vně (např. pro potřeby Akreditační komise vlády), jsou považovány za interní, někdy i důvěrný, tedy dále nerozpracovávaný, nediskutovaný materiál. 1 proto nejsou a ani nemohou být kvalifikovaným zdrojem poznání o tom, co se ve sféře vysokoškolské vědy na českých VŠ skutečně děje - kritičnosti. Nejsou předmětem širší odborné oponentury. Jejich údaje nejsou přezkoumávány z hlediska relevance k obecně závazným kritériím (např. počty pracovníků jsou někde uváděny jako přepočtené, zahrnují tedy i úvazkáře, jinde nikoliv). Většinou jsou koncipovány jako apologetika činnosti příslušného akademického funkcionáře, v jehož kompetenci se věda a výzkum na dané instituci nachází. Asistence jiných subjektů na dopracování takového "rozboru" (včetně např. členů senátů, expertů z jiných pracovišť mimo danou instituci apod.) se vyskytuje zcela výjimečně důvěryhodnosti, k níž by přispěla např. aplikace postupů tzv. kritické analýzy. Problémy jsou marginalizovány, bagatelizovány či zcela opomíjeny. Text je často vyplněn tzv. informační vatou, tedy informacemi, které skutečnou situaci v dané oblasti spíše zakrývají návaznosti. Rozbory se nezabývají ve svých východiscích shrnutím problémů identifikovaných již dříve v jiných rozborech na dané instituci v oblasti vědy. Stejně tak tyto rozbory postrádají návaznost ve smyslu budoucnosti (z nich odvozené predikce budoucího vývoje). Chybí i krátkodobé prognózy vývoje v dané oblasti, které by na tyto materiály navazovaly - podpůrnosti. Rozbory jsou vypracovány bez toho, že by jejich zahájení předcházela podobná aktivita na úrovni rozboru WČ (vědeckovýzkumné činnosti) nižších struktur řízení včetně vědeckých ústavů či kateder působících na dané instituci (za takový rozbor nelze považovat shrnutí publikační činnosti, udělených grantů, získaných titulů apod., pokud není doprovázeno např. porovnáním s minulým vývojem v dané oblasti, nejsou definovány problémy, obtíže apod. spojené s takovým vývojem atd.). Rozbory samy zase nejsou koncipovány jako článek pro rozpracování rozborů vyšších úrovní (např. vysokých škol jako celku), a nemají ve svých


101

strukturách zabudované závazné osnovy umožňující nejen kvantitativní, ale i kvalitativní analýzy situace ve vysokoškolské vědě - aplikace výzkumných postupů. Věda a výzkum na VŠ může být sama o sobě námětem pro výzkumné aktivity. Protože na těchto institucích chybí specializovaná pracoviště (či aspoň jednotliví odborníci) zabývající se touto problematikou, nelze rozbory v této oblasti pres zřejmou potřebu hlubšího pohledu na některé procesy (viz dále) podložit výsledky takových šetření, výzkumů či aspoň sond.

4. Závěr Na základě těchto poznatků lze např. konstatovat, že způsob těchto rozborových i prognosticky orientovaných aktivit, tak jak jsou praktikovány na českých VŠ v 90. letech, formuje obraz vysokoškolské vědy ve vysokém školství ČR, který má tyto efekty: a) zkresluje situaci, která ve vysokoškolské vědě v 2. polovině 90. let nastala. Ani jejich event. syntézou na bázi sekundární analýzy apod. nelze dospět k spolehlivějšímu poznání situace ve vědě na VS v ČR, protože agregací a syntézou těchto pseudoanalytických přístupů nelze získat objektivnější vhled do situace celku b) tlumí a reálně zpožďuje otevření diskuse o problémech v dané oblasti. 1 proto chybí kvalifikované diskuse o změnách, které v této oblasti již nastaly, i o změnách, které ještě mohou nastat. Vzniká vakuum, které např. vede k tomu, že v médiích chybí iniciativy vysokoškolských pracovníků zabývajících se situací ve VŠ vědě (ve srovnání např. s aktivitami pracovníků AV ČR, které ovšem také nejsou příliš mediatizované). Pokud existují snahy o formulaci představ o budoucím vývoji fakult či škol, jde buď o projekce jen kvantitativně zaměřené nebo o obecné pojaté, optimisticky orientované deklarace.

