VYBRANÉ KAPITOLY ZE SOCIÁLNÍ POLITIKY

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta

VYBRANÉ KAPITOLY ZE SOCIÁLNÍ POLITIKY

Miroslava Jirásková Jitka Tomanová

OLOMOUC 2011

1

OBSAH str. Úvod

3

1 Vybrané sociální události

4

1.1 Zdraví, nemoc jako sociální událost

4

1.2 Invalidita jako sociální událost

8

1.3 Stáří jako sociální událost

12

1.4 Chudoba jako sociální událost

16

1.5 Sociální události týkající se mateřství

21

1.6 Nezaměstnanost jako sociální událost

25

2 Politika sociálního zabezpečení

29

3 Politika trhu práce, zaměstnanosti

35

4 Vzdělávací politika

40

5 Politika bydlení

45

6 Zdravotní politika

51

7 Rodinná politika

56

Klíč

62

Závěr

65

Doporučená literatura

66

2

Úvod Vážení čtenáři, studijní opora, kterou máte před sebou, je určena všem studentům prezenční i kombinované formy studia všech oborů na Pedagogické fakultě zaměřených na sociální oblast, a především je adresován těm, kteří se zajímají o vědní disciplínu „Sociální politika“. Na tento materiál volně navazuje tzv. „studijní pomocník“, který obsahuje stručné výtahy vybraných významných sociálních zákonů a se kterým můžete při vypracovávání některých praktických úkolů v rámci textu pracovat. Cílem tohoto studijního materiálu je, abyste po jeho nastudování, zodpovězení všech otázek k zamyšlení a vypracování všech úkolů dokázali: -

pochopit a vysvětlit vybrané sociální události, při kterých náš stát poskytuje občanovi podporu (nemoc, invalidita, stáří, chudoba, mateřství, nezaměstnanost),

-

podat konkrétní informace o jednotlivých praktických oblastech sociální politiky (vysvětlit čím se zabývají, jaké praktické nástroje pomoci využívají, jak jsou propojeny s praxí, jakým způsobem se adaptují na změněné podmínky a jak u nich probíhá inovace).

Celý studijní text je rozdělen do 7 kapitol, přičemž nejobsáhlejší první kapitola je tvořena 6 podkapitolami, které budou vyžadovat určitý čas k prostudování. Studium tohoto textu byste měli kompletně zvládnout při intenzivním soustředění přibližně za 24 - 26 hodin studia. Předpokladem úspěšného zvládnutí studia této studijní opory je znalost základních pojmů sociální politiky, kterými byste měli disponovat. Pokud jste těmito informacemi vybaveni, můžete se s chutí pustit do studia. Přejeme vám hodně trpělivosti a radosti z nově prostudované látky.

Autorky

3

Vybrané sociální události V první části textu se budeme zabývat vybranými sociálními událostmi, které svým hojnějším výskytem a svým působením nutí stát, aby je uznal za naléhavé a organizoval jejich řešení. Stát má zájem na zmírňování sociálního rizika, které může vyvolávat sociální napětí, a tyto vybrané sociální události se tak stávají předmětem veřejného zájmu.

1.1 Zdraví, nemoc jako sociální událost Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly budete umět: -

charakterizovat pojem zdraví, vysvětlit jeho determinanty a indikátory a zdravotní rizika, definovat nemoc, úraz a pracovní neschopnost, objasnit, kdy se stává nemoc sociální událostí.

Průvodce studiem Jak uvádí americký spisovatel James Fenimore Cooper: „Člověk neumírá ani tak na nějakou nemoc, nýbrž na celý svůj život“. V této kapitole se seznámíte s pojmem zdraví jako důležitým předpokladem plnohodnotného života; nezbytnou podmínkou ekonomického a sociálního rozvoje; základní charakteristikou lidského potenciálu, ale také primární hodnotou každé společnosti. Naučíte se definovat nemoc, znát zdravotní rizika, které vznik nemoci ovlivňují, a vysvětlit, kdy se nemoc stává sociální událostí. Definice zdraví Zdraví lze definovat negativně jako nepřítomnost fyzické a duševní nemoci; lze jej však i vymezit pozitivně – jako stav naprosté tělesné, duševní a sociální rovnováhy (pohody), která je výsledkem souladu ve vzájemném působení organismu a prostředí (definice vymezená Světovou zdravotnickou organizací). Toto pozitivní vymezení definice „zdraví“ poukazuje na jeho mnohem širší vymezení, na zdraví jako ideál, obecně žádoucí hodnotu. Zdraví tak není jen otázkou fyzického zdraví, a můžeme ho vnímat značně subjektivně, protože pocit „pohody“ je pro každého jedince značně individuální.

4

Zdraví z pohledu tří hledisek dělíme na: -

tělesné: stav a funkční schopnost jednotlivých podsystémů lidského organismu (buněk, tkání a orgánů) a „harmonie“ jejich interakce navzájem i ve vztahu k danému zevnímu prostředí, fyzické zdraví,

-

duševní: charakter a stupeň subjektivního vnímání biologického stavu a vztahů s prostředím, psychická vyrovnanost,

-

sociální: individuální schopnost člověka naplňovat v daném prostředí své úkoly a role, mít zdravé vzájemné vztahy mezi lidmi.

V některých případech bývá také uváděno „spirituální zdraví“ jako uvědomění si něčeho, co nás přesahuje a žití v souladu s touto transcendentní skutečností (Jirásek 2005, Dočkal 2008). V tomto kontextu definuje J. Křivohlavý zdraví takto: „Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí“. Determinanty zdraví Determinanty zdraví jsou příčiny a podmínky ovlivňující zdravotní stav obyvatelstva, posilují jej, oslabují nebo přímo rozvracejí; nemoc zpravidla nemá jedinou příčinu (tzv. multifaktorová koncepce vzniku nemoci - mnohočetnost příčin - chronické onemocnění) Úkol č. 1 Proč řadíme zdraví k nejvýznamnějším hodnotám lidského života? Uveďte příklady.

Indikátory zdraví Nejčastěji užívanými indikátory zdraví či nemoci jsou: střední délka života při narození – tato míra vyjadřuje úmrtnostní poměry dané populace v daném roce, jinak řečeno průměrnou šanci na dožití, kterou má v tomto roce narozený jedinec za předpokladu, že lidé budou i nadále umírat tak, jako umírají; specifická úmrtnost – tato míra vyjadřuje počet zemřelých na 1000 žijících příslušné věkové skupiny a pohlaví za rok; standardizovaná úmrtnost – tato míra vyjadřuje počet zemřelých na 100 000 obyvatel standardizovaný podle věkové a pohlavní struktury populace, která je vzata za základ pro srovnávání (u nás se používá jako standard evropská populace), užívá se pro srovnání rozdílů v úmrtnosti mezi jednotlivými zeměmi; nemocnost – sledují se počty nově hlášených onemocnění, celkový výskyt onemocnění (hlavně chronických) v dané populaci, hlášené případy pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz, hlášené vrozené vady, nově zjištěné nemoci z povolání a další. Příklad č. 1 V běžném povědomí přežívá představa, že je to samotné zdravotnictví, které pečuje o zdraví lidu a tím je (pozitivně či negativně) ovlivňuje. Tato představa je zcela falešná. Zdravotnictví dnes ovlivňuje zdraví jen z malé části (10 - 15 %). Další poměrně 5

rozšířenou představou je, že u nás nejvíce poškozují zdraví špatný stav životního prostředí (20 - 25 %). Ani to není pravda. Přes polovinu všech zdravotních determinant můžeme najít ve sféře životního stylu lidí (50 - 60 %). Patří sem pohybový režim, výživa, výskyt chronické únavy, stresu, vztahy k lidem, způsoby prožívání volného času, kouření, toxikomanie, alkoholismus, sexuální chování, pracovní aktivity – i celkový přístup k životu, životní naladění. Nejméně závažný je genetický základ (10 – 20 %). (Čevela, Čeledová 2010)

Zdravotní rizika Faktory životního a pracovního prostředí, které vyvolávají určitá onemocnění nebo k nim přispívají, se nazývají zdravotní rizika. Některá rizika jsou zjevná (znečištění vzduchu nebo vody), jiná jsou skrytá, zjistitelná jen pomocí přístrojů (radioaktivita). Nejčastějšími riziky jsou např. nedostatek pitné vody, nedostatek hygieny a sanitárních zařízení nebo strava kontaminovaná bakteriemi a plísněmi. K zamyšlení Přemýšlejte o dalších zdravotních rizicích. Která další rizika mohou ohrožovat zdraví jedince?

Definice nemoci Při definici nemoci vycházíme z pojetí jednoty organismu a prostředí. Nemoc, obecněji porucha zdraví, je potenciál vlastností organizmu, které omezují jeho možnost vyrovnat se v průběhu života s určitými nároky vnějšího i vnitřního životního prostředí bez porušení životních funkcí. Nemoc je tedy porucha adaptace člověka, nedostatečnost nebo selhání adaptivních mechanizmů na podněty prostředí (Čevela, Čeledová 2010). Při nemoci se mobilizují regulační mechanizmy ve snaze uvést vnitřní prostředí organizmu do rovnováhy (homeostáza). Definice úrazu Zvláštním případem nemoci je úraz; jedná se o zevní zásah působící náhle (krátce), mající za následek poruchu zdraví. Jde většinou o zevní působení fyzikální (např. elektřiny, ohně, pohybu předmětu atp.), chemické (otravy, popáleniny atp.) nebo sociální (stres, selhání člověka atp.). Nemoc jako sociální událost Sociální událostí se nemoc, úraz (příp. karanténa) stávají, pokud vyvolávají potřebu péče třetí osobou (lékaře, léky), působí-li pracovní neschopnost, také když člověk nemůže zabránit poruše svého zdraví či nemá dost vlastních sil a zdrojů, aby tuto poruchu odstranil, léčil se a rehabilitoval se; potřebuje-li člověk pomoc jiné osoby, pomoc peněžní (ekonomickou) či pomoc institucionální (službu).

6

Pracovní neschopnost Pracovní neschopnost je nemožnost ekonomické činnosti pro nemoc nebo úraz. Liší se od nemožnosti pracovat (nezaměstnanosti) tím, že příčina neschopnosti je na straně práce neschopného člověka. Příčinnou souvislost mezi nemocí a pracovní neschopností a mírou této neschopnosti určí lékař. Podle délky trvání příčiny a následku rozlišujeme krátkodobé, dlouhodobé a trvalé pracovní neschopnosti. Pokud je jedinec uznán (podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů) pracovně neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, může čerpat ze systému nemocenského pojištění „nemocenskou“, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa déle než 21 kalendářních dní. Podpůrčí doba vzniku trvá nejdéle 380 kalendářních dní ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Výše nemocenského činí 60 % denního vyměřovacího základu.

Shrnutí Zdraví je definováno jako stav „pohody“organismu. Definice nevysvětluje, co se myslí pohodou. Pocit „pohody“ ve vztahu ke zdraví prožívá každý člověk jinak, a proto je zdraví velmi subjektivní a podoba zdraví je u každého člověka jedinečná a relativní. Odborníci se těžko shodují na tom, jak zdraví měřit. Situaci komplikuje skutečnost, že mezi plně zdravým a umírajícím jedincem existuje pestrá škála přechodných stavů: stavy oslabeného zdraví, akutního onemocnění, chronického onemocnění, invalidity… Některé nemoci mají nevratný průběh a poškozují člověka dlouhodobě či dokonce celoživotně. O to více hraje roli přístup každého jednotlivce v oblasti prevence a výchovy ke zdraví. Zdraví dělíme na zdraví tělesné, duševní a sociální. V některých případech bývá také uváděno tzv. „spirituální zdraví“, jako uvědomění si něčeho, co nás přesahuje a žití v souladu s touto transcendentní skutečností. Determinanty zdraví jsou příčiny a podmínky, které ovlivňují zdravotní stav obyvatel. Mezi nejčastější indikátory zdraví a nemoci patří: • střední délka života při narození, • specifická úmrtnost, • standardizovaná úmrtnost, • nemocnost. Zdravotní rizika představují faktory životního a pracovního prostředí. Nemocí je nazvána porucha adaptace člověka, nedostatečnost nebo selhání adaptivních mechanizmů na podněty prostředí. Mezi nemoc je možné zařadit i úraz, který má za následek poruchu zdraví. Nemoc i úraz se mohou stát zároveň sociální událostí a mohou vést k pracovní neschopnosti člověka. 7

Kontrolní úkoly 1. Definujte pojem zdraví a nemoc. 2. Vyjmenujte zdravotní rizika, která ovlivňují vznik nemoci. 3. Jak byste definovali pracovní neschopnost? 4. Kdy se nemoc stává sociální událostí?

Klíčové pojmy k zapamatování zdraví – tělesné, duševní a sociální, duchovní, determinanty zdraví, indikátory zdraví – střední délka života, specifická a standardizovaná úmrtnost, nemocnost, zdravotní rizika, nemoc, úraz, pracovní neschopnost, nemoc jako sociální událost

1.2 Invalidita jako sociální událost Cíle kapitoly Cílem této kapitoly je, abyste po jejím prostudování byli schopni: -

charakterizovat pojem invalidita, popsat její stupně, zamyslet se nad deprivacemi, které invalidního občana provázejí, vysvětlit, jaké možnosti ochrany na trhu práce mají osoby se zdravotním postižením.

Průvodce studiem V této kapitole se zamyslíte nad tím, jaké sociální dimenze představuje rozdíl mezi nemocí a invaliditou a jaké deprivace s sebou přináší ztráta pracovních návyků. Naleznete zde také možnosti pracovního uplatnění na trhu práce pro lidi se zdravotním postižením a ve „studijním pomocníkovi“ vyhledáte, jaké dávky a služby může zdravotně znevýhodněný občan čerpat. Věřím, že tato kapitola vám zajistí dostatek informací k tomu, abyste se v této oblasti dokázali bez problémů orientovat.

8

Definice invalidity Invaliditu lze charakterizovat jako významnější přechodné nebo trvalé tělesné či duševní poškození nebo ztrátu určité funkce či části organizmu, a v důsledku toho i sníženou pracovní schopnost nebo obtížnější společenské uplatnění. Invalidita se liší od nemoci tím, že změna zdravotního stavu se ustálila natolik, že lze změřit dlouhodobé nebo trvalé následky nemoci nebo úrazu a zahájit rehabilitační nebo reintegrační procesy. V souvislosti s touto sociální událostí, která vznikla následkem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a již došlo k poklesu míry pracovní schopnosti, právní předpisy spojují právem uznané následky a občanům, kteří splní zákonné podmínky, vyplácejí invalidní důchod (podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů).

Stupně invalidity Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Rozhodujícím pro přiznání invalidního důchodu je tedy zdravotní stav občana a s ním související pokles pracovní schopnosti. V rámci projednávání žádosti o přiznání invalidního důchodu je občan povinen podrobit se vyšetření svého zdravotního stavu. Toto vyšetření provádějí posudkoví lékaři místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, a to podle vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb. o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů. K zamyšlení Deprivace invalidního člověka je podstatně širší než u nemocného. Invalidita nedeprivuje člověka jen ekonomicky, ale i sociálně – přemýšlejte o tom a poté se pokuste toto tvrzení objasnit.

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou: I. osoby invalidní ve třetím stupni (osoby s těžším zdravotním postižením) – dříve osoby plně invalidní. II. osoby invalidní v prvním a druhém stupni – dříve osoby částečně invalidní.

9

III. osoby zdravotně znevýhodněné (rozhodnutím vydaným úřadem práce) - dříve osoby se změněnou pracovní schopností. Upozornění Osoby s průkazy TP, ZTP, ZTP/P nejsou tedy automaticky osobami se zdravotním postižením.

Osoby se zdravotním postižením mají právo na zvýšenou ochranu na trhu práce, která je prováděna formou: -

pracovní rehabilitace, kterou zajišťuje úřad práce místně příslušný podle bydliště, osoby se zdravotním postižením ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením může sestavit individuální plán pracovní rehabilitace s ohledem na její pracovní způsobilost, schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost s ohledem na situaci na trhu práce,

-

přípravy k práci – jedná se o zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo na základě dohody s úřadem práce. Příprava může být prováděna s podporou asistenta (nejdéle 24 měsíců),

-

specializovaných rekvalifikačních kurzů.

Příspěvky pro zaměstnavatele Úřad práce může poskytnout zaměstnavateli, který zaměstnává osoby se zdravotním postižením, příspěvek z aktivní politiky zaměstnanosti (společensky účelné pracovní místo, chráněné pracovní místo, chráněná pracovní dílna. U zaměstnavatele s více než 50 % osob se zdravotním postižením je možné podle zákona o zaměstnanosti vyplatit příspěvek na podporu zaměstnanosti, dále možnost poskytování náhradního plnění, zvýhodnění ve veřejné soutěži (zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů), kdy výše nabídkové ceny je pro hodnocení snížena o 15 %, a dále u zaměstnavatele s více než 25 zaměstnanci je možné uplatňovat slevu na dani (zákon č. 193/2008 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů) – daň se snižuje na polovinu. Chráněné pracovní místo Chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno nejméně po dobu dvou let ode dne sjednaného v dohodě. Příspěvek na vytvoření tohoto místa může činit maximálně osminásobek a pro osobu s těžším postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy.

