Východočeská župa a Karel Pippich

Východočeská župa a Karel Pippich Květen 2004

Vlastislav Pilař

OBSAH: 1. Úvod 2. Začátky a vznik prvních jednot 3. Zakládání dalších jednot 4. Doba úpadku 5. Doba znovuobrození 6. Vytvoření župního zřízení 7. Založení župy ve východních Čechách 8. Rozděleni župy 9. Právní postavení žen v Sokole 10. Období 1. světové války 11. Poválečné období 12. Životopis

JUDr. Karla Pippicha

12.1 Rodové souvislosti 12.2 Politická, veřejná a spolková činnost 12.3 Pippich a divadlo 12.4 Pippich a hudba 12.5 Pippich a Sokol 12.6 Rodinní pokračovatelé

13. Závěr 1. Úvod Historie vzniku a založeni Sokola pražského a České obce sokolské je skoro všem členům dostatečně známa a na každém školení např.cvičitelů opakována.Málokde se však také vzpomene na historii vzniku vlastní župy, případně i vlastní jednoty. Při školení cvičitelů jsem zjistil, že neexistují žádné ucelené materiály o historii naší župy a skoro nikdo z mladších cvičitelů neví, proč se naše župa nazývá Pippichova. Proto by tato práce by měla sloužit jako studijní materiál pro župní školitele historie Sokola Východočeské župy – Pippichovy, případně pro další zájemce zabývajíce touto problematikou. 2. Začátky a vznik první jednoty První zmínky o cvičení na tělocvičném nářadí ve východních Čechách jsou z Nasavrk na Chrudimsku, kde již v roce 1843 Adolf Hájek, student práv, se svým kamarádem ze studií Šmídem, cvičili na pivovarském dvoře u svého otce, kde byl sládkem, na vlastnoručně vyrobeném koni, hrazdě a bradlech. Ten, již jako právník , založil v r. 1847 akademický spolek tělocvičný. On se také podílel na vzniku chrudimské jednoty. V Chrudimi již od roku 1864 vedl cvičení v klášterní zahradě, kam 2x týdně dojížděl kočárem z Nasavrk. První rok se cvičilo pilně, ale když br. Hájek nemohl v dalších letech pravidelně dojíždět, návštěvnost cvičení pomalu klesala, až skončila úplně, když odešel do Kolína. Tam pracoval jako náčelník jednoty, později jako župní náčelník a nakonec se stal župním starostou. Zemřel v r. 1916 ve věku 90 let. První jednota v naší župě byla založena hned rok po vzniku Pražské tělocvičné jednoty. Bylo to na schůzi konané v červnu

1863 v Pardubicích . Do nového spolku se přihlásilo ihned asi 50 členů. Byly vypracovány stanovy jednoty, zaslány na místodržitelství a po průtazích jím schváleny až 9. srpna 1864. Z prvních akcí Sokola v Pardubicích je znám jen výlet do Kutné Hory. Druhou jednotou, založenou v našem regionu, byl Sokol Sezemice, jeho činnost vykazuje však jen dva roky trvání. Také třetí jednota, vzniklá v Ústí nad Orlicí v r. 1866, neměla dlouhého trvání. Její zánik se udává v r. 1870. Po válce v r. 1866 se začali sokolské jednoty zase probouzet k činnosti. Dne 20. října 1867 se v Pardubicích sešlo 50 členů k obnovení činnosti Sokola. Schůzi předsedal starosta města br. Václav Bubeník, který se po volbách stává starostou. Pardubická jednota se stala první ze všech vesnických jednot zakládajícím členem Sokola Pražského od 7. dubna 1868 a mateřská jednota pražská naopak zakládajícím členem pardubického Sokola. Také k založení chrudimské sokolské jednoty došlo až po válce s Pruskem. Jednota se řádně ustavila 13. dubna 1868 a přihlásilo se do ní 64 členů. Prvním starostou byl br.Alois Gallát a prvním náčelníkem br. Adolf Hájek. Obě jednoty, jak pardubická tak chrudimská, spolu úzce spolupracovaly, obě jednoty šířily sokolské myšlenky v místě svého působení , ale i ve vzdálenějším okolí. Svou příslušnost k velké rodině Sokolů projevovaly společnými akcemi. 26.července 1868 uspořádaly společné cvičení v Chrudimi na Střelnici . I u kladení základního kamene Národní divadla 16.května 1868 byly společně.