III. Zpráva o výsledcích Delfi-ankety souvisejících s problematikou migrace talentů ve sféře vysokého školství 1. Cíle a postupy rozpracování Delfi-ankety Zahájení Delfi-ankety (dále jen DEA) v podobě dvou na sebe navazujících etap expertního šetření předcházela: a) realizace 6. etapy longitudinálního výzkumu nových talentů v r. 1996 b) zpracování samostatných mini-analýz zaměřených na souvislosti BD s vědeckou výchovou, s prognostickými a rozborovými aktivitami v oblasti R+D a se situací ve výchově nových talentů ve vybraném regionu (pozn.: jejich rozpracování nebylo plánováno v původním projektu z r. 1995, ale s ohledem na deficit aktuálních informací o stavu R+D v druhé polovině 90. let v ČR bylo nezbytné tyto rozborové aktivity a k nim potřebná doplňkové šetření provést) c) návštěva vybraných vysokoškolských institucí v ČR a ve SR (20), včetně rozhovorů s pracovníky zabývajícími se otázkami rozvoje VŠ, personální agendou apod. Návštěvy umožnily také studiem dokumentace k těmto otázkám a jejich obsahovou analýzu (materiály prognostického charakteru) Získané poznatky byly využity k rozpracování výchozího materiálu pro participanty DEA. Orientace na experty z vysokoškolských institucí byla uplatněna při volbě základního panelu participantů ( n=37) složených z členů předsednictva Rady VŠ (n=23) a členů komise pro vědu a výzkum při Radě VŠ (n=14). (Pozn.: jejich přehled včetně adres je uveden v Ročence Rady VŠ z r. 1997 v příloze). Panel byl doplněn 4 pracovníky z oblasti řízení VŠ a 3 účastníky 6. etapy longitudinálního výzkumu, kteří působí ve R+D. Orientace na členy Rady VŠ měla opodstatnění v tom, že na žádné VŠ v ČR v současné době nepůsobí pracoviště specializovanému na problematiku,

102


která byla v projektu koncipována jako prioritní. Včetně BD procesů, výchovy nových talentů, vědecké výchovy a také vysokoškolské vědy a její organizace. Podobná situace je i v AV ČR, v resortní R+D i v jiných strukturách. Absence specialistů v této oblasti např. vysvětluje extrémně slabou produkci analytických, prognostických a jiných odborných studií o situaci v těchto oblastech. Orientace na VŠ sektor v R+D zase byla stimulována faktem, že vysoké školství v současnosti svojí kapacitou představuje největší část českého vědeckovýzkumného potenciálu. VS jsou relativně nejlépe integrovány do existujících sítí mezinárodní spolupráce. Orientace na členy orgánů Rady VŠ vycházela z faktu, že jde vesměs o odborníky delegované fakultami a školami z celé CR do nejvyššího samosprávného orgánu VŠ, kteří jsou považováni ve svých institucích za osobnosti schopné vyjadřovat se kvalifikovaně k otázkám vysokoškolské politiky a také ji koncipovat. Zčásti jde o členy administrativního vedení jednotlivých VŠ (prorektoři, proděkani pro rozvoj VŠ - viz přehled) Po dohodě s užším vedením Rady VŠ na počátku r. 1997, kdy byla ustavena nová Rada VŠ, bylo možné zapojit do DEA jednak členy celého předsednictva Rady, reprezentujícími celé spektrum VŠ v CR, jednak členy komise pro vědu a výzkumu na VŠ sdružující odborníky s orientací na tuto oblast. V současnosti pokračují práce na dalším rozpracování expertízy. Budou ukončeny v říjnu 1997, kdy výsledná studie o vybraných problémech vývoje vysokoškolské vědy a výzkumu v 90. letech bude předložena celé Radě VŠ k diskusi o možnosti jak je řešit (bude zmíněna i podpora Open society v podobě rozpracování projektu talenty v migračních procesech v ČR v 90. letech"). Očekáváme, že tímto způsobem bude pozitivně stimulován zájem vysokých škol i o problematice rizik i přínosů BD pro české VŠ. Členové Rady jsou delegováni do tohoto orgánu senáty škol a fakult a informují je pravidelně o výsledcích jednání Rady. Obě realizované a na sebe úzce navazující etapy obsahovaly proto vedle částí věnovaných problematice migrace talentů i radu dalších, z hlediska hlavního tématu projektu marginálních částí. tyto komponenty zabývající se především změnami v charakteru vysokoškolské vědy, jejích cílů apod. měly význam především pro přípravu 3. fáze DEA, a budou později vyhodnoceny (viz výše).

