VÝCHOVA K BEZPEČÍ V PRAXI UČITELE díl 3. přílohy. Vzdělávací modul:

TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

Projekt reg. č. CZ.1.07/1.3.09/01.0041 Zvyšování profesních kompetencí pedagogických pracovníků škol a školských zařízení Zlínského kraje.

Vzdělávací program: VÝCHOVA K BEZPEČÍ

Vzdělávací modul:

VÝCHOVA K BEZPEČÍ V PRAXI UČITELE díl 3. – přílohy Zaměřeno na začlenění prevence úrazů do výchovy dětí a vyučování starších žáků.

Verze z 1. listopadu 2009

Partner projektu

-2-

Seznam příloh Odměny pro žáky v soutěžích – poukázka .......................................................... 4 Smajlíci – hodnocení práce, odměny .................................................................. 5 Závěrečné osvědčení - 6.ročník ......................................................................... 9 Závěrečné osvědčení - 7.ročník ....................................................................... 10 Závěrečné osvědčení – 8.ročník ....................................................................... 11 Závěrečné osvědčení – 9.ročník ....................................................................... 12 Žlutá stuha + příběhy......................................................................................... 13 Komenského desatero....................................................................................... 15 Příběh – kouření a my – žákovská práce .......................................................... 16 Dopisy žáků 6.ročníku – zhodnocení celoroční práce ....................................... 17 Alan Marshall – Už zase skáču přes kaluže – ukázka ....................................... 18 Materiály na výrobu leporela ............................................................................. 21 Soutěž pro I. stupeň .......................................................................................... 30 Deskové hry – ukázka prací žáků...................................................................... 31 Projekt Děti, sídliště a bezpečí – ukázka prací žáků ......................................... 34 Projekt V cizích botách – ukázka prací žáků ..................................................... 36 Nákresy dopravních situací – hledání „dynoménů" ........................................... 38 Karta žolík + průvodní dopis .............................................................................. 45 Pracovní listy – Dětství bez úrazů ..................................................................... 47

-3-

Odměny pro žáky v soutěžích – poukázka

TATO POUKÁZKA OPRAVŇUJE TŘÍDU ……….. K PŘEDNOSTNÍMU VSTUPU NA OBĚD Prosíme učitele, aby po uplatnění poukázku odebrali a zabránili jejímu zneužití




-4-

Smajlíci – hodnocení práce, odměny

-5-

-6-

-7-

-8-

Závěrečné osvědčení - 6.ročník …………………………………………… uděluje

…………………………………………… uděluje

---------------------------------------------------

---------------------------------------------------

……………………… třídní učitel/ka

……………………..... ředitel/ka školy -9-

……………………… třídní učitel/ka

……………………..... ředitel/ka školy

Závěrečné osvědčení - 7.ročník …………………………………………….. uděluje

…………………………………………….. uděluje

---------------------------------------------------

---------------------------------------------------

……………………… třídní učitel/-ka

……………………..... ředitel/-ka školy - 10 -


……………………..... ředitel/-ka školy

Závěrečné osvědčení – 8.ročník …………………………………………………. uděluje

…………………………………………………. uděluje

---------------------------------------------------

---------------------------------------------------


……………………..... ředitel/-ka školy - 11 -



Závěrečné osvědčení – 9.ročník ………………………………………….uděluje

………………………………………….uděluje

---------------------------------------------------

---------------------------------------------------


……………………..... ředitel/-ka školy - 12 -



Žlutá stuha + příběhy

ŽLUTÁ STUHA

ŽLUTÁ STUHA

Tato stuha je záchranný pás. Skrývá v sobě poselství, že existují ti, kterým na tobě záleží. Jestli ty sám (sama) potřebuješ pomoc a nevíš, jak si o ni požádat, zanes tuto stuhu někomu, komu důvěřuješ - svému spolužákovi, učiteli, rodiči..... On ti jistě podá pomocnou ruku....

Tato stuha je záchranný pás. Skrývá v sobě poselství, že existují ti, kterým na tobě záleží. Jestli ty sám (sama) potřebuješ pomoc a nevíš, jak si o ni požádat, zanes tuto stuhu někomu, komu důvěřuješ - svému spolužákovi, učiteli, rodiči..... On ti jistě podá pomocnou ruku....

Dnes tuto stuhu dostáváte od nás jako malý dárek, jako takové malé poselství, že nejste na světě sami, že nám záleží na vás a vám by mělo záležet na někom druhém. Až vám, i nám, bude zle, můžete tuto stuhu použít a myslím si, že si můžeme věřit, že jeden druhému podáme pomocnou ruku, protože bez lásky je na tomto světě smutno a chladno.

Dnes tuto stuhu dostáváte od nás jako malý dárek, jako takové malé poselství, že nejste na světě sami, že nám záleží na vás a vám by mělo záležet na někom druhém. Až vám, i nám, bude zle, můžete tuto stuhu použít a myslím si, že si můžeme věřit, že jeden druhému podáme pomocnou ruku, protože bez lásky je na tomto světě smutno a chladno.

- 13 -

Skutečné příběhy

Skutečné příběhy

.....Stuhu jsem dala celé třídě. Vzali si ji a zazvonilo. Přesto ve třídě bylo ticho, nečekané, podivné. Jeden z kluků vstal první a podal svou stuhu spolužákovi. Nemá už maminku, zemřela, zato mu zůstalo několik mladších sourozenců. Pár spolužáků dělá totéž. „To je pro tebe,“ říká někdo. „Chceme, abys věděl, že ti pomůžeme, kdybys chtěl. Chceme, abys měl čas, chodil s námi ven a byl spokojený. Tuto stuhu máš od nás, abys nám řekl, až budeš něco potřebovat.“.....

.....Stuhu jsem dala celé třídě. Vzali si ji a zazvonilo. Přesto ve třídě bylo ticho, nečekané, podivné. Jeden z kluků vstal první a podal svou stuhu spolužákovi. Nemá už maminku, zemřela, zato mu zůstalo několik mladších sourozenců. Pár spolužáků dělá totéž. „To je pro tebe,“ říká někdo. „Chceme, abys věděl, že ti pomůžeme, kdybys chtěl. Chceme, abys měl čas, chodil s námi ven a byl spokojený. Tuto stuhu máš od nás, abys nám řekl, až budeš něco potřebovat.“.....

...... Vyjít s ním nebylo snadné. Žlutou stuhu si vzal beze slova a někam zmizel. Po několika dnech jsem ve schránce důvěry v mé třídě našla dopis. Dal stuhu mamince. Maminka je už déle nemocná, vypadá to vážně. Dal jí stuhu se slibem, že jí pomůže s mladší sestrou – tatínek s nimi už nežije. Dnes je mu dvacet. Maminka je na tom dobře a znovu se vdala. On stojí na svých nohou a myslím si, že se naučil být šťastný.......

...... Vyjít s ním nebylo snadné. Žlutou stuhu si vzal beze slova a někam zmizel. Po několika dnech jsem ve schránce důvěry v mé třídě našla dopis. Dal stuhu mamince. Maminka je už déle nemocná, vypadá to vážně. Dal jí stuhu se slibem, že jí pomůže s mladší sestrou – tatínek s nimi už nežije. Dnes je mu dvacet. Maminka je na tom dobře a znovu se vdala. On stojí na svých nohou a myslím si, že se naučil být šťastný.......