10

Chráněná pracovní dílna Jedná se o pracoviště zaměstnavatele přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována nejméně po dobu dvou let ode dne sjednaného v dohodě. Příspěvek může činit maximálně osminásobek a pro těžce zdravotně postiženou osobu dvanáctinásobek průměrné mzdy. Povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni dle zákona o zaměstnanosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4 % z celkového počtu svých zaměstnanců. Způsoby plnění, tj. zaměstnávání v částečném pracovním poměru, odběr výrobků a služeb ve výši sedminásobku průměrné mzdy nebo snížený odvod do státního rozpočtu ve výši 2, 5 násobku průměrné mzdy, jsou považovány za rovnocenné a lze je vzájemně kombinovat. Doporučení: Tento stav je aktuální pro rok 2011, stav předložené novely zákona o zaměstnanosti můžete sledovat na stránkách poslanecké sněmovny parlamentu www.psp.cz.

Úkol č. 2 Vyhledejte ve „studijním pomocníkovi“ dávky sociální péče určené pro osoby se zdravotním postižením.

Shrnutí Invalidita je sociální událostí, protože vyřazuje člověka ze standardních situací dlouhodobě nebo dokonce trvale a činí ho v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více či méně nesoběstačným. Také role, které jedinec ve společnosti zastával (např. partnerská a rodinná role, pracovní a zájmová činnost apod.) byly vlivem dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu narušeny, některé z nich nemůže invalidní občan již znovu obnovit. Pracovněprávní předpisy vytvářejí osobám se zdravotním postižením výhodnější podmínky pro jejich zapojování do zaměstnání v závislosti na tom, jestli se jedná o osobu plně invalidní, částečně invalidní či zdravotně znevýhodněnou. Invaliditu je možné rozdělit do 3 stupňů, a to dle poklesu pracovní schopnosti člověka. Jedinci se zdravotním postižením mají právo na zvýšenou ochranu na trhu práce a to formou pracovní rehabilitace, přípravy k práci či pomocí specializovaných rekvalifikačních kurzů. Úřad práce může na vytvoření chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny poskytnout zaměstnavateli příspěvek. Pokud zaměstnavatel zaměstnává více jak 25 zaměstnanců, je povinen dle zákona o zaměstnanosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4% z celkového počtu svých zaměstnanců nebo odebírat výrobky a služby v množství sedminásobku průměrné mzdy nebo odvádět do státního rozpočtu částku ve výši 2, 5 násobku průměrné mzdy.

11

Kontrolní úkoly 1. Vysvětlete rozdíl mezi nemocí a invaliditou. 2. Jaké další deprivace, kromě sociální invalidnímu občanovi hrozí? 3. Jaké jsou možnosti práce pro zdravotně znevýhodněného člověka?

Klíčové pojmy k zapamatování invalidita, stupně invalidity, sociální deprivace, zdravotně znevýhodněná osoba, invalidní důchod, zaměstnávání osob se zdravotním postižením, pracovní rehabilitace, příprava k práci, specializované rekvalifikační kurzy, chráněné pracovní místo, chráněná pracovní dílna, podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením

1.3 Stáří jako sociální událost

Cíle kapitoly Tato kapitola je koncipovaná tak, abyste po jejím prostudování dokázali: -

popsat stáří jako očekávanou, předvídatelnou a neodvratitelnou životní a sociální událost,

-

charakterizovat stáří jako dlouhodobý proces, který vyžaduje přípravu,

-

vysvětlit, co znamená druhý životní program.

Průvodce studiem V této kapitole se dozvíte informace o životním období, které se týká každého z nás. Také postoj, který k tomu období zaujmete, můžete do jisté míry ovlivnit již nyní. Nemoc, stáří a smrt jsou problémy, kterých se rádi zbavujeme, protože nepatří do naší iluze života. Dříve sice byly těžkou, ale přirozenou součástí života, dnes se jich bojíme a využíváme každou příležitost, abychom se jim vyhnuli. Podíváme-li se do historie, pak např. v Antice byli staří lidé vrcholem kompetencí a moudrosti a až po dosažení alespoň padesáti let věku mohli zastávat nějaký vládní úřad. Také u většiny přírodních národů byli staří lidé, pokud se stáří 12

dožili, především zdrojem zkušeností a v době, kdy jejich zdravotní stav opravdu nedovoloval plné zapojení do dříve vykonávaných činností, jim byly přenechávány jednodušší, mimo jiné i proto, aby neztráceli pocit potřebnosti.

Stárnutí a stáří Stárnutí je přirozený, nepřetržitý multifaktoriální proces, který trvá od vzniku zárodku až po jeho zánik, tedy smrt. Existuje celá řada teorií stárnutí, které se snaží vysvětlit, z jakých důvodů člověk stárne (teorie genetického programu, teorie o působení zevních vlivů, imunologická teorie apod.). Stáří Stáří můžeme definovat jako poslední fázi životního cyklu každého jedince. Jde o výsledek přirozeného biologického procesu, ten však probíhá různorodě podle individuality člověka. Kořeny této rozmanitosti se zpravidla hledají v genetické dispozici, kvalitě života nebo úspěšnosti zdravotní péče. Tak dochází k tomu, že někteří lidé stárnou rychleji (např. těžce manuálně pracující, lidé žijící ve zdraví škodlivých podmínkách nebo lidé podvyživení), (Tomeš 2011). Věda o stárnutí a stáří se nazývá gerontologie (z řečtiny gerón – starý člověk, logos – nauka). Příprava na stáří se považuje za celoživotní úkol. Dlouhodobá příprava na stáří vychází ze skutečnosti, že stáří je neoddělitelnou součástí života, jejíž kvalitu si člověk do určité míry ovlivňuje sám ve všech svých vývojových etapách. Příklad č. 2 Příprava na stáří: v biologické rovině – racionální výživa, dostatek pohybu, aktivní odpočinek, v duševní rovině – životní naladění, akceptace stáří, duševní hygiena, v sociální rovině – mimopracovní aktivity, budování vztahů, rozvoj zájmů apod.

Součástí přípravy na stáří by měl být druhý životní program, potřebný především v období, kdy člověk odchází do starobního důchodu a mění se mu tak jeho život. Dlouhodobá příprava na stáří vychází z předpokladu, že člověk si kvalitu života ve stáří určuje do jisté míry sám, a proto je potřeba ovlivňovat ty stránky způsobu života, které později výrazně ovlivňují stáří. Vyplatí se tak přistupovat odpovědně k rozvoji osobních vztahů a tvořivé činnosti, výchově k manželství a rodičovství, k rozvoji pokud možno celoživotní sociální opory, k aktivnímu vzdělávání a udržování si lidské zvídavosti, ke společenské aktivitě, angažovanosti v různých spolcích a organizacích a celkově výchova k harmonickému a smysl přinášejícímu životu. Neméně důležitá je fyzická příprava, vztahující se na zdravou životosprávu, dostatek pohybových aktivit, aktivní odpočinek a také snaha o odstraňování škodlivých návyků. V psychické rovině se jedná především o osvojení zásad duševní hygieny, akceptace stáří jako 13

součástí života a zvládání nečekaných životních období, které sebou přinášejí přemíru stresu. Stárnutí a stáří není jen otázkou individuální, ale i společenskou. Úkol č. 3 Pokuste se najít příklady toho, jak vnímáte vy sami dnešní přístup společnosti ke stáří? Setkali jste se ve svém okolí s ageismem (diskriminací starých lidí)?

Sociální stáří Sociální stáří je období vymezené kombinací několika sociálních změn či splnění určitého kritéria – nejčastěji dosažení věku, kdy má člověk nárok na odchod do starobního důchodu. Sociální stáří je tedy dáno změnou rolí, životního způsobu a tím i ekonomického zajištění. Stáří je tedy v tomto smyslu chápáno jako sociální událost. Podle dokumentů OSN se z demografického hlediska považuje za starou taková populace, která má více než 7 % obyvatelstva staršího 65 let. Čím více populace stárne, tím větší ekonomické důsledky to pro společnost má. Zvyšování počtu osob v postproduktivním věku vede k nezbytnosti tvořit vyšší národní důchod osobami ekonomicky aktivními, je třeba vynakládat větší množství prostředků na zajištění potřeb starých lidí. Zabezpečení ve stáří je jedním ze základních ústavních práv občanů. Odchodem do starobního důchodu se občan stává závislý na peněžních dávkách ze systému důchodového pojištění. Základním předpisem upravujícím nároky na důchody, způsob stanovení výše důchodů a podmínky pro jejich výplatu je zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Starobní důchod tedy nahrazuje mzdu či příjem z výdělečné činnosti. Odbornou pomoc ve věcech důchodového pojištění jsou povinny poskytovat občanům a organizacím okresní správy sociálního zabezpečení. Činnost OSSZ řídí a kontroluje Česká správa sociálního zabezpečení, která také rozhoduje o nároku na důchody, jejich výši a výplatě. Pokud se zdravotní stav zhorší natolik, že senior potřebuje dlouhodobě pomoc druhé osoby a přestává být soběstačný, může si požádat o pomoc dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, v platném znění (příspěvek na péči).

Zdravotnické a sociální zabezpečení Většina zdravotní péče je v současnosti organizována na modelu akutní péče (praktický lékař, nemocnice), který neodpovídá potřebám mnoha pacientů, zejména starších a chronicky nemocných. Důležitými požadavky pro systém dlouhodobé péče je možnost volby a flexibilita mezi institucionální (ústavní) a domácí péčí. Integrální součástí dlouhodobé péče je paliativní péče, zájem o důstojnost a duchovní a sociální potřeby starších osob a pečovatelů. Dlouhodobá péče je péče zdravotní i sociální. Systém dlouhodobé péče by měl vycházet z integrace zdravotních a sociálních služeb ústavních, ambulantních a poskytovaných v domácnosti. Zdravotní péči poskytuje především praktický lékař, využívat je možné i odborných služeb specialistů, dále jsou to nemocnice, agentury komplexní domácí péče nebo 14

je to ústavní péče v léčebnách dlouhodobě nemocných. Sociální péči je možné získat např. v domovech pro seniory, dále je to např. respitní péče, pečovatelská služba, tísňové volání. Komplexní služby umírajícím pak poskytují tzv. hospice. Příklad č. 3 V některých nemocnicích se u nás v současnosti zavádějí systémy tzv. návratné péče. Sociální pracovník je pak členem týmu, který hodnotí, do jakých podmínek se bude pacient z nemocnice vracet, a pokouší se jeho situaci komplexně řešit.

K zamyšlení V čem vidíte hlavní přínos a efektivitu systému návratné péče?

V ČR existovaly do roku 2006 tyto typy rezidenčních služeb: domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou a domovy-penziony pro důchodce. Všechny tyto typy služeb nová legislativa (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů) zahrnuje do kategorie domov pro seniory, chráněné bydlení (bývalé penzióny) a domovy s pečovatelskou službou. Pro staré lidi, kteří nejsou soběstační, a potřebují pomoc ve svém bydlišti, je možné podle tohoto zákona např. využívat služeb stacionářů, pečovatelské služby, tísňové péče, asistenční služby apod.

Shrnutí Staří lidé ve společnosti mají specifické osobní problémy týkající se např. nároků na bydlení, soběstačnosti, aktivity apod., je potřeba zabezpečovat jejich práva a také citlivě vnímat jejich potřebu pevného místa v rodině a v sociálních vztazích. Je potřeba si uvědomit, že v rámci přípravy na stáří může každý člověk do určité míry ovlivňovat ty stránky způsobu života, které vedou ke společenské aktivitě, k rozvoji a aktivizaci tvořivého života a svých zájmů, a také k celoživotnímu usilování o uspokojivé a stabilní rodinné a společenské vztahy. Gerontologie je věda, která se zabývá stárnutím a stářím. V přípravě na stáří je důležitý druhý životní program. Stáří je možné také chápat jako sociální událost. Nutným předpisem vztahujícím se k problematice důchodů, jejich výši je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Při poruše soběstačnosti může senior žádat o pomoc dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Pro seniory je důležitá propojenost zdravotní a sociální péče – zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Kontrolní úkoly 1. Jak se dá rozumět pojmu „druhý životní program“?

15

2. Proč je stáří považováno za sociální událost? 3. V čem může být přínosná spolupráce nestátních organizací v oblasti mezigeneračních programů?

Klíčové pojmy k zapamatování stáří, gerontologie, příprava na stáří, druhý životní program, sociální stáří, zabezpečení ve stáří, zdravotnické a sociální zabezpečení, domov pro seniory, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

1.4 Chudoba jako sociální událost

Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly budete umět objasnit: -

co je chudoba a kdy se stává sociální událostí, jakou úlohu v přístupu k chudobě sehrává sociální stát, co je absolutní a relativní, objektivní a subjektivní chudoba, jakými způsoby se dá s chudobou bojovat, příčiny a nástroje chudoby, jak se dá chudoba měřit.

Průvodce studiem V této kapitole se setkáte s tím, jak jsou chudí lidé oproti většinové společnosti znevýhodněni, což se týká především materiální deprivace, tedy žití bez toho, co je většinovou společností uznáno za přijatelné. V této části studijního materiálu se dozvíte také informace o tom, kdy se chudoba stává sociální událostí, jaké důvody vedou k tomu, že lidé nejsou schopni získat prostředky k tomu, aby mohli zajistit svou existenci, proč je chudoba přítomna v každé společnosti a jakým způsobem se s ní dá bojovat. Jedná se o kapitolu pojmově náročnější, a proto vám přejeme dostatek sil při studiu. 16

Pojem chudoba Pojem chudoba je nejčastěji definován jako stav, kdy nedostatek hmotných prostředků omezuje jedince nebo skupinu v zajištění základních životních potřeb, v přiměřeném a pro danou společnost standardním rozsahu. Klasická ekonomie pokládá rozdělování důchodů trhem a tedy i existenci bohatství a chudoby za dané a nezměnitelné. Začátek 20. století přináší změnu, nový koncept sociálního státu, jehož ambicí je korigovat tržní rozdělování, zmírnit výrazné sociální rozdíly ve společnosti a zaručit všem občanům důstojný standard. Nosnou myšlenkou sociálního státu je přerozdělování s cílem vyrovnávat šance při vstupu do života, vytvářet podmínky a předpoklady pro to, aby všem občanům byl vytvořen určitý přijatelný životní standard (blahobyt) jako sociální právo, ne dobročinná dávka. A tím pak zabezpečovat podmínky a předpoklady pro stabilitu a prosperitu společnosti jako celku. K zamyšlení Proč je možný tento typ státu jen pro země s relativně vyspělou tržní ekonomikou?

Absolutní a relativní chudoba U absolutní chudoby se jedná o holé přežití, týká se především chudých rozvojových zemí, kde hrozí smrt hladem. Relativní chudoba je založena na rozložení příjmů domácností a je závislá na vývoji celkové příjmové úrovně. Obvykle je určena vzdáleností od průměrného životního standardu společnosti. Objektivní a subjektivní chudoba Koncept objektivní chudoby vychází z analýz sociálněekonomických informací o souborech domácností. Ty umožňují vládám na základě určitých kritérií rozlišit chudé od nechudých. Subjektivní chudoba je založena na hodnocení vlastní životní situace jedincem či domácností a souvisí s tím, zda se lidé subjektivně cítí být chudými či nikoli. Záleží především na tom, čeho chce člověk dosáhnout (aspirace), co si myslí, že si zaslouží (co je spravedlivé, aby měl), co si myslí, že skutečně potřebuje a co mají druzí.

Chudoba vzniká ze tří hlavních důvodů (Krebs 2010): -

z nízkých výdělků v zaměstnání – nedostatečná úroveň vzdělání a kvalifikace, rozdíl ve schopnostech, nadání, v inteligenci, píli, pracovitosti, vrozených předpokladech, povahových rysech apod.,

-

z nedostatku zaměstnání – hrozí dlouhodobá nezaměstnanost, 17

-

z rozdílu ve vlastněném bohatství – rozdíly v bohatství ovlivňují i rozdíly v důchodech.

Vznik chudoby však ovlivňuje také např. geografická poloha, fiskální past (Řecko), přístup ke zdrojům apod.

