Vybrané prózy Patrika Ouředníka a jejich ohlas v českém a francouzském tisku

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Český jazyk a literatura

Vybrané prózy Patrika Ouředníka a jejich ohlas v českém a francouzském tisku bakalářská práce

Barbora Prudilová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Zbyněk Fišer, Ph.D. Brno 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 18.4.2012

Barbora Prudilová

Zde bych chtěla poděkovat doc. PhDr. Zbyňku Fišerovi, Ph.D., za cenné rady při tvorbě textu a podnětné vedení práce.

1.

ÚVOD .......................................................................................................................5

2.

DÍLO PATRIKA OUŘEDNÍKA ..............................................................................6

3.

EUROPEANA ..........................................................................................................7 3.1. Literárnì rozbor ......................................................................................................7 3.2. Ohlasy na Europeana ...........................................................................................15

4.

PŘÍHODNÁ CHVÍLE, 1855 ..................................................................................23 4.1. Literárnì rozbor ....................................................................................................23 4.2. Ohlasy na Přìhodnou chvìli, 1855 ........................................................................30

5.

AD ACTA …........................................................................................................... 35 5.1. Literárnì rozbor …................................................................................................ 35 5.2. Ohlasy na Ad acta …............................................................................................ 43

6.

SHRNUTÍ ….................................................................................................…...... 49 6.1. Patrik Ouřednìk jako typicky český spisovatel ..........................................…..... 49 6.2. Obratné vyjadřovánì a jazykové hry ..........................................…...... ............... 52 6.3. Experimenty a postmoderna ..........................................…...... ........................... 53 6.4. Čtenár jako spolutvůrce ..........................................…...... .................................. 56 6.5. Dalšì ohlasy..........................................…...... ..........................................…....... 57 6.6. Recepce Ouřednìkova dìla v ostatnìch zemìch ..........................................…...... 59

7.

ZÁVĚR ..........................................…...... ..........................................…... ............ 62

8.

POUŢITÁ LITERATURA ..........…...... ..........................................…... .............. 64

1.

ÚVOD

Patrik Ouřednìk, český spisovatel ţijìcì od 80. let 20. stoletì ve Francii, se v poslednìch letech začal věnovat předevšìm próze. Největšì ohlas sklidila jeho tři dìla Europeana, Přìhodná chvìle, 1855 a Ad acta, jeţ byla přeloţena do vìce neţ dvaceti světových jazyků. Tato bakalářská práce se soustředì na zmìněné tři prózy a jejich recepci v českém a francouzském tisku. Podnětem k takovému tématu nám byly autorovy komentáře, ve kterých se opakovaně vracel k ohlasům, jeţ vzbudila jmenované tři texty. V jádru jeho pozornosti leţelo předevšìm rozdìlné přijetì děl ve Francii a v České republice. V této práci se soustředìme nejen na odlišnosti, které zmìnil Patrik Ouřednìk, jeho výroky nicméně byly impulsem k našemu vlastnìmu srovnánì kritické recepce jmenovaných děl. V rozhovorech Patrik Ouřednìk často zmiňuje několik motivů, které se podle něj objevujì v českých kritikách. Takovými jsou zařazovánì k postmoderně, jistá vztahovačnost českých recenzentů, či jejich neochota přijìmat netradičnì literárnì formy – na druhé straně pak vzdělanost francouzských kritiků, jejich vstřìcnost k novinkám a nápaditý přìstup k interpretaci textů.1 V rozhovoru pro Labyrint Revue tedy napřìklad mluvì o reakcìch na svou knihu Přìhodná chvìle, 1855: „Postoj ke knìţce byl odlišný občas aţ karikaturálně […]. Češtì recenzisté psali vesměs o postmodernismu – slovo, které se neobjevilo v jedné francouzské recenzi. Francouzštì kritici hovořili o Swiftovi, Diderotovi, filosofické povìdce 18. stoletì; z české strany, pokud vìm, jediný Jiřì Pelán zmìnil Diderota. Ten zmnoţený závěr knìţky vyvolal mnoho pozornosti v Česku, prakticky ţádnou ve Francii. Češtì recenzenti nacházeli v textu ironický zápis dějinné zkušenosti komunismu, francouzštì ho četli jako traktát o svobodě. Na zmìněné prózy jsme se zaměřili, neboť právě jim byla věnována v obou zemìch největšì pozornost, bylo tedy moţné pro porovnánì shromáţdit dostatečný počet recenzì – mimo tato tři dìla byly ve Francii vydány pouze dalšì dva texty, Pojednánì o přìpadném pitì vìna a výběr z Ouřednìkových básnì Le Silence aussi.2

1

Srov. OUŘEDNÍK, Patrik. Literatura je volánìm ven (rozhovor Matěje Petrů). Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 47 – 60. či OUŘEDNÍK, Patrik.„Česká kritika je letory tragické a humorem se cìtì dotčena“ (rozhovor Radima Kopáče). Labyrint Revue, č. 19-20 / 2006. Str. 56 – 58. 2 Také ticho (překlad Barbora Prudilová) Srov. Patrik Ouřednìk / bibliografie. Dostupné z www.czechlit.cz/autori/ourednikpatrik/author.bibliografie/ [cit. 29.3.2012]

5

Věnovali jsme pozornost předevšìm recenzìm v českých a francouzských denìcìch, magazìnech i ve specializovaném tisku. Ojediněle byly zařazeny i kritiky uveřejněné na vybraných uznávaných internetových stránkách se zaměřenìm na literaturu (např. iLiteratura.cz).

6

2. DÍLO PATRIKA OUŘEDNÍKA Patrik Ouřednìk je český spisovatel a překladatel ţijìcì ve Francii. Publikovat začal v polovině 70. let – nejprve své francouzské překlady, po odchodu do Pařìţe i vlastnì texty. Jeho dìlo vyniká předevšìm vynalézavým jazykem a formálnìmi experimenty. Jako svůj prvnì text vydal Ouřednìk český překlad Kronik, textů a povìdek Borise Viana z roku 1978. K dìlu tohoto autora se vracel i později, z francouzštiny překládal také prózy Samuela Becketta, Alfreda Jarryho a dalšì stylisticky náročná dìla. Za zmìnku stojì Stylistická cvičenì (1985) Raymonda Queneaua, která Ouřednìk doplnil i několika vlastnìmi texty – vìce neţ jinde v této knize mohl vyuţìt svůj inovativnì přìstup k jazyku. Po šesti letech emigrace začal překládat také do francouzštiny – soustředil se předevšìm na poezii Vladimìra Holana, Jana Skácela či Jana Zábrany. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se pozornost Patrika Ouřednìka zaměřila na samotnou češtinu. Dva slovnìky jsou přìnosem v oblastech doposud nepřìliš probádaných – ve Šmìrbuchu jazyka českého (1988) je čtenáři nabìdnut abecednì seznam vulgarit, nespisovných výrazů a nářečnìch slov seřazených podle významu. Sbìrka Aniţ jest co nového pod sluncem (1994) nabìzì souhrn úslovì, jeţ majì svůj původ v Bibli, a jejich výčet doplňuje synonymnìmi rčenìmi. Esej Hledánì ztraceného jazyka (1997) se pak zaměřuje na češtinu a řeč obecně v kulturně-historickém kontextu. Současně se Ouřednìk začal věnovat i umělecké literatuře. Mimo jazykově důmyslnou pohádku O princi Čekankovi (1993) v tomto desetiletì vznikly i dvě básnické sbìrky, Anebo (1992) a Neřkuli (1996). S novou formou i tématy přišel tento autor v Roku na čtyřiadvacátou (1995). Koláţ vzpomìnek z let normalizace je prvnìm z Ouřednìkových děl zaměřených na dějiny, předevšìm dějiny mezilidské komunikace. Na přelomu tisìciletì pak vycházì kniha Klìč je ve výčepu (2000), prostý seznam nápisů ze dveřì veřejných toalet. Dosud nejvýraznějšìm dìlem jsou Europeana aneb Stručné dějiny dvacátého věku (2001). Ouřednìk zde střìdá fakta s mystifikacì, aby postihl zásadnì okamţiky, ideologie a objevy minulého stoletì – svůj vlastnì komentář ale čtenáři nenabìdne, odosobněná minulost je zprostředkována pouze skrze cizì myšlenky. Následujì dvě novely, skeptické vzpomìnky anarchisty z 19. stoletì Přìhodná chvìle, 1855 a detektivnì přìběh o praţském důchodci Ad acta, obě z roku 2006. Kniha Utopus to byl, kdo učinil

7

mne ostrovem (2010) pojednává o dějinách utopické literatury a jejìm vlivu na proměny společnosti. Prozatìm poslednìm dìlem Patrika Ouřednìka je divadelnì hra Dnes a pozìtřì (2011).

8

3.

EUROPEANA

3.1. Literární rozbor Roku 2000 vyšla zatìm nejznámějšì z próz Patrika Ouřednìka, Europeana aneb stručné dějiny dvacátého věku. Svoje ambice formuloval autor uţ v názvu – na 116 stránkách představuje zásadnì i méně zásadnì okamţiky 20. stoletì v evropském kontextu. Kapitoly zde chybì, text je členěn jen do odstavců – pouze na okraji stránek jsou v margináliìch vypsány konkrétnì myšlenky. Forma European je velmi specifická – je těţké je zařadit ke konkrétnìmu druhu literatury, tìm spìše stanovit jejich ţánr. Ačkoliv se dìlo zdá být na prvnì pohled sbìrkou fakt o historii 20. stoletì, a bylo by moţné jej tedy určit jako odbornou literaturu, vzhledem k mnoţstvì mystifikacì, nesystematickému sledu informacì a mnoha chybějìcìm údajům je nutné tuto domněnku opustit. Jistě je účelem European také informovat. V textu je ale moţné sledovat několik prvků, které ukazujì na zařazenì k odlišnému typu literatury. Čtenář ve vyprávěnì nacházì mnoho ozvláštněnì, dìky kterým se zaměřuje na formu spìše neţ na obsah. Dìlo tak zìskává poetickou funkci a jeho zaměřenì je tedy estetické. Pokud vezmeme v potaz také fikčnì povahu mnoha předkládaných událostì, můţeme Europeana s jistotou určit jako literaturu uměleckou. Text nese rysy charakteristické pro několik literárnìch ţánrů. Nejvìce z nich odkazuje ke kronice – předevšìm pak historické téma, komplexnì pojetì konkrétnìho časového obdobì a zdánlivá objektivita bez komentářů vypravěče. Podle Tibora Ţilky se takový text vyznačuje „chronologickým radenìm historických udalostì bez opisu prìčinných súvislostì. […] Autor k. nepristupuje tvorivo k materiálu, ani ho nehodnotì, iba referuje, uvádza fakty“.3 Od kronik se Europeana nicméně lišì svým nesystematickým řazenìm a mnoha přìběhy, které v dějinách 20. stoletì najìt nelze. Bylo by tedy moţné vymezit je jako historický román, se kterým je pojì snaha o vylìčenì dané doby včetně zapojenì dobového jazyka. Tento ţánr ale sleduje jistý ucelený přìběh a postavy, a takové prvky v Europeanách téměř chybì. Tìm se naopak dìlo shoduje s esejì – jak uvádì Ţilka, esej je „Druh vecnej prózy, úvaha, ktorá vyuţìvá aj umelecké prostriedky. Duchaplne, vtipne a ţivo napìsaný

3

ŢILKA, Tibor. Poetický slovník. Bratislava: Tatran, 1987. Str. 245.

9

útvar o vedeckom predmete alebo aktuálnej otázke kulturného či literárneho ţivota, v ktorom autor uplatňuje svoj osobný postoj“.4 Nicméně i o zařazenì k ţánru eseje je moţné pochybovat, předevšìm kvůli ne zcela jasnému postoji autora a přìliš širokému tématu. Vzhledem k těmto rozporům je tedy nutné dìlo ponechat na hranicìch mezi literánìmi ţánry. Europeana se nesnaţì se sledovat konkrétnì dějovou linku, přesto je moţné text vyloţit jako přìběh s úvodem, zásadnìmi motivy a závěrem. Úvodnì pasáţ je nicméně moţné najìt aţ po zmìnce, kolik kilometrů by dohromady měřila těla padlých vojáků v Normandii. Přìběh tak začìná teprve na druhé stránce, kde vypravěč nabìzì teorie o počátku 20. stoletì, které prý bylo zahájeno prvnì světovou válkou, průmyslovou revolucì, přìpadně objevem evoluce. Následujì útrţky historických dat, lidských osudů a filosofických teoriì. Informace jsou předkládany bez kontextu, vypravěč nezaujatě mìsì historická data s bezvýznamnými historkami, abstraktnìmi myšlenkami a zásadnìmi fakty, nebo naopak bezelstně vytvářì souvislosti na základě detailů: „A v roce 1935 vymysleli Američané podprsenku s vycpanými košìčky pro ţeny, které měly malá prsa. A v roce 1968, kdyţ ţeny manifestovaly v západnìch městech za práva ţen, stahovaly si schválně podprsenky před novináři, aby vyjádřily, ţe práva majì být stejná pro muţe i ţeny“.5 Stále se ale jakoby mimochodem vracì ke světovým válkám a totalitnìm reţimům, které tolik ovlivnily podobu 20. stoletì: „Auta byla důleţitějšì v germánských a anglosaských zemìch neţ v latinských, kde šlo spìš o to, jak je kdo elegantnì a jestli má vkusnou kravatu a boty apod. A v roce 1939 vydali Němci zákon, který zakazoval řìzenì aut Ţidům, a kdyţ přistihli Ţida, který řìdil auto, poslali ho do koncentračnìho tábora“.6 Čtenáři jsou nabìdnuty zásadnì zvraty 20. stoletì, ale i podruţné informace o zapomenutých postavách a přìbězìch. V Europeanách je moţné najìt podrobnosti o některých historických událostech, ale pozornost je zaměřena spìše na podruţné absurdnì detaily: „A jedna ţena nechtěla odřezávat mrtvoly a velitel vyprošťovacì čety ji chtěl nechat zastřelit za sabotáţ, ale vojáci, kteřì ji měli zastřelit, mezitìm dezertovali“.7 Fakta jsou navìc často vystřìdána nenápadnou mystifikacì, která se v takovém mnoţstvì informacì ztratì, slouţì ovšem k vytvořenì obrazu 20. stoletì jako 4

Tamtéţ, str. 312. OUŘEDNÍK, Patrik. Europeana. Praha: Paseka, 2001. Str. 21. 6 Tamtéţ, str. 93. 7 Tamtéţ, str. 24. 5

10

věku plného paradoxů, omylů a náhod: „Trhacì toaletnì papìr vymyslel jeden švýcarský papìrnìk v roce 1901, v den, kdy švýcarská vláda vydala Itálii anarchistu, který byl podezřelý z atentátu na italského krále, a v novinách stálo, ţe to je nenápadný, ale důleţitý vynález“.8 V závěru se začnou informace opakovat a vyprávěnì se vracì k motivu paměti a dějin. Autor stále častěji také zmiňuje teorie, které mnoho předchozìch informacì zpochybňujì. Celý text je pak zakončen názorem amerického politologa Francise Fukuyamy, podle které měly dějiny v roce 1989 skončit, protoţe je dosaţeno všeobecného blahobytu – ale: „hodně lidì tu teorii neznalo a dál dělali dějiny, jako by se nechumelilo“.9 V Europeanách je moţné setkat se s mnoha osobami, historickými i fiktivnìmi. Hlavnì postava však chybì – namìsto toho se vypravěč zaměřil na společnost celkově. Nemohl zde sledovat vývoj konkrétnì osobnosti ani se soustředit na mezilidské vztahy, nahradil však jednotlivé postavy celým lidstvem. Všechny osoby European tedy vystupujì anonymně – čtenář si často domyslì jejich totoţnost, chybì ale jakékoliv jméno a charakteristika. Vypravěč tak postavil nejvýznamnějšì osobnosti 20. stoletì, anonymnì občany i smyšlené hrdiny na jednu úroveň, z nìţ kaţdého mohl nazvat ‚a jeden Francouz / voják / Ţid.‘ Aféru Moniky Lewinské tedy mohl vylìčit jako dalšì z nepravděpodobných historek: „A v roce 1998 chtěli někteřì Američané sesadit svého prezidenta, který udrţoval nekorektnì vztahy s jednou stáţistkou a ošahával jì prsa“.10 Pro autora jsou nicméně zásadnějšì skupiny lidì, které zde vystupujì pod vlastnìm jménem – ať uţ jde o národnost, povolánì nebo náboţenstvì. Spìše neţ Adolfa Hitlera lze tedy v Europeanách najìt nacisty. Tato přìslušnost je pro kaţdého jejìho člena také jedinou charakteristikou: „A Irové byli věčně opilì a Skotové byli zdatnì chodci a Francouzi byli arogantnì a Řekové zakomplexovanì a Češi zbabělì a Poláci věčně opilì a Italové hlučnì a Bulhaři zaostalì a Španělé ponuřì a Maďaři namyšlenì“.11 Prostorové určenì European je vymezeno uţ jejich názvem – většina událostì se odehrává na evropském kontinentu. Mnohokrát autor odbočuje se svým vyprávěnìm i 8

Tamtéţ, str. 20. Tamtéţ, str. 116. 10 Tamtéţ, str. 81. 11 Tamtéţ, str. 112. 9

11

do Asie (potaţmo Ruska) nebo do Spojených států amerických, často ale tyto odbočky popisuje s ohledem na důsledky pro Evropu a z úhlu pohledu Evropanů. Historické události jsou často popsány pouze ve stručnosti, mìsto jejich konánì však vypravěč zmìnì vţdy. Pohybuje se v konkrétnìch městech a zemìch, které ale nijak vìce necharakterizuje. Země i kontinenty však střìdá stejně snadno jako témata. Prostor vyprávěnì je tedy nastìněn v několika zmìnkách o evropských velkoměstech, přìpadně odbočì na válečné pole, jeho podoba ale nenì nijak specifikovaná – vypravěč mluvì k poučenému čtenáři, který má o zmìněných mìstech povědomì a mezery v textu tak doplnì jednoduše z vlastnì zkušenosti. Co se týče časového zařazenì, autor se drţì v hranicìch 20. stoletì. Vypravovánì však nepostupuje chronologicky, ale střìdá obdobì bez jakékoliv pravidelnosti. Většinou je moţné sledovat, o kterém roce vypravěč mluvì – informaci v mnoha přìpadech doprovázì přesné časové určenì: „A v roce 1922 vymysleli Němci pro Romy antropometrický průkaz, který nahrazoval rodný list, a v roce 1939 se rozhodli soustředi Romy v koncentračnìch táborech a přikročit ke konečnému řešenì, kterému se v té době řìkalo globálnì eutanázie“.12 Občas ale měnì témata i desetiletì tak nahodile, ţe nenì moţné určit, kde se právě nacházì. Vyprávěnì je zhuštěné, události jsou zkráceně popsány v jedné větě. Vypravěč se pouze někdy věnuje významným teoriìm, ne ale na vìce neţ několika řádcìch. Jak předem oznamuje i podnadpis dìla, vypravěč je stručný, čas událostì je tedy mnohem delšì neţ čas přìběhu, čemuţ napovìdá i malý rozsah European. Všechny události jsou také sledovány s časovým odstupem, nicméně vypravěč ho nijak nevyuţìvá k objasněnì souvislostì. Funkce vypravěče European se zdá být téměř zanedbatelná. Text se skládá výhradně z informacì o tom, co řìkali, mysleli si a napsali jinì lidé, bez jakéhokoli doplňujìcìho komentáře. Přesto je moţné při pozornějšìm čtenì sledovat nejen vypravěčovo pojetì 20. stoletì, ale i některé jeho názory. Vypravěč formoval celý text způsobem, jakým vybìral a řadil informace. Minulé stoletì tak předkládá čtenářům jako směs nesourodých fakt, přelomových událostì i absurdnìch teoriì. Snadno se tak můţe mnohokrát vracet k několika motivům,

12

Tamtéţ, str. 100.

