MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA
ÚSTAV LESNICKÉ BOTANIKY, DENDROLOGIE A GEOBIOCENOLOGIE
VĚTROLAMY JAKO BIOKORIDORY Diplomová práce Vložené přílohy: CD, mapa
2011
Bc. Lucie Boháčová
List zadání
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Větrolamy jako biokoridory“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne: ..................................
podpis studenta: ...............................
Poděkování
Na prvním místě bych ráda poděkovala paní Ing. Soně Tiché, Ph.D za odborné vedení diplomové práce, konzultace, cenné rady a připomínky a především trpělivost při jejím zpracování. Také chci poděkovat všem, kteří mne během celého studia a psaní diplomové práce podporovali.
Autor: Bc. Lucie Boháčová Název práce: Větrolamy jako biokoridory Abstrakt: Tato diplomová práce popisuje historii a vznik větrolamů ve světě a především na jižní Moravě a také se zabývá liniovými a pásovými společenstvy dřevin se zvláštním zřetelem na Územní systém ekologické stability (ÚSES). Na části katastrálních území obcí Branišovice, Vlasatice, Troskotovice, Jiřice u Miroslavi a Trnové Pole hodnotí vlastnosti a funkčnost jednotlivých větrolamů, ale také celého systému těchto prvků v krajině. Porovnává druhové složení těchto větrolamů s pracemi jiných autorů.
Klíčová slova: větrolam, biokoridor, ÚSES, domácí dřeviny, introdukované dřeviny
Author: Bc. Lucie Boháčová Title: Windbreaks as Habitat Corridors Abstract: The Diploma thesis describes history and foundation of windbreaks in the world. Special attention is paid to area of South Moravia, The Czech Republic.
It also
considers line and strip corridors of wood community with special respect to Territorial System of Ecological Stability (TSES). In thesis I evaluate properties and functionality of particular windbreaks in parts of cadastral units of following villages: Branišovice, Vlasatice, Troskotovice, Jiřice by Miroslav and Trnové Pole, and also evaluate the whole windbreaks system in landscape. It compares wood species constitution of these windbreaks with other authors’ works.
Key words: windbreak, habitat corridor, TSES, indigenous species, non-indigenous species
OBSAH 1
Úvod .................................................................................................................... 12
2
Cíl práce .............................................................................................................. 13
3
Problematika funkčních výsadeb v krajině ......................................................... 14 3.1
Vítr a jeho působení ................................................................................... 14 3.1.1 Změna výparu z půdy ...................................................................... 14 3.1.2 Větrná eroze .................................................................................... 14
3.2
Ochranné lesní pásy ................................................................................... 17 3.2.1 Větrolamy ........................................................................................ 17 3.2.2 Asanační lesní pásy ......................................................................... 23
3.3
Historie větrolamů ..................................................................................... 25 3.3.1 Historie větrolamů ve světě ............................................................. 25 3.3.2 Historie větrolamů v ČR.................................................................. 31 3.3.3 Zakládání OLP na jižní Moravě ...................................................... 32
3.4
Územní systém ekologické stability .......................................................... 35 3.4.1 Obecné požadavky na ÚSES a multifunkčnost větrolamů .............. 38
4
Základní údaje o lokalitě ..................................................................................... 40 4.1
Lokalizace území ....................................................................................... 40 4.1.1 Správní zařazení území ................................................................... 40 4.1.2 Hranice území.................................................................................. 40
4.2
Klimatické poměry .................................................................................... 40
4.3
Hydrologické poměry ................................................................................ 42
4.4
Geologické poměry.................................................................................... 43
4.5
Pedologické poměry .................................................................................. 43
4.6
Geomorfologické členění .......................................................................... 44
4.7
Biogeografické členění ČR........................................................................ 44 4.7.1 Lechovický bioregion (č. 4.1) ......................................................... 44
4.7.2 1RE - Plošiny na spraších 1. v.s. ..................................................... 46 4.7.3 1Db - Podmáčené sníženiny na bazických zeminách 1. v.s. .......... 47 4.8
Potenciální přirozená vegetace .................................................................. 48 4.8.1 Ligustri-querceta arenosa - doubravy s ptačím zobem na píscích,
(LiQar inf), 1 B-BD 2-3 .......................................................................................... 48 4.8.2 Ligustri-querceta - doubravy s ptačím zobem, (LiQ), 1 BD 3 ........ 50 5
Metodika ............................................................................................................. 54 5.1
Přípravné práce .......................................................................................... 54
5.2
Terénní práce ............................................................................................. 55
5.3
Kancelářské práce ...................................................................................... 55 5.3.1 Zpracování tabulek, grafů a map ..................................................... 55 5.3.2 Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů .................................. 57 5.3.3 Porovnání výsledků s jinými průzkumy .......................................... 62
6
Výsledky ............................................................................................................. 63 6.1
Dendrologický průzkum ............................................................................ 63
6.2
Parametry větrolamů.................................................................................. 64 6.2.1 Popis jednotlivých větrolamů .......................................................... 65
6.3
Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů ............................................ 89 6.3.1 Kategorizace liniových prvků – část A ........................................... 89 6.3.2 Kategorizace systému liniových prvků – část B ............................. 91
7
8
6.4
Porovnání výsledků s jinými průzkumy .................................................... 91
6.5
Větrolamy jako LBK ................................................................................. 92
Diskuze................................................................................................................ 93 7.1
Druhové složení ......................................................................................... 93
7.2
Současný stav větrolamů ........................................................................... 94
7.3
Hodnocení funkčnosti ................................................................................ 94
Závěr ................................................................................................................... 96
9
Summary ............................................................................................................. 98
10 Literatura ........................................................................................................... 100 Přílohy ...................................................................................................................... 103
SEZNAM ZKRATEK BPEJ – Bonitovaná půdně ekologická jednotka ČUZK – Český úřad zeměměřičský a katastrální DMT – Digitální model terénu EVSK – Ekologicky významný segment krajiny LBK – Lokální biokoridor LHP – Lesní hospodářský plán OLP – Ochranný lesní pás STG – Skupina typů geobiocénů ÚHUL – Ústav pro hospodářskou úpravu lesa ÚSES – Územní systém ekologické stability VKP – Významný krajinný prvek ZABAGED – Základní báze geografických dat
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Účinky větrolamu .................................................................................... 20
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Pokusná měření zmírnění rychlosti větru větrolamem (Šanovec, 1948) . 31 Tabulka 2: Větrná růžice ............................................................................................ 42 Tabulka 3: Část A metody hodnocení a kategorizace větrolamů ............................... 59 Tabulka 4: Část B metody hodnocení a kategorizace větrolamů ............................... 60 Tabulka 5: Bodovací systém metody hodnocení a kategorizace větrolamů .............. 60 Tabulka 6: Výsledek hodnocení jednotlivých částí metody A................................... 89 Tabulka 7: Výsledek hodnocení metody - část A ...................................................... 89 Tabulka 8: Porovnání jednotlivých kritérii v části A-2 před a po úpravě .................. 90 Tabulka 9: Výsledek hodnocení metody - část A po úpravě ..................................... 90
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Větrná růžice (podle Snozové, 2009) ............................................................ 42 Graf 2: Procentuální podíl domácích a introdukovaných dřevin na celém území ..... 63 Graf 3: Směry větrolamů ............................................................................................ 64 Graf 4: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 1a .......................................... 66 Graf 5: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 1b .......................................... 66 Graf 6: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 2a .......................................... 67 Graf 7: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 2b .......................................... 67 Graf 8: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 3a .......................................... 68 Graf 9: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 3b .......................................... 69 Graf 10: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 4 .......................................... 69 Graf 11: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 5a ........................................ 70 Graf 12: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 5b ........................................ 71 Graf 13: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 5c ........................................ 71 Graf 14: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 6a ........................................ 72 Graf 15: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 6b ........................................ 72 Graf 16: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 6c ........................................ 73 Graf 17: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 7 .......................................... 73 Graf 18: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 8a ........................................ 74 Graf 19: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 8b ........................................ 74 Graf 20: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 9a ........................................ 75 Graf 21: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 9b ........................................ 76 Graf 22: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 9c ........................................ 76 Graf 23: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 10 ........................................ 77 Graf 24: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 11 ........................................ 77 Graf 25: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 12a ...................................... 78 Graf 26: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 12b ...................................... 79 Graf 27: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 13a ...................................... 80 Graf 28: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 13b ...................................... 80 Graf 29: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 14 ........................................ 81 Graf 30: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 15 ........................................ 82 Graf 31: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 16 ........................................ 82 Graf 32: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 17 ........................................ 83
Graf 33: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 18 ........................................ 84 Graf 34: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19a ...................................... 85 Graf 35: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19b ...................................... 85 Graf 36: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19c ...................................... 86 Graf 37: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19d ...................................... 86 Graf 38: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19e ...................................... 86 Graf 39: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19f....................................... 87 Graf 40: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 20a ...................................... 87 Graf 41: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 20b ...................................... 88 Graf 42: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 21 ........................................ 88 Graf 43: Kategorizace liniových prvků ...................................................................... 90 Graf 44: Kategorizace liniových prvků po úpravě ..................................................... 91 Graf 45: Počet druhů dřevin nalezených různými autory v různých větrolamech ..... 92 Graf 46: Parametry LBK ............................................................................................ 92
1 ÚVOD Větrolamy tvoří nedílnou součást krajiny. Vyskytují se především v rovinatých oblastech jižní Moravy, kde je častý výskyt vysoušecích větrů a nízkých srážek. Jejich hlavní funkcí je snižovat rychlost větru a zachycovat drobné půdní částečky větrem unášené, ale současně plní mnohem více funkcí. Z nejvýznamnějších pro zemědělské hospodáře je vytváření příznivého mikroklima pro pěstování plodin a tím zvýšení výnosu, což bohužel v minulosti nebylo oceněno a většina zemědělců se stavěla k větrolamům negativně a brali to tak, že jim jen zabírají úrodnou půdu. Proto docházelo k postupnému vyorávání krajních řad větrolamů a na některých místech byly zničeny úplně. Slouží také jako úkryt pro živočichy a všeobecně zvyšují biodiverzitu krajiny. Tyto a mnoho dalších funkcí sice mohou plnit jednotlivé prvky, ale nejlépe fungují jako celý vhodně navržený systém. Správné rozmístění jednotlivých větrolamů se určuje dle směru převažujících větrů a morfologie terénu. Síť větrolamů je nutné navázat na již existující porosty a nejlépe je i začlenit do ÚSES.
12
2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je provést průzkum sítě větrolamů na katastrálním území obce Branišovice, Vlasatice, Troskotovice, Jiřice u Miroslavi a Trnové Pole (hranice území viz. Příloha 7) a zhodnotit vlastnosti a funkčnost nejen jednotlivých větrolamů, ale také celého systému těchto prvků v krajině. Dále bude porovnáno druhové složení dřevin v řešených větrolamech, na základě dendrologického průzkumu, s větrolamy zpracovávanými v jiných pracích (Kolibáčová 2000, Skotalová 2010, Paclík 2010). Diplomová práce se má zabývat historií zakládání větrolamů jak ve světě, tak i v České republice a hlavně v řešené oblasti a dále liniovými a pásovými společenstvy dřevin se zvláštním zřetelem na ÚSES1.
1
Územní systém ekologické stability
13
3 PROBLEMATIKA FUNKČNÍCH VÝSADEB V KRAJINĚ 3.1 Vítr a jeho působení Vítr má stránky příznivé i nepříznivé. Pomáhá při sprašování květů, působí vysychavě v meziobdobí hojných dešťů, ale v lese působí polomy, vývraty a středně silné dlouho vanoucí větry způsobují chřadnutí lesa. Vítr škodí také tím, že způsobuje vysychání a tím i zakrňování květů a na návětrné straně se nemůže zdržovat hmyz, který oplodňuje květy. Mladé pupeny a výhonky na straně návětrné odumírají. (Šanovec, 1948)
3.1.1 Změna výparu z půdy Laboratorní pokusy zjistily tyto hlavní vlivy větru na vlhkost půdy (Šanovec, 1948): 1. Změny výparu působí především slabý vítr. Čím silnější vítr, tím nižší výpar. Např. vítr o rychlosti 0,8 m/s působí třikrát větší změnu výparu než vítr o rychlosti pohybující se mezi 0,8 až 1,6 m/s. 2. Změny výparu půdy závisí na jejích specifických vlastnostech, proto se při plánování ochrany před větrem musí brát ohled na vlastnosti půdy. 3. Největší výpar je způsobován větrem bezprostředně po dešti.
3.1.2 Větrná eroze „Větrná eroze je přírodní jev, při kterém vítr působí na půdní povrch, svou mechanickou silou, rozrušuje půdu a uvolňuje půdní částice, které uvádí do pohybu a přenáší je na různou vzdálenost, kde se po snížení rychlosti větru ukládají.“ (Janeček, 2007) Dle Janečka (2007) existují tři formy pohybu půdních částic: 1. Pohyb nejjemnějších půdních částic ve formě suspenze. Tyto částice jsou větrem zvedány a přenášeny na velké vzdálenosti (např. písečné bouře). 2. Pohyb půdních částic skokem. Tímto způsobem dochází k přemísťování největšího množství půdní hmoty. 14
3. Pohyb půdních částic sunutím po povrchu půdy. Takto se pohybují větší a težší částice. Větrná eroze se skládá ze tří částí, z nichž první je přípravou pro uvolnění půdních částic (abraze), druhá je vlastní přesun částic (deflace) a třetí je ukládání částic (akumulace). Tyto tři fáze na sebe úzce navazují. K prvním dvěma fázím dochází působením turbulentního proudu přízemního větru s energií, která překoná gravitační sílu půdních částic. Naopak třetí fáze nastává při poklesu energie větru pod tuto mez. Škody na zemědělské půdě se projevují především mimo vegetační dobu, kdy půda není kryta a je vystavena škodlivým účinkům větru. Na velkých rovinách je účinek větrné eroze větší, protože zde nejsou překážky a rychlost větru roste. (Riedl, Zachar a kol., 1973; Podhrázská, 2008) Na zemědělské půdě způsobuje větrná eroze značné škody odnosem ornice, hnojiv, osiv a ničením plodin. Další škody vznikají zanášením komunikací, vodních toků a jiných objektů, včetně znečišťování ovzduší. (Janeček, 2005) Vítr nemá stále stejnou rychlost, ale působí v nárazech, které často vyvolají mnohem větší tlak. Nárazovitost stoupá s jeho rychlostí. Kromě tlaku větru působí na částice také vzdušné víry. Uvnitř víru vzniká podtlak a značná rychlost, čímž dosahuje intenzivní unášecí síly, která může zvednout i velké částice. Nebezpečí eroze nastává při velikosti zrna pod 0,5 – 1 mm a při rychlosti větru větší než 5 m/s. Odnos půdních částic je přímo závislý na agregaci a půdní vlhkosti. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Dle Podhrázské (2008) je větrná eroze ovlivněna především následujícími faktory: •
Meteorologické faktory: rychlost a směr větru, srážky, výpar, doba trvání a četnost výskytu větru.