2. Přínos DEA k analýze migračních procesů se zvláštním zřetelem na migraci talentů ve vysokém školství Podstatnou část výsledků rozpracování DEA obsahuje i Final report v části la) / česká verze viz bod I/. Nejvýznamnější z těchto výsledků se týká problematiky vnitřní transformace vysokoškolské vědy 90. let analyzující procesy, které byly ve vývoji vědecké výchovy označeny jako úpadkové. Podle expertů došlo k diferenciace současné vědy na VŠ na dva základní typy (věda A a věda B) s mnoha dalšími variacemi, které se rozvinuly v této sféře.. Akceptace tohoto poznatku představuje klíč k dešifrování mnoha kvalitativních změn, které v současnosti v R+D probíhají, včetně BD procesů. Z minulosti tradované představy o "geneticky" zakódované způsobilosti vysokoškolských institucí (a tedy i jejich pracovníků) k vědecké a výzkumné činnosti nejsou v 90. letech v ČR již tak samozřejmé. Názory na to se výrazně proměnily od dob, kdy VŠ faktický monopolizovaly tuto činnost, včetně aktivit spojených s přípravou vysokoškolských učitelů pro práci v R+D. Propojení vědeckovýzkumné činnosti VŠU s činností těchto institucí v 90. letech je odlišné od situace, která v této oblasti byla dříve. Vyšší úroveň WČ jednotlivých pracovníků nemusí v tomto období korespondovat ani s vyšší úrovní vysokoškolské vědy, ani se stavem výuky na VŠ. Pro jednotlivce i týmy pracovníků VŠ dnes mohou jejich pracoviště v této oblasti fungovat jako zvláštní typ vědeckých parků. Jejich aktivity přitom nezaručují samy o sobě vyšší úroveň přípravy studentů pro jejich profesní rozvoj, protože pedagogizace vědy na VŠ je dlouhodobý a nákladný proces vyžadující jiné strategie, jinou vědní politiku na VŠ.


103

Od této reflexe se odvíjí mj.i možnost změny ve financování a jiných formách podpory vysokoškolské vědy, a také změna v představě o modernizaci VŠ spojená s jinou kvalitou vědeckovýzkumné základny VŠ pracovišl2. Vysoké školy s nízkou aktivitou v oblasti vědy a výzkumu v úrovni tzv. vědy A (viz dále) nemají šanci ani na národní úrovni, tím méně pak v globálně se formujícím trhu vysokoškolského vzdělávání obstát v konkurenci s těmi VŠ, které jsou schopné kvalitu výukových programů podpořit efekty vyplývajícími z vlastní WČ. A to ani v případě, že vykazují ve sféře vědy B dobré, nebo dokonce vynikající výsledky. Konkrétně se tato podpora projevuje: a) prostřednictvím aktivit v oblasti vědecké výchovy umožňujících kontinuálně obnovoval: a zdokonaloval: jejich vnitrní struktury i vnější vztahy (kooperace) b) získáváním doplňkových lidských zdrojů z jiných institucí, včetně zahraničních, v podobě vysoce kvalifikovaných pracovníků pro rychlejší inovaci vlastních vědeckovýzkumných a s tím spojených (což je důležité) pedagogických aktivit c) soustavnou a cílenou modernizací vzdělávacích programů. Experti participující na DEA se shoduj i v názoru, že v 90. letech nedošlo v důsledku výrazné přednostní orientace VŠU na rozvoj vědy typu B k modernizaci vysokoškolských struktur. Po 7 letech prosazování ideje transformace vysokého školství jak v rámci jednotlivých institucí, tak V celém systému, vznikly pochybnosti a nejasnosti o tom, k čemu tzv. transformace VŠ vlastně vedla, resp. jaký dopad měla na modernizaci konkrétních VŠ. Mnoho procesů spojených s podporou WČ bylo v průběhu její realizace marginalizováno, či zcela vyloučeno z priorit rozvoje. 1 to přispívalo ke vzniku množiny nových problémů v této oblasti vyžadujících v dohledné době řešení..