12

které si má čtenář zapamatovat – ať uţ jde o světové války, srovnánì nacismu a komunismu nebo utrpenì v rozvojových zemìch v kontrastu s malichernými starostmi konzumnì společnosti. Velký důraz klade na absurditu poslednìch sta let. Ta je často zřejmá na prvnì pohled – ale kde se snad události zdajì být významné a chovánì jejich účastnìků smysluplné, tam na ni vypravěč hned upozornì: „Uţìvánì bojového plynu bylo zakázáno na různých konferencìch v letech 1899 a 1907 a 1922 a 1925 a 1946 a 1954 a 1972 a 1990 a 1992“.13 V mnoha přìpadech lze sledovat vypravěčův sarkasmus, se kterým přistupuje k vědeckým teoriìm a začleňuje je do ne zcela odpovìdajìcìho kontextu: „A lingvisté řìkali, ţe komunikace je jenom otázka způsobu dekonstrukce a ţe dekonstruovat se dá různým způsobem. A stařì lidé řìkali, ţe s tou komunikacì je to špatenka, protoţe lidé se uţ neumějì podìvat jeden druhému do očì“.14 Ironicky se také stavì k populárnìm událostem – lze si povšimnout tendence zpochybňovat stereotypnì vnìmánì světa optikou Západoevropanů. V přìpadě oslav nového tisìciletì tak dodává: „A buddhistům to bylo taky fuk, protoţe podle buddhistického kalendáře byl rok 2542 buddhashakarajánské éry a buddhisté byli spìš zvědavì, čìm se stanou v přìštìm ţivotě, ţábou nebo kočkodanem atp“.15 Všechny paradoxy, nesmyslné teorie, mystifikace i fakta vypravěč ale předkládá čtenářům s naivitou, která jako by pramenila z odstupu od světového děnì. Vyprávěnì se zdá být promluvou nezúčastněného pozorovatele, který přìliš nechápe souvislosti, a tak informace propojuje náhodně. Bezelstný tón tak znì nezaujatě, ale dává vynikout absurditám a většìm či menšìm hrůzám minulého stoletì: „A rok co rok nějaký lovec zabil mìsto kance omylem jiného lovce a ostatnì lovci se sloţili a koupili vdově novou pračku nebo něco podobného, co mohlo být uţitečné v domácnosti“.16 Samotné promluvy vypravěče jsou dìky výrokům ostatnìch omezeny na minimum a je snadné je přejìt bez povšimnutì, v přìpadě několika intenzivnìch mìst v textu ale nepatrně naznačì svůj nesouhlas i on: „A ţeny a děti musely urazit tři sta aţ pět set kilometrů pěšky bez jìdla a většina z nich zahynula“.17

13

Tamtéţ, str. 24. Tamtéţ, str. 61. 15 Tamtéţ, str. 16. 16 Tamtéţ, str. 70. 17 Tamtéţ, str. 38. 14

13

Autor uţìvá omezené perspektivy, kdy vypravěč sleduje všechny postavy rovnoměrně a má přehled o veškerých událostech, teoriìch, domněnkách i osobách, ale nezná myšlenkové pochody vìce, neţ by je znal náhodný pozorovatel. Vypravěč se nicméně zdá být nechápavý a neznalý kontextu, a čtenář tedy jeho interpretaci bere s odstupem – takové omezené hledisko odpovìdá procesu nespolehlivého vyprávěnì.18 Jazyk European je prvkem, který text ozvláštňuje. Protoţe celé vyprávěnì je pouze souborem informacì o tom, co jinì lidé v průběhu 20. stoletì řìkali, mysleli si či psali, kniha se stává z velké části spìše záznamem o silných a slabých stránkách mezilidské komunikace poslednìch sta let. Vypravěč se vyhýbá jakýmkoli dialogům – jen v ojedinělých přìpadech jich vyuţije jako přìkladů, kdy na jednotlivých heslovitých replikách ukazuje jejich absurditu: „A kdyţ jeden komunista potkal jiného komunistu, řekl třeba JAK U VÁS NA OKRESE POKRAČUJÍ ŢNĚ? a druhý řekl SVOLALI JSME ZEMĚDĚLCE DO LETOŠNÍHO PLÁNU

nebo UJALI JSME SE ENERGICKY ZÁVĚREČNÝCH

ÚKOLŮ“.19 O to častěji je ale vyuţita nepřìmá řeč. Vypravěč v podstatě neustále jen osobitým způsobem parafrázuje, co řìkali ostatnì, udrţuje si ale svůj odstup a komentářům se vyhýbá: „Evolucionisté řìkali, ţe vědomì sebe sama a vůli po sebezdokonalovánì lze nalézt i u zvìřat, a komunisté řìkali, ţe člověk je vlastně opice, která začala pracovat, ale někteřì evolucionisté s tìm nesouhlasili a řìkali, ţe přìroda má smysl sama o sobě i bez práce“.20 Vypravěč ve svých parafrázìch uţìvá výrazů, jaké pouţila citovaná osoba – v závislosti na konkrétnìm obdobì tedy se samozřejmostì vystřìdá dobové pojmy jako vykořisťovat, buršikóznì, hyberobčan, virţinka či kontrarevolučnì. Mimo to ale jazyk European dìky objektivnìmu přìstupu vypravěče po celou dobu zůstává neutrálnì, chybì jakékoliv expresivnì výrazy i výrazné umělecké prostředky. Pro charakterizaci jednotlivých etap si vypravěč také často vybìrá soudobá hesla, pojmy a jména, která jsou dosud obecně známá a symbolizujì svou éru – takovéto výrazy jsou vţdy zvýrazněny velkými pìsmeny, a čtenář si tak nejprve povšimne slov MILLENIUM BUG, ČEST PRÁCI, ENTARTETE KUNST či BIOETIKA. Tato hesla se často objevujì ve svém původnìm zněnì, jejich význam je však většinou vysvětlen:

18

CULLER, Jonathan. Krátký úvod do literární teorie. Překlad Jiřì Bareš. Brno: Host, 2009. Str. 100. OUŘEDNÍK, Patrik. Europeana. Praha: Paseka, 2001. Str. 89. 20 Tamtéţ, str. 75. 19

14

„A rakouské ţeny na plakátech řìkaly WIR HALTER DURCH! a britské ţeny na plakátech řìkaly WOMEN OF BRITAIN SAY – GO! a maďarské ţeny na plakátech řìkaly HA MAJD EGYSZER MINDYAJAN VISSZAJOENNEK! […] A to všecko to znamenalo Nedáme se, kupředu, jednou se nám vrátì, stále vpřed, naši chlapci majì pro strach uděláno, jé, kdybych tak byla muţ, hned bych se dala k námořnictvu“.21 Ouřednìkova Europeana se snad zdajì být předevšìm zábavnou historickou literaturou. Jistě měly také pobavit, autor ale nakonec svou interpretacì vzbuzuje spìše skeptický pocit. Dějiny 20. stoletì v jeho podánì působì vìce jako sled náhod, bezvýznamných teoriì, neopodstatněného utrpenì a nesmyslných vynálezů. Nicméně ani určité nadějné vyhlìdky nechybì. Europeana nelze zařadit mezi naučnou prózu a mnohé informace jsou pouhou mystifikacì, přesto je cìlem textu také poučit – o hlavnìch momentech a osobnostech 20. stoletì a také o jeho absurditě a paradoxech. Jako jeden ze zásadnìch motivů je však moţné označit také paměť – sled útrţkovitých informacì se zdá být vzpomìnkami jednotlivých pamětnìků, které se neřìdì objektivnìm významem událostì, ale soustředì se na momenty, které byly důleţité pro ně osobně. Historie 20. stoletì tak přestává být jednoznačně daným přìběhem a v Ouřednìkových Europeanách se stává spìše řadou subjektivně pojatých momentů, kdy jeden milostný dopis můţe mìt pro ţivot člověka většì význam neţ teorie pozitivismu. Výklad dějin se tak poněkud komplikuje, názory jsou zpochybněny a obecně uznávané pravdy je nutné brát s odstupem. Potřeba hledánì nových hledisek a výkladů tedy zůstává zásadnìm pocitem čtenáře European. 3.2. Ohlasy na Europeana Francouzštì recenzenti věnovali Europeanám pozornost na stránkách denìků, literárnìho tisku i na internetu. Ačkoli pohled na Ouřednìkův text se různil stejně jako výklad jeho obsahu, bylo moţné si povšimnout několika motivů a názorů, které všechny kritiky sdìlely. Zásadnìm problémem všech recenzì bylo samotné určenì tématu European – málokdo měl na tuto úvodnì otázku jasnou odpověď. Převáţná většina textů se pak pozastavì nad rozporem mezi tragickou a komickou rovinou, nakonec se však zaměřì 21

Tamtéţ, str. 17.

15

spìše na autorovo poselstvì. Zde se názory rozcházejì – zatìmco Bernard Quirini (Chronicart) či Alain Dreyfus (Libération) pokládajì text za varovánì do budoucna, Olivier Bailly (Agoravox) chápe vypravěče jako moralistu, opakovaně se objevuje vnìmánì European jako textu o paměti a vzpomìnánì.22 Fabrice Gabriel (Les Inrockuptibles) se pak domnìvá, ţe Ouřednìk nutì čtenáře zamyslet se ne nad dějinami, ale nad jejich pojetìm a interpretacì: „Peut-être l’ambition du texte, qui s’épargne toute rigueur chronologique, est-elle précisément de donner à (re)penser la représentation historique d’une époque où le mal s’est banalisé...“. 23 Pozoruhodné je zjištěnì, ţe mimo Baillyho, který zmìnì, ţe text nenì zcela historicky pravdivý, se málokterý recenzent snaţì zodpovědět otázku, zdali jsou uvedené informace smyšlené. Alexandra Laignel-Lavastine (Le Monde) pouze na závěr uvádì, ţe „le lecteur peut se demander si le narrateur n’invente pas une partie de ses histoires, à la manière des palabreurs de Bohumil Hrabal“.24 Za zmìnku stojì také postřeh Isabelle Rüf (Le Temps): „Dans Europeana, il y a probablement aussi pas mal d’informations inventées, encore que, dans l’histoire du siècle dernier, la réalité dépasse souvent la fiction“.25 Dalšì kritiky vidì různé moţnosti výkladu událostì, a téma pravdivosti textu tedy nepovaţujì za zásadnì.26 Kdyţ kritici opustì téma obsahu European a zaměřì se na jejich formu, jejich názory se v podstatě shodujì. Všichni si povšimnou specifické syntaktické stavby, kde slučovacì spojka a nahrazuje všechny ostatnì, chybì tedy moţnost vyjádřit přìčiny, důsledky a souvislosti a zbývá jen prostý výčet fakt. Zmìnì, ţe se autor vyhýbá 22

Srov. DREYFUS, Alan. Un siècle en lumière. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article43 [cit. 29.3.2012], QUIRINI, Bernard. Europeana, une brève histoire du XXe siècle. Chronicart. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article40 [cit. 29.3.2012] či BAILLY, Olivier. Europeana, une critique de la raison pire. Agoravox. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article38 [cit. 29.3.2012]. 23 Záměrem textu, který nedodrţuje chronologický postup, je spìše znovu dovést k zamyšlenì nad historickým obrazem doby, ve které bylo zlo samozřejmostì. (překlad Barbora Prudilová) GABRIEL, Fabrice. Le siècle sans fin. Les Inrockuptibles. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article42 [cit. 29.3.2012] 24 Čtenář se můţe ptát, zdali si vypravěč trochu nevymýšlel, podobně jako pábitelé Bohumila Hrabala. (překlad Barbora Prudilová) LAIGNEL-LAVASTINE, Alexandra. Une Europe tragique et réenchantée. Le Monde. Dostupné z /nllg.free.fr/spip.php?article59 [cit. 29.3.2012] 25 V Europeanách je také pravděpodobně mnoho informacì vymyšlených, ačkoliv v minulém stoletì realita fikci často předčila. (překlad Barbora Prudilová) RÜF, Isabelle. Ourednik raconte le XXe siècle en un seul souffle. Le Temps. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article57 [cit. 29.3.2012] 26 NICOLAS, Alain. Le nez collé à l’histoire. L´Humanité. Dostupné z /nllg.free.fr/spip.php?article56 [cit. 29.3.2012] či BAILLY, Olivier. Europeana, une critique de la raison pire. Agoravox. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article38 [cit. 29.3.2012]

16

tematickému i chronologickému řazenì, pomìjì zaţitou hierarchii významných a méně významných informacì a stavì na stejnou úroveň nedůleţité detaily a zásadnì události. Text na ně tak působì velmi chaoticky, v několika recenzìch je Ouřednìkův styl označen pojmem logorrhea – slovnì průjem.27 Vţdy jsou zmìněny také marginálie na okraji textu, které mohou připomìnat buď středověké texty, nebo odborná vědecká pojednánì: „En marge apparaissent même de brèves formules récapitulatives, comme si Europeana constituait un authentique précis scientifique!“28 Poté však nastávajì obtìţe s přijatelným ţánrovým zařazenìm textu. Boris Senff (24 heures) označuje Europeana za falešnou historickou práci, Quirini a Laignel-Lavastine se rozhodujì mezi novelou a esejì a Jacques de Saint-Victor (Le Figaro) je nemůţe označit za román – přestoţe podle něj nechybì hlavnì postava, jìţ jsou samy dějiny.29 Bailly pak jen s jistotou vì, čìm kniha nenì: „Pourtant Europeana n’est pas un pamphlet. Ni un traité politique. Encore moins un livre d’histoire.“30 Někteřì z recenzentů se pozastavujì nad vypravěčem. Neztotoţňujì jej se samotným Ouřednìkem, napřìklad Quirini ale pod zdánlivě nezaujatým textem rozpoznával autorův názor. Podle Gabriela se však vypravěč v textu vůbec neprojevuje: „Aucun commentaire ne permet de remonter à la voix supposée de l’auteur, le texte semble proliférer tout seul, par empilements successifs de vérités ou de mensonges, de chiffres ou de clichés“.31 V kritikách je vţdy zmìněna národnost Patrika Ouřednìka, většinou s dodatkem, ţe autor ţije jiţ dlouhou dobu ve Francii. Eric de Bellefroid (La Libre

27

DREYFUS, Alan. Un siècle en lumière. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article43 [cit. 29.3.2012] či GABRIEL, Fabrice. Le siècle sans fin. Les Inrockuptibles. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article42 [cit. 29.3.2012] 28 Marginálie dokonce přinášejì stručná shrnujìcì hesla, jako by Europeana byla skutečným vědeckým dìlem! GABRIEL, Fabrice. Le siècle sans fin. Les Inrockuptibles. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article42 [cit. 29.3.2012] 29 Srov. SENFF, Boris. Histoire défaussée. 24 heures. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article54 [cit. 29.3.2012], QUIRINI, Bernard. Europeana, une brève histoire du XXe siècle. Chronicart. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article40 [cit. 29.3.2012], LAIGNEL-LAVASTINE, Alexandra. Une Europe tragique et réenchantée. Le Monde. Dostupné z /nllg.free.fr/spip.php?article59 [cit. 29.3.2012] či SAINTVICTOR, Jacques de. « Europeana » de Patrik Ourednik. Le Figaro. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article55 [cit. 29.3.2012] 30 A přece nejsou Europeana pamfletem. Ani politickým pojednánìm. Natoţpak historickou literaturou. (překlad Barbora Prudilová) BAILLY, Olivier. Europeana, une critique de la raison pire. Agoravox. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article38 [cit. 29.3.2012] 31 Marně hledáme jakýkoliv komentář tušeného vypravěče, zdá se nám, jako by text bujel sám od sebe, kupenìm dalšìch a dalšìch pravd, lţì, cifer nebo klišé. (překlad Barbora Prudilová) GABRIEL, Fabrice. Instant propice, 1855. Les Inrockuptibles. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article61 [cit. 29.3.2012]

17

Belgique) text označuje za jasné světlo z východu, mnoho kritiků navìc nacházì spojitost mezi Ouřednìkovým stylem a jeho původem. Senff uvádì, ţe „De par ses origines slaves, Ourednik fouille aussi avec précision les fractures entre l’Ouest et l’Est,“32 Laignel-Lavastine pak povaţuje knihu za typicky českou – označuje Europeana za vhodný úvod do středoevropské literatury a dodává: „Nous sommes bel et bien en Europe centrale, là où la vie se défend par l’humour et l’ironie“.33 Ţádný recenzent neopomenul zmìnit, ţe Patrik Ouřednìk do češtiny překládal autory jako Becketta, Jarryho či Queneaua, aby pak mohl zdůraznit, kolik to řìká o jeho vlastnìm stylu a schopnosti zacházet s jazykem. Mnozì odkazujì i na dalšì literárnì dìla. Bailly mluvì o Voltairově Candidovi a Jonathanu Swiftovi, LaignelLavastine připomìná Roberta Musila a Hermanna Brocha, opakovaně se hledá souvislost mezi skepsì Ouřednìkovou a Franze Kafky jako dvou praţských autorů.34 Pokud jde o české spisovatele, zmiňován je Milan Kundera, ale spìše jako doklad vysoké úrovně české literatury. Recenzenti nacházejì podobnost spìše s Haškovým Švejkem, Rüf připomene také Hrabala. Česká média se zaměřila na Europeana ve velkém počtu – předevšìm po vyhlášenì výsledků ankety Lidových novin Kniha roku. Vìtězstvì v tomto průzkumu mezi přednìmi osobnostmi v oblasti literatury bylo zmìněno na úvod kaţdé kritiky s dodatkem, ţe jde o méně známého autora, který se dosud věnoval předevšìm zkoumánì jazyka a překladům. Nad tématem se recenzenti pozastavujì stejně jako jejich francouzštì kolegové. Uvedou, ţe se text věnuje dějinám 20. stoletì, ale z dalšì charakteristiky jsou jiţ rozpačitì. Váhajì nad vyzněnìm celého textu, kde hravý přìstup autora spolu s beletristickou formou zpočátku bránì čtenáři povšimnout si tragického obsahu: „Nejvìce ze všeho má charakter jakési hřìčky, alespoň na prvnì pohled – ovšem hřìčky při všem ostrovtipu aţ přìliš váţné a při veškeré hravosti s vyzněnìm natolik 32

Kvůli svému slovanskému původu se Ouřednìk také důkladně vrtá v puklinách mezi Západem a Východem. (překlad Barbora Prudilová) BELLEFROID, Eric de. Le XXe siècle à un train d’enfer. La Libre Belgique. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article58 [cit. 29.3.2012] 33 Jsme skutečně ve střednì Evropě, kde se ţivot bránì humorem a ironiì. (překlad Barbora Prudilová) LAIGNEL-LAVASTINE, Alexandra. Une Europe tragique et réenchantée. Le Monde. Dostupné z /nllg.free.fr/spip.php?article59 [cit. 29.3.2012] 34 Srov. DREYFUS, Alan. Un siècle en lumière. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article43 [cit. 29.3.2012] či LAIGNEL-LAVASTINE, Alexandra. Une Europe tragique et réenchantée. Le Monde. Dostupné z /nllg.free.fr/spip.php?article59 [cit. 29.3.2012]

18

znepokojujìcìm, ţe si s takovým označenìm prostě nevystačìme“.35 Vlastimil Hárl v doslovu k Europeanám i Josef Chuchma (MF Dnes) uţìvajì pojmu pěna dnì jako obrazu rezignace lidstva na hluboké proţìvánì ţivotnìch událostì, kdy války a utrpenì jsou povaţovány za stejně zásadnì jako kdekterý absurdnì vynález. Pro některé recenzenty je kniha textem o významu jazyka a komunikace,36 většina z nich se ale shodne, ţe Europeana chtějì být předevšìm poučenìm do budoucna a námětem k zamyšlenì.37 Mnoho recenzentů povaţuje za nutné uvést, zdali jsou informace v Europeanách pravdivé. Jaroslav Richter (Souvislosti) mluvì o smyšlených i pravdivých přìbězìch, podle Hárla se čtenář pozastavuje nad tìm, co je vlastně pravda, avšak autor mu odpověď nenabìdne, a Viktor Šlajchrt (Respekt) zmiňuje „výmluvné, i kdyţ moţná fiktivnì detaily“ (Šlajchrt). Michal Svatoš (Dějiny a současnost) a Emil Hakl (Tvar) pak povaţujì celý text za sled pravdivých faktů, zatìmco Ivan Matějka (Hospodářské noviny) zařazuje informace na pomezì faktografie a fikce a Chuchma řadì knihu mezi dìla „literatury fabulovaného faktu“.38 Z tohoto problému vycházejì také obtìţe se zařazenìm textu, které přiznávajì všichni kritici. Marcelu Kabátovi (Lidové noviny) Europeana připomìnajì školáckou interpretaci učebnice dějepisu, Jiřì Peňás (Týden), Matějka a Hárl se přiklánějì k zařazenì mezi eseje, ovšem s přìvlastky hravá, podivuhodná či beletristická. Svatošovi text na prvnì pohled svou formou připomìná historickou přìručku, zatìmco podle Richtera je „románem par excellence, sice bez stmelujìcìho hrdiny či tradičnìho přìběhu, ale zato, po bachtinovsku řečeno, románem mnohohlasým – aţ to překřikuje šustivý svět kniţnìho papìru, neboť účastnìkem, o jehoţ ţivotě se v téhle hře mluvì (hraje), se stává i kaţdý dnešnì čtenář“.39 Šlajchrt přiznává, ţe je formu těţké definovat, a nakonec ji přirovnává k předběţným poznámkám pro esej, a Chuchma po několika pokusech Europeana zařadit na tento úkol rezignuje. K tomu se většina recenzentů pozastavuje nad poznámkami na okraji, které navádì čtenáře chápat knihu na prvnì pohled jako

35

RICHTER, Jaroslav. Dvacáté stoletì v kostce. Souvislosti, č. 1 / 2002. Str. 240. Srov. HÁRL, Vlastimil. Fikce reality, nebo realita fikce?. In: Europeana, Praha: Paseka, 2001, RICHTER, Jaroslav. Dvacáté stoletì v kostce. Souvislosti, č. 1 / 2002. Str. 240 či MATĚJKA, Ivan. Dvacáté stoletì jako vetešnictvì. Hospodářské noviny, č. 227 / 2001. Str. 11. 37 HAKL, Emil. Ubytovánì je pěkné, pracujeme zde, zacházejì s námi slušně... Tvar, č. 11 / 2002. Str. 21 či ŠLAJCHRT, Viktor. Věčně beznadějné naděje : Evropská zkušenost podle Ouřednìka. Respekt, č. 8 / 2002. Str. 22. 38 CHUCHMA, Josef. Hlásali myšlenky, a myšlenì nikde. Mladá fronta Dnes, č. 282 / 2001. Str. C8. 39 RICHTER, Jaroslav. Dvacáté stoletì v kostce. Souvislosti, č. 1 / 2002. Str. 242. 36

19

odbornou publikaci, přitom jsou to často marginálie v pravém slova smyslu – podle Richtera si vybìrajì z daného tématu rys nejméně podstatný.40 Komentáře k formě European se vìceméně shodujì. Kritiky se pozastavì nad malým rozsahem dìla s takto ambicióznìm tématem, zmìnì chybějìcì chronologické řazenì událostì a poukáţou na několik motivů, které se jako refrén na několika mìstech textu opakujì. Někteřì recenzenti pak nazývajì Ouřednìkovy postupy postmodernìmi. V doslovu ke knize Hárl označuje Europeana za pokus propojit modernu a postmodernu nebo

„jinak

a

zjednodušeně

řečeno,

vyjádřit

ústřednì

téma

moderny

postmodernistickými prostředky“41 a tuto tezi pak dále rozvìjì, na postmodernì aspekty a prostředì pak odkáţe i Václav Bělohradský (Právo) a Emil Hakl. Recenzenti většinou věnujì svou pozornost také vypravěči – vypravěči, kterého podle nich v textu můţeme pouze tušit. Richter stejně jako Šlajchrt mluvì o mnoţstvì zdánlivě nezaujatých informacì, mezi kterými ale občas nenápadně prosvìtá názor vypravěče – či autora: „Vypravěč Europeany ovšem nenì ţádný pábitel blouznìcì v orgiìch bezbřehého sebevyjádřenì. Do dějů ani v náznaku nevstupuje a zpřìtomněn je pouze v zabarvenì řeči, pouze jej tušìme, ale o to naléhavěji na nás dopadá jeho zoufalá ironie“.42 Zmiňován je také patrný odstup, se kterým vypravěč sleduje události, aniţ by se drţel jejich stereotypnìho zobrazovánì. Takto chce pak podle Šlajchrta dosáhnout očištěnì společenské paměti. Zmìnka o vypravěči kritiky dovede ke snaze předat ostatnìm autorův styl – a téměř všichni zde pouţijì přirovnánì k Hrabalovu strýci Pepinovi.43. Zmiňován je i Jaroslav Hašek, Richter připomìná Petra Bajzu z Bylo nás pět a Jiřì Peňás shrnuje dojmy všech recenzentů: „Právě zájem o jazyk, o jeho „niţšì vrstvy“ a jeho diverznì, podvratnou roli ve „váţných věcech lidstva“ ho spojuje s haškovskou a hrabalovskou mìzou české kultury“.44 Recenze jsou pak často doplněny stručnou informacì o Ouřednìkově ţivotě, předevšìm o jeho emigraci do Francie. Pouze v ojedinělých přìpadech je tato skutečnost ale vztahována na jeho dìlo. Svatoš se domnìvá, ţe se „do autorova postoje promìtá

40

Tamtéţ, str. 241. HÁRL, Vlastimil. Fikce reality, nebo realita fikce?. In: Europeana, Praha: Paseka, 2001. Str. 120. 42 ŠLAJCHRT, Viktor. Věčně beznadějné naděje : Evropská zkušenost podle Ouřednìka. Respekt, č. 8 / 2002. Str. 22. 43 Srov. tamtéţ, PEŇÁS, Jiřì. A naplácali si drţky. Týden, č. 2 / 2002. Str. 69 či RICHTER, Jaroslav. Dvacáté stoletì v kostce. Souvislosti, č. 1 / 2002. Str. 240-243. 44 PEŇÁS, Jiřì. A naplácali si drţky. Týden, č. 2 / 2002. Str. 69. 41