Chudoba jako sociální událost Sociální událostí se chudoba stává ve chvíli, kdy lidé nejsou schopni získat prostředky k tomu, aby mohli zajistit svou existenci jako základní životní nutnost v dané společnosti. Příjmy nelze zvýšit z objektivních důvodů (stáří, invalidita, péče o dítě), občan nedisponuje ani jinými zdroji či majetkem, který by mu umožnil důstojné živobytí, čímž dochází k deprivaci v důsledku hmotné nouze. Systém pomoci v hmotné nouzi (dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů) je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení osob. Výše příspěvku na živobytí je ovlivněna snahou posuzované osoby zvýšit si příjem vlastní prací i faktem, zda je osoba uchazečem o zaměstnání. Chudobu sledujeme pomoci dvou nástrojů (Krebs 2010): -

spotřeby – měření je založeno na přímé spotřebě statků a služeb, respektive jiných nezbytných výdajů (např. pojištění),

-

příjmů – vychází z předpokladu, že nedostatečné příjmy vedou k nedostatečné spotřebě a naopak vyšší příjmy k vyšší spotřebě. Nepracuje se zde např. s faktory sekundární chudoby (např. rodina alkoholika, kde jsou vydělané peníze určeny převážně na alkohol apod.).

Způsoby měření chudoby (Krebs 2010): -

normativní metody - standardní měření – opírá se o rozbor základních potřeb (Rowntreeho postup)– jedná se o metody založené buď na potravinovém poměru (vztahu mezi výdaji na potraviny a celkovými výdaji – s rostoucími příjmy totiž podíl výdajů za potraviny na celkových výdajích klesá. Čím nižší je tento podíl, tím je vyšší blahobyt a nižší chudoba) nebo na minimalizovaných spotřebních koších (naplněné konkrétními druhy zboží a služeb, které představují minimální životní standard),

-

relativní metody – metoda příjmů, vychází ze stanovení peněžní částky, která je nezbytná pro uspokojení minima základních životních potřeb. Tento příjem lze vyjádřit jako podíl na průměrném čistém příjmu, který ve společnosti připadá na 18

osobu nebo domácnost. Pro získání těchto informací se vychází z rozmanitých šetření a sond, v nichž jednotlivci odpovídají na zadané otázky týkající se jejich životních podmínek (nejen příjem a spotřeba, ale také vybavenost domácností, majetková situace, spořivost, úroveň bydlení apod.). Odpovědi na tyto otázky tvoří materiál pro stanovení subjektivních hranic chudoby. Podle nich je chudoba zpravidla nadhodnocena, skrývá však bohatý sociologický materiál a poskytuje cenné informace pro přijímání nejrůznějších preventivních sociálněpolitických opatření.

Metody boje proti chudobě Česká republika se řadí mezi ekonomicky vyspělé země, proto chudoba v našich podmínkách je chudobou relativní. Opatření, které stát přijímá v boji proti chudobě mají charakter: -

preventivní – podpora vzdělání, zaměstnanosti apod.,

-

následná – zahrnuje dávky sociální pomoci osobám, které se již v tíživé situaci ocitly a usnadňuje jim návrat do normálního života (podpora v nezaměstnanosti, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc apod.).

Úkol č. 4 Chudoba bývá spojena také s jinými deprivacemi – zdravotní, sociální, bytovou a pracovní. Uveďte příklady.

Rok 2010 byl vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. V rámci ČR bylo sestaveno 5 okruhů, na které je potřeba se prostřednictvím projektu zaměřit: 1) Oblast předlužení 2) Zlepšení dostupnosti trhu práce 3) Aktivní zapojení veřejné správy v boji proti chudobě 4) Zvyšování vzdělání, kvalifikace a tím umožnění přístupu chudých a sociálně vyloučených na trh práce 5) Oblast bezdomovectví

19

Úkol k vypracování Na webových stránkách Chyba! Odkaz není platný.cz najděte příklady realizovaných projektů v oblasti chudoby v České republice. Popište je. Česká republika je zemí s nejmenším počtem občanů ohrožených chudobou v rámci EU. Podle statistických údajů v České republice žije 8 % lidí blízko hranice chudoby. Přitom v celé EU je to více než 16 procent.

Doplnění o další termíny -

sociální spravedlnost – sociální spravedlnost je jedním z cílů sociální politiky, v jehož vymezení nemůže být nikdy úplná politická shoda. Liberální stanovisko vidí SS v tom, že občané mají stejnou možnost se společensky uplatnit a je jim garantováno, že mohou užívat statky, které legálně nabyli. Sociálnědemokratické strany tradičně usilují o zmírnění sociálních nerovností ve společnosti.

-

životní a existenční minimum – obě minima v naší legislativě upravuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Životní minimum je minimální hranice peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb. Existenční minimum je minimální hranice příjmu osob, která se považuje za nezbytnou pro zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Obě minima nezahrnují náklady na bydlení.

-

sociální parazitismus – neoprávněné pobírání dávek nebo využívání služeb příjemci, kteří jsou tak odrazeni od pokusů vrátit se k ekonomicky aktivnímu způsobu života.

-

sociální vyloučení – neúčast jedince nebo skupiny osob na životě celé společnosti, resp. nedostatečný přístup ke společenským institucím zajišťujícím vzdělání, zdraví, ochranu a základní blahobyt.

Shrnutí Blahobyt a chudoba souvisejí s přerozdělováním (statků, zdrojů, životních šancí apod.), s nerovnostmi ve společnosti a jsou klíčové z hlediska fungování společnosti. Chudoba je vnímána jako kategorie vyjadřující deprivaci a substandardní životní podmínky. Dělíme ji na absolutní a relativní, objektivní a subjektivní. V ČR je chudoba relativní a stát v boji proti chudobě přijímá opatření preventivní a následná. Jedním z opatření boje proti sociálnímu vyloučení osob je systém pomoci v hmotné nouzi, který upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Chudoba vzniká ze tří hlavních příčin – nízké výdělky, nezaměstnanost a z rozdílu ve vlastněném bohatství. Chudobu je možné sledovat dle spotřeby statků a služeb a dle výše příjmů a je měřitelná pomocí normativní a relativní metody. Blahobyt - dobrý, přijatelný životní standard občanů (není myšleno jako 20

extrémní bohatství – luxus). Samotnou chudobou jsou ohroženy některé skupiny lidí více než jiné (např. nekvalifikovaní pracovníci, děti a členové neúplných rodin, lidé dlouhodobě nezaměstnaní, nemocní, nezpůsobilí k práci, migranti).

Kontrolní úkoly 1. Popište význam těchto pojmů: chudoba, blahobyt, sociální spravedlnost, sociální parazitismus, nezaměstnanost, sociální vyloučení, životní a existenční minimum. 2. Jaké jsou příčiny chudoby? 3. Dá se chudoba měřit?

Klíčové pojmy chudoba, zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů; metody boje proti chudobě, absolutní a relativní chudoba, preventivní a následná opatření, objektivní a subjektivní chudoba, důvody chudoby, spotřeba, příjem, normativní metoda, relativní metoda, rok 2010, blahobyt

1.5 Sociální události týkající se mateřství a rodičovství

Cíle kapitoly Prostudování této kapitoly vám poskytne učební penzum k tomu, abyste dokázali: -

vymezit, proč je mateřství uváděno jako sociální událost,

-

uvést, jaké dávky může těhotná žena nebo matka v souvislosti s touto sociální událostí čerpat,

-

vymezit pojem rodičovství a popsat dávky, které mohou čerpat rodiče dítěte nebo celodenně řádně pečující osoba,

-

popsat, co obnáší výchova dítěte osamělým rodičem,

-

popsat roli státních orgánů péče o dítě při rozvodu.

21

Průvodce studiem Mateřství je ve většině případů radostně očekávaná událost v životě ženy a celé její rodiny. V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší ženě mateřská dovolená a finanční náhrada ušlé mzdy související s nastalou sociální události. V této části studijního materiálu se dozvíte, na jaké další výhody v souvislosti s narozením a výchovou dítěte má žena, muž nebo celodenně řádně pečující osoba nárok.

Těhotenství, porod, šestinedělí Těhotenství, porod a šestinedělí jsou přirozené fyziologické procesy v životě ženy. Sociálními událostmi se stávají díky druhotným potřebám, které tyto procesy vyvolávají. Jsou to např. náklady na zdravotní péči, ztráta výdělku vyvolaná potřebným pracovním volnem, adaptace spojená s novým časovým rozvrhem dne při péči o nového člena domácnosti. Těhotná žena, která zažívá komplikace spojené s jejím novým stavem, může ze systému sociálního zabezpečení čerpat nemocenský příspěvek, má nárok také na vyrovnávací příspěvek (např. pokud pracuje s infekčním materiálem, chemikáliemi apod.). Aby mohla čerpat žena vyrovnávací příspěvek, musí být žena účastna na nemocenském pojištění, pokles jejího výdělku vznikl z důvodu převedení bez jejího zavinění do konce 9. měsíce po porodu na jinou práci ze stanovených důvodů. Ve vysokém stupni těhotenství (nástup 6 – 8 týdnů před plánovaným porodem), v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě má nárok z nemocenského pojištění čerpat peněžitou pomoc v mateřství. Peněžitá pomoc v mateřství náleží maximálně 196 kalendářních dnů a 259 kalendářních dnů, porodila-li žena dvě nebo více dětí za podmínky, že byla alespoň 270 dnů za poslední dva roky účastna na nemocenském pojištění. U pojištěnky, která porodila, nesmí být podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství kratší než 14 týdnů a nesmí skončit před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. Pokud dítě zemřelo před uplynutím podpůrčí doby, končí podpůrčí doba uplynutím 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte.

Rodičovství, rodičovská dovolená, rodičovská péče Rodičovství Podle platné legislativy v ČR (zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů) zahrnuje rodičovská odpovědnost souhrn práv a povinností rodičů při péči o nezletilé dítě zahrnující péči o zdraví, tělesný, rozumový, citový a mravní vývoj. Po vyčerpání mateřské dovolené může matka nebo otec požádat o další omluvené pracovní volno ze zákoníku práce, tzv. rodičovskou dovolenou, kterou může čerpat žena i muž pečující o dítě. Žena ji může na svou žádost zahájit po skončení mateřské dovolené, muž hned po 22

narození dítěte (čerpá pak z nemocenského pojištění tzv. peněžitou dávku). Zaměstnavatel je povinen po jejím skončení jak muži, tak ženě zajistit návrat na původní práci na stejném pracovišti (Matoušek 2008). Rodičovská dovolená pak umožňuje jednomu z rodičů, aby celodenně pečoval o malé dítě. Pokud se rozhodne dítě umístit do předškolního zařízení (jesle, školky), nesmí dítě překročit 5 návštěv v měsíci v tomto zařízení, aby rodič nepřišel o příspěvek. Po vyčerpání mateřské dovolené může matka nebo otec požádat ze systému státní sociální podpory o tzv. rodičovský příspěvek, který se vyplácí ve třech variantách, v té nejdelší až do 4 let věku dítěte. Pokud těhotná žena nesplňuje podmínky nároku peněžité pomoci v mateřství, náleží ji rodičovský příspěvek, vyplácený automaticky ve čtyřleté variantě. V souvislosti se sociální událostí rodičovství, je také možno čerpat ze systému nemocenského pojištění podporu při ošetřování člena rodiny, tzv. ošetřovné. Nárok na něj má zaměstnanec, který je účasten na nemocenském pojištění, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodu ošetřování dítěte mladšího 10 let. Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle 9 kalendářních dnů nebo 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě ve věku do 16 let věku, které neukončilo povinnou školní docházku. V České republice se v současné době rodí třetina dětí mimo manželství, z toho polovina osamělým matkám. Současná západoevropská populace vykazuje slábnoucí tradiční model rodiny, dalším znepokojivým trendem je nízká fertilita. Jednu z bariér příznivějšího populačního vývoje tvoří dilema mezi pracovní dráhou a péčí o dítě. Osamocené rodičovství Osamocené rodičovství přináší vážný společenský problém, který má podobu fyzické, psychické i sociální zátěže. Osamocení rodiče jsou na rozdíl od úplných rodin častěji ohroženi nezaměstnaností, nedostupností vhodného bydlení, sociální izolovaností, chudobou či sociálním vyloučením. Rodiny osamocených rodičů potřebují větší podporu při plnění svých rodičovských povinností. Tato podpora se uskutečňuje v rovině finanční (dávky sociální péče – jednorázový peněžitý příspěvek, příspěvek na výživu dítěte, věcná pomoc apod.) a v rovině dostupných sociálních služeb (azylové domy, pečovatelská služba pro rodiny s dětmi, poradenství apod.) Vedle těchto služeb existuje podpora nestátních organizací v oblasti podpory rodin, např. občanské sdružení Klub osamělých maminek, Národní centrum pro rodinu, Mateřská centra apod. Osamělým rodičům nabízejí víkendová setkání, integrační programy, kluby osamělých rodičů a poradny (Matoušek 2010).

Úkol č. 5 Vyhledejte ve studijním pomocníkovi dávky, které muže osamělý rodič s dítětem čerpat. 23

Rozvod Rozvod je právní úkon, při kterém je ukončeno manželství. Rozvodové řízení začíná podáním návrhu na rozvod manželství po předchozí dohodě či bez dohody manželů. Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. Podle platné právní úpravy v ČR může žádost o rozvod podat jen jeden z manželů nebo oba manželé jako návrh na tzv. souhlasný rozvod. Souhlasný rozvod předpokládá, že manželé předloží soudu ověřené dohody o majetku a bydlení, o úpravě poměrů nezletilých dětí, případně o výživném. U rozvodu tradičního typu se řeší v několika stáních záležitosti týkající se výchovy dětí, styku rodiče s dětmi, výživného, majetku a bydlení. Rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí musí předcházet rozhodnutí o rozvodu. Orgán sociálně-právní ochrany dítěte je stanoven soudem jako opatrovník dítěte. Dítě může soud svěřit do společné péče obou rodičů, do jejich střídavé péče nebo do výchovy jednoho rodiče. Svou roli sehrává také v případě, pokud dochází ke sporům mezi rodiči, a je tak narušena komunikace mezi nimi, a tím je také ohroženo plnění jejich rodičovské role. Pracovníkem OSPOD, popřípadě rozhodnutím soudu může být rodičům dítěte uložena návštěva terapeutického pracoviště (např. poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy). Cílem je dosažení konsensu v řešení vztahů ke svým dětem, aby se tak předešlo rozvoji tzv. syndromu zavrženého rodiče. Ten se týká dětí, které kategoricky odmítají jednoho z rodičů.

K zamyšlení Jak byste popsali postavení dítěte v průběhu rozvodu a po něm?

Shrnutí Těhotenství s sebou přináší řadu procesů, které nutí každou ženu adaptovat se na celou řadu změn. Nejvíce zřetelné jsou změny fyziologické, žena se však připravuje na novou zodpovědnou roli také především po psychické a sociální stránce. Mateřská dovolená je pak obdobím, kdy se tuto novou roli spolu se svým nejbližším okolím učí zvládat, což s sebou přináší stres, jak pozitivní (eustres), tak negativní (distres). Stát hradí v rámci definované události ženě (u některých dávek jiné pečující osobě) ztrátu výdělku vyvolanou potřebným pracovním volnem. Při komplikacích v těhotenství může žena čerpat se systému sociálního zabezpečení nemocenský či vyrovnávací příspěvek. 6 – 8 týdnů před termínem porodu má žena nárok na čerpání mateřské dovolené. Po vyčerpání mateřské dovolené může matka nebo otec požádat o další omluvené pracovní volno ze zákoníku práce tzv. rodičovskou dovolenou, kterou může čerpat žena i muž pečující o dítě. Žena ji může na svou žádost zahájit po skončení mateřské dovolené, muž hned po narození dítěte (čerpá pak z nemocenského pojištění tzv. peněžitou dávku). Zaměstnavatel je povinen po jejím skončení 24

jak muži, tak ženě zajistit návrat na původní práci na stejném pracovišti (Matoušek 2008). Rodiče dítěte mají také nárok na rodičovský příspěvek, který je vyplácen ve třech variantách, pokud žena nečerpala peněžitou pomoc v mateřství, náleží jí rodičovský příspěvek ve čtyřleté variantě. V ČR se můžeme v současnosti setkat s vysokým počtem rozvodů, který vede ke zvyšování počtu rodin s jedním rodičem, jímž je v ČR v současnosti v 90 % případů matka. V této kapitole jsme se dozvěděli, jaké možnosti pomoci může stát i nestátní organizace těmto rodičům nabídnout.

Kontrolní úkoly 1. 2. 3. 4.

Kdy se mateřství stává sociální událostí? Může čerpat příspěvky i otec dítěte? Jaké znáte možnosti pomoci osamělému rodiči, který žije s dítětem? Jakým způsobem řeší stát zájmy dítěte při rozvodu?