•
Půdní faktory: struktura půdy (zvláště obsah jílovitých částic), velikost půdních částic (zrnitostní skladba, hlavně obsah neerodovatelných částic), vlhkost půdy, drsnost půdního povrchu (povrchové a terénní úpravy, vegetační kryt) a délka území ve směru působení větru. Čím větší jsou půdní částice, tím větší je potřeba rychlost větru při zemi, aby
nastal odnos. Minimální rychlost větru, při které dochází k větrné erozi, se nazývá k r i t i c k á r y c h l o s t . Pro různé druhy půd je tato rychlost různá. Pohybuje se 15
v rozmezí 21 – 48 km/hod. Nejsilnější erozní účinky však nastávají při silném dlouhotrvajícím větru. Jeho rychlost můžeme ovlivnit drsností půdního povrchu (při jejím zvýšení dochází k brzdícímu účinku). Zdrsněním povrchu můžeme snížit rychlost přízemního větru až o 40 %. Mezi nejčastěji odnášené půdní částice patří ty, jejichž rozměr je 0,25 – 0,4 mm. Při nejsilnějších větrech mohou být odnášeny částečky 2 mm a větší (byl zaznamenán pohyb částeček o velikosti 4 – 5 mm). Čím delší území ve směru působení větru, tím se uvolňuje větší počet částic. Z toho plyne, že se při přerušení délky území zmenšuje intenzita deflace. Proto je tak důležitá výsadba pásů a sítě větrolamů v území postižených větrnou erozí. (Podhrázská, 2008) Na řešeném území se odhaduje asi 7,5 % orných půd ohrožených větrnou erozí. (Janeček, 2005)
16
3.2 Ochranné lesní pásy Účelové funkce lesních porostů mohou mít někdy i vyšší význam než je produkce dřevní hmoty. Všechny účelové funkce neplní jen komplexy lesních porostů, ale také je mohou plnit za vhodných podmínek i úzké lesní pásy, tzv. ochranné lesní pásy. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Podle účelu rozděluje Riedl, Zachar a kol. (1973) OLP2 na: Větrolamy – pásy s klimatickou a půdoochrannou funkcí. Asanační lesní pásy – s hygienickým posláním částečné ochrany území před škodlivým účinkem průmyslových exhalátů.
3.2.1 Větrolamy Větrolamy jsou úzké pruhy lesa, které se zakládaly pro lepší hospodaření s vodou v půdě, pro vytvoření lepšího přízemního klimatu a k ochraně půdy před deflací. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Výpar z půdy i z rostliny je ve vegetačním období silně ovlivněn zejména teplotou, vzdušnou vlhkostí a vzdušným prouděním. Škodlivý účinek větru spočívá v bezprostředním styku vzdušných proudů (s deficitním procentem vody) s rostlinou, což má za následek zvýšení transpirace a odnětí vody rostlině. Při laminárním proudění by došlo k nasycení vzdušných mas a ke snížení transpirace. Při turbulentním pohybu však dochází k výměně nasyceného vzduchu z přízemní vrstvy za nenasycený z vyšších vrstev, tím dochází k neustálému odnímání vody vegetaci. Postavením překážky proti škodlivému větru dosáhneme snížení jeho účinků. Hlavní funkcí OLP je snížení rychlosti větru na určitou vzdálenost před a za pásem a snížení turbulentní výměny vzdušných mas v přízemních vrstvách. Tímto se snižuje výpar a zlepšuje hospodaření s půdní vláhou. Konstrukce pásů (konkrétně stupeň prodouvavosti) ovlivňuje velmi podstatně dosah účinnosti větrolamů. Dle Riedla, Zachara a kol. (1973) se považuje za nejúčinnější stupeň propustnosti 30 %. OLP působí na snížení rychlosti větru tím účinněji, čím je rychlost větru větší. (Riedl, Zachar a kol., 1973)
2
Ochranné lesní pásy
17
3.2.1.1 Typy větrolamů Dle Riedla, Zachara a kol. (1973) se větrolamy dělí na neprodouvavé a prodouvavé. Neprodouvavé větrolamy = nepropustné Jsou to husté, dobře zapojené pásy, které utváří pevně uzavřenou stěnu. Jsou vysazeny z více řad stromů i keřového patra. Vzdušné masy narážejí při proudění na stěnu pásu, o kterou se odrážejí a ohýbají směrem vzhůru. Část proudnic proniká mezerami ve stěně a část se ohýbá do stran, kde se setkají se sousedními proudnicemi a vznikají tak turbulence. Na návětrné straně se tak vytvoří ochranná clona z turbulentních vířivých proudů. Rychlost větru se tím snižuje již ve značné vzdálenosti před větrolamem. Nad korunami vznikají turbulence s nižší průměrnou rychlostí než ve volném proudu. Teprve nad tímto pláštěm tvořeným z vírů proudí vzduch se zvýšenou rychlostí. Díky přetlaku na návětrné straně a podtlaku na závětrné straně nastává po přechodu přes vrcholky korun pokles vzdušných mas, které opět nabývají původní rychlosti. U neprodouvavého větrolamu klesá rychlost větru podstatně více než u prodouvavého, avšak na kratší vzdálenosti. Riedl, Zachar a kol. (1973) uvádí, že neprodouvavý pás působí na návětrné straně ve vzdálenosti 10 – 15 násobku výšky větrolamu a na straně závětrné ve vzdálenosti 30 – 35 násobku. Dále uvádí, že rychlost na návětrně straně klesá až na 60 % původní rychlosti a na straně závětrné až na nulu. Pak však rychlost opět narůstá, takže například v desetinásobku výšky má již 60 % původní rychlosti. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Nevýhodou tohoto typu větrolamu je nepříznivé hromadění navátin uvnitř pásu, v létě vysoké teploty na závětrné straně a nebezpečí vzniku vírů. (Podhrázská, 2008) Prodouvavé větrolamy = propustné Jsou složeny z jedné nebo dvou řad stromů bez keřového patra. Stěna prodouvavých větrolamů není tak uzavřená, takže proudnice procházejí částečně pásem, narážejí na větve a listy a vystupují z pásu s podstatně sníženou rychlostí. Kinetická energie větru se snižuje a přeměňuje na tepelnou. Proudnice procházející přes vrchol pásu se chovají obdobně jako u neprodouvavého typu. Stejně tak nastává ke snížení rychlosti na obou stranách větrolamu. Na straně návětrné o 60 % a na straně závěrné o 10 – 20 % původní rychlosti. (Riedl, Zachar a kol., 1973; Podhrázská, 2008) 18
Nyní se od výsadby prodouvavých větrolamů ustupuje, neboť je zde riziko vzniku tryskového efektu v kmenovém prostoru. Kladný vliv mají na rovnoměrné ukládání sněhu na okolních pozemcích, ale proti silnému větru poskytují jen malou ochranu. (Podhrázská, 2008) Dle novější literatury (např. Podhrázská, 2008; Janeček, 2005) se k dělení větrolamů podle propustnosti a účinnosti přidává typ poloprodouvavý. Poloprodouvavé větrolamy = polopropustné Zakládají se z více řad stromů a keřového patra, ale koruny stromů nejsou příliš zapojené a keřové patro je vyvinuto v menší míře. Takto vzniká optimální propustnost větrolamu – dle Podhrázské (2008) je to 40 – 50 % ve srovnání s neprodouvavým typem. Tento typ větrolamu se dle literatury uvádí jako nejvhodnější, protože vítr jej částečně obtéká a částečně prostupuje porostem, avšak polopropustná překážka brání vzniku velké turbulence. Obě proudnice se spojí na závětrné straně a jejich výslednice pak směřuje postupně k povrchu země, ale ve větší vzdálenosti než u větrolamu neprodouvavého. Výhodou je, že dochází k rovnoměrnému ukládání navátin a oproti širokým neprodouvavým větrolamům k minimálnímu záboru orné půdy při dosažení maximální účinnosti. (Podhrázská, 2008)
3.2.1.2 Příznivé vlivy OLP Původně byly větrolamy zakládány k ochraně pozemků před nežádoucí erozí, zejména větrnou. Později se ukázalo, že větrolamy v zemědělské krajině plní funkce mnohem rozmanitější – mikroklimatickou, meliorační, hydrickou, refugiální, migrační. Navíc představují výrazný kompoziční prvek, alespoň zčásti oživující jinak nevýraznou krajinnou scenérii jižní Moravy. (Trnka, 2000) Vliv na teplotu Po východu slunce je teplota v území mezi pásy působením přímého slunečního záření vyšší než v území nechráněném. Způsobuje to slabší turbulence a tím i menší výměna tepla. Během poledne se teploty vyrovnávají a někdy jsou v nechráněném území o něco nižší. Celkově lze říci, že průměrná denní teplota je v chráněném území o 1 - 3° C vyšší než v nechráněném (u neprodouvavých pásů až o 6° C). Riedl, Zachar a kol. (1973) uvádí, že rozdíl mezi ozářenou a neozářenou stranou jednoho větrolamu 19
bývá 10 - 5 ° C. Při navrhování větrolamů je nutné myslet na to, že chladný vzduch může být mezi pásy uzavřen a tím mohou vzniknout mrazové kotliny. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Vliv na zvýšení vlhkosti vzduchu Při nepatrné turbulenci se vlhkost vzduchu mezi OLP déle uchová. Zvýšení relativní vlhkosti může být až o 15 % a absolutní vlhkosti o 2 – 3 mm. Největší vlhkost vzduchu je přímo u pásů a se vzdáleností od větrolamů klesá. Ve směru vertikálním je největší vlhkost při zemi. Vliv na zvýšení vlhkosti vzduchu je zvláště důležitý v suchých obdobích s velkým tepelným gradientem. (Riedl, Zachar a kol., 1973)
Obrázek 1: Účinky větrolamu (http://www.uake.cz/frvs1269/obr/temata_obrazky/6_tema/6obr13.jpg)
Vliv na snížení výparu z půdy a vegetace (evapotranspirace) Intenzita výparu stoupá s rozdílem napětí par v těsném okolí listu a ovzduší a se stoupající teplotou roste napětí vodních par. Omývání rostliny teplým vzduchem způsobuje odnímání vláhy rostlině. Zvětšující se rychlost větru zvyšuje denní výpar o hodnotu jedné desetiny jeho rychlosti. Při pokusech v aerodynamickém tunelu byla při větší rychlosti naměřena menší transpirace než při menší rychlosti větru. Do rychlosti 4 m/s roste spotřeba vody a nad 4 m/s rostlina uzavírá průduchy.