...... Najednou se objevil na chalupě bývalý žák a syn přišel s rozpaky: „Mami, vím, že je to nesmysl, ale nemáš náhodou tady příběh se žlutou stuhou? Kamarád ho potřebuje, nutně.“ Příběh jsem měla, čekal mne kurz pro pedagogy, kam jsem příběh vezla. K čemu jej mladý muž potřeboval? Nevím, ale vím, že mu stálo za to přijet pro něj na chalupu a riskovat nepochopení.....

...... Najednou se objevil na chalupě bývalý žák a syn přišel s rozpaky: „Mami, vím, že je to nesmysl, ale nemáš náhodou tady příběh se žlutou stuhou? Kamarád ho potřebuje, nutně.“ Příběh jsem měla, čekal mne kurz pro pedagogy, kam jsem příběh vezla. K čemu jej mladý muž potřeboval? Nevím, ale vím, že mu stálo za to přijet pro něj na chalupu a riskovat nepochopení.....

„Poznáváte mě?“ Dívám se do očí muže a usilovně přemýšlím. „Gymnázium...,“ napovídá, „učila jste mne matematiku.“ Snažím se vzpomenout si. „Podívejte,“ navazuje. Na zádech má hezký sportovní batoh, na který ukazuje. Pohotově ho chválím. „Hezký batoh.“ „To nemyslím,“ upřesňuje. Sundává ho: „Vidíte tohle?“ Na kraji batohu se houpe tmavý provázek. „Hm,“ ohodnotím. „Poznáte to? To je žlutá stuha. Pamatujete tehdy před Vánoci, tolik jste mi pomohla...“

„Poznáváte mě?“ Dívám se do očí muže a usilovně přemýšlím. „Gymnázium...,“ napovídá, „učila jste mne matematiku.“ Snažím se vzpomenout si. „Podívejte,“ navazuje. Na zádech má hezký sportovní batoh, na který ukazuje. Pohotově ho chválím. „Hezký batoh.“ „To nemyslím,“ upřesňuje. Sundává ho: „Vidíte tohle?“ Na kraji batohu se houpe tmavý provázek. „Hm,“ ohodnotím. „Poznáte to? To je žlutá stuha. Pamatujete tehdy před Vánoci, tolik jste mi pomohla...“

- 14 -

Komenského desatero

- 15 -

Příběh – kouření a my – žákovská práce

- 16 -

Dopisy žáků 6.ročníku – zhodnocení celoroční práce Projekt "Bezpečná škola" na Základní škole Zeyerova Kroměříž V Kroměříži 2. června 2005 Ahoj kamarádi Jmenuji se Lucka Jeřábková a jsem žákyně 6.C Základní školy Slovan, která se, stejně jako jiné školy v Kroměříži, v naší republice a na celém světě, přihlásila k projektu "Bezpečná škola". Ráda bych vám napsala o aktivitách a činnostech, kterým jsme se v rámci tohoto projektu věnovali v průběhu celého šestého ročníku. Tak jak to vlastně všechno začalo ... Na začátku školního roku k nám přišel pan ing. Zdeněk Vopička, který je poradcem Bezpečné komunity Kroměříž pro oblast dětí a mládeže. Beseda, která se jmenovala "Úraz není náhoda" se samozřejmě týkala úrazů a nehod a my jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací, jako například, že Kroměříž je 1. bezpečnou komunitou ve střední a východní Evropě. Poté jsme se s vervou pustili do práce, protože, jak nám vysvětlila paní učitelka Ginterová, nás jí čekalo opravdu hodně. Nejprve jsme si vyrobili složky, do kterých si ukládáme naše nasbírané materiály a některé výrobky. Naše složky vyzdobené obrázky vypadaly moc pěkně, tedy alespoň já jsem byla s tou svojí navýsost spokojená. Nové poznatky o nebezpečných situacích jsme se pokusili předávat mladším žákům naší školy formou leporel o neposedném vajíčku Vaškovi, které se potýkalo s nehodami ve škole, na silnicích nebo na schodech. Věřím, že se děti ve školní družině nejen pobavily, ale také poučily. O tom jsme se mohli přesvědčit hned v říjnu, kdy na naší škole probíhal Týden zdraví a my jsme pomáhali učitelům prvního stupně hlídat děti o přestávkách a před vyučováním. Ještě předtím ale přišla řada na naši zručnost. Aby nás bylo možné rozpoznat, vyrobili jsme si velkou placku s nápisem "dávám na tebe pozor" a pár menších placek, které jsme připínali žákům. Těm hodným placku pochvalnou a zlobivcům, ať se polepší. Pomalu se blížilo pololetí a my jsme začali pracovat na miniprojektu, který nám zadala paní učitelka s dvouměsíčním předstihem. Naším úkolem bylo vyhledat a zdokumentovat nebezpečná místa v našem okolí. Naše skupinka si dala na projektu opravdu záležet, aby bylo co ukázat ostatním spolužákům. Nebezpečná místa se hledala dobře, výroba plakátku, focení a kreslení nám šlo na jedničku, ale pak přišla ta nejtěžší věc - navrhnout, jak celou situaci vyřešit. Nakonec jsme se vypořádali i s tím a celá třída předvedla pěkné návrhy ohodnocené velkými jedničkami. Když k nám opět zavítal pan Vopička, povídali jsme si o šikaně a o mezilidských vztazích. Ve třídě jsme se společně dohodli, jaká pravidla budeme dodržovat, aby se naše vztahy zlepšili a sestavili jsme si třídní "desatero bezpečného chování". Když před jednou hodinou Občanské výchovy vstoupila paní učitelka do třídy s obrovským plakátem polepeným grafy, obrázky a články, tak nás to trochu zarazilo. Ale ne na dlouho. Plakát, který ještě před chvílí vypadal tak hrozivě, byla čtyřtýdenní soutěž, kterou pro nás připravili žáci sedmých tříd a která měla prověřit naše dosavadní znalosti. A věřte, že to nebylo vůbec jednoduché. Nejen v Občanské výchově, ale i v jiných předmětech jsme se učili, jak být opatrní. Ve slohu nám paní učitelka například zadala práci s názvem "Popis kola", kde jsme měli popsat správně vybavené kolo, se kterým bychom bez obav mohli vyjet na silnici. Samozřejmě s helmou! Učili jsme se také volat v krizových situacích na čísla Integrovaného záchranného systému, což nás velmi bavilo, protože jsme nacvičené telefonáty předváděli před celou třídou, ale hlavně proto, že to nebylo doopravdy. Pomalu se blíží konec školního roku všichni se už určitě těší na prázdninové volno. Abychom ostatní upozornili na nehody, úrazy a nebezpečné situace, které nás mohou o prázdninách potkat, vyrobili jsme trojrozměrné poutače a vyzdobili jsme jimi společné prostory naší školy. Ty nejzdařilejší vám na začátku příštího školního roku pošleme spolu s našimi dopisy a doufáme, že se vám budou líbit. Prací na poutačích jsme uzavřeli nejen šestou třídu, ale i první část projektu "Bezpečná třída" na druhém stupni. Při příležitosti předávání osvědčení nás paní učitelka všechny pochválila a poděkovala nám za pilnou práci a originální nápady. Také nám předvedla malý pracovní sešit určený pro žáky 6. ročníku, kde jsme našli vše, na čem jsme pracovali po celý rok. Díky němu to budou mít budoucí šesťáci mnohem jednodušší a to je přece taky naše zásluha. Práce na projektu byla moc zábavná, ale hlavně poučná a většina z nás se těší do sedmé třídy na jeho pokračování. Přeji všem krásné prázdniny bez úrazů. Vaše Lucka Jeřábková budoucí sed mačka ZŠ Slovan