20

osobnì zkušenost exulanta vyhnaného z vlastnìho domova a z vlastnìho jazyka“,45 zatìmco Chuchma mluvì jen o vlivu pregnantnì francouzštiny na autorův jazyk.46 Francouzštì i češtì recenzenti se European v zásadnìch bodech shodujì, pokud jde o o jejich obsah. Kritiku uvedou pokusem objasnit téma, pozastavì se nad autorovou stručnostì a zdůraznì rozpor mezi odlehčenostì na jedné a spìše tragickým obsahem na druhé straně. Rozcházì se ovšem v názoru na otázku, jak celý text vykládat. Převáţná většina Francouzů povaţuje Europeana za přìběh o paměti, ať uţ společenské nebo individuálnì. Vidì v něm snahu vyjádřit, jak se mohou různit interpretace dějin a jak stereotypně události 20. stoletì často vnìmáme. Snahu přivést čtenáře k zamyšlenì o historii 20. stoletì a nalézt v něm poučenì do budoucna vidì pouze jako druhotnou. České kritiky však často u tohoto vysvětlenì zůstanou a dalšì moţné výklady uţ nenabìzì – jen ojediněle je vykládajì jako text o komunikaci, jazyku a jeho moci. Zásadnì rozdìl nastává také v názoru na pravdivost uvedených informacì – nebo spìše v otázce, zdali ji povaţujì za relevantnì. Mnozì češtì kritikové, i kdyţ často jen jednou větou, pokládajì za nutné objasnit, nakolik text vycházì z faktů a kde uţ je mystifikacì. Francouzštì tomuto tématu nevěnujì tolik pozornosti, uţ jen proto, ţe takovéto vymezovánì by šlo proti samotnému poselstvì knihy – domnìvajì se, ţe výklad historických fakt se můţe měnit v závislosti na úhlu pohledu. Povaţujì pravdu za relativnì pojem, oceňujì tedy, ţe s nimi Ouřednìk v tomto ohledu souhlasì, a po pravdivosti informacì se neptajì. Komentáře k formě dìla jsou si velmi podobné, stejně jako pokusy o ţánrové zařazenì. Recenzenti shodně váhajì mezi učebnicì, esejì a románem a výsledný termìn obdařì několika přìvlastky pro objasněnì, jak hravý a experimentálnì text je. Hledajì hrdiny a zápletku, aby mohli označit Europeana za novelu, a poté se musì spokojit s vymezenìm toho, čìm všìm kniha nenì. Odlišnost lze spatřovat pouze ve zmìnkách o postmoderně, které se několikrát objevujì v českém doslovu a poté i ve dvou dalšìch recenzìch, vţdy ale jen jako stručná poznámka. Francouzštì i češtì kritikové se zaměřujì také na vypravěče European. Vysvětlì, jak obtìţné je ho vůbec ve zdánlivě nezaujatém textu vystopovat, ale všichni se shodně domnìvajì, ţe mezi řádky můţeme čìst jeho názor. Ojediněle je vypravěč 45 46

SVATOŠ, Michal. Pokrok civilizace a pokrok katastrof. Dějiny a současnost, č. 5 / 2002. Str. 57. CHUCHMA, Josef. Hlásali myšlenky, a myšlenì nikde. Mladá fronta Dnes, č. 282 / 2001. Str. C8.

21

ztotoţňován se samotným Ouřednìkem, tento pohled se však objevuje v kritikách jak českých, tak i francouzských. Recenzenti obou zemì vţdy připomenou Ouřednìkovu emigraci. Zatìmco Češi aţ na jednu výjimku této informaci nedodávajì dalšì souvislosti, Francouzi nacházì v dìle prvky typické pro středoevropskou literaturu, ať uţ jde o formu, nebo téma. Opakovaně pak v souvislosti s Prahou jako mìstem narozenì srovnávajì styl Ouřednìka s Kafkovým, předevšìm pro jeho skeptický pohled, přìpadně melancholické vyzněnì textu. Mnozì ve svých literárnìch odkazech zmìnì i Haška a Kunderu, ale text jim připomìná spìše Voltaira či Swifta, a svým obratným zacházenìm s jazykem a náklonnostì k absurditě předevšìm Queneaua, Jarryho či Becketta, tedy autory, které Ouřednìk překládal do češtiny. Češtì kritikové také často ve snaze přiblìţit Ouřednìkův styl vyuţijì srovnánì, hledajì ale pouze v domácìm prostředì – nejčastěji se objevuje přirovnánì vypravěče ke strýci Pepinovi, s francouzskými kolegy se ale shodnou spìše na Haškově Švejkovi.

22

4. PŘÍHODNÁ CHVÍLE, 1855 4.1. Literární rozbor Novela Přìhodná chvìle, 1855 z roku 2006 na 140 stranách postihuje osud jednoho z mnoha vizionářů 19. stoletì, jeho velké ideály na jedné straně a malichernost ve společnosti na straně druhé. Kniha je členěna do dvou zcela oddělených částì – rozlišuje je vypravěč, forma, postavy i čas. V prvnì části se čtenář dostává k dopisu z počátku 20. stoletì, dìky němuţ se seznámì s jeho autorem, starým italským anarchistou. Ten plnì přánì své dávné lásky Julie a seznamuje ji takto se svým ţivotnìm přìběhem, který ovšem prokládá úvahami o náboţenstvì, rovnoprávnosti, vzdělánì a předevšìm o svobodě člověka. Postupně lze pochopit, ţe vrcholem jeho ţivota bylo zaloţenì anarchistické osady Fraternitas na jihu Brazìlie. Zde se měly uskutečnit všechny jeho ideály, osada by tedy měla být realizacì anarchistických principů. Uţ od počátku dopisu je ale jasné, ţe se tyto ambice setkaly s neúspěchem. Pisatel se opozdil na lodi do Brazìlie a po přìjezdu našel Fraternitas opuštěnou, beze stop po jejìch obyvatelìch. Na mnoha mìstech si pak snaţì vysvětlit přìčiny konce osady, ale stále věřì, ţe tento koncept nenì neuskutečnitelný. Idealistický anarchista nynì doţìvá v bìdě, své zásady nicméně neopustil – na závěr Julii nabìzì zápis z denìku, který byl nalezen po zániku osady. Tento denìk pak tvořì druhou část přìběhu. Zde se čtenář vracì o padesát let zpět, do poloviny 19. stoletì, kdy se Ital Bruno, autor záznamů, spolu s dalšìmi anarchisty vydává do Brazìlie, aby se natrvalo usadil v osadě Fraternitas. Den po dni sledujeme cestu do Pařìţe, kde se setkávajì skupiny z různých zemì, a dále do přìstavu a lodì do Brazìlie. Během dvouměsìčnì cesty se osadnìci seznamujì a předevšìm snaţì předem domluvit fungovánì osady. Na palubě se setkávajì francouzštì komunisté, italštì anarchisté, Němci, Švýcaři a dalšì – vzniká tu nepřìliš přìznivá situace, kdy je ale třeba pracovat na společné domluvě. Pozornost je tu zaměřena předevšìm na problémy s komunikacì – právě zde leţì těţistě přìběhu. Vše naznačuje, jakou měrou ovlivňuje neschopnost komunikace osudy a jak málo stačì, aby velké plány skončily neúspěšně. V hádkách jde často jen o nedorozuměnì kvůli odlišnému jazyku: „Argia se zeptala, jestli se za chorobu bude povaţovat, kdyţ budou mìt ţeny měsìčky. […] 23

Přihlásil se nějaký Němec a řekl, ţe jeho ţena je náměsìčná. Dumas řekl, ţe nevì, jak to souvisì. Němec odpověděl, ţe myslel, ţe o tom mluvila ta italská dáma. Argia řekla, ţe nenì ţádná dáma. Agottani řekl, ţe Němec o ţádné dámě nemluvil, ţe neřekl dáme, ale frau, a ţe to znamená jakákoli ţena, to on ţe to přeloţil jako signora. Argia řekla, ţe to, ţe nenì ţádná dáma, ještě neznamená, ţe je jakákoli ţena“.47 Většinou jde ale o konflikty názorové – osadnìci se nemůţou dohodnout na základnìch věcech, a pokud jde o myšlenkové směry, rozdìly se projevujì ještě markantněji. Vzniká potřeba zakládat shromáţdenì a radu staršìch či stanovit pravidla hlasovánì, a uţ takovéto tendence odporujì anarchistickému principu. Ani po určenì podrobných pravidel ovšem nepřicházì shoda. Většina osadnìků stále cìtì potřebu i v malicherných záleţitostech řešit ideologické rozdìly, a čìm méně znalostì o nich má, tìm radikálněji se projevuje: „Panì Crissonové, která je často nemocná, půjčili neobsazenou kabinu prvnì třìdy. Giacomo a většina Italů a Francouzů řìká, ţe je to normálnì a správné. Ale jiné řìkajì, ţe je to projev individualismu a ţe nenì normálnì a správné, aby o takové věci rozhodoval jenom manţel“.48 Poslednì část odděluje půlročnì mezera, kdy Bruno na psanì denìku rezignoval. Následuje pak popis oněch šesti měsìců, kdy přišly hádky, skepse, bìda a nakonec i vraţdy. Tento závěr ale autor nabìzì ve čtyřech různých verzìch. Čtenář se vţdy znovu vracì k 15. řìjnu, aby sledoval ţivot ve Fraternitas, který ovšem pokaţdé probìhá trochu jinak. Jednotlivé verze jsou čìm dál kratšì, v té poslednì pak Bruno zmìnì pouze jediný okamţik ze ţivota osadnìků a pak uţ jen vyprávì svůj sen o matce. Vyústěnì celého přìběhu osady čtenář nacházì v prvnì části knihy, kde se anarchista rozepisuje o osudu celého projektu – dopis tak tvořì rámec přìběhu a vysvětluje jej. Zatìmco v něm autor nabìzì ideologické základy konceptu ve své neporušené podobě, denìk ukazuje, jak málo se lze na tyto ideály spolehnout, pokud se setkajì s realitou. Přìběh je pevně ukotven v čase – podle datovánì dopisu i denìkových záznamů se lze snadno orientovat. Prvnì část obsahuje dopis z března 1902, který zpětně sleduje události minulého stoletì. Pisatel vyprávì o svém ţivotě, málokteré datum je ovšem výslovně uvedeno. Takto se čtenář pouze dozvì, ţe v den jeho narozenì byla poraţena španělská revoluce v bitvě u Trocadera - musì tedy vynaloţit jistou snahu, aby 47 48

OUŘEDNÍK, Patrik. Příhodná chvíle, 1855. Praha: Torst, 2006. Str. 78. Tamtéţ, str. 55.

24

se dozvěděl, ţe autor dopisu se narodil 31. srpna 1823, v době zaloţenì osady mu tedy bylo třicet dva let a dopis psal téměř v osmdesáti. Nadále vypravěč udává docela přesně určená obdobì strávená na studiìch, známostì s adresátkou či svou veterinářskou praxì, čtenář ale tato obdobì nemůţe zařadit k přesnému roku. Vìme jen, ţe to vše se odehrálo před odjezdem do Brazìlie, podobně i určenì dalšìch jeho ţivotnìch osudů je mlhavé. Události jsou podávány zhuštěně – svůj ţivot vypravěč zprostředkuje jen v krátkosti, mnohé pauzy v diskurzu naopak věnuje svým úvahám. V druhé části zápisy z denìku ukazujì, ţe sledujeme osudy osadnìků z 26. ledna aţ 1. dubna 1855 den po dni, ovšem někdy i s poznámkami o předchozìch událostech. Vypravěč se zastavuje u mnohých dialogů a situacì tak podrobně, ţe čas diskurzu odpovìdá času přìběhu. Často se ale čas přìběhu zastavì a Bruno věnuje celý záznam popisu prostředì, ať uţ jde o seznam osadnìků nebo nákup na cestu. Na začátku dubna denìk končì a pisatel naváţe aţ po šesti měsìcìch jediným záznamem, ve kterém zhuštěně shrnuje události poslednìho půlroku – uvádì, ţe je 15. řìjna, ale nenì si tìm s určitostì jistý on, nikdo dalšì z osadnìků ani čtenář. Následujì pak ovšem dalšì verze závěru, ve kterých pak postupně svůj záznam o tomto obdobì zkracuje, aţ se z něj stává téměř elipsa, kdy je čas diskurzu minimálnì, ačkoliv se věnuje dlouho trvajìcìm událostem. Stejně jako časové určenì, prostor, kde se události odehrávajì, lze sledovat poměrně úspěšně. Pisatel dopisu sice neuvádì bydliště své ani adresátčino, v popisu svého osudu je ale důkladný – včetně záznamu měst, kde se během svého ţivota pohyboval. Dozvìme se tedy, ţe byl porozen v italském Janově, odkud cestoval do Pisy a na studia pak do Perugie, Janova a Lyonu. Dospělost trávil střìdavě v Itálii, ve Vìdni, v Tunisku, Ţenevě a Cuneu, dokud neodcestoval do Brazìlie. V jejì jiţnì části pak strávil několik let, cestoval po Sao Paulu, Rio Grande de Sul, do Porto Alegre a Bahie – tedy po celé východnì Brazìlii. Jeho dalšì cesta vedla do Venezuely, kde jeho dalšì pokus o anarchistickou osadu skončil neúspěchem. Zdá se tedy, ţe se vrátil zpět do Itálie, ale o svém stářì uţ vypravěč mlčì. Ve druhé části se čtenář vracì zpět do Evropy, aby tentokrát sledoval putovánì osadnìků. Pisatel Bruno zmiňuje jejich cestu z Itálie přes Grenoble do Pařìţe, odkud putujì všichni společně. Vypočìtává města, kterými projìţděli na cestě do Havru, kde začìná jejich plavba. Nejdelšì část přìběhu se pak odehrává na lodi Jiţnì křìţ, na nìţ 25

osadnìci cestujì do Jiţnì Ameriky. V závěru se vypravěč dostává do Fraternitas, do lesů na jihu Brazìlie poblìţ města Palmeira. Samotná osada i jejì okolì jsou pak popsány jen v krátkosti, vypravěč se spìše soustředì na nahodilé detaily: „V osadě je 38 domů a v kaţdém jsou dvě nebo tři mìstnosti, oddělené prkennou stěnou, ale bez dveřì. Domy jsou z kulatin, střechy sklopené a pokryté větvemi. Mìsto oken máme zasouvacì okenice, které jdou otevřìt jen zpoloviny, a kdyţ je vìtr, naráţejì na stěnu a dělajì rámus. V osadě je také Společný dům, dìlny, koţeluţna a škola“.49 Konkrétnì podoba je tedy ponechána představivosti čtenáře – opakujìcìm se motivem je pouze stoţár s rudočernou vlajkou, umìstěný na náměstì. Fikčnì světy vypravěče z prvnìho dìlu knihy stejně tak jako pisatele denìku jsou analogické se skutečným světem – autor nabìdl čtenáři konkrétnì body, dle kterých se můţe orientovat a sledovat putovánì postav. Prostor je nicméně málokdy popsán důkladněji, čtenář tedy nacházì mnoho mìst nedourčenosti, které můţe zaplnit podle své zkušenosti. V prvnìm přìběhu čtenář nalezne v podstatě jen dvě postavy – pisatele a adresátku. Autor dopisu zůstává po celou dobu v anonymitě a také o svém vzhledu se nijak nezmiňuje, nazývá se jen starým muţem – v době psanì dopisu mu bylo sedmdesát devět let. Ačkoliv se zdá, ţe jde o historicky významnou postavu, nenì jasné, zdali má vzor v některém ze skutečných anarchistů 19. stoletì. O jeho povaze se dozvìdáme z názorů, myšlenek a osudu, lze tedy mluvit o nepřìmé prezentaci. Autor dopisu proţil ţivot ideologického revolucionáře, který hlásal anarchistické proncipy, ovšem nezůstal pouze u slov. Cìlevědomost a hluboké přesvědčenì ho dovedly aţ k uskutečněnì svých plánů – a ani po jejich ztroskotánì neztratil naději. Své názory má podloţeny léty studia i celoţivotnìm přemìtánìm, o své pravdě je i přes nezdary tedy dosud přesvědčen. Věřì, ţe všechny starosti lidstva způsobuje nesvoboda – zpátečnické principy a omezenost evropské společnosti ho dovádějì ke skutečnému zoufalstvì. Výraz emocionálnìch úvah plných zvolánì a apelů v porovnánì se stručnými kapitolami o ţivotě pisatele ukazuje, jak málo mu záleţelo na vlastnìm osudu: „Od té doby ţivořìm. Nic, co by Vás mohlo zajìmat. Ach ano, mám syna, ţije v Brazìlii“.50

49 50

Tamtéţ, str. 96. Tamtéţ, str. 37.

26

Doposud mu záleţelo jen na šìřenì svých ideálů a lásku k adresátce povaţuje za selhánì, kterým se zpronevěřil všem svým zásadám. O ţeně, se kterou se v mládì setkal a doposud ji miluje – Julii, se dozvìdáme jen útrţkovitě. Vypravěč ji nazývá Madam, zmìnì jejì krásu, cit a inteligenci – ostatnì rysy čtenář musì domýšlet. Zdá se, ţe se jedná o dámu z vyššì společnosti, kterou uchvátila svobodomyslnost názorů Rousseaua či Voltaira, která by se ale této svobodě v praxi bránila. Stále zůstává v obvyklých mezìch společenského vychovánì a lpì na tradicìch a formalitách: „Ale je pravděpodobné, ţe by se Vám má láska zdála silnějšì, kdybych ji býval oděl do veršů a tak Vás o nì – jak zrůdné slovo! – informoval“.51 Jisté je, ţe to byla ţena osudová – vypravěč by pro ni i po letech udělal cokoli, ačkoliv několikrát zmiňuje, ţe taková láska odporuje všem jeho ţivotnìm zásadám. V druhé části přìběhu se reprezentace postav zcela odvìjì od denìkové formy zápisu. Vypravěč necìtì potřebu seznamovat čtenáře s jednotlivými charaktery, zato se ale snaţì zaznamenat co nejvìce událostì, názorů a dialogů, ze kterých lze základnì povahové rysy postav včetně autora denìku vymezit. Ačkoliv se v záznamech čtenář setkává s mnoha jmény, za ústřednì postavy lze označit několik názorových vůdců, o kterých je moţné se dozvědět vìce – všechny spojuje jistá vzdělanost, výrazné vystupovánì a předevšìm radikálnì názory. Decio je italský anarchista, se kterým zpočátku pisatel sympatizuje pro jeho toleranci k menšinám a zdravé názory – s přìjezdem do osady se ale jeho konfliktnost zvyšuje, aby nakonec Decio propadl alkoholismu a Fraternitas opustil. Jeho největšìm oponentem se postupem času stává Zeffirino, který myšlenku v Itálii začal šìřit jako prvnì – vzdělaný a bohatý Ital má ale elitářské sklony a přiklánì se nakonec spìše ke skupině francouzských komunistů. Umìrněné názory nabìzì staršì lékař, pan Crisson, na rozdìl od přesvědčivých anarchistek Cattiny a Argii. Výraznou postavou je také černošský námořnìk Samba. Nenì schopný se dorozumět, čtenář je ale s touto postavou seznámen vìce neţ s jinými – vypravěč se několikrát vracì k jeho vzhledu i vystupovánì. Pisatelova totoţnost je tentokrát známá – několikrát je osloven jako Bruno, pocházì z Itálie a řadì se mezi anarchisty. Bruno je ovšem nejvìce ze všeho pozorovatelem, který ideologické konflikty sleduje jen z povzdálì a bez subjektivnìho zhodnocenì zaznamenává. Jeho vlastnì záţitky se zpočátku v denìku objevì, jen pokud

51

Tamtéţ, str. 13.

27

jde o Elisabettu – ale čtenář můţe stále jen tušit, ţe ho tato Italka zajìmá. Dokud se tedy plavba nezačne chýlit ke konci, chybì jakékoliv hodnotìcì komentáře. Brunovy záznamy nejlépe odráţì kontrast skutečnosti a idealistických vizì vypravěče z prvnì části, osadnìky nazývaného Staršì bratr. Autor denìku zastupuje mnoho dalšìch osadnìků, kterým chybì jak zakladatelovo nadšenì, tak předevšìm ideologické základy, dìky kterým by bylo moţné předejìt konfliktům. Bruno, jako reprezentant všech cestujìcìch, je konfrontován s hádkami, které provázely cestu uţ od počátku. Přicházejì tedy naopak pochyby, nejen o úspěchu projektu, ale i o samotné myšlence: „Všiml jsem si také jiné věci: lidé, kteřì si o sobě myslì, ţe jsou svobodnì, nejsou nikdy v ničem zajedno, zatìmco lidé, kteřì si to nemyslì, se skoro vţdycky ve všem shodnou“.52 V druhé části denìku přicházì vypravěčova rezignace, na určenì přesného data, na ideologické spory i na vìru v úspěch osady. S dalšìmi a dalšìmi verzemi denìkového záznamu se Bruno měnì, stává se vìce sobeckým a individualistickým – vìce mluvì o sobě, o svých pocitech a záţitcìch, převaţuje tak subjektivnì pohled na okolì, a mnohdy uţ ani okolì nenì důleţité. V závěru knihy pak pisatel mluvì pouze o svých snech a osadu uţ téměř ani nezmìnì. Je zde moţné tak najìt symbol neúspěchu hlavnì myšlenky projektu – tedy osvobodit člověka od subjektivnìch tuţeb a potřeb pro většì blaho lidstva. Vypravěči jsou v přìběhu dva – nejsou v ţádném vzájemném vztahu, naopak, kontrast mezi nimi je očividný a právě z něj vycházì odlišnost obou částì. Přìběh je nicméně vţdy vyprávěn v ich-formě, kdy se vypravěčem stává jedna z postav. Pisatel dopisu je přirozeně vypravěčem všech zmìněných událostì. Hraje v nich hlavnì roli a stává se ústřednì postavou, jeho hledisko je tedy vìce či méně omezené. Odstup padesáti let ale dodává této postavě jisté znalosti, dìky kterým má i prvky vypravěče vševědoucìho – nynì uţ chápe pohnutky jiných postav, do jejichţ vědomì dřìve neviděl, či můţe s odstupem sledovat události i s jejich důsledky. Pisatel sleduje své minulé já, má tedy nynì moţnost nejen zprostředkovat svůj ţivot v širšìm kontextu, ale i podìlet se na diskurzu tohoto zprostředkovánì. Naproti tomu vypravěč z druhé části, Bruno, nemá moţnost vědět vìc neţ běţná postava. Je nutno řìci, ţe se ani nesnaţì – jako svou úlohu si stanovil pouze

52

Tamtéţ, str. 88.