20
Půdní vlhkost se zvyšuje s blížícím se lesním pásem, což je způsobeno větším příjmem vody z nahromaděného sněhu. Tato zvýšená vlhkost v půdě se zachová, protože je zde nízká rychlost větru a snížená turbulentní výměna. Směrem od OLP roste rychlost větru a tím se zvyšuje výpar z půdy. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Vliv na zachycení sněhu Při pohybu vzdušných mas jsou unášeny některé lehké látky, jako je sníh nebo prach, které jsou pak ukládány v místech, kde klesá rychlost větru (před pásem, v pásu a za pásem). Obohacení půdy o vláhu z tajícího sněhu je v oblastech chudých na srážky velmi důležité. Zachycení sněhu bylo pozorováno na jižní Moravě již druhým rokem po založení OLP. Závěje často tvoří sněhový val, který zachycuje přitékající vodu z pole v době tání, zpomaluje její pohyb a umožňuje jí vsak do půdy. Zároveň se zde zadržuje i splach půdy z polí a tím se zabraňuje erozi. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Vliv na zvýšení zemědělského výnosu Všechny uvedené příznivé vlastnosti se projevují ve výši zemědělských výnosů, v zachování půdní výnosnosti a v ochraně půdy. Procentické zvýšení vlivem větrolamu nelze vyjádřit stejně pro všechny plochy a plodiny. Je také závislé na ročních klimatických podmínkách. V průměrných letech se úroda obilí zvyšuje o 6 – 19 %. Výše sklizně se nepatrně liší dle vzdáleností od větrolamu. Příčinou těchto rozdílů jsou víry. V bezprostřední blízkosti větrolamu, zejména na závětrné straně až do vzdálenosti 1,5 násobku jeho výšky, je výnos zemědělských plodin ztrátový. Je to způsobeno tím, že dřeviny konkurují kulturním plodinám v boji o vláhu a nepříznivě je ovlivňují zástinem. Tyto ztráty jsou dostatečně kompenzovány zvýšením výnosu ve vzdálenosti dosahující 1,5 – 12 násobku výšky větrolamu. Na straně návětrné je vzestup výnosu pozorovatelný do vzdálenosti 5 násobku výšky. (Riedl, Zachar a kol., 1973; Trnka, 2000) Biotický význam větrolamů Díky vhodnějšímu mikroklimatu a vyšší
biodiverzitě než v okolních
agrocenózách, nacházejí v nich četné živočišné druhy příležitost k úkrytu, dostatek potravy i možnost k rozmnožování. Podrobný průzkum, jenž byl prováděn v letech 1986 – 1988, prokázal refugiální význam větrolamů pro zachování zbytků původní biodiverzity kulturní krajiny. Například populace žížal (Lumbricidae) jsou na polích výrazně zdecimovány vlivem dlouhodobé chemizace a utužení podorniční vrstvy. 21
Na poli tak byly zaznamenány pouze ojedinělé kusy převážně jednoho druhu a navíc až v hlubších vrstvách. Ve větrolamu však byly zjištěny čtyři druhy a biomasa dosáhla téměř 700 kg/ha, což je 8 x více než na přilehlém poli. Zvýšená půdní vlhkost a vyrovnanější mikroklima podmiňují několikanásobně vyšší výskyt půdních organizmů podílejících se na tvorbě humusu. Na okrajích větrolamů nacházejí vhodné podmínky četní bioregulátoři ze skupin hmyzu, kteří významně ovlivňují populační hustotu škůdců na přilehlých polích. Větrolamy jsou také domovem mnoha hmyzožravého ptactva a dravců, jako je káně lesní a poštolka obecná, jejichž nejčastější kořistí je hraboš polní. V blízkosti větrolamů se také zdržuje pernatá lovná zvěř a bažanti jsou zde v zimě často přikrmováni. Trvalé životní prostředí poskytují větrolamy i drobným zemním savcům (hlodavcům a hmyzožravcům), jejichž biomasa na jednotku plochy je 2 x vyšší než na přilehlých polích. (Trnka, 2000)
3.2.1.3 Rozmístění větrolamů Pokud mají větrolamy plnit účinně půdoochrannou a další funkce, musí být vysazeny v systému sítě větrolamů. Pro správné rozmístění je potřeba znát směr větru v období nejintenzivnější větrné expozice, jeho maximální rychlost, konfiguraci území a hlavně je nezbytné větrolamy navázat na již existující porosty. Často vedou ve směru severojižním nebo teké kolmém na směr převládajících vysoušejicích větrů. Maximální dovolená odchylka od tohoto směru je 30°. Rozestup jednotlivých větrolamů je volen tak, aby snížená rychlost větru mezi pásy byla nižší, než je unášecí rychlost půdních částic. Tolerovaná délka pozemků závisí na půdních vlastnostech a pohybuje se u hlavních větrolamů od 350 do 850 m. Vedlejší větrolamy jsou situovány kolmo k větrolamům hlavním a jsou ve vzdálenosti max 1500 m. (Podhrázská, 2008; Šanovec, 1948)
3.2.1.4 Volba dřevin Kromě stanovištních nároků je třeba při výběru dřevin uvážit i další požadavky na splnění funkcí větrolamů. Nejdůležitější požadavky dle Riedla, Zachara a kol., (1973) jsou: •
odolnost proti větru, 22
•
malé pronikání kořenů do polí,
•
konstrukční požadavky. Velmi dobré zakotvení kořeny do půdy má dub, jasan, lípa, olše, ořešák, jilm
a borovice. Při vysazování dřevin je třeba zabránit odnětí vláhy a živin sousedním polím a zamezit odnožování dřevin do zemědělské půdy. Mezi dřeviny s plošně rozsáhlými kořeny patří topol, jasan, bříza a částečně i jilm. Tyto dřeviny je vhodné umísťovat do středu ochranných lesních pásů. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Keře tvoří u větrolamů vždy okrajovou obrubu. Vytvořením souvislé stěny zabraňují přízemnímu proudění, které vysušuje kořeny a zachycují sníh, půdní částice a plevel. Z keřů je nejlepší vysazovat ptačí zob, tavolník, zimolez, tušalaj, bez černý, šípek, šeřík, brslen, moruše a čimišník. Většina z těchto keřů se sama dobře zmlazuje. (Riedl, Zachar a kol., 1973)
3.2.2 Asanační lesní pásy Je otázkou, zda ochranné lesní pásy poskytují ochranu v boji o čistotu ovzduší, když vlivem exhalátu hynou celé lesní komplexy. Dřevině, tak jako jiné vegetaci, škodí plyny i pevné exhalace. Proto OLP mohou být zakládány pouze tam, kde není koncentrace plynů škodlivá, tudíž se jejich účinek vztahuje pouze na zachycování pevných částic (saze, popílek, prach silniční, lomový, průmyslový atd.). Funkce asanačních pásů je stejná jako u větrolamů. Před i za pásem je podstatně snížená rychlost vzdušného proudu a právě v těchto místech se částice usazují. Pásy však mohou zachycovat částice pouze na výšku rovnající se jejich stromové výšce, nejvýše zvýšené o šířku, na niž se nahloučením proudnic zvyšuje turbulence. Ochranný lesní pás zachytí v porovnání s nechráněným prostranstvím 25 x více spadu. Nejúčinnější jsou OLP v době inverze, kdy se těžký kouř valí po zemi. Po průchodu kouřového mraku pásem se tak pročistí, že jej na druhé straně ani není vidět. (Riedl, Zachar a kol., 1973)
3.2.2.1 Rozmístění pásů Pro správné rozmístění asanačních lesních pásů je zapotřebí provedení důkladné studie. Je třeba se seznámit s místními poměry, konfigurací terénu, směry větrů, meteorologickými činiteli, také je potřeba znát plánovací cíle a rozvoje závodů, cíle územního plánování, dosah kouřového kužele a jeho četnost. Šířka těchto pásů je často 23
předmětem dohadů. Celé porosty sice zachytí více než úzké pásy, ale na zemědělských půdách je zakládání takových porostů značně neekonomické. (Riedl, Zachar a kol., 1973) Volba dřevin je určena především stanovištními poměry a místními vlivy, které plynou z výskytu plynů v ovzduší. Proto je nutné provést studii místních poměrů, rozbor vzduchu po celý rok, sledovat výskyt dešťů a tím i smyv popílku z listů a rezistenci jedinců vyskytujících se v terénu. Nevhodné dřeviny jsou smrk, jedle, dub a lípa. Naopak nejodolnější jsou dřeviny s hladkým listovým povrchem, jako je topol černý, buk, olše, topol osika, javor a modřín. (Riedl, Zachar a kol., 1973)
24
3.3 Historie větrolamů 3.3.1 Historie větrolamů ve světě První doklady o existenci ochranných lesních pásů v Evropě pochází z díla „Zápisky o válce galské“, kde G. J. Ceasar uvádí, že si Keltové na pobřeží Normandie a Bretaně pěstovali okolo svých polí lesní pásy a tím je chránili proti mořským větrům. Podobné větrolamy najdeme ještě dnes na pobřeží Belgie, Nizozemí, Dánska a dokonce i v Anglii, Skotsku a Irsku. (Podhrázská, 2008) Již za carského Ruska byly v některých jeho částech zřizovány větrolamy, ale tehdejší velkostatkářsko-kapitalistický režim neměl pochopení pro tento druh meliorace zemědělské půdy. Až s nastolením bolševického režimu byla větrolamům věnována náležitá péče. Ve zřizování větrolamů se pokračovalo i začátkem 2. světové války, ale v jejím průběhu nebylo možno věnovat větrolamům dostatečnou péči, takže některé se silně zaplevelily a některé dokonce vyhynuly. Mnoho větrolamů také vykáceli při okupaci Němci. (Šanovec, 1948) V bývalém SSSR byly pro pozorování zvýšení zemědělských výnosů zřízeny pokusné větrolamové stanice, které vedli vědečtí a odborní pracovníci. V suchém roce 1921 byl prokázán na poli chráněném větrolamem o 300 % větší výnos žita než na poli nechráněném. Průměrná hodnota zvýšení výnosu žita v normálních srážkových letech je 50 %. Podobné hodnoty byly naměřeny i na ostatních pokusných stanicích. (Šanovec, 1948) Podle ustanovení vlády z roku 1938 byly kolchozy zavázány zřizovat větrolamy. Bylo však zakázáno vysazovat větrolamy na podzim a na jaře do zorané půdy. Toto ustanovení také určovalo péči o větrolamy – plochu minimálně 200 ha svěřilo do péče jednomu odborníkovi a jednomu technikovi. (Šanovec, 1948)
3.3.1.1 Zřizování a ošetřování větrolamů v bývalém SSSR Zpravidla se větrolamy umísťovaly ve dvou na sebe kolmých směrech. Hlavní větrolamy, vedené kolmo na směr převládajících větrů, hrají při ochraně pozemků zásadní roli. Vedlejší větrolamy, které jsou vedeny kolmo na hlavní, chrání půdu před méně škodlivými větry. 25
Do roku 1938 se zakládaly větrolamy o šířce minimálně 15 – 20 m. Bylo však prokázáno, že širší větrolamy v poměru k užším nemají o tolik vyšší vliv na zvýšení zemědělského výnosu, ale vyžadují mnohem více půdní plochy, větší investice a vyšší náklady na údržbu. Proto se začaly v SSSR zřizovat větrolamy o šířce pouze 7,5 m (pětiřadý pás) nebo 10,5 m (sedmiřadý pás). Vzdálenost mezi hlavními větrolamy se volila podle půdního typu: •
mohutné černozemě
500 – 550 m
•
obyčejné černozemě
400 – 450 m
•
jižní černozemě
300 – 350 m
•
půdy tmavě kaštanové
200 – 250 m
Uvedené vzdálenosti se odůvodňují tím, že ochranný účinek větrolamů se vztahuje na šířku 25krát větší, než je výška větrolamu. Stromy však nerostou na všech půdách stejně. Na nejúrodnějších půdách dosahují větší výšky než na méně úrodných. Uvedená data se používala pro roviny. Ve svahovitém území se vzdálenost zmenšovala. Vzdálenost vedlejších větrolamů se volila v každém případě 1000 – 1500 m. Pro správné vytvoření větrolamů bylo také třeba správně volit jejich porost a jeho umístění ve větrolamovém pásu. Čili vytvořit takovou konstrukci, která by zaručovala potřebný větrný režim. (Šanovec, 1948) Příprava půdy pro větrolamy Protože se příprava půdy prováděla pouze jedenkrát a to před samotným vysázením větrolamu, bylo potřeba ji vykonávat zvláště pečlivě. Příprava půdy měla velký význam pro první 3 – 4 roky růstu dřevin. Základem přichystání půdy byl úhor, dříve hluboko zoraný (30 cm a hlouběji). Současně s orbou se hlavně na slaných půdách provádělo sádrování a zároveň se používaly i organická hnojiva. Povrch bylo potřeba udržovat nakypřený, aby se v půdě udržela vláha a pozdější odstraňování plevele bylo účinnější. Na jaře se pozemek uvláčil a během léta se 4 až 5 krát zpracoval kultivátorem. Na podzim se před sázením vláčení opakovalo a plevel se vždy ihned spaloval. (Šanovec, 1948)
26
Materiál k sázení Používalo se semenáčků a sazenic vypěstovaných v kolchozní nebo státní školce. Vzrůst závisel na včasném a správném zasazení. Nejdůležitější bylo, aby měly dobře vyvinuté a nepoškozené kořeny. Na jihu a jihovýchodu SSSR se vysazovaly i jednoleté semenáčky rychle rostoucích dřevin, protože mladší sazenice lépe snáší přesazení a lépe se tak přizpůsobují. Podle zkušeností vznikal při použití starších sazenic (3 – 4 leté a starší) velký odpad. Kromě toho vždy bývaly dražší a přesazování mnohem těžší a nákladnější, protože bylo pro ně potřeba rýt jámy 50 cm hluboké a tím pádem i tempo vysazování bylo pomalé. Starší sazenice se proto používaly pouze k vylepšování výsadby. (Šanovec, 1948) Vysazování větrolamů Vysazování se může provádět na jaře a na podzim, protože dřeviny mají dvě období zesíleného růstu kořenů a rychleji se hojí jejich poranění. Sázení na jaře je nutné provádět v době, kdy půda roztaje a má ještě dostatek vláhy. V bývalém SSSR trvala jarní doba na vysázení asi 5 – 6 dnů. Podzimní sázení začínalo ihned, jak ve školce semenáčkům opadaly listy. Pokud je na podzim sucho, je lepší přesunout výsadbu na jaro. Zás ad y při vys az ování: 1. Kořeny sadby nesmí být vystaveny působení větru. 2. Sadba se přenáší z rigolů na místo výsadby ve speciálních koších, ošatkách nebo vědrech. 3. Kořeny sadby v přenášecí nádobě musí být překryty vlhkou zeminou. 4. Kořeny sadby se nesmí obalovat směsí hlíny s hnojem, nasáklou vodou. 5. Sadba se nesmí vyjímat z rigolů uchopením kořenů rukou. 6. Při výsadbě do jamky je třeba zamezit ohýbání a pokřivení kořenů. 7. Nasypaná zemina by neměla přesahovat více než 2 cm nad šíji kořenů. 8. Nasypanou zeminu je třeba přitlačit, aby nevznikala prázdná místa. 9. Příliš dlouhé kořeny je vhodné ostrým nástrojem zkrátit. Vysázené řady musí být přímé a musí být dodržena správná šíře mezi nimi, což je 1,5 m. Touto užší vzdáleností se brzy dosáhne semknutí korun a zastínění prostoru mezi řadami, čímž se vytváří nepříznivá situace pro rozvoj trav a plevele. Stromky 27
v řadě musí být vysázeny v určitých intervalech (často 70 m) a sadba musí pevně držet v zemi. Při uvedených vzdálenostech bylo potřeba na 1 ha větrolamu 10 000 sazenic. (Šanovec, 1948) P ři v ýběru druhů dřevi n j e vhodné dodrž ovat t yt o z ás ady: •
Použít jen ty druhy dřevin a keřů, které dobře porostou v místních klimatických a půdních poměrech.
•
Dávat přednost druhům rychle rostoucím, odolným vůči mrazu a suchu, s dlouhou životností a snadno se obnovujícími odnožemi a semeny.
•
Nepoužívat druhy, které podporují rozmnožování zemědělských škůdců a nemocí.
•
Umísťovat do středu větrolamu druhy, kterým by mohly pronikat kořeny mimo hranice větrolamu.