- 17 -

Alan Marshall – Už zase skáču přes kaluže – ukázka ALAN MARSHALL UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE Nedlouho po tom, co jsem ochrnul, se mi začaly smršťovat svaly na nohou, a záda, dříve rovná a pevná, se nachylovala k jedné straně. Šlachy pod koleny mi tuhly do provazců a stahovaly nohy k sobě, až se mi postupně zkřivily a zůstávaly ohnuté jakoby vkleče. Dvojité šlachy pod oběma koleny se mi bolestivě napínaly a maminka měla strach, že když mi někdo nohy co nejdřív nenarovná, zůstanou navždycky takto stažené. Naléhala na doktora Crawforda, aby mi předepsal nějaké léčení, po kterém bych zase mohl normálně nohama pohybovat. Doktor Crawford měl jen nepatrné ponětí o tom, jak se dětská obrna vyvíjí, a zprvu pozoroval zamračeně a s nesouhlasem maminku, když se pokoušela probudit mi v nohou život a třela mi je kořalkou a olivovým olejem. Poradila jí to žena pana učitele, která tvrdila, že si tak rozehnala revma. Potom však poznamenal: "Uškodit mu to nemůže," a otázku mých nehybných nohou odložil, dokud si znovu nezjistil, jaké komplikace měly oběti; obrny v Melboumu. Doktor Crawford bydlil v Balunze, malém městečku vzdáleném čtyři míle od naší osady, a za pacienty ze vzdálených končin zajížděl jen ve zvlášť naléhavých případech. Šedý koník mu pěkně klusal před pérovanou bryčkou s napůl zdviženou střechou, a když se tak doktor ukláněl a mával bičíkem na kolemjdoucí, moc mu to pod obrubou shrnuté modré plsti slušelo. Tou pérovanou bryčkou se vyrovnal i statkářům, ne však statkářům, kteří měli pérovanou bryčku s gumovými obručemi. Dovedl se vždycky pohotově vytasit se svými znalostmi o běžných nemocech. "Mohu s jistotou prohlásit, paní Marshallová, že váš chlapec nemá spalničky." Obrna však patřila k nemocem, o nichž věděl pramálo. Když jsem se rozstonal, zavolal si na poradu ještě dva lékaře a jeden z nich nám oznámil, že mám dětskou obrnu. Ten doktor byl zřejmě hodně obeznalý a na maminku udělal dobrý dojem. Začala se ho tedy vyptávat dál, ale on jenom řekl: "Být to můj syn, dělalo by mi to opravdu velké starosti." "To věřím," řekla maminka suše a od té doby mu už nedůvěřovala; Věřila doktoru Crawfordovi, který jí po odchodu druhých dvou lékařů řekl: "Paní Marshallová, nikdo nemůže říct, jestli váš syn bude mrzák, nebo ne, ani jestli bude žít, či zemře. Já věřím, že žít bude, ale je to jen v rukou božích." . Toto prohlášení maminku utěšilo, ale na tatínka zapůsobilo docela jinak. Pro něj znamenalo od doktora Crawforda přiznání, že o dětské obrně nic neví. „Jak řeknou doktoři, že jsi v rukou božích, tak víš, že je s tebou konec,“ prohlásil. Přece jen se však pan doktor Crawford musel nakonec rozhodnout, co podniknout s mýma nohama, které se pořád stahovaly. Celý neklidný a nejistý tiše bubnoval válečkovitými prsty na mramorové desce stojánku s umyvadlem, který jsem měl u postele, a mlčky se na mne díval. Maminka stála vedle něho napjatě a tiše, jako vězeň, když očekává rozsudek. "Nu a teď, paní Marshal1ová, co s těma nohama ... Hmm ... ano, ano ... Dá se bohužel dělat jen jedno. Chlapec je statečný. To je štěstí. Musíme prostě ty nohy narovnat. A to nejde jinak, než je stlačit násilím. Měly by se vší silou napřímit. Otázka je, jak? Myslím, že by bylo nejlepší položit ho každé ráno na stůl a pak si mu plnou vahou lehnout na kolena, až se nohy narovnají. Řekněme třikrát. Ano, třikrát snad postačí. Třeba to napoprvé zkuste dvakrát." "Bude to hodně bolet?" zeptala se maminka. "Bohužel ano." Doktor Crawford se odmlčel a pak dodal: "Budete potřebovat všechnu svou odvahu." Každé ráno mne maminka položila na záda na kuchyňský stůl a já se zadíval na obraz vyděšených koní, který visel na komíně nad krbovou římsou. Byla to rytina a na ní se vedle sebe v hrůze vypínali vraník a bělouš a jen několik stop od rozšířených nozder jim končila klikatá čára blesku, který vyšlehl z temnoty bouře a deště. Na protější stěně visel obraz, který výjev doplňoval, koně na něm již pádili jako šílení pryč; nohy měli natažené jako houpací koníci a hřívy jim vlály. Tatínek bral všechny obrazy smrtelně vážně a občas se zastavil, zadíval se na tyhle koně, přivřel jedno oko, aby se lépe soustředil, a odbornicky je oceňoval. Jednou mi řekl: "Jsou to určitě árabi, ale ne čistokrevní. A klisna má na nohou otoky. Podívej se jí na kotníky." Mrzelo mne, že vidí na těch koních chyby. Pro mne znamenali mnoho. Každé ráno jsem s nimi prchal před pronikavou bolestí. Náš strach splýval a stával se jediným strachem, který nás spojoval v společném utrpení. Maminka mi položila obě ruce na pozvednutá kolena, zavřela pevně oči, aby udržela za stisknutými víčky slzy, a celou svou vahou si mi lehla na nohy a tlačila je dolů, až se při tiskly na stůl. Pod její tíhou se mi kolena narovnávala, prsty na nohou se roztahovaly a pak se ohnuly dolů a stočily se mi až k chodidlům jak ptačí pařát. Když se mi šlachy pod koleny začaly natahovat a napínat, hlasitě jsem křičel a s vytřeštěnýma očima jsem se úpěnlivě díval na vystrašené koně nad krbovou římsou. V křeči,