3. Významné problémy VŠ vědy identifikované experty Podle participantů lze kategorizovat problémy v oblasti vědy na VŠ v ČR 90. let na: - ty, které lze řešit na úrovni jednotlivých VŠ v rámci vlastních kompetencí a možností (viz 3a) problémy, které přesahují možnosti a kompetence jednotlivých VŠ (viz 3b) - problémy, které se teprve konstituují (3c), ale na nichž je vhodné se začít již připravovat.

3a) k problémům tohoto typu (řešitelné na jednotlivých VŠ) v ČR patří: - neuspokojivý způsob distribuce finančních prostředků do škol, který neumožňuje přiměřeně zvýšit ocenění výkonu v oblasti WČ, a fakticky podporuje preferenci výukových aktivit: před výkony v oblasti WČ, resp. na jejich úkor - nízký zájem VŠU (vysokoškolských učitelů) o vědeckovýzkumnou práci pro potřeby školy, stimulovaný nízkou úrovní prostředků vynakládaných z rozpočtu škol na WČ na mnoha školách kontrastuje s aktivitami, které jsou podporovány zvenčí na základě např. komerční zakázky. Protože však značná část těchto zakázek (příp. všechny) svými cíli nesouvisí s potřebami školy (uplatnění výsledků ve výuce apod.) , má zřetelný externí charakter. Přes četnost event. efektů (včetně publikační činnosti VŠU) jen v malém rozsahu ovlivňuje studenty a spolupráci VŠU se studenty. Vzniká tak fenomén nevysokoškolské vědy a výzkumu rozvíjeného pracovníky VŠ v zařízeních VŠ, pod střechou VŠ, ale nikoliv pro VŠ /typ vědy B/ - nedostatečná průměrná vybavenost pracovišť vědy a výzkumu pro špičkovou výzkumnou práci v oborech náročných na materiálnětechnické zázemí nevysvětluje, proč dochází ke snížení aktivit v těch oblastech vědy a výzkumu, kde hlavní složkou vybavení jsou kvalifikovaní odborníci, nikoliv nákladné přístroje apod. Prakticky v každém oboru existují oblasti bádání, které umožňují dosahovat špičkové výkony za přijatelných nákladů na VŠ ČR se projevuje dlouhodobě silná fluktuace absolventů i studentů doktorandského studia, kdy

104


před (či po) ukončením přípravy a obhajobě disertace nepokračují mnozí z nich ve své vědeckovýzkumné práci na pracovištích VŠ - nízký stupeň využívání získaných poznatků z WČ jak ve výuce, tak v pracovní sféře, vyvolaný zčásti nízkým stupněm připravenosti výzkumníků na takovou činnost, zčásti nezájmem potenciálních uživatelů a odběratelů - nerozvinutá dělba práce (včetně využívání s tím souvisejících zdrojů) značné části vysokoškolských vědeckovýzkumně orientovaných pracovišť s pracovišti AV ČR či jiných struktur R+D. Místo spolupráce převládají rivality a podobné aktivity ovlivňující negativně úroveň obou stran