•
Kde se pěstují včely, používat medonosných porostů a kde bourec morušový moruší. Vlastní vysazování se provádělo ručně nebo mechanicky. K ručnímu vysazování
se používal speciální rýč, kterým se vytvořila štěrbina, do ní se vnořily kořeny sazenice a pak se přimáčkly opět pomocí rýče. Mnohem lepší byl však způsob vysazování do jamek, jenž se vytvářely o hloubce 30 cm. Další způsoby ručního vysazování byly pomocí sázecího kůlu a pluhu. K mechanickému vysazování měli v SSSR dva druhy sázecích strojů (označené PČ a PN-4). Tyto stroje zaručovaly správné vysazení rostlin, avšak mohly pracovat pouze za určitého navlhčení půdy, když se půda nemaže a nelepí na stroje. Po skončení sázení se o něm sepisoval protokol. Uváděla se hlavně doba sázení, vysázená plocha, množství provedených prací, seznam vysázených druhů, vzdálenosti řad a stromů v řadách, způsob sázení, kdy a odkud byl odebrán materiál, jeho vlastnosti a rigolování a jak byl připraven pozemek. Všechny vysázené rostliny se nikdy neujaly. Pokud přesáhl úbytek 10 – 15 % vysázených stromků, tak se větrolam doplňoval novými a opět bylo potřeba sepsat protokol. Doplňování se provádělo během prvních dvou let a to většinou na jaře. Používaly se dobře vyvinuté semenáčky. (Šanovec, 1948)
28
Péče o vysázené větrolamy Pečlivý dozor nad větrolamem býval 4 – 5 let od vysazení (tj. do doby, než se stromy začaly dotýkat korunami). Péče se týká ničení plevelů a kypření půdy mezi řadami. První kypření se provádělo ještě téhož jara, kdy byl větrolam vysázen. Do konce srpna se provedlo pět nakypření od výsadby. V druhém roce proběhly čtyři kypření, ve třetím roce tři kypření, ve čtvrtém a pátém roce již jen 1 – 2. V další fázi péče se odstraňovaly podřadnější keře a stromy a současně se likvidovaly dřeviny napadené škůdci, nemocemi a zakrnělé či slabé v růstu. Často se využívalo v prvních dvou letech volného prostoru mezi řadami k pěstování zemědělských plodin, především okopanin a bobů. Tyto kultury však nesměly překážet růstu stromků v prvních jarních měsících. Proto se vždy ponechával kolem dřevin nevyužitý pás o šířce 30 – 40 cm. Při vzdálenosti řad 150 cm zbývala šířka pro mezikultury 70 – 90 cm. (Šanovec, 1948) Vylepšování větrolamů Šanovece (1948) rozeznával tři skupiny neuspokojujících větrolamů: 1. Větrolamy se značným odpadem stromů. 2. Větrolamy neuspokojující provedeným složením. 3. Větrolamy zanedbané, silně zarostlé plevelem. Každou z těchto skupin bylo třeba vylepšovat jiným způsobem. Vždy se však čistil pozemek od plevele a různých rostlinných zbytků. Pokusy bylo dokázáno, že po vyčištění pozemku již prvním rokem se zvýší přírůstek dřevin 1,5 až 2 krát. Větrolamy, které měly velký odpad dřevin, takže nemohly vytvořit semknuté koruny, se vylepšovaly doplněnou výsadbou. Pokud byl odpad větší než 70 % ve větrolamu starém 2 – 3 roky a navíc byl silně zaplevelen, pak bylo nejlepší větrolam zrušit, přeorat a celý znovu vysadit. Doplňování dřevin se provádělo vždy na jaře. Větrolam s již vzrostlým porostem se doplňoval vyspělejšími sazenicemi, nikoli semenáčky. Výsadba se prováděla do jamek, které bylo možné připravit již na podzim. Vzdálenost mezi sazenicemi se volila dvojnásobná. Přihlíželo se k tomu, aby starší stromy nestínily nově vysazeným. Pokud ano, tak je bylo třeba ořezat.
29
Větrolamy nevyhovující svým složením byly takové, kterým chyběly nebo které měly málo hlavních dřevin. Proto nemohly dosáhnout potřebné výšky a plnit své funkce. K doplnění hlavních dřevin se používaly stromy rychle rostoucí. Výběr závisel na místních podmínkách. Doplňování výsadby se provádělo nejprve na holých místech a kladl se důraz na to, aby se doplňované dřeviny střídaly s 2 až 3 keři, čili aby byly od sebe vzdáleny 2,4 – 3,2 m. Pokud došlo k zasychání dřevin, tak se tyto exempláře odřezaly nad kořenem, aby se mohly obnovit výhony. Odřezání vadných dřevin se provádělo na jaře ihned po roztání sněhu. Na podzim se vyřezávaly ty stromy, které měly mnoho mízy (bříza, javor). Při odstraňování kmene by měl nad povrchem zůstat pařez 2 – 3 cm vysoký. Měl by se k tomu používat ostrý nástroj, aby nedocházelo ke štěpení. Je dokázáno, že takto seřezaný mladý porost se velmi dobře sám obnoví a rychle dorůstá již v prvním nebo druhém roce do výšky dříve vysazeného porostu. Koncem léta se seřezaný porost prohlédl a nechal se jeden nebo dva nejnadějnější výhony. Na jaře druhého roku se odstranil druhý slabší výhon a ponechal se jen jeden. (Šanovec, 1948)
3.3.1.2 Větrolamy v jiných evropských zemích Šanovec (1948) uvádí, že v jiných evropských zemích se upřednostňovala šířka větrolamů 35 m. Do středu pásu se vysazovaly 2 – 3 řady stromů hlavních, po obou stranách se umísťovaly dřeviny rychle rostoucí polovysoké, dále pak směrem k okrajům keře vysoké a keře nízké. Větrolam se tedy skládal z 9 řad (5 řad stromových a 4 řady keřové). Vzdálenost mezi řadami při šířce větrolamu 35 m je průměrně 4,4 m. Jako hlavní dřeviny se uvádějí duby, lípy, jasany, olše a javory. Akáty naopak nejsou vůbec vhodné pro větrolamy. V zimě mají jejich větve velké mezery a nedokáží tak dostatečně ochránit okolní pozemky proti větru. Jejich kořeny vnikají daleko do polí, kde dochází k jejich poškození. Z poškozených míst pak vyráží výhony, které odebírají živiny plodinám. (Šanovec, 1948) Vedlejší větrolamy ve směru východ – západ zabraňují tvorbě zavějí, nesmí být však příliš vysoké. Podle Šanovce (1948) by jejich výška neměla přesahovat 8 m. Pro výsadbu se používaly vysoké keře v hustém sponu, jako jsou lísky, trnky, bezy, brsleny, plané růže, višně, hlohy, jívy či ptačí zoby. Podle klimatu bývají tyto větrolamy umísťovány ve vzdálenosti 400 – 800 m.
30
Větrolam musí být vždy součástí organicky utvářené ochrany. Svoji funkci plní dobře jen tehdy, je-li činný po celý rok. Měl by obsahovat nejméně 30 % mezer z celkové plochy, které jsou pravidelně rozmístěny. Nepravidelné mezery naopak ruší ochranné účinky. Větrolam musí být správně umístěn vzhledem k slunci, větru, půdnímu reliéfu, půdnímu druhu, k vodě a k chladnému vzduchu. Čím je půda lehčí, větry silnější, dešťové srážky menší, vzdušná vlhkost menší, větší nebezpečí škodlivých mrazů, tím nutnější a mohutnější mají být větrolamy. Pokusná měření, která se konala na dánském pobřeží, zjistila, že snížení rychlosti je tím větší, čím blíže větrolamu je pozorované místo na návětrné straně (viz. Tabulka 1). Snížení rychlosti větru záleží však také na šířce a druhu porostu větrolamu. (Šanovec, 1948) Tabulka 1: Pokusná měření zmírnění rychlosti větru větrolamem (Šanovec, 1948)
Vzdálenost na návětrné straně (h = výška větrolamu) Zmenšení původní rychlosti větru na (%)
5h
10h
20h
40h
60h
30-40
45-55
60-70
70-80
80-90
3.3.2 Historie větrolamů v ČR Dříve se ochranným lesním pásům říkalo „větrolomy“. Toto české jméno vzniklo na Moravě. Vyjadřuje sice hlavní účel, pro který byly zřizovány, ale nevystihuje jejich ostatní funkce, což svádí k domněnce, že se jedná pouze o opatření proti škodlivým účinkům větru. Bylo to však pojmenování krátké a jadrné, které se vžilo i přes nedostatečnou výstižnost. (Šanovec, 1948) Tyto starodávné pásy byly často vysazovány na hranicích polních pozemků či podél obou stran cest (patrně k určení směru a plochy, po které bylo dovoleno chodit a jezdit). Bývaly to náspy z výkopového materiálu souběžného příkopu (vysoké mnohdy až 120 cm), posázené řadou keřů a mezi nimi v určitých intervalech duby. Výška těchto „plotů“ byla 5 – 7 m a šířka 7 m. Dnes jejich význam poklesl a postupně jsou odstraňovány, neboť se zjistilo, že na krajinu působí negativně. (Šanovec, 1948) OLP byly na našem území vysazovány již kolem roku 1750 a to hlavně v Polabí na ochranu písčitých půd, dále pak v Poohří a na jižní Moravě. Díky nedostatku dřeva tyto liniové porosty později zanikly. (Podhrázská, 2008)
31
První projektování větrolamů v České republice začalo v 50. letech 20. století a to v suchých oblastech jižní Moravy, severozápadních Čech, Polabí a dolního Poorličí. Ve všech uvedených lokalitách je velmi málo lesů, proto zřízení větrolamů zde zlepšilo klimatické podmínky a tím i zemědělský výnos. K zahájení výsadeb větrolamů přispělo především velké sucho v roce 1947 a také probíhající kolektivizace po roce 1948. Projekty větrolamů se připravovaly na základě stanovištního průzkumu a tehdejších znalostech o krajině. Estetické a ekologické hledisko nebylo důležité. OLP se většinou tvořily podle sovětského vzoru (viz. kapitola 3.3.1.1). Tenkrát bylo v České republice vysázeno 1 754 ha větrolamů a z toho téměř 67 % rozlohy v jihomoravském kraji. Později však došlo poklesu původní rozlohy. (Šanovec, 1948; Podhrázská, 2008) Od padesátých let minulého století, kdy byla založena většina větrolamů v českých zemích, se těmto porostům nevěnovala potřebná péče. I když byl vypracován plán údržby, tak se neprováděla dostatečně nebo vůbec. (Podhrázská, 2008) Po výsadbě připadly větrolamy správě služeb lesotechnických meliorací, která byla počátkem 60. let zrušena, a tak byly z velké části převedeny do lesní půdy a na starost je dostaly lesní závody. Ty sice neměly velký zájem na jejich údržbě, ale alespoň částečně ji zajišťovaly. Větrolamy byly zařazeny do kategorie lesů ochranných, subkategorie lesů potřebných k zajištění ochrany půdy, které neslouží k produkci dřeva. Lesní závody proto včas neodstranily rychle rostoucí dřeviny (topoly), které pak bránily růstu cílových dřevin a svým postupným odumíráním a padáním navíc poškodily nižší patra. Od počátku 90. let spadají pod správu lesů ČR, které jim až na světlé výjimky nevěnují dostatečnou pozornost. Neudržované větrolamy často uvnitř prosychají a hlavní dřeviny odumírají, na okrajích se nekontrolovatelně rozrůstají na úkor zemědělské půdy a neplní již protierozní, ekologickou ani krajinotvornou funkci. (Podhrázská, 2008)
3.3.3 Zakládání OLP na jižní Moravě Dřeviny se původně vysazovaly nebo vysévaly do řad vzdálených 1,5 m, ale pro lepší mechanizaci (proorávání a kypření prováděné traktorem) se vzdálenost zvětšila na 1,7 m. Sazenice byly vysazovány ručně sadbou jamkovou, kopečkovou a štěrbinovou. Nedostatek pracovních sil byl nahrazován brigádníky, kteří často neměli odborné vedení, což způsobilo, že práce nebyla řádně provedena. Pohozené sazenice, míchání 32
sazenic, nepřitisknutí sazenice, malá jamka a nezakryté kořeny způsobily značné ztráty a pozdější doplňování. Tyto potíže vedly ke zmechanizování práce. Bylo sestrojeno 15 sázecích strojů, s jejichž pomocí nebylo pak brigádníků třeba a práce byla provedena kvalitně. I po časové a finanční stránce byla mechanizovaná výsadba výhodnější. V tehdejší době činily náklady na ruční sadbu jednoho hektaru 1 170,80 Kč a na strojovou 121,41 Kč, tedy 10 % nákladu na práci ruční. (Riedl, 1955) Původně se vysazovalo 4 600 ks/ha, ale na přelomu 50. a 60. let se začalo vysazovat až 9 000 ks/ha, protože rychlé zakrytí půdy zabraňovalo růstu plevelů a vytvářelo lepší mikroklimatické podmínky pro růst dřevin. A také rychlejší zapojení porostu zkracovalo dobu obdělávání, což znamenalo snížení nákladů. Spon dřevin v řadách se také oproti původnímu způsobu změnil. Keře se vysazovaly na okraj ve vzdálenosti 1 – 1,2 m od sebe a všechny ostatní dřeviny (s výjimkou topolu) ve vzdálenosti 0,8 – 1 m. Topol se vysazoval s rozestupem 2 – 2,5 m. (Riedl, 1955) Na extrémních stanovištích, jako jsou vysychavé půdy na jižní Moravě, se musely vysazovat sazenice silné, které dobře zakoření. Nadzemní část měla být větší než 25 cm a průměr kořenového krčku měl být 4 – 6 mm. Hlavně kořenům se věnovala zvláštní pozornost – kořenové vlášení mělo být co největší. Školkované sazenice prokazovaly nejlepší přírůstky. Bylo vyzkoušeno i použití řízků různých topolů, ale dále se již nepoužívalo a až na nepatrné výjimky bylo dokonce zakázáno. (Riedl, 1955) Z listnáčů se úspěšně vysazoval jasan – dvouletý, jilm vaz – jednoletý až dvouletý, lípa – dvouletá až tříletá, habr – tříletý, třešeň ptačí – jednoletá, topol – jednoletý, javor mléč a klen – jednoletý, javor jasanolistý – jednoletý a keře – dvouleté až tříleté. Ze semen se pěstoval dub, ořech černý a vlašský, lípa, javor mléč a klen, ptačí zob a svída. (Riedl, 1955) Jako hlavní dřevina se volil dub, ořešák černý a javor mléč. Všechny ostatní dřeviny se vysazovaly jako pomocné. Při výsadbě se dodržovala zásada mít v jedné řadě dřeviny stejné výšky, tj. pokud možno jeden druh. Z keřů se osvědčila hlavně svída a také ptačí zob, zimolez, brslen, kalina, černý bez, moruše, čimišník, žanovec. Vysazován byl i netvařec, který sice velmi dobře snáší sucho, ale nekryje dostatečně půdu a vysává z okolí vláhu. I přes námitky botaniků (avšak nijak neodůvodněné) byl vysazen na okraje větrolamů v obcích jižní Moravy hojně pěstovaný šeřík, který velmi
33
dobře stíní půdu a vytváří hustou překážku větru. Jeho jedinou vadou je, že roste pomalu. (Riedl, 1955) Velký důraz se kladl na přípravu půdy před samotným vysazováním dřevin. Nejlépe se osvědčilo úhorování s hlubokou podzimní orbou. Po vysazení se prováděla co nejdříve okopávka sazenic. Pak se opakovala ještě dvakrát, celkem se tedy první rok okopávalo třikrát. Okopávka se prováděla okolo sazenic v průměru 50 cm a do hloubky. Plevel se ručně vytahoval. V druhém roce se prováděla okopávka dvakrát a ve třetím pouze jednou nebo vůbec – dle velikosti přírůstu. V prvních letech po založení OLP se také provádělo vyžínání srpem nebo kosou tam, kde bylo nebezpečí vysemenění plevelů nebezpečných pro polní hospodářství. Průměrně se ročně vyžínalo asi 200 ha. (Riedl, 1955) Velmi citelné škody na výsadbě způsobovala ohryzem a okusem zvěř. Značné škody vznikaly především na jilmu, dubu, topolu, javorech, dále na meruňce, třešni a habru, méně na lípě a ojediněle na ořešáku a některých keřích. Proti okusu zvěří se zkoušelo použití různých chemických prostředků a opichování smrkovým klestem, ale ani jedno se příliš neosvědčilo. Lepší a levnější se ukázalo ovazování kmínků odpadovým papírem nebo rákosem. (Riedl, 1955)
34
3.4 Územní systém ekologické stability Ekologická stabilita je schopnost ekologických systémů uchovat a reprezentovat své podstatné charakteristiky pomocí autoregulačních procesů. Je to schopnost ekosystémů vyrovnat změny způsobené vnějšími i vnitřními činiteli a zachovat své přirozené vlastnosti a funkce. Hlavním projevem ekologické stability je ekologická rovnováha, což je dynamický stav ekologického systému, který se trvale udržuje jen s malým kolísáním nebo do něhož se systém po případné změně opět spontánně vrací. (Löw, 1995) Ekologický významné segmenty krajiny mají základní význam pro zajištění ekologické stability. Jsou tvořeny ekosystémy s relativně vyšší vnitřní ekologickou stabilitou. Podle prostorově strukturních kritérií (velikost, tvar, stupeň stejnorodosti ekologických podmínek a stav biocenóz) se dělí na: •
ekologicky významné krajinné prvky (1 ar – 10 ha)
•
ekologicky významné krajinné celky (10 – 100 ha)
•
ekologicky významné krajinné oblasti (více než 1 000 ha)
•
ekologicky významná liniová společenstva
Soubor těchto segmentů tvoří kostru ekologické stability. (Löw, 1995; Buček, Lacina, 1993) ÚSES je pak vybraná soustava stávajících ekologicky stabilnějších částí krajiny doplněná o další skladebné části a účelně rozmístěna podle funkčních a prostorových kritérií. Těmito kritérii jsou: •
rozmanitost potenciálních přírodních ekosystémů v řešeném území,
•
jejich prostorové vazby,
•
nezbytné prostorové parametry,
•
aktuální stav krajiny
•
společenské limity a záměry určující současné a perspektivní možnosti kompletování uceleného systému.