Klíčové pojmy mateřství, porod, šestinedělí, mateřská dovolená, rodičovská zodpovědnost, rodičovská dovolená, nemocenský příspěvek, vyrovnávací příspěvek, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné, osamocené rodičovství, rozvod, opatrovník dítěte, společná péče rodičů, střídavá péče, péče jednoho z rodičů, orgán sociálně-právní ochrany dítěte, syndrom zavrženého rodiče

1.6 Nezaměstnanost jako sociální událost Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly budete umět vysvětlit: -

co je právo na zaměstnání,

-

kdo je nezaměstnaný,

-

proč je nezaměstnanost sociální událostí.

Průvodce studiem 25

Pracovní uplatnění člověka patří k základním individuálním i sociálním určením člověka (odvozuje se od něj status jedince či jeho rodiny). Právo na zaměstnání garantuje každému občanovi České republiky Listina základních práv a svobod. Jedná se především o právo na zaměstnání - právo na svobodnou volbu povolání, právo na volbu místa vykonávání práce, právo na odměnu, mzdu, slušné podmínky, právo na pomoc při hledání práce, a také právo na hmotné zabezpečení při hledání práce. V této části studijního textu se dozvíte informace o tom, kdy se nezaměstnanost stává sociální událostí.

Nezaměstnanost Mezinárodní úřad práce v Ženevě považuje za nezaměstnaného jen uchazeče o zaměstnání, který požádal osobně nebo písemně o zprostředkování vhodného zaměstnání u úřadu práce v místě svého trvalého bydliště. Nezaměstnaní jsou osoby: - které nemají placené zaměstnání ani sebezaměstnání, - přitom práci aktivně hledají, - jsou ochotné během krátké doby nastoupit do zaměstnání, - jde tedy o osoby schopné a ochotné pracovat, tím představují potenciální výrobní faktor. Míra nezaměstnanosti je základním kritériem, podle něhož se posuzuje úspěšnost či neúspěšnost politiky zaměstnanosti. Kromě funkční nezaměstnanosti (určitá míra nezaměstnanosti, nejčastěji udávaná 3 – 6 %, která je považována ve společnosti za sociálně i ekonomicky pozitivní, protože zvyšuje pracovní motivaci a pracovní mobilitu, a tím zvyšuje pružnost celé ekonomiky) se můžeme setkat také ještě s tzv. frikční nezaměstnaností (vznikající tehdy, když se zaměstnaná osoba vzdá dobrovolně svého pracovního místa, protože hledá jiné pracovní místo), sezónní nezaměstnaností (způsobenou ročním obdobím či výkyvy počasí), nebo např. strukturální nezaměstnaností (vzniká tehdy, je-li nabídka určitého druhu práce vyšší než poptávka po této práci a dochází k pomalé adaptaci zájemců o zaměstnání na skutečnou nabídku pracovních míst).

Sociální událost nezaměstnanosti je definována: -

nedobrovolným charakterem,

-

pracovní schopností,

-

připraveností pro výkon zaměstnání,

-

aktivním hledáním zaměstnání

-

evidencí na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. 26

Uchazečům o zaměstnání, kteří nemohou najít práci, je podle zákona o zaměstnanosti poskytována podpora v nezaměstnanosti. Toto hmotné zabezpečení je poskytováno osobám, které se zaregistrovaly na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, do 7 dnů jim nebylo zprostředkováno nové zaměstnání a uchazeč o zaměstnání byl zaměstnán alespoň 12 měsíců za poslední 3 roky a nečerpá odstupné (po dobu čerpání odstupného nenáleží nezaměstnanému podpora v nezaměstnanosti). Podpůrčí doba činí u uchazeče o zaměstnání do 50 let věku 6 měsíců, od 50 do 55 let věku 8 měsíců, nad 55 let věku 11 měsíců. První 3 měsíce podpůrčí doby činí 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu, druhé dva měsíce 50 % průměrného čistého výdělku nebo vyměřovacího základu, po zbývající dobu je vypláceno 45 % průměrného čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Pokud je ukončen pracovní poměr dohodou, je nezaměstnanému vyplácena podpora v nezaměstnanosti ve výši 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Doba poskytování hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání je časově omezena. Nejzávažnějším jevem je dlouhodobá nezaměstnanost (více jak půlroční). Upozornění: V současné době se projednává novela zákona o zaměstnanosti, aktuální informace k dané problematice najdete na portálu ministerstva práce a sociálních věcí www.portal/mpsv.cz Nezaměstnanost neohrožuje stejnou měrou všechny skupiny lidí, některé skupiny osob jsou na trhu práce tzv. rizikové – např. absolventi škol do 2 let od ukončení vzdělání, ženy s malým dítětem, občané se zdravotním znevýhodněním, občané po 50. roce života, lidé dojíždějící do zaměstnání ze vzdálenějších či obtížně přístupných lokalit, lidé s nízkou kvalifikací nebo bez kvalifikace, etnické skupiny. Stav nezaměstnanosti přináší frustraci mnoha fyzických, psychických i sociálních potřeb. Ztráta zaměstnání je pro každého zdrojem stresu, dlouhodobá nezaměstnanost sebou přináší fáze, ve kterých probíhá vyrovnávání se s tímto stresorem. Je prý možné rozlišit fázi odmítání, hněvu, popření, hledání viníka, deprese a postupného posunu k smíření s danou situací (Matoušek 2010). Jedinec tak postupně přivyká životu ze sociálních dávek a podpor (falešné uskrovnění se, žije v tzv. sociální pasti), postupně ztrácí pracovní návyky (sociálně zleniví) a čím déle je nezaměstnaný tím více zapomíná získané zkušenosti a znalosti (ztráta kvalifikace), a nezískává nové. Řešením pak jsou programy sociální integrace, např. JOB CLUBY.

Rozšiřující text pro zájemce Trh práce – reguluje nabídku a poptávku pracovních sil (v požadované struktuře – věkové, vzdělanostní, profesní), a také nabídku a poptávku pracovních míst (podle lokality, regionu). 27

Rekvalifikace – změna kvalifikace, získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace.

Úkol č. 6 Uveďte, jaké deprivace, kromě sociálních působí na člověka dlouhodobě nezaměstnaného, který nemá zaměstnání více jak půl roku.

Shrnutí Právo na zaměstnání zaručuje Listina základních práv a svobod. Nezaměstnanost je sociálním problémem, který s sebou přináší celou řadu deprivací. Velkým problémem se stává především v případě dlouhodobé nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti ve státě ovlivňuje také celý hospodářský sektor, nízká nezaměstnanost motivuje lidi k práci, vysoká nezaměstnanost může ochromit makroekonomický vývoj státu. Nezaměstnaní jedinci nemají placené zaměstnání ani sebezaměstnání, aktivně hledají práci, jsou ochotní ihned nastoupit do zaměstnání a představují potencionální výrobní faktor. Pokud definujeme nezaměstnanost jako sociální událost, považuje za nezaměstnaného jen uchazeče o zaměstnání, který požádal osobně nebo písemně o zprostředkování vhodného zaměstnání u úřadu práce v místě svého trvalého bydliště. Nezaměstnanost může být dělena na: funkční, frikční, sezónní a strukturální. Uchazečům o zaměstnání je poskytován příspěvek v nezaměstnanosti. Podpůrčí doba činí u uchazeče o zaměstnání do 50 let věku 6 měsíců, od 50 do 55 let věku 8 měsíců, nad 55 let věku 11 měsíců. První 3 měsíce podpůrčí doby činí 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu, druhé dva měsíce 50 % průměrného čistého výdělku nebo vyměřovacího základu, po zbývající dobu je vypláceno 45 % průměrného čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Pokud je ukončen pracovní poměr dohodou, je nezaměstnanému vyplácena podpora v nezaměstnanosti ve výši 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Více jak půlroční nezaměstnanost může způsobovat velmi závažný stav jedince a je provázena celou řadou deprivací.

Kontrolní úkoly 1. Vysvětlete pojem „právo na zaměstnání“. 2. Proč je nezaměstnanost sociální událostí? 3. Kdo je uchazeč o zaměstnání.

28

Klíčové pojmy Listina základních práv a svobod, zákon o zaměstnanosti, právo na zaměstnání, nezaměstnanost – funkční, frikční, sezónní a strukturální, nezaměstnané osoby, nezaměstnanosti jako sociální událost, uchazeč o zaměstnání, příspěvek v nezaměstnanosti, podpůrčí doba, osoby ohrožené na trhu práce, dlouhodobě nezaměstnaný, sociální past.

2 Politika sociálního zabezpečení - sociální pojištění, státní sociální podpora, sociální pomoc

Cíle kapitoly: Po prostudování této kapitoly byste měli umět: -

vysvětlit pojem politika sociálního zabezpečení a určit, jaké oblasti do něj můžeme zařadit,

-

popsat systém sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci,

-

uvést příklady jednotlivých dávek a služeb, které jsou z těchto systémů poskytovány.

Průvodce studiem V této části textu se pravděpodobně setkáte s úskalími studované problematiky, které vyplývají z celé řady nových pojmů, se kterými se seznámíte. Bude také potřeba, abyste se k této kapitole vraceli opakovaně, aby se vám probraná látka stala známou. Při studiu vám přejeme pevné nervy a mnoho sil. Jedná se o kapitolu časově i pojmově náročnější, a proto přání výdrže je v tomto případě na místě.

Politika sociálního zabezpečení Politika sociálního zabezpečení je souborem právních, finančních a organizačních nástrojů státu i organizací, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje prevence, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů.

29

Sociální zabezpečení zahrnuje 3 pilíře sociálních institucí: -

Sociální pojištění

-

Státní sociální podpora

-

Sociální pomoc

Upozornění: V současné době se projednávají novely zákonů v rámci sociálního zabezpečení, více informací najdete na stránkách poslanecké sněmovny parlamentu www.psp.cz

2.1 Sociální pojištění Sociální pojištění zabezpečuje jedince při takových sociálních událostech, proti kterým je pojištěn (nemoc, invalidita, mateřství apod.). Je založeno na principu solidarity, tedy rovnoměrném sdílení možného rizika vzniku takovéto sociální události všemi pojištěnci. Občané se kromě povinného pojištění mohou také pojistit sami formou doplňkového dobrovolného pojištění – např. penzijní připojištění apod. Sociální pojištění zahrnuje: důchodové pojištění, nemocenské pojištění. Příspěvková sazba pojistného je stanovena procentními sazbami z denního vyměřovacího základu, který byl zjištěn v daném rozhodném období. Z důchodového pojištění se poskytují tyto dávky -

Starobní důchod

-

Invalidní důchod 1., 2. a 3. stupně

-

Vdovský a vdovecký důchod

-

Sirotčí důchod

Z nemocenského pojištění se poskytují tyto dávky -

Nemocenské dávky

-

Podpora při ošetřování člena rodiny

-

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

-

Peněžitá pomoc v mateřství 30

Penzijní připojištění Možnost penzijního připojištění byla vytvořena v roce 1994. Systém je dobrovolný, záleží tedy na vlastním rozhodnutí každého jedince, jestli se připojistí, je fondově financovaný, a také si může každý vybrat z konkurenční nabídky různých penzijních fondů. Je založen na občanském principu, spořící osoba je vždy osobou fyzickou ve vztahu k pojišťovně.

2.2 Státní sociální podpora

Státní sociální podpora je tvořena systémem dávek určených především rodinám s nezaopatřenými dětmi. Stát pomáhá touto formou rodinám krýt jejich zvýšené náklady vzniklé v souvislosti s péčí o nevýdělečně činné členy. Je vyplácena z daní, pracuje na principu solidarity vysokopříjmových rodin s nízkopříjmovými, a také od bezdětných partnerských párů směrem k rodinám s dětmi. Celá konstrukce dávek státní sociální podpory je odvozena od životního minima, násobek životního minima celé rodiny určuje maximální příjem, do kterého bude dávka vyplácena. Příklad č. 4 Částka životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb. pro jednotlivce činí 3126,Kč (existenční minimum 2020,- Kč, jedná se o čistý příjem). Pokud ve společné domácnosti žijí trvale další členové, platí životní minimum pro první dospělou osobu 2880,- Kč, pro druhou a další dospělou osobu v domácnosti 2600,- Kč, pro nezaopatřené dítě do 6 let věku 1600,- Kč, ve věku od 6 – 15 let 1960,- Kč, 15 – 26 let 2520,Kč.

Úkol č. 7 Má nárok na porodné žena, která porodila první dítě, žije s partnerem ve společné domácnosti a jejich hrubý příjem nepřesahuje 15 000,- Kč, když porodné je vypláceno do 2, 4 násobku životního minima?

Dávky, které se vyplácejí: přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné, pohřebné.

2.3 Sociální pomoc Sociální pomoc se uplatňuje v situacích, ve kterých není občan schopen se sám zaopatřit, není sociálně pojištěn a ani nesplnil podmínky vzniku nároku na státní sociální podporu. Sociální pomoc je určená občanům v nouzi, slouží k naplnění jejich základních životních podmínek. Důvodem sociální pomoci může být neschopnost řešit mimořádnou životní situaci, nestabilní sociální zázemí, nedostatek finančních prostředků, společenskou nepřizpůsobivost apod. 31

Cílem sociální pomoci je pomoci potřebnému občanovi překonat přechodné stádium obtíží (např. nezaměstnanost – dávky v hmotné nouzi), které vyvolávají deprivaci; co nejrychleji navrátit potřebnému občanovi sociální suverenitu (např. týraná žena – široké spektrum nástrojů pomoci); popřípadě řešit jeho trvale sociálně svízelné postavení. Zde jde především o ty spoluobčany, kteří jsou trvale odkázáni na dobročinnost a sociální solidaritu (např. občané s mentálním postižením – snižovat závislost).

Nástroje sociální pomoci: -

poradenství – poskytnutí pomoci při řešení obtížných životních situací občana,

-

sociální prevence (prevence sociálně patologických jevů) – soubor aktivit, který se zaměřuje na proces integrace a socializace, tedy opětovné sociální začleňování osob ohrožených krizovou situací, škodlivými životními návyky nebo konfliktním přístupem ke společnosti. Sociální prevence působí také v oblasti vzniku nepříznivých podmínek, které vedou k sociálně patologickým jevům (alkoholismus, prostituce, toxikomanie ap.),

-

sociálně právní ochrana – je poskytovaná nezletilým dětem a občanům, kteří nemají způsobilost k právním úkonům, a také občanům, kteří své zájmy a zákonem chráněná práva nejsou schopni uplatňovat vlastními silami a dostanou se tak do nebezpečí sociálního vyloučení,

-

dávky sociální pomoci (peněžní i věcné) – peněžní dávky jsou poskytovány buď jednorázově nebo opakovaně, věcné dávky se uplatňují při zneužití peněžních dávek k jiným účelům, než byly určeny,

-

sociální služby – soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám v nepříznivé sociální situaci za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Rozsah a forma pomoci musí zachovávat lidskou důstojnost, musí působit na osoby aktivně a motivovat je k činnostem, které neprodlužují nebo nezhoršují jejich nepříznivou sociální situaci, a musí zabraňovat jejich sociálnímu vyloučení.

Příklad č. 5 Příklady služeb sociální pomoci dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění: pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti; poradenství; zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při prosazování práv a zájmů ap. Příklady dávek sociální pomoci dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění – příspěvek na péči 32

Příklady dávek sociální pomoci dle vyhlášky č. 182/1991 Sb., o provedení sociálního zabezpečení, v platném znění- jednorázové peněžité dávky na opatření zvláštních pomůcek, přípěvek na úhradu bytu, příspěvky na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla, příspěvek na individuální dopravu, příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže, příspěvek nevidomým občanům, bezúročné půjčky. Příklady dávek sociální pomoci dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění - příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc.

Shrnutí Potřeba sociálního bezpečí v situacích, které vyvolávají ohrožení sociálními riziky, je velmi důležitá pro každou vyspělou společnost. Systém sociálního zabezpečení působí v různých oblastech – např. při dočasné pracovní neschopnosti, v péči o zdraví, v době těhotenství a mateřství, při výchově dětí v rodině, v invaliditě, ve stáří apod. Systém sociálního zabezpečení v ČR je prováděn formou sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. Systém pojištění představuje důchodové a nemocenské pojištění. Státní sociální podporu vytváří systém dávek a je nasměrována především rodinám s nezaopatřenými dětmi. Je založena na principu solidarity. Sociální pomoc je zaměřena na občany v nouzi a má za úkol překonat přechodné stádia obtíží. Mezi nástroje sociální pomoci řadíme: poradenství, sociální prevenci, sociálně právní ochranu, dávky sociální pomoci a sociální služby.

Legislativa Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

33

Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

Kontrolní úkoly 1. Vyjmenujte, jaké části sociálního zabezpečení znáte. 2. Co je sociální pojištění? 3. Jaké cílové skupině je určena státní sociální podpora?