28

pozorovánì, bez dalšìho hodnocenì tedy pasivně zapisuje jen to, co vidì. Je součástì vyprávěného přìběhu, lze ho tedy zařadit k typickému vypravěči s omezeným hlediskem. Několikrát prezentovaná vypravěčova nejistota také ukazuje na jeho nespolehlivost – Brunovy záznamy tedy dávajì čtenáři prostor k pochybnostem, zdali probìhaly události a dialogy skutečně tak, jak se o nich dočetl. Forma denìku nedovoluje ani utvářet formu, jakou je podáváno toto vyprávěnì. Jazyk dìla nenì ozvláštněn ţádnými prostředky, ačkoliv slouţì autorovi k vyvolánì ţádoucìho efektu – tak je styl pistatele dopisu nadnesený, plný hyperbol, metafor, řečnických otázek a cizìch slov, na druhou stranu pozorovatelský odstup vypravěče z druhé části zdůrazňuje autor neutrálnìm jazykem a vyuţitìm nepřìmé řeči: „Umberto mu prý odpověděl, ţe jeho optimálnì vlastnost je, ţe má rád ţeny, a to ţe je u muţů nejdůleţitějšì, jinak prý nemá cenu zakládat osady. Gorand řekl, ţe to je typický přìstup Italů a anarchistů, a Decio se do toho vloţil a řekl, ţe anarchie je trochu něco jiného, neţ si Gorand představuje, a komunismus ţe chce lidem pořád něco přikazovat. Gorand řekl, ţe on uţ je komunista osm let a nějaký anarchista mu nebude vysvětlovat, co je komunismus“.53 Text Přìhodné chvìle, 1855 na kaţdé stránce ukazuje, jak se ideály mohou lišit od skutečnosti. Je snadné vytvořit novou ideologii, myšlenku či teoretický koncept, jejich uskutečněnì uţ ale můţe dopadnout jakkoli – to dává Ouřednìkovi prostor pro hypotézy: „Někoho bavì zlézat kopce, jiného chodit na koncerty, dalšì rád trhá zuby. Mě zas bavì formulovat věci, mám slabost pro spekulace, definice, teorie, hypotézy“.54 Proto čtenáři nabìzì několik různých závěrů knihy, proto také rozvìjì nekonečné diskuze a konflikty zaloţené na jednom nevhodném slovu. Čtenář se pak můţe domýšlet, ţe by stačilo toto slovo nevyslovit, hádka by neproběhla a projektu by tedy snad nic nestálo v cestě. Postupně ale začìná být jasné, ţe lidé se nezměnì, ani pokud zìskajì všechny podmìnky, které si přáli – ţe svobodná společnost můţe také skončit v nesmyslných konceptech a plánech. Nakonec si však uvědomì, ţe mnoho dialogů je mu poněkud povědomých, nakonec vůbec nejde o utopie 19. stoletì, historické prostředì je pouhou kulisou a text se tedy stává předevšìm zprávou o současné společnosti a malichernosti jejìch konfliktů. 53 54

Tamtéţ, str. 53. CHUCHMA, Josef. Přìhodná chvìle se ohlìţì do Ameriky. Mladá fronta Dnes, č. 78 / 2006. Str. D9.

29

4.2. Ohlasy na Příhodnou chvíli, 1855 Přìhodné chvìli, 1855 byla ve francouzských médiìch věnována velká pozornost. Patrik Ouřednìk byl v té době jiţ poměrně známý dìky svým Europeanám, jisté povědomì o zájmu o jeho dìlo přinášì i fakt, ţe francouzský překlad vyšel ještě v tomtéţ roce jako český originál. Kritiky dìlo přijìmajì pozitivně a oceňujì předevšìm autorovu snahu oprostit se od předsudků a udrţet si odstup od ideologických stereotypů. Recenzenti se v úvodu věnujì tématu dìla – vysvětlì, ţe se tentokrát autor obrátil k 19. stoletì, kam zasadil přìběh neznámého idealistického anarchisty s velkými plány, které ovšem neskončily šťastně. V komentáři k významu dìla se pak rozdělujì. Část kritiků vnìmá text jako připomìnku všech utopiì, které se nikdy neuskutečnily. Claude Michel Cluny (Magazine Littéraire) mluvì o bublinách ideálů, které pak splasknou, neboť to je princip všech utopiì, Noël Godin (Journal du mardi) pak dodává, ţe jde o hořkou reflexi odváţných – a neúspěšných – experimentů.55 Pro druhou skupinu, kterou doplňuje i oficiálnì anotace nakladatele, však přinášì Přìhodná chvìle, 1855 kromě toho i obraz současného světa. Alexandra Laignel-Lavastine (Le Monde) nacházì mnoho analogiì se společnostì 21. stoletì, Fabrice Gabriel (Les Inrockuptibles) uzavìrá recenzi slovy: „On l’aura compris : ce XIXe siècle-là est encore le nôtre“.56 V neposlednì řadě je Přìhodná chvìle, 1855 povaţována také za pojednánì o jazyku, komunikaci a dorozumìvánì – na tomto výkladu se shodnou všechny kritiky. Na takové zhodnocenì pak zpravidla naváţe zmìnka o kvalitách Ouřednìkova stylu a schopnosti vyjádřenì spolu s oceněnìm jeho vtipu. LaignelLavastine zmiňuje úchvatnou úroveň satiry European, kterou Ouřednìk stále udrţuje, Cluny prohlašuje, ţe český humor vstal z mrtvých a Gabriel přirovnává sìlu Ouřednìkovy ironie k dynamitu.57 Při pokusech dìlo zařadit ke konkrétnìmu ţánru jiţ recenzenti váhajì. Olivier Stupp (Technikart) o něm mluvì jako o filosofické povìdce, Laignel-Lavastine povaţuje 55

Srov. CLUNY, Michel Claude. Le philosophe morfondu. Le Magazine Littéraire. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article62 [cit. 29.3.2012], GODIN, Noël. Les coulisses de la révolte. Journal du mardi. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article63 [cit. 29.3.2012] či LORET, Eric. Patrik Ourednik : Instant propice, 1855. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article65 [cit. 29.3.2012] 56 Zdá se, ţe 19. stoletì stále ještě trvá. (překlad Barbora Prudilová) GABRIEL, Fabrice. Instant propice, 1855. Les Inrockuptibles. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article61 [cit. 29.3.2012] 57 Srov. tamtéţ, LAIGNEL-LAVASTINE, Alexandra. Fraternité chérie. Le Monde. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article64 [cit. 29.3.2012] či CLUNY, Michel Claude. Le philosophe morfondu. Le Magazine Littéraire. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article62 [cit. 29.3.2012]

30

knihu za jìzlivou bajku. Většinou však tuto otázku pominou a někteřì jen dodajì, ţe Ouřednìk sáhl po zavedených ţánrových postupech, ovšem s netradičnìm přìstupem: „Ourednik adopte en effet le vieil outil du journal imaginaire, dont il se sert avec perversité, lui ajoutant des ressorts narratifs inattendus et déconcertants“58 Převáţná většina kritiků doplňuje vlastnì názor dalšìmi literárnìmi odkazy. Nejčastěji zmiňovaným Ouřednìkovým protějškem jsou osvìcenštì autoři – Cluny či Gabriel opakovaně mluvì o Nové Heloise či Candidovi, Eric Loret (Libération) označuje formu Přìhodné chvìle, 1855 jako text „au style (français) délicieusement voltairien“.59 Námět pak připomene spìše Jonathana Swifta, Cluny ve své podrobné recenzi zmiňuje i české spisovatele Haška a bratry Čapkovy. Stejně jako ve Francii, také v mnoha českých denìcìch i odborných periodikách byl Patriku Ouřednìkovi coby autorovi Knihy roku 2001 věnován velký prostor. Zmìnka o jeho předchozìm dìle, Europeanách, uvádì kaţdou recenzi a málokterý kritik se ubránì srovnávánì – z něhoţ Přìhodná chvìle, 1855 nikdy nevyjde vìtězně. Také komentáře k obsahu knihy často vycházejì z Ouřednìkovy dřìvějšì prózy. Téma je vymezeno časovým obdobìm 19. stoletì, které mnoho kritiků přivádì k myšlence, ţe text by mohl být povaţován za úvod k Europeanám. Jiřì Holub (A2) a Josef Chuchma (Mladá fronta Dnes) pak přìběh označujì za téma, které by v Europeanách vystačilo na jeden odstavec.60 Převáţná většina recenzentů také alespoň zmìnì (a mnozì tento fakt kritizujì), ţe zápletce chybì jasný závěr. Pokud jde o hledánì významu, dìlo je povaţováno nejčastěji za ironickou výpověď o moci jazyka – takovéto poselstvì vidì v knize předevšìm Jiřì Holub (A2), Viktor Šlajchrt (Respekt), Stanislav Škoda (Portál české literatury) či Jan Lörinc (Protimluv). Dalšì recenzenti jiţ nemajì v této oblasti tak vyhraněný názor. František Cinger (Právo) a Jiřì Peňás (Týden) po jistém váhánì označì knihu za pojednánì o 58

Ouřednìk převzal klasický prostředek imaginárnìho cestovnìho denìku, ale zasadil ho do prózy naruby, vyuţìvaje nečekaných narativnìch postupů. (překlad Barbora Prudilová) CLUNY, Michel Claude. Le philosophe morfondu. Le Magazine Littéraire. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article62 [cit. 29.3.2012] 59 ve francouzsky libém voltairovském stylu. (překlad Barbora Prudilová) LORET, Eric. Patrik Ourednik : Instant propice, 1855. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article65 [cit. 29.3.2012] 60 Srov. ZÍDEK, Petr. Patrik Ouřednìk, Přìhodná chvìle, 1855. Lidové noviny, č. 92 / 2006. Str. 2, CHUCHMA, Josef. Přìhodná chvìle se ohlìţì do Ameriky. Mladá fronta Dnes, č. 78 / 2006. Str. D9, HOLUB, Jiřì. Svoboda na čestné slovo. A2, č. 24 / 2006. Str. 31 či ŠKODA, Stanislav. Jak váţná je chvìle? Babylon, č. 9 / 2006. Str. 6.

31

pomìjivosti lidského ţivota a marném hledánì štěstì, Eliška Jurčìková (Host) odmìtne hledat smysl tam, kde ţádný nenì, a podle Chuchmy text pouze „obrábì jedno a totéţ dnes jiţ samozřejmé poznánì: snaha uskutečnit absolutnì svobodu jednotlivce končì znevolněnìm všech či drtivé většiny“.61 V poznámkách k formě Přìhodné chvìle, 1855 se převáţná většina recenzentů shodne na vtipu a invenci autora, zmiňována je „pověst skvělého stylisty a vynalézavého experimentátora s formou“62 a oceňována je jeho hravost a schopnost zaujmout. Šlajchrt mluvì o textu jako o hře, kterou se čtenář bavì, dokud si neuvědomì, ţe jde téměř o weinerovskou hru doopravdy. Kritiky chválì ironický rozpor mezi prvnì a druhou částì knihy a vidì v promluvách postav podobný mnohohlasý projev celé společnosti, jaký Ouřednìk zformoval v Europeanách.63 Pro Chuchmu, Peňáse, Jurčìkovou či Šlajchrta zde ale kvality knihy končì, a čtenáři je tak nabìdnuta právě jen kvalitnì forma textu jako kompenzace chybějìcìho obsahu. Ve všech kritikách je však velká pozornost věnována konkrétnìmu prvku, který Ouřednìk vyuţil v závěru knihy – poslednì kapitola se ve čtyřech drobných obměnách zopakuje. Jen Eliška Jurčìková tento postup výslovně odsoudì jako pouhou autorovu neschopnost dovést přìběh ke konci se slovy: „je mi lìto, ţe mìsto záměrného torza nenapsal tradičnějšì román“.64 I mnoho dalšìch recenzentů ale s hodnocenìm váhá, Chuchma či Holub jsou z nejasného závěru rozpačitì a Peňás povaţuje takový způsob za zašmodrchaný.65 Názor, ţe zakončenì je sice opakované, ale nenabìzì ţádné vyústěnì, sdìlì také oficiálnì komentář od vydavatele. Čtyřnásobný závěr tak opomìjì pouze Cinger, který však celou svou kritiku věnuje spìše prvnì části knihy. Ve snaze Přìhodnou chvìli, 1855 ţánrově zařadit k tradičnìm literárnìm formám se někteřì recenzenti přiklánì k eseji, přìpadně fiktivnì literatuře faktu, ačkoliv

61

CHUCHMA, Josef. Přìhodná chvìle se ohlìţì do Ameriky. Mladá fronta Dnes, č. 78 / 2006. Str. D9. ZÍDEK, Petr. Patrik Ouřednìk, Přìhodná chvìle, 1855. Lidové noviny, č. 92 / 2006. Str. 2. 63 Srov. ŠLAJCHRT, Viktor. Ouřednìk si hraje doopravdy. Respekt, č. 14 / 2006. Str. 23, CHUCHMA, Josef. Přìhodná chvìle se ohlìţì do Ameriky. Mladá fronta Dnes, č. 78 / 2006. Str. D9, HOLUB, Jiřì. Svoboda na čestné slovo. A2, č. 24 / 2006. Str. 31 či ŠKODA, Stanislav. Jak váţná je chvìle? Babylon, č. 9 / 2006. Str. 6. 64 JURČÍKOVÁ, Eliška. Torzo románu, který nenì. Host, č. 4 / 2006. Str. 77. 65 Srov. CHUCHMA, Josef. Přìhodná chvìle se ohlìţì do Ameriky. Mladá fronta Dnes, č. 78 / 2006. Str. D9, PEŇÁS, Jiřì. Konec utopie v konci vyprávěnì. Týden, č. / 2006. Str. 98 či HOLUB, Jiřì. Svoboda na čestné slovo. A2, č. 24 / 2006. Str. 31. 62

32

přiznávajì, ţe k těmto útvarům má text formálně daleko. Velká část však zůstane pouze u výrazů literárnì hádanka či netradičnì forma.66 Objevì se tendence mluvit o knize jako o postmodernì. Tento směr v Ouřednìkově dìle pokládá za zásadnì jen Jurčìková a Peňás, oba ovšem s tìmto označenìm spojujì tak negativnì konotace, ţe redakce Hostu následně publikovala na stránkách časopisu odmìtavou reakci jednoho ze čtenářů – Jurčìková uvádì: „S postmoderně přivřeným okem a důleţitým šklebem nám dnes autoři předkládajì mnohé projevy své chuti vyprávět, nikoli však vyprávěné domýšlet a dotvářet“.67 Češtì a francouzštì recenzenti se shodujì, pokud jde o vymezenì tématu Přìhodné chvìle, 1855. V hodnocenì tohoto tématu se ale jiţ jejich komentáře rozcházejì. České kritiky jej v několika přìpadech povaţujì za nedostatečný námět na knihu, tento pohled je ale spìše ojedinělý. Častěji se však opakuje poměrně zásadnì názor, ţe přìběhu chybì závěr – taková kritika se ve francouzských médiìch nevyskytla. S tìmto rozporem pak souvisì také rozdìlné vnìmánì významu textu. Češtì novináři se domnìvajì, ţe kniha postrádá vyústěnì, zůstanou tedy u jejì formy a označì za Ouřednìkovo poselstvì obtìţe s komunikacì a dorozuměnìm. Francouzi s takovým výkladem souhlasì, mnoho z nich však vidì v přìběhu i obraz současné společnosti, jeţ se potýká se stejnými problémy jako před sto padesáti lety. Tento názor je častý, ale nepřevládá. V obou zemìch se objevuje skupina kritiků, kteřì v knize vidì jednoduše zprávu o utopiìch, ideálech a jejich často hořkých koncìch. Na kvalitách formálnìho zpracovánì, autorova stylu, jazyka, ironického podánì a nekonvenčnìho vtipu se shodnou veškeré ohlasy. Francouzštì recenzenti, pokud se této otázce věnujì, váhajì se ţánrovým vymezenìm – zmìněna je filosofická povìdka nebo neurčité slovo fable.68 Nakonec se shodnou, ţe Ouřednìk sahá po tradičnìch formách, ovšem často vyuţìvá nečekaných ozvláštněnì. Domácì kritikové prodlévajì u tématu formálnìho zpracovánì knihy déle. Předevšìm si vţdy povšimou čtyřnásobného závěru, který pak přijìmajì s rezervou a vrátì se ke svému pohledu na přìběh jako zápletku bez srozumitelného konce. V tomto ohledu se mimojiné lišì i česká anotace od francouzské. V řìdkých přìpadech nakonec recenze autorův postup označì za 66

Srov. ŠKODA, Stanislav. Jak váţná je chvìle? Babylon, č. 9 / 2006. Str. 6, PEŇÁS, Jiřì. Konec utopie v konci vyprávěnì. Týden, č. / 2006. Str. 98 či ŠLAJCHRT, Viktor. Ouřednìk si hraje doopravdy. Respekt, č. 14 / 2006. Str. 23. 67 JURČÍKOVÁ, Eliška. Torzo románu, který nenì. Host, č. 4 / 2006. Str. 77. 68 bajka, přìběh (překlad Barbora Prudilová)

33

postmodernì a styl za samoúčelný. Při snaze o pojmenovánì formy se setkávajì se stejnými obtìţemi jako ve Francii – zmiňujì častěji esej, ale většinou také rezignujì. Výrazným prvkem, v němţ se dva přìstupy odlišujì, jsou literárnì odkazy. V českých médiìch je pouze jednou zmìněn Weiner, pro francouzské recenzenty jako by však přirovnánì k dalšìm spisovatelům bylo zásadnì. Kromě Čechů Haška a bratřì Čapků se téměř v kaţdé recenzi objevì srovnánì s Voltairem, Rousseauem či Diderotem, ať uţ se zmiňuje forma, ideály hlavnìch hrdinů nebo cynismus, se kterým je Ouřednìk nechá mizet.

34

5. AD ACTA 5.1. Literární rozbor Novela Ad Acta byla vydána v roce 2006, stejně jako Přìhodná chvìle. Tentokrát se ale jedná o současný přìběh z praţského prostředì s prvky satiry i detektivnìho románu, zato bez reflexe velkých historických myšlenek, jaké se objevovaly v předchozìch Ouřednìkových dìlech. Autor ve čtyřiceti krátkých kapitolách nastìnì několik ţivotnìch osudů a rozvine mnoho dějových linek, obsah zde ale tvořì jen pozadì pro jazykově-stylistickou hru se čtenářem. Novela Ad acta bývá řazena k detektivnìmu ţánru. Na prvnì pohled tomuto určenì jistě odpovìdá: „Detektivnì román (povìdka) je literárnì ţánr, jehoţ důsledně pojatou epickou podstatou je zločin s motivem tajemstvì. Metodickému vyřešenì výchozì epické premisy jsou kompozičně i výrazově podřìzeny všechny literárnì prostředky“.69 Tematicky splňuje všechny předpoklady, nechybì zločiny, detektiv, policie ani zločinci, ovšem od ostatnì detektivnì literatury se lišì pouţitou kompozicì i neucelenostì dějových linek stejně jako zmìněnými hřìčkami autora, kdy napřìklad nenì jasné, co vlastně zločinec spáchal. Takováto nejistota ukazuje na typický rys postmodernìho románu – porušovat zavedené postupy, jaké by napřìklad čtenář očekával od přìběhu, který se tvářì jako detektivnì. Postmodernì charakter novele dodávajì i jiné prvky, jako je napřìklad „intenzivnì práce s citáty (někdy však pouze mystifikačnìmi!)“,70 jak si povšiml také Machala, a obecně zasazovánì známých prvků do nového kontextu, samozřejmě také hravost jazyka a posìlená role čtenáře. Přìběh novely Ad acta sleduje několik ústřednìch postav. Mnohé z nich je moţné poznat důkladněji, málokdy se ale fakta o jejich vzhledu či povaze čtenář dozvì explicitně – autor většinou vyuţìvá nepřìmé charakteristiky, nejčastěji pak výmluvných dialogů. Většina z nich je v důchodovém věku, stejně jako ústřednì hrdina novely Viktor Dyk.

69 70

CIGÁNEK, Jan. Umění detektivky. Praha: Státnì nakladatelstvì dětské knihy, 1962. Str. 215. MACHALA, Lubomìr. Literární bludiště: bilance polistopadové prózy. Praha: Brána, 2001. Str. 49.

35

Charakterové rysy ovdovělého penzisty lze sledovat uţ od prvnìch řádků, k jeho vzhledu se autor vrátì aţ na konci knihy: „Dykova tvář byla šitá vertikálně, špička nosu mu padala k hornìmu rtu a na hlavě měl o vlas méně neţ Max, jenţ měl jeden vlas, a kterého, kdyţ praţce klad, Komanč chtěl rudý skalpovat“.71 Situace, v nichţ Dyk vystupuje, jsou sledovány jeho optikou, velký prostor byl věnován i jeho ţivotnìmu přìběhu, jeho názory i povahu lze tedy pochopit velmi detailně: „Puberťáci! Adolescenti! Fujtajxl! Ten telecì pohled! Ty vylisované ksichty! To stádnì přesvědčenì o vlastnì výjimečnosti! Ta blbost vyvěrajìcì z hlubin larvì prehistorie! To dinosauřì ego, kterému stačì našeptat Sieg Heil, Sláva komunismu nebo Think different!“.72 Ironický odstup od lidì, který se stupňuje v odpor, pokud jde o mládeţ, českou povahu i cizince, Dyk skrývá – nasazuje nejčastěji roli moudrého podivìna, který kdysi pod pseudonymem Viktor Jarý napsal román a dosud hojně cituje biblické výroky, které si ovšem právě vymyslel. Je nutné také zmìnit, ţe Viktor Dyk je zločincem – vypravěč to čtenářům nakonec přizná, jednìm dechem ale dodává, ţe nikdy nebudou moci pochopit, který zločin vlastně spáchal. Dykův protějšek v přìběhu představuje postava Viléma Lebedy – o generaci mladšì policejnì inspektor je Dykovým protikladem po fyzické i charakterové stránce. Vzdělaný filantrop celý ţivot trpěl pro své aţ přìliš vzorné chovánì, nynì ţije poklidný ţivot svobodného mládence a zabývá se stěţejnìmi kriminálnìmi činy přìběhu. S Dykem ho pojì nejen otcova milostná aféra s Viktorovou matkou, ale předevšìm cit pro jazykové hřìčky a šachové problémy – tedy dvě Ouřednìkovy ţivotnì záliby. V jednotlivých epizodách pak vystupujì dalšì praţské postavy, převáţně Dykovi známì důchodci z laviček, ulic a obchodů – čilá panì Procházková, jìţ nic neunikne, bodrý pan Krebs s dvojznačnými průpovìdkami, správce klubu důchodců pan Puml nebo nenápadný pan Praţák v rádiovce, který nacházì v událostech skryté souvislosti a jehoţ pádem z okna vrcholì celý přìběh. Důchodci jsou pak v centru pozornosti v průběhu celého přìběhu – vypravěč pozorně sleduje jejich zájmy, rozhovory, zkušenosti i kaţdodennì rituály: „Panì Procházková zìvla, neobratně vklouzla do papučì, zapraskala kolennìmi klouby, zavrzala páteřì a zamìřila do koupelny. […] Přešla do kuchyně, uvařila si rannì bryndu, vytáhla z igelitového pytlìku kus pečiva nejasně buchtovitého tvaru, přešla do obýváku, přikročila k oknu a vyhlédla ven. Na laviččce před parkem hovořil pan Praţák s neznámým muţem. Panì 71 72

OUŘEDNÍK, Patrik. Ad Acta. Praha: Torst, 2006. Str. 122. Tamtéţ, str. 14.

