Vybrané problémy správy na úseku pozemních komunikací

Masarykova univerzita, Právnická fakulta Katedra správní vědy a správního práva

Bakalářská práce Vybrané problémy správy na úseku pozemních komunikací

Akademický rok odevzdání : 2009

Petr Dušek

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma: Vybrané problémy správy na úseku pozemních komunikací jsem zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

Děkuji paní JUDr. Janě Jurníkové, Ph.D. za odborné vedení a poskytnuté konzultace př při vypracování vypracování této bakalář bakalářské práce.

Petr Dušek

2

Obsah :

1. Úvod……………………………………………………………………….. 4 2. Vymezení pojmu správní právo a správa……………………………….. 6 3. Státní správa a státní dozor……………………………………………… 8 4. Pozemní komunikace……………………………………………………... 9 4.1. Dálnice………………………………………………………………14 4.2. Silnice……………………………………………………………… 16 4.3. Místní komunikace………………………………………………… 17 4.4. Účelová komunikace………………………………………………. 18 5. Užívání pozemních komunikací a jejich zpoplatnění………………….. 21 5.1. Časové zpoplatnění…………………………………………………. 24 5.2. Výkonové zpoplatnění……………………………………………… 31 6. Komparace s okolními evropskými státy……………………………….. 38 6.1 Slovensko…………………………………………………………… 38 6.2 Rakousko……………………………………………………………. 38 6.3 Německo……………………………………………………………. 39 6.4 Chorvatsko………………………………………………………….. 39 6.5 Slovinsko……………………………………………………………. 40 7. Závěr……………………………………………………………………….. 42 8. Resumé…………………………………………………………………….. 44 Seznam použité literatury………………………………………………….... 46

3

1. Úvod Bakalářskou práci na

téma : Vybrané problémy správy na úseku

pozemních komunikací se zaměřením na problematiku užívání zpoplatněných úseků komunikací jsem si vybral z důvodu, že se jedná v současné době o velmi aktuální téma, které je v poslední době díky zavedení výkonového zpoplatnění předmětem častých diskuzí. V úvodu své bakalářské práce uvedu současnou právní úpravu týkající se správy na úseku pozemních komunikací a to jak výkonu státní správy, kterou vykonávají silniční správní úřady, tak výkonu státního dozoru, který vykonávají taktéž silniční správní úřady a obce v rozsahu své působnosti, dále se zaměřím na rozdělení jednotlivých druhů pozemních komunikací, jejich vznik, zánik a uvedu jednotlivé vlastníky pozemních komunikací. Jelikož jsem si vědom velmi širokého rozsahu uvedené problematiky a to nejen z důvodu, že hlavní pramen uvedené problematiky tedy zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích byl za posledních deset let celkem dvanáctkrát novelizován, ale i z důvodu několikeré výměny osoby v křesle ministra dopravy pokusím se tedy

i odpovědět na nejčastější otázky široké laické veřejnosti

týkající se zpoplatnění pozemních komunikací a to jak časových kupónů ( tzv. dálničních známek ), tak i mýtného systému, tedy výkonového zpoplatnění jízdy, týkajícího se vozidel s celkovou hmotností nad 12 tun. Dále nastíním uvedenou problematiku od samotného prvopočátku, tedy důvodu, proč bylo v ČR

výkonové

zpoplatnění

pozemních

komunikací

zavedeno,

průběhu

výběrového řízení na výběr mýtného systému, funkce jeho provozu, uvedu zpoplatněné úseky až po samotný konec uvedené problematiky, tedy samotné řidiče vozidel jedoucích jak v systému časového zpoplatnění tak v systému mýta, včetně uvedení jednotlivých druhů přestupků, kterých se

mohou řidiči

v souvislosti s provozem motorových vozidel na zpoplatněných komunikacích dopustit a uvedu i jednotlivé sankce, které jim za jednotlivé přestupky hrozí. V další části se zaměřím na část v současné době velmi často diskutované problematiky která vejde v platnost pravděpodobně nejdříve počátkem roku 2010, tedy zavedení systému placení mýtného i pro silniční motorová vozidla s hmotností nad 3,5 tuny.

4

Při zpracovávání práce použiji komparatistickou metodu, tedy metodu srovnávací a uvedenou problematiku tedy porovnám s vybranými okolními evropskými státy s uvedením rozdílů a podmínek, které panují na jednotlivých komunikacích. V této bakalářské práci se budu snažit vedle teoretických skutečností vylíčit tuto problematiku

také z pohledu vlastních praktických zkušeností a to

nejenom jako řidiče užívajícího zpoplatněné komunikace, tak i vzhledem ke svému zaměstnání jakožto příslušníka Policie ČR, sloužícího v přímém výkonu služby na dálničním oddělení Policie České republiky na dálnici D11 spojující Prahu s Hradcem Králové, a použiji i teoretické i praktické zkušenosti pracovníků celní správy, kteří se přímo na kontrole vozidel jedoucích v systému časového zpoplatnění i výběru mýta podílejí. Moje bakalářská práce bude zpracována k 30. březnu 2009, a bude zpracována převážně z pohledu správního práva. Cílem této bakalářské práce je ucelený náhled do problematiky správy na úseku pozemních komunikací a užívání zpoplatněných úseků komunikací a s tím souvisejících okolností.

5

2. Vymezení pojmů správní právo a správa Z důvodu, že se

budu věnovat tomuto tématu převážně z pohledu

správního práva, hned v úvodu bych rád správní právo blíže specifikoval. Správní právo1 je odvětví veřejného práva, také se však můžeme setkat s pojmem právo státní, neboť reguluje činnost veřejné správy ve státě. Pojem veřejná správa2 je ústředním pojmem Správního práva pod kterým bychom měli rozumět správu věcí veřejných ve veřejném zájmu, realizovanou jako projev výkonné moci ve státě. Správní právo je samostatné právní odvětví, neboť splňuje odvětvová normotvorná kritéria, jehož funkcí je regulovat společenské vztahy, které vznikají ve sféře veřejné správy. Správní právo se člení na správní právo hmotné a správní právo procesní. Správní právo hmotné nese v sobě normy, které upravují jednotlivé společenské situace, které jsou regulovány správním právem, např. zákon o matrikách, zákon a ochraně průmyslových vzorů, stavební zákon apod. Správní právo procesní reguluje aplikační činnost správních orgánů, tzn. procesní postup, tedy to jak se mají správní orgány chovat při prosazování práva a jaká práva a povinnosti má účastník správního řízení. Stěžejním procesním předpisem je v tomto případě správní řad. Správní právo je klíčové právní odvětví, což souvisí především s tím, že jeho základním posláním je upravovat vztahy při realizaci správy veřejných záležitostí ve společnosti. Tato realizace probíhá ve dvou liniích, a to především vlastní realizací norem správního práva, ale častěji aplikací norem správního práva orgánem veřejné správy v tzv. správním řízením, které je upraveno příslušnou právní normou, tak aby byla zachována ústavou zaručená práva občanů, a to především čl. 2 Listiny základních práv a svobod, která společně s Ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústavou České republiky tvoří ústavní pořádek České republiky. To znamená, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Správa je především chápána jako specifická cílená a cílevědomá činnost společenského charakteru, což je chápáno jako funkční pojetí pojmu správa, 1

Správní právo [citováno dne 15.01.2009 ] [online]. 2003. Dostupný z http://cs.wikipedia.org/wiki/Spr%C3%A1vn%C3%AD_pr%C3%A1vo>. 2 Průcha P., Pomahač R., Lexikon správního práva, 1. vydání, rok 2002, Sagit, str. 574-575

6

v praxi se dělí pojem správa ve dvou rovinách a to na pojem správa soukromá a správa veřejná. Soukromá správa3 je správou soukromých záležitostí vykonávaných v soukromém zájmu, vykonávají ji soukromé osoby, které tím sledují určitý vlastní cíl a řídí se při tom vlastní vůlí. Veřejná správa4 se ve společnosti organizované jako stát rozumí správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě, pro tuto výkonnou moc je přitom charakteristické, že se jedná především o veřejnou moc, kterou je nadán v prvé řadě stát a dále touto mocí disponují jím určené subjekty dále povolané ke správě veřejných záležitostí. Pojem veřejná správa lze vymezit jak v materiálním pojetí5, tak i ve formálním pojetí. V materiálním pojetí je rozhodujícím kritériem druh činnosti, tedy ,,spravování´´ která je vykonávána, zatímco ve formálním pojetí veřejné správy se klade důraz na instituce, které mají pravomoc a působnost řešit veřejné úkoly.

3

Průcha P., Základní pojmy a instituty správního práva, 1. vydání, rok 1998, Masarykova univerzita v Brně, str. 258 4 Průcha P., Základní pojmy a instituty správního práva, 1. vydání, rok 1998, Masarykova univerzita v Brně, str. 349 5 Hendrych D. a kolektiv, Správní právo obecná část, 5. rozšířené vydání, rok 2003, C.H.Beck Praha, spr. 7

7

3. Státní správa a státní dozor Státní správu ve věcech dálnic, silnic, místních komunikací a veřejných účelových komunikací vykonávají silniční správní úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy, krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností. Působnost silničního správního úřadu vykonávají v rozsahu stanoveném zákonem6 též obce v přenesené působnosti. Státní dozor na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích vykonávají silniční správní úřady a obce v rozsahu své působnosti. Ministerstvo dopravy vykonává vrchní státní dozor nad výkonem státního dozoru prováděného příslušnými silničními správními úřady. Ministerstvo dopravy je ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy7, v jehož čele stojí člen vlády, posláním ministerstva dopravy je mimo jiné spolupodílení se na tvorbě jednotné státní politiky a v rámci své působnosti také tuto politiku musí uskutečňovat. Ministerstvo dopravy má za úkol i péči o náležitou právní úpravu, tedy i přípravu zákonů a jiných právních předpisů týkajících se dané problematiky, samozřejmostí jsou úkoly spojené se sjednocováním se s Evropským právem. Mimo jiné také rozhoduje o zařazování pozemních komunikací do kategorií dálnic nebo silnic a o změnách těchto kategorií, dále vykonává působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu8 ve věcech dálnic a rychlostních silnic. Na povolení ministerstva je i zvláštní užívání silnic formou přepravy zvlášť těžkých a rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry nebo hmotnost přesahují míru stanovenou zvláštními předpisy, pokud trasa přepravy přesahuje územní obvod jednoho kraje. Ministerstvo dopravy rozhoduje i o opravných prostředcích proti rozhodnutím orgánu kraje v přenesené působnosti. Krajské úřady, obecní úřady a obce plní úkoly dle zákona9.