Klíčové pojmy sociální zabezpečení, sociální pojištění, státní sociální podpora, sociální dávky, sociální služby, sociální pomoc, nástroje sociální pomoci, sociální událost, důchodové pojištění, nemocenské pojištění, penzijní připojištění

34

3 Politika trhu práce, zaměstnanosti

Cíle kapitoly Po nastudování této části celku budete umět: -

charakterizovat politiku zaměstnanosti, roli státu,

-

definovat význam, funkce a cíle politiky zaměstnanosti,

-

typy politik zaměstnanosti,

-

vymezit institucionální systém služeb zaměstnanosti – úřady práce, agentury práce, legislativu

Průvodce studiem Oblast politiky trhu práce ovlivňuje každého z nás. V této kapitole poznáte mechanismy, které uplatňuje politika zaměstnanosti, dozvíte se o nerovnováze na trhu práce, která je jeho přirozeným procesem fungování, a zamyslíte se nad úkoly, které se týkají aktivního monitoringu ve vašem okolí. Při studiu vám přejeme dobrou pozornost a mnoho zdaru.

Politika zaměstnanosti Politiku zaměstnanosti můžeme charakterizovat jako soubor opatření, kterými se v rámci státu pomáhají vytvářet podmínky pro rovnováhu na trhu práce a efektivní využití pracovních sil. Státní politiku zaměstnanosti vytváří stát a podílejí se na ní další subjekty činné na trhu práce, zejména poradní sbory složené zejména ze zástupců odborových organizací, organizací zaměstnavatelů, družstevních orgánů, organizací zdravotně postižených a územních samosprávných celků. Poradní sbory se vyjadřují zejména k poskytování příspěvků zaměstnavatelům v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, programům rekvalifikace, organizaci poradenské činnosti, opatřením na podporu rovného zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání a k hromadnému propouštění. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v České republice vykonávají Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, a úřady práce. Cílem politiky zaměstnanosti je udržovat rovnováhu na trhu práce. Někteří ekonomové dávají před plnou zaměstnaností přednost tzv. funkční nezaměstnanosti, kdy se považuje 3 –

35

6% míra nezaměstnanosti ve společnosti za ekonomicky pozitivní, díky zvýšené motivaci lidí k práci a vyšší pracovní mobilitě, která zvyšuje pružnost celé ekonomiky.

Obsah státní politiky zaměstnanosti v ČR je definován zákonem o zaměstnanosti: -zabezpečování práva na zaměstnání -sledování a vyhodnocování situace na trhu práce (prognózy a koncepce) -koordinace opatření s evropskou strategií a ESF, uplatňování APZ -poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb -poskytování podpory v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci -opatření na podporu rovného zacházení a pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením a dalších skupin se ztíženým postavením na trhu práce -usměrňování zaměstnávání cizinců

Velká a malá politika zaměstnanosti Velká PZ – zaměřuje se na odstranění příčin vzniku nadměrné nezaměstnanosti, působí víceméně plošně. Opatření velké PZ jsou odvislé od celkové hospodářské politiky. Malá PZ – řeší již existující negativní důsledky fungování trhu práce, zohledňuje regionální aspekty. Národní plán zaměstnanosti Národní plán zaměstnanosti byl vytvořen usnesením Vlády ČR č. 418 o Národním plánu zaměstnanosti (1999). Na základě zásad schválených Radou EU byly stanoveny čtyři priority PZ: - podpora zaměstnatelnosti lidí, - rozvoj malého a středního podnikání, - podpora schopnosti podniků a jejich zaměstnanců přizpůsobit se změnám, - podpora rovných příležitostí všech osob. Tyto priority byly rozpracovány postupně do tzv. akčních plánů zaměstnanosti na jednotlivá léta. Národní program reforem v letech 2005 - 2008 (vycházel z Lisabonské strategie z r. 2000) se zaměřil na zvýšení flexibility trhu práce (volnost v PP vztazích, územní mobilita…), zlepšení začleňování na trhu práce (mladí do 25 let, ženy x muži, nad 50 let, cizinci…), podporu vzdělávání (rozšíření přístupu k vyššímu vzdělávání, celoživotní vzdělávání, vzdělávání ve firmách…).

36

Národní program reforem 2008 – 2010: podpora celoživotního přístupu k práci, -zvýšení pracovní motivace nízkopříjmových skupin, liberalizace podmínek pracovní migrace, rozšíření smluvní volnosti v pracovně - právních vztazích, snížení nemzdových nákladů na pracovní sílu, zkvalitňování vzdělávání, propojení počátečního a dalšího vzdělávání, podpora spolupráce vzdělávacích institucí a zaměstnavatelů, přizpůsobení systémů vzdělávání novým kvalifikačním podmínkám, podpora celoživotního učení atd.

Typy politik zaměstnanosti V rámci politiky zaměstnanosti rozlišujeme aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti se zaměřuje na preventivní stránku v oblasti trhu práce. Její náplň spočívá v předcházení situací, kdy občané dlouhodobě absentují na trhu práce. Stát se snaží aktivně ovlivnit vytváření společensky účelných pracovních míst nebo podporovat vytváření nových pracovních příležitostí. K tomuto účelu slouží pobídky či dotace na společensky účelné pracovní místo, chráněné pracovní místo, chráněná pracovní dílna, sleva na dani (zákon 193/2008 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších přepisů), u invalidity existuje možnost snížení minimální mzdy (nařízení vlády 567/2006 Sb.) apod. Pro občany dlouhodobě nezaměstnané, kteří nemají více jak půl roku zaměstnání, může jít o vytváření tzv. Job klubů na úřadech práce, kde se lidé scházejí a společně se snaží bojovat proti ztrátě pracovních návyků, řešit psychické problémy a poskytovat si vzájemnou podporu v nelehké situaci. Pasivní politikou zaměstnanosti rozumíme řešení sociální situace, kterou nezaměstnanost vyvolala, poskytováním hmotných prostředků osobám, které absentují na trhu práce. Úřady práce Úřady práce pomáhají zajišťovat práva občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a práci skutečně hledají. Podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění má zaměstnavatel povinnost nahlásit úřadu práce volné pracovní místo. Poskytované služby jsou bezplatné. Úřady práce mají tyto úkoly: -

vedou přehled o nabídce a poptávce volných pracovních míst

-

zabývají se analýzou předpokládaného vývoje na trhu práce

-

zprostředkovávají zaměstnání – tedy komunikaci mezi zaměstnavateli a zaměstnanci

-

vedou aktualizovanou databázi volných pracovních míst – zveřejňují tuto nabídku na úředních deskách a také prostřednictvím internetu

-

zabezpečují rekvalifikaci uchazečům o zaměstnání – po splnění daných podmínek

37

-

poskytují poradenství – pracovněprávní, psychologické při dlouhodobé nezaměstnanosti

-

zprostředkovávají hmotné zabezpečení v době nezaměstnanosti – po splnění daných podmínek

-

podporují vytváření nových pracovních míst – např. finanční podpora na nové pracovní místo nebo finanční podpora začínajícím podnikatelům

-

organizují veřejně prospěšné práce; podporují zaměstnávání zdravotně znevýhodněných občanů.

-

zpracovávají koncepci vývoje zaměstnanosti ve svém obvodu, statistiky, rozbory a výhledy, soustavně sledují a vyhodnocují situaci na trhu práce a přijímají opatření na ovlivnění poptávky a nabídky práce atd.

Upozornění: Případné další informace či změny v oblasti politiky zaměstnanosti můžete sledovat na stránkách integrovaného internetového portálu MPSV www.portal/mpsv.cz Kromě úřadů práce mohou provádět zprostředkování zaměstnání také soukromé zprostředkovatelny práce tzv. agentury práce, a to buď na území České republiky, nebo z území České republiky do zahraničí a ze zahraničí na území české republiky. Povolení ke zprostředkování zaměstnání vydává ministerstvo na základě žádosti právnické nebo fyzické osoby. Zprostředkování zaměstnání mohou agentury práce provádět bezplatně, nebo za úhradu, při které je dosahován zisk. Úkol k vypracování Vyhledejte ve vašem městě agentury práce a seznamte se s nabídkou možností v oblasti trhu práce, kterou poskytují.

Shrnutí Politika trhu práce je výrazně ovlivňována ze strany státu. To se projevuje především na straně nabídky a poptávky po práci, a také nabídky a poptávky pracovních sil. Trh práce je přitom segmentován, jednak díky rozdílnosti mezi lidmi a jednak díky specifikům místa, lokality, na které trh práce působí. V tržní ekonomice se od trhu práce očekává, že zabezpečí ekonomiku potřebnými pracovními silami, a také že zabezpečí příjmy. Politika zaměstnanosti vytváří podmínky pro dosažení rovnováhy na trhu práce a efektivní využití pracovních sil. Cílem této politiky je snaha o rovnováhu na trhu práce. Zákon vztahující se k politice zaměstnanosti se nazývá zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. V roce 2012 očekáváme novelizaci zákona, sledujte případné změny na poslaneckých stránkách parlamentu. Do politiky zaměstnanosti řadíme velkou a malou politiku zaměstnanosti, aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti. Úřady práce mají řadu úkolů, např. hájí práva těch občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a práci si hledají. 38

Zprostředkovat zaměstnání mohou také agentury práce, a to bezplatně či za úhradu. Job kluby jsou zřizovány na úřadech práce a slouží pro občany dlouhodobě nezaměstnané. Job kluby tak tvoří aktivní součást politiky zaměstnanosti.

Legislativa Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších přepisů Vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

Kontrolní úkoly 1. Vyjmenujte úkoly státní politiky zaměstnanosti. 2. Jakou funkci hraje úřad práce? 3. Co je malá a velká, aktivní a pasivní politika zaměstnanosti?

Klíčové pojmy politika zaměstnanosti, poradní sbory, obsah státní politiky zaměstnanosti, zákon o zaměstnanosti, národní plán zaměstnanosti, národní program reforem, malá a velká politika zaměstnanosti, aktivní politika zaměstnanosti, pasivní politika zaměstnanosti, úřady práce a jejich funkce, agentury práce, Job kluby, integrovaný portál MPSV

39

4 Vzdělávací politika

Cíle kapitoly Cílem této kapitoly je, abyste po jejím prostudování byli schopni: -

vysvětlit pojmy vztahující se k problematice vzdělávací politiky, objasnit funkce vzdělávání, charakterizovat vzdělávací politiku, stanovit cíle vzdělávání a cílovou populaci vzdělávací politiky, určit principy vzdělávací politiky, orientovat se v legislativě vzdělávací politiky.

Průvodce studiem V této kapitole se dozvíte informace o vzdělávací politice státu. Zájem lidí o vzdělání podporuje přirozená lidská zvídavost – není však dána automaticky – je potřeba ji umět probudit a pěstovat. Je-li vzděláván jedinec, který o vzdělání nemá sám zájem, jsou výsledky tohoto úsilí vždy problematické. Velkou motivační sílu mají šance lidí na profesionální a společenské uplatnění vázané na dosažení určitého vzdělání. Vzdělávání je celoživotním procesem, a přináší nám mimo jiné podněty k přemýšlení, hledání souvislostí, odvahu ke kladení otázek a hledání odpovědí na ně. Pak profese, kterou člověk vykonává a ve které se dále vzdělává, získá hlubší smysl a stane se povoláním. Tak tedy vzhůru do, jak doufám záživného studia.

Vzdělávací politika Vzdělávací politiku můžeme charakterizovat jako souhrn konkrétních činností a opatření, kterými především stát, ale i další subjekty ovlivňují celou vzdělávací oblast a usilují o optimální naplnění rolí, které vyplývají z postavení vzdělání ve společnosti. Rozšíření vzdělávání se dává nejčastěji do souvislosti s procesem industrializace. (V Českých zemích byla zavedena povinná školní docházka a stanoven státní vrchní dozor nad školstvím v rámci zákonné úpravy z roku 1774.) Fungování moderního průmyslu, obchodu, zemědělství a služeb je nemyslitelné bez efektivní komunikace a bez lidí schopných vykonávat specializovaná povolání vyžadující dlouhodobou přípravu. 40

Cílem vzdělávací politiky je schopnost rozvíjet poznávací a duchovní kapacitu lidí žijících ve společnosti, jak jejího poznatkového a dovednostního potenciálu, tak i zabezpečení rozvoje morálně hodnotové orientace lidí. K dílčím vzdělávacím cílům řadíme: rozvoj osobnosti člověka; získání všeobecného vzdělání, utváření vědomí národní a kulturní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého; poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic; získávání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje; pochopení a uplatňování principu rovnosti mužů a žen ve společnosti, pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod. Úkol č. 8 Pokuste se uvést příklady vyučujících institucí, se kterými se můžete v praxi setkat.

Při formulování cílů vzdělávací politiky je dobré mít na paměti, že: •

Investice do vzdělávání se mohou zúročit až po desetiletích.

•

Kromě přípravy na povolání plní vzdělávání řadu dalších cílů, významných pro život jedince i komunit.

K zamyšlení Setkali jste se někdy s pojmem „pozitivní diskriminace“? Pokuste se zamyslet nad jeho významem.

Cílová populace vzdělávací politiky Cílovou populací vzdělávací politiky byly a jsou děti předškolního věku, školou povinné děti a mládež, ale i dospělí lidé připravující se na své povolání. S rychlou obměnou nároků trhu práce se tato populace rozšiřuje i o dospělé, kteří si potřebují doplnit své vzdělání nebo získat novou kvalifikaci, nebo se vzdělávají ze zájmu (oborové, podnikové, zájmové vzdělávání). Kromě toho se u nás i ve světě zvyšuje poptávka i nabídka ve vzdělávání starších lidí, zvláště důchodců (univerzity třetího věku). Cílová populace vzdělávací politiky se tak rozšiřuje na všechny obyvatele státu.

Typy vzdělávání podle cílových skupin: 1) Předškolní vzdělávání - první vzdělávání (od 3 do 6 - 7 let věku), jako doplněk výchovy v rodině, musí děti absolvovat ještě před započetím povinné školní docházky. K tomuto účelu slouží mateřské školy. Tyto instituce slouží k vypěstování základních návyků v učení a také zajištění sociálního kontaktu mezi dětmi.

41

2) Základní vzdělávání a povinná školní docházka - základní vzdělání získávají děti zpravidla na základních školách. Povinná školní docházka je devítiletá a trvá tedy obvykle od 6 do 15 let věku dítěte. Děti ji však mohou absolvovat na různých typech škol, které navíc mohou využívat různé typy vzdělávacích programů. Mezi typy škol umožňujících získat dětem základní vzdělání patří: Základní škola (státní nebo soukromá), Gymnázium, Konzervatoř a Speciální školy. V posledních několika letech se rovněž experimentálně ověřuje systém domácího vzdělávání. 3) Střední vzdělávání - o studium na střední škole se mohou ucházet žáci, kteří splnili devítiletou povinnou školní docházku. Ke vzdělávání ve střední škole lze přijmout uchazeče, kteří splnili povinnou školní docházku nebo úspěšně ukončili základní vzdělávání před splněním povinné školní docházky, pokud tento zákon nestanoví jinak, a kteří při přijímacím řízení splnili podmínky pro přijetí prokázáním vhodných schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti. O přijetí uchazeče ke vzdělávání ve střední škole rozhoduje ředitel této školy. Jednotlivá kola přijímacího řízení vyhlašuje ředitel školy způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Počet kol přijímacího řízení není omezen. Pro přijímání do prvního ročníku střední školy je povinen ředitel školy vyhlásit nejméně jedno kolo přijímacího řízení. Termín pro první kolo přijímacího řízení je stanoven prováděcím právním předpisem. Existují tři stupně středního vzdělání: střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou. 1) Terciální vzdělávání- terciální vzdělávání je zařazeno jako studium navazující na úplné střední vzdělání s maturitou. Do terciálního vzdělání je zařazeno vyšší odborné a vysokoškolské vzdělání. K vyššímu odbornému vzdělání mají přístup žáci s úplným středoškolským vzděláním zakončeným maturitou. Systém výuky je téměř totožný se systémem na vysoké škole, na vyšší odborné školy se však vztahují některá pravidla středoškolského vzdělávání (prázdniny, fixní rozvrh hodin aj.). Vysokoškolské vzdělání je umožněno všem uchazečům s ukončeným úplným středním vzděláním. Systém přijímacích zkoušek si stanovuje každá vysoká škola sama a ověřuje v nich znalosti či schopnosti uchazečů. Většina univerzit má akreditovány programy bakalářské a magisterské. Po absolvování těchto typů vysokoškolského studia pokračují někteří studenti v dalším prohloubení své specializace v doktorandských programech. Absolvování tohoto programu je často podmíněno určitou odbornou publikační prací a někdy také výukou. Na vysokých školách je možné studovat formou prezenční (dříve denní studium), distanční (dříve studium při zaměstnání) nebo kombinovat obě formy studia (studium kombinované).