3. Zakládání dalších jednot V letech 1869-70 přinesl naší oblasti vznik nových jednot. V r.1869 byla opět obnovena jednota v Sezemicích, na ustavující schůzi ve Vysokém Mýtě 13.května 1870 se sešlo 40 členů. Zajímavou historii vzniku měli v Litomyšli, která byla převážně německá. Přesto již v r. 1862 zde založili českoněmecký tělocvičný spolek, jeho stanovy ze 16. května jsou psány dvojjazyčně. Přípravy na založení spolku Sokol spadají do r. 1868. Po schválení stanov se konala ustavující schůze 17. července 1870. V Chocni ustanovili jednotu 13. června 1870, rovněž téhož roku v České Třebové a v Poličce. Počátkem r.1871 bylo v Čechách 96 sokolských jednot, na Moravě 17, ve Vídni 1, na Rusi 2, na Ukrajině 5 a v Americe 8. Většina měla název „ Tělocvičná jednota Sokol“. U nás pouze v Chocni byl název „Hasičská tělocvičná jednota Sokol“, protože v té době ještě patřili pod Sokol i hasiči, neboť jak ukládaly první stanovy, kromě tělocviku byla v Sokole i cvičení hasičská. 4. Doba úpadku Po letech činnosti a úspěchů, přišlo i období nečinnosti a úpadku. Hlavní příčinou byl finanční krach Vídeňské světové výstavy v r. 1873. Rakouská vláda byla zásadně proti Sokolu, nemoc Tyrše a zánik časopisu Sokol vše dovršil.V r.1876 zůstává v celé župní oblasti jen 5 jednot, z nichž, jak udává kronika: „Pardubice spí spánkem spravedlivých a výbor marně se namáhá probuditi členstvo k nějaké činnosti, Chrudim mlčí, neboť pro ni nastala doba sladké nečinnosti už dávno.“ Pouze Vysoké Mýto a Litomyšl dále pokračují ve své činnosti.

5. Doba znovuobrození V 80. letech 19.stol. byla překonána doba úpadku a i v sokolském životě začalo být lépe. Začaly se opět zakládat nové jednoty, v r.1880 jich bylo 86 a jen za 1. pol. jich přibylo téměř 40 a jejich nárůst v dalších letech pokračoval. V r.1882 byla založena jednota ve Skutči, o dva roky později v Hlinsku. Probudila se Chrudim i Pardubice. Mezi zajímavosti patří také, že při odhalení pomníku vynálezcům ruchadla – bratrancům Veverkovým- v Pardubicích, pořádala místní jednota veřejné vystoupení na místním hřišti. Sokolské jednoty začaly opět organizovat kulturní život ve svém okolí. 6. Vytvoření župního zřízení Jak je známo, po založení Sokola Pražského, vzniklo na českém venkově mnoho sokolských jednot, kterým přikládal Tyrš velký význam. Když se dozvěděl o přípravě založení sokolské jednoty v Chrudimi, napsal dopis Aloisu Gallátovi. První návrh na zřízení sokolských žup podává Karel Karejs v časopisu „Žižka“ v r. 1870. Jednoty rozdělil na 11 žup, ale tento návrh později přepracoval, protože některé župy měly příliš velkou rozlohu, nebo nebyly schopny spolupracovat. Později mělo být žup 13 a nakonec jen 6. Naše oblast byla přidělena župě královéhradecké a měla mít 26 jednot. 7. Založení župy ve východních Čechách První podnět k založení sokolské župy vyšel z Chocně. Na pozvání tamního Sokola se zde sešli 27. srpna 1871 zástupci z Chocně, Litomyšle, Vysokého Mýta, České Třebové a Žamberku, aby se poradili o vytvoření župy. Na další schůzi v listopadu byl vypracován návrh stanov, který byl 22. května 1872 podán okresnímu hejtmanství, které ho o tři dny později