- 18 -

při níž jsem bolestí málem omdlíval, se mi prsty stáčely dolů a já volal na koně: "Ach koně, koníčci ... Ach koníčci, koně ... " ( ... ) Jak čas utíkal, berle ke mně už nerozlučně patřily. Paže se mi vyvinuly mnohem víc než ostatní tělo a podpaží jsem měl tuhá a tvrdá. Berle mne již nedřely a chodil jsem docela snadno. Naučil jsem se chodit na několik různých způsobů, které jsem si pojmenoval podle druhů koňské chůze. Dovedl jsem běhat, klusat a cválat. Často a těžce jsem padal, ale během času jsem se naučil dopadat tak, abych se neuhodil do "špatné nohy". Své pády jsem si rozdělil do různých typů, a jakmile jsem viděl, že upadnu, věděl jsem přesně, bude-li to pád "dobrý" či "špatný". Jestliže mi uklouzly berle ve chvíli, kdy jsem už udělal krok kupředu, upadl jsem na záda a to byl nejhorší pád, protože jsem si často vyrazil dech nebo si zkroutil pod sebe "špatnou nohu". Bolelo to až hrůza, a když jsem takhle upadl, nejednou jsem bušil rukama do země, abych se nahlas nerozplakal. Když mi uklouzla jen jedna berle, nebo narazila na kámen či na kořen, upadl jsem dopředu na ruce a nestalo se mi nikdy nic. Byl jsem pořád samý šrám, boule nebo škrábanec a večer co večer mi maminka ošetřovala nějaké zranění, které jsem toho dne utržil. Nijak mě to však nekrušilo. Přijímal jsem ty nepříjemnosti jako něco docela běžného a ani na chvíli mi nenapadlo, že by měly něco společného s mým zmrzačením, vždyť jsem se tenkrát za mrzáka vůbec nepokládal. Začal jsem chodit do školy pěšky a poznal jsem, co znamená být úplně vyčerpán – takové vyčerpání všichni postižení znají a stále se ho obávají. Vyhledával jsem vždycky co nejkratší cestu k místu, kam jsem se chtěl dostat, a nikdy jsem neobcházel zatáčky, vždycky jsem si nadešel. Než abych obcházel bodláčí, raději jsem jím prolezl, a než bych si zašel pár kroků k vratům, prodíral jsem se plotem. Zdravé dítě si vybíjí přebytečnou energii tím, že dovádí, poskakuje, běhá kolem dokola nebo si cestou po silnici před sebou kope kamenem. Také jsem se potřeboval takhle vyřádit, a když jsem šel po silnici, začal jsem nemotorně skákat a vyhazovat, to všechno z prosté touhy ukázat, jak je mi na, světě dobře. Když mne však sousedé viděli, jak neohrabaně projevuji radost ze života, dojímalo je to a dívali se na mne s takovým soucitem, že jsem se zarazil, počkal, až přejdou, a pak jsem se znovu vrhal do svého šťastného světa, daleko od jejich smutku a bolesti. Ani jsem si to neuvědomoval, ale začínal jsem si vážit docela jiných hodnot. Dříve jsem měl přirozenou úctu před chlapci, kteří bez přestání četli, teď jsem byl přímo posedlý fyzickými výkony. Kluky, kteří hráli dobře kopanou, boxovali nebo jezdili na kole, jsem teď obdivoval mnohem víc než kamarády, kteří vynikali v oblasti duševní. Začal jsem se přátelit s největšími rváči a často jsem mluvil až výhružně. "Uvidíš, Tede, jak ti po vyučování vrazím jednu do oka," řekl jsem třeba. Užíval jsem násilnických výrazů, ale zdráhal jsem se násilnicky jednat. Kamaráda bych byl do oka nikdy neuhodil, ledaže by on uhodil dřív mne. Jakékoliv násilí mi bylo z duše protivné. Když jsem viděl, jak někdo práská koně nebo kope psa, rychle jsem se běžel schovat domů, objal jsem Megy a chvilku jsem se jí pevně držel kolem krku. Hned mi bylo lépe u srdce, vždyť ona byla před takovým zacházením uchráněna, a to mne trochu ukonejšilo. Na zvířata a ptáky jsem myslel skoro pořád. Let ptáků na mne působil jako hudba. Když jsem se díval na běžící psy, vnímal jsem téměř bolestně krásu jejich pohybů, a při pohledu na cválajícího koně jsem se chvěl pocitem, který jsem sám dobře nechápal. Neuvědomoval jsem si, že zbožňováním všech pohybů, které vyjadřují obratnost a sílu, si vynahrazuji to, že sám nic podobného dokázat nemohu. Věděl jsem jen, že pohled na ně mě duševně vysoko povznáší. Chodili jsme s Jožkou Carmichaelů na králíky a na zajíce a s houfem psů jsme se toulali po buši a otevřených pastvištích. Když jsme tak vyplašili zajíce a psi se za ním divoce pustili, sledoval jsem s nadšenou radostí, jak se lovecký pes vlní v běhu, jak sklání hlavu nízko k zemi, v jak velkolepé křivce prohýbá šíji a ramena a jak se otáčí a naklání, když se řítí za prchajícím zajícem.

Často jsem chodíval večer na procházky po buši, abych se načichal vůně půdy a stromů. Klekal jsem uprostřed mechu a kapradí, tiskl tvář k zemi a vdechoval ji. Hrabal jsem prsty mezi kořínky trávy a nesmírně mne zajímalo, jak vypadá tkáň hlíny, kterou držím v ruce, jaká je na omak a jaké jsou v ní jemňoučké, jak vlásky tenké kořínky. Připadalo mi to všechno jak zázrak a začínal jsem mít pocit; že mám hlavu moc vysoko nad zemí a nemohu plně vychutnat trávu, luční květiny, kapradí a kameny kolem stezky, po které jdu. Přál jsem si být jako pes a běhat s nosem u země, aby mi neunikla jediná vůně·a abych nepřešel bez povšimnutí žádný ten zázračný kámen nebo rostlinu. Rád jsem se plazil kapradím na břehu rybníčka, prorážel výzkumné tunely v podrostu, anebo jsem ležel na zemi s obličejem u kadeřavých vějířků kapradiny, které se právě vynořily z tvořivé temnoty

- 19 -

země a něžně se svíraly jak ručky nemluvňátka. Byly tak jemňoučké a tolik v sobě měly laskavosti a soucitu! Skláněl jsem hlavu ještě níž a hladil si o ně tváře. Cítil jsem se však spoután a omezen v hledání příčiny, která by objasnila můj hlad po přírodě a ukojila jej. Vytvářel jsem si tedy sny, protože v nich jsem se mohl pohybovat, jak jsem si jen přál, a mé tělo mi v tom nebránilo. Po večeři, než bylo na čase jít spát, v těch prvních chvílích, kdy se snáší tma plná tajuplných příslibů, na rybníčku začínají skřehotat žáby a z dutých větví vykukují první vačice, jsem stával u našich vrátek a díval se jejich příčkami na buš, který se v očekávání noci nehybně tyčil za silnicí. Za těchto večerů, které jsem tolik miloval, skrýval se za horou Turallou vycházející měsíc a její mohutný oblouk se ostře rýsoval v měsíční záři. Když jsem tak poslouchal skřehotání žab, křik sovy či vrčení vačice, rozlétal jsem se v duchu závratným tryskem nocí; běžel jsem po všech čtyřech s nosem při zemi a sledoval stopu králíka nebo klokana. Zda jsem byl právě dingem, či psem, který se volně toulá divočinou, jsem sám nevěděl, ale nikdy jsem se neodloučil od buše, jímž jsem se bez odpočinku hnal v mohutných skocích. Patřil jsem k němu a všechno, co nabízel, bylo moje. V tomto úniku od skutečnosti, která pro mne znamenala námahu při každém kroku, jsem poznával rychlost, při níž jsem se neunavil, skákal jsem a dováděl a nestálo mě to nejmenší úsilí. Pohyboval jsem se s obratností, jíž jsem se tolik obdivoval u zdatných mužů při práci a u běžících psů a koní. Když jsem byl psem, pádil jsem nocí a necítil jsem nejmenší námahu, únavu ani bolestivé pády. Uháněl jsem bušem s čenichem u země poseté listím, vzdálen o jedinou délku za prchajícím klokanem, kličkoval j sem za ním, chytal ho ve skoku, řítil jsem se přes klády a přes potoky, vybíhal jsem z měsíčního světla do stínu, mrštně jsem se otáčel a celé mé tělo bylo jediný pevný svěží sval a jen jiskřilo radostí ze života. Ve chvíli, kdy jsem však králíka nebo klokana dopadl, sen končil. Toužil jsem jen po honbě a po splynutí s bušem. Nedovedl jsem si představit, že zdravé tělo může pocítit únavu. Únavu jsem spojoval jen s chůzí o berlích a v životě zdravých lidí pro mne neměla místa. To jenom berle mi bránily, abych běžel bez jediného zastavení až do školy, jen ony byly vinny tím, že mi tak bušilo srdce, když jsem stoupal do kopce, že jsem se musel opřít o strom a těžce oddechovat, když mí kamarádi utíkali dál. Nemohu však říci, že jsem své berle nenáviděl. Ani jsem nenávidět neuměl. Ve svých snech jsem je opouštěl, ale vracel jsem se k nim bez odporu. V této době, kdy jsem se přizpůsoboval svému novému životu, mne oba světy, v nichž jsem žil, stejně těšily, z každého z nich jsem čerpal povzbuzení a sílu na cestu do světa druhého. To, co jsem prožíval ve skutečném světě, mne zakalovalo v ocel, a ve světě snů jsem pak tuto ocel vytasil. (Přeložila Zora Wolfová)