42

Principy vzdělávací politiky: 1) Princip celoživotního vzdělávání - je dán potřebami profesního uplatnění v prostředí, které se velmi rychle mění. Cílem je obnova, rozšíření a zdokonalení odborných kompetencí. Je rovněž dán potřebami osobního rozvoje a rozvíjení sociálních vztahů, které jsou motivovány potřebami osobní kultivace a seberealizace jedince (např. podnikové, oborové, zájmové vzdělávání, univerzity třetího věku). 2) Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělávání - je zakotven v Chartě lidských práv. Tento princip je nutno chápat jako vzdělávací šanci dostupnou všem. Tuto šanci pak každý jedinec využívá v souladu se svými schopnostmi a možnostmi (např. zvyšování počtu studijních míst na školách ap.). 3) Princip individualizace a diferenciace ve vzdělávání (individuální vzdělávání – vzdělávací proces musí být přizpůsoben vzdělávaným, tak aby došlo k co největšímu efektu při výuce, aby měl jedinec možnost rozvinout své individuální schopnosti a nadání). 4) Princip internacionalizace ve vzdělávání (vzdělávání je připisován nadnárodní význam, jde o přesvědčení, že vzdělávání dokáže přispět ke zvládání nadnárodního multikulturního soužití, že umožňuje lépe porozumět a tím pádem akceptovat kulturu jiných národností).

Rozšiřující text pro zájemce Vzdělání - je souhrn znalostí, které rozvíjejí praktické a poznávací činnosti člověka a které kultivují jeho vlastnosti a ovlivňují jeho postoje. Vzdělávání – je proces osvojování si těchto poznatků. Tento proces probíhá učením během výuky, osobnostním rozvojem, získáváním zkušeností apod. Výsledkem vzdělávacího procesu je pak vzdělání. Kvalifikace – (z latinského qualis – jaký a facere – činit) znamená ohodnocení, posouzení, zjištění způsobilosti. V personalistice se užívá jako schopnost určité osoby vykonávat určité povolání. Povolání - je pravidelně vykonávaná pracovní činnost za mzdu nebo plat. Povolání si lidé vybírají na základě svých schopností, znalostí a dovedností. K výkonu většiny povolání je potřeba kvalifikace, ta je dosahována vzděláváním ve školách. Profese - je druh pracovní činnosti vyžadující odbornou přípravu.

43

K zamyšlení Pokuste se zamyslet nad těmito pojmy: ústup od encyklopedičnosti, posílení všeobecnosti v obsazích vzdělávání, integrace školní a mimoškolní výchovy a vzdělávání.

Shrnutí Vzdělávací politika ovlivňuje jednání jednotlivců i institucí s cílem podporovat výchovu a vzdělávání populace podle přijatých kritérií. Vzdělávací politika je tak orientována k rozvoji jedince, vzdělání je vnímáno jako prvek sociálního rozvoje a má také pro jedince individuální užitek. Zatímco v minulosti stačil pro vzdělávání vymezený úsek lidského života, dnes se vzdělávání stává pro mnoho lidí celoživotní záležitostí. Nabídku vzdělání a poptávku po něm ovlivňují i politické změny, móda, ekonomická prosperita, změny na trhu práce apod. Investice do vzdělání se mohou zúročit až po několika letech. Cílovou populací jsou děti od předškolního věku, ale vzdělávací politika je zaměřena i na dospělou populaci. Součástí vzdělávací politiky jsou následující principy: • celoživotního vzdělávání, • rovných šancí v přístupu ke vzdělávání, • individualizace a diferenciace ve vzdělávání, • internacionalizace ve vzdělávání.

Legislativa Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 49/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)

Kontrolní úkoly 1. Vysvětlete rozdíl mezi vzděláním a vzděláváním. 2. Popište cílovou populaci vzdělávací politiky. 3. Proč je princip celoživotního vzdělávání tolik aktuální? 44

Klíčové pojmy k zapamatování vzdělávací politika, vzdělávací cíle, cílová populace, předškolní vzdělávání, základní vzdělávání, povinná školní docházka, střední vzdělávání, terciální vzdělávání, vyšší odborné vzdělání, vysokoškolské vzdělání, doktorandské studijní programy, prezenční vzdělávání, distanční vzdělávání, principy vzdělávací politiky

5 Politika bydlení Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: -

charakterizovat bydlení a vymezit jeho funkce, vymezit význam, cíle a nástroje bytové politiky, vysvětlit zvláštnosti trhu s byty, bytové systémy, charakterizovat problematiku sociálního bydlení.

Průvodce studiem Řekne-li se bytová politika, jistě se jedná o oblast, se kterou máme každý nějaké zkušenosti. Jednotlivci se obvykle snaží zajistit si co nejlepší standard bydlení pro sebe i pro své rodiny. Stát může reagovat různým způsobem – od nezúčastněného přístupu, přes uplatnění různých kombinací přímých a nepřímých nástrojů podpory tohoto úsilí. Po prostudování tohoto oddílu budete znát možnosti a priority v naší zemi.

Bydlení a jeho funkce Bydlení patří k základním lidským potřebám člověka a je také podmínkou realizace mnoha dalších životních činností a plánů. Nelze je proto plně kompenzovat zvýšeným uspokojením jiných potřeb. Funkce sféry bydlení (Potůček, 1995): -

Prostor pro rodinný a sexuální život a výchovu dětí v rodině Prostor pro pasivní a aktivní odpočinek Prostor pro skladování, přípravu a konzumaci potravy 45

-

Prostor pro osobní hygienu Ochrana před nepříznivými povětrnostními vlivy Ochrana před nepříznivými civilizačními vlivy (hluk, znečištěné prostředí) Ochrana před nežádoucími kontakty s jinými lidmi V některých případech i prostor pro profesionální přípravu i vlastní výkon profese

Bytová politika Bytová politika státu spočívá zejména ve vytváření vhodného právního, institucionálního a fiskálního (daňového) prostředí pro aktivity všech aktérů na trhu s byty. Stát však musí zároveň činit podpůrné kroky zacílené na ty skupiny domácností, které se samy o své bydlení na trhu postarat nemohou. Úkol č. 9 Vyhledejte informace k bydlení vlastnickému, nájemnímu a družstevnímu. Čím se způsoby bydlení odlišují?

Z hlediska aktérů na trhu s byty jsou cíle bytové politiky zejména tyto: -

fungování trhu s byty včetně odpovídající právní úpravy pro vlastnické, nájemní i družstevní bydlení a včetně vymahatelnosti práva,

-

zvyšování finanční dostupnosti bydlení pro domácnosti, včetně sociálních dávek v oblasti bydlení kompenzujících celkové výdaje na bydlení domácností s nižšími příjmy,

-

zvyšování nabídky bydlení, a to i prostřednictvím podpory nové výstavby včetně výstavby bytů se sociálním určením,

-

zvyšování kvality bydlení, včetně podpory vlastníků při správě, údržbě, opravách a modernizaci jejich bytového fondu,

-

průběžný monitoring trhu s byty i monitoring účinnosti a efektivity jednotlivých podpůrných nástrojů a jejich korekce,

-

aplikace nediskriminačních pravidel společného trhu Evropské unie včetně podmínek hospodářské soutěže.

Bytová politika musí brát do úvahy kromě předpokládaného populačního vývoje a stávající struktury bytového fondu i skutečnost, že od rozhodnutí o výstavbě nových bytů k okamžiku, kdy jsou nové byty skutečně k dispozici, uplyne relativně dlouhá doba. Tyto skutečnosti hovoří ve prospěch strategicky koncipované bytové politiky pracující s dlouhodobým výhledem. Bytová politika souvisí i s hospodářskou politikou státu. Nutným 46

předpokladem ekonomické prosperity moderních společností je mj. i mobilita pracovní síly. Politika v oblasti bydlení musí počítat s tím, že hospodaření s byty je vázáno na určitou lokalitu. Cílovou populací může být obyvatelstvo celého státu, regionu či obce. V praxi se ovšem volí jemnější třídění. Je rozumné a užitečné zajímat se o bydlení rodin, a to rodin různých typů (jednogeneračních, dvou či třígeneračních), o bydlení jednotlivců (např. o bydlení spjaté s přípravou na povolání či s jeho výkonem, o bydlení zdravotně znevýhodněných, o přechodné ubytování) apod. Trh s byty má významnou regulační funkci. Umožňuje měnit nabídku bytů podle změn poptávky. Trh s byty má i své významné zvláštnosti. Patří k nim zejména: -

segmentovanost: trh s byty je vždy trhem místním, vázaným na určitou lokalitu či region, vysoké pořizovací náklady bytů: výstavba bytů představuje značnou jednorázovou investici, dlouhodobá spotřeba: jednou postavený byt má šanci být užíván desetiletí, někdy i staletí, setrvačnost: nabídka na trhu s byty se – v důsledku existence všech tří specifik uvedených výše – může výrazněji měnit jen velmi zvolna.

Modely uplatnění státu, samosprávy, trhu a jedince v bytové politice (Krebs 2010): -

-

-

univerzalistický – je založen na celospolečenské solidaritě. Stát svými legislativními normami přísně reguluje výstavbu a údržbu bytového fondu a způsob nabývání a uplatňování práv vlastníků a nájemníků. Právo občanů vlastnit domy a byty je značně omezeno, nájemné je regulováno. V hospodaření s byty se uplatňuje administrativně přídělový systém. Stát se angažuje jako investor i dodavatel při výstavbě nových bytů, korporativní – jeho osou je spolupráce různých sociálních aktérů - státu, občanů, integrovaných skupin, komunit, bytových družstev občanů vedených společným zájmem o zlepšení podmínek bydlení. Může být uplatňován v různých sociálněpolitických rámcích, není spjat pouze se státně dirigistickým modelem, liberální model – sází na trh jako na základní nástroj regulace výstavby, údržby a užívání bytového fondu. Tento model se snaží minimalizovat všechny právní normy omezující práva vlastníků disponovat se svým majetkem. Preferuje se osobní vlastnictví bytů, omezují se nájemní formy bydlení.

Úkol k zamyšlení Jaký model bytové politiky se v ČR nyní uplatňuje? 47

Upozornění Dne 13. 7. 2011 schválila Vláda ČR na svém jednání návrh koncepce bydlení do roku 2020. Celý dokument a více informací z oblasti bytové politiky můžete najít na stránkách Státního fondu bydlení www.sfb.cz

Přehled možných podpor poskytovaných státem (některé podpory nejsou vypláceny v každém roce): Ačkoliv bytová politika v České republice, její tvorba a financování, je v kompetenci ministerstva pro místní rozvoj, ve skutečnosti nejvíce finančních prostředků do této oblasti plyne prostřednictvím ministerstva financí. Finanční pomoc přichází také prostřednictvím ministerstva životního prostředí (program Zelená úsporám - dotace modernizační činnosti související s energetickým zhodnocením bytových a rodinných domů), Státního fondu rozvoje bydlení, dále ministerstva práce a sociálních věcí a poslední, páté náleží právě ministerstvu pro místní rozvoj. Ministerstvo financí ČR poskytuje v současnosti následující hlavní formy finanční podpory bytového sektoru: podporu stavebního spoření, snížené DPH pro novou bytovou výstavbu v kategorii sociálního bydlení, osvobození od platby daně z příjmu v případě prodeje nemovitosti při splnění zákonných podmínek, možnost odečtu souvisejících investic jakožto uznatelného nákladu od základu pro výpočet daně z příjmu z pronájmu nemovitosti pro bydlení, možnost odečtu zaplacených úroků z úvěru na pořízení bydlení (hypoteční úvěr, úvěry ze stavebního spoření) od základu pro výpočet daně z příjmu. Státní fond rozvoje bydlení k dnešnímu dni používá následující nástroje: úrokové dotace, zvýhodněné záruky a poradenství v rámci programu Nový panel, úvěry pro mladé rodiny na pořízení bydlení ve výši 300 tis. Kč, tzv. Úvěr 300. Úvěr může být poskytnut do výše 300 tisíc Kč, je splatný nejdéle do 20 let a úročí se dvěma procenty ročně. V souvislosti s Úvěrem 300 je poskytována nevratná dotace 30 tis. Kč v případě narození dítěte, úvěry na podporu oprav a modernizací pro obce. Ministerstvo pro místní rozvoj má k dispozici tyto následující formy podpory: podpora výstavby technické infrastruktury pro následnou bytovou výstavbu, podpora výstavby podporovaných bytů (pečovatelský a vstupní byt), podpora regenerace panelových sídlišť, podpora výměny olověných rozvodů vody v bytových domech, podpora splátek úroků z úvěrů pro mladé do 36 let, Integrovaný operační program. Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytuje finanční prostředky formou příspěvku na bydlení v rámci zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů a doplatku na bydlení v rámci zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.

Sociální bydlení Sociální bydlení, jakožto specifická část bytového fondu, má v nabídce bydlení v jednotlivých evropských zemích velmi různý obsah. I přes velkou různorodost, která v oblasti sociálního bydlení v různých zemích Evropy panuje, je možné vyjmenovat některé základní charakteristiky, které jsou pro sociální nájemní bydlení typické, a které do určité míry umožňují říci, zda se v konkrétním případě jedná či nejedná o sociální bydlení. Jde zejména o následující charakteristiky: 48

- výstavba je často podporována z veřejných prostředků, - poskytovatelem bývá často veřejný sektor nebo specifické neziskové organizace, - nájemné je nižší než tržní – reaguje na náklady spojené s držbou a provozem dané bytové nemovitosti, nikoliv na situaci na místním trhu s byty, - byty jsou určeny pro domácnosti s nižšími příjmy a jsou těmito domácnostmi také užívány, avšak ne vždy ze sta procent. V současné době se setkáváme s chybějící definicí bytové nouze jako sociální události. Dosavadní výstupy směřují k definici pojmu sociální bydlení prostřednictvím institutu bytové nouze. Nástroje podpory sociálního bydlení by se tak mohly zaměřit na řešení bytové situace osob v bytové nouzi. V rozpočtu Státního fondu rozvoje bydlení na rok 2011 nejsou pro tuto formu podpory na rok 2011 určeny žádné prostředky. Příklad č. 6 Připravovaná legislativa s dopadem na bydlení (Koncepce bydlení ČR do roku 2020): - návrh nového občanského zákoníku - měl by obsahovat moderní úpravu nájemního i vlastnického bydlení, je však třeba připravit doplňující právní předpisy (řešení povinných převodů družstev a odloženého vzniku společenství, prováděcí právní předpis k úpravě bytového spoluvlastnictví), - revize systému sociálních dávek - snaha omezit příspěvek a doplatek na bydlení, bude-li úprava omezení poskytování příspěvku na bydlení přijata, je potřeba řešit možnost poskytnutí pomoci příjemci předem, nikoliv zpětně za tři měsíce, - evropská směrnice o energetické náročnosti budov - vyšší energetické standardy budov v důsledku implementace směrnice o energetické náročnosti budov mají potenciálně velké ekonomické přínosy, je ale třeba pomoci vlastníkům překonat počáteční vysoké investiční náklady (zejména v případě rekonstrukcí). - úprava daňových předpisů - v zákoně o dani z přidané hodnoty dochází ke zvýšení snížené sazby DPH z 10 % na 14 % s účinností od 1. 1. 2012 a ke zvýšení snížené sazby DPH ze 14 % na 17,5 % s účinností od 1. 1. 2013. Od 1. 1. 2013 pak existuje jen jedna sazba DPH, a to ve výši 17,5 %.

Shrnutí V bytové politice státu má stát nezastupitelnou roli: vytváří na jedné straně příslušnou legislativu v oblasti bydlení (občanský zákoník obsahující informace o nájmu z bytu, zákon o jednostranném zvyšování nájemného, zákon o vlastnictví bytů, zákon o podpoře výstavby družstevních bytů apod.), na straně druhé zvyšuje podle svých možností dostupnost tzv. „sociálního bydlení“. Bydlení je základní lidská potřeba a sféra bydlení plní řadu funkcí. Existující soubor nástrojů v oblasti bytové politiky je rozsáhlý a zároveň nepřehledný. Může docházet ke konkurenci jednotlivých druhů podpor (například u programů Panel a Zelená úsporám). Jde o zřetelný důsledek chybějící koordinace bytové politiky, respektive neochoty ostatních orgánů a organizací státní správy působících v oblasti bydlení podřídit se 49

koordinační roli ministerstva pro místní rozvoj. V bytové politice se uplatňují následující modely: univerzalistický, korporativní a liberální model. Nejvíce finančních prostředků do bytové politiky plyne z ministerstva financí. Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytuje příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení.

Legislativa Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 378/2005 S., o podpoře výstavby družstevních bytů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

Kontrolní úkoly 1. Vyjmenujte funkce bydlení. 2. Jaké znáte modely bytové politiky? 3. Vyjmenujte nástroje bytové politiky v ČR.