6

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů 8 Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů 9 § 40 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 7

8

4. Pozemní komunikace Pozemní komunikace10 je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly11 a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti, slouží převážně k silniční dopravě12 , čímž se rozumí souhrn činností zajišťujících přepravu osob, zvířat a nákladů vozidly, jakož i přemísťování vozidel samých. Počátky historie nákladní silniční dopravy je možno nalézt již před rokem 1900 kdy Gottlieb Daimler zkonstruoval první nákladní automobil, z důvodu zvětšení kapacity přepravovaného nákladu došlo postupně k úpravám vozidel pro tažení přívěsů a návěsů. Silniční doprava je oproti ostatním způsobům dopravy ( letecké, železniční i lodní) konkurenčně pružnější a proto nejčastěji využívanou, což je dáno jednoduchostí provozu a velké možnosti přizpůsobit se daným podmínkám a charakteru přepravovaného zboží. Silniční doprava se odehrává na silniční síti, která je tvořena pozemními komunikacemi, které tvoří nejrozsáhlejší a jednu z nejdůležitějších součástí infrastruktury České republiky. Na území ČR je v současné době přes 600 km dálnic, 400 km rychlostních silnic a přes 55 000 km ostatních silnic, ve vlastnictví obcí je pak přes 65 000 km dalších komunikací, převážně místních. S velmi rozsáhlou výstavbou jak dálnic, tak i rychlostních silnic je počítáno i do budoucnosti. O zařazování

pozemních komunikací do níže uvedených jednotlivých

kategorií, tedy dálnic, silnic, místních a účelových komunikací rozhoduje příslušný silniční správní úřad a to na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technickému vybavení. O tom zda je konkrétní pozemní komunikace dálnicí, silnicí, nebo místní komunikací se rozhoduje ve správním řízení, přičemž příslušným silničním správní úřadem je pro dálnice a silnice I. třídy Ministerstvo dopravy, pro silnice II. a III. třídy je to krajský úřad a pro místní komunikace je to obecní úřad. Podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění

10

Průcha P., Pomahač R., Lexikon správního práva, 1. vydání, rok 2002, Sagit, str. 332-336 Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 12 Průcha P., Pomahač R., Lexikon správního práva, 1. vydání, rok 2002, Sagit, str. 443 11

9

pozdějších předpisů je pozemní komunikace každá ,,dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci´´13, o vzniku komunikace tedy není potřeba vydávat žádné zvláštní správní rozhodnutí14. V mnoha případech nemusí být pro vznik komunikace vydáno ani stavební povolení, v takových případech uvedená komunikace nemusí mít ani zpevněný povrch, v těchto případech pozemní komunikace nemusí být ani stavbou ve smyslu občanskoprávním, tedy samostatnou věcí, kterou by bylo možno vlastnit odděleně od pozemku pod ní15. Ze zákona ani nevyplývá, že by každá pozemní komunikace musela být zapsána jako komunikace v katastru nemovitostí16, ale samozřejmě, že z důvodu správnosti údajů v katastru nemovitostí a právní jistoty účastníků je lepší pokud tam zapsána bude. Od počátku roku 2007 nabyla účinnosti novela zákona

o pozemních

komunikacích17, podle které by měly být všechny pozemní komunikace vedeny v

centrální evidenci pozemních komunikací, za kterou bude odpovídat

Ministerstvo dopravy18. Všechny vyjmenované skutečnosti mohou proto posloužit pouze jako potvrzující důkazy, že se skutečně o pozemní komunikaci jedná, ale i bez nich je možné její existenci prokázat, rozhodující je totiž její faktický stav v terénu. Podstatné je především to, zda jde o zřetelnou cestu, která je prokazatelně určena k užívání vozidla a chodci pro účel dopravy19. Každá pozemní komunikace je vlastně stavba, tedy hmotná věc, která samozřejmě musí mít svého vlastníka. To že každý je oprávněn vlastnit majetek je zakotveno v Listině základních práv a svobod20, kde je uvedeno, že ,,každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu´´21. Zde se ještě pozastavím u samotného pojmu ,, vlastnictví ´´, jedná se o pojem, který se i přes veškerou snahu do současné doby nepodařilo uspokojivě

vědecky definovat22. Já se ho pokusím definovat jako přímé a

13

§ 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 22Cdo 1868/2000 ze dne 15.11.2000 15 viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č.j. 22 C do 52/2002 ze dne 31.1.2002 16 viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č.j. 5 AS 20/2003-64 ze dne 27.10.2004 17 Zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozd. předpisů 18 § 29a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů 19 Motejl O., Stanoviska veřejného ochránce práv – Veřejné cesty, ASPI, Praha 20 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 21 Čl. 11 odst. 1 Ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 22 Havlan P., Vlastnictví státu, 1. vydání, rok 2000, Masarykova universita Brno, str. 11 14

10

výlučné právní panství určité individuálně určené osoby (vlastníka) nad konkrétní věcí. Vlastnickému právu odpovídá povinnost všech ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva k věci. Řidčeji se slovo vlastnictví používá také ve významu majetek či jmění, tedy pro označení předmětu vlastnického práva. Vlastnické právo je nejsilnějším a nejrozsáhlejším věcným právem. Jde o právo absolutní, které působí vůči všem ostatním osobám. Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Ne vždy je to však rozděleno takto konkrétně, stát může být vlastníkem například i účelových komunikací, jako případ uvedu komunikace ve vojenských újezdech apod. Ministerstvo dopravy a spojů může smluvně převést výkon některých práv a povinností státu jako vlastníka silnic I. třídy na organizace správy a údržby silnic, jejichž zřizovatelem jsou kraje, za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy23. Ministerstvo dopravy po projednání s Ministerstvem financí může na dobu určitou, nejdéle však na dobu 35 let, smluvně převést výkon některých práv a povinností státu jako vlastníka dálnic na právnickou osobu vybranou postupem podle zákona o zadávání veřejných zakázek za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy a splatnou způsobem sjednaným ve smlouvě. V praxi to znamená např. převedení výkonu systému správy a údržby dálnic, silnic a místních komunikací na Ředitelství silnic a dálnic, které z pověření Ministerstva dopravy přímo svými výkonnými složkami, tedy středisky správy a údržby dálnic pečují a dálnice, každé takovéto středisko, stejně tak jako každé dálniční oddělení Policie České republiky má ve své kompetenci vždy maximálně 50 km dálnice a to z důvodu, aby na tomto úseku docházelo co možná k nejefektivnějšímu výkonu svých povinností. Správu a údržbu silnic I, II, a III, tříd vykonávají Správy a údržby silnic, což jsou příspěvkové organizace zřizované jednotlivými kraji, tyto složky mohou na základě smluv provádět objednané práce i na místních komunikacích, které však obce hradí ze svých rozpočtů. Pro správu a údržbu komunikací ve městech jsou pak zřízeny různě

23

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů

11

nazývané organizace a to např. Technické správy, technické služby apod. Zde ještě uvedu problematiku se kterou se setkává snad každý řidič motorového vozidla na našich pozemních komunikacích a to jejich často velmi špatný technický stav, což se projevuje převážně v současné době, tedy po zimním období jsou komunikace plné děr a výmolů. Na uvedený technický stav komunikace jsme jen velmi zřídka upozorňováni přenosnými dopravními značkami, ve většině případů však řidiči nijak varováni nejsou a z tohoto důvodu dochází poměrně často ke škodám na vozidlech vlivem najetí často velmi vysokou rychlostí do mnohdy velmi hlubokých děr. Pak nastává problematika vymáhání vzniklých škod, které v mnoha případech dosahují i 10 tisíc korun, na jedné straně je povinnost správce komunikace aby dbal na její dobrý technický stav a odstraňoval případné závady ve sjízdnosti, opotřebení, nebo poškození24, na druhé straně jsou však povinnosti řidiče a to např. ,,rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled25´´. Zde dochází ke střetu povinností dvou různých subjektů a rozhodnutí zda je zavinění případné dopravní nehody na řidiči, nebo správci pozemní komunikace je velmi sporné, z vlastní zkušenosti mohu uvést, že pojišťovny takto vzniklé škody hradí jen velmi zřídka. V souvislostí s tímto, tedy vznikem dopravních nehod, tuto problematiku zde velmi stručně nastíním. Novelou zákona26, je od 1.1.2009 povinností řidiče, který byl účastníkem dopravní nehody27 tuto hlásit policistovi pouze v případě, že na alespoň jednom z vozidel vznikla škoda vyšší než 100 000 Kč, nebo došlo ke zranění osob, tímto došlo podle různých statistik k výraznému snížení dopravních nehod, což je pro velmi širokou veřejnost velmi pozitivní správa, bohužel z vlastní zkušenosti policisty musím uvést, že tomu tak není. Došlo pouze ke zkreslení, resp. k nastavení nových statistických údajů 24

§ 9 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 25 § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 26 zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 27 § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

12

týkajících se způsobu vykazování dopravních nehod. Dalším záměrem novely bylo oproštění policie od šetření drobných dopravních nehod ( s uvedenou škodou do 100 000 Kč ) a záměr většího výkonu preventivní činnosti, k čemuž bohužel také nedošlo, jelikož účastníci dopravních nehod policii stejně volají i k drobným nehodám a to jak z důvodu složitosti odhadnout jaká škoda na jednotlivých vozidlech vznikla, ale i z důvodu ,, dohodnutí se ´´ kdo je vlastně viníkem dopravní nehody, což je pochopitelné, z vlastní praxe mohu uvést, že v mnoha případech určení viníka dopravní nehody předchází velmi složité šetření a dokazování i za pomoci rozsáhlých znaleckých posudků. Pohled, který se nám při příjezdu na místo dopravní nehody naskýtá je v mnoha případech otřesný a situace, kdy se účastníci dopravní nehody nad poškozenými vozidla za plného silničního provozu často i ve velmi rozrušeném stavu dohadují kdo uvedenou situaci zavinil a snaží se např. fotit a měřit postavení jednotlivých vozidel je často velmi nebezpečné a hraničící se vznikem další dopravní nehody. Takže pokud ze statistik v současné době vyplývá pokles dopravních nehod o takřka 50 %, což vede k mylné domněnce, že se na našich komunikacích výrazně zvýšila kázeň řidičů je tomu bohužel právě naopak. Pokud může pozemní komunikace vzniknout, čímž nemyslím vznik fyzický, ale právní je samozřejmě možnost i jejího zániku, v tomto případě platí, že vyřadit komunikaci ze sítě je možné jenom na základě správního rozhodnutí vydaného silničním správním úřadem, např. tedy v případě místních komunikací je příslušným silničním správním úřadem obecní úřad, v jehož územním obvodu místní komunikace leží. Tím, že dojde k vyřazení místní komunikace ze sítě místních komunikací ovšem ještě nedochází k jejímu zániku, dokud nevyjde z veřejného užívání je stále pozemní komunikací, v tomto případě již jen účelovou. Jelikož samotný zánik pozemní komunikace není upraven v žádném zákoně, dá se pouze předpokládat, že stejně tak jako ke vzniku pozemní komunikace , tak i k jejímu zániku není potřeba žádného rozhodnutí ze strany úřadů. Komunikace tedy zanikne v případě, že fakticky vyjde z užívání, tedy ztratí svou dosavadní dopravní funkci. I v tomto případě platí stejně jako u vzniku, že musí jít o pokojný a dlouhodobý stav.28

28

Motejl O., Stanoviska veřejného ochránce práv – Veřejné cesty, ASPI, Praha

13

4.1. Dálnice Termín "dálnice" vznikl ve třicátých letech 20. století, v době kdy se dlouho hledalo jednotné označení pro tento typ komunikace. Vznik názvu provázely obdobné problémy jako při hledání jednotného jednoslovného názvu pro Českou republiku. Stejně jako Česká republika nutně potřebovala jednoduché označení, tak i pro tehdy nový typ rychlostní komunikace bylo nutné přidělit patřičný jednoslovný název. Když se začalo o její výstavbě u nás poprvé mluvit, každý označoval rychlostní komunikaci jinak. Nejčastěji bylo používáno počeštěného italského označení ,,autostráda´´ běžně se však objevovaly v tisku i názvy ,,autodráha, automobilová silnice, národní silnice´´ či ,,dálková silnice´´ a další. Až jednou právě nad výkresy budoucí trasy napadlo inženýra Karla Chmela, jednoho z projektantů, nové jméno - ,,dálnice´´. Vlastně jde o zkratku dvou slov ,,dálková silnice´´. Označení bylo jednoduché, jednoslovné, české a každého hned napadne, co znamená. Zřejmě proto si nový název získal tak velkou oblibu, že zdomácněl ještě dříve, než vůbec byly postaveny první dálniční kilometry. Dálnice29 je liniová stavba, která má poměrně zásadní dopad i na životní prostředí. Např. 100 km dálnice se standardní šířkou 28 metrů ( tedy jen jízdní pruhy, bez okolí dálnice) zabírá prostor 2,8 km² a navíc rozděluje krajinu na dvě poloviny, tím značně komplikuje

migraci zvěře, čímž dochází i k velmi

nebezpečným situacím z důvodu vstupu převážně lesní zvěře na neoplocené úseky dálnic a k jejich střetům s projíždějícími vozidly. Zde mohu uvést vlastní praktický příklad z dálnice D11, kdy po jejím otevření se za první rok provozu na úseku dlouhém 30 km stalo takřka 100 dopravních nehod zaviněných vstupem zvěře do jízdní dráhy vozidel, v současné době je již celý úsek dálnice oplocen a byly nově vybudovány podchody a nadchody pro zvěř a ke střetům se zvěří již nedochází. V době kdy byla zahájena výstavba prvních dálnic v ČR, nebyl na ekologické důsledky takovýchto staveb kladen příliš velký důraz. Teprve po společenských změnách v listopadu 1989 došlo ke změně legislativy a k celkovému zpřísnění podmínek pro jakoukoliv výstavbu, která má vliv na životní