Označení „územní“ má zdůraznit, že se ÚSES vytváří pro celé území, ale je pouze částí ekologické optimalizace. Označení „systém“ vyjadřuje, že jednotlivé prvky ÚSES jsou propojeny na základě dosaženého stavu znalostí nároků jednotlivých 35
společenstev, resp. druhů organismů. Konečně přívlastek „ekologické stability“ vyjadřuje, že územně vymezená ochrana ekosystémů by měla vést k prokazatelnému zvýšení ekologické stability širšího území. (Míchal, 1994) Protože vznik nových přirozených společenstev a jejich stabilizaci přirozeným vývojem nelze lidskými zásahy urychlit, a jelikož vyžaduje podle různých typů ekosystémů časová rozpětí od 20 do 200 let, musí být ÚSES v území dlouhodobě fixována a respektována (nejméně jako síť osídlení a technické infrastruktury). Proto ÚSES musí být při všech zásazích v kulturní krajině trvale respektovány. (Míchal, 1994) Prvním krokem k tvorbě ÚSES je vymezení kostry ekologické stability. Základem pro vymezení KES a navrhování ÚSES je biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí, která vychází ze Zlatníkovy teorie typu geobiocénu. Základními jednotkami této typizace jsou skupiny typů geobiocénů (STG). Představa o rozložení STG v krajině je srovnávací základnou pro vyhodnocení trvalých ekologických podmínek a slouží jako základ pro posouzení změn, které se v krajině udály vlivem lidské činnosti. Srovnáním přírodního a současného stavu geobiocenóz se určuje intenzita antropogenního ovlivnění a relativní stupeň ekologické stability. Rámcově lze říci, že míra ekologické stability je nepřímo úměrná intenzitě antropogenního ovlivnění krajiny. Kostru ekologické stability vymezíme tedy na základě srovnání přírodního a současného stavu ekosystému v krajině. (Löw, 1995) ÚSES je pak kvalifikovaným výběrem z této kostry ekologické stability a jejím doplněním do prostorově co nejúspornější, ale funkčně způsobilé podoby. Ostatní prvky kostry ekologické stability by se pak měly chránit formou kategorie VKP3 (dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). (Míchal, 1994; Lafarová, 1994; Löw, 1995) Cílem vytváření územních systémů podle Míchala (1994) je: •
uchování biodiverzity,
•
zachování unikátních krajinných fenoménů,
•
zajištění
příznivého
působení
na
zemědělské
a
lesní
kultury
a na urbanizovaná území, 3
Významný krajinný prvek
36
•
podpora možnosti mnohostranného funkčního využití krajiny.
Skladebné části ÚSES se dělí na biocentra, biokoridory a interakční prvky. 1. Biocentrum (centrum biotické diverzity), má být tvořeno ekologicky významným segmentem krajiny, který umožňuje trvalou existenci druhů a společenstev přirozeného genofondu krajiny. 2. Biokoridor (biotický koridor) propojuje biocentra a podporuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Zprostředkovává tok biotických informací v krajině. Oproti biocentrům nemusí umožňovat trvalou existenci všech druhů zastoupených společenstev. Funkčnost biokoridorů podmiňují jejich prostorové parametry (délka a šířka), stav trvalých podmínek a struktura i druhové složení biocenóz. Další jejich funkcí je rozdělovat a příznivě ovlivňovat rozlehlé ekologicky nestabilní ekosystémy (orná půda, lesní monokultury). Funkce a význam biokoridorů se odvíjí od biocenter, které spojují. 3. Interakční prvky jsou ekologický významné krajinné prvky a liniová společenstva. Jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců i okolních, ekologicky méně stabilních společenstev. Typickými interakčními prvky jsou například ekotonová společenstva lesních okrajů, remízky, skupiny stromů i solitérní stromy v polích, drobná prameniště, vysokokmenné sady, aleje a jiné. Mají většinou menší plochu než biocentra a biokoridory a velmi často jsou prostorově izolovány. (Löw, 1995) Podle biogeografického významu se rozlišují skladebné části ÚSES s významem místním (lokálním), regionálním a neregionálním. 1. Místní význam mají plošně méně rozsáhlé EVSK4 (obvykle do 5 až 10 ha), tedy ekologicky významné krajinné prvky a liniová společenstva s funkcí interakčních prvků, biokoridorů a biocenter. Lokální význam mají například remízky a liniová společenstva mezí v polích, lom v přirozeném sukcesním vývoji, malý rybník a podobně. Jedním z cílů vymezování místního ÚSES je, aby každá skupina typů geobiocénů v rámci dané biochory byla reprezentována alespoň jedním přírodním biocentrem. Lokální územní systémy mají pro ekologickou stabilizaci krajiny největší význam, protože tvoří v krajině nejhustší síť stabilizovaných území a člení
4
Ekologicky významný segment krajiny
37
tak plochy nestabilních polních kultur nebo lesních monokultur. Skladebné části mají však většinou více funkcí a mohou být i jinak využívána – například lokálním biocentrem může být hospodářský les s přirozenou dřevinnou skladbou a lokální biokoridory mohou současně fungovat jako protierozní prvky. Jiné funkční využití nesmí však být v rozporu s jejich hlavním posláním a nesmí narušovat jejich vnitřní ekologickou stabilitu. 2. Regionální význam mají EVSK s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Přispívají k udržení podstatné části druhového bohatství bioty. Jejich síť musí reprezentovat rozmanitost typů biochor v rámci určitého biogeografického regionu. Jednotlivé segmenty jsou heterogenní a zahrnují zpravidla společenstva více skupin typů geobiocénů. 3. Nadregionální význam mají významné krajinné celky a oblasti, které dosahují svou plochou alespoň 1 000 ha. Podmínkou je také existence druhů organismů s velkými prostorovými nároky (například velcí obratlovci). Měly by zajistit podmínky
existence
charakteristických
společenstev
s úplnou
druhovou
rozmanitostí bioty v rámci určitého biogeografického regionu. (Löw, 1995; Buček, a další, 1993) Na lokální úrovni rozeznává metodika ÚSES plán a projekt. Plán se skládá z několika stupňů, které postupně definují prostorové parametry ÚSES. Nejobecnějším stupněm je generel. Projekt se zabývá již konkrétní porostní strukturou prvku a managementem. (Lafarová, 1994)
3.4.1 Obecné požadavky na ÚSES a multifunkčnost větrolamů Zásadní význam pro obnovu ekologické stability krajiny a záchranu reprezentativních i unikátních společenstev má realizace ÚSES na zemědělsky využívaných pozemcích. V procesu pozemkových úprav se v rámci plánu společných zařízení větrolamy navrhují a umísťují převážně do ÚSES. Jednotlivé skladební části ÚSES, jako specifické funkční zájmy v určitých polohách, nevyžadují vždy monofunkčnost. Je možné a často i žádoucí slučovat ekostabilizační funkce s celou řadou dalších funkcí, které v krajině existují. Proto může lokální biokoridor sloužit zároveň jako větrolam.
38
Požadavky na nové dřevinné vegetační prvky ÚSES •
Vytvářet prvky, ve kterých probíhá vývoj s minimem potřebných pěstitelských zásahů (to je s co nejvyšším využitím samoregulace).
•
Projektovat druhová složení, která jsou dlouhověká (složená z druhů vhodných pro dané stanoviště).
•
Vysoká druhová rozmanitost, autochtonní druhová skladba, věková heterogenita a bohatě členěná struktura porostu.
•
Požadavek vytváření ekotonu se zvýšenou druhovou diverzitou (pozitivní působení větrolamu na přilehlé pozemky se zvyšujue).
Základní požadavky na biocentra a biokoridory Vnitřní prostředí ÚSES musí odpovídat podmínkám, ve kterých dané společenstvo vzniklo nebo jaký je požadovaný stav. U lesního to tedy musí být lesní prostředí, což limituje minimální parametry těchto biocenter a biokoridorů. •
Všechny typy společenstev v ÚSES musí být tvořeny zásadně autochtonními druhy (nejlépe z místních populací).
•
Musí být vytvářena a udržována ve vhodné věkové struktuře (na lokální úrovni alespoň dvě věkově odlišné skupiny).
•
Vnitřní prostředí musí být chráněno před vnějšími rušivými vlivy. (Podhrázská, 2008)
39
4 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O LOKALITĚ 4.1 Lokalizace území 4.1.1 Správní zařazení území Kraj: Jihomoravský Okres: Brno – venkov Obec s rozšířenou působností: Pohořelice Katastrální území: Branišovice Vlasatice Troskotovice Okres: Znojmo Obec s rozšířenou působností: Moravský Krumlov Katastrální území: Trnové Pole Jiřice u Miroslavi
4.1.2 Hranice území Na severní straně je řešené území ohraničeno obcí Branišovice a silnicí č. 53, na západní straně obcí Trnové Pole a silnicí č. 415. Po té vedou hranice až na první křižovatku, kde pokračují po místní silničce jižním směrem. Dále hranice území vede po místní komunikaci spojující obec Jiřice u Miroslavi a Troskotovice a po ní pokračuje až do obce Vlasatice. Zde se napojí na silnici č. 396, která končí u obce Braníšovice na křižovatce se silnicí č. 53. Hranice území jsou znázorněné v Příloze 7.