Klíčové pojmy bydlení, funkce bydlení, bytová politika, trh s byty, modely bytové politiky – univerzalistický, korporativní, liberální model, ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo práce a sociálních věcí, státní fond rozvoje bydlení, stavební spoření, zelená úsporám, sociální bydlení, Nový Panel, hospodaření s byty, zvláštnosti trhu s byty, úvěry, nový návrh legislativy v oblasti bydlení

50

6 Zdravotní politika

Cíle kapitoly Po prostudování této kapitoly budete umět: -

objasnit, co je zdravotní politika, vysvětlit, na jaké oblasti se zaměřuje zdravotní politika České republiky, popsat, jaké instituce v této oblasti působí, popsat systém zdravotního pojištění a zdravotních pojišťoven, popsat, co je zdravotní péče hrazená, a jakou máme soustavu zdravotnických zařízení.

Průvodce studiem Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, praví v článku 31: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Listina tak stanoví, že každý má nárok na ochranu zdraví. Ručitelem tohoto práva je stát. Péče o zdraví a zdravotní politika nás ovlivňuje každodenně, pokud myslíme i na prevenci zdraví. Každý z nás v sobě neseme nějaký přístup k tomu, jak se sebou nakládat, abychom zůstali zdraví. Názory na zdravotnictví ovlivňuje především politika státu, kterou uplatňuje, a o té se v této kapitole dozvíte více informací. Studium bude vyžadovat mnoho vaší pozornosti a koncentrace, ale přinese vám poznatky, které budete potřebovat.

Zdravotní politika Zdravotní politika je cílevědomá činnost státu a ostatních subjektů hospodářské a sociální politiky zaměřená na ochranu, podporu a obnovu zdraví. V závislosti na uplatnění prevence, terapie a rehabilitace lze rozlišit zdravotní politiku ex post a ex ante: ex post - aktivity zaměřené k léčení, tj. odstranění změn na zdravotním stavu člověka, obnově nebo navrácení zdraví; ex ante - ochrana a podpora zdraví ve směru zamezení nemocím. 51

Reformy zdravotnictví V posledních dvaceti letech došlo prakticky ve všech průmyslově vyspělých zemích Evropy k menším či rozsáhlejším reformám systémů zdravotní péče, směřujícím k zadržování tempa růstu nákladů na tuto péči, na zvýšení její kvality a efektivity, na posílení odpovědnosti jednotlivců za vlastní zdraví. Hlavním znakem bylo odstranění monopolu státu na poskytování péče a zcela změněn byl systém řízení a financování zdravotní péče. Problémy péče o zdraví a zdravotnictví přerůstají národní rámec a řada problémů musí být řešena v rámci mezinárodní spolupráce. Koordinátorem hlavních činností v této oblasti se stala Světová zdravotnická organizace (WHO) a další instituce (OECD, Evropská unie, Světová banka ad.). V současné době dochází k politickým střetům především v názorech na tři problémy (dle toho, jakou ideologii společnost vyznává): - úloha státu při zajišťování péče o zdraví, - úloha působení trhu a tržního mechanizmu při poskytování zdravotních služeb, - stupně solidarity při poskytování zdravotní péče. Upozornění: Případné změny v oblasti zdravotní politiky sledujte na informačním portálu ministerstva zdravotnictví www.mzcr.cz Např. novela zákona o veřejném zdravotním pojištění má zvýšit poplatek za den v nemocnici ze šedesáti na sto korun. Počítá také s tím, že lékový úřad bude muset provést revizi zhruba tří set podpůrných a doplňkových léčivých přípravků. Ty, které vyřadí z úhrad pojišťoven, si budou pacienti platit sami. Má také dát ministerstvu možnost zavést standardy zdravotní péče ap.

Zdravotní politika ČR Řídící a regulační úloha státu se v závislosti na specifických zdravotních problémech zaměřuje především na řešení těchto úkolů: zvyšování odpovědnosti jedinců za své vlastní zdraví, prevenci vzniku ekologických katastrof a zlepšování životního prostředí, legislativní a ekonomickou podporu aktivit, které souvisí s prevencí a kontrolou společensky závažných nemocí, vytváření systému efektivního veřejného zdravotnictví, zvyšování efektivity veřejných zdrojů vkládaných do zdravotnictví, zajišťování dostupnosti potřebné zdravotní péče pro všechny občany, zajišťování oprávněných zájmů všech účastníků zdravotní péče; snižování zdravotních rizik vyplývajících z kontrolované i nekontrolované migrace obyvatel. V posledních dvaceti letech došlo prakticky ve všech průmyslově vyspělých zemích Evropy k menším či rozsáhlejším reformám systémů zdravotní péče, směřujícím k zadržování tempa růstu nákladů na tuto péči, na zvýšení její kvality a efektivity, na posílení odpovědnosti

52

jednotlivců za vlastní zdraví. Hlavním znakem bylo odstranění monopolu státu na poskytování péče a zcela změněn systém řízení a financování zdravotní péče. Problémy péče o zdraví a zdravotnictví přerůstají národní rámec a řada problémů musí být řešena v rámci mezinárodní spolupráce. Koordinátorem hlavních činností v této oblasti se stala Světová zdravotnická organizace (WHO) a další instituce (OECD, Evropská unie, Světová banka ad.). Do roku 1989 fungovala v ČR zestátněná a centralizovaná zdravotnická soustava. Po roce 1989 došlo v oblasti zdravotnictví k četným reformám. V roce 1991 byla zřízena Všeobecná zdravotní pojišťovna a v roce 1992 i další (oborové, resortní, podnikové) pojišťovny. Byl odstraněn monopol státního zdravotnictví - většina ambulantních praxí (praktičtí lékaři, odborní lékaři atd.) je nyní soukromá a navazuje smluvní vztah s příslušnou pojišťovnou. Byla zavedena i svobodná volba lékaře a zdravotnického zařízení. Stát tedy předal část svých kompetencí na jiné subjekty: poskytovatele zdravotní péče (zdravotníky a zdravotnická zařízení), pojišťovny, profesní komory i samotné občany. Systém státní regulace a plánování byl nahrazen kvazi-tržním a smluvním principem. Svou moc stát vykonává především pomocí zákonů a závazných vyhlášek. Instituce: Ministerstvo zdravotnictví, Státní zdravotní ústav, Státní zdravotní ústav pro kontrolu léčiv, Krajské hygienické stanice, Česká lékařská komora, Česká lékárnická komora, Česká stomatologická komora, státní a nestátní zdravotnická zařízení aj. Zdravotní pojištění: výše pojistného činí 13,5 % (platí pro rok 2011) z vyměřovacího základu za rozhodné období; ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav. Zdravotní pojištění je povinné. Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za tyto pojištěnce: nezaopatřené děti; poživatele důchodů z důchodového pojištění; příjemce rodičovského příspěvku; ženy pobírající peněžitou pomoc v mateřství; uchazeči o zaměstnání evidovaní na úřadu práce; osoby pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi a osoby společně posuzované apod.).

Zdravotní pojišťovny: a) Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR b) resortní, oborové, podnikové, popřípadě další pojišťovny Úkol č. 10 Vyhledejte aktuální počet existujících zdravotních pojišťoven v ČR.

53

Zdravotní péče hrazená Zdravotní pojišťovny jsou povinny uhradit zdravotnickým zařízením, se kterými uzavřely smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče, poskytnutou péči. Tato zdravotnická zařízení tvoří síť smluvních zdravotnických zařízení zdravotní pojišťovny. Způsoby úhrady jsou buď na základě bodového hodnocení zdravotních výkonů, nebo na základě paušálů za poskytované služby. Paušály se rozumí platby za počet registrovaných pojištěnců a agregovaná platba za lůžko/den v nemocnici či platba za diagnózu. Úkol č. 11 Pojištěnec je povinen v souvislosti s poskytováním hrazené péče hradit zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči poskytlo, tzv. regulační poplatky. Zjistěte konkrétní informace.

Soustava zdravotnických zařízení (platí pro rok 2011) -

zařízení ambulantní péče: ordinace praktických a dalších odborných lékařů,

-

polikliniky: sdružená ambulantní zařízení (ordinace) umístěná mimo nemocnice,

-

nemocnice,

-

zařízení závodní preventivní péče: preventivní zdravotní prohlídky zaměstnanců, kontrola pracoviště, vlivy práce na člověka,

-

odborné léčebné ústavy (léčebny): pro osoby s poruchami zdraví, které mají vleklý průběh; lázeňské léčebny (lázně), psychiatrické léčebny, léčebny respiračních onemocnění a tuberkulózy, rehabilitační ústavy, ozdravovny, atd.,

-

lékárny,

-

zvláštní dětská zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy a jesle pečující o děti do 3 let),

-

zařízení hygienické služby.

Shrnutí Zdravotní péče je z hlediska koncepčního považována za sociální statek, který kromě přínosu pro jednotlivce je rovněž hodnotou pro celou společnost. Je nutno zajistit potřebnou úroveň zdravotní péče všem obyvatelům bez ohledu na jejich platební schopnosti a systém zdravotní péče musí být budován na principech solidarity a subsidiarity. Moderní evropské státy jsou však v současné době budovány na zásadách subsidiarity: mladí - staří, bohatí - chudí, zdraví - nemocní.

54

Podle Listiny základních práv a svobod má každý právo na ochranu zdraví. Problémy v péči o zdraví jsou řešeny jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Do roku 1989 byla zdravotnická soustava centralizovaná. O roku 1989 byly předány kompetence státu na jiné subjekty, většina ambulantních praxí je soukromá a navazují smluvní vztahy s pojišťovnami. Výše zdravotního pojištění činí 13,5% z vyměřovacího základu za rozhodné období. Zdravotní pojištění je povinné a ve vymezených případech platí stát pojistné. Jedinec má právo si zvolit zdravotní pojišťovnu, u které bude pojištěn. Zdravotní pojišťovny platí úhradu zdravotnickým zařízením za poskytnutou péči, a to buď na základě bodového hodnocení zdravotních výkonů či na základě paušálů za poskytnuté služby.

Legislativa Zákon č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 551/1991 Sb., o všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů

Kontrolní úkoly 1. Definujte pojem zdravotní politika. 2. Která instituce garantuje zdravotní politiku ČR a které další instituce jsou její součástí? (Vyjmenujte alespoň jednu instituci, která garantuje zdravotní politiku ČR a další minimálně tři, které jsou její součástí.) 3. Jaká je soustava zdravotnických zařízení v ČR?

Klíčové pojmy k zapamatování péče o zdraví, zdravotní politika státu, ex post a ex ante, světová zdravotnická organizace (WHO), zdravotní pojištění, zdravotní pojišťovna, instituce zdravotní politiky, zdravotní péče hrazená, soustava zdravotnických zařízení 55

7 Rodinná politika

Cíle kapitoly Cílem této kapitoly je informovat vás o tom: -

jak je definována rodina, jaké funkce plní, co je obsahem rodinné politiky, jaké známe nástroje podpory rodiny, co je sanace rodiny, co je náhradní rodinná péče.

Průvodce studiem Rodina funguje v plném rozsahu a má své opodstatnění jen tehdy, když uspokojuje potřeby a požadavky každého jejího člena, které jsou na ni jím a zároveň společností kladeny. Aby rodina dostála všem těmto náročným požadavkům, musí plnit aspoň ty základní úlohy a funkce, které zabezpečují život člověka ve společnosti ve všech etapách jeho existence. V této kapitole se dozvíte informace o nástrojích podpory státu rodinám.

Definice rodiny Rodinu můžeme chápat jako malou primární společenskou skupinu, založenou na svazku muže a ženy, na pokrevním vztahu rodičů a dětí či vztahu jej substituujícím (osvojení), na společné domácnosti, jejíž členové plní společensky určené a uznané role vyplývající ze soužití, a na souhrnu funkcí, jež podmiňují existenci tohoto společenství a dávají mu vlastní význam ve vztahu k jedincům i k celé společnosti. V užším, tradičnějším pohledu jde o skupinu lidí spojenou pouty pokrevního příbuzenství nebo právních svazků (sňatek, adopce). V širším pojetí, jež se začíná rozšiřovat v USA a v některých státech EU se za rodinu začíná i považovat i skupina lidí, která se takto deklaruje na základě vzájemné náklonnosti (Matoušek, 2008). Ve svém jednom z hlavních poslání poskytuje členu rodiny péči a ochranu, a to zvláště v obdobích, kdy není s to se o sebe postarat. Umožňuje mu jeho tělesnou, duševní, duchovní existenci a rozvoj, dává mu pocit jistoty a bezpečí, pocit domova v kruhu svých nejbližších. Neplní-li však tyto své hlavní úkoly, znamená pro člověka závažné nebezpečí, zasahujíc jej 56

svou dysfunkcí a funkcí na těch nejcitlivějších místech (např. zneužívání v rodině či odmítnutí péče o starého člověka či dokonce jeho vykořisťování). Je tedy základní jednotkou sociální sítě. V dějinném vývoji společnosti se řada funkcí rodiny měnila. Se změnami společenských podmínek některé ustupovaly do pozadí nebo zcela zmizely, jiné nabývaly na závažnosti. Funkce rodiny V současné době určuje místo rodiny ve společnosti několik základních funkcí: -

biologicko-reprodukční funkce, ekonomicko-zabezpečovací funkce, emocionální funkce, socializačně-výchovná funkce.

K zamyšlení Zamyslete se nad tím, na koho ze své rodiny a okolí se můžete obrátit v případě, že potřebujete pomoci s nějakou činností. O co můžete koho z nich požádat? Poznamenejte si každé jméno, které vás napadne.

Rodinná politika Rodinná politika je součást veřejné politiky, jedná se o vědomé a cílené působení veřejných institucí na právní, ekonomický a sociální stav rodiny, na její členy a její prostředí. Ve většině evropských zemí je právě tato politika chápána i prakticky realizována jako podpora poskytovaná rodinám s dětmi v rámci systému sociální politiky (pojištění, daně, dávky, služby apod.). Jejím cílem obecně je ochrana a podpora rodiny jako instituce plnící pro společnost nepostradatelné funkce, především v rámci populační politiky. Podle národní koncepce rodinné politiky ČR (2007) je jejím cílem vytvoření všestranně příznivějšího společenského klima a podmínky pro rodinu, umožňující lidem realizovat vlastní životní strategie v naplňování partnerských a rodičovských plánů. Respektovat přitom diferencované zájmy a potřeby různých rodinných typů a členů rodin. Konkrétními cíli jsou zmírňování nákladů rodin při péči o děti, posílení společenské vážnosti rodin a manželství, ochrana svobodného a všestranného rozvoje individua v jeho rodině apod. Příklad č. 7 Řada autorů se snaží vysvětlit současnou situaci rodiny jako její krizi. Zdůvodňují toto tvrzení řadou nepříznivých demografických ukazatelů jako je vysoká rozvodovost, hlavně se závislými dětmi, zvyšující se počty dětí narozených mimo manželství, neúplných rodin, rodin doplněných, družských. Dále zvyšujícími se počty týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí, především v rodině samé, počty maladaptovaných, vysokou sebevražedností dětí a mladistvých, jejich kriminalitou, narůstající agresivitou a dalšími společensky nežádoucími jevy apod. Rovněž je zdůrazňována nepříznivá ekonomická situace mladých rodin, jak ji nyní zažíváme, především trvalý nedostatek bytů a ovšem též i nezaměstnanost.

57

Nejvýznamnější podporu mají obvykle rodiny, v nichž jsou přítomné ekonomicky závislé děti. Rodina má pro dítě nezastupitelný význam. Dítě se do ní rodí, dostává od ní či přesněji od svých rodičů genetickou výbavu, rodina má rozhodující vliv na celkový rozvoj jeho osobnosti, zvláště v nejranějším období jeho dětství, a to jak v oblasti tělesné, duševní tak i sociální. Rodina určuje sociální status dítěte, je rozhodující, pokud jde o jeho sociální prestiž a sociální sebeuvědomění. Prostřednictvím rodiny si také dítě uvědomuje své místo a svou roli ve společnosti. Rodina, sociální vztahy v ní a způsob výchovy budou pro dítě zázemím, ze kterého bude vycházet, až si založí svou vlastní rodinu. Cílovou populací jsou i další skupiny: lidé připravující se na partnerský vztah a rodinný život, jednotlivci ve specifické rodinné situaci (nastávající svobodné matky, osamělí staří lidé, děti určené k adopci apod.), všechny rodiny bez rozdílu, rodiny sociálně potřebné (rodiny sociálně izolované, rodiny žijící na hranici chudoby apod.), rodiny sociálně patologické (rodiny s výskytem násilí, zneužíváním či týráním dětí apod.) Úkol č. 12 Dokázali byste konkretizovat vybrané aktuální problémy české rodiny? Zákon o rodině Součástí rodinné politiky je právní regulace vztahů mezi rodinnými příslušníky. Stát se cítí do jisté míry odpovědný za úpravu vztahů mezi partnery a za ochranu práv dětí v rodině. Činí tak podporou institutu rodiny i sankcemi zakotvenými v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Ochrana dětí, sociálně právní ochrana Státními orgány péče o dítě jsou v ČR orgány sociálně-právní ochrany dětí OSPOD). Jedním ze základních principů OSPOD je předcházení vzniku problémů nebo jejich narůstání. Předpokladem účinné a včasné ochrany života, zdraví a příznivého vývoje dítěte je vědět o dětech a rodinách s dětmi, které potřebují nějakou formu pomoci (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů). Orgány sociálně právní ochrany dětí např.: -

-

-

prověřují případy špatného zacházení rodičů či jiných pečujících osob s dětmi, navrhují další opatření včetně omezení, zbavení a pozastavení rodičovské odpovědnosti a také navrhují ústavní výchovu, vydávají rozhodnutí o tom, že rodič se o dítě nezajímá (a tím pádem je možné, aby dítě osvojil i někdo jiný bez souhlasu rodičů). Pracovník oddělení sociálně právní ochrany dětí je v době rozvodu rodičů kolizním opatrovníkem dítěte, zprostředkovávají poradenství u jiných institucí, poskytnutí pomoci - např. pomoc při řešení hmotné situace rodin s dětmi různými dávkami státní sociální podpory,

58

sociální péče nebo důchodového a nemocenského pojištění, nebo zprostředkování pomoci formou služeb sociální péče.