zamítlo, protože rakouská vláda nerada viděla obnovení činnosti Sokola. První jednota, které se podařilo ustanovit župu, byla v Kolíně a přijala název nedávno zesnulého zakladatele Tyrše. Stalo se tak 14. prosince 1884. V naší oblasti začalo další jednání o založení župy ve východních Čechách 3. srpna 1884 při slavnostním otevření tělocvičny v Hradci Králové. Na schůzi delegátů 24. srpna byl schválen návrh stanov a zaslán na místodržitelství, které je sice opět vrátilo, ale po drobných úpravách byly 4. února 1885 schváleny. Ustavující valná hromada se konala 22. března 1885 v Hradci Králové. Za župního starostu byl zvolen br. Jaroslav Červený. Sokolská župa východních Čech sdružovala po svém ustavení 15 jednot: Hradec Králové, Pardubice, Nechanice, Chrudim, Litomyšl, Vysoké Mýto, Kukleny, Nové Město nad Metují, Choceň, Holice, Hlinsko, Skuteč, Opočno, Kostelec nad Orlicí a Třebechovice. První společnou akcí, pořádanou župou, byl výlet ve dnech 28. a 29. června do Ústí nad Orlicí a České Třebové. Další významnou akcí byl první župní slet v Pardubicích konaný 14.-16. srpna. Sokolské slavnosti byly ukončeny společným výletem na Kunětickou horu. Druhý župní slet se konal 13.-14. června v Litomyšli. V roce 1887 byl připravován k oslavě 25 let založení Sokola II. všesokolský slet, který jak je známo, nebyl pražským policejním ředitelstvím povolen. Tento zákaz nedokázal potlačit sokolské hnutí, ale naopak vzbudil nevoli a dodal ještě větší nadšení a chuť do další práce.V tomto roce se konal také župní sjezd, na kterém bylo voleno nové předsednictvo. Župním starostou byl zvolen V. Formánek, jeho náměstkem dr. Karel Pippich.

V r. 1888 se koná III. župní slet ve Vysokém Mýtě. Zde je uváděno, že po projevu starosty župy měl velký projev dr. Pippich. Rok 1889 byl památný pro české Sokoly tím, že byla založena Česká obec sokolská, když ustavující sjezd byl svolán na 24. března. Naše župa se ihned přihlásila za jejího člena. Do výboru byli zvoleni: br. V. Formánek, St. Červený a dr. Pippich. Župní cvičení se v tomto roce konalo v Holicích za malé podpory místních obyvatel. Po cvičení se konala župní valná hromada, kde za starostu byl zvolen opět br. Formánek a jako místostarosta dr. Pippich. Schůze župního výboru a župního cvičitelského sboru 11. srpna v Týništi nad Orlicí poprvé projednává rozdělení župy, ale nakonec se usnesli, ponechat ji v původní velikosti. Další jednání se konalo 8. června na župní schůzi v Kuklenách. Podkladem byl článek K.Vaníčka v časopise Sokol, kde ukazuje vady tehdejšího rozdělení. O naší župě praví, že i tato výborně spravovaná župa nemůže zůstat v dnešním rozsahu a navrhuje ji rozdělit na tři části. Pro rozdělení župy se vyslovilo 5 jednot, proti bylo 19 a 6 se nevyjádřilo. Tato jednání probíhala každoročně, vždy se stejným výsledkem až do roku 1895 - roku III.všesokolského sletu. 8. Rozdělení župy 28. září 1895 se konal valný sjezd České obce sokolské, který schválil svatováclavskou rezoluci, a v jeho zprávě se můžeme dočíst, že se očekává rozdělení naší župy, protože je největší rozlohou a ČOS pozoruje úpadek činnosti . Výbor ČOS uložil předsednictvu župního cvičitelského sboru, aby učinilo usnesení o rozdělení a předložilo jej ke schválení župnímu výboru.