4.2 Klimatické poměry Lokalita leží v teplé klimatické oblasti, okrsku T4, který má velmi dlouhé, teplé a suché léto. Přechodné období je zde velmi krátké s teplým jarem a podzimem. Zima je
40
krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. (Demek, 1992) Průměrná roční teplota činí kolem 9,6 °C a ve vegetačním období, které trvá od dubna do září, byl zjištěn průměr 16,1 °C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou vzduchu 19,6 °C a nejchladnější je leden s teplotou -1,5 °C. Vzhledem k nízkým srážkám a vysokému výparu je celé území výrazně suché. Roční srážkový úhrn je 571 mm, což je pod průměrem pro oblasti se stejnou nadmořskou výškou ve střední Evropě. Počet srážkových dnů za rok je v průměru 140, ale dnů se srážkami vydatnějšími než 1 mm je pouze 80 – 90. Za zimu zde sněží v průměru 25 dní a sněhová pokrývka se udrží 30 – 32 dní. Průměrné oslunění území je 1 800 hodin za rok a průměrné roční úhrny globálního záření se pohybují okolo hodnoty 3 850 MJ/m2. Průměrná roční oblačnost se pohybuje mezi 6,0 až 6,5 (v desetinách pokrytí oblohy), přičemž nejvyšší oblačnost pozorujeme v prosinci a nejnižší obvykle v srpnu. Velké vegetační období s teplotami vyššími než 5 °C začíná kolem 20. března a trvá cca 230 – 240 dnů (končí kolem 10. listopadu). Malé vegetační období s průměrnou teplotou 10 °C a vyšší začíná mezi 17. – 20. dubnem a průměrná doba trvání je 170 – 180 dnů. Letních dnů s průměrnou denní teplotou 15 °C a více je 60 – 70 (objevují se od 2. poloviny května do poloviny září). Průměrné denní teploty 0 °C a nižší charakterizují nástup zimy, která přichází kolem 27. prosince a končí mezi 20. a 25. únorem. Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu se pohybuje kolem 72 %, přičemž nejvyšších hodnot dosahuje prosinci a nejnižších v dubnu. (Rambousková, 2010) Klimadiagram a průměrné měsíční teploty vzduchu a úhrny srážek jsou uvedeny v Příloze 1 a 2. Počet letních dnů
60 – 70
Poč. dnů s prům. teplotou 10° C a více
170 – 180
Počet mrazových dnů
100 – 110
Počet ledových dnů
30 – 40
Prům. počet dnů se srážkami 1 mm a více
80 – 90 41
Srážkový úhrn za veg. období
300 – 350
Srážkový úhrn v zimním období
200 – 300
Poč. dnů se sněhovou ěhovou pokrývkou
40 – 50
Počet dnů zamračených zamrač
110 – 120
Počet dnů jasných
40 – 60
Tabulka 2: Větrná růžic ůžice
Větrná ětrná růžice r pro dané území (Snozová, 2009) Směr větru Vlasatice
S
SV
V
JV
J
JZ
Z
SZ
calm
9,1
14,6
10
10,9
11,59
7,2
12,09
15,9
8,62
Větrná růžice S SZ
SV
Z
V
JZ
JV J
Graf 1: Větrná růžice (podle Snozové, 2009)
4.3 Hydrologické poměry Lokalita spadá do povodí Dunaje, jeho přítoku ítoku Moravy a dílčího povodí Svratky a Jihlavy. Z vodních toků tok zde protéká Olbramovický potok s číslem hydrologického pořadí 4-16-04-013, 013, pramení pr u Olbramovic ve výšce 205 m n. m. a ústí zprava do Mlýnské ýnské strouhy u Nové Vsi ve 175 m n. m. Plocha ocha povodí je 135,7 km2 a délka toku je 13,8 km. Průměrný rný průtok prů u ústí je 0,14 m3/s. (Vlček, 1984) V řešené ešené oblasti se nachází celkem čtyřii rybníky: Horní Troskotovický rybník, Křížový ížový rybník, Horní Vlasatický Vlasat rybník a Dolní Branišovický rybník.
42
4.4 Geologické poměry Geologický podklad zájmového území tvoří zejména kvartérní horniny (hlíny, spraše, písky, štěrky). Z regionálně geologického hlediska náleží lokalita karpatské předhlubni, která je vyplněna neogenními sedimenty. Ty jsou překryty fluviálními kvartérními uloženinami řeky Jihlavy a místy sprašovými pokryvy. Neogenní podloží je budováno vápnitými jíly bádenského stáří (světle šedé, zelenavě šedé, zpravidla nevrstvené, silně vápnité, nepravidelně až střípkovitě odlučné). Místy se střídají s polohami až čočkami písků. V nadloží neogenních sedimentů se nacházejí fluviální písčité štěrky a písky terasy řeky Jihlavy risského stáří. Báze terasy se nachází v úrovní průměrně 173 m n. m. (zhruba 9 m pod terénem). Fluviální písčité štěrky jsou šedé až šedohnědé, na povrchu rezavě hnědé, středně až hrubě zrnité, s polooválenými až oválenými valouny pestrého petrografického složení o průměrné velikosti 2 – 6 cm. Tyto fluviální terasovité sedimenty jsou překryty sprašemi wurmského stáří o průměrné mocnosti 1 – 3 m (okrově hnědé, místy zelenošedě skvrnité, slabě písčité slídnaté spraše). V dotčeném území se nenachází žádné zdroje nerostných surovin ani geologické nebo paleontologické památky. (Rambousková, 2010)
4.5 Pedologické poměry Zvodněné aluviální štěrky Dyjské nivy dosahují mocnosti 4 – 10 m a jsou překryty jílovým až hlinitým materiálem o mocnosti 2 – 3 m. Vodní režim černozemí na hlinitých spraších, které na řešeném území převládají, je poměrně vyrovnaný. Tyto půdy dobře zadržují srážkovou vodu, přesto zde dochází pod vlivem silného výparu k proschnutí profilu do hloubky (především v horkých letních měsících). (Rambousková, 2010) Vyskytující se černozemě nejsou hluboké. Pod vrstvou asi 30 cm se nachází jemný písek, který je chudý na minerály nebo štěrkové podloží, které působí melioračně. Někdy písky a štěrky vystupují až na povrch. (Riedl, 1955)
43
4.6 Geomorfologické členění Systém:
Alpsko-himalájský
Provincie:
Západní Karpaty
Subprovincie: Vněkarpatské sníženiny Oblast:
Západní Vněkarpatské sníženiny
Celek:
Dyjsko-svratecký úval
Podcelek:
Drnholecká pahorkatina
Okrsek:
Olbramovická pahorkatina
Olbramovická pahorkatina je nížinná pahorkatina se sklonem k JV. Nacházejí se zde neogenní a čtvrtohorní usazeniny, jihovýchodní okraj je lemován akumulačními říčními terasami Jihlavy a Dyje. Nejvyšším bodem je Dvorská s 269,7 m. (Demek, 2006)
4.7 Biogeografické členění ČR Provincie:
Panonská (Pannonie)
Podprovincie:
Severopanonská
Bioregion:
Lechovický
Biochory:
1RE - Plošiny na spraších 1. v.s. 1Db - Podmáčené sníženiny na bazických zeminách 1. v.s.
4.7.1 Lechovický bioregion (č. 4.1) Celá kapitola byla zpracována dle Culka (1996), pokud není uvedeno jinak. Plocha celého Lechovického bioregionu je 1 085 km2. Je převážně tvořen štěrkopískovými terasami s pokryvy spraší a ostrůvky krystalinika. Mimo severení svahy zde převažuje 1. dubový vegetační stupeň. Potenciální vegetaci zde tvoří dubohabrové háje a teplomilné doubravy. Bioregion představuje část severopanonské podprovincie ovlivněné srážkovým stínem, sousedstvím hercynských bioregionů a s charakteristickým výskytem acidofilních druhů. Dnes je zde biodiverzita nízká, protože je to starosídelní oblast. Dominují zde pole, travinobylinná lada je vzácná, lesíky jsou výhradně akátové a v luzích vrbové nebo topolové. 44
4.7.1.1 Horniny a reliéf Horninové podloží tvoří nezpevněné sedimenty mořského neogénu – jíly, písky, štěrky, místy pevněji stmelené a v různé míře vápnité. Tyto sedimenty jsou často pohřbeny pod pleistocénními terasovými štěrkopísky. Oba typy hornin jsou překryty nepříliš mocnou vrstvou spraše. Starší pevné skalní podloží je většinou tvořeno granodiority a příbuznými horninami. Místy se významně uplatňují mladé nivní sedimenty. Reliéf je z velké části rovinný a místy přechází do pahorkatin.
4.7.1.2 Podnebí Dle Quitta (1971) leží téměř celý bioregion v teplé oblasti T4, která je v ČR nejteplejší. Podnebí je výrazně teplé a nejsušší na Moravě, protože se zde uplatňuje srážkový stín Českomoravské vrchoviny. Vzhledem k plochému reliéfu je celá oblast vystavena převážně západnímu proudění. Významné jsou také jihovýchodní větry přinášející v zimě déšť a v létě sucho nebo bouřky. Jižní větry přinášejí malou vlhkost vzduchu a vzápětí mají velké vysoušecí schopnosti. V některých měsících bývají i severní větry suché. Větry směrů západních jsou vždy vlhčí, ale výpar je při nich větší než v bezvětří. (Riedl, 1955)
4.7.1.3 Půdy Převažují zde typické černozemě na spraších. Od Znojma až po Pohořelice se vyskytují karbonátové formy černozemí, které jsou však často poškozené erozí. Ve sníženinách a nivách se nacházejí typické černice.
4.7.1.4 Biota Lechovického bioregionu Potenciálně větší část území bioregionu pokrývají dubohabřiny, zejména teplomilné
panonské
(Primulo
veris-Carpinetum),
okrajově
neprolínající
i s hercynskými háji (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na extrémních vysychavých stanovištích možno předpokládat teplomilné doubravy, zřejmě se šípákem. Potenciálně největší plochy zřejmě zaujímalo Quercetum pubescenty-roboris ze svazu Aceri tatarici-quercion, řidčeji se objevovalo i Corn-Quercetum a Potentillo albaeQuercetum. Podél menších toků lze předpokládat Pruno-Fraxinetum.
45
Z fauny zde můžeme najít kudlanku nábožnou, pakudlanku jižní nebo pestrokřídlece podražcového a z plazů například ještěrku zelenou. Pro rozsáhlé lány tohoto bioregionu je charakteristický výskyt dropa velkého, lindušky úhorní a dytíka úhorního. Drobné vodní toky náležely do pásma pstruhového, ale dnes jsou téměř bez ryb. Z významných druhů můžeme jmenovat: •
savci – ježek východní, myšice malooká, netopýr brvitý;
•
ptáci – husa velká, zrzohlávka vrubozobá, luňák červený, raroh velký, vodouš rudonohý, vlha pestrá, strakapoud jižní, břehule říční, cvrčilka slavíková, sýkořice vousatá, moudivláček lužní, ťuhýk menší, ťuhýk rudohlavý, havran polní;
•
obojživelníci – skokan štíhlý;
•
plazi – ještěrka zelená;
•
měkkýši – páskovka žíhaná, hlemýžď zahradní, křenatka vrásčitá, trojlaločka pyskatá;
•
hmyz – kobylka, kobylka sága, saranče, srpice komárovec, pestrokřídlec podražcový, žluťásek, můry, vřetenuška, píďalka, drvopleň, drobníček, zavíječi, pakudlanka jižní, kutilka, kudlanka nábožná, střevlík;
•
korýši – žábronožka.
4.7.1.5 Současný stav krajiny Osídlení
je
velmi
staré,
kontinuální
od
neolitu.
Zejména
východní
a jihovýchodní část bioregionu byla odlesněna již v prehistorických dobách a dnes je bez přirozené lesní vegetace. Charakteristickým jevem jsou pole, sady, místy i vinice. Zato chráněných území je zde vyhlášeno relativně málo.
4.7.2 1RE - Plošiny na spraších 1. v.s. Celá kapitola byla zpracována dle Culka (2005), pokud není uvedeno jinak. V Lechovickém bioregionu zabírá plochu 301 km2. Reliéf tvoří velmi rozsáhlé plošiny, které na vzdálenost 4 km nemají větší převýšení než 50 metrů. Vyskytují se na sprašových překryvech štěrkopískových teras a substrátem je karbonátová spraš. 46
Půdy jsou téměř výhradně typické černozemě s tmavohnědošedou barvou. Stálé vodní toky zde téměř chybí, a pokud zde jsou, tak se zde vyvinuly úzké nivy s černicemi. Klima je velmi teplé a suché (T4), přízemní teplotní inverze jsou nevýrazné. Nebezpečím je na velkých holých pláních silný vítr a následná větrná eroze. Předpokládá se zde potenciální výskyt panonské teplomilné doubravy ze svazu Aceri
tataricum-Quercion
prvosenkové
dubohabřiny
(Quercetum pubescenti-roboris),
případně
panonské
(Primulo veris-Carpinetum).
potočních
niv
U
lze
předpokládat vegetaci olšových jasenin (Pruno-Fraxinetum). Přirozená nelesní vegetace je vzácná. Současné využití krajiny:
lesy 1 %, travní p. 0 %, vodní pl. 1 %, pole 85 %, sady a vinice 6,5 %, sídla 4 %, ostatní 2,5 %.
Pole tvoří maximální podíl tohoto typu biochory a tvoří extrémně velké celky. Ohraničena jsou především komunikacemi a větrolamy. Lesy jsou zastoupeny ojediněle akátovými a topolovými remízky. Dřevinná vegetace je tvořena především větrolamy. Travinatobylinnou vegetaci zastupují hlavně ruderální porosty v příkopech silnic.
4.7.3 1Db - Podmáčené sníženiny na bazických zeminách 1. v.s. Celá kapitola byla zpracována dle Culka (2005), pokud není uvedeno jinak. Tyto sníženiny jsou zpravidla velmi široké a ploché, většinou zahrnují i širší, dlouho nezaplavované luhy. Jsou vyvinuty převážně na neogenních slínech a fluviálních sedimentech. Půdy jsou díky výstupu podzemních pramenů nasycených solemi a také vlivem suchého klimatu (T4) zasolené. Vlivem depresní polohy jsou zde silnější teplotní inverze, které spolu s vlhčími půdami omezují existenci teplomilné a suchomilné bioty. Přirozené lesní porosty se prakticky nezachovaly, potenciální stanoviště odpovídají na vlhčích místech olšovým jaseninám (Pruno-Fraxinetum) a na sušších místech
panonským
prvosenkovým
dubohabřinám
(Primulo
veris-Carpinetum)
a panonským teplomilným doubravám ze svazu Aceri tatarici-Quercion. Současné využití krajiny:
lesy 3 %, travní p. 2,5 %, vodní pl. 9 %, pole 75 %, sady 3,5 %, sídla 4,5 %, ostatní 2,5 %. 47
4.8 Potenciální přirozená vegetace Dle Löwa (1995) byly převedeny BPEJ5 a lesní typy, které se vyskytují na zájmovém území, na STG6. Vzhledem k tomu, že se zde dlouhodobě zemědělsky hospodaří a lesní porosty byly odstraněny ve velmi vzdálené minulosti, nemusí lesní typ určený pro LHP7 přesně sedět. Proto je předpokládáno, že potenciální přirozená vegetace určená z BPEJ je přesnější. Převodem byla zjištěna následující potenciální přirozená vegetace:
4.8.1 Ligustri-querceta arenosa - doubravy s ptačím zobem na píscích, (LiQar inf), 1 B-BD 2-3 Tento typ potenciální přirozené vegetace převažuje na lokalitě dle převodního klíče lesních typů na STG. Celá kapitola byla zpracována dle Bučka a Laciny (1993).