36

Procházková se kvapem vrátila do kuchyně, popadla buchtu a hrnek bryndy a vzrušeně kvačila zpět“. 73 Dalšì postavy stojì za zmìnku předevšìm kvůli svým jménům – ať uţ jde o mladého policistu Jiřìho Šlupku Svěráka, jehoţ přezdìvka odkazuje ke českému bluesovému muzikantovi, nebo samotného Viktora Dyka, který ovšem nemá nic společného se slavným spisovatelem. Také mnoho dalšìch epizodnìch postav svými jmény připomìná významné české umělce či teoretiky, jako jsou Jiřì Pelán, Karel Houska nebo Karel Krejčì. Nikde ovšem čtenář nenalezne spojitost mezi skutečnou a fiktivnì osobou, a ani autor nenabìdne důvod, proč jsou jména takto symbolická. Jedinou zmìnkou o těchto odkazech je poznámka náhodného známého pana Dyka: „Aha, vy jste pan Dyk. Nejspìš Viktor, haha, ţe“.74 Děj novely se odvìjì předevšìm od ústřednì postavy – pan Dyk stojì u přìčiny prvnìho kriminálnìho činu, je to on, který propojuje všechny postavy, to v jeho minulosti najdeme jistou spojitost s dávným nevyřešeným zločinem, který musel být odloţen ad acta. Konkrétnì dějovou linku ale sledovat nelze. Autor čtenáři ve stručných útrţcìch předkládá přìběh znásilněné studentky a dopadeného pachatele, čìmsi podezřelou sebevraţdu jedné důchodkyně a Lebedovo pátránì po pachatelìch zločinu v Krušných horách, který byl ovšem spáchán před čtyřiceti lety. Zmìnì se také o dvou poţárech a jednom pádu z okna. Ani jeden z přìpadů ale nenì moţné sledovat v celém jeho průběhu – chybět budou motivy či protagonisté, a většinou také vyústěnì přìběhu. Namìsto toho bude čtenář moci do detailů sledovat dennì rituály praţských důchodců, rozhovory mìstìch obyvatel, ruch na policejnì stanici, myšlenkové pochody postav i vypravěčovy úvahy. Zdá se tedy, ţe nastìněné dějové linky majì za úkol jen rámovat drobné přìhody ze ţivota, které by nestačily na samotnou knihu, a předevšìm soustředit čtenářovu pozornost na obtìţe mezilidské komunikace. Časté dialogy jsou plné nedorozuměnì, klišé a banalit: „Pozvou si šest blbců a kaţdýho se zeptajì na názor.‘ ‚No, na názor. Moţná ani ne na názor.‘ ‚A přitom si nikdo nic nemyslì.‘ ‚To dřìv taky ne.‘ ‚Ale dřìv lidi aspoň přemýšleli.‘ ‚Myslìte?‘ 73 74

Tamtéţ, str. 57. Tamtéţ, str. 87.

37

‚Tak nějak přemìtali.‘ ‚No, přemìtali…‘ ‚Nesmělo se to, ale stejně přemìtali.‘ ‚Nevìm, jestli bych tomu řìkal zrovna přemìtánì.‘ ‚Moţná nepřemìtali. Ale tak jako si představovali různý věci.‘ ‚To dnes taky.‘ ‚Dneska si nikdo nic nepředstavuje. Kaţdý jenom mluvì“.75 Často se opakuje motiv šachů – šachová partie otevìrá celou knihu, ačkoliv sled zdánlivě náhodných pìsmen a čìslic nelze ihned identifikovat. Šachy jsou zálibou obou hlavnìch postav, námětem několika rozhovorů a snad také metaforickým vyjádřenìm Dykova útočného přìstupu k ţivotu: „Nejde o to porazit vojsko, rozprášit nepřátelskou armádu. Ne nutně. Jediný cìl v partii je zamordovat krále. Jenom ta můţete vyhrát, ţádná jiná cesta k vìtězstvì nevede. Buď, anebo“.76 Události přìběhu se začnou rozvìjet v přesně stanoveném časovém bodě – 18. července 2004 před jedenáctou hodinou: „Mezi prvnìm lednem a poslednìm prosincem 1999 tak ukáplo z bývalého pomnìku generalissima Stalina 31 536 000 vteřin. Od údajného konce stoletì jich pak ukáplo dalšìch 111 758 400, jedna jak druhá, všechny stejně vyjevené“.77 Ouřednìk takto podrobným určenìm na druhou stranu znemoţňuje snadné porozuměnì, takţe čtenář jen tušì, ţe události se odehrávajì někdy v létě na počátku nového tisìciletì. Tento údaj byl ovšem poslednìm, dle kterého se čtenář mohl zorientovat – dále uţ se jen domnìvá, ţe přìběh se odehrává v průběhu několika týdnů či měsìců. Dalšì kapitoly uţ totiţ sledujì různé postavy v různých situacìch, které na sebe někdy navazujì, ale častěji vůbec ne. Hlavnì dějové linky lze tedy označit za chronologické, ale jejich vzájemný vztah nenì moţné určit. Jde nicméně o kompozici paralelnì, kdy se jednotlivé přìběhy velmi často prolìnajì, setkáme se i s náznaky kompozice retrospektivnì: „Na zdi se objevil nový nápis: Ašárdi amári búti, vy volové! V přìštìch týdnech se před nìm čas od času pobaveně zastavì mìstnì spoluobčané tmavé

75

Tamtéţ, str. 58. Tamtéţ, str. 158. 77 Tamtéţ, str. 17. 76

38

pleti; pro spoluobčany světlé pleti zůstávalo jádro sdělenì neprodyšné, jakkoliv cìtili, ţe srozumitelná část vzkazu, gramaticky zvaná oslovenì, je určena právě jim“.78 Přìběh je na několika mìstech přerušen také časovými odbočkami, které se nějčastěji týkajì ţivotnìho přìběhu některé z postav či historických reáliì – autor se vrátì o padesát či osm set let nazpět a v rámci jedné kapitoly popìše osud člověka či budovy aţ do současnosti. Z časového určenì se vymykajì také tři nesouvislé sny Dyka jr. – takové odbočky jsou vţdy uvedeny větou: „Musel to být zlý sen, byť začal neškodně“.79 Vypravěč často sleduje scény se všemi podrobnostmi a zaznamenává dialogy od úvodnìho pozdravu aţ po rozloučenì. V takových situacìch pak čas události odpovìdá délce jejìho popisu. Soulad mezi těmito kategoriemi tedy dovoluje detailnì pohled na aktuálnì ţivot postav – zhuštěné popisy naopak většinou přicházejì, pokud se vypravěč dostane k událostem z minulosti. Mìsta, kde se události odehrávajì, jsou naopak vymezena velmi konkrétně. Téměř celý přìběh je zasazen do prostředì Prahy, jejìch uliček, parků, nábřeţì a bytů. Autor navìc velmi často udává polohu tak podrobně, aby čtenář mohl postavy téměř sledovat po mapě: „Sl. Reisová prošla Hollarovou, na Rooseveltově třìdě (dřìve Sovětských hrdinů, bývalé Stalinově, ex-Vìtězstvì, někdejšì Wilsonově, kdysi Cìsařské), odbočila doleva, po nějakých tři sta metrech přešla ulici a zamìřila do Puklìčovy“.80 Jakmile se o to ale skutečně pokusì, nalezne sice ulici Rooseveltovu poblìţ parku, odkud slečna Reisová vycházì, dalšì ulice nebo alespoň jejich křiţovatky ale v celé Praze bude hledat marně. Fikčnì svět novely má tedy jisté paralely se skutečnostì, realistický dojem, který se autor snaţì ve čtenáři mnohými odkazy vzbudit, je ale pouze ţertem – stejně jako vtipy pana Dyka, který pro pobavenì posìlá ztracené cizince úplně opačným směrem: „Bydlìm tady, slečinko, uţ pětapadesát let. Chodit uţ moc nemůţu, ale paměť mi chválabohu slouţì.‘ Zaťukal prstem o rukojeť hole. ‚Na Rooseveltově doleva a třetì doprava“.81 Z mnohých odkazů lze ovšem usuzovat, ţe se postavy pohybujì a ţijì poblìţ Letenských sadů, coţ potvrdì i několik detailnìch popisů prostředì, ale předevšìm zmìnka o prostranstvì, kde sochu Stalina vystřìdalo velké kyvadlo. Nejčastějšìm

78

Tamtéţ, str. 67. Tamtéţ, str. 76, 100, 116. 80 Tamtéţ, str. 30. 81 Tamtéţ, str. 9. 79

39

dějištěm je pak lavička oblìbená mezi mìstnìmi důchodci, policejnì stanice a byty pana Dyka a dalšìch postav. Děj se posune za hranice Prahy jen v několika přìpadech, kdy se postavy zaměřì na čtyřicet let starou vraţdu v Krušných horách. Uvedené reálie zde tentokrát odpovìdajì skutečnosti, všechna uvedená mìsta, obce i přìrodnì památky se nacházejì v této oblasti. Výjimkou jsou snové sekvence Dyka Jr. odehrávajìcì se v neurčitém venkovském prostředì, ovšem také s odkazy na Krušné hory. Jazyk je nejvýraznějšì sloţkou Ouřednìkovy novely – dodává jì formu a je také jejìm námětem. Postavy charakterizuje svým zabarvenìm – staršì lidé uţìvajì typických rčenì, archaických výrazů a nářečì, v úvahách Viktora Dyka vulgarismy střìdajì latinská přìslovì, Vilém Lebeda svoje zdvořilé názory vyjadřuje aţ přìliš spisovným jazykem bez expresivnìch výrazů. Vypravěč uţìvá jazyka bez stylového zabarvenì, ačkoliv často přidává ironický podtext. Často se jen v jedné větě zastavì u zásadnìch dějových zvratů, aby naopak věnoval velkorysý prostor či nevšednì básnické prostředky těm nejméně významným pasáţìm a popisům. „Přechod od mnoţného čìsla k jednotnému odpovìdal humanistickým tradicìm západnì civilizace a umoţňoval prohloubit zatìm jen nastìněný vztah implicitnìm odkazem na univerzálnost individua“.82 Čeština je mìsty vystřìdána cizojazyčnými pasáţemi. Z velké části jde o obecně známá historická a reklamnì hesla nebo jednoslovné známějšì výrazy, jen jednou se do přìběhu zapojì cizinec – při jeho rozhovoru s Dykem nenì ale překáţkou cizì jazyk, nýbrţ neochota komunikovat. V přìpadě úryvku v romštině naopak autor pracuje s tìm, ţe mu čtenář pravděpodobně neporozumì, stejně jako nerozumì postavy v přìběhu. Ve specifických situacìch se pak objevujì latinské repliky – tvořì často jen úsek ve větě a vypravěč i pan Dyk jì vyuţìvajì jen jako povzdech, ať uţ nad ztraceným mládìm, nebo nad omezenostì některé z postav. Zdá se ovšem, ţe autor tohoto jazyka vyuţìvá jako dalšìho prostředku hry se čtenářem. Zatìmco některé promluvy lze přeloţit do češtiny snadno, dalšì jsou jen poskládanými latinskými výrazy bez hlubšìho významu, jindy se střìdajì slova latinská s českými, aniţ by to bylo na prvnì pohled zřetelné: „[…] a jednou provţdy tak vytře zrak těm, kteřì ho měli za zaměnitelného ouřadu bez fili pani imag in ace“.83 82 83

Tamtéţ, str. 108. Tamtéţ, str. 83.

40

Jazyk je také častým motivem, k němuţ se vracì postavy i vypravěč, který se pozastavuje nad gramatikou, nuancemi a hravostì češtiny, mluvì o vidu, přechodnìcìch i koncovkách: „Někdo skládá deku, jiný básně, někdo deku maţe, jiný jede, jeden klepe kosu, druhý na dveře. Tak si stojì čeština, přátelé“.84 Charakteristickým rysem textu je také vysoké mnoţstvì citátů – ať uţ jde o reklamnì hesla, nápisy z náhrobků, ideologická hesla a básničky či návody k pouţitì, na všech Ouřednìk prokazuje, jak často je čeština pouţìvána nesprávně a jak snadné je uchýlit se k banalitám. Vypravěč hraje v přìběhu Ad acta významnou roli. Předevšìm jeho prostřednictvìm autor na mnohých mìstech naznačuje čtenářům, jak knihu čìst. Výslovně upozorňuje na dramatičnost situace, ironicky se vyjadřuje ke stavbě detektivnìch románů nebo se v závěru táţe, proč jsme uţ dávno knihu neodloţili – předem tak dává najevo, ţe veškeré výtky jsou oprávněné, ovšem zbytečné: „Čtenáři! Zdá se vám naše vyprávěnì roztěkané? Máte pocit, ţe se děj nehýbe z mìsta? Ţe se v knize, jiţ drţìte v rukou, venkoncem vzato nic zásadnìho neděje? Nezoufejte: buď je hlupák autor, nebo vy; šance jsou vyrovnané. Zemřeli jinì, i my zemřeme, zemřeme, ouvej, nastojte, běda! Dopavì, jak to dopadne!“.85 Vypravěč promlouvá v prvnì osobě, uţìvá ale plurálu majestatiku, jakoby ke čtenáři mluvila instituce, vydavatelstvì nebo snad autor jménem všech spisovatelů. Tìm spìše je pak zdůrazněno odosobněnì a vypravěč také zìskává respekt a důvěru. Osoba vypravěče tedy nenì součástì přìběhu, ale stojì mimo něj, a má tak moţnost určovat diskurzivnì utvářenì textu. Události jsou sledovány s pohrdavým odstupem, ačkoliv k Lebedovi a Dykovi vypravěč chová jisté sympatie a pochopenì. Často se ovšem stává, ţe sledujeme úvahy některé z postav, poté však zjistìme, ţe myšlenky plynule přešly v úvahy a názory vypravěčovy, přìpadně ţe se mluvčì prolìnajì. Téměř propojené jsou pak vypravěčovy promluvy s myšlenkami pana Dyka – o to vìce je naznačena názorová shoda těchto dvou mluvčìch. Přìběh je sledován formou sebereflexnìho vyprávěnì – podle Jonathana Cullera v takovém přìpadě „Vypravěči dávajì najevo, ţe přìběh vyprávějì nebo ţe váhajì, jak ho vyprávět, či dokonce stavì na odiv skutečnost, ţe mohou rozhodovat o

84 85

Tamtéţ, str. 79. Tamtéţ, str. 95.

41

tom, jak přìběh dopadne“.86 V novele lze najìt mnoho situacì, které odpovìdajì tomuto typickému rysu – vypravěč nikdy neváhá zmìnit, ţe situace stavì podle představ čtenáře potaţmo literárnìho teoretika, a předevšìm ţe sledujeme pouhý výplod autorovy fantazie: „Nějaké dìtě kreslilo na chodnìk panáka, aby učinilo zadost diskrétnìmu leitmotivu našeho románu (průpovìdky a čmáranice všeho druhu), a nevědomky tak kvapilo na pomoc literárnìm kritikům, neboť i oni si ţádajì mzdy“.87 Patrik Ouřednìk zde tedy znovu vyuţìvá umělecké literatury jako pomůcky k reflexìm povahy jednotlivců i celých národů. Novela Ad acta by na prvnì pohled mohla být snadno označena jako oddychový detektivnì román. Chápavému čtenáři je ale brzy jasné, ţe autorovi jde o něco jiného – v krátkých útrţcìch ze ţivota praţských důchodců nastìnit největšì problémy lidské komunikace. Vypravěč se stále vìce ztotoţňuje s panem Dykem, aby tak nechal i čtenáře pochopit jeho názory a pohled na svět – ten poté se skepsì sleduje prostoduché spoluobčany a ironicky naslouchá rozhovorům, které nikam nevedou. Uvědomì si, jak často lidé uţìvajì bezobsaţné fráze, nevhodná cizì slova a banalnì výrazy. Uvědomì si, jak snadné je nesprávně zacházet právě s českým jazykem. Uvědomì si také, ţe lidé mluvì, jen aby dali najevo, ţe majì nějaký názor. Jistě právě v této rovině leţì významové těţistě knihy. Autor ovšem nejenţe nezodpovì otázku, kdo je vrah, ale nenabìdne ani ţádné poselstvì těm chápavým čtenářům – naopak nechá často vypravěče sklouznout ke stejně bezobsaţným promluvám, nad jakými se chvìli předtìm pozastavoval u svých postav: „Přátelé! Nebojme se nepřìjemných otázek! Jsme reálnì? Nenì snadné dospět v této věci k nezvratným

závěrům.

V záporných

hypotézách

nenì

kaţdopádně

nic

nepravděpodobného. Právě naopak!“.88 Ouřednìk zde tak výmluvně naznačuje, jak ošemetná můţe být důvěra k vypravěči, který nás provázì celou knihou, ale nemusìme mu proto bez výhrad věřit, natoţ ho ztotoţnit s autorem. Literaturu nesmì brát váţně spisovatel, tìm méně čtenář – a hledánì významu je tedy většinou neúspěšné. Pokud se čtenář nakonec spokojì s takovýmto výsledkem svého pátránì po významu, jeho správnost mu potvrdil i Patrik Ouřednìk v souladu se svým názorem, ţe

86

CULLER, Jonathan. Krátký úvod do literární teorie. Překlad Jiřì Bareš. Brno: Host, 2009. Str. 98. OUŘEDNÍK, Patrik. Ad Acta. Praha: Torst, 2006. Str. 121. 88 Tamtéţ, str. 133. 87

42

literatura má klást otázky, nikoli přinášet odpovědi: „Budu-li se chtìt vyjádřit k tomu či onomu společenskému tématu, zvolìm jiný ţánr, nikoli fikci. […] Naopak jsem věděl […], ţe chci napsat knìţku o ničem“.89 5.2. Ohlasy na Ad acta V roce 2012 vyšla ve francouzském překladu třetì próza Patrika Ouřednìka, Ad Acta. Doprovázel ji podrobný doslov Jeana Montenota zaměřený nejen na rozbor textu z pohledu literárnìho, ale i na samotnou zápletku, k jejìmuţ vyřešenì se snaţì dodat instrukce. Z tohoto doslovu vycházelo mnoho ohlasů v médiìch, přijetì dìla bylo nicméně převáţně velmi přìznivé a kritiky se objevily ve všech zásadnìch periodikách. Recenzenti museli nejdřìve překonat obtìţe s definovánìm textu. Často přiznávajì svou rozpačitost, kdyţ po prvnìch několika kapitolách stále nezjistili, kam se je autor snaţì nasměrovat. „D’abord des chiffres et des lettres, au chapitre un. Des trucs codés. On n’y comprend rien (« hxg3 hxg3+ »). Passons“.90 Ve všech recenzìch se později objevì zařazenì mezi detektivnì romány, následuje hned ale dodatek, ţe takováto charakteristika platì jen na prvnì pohled: „L’écrivain et traducteur tchèque Patrick Ourednik aurait-il décidé de se lancer dans le polar? Le lecteur averti se montrera quelque peu circonspect. Les autres ne verront pas pourquoi : Classé sans suite possède tous les ingrédients du genre“.91 Recenzenti vypočtou všechny zločiny, které se v knize objevì, zmìnì Lebedovu dýmku a autorovy nenápadné náznaky, velká část z nich se ale shodne, ţe to byla pouhá past na čtenáře.92 I ostatnì kritiky připustì, ţe čtenář se v dìle

89

OUŘEDNÍK, Patrik.„Česká kritika je letory tragické a humorem se cìtì dotčena“ (rozhovor Radima Kopáče). Labyrint Revue, č. 19-20 / 2006. Str. 57. 90 V úvodu čìsla a pìsmena, kapitola prvnì. Cosi zakódovaného. Nechápu. Pojďme dál. (překlad Barbora Prudilová) LORET, Eric. Moqueur à l’ouvrage. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article187 [cit. 29.3.2012] 91 Ţe by se český spisovatel a překladatel Patrik Ouřednìk rozhodl napsat detektivnì román? Zkušený čtenář projevì jistou obezřetnost. Ostatnì nebudou chápat proč – Ad acta splňuje všechny náleţitosti tohoto ţánru. (překlad Barbora Prudilová) VIGEN, Caroline. À quoi joue Patrik Ourednik ?. Books. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article191 [cit. 29.3.2012] 92 Srov. SENFF, Boris. « Soit l’auteur est un imbécile, soit c’est vous ». 24 heures. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article345 [cit. 29.3.2012], BELLEFROID, Éric de. Patrik Ourednik au 36e degré. La Libre Belgique. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article189 [cit. 29.3.2012] či CHEVILLARD, Eric. Un maître en subversion. Le Monde. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article186 [cit. 29.3.2012]

43

snadno ztratì, převáţná většina pak zmìnì moment v textu, kdy i vypravěč přizná, ţe ţádné vyústěnì nenabìdne. Názor recenzentů na toto zklamánì a chybějìcì pointu se nicméně zdá být pozitivnì: „Son nouveau roman, Classé sans suite, ravira les amateurs du genre et plongera les autres dans la perplexité, l’angoisse, la confusion, le désarroi, le désespoir peut-être, tout cela pour 9 euros seulement, ils auraient bien tort de ne pas en profiter“.93 Rezignujì na snahu přiblìţit zápletku a oceňujì schopnost autora nenápadně čtenáře manipulovat – ačkoliv dodávajì, ţe je potřeba velký nadhled a smysl pro humor, aby si čtenář dìlo uţil. Přiznávajì svou nejistotu, zdali autorovi skutečně porozuměli, ale nezaznì ţádný negativnì názor.94 Také v názoru na to, co chtěl zřejmě Ouřednìk ve svém dìle vyjádřit, se všichni recenzenti vìce či méně shodnou – podle francouzských ohlasů jde předevšìm o to, jak vyprázdněná je často mezilidská komunikace. Podle Bernarda Fauconniera (Magazine littéraire) a Caroline Vigen (Books) jsou to Praţané, které autor kritizuje, Eric Loret (Libération) si nenì jistý, zdali necìlì na celou slovanskou oblast, ostatnì recenzenti však české reálie neberou v potaz. Éric de Bellefroid (La Libre Belgique) zmiňuje Ouřednìkovu schopnost zacìlit na všechna klišé a zbytečné dialogy, Eric Chevillard (Le Monde) povaţuje text za hru s jazykovými stereotypy a Fauconnier uvádì, ţe „Ourednik s’emploie moins à raconter des histoires qu’à traquer les pièges et les ruses du langage“.95 Montenot pak svém doslovu vysvětluje, ţe se dìky svému zaměřenì na komunikaci, která neobsahuje ţádné informace, Ouřednìkovi podařilo napsat knihu o ničem.96 Ačkoliv je české prostředì pro přìběh určujìcì, nezdá se, ţe by takto ztìţená moţnost porozumněnì ovlivňovala přijetì ve Francii. Eric Loret (Libération) zemi 93

Jeho nový román, Ad acta, nadchne milovnìky takového přìstupu a ty ostatnì uvede do rozpaků, úzkostì, zmatku, bezmoci a snad i beznaděje, to vše jen za 9 euro. Takové nabìdky by byla škoda nevyuţìt. (překlad Barbora Prudilová) CHEVILLARD, Eric. Un maître en subversion. Le Monde. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article186 [cit. 29.3.2012] 94 Srov. tamtéţ, BELLEFROID, Éric de. Patrik Ourednik au 36e degré. La Libre Belgique. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article189 [cit. 29.3.2012], FAUCONNIER, Bernard. Un épineux dossier. Le Magazine Littéraire. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article188 [cit. 29.3.2012], VIGEN, Caroline. À quoi joue Patrik Ourednik ?. Books. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article191 [cit. 29.3.2012] či SENFF, Boris. « Soit l’auteur est un imbécile, soit c’est vous ». 24 heures. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article345 [cit. 29.3.2012] 95 Ouřednìk netouţì ani tak vyprávět přìběhy, jako spìše pátrat po pastech a léčkách jazyka. (překlad Barbora Prudilová) FAUCONNIER, Bernard. Un épineux dossier. Le Magazine Littéraire. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article188 [cit. 29.3.2012] 96 Srov. MONTENOT, Jean. In Classé Sans Suite. Překlad Marianne Canavaggio. Pařìţ: Allia, 2012.