Předsednictvo župy s tím nesouhlasilo, ale na nátlak ČOS rozdělení připravilo. Župní cvičitelský sbor na schůzi 21. dubna v Chocni se slabou většinou usnesl, aby se župa rozdělila na severní a jižní. O tomto usnesení se jednalo ještě 8. září na schůzi župního výboru v Pardubicích a to bez přítomnosti župního starosty i místostarosty. Také zástupci 18 jednot nepřišli ani se neomluvili. Po zprávě br. Kudrnáče byl jednomyslně schválen návrh o rozdělení župy, což definitivně potvrdila valná hromada, konaná 10. listopadu v Chocni. Po založení Sokolské župy Orlické v naší župě zůstalo 20 jednot, mezi 15 župami byla podle počtu jednot na 4. místě. Největší jednotou byla Chrudim s 271 členy. Protože úřady opět protahovaly schválení župních stanov, mohla se ustavující valná hromada svolat až na 22. března 1896 do Chocně. Tu zahájil br. Pippich, který zde byl také zvolen jako župní starosta. První župní slet po rozdělení, se konal 15. srpna v Pardubicích. V předvečer byla uspořádána umělecká akademie, druhý den zkoušky, odpoledne průvod a vystoupení na cvičišti na Olšinkách. Je dobré také připomenout s jakými problémy se v této době Sokolové potýkali. Na ně poukazuje např. br. Kukaň v časopise Sokol. Porovnává statistiky let 1895-1897 a dochází k těmto závěrům: 1. V četných jednotách klesá počet členů. 2. V převážné většině jednot klesá počet cvičenců. 3. Rolníků cvičí nepatrný počet. 4. Inteligence se víc a více vyhýbá sokolstvu a zvláště tělesným cvičením. 5. Tělocvičná i vzdělavatelská činnost upadá.

6. Mnoho jednot si stěžuje na lhostejnost, nepřízeň, ba i nepřátelství obyvatelstva. 7. Počet výletů klesá, poněvadž se zmáhá pohodlí a hrůza před tělesnou námahou. 8. Vůči sokolským časopisům a literatuře se jeví netečnost. Je zvláštní, že s podobnými problémy se setkáváme i dnes. Dalším problémem, na který ČOS narazila, bylo získávání učitelů k sokolské práci, aby nebyli za svou činnost v Sokole trestáni. To potvrdil i br. Pippich jako právník. Státní úředníci také nesměli nosit sokolské odznaky. 9. Právní postavení žen v Sokole Je zajímavé také sledovat postavení žen v Sokole, o němž se jednalo až v roce 1909. Byly předloženy dva návrhy, jeden podle komise žen ČOS a druhý podle župy Chelčiské: 1. Členky jsou členy jednot, ale bez volebního práva, platí stejné příspěvky, mají

svůj výbor a cvičitelský sbor.

2. Ženy mají být v jednotě, župě i v ČOS rovnoprávné. O postavení žen v Sokole se jednalo na župě 20. listopadu 1910. Při hlasování byl pokrokovější návrh zamítnut. Je zajímavé, že pro první návrh hlasoval dr. Pippich. Otázka žen byla opět projednávána 23. dubna 1911 na schůzi výboru ČOS a rozhodnuto takto: „Členky župních odborů jsou členy jednot. Mají stejná práva jako muži. V župách se ustaví župní sbor cvičitelek a ten si zvolí náčelnici. Náčelnice je členkou župního předsednictva.“ Po zrovnoprávnění žen nastal velký nárůst počtu sokolek. V mnohých jednotách dosáhl počtu mužů. V následujícím roce byl schválen na valné hromadě návrh s. Dětkové, aby ženám byla umožněna účast v sokolských průvodech. V naší župě jsme byli