4.8.1.1 Charakteristické rysy ekotopu Plochý mírně zvlněný terén vátých písků, v nadmořské výšce okolo 200 m, v klimaticky nejteplejší oblasti T 4. Překryvy písků jsou menší mocnosti a zpravidla spočívají na vápnitých jílech, příměs písků místy tvoří spraše a sprašové hlíny.
4.8.1.2 Přírodní stav biocenóz V dřevinném patře lze předpokládat dominanci dubů. V různém vzájemném poměru se vyskytovaly dub letní (Quercus robur), dub zimní (Q. petraea agg.), dub cer (Q. cerris), nelze vyloučit ani účast dubu pýřitého (Q. pubescens). Z dalších dřevin se mohou vyskytovat lípa srdčitá (Tilia cordata), habr (Carpinus betulus), z keřů nejčastěji ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a hloh obecný (Crataegus laevigata). V synusii podrostu bývají často dominantní druhy trávovitého vzhledu, zejména lipnice úzkolistá (Poa angustifolia), kostřava ovčí (Festuca ovina), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), lipnice hajní (Poa nemoralis), nápadná je ostřice
5
Bonitovaná půdně ekologická jednotka Skupina typů geobiocénů 7 Lesní hospodářský plán 6
48
Fritschova (Carex fritschii), považovaná za diferenciální druh. Spektrum bylinných druhů může být neobyčejně pestré. K nejčastějším patří konvalinka vonná (Convallaria majalis), černýš luční (Melampyrum pratense), bukvice lékařská (Betonica officinalis), mochna bílá (Potentilla alba), mařinka barvířská (Asperula tinctoria), jetel podhorní (Trifolium alpestre), kosatec různobarvý (Iris variegata) aj.
4.8.1.3 Aktuální stav biocenóz Část lokalit je využívána jako orná půda, časté jsou vinice a sady s teplomilnými ovocnými dřevinami. Dominantní dřevinou hospodářských lesů je borovice lesní, pouze ostrůvkovitě se zachovaly doubravy. Časté jsou také akátové porosty.
4.8.1.4 Význam a ohrožení Zemědělsky i lesnicky středně produktivní, orná půda je velmi silně ohrožována větrnou erozí. Lesní porosty mají proto výjimečně velký půdoochranný význam. Zachované zbytky přírodě blízkých doubrav vynikají vysokou biodiverzitou. Při umělé obnově lesních porostů s celoplošnou přípravou půdy dochází k totální destrukci druhového bohatství rostlin i živočichů.
4.8.1.5 Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES Kosterní dřevinou nově zakládaných biocenter i biokoridorů by měl být dub letní, doplňkovými stromy jsou další druhy dubů a lípa srdčitá, z keřů jsou vhodné zejména ptačí zob obecný, hloh obecný, řešetlák počistivý, na okrajích biocenter a biokoridorů je vhodné vysazovat i trnku obecnou, růži šípkovou, brslen bradavičnatý. V přírodě blízkých lesních porostech lokálních biocenter je nutno preferovat přirozenou obnovu dubů tak, aby byla zachována genetická rozmanitost a původnost populací.
4.8.1.6 Návaznost na jiné klasifikační systémy V geobotanické mapě byly segmenty této skupiny mapovány v rámci subxerofilních doubrav (Q), v mapě potenciální přirozené vegetace v rámci jednotky subkontinentální ostřicová doubrava (32). Z typologických jednotek ÚHÚL8 náleží do doubrav na píscích většina lesních typů souboru (habrová) doubrava na píscích (1 S) na
8
Ústav pro hospodářskou úpravu lesa
49
Moravě. V geobotanickém systému jsou tato společenstva nově řazena do svazu Aceri tatarici-Quercion, asociace Carici fritschii-Quercetum roboris (Chytrý, 1995).
4.8.2 Ligustri-querceta - doubravy s ptačím zobem, (LiQ), 1 BD 3 Tento typ potenciální přirozené vegetace převažuje dle převodního klíče BPEJ na STG. Celá kapitola byla zpracována dle Bučka a Laciny (1993).
4.8.2.1 Charakteristické rysy ekotopu Těžiště rozšíření je na sprašových překryvech nížinných plošin a mírných svahů přiléhajících pahorkatin v nejteplejší klimatické oblasti T 4, do nadmořských výšek 250 - 300 m. Na vápnitých spraších vznikly pod lesními porosty hnědozemě, potenciálně k této skupině patří i segmenty černozemí. Obvykle se jedná o půdy hluboké, vždy minerálně velmi dobře zásobené, v letním období vysýchavé.
4.8.2.2 Přírodní stav biocenóz Hlavní dřevinou je průměrně vzrůstný dub zimní (Quercus petraea agg.), někdy se přidružují dub pýřitý (Quercus pubescens) a dub cer (Quercus cerris). Dřevinné patro je druhově bohaté, pravidelně jsou přimíšeny lípa srdčitá (Tilia cordata), babyka (Acer campestre), habr (Carpinus betulus), jeřáb břek (Sorbus torminalis), výjimečně i jeřáb muk (Sorbus aria) a jeřáb oskeruše (Sorbus domestica). Charakteristické je často až souvisle zapojené keřové patro, druhově bohaté, tvořené teplomilnými druhy. Vždy se vyskytuje alespoň některý z bazifilních mezotrofů a eutrofních bazifytů - ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), dřín obecný (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), višeň křovitá (Cerasus fruticosa), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), růže galská (Rosa gallica). Dále se v keřovém patře uplatňuje svída krvavá (Swida sanguinea), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus) a hlohy (Crataegus laevigata, C. monogyna). V druhově velmi bohaté synusii podrostu se vyskytují teplomilné mezotrofní druhy s význačným podílem druhů s kalcifilní tendencí. Pravidelně, často až dominantně zde rostou válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice horská (Carex montana), ostřice nízká (Carex 50
humilis), ostřice Micheliho (Carex michelii), lipnice hajní (Poa nemoralis), lipnice úzkolistá (Poa angustifolia), strdivka zbarvená (Melica picta). Z nápadných kalcifilních bylin zde charakteristicky rostou medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), kamejka modronachová (Buglossoides purpurocaerulea), třemdava bílá (Dictamnus albus), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma), hvězdnice chlumní (Aster amellus), plamének přímý (Clematis recta), kosatec různobarvý (Iris variegata), kosatec trávolistý (Iris graminea), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), violka divotvárná (Viola mirabilis), violka srstnatá (Viola hirta), plicník měkký (Pulmonaria mollis), prvosenka jarní (Primula veris), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum) a jiné. Přidružují se typické hájové mezotrofy jako například hrachor černý (Lathyrus niger), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea).
4.8.2.3 Aktuální stav biocenóz Většinou jsou tyto plochy využívány zemědělsky jako pole, částečně jako sady teplomilných dřevin (broskvoně, meruňky, mandloně) a vinice. Tam, kde tisícileté kontinuální zemědělské využívání zabránilo v postglaciálním období vývoji lesních biocenóz, se zachovaly černozemě. Na svazích členitých pahorkatin jsou místy zbytky druhově velmi bohatých postagrárních lad, které se svým druhovým složením blíží východoevropským stepím. Typicky na nich rostou kavyly (Stipa joannis, S. capillata aj.), kozinec bezlodyžný (Astragalus excapus), katrán tatarský (Crambe tataria), sinokvět měkký (Jurinea mollis), hlaváček jarní (Adonis vernalis) a jiné. Velmi vzácně se vyskytuje mandloň nízká (Amygdalus nana), častější bývá višeň křovitá (Cerasus fruticosa). V intenzívně využívané zemědělské krajině se trvalá vegetace zachovala jen fragmentárně, často zde samovolně vznikají dřevinná společenstva s dominancí allochtonních dřevin akátu a kustovnice cizí a také některých zplanělých ovocných druhů. Svahy členitých pahorkatin s překryvy spraší byly v 70. a 80. letech velkoplošně terasovány, na svazích teras došlo k rozvoji ruderálních druhů.
51
Lesy se zachovaly jen výjimečně, obvykle na členitém reliéfu. Kromě přírodě blízkých dubových pařezin jsou časté akátiny. Na zorněných plošinách byla pole v 50. letech rozčleněna liniemi větrolamů s převahou nepůvodních dřevin.
4.8.2.4 Význam a ohrožení Zemědělsky
vysoce
produktivní
lokality,
lesnicky
produkčně
mírně
podprůměrné. Všechny zbytky přírodě blízkých lesních společenstev i postagrárních stepních lad jsou neobyčejně významné jako refugia celé řady vzácných a ohrožených teplomilných druhů rostlin a živočichů, patří ke společenstvům s nejvyšší biodiverzitou. Pole jsou významně ohrožena větrnou erozí, na svazích dochází k častým projevům vodní eroze, místy vznikly hluboké strže. Přírodě blízké lokality lad jsou často narušovány ruderalizací a rozvojem invazních neofytů - akát, kustovnice cizí, lékořice lékařská a jiné. K degradaci bylinného patra lesů dochází v oborách s intenzivním chovem zvěře.
4.8.2.5 Cílový stav biocenóz ve skladebných prvcích ÚSES Cílovým společenstvem biocenter jsou doubravy dubu zimního s druhově bohatým keřovým patrem a s hojnější příměsí habru, lípy srdčité, jeřábu břeku, babyky, může se vyskytovat i dub pýřitý a dub cer. Při zakládání nových biocenter a biokoridorů je nutno používat semenný materiál populací dubů místní provenience, neboť je velmi pravděpodobný výskyt nově determinovaných jihoevropských taxonů. Z keřů lze vysazovat všechny druhy, uvedené v popisu přírodního stavu biocenóz, nikdy by neměly chybět ptačí zob obecný, dřín obecný, svída krvavá a řešetlák počistivý.
4.8.2.6 Návaznost na jiné klasifikační systémy V geobotanické mapě byly segmenty této skupiny mapovány v rámci vegetační jednotky subxerofilní doubravy (Q), v mapě potenciální přirozené vegetace v rámci jednotky sprašová doubrava (31). Z geobotanických syntaxonů lesů je doubravám s ptačím zobem nejbližší asociace Quercetum pubescenti-roboris ze svazu Aceri tatarici-Quercion. Společenstva lesních lemů jsou řazena do svazu Geranion sanguinei, přírodě blízká křovinná společenstva do asociace Prunetum tenellae. Díky neobyčejnému druhovému bohatství stepních lad je zde vymezena celá řada syntaxonů 52
v rámci svazů Bromion erecti a částečně i Festucion vallesiacae. Z typologických jednotek ÚHÚL sem patří jihomoravské výskyty sprašových habrových doubrav (1 H) a některé typy bohatých habrových doubrav (1 B) a suchých doubrav (1 C).
53
5 METODIKA 5.1 Přípravné práce Před zahájením terénních prací bylo nutné získat mapové podklady. Bylo zažádáno na ČÚZK9 o rastrovou základní mapu ČR v měřítku 1:10 000, ortofoto v měřítku 1:5 000 a ZABAGED10 (polohopis i výškopis) v měřítku 1:10 000. Byla také podána žádost na ÚHUL (pobočka v Brně) o data z LHP, a to jak současná, tak historická. Bohužel nejstarší dohledané LHP je pouze z roku 1990. Ohledně lokálních ÚSES byly kontaktovány všechny obce dotčených katastrálních území. Starosta obce Vlasatice poskytl jako podklad pro vypracování diplomové práce komplexní pozemkové úpravy obce a Plán společných zařízení a starosta obce Branišovice nově schválený Územní plán obce. Generel místního systému ekologické stability katastrálního území Trnové Pole a Jiřice u Miroslavi byl poskytnut Odborem životního prostředí Městského úřadu Moravský Krumlov ve formě naskenované mapy a Územně analytické podklady správního území Pohořelic, jakožto obce s rozšířenou působností, byly nalezeny na úřední desce internetových stránek obce. Před hodnocením zastoupení základních a doplňkových dřevin (metodika je uvedena v kapitole 5.3.2.3 a výsledky v kapitole 6.3.1), bylo nutné určit STG na daném území. Pro určení STG se použila Rukověť projektanta místního územního systému (Löw, 1995), kde je v přílohách uveden postup převodu jak BPEJ, tak i lesních typů na STG. BPEJ byly získány ze stránek Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, kde jsou uvedeny v katastru nemovitostí. Lesní typ byl získán z LHP, které poskytl ÚHUL. Protože je území již dlouhodobě odlesněné a půdy jsou již čistě jen zemědělské, dá se považovat převod z BPEJ za přesnější než dle lesních typů. Názvosloví dřevin bylo převzato z Klíče ke květeně České republiky (Kubát, 2002).