29

§ 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů

14

prostředí. Kromě jiného v ČR začaly platit také poměrně přísné předpisy EU. Před zahájením výstavby tak investor musí získat celou řadu povolení a prokázat, že stavba nebude mít na životní prostředí příliš negativní vliv. Kromě toho se objevila různá ekologická hnutí, která začala více či méně intenzivně prosazovat svoje představy v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí. Často dochází k ostrým střetům zájmů, kdy na jedné straně stojí zájmy investora (stát prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic) a zájmy přepravců, dopravců, motoristů a obyvatel obcí postižených dosavadní silnou dopravou, na druhé straně zájmy ochrany přírody a krajiny, která je výstavbou dálnic často více či méně znehodnocována, a obyvatel míst postižených výstavbou, zastoupené jak ekologickými iniciativami, tak příslušnými státními orgány. Investor se snaží dosáhnout rychlé a pokud možno levné výstavby, zatímco státní orgány určené k ochraně přírody a krajiny a ekologická hnutí chtějí vliv staveb na životní prostředí v maximální možné míře eliminovat. Výsledkem je poměřování politické síly obou stran, které někdy vyústí v kompromisní řešení. Praxe investorů je často taková, že berou na životní prostředí pouze minimální nebo vůbec žádné ohledy, různými způsoby obcházejí zákonné požadavky a postupy a používají při prosazování svých plánů různé pochybné taktiky, z nichž nejznámější je tzv. salámová metoda. Salámová metoda spočívá v tom, že z hlediska ochrany přírody nevýhodná trasa dálnice, která by patrně nikdy nemohla projít, se rozdělí na vícero částí, z nichž ty bezproblémové se bez problémů schválí a postaví, načež už nezbývá nic jiného, než povolit i ty nepřijatelné úseky, protože zbytek dálnice už stojí a změnit trasu by bylo příliš drahé, nehledě na to, že oblast, která měla být zachráněna, je již natolik zatížena dopravou přiváděnou již dostavěnými částmi dálnice, že dostavba dálnice už mnoho nepokazí. Typickým příkladem této metody je dálnice D8, u níž byla takto prosazena trasa vedoucí přes CHKO České středohoří, dále se zdá, že stejná metoda má být použita i u dálnice D3. Někteří odpůrci výstavby či odpůrci prosazovaných variant projektu se aktivně účastní správních řízení, která předcházejí vydání stavebního povolení, podávají v jejich rámci řadu připomínek a pokud jim není vyhověno nebo nebyl dodržen zákonný postup, podávají odvolání. Některé skupiny komplikují výstavbu obstrukčními postupy, například tím, že skupují malé pozemky na pro ně nepřijatelných trasách a následně je odmítají

prodat. Toto však není 15

problémem jen při výstavbě dálnic, ale i např. tolik potřebných obchvatů některých měst, jako příklady uvedu dostavbu dálnice D11 do Hradce Králové, a např. obchvaty města Holic a České Skalice. I z ekonomického hlediska není stavba dálnice nic jednoduchého, vždyť výstavba 1 km dálnice stojí v průměru více než 500 milionů Kč.

4.2. Silnice Pojem silnice30 vznikl uměle avšak oproti dálnici o celých pět staletí dříve. Ještě v první polovině 14. století se neřeklo komunikacím jinak než cesty, stezky a pěšiny. Kvůli jejich bídnému stavu se ani jinak nazývat nemohly. O cesty se téměř nikdo nestaral a tak byly plné výmolů, bláta a kamení. Jedinou starostí bylo spíše to, aby se v houštinách podél cest neskrývali loupežníci a tak se namísto oprav pouze nařizovalo klestit vše podél cest. Až teprve Karel IV. si uvědomil, že jen po dobré cestě budou do země jezdit kupci, obchodníci a řemeslníci. Proto nařídil dbát o cesty a zlepšit stav vozovek. Začalo se také s postupnou přestavbou cest, které byly rozšířeny tak, aby se na nich již snadno vyhnuly dva vozy. Rovněž byly na cestách budovány příkopy na odvod vody a brody přes potoky a menší řeky nahrazovány dřevěnými a kamennými mosty. Hlavně však vozovka byla na zemských stezkách zesílena a tak zřejmě právě proto se těmto novým "silným cestám" začalo zkráceně říkat silnice. Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a

chodci. Silnice tvoří silniční síť. Silnice se podle svého

určení a dopravního významu rozdělují do 3 níže uvedených tříd. Silnice I. třídy jsou určeny převážně pro dálkovou a mezinárodní dopravu, mohou být vystavěny i jako rychlostní silnice, které pak mají obdobné stavebně technické vybavení jako dálnice a je na ně povolen vjezd pouze motorovým vozidlům jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší než 80 km/h. Dále se jedná o silnice II. třídy, které jsou převážně určeny pro dopravu mezi jednotlivými okresy. Tyto silnice byly ještě do 1.10.2001 vlastnictvím státu, ovšem od uvedeného data byly převedeny do vlastnictví krajů a to v souladu s uspořádáním, které je běžné ve státech EU. Ve vlastnictví státu tak zůstaly pouze komunikace které mají tzv. celostátní význam, tedy dálnice a

30

§ 5 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů

16

rychlostní silnice. Bohužel touto změnou vlastnictví nedošlo ke zlepšení technického stavu uvedených silnic, ale v mnoha případech právě naopak a to nejenom díky tomu, že ve vlastnictví krajů je v současné době více než 80% všech silnic. K výše uvedenému datu přešly na jednotlivé kraje i veškerá práva a závazky, se kterými byly k tomuto dni oprávněny hospodařit organizační složky státu, v případě silnic se jednalo převážně o správy a údržby silnic, které mají za úkol jak již vyplývá z názvu ,,spravovat a udržovat silnice´´. Poslední variantou silnic jsou silnice III. třídy, které jsou převážně určeny ke vzájemnému propojení obcí, nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace.

4.3. Místní komunikace Místní komunikace31 je označení pro kategorii pozemní komunikace, do které silniční správní úřad má zařazovat veřejně přístupné pozemní komunikace, které slouží převážně místní dopravě na území obce. Vlastníkem je podle zákona32 obec. Místní komunikace mají často povahu ulice, náměstí, nábřeží, samostatné pěší komunikace, parkoviště atd., mohou však mít provozním a stavebním uspořádáním také charakter silnice, i když z právního hlediska silnicemi nejsou. Místní komunikace může být vystavěna i jako rychlostní místní komunikace, s vybavením obdobným dálnici. O zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace nebo o změně zařazení rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. O zařazení do kategorie místní komunikace nebo vyřazení z ní rozhoduje obec, na jejímž území se komunikace nachází. Místní komunikace jsou často nazývány účelovými komunikacemi, ale tomuto tak není, bohužel žádné dopravní značky ani běžné mapy či plány pro veřejnost, neoznačují ani nerozlišují, které pozemní komunikace jsou místními komunikacemi a které veřejně přístupnými účelovými komunikacemi. Účelovou komunikací je zpravidla taková komunikace, kterou nevlastní obec ani nejde o silnici nebo dálnici. Směrodatné by podle zákona mělo být, zda silniční správní úřad rozhodl o zařazení do kategorie místní komunikace, pokud o zařazení 31 32

§ 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

17

komunikace do kategorie nerozhodl, může být taková komunikace jen účelovou komunikací. Zásadní praktický rozdíl mezi místní a účelovou komunikací je ten, že zatímco vyústění účelové komunikace na jinou komunikaci se nepovažuje za křižovatku, vyústění místní komunikace pokud nejde o označenou pěší nebo obytnou zónu podle zákona33 křižovatkou je, což je velmi důležité zejména vzhledem k určení přednosti jízdy a celkově pravidel silničního provozu, což se stává velmi častým zdrojem komplikací a dohadů při vzniku dopravní nehody v takovémto místě. Působnost speciálních stavebních úřadů ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací vykonávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností, působnost silničního správního úřadu přísluší obci, na jejímž území se komunikace nachází34. Obecně místní komunikace spadají do práva bezplatného obecného užívání35, toto však může být omezeno uzavírkou, nebo objížďkou, v některých případech se můžeme setkat i s označením rychlostní místní komunikace, kde platí obdobný režim jako na dálnici.

4.4. Účelová komunikace Účelová komunikace36 je označení pro kategorii pozemních komunikací, které slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, mohou být zcela nebo částečně nepřístupné veřejnému provozu. Vlastníkem může být fyzická nebo právnická osoba. Účelovými komunikacemi jsou tedy především takové pozemní komunikace, které vlastní jiný subjekt než veřejnoprávní územní korporace (tedy než obec, kraj nebo stát), setkáváme se však i s účelovými komunikacemi, které stát vlastní, jsou to např. komunikace ve vojenských útvarech apod. Typicky jsou zpravidla účelovými komunikacemi ty pozemní komunikace, které jsou součástí uzavřených objektů nebo přísluší k objektům soukromé 33

Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů § 40 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 35 § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů 36 § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů 34

18

povahy. Jsou to např. pozemní komunikace uvnitř areálu který je oplocený, uzavřený nebo jinak zřetelně označený jako soukromý , dále např. pozemní komunikace uvnitř budov, ale i např. pozemní komunikace příslušející k čerpacím stanicím pohonných hmot a dále např. lesní cesty, stezky, pěšiny, polní cesty, pokud nejsou zařazeny do kategorie místních komunikací. O zařazení pozemní komunikace do kategorie účelové komunikace nelze podle zákona37 rozhodnout. Účelovou komunikací je tedy taková komunikace, kterou žádný silniční správní úřad nezařadil do vyšší kategorie, tedy do kategorie místní komunikace, silnice nebo dálnice. Působnost speciálních stavebních úřadů ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací vykonávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností . Na uzavřené účelové komunikace se působnost speciálního stavebního úřadu nevztahuje. Působnost silničního správního úřadu ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací (stejně jako místních komunikací) přísluší obci, na jejímž území se komunikace nachází. Na uzavřené účelové komunikace se působnost silničního správního úřadu nevztahuje s výjimkou rozhodnutí o vyloučení nebo omezení veřejného provozu a o tom, zda se ve sporném případě jedná o veřejné přístupnou účelovou komunikaci. Stanovení úpravy provozu na uzavřených účelových komunikacích zákon neupravuje, provedení dopravních značek i dopravních zařízení musí však i na nich odpovídat požadavkům zákona38 a platí i další zákonná omezení, například zda a o kolik lze místní úpravou provozu (dopravními značkami) zvýšit nebo snížit nejvyšší dovolenou rychlost na komunikaci. Pro účelové komunikace, a to ani pro veřejně přístupné, nejsou stanoveny jejich vlastníkům ani majitelům přilehlých nemovitostí žádné povinnosti týkající se prohlídek a údržby, a to ani povinnost zimního zajišťování schůdnosti a sjízdnosti nebo povinnost označovat úseky, kde schůdnost nebo sjízdnost není zajišťována. Vyústění účelové komunikace na jinou komunikaci se nepovažuje za křižovatku. Při vjíždění z účelové komunikace na jinou pozemní komunikaci musí řidič dát přednost vozidlům jedoucím po této jiné pozemní komunikaci a některým dalším účastníkům provozu. Na účelové komunikaci se neosazují 37 38

§ 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů § 62 zákona č. 361/2000 Sb. O silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů

19

dopravní značky Obec a Konec obce. Účelové komunikace obecně spadají do práva bezplatného obecného užívání obvyklým způsobem a k obvyklým účelům, pokud zákon nestanoví pro speciální případ jinak39. Neoprávněné uzavření veřejně přístupné účelové komunikace nebo umístění překážky na ni je deliktem, za který může být udělena sankce, avšak na rozdíl od místní komunikace správní úřad nemůže přímo zajistit odstranění překážky, ale může je vlastníkovi (původci) uložit, přičemž neuposlechnutí je opět postižitelné. S účinností od 1. ledna 2007 byly sankce původně uvedené v přestupkovém zákoně40 převedeny do zákona o pozemních komunikacích41, přičemž možné pokuty za některé delikty byly zvýšeny z 10 tisíc Kč až na půl milionu Kč, což má za účel převážně preventivní charakter a tedy odradit případné přestupce od protiprávního jednání.