pokrokovější než samotná Ženská komise ČOS, která podobný návrh zamítla. V r.1913 tak valná hromada zažila dvě premiéry: 1. Poprvé se jí zúčastnily ženy. 2. Poprvé se volila župní náčelnice. Tou se stala s. Hedvika Kulhavá z Poličky. 10. Období 1. světové války V tomto období vyzývá ČOS k pravidelnému cvičení v jednotách, naše jednoty tomuto prohlášení většinou vyhověly, jen v 8 jednotách se po celou dobu války necvičilo vůbec, protože většina cvičenců odešla z těchto jednot narukovala k armádě. Naproti tomu ve 12 jednotách nepřerušily cvičení vůbec. Válka způsobila , že připravované akce se neuskutečnily, ze sokoloven se stávaly nemocnice. Dne 24. listopadu 1915 byla Česká obec sokolská rozpuštěna. Jako důvod bylo uvedeno, že ČOS pěstuje vztahy s cizinou a má přátelské styky s Amerikou. Přestože se župní valné hromady konaly pravidelně, zprávy přednášené na nich byly smutné. Většina jednot byla nečinná, přesto dr. Pippich povzbuzoval přítomné a věřil ve šťastný konec války. Nejenom ta způsobila přerušení sokolských vystoupení, ale i nepřátelské postoje státních úředníků. Rok 1916 přinesl mimo útrap také něco pozitivního a to obohacení ženského tělocviku o rytmiku. První rytmické vystoupení uspořádaly sestry 20. května v Chrudimi. Teprve až v roce 1918 útlak rakouské vlády slábl, což se projevilo povolením pořádat cvičení i slety. I v naší župě se po okrskových cvičeních koná 28. září župní slet v Pardubicích. Když uzavřeme válečné období můžeme konstatovat, že naše župa ani jednoty se nemohly zapojit do osvobozeneckého boje, ale

nevynechaly příležitost uškodit Rakousku a prospět vlasti. Také župní starosta br. Pippich spolupracoval s vedením Sokola a podporoval pád monarchie. 11. Poválečné období 1918-1921 Ihned po 28. říjnu 1918 se věnovali Sokolové strážní službě. V naší oblasti hlídali nádraží, důležité mosty, vojenská skladiště, vykonávali strážní službu ve městech. 2. února 1919 odjeli někteří udržet pořádek při ustavování vlády na Slovensku. Po zklidnění situace se začíná opět naplno rozvíjet sokolský život, který se vyznačuje velkým nárůstem nových jednot. V naší župě je v roce 1919 95 jednot, r. 1920 134 a v r. 1921 dokonce 147. Takto se Sokolové přiblížili Tyršovu heslu: „Co Čech , to sokol.“ Přibývá ale také práce, protože válečné období zanechalo velké škody. Novými členy se totiž nestávají všichni jen z přesvědčení, ale také proto, že je módní být sokolem. Na první poválečné hromadě 30. března 1919 připomněl dr. Pippich sokolské myšlenky a vzpomněl na ty, kteří zaplatili naší svobodu vlastním životem. Že v župách se život vrací k normálu dokázala akce uspořádaná k prvnímu výročí naší samostatnosti. Byl uspořádán běh s poselstvím prezidentu republiky. U nás byla trasa dlouhá 91 km. Běhu se zúčastnilo 480 sportovců. Začátek r. 1920 je věnován přípravě na VII. slet. Po úspěšném vystoupení na sletu přicházejí však špatné zprávy. Ze zdravotních důvodů odstupuje z funkce náčelník, jeho zástupce, jednatel a nakonec oznámil i dr. Pippich, že nemá potřebné síly do další práce. Odstupující vedoucí byli požádáni, aby ve svých funkcích setrvali do valné hromady. Ta se konala 10. března 1921 a ještě ji řídil br. Pippich. Krátce po té, 29. března, však umírá. „Zemřel

veliký muž, skonal sivý sokol, náš drahý bratr Pippich,“ tak uvádí kronika. Valná hromada, konaná 8. května1921, přijala návrh na pojmenování naší župy jménem svého prvního starosty a od té doby se jmenuje:

SOKOLSKÁ ŽUPA VÝCHODOČESKÁ - PIPPICHOVA ŽIVOTOPIS JUDR. KARLA PIPPICHA 12.1 Rodové souvislosti Zakladatelskou osobností chrudimské větve Pippichů se stal Emanuel Josef Pippich (1812-86). V roce 1847 uzavřel sňatek s Marií Jandovou, z manželství se narodil syn Karel . V roce 1853 se přestěhoval do Chrudimi, kde si založil advokátní praxi. E.Pippich se stal brzy významnou osobností chrudimského kulturního a především hudebního života. Uměnímilovné sklony po otci zdědil také syn Karel Pippich.Narodil se 21.4.1849 ve Zlonicích a v Chrudimi prožil dětská léta . Po ukončení základní školy odešel studovat do Prahy na gymnázium, kde také v roce 1867-71 studoval práva a získal titul JUDr. Soudní praxi vykonával v Jičíně a později v Praze. Po uplynutí potřebné advokátní praxe se stal v roce 1874 koncipientem v advokátní kanceláři svého otce, za šest let jeho společníkem a po jeho smrti v roce 1886 advokátní praxi převzal. Ve stejném roce , kdy se stal trvale chrudimským občanem, se oženil s Miloslavou Havelkovou. V manželství se mu narodila dcera Růžena (1877-1882), která zemřela jako dítě,a starší syn Karel (nar.1875). Ten vystudoval chrudimské gymnázium, ale uprostřed právnických studií v Praze