44

nazývá Československou federativnì republikou a upozorňuje na Dykovo přìjmenì, které moţná něco znamená v češtině, ale rozhodně něco znamená v angličtině,97 ostatnì kritici ale obtìţe s pochopenìm českých reáliì nezmiňujì. V recenzìch je moţné nalézt mnoho odkazů a připodobněnì k dalšìm autorům. Podle Loreta je nynì Ouřednìk stejným prostřednìkem mezi svou rodnou zemì a Evropou jako Elfriede Jelinek, Vincent Engel (Le Soir) se domnìvá, ţe Ouřednìk nám přišel připomenout, ţe i Kafka měl smysl pro humor, a Fauconnier zmiňuje Diderota a Woodyho Allena. Kniha Ad acta vyšla v České republice ve stejném roce jako předchozì Přìhodná chvìle, 1855, nicméně zájem vzbudila obdobně velký. Recenze na toto Ouřednìkovo dìlo, jehoţ přìběh se odehrává v českém prostředì, se objevily v zásadnìch médiìch tištěných i elektronických. Recenzenti se nejdřìve snaţì text ţánrově zařadit. Pavel Mandys (Týden) povaţuje dìlo za tradičnějšì neţ předchozì Ouřednìkovu tvorbu – ovšem jen na prvnì pohled.98 Kritici opět nacházejì mnoho rysů, které odkazujì k detektivnìmu románu, svorně však nakonec zmìnì promluvu ke čtenářům z druhé poloviny Ad acta, která celé vyzněnì novely zpochybňuje, a připustì, ţe celá domnělá kriminálnì zápletka byla jen autorovou hrou.99 Shodně novináři také označì text za matoucì jak formálně, tak i svou komplikovanou dějovou linkou. Většina z nich však tuto nejasnost přìliš neoceňuje. Radimu Kopáčovi (Právo) se dìlo zdá na prvnì pohled zašmodrchané, Mandys se domnìvá, ţe přìběh nedává dohromady smyslupný celek, Jan Jandourek (Aktuálně) jej povaţuje za ţert, který kaţdý nemusì přijmout a Kazimìr Turek (Lidové noviny) mluvì o tom, ţe Ouřednìkovi ţádné stylistické schopnosti tentokrát nebudou stačit, „aby většinu čtenářů přesvědčil o tom, ţe má cenu se jeho knihou zabývat hlouběji“.100 Pavel Mandys nakonec dodává, ţe mnozì současnì autoři, které lze nazývat také postmodernìmi, si hrajì s rozmanitými ţánry, ale na rozdìl od Ouřednìka pak alespoň

97

Srov. LORET, Eric. Moqueur à l’ouvrage. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article187 [cit. 29.3.2012] 98 MANDYS, Pavel. Hra na schovávanou. Týden, č. 48 / 2006. Str. 82. 99 Srov. tamtéţ, TUREK, Kazimìr. Patrik Ouřednìk, Ad acta. Lidové noviny, č. 272 / 2006. Str. 6, KOPÁČ, Radim. Co prozrazuje a co skrývá nová próza Patrika Ouřednìka. Právo, č. 240 / 2006. Str. 17 či JANDOUREK, Jan. Co vy na nového Ouřednìka, milý Watsone? Aktuálně. Dostupné z aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=298718[cit. 29.3.2012] 100 TUREK, Kazimìr. Patrik Ouřednìk, Ad acta. Lidové noviny, č. 272 / 2006. Str. 6

45

dodrţujì jejich pravidla. Takovýchto spìše odmìtavých ohlasů je většina, část recenzì však oceňuje autorovu vynalézavost a jiné aspekty dìla, ačkoli přiznává jistou váhavost ohledně přìběhu.101 Recenzenti se znovu shodnou, kdyţ se vyjadřujì k Ouřednìkovu poslánì – Ad acta povaţujì svorně za text o jazyku a komunikaci, o banalitě všednìch rozhovorů . Vzhledem k tomu, ţe část novinářů se domnìvá, ţe chybì obsah, samotnou formu pak povaţujì za samoúčelnou a nedostatečnou pro celou knihu. Mimoto většina kritiků nacházì dalšì výklad – text má být kritikou české společnosti. V tomto momentě několik recenzentů zaujme ironický odstup: „Obvykle jde o úvahy nad českou povahou: francouzsky duchaplné, trefné, nelìtostné a elegantnì dìky onomu odstupu ze zahraničì“.102 V kritikách je pak zdůrazněno mnoţstvì kritických poznámek na adresu českých občanů v porovnánì s chválou všeho francouzského.103 Objevujì se však i opačné názory. Vojtěch Staněk (iLiteratura) váhá, zdali je autorovo popichovánì ještě přátelské, Kopáč povaţuje kritiku zmechanizované češtiny za oprávněnou a Kazimìr Turek či Pavel Kotrla (Týdeník Rozhlas) autorův pohled z odstupu povaţujì za přìnosný.104 Jan Staněk pak přicházì s názorem, ţe Ouřednìkovi šlo nejen o české slabosti, ale i o kritiku omezených lidì obecně. České kritiky v tomto přìpadě často nacházejì podobnosti mezi Ad acta a ostatnì literárnì tvorbou. Několikrát je zmìněna Petra Hůlová a jejì tehdejšì novinka, jen v souvislosti s Pařìţì se objevuje Milan Kundera, vzpomenut je však i Diderot, Jan Staněk pak ve své podrobné recenzi odkazuje na dìla mnoha autorů, z nichţ nejčastěji nacházì spojitost s Raymondem Queneauem a jeho Dìlnou potenciálnì literatury.105

101

Srov. KOTRLA, Pavel. Kouzlo schválnosti a zákruty mateřštiny. Týdeník Rozhlas, č. 8 / 2007. Str. 4, STANĚK, Jan. Zapomenutá vraţda. Host, č. 3 / 2007. Str. 16-18 či STANĚK, Vojtěch. Lesk a bìda jazyka českého. iLiteratura. Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/20267/ourednik-patrik-ad-acta [cit. 29.3.2012] 102 MANDYS, Pavel. Hra na schovávanou. Týden, č. 48 / 2006. Str. 82. 103 Srov. tamtéţ, JANDOUREK, Jan. Co vy na nového Ouřednìka, milý Watsone? Aktuálně. Dostupné z aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=298718 [cit. 29.3.2012] či CHUCHMA, Josef. Marné hledánì motivů a vraha. Mladá fronta Dnes, č. 269 / 2006. Str. B6. 104 Srov. STANĚK, Vojtěch. Lesk a bìda jazyka českého. iLiteratura. Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/20267/ourednik-patrik-ad-acta [cit. 29.3.2012], KOPÁČ, Radim. Co prozrazuje a co skrývá nová próza Patrika Ouřednìka. Právo, č. 240 / 2006. Str. 17, KOTRLA, Pavel. Kouzlo schválnosti a zákruty mateřštiny. Týdeník Rozhlas, č. 8 / 2007. Str. 4 či TUREK, Kazimìr. Patrik Ouřednìk, Ad acta. Lidové noviny, č. 272 / 2006. Str. 6. 105 Srov. STANĚK, Jan. Zapomenutá vraţda. Host, č. 3 / 2007. Str. 16-18, STANĚK, Vojtěch. Lesk a bìda jazyka českého. iLiteratura. Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/20267/ourednik-patrik-ad-acta [cit. 29.3.2012] či TUREK, Kazimìr. Patrik Ouřednìk, Ad acta. Lidové noviny, č. 272 / 2006. Str. 6.

46

Česká a francouzská verze Ouřednìkova dìla Ad acta vyšly se šestiletým odstupem. Vyvolaly velkou pozornost v obou zemìch, ve velké většině se však ohlasy lišily. Ve formálnì charakteristice dìla se nicméně recenzenti shodnou. Všichni shledávajì snahu text definovat velmi obtìţnou, zmìnì tedy všechny atributy, které zdánlivě odkazujì k ţánru detektivnìho románu, nakonec však přiznajì, ţe jde jen o autorovu léčku. Chybì zde totiţ smysluplná dějová linka, která by se dočkala svého vyústěnì – mnoho kritiků tedy rezignuje i na snahu vysvětlit obsah knihy. Velký prostor je ale naopak věnován matoucìmu přìstupu vypravěče a předevšìm otázce, jaký vidět v takovém textu smysl. Francouzi přiznávajì nejistotu a nevědì, zdali text zcela pochopili, oceňujì ale autora za jeho schopnost ovládat čtenáře v jeho touze přìběh interpretovat. Chybějìcì pointa je mnohokrát zmiňována, nikdy ale s kritickým pohledem. Češtì kritikové se zmatenostì i nejistotou souhlasì, ale rekce nejsou přìliš nadšené. Část z nich autorovi důvěřuje a věnuje se pak spìše těm nesporným kvalitám dìla, podle mnoha recenzì je však tento askpekt překáţkou, text nenì smysluplný a nestojì za dalšì přečtenì. Shodně je v ohlasech oceňováno Ouřednìkovo zacházenì s jazykem, schopnost všìmat si frázì a prázdných řečì ve všednì komunikaci a jeho ironické podánì. Pro převáţnou většinu recenzentů právě zde spočìvá význam textu – autorovi podle nich nešlo tolik o přìběh, jako spìše o samotné vyprávěnì. Vzhledem k dřìve zmìněným názorům ale část českých kritiků takový aspekt nepovaţovala za dostatečný motiv pro román. Rozdìlně je přijìmáno také zasazenì přìběhu do českého prostředì. Francouzi se této otázce přìliš nevěnujì, objevujì se jen názory, ţe kniha pomáhá Západu osvětlit situaci v postkomunistickém státě a autor ţe rád vtipkuje na účet českých literátů a ostatnìch obyvatel. Pro mnoho z nich je však text spìše výpovědì o zbytečných hovorech a banálnìch klišé. Češtì recenzenti však v dìle povaţujì za zásadnì kritiku české společnosti a zaujìmajì rozpačitý pohled. Několik z nich tuto kritiku ve srovnánì s chválou všeho francouzského zcela odsoudì, ostatnì se zmìnì o jistém rozporu, část ohlasů však autorův pohled z odstupu oceňuje. Ve velké většině recenzì nicméně převáţì dojem, ţe Ouřednìk pìše o českých nešvarech nad názorem, ţe se snaţì zobrazit omezenou mezilidskou komunikaci obecně. V literárnìch odkazech se tentokrát kritici neshodnou, zmiňováni jsou osvìcenštì myslitelé i současnì tvůrci, jak v českých, tak i ve francouzských médiìch. 47

Opakuje se pouze připomìnka Raymonda Queneaua a dalšìch francouzských spisovatelů, které Patrik Ouřednìk překládal.

48

6. SHRNUTÍ Po srovnánì recenzì v tisku je moţné prohlásit, ţe se objevujì určité otázky, ve kterých se odlišuje hodnocenì dìla Patrika Ouřednìka v České republice od ohlasů ve Francii. Některé názory z úvodu práce se tak potvrdily, pro jiné ovšem nebylo nalezeno dostatek argumentů. V souladu s očekávánìm se jen málokterá z tezì prokázala bez výjimek. Takovýto závěr bylo moţné předvìdat, neboť jsme vycházeli předevšìm z výroků, které se objevily v rozhovorech – tedy v textech s tendencì ke stručným generalizacìm. Sklon k pokud moţno jednoznačným tvrzenìm bez moţnosti zdrţet se delšì analýzou a vysvětlenìm se objevuje ve všech publicistických útvarech, omezených časem, poskytnutým prostorem a absencì širšìho kontextu.106 Takováto omezenì by mohla zpochybnit také snahu interpretovat recenze v tisku. Přesto se v kritikách některé názory opakovaly tolikrát, ţe se jiţ daly povaţovat za projev jistého obecného sklonu. Následujìcì tvrzenì jsou tedy vţdy podloţena mnohými přìklady z francouzských a českých kritik. Vzhledem k počtu článků, individuálnìmu přìstupu jednotlivých recenzentů a proměnám recepce dìla Patrika Ouřednìka v průběhu let jistě nelze prohlásit, ţe platì absolutně – v přìpadech, kdy se takové tendence objevily, se však pokusìme nalézt pro ně vysvětlenì. Zjištěné rozdìly je moţné shrnout do několika oblastì. V českých recenzìch kritici inklinujì k zařazovánì Ouřednìkova dìla k postmoderně a vìce se pozastavujì nad netradičnìmi formami či přìběhem, kterému chybì srozumitelné vyústěnì. Francouzštì recenzenti naopak častěji hledali souvislost mezi původem autora a jeho dìlem, projevovali také většì odvahu při interpretaci textů a hledánì jeho smyslu. Kritici obou zemì pak shodně ocenili obratné vyjadřovánì Patrika Ouřednìka. 6.1.

Patrik Ouředník jako typicky český spisovatel

Češtì i francouzštì recenzenti několikrát zmìnili vliv dvou kultur, ve kterých se Patrik Ouřednìk pohyboval. Předevšìm mnozì však Francouzi ve svých recenzìch projevili sklon odkazovat při svém hodnocenì na jeho původ. Na Ouřednìkovu českou

106

Srov. RUSS-MOHL, Stephan, BAKIČOVÁ, Hana. Ţurnalistika. Praha: Grada, 2007. Str. 48 či COSSET, Pierre-Laurent, GRAFNETTEROVÁ, Lenka. Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále. Praha: Sociologické nakladatelstvì, 2009. Str. 75.

49

národnost a pozdějšì emigraci upozornili téměř všichni, ve Francii je ovšem tento fakt propojován s jeho literárnì tvorbou vìce neţ v České republice. Pokud jej češtì recenzenti nějak komentovali, omezili se pouze na ojedinělé poznámky o francouzské pregnantnosti a obratnosti Ouřednìkova stylu, které vycházejì ze zaţité představy o francouzském elegantnìm vyjadřovánì, zmìněné i v samotných Europeanách „Francouzi uměli konverzovat a řìkali konjuktivy a předminulé kondicionály a usmìvali se svůdně na ţeny“.107 Tato představa se ovšem z velké části zakládá na skutečném rozdìlu mezi šìřkou slovnì zásoby a dalšìmi předpoklady obou jazyků.108 Také Patrik Ouřednìk tyto odlišnosti komentuje: „Češtinu můţeme okrášlit mnoha přìvlastky, ale ta slovnì zásoba vede v podstatě k jistý emocionalitě v tom diskurzu. Kdeţto v momentě toho omezeného slovnìku to předpokládá nějakou disciplìnu“.109 Pokud jde o český původ Patrika Ouřednìka, pro české recenzenty to nenì záleţitost nijak pozoruhodná a tento spisovatel je jen dalšìm zástupcem českých literátů. Přehled o rozmanitosti literárnì tvorby v České republice jim neumoţňuje obecně vymezit jejì společné rysy, které by pak bylo moţné označit za typicky české. Pro Francouze je však Patrik Ouřednìk uţ pro jazyk, kterým pìše, spisovatelem zahraničnìm, a mohou jej tedy vnìmat zcela jinak. Ačkoliv jim česká literatura nemusì být neznámá a mnozì z nich prokázali ve svých článcìch jistou orientaci v nì, znalost této oblasti je značně omezená – Tereza Riedlbauchová, lektorka české literatury na Sorbonně, tuto situaci komentuje: „Ve Francii je znám Kundera, kterého uţ Francouzi přijali za svého spisovatele, dále Bohumil Hrabal, Karel Čapek a Jaroslav Hašek, tedy jména známá i celosvětově, i kdyţ asi v jiném pořadì. […] Jinak českou literaturu zná jen omezenějšì skupina lidì, kteřì se vìce zajìmajì o uměnì. Vyslovených znalců je jen hrstka“.110 Ve snaze přiblìţit tuto oblast se pak recenzenti uchylujì ke zkratkovitým informacìm, které se opakujì a citujì v literatuře i recenzìch, a tìmto se pak dále šìřì. Počátky zaţitých představ je moţné hledat jiţ na počátku 20. stoletì, jak si povšimli také autoři eseje Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického 107

OUŘEDNÍK, Patrik. Europeana. Praha: Paseka, 2001. Str. 10. Srov. RADINA, Otomar, Francouzština a čeština: Systémové srovnání dvou jazyků. Praha: Státnì pedagogické nakladatelstvì, 1981. Str. 140, 177 či 188. 109 Měsìc autorského čtenì / Patrik Ouřednìk. Dostupné z http://www.autorskecteni.cz/2010/cz/videozaznamy/101-Patrik-Ourednik [cit. 29.3.2012] 110 RIEDLBAUCHOVÁ, Tereza (rozhovor Dimany Ivanove) Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/24169/riedlbauchova-tereza [cit. 29.3.2012] 108

50

krále : „Fantasmagorický výjev Prahy, města, jeţ nemá ve světě obdoby, obraz utkaný a pěstovaný po celé dvacáté stoletì v dìlech velkých mistrů české literatury a některých francouzských umělců, mezi nimiţ nelze nezmìnit básnìka, romanopisce a novelistu Guillauma Apollinaira, je tak přejìmán téměř systematicky: magické, fantaskní, snové mìsto, kde se groteska snoubí s absurditou a neuvěřitelné se stává skutkem…“.111 Nenì těţké tyto pojmy, ovšem ve střìzlivějšìm podánì, objevit i ve francouzských recenzìch o Patriku Ouřednìkovi. Takový pohled na českou literaturu je pak dále podporován znalostì omezeného počtu spisovatelů s nì spojených, mezi něţ patřì předevšìm Jaroslav Hašek, Franz Kafka, Karel Čapek, Milan Kundera, Bohumil Hrabal a Václav Havel. Sklon odkazovat na některé z nich se projevil v analyzovaných recenzìch a povšimli si ho i autoři obdobné studie o Bohumilu Hrabalovi: „Jména těchto velkých postav české literatury, francouzskou kritikou citovaná v mìře vìc neţ vrchovaté, představujì jakousi jakostní značku, záruku kvalitnì české literatury“.112 Francouzský spisovatel a kritik Claude Bonnefoy pak uvádì, ţe francouzský čtenář očekává od české knihy „nevázanou frašku v nejlepšì haškovské tradici“.113 Převáţná většina francouzských recenzentů se bránì zjednodušujìcì generalizaci, zmìnì však alespoň některé analogické rysy. Za všechny je moţné uvést jeden z přìkladů: „Konečně Nuridsany vyjadřuje okouzlenì nad tìmto ‚deziluzivnìm vyprávěnìm, prostoupeným smýkavým humorem,‘ které odkazuje k Dobrému vojáku Švejkovi spisovatele Jaroslava Haška“.114 Tento úryvek hovořì o dìle Bohumila Hrabala, podobný komentář však bylo moţné najìt také v mnoha recenzìch na Ouřednìka: „Maniant de main de maître le même humour dévastateur que dans Europeana, l’auteur décrit dès lors la façon dont les compagnons et compagnonnes de cette cité idéale vont peu à peu recréer l’ensemble des conformismes et des préjugés de la société qu’ils rejettent“.115

111

COSSET, Pierre-Laurent, GRAFNETTEROVÁ, Lenka. Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále. Praha: Sociologické nakladatelstvì, 2009. Str. 82. 112 Tamtéţ. 113 Tamtéţ, str. 84. 114 Tamtéţ, str. 86. 115 Autor, který mistrně vládne stejným zničujìcìm vtipem jako v Europeanách, popisuje, jak jsou obyvatelé této ideálnì obce postupně znovu přemáháni tìm samým konformismem a předsudky, jaké předtìm tak zavrhovali. (překlad Barbora Prudilová) LAIGNEL-LAVASTINE, Alexandra. Fraternité chérie. Le Monde. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article64 [cit. 29.3.2012]

51

Postupně se tak vytvářì obraz české literatury jako vìce či méně jednolité skupiny kvalitnìch spisovatelů, v jejichţ tvorbě lze často najìt určité paralely – ať uţ jde o skeptický pohled na svět, smysl pro absurditu, ironický odstup či duchaplný vtip. Tato charakteristika platì i u tvorby Patrika Ouřednìka, coţ tedy vysvětluje pohled některých recenzentů na tohoto autora jako na typického zástupce české literatury. 6.2.