Nástroje rodinné politiky Rodinná politika zahrnuje komplexní péči o rodinu jak standardní, tak i ohroženou. Nástroje rodinné politiky tvoří především peněžité dávky i různá opatření veřejnoprávního rázu, která ovlivňují sociální situaci rodin s dětmi. Z tohoto hlediska můžeme rozlišit: 1. Systém přímé finanční pomoci -

-

-

dávky systému sociálního zabezpečení (mateřský příspěvek, nemocenský příspěvek, vyrovnávací příspěvek, ošetřovné, příspěvek v nezaměstnanosti, invalidní důchod, starobní důchod, sirotčí důchod, vdovský, vdovecký důchod), v rámci dávek státní sociální podpory (porodné, pohřebné, přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, sociální příplatek dlouhodobě zdravotně postiženým dětem, dávky pěstounské péče), dávky pro rodiny v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc), sociální služby rodinám (např. příspěvek na péči, kterým je zaplacena potřebná pomoc při zajištění soběstačnosti fyzické osoby, která je dlouhodobě zdravotně indisponovaná formou terénní sociální služby, ambulantně či pobytem v zařízeních sociálních služeb).

2. Systém nepřímé finanční pomoci -

-

sleva na dani pro závislého člena rodiny (jeden z rodičů může využít slevy na dani za kalendářní rok na každé vyživované dítě, se kterým žije v domácnosti, snížit daň je také možné na manžela či manželku, pokud nemá vlastní příjem přesahující vymezenou částku, dotace na pobyt dětí v předškolních zařízeních, příspěvek státu na stravování, bezplatné poskytování školních učebnic Ubytovací stipendiu pro VŠ apod.

59

Sanace rodiny (sociální práce s dysfunkčními rodinami) V současné době neexistuje závazná metodika, jež by průřezově upravovala povinnosti a pravidla multidisciplinární spolupráce odborníků v situaci ohrožení dítěte. Záleží jen na pracovnících z oblasti sociálně-právní ochrany dětí, sociálních služeb, zařízení pro výkon ÚV a dalších specialistech, kteří přicházejí ve své práci do kontaktu s ohroženým dítětem a jeho rodinou. Nestátní organizace v ČR začínají zkoušet programy tzv. sanace rodiny (např. české centrum pro sanaci rodiny Střep apod.), v jejichž rámci se na rodinu napojují zaškolení dobrovolníci, pomáhají zvládat denní provoz a výchovu dětí.

Náhradní rodinná péče Historicky nejstarším problémem je pomoc dětem, jejichž rodina přestane plnit své funkce a dojde k jejímu selhání. Rodinná péče může selhat krátkodobě, ale i dlouhodobě. V případě dlouhodobého selhání je pro dítě důležité vytvořit náhradu přirozené rodiny Podle právního řádu České republiky patří mezi formy náhradní výchovy, upravené zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů: -

svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče, pěstounská péče, poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje, osvojení, ústavní výchova, umístění a pobyt dítěte v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Do doby, než dítě najde umístění v náhradní rodině, může pobývat v sociálních zařízeních. Některé nestátní organizace provozují v ČR tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jde buď o malá kolektivní zařízení, nebo o byty, ve kterých péči poskytuje jeden nebo dva zaškolení dospělí (např. program Klokánek Fondu ohrožených dětí). Existuje u nás také podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí nově tzv. pěstounská péče na přechodnou dobu čili krátkodobá péče v náhradních rodinách, která se může stát významnou alternativou ústavní péče. Příklad č. 8 Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje normu, podle níž by nemělo být k 1. 1. 2014 možné umístit děti mladší tří let do ústavní péče. Do roku 2016 by se neměly ocitnout v ústavech ani děti do sedmi let. V současné době je v České republice 34 kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let.

60

Shrnutí Rodina je z hlediska socializace skupinou nejdůležitější. Je totiž nejvýznamnější součástí společenské mikrostruktury, která provází člověka nebo se ho aspoň nějak dotýká ve všech fázích jeho života. Rodina plní řadu základních funkcí. K rodinné politice se vztahuje zákon o rodině. Oddělení sociálně právní ochrany dětí se podílí jako státní orgán na péči o dítě. Při některých životních událostech dochází k ohrožení funkcí rodiny a ta potřebuje od státu pomoc jednorázovou (porodné, pohřebné), krátkodobou (mateřský příspěvek) nebo dlouhodobou či trvalou (sanace rodiny, náhradní rodinná péče), pokud dochází k jejímu dlouhodobému selhávání. Pokud rodina přestane plnit své funkce a dlouhodobě selhává, nastupuje systém náhradní rodinné péče.

Legislativa Sdělení FMZV č. 104/1991 Sb., o úmluvě a právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

Kontrolní úkoly 1. Jaké funkce rodiny znáte? 2. Co je náhradní rodinná péče? 3. Jaké nástroje pomoci může rodina čerpat?

Klíčové pojmy k zapamatování rodina, funkce rodiny, rodinná politika, zákon o rodině, sanace rodiny, sociálně-právní ochrana dítěte, zákon o sociálně právní ochraně dětí, nástroje pomoci rodinám – systém přímé finanční pomoci a systém nepřímé finanční pomoci, sanace rodiny, náhradní rodinná péče a její formy, hostitelská péče.

61

Klíč Úkol č. 1 Proč řadíme zdraví k nejvýznamnějším hodnotám života každého člověka? Možná odpověď: Je tomu tak proto, že jsme-li zdraví, můžeme pracovat, můžeme uskutečňovat svá přání a realizovat své životní plány. Zdraví je také výsledkem mnoha vztahů, které člověka činí součástí širšího společenství. Zdraví je nedílnou a podstatnou složkou životní úrovně a je měřítkem sociálněekonomické vyspělosti každé společnosti. V evropském kontextu má zdraví populace politickou hodnotu deklarovanou jako veřejné bohatství a je chápáno jako zdroj společenského růstu země, a proto je právo na zdraví a zdravotní péči garantováno státem. Úkol č. 2 Vyhledejte ve „studijním pomocníkovi“ dávky sociální péče určené pro osoby se zdravotním postižením. Možná odpověď: Jedná se např. o příspěvek na péči (zákon č.108/2006 Sb., o sociální pomoci, ve znění pozdějších předpisů), jednorázový příspěvek na opatření zvl. pomůcek, příspěvek na úpravu bytu, příspěvek na zakoupení motorového vozidla, příspěvek na individuální dopravu apod. (vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Úkol č. 3 Pokuste se najít příklady toho, jak vnímáte vy sami dnešní přístup ve společnosti ke stáří? Setkali jste se ve svém okolí s ageismem (diskriminací starých lidí)? Možná odpověď: přístupy ke stáří – 1) stáří - přirozený proces – čerpání zkušeností – mezigenerační přenos – např. spolupráce domovů důchodců se školkami, - 2) stáří – lhostejnost – nezájem – např. když se udělá starému člověku špatně na ulici a nedostane se mu pomoci, - 3) stáří - nenávist – útoky – zastrašování – např. týrání starých lidí – nejčastěji v rodině Úkol č. 4 Chudoba bývá spojena také s jinými deprivacemi – zdravotní, sociální, bytovou, pracovní. Uveďte příklady. Možná odpověď: zdravotní deprivace – např. přemíra stresu, získané špatné životní návyky ve vztahu ke zdraví, závislosti; sociální deprivace – nepodnětné mezilidské vztahy, zanedbání péče, sociální vyloučení; bytová deprivace – bydlení v nevhodných podmínkách, malý prostor; pracovní deprivace – nezaměstnanost, pocit nedocenění v práci Úkol č. 5 Vyhledejte ve studijním pomocníkovi dávky, které muže osamělý rodič s dítětem čerpat. Možná odpověď: Výživné, tedy alimenty, které platí druhý rodič, který s dítětem nežije trvale. Přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení ze systému státní sociální

62

podpory. Dále je pak možné např. čerpat dávky ze systému pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc). Úkol č. 6 Uveďte, jaké deprivace působí na člověka dlouhodobě nezaměstnaného, který nemá zaměstnání více jak půl roku. Možná odpověď: Deprivace: ekonomická – nedostatek příjmů, psychická – ztráta smyslu života, nízké sebevědomí, pocit neužitečnosti, sociální – ohrožení sociálním vyloučením, ztráta kontaktu s lidmi, pracovním kolektivem, fyzická - zlenivění, ztráta denního režimu, ubíjení času. Úkol č. 7 Má nárok na porodné žena, která porodila první dítě, žije s partnerem ve společné domácnosti a jejich hrubý příjem nepřesahuje 15 000,- Kč, když porodné je vypláceno do 2, 4 násobku životního minima? Odpověď: Žena na porodné nárok má, protože u tříčlenné rodiny (rodiče + narozené dítě) rozhodný příjem nesmí přesáhnout 16 992,- Kč. Výše porodného činí 13 000,- Kč, u dvou a více narozených dětí 19 500,- Kč. Úkol č. 8 Pokuste se uvést příklady vyučujících institucí, se kterými se můžeme v praxi setkat. Možná odpověď: Škola, masmédia, rodina, různé neformální skupiny, zájmové organizace, zaměstnavatelé apod. Úkol č. 9 Vyhledejte informace k bydlení vlastnickému, nájemnímu a družstevnímu. Čím se způsoby bydlení odlišují? Odpověď: Vlastnické bydlení - vlastnictví bytu je vlastnictví nemovitosti, kterou lze převádět a dědit. Pokud převod bytu podléhá dani z převodu nemovitosti, případně dani z příjmu, je třeba vypracovat znalecký posudek ceny bytu, který vychází z ocenění celého domu. O podnájmu případně výměně bytu rozhoduje pouze jeho vlastník. Spoluvlastníkem bytu může být několik osob. Nájemní bydlení – jedná se o oboustrannou dohodu mezi nájemcem a pronajímatelem o pronájmu, tyto vztahy nově upravuje novela občanského zákoníku. Nastávající změny se týkají zejména postupu při jednání o výši nájemného, rozšíření oznamovací povinnosti nájemce při přijímání osob do bytu, přechodu nájmu v případě úmrtí nájemce a zúžení okruhu osob, na které v tomto případě nájem bytu přechází a některých aspektů kauce a bytových náhrad. Družstevní bydlení - za současné zákonné úpravy se družstevní bydlení silně přiblížilo vlastnickému. V českém právním systému se jedná o společenství neuzavřeného počtu osob založené za účelem bytových či jiných potřeb svých členů. Za porušení svých závazků odpovídá družstvo celým majetkem. Nejvyšší

63

orgánem družstva je členská schůze. Statutárním orgánem družstva je představenstvo, za které navenek většinou může jednat jeho předseda nebo místopředseda. Byt lze převést na jinou osobu bez souhlasu družstva formou převodu členských práv spojených s právem nájmu bytu. Podmínkou je, aby nabyvatel členských práv splňoval podmínky členství v družstvu. Úkol č. 10 Vyhledejte aktuální počet existujících zdravotních pojišťoven v ČR. Odpověď: Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, Všeobecná zdravotní pojišťovna, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, Zdravotní pojišťovna Metal-Aliance, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra. Zdravotní pojišťovna Média 28. března 2011 zanikla z důvodu nesplnění zákonného závazku dosažení minimálního počtu 100 000 pojištěnců, a její pojištěnci se automaticky stali klienty VZP. Úkol č. 11 Pojištěnec je povinen v souvislosti s poskytováním hrazené péče hradit zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči poskytlo tzv. regulační poplatky. Zjistěte konkrétní informace. Odpověď: Dnem 1. 12. 2011 nabude účinnosti zákon č. 298/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dojde mimo jiné ke změně výše regulačního poplatku za jeden den hospitalizace ze 60 Kč na 100 Kč. Úkol č. 12 Dokázali byste konkretizovat aktuální problémy české rodiny? Možná odpověď: Např. pokles sňatečnosti, zvyšující se podíl nesezdaných soužití, nárůst jednočlenných domácností u mladých ekonomických zajištěných lidí, vysoká rozvodovost, neúplné rodiny, mozaikovatění rodin, věk vstupu do manželství, nedostatek času pro rodinu apod.

64

Závěr

Vážení čtenáři, právě jste se dostali na konec celého studijního textu. Pokud jste dospěli do tohoto místa po pečlivém prostudování celého matriálu, poctivě se zamysleli nad otázkami a splnili vypracování jednotlivých úkolů, blahopřejeme vám.

Zvládli jste část učiva předepsaného pro studenta předmětu Sociální politika na Katedře antropologie a zdravovědy, která garantuje studijní program Sociálně zdravotní práce se zaměřením na vzdělávání v prezenční i kombinované formě studia, ale i v rámci jiných studijních programů, obsahujících sociální politiku a jiné sociální disciplíny.

Předmět Sociální politika je zařazen ve studijním programu pro prezenční i kombinovanou formu studia. Vědomosti a dovednosti vás - studentů osvojené v rámci vysokoškolské přípravy na výkon sociálního práce jistě využijete, nebo je již nyní, pokud studujete kombinovanou formou, využíváte v praxi.

Přejeme vám hodně štěstí nejen při plnění povinnostech vyplývajících z ukončení studia dané disciplíny, ale i při aplikaci nově získaných vědomostí v praxi.

Vaše autorky

65

Doporučená literatura:

Čeledová, L., Čevela, R.: Výchova ke zdraví. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3213-8 Dočkal, J.: Člověk v současném světě. Vimperk: Středokluky, 2008 ISBN 978-80-86057-53-8 Jirásek, I.: Filosofická kinantropologie: setkání filosofie, těla a pohybu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-1176-8 Krebs, V. a kol.: Sociální politika. Praha: ASPI, 2010. ISBN 978-80-7357-858-4 Křivohlavý, J.: Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. ISBN 978-80-7367-568-4 Novotná, V. Fejt, V.: Sociálně-právní ochrana dětí. Praha: Komenského, 2009. ISBN 978-80-86723-77-8

Univerzita Jana Amose

Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 1993. ISBN 80-901424-7-8 Matoušek, O.: Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008. ISBN978-80-7367-368-0 Matoušek, O.: Sociální služby. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-310-9 Matoušek, O.; Koláčková, J.; Kodymová, P.: Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-818-0 Machová, J.; Kubátová, D. a kol.: Výchova ke zdraví. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-2472715-8 Možný, I. : Rodina a společnost. Praha: Slon, 2008. ISBN 978-80-86429-87-8 Petrášek, J.: Sociální politika. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2007. ISBN 978-8086723-41-9 Potůček, M. a kol.: Veřejná politika. Praha: Slon, 2005. ISBN 80-86429-50-4 Potůček, M.: Sociální politika. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. ISBN 80-85850-01-X Potůček, M.: Křižovatky české sociální reformy. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. ISBN 80-85850-70-2 Tomeš, I.: Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-868-5 Tomeš, I.: Sociální správa. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-483-0 Tomeš, I.: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-807367-680-3

66

Večeřa, M. Sociální stát. Východiska přístupy. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. ISBN 80-85850-16-8

Užitečné webové stránky: Portál ministerstva práce a sociálních věcí – www.mpsv.cz Portál ministerstva pro místní rozvoj – www.mmr.cz Portál ministerstva zdravotnictví – www.mzcr.cz Portál ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – www.msmt.cz Portál veřejné správy ČR – www.portal.gov.cz Společnost pro zdravé rodičovství – www.aperio.cz Portál ministerstva životního prostředí – www.mzp.cz

67