zemřel na tuberkulózu, stejně jako jeho matka, která zemřela již v roce 1878. Nový sňatek dr.Karel Pippich uzavřel roku 1883 s Antonií Herrovou (1862-1937, která pocházela ze starého chrudimského rodu. 12.2 Politická, veřejná a spolková činnost Hned, jak se Pippich usadil v Chrudimi, začal projevovat velký zájem o kulturní a politické dění ve městě. Jako člověk obdařený organizačními schopnostmi se stal brzy známou osobností, která ovlivňovala život ve městě. Do dějin města se zapojil v roce 1877 jako člen městského zastupitelstva a dále jako městský radní a v roce 1899 se stal členem okresního výboru. O funkci starosty nikdy neusiloval i když se s ním v roce 1900 do této funkce počítalo. Byl si vědom, že by mu na práci v advokátní kanceláři a na bohatou kulturní činnost nezbýval čas. 12.3 Pippich a divadlo Do dalších aktivit, kterým se Pippich věnoval patřilo divadlo. Začínal již jako ochotník v roce 1874 a v roce 1882 se stal ředitelem Spolku divadelních ochotníků, kde nahradil dalšího známého člena Sokola Aloise Galláta. V roce 1911 inicioval výstavbu nového divadla v Chrudimi, ale nejdříve světová válka a později záplavy v místě stavby oddálily dokončení a teprve v roce 1931, tedy 10 let po smrti Pippicha, byl položen základní kámen. Divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1934 a plným právem nazváno jménem Karla Pippicha.

12.4 Pippich a hudba K.Pippich se věnoval i hudbě, byl dobrým klavíristou i zpěvákem. Po příchodu do Chrudimě podnítil obnovení činnosti pěveckého a hudebního spolku Slavoj, v němž působil dlouhá léta jako předseda. Stýkal se a i navštěvoval s B. Smetanou, A. Dvořákem, již od mládí se přátelil se Zdeňkem Fibichem. Pro své vynikající řídící a organizátorské zkušenosti se stal v roce 1905 předsedou Východočeské pěvecké župy. 12.5 Pippich a Sokol. Nejvýznamnější součástí Pippichova života byla jeho práce v sokolském hnutí v Chrudimi, ve východních Čechách i v ústředí v Praze. Dějiny chrudimského Sokola si bez něj neumíme představit. Chrudimská sokolská organizace vznikla v roce 1867 a již v následujícím roce se zúčastnila vystoupení v Praze při položení základního kamene Národního divadla 16.5.1868. K.Pippich byl po vstupu do Sokola cvičencem i aktivním členem a v roce 1885 se stal jeho předsedou. Tuto funkci vykonával až do konce svého života. Měl největší zásluhy na rozvoji jednoty, největší a nejpočetnější v Chrudimi. Byl stoupencem myšlenek Tyrše a Fügnera, s nimiž ho sbližovala myšlenka na sbližování tělovýchovných a estetických hodnot. Propagoval také tělovýchovu žen a jejich účast na tělovýchovných vystoupení. Napsal také článek s názvem „O ženském tělocviku“. Rozebírá v něm názory, že ženy mají dostatek pohybu v domácnosti a připomíná jednostrannost pohybu při mnohahodinové práci dívek a žen u šicího stroje. Jako příklad udává cvičící ženy v sokolských organizací v Americe.