39

§ 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů § 23 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 41 § 42a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 40

20

5. Užívání pozemních komunikací a jejich zpoplatnění Užívání pozemních komunikací se dá nazvat ,,veřejným´´ nebo také ,, obecným´´, to znamená , že pozemní komunikace může užívat každý bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny . Zde ještě považuji za důležité rozdělit užívání na obecné a zvláštní veřejné.42 Obecné užívání vzniká buď obyčejovým způsobem, tedy dlouhodobou obecnou praxí a nebo ve druhém případě převážně v dnešní moderní době na základě zákona, obecné veřejné užívání se tedy jeví jako přirozená instituce, kde vlastně nikdo nemá subjektivní právo k tomuto užívání a to proto aby uskutečněním tohoto práva nebyla omezena svoboda ostatních a rovněž předmětná věc užívání. Naproti tomu zvláštní veřejné užívání je konkretizováno a vztahováno ke každému jednotlivému uživateli zvlášť na základě právního aktu, konkrétně určitého povolení. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že užívání všech pozemních komunikací by mělo být ve všech případech bezplatné, tomu tak samozřejmě není. v Ústavě České republiky i v Listině základních práv a svobod je uvedena tzv. legální licence, v Ústavě České republiky43 se uvádí, ,,že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá´´44 , obdobně je tomu i v Listině základních práv a svobod45, kde se uvádí, ,,že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit co zákon neukládá´´46. Princip ,, co není výslovně zákonem zakázáno, je naopak povoleno´´ se však vztahuje pouze na subjekty soukromého práva, obecné užívání pozemních komunikací však není institutem soukromého práva47, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, pro které platí naopak zásada, že možné je pouze to co stanoví zákon, uvedená legální licence zde tedy neplatí48. Podmínky zpoplatnění obecného užívání pozemních komunikací jsou 42

Průcha P., Pomahač R., Lexikon správního práva, 1. vydání, rok 2002, Sagit, str. 579-580 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR 44 Hlava první, Čl. 2 odst. 4, Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR 45 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 46 Hlava první, Čl. 1 odst. 3 Ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod 47 viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č.j. 22 Cdo 1911/2000 ze dne 20.3.2002 48 Pelc V. Místní poplatky, úplné znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami, 2. vydání, Linde Praha 2004, str. 17 43

21

uvedeny v § 20 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno, že pozemní komunikaci, kterou určí prováděcí právní předpis a která je označena dopravní značkou označující zpoplatnění,49 při použití stanoveným druhem motorového vozidla, podléhá zpoplatnění. Můžeme se však setkat i s dálnicemi a silnicemi pro motorová vozidla, které jsou označeny dodatkovou tabulkou E 11 a jejich použití je možné bez poplatku. Další vymezení konkrétních vozidel, na která se zpoplatnění nevztahuje je uvedeno v zákoně50, dále uvedu případ, který není sice upraven zákonem, ale nad rámec uvedeného zákona bylo dohodnuto s Policejním prezidiem České republiky a Celní správnou ČR, že policisté a celníci při kontrolách nebudou pokutovat řidiče motorového vozidla, který nebude mít vozidlo opatřeno kupónem (tzv. dálniční známkou), jestliže předloží potvrzení, že osoba jí blízká, která požívá výhody osvobození od poplatku za užití dálnic a silnic pro motorová vozidla, je umístěna v některém zdravotnickém zařízení (např. lázních) nebo zařízení sociální péče a uživatel vozidla pro ni jede, nejedná se však o případy kdy za ní jede pouze na návštěvu. Bohužel i v těchto případech dochází často u řidičů ke zneužívání uvedené výjimky a pak záleží již jen na policistovi, nebo celníkovi, který uvedený přestupek s řidičem řeší a samozřejmě i na řidiči a jeho důvodu, který pro užití zpoplatněné komunikace měl. Dříve, než se začnu skutečně zaobírat problematikou zpoplatnění komunikací a to systémem jak časového, tak výkonového zpoplatnění, rád bych ve své práci zmínil důvod toho, proč se vůbec zpoplatnění na českých silnicích zavedlo. Doprava je považována za jeden z klíčových prvků společného trhu, tomu odpovídá i její zařazení jako samostatné hlavy ve Smlouvě o založení Evropského společenství (čl. 70 a následující). Jedním z hlavních nástrojů realizace společné dopravní politiky je i přijímání společných pravidel pro mezinárodní dopravu. Jelikož už jsme členy Evropské unie, tak problematikou zpoplatnění užívání infrastruktury se Evropská komise po přijetí Maastrichtské smlouvy systematicky zabývala ve dvou strategických dokumentech a to v Zelené knize: 49 50

Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů § 20a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů

22

K spravedlivému a efektivnímu stanovení cen v dopravě a na ní navazovala tzv. Bílá kniha: Spravedlivý systém poplatků za užití dopravní infrastruktury. Bílá kniha tak stanovila prioritní akce pro první dvě fáze její implementace. Kromě rozvíjení konzistentních oceňovacích a účetních postupů, navrhla zvážit následující opatření pro silniční přepravu: elektronické zpoplatnění, elektronické systémy vybírání poplatků, financování výzkumu zpoplatnění užívání silnic, rozvoj harmonizovaných metod pro zjišťování nákladů silniční infrastruktury a analýzy krytí nákladů silničních nehod. Zavedení výkonového zpoplatnění v České republice bylo reakcí na výrazný nárůst užívání pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly v souvislosti s přístupem k Evropské unii a zároveň i zavedením obdobných systémů zpoplatnění v sousedním Rakousku, Německu a Slovensku, čímž se stala Česká republika levnou tranzitní zemí pro mezinárodní silniční dopravu. Dalším důvodem byla nezbytná nutnost reagovat na značný nárůst kamionové dopravy a s tím spojené jevy jako např. snížení bezpečnosti a plynulosti na pozemních komunikacích, značné opotřebení komunikací od těžké nákladní dopravy a v neposlední řadě i zvýšená zátěž životního prostředí. Zavedením výkonového zpoplatnění se předpokládalo snížení mnou uvedených negativních jevů a související ekonomické náklady byly spravedlivěji přeneseny na jejich původce, z důvodu, že navyšování minulých celoročních poplatků by bylo velmi nespravedlivé vůči jednotlivým subjektům zúčastněných na provozu nákladní kamionové dopravy. Dalším

důvodem

zavedení

výkonového

zpoplatnění

pozemních

komunikací byl předpoklad, že dojde ke zvýšení konkurenceschopnosti a zvýšení výhodnosti železniční nákladní přepravy, tzn. přesunu části silniční nákladní přepravy na železnici. V tomto důvodu spatřovala široká veřejnost velkou naději na značném snížení kamionové dopravy na Českých komunikacích

a tím

samozřejmě také zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu na nich, s kladným dopadem i na životní prostředí, ale obávám se že k tomuto nedošlo, ba přímo v některých případech, částečně podpořeno i navyšováním cen je tomu naopak a to z důvodu řidičů kamionů snažících se hledat objízdné neplacené trasy často i centry měst, ale k této problematice až později. Jedním z posledních důvodů, které uvedu byl předpoklad, že výkonovým zpoplatněním dojde k dosažení výších příjmů z poplatků placených uživateli a 23

reinvestování těchto prostředků zpět do dopravní infrastruktury. 5.1. Časové zpoplatnění Ve své práci dále uvedu problematiku tzv. časového zpoplatnění pozemních komunikací, které se v současné době týká pouze dálnic a vybraných rychlostních komunikací, přesněji se týká motorových vozidel nejméně se čtyřmi koly, nebo jízdních souprav s celkovou hmotností do 12 tun. Poplatek za užívání dálnic a rychlostních silnic označených příslušnými dopravními značkami byl v České republice zaveden

novelou zákona č.

135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, tzv. silniční zákon, ve znění zákona č. 134/1994 Sb., od 1. ledna 1995. Poplatek se platil prostřednictvím dálničních nálepek, které od roku 2001 jsou nazývány dálničními kupóny. Dálniční nálepky (dálniční kupóny) patří mezi fiskální ceniny, neboť jsou ceninami, prostřednictvím kterých Česká republika vybírá poplatky za užívání dálnice a rychlostní silnice. Smyslem a účelem poplatku je finanční participace uživatele dálnice a rychlostní silnice na výstavbě a údržbě zemních komunikací, které mu na rozdíl od ostatních pozemních komunikací poskytují vyšší komfort, ale zejména vyšší bezpečnost jízdy, rychlost a plynulost dopravy. Od roku 2000 jsou vozidla, nebo jízdní soupravy rozděleny podle celkové hmotnosti do tří skupin : do 3,5 ; nad 3,5 do 12 t a nad 12t. V současné době vozidla do 12 tun

nepodléhají systému výkonového

zpoplatnění, ale pouze časového, jednoduše tedy řečeno pro jejich provoz na zpoplatněných pozemních komunikacích postačí pouze zakoupení dálničního kupónu na určité období (7 dní, 1 měsíc, nebo 1 rok ). Do budoucna, přesněji nejdříve od 1. ledna 2010 je předpoklad zavedení výkonového zpoplatnění i pro nákladní vozidla od hmotnosti 3,5 tuny, o této změně se v poslední době velmi často jedná a původní předpoklady této změny měly nastat již od 1. července 2009, ale tento termín byl již definitivně Ministerstvem dopravy zamítnut. Dálniční kupóny je možné zakoupit ve všech provozovnách České pošty, na většině čerpacích stanic,

na hraničních přechodech a na jiných místech

poskytujících služby pro motoristy. Úseky, kde musí být dálniční kupón na vozidle vylepen jsou označeny dopravní značkou "dálnice" nebo "rychlostní silnice". Pokud je úsek dálnice 24

možno užít bez zaplacení poplatku, je taková silnice označena dodatkovou tabulkou "bez poplatků", která obsahuje přeškrtnutý symbol dálničního kupónu. Úseky dálnic, které podléhají zpoplatnění, měří v České republice k 1. lednu 2009 celkem 687 km a dalších 402 km je ve výstavbě, úseky rychlostních komunikací, které podléhají zpoplatnění měří v ČR k 1. lednu 2009 celkem 373 km a dalších 822 je ve výstavbě. Nejdůležitějším kriteriem pro zakoupení správného dálničního kuponu je celková hmotnost vozidla, respektive, pokud je za vozidlem připojen přívěsný vozík celková hmotnost celé soupravy. U tohoto se na chvilku pozastavím a pokusím se tuto problematiku lépe vysvětlit. Ve své praxi při výkonu svého zaměstnání, tedy policisty sloužícího na dálničním oddělení na dálnici D 11 v přímém výkonu služby se často setkávám s řidiči, kteří mají na vozidle umístěný špatný druh dálničního kuponu, v některých případech řidiči samy přiznávají, že je to vědomě a to z důvodu ušetření financí na nákup dálničního kuponu, protože finanční rozdíl mezi dálničním kuponem určeným pro vozidla do 3,5 tuny a dálničním kuponem pro vozidla od 3,5 tuny do 12 tun je 7 000,-Kč! S tímto problémem se velmi často setkáváme i u řidičů, kteří se tohoto přestupku dopouštějí nevědomě, respektive z důvodu neznalosti zákona51 . Uvedený problém vysvětlím na konkrétním případě, vezmeme-li například vozidlo zn. VW Transportér T5 jehož nejvyšší povolená hmotnost je 2800 kg, zjistíme, že pro provoz tohoto vozidla na zpoplatněných komunikacích postačí dálniční známka pro vozidla do hmotnosti 3,5 tuny, která stojí pro letošní rok 1000,-- Kč, pokud je toto vozidlo však vybaveno závěsným zařízením a je za ním tažen přívěsný vozík, v úvahu vezmeme např. jeden z nejmenších ( s nejnižší maximální povolenou hmotností ) který lze na našem trhu koupit, zn. Agados Handy 1 N