Obratné vyjadřování a jazykové hry

Recenze na zmìněná tři dìla se ve Francii i v České republice z velké části věnovaly formálnì stránce tvorby Patrika Ouřednìka. Při jejìm hodnocenì byly uţìvány stejné přìvlastky, v celkovém hodnocenì se však kritici obou zemì často rozcházeli. Shodně bylo nicméně oceňováno obratné autorovo zacházenì s jazykem. Zdá se však, ţe kaţdý národ si těchto kvalit povšiml z jiného důvodu. Francouzi neměli moţnost zhodnotit kvality originálu a bohatost Ouřednìkovy češtiny. Zaznamenali však Ouřednìkovu schopnost se vyjadřovat a zároveň postihnout veškerou banalitu kaţdodennì komunikace – na své konverzačnì zdatnosti si zakládajì a zpozorujì, pokud je spisovatel schopný se vyslovit výstiţně a s vynalézavostì. Podle Cosseta a Grafnetterové si recenzenti povšimnou „krásného stylu, majìcìho reflektovat zdravý rozum a jasnost ducha, které všichni Francouzi zdědili po Descartesovi“.116 Češtì kritici pak oceňujì, jak nápaditě a neotřele vyuţìvá Ouřednìk češtinu. Cosset a Grafnetterová analyzujì recepci dìla Bohumila Hrabala, jisté paralely je však moţné nalézt i v ohlasech na Patrika Ouřednìka – mluvì v této souvislosti o silném vztahu, který majì Češi ke svému jazyku.117 Ferdinand Peroutka vidì přìčinu této hrdosti jiţ v době národnìho obrozenì: „Neměli jsme skoro hmotného národnìho majetku, neměli jsme politického ţivota. […] jediným našìm majetkem hodným zmìnky byla naše řeč. Literaturu jsme měli daleko dřìve neţ politiku“.118 Kromě tohoto aspektu byl jazyk vnìmán jako prostředek k humoru a jako původce vtipu, který mimoto v českých dějinách často napomáhal přečkat těţké časy, coţ připomìná také Radko Pytlìk, autor knihy Fenomenologie humoru: „Nositelem humoru se proto stal sám jazyk, čeština, tato sémanticky rozevlátá, neurčitá, neuchopitelná, ale skoro vţdy k anekdotické pointě směřujìcì řeč, z které se rodì bezpočet vtipů a mnoţstvì bezejmených vypravěčských

116

COSSET, Pierre-Laurent, GRAFNETTEROVÁ, Lenka. Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále. Praha: Sociologické nakladatelstvì, 2009. Str. 151. 117 Tamtéţ, str. 149. 118 PEROUTKA, Ferdinand. Jací jsme. Praha: Fr. Borový, 1934. Str. 20.

52

talentů“.119 (Pytlìk: 8). Ouřednìk této tradičnì stránky i moţnostì češtiny vyuţìvá pro svá stylisticky propracovaná dìla, jak češtì recenzenti zmiňujì téměř ve všech svých kritikách. 6.3

Experimenty a postmoderna

Naopak za velmi rozdìlný je moţné označit přìstup k Ouřednìkovu netradičnìmu pojetì přìběhu samotného. Jednou z tendencì je přiřazovánì autora k postmoderně. Je nutno řìci, ţe próza Patrika Ouřednìka skutečně mnohé postmodernì rysy vykazuje – počìnaje menšìm rozsahem a spìše redukovaným dějem. Vypravěč vyuţìvá matoucìch narativnìch postupů a je „nespolehlivý“, vede čtenáře k tomu, aby se zapojoval aktivněji a sám se podìlel na hledánì významu. Takový pohled vede k oslabovánì pozice autora textu, který ztrácì právo stanovit jediný správný výklad. Tìm podporuje

vznik

mnoha

různých

interpretacì,

které

zpochybňujì

vyslovená

stanoviska.120 Také tradičnì přìběh v postmoderně (a v Ouřednìkově dìle) často chybì, zamezuje tak moţnosti zařadit text k běţným literárnìm ţánrům – podle Šrámka se autoři „přestávajì cìtit vázáni tradičnìmi ţánry a přestávajì dbát na ‚status‘ produkovaného textu, počìtaje incipitem (tj. vstupem do děje, začátkem zápletky, pokud je vůbec moţné o nečem takovém hovořit), který mìvá nezřìdka několik po sobě jdoucìch variant. Jednotlivé epizody nemusì mìt mezi sebou ţádnou souvislost, stejně tak rozuzlenì (nechybì-li úplně) nemusì vyplývat z logiky předchozìho ‚děje“.121 Všechny tyto vlastnosti jsou pro Ouřednìkovy texty přìznačné. Je nutné se tedy spìše otázat, proč se zmìnky o postmoderně objevovaly pouze v českých kritikách, zatìmco ve francouzských vůbec. Zdá se, ţe teoretici a recenzenti ve Francii se méně pozastavujì nad literárnìmi experimenty, které jsou zde běţnějšì, a s postmodernìmi texty se setkávajì tak často, ţe jejich zařazenì k tomuto směru nepokládajì za nutné explicitně zmiňovat – jejich přìstup je pak dìky této zkušenosti vstřìcnějšì neţ přìstup českých kritiků. Takovéto obecné tvrzenì jistě nelze pokládat za absolutně platné. Je moţné však nalézt argumenty, které jej potvrzujì. Aleš Haman ve své stati o postmoderně mluvì o sklonu k relativizaci, která má podle něj přìmou souvislost s lhostejnostì k základnìm morálnìm hodnotám: „Zde se

119

PYTLÍK, Radko. Fenomenologie humoru. Praha: Emporius, 2000. Str. 8. Srov. ŠRÁMEK, Jiřì. Dějiny francouzské literatury v kostce. Olomouc: Votobia, 1997. Str. 429. 121 Tamtéţ. 120

53

vyjevuje podstatný rys postmodernìho myšlenì – pluralistické nazìránì jevů kladoucì je vedle sebe, bez snahy o jejich hodnocenì […]. Důsledkem takového postoje je nakonec hodnotová vágnost, lhostejnost“.122 Nazývá dále postmodernì přìstup k uměnì jako ‚radost z textu‘ a cituje Jiřìho Kratochvila, který se ptá, zdali můţe být tato pouhá radost z vyprávěnì plnohodnotným smyslem literatury.123 Taková otázka se objevuje také v mnoha českých recenzìch na prózu Patrika Ouřednìka – Kratochvil souhlasì, Haman však takovouto vypravěčovu hru označuje za výsledek „chladného, byť duchaplného kalkulu; ten zaujme intelekt, ale nezasáhne cit“.124 Esej dále s nádechem ironie mluvì o spisovatelově důvěře ve svou jedinečnost a jinakost a uvádì, ţe se mu vše uspořádané stává záminkou k rozkladu. V souvislosti s literaturou, která se zabývá dějinami, pak Haman popisuje neschopnost postmoderny přijmout minulost bez ironie.125 Text pak uzavìrá komentářem: „Rozpad ideologických konstruktů můţe vést k dezorientaci, k nárůstu skepse vůči schopnostem člověka vyznat se v minulosti a projektovat svou budoucnosti. […] Vzniká iluze, ţe skepse bořìcì svět a jeho hodnoty je jediná moţná reakce na zklamánì jistot“.126 Ve svém zhodnocenì postmoderny je tedy Aleš Haman spìše odmìtavý. Jeho stanovisko potvrzuje i literárnì historik Vladimìr Novotný ve své sbìrce kritik Ta naše postmoderna česká: „Jejì multietnický, multikulturně polyfonnì román o Babylonu a Labyrintu soudobé civilizace sice nabìzì celé růţence přìběhů, vytrácì se však z něho přìběh sám – tak jak se slušì a patřì v postmoderně. Ale v očìch čtenářů to Hůlové nebude slušet a sami čtenáři budou jednotni v mìnce, ţe jim to nepatřì. A ţe by raději uvìtali přìběh, který by měl hlavu a patu, zatìmco tenhle stojì vìc na intelektu neţ na srdci“.127 V mnoha recenzìch uţìvá sarkastického tónu a jeho názory se shodujì s Hamanem – tento pohled pak sdìlì i mnoho recenzentů Ouřednìkovy tvorby. Jiřì Šrámek ve svém přehledu francouzské literatury mluvì o situaci v osmdesátých letech, kdy postmoderna v západnìch zemìch nastupovala – zdůrazňuje však, ţe „Podmìnka pluralismu, nastolená postmodernismem, předpokládá ovšem, má-li být splněna, politicky a ekonomicky svobodnou společnost“.128 Zdůvodňuje tak, proč měl tento směr ve Francii jiţ dřìve své čtenáře a pevné mìsto v literatuře na rozdìl od 122

HAMAN, Aleš. Literatura v průsečíku pohledů. Praha: ARSCI, 2003. Str. 148. Srov. tamtéţ, str. 149. 124 Tamtéţ, str. 150. 125 Srov. tamtéţ. str. 151. 126 Tamtéţ, str. 156. 127 NOVOTNÝ, Vladimìr. Ta naše postmoderna česká…. Praha: Protis, 2007. Str. 43. 128 Srov. ŠRÁMEK, Jiřì. Dějiny francouzské literatury v kostce. Olomouc: Votobia, 1997. Str. 429. 123

54

České republiky, kde se začal šìřit spìše ke konci stoletì – Jiřì Trávnìček vymezil jeho nástup, kdyţ popisoval situaci let 1993 – 1999: „Toto obdobì by bylo moţné nazvat ‚postmodernistickým‘. Postmoderna se stává jednìm z klìčových slov intelektuálnìch a literárnìch diskuzì a mnoha autorům skýtá velmi vìtaný identifikačnì rámec“.129 Také on však zmiňuje velmi rozdìlný pohled na postmodernu, kdy část teoretiků ji vnìmala jako přìchod svobody a plurality, jinì ale jako konec literatury s poslánìm či projev autorovy svévole a bezuzdosti.130 V takovémto kontextu lze pak lépe porozumět vstřìcnějšìmu francouzskému přìstupu k postmodernìm textům. Autoři Současné francouzské literatury Dominique Viart a Bruno Vercier s nadhledem hodnotì častou spisovatelovu hru se čtenářem: „Ta četná pomrkávánì, která jsou čtenáři určena, bránì, aby se cele do daného přìběhu ponořil, nastolujì jiný způsob spoluúčasti, uţšì a méně naivnì, neţ jsme byli zvyklì u tradičnìho románu“,131 nemoţnost se citově angaţovat v přìbězìch však nepovaţujì za problém. Také ke zmìněné radosti z vyprávěnì, kterou ukazuje autor namìsto toho, aby se věnoval propracovánì zápletky, zaujìmajì spìše kladný postoj.132 Oceňujì nejasné přìběhy a nečekané narativnì metody: „Vedle povolné literatury, jejìţ hlavnì ambicì je přinést pěkné dìlko nebo být dobrým vydavatelským ‚tahem‘, vzniká i literatura, která vìce mate. Očekávánìm čtenářů se nesnaţì vyhovět, nýbrţ je posouvat jinam“.133 Pokud uţìvajì sarkastického tónu, je to naopak v souvislosti s vyuţìvánìm tradičnìch literárnìch postupů: „Zastánci románu‘[…] přispìvajì k povznesenì ţánru, jehoţ sláva nepolevuje. Kaţdoročně zìskávajì literárnì ceny předevšìm tito autoři, neboť se majì na pozoru, aby nezklamali očekávánì čtenářů“.134 Nelze prohlásit, ţe veškeré české kritiky zaujaly k Ouřednìkovým hrám se čtenářem a textem záporný postoj a ţe všichni francouzštì recenzenti naopak dìky svému původu tuto hru ocenili. Jisté rozdìly se však v recepci objevovaly – za všechny je moţné zmìnit český údiv nad čtyřnásobným závěrem Přìhodné chvìle 1855 ve srovnánì s francouzskými kritikami, které tento prvek nezmìnily ani jednou. Přìčiny tohoto rozdìlného přìstupu je lze pak hledat ve zmìněných odlišnostech mezi francouzskou a českou literaturou obecně. 129

TRÁVNÍČEK, Jiřì. Ve studených vodách svobody. Host, č. 20 / 2010. Str. 34. Srov. tamtéţ. 131 VIART, Dominique, VERCIER, Bruno. Současná francouzská literatura. Překlad Petr Dytrt a kol. Praha: Garamond, 2008. Str. 412. 132 Srov. tamtéţ. 133 Tamtéţ, str. 12. 134 Tamtéţ, str. 382. 130

55

6.4.

Čtenář jako spolutvůrce díla

K rozdìlnému vnìmánì tvorby Patrika Ouřednìka přispìvá také francouzský pohled na role v literatuře, který se rozmáhal jiţ od sedmdesátých let – pohled na čtenáře jako spolutvůrce. Autoři publikace zabývajìcì se proměnami kultury ve Francii konce 20. stoletì v souvislosti s tìmto pohledem zmiňujì oslabenì role autora a dodávajì: „The loss of authority was part of a general movement towards a re-evaluation of the reader, who was now seen as co-creator, as an active participator in the creation of a literary work“.135 Na význam textu bylo pohlìţeno jako na relativnì proměnnou a dìlo bylo povaţováno za nehotové, čekajìcì na svého čtenáře: „We now recognize that the text is less a structure than a structuration, a process which produces and transforms meaning rather than simply communicating an already existent, authoritative meaning“.136 Takové prostředì vycházelo vstřìc relativizaci významu a jediné pravdy, ať uţ šlo o postmodernì dìla, nebo ne – Francouzi tedy nevidì literárnì dìlo jako uzavřené pojednánì o konkrétnì skutečnosti. Je moţné mluvit o určité odlišnosti v českém a francouzském pohledu na to, jak spolu souvisì literatura a realita, Martin Hybler k tomu dodává: „Pro české kritiky je literárnì analýza nemoţná, aniţ se poloţì otázka ‚reality‘, respektive ‚ţivotnì pravdy‘. Naopak pro Francouze začìná literatura teprve okamţikem, kdy ‚literárnì pravda‘ transcenduje realitu“.137 Francouzský přìstup pak napomáhá k samostatnějšì čtenářově interpretaci dìla – tomu pak odpovìdá i fakt, ţe francouzštì kritici hledali v dìle hlubšì význam častěji neţ kritikové češtì, kteřì se naopak častěji ptali po pravdivosti uvedených informacì. V souvislosti s touto menšì pozornostì věnovanou formálnì stránce Ouřednìkovy tvorby lze zdůvodnit také francouzskou tendenci hledat paralely s různými autory, s jejichţ dìlem majì texty na prvnì pohled jen málo společného. Pokud neberou v potaz formálnì ztvárněnì děl a zaměřì se pouze na tematiku či ironický tón, lze snáze porozumět častému odkazovánì na nejrůznějšì francouzské spisovatele. Grafnetterová a

135

Ztráta autority byla součástì všeobecného přehodnocenì role čtenáře, který byl nynì povaţován za spolutvůrce, za aktivnìho účastnìka vzniku literárnìho dìla. (překlad Barbora Prudilová) FORBES, Jill, KELLY, Michael. French Cultural Studies: An Introduction. Oxford: Oxford University Press, 1996. Str. 193. 136 Nynì jsme poznali, ţe text je spìše skládánìm neţ skladbou, je procesem, který spìše vytvářì a proměňuje význam, neţ aby se jej pouze snaţil předat jako hotový a směrodatný. (překlad Barbora Prudilová) Tamtéţ. 137 OUŘEDNÍK, Patrik.„Česká kritika je letory tragické a humorem se cìtì dotčena“ (rozhovor Radima Kopáče). Labyrint Revue, č. 19-20 / 2006. Str. 56 – 58.

56

Cosset ve stati o dìle Obsluhoval jsem anglického krále nicméně zpozorovali podobný sklon ve francouzských kritikách, ač se Hrabalovo dìlo v otázce tématu od Ouřednìkovy tvorby lišì – autoři studie to označujì za „zvláštnì tendenci zobrazovat Hrabalovu prózu v širšìch perspektivách, uvádět ji do sìně slávy po bok velkých děl francouzské literatury a přitom se pouštět do přirovnánì občas velmi smělých“,138 tato tendence se pak jistě neprojevuje jen u Hrabala – za jednu z přìčin pak označujì touhu vzbudit svou recenzì zájem potenciálnìho čtenáře. 6.5.

Další ohlasy

Dosud jsme se zaměřili pouze na recenze samotné. Pro úplnějšì pohled je však nutné doplnit některé informace, aby bylo moţné posoudit recepci dìla Patrika Ouřednìka v širšìm kontextu. Europeana, prvnì ze třì knih, na které jsme se zaměřili, vyšla v České republice v roce 2001. V roce 2006 byl text vydán podruhé a následovala také dalšì dvě Ouřednìkova dìla. Do francouzštiny byla Europeana přeloţena v roce 2004. Matěj Patrů uvádì,

ţe

byl 139

nezařaditelnost,

text

nejprve

zamìtnut

nakladatelstvìm

Gallimard

pro

svou

později se však dočkal čtyř dalšìch vydánì a nakladatel Gérard

Bérreby zmiňuje: „Bezstarostnost, se kterou Ouřednìk prosadil radikálně novou formu, je pozoruhodná. V Ouřednìkově knìţce jsem našel vše, co tvořì hodnotu české literatuy obohacené o vliv francouzských autorů, které přeloţil do češtiny“.140 Přìhodná chvìle, 1855 vyšla ve stejném roce jako český originál, Ad acta o šest let později.141 Zájem čtenářů, potaţmo počet prodaných výtisků nenì známý, Patrik Ouřednìk však ve svém emailu autorce této práce uvádì, ţe se doposud, tedy za šest týdnů od vydánì, ve Francii prodalo čtyřikrát vìce výtisků knihy Ad acta neţ za šest let v České republice.142 Takto si tedy lze vytvořit určitou představu o jeho popularitě, je však třeba brát v úvahu také přibliţně sedmkrát většì počet obyvatel. Texty Patrika Ouřednìka byly oficiálně oceněny v obou zemìch. Europeana vyhrála v roce 2001 českou anketu Kniha roku mezi osobnostmi kulturnìho ţivota,

138

COSSET, Pierre-Laurent, GRAFNETTEROVÁ, Lenka. Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále. Praha: Sociologické nakladatelstvì, 2009. Str. 83. 139 Srov. PETRŮ, Matěj. Europeana nadchla literárnì Francii. Právo, č. 144 / 2004. Str. 9. 140 Tamtéţ. 141 Srov. Ouřednìk, Patrik / bibliografie Dostupné z www.czechlit.cz/autori/ourednikpatrik/author.bibliografie/ [cit. 29.3.2012] 142 Srov. OUŘEDNÍK, Patrik. Bakalářská práce / komentář [online]. Barbora Prudilová. 17.3.2012. Osobnì komunikace. [cit. 29.3.2012]

57

nicméně podle Patrika Ouřednìka pro něj nehlasoval jediný literárnì kritik.143 O pět let později byly obě jeho dalšì knihy v této anketě často zmiňovány, vìtězstvì však nezìskala ani jedna z nich.144. Ve Francii pak zìskal uznánì Ouřednìkův překlad Rabelaisova textu Pojednánì o přìpadném pitì vìna, totiţ velikém a ustavičném.145 Ohlas na zmìněná tři dìla byl obdobně velký ve francouzských i českých médiìch. Francouzštì recenzenti zmiňovali vlastnì tvorbu Patrika Ouřednìka, doposud ve Francii známého spìše dìky svým překladům, v mnoha denìcìch i specializovaných periodikách – podle Patrika Ouřednìka napřìklad během dvou týdnů po vydánì francouzského překladu Ad acta vyšlo v tamějšìch médiìch vìce neţ dvacet recenzì.146 Češtì recenzenti mu věnovali pozornost předevšìm po výhře zmìněné ankety Lidových novin – do té doby mu byly věnovány pouze tři recenze.147 Poté se však na něj zaměřilo mnoho článků v tištěných médiìch i na osobnìch stránkách na internetu. Autor také promluvil v několika rozhovorech pro rozhlas a Europeanám byl věnován shodně v obou zemìch pořad v televizi.148 Tématu srovnánì francouzských a českých ohlasů bylo věnováno několik článků v českém tisku. Matěj Petrů se v jednom z nich věnuje recepci European ve Francii a uvádì, ţe „počet recenzì v tisku a televiznìch a rozhlasových kronik z nì dělá nejkomentovanějšì původnì českou knihu od roku 1989“,149 Jovanka Šotolová pak přibliţuje reakce na vydánì knihy Ad acta: „Pochvalná recenze v Le Monde přitom patřì ke známkám vskutku úspěšného kritického přijetì (těţko hledat paralelu u nás, kde literárnì kritika z denìků uţ takřka zcela vymizela – s jistou rezervou by se snad takový ohlas dal přirovnat opěvnému článku na úvodnì stránce v Orientaci LN)“.150 Nakonec je třeba zmìnit, ţe na motivy European byla ve Francii i v České republice vytvořena divadelnì adaptace, stejně jako v dalšìch patnácti zemìch. 143

OUŘEDNÍK, Patrik. Literatura je volánìm ven (rozhovor Matěje Petrů). Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 50. 144 Srov. Kniha roku – odpovědi hlasujìcìch Dostupné z www.lidovky.cz/ln_redakce.asp?c=A061229_112028_ln_redakce_hrn [cit. 29.3.2012] 145 Srov. Prix Montesquieu. Dostupné z prix-montesquieu.org/ [cit. 29.3.2012] 146 Srov. OUŘEDNÍK, Patrik. Literatura je volánìm ven (rozhovor Matěje Petrů). Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 47 – 60. 147 Srov. Bibliografie české literárnì vědy Dostupné z isis.ucl.cas.cz/websearch?form=general&string=europeana&action=Vyhledat&dbs=b97&output=short [cit. 29.3.2012] 148 Srov. Osobnì stránka Patrika Ouřednìka / Varia. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?rubrique17 [cit. 29.3.2012] 149 PETRŮ, Matěj. Europeana nadchla literárnì Francii. Právo, č. 144 / 2004. Str. 9. 150 ŠOTOLOVÁ, Jovanka. Tak jak? Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/29459/ourednik-patrik-classesans-suite [cit. 29.3.2012]

58

6.6.