V Chrudimi se cvičilo v létě v klášterní zahradě, v zimě na různých místech-ve staré vodárně, ve třídě gymnázia, v budově děkanství apod. Návrh K.Pippicha postavit novou chybějící tělocvičnu byl přijat v roce 1890, kdy byla stavba i zahájena. Pippich tehdy napsal: „Sokol náš dlouhá léta toužil po úpravném prostorném hnízdě vlastním , v němž by mohl náležitě zkoušeti a vycvičovati své perutě k volnému rozletu“ . Budova sokolovny byla slavnostně otevřena 14.8.1892. Krátce po otevření sokolovny , jedné z prvních ve východních Čechách , se v Chrudimi konal první slet východočeské župy. Chrudimský Sokol rozvíjel pod vedením Pippicha přátelské vztahy s dalšími českými sokolskými jednotami především účastí na veřejných vystoupeních, i ale také se spolky zahraničními. Na počátku 20. století podnikli čeští a s nimi i chrudimští sokolové výpravu do Lvova a v roce 1906 se zúčastnili sletu v Záhřebu. V době , kdy neexistovala organizovaná turistika , pečoval Sokol i o tuto činnost. Chrudimští sokolové vycházeli pod vedením Pippicha , který byl sám zdatným turistou, do blízkého , ale i vzdálenějšího okolí. Byly provázeny nepřímou propagací Sokola , výpravu doprovázeli trubači , účastníci byli oblečeni do sokolských krojů, takže na vesnicích vzbuzovali velkou pozornost. V té době byla důležitá také kulturní a zábavná činnost Sokola, jednota pořádala plesy zábavy kulturní vystoupení. Úspěšná činnost Sokola v Chrudimi, který měl na počátku 90. let více než 300 členů, způsobila, že její starosta byl v roce 1887 zvolen místostarostou východočeské župy a o osm let později se stal jejím starostou. Výrazem uznání Pippichových sokolských aktivit se stalo členství ve výboru České obce sokolské a nějaký čas vykonával i funkci místostarosty , než bylo rozhodnuto , že tato funkce připadne některému členu z Moravy.

12.6 Rodinní pokračovatelé V otcově odkazu pokračoval syn JUDr.Jaroslav Pippich (1885-1966) . Oženil se v roce 1917, měl dvě děti , syn Karel ale zemřel již v roce 1920, a dceru Jaroslavu (1922).

Po roce 1948 byl Jaroslav Pippich tvrdě postižen: Jeho advokátní kancelář byla zrušena a sám byl zbaven práva výkonu advokacie. Později mu byl zabaven i dům , proto odešel do Prahy, kde v roce 1966 zemřel (jeho žena již v roce 1957). Dcera ing. Jaroslava vystudovala chrudimské gymnázium a vysokou školu. Na rodinnou tradici navázala publicistickou a spisovatelskou tvorbou. Po novém sňatku žije od 80.let ve Švýcarsku. Při její návštěvě v roce 1993 jí bylo uděleno čestné občanství města Chrudimě. Její syn Martin absolvoval v r. 1971 filozofickou fakultu UK. V roce 1989 odešel z vlastní vůle z tohoto světa. 13. Závěr života a význam osobnosti Dr.K Pippich projevoval pracovní aktivitu až do posledních dnů svého bohatého života. Ještě 10. března 1921 řídil župní valnou hromadu, ale 29.března, v noci na velikonoční pondělí, zemřel na zápal plic. Jeho pohřeb ukázal čím pro sokoly, a to nejen chrudimské . Přijelo na 700 členů Sokola z celé republiky. Nad rakví se s ním rozloučil , mimo jiné , také starosta ČOS br. Scheiner. JUDr.Karel Pippich znamenal po několik desetiletí pro Chrudim velmi mnoho, nic významného se ve městě neudálo, aby u toho nebyl, na veškerém veřejném konání se podílel.Dá se říci , že žádný z jeho vrstevníků, se nezapsal takovou měrou do historie města.Byl člověkem všestranným a skromným.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Bastl : JUDr. Karel Pippich, Okresní muzeum Chrudim 1999 Holas : Sokol chrudimský , TJ Sokol Chrudim 1912 Horák : Kronika Sokolské župy Východočeské – Pippichovy , Knihtiskárna V.Augusty Litomyšl Šplíchal : 160 let cvičení na nářadí na Chrudimsku, TJ Sokol Chrudim 2003 135 let Sokola Chrudim, TJ Sokol Chrudim 2002