52

zjistíme, že maximální povolená hmotnost tohoto přívěsu

je 750 kg, v součtu hmotností soupravy vozidla se dostáváme tedy na 3550 kg což znamená, že uvedené vozidlo s připojeným přívěsem jedoucí po zpoplatněné pozemní komunikaci by mělo být vybaveno dálničním kuponem pro provoz vozidel o maximální povolené hmotnosti do 12 tun v ceně 8000,-- Kč. V tomto mnou uvedeném případě se jedná pouze o velmi malé překročení maximální

51 52

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů Agados – trailers [citováno dne 10.2.2009 ] [on-line] Dostupné z www.agados.cz/document.asp?thema=17

25

povolené hmotnosti a takovýto přestupek je řešen převážně domluvou, nebo velmi nízkou pokutou, ale samozřejmě záleží na konkrétních okolnostech spáchaného přestupku a samozřejmě i na jednání řidiče konkrétního vozidla ale i na konkrétním policistovi, nebo celníkovi, který přestupek řeší. Někteří řidiči se mylně domnívají, což je způsobeno jak neznalostí zákona, nebo jeho chybným výkladem, že pro určení hmotnosti vozidla z důvodu výběru správného dálničního kuponu je důležitá okamžitá hmotnost vozidla, protože když se vrátím zpět ke mnou uvedenému případu tak v případě, že uvedené vozidlo nebude plně obsazeno cestujícími a nákladem stejně tak jako přívěsný vozík, tak uvedené hranice 3,5 tuny nedosáhne, toto je však mylný výklad zákona, protože v něj je přímo uvedeno, že se vychází z maximální povolené hmotnosti, tedy té, která je uvedena jak v technickém průkazu vozidla, tak i v osvědčení o technickém průkazu vozidla, který je povinný mít každý řidič při jízdě vozidlem u sebe a není tedy problém tento údaj zkontrolovat. Uvedený případ byl asi ten nejmírnější který může nastat, ale ve své praxi se často setkávám s překračováním maximální povolené hmotnosti i o několik tun, kde pak hrozí řidiči sankce za uvedený přestupek53, který je považován stejně jako kdyby si dálniční kupon vůbec nezakoupil v blokovém řízení do 5000,-- Kč a ve správním řízení až do 500 000,-- Kč. Po zakoupení správného dvoudílného dálničního kupónu u časového zpoplatnění, je třeba na oba jeho díly čitelně vyplnit registrační značku vozidla, na kterém bude dálniční kupon umístěn ( v případě soupravy vozidla složené z vozidla a přívěsného vozíku se vyplňuje jen registrační značka vozidla ). První díl kuponu ( ten větší ) celou svou plochou přímo nalepit na vnitřní stranu čirého sklad předního okna motorového vozidla do pravého dolního okraje z pohledu řidiče vozidla tak, aby výhled řidiče z vozidla byl co nejméně omezen a kupón byl dostatečně dobře viditelný z vnější strany vozidla. Což je velice podstatná informace pro každého, kdo si kupón pořídí a umisťuje ho na vozidlo, z důvodu, že takto umístěný kupon je dostatečně viditelný z venku a je tedy možnost kontroly vylepení tohoto kuponu kontrolovat i za jízdy vozidla a řidiči se tak vyhnou takřka bezdůvodné kontrole jak Policií ČR nebo Celní správou. Ač je tento správný postup, jak ve vyznačení registrační značky vozidla na kupon, tak

53

§ 42a/2a zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů

26

jeho správné umístění na čelní sklo vozidla uveden na každém kuponu , často se při kontrolách na dálnici setkáváme s řidiči, kteří se tímto návodem neřídí a vylepují ho na různá místa čelního skla, často do horního protislunečního pruhu na čelním skle, kde nejsou kupony vůbec z vnější strany vozidla vidět, nebo nevyplňují na kupon vůbec registrační značku vozidla a v mnoha případech kupon vůbec na sklo vozidla nevylepí a pouze ho vozí ve vozidle např. u dokladů. Druhý díl kupónu je nutné uschovat přímo ve vozidle, nebo ho mít alespoň při jízdě vozidlem uvnitř , protože řidič motorového vozidla nebo jízdní soupravy, který tedy užívá zpoplatněnou dálnici nebo rychlostní silnici nebo jejich úseky, je povinen předložit na požádání druhý díl kupónu ke kontrole příslušníkovi Policie ČR nebo Celní správy ČR ve služebním stejnokroji54. Jak již jsem uvedl dálniční kupony se dělí do dvou kategorií a to dálniční kupony pro vozidla s maximální celkovou hmotností do 3,5 tuny a s maximální celkovou hmotností od 3,5 tuny do 12 tun, jejich platnost je 7 dní, 1 měsíc, nebo rok. Platnost kupónu prokazujícího úhradu časového poplatku na kalendářní rok ( tento je označen písmenem R) je 14 měsíců, jeho platnost počíná 1. prosincem roku, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku vyznačenému na kupónu a končí 31. ledna bezprostředně následujícího kalendářního roku vyznačeného na kupónu. Platnost kupónu prokazujícího úhradu časového poplatku na 1 měsíc ( tento je označen písmenem M )počíná dnem vyznačeným na kupónu

a

bezprostředně následující měsíc. Konec platnosti připadá na den, který se číselně shoduje se dnem vyznačeným na kupónu. Není-li takový den v příslušném kalendářním měsíci, připadne konec platnosti na jeho poslední den. Platnost kupónu prokazujícího úhradu časového poplatku na sedm dnů ( tento je označen písmenem D )počíná dnem vyznačeným na kupónu a končí uplynutím sedmého kalendářního dne. Vyznačení začátku doby platnosti kupónu na jeden měsíc, nebo sedm dnů je povinen vyznačit prodejce přímo při jeho prodeji, je tedy možno si kupón koupit předem a nechat si jeho platnost vyznačit např. až od nadcházejícího měsíce. Kupón je nepřenosný a po nalepení jej nelze znovu použít pro jiné vozidlo a řidič po skončení platnosti kupónu je povinen 54

§ 21e odst. 1 písm. c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

27

kupón neprodleně odstranit z čelního skla vozidla. Ve své praxi se poměrně často setkávám s řidiči, kteří se vystavují postihu za přestupek jak podle přestupkového zákona55 tak podle zákona o silničním provozu56 a to tím, že na pozemních komunikacích provozují motorové vozidlo, které nesplňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem57 v těchto případech se jedná převážně o motorová vozidla s poškozeným čelním sklem automobilu v zorném poli řidiče, k těmto poškozením čelních skel dochází zpravidla od předmětu ( části povrchu komunikace, kamene apod. ), který odlétne např. od kola vpředu jedoucího, nebo protijedoucího vozidla. V těchto případech se řidiči mylně domnívají, že v případě výměny čelního okna si budou muset koupit nový kupón, proto se snaží jezdit s takto poškozeným vozidlem co nejdéle a vydržet pokud možno po celou dobu platnosti kupónu. V tomto případě je však rada velmi jednoduchá, stačí při výměně čelního skla kupón z tohoto opatrně odlepit, přilepit jej například na kousek fólie a s tímto a s druhým dílem kupónu dojít na jakékoli prodejní místo dálničních kuponů a zde mu bude za mírný 40 korunový poplatek vyměněn za nový. Stejně tak je tomu i v případě výměny registrační značky vozidla ( např. z důvodu její krádeže, ztráty, nebo změny majitele vozidla ), i v tomto případě jsou kupóny vyměňovány za nové, i když zde to v podstatě není potřeba, protože jak policista nebo celník provádějící kontrolu je schopen na místě provedenou lustrací v informačních systémech zjistit minulou registrační značku vozidla a ověřit tak platnost dálničního kupónu. Ukládání sankcí58 za přestupky související s provozem vozidla v systému časového zpoplatnění se řídí výhradně zákonem o pozemních komunikacích59, nikoli zákonem o přestupcích60, z tohoto vyplývá, že za níže uvedené přestupky lze uložit pouze sankci blokové pokuty v blokovém řízení, nebo pokuty ve správním řízení.61 Za uvedené přestupky se tedy neukládají tzv. ,,trestné´´ body, které by se zapisovaly do evidenční karty řidiče. Bloková pokuta v blokovém řízení znamená, že tomu kdo se dopustil 55

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů 57 Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, znění pozdějších předpisů 58 Fiala J., Hurdík J.,Korecká V., Telec I., Lexikon - občanské právo, II. vydání, 2001, Sagit 59 Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 60 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 61 Ondruš R. Správní řád, zákon č. 500/2004 Sb.rok 2005, Linde Praha, § 9, str. str. 48-50 56

28

přestupku se uloží bez dalšího projednávání a zpravidla na místě spáchání přestupku bloková pokuta, podmínkami blokového řízení62 je že přestupek byl spolehlivě zjištěn, k jeho vyřízení nestačí pouze domluva, obviněný se zaviněním přestupku souhlasí a je ochoten pokutu zaplatit, zaplacení pokuty může proběhnout přímo na místě řešení přestupku, kdy je za zaplacenou hotovost přestupci vydán příslušníkem Policie ČR nebo Celní správy blok na pokutu na místě zaplacenou, nebo pokud u sebe nemá přestupce dostatečnou hotovost je mu vydán blok na pokutu na místě nezaplacenou a složenka, kdy tuto pokutu je přestupce povinen zaplatit do 30 dní na pobočkách České pošty, nebo bezhotovostním převodem přímo na účet. V ostatních

případech, pokud nelze přestupek projednat na místě

v blokovém řízení a je postoupen do správního řízení63 místně a věcně příslušnému správnímu orgánu64. Druhy přestupkového jednání, a výše sankcí za ně jsou uvedeny v zákoně65, pro níže uvedené srovnání uvedu, že v blokovém řízení lze uložit pokutu do 5000 Kč, ve správním řízení do 500 000 Kč. Zde se ještě zamyslím nad tím, proč jsou pokuty za shora uvedené přestupky tak vysoké vzhledem k jejich velmi nízkému stupni nebezpečnosti, jak pro společnost tak pro bezpečnost a plynulost silničního provozu. Uvedené se pokusím srovnat např. s překročením maximální povolené rychlosti na českých dálnicích. Za překročení maximální povolené rychlosti na dálnici, kde je povolena maximální rychlost 130 km/h jsou sankce následující : - za překročení rychlosti o méně než 30 km/h ( tedy rychlost do 159 km/h) je sankce v blokovém řízení 1000,- Kč a dva trestné body do evidenční karty řidiče, ( ve správním řízení pokuta od 1 500,- Kč do 2 500,- Kč) - za překročení rychlosti o méně než 50 km/h ( tedy rychlost do 179 km/h) je sankce v blokovém řízení 2 500,- Kč a tři trestné body do evidenční karty řidiče, ( ve správním řízení pokuta od 2 500,- Kč do 5 000,- Kč a zákaz činnosti od jednoho měsíce do šesti měsíců se uloží tomu, kdo tento přestupek spáchal v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát.)66 62