Alan Marshall vyslov [elen maršal] Crawford vyslov [krofort) arab druh koně orientálního původu klus rychlejší chod koně, mírný běh člověka cval rychlý chod koně, při němž kůň již nekráčí, ale dělá skoky Megy vyslov [medž]

Carmichael vyslov [karmajkl] buš tropický porost z nízkých suchomilných keřů (např. v jižní Africe nebo v Austrálii) vačice savec z řádu vačnatců, noční živočich žijící převážně na stromech

• Pro srovnání: Nicholas Evans - Zaříkávač koní ALAN MARSHALL (1902-1984) Australský spisovatel. Z knih: trilogie Už zase skáču přes kaluže, To je tráva, V mém vlastním srdci; Lidé pradávných časů (mýty původních obyvatel Austrálie)

- 20 -

Materiály na výrobu leporela

VEJCE VAŠEK SE PERE •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• •••••••••••••••

VEJCE VAŠEK VE TŘÍDĚ ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• ••••••••••••••••

- 21 -

VAJÍČKO NA SCHODECH •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• •••••••••••••

VAJÍČKO NA PŘECHODU •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• ••••••••••••••

- 22 -

VEJCE VAŠEK V JÍDELNĚ ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• ••••••••••••

VEJCE VAŠEK V TĚLOCVIČNĚ •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• •••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• •••••••••••

- 23 -

VEJCE VAŠEK DNESKA CVIČNĚ ZABĚHÁ SI V TĚLOCVIČNĚ

KDO MU ŘEKNE, KDE SE STOJÍ UČITEL SE O NĚ BOJÍ ................ .

DEVÁŤÁCI NA KOŠ PÁLÍ ZA ZÁVĚSEM BASKET VÁLÍ

HLAVA BOLÍ AU AU AU OBVAZY MÁ NA TURBAN

VEJCE VAŠEK MĚLO CHVAT ZAPOMNĚLO POZOR DÁT

PO ČTYŘECH UŽ BERE SCHODY SNAD UŽ NEVÍ, JAK SE CHODÍ

NOŽKA SE MU SKLOUZLA LEHCE PADÁ DOLŮ, I KDYŽ NECHCE

BUDE CHODIT DO ŠKOLY SE SÁDROU A O HOLI - 24 -

,;

VAJÍČKO MÁ TRABLE VŠUDE I V JÍDELNĚ SPĚCHAT BUDE

RYCHLE TÁCEK, JÍDLO SEM! UFRKNE VŠEM PŘED NOSEM

JAK TAK BĚŽÍ KE STOLU NEVŠIMNE SI BRAMBORU

KARAMBOL JEHNEDLE TADY SBÍRAT NUDLE BUDE VŠADY

VAJÍČKO VE TŘÍDĚ SEDÍ NA TABULI SMUTNĚ HLEDÍ

NECHCE SE MU ANI CHVILKU UČIT SE DNES NÁSOBILKU

ZHOUPNE ŽIDLI A PAK - RÁNA SITUACE JE TO ZNÁMÁ

TŘIDA SE MU SMĚJE CELÁ (JEN) KDYBY HLAVA NEBOLELA - 25 -

VEJCE BĚŽÍ DO ŠKOLY NESE TAŠKU S ÚKOLY

NA PŘECHODU POZOR NEDÁ AUTO JEDE - BĚDA, BĚDA III

SKOŘÁPKY SE VÁLÍ VŠUDE SANITKA TU RYCHLE BUDE

OFAČUJÍ VEJCE MILÉ UŽ JE ZASE CELÉ BÍLÉ

VAJÍČKO JE ROŠŤÁK MALÝ ČASTO ZLOBÍ SPOLUŽÁKY

SLOVÍČKEM JE POPICHUJE A PRSTÍČKEM POŠŤUCHUJE

KLUCI TO VŠAK NEMAJ RÁDI TAK SI POZVOU KAMARÁDY

VELKÁ MELA SEMELE SE VAJÍČKO SI BOULE NESE - 26 -

VEJCE BĚŽÍDO ŠKOLY NESE TAŠKU S ÚKOLY NA PŘECHODU POZOR NEDÁ AUTO JEDE - BĚDA, BĚDA !!!! SKOŘÁPKY SE VÁLÍ VŠUDE SANITKA TU RYCHLE BUDE OFAČUJÍ VEJCE MILÉ UŽ JE ZASE CELÉ BÍLÉ

TY SÁM ALE NESPĚCHEJ NA PŘECHODU POZOR DEJ!!!!!

VAJÍČKO JE ROŠŤÁK MALÝ ČASTO ZLOBÍ SPOLUŽÁKY SLOVÍČKEM JE POPICHUJE A PRSTÍČKEM POŠŤUCHUJE KLUCI TO VŠAK NEMAJ RÁDI TAK SI POZVOU KAMARÁDY VELKÁ MELA SEMELE SE VAJÍČKO SI BOULE NESE

TY VŠAK VÍŠ, ŽE VŠECHNY SPORY ŘEŠÍ SE BEZ RAN A BOULÍ

- 27 -

VEJCE VAŠEK DNESKA CVIČNĚ ZABĚHÁ SI V TĚLOCVIČNĚ KDO MU ŘEKNE, KDE SE STOJÍ UČITEL SE O NĚ BOJÍ ................. . DEVÁŤÁCI NA KOŠ PÁLÍ ZA ZÁVĚSEM BASKET VÁLÍ HLAVA BOLÍ AU AU AU OBVAZY MÁ NA TURBAN

TY VŠAK NIKDY NECHOĎ TAM KDE TI HROZÍ ÚRAZ, ŠRÁM !!!!!