3b) k problémům řešitelným pouze v rámci soustavy VŠ v ČR patří: - absence dostatečného počtu nových kvalitních, perspektivních a připravených lidských zdrojů - fakt, že se znovu rozvíjejí na VŠ ČR schémata WČ založená na extenzivně pojatém rozvoji vědy a výzkumu stimulovaná ad hoc formulovanými pravidly řízení vědy a výzkumu (viz některé grantové procedury) formálními direktivami, což přispívá k dezintegraci WČ na VŠ - stále se zeslabující (v dlouhodobém časovém horizontu) motivace tvůrčích pracovníků k vědeckovýzkumné práci využitelné v prvé radě pro potřeby rozvoje výchovy a vzdělávání (tedy ne doplňkové, nevysokoškolské vědy typu B) - oslabování, příp. i rozpad vnitrní kooperace na všech úrovních VŠ systému (mezi pracovišti jedné školy, mezi vysokými školami v ČR, mezi domácími a zahraničními vysokoškolskými pracovišti) jako důsledek preference aktivit, které VŠ nekoordinuje, nepřipravuje. - v porovnání s 80. léty se zvýraznil proces atomizace struktur vysokoškolské vědy stimulovaný individuálními zájmy, které získaly převahu nad společnými. Dokonce lze dnes již v případě VŠ hovořit o existenci paralelních struktur vědy a výzkumu na VŠ. Přitom oficiální, školstvím přímo řízená a také financovaná struktura WČ ztrácí pozice, zatímco druhá, tolerovaná, i když v principu nevysokoškolsky orientovaná (svými primárními cíli) struktura VVČ /typ B/ na pracovištích VS je již na mnoha VŠ dominantní. K jejím znakům mj. patří malá publicita. Proto je obtížné odhadnout její rozsah. tak lze např. vysvětlit, že i když se na VŠ v CR stále rozvíjí WČ, málokdy bývá předmětem veřejného zájmu. těžiště WČ bude za současného stavu podpory (úroveň financování z veřejných zdrojů) dále přesouváno do aktivit sponzorovaných vnějšími (někdy zahraničními) subjekty. Domácí podpora v podobě grantů poskytovaných na úrovni školské, rezortní či národní se stává stále více jen doplňkovým zdrojem, který umožňuje zpravidla jen dovybavení pracovišl2. Oceňování výkonu badatelů však nezajišťuje v dostatečném rozsahu. Uvnitř struktur vědy následně probíhá ostrý a tvrdý střet o nedostatkové, domácí i zahraniční zdroje, který posiluje zmíněnou orientaci na atomizaci struktur, včetně rivalit a animozit některých skupin pracovníků VŠ vůči AV ČR - schopnost získat doplňkové zdroje ze státního rozpočtu i ze zahraničí stimuluje pozitivně zájem o podporu domácí vědecké výchovy, ale neplatí to všeobecně. Nejvíce zdrojů získávají badatelé z oblasti přírodních věd, kde to vede k relativně (nikoliv zcela) nejúspěšnější vědecké výchově, zvláště na tzv. tradičních VŠ institucích v metropolích. Umožňuje to motivovat zájemce o doktoranturu z rad schopných talentovaných mladých lidí nabídkou zahraničních stipendií (i když i zde jsou významné rozdíly mezi jednotlivými pracovišti).

105


3 c) očekávatelné problémy: Formulaci společných zásad, z nichž vycházel vývoj v 90. letech v oblasti vysokoškolské vědní politiky, pozitivně, byl2 ne intenzivně ovlivňovala např. činnost české akreditační komise (svými nároky na vysokoškolské instituce v rámci akreditačního řízení) . Menší vliv na tento proces již mělo vedení jednotlivých škol (většinou vycházející z krátkodobě orientovaných ad hoc programů), které vycházelo sice s paradigmatu jednotnosti, ale zároveň usilovalo o maximální autonomii. Silně zde působil rezidua normalizačního období 70. a 80. let na VŠ v ČR (personální kontinuita u věkově starších kategorií VŠU) . Naopak zde absentovala společná strategie umožňující řešit problémy společného zájmu a ovlivňovat. vývoj VŠ vědy (i jiných aktivit:) k modernizačním efektům. Chyběla i vůle ji konstituovat, která stimulovala následně nízkou míru vzájemné spolupráce mezi českými VŠ. Přispělo to bezesporu k tomu, že se v 90. letech nepodařilo zastavit dále se otevírající nůžky mezi tendencemi vývoje v českém VŠ a vývojem VŠ ve vyspělých zemích. V tomto směru navazuje české vysoké školství 90. let na degradační změny stimulované totalitními praktikami na vysokých školách v minulé, období (legislativní, personální i jiné). Představa partnerské spolupráce nejen mezi institucemi, ale i mezi jednotlivci působícími na VŠ v ČR a ve vyspělých zemích Západu není za těchto okolností reálnou vizí. Naopak lze předpokládat, že se bude zvyšovat vliv jiných forem vztahů, v nichž ČR i v této oblasti bude zaujímat roli odpovídající stupni rozvoje českých VŠ (poskytování tzv. pomoci, posilování závislosti na importu vzdělávacích technologií apod.) . trend nárůstu závislosti bude pravděpodobně dále zesilovat, a bude nabývat nové formy (včetně BD procesů). Nízká úroveň samostatnosti v aktivitách, které s modernizací souvisí, odpovídá zakonzervování personálních, materiálních a jiných struktur VŠ v období, kdy bylo možné usilovat o přípravu systémových změn, tj. zvláště na přelomu 80. a 90. let a na počátku 90. let. Nejvýznamnější změny, které lze v českém vysokém školství v tomto důležitém, přechodném období zaznamenat, jsou vesměs kvantitativní změny bez doprovodných kvalitativních proměn. V 90. letech se např. výrazně zvršoval počet fakult, studentů, studijních oborů. Celkově se změnila i vybavenost (počítače apod.). to vše radu lidí motivovalo k tvrzení, že právě toto je růst, tedy pozitivní vývoj. Stejně tak lze ale dokladovat, jak se rozpadly na vysokých školách 90. letech aktivity hodnocené jako poměrně úspěšné, nadějné formy výchovy talentů. Soutěže studentů o nejlepší vědecké a odborné práce přežily v republikovém měřítku jen na několika oborech. Na radě jiných přežívají ve velmi skromných rozměrech jen uvnitř dané instituce. Fakticky zkolabovala vědecká výchova, kde nepoměr mezi počty účastníků-doktorandů a absolventy těchto forem přípravy je neuvěřitelně vysoký. Spolupráce se středním školstvím poklesla natolik, že studijní výkony dosahované uchazeči o studium na VŠ jsou považovány za nepodstatné pro přijímací řízení.. Na úkor počtu interních pedagogů neúměrně vzrostl počet externistů. S tím se však prudce změnil i způsob práce se studenty. Atd. 1 tyto tendence vykazuj i dynamiku. Legislativou podepřené omezování rotace funkcí přispělo k tomu, že se i v řízení vědy a výzkumu ve vysokém školství (platí to i pro jiné sektory R+D) vytvořily některé struktury vykazující charakteristické klubové rysy s tendencí přerůstat do mafiozních struktur. Signalizují to např. pomalé obměny ve vrcholových funkcích, absence protikandidátů ve volbách do významných pozic, i některé dlouho trvající nedostatky ve fungování grantových a jiných hodnotících struktur, včetně různých komisí, samosprávných orgánů a vědeckých rad, které rozhodují o obsazování hierarchicky významných pozicí, o pravomocích jednotlivých pracovišť, apod.