Průcha P., Pomahač R., Lexikon správního práva, 1. vydání, rok 2002, Sagit, str 36-38 Průcha P., Pomahač R., Lexikon správního práva, 1. vydání, rok 2002, Sagit, str 478-483 64 Ondruš R. Správní řád, zákon č. 500/2004 Sb.rok 2005, Linde Praha, str. 50 65 § 42a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů 66 § 22 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 63

29

- za překročení rychlosti o více než 50 km/h ( tedy rychlost od 180 km/h a více ) je sankce pouze ve správním řízení ( tento přestupek tedy nelze projednat na místě v blokovém řízení ) pokuta je zde od 5 000,- Kč do 10 000,- Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Snahou zákonodárců v tomto případě tedy vzhledem k výši pokut za porušení povinnosti řidiče jedoucího v systému časového zpoplatnění byl pravděpodobně hlavně preventivní charakter pokut, který měl vést hlavně k minimalizaci uvedených přestupků a tím tedy k zajištění maximálního počtu řidičů, kteří si dálniční kupón zakoupí a přispějí tak do státního rozpočtu, bohužel v mnoha případech řidiči vůbec netuší jak vysoké pokuty jim hrozí a to za mnohdy banální přestupek jakým je např. neodstranění již neplatného dálničního kupónu z čelního okna automobilu. V porovnání se mnou uvedenými pokutami za překročení maximální povolené rychlosti zde vidím velký nepoměr vzhledem k velmi rozdílnému stupni nebezpečnosti uvedeného převážně úmyslného jednání jak pro veřejnost, tak pro samotnou bezpečnost a plynulost silničního provozu. Z vlastní zkušenosti mohu uvést, že v poslední době došlo k velmi výraznému úbytku přestupců na úseku časového zpoplatnění, což se domnívám, že není způsobeno ani výší maximálních možných pokut ani četností kontrol na tuto problematiku zaměřených, ale pravděpodobně vyšší kázní řidičů jedoucích v systému časového zpoplatnění, toto se bohužel nedá říci o počtech přestupků za překračování maximální povolené rychlosti na dálnicích. A to ani přes to, že takřka každé dálniční oddělení Policie ČR bylo od 1. ledna 2009 vybaveno velmi rychlými vozidly v civilním provedení jejichž posádky se specializují takřka 24 hodin denně na dokumentování a řešení přestupků na úseku měření rychlosti, a to hlavně na základě toho, že nepřiměřená rychlost jízdy je nejčastějším druhem přestupku vedoucího ke vzniku dopravní nehody, což je považováno za nejhorší možnou událost v silničním provozu, často s tragickými následky. Sám jsem takřka každodenně řidičem jednoho z těchto vozidel ( uvedená vozidla musejí být nasazena v přímém výkonu služby min 70% denní doby a min. 50 % noční doby ) a musím bohužel konstatovat, že i přes to, že na úseku dálnice D11 ( 49,5 km až 86 km mezi Prahou a Hradcem Králové) kam je místně příslušné naše dálniční oddělení bylo za poslední dva měsíce, tedy leden a únor 2009 zjištěno přes 500 přestupků překračování maximální povolené rychlosti a v blokovém 30

řízení vybráno přes 500 000,- Kč k poklesu počtu přestupků na úseku překračování maximální povolené rychlosti přesto nedošlo. V několika desítkách případů došlo v běžném provozu, často i za velmi špatným klimatických podmínek k zadokumentování rychlostí vyšších než 200 km/h v několika případech dokonce i těsně pod hranicí 300 km/h! I za takovýto přestupek však viníkovi hrozí pokuta ,, pouze ´´ do 10 000 Kč a zákaz činnosti, tedy řízení motorového vozidla až na 12 měsíců. Zde si ještě dovolím uvést další případ z praxe a to problematiku padělání dálničních kupónů a jejich následnou distribuci do prodejní sítě. V loňském roce se jen na našem dálničním oddělení PČR Pravy podařilo zjistit více než 10 případů, kdy měli řidiči na svých vozidlech vylepeny padělané dálniční kupóny, bohužel padělatele se do současné doby zjistit nepodařilo, šlo o velmi zdařilé duplikáty, které byly zakoupeny v běžné prodejní síti, proto i na ,,pravost´´ převážně na ochranné prvky dálničních kupónů je třeba při jejich nákupu dávat pozor.

5.2. Výkonové zpoplatnění Ve své práci se dále zaměřím na

problematiku tzv. výkonového

zpoplatnění pozemních komunikací. Výkonovým zpoplatněním pozemních komunikací se na rozdíl od časového zpoplatnění rozumí zpoplatnění pozemních komunikací v závislosti na četnosti jeho používání, tedy na množství kilometrů, které vozidlo po zpoplatněné komunikací ujede. Vláda ČR v květnu 2004 rozhodla, že zpoplatní užívání vybraných pozemních komunikací těžkými vozidla výkonově, a to z důvodu aby se jednotliví uživatelé spravedlivěji a přímo podíleli na nákladech spojených s výstavbou, modernizací, údržbou a provozem významných silničních tahů. Základními požadavky bylo, aby výběr mýtného byl zajišťován jednoduchým způsobem, transparentně a plně automaticky. V současné době se výkonové zpoplatnění týká dálnic, vybraných rychlostních komunikací a v některých úsecích jsou zpoplatněny i silnice I. třídy. Celonárodní elektronický systém výkonového zpoplatnění vybraných komunikací „MYTO CZ“ zahájil v České republice komerční provoz dne 1. ledna 2007. Tento systém pro těžká nákladní vozidla od maximální povolené

31

hmotnosti 12 tun je vybudován na základě rozhodnutí vlády České republiky z května roku 2004. Součástí projektu bylo i vybudování většího počtu distribučních míst (min 200) a kontaktních míst (15), poskytujících uživatelům systému množství potřebných služeb. Provozovatelem elektronického mýtného systému je Ředitelství silnic a dálnic ČR. Než se začnu zabývat samotným systémem výkonového zpoplatnění uvedu nějaké drobné informace, které jsou dostupné o výběrovém řízení, které vypsalo Ministerstvo dopravy v průběhu roku 2006. Možnostmi, mezi kterými se vybíralo spočívali jak v systému satelitním, tak v systému mikrovlnném. Do samotného výběrového řízení se přihlásili celkem 3 společnosti a to spol. KAPSCH, AUTOSTRADE a MITIA. Vítěze vybírala komise složená ze zástupců několika ministerstev na konci října roku 2006, z uvedeného výběrového řízení vyšla vítězně firma KAPSCH a to i přes to, že její cenová nabídka na vybudování výběru mýta byla jedna z nejdražších a přesahovala 22 miliard korun. Zbylé společnosti po ukončení výběrového řízení podali námitku, kterou prošetřoval antimonopolní úřad, ale k žádné změně nedošlo a firma KAPSCH

začala

oficiálně

provozovat

výběr

mýtného

na

pozemních

komunikacích v ČR od 1.ledna 2007. Uvedené výběrové řízení se stalo na dlouhou dobu často diskutovaným tématem mnoha institucí, politiků i veřejnosti. Uvedený elektronický mýtný systém v České republice používá moderní mikrovlnnou technologii, která nemá vliv na životní prostředí. Za první rok fungování systému výkonového zpoplatnění bylo vybráno mýtné ve výši 5,6 miliardy Kč, na této částce se 61 % podíleli čeští uživatelé, zbytek připadá na zahraniční dopravce z okolních států, ze kterých jsou nejčetnějšími uživateli dopravci ze Slovenska a Polska. Při provozu systému spolupracují 3 základní subjekty, jimiž jsou Ředitelství silnic a dálnic ČR jako provozovatel systému, Generální ředitelství cel ČR jako výkonná mobilní složka kontroly v systému a orgán zpracovávající správní řízení a firma Kapsch Telematic Services, s.r.o., poskytující služby provozovateli systému. Nad zásadami a koncepčními problémy součinnosti, koordinace a metodiky koná dozor Ministerstvo dopravy ČR a jím pověřený projektový manažer67.

67

Výroční zpráva 2007, Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2007

32

Vozidla, která podléhají mýtnému, musí být povinně vybavena malým elektronickým zařízením tzv. jednotkou premid - které komunikuje s mýtným systémem. Mýtné za užití jednotlivého mýtného úseku je účtováno v okamžiku průjezdu vozidla pod mýtnou stanicí, příslušnou danému úseku. Sazbu mýtného za užití 1 km zpoplatněné komunikace stanovuje Nařízení Vlády ČR č. 484/2006 Sb. Sazba se liší podle počtu náprav vozidla a emisní třídy vozidla. Mýtné za užití konkrétního úseku je dáno násobkem sazby a délky úseku. O zaúčtování mýtného za úsek je řidič informován při průjezdu mýtnou stanicí akustickým signálem palubního elektronického zařízení - jednotky premid. Řidič vozidla může jet v libovolném jízdním pruhu, nemusí snižovat rychlost jízdy, ani zastavovat. Mýtné je účtováno automaticky bez jeho zásahu, na základě přednastavených údajů v jednotce premid.68 Pro řidiče vozidla podléhajícího výkonovému zpoplatnění to znamená , že před prvním použitím zpoplatněné komunikace vozidlem je povinen zaevidovat se buď v kontaktním místě premid point, nebo v distribučním místě premid point a po instalaci jednotky premid ve vozidle na ní navolit příslušný počet náprav motorového vozidla nebo jízdní soupravy a v případě platby předem ( pre-pay ) uhradit minimální požadovanou částku. Kontaktní místa premid point, kterých je na území ČR celkem 15 jsou určena především pro poskytování služeb dopravním společnostem. Uživatel komunikace zde může získat a zaregistrovat palubní jednotku premid jak pro platbu předem (pre-pay), tak i pro platbu následnou (post-pay). Jedině zde lze uzavřít smlouvu pro platbu následnou (post-pay). Speciálně zaškolený personál zde poskytne pomoc v českém, slovenském, anglickém, německém a ruském jazyku, je zde možné např. zaregistrovat se do mýtného systému, předplatit mýtné v režimu placení předem (pre-pay), zaplatit kauci a vyzvednout si palubní jednotku/y premid, vyměnit ji nebo vrátit s žádostí o vrácení kauce, vybrat nespotřebované předplacené mýtné při současném povinném vrácení palubní jednotky premid, dodatečně zaplatit dlužné mýtné, sjednat smluvní podmínky v režimu následného placení (post-pay), obdržet výpis mýtných transakcí za uplynulý měsíc ve formě účetního dokladu, získat podrobné výpisy mýtných 68

Mýto CZ, Ředitelství silnic a dálnic [citováno dne 5.3.2009] [on-line] Dostupné z http://www.premid.cz/index.php?id=57&L=3