Recepce Ouředníkova díla v ostatních zemích

Na závěr můţeme pro srovnánì doplnit několik poznámek k recepci dìla Patrika Ouřednìka v zahraničì. O překlady jeho próz do cizìch jazyků je poměrně velký zájem. Europeana doposud vyšla ve 25 zemìch a stala se tak nejpřekládanějšì knihou ţijìcìho českého autora, Přìhodná chvìle, 1855 byla přeloţena do osmi a Ad acta do čtyř jazyků včetně angličtiny.151 V recenzìch je často moţné nalézt stejná hodnocenì jako ve francouzských a českých ohlasech. Kritici napřìč zeměmi bojujì se ţánrovým zařazenìm European. Napřìklad Martin Riker v Chicago Review uvádì, ţe správné literárnì dìlo by mělo svému čtenáři ukázat, jak má být čteno, coţ Europeana rozhodně nedělajì – hned ale dodává, ţe „like any rule, or at least any literary rule, it is particularly interesting in its exceptions“152 a promìchánì formy učebnice, vzpomìnek a zmatené eseje tedy oceňuje. V nizozemských knihkupectvìch bývá dìlo zařazeno mezi historické publikace153 a bulharské ministerstvo školstvì si po zváţenì podtitulu European knihu objednalo jako dějepisnou přìručku do střednìch škol.154 Shodně je oceňován Ouřednìkův vtip, nadhled a jazyk jeho tvorby, mnoho recenzentů však upozorňuje také na jazyk jako téma – Belgičanka Florence Pellegrini ve své přednášce mluvì o autorově ambici „zachycenì ‚pravdy doby‘ prostřednictvìm jejìho specifického ‚jazyka‘, kterým jedině promlouvá“155 a Američan David Mervant dodává, ţe „It is language that features prominently: slogans and rallying cries and newspaper headlines and contemporary ditties and lists of clichés, the uses of words create the portrait of the strange and rushed century“.156 151

Srov. Ouřednìk, Patrik / bibliografie. Dostupné z www.czechlit.cz/autori/ourednikpatrik/author.bibliografie/ [cit. 29.3.2012] 152

jako v přìpadě kaţdého pravidla, nebo alespoň kaţdého literárnìho pravidla, jsou to předevšìm výjimky, které jsou zajìmavé (překlad Barbora Prudilová) RIKER, Martin. Europeana: A Brief History of the Twentieth Century. Dostupné z http://nllg.free.fr/spip.php?article121 [cit. 29.3.2012] 153 Srov. BRUIN HÜBLOVÁ, Magda de. Ouřednìk, Patrik: Europeana, een zeer korte geschiedenis van de twintigste eeuw. Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/15451/ourednik-patrik-europeana-een-zeerkorte-geschiedenis-van-de-twintigste-eeuw [cit. 29.3.2012] 154 OUŘEDNÍK, Patrik. Autorský večer (rozhovor Jovanky Šotolové). Praha: Nová scéna Národnìho divadla, 17.4.2012 155 PELLEGRINI, Florence. Ouřednìk a Flaubert aneb dějiny jako fraška. Překlad Klára Jelìnková. Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 129 156 Je to jazyk, který se objevuje v hlavnì roli: slogany a manifestačnì výkřiky a novinové titulky a dobové popěvky a výčty klišé, slova vytvářejì obraz tohoto podivného a zbrklého stoletì. (překlad Barbora Prudilová) MERVANT, David. A Postmodern Tomb of Ideologies or a Toilsome Path to Mother’s Grave?. Thinkling. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article146 [cit. 29.3.2012]

59

V dalšìch ohledech se však uţ ohlasy rozcházejì. Napřìklad zmìnky o postmoderně či o čtyřech různých zakončenìch Přìhodné chvìle, 1855 se objevujì v recenzìch všech překladů, jejich výskyt je však nahodilý a nenì moţné vysledovat a zobecnit ţádnou tendenci, která by nám mohla řìci, zdali je Ouřednìkovo dìlo vnìmáno podobně jako ve Francii, nebo jako v České republice. Také interpretace významu textů jsou rozmanité. Časté je pojetì prvnìch dvou próz jako přìběhů o minulosti, které se objevovalo i v českých recenzìch, zmiňována je i faktická správnost uvedených informacì.157 Zahraničnì kritiky se však pouštějì i do odváţnějšìch výkladů. Michaela Burilkov vnìmá Přìhodnou chvìli, 1855 jako varovánì do budoucnosti, Jonathan Bolton vidì v Europeanách nejvìce ze všeho text o lidské paměti a Giorgio Vasta si všìmá předevšìm Ouřednìkova sklonu zpochybňovat schematické vnìmánì historie.158 . Je nicméně nutné dodat, ţe tato vstřìcnost, která se zdá být v rozporu s občasným českým odmìtavým postojem, můţe souviset také s nìzkým počtem překladů Ad acta – tedy knihy, která se dočkala nejvìce rozporných ohlasů. Obecně je ale moţné řìci, ţe se Patrik Ouřednìk se dočkal v mezinárodnìm měřìtku úspěchu – za zmìnku stojì předevšìm italská čtenářská obec, jeţ zvolila jeho Přìhodnou chvìli, 1855 za Knihu roku 2007

159

a nynì se dočkala divadelnì hry Dnes a pozìtřì, která v italštině

vyšla dřìve neţ v češtině. Také v Nizozemì jsou ohlasy na Ouřednìkovo dìlo velmi pozitivnì a tamějšì recenzenti oceňujì autorův odstup, ironii a sarkastický vtip, jak dokládá článek o tomto tématu, Ouřednìk, Patrik: Europeana, een zeer korte geschiedenis van de twintigste eeuw.160 Sám spisovatel pak dodává, ţe v přìpadě ţádostì o účast na festivalech či o rozhovor se setkává s největšìm zájmem ze strany Francouzů, Italů, Belgičanů a

157

Srov. tamtéţ či PELLEGRINI, Florence. Ouřednìk a Flaubert aneb dějiny jako fraška. Překlad Klára Jelìnková. Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 119-135. 158 Srov. BOLTON, Jonathan. Reading Patrik Ourednik. Context. Dostupné z www.dalkeyarchive.com/book/?GCOI=15647100413610&fa=customcontent&extrasfile=A126112EB0D0-B086-B6B432338553F155.html [cit. 29.3.2012], BURILKOV, Michaela. The Opportune Moment, 1855. World Literature in Review. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article145 [cit. 29.3.2012] či VASTA, Giorgio. Patrik Ouřednìk: hlas z průrvy. Překlad Ivo Slušný. Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 136137. 159 Srov. CVAL, Matěj. Ouřednìk, Patrik: Instante propizio, 1855 (2008). Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/22109/ourednik-patrik-instante-propizio-1855-2008 [cit. 29.3.2012] 160 Srov. Srov. BRUIN HÜBLOVÁ, Magda de. Ouřednìk, Patrik: Europeana, een zeer korte geschiedenis van de twintigste eeuw. Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/15451/ourednik-patrik-europeana-eenzeer-korte-geschiedenis-van-de-twintigste-eeuw [cit. 29.3.2012]

60

Američanů.161 Stále tu nicméně zůstává jeden kulturnì předpoklad, který v zahraničì vţdy bude způsobovat obtìţe: „If this review is shorter than usual, it’s because I’ve spent half an hour and most of my reserve energy trying to work out how to type a hacheck (the Czech accent symbol above the r in the author’s name) on a Mac.“162

161

Srov. OUŘEDNÍK, Patrik. Literatura je volánìm ven (rozhovor Matěje Petrů). Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 47 – 60. 162 Jestli je tato recenze kratšì neţ obvykle, je to způsobeno tìm, ţe jsem ztratil půl hodiny a většinu z mé vyšetřené energie vymýšlenìm, jak na Macu napsat háček, český znak pro přìzvuk nad r v autorově jméně. (překlad Barbora Prudilová) SELF, John. Europeana. The Asylum. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article137 [cit. 29.3.2012]

61

7. ZÁVĚR Cìlem této bakalářské práce bylo porovnat ohlasy na vybraná dìla Patrika Ouřednìka v České republice a ve Francii. S přihlédnutìm k tomu, ţe ţádnému z nich doposud nebyla věnována literárnì analýza, bylo třeba toto srovnánì uvést rozborem všech třì textů – tedy European, Přìhodné chvìle, 1855 a Ad acta. Shrnutì ohlasů ve francouzském a českém tisku jsme se pokusili doplnit zdůvodněnìm, proč se konkrétnì odlišnosti v recenzìch objevily. Patrik Ouřednìk zmìnil v rozhovorech několik zásadnìch bodů, ve kterých se kritiky obou zemì měly rozcházet. V souvislosti s Europeanami mluvil předevšìm o snaze text ţánrově určit a také o vztahu literatury ke skutečnosti, který recenzenti v dìle hledajì. Ohlasy na Přìhodnou chvìli, 1855 podle něj vyvolaly obecnou otázku, zdali je jeho tvorba postmodernì, a zdůraznily rozdìl v přìstupu k netradičnìm literárnìm formám mezi kritiky obou národů. V přijetì dìla Ad acta pak spatřoval rozpor v ochotě přijìmat vypravěčovu hru a zmiňoval také jistou ublìţenost českých kritiků. Náš přehled francouzských a českých recenzì pak mnoho z těchto domněnek potvrdil a objevily se i dalšì rozdìly, je tedy nynì moţné je shrnout. Povšimli jsme si konkrétnìch zmìnek vypovìdajìcìch o menšìm zájmu francouzských kritiků zjistit, nakolik se dìlo zakládá na skutečnosti. Text je podle nich nehotový, dotvářì jej a význam mu dodává teprve čtenář, hledat v něm odkazy na realitu nebo snaţit se vysledovat autorův pohled na svět by tedy znamenalo zbytečně omezit moţnou interpretaci. V tomto ohledu se ovšem francouzské a české ohlasy nelišily tak významně, snaţili jsme se tedy spìše zdůvodnit několikeré přìpady, kdy francouzštì recenzenti tento sklon projevili. Zcela jasně se naopak prokázala tendence mezi českými kritiky odkazovat při hodnocenì Ouřednìkova dìla k postmoderně – zdá se, ţe Francouzi tento směr přijali mnohem dřìve a zaujali k němu vstřìcný postoj, neupozorňujì tedy na jeho charakteristické rysy tak často a mnohdy s kritikou jako Češi. Taková situace pak pomůţe zdůvodnit menšì ochotu českých recenzentů ocenit nejasný závěr či chybějìcì pointu textu. Tento kontrast mezi kritikami obou zemì pak souvisì i s kladným přìstupem francouzských ohlasů k literárnìm experimentům, které jsou povaţovány za dostatečný námět sám o sobě. Rozdìl bylo moţné spatřit i v pojetì Patrika Ouřednìka jako autora typicky českého – tato tendence převaţovala ve francouzských kritikách a jejì původ lze hledat ve spìše omezené znalosti české literatury a v popularitě specifického dìla několika málo výjimečných spisovatelů. Shodně recenzenti oceňovali 62

autorovu stylistickou obratnost, Češi si však povaţovali talentu vyuţìt všech rovin a moţnostì českého jazyka, zatìmco Francouzi se soustředili spìše na schopnost vyjadřovánì. Takovéto závěry se snadno mohou stát zavádějìcìmi. Je proto nutné zdůraznit, ţe ţádný z nich nenì moţné označit za absolutnì, stejně jako tato práce neměla ambice pojmenovat hlavnì rozdìly mezi francouzskou a českou literárnì kritikou, které by pak mohly být povaţovány za všeobecně platné. Jistě se podařilo najìt zásadnì odlišnosti, kterými se vyznačujì recenze v českém a francouzském tisku, a snaţili jsme se také pro tyto odlišnosti najìt odůvodněnì. Naše měřìtko však bylo značně omezené – sledovali jsme ohlasy v průběhu pouhých deseti let a také skupina autorů recenzì se mnohdy přìliš neměnila. Některé ze zmìněných tendencì tak snadno mohly být důsledkem individuálnìch postojů spìše neţ výpovědì o povaze národnì literárnì kritiky. V mnoha přìpadech by tedy bylo nutné naši analýzu doplnit. Tato práce nicméně vymezila zásadnì rysy ohlasů na zmìněné prózy, popsala moţné přìčiny jejich občasného rozporu a v neposlednì řadě z velké části potvrdila názor Patrika Ouřednìka o jisté odlišnosti české a francouzské recepce.

63

POUŽITÁ LITERATURA Primární literatura BĚLOHRADSKÝ, Václav. Jak přeţìt vědy o člověku : aneb Stoletì Patrika Ouřednìka. Právo, č. 50 / 2002. Str. 2-3. CINGER, František. Ţivot, co protéka s časem mezi prsty. Právo, č. 160 / 2006. Str. 17. HAKL, Emil. Ubytovánì je pěkné, pracujeme zde, zacházejì s námi slušně... Tvar, č. 11 / 2002. Str. 21. HÁRL, Vlastimil. Fikce reality, nebo realita fikce?. In: Europeana, Praha: Paseka, 2001. HOLUB, Jiřì. Svoboda na čestné slovo. A2, č. 24 / 2006. Str. 31. CHUCHMA, Josef. Hlásali myšlenky, a myšlenì nikde. Mladá fronta Dnes, č. 282 / 2001. Str. C8. CHUCHMA, Josef. Marné hledánì motivů a vraha. Mladá fronta Dnes, č. 269 / 2006. Str. B6 CHUCHMA, Josef. Přìhodná chvìle se ohlìţì do Ameriky. Mladá fronta Dnes, č. 78 / 2006. Str. D9. JURČÍKOVÁ, Eliška. Torzo románu, který nenì. Host, č. 4 / 2006. Str. 76-77 KABÁT, Marcel. Přerušované dějiny Patrika Ouřednìka. Lidové noviny, č. 270 / 2001. Str. 25. KOPÁČ, Radim. Co prozrazuje a co skrývá nová próza Patrika Ouřednìka. Právo, č. 240 / 2006. Str. 17. KOTRLA, Pavel. Kouzlo schválnosti a zákruty mateřštiny. Týdeník Rozhlas, č. 8 / 2007. Str. 4. LÖRINC, Jan. Chvìle, kdy je přìhodné mlčet. Protimluv, č. 2 / 2006. Str. 36. MANDYS, Pavel. Hra na schovávanou. Týden, č. 48 / 2006. Str. 82. MATĚJKA, Ivan. Dvacáté stoletì jako vetešnictvì. Hospodářské noviny, č. 227 / 2001. Str. 11. MONTENOT, Jean. In Classé Sans Suite. Překlad Marianne Canavaggio. Pařìţ: Allia, 2012. OUŘEDNÍK, Patrik. Europeana. Praha: Paseka, 2001. OUŘEDNÍK, Patrik. Příhodná chvíle, 1855. Praha: Torst, 2006. OUŘEDNÍK, Patrik. Ad Acta. Praha: Torst, 2006. 64

PELLEGRINI, Florence. Ouřednìk a Flaubert aneb dějiny jako fraška. Překlad Klára Jelìnková. Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 119-135. PEŇÁS, Jiřì. A naplácali si drţky. Týden, č. 2 / 2002. Str. 69. PEŇÁS, Jiřì. Konec utopie v konci vyprávěnì. Týden, č. / 2006. Str. 98. RICHTER, Jaroslav. Dvacáté stoletì v kostce. Souvislosti, č. 1 / 2002. Str. 240-243. STANĚK, Jan. Zapomenutá vraţda. Host, č. 3 / 2007. Str. 16-18. SVATOŠ, Michal. Pokrok civilizace a pokrok katastrof. Dějiny a současnost, č. 5 / 2002. Str. 57. ŠKODA, Stanislav. Jak váţná je chvìle? Babylon, č. 9 / 2006. Str. 6. ŠLAJCHRT, Viktor. Ouřednìk si hraje doopravdy. Respekt, č. 14 / 2006. Str. 23. ŠLAJCHRT, Viktor. Věčně beznadějné naděje : Evropská zkušenost podle Ouřednìka. Respekt, č. 8 / 2002. Str. 22. TUREK, Kazimìr. Patrik Ouřednìk, Ad acta. Lidové noviny, č. 272 / 2006. Str. 6. VASTA, Giorgio. Patrik Ouřednìk: hlas z průrvy. Překlad Ivo Slušný. Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 136-137. ZÍDEK, Petr. Patrik Ouřednìk, Přìhodná chvìle, 1855. Lidové noviny, č. 92 / 2006. Str. 2. Sekundární literatura CIGÁNEK, Jan. Umění detektivky. Praha: Státnì nakladatelstvì dětské knihy, 1962. COSSET, Pierre-Laurent, GRAFNETTEROVÁ, Lenka. Jak čtou Češi, Francouzi a Němci Hrabalova Anglického krále. Praha: Sociologické nakladatelstvì, 2009. CULLER, Jonathan. Krátký úvod do literární teorie. Překlad Jiřì Bareš. Brno: Host, 2009. FORBES, Jill, KELLY, Michael. French Cultural Studies: An Introduction. Oxford: Oxford University Press, 1996. HAMAN, Aleš. Literatura v průsečíku pohledů. Praha: ARSCI, 2003. MACHALA, Lubomìr. Literární bludiště: bilance polistopadové prózy. Praha: Brána, 2001. NOVOTNÝ, Vladimìr. Ta naše postmoderna česká…. Praha: Protis, 2007. OUŘEDNÍK, Patrik.„Česká kritika je letory tragické a humorem se cìtì dotčena“ (rozhovor Radima Kopáče). Labyrint Revue, č. 19-20 / 2006. Str. 56 – 58.

65

OUŘEDNÍK, Patrik. Literatura je volánìm ven (rozhovor Matěje Petrů). Souvislosti, č. 1 / 2012. Str. 47 – 60. OUŘEDNÍK, Patrik. Autorský večer (rozhovor Jovanky Šotolové). Praha: Nová scéna Národnìho divadla, 17.4.2012 PEROUTKA, Ferdinand. Jací jsme. Praha: Fr. Borový, 1934. PETRŮ, Matěj. Europeana nadchla literárnì Francii. Právo, č. 144 / 2004. Str. 9. PYTLÍK, Radko. Fenomenologie humoru. Praha: Emporius, 2000. RADINA, Otomar, Francouzština a čeština: Systémové srovnání dvou jazyků. Praha: Státnì pedagogické nakladatelstvì, 1981. RUSS-MOHL, Stephan, BAKIČOVÁ, Hana. Ţurnalistika. Praha: Grada, 2007. ŠRÁMEK, Jiřì. Dějiny francouzské literatury v kostce. Olomouc: Votobia, 1997. TRÁVNÍČEK, Jiřì. Ve studených vodách svobody. Host, č. 20 / 2010. Str. 33 – 38. VIART, Dominique, VERCIER, Bruno. Současná francouzská literatura. Překlad Petr Dytrt a kol. Praha: Garamond, 2008. ŢILKA, Tibor. Poetický slovník. Bratislava: Tatran, 1987. Internetové zdroje BAILLY, Olivier. Europeana, une critique de la raison pire. Agoravox. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article38 [cit. 29.3.2012] Bibliografie české literárnì vědy Dostupné z isis.ucl.cas.cz/websearch?form=general&string=europeana&action=Vyhledat&dbs=b97 &output=short [cit. 29.3.2012] BELLEFROID, Éric de. Le XXe siècle à un train d’enfer. La Libre Belgique. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article58 [cit. 29.3.2012] BELLEFROID, Éric de. Patrik Ourednik au 36e degré. La Libre Belgique. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article189 [cit. 29.3.2012] BOLTON, Jonathan. Reading Patrik Ourednik. Context.

66

Dostupné z www.dalkeyarchive.com/book/?GCOI=15647100413610&fa=customcontent&extrasfile =A126112E-B0D0-B086-B6B432338553F155.html [cit. 29.3.2012] BRUIN HÜBLOVÁ, Magda de. Ouřednìk, Patrik: Europeana, een zeer korte geschiedenis van de twintigste eeuw. Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/15451/ourednik-patrik-europeana-een-zeerkorte-geschiedenis-van-de-twintigste-eeuw [cit. 29.3.2012] BURILKOV, Michaela. The Opportune Moment, 1855. World Literature in Review. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article145 [cit. 29.3.2012] CLUNY, Michel Claude. Le philosophe morfondu. Le Magazine Littéraire. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article62 [cit. 29.3.2012] CVAL, Matěj. Ouřednìk, Patrik: Instante propizio, 1855 (2008) Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/22109/ourednik-patrik-instante-propizio-18552008 [cit. 29.3.2012] DREYFUS, Alan. Un siècle en lumière. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article43 [cit. 29.3.2012] ENGEL, Vincent. Classé sans suite de Patrik Ourednik : décapant !. Le Soir. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article343 [cit. 29.3.2012] FAUCONNIER, Bernard. Un épineux dossier. Le Magazine Littéraire. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article188 [cit. 29.3.2012] GABRIEL, Fabrice. Le siècle sans fin. Les Inrockuptibles. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article42 [cit. 29.3.2012] GABRIEL, Fabrice. Instant propice, 1855. Les Inrockuptibles. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article61 [cit. 29.3.2012] 67

GODIN, Noël. Les coulisses de la révolte. Journal du mardi. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article63 [cit. 29.3.2012] CHEVILLARD, Eric. Un maître en subversion. Le Monde. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article186 [cit. 29.3.2012] JANDOUREK, Jan. Co vy na nového Ouřednìka, milý Watsone? Aktuálně. Dostupné z aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=298718 [cit. 29.3.2012] Kniha roku – odpovědi hlasujìcìch Dostupné z www.lidovky.cz/ln_redakce.asp?c=A061229_112028_ln_redakce_hrn [cit. 29.3.2012] LAIGNEL-LAVASTINE, Alexandra. Fraternité chérie. Le Monde. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article64 [cit. 29.3.2012] LAIGNEL-LAVASTINE, Alexandra. Une Europe tragique et réenchantée. Le Monde. Dostupné z /nllg.free.fr/spip.php?article59 [cit. 29.3.2012] LORET, Eric. Patrik Ourednik : Instant propice, 1855. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article65 [cit. 29.3.2012] LORET, Eric. Moqueur à l’ouvrage. Libération. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article187 [cit. 29.3.2012] MERVANT, David. A Postmodern Tomb of Ideologies or a Toilsome Path to Mother’s Grave?. Thinkling. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article146 [cit. 29.3.2012] Měsìc autorského čtenì / Patrik Ouřednìk Dostupné z http://www.autorskecteni.cz/2010/cz/videozaznamy/101-Patrik-Ourednik [cit. 29.3.2012] NICOLAS, Alain. Le nez collé à l’histoire. L´Humanité. Dostupné z /nllg.free.fr/spip.php?article56 [cit. 29.3.2012] 68

OUŘEDNÍK, Patrik. Bakalářská práce / komentář [online]. Barbora Prudilová. 17.3.2012. Osobnì komunikace. [cit. 29.3.2012] Ouřednìk, Patrik / bibliografie Dostupné z www.czechlit.cz/autori/ourednik-patrik/author.bibliografie/ [cit. 29.3.2012] Osobnì stránka Patrika Ouřednìka / Varia Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?rubrique17 [cit. 29.3.2012] Prix Montesquieu Dostupné z prix-montesquieu.org/ [cit. 29.3.2012] QUIRINI, Bernard. Europeana, une brève histoire du XXe siècle. Chronicart. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article40 [cit. 29.3.2012] RIEDLBAUCHOVÁ, Tereza (rozhovor Dimany Ivanove) Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/24169/riedlbauchova-tereza [cit. 29.3.2012] RIKER, Martin. Europeana: A Brief History of the Twentieth Century. Dostupné z http://nllg.free.fr/spip.php?article121 [cit. 29.3.2012] RÜF, Isabelle. Ourednik raconte le XXe siècle en un seul souffle. Le Temps. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article57 [cit. 29.3.2012] SAINT-VICTOR, Jacques de. « Europeana » de Patrik Ourednik. Le Figaro. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article55 [cit. 29.3.2012] SELF, John. Europeana. The Asylum. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article137 [cit. 29.3.2012] SENFF, Boris. Histoire défaussée. 24 heures. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article54 [cit. 29.3.2012] SENFF, Boris. « Soit l’auteur est un imbécile, soit c’est vous ». 24 heures. 69

Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article345 [cit. 29.3.2012] STANĚK, Vojtěch. Lesk a bìda jazyka českého. iLiteratura. Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/20267/ourednik-patrik-ad-acta [cit. 29.3.2012] STUPP, Olivier. Technikart. Dostupné z www.ecole-alsacienne.org [cit. 29.3.2012] ŠOTOLOVÁ, Jovanka. Tak jak? Dostupné z www.iliteratura.cz/Clanek/29459/ourednik-patrik-classe-sans-suite [cit. 29.3.2012] VIGEN, Caroline. À quoi joue Patrik Ourednik ?. Books. Dostupné z nllg.free.fr/spip.php?article191 [cit. 29.3.2012]

70