106

4. Závěry A. K modernizaci vědy ve vysokém školství v ČR nedošlo. Pro přípravu tohoto záměru chyběly nejen materiální a lidské zdroje, ale i strategický záměr a také podpora státu B.

Věda na vysokých školách v ČR se vyvíjela ve dvou základních rovinách: a) jako vysokoškolská věda zaměřená na podporu vzdělávacího procesu na VŠ - tzv. věda A b) jako věda a výzkum orientovaná přednostně na jiné cíle než pedagogické - tzv. véda B

C. Výstupy z védy A (vysokoškolské vědy orientované na podporu pedagogických cílů) lze měřit např. prostřednictvím aktivit: v rámci tzv. studentské vědy a především výsledků doktorandského studia. Výstupy z vědy B (vědy a výzkumu sledující primárně nepedagogické cíle) jsou měřitelné v rámci vysokých škol jen velmi omezeným způsobem (výstupy v podobné publikací, patentů, citací atd.) D. Obé roviny WČ (věda A i věda B) se částečné prolínají. V 90. letech lze mezi nimi pozorovat zvětšující se distanci na mnoha školách. Do popředí zájmu VŠ učitelů se prosadila věda B (vliv na příjmy), zatímco věda A začala rychle upadat (jen jako podpůrná pro vědu typu B) E. Projevem úpadku vědy A je např. rozklad studentských organizovaných vědeckých aktivit stimulovaných ze strany pedagogů (soutěže, zapojování studentů db vědecké činnosti VŠ pracovišt2 např.). Nejvýraznějším fenoménem tohoto úpadku je však: - velmi nízký podíl absolventů doktorandského studia (jen každý desátý přijatý student obhajuje disertaci) - snížené aktivity VŠ pedagogů v roli školitelů - fluktuace absolventů mimo oblast své alma mater - nespolupráce se středním školstvím při výchově mladých talentů pro vědu F. Fluktuace mladších doktorandů probíhá po celá 90. léta ve značném rozsahu. Vede mj. k: - rychlému zestárnutí kvalifikovaných učitelů VŠ - odlivu deficitních mozků do ciziny - snížení inovačních procesů v oblasti VŠ G. Vysoké školy na tyto procesy v oblasti vědy A prakticky nereagují. Aktivity v oblasti WČ jsou na většině škol kryty jen produkty aktivit v oblasti vědy B. Zvlášť je to zjevné na školách, které nepatří mezi přírodovědně orientované instituce H. Snaha doplnit lidské zdroje v této sféře (věda A) prostřednictvím importu ze zahraničí byla neúspěšná. Ani z oblasti Slovenska, ani ze zemí východní Evropy nebyly tyto potřeby významněji uspokojeny. Mladí vědci a výzkumníci z řad talentovaných studentů z těchto zemí upřednostnili podobně jako jejich čeští kolegové nabídky ze zemí Západu I. Případy importu mozků z Východu (s výjimkou krátkého období rozdělování Československa, kdy do CR přišly malé skupiny většinou věkově starších, na Slovensku žijících Čechů a také někteří mladší občané Slovenska z rad VŠ učitelů a vědců - v celkovém rozsahu nanejvýše 300 osob) jsou ojedinělé. Působí na to mj. : - zvětšující se problémy ve financování rozvoje vysokého školství v ČR -

fakticky přerušené, dříve však poměrně frekventované kooperační vysokoškolskými i vědeckovýzkumnými institucemi v zemích bývalé RVHP

vazby

s


107

J. Případy importu mozků ze Západu do struktur vysokého školství jsou rovněž ojedinělé. Jedná se většinou jen o krátkodobé pobyty, aktivity financované zvenčí (celkově však v nevelkém rozsahu) a konečně i případy věkově starších bývalých emigrantů. Vzhledem k věku jsou jejich aktivity v oblast.i vědy Již silně omezené. Na všech vysokoškolských institucí se s výjimkou krátkodobě působcích pracovníků na jazykových katedrách nejedná o více než 200 osob K. Zdrojem talentovaných jedinců pro WČ na VŠ v ČR nejsou ani čeští absolventi VŠ v západních zemích. Ročně přitom odhadem končí doktorandské studium 200 osob z celkového počtu kolem 2-3 tisíc českých studentů. L. Na pracoviště českých VŠ se však nikdo z nich neobrací se zájmem o uplatnění (na rozdíl od AV ČR, kde tyto případy byly zaznamenány, i když ojediněle) M. Mezi příčinami tohoto nezájmu ze strany talentovaných absolventů zahraničních doktorandských studií o práci na VŠ v ČR j sou mj.: -špatné finanční podmínky -snadná možnost uplatnění jak cizině, tak u nás mimo oblast VŠ -nezájem vysokoškolských pracovišť o tyto lidi vyjádřený tím, že se na ně nikdo neobrací, nenabízí jim přiměřenou perspektivu apod. , nestuduje jejich aktivity během zahraničního studia - špatná image řízení domácí vysokoškolské vědy N. Ve věci možné změny systému vědecké výchovy na českých VŠ k lepšímu s ohledem jak na stav výchovy talentů, tak na poměry, které v této oblasti existují, převládají pesimistické názory mezi participanty O. Současný systém vědecké výchovy na bázi doktorantury je hodnocen jako neúspěšný pokus přejmenovat: původní aspiranturu bez jakékoliv pozitivní inovace jejího obsahu P. Možnost importu mozků ( jak z rad východoevropských talentů, našich studentů na zahraničních školách, či z jiných zdrojů) je považována za málo reálnou šanci.. Možnost: získání potřebných lidských zdrojů pro obnovu, modernizaci vědy na českých VŠ je vnímána jako reálná jen v kontextu završení transformace v české společnosti, tedy jako dlouhodobý proces Q. Změna postoje k práci s talenty na českých VŠ je pouze zvažována jako alternativa, které ale chybí podpora a kvalitní programy. Souhlas s názorem, že modernizace vědy na českých VŠ bez těchto inovací v oblasti lidských zdrojů není možná R. Zatím se neobjevila na českých VŠ snaha rozpracovat aspoň střednědobou prognózu rozvoje opřenou o kvalifikovanou analýzu a o výsledky vlastní vědeckovýzkumné činnosti v této oblasti S. Představa úspěšného náboru mladých talentů do rad VŠ učitelů je často spojována s vizí přídělů bytů, osobních platů. apod., které jsou však vnímány jako nereálné (stejně jako tomu bylo i v minulosti)

VÝCHOVA TALENTŮ PRO VĚDU JAKO MODERNIZAČNÍ FAKTOR

Recommend Documents