33

transakcí včetně vysvětlení k nim a požádat o opravy chybného vyúčtování mýtného, získat informace o mýtném systému, nahlásit technickou poruchu palubní jednotky premid, včetně její ztráty nebo odcizení, podat stížnost nebo podnět, týkající se mýtného systému a dále obdržet informační materiály ve všech úředních jazycích EU a dále v chorvatštině, norštině, ruštině, srbštině a turečtině. Distribuční místa premid point, kterých je na území ČR celkem 244 jsou určena pro poskytování služeb řidičům na cestách. Jsou umístěna na zpoplatněných komunikacích a v jejich blízkosti a na vybraných hraničních přechodech, jejich provozní doba je zajištěna nepřetržitě a jsou zde k dispozici stejné služby jako na kontaktních místech premid point, kromě možnosti uzavřít smlouvu pro platbu následnou (post-pay). Při platbě předem (pre-pay) se platí mýto vložením kreditu (nabitím) do palubní jednotky premid před vjezdem na zpoplatněnou komunikaci, a to buď v hotovosti nebo přípustnými platebními kartami. Při stanovení výše kreditu je třeba počítat, že při snížení zůstatku kreditu pod 600 Kč bude jednotka při průjezdu mýtnou stanicí akusticky signalizovat řidiči potřebu dobití kreditu. Uživatel obdrží na vyžádání vyúčtování mýtných transakcí. Podmínkou pro využití výhod post-pay je předchozí uzavření smlouvy provozovatele vozidla s provozovatelem elektronického mýtného systému, a to výhradně na kontaktních místech premid point. Mýtné transakce jsou pak účtovány provozovateli vozidla následně, a to prostřednictvím dohodnutého předem oznámeného a přípustného platebního prostředku, určeného ve smlouvě. Uživatel obdrží na vyžádání pravidelné vyúčtování, případně další služby sjednané ve smlouvě. Platba následná je nejpohodlnějším způsobem hrazení mýtného. Řidič vozidla s mýtnou povinností nemusí sledovat nabití palubní jednotky a provozovateli vozidla odpadají starosti s odpovídajícím vybavením řidičů hotovostí a jinými platebními prostředky pro platbu předem. Dříve než se dostanu k přestupkům, kterých se mohou dopustit řidiči vozidel jedoucích v systému výkonového zpoplatnění zmíním ještě problematiku předpokládaného zavedení výkonového zpoplatnění vybraných pozemních komunikací pro vozidla již od hmotnosti 3,5 tuny. Toto téma je v poslední době velmi často diskutované a takřka každodenně se o této problematice jedná a tedy 34

se objevují i nové informace. Koncem loňského roku se předpokládalo zavedení uvedeného

zpoplatnění s platností již od června letošního roku, počátkem

letošního roku se na Ministerstvu dopravy objevila informace, že uvedené zpoplatnění nebude zavedeno dříve než od ledna roku 2010 a v současné době se jedná o zavedení až od roku 2011, z tohoto důvodu se o této problematice zmíním pouze okrajově. Několika znaleckými posudky bylo opakovaně prokázáno, že největší škody na pozemních komunikacích jsou způsobeny

vozidly s celkovou

hmotností nad 12 tun a to nejenom díky jejich hmotnosti, ale i díky jejich nejmasovějšímu používání a to nejenom na komunikacích v ČR, ale i v celé Evropě. Původní předpoklad byl takový, že uvedená vozidla a to jak vozidla do 12 tun hmotnosti i ta nad 12 tun hmotnosti budou zpoplatněna stejnou sazbou na 1 km, což je vzhledem ke shora uvedenému nespravedlivé, ač na druhou stranu musím uvést, že i převážná většina vozidel do 12 tun celkové hmotnosti je na pozemních komunikacích provozována za účelem výdělečné činnosti, na rozdíl od vozidel do hmotnosti 3,5 tuny, která jsou převážně osobní a slouží tedy převážně pro přepravu osob a ne nákladu. Z hlediska spravedlivosti by bylo tedy správnější zavést výkonové zpoplatnění i pro vozidla od 3,5 tuny, z důvodu, že kdo více používá, tedy najede více kilometrů po pozemních komunikacích, tak za uvedené taky více zaplatí. Bohužel uvedené ,,zaplacení´´ se neprojeví jen na finančním stavu osob podnikajících a tedy převážejících zboží, ale také i na nás na koncových spotřebitelích zboží. Z mého pohledu by uvedené zpoplatnění částečně vyrovnalo jistě značný propad v příjmech státu z výkonového zpoplatnění ke kterému došlo vlivem dopadu ekonomické krize na provoz nákladních motorových vozidel na nejenom našich komunikacích který jistě zaznamenal každý z nás a ,,naše´´ investice do uvedeného zpoplatnění by pomohla i urychlit dostavbu tolik potřebných dálnic, rychlostních komunikací a obchvatů měst. Přestupky a sankce za ně jsou opět uvedeny v zákoně69. Mobilní kontrolu a řešení přestupků řidičů jedoucích v systému výkonového zpoplatnění provádějí pracovníci Celní správy, kteří mají ze zákona oprávnění zastavovat mýtným systémem označená vozidla, ověřit nesrovnalosti a v případě jejich potvrzení

69

§ 42a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů

35

řešit přestupek v blokovém řízení, nebo s řidičem zahájit správní řízení, řidiči v takových případech musejí počítat s poměrně vysokými sankcemi, zdržením a dalšími komplikacemi. Uvedeným komplikacím se bohužel snaží někteří řidiči vyhnout a to tím, že se snaží vyhýbat zpoplatněným úsekům komunikací objížděním těchto úseků po nezpoplatněných komunikacích vedoucích po silnicích I. tříd a často i centry měst a obcí. Uvedený problém se postupně začíná eliminovat a to jak zpoplatňováním silnic I. tříd a i zaváděním zákazů vjezdu do určitých částí měst a obcí pro nákladní vozidla. Další problém, který se objevil v souvislosti s mýtným je i fakt, že někteří řidiči objevili velmi riskantní způsob, jak projet pod mýtnou bránou tak, aby je systém nezaregistroval a nebyla jim stržena platba za daný úsek. Před mýtnou branou se přiblíží až na vzdálenost menší než 3 metry za kamion jedoucí před ním, mýtná brána potom registruje pouze jedno projíždějící vozidlo a „černému pasažérovi“ účet poplatkem nezatíží. V tomto případě bohužel selhává i další způsob, jak neplatícího řidiče dostihnout. V případě, že se jede tak blízko za jiným vozidlem, nemohou plnit svoji funkci ani kamery snímající registrační značku vozidla, ani mobilní celní správa nemůže řidiče postihnout, pokud není přímo u incidentu. Mobilní hlídky zjišťují neplatící vozidla elektronicky ze speciálních aut a sledují zejména, zda mají aktivní palubní jednotku a na jaký počet náprav ji mají nastavenou. Takovým razantním snížením vzdálenosti mezi vozidly je silně narušena bezpečnost a plynulost provozu na komunikaci. Chování řidičů je zřejmým porušením dopravních předpisů, kdy ohrožují nejen sebe, ale také ostatní účastníky silničního provozu, takovéhoto jednání se dopouštějí převážně řidiči zahraničních kamionů. Dalším závažným problémem je také další způsob jak obejít poplatky na silnicích. Řidič obalí palubní jednotku alobalem a tento pak detektory ruší. Postup řidičů, kteří mýtné platit nechtějí je následující: řidič si vytvoří krabičku z vnitřní strany zcela pokrytou alobalem. Vždy, když se přiblíží k mýtné bráně vloží řidič palubní jednotku do krabice a v tu chvíli je její signál odrušen. Řidič projede pod mýtnou branou a za ní si opět krabici odstraní a palubní jednotku vloží na předepsané místo. Tím se zajistí pro případnou kontrolu celní správou, jednotka je v pořádku na svém místě a fungující. Manipulace s krabicí je jednoduchá a rychlá. S tímto postupem je ale problém u tzv. kontrolních 36

mýtných bran, na kterých jsou instalovány kamery zachycují registrační značku vozidla. Toto byl jen malý výčet přestupkových jednání řidičů, kterým se snaží vyhýbat placení mýtného, na uvedené přestupky jsou však zaměřeny kontroly jak Policií ČR tak hlavně Celní správou a v poslední době se je snaží svojí vybaveností a četností kontrol maximálně eliminovat a zvýšit tak účinnost systému zpoplatněných komunikací.

37

6. Komparace s okolními evropskými státy Níže se pokusím co nejstručněji uvést problematiku silniční dopravy a zpoplatnění jízdy po komunikacích ve vybraných okolních státech, se zaměřením na podrobnosti, které by měl každý řidič vydávající se do uvedených zemí vědět.

6.1. Slovensko Na Slovensku je dopravní situace podobná jako v České republice, platí zde i obdobná pravidla silničního provozu. Zpoplatnění dálniční známkou se týká všech vozidel, tedy i nad 12 tun , ceny jsou obdobné jako v ČR, i zde se do budoucna počítá se zpoplatněním systémem výkonového zpoplatnění pro nákladní vozidla s hmotností nad 3,5 tuny. Zavedení dálničního mýta na Slovensku bylo odloženo až na začátek roku 2010. Důvodem jsou prodlevy při výběru firmy, která mýtný systém zavede. Soutěž na mýtný systém je na Slovensku od začátku tajná, pověřené úřady odmítají poskytovat jakékoliv informace a komentátoři ji považují přinejmenším za podezřelou. Zakázku sice vyhrálo před pár měsíci francouzské konsorcium SanToll, bylo však nejdražší, ostatní zájemci proto podali námitky a úřady tendr zrušily. Ministerstvo dopravy SR chce zavést mýto nejenom na dálnicích, ale i na rychlostních cestách a silnicích první třídy. Délka zpoplatněných tras na Slovensku by měla být v budoucnu až dvakrát delší než v ČR. S platností od 1.1.2009 došlo na Slovensku ke změnám výše pokut za jednotlivé přestupky a to k jejich poměrně vysokému zvýšení, do současné doby se to projevilo takřka 30 % poklesem počtu dopravních nehod, z čehož vyplývá, že výše pokut je dostatečně preventivní opatření vedoucí ke zvýšení kázně řidičů na komunikacích, na rozdíl od změny která v oblasti dopravních nehod proběhla v ČR, tedy změny zadávání údajů rozhodných pro statistiky přineslo na Slovensku zvýšení pokut tolik potřebný efekt.

6.2. Rakousko

38

V Rakousku je nutné na komunikacích dodržovat níže uvedené rychlostní limity, pro osobní motorová vozidla platí 50 km/h v obci, mimo obec 100 km/h, 100 km/h na silnicích pro motorová vozidla a na dálnicích 130 km/h, pokud není dopravními značkami stanoveno jinak Nutnost celoročního svícení po celý den je pouze ve vybraných úsecích, je povolena hranice 0,5 promile alkoholu v krvi. Povinnou výbavou ve vozidle je reflexní vesta. Telefonování během jízdy je zakázáno. Rakouské dálnice procházejí v posledních letech rozsáhlou modernizací, jejich celkový stav je velmi dobrý. Infrastruktura je na špičkové úrovni, na každé dálnici je značný počet čerpacích stanic i odpočívadel. Propracovaný systém svislého a vodorovného značení umožňuje výbornou orientaci. Mýtné je v Rakousku vybíráno na dálnicích (Autobahn), na rychlostních silnicích (Schnellstraße), na vybraných úsecích spolkových silnic (Bundesstraße) a vysokohorských silnicích. Systém výběru se dělí podle hmotnosti vozidla na dvě skupiny. Vozidla nebo jízdní soupravy do 3,5 tuny platí mýtné prostřednictvím dálniční známky (Vignette) a vozidla nad 3,5 tuny platí elektronické mýtné v závislosti na počtu ujetých kilometrů (systém GO-Box). Dálniční známky lze zakoupit na čerpacích stanicích, v automobilových klubech, v mýtných prodejnách, v mýtném servisu ASFINAG Brennerpass (A 13) a v prodejnách tabáku, rovněž je lze zakoupit v Česku. Dálniční známka musí být řádně dle pokynů vylepena. Známka je stejně jako v ČR nepřenosná.