9
Český úřad zeměměřický a katastrální Základní báze geografických dat
10
54
5.2 Terénní práce Terénní práce probíhaly ve velké intenzitě v průběhu září a října 2010 a poslední doplňující terénní práce byly provedeny ještě začátkem dubna 2011. Během všech terénních průzkumů byla pořizována fotodokumentace. Terénní šetření bylo provedeno v celém větrolamu, nikoliv pouze na zkusných plochách. Výhodou tohoto šetření je zachycení změny probíhající po celé délce pásu. Nevýhodou však je, že tato metoda není vhodná pro podrobný popis prostorové stavby pásu. Při terénním šetření byl proveden soupis druhů dřevin v jednotlivých větrolamech, které byly při výrazné změně dřevinné skladby často rozděleny na dílčí části. Každý větrolam je označen arabskou číslicí (od č. 1 až po č. 21) a dílčí části větrolamů jsou označeny malými písmeny abecedy (použito a – f). Celkem byl proveden dendrologický průzkum v 21 větrolamech, které byly rozčleněny na 39 dílčích částí. V každé dílčí části bylo v terénu odhadnuto procentuální zastoupení jednotlivých druhů stromů, u keřů se procentuální zastoupení již nehodnotilo. V každém segmentu bylo provedeno hodnocení dle metodiky „Optimalizace funkcí větrolamů v zemědělské krajině“ od Podhrázské (2008). Zde se v části „Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů“ hodnotily větrolamy jako samostatný liniový prvek (část A) a také jako systém větrolamů (část B). Pro vyhodnocení části A se v terénu měřila šířka větrolamu (pomocí GPS a krokování), hodnotilo se procentuální zastoupení základních a doplňkových dřevin (určeno dle STG – viz. dále), mezernatost větrolamu a vertikální uspořádání dřevin a keřů.
5.3 Kancelářské práce 5.3.1 Zpracování tabulek, grafů a map Po terénních pracích následovalo jejich zpracování do formy tabulek, grafů a map. Nejdříve byla vytvořena tabulka Procentuální zastoupení dřevin v jednotlivých částech větrolamů (Příloha 9). Na základě zmíněné tabulky a terénních prací mohla být vyplněna tabulka části A z metody hodnocení a kategorizace větrolamů od Podhrázské (2008), která je vložena v Příloze 4. V části A-2 se při hodnocení zastoupení základních a doplňkových dřevin přiřadilo zastoupení všem keřům 2 %, protože keře ve 55
větrolamech tvoří nedílnou součást a přesné procentuální zastoupení nebylo v terénu určováno. Vzhledem k přísnosti hodnocení základních a doplňkových dřevin v metodice od Podhrázské (2008), bylo vytvořeno vlastní hodnocení, do kterého byly započítány všechny domácí dřeviny, které patří do 1. a 2. vegetačního stupně (určeno dle geobiocenologické formule v tabulce Vlastnosti druhů dřevin, které je uvedena v Příloze 8). Konkrétně byl vyřazen javor horský, vrba křehká a jilm horský. Na základě původních a upravených kritérií v metodice byly vytvořeny grafy (Graf 43 a Graf 44), ve kterých je vidět srovnání celkových výsledků kategorizace liniových prvků. Na základě tabulky uvádějící vlastnosti jednotlivých dřevin z disertační práce od Kolibáčové (2000) byla vytvořena velmi podobná tabulka, jen v menším rozsahu. Tabulka Vlastnosti druhů dřevin je uvedena v Příloze 8. Pomocí vlastností dřevin, konkrétně dosažitelný věk a rychlost růstu, a tabulky z Přílohy 9 (Procentuální zastoupení dřevin v jednotlivých částech větrolamů), byly vytvořeny grafy Počet druhů dřevin v jednotlivých částech větrolamů dle rychlosti růstu (rychle, středně, pomalu rostoucí) a Počet druhů dřevin v jednotlivých částech větrolamů dle dlouhověkosti (dlouhověký, středněvěky, krátkověký a extrémně krátkověký). Tyto grafy jsou uvedeny v Příloze 15. Tabulka s vlastnostmi větrolamů, která je uvedena v Příloze 5, byla vytvořena na základě měření z terénu (šířka větrolamu a přibližný počet řad), měření v programu ArcMap (délka větrolamů a orientace) a věk s výškou dřevin byl převzat z LHP. Počet řad je uveden pouze pro stromy, keře zde nejsou započítány, avšak u větrolamů je minimálně jedna řada keřů z každé strany. Ve veškerých tabulkách je veden topol jako topol kanadský (Populus x canadensis), i když je možné, že se na lokalitě vyskytuje topol černý (Populus nigra). Jednotlivé znaky pro přesné určení nebyly sledovány, protože to práce přímo nevyžaduje a také proto, že se větvičky s potřebnými znaky nachází příliš vysoko. Topol byl určen jako topol kanadský, protože se předpokládá, že v době výsadeb větrolamů se často v ČR vysazoval. I kdyby to byl topol černý, pravděpodobně by se jednalo o kultivar, který zde byl vysazován vegetativně, a proto lze počítat se zúženou genetickou variabilitou, což je pro ÚSES nevhodná vlastnost. Z výškopisné části ZABAGED byl v programu ArcGis vytvořen digitální model terénu. Pomocí průměrných výšek a šířek větrolamů se vymodelovala jejich síť. Při 56
spojení těchto dvou modelů a nastavení hodnot působení větru v jednotlivých směrech dle větrné růžice, vznikly modely přibližné účinnosti větrolamů pro každý z těchto 8 hlavních směrů větru. Pro převládající dva směry větru v tomto území (SZ a SV) jsou uvedeny modely v Příloze 16. Ostatní modely jsou na přiloženém CD. Vzniklé modely jsou opravdu jen přibližné, nepočítá se zde s prodouvavostí větrolamů, s působením větrolamů na jejich návětrné straně, ani s rychlostmi větru a ostatními porosty na lokalitě (převážně břehové porosty). Tato vizualizace spíše slouží pro představu, co lze za pomoci vhodných programů modelovat při práci s větrolamy. V části B (kategorizace systému liniových prvků) metodiky „Optimalizace funkcí větrolamů v zemědělské krajině“ se hodnotily parametry vymezující vzdálenost rozmístění sítě OLP, začlenění prvku do terénu (geomorfologické i klimatické vazby) a parametry krajinně-ekologické navazující na infrastrukturu krajiny a ÚSES. Tato část byla hodnocena za pomoci programu ArcGis. V části B-2 bylo hodnoceno začlenění prvků do terénu v souladu s geomorfologií pomocí vytvořeného DMT11. Také se v této části přihlíží k postavení větrolamů vzhledem ke směru převažujících větrů. Na lokalitě převažují severozápadní větry a o trochu méně severovýchodní. Větrolamy jsou většinou situovány s rozdílem okolo 20 ° od kolmého směru k větrům (SZ a SV). Dále byl změřen odstup jednotlivých prvků OLP (hlavních a vedlejších), který se posuzuje v části B-1 a pomocí změřené délky (v programu ArcGis) a šířky (v terénu) bylo stanoveno, zda mají větrolamy parametry LBK12, což se hodnotí v části B-3. Popis metodiky je uveden v následující kapitole č. 5.3.2.
5.3.2 Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů Celá kapitola byla zpracována dle Podhrázské (2008),pokud není uvedeno jinak. Tato metodika byla založena na principu kategorizaci parametrů jednotlivých větrolamů (druhové složení, stáří porostu, funkční typ a jeho horizontální a vertikální parametry) = část A. Dále pak na kategorizaci soustavy liniových prvků = část B. Výsledkem je bodovací systém, který vychází z charakteristik referenčních kritérií. Bodové hodnocení závisí na tom, jak se větrolamy odchylují od optima.
11 12
Digitální model terénu Lokální biokoridor
57
5.3.2.1 Podklady pro kategorizaci Terénním průzkumem se nejprve zjistí současný stav liniových vegetačních prvků a provede se podrobný popis. Teprve potom je možno přistoupit k hodnocení jednotlivých parametrů.
5.3.2.2 Obecné požadavky na funkční stav větrolamů Prostorové parametry Hodnocení je odvozeno od míry odchylky šířky pásu od optima, což se považuje 12 m, ale tolerovatelné jsou parametry minimálně 6 m a maximálně 15 m. Funkční výška větrolamu je 12 – 15 m. Druhová skladba Druhová skladba vychází z podkladů využívaných především v lesnictví (lesnická typologie, STG, mapy BPEJ). Oproti lesním společenstvům je v OLP větší zastoupení křovin. Jejich podíl je 30 – 50 %. Křoviny nejsou umístěny jen na okraji, ale často tvoří i podrost pod stromy. Pro potřeby hodnocení dřevin v OLP se člení na stromy základní, stromy doplňkové a křoviny (viz. kapitola 5.3.2.4). Stromy základní jsou charakteristické pro dané přírodní podmínky. Mohou tvořit 40 – 70 % z celkového počtu stromů. Stromy doplňkové jsou všechny ostatní druhy stromů vhodné do daných ekologických podmínek. Zvyšují celkovou druhovou diverzitu větrolamu. Jejich podíl by se měl pohybovat do 30 %. Nezastupitelnou složkou větrolamů jsou křoviny. Při okrajích se vysazují světlomilné a ve střední části mohou být křoviny podrostové. Jsou velmi významné pro druhovou biodiverzitu, slouží jako úkryty a zdroj potravy. Zabraňují také přízemnímu proudění vzdušných mas, zachycují půdní částice a sníh. Doporučený podíl křovin je 20 – 50 % plochy pásu. Dřeviny v OLP musí plnit nejen funkční kritéria, ale také funkci interakčních prvků nebo i lokálních biokoridorů zakládaných na zemědělských půdách. Horizontální a vertikální funkčnost Horizontální funkčnost je dána plošnou mezerovitostí porostu a vertikální funkčnost závisí na hustotě větrolamu, která je dána šířkou, druhovou skladbou 58
a sponem dřevin. Větrolam by měl být tvořen 6 – 8 řadami stromů a 4 řadami keřů. Jednotlivé druhy dřevin jsou vysazovány ve skupinkách a keře jsou střídány po 10 – 60 metrech.
5.3.2.3 Kategorizace Metodika kategorizace větrolamů vychází z těchto úrovní: 1. Kategorizace liniového vegetačního prvku: Tabulka 3: Část A metody hodnocení a kategorizace větrolamů
A. Kategorizace liniového prvku A-1 parametry prostorové (kvantitativní úroveň), kritérium – typ OLP A-1.1.
1-2 linie dřevin (keřů)
šířka do 7 m
1
A-1.2.
více liniový
šířka do 15 m
2
A-1.3.
více liniový
šířka nad 15 m
3
A-2 parametry zastoupení druhů dřevin a keřů A-2.1.
zastoupení základních a doplňkových dřevin do 30 %
1
A-2.2.
zastoupení základních a doplňkových dřevin 50 – 31 %
2
A-2.3.
zastoupení základních a doplňkových dřevin nad 51 %
3
A-3 parametry horizontálního uspořádání dřevin a keřů A-3.1.
mezernatost (nefunkčnost) porostu přesahuje 50 % plochy
1
A-3.2.
mezernatost(nefunkčnost) porostu do 30 % plochy
2
A-3.3.
mezernatost (nefunkčnost) porostu do 10 % plochy
3
A-4 parametry vertikálního uspořádání dřevin a keřů A-4.1.
funkční dřevinné patro zastoupeno do 50 %
1
A-4.2.
funkční 1 etážové dřevinné patro zastoupeno více jak 50 %
2
A-4.3.
funkční etážová struktura více jak 50 %
3
59
2. Kat egoriz ace s ys t ém u li niových veget ační ch prvků v kraji ně: Tabulka 4: Část B metody hodnocení a kategorizace větrolamů
B. Kategorizace systému OLP v krajině B-1
B-2
B-3
parametry vymezující vzdálenosti rozmístění prvků sítě OLP B-1.1. prvky nejsou uspořádány v systému
1
B-1.2.
2
prvky jsou uspořádány v systému neodpovídající optimu nad 50%
B-1.3. prvky jsou uspořádány v systému neodpovídající optimu do 30 % parametry začlenění prvků do terénu B-2.1. umístění prvků z více než 50% není v souladu s morfologii terénu a směry větru
3 1
B-2.2.
umístění prvků z 31–50 % jsou vhodně začleněny do terénu a vazbu na směry větru 2
B-2.3.
umístění prvků je z více než 50 % optimálně situováno
3
parametry krajinně-ekologické B-3.1.
prvky nemají parametry LBK do 30%
1
B-3.2. B-3.3.
prvky mají z 31- 50 % parametry LBK prvky mají z více jak 51 % parametry LBK
2 3
Bodovací systém: Tabulka 5: Bodovací systém metody hodnocení a kategorizace větrolamů
Kategorizace
Bodovací systém
A
B
funkční (doporučené)
3 body
10-12
8-9
podmíněně funkční
2 body
7-9
5-7
převážně nefunkční
1 bod
4- 6
3-4
Postup pro vyhodnocení dané lokality: 1. Přiřazení bodových hodnot dle referenčních kritérií. 2. Vyhodnocení bodových hodnot podle skupin A a B. 3. Celkové vyhodnocení na základě hodnocení skupin.
5.3.2.4 Výběr vhodných druhů dřevin pro OLP Stromy základní (1 BD, D 3) •
Acer campestre L.
javor babyka
•
Carpinus betulus L.
habr obecný
•
Quercus petraea (Mattuschka) Liebl.
dub zimní 60
•
Quercus robur L.
dub letní
•
Sorbus torminalis L.
jeřáb břek
Stromy doplňkové (1 BD, D 3) •
Acer platanoides L.
javor mléč
•
Prunus mahaleb L.
mahalebka
•
Pyrus pyraster (L.), Burgsd.
hrušeň polnička
•
Quercus pubescens Willd.
dub pýřitý
•
Sorbus aria (L.) Crantz.
jeřáb muk
•
Tilia cordata Mill.
lípa malolistá
•
Tilia platyphylla Scop.
lípa velkolistá
Keře (1 BD, D 3) •
Cornus mas L.
dřín obecný
•
Cornus sanguinea L.
svída obecná
•
Corylus avellana
líska obecná
•
Crataegus monogyna JACQ.
hloh obecný
•
Euonymus verrucosus SCOP
brslen bradavičnatý
•
Ligustrum vulgare L.
ptačí zob
•
Lonicera xylosteum L.
zimolez obecný
•
Prunus fruticosa PALL.
višeň křovitá
•
Prunus spinosa L.
trnka
•
Rhamnus catharticus L.
řešetlák počistivý
•
Rosa canina L.
růže šípková
•
Rosa gallica L.
růže nízká
•
Rosa pimpinellifolia L.
růže bedrníkolistá
•
Staphylea pinnata L.
klokoč zpeřený
•
Viburnum lantana L.
kalina tušalaj
•
Viburnum opulus L.
kalina obecná
61
5.