VEJCE VAŠEK MĚLO CHVAT ZAPOMNĚLO POZOR DÁT PO ČTYŘECH UŽ BERE SCHODY SNAD UŽ NEVÍ, JAK SE CHODÍ NOŽKA SE MU SKLOUZLA LEHCE PADA DOLU, I KDYZ NECHCE BUDE CHODIT DO ŠKOLY SE SÁDROU A O HOLI ,

o

v·

TY VŠAK VÍŠ, ŽE SCHODY NEJSOU NA ZÁVODY DOBROU DRÁHOU !!!!!!

- 28 -

VAJÍČKO MÁ TRABLE VŠUDE I V JÍDELNĚ SPĚCHAT BUDE RYCHLE TÁCEK, JÍDLO SEM! UFRNKNE VŠEM PŘED NOSEM JAK TAK BĚŽÍ KE STOLU NEVŠIMNE SI BRAMBORU KARAMBOL JE HNEDLE TADY SBÍRAT NUDLE BUDE VŠADY

ZNÁŠ TO - SPĚCH SE NEVYPLÁCÍ PŘIDÁVÁŠ SI DALŠÍ PRÁCI !!!!!!

VAJÍČKO VE TŘÍDĚ SEDÍ NA TABULI SMUTNĚ HLEDÍ NECHCE SE MU ANI CHVILKU UČIT SE DNES NÁSOBILKU ZHOUPNE ŽIDLI A PAK - RÁNA SITUACE JE TO ZNÁMÁ TŘÍDA SE MU SMĚJE CELÁ (JEN) KDYBY HLAVA NEBOLELA

MY VŠAK VÍME JAK DÁT POZOR I KDYŽ NIKDO NEMÁ DOZOR !!!!

- 29 -

Soutěž pro I. stupeň Milé děti Jsme sice už žáky šestých tříd a do družiny nechodíme, ale moc rádi na ni vzpomínáme. Ještě si pamatujeme, jak to mají malé družinkové děti v tak obrovské škole těžké a proto jsme si pro vás připravili pár otázek týkajících se vaší bezpečnosti na různých místech školy. Zkuste se s paní vychovatelkou zamyslet, jestli se opravdu vždy a všude chováte tak, aby se vám ani vašim kamarádům nic nestalo. Pomůže vám v tom naše vajíčko Vašek, které je opravdu hodně neposedné ... Vaší odměnou budou leporela s Vaškovými příběhy, které vidíte na nástěnce a které vám přineseme do družiny. Tak začínáme: 1. Když spěcháš do školy a na přechodu jede jedno auto za druhým: a) rychle přeběhneš, abys nepřišel pozdě b) raději počkáš a omluvíš se paní učitelce c) sice počkáš, ale vymyslíš si nějakou výmluvu 2. Přišel jsi pozdě do školy a každou chvilku bude zvonit: a) vyběhneš po schodech obutý a oblečený, bundu schováš do lavice a budeš doufat, že si nikdo ničeho nevšimne b) rychlostí blesku vyběhneš schody, letíš zpátky do šatny a zase nahoru. "Jen" sis narazil palec, ale stihnul jsi to! c) není ti to sice milé,,,ale raději jdeš pomalu. Lepší přijít pozdě, než s rozbitým nosem 3. Jsi ve třídě brzy a máš dlouhou chvíli: a) prohlédneš si nástěnky, zaliješ kytky nebo nabídneš paní učitelce pomoc b) zaběhneš za sestrou do sedmičky c) budeš se honit s kamarády - trocha pohybu nikdy nezaškodí 4. Trochu jsi se nepohodl s kamarády: a) zabušíš na kabinet paní učitelky a všechno jí řekneš b) proč do toho tahat učitelku, když si to s nimi můžeš vyřídit ručně c) necháš situaci trochu uklidnit a zkusíš to s nimi až druhý den 5. V tělocvičně je to bezva! a) řveš jako pavián a skáčeš po všem jako ta opice b) cvičení je sice od toho, abychom si vybili energii, ale ty víš, že i ostatní si chtějí zacvičit (dokonce i paní učitelka) c) sedíš v koutku a doufáš, že si tě dnes nikdo nevšimne 6

Hurá! Konec vyučování. OBĚD !!!!! a) no to je toho, obědvám přece každý den b) tak a ted' se konečně předvedu. V matematice mi to zrovna moc nepálí, ale slušné chování mě maminka naučila skvěle c) v těláku jsem se dnes moc neukázal, ale na obědě budu zaručeně první

- 30 -

Deskové hry – ukázka prací žáků

- 31 -

- 32 -

- 33 -

Projekt Děti, sídliště a bezpečí – ukázka prací žáků

- 34 -

- 35 -

Projekt V cizích botách – ukázka prací žáků

- 36 -

- 37 -

Nákresy dopravních situací – hledání „dynoménů"

- 38 -

- 39 -

- 40 -

- 41 -

- 42 -

- 43 -

- 44 -

Karta žolík + průvodní dopis

- 45 -

- 46 -

Pracovní listy – Dětství bez úrazů

- 47 -

D1 — Kvidova sázka Téma: nebezpečná jízda na bruslích – dopravní nehoda – smrtelný úraz Cíl: Pomocí příběhu si děti uvědomí, že nebezpečné (rizikové) chování může vyústit v kritickou situaci, která může mít vážné následky (trvalé postižení, smrt). Postup: Děti si přečtou příběh o nerozvážné klukovské sázce, která skončila tragédií. Pod příběhem jsou vypsány doplňující otázky, nad kterými se děti samostatně zamyslí a své odpovědi vyplní do pracovního listu. Na závěr by mělo proběhnout hromadné, učitelem řízené povídání o příběhu – porovnávání odpovědí, konfrontace a obhajoba názorů. Hlavní sdělení: •

Nebezpečné chování (např. rychlá jízda na bruslích po silnici) může vyústit v kritickou situaci (přehlédnutí červené, nedobrzdění, srážka s autem), která může mít vážné následky (smrt Kvida, zármutek blízkých lidí, odsouzení řidiče auta).

•

Každá ze zúčastněných osob má svůj díl viny na této tragédii: Kvido – vymyslel nebezpečnou činnost a přemluvil k ní Ludvíka, Ludvík – nechal se přemluvit a nestihl zastavit na červenou, ostatní kluci – podpořili nebezpečné chování tím, že soudcovali, řidič – nestihl včas zareagovat a zabrzdit – přestože to možná ani nešlo stihnout, bude souzen.

• •

Každý by se měl chovat tak, aby neohrozil život svůj ani druhých! I při jízdě na bruslích může přilba zachránit život!

- 48 -

- 49 -

D2 — Jarní výlet

Téma: jízda na kole bez helmy – dopravní nehoda – oslepnutí Cíl: Pomocí příběhu si děti uvědomí, že nebezpečné (rizikové) chování může vyústit v kritickou situaci, která může mít vážné následky (trvalé postižení, smrt). Postup: Děti si přečtou příběh o cyklistickém výletu, který skončil tragicky. Pod příběhem jsou vypsány doplňující otázky, nad kterými se děti samostatně zamyslí a své odpovědi vyplní do pracovního listu. Na závěr by mělo proběhnout hromadné učitelem řízené povídání o příběhu – porovnávání odpovědí, konfrontace a obhajoba názorů. Hlavní sdělení: •

Nebezpečné chování (např. jízda na kole bez helmy, nesledování dopravní situace) může vyústit v kritickou situaci (přehlédnutí auta, dopravní nehoda), která může mít vážné následky (oslepnutí a z něj plynoucí omezení Janina dalšího života, odsouzení řidiče auta).

•

Každý by se měl chovat tak, aby neohrozil život svůj ani druhých!

•

Než vyjedu na kole, musím zkontrolovat: — osvětlení a odrazky, — dvě funkční nezávislé brzdy, — blatníky a zvonek.

•

Když jedu s kamarádem po silnici, vždy jedeme za sebou, nikdy vedle sebe!

•

Každá ze zúčastněných osob má svůj díl viny na této tragédii: Jana – nevzala si helmu, nedávala pozor na cestu, kamarádi – nedávali pozor na cestu, řidič – nestihl včas zareagovat a zabrzdit – přestože to možná ani nešlo stihnout, bude souzen.

•

Je dobré mít také rukavice, jasné barevné oblečení, pumpičku, nářadí, láhev s pitím.

•

Vždy jezdím na kole v přilbě! Přilba mě chrání před úrazy hlavy – může mi tak zachránit život, předejít trvalému postižení.

- 50 -

- 51 -

D3 — Rozhodnutí je na tobě!

Téma: odpovědné a nezodpovědné chování, předcházení krizovým situacím Cíl: Děti se naučí rozlišovat mezi odpovědným a nezodpovědným chováním. Postup: Na pracovním listu jsou sepsány příklady odpovědného a nezodpovědného chování. Děti se nejprve nad každou situací samostatně zamyslí a do připravených sloupečků vyplní, zda je dané chování odpovědné či nezodpovědné. Poté se spojí do dvojic a společně se pokusí shodnout na jednotném řešení. (Co mají stejně a co jinak? Proč zvolili danou odpověď?) Dále se dvojice spojí do čtveřic, opět sjednotí své odpovědi a společně zformulují, co znamená odpovědné a nezodpovědné chování. Na závěr učitel postupně vyvolává zástupce jednotlivých skupin, aby napsali na tabuli svá vysvětlení („definice“) pojmů odpovědné/ nezodpovědné. Ostatní děti komentují a doplňují. Doplňující otázky do závěrečného povídání: Jak by svět (domov, škola, příroda apod.) vypadal, kdyby se každý choval zodpovědně/nezodpovědně? Do které skupiny byste zařadili své vlastní chování: ve škole, ve volném čase, doma, o prázdninách, při sportu, mezi kamarády? Hlavní sdělení: •

Odpovědnost je podmínkou bezpečného světa.

•

Jsem odpovědný za zdraví své, ale i druhých.

•

Nezodpovědné chování v sobě skrývá spoustu rizik, která mohou vyústit v krizovou situaci s vážnými následky.

•

Odpovědné chování spočívá ve správném zhodnocení rizik a snaze jim předejít.

•

Odpovědné chování je chování rozumné, rozvážné, silné, úctyhodné, chytré, dospělé.

- 52 -

- 53 -

D4 — Pravda, nebo lež Téma: pravdivá a lživá tvrzení o úrazech Cíl: Děti se naučí pracovat s informacemi a rozlišovat pravdivá a nepravdivá tvrzení týkající se zásad bezpečného chování a úrazů. Postup: Děti si přečtou seznam tvrzení a rozhodnou se, které je pravdivé a které lživé. Odpovědi vyplní do dvou sloupců v pracovním listu. Poté děti diskutují o tom, které odpovědi označily jako pravdu a které jako lež a proč, srovnávají své odpovědi. Odpovědi, které označily jako lživé, zkusí přeformulovat tak, aby byly pravdivé. Možnost rozšíření: V předmětu Informatika (či Internet) mohou děti zkusit ověřit pravdivost tvrzení na různých webových stránkách (ministerstvo zdravotnictví, pojišťovny, dopravní podnik apod.) Řešení: Pravdivá tvrzení jsou tato: Léčba jedné těžké popáleniny stojí kolem 2 milionů korun. Odrazky a světla musím mít na kole za šera i za deště. Nebezpečnou hračkou se pro malé děti mohou stát i obyčejné věci, jako např. korálky či igelitová taška. I na dětských hřištích můžeme najít velice nebezpečné předměty. Vždy můžeme vypátrat příčinu úrazu. Pokud nejsme v autě připoutáni, můžeme při nárazu proletět sklem už při rychlosti 30 km/hod. Hlavní sdělení: •

Hlavními sděleními jsou všechna pravdivá tvrzení o úrazech a bezpečném chování.

•

Ne každá zpráva, kterou se dozvíme (od kamarádů, v televizi, časopisu) je pravdivá.

•

Je nezbytné mít dostatek informací z více důvěryhodných zdrojů, abychom mohli posoudit, co je pravda a co je lež.

- 54 -

- 55 -

D5 — Komiks Téma: nebezpečné chování při koupání/plavání – utonutí, trvalé postižení Cíl: Děti si při práci s obrázkovými příběhy zopakují zásady bezpečného chování při koupání. Uvědomí si, jak tragicky může skončit riskantní chování. Postup: V pracovní listu jsou nakresleny dva komiksové příběhy s tematikou nebezpečného chování při koupání. Každý příběh je rozdělen do čtyř obrázků, jejichž pořadí je zpřeházeno. Děti si nejprve prohlédnou obrázky a seřadí je, aby šly za sebou tak, jak se odehrál děj příběhu (pod obrázky napíší čísla správného pořadí). Poté do prázdných řádků dopíší, co si asi postavy myslí nebo co říkají. Děti se též zamyslí nad otázkami pod komiksy: Kdo kde udělal chybu (kde byl kritický okamžik)? Jak neštěstí změní životy chlapců? Jak by se kluci měli chovat, aby k úrazu nedošlo? Své odpovědi napíší. Na závěr by mělo následovat společné povídání o příběhu, o následcích závažných úrazů – shrnutí zásad bezpečného chování při koupání a plavání. Řešení: 1. komiks (v lomu): Správné očíslování obrázků dle pořadí v příběhu: 3, 2, 1, 4. 2. komiks (na přehradě): Správné očíslování obrázků dle pořadí v příběhu: 1, 4, 3, 2. Pozor: Čtení a hodnocení těchto úvah je nutno brát velmi vážně a citlivě, zejména, má-li někdo ve třídě zkušenost s vážným úrazem, s postižením. Hlavní sdělení: •

Koupu se jen ve vodě, kterou bezpečně znám a která je pro koupání určena – nejlépe v doprovodu dospělého!

•

Nejsem-li dobrý plavec, vždy používám při koupání nafukovací kruh, plovací vestu nebo rukávky.

•

Nikdy sám neplavu daleko od břehu a do velké hloubky! Mohou mi nečekaně dojít síly (nebo ve vodě může být vodní vír a stáhnout mě pod hladinu, mohu dostat křeč) a nestačím přivolat pomoc.

•

Nikdy neskáču do neznámé vody! Ve vodě mohou být kameny, vodní víry nebo malá hloubka – mohl bych se zranit na hlavě a utopit.

•

Nekoupu se za nepříznivého počasí (zima, velký vítr a vlny)!

- 56 -

- 57 -

D6 — Detektiv Hruška

Téma: otrava chemikáliemi (léky, hnojivo) Cíl: Děti si uvědomí, jak nebezpečné mohou být chemické látky a špatně užívané léky. Postup: Děti si přečtou příběh o chlapci Kubovi a pokusí se vypátrat, co se stalo a proč a čím se provinily jednotlivé postavy. Nakonec děti zformulují, jak by jednání postav mělo vypadat, aby příběh skončil dobře. Řešení případu: Kuba si sám vzal nějaký lék proti bolení hlavy (možná to byl lék určený na léčbu něčeho jiného nebo lék prošlý). Ještě navíc se omylem napil z láhve s hnojivem na květiny, a tak si přivodil silnou otravu. Svoji vinu nesou všichni: Kuba měl ihned, když ho začala bolet hlava, jít domů a zavolat to rodičům. Neměl si sám brát žádné léky a také dávat pozor, z jaké láhve pije. Kamarádi ho neměli přemlouvat, aby s nimi zůstal venku. Rodiče neměli nechávat lékárnu volně přístupnou. Hnojivo měli mít v označené láhvi uložené v nějaké skříni, polici či skladu (nikoli volně v místnosti). Hlavní sdělení: •

Léky v domácnosti musí být uchovávány v uzamčené lékárničce mimo dosah dětí.

•

Nikdy sám nejím žádné léky!

•

Léky si vezmu jen tehdy, pokud mi je předepsal lékař nebo mi je dali rodiče.

•

Nikdy nepiji neznámou tekutinu, mohl bych se otrávit! Vodu piji jen z vodovodu nebo z originálně balené láhve.

- 58 -

- 59 -

D7 — Proč mě baví svět? Téma: životní hodnoty – jak mohou být ovlivněny trvalými následky úrazu (ochrnutí, oslepnutí, zjizvení těla) Cíl: Děti si uvědomí, co je pro ně v životě důležité a jak by tyto hodnoty (a celý život) mohl ovlivnit úraz s trvalými následky. Postup: Děti si přečtou hodnoty vypsané v pracovním listu a zakroužkují ty, které jsou pro ně v životě důležité (libovolný počet). Na tři zbývající volné řádky mohou dopsat další, pro ně významné, osobní hodnoty. Poté z tohoto výčtu vyberou 6 nejdůležitějších vět a napíšou je do tabulky (mohou je seřadit od první nejdůležitější až po šestou, nejméně významnou). Děti jsou dále vyzvány, aby si představily, že se jim stal úraz. Vyberou si některý z následků (ochrnutí, oslepnutí, zjizvení) a zamyslí se, jak by tento úraz zasáhl do jejich životních hodnot. V tabulce škrtnou to, o co by byl jejich život náhle ochuzen. Na závěr děti sepíší krátké zamyšlení nad tím, jak by se asi po takovémto úrazu jejich život změnil. Společně s učitelem by mělo následovat veřejné čtení vybraných prací a závěrečné povídání o hodnotách, následcích úrazů a jejich vlivu na život. Neměla by chybět reflexe celé této aktivity. Příklady otázek pro závěrečnou reflexi: Jak se vám tento pracovní list vyplňoval? Co bylo těžké/lehké/příjemné/nepříjemné? Jaké pro vás bylo představit si, že se vám stal vážný úraz? Jaké postižení pro vás bylo nejpřijatelnější zvolit a proč? Jakou nejvýznamnější součást života by vám úraz vzal či omezil? Bylo těžké ji škrtnout? Pozor: U této aktivity je nutný empatický přístup učitele, zejména je-li ve třídě někdo trvale postižený! Hlavní sdělení: •

Úraz může zcela změnit můj život.

•

Trvalé následky by mohly z mého života navždy vymazat mnoho věcí, které pro mne mají velkou hodnotu.

- 60 -

- 61 -

D8 — Černá kronika Téma: novinové články o vážných zraněních Cíl: Děti se na případech z krátkých novinových článků zamyslí nad tím, jak lze úra zům předcházet. Postup: V pracovním listu jsou vybrané úryvky čtyř článků o vážných úrazech. Děti si je nejprve pročtou a podle návodu udělají jejich rozbor (barevně v článcích podtrhají odpovědi na otázky). U každého článku se zamyslí, jak šlo úrazu zabránit (jaké rizikové chování vedlo k nehodě). Na závěr napíší krátký článek do černé kroniky o svém vlastním úrazu (co se mohlo stát a jak to mohlo dopadnout). Možnost rozšíření: Ve výtvarné výchově mohou děti společně ze všech článků vytvořit (např. formou dokreslované koláže) celotřídní stránku černé kroniky ve velkém formátu. Výsledek vyvěsit na veřejně přístupné místo ve škole či třídě, příp. nabídnout k otištění do školního časopisu. Hlavní sdělení: •

Úraz může mít vážné následky.

•

I nepatrné zaváhání, zapomenutí, riskování, drobná chyba či neopatrnost mohou vést k těžkému úrazu.

- 62 -

- 63 -

D10 — O víkendu Téma: volnočasové aktivity – jak je může ovlivnit úraz (ochrnutí, oslepnutí, zlomená noha či vyražené zuby) Cíl: Děti se zamyslí nad tím, jak by úraz mohl změnit jejich možnosti trávení volného času. Postup: Děti vyplní do diáře svůj zamýšlený plán činností na víkend. (Možnost obměny: plán činností na ideální vysněný víkend). Děti jsou dále vyzvány, aby si představily, že se jim stal úraz. Vyberou si některý z možných následků (ochrnutí, oslepnutí, zlomená noha či vyražené zuby) a zamyslí se, jak by tento úraz změnil jejich oblíbené činnosti. V diáři pak škrtnou to, o co by byl jejich život náhle ochuzen. Poté si děti představí, jaké mohou být příčiny zmíněných typů úrazů. Jaké chování k nim vedlo. Zkusí se zamyslet, v jakých situacích jejich běžného dne by se jim takový úraz mohl přihodit. Napíší o tom krátkou úvahu. S učitelem si na závěr společně popovídají o tom, jaká omezení může úraz vnést do života, přečtou vybrané úvahy. Neměla by chybět reflexe celé této aktivity. Příklady otázek pro závěrečnou reflexi: Jak se vám tento pracovní list vyplňoval? Co bylo těžké/lehké/příjemné/nepříjemné? Jaké pro vás bylo představit si, že se vám stal vážný úraz? Jaké postižení pro vás bylo nejpřijatelnější si zvolit a proč? Jakou nejoblíbenější činnost by vám úraz vzal či omezil? Bylo těžké ji vyškrtnout z diáře? Poznámka: U této aktivity je nutný empatický přístup učitele, zejména je-li ve třídě někdo trvale postižený! Hlavní sdělení: •

Úraz může zcela změnit můj život.

•

Kvůli následkům úrazu bych nemohl dělat spoustu činností, bez kterých si svůj současný život nedovedu představit.

•

Úraz se nestane náhodou, každý úraz má své příčiny.

•

Zodpovědným chováním mohu mnoha úrazům předejít.

- 64 -

VÝCHOVA K BEZPEČÍ V PRAXI UČITELE díl 3. přílohy. Vzdělávací modul:

Recommend Documents