6.3. Německo V Německu je nutné na komunikacích dodržovat níže uvedené rychlostní limity , pro osobní motorová vozidla platí 50 km/h v obci, mimo obec 100 km/h, 120 km/h na silnicích pro motorová vozidla a na dálnicích, pokud není dopravními značkami stanoveno jinak je rychlost pouze doporučena na 130 km/h. Nutností je celoroční svícení po celý den, je povolena hranice 0,5 promile alkoholu v krvi. Povinnou výbavou ve vozidle je reflexní vesta. Telefonování během jízdy je možné pouze se sadou hands free. Běžné policejní kontroly nejsou moc obvyklé, policie ale monitoruje provoz přes kamery a s pomocí civilních aut. V zemi je rozmístěno mnoho stacionárních radarů, vyplatí se dodržovat dopravní předpisy a omezení rychlosti, protože v případě spáchání dopravního přestupku jsou sankce za něj 39

několikrát vyšší než v ČR. V Německu jsou dálnice pro osobní automobily a jízdní soupravy s celkovou hmotností do 3,5 tuny bezplatné.

6.4. Chorvatsko V Chorvatsku jsou na komunikacích podobné rychlostní limity jako v ČR, pro osobní motorová vozidla tedy platí 50 km/h v obci, mimo 90 km/h, 110 km/h na silnicích pro motorová vozidla a 130 km/h na dálnicích, pokud není dopravními značkami stanoveno jinak. Pozor ale na to, že řidiči, kteří mají řidičský průkaz méně než dva roky, mohou jet mimo obec nejvýše 80 km/h, na rychlostních silnicích 100 km/h a na dálnici nejvýše 120 km/h. Nutností je celoroční svícení, povolena hranice alkoholu v krvi je 0. Telefonování během jízdy je možné pouze se sadou hands free. Při cestě do Chorvatska nesmíme zapomenout na to, že Chorvatsko není členem Evropské unie. Množství alkoholu a cigaret, které je možné si sebou přivést nebo odvést, je výrazně nižší než v rámci EU. Zboží zakoupené v Chorvatsku nad určitý finanční limit podléhá clu. Povinnou výbavou ve vozidle je reflexní vesta. Používání chorvatských dálnic podléhá mýtu. Na začátku placeného úseku obdržíte lístek, který při výjezdu z dálnice zaplatíte hotově nebo kreditní kartou. Na některých trasách se mohou poplatky vybírat i uvnitř úseků. Poplatky lze zaplatit přímo v chorvatských kunách nebo euru. Při placení v Eurech můžete obdržet zbytek po placení v místní měně, proto doporučujeme vzít si drobné mince sebou. Tento systém je oproti ostatním sice náročnější jak na vybudování mýtných odbavišť, ale na druhou stranu je tímto systémem zaručena takřka 100 % účinnost. Chorvatští řidiči jezdí temperamentně a nemívají příliš pochopení pro pomalu jedoucí turisty vychutnávající si krásy pobřeží Jaderského moře. Velmi časté jsou policejní kontroly, vyplatí se respektovat mnohdy i ne zcela opodstatněná omezení rychlosti. Za deště se stávají chorvatské silnice vlivem odlišného složení velmi kluzkými, proto je doporučeno dávat velký pozor, hrozí nebezpečí smyku.

6.5. Slovinsko 40

Ve Slovinsku jsou na komunikacích podobné rychlostní limity jako v ČR, pro osobní motorová vozidla tedy platí 50 km/h v obci, mimo 90 km/h, 100 km/h na silnicích pro motorová vozidla a 130 km/h na dálnicích, pokud není dopravními značkami stanoveno jinak. Nutností je celoroční

svícení, je

povolena hranice 0,5 promile alkoholu v krvi. Povinnou výbavou ve vozidle je reflexní vesta. Telefonování během jízdy je možné pouze se sadou hands free. Slovinsko jako tranzitní země střední Evropy má poměrně velmi dobře vybudovanou síť silnic a dálnic. Vzhledem k problematickým vztahům s Chorvatskem lze očekávat jenom velmi pomalou, českými turisty tolik požadovanou, výstavbu nových dálnic na Záhřeb a Istrijský poloostrov, což vede zejména v letním období a o víkendech k nemalým problémům. Osobní automobily a motocykly používají od 1. července 2008 dálniční kupóny pro jízdu po slovinských dálnicích a rychlostních komunikacích. Slovinskou dálniční síť tvoří v současnosti cca 400 kilometrů dálnic a rychlostních komunikací. Od 1. července 2008 platí mýtné pouze vozidla váhové kategorie od 3,5 t výše. Vozidla s dálničním kupónem mýtná stanoviště plynule projíždí. K dispozici jsou pouze roční a půlroční kupóny, tomuto bohužel odpovídá i jejich cena. Při cestě např. do Chorvatska je doporučeno podrobně prostudovat návody na internetu, kde je možno získat velmi podrobné instrukce i s mapovými podklady, které umožní řidičům cestovat velmi pohodlně i po nezpoplatněných komunikacích. Slovinské dálniční kupóny nelze zakoupit na našich distribučních místech. Slovinská strana jimi zásobuje pouze prodejce v přímo sousedících státech – Rakousko, Itálie, Maďarsko.

41

7. Závěr Ve své práci jsem se zaměřil na celkovou problematiku týkající se pozemních komunikací a to jak jejich vzniku po právní stránce, tak dalšího rozdělení do jednotlivých kategorií i s vymezením jednotlivých vlastníků s uvedením jednotlivých povinností jak při správě, tak i údržbě, až po případný zánik, popř. změnu jejich majitele. Dále jsem se podrobně věnoval problematice zpoplatnění pozemních komunikací a to jak systému časového zpoplatnění, tedy zpoplatnění motorových vozidel do celkové hmotnosti 12 tun, tak i výkonového zpoplatnění, které se týká motorových vozidel s celkovou hmotností nad 12 tun s uvedením všech povinností jednotlivých řidičů i sankcí, které jim za případné porušení poplatkové povinnosti hrozí. Snažil jsem se alespoň částečně nastínit problematiku jízdy a zpoplatnění pozemních komunikací v okolních státech, s uvedením základních dopravních předpisů,

které v nich platí a jsou předmětem kontrol tamních kontrolních

orgánů, kde jsem se snažil využít i vlastních zkušeností jako řidiče a napomoci tak ostatním řidičům mířících do uvedených států. Věřím, že se mi ve své bakalářské práci podařilo vystihnout nejdůležitější skutečnosti dané problematiky. Uvědomuji si však, že mnou řešená problematika týkající se jak správy na úseku pozemních komunikací, tak systému zpoplatnění, ale i provozu na pozemních komunikacích jako takového, se zaměřením hlavně na bezpečnost a plynulost silničního provozu, by si samozřejmě zasluhovala daleko větší pozornosti, než mi rozsah této práce dovoloval, ale i přesto doufám, že se mnou stanoveného cíle v úvodu práce podařilo dosáhnout. Při vypracovávání práce jsem čerpal jak z běžně dostupných materiálů a právních předpisů, tak i z materiálů dostupných v elektronické podobě na internetu. Snažil jsem se použít i materiály běžně veřejně nedostupné, což mi bylo umožněno převážně díky mému zaměstnání a spoluprací jak se zaměstnanci Celní správy, tak i zaměstnanci střediska správy a údržby dálnic.

42

Ve své práci jsem se snažil použít i vlastní zkušenosti, které jsem získal svojí již několikaletou praxí v přímém výkonu policisty na dálničním oddělení dálnice D11. Díky rozsáhlé přípravě k tomuto tématu, jsem nejen obnovil své doposud získané vědomosti, ale získal jsem i nové poznatky a zkušenosti, které mi pomohou při výkonu mého zaměstnání nyní i v budoucnu.

43

8. Resumé In my thesis I focused on general problems concerning to road network. Main legal enactment that regulates these problems is Act no. 13/1997 Coll., On the Road Network, subsequently amended. In introduction of my thesis I attended to questions of state administration and government control. Among road administration that supervises motorways, roads, highways and also tertiary roads in the Czech Republic belong: Ministry of Transport, regional authorities, municipal offices with extended activity and municipal offices with transferred activity. Then I devote myself to road network, to traffic roads that are intended to using by road and other vehicles and pedestrians, then to their purpose, what for they were carried in past na in present. I made division into: motorways, roads, higways nad tertiary roads. For each type I mentioned what preceded before their names were given, what kind of transport they are established for and I also specified their owners. I summarized total number of kilometres of each type of road in the Czech Republic. Then I attended to the origin of each type of road network, mainly what precedes before the road comes into being, I gave examples when there is an obligation to file the road into real estate register and into central evidence of road network. I defined the terms when the road network may be abolished. In next section I focused on various owners of roads, consequently on: state authorities, regional authorities, municipalities and also individuals. I focused on their duties, and possible transfering management and maintainance of roads to other authorities for example: Directory of roads and motorways or Board of street maintainance. Then I devote myself to using road network, introducing legal rules that devise free using of roads and also rules that permit using certain roads after paying duty. There are two systems paying for usage of roads in the Czech Republic. First one is time based charge since 1995. It means obligation to fix a vignette – sticker on windshields. This charge is obligatory for vehicles with a permitted total weight max. 12 tons using motorways and expressways. Second one is distance based charge – collecting a toll. It has been applied since 2007 for using

44

motorways, expresswayas and selected roads in the Czech Republic by vehicles with a permitted total weight equal or graeater than 12 tons. I also mentioned drivers´ duties and possible sanctions for neglecting of duty to pay vignette or toll on charged roads. At the conclusion I compared the problems of road networks here in the Czech Republic to other European countries introducing details important for troublefree traffic in particular countries.

45

Seznam použité literatury Monografie : - Průcha P., Pomahač R., Lexikon správního práva, 1. vydání, rok 2002, Sagit - Motejl O., Stanoviska veřejného ochránce práv – Veřejné cesty, ASPI, Praha - Pelc V. Místní poplatky, úplné znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami, 2. vydání, Linde Praha 2004 - Fiala J., Hurdík J.,Korecká V., Telec I., Lexikon - občanské právo, II. vydání, 2001, Sagit - Skulová S., Správní uvážení, 2003, MÚ Brno - Průcha P., Správní právo, VI. Doplněné vydání, MÚ Brno - Průcha P., Základní pojmy a instituty správního práva, 1. vydání,1998, MU Brno - Hendrych D. a kolektiv, Správní právo obecná část, 5. rozšířené vydání, rok 2003, C.H.Beck Praha - Havlan P., Vlastnictví státu, 1. vydání, rok 2000, Masarykova universita Brno - Průcha P., Základy veřejné správy a správního práva – obecná část, 1994, MU Brno - Nedorost L., Sovák Z., Větrovec V., Správní řád – komentář, 2002, Eurolex Bohemia Praha - Výroční zpráva 2007, Ředitelství silnic a dálnic ČR, 2007 - Hendrych, D. a kol.: Správní právo, obecná část, 4 změněné a doplněné vydání, 2001, C.H.Beck Praha Právní předpisy : - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR - Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod - Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích , ve znění pozd. předpisů - Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 80/2006 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. - Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění pozdějších předpisů. - Zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů.

46

- Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů - Vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů - Vyhláška č. 197/2001 Sb., o způsobu vnějšího označení a odznacích celní správy a zvláštním barevném provedení a označení služebních vozidel celní správy - Vyhláška č. 138/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. - Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Rozhodnutí soudu : - rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č.j. 22 Cdo 1911/2000 ze dne 20.3.2002 - rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č.j. 5 AS 20/2003-64 ze dne 27.10.2004 - rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č.j. 22 C do 52/2002 ze dne 31.1.2002 - rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 22Cdo 1868/2000 ze dne 15.11.2000

Ostatní : - Správní právo, Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Spr%C3%A1vn%C3%AD_pr%C3%A1vo>. - Agados – trailers Dostupné z www.agados.cz/document.asp?thema=17 - Ředitelství silnic a dálnic ČR Dostupné z www.rsd.cz/doc/Silnicni-adalnicni-sit/silnice-a-dalnice-v-ceske-republice-2007/$file/RSD2007.pdf

- Mýto CZ, Ředitelství silnic a dálnic Dostupné z http://www.premid.cz/index.php?id=57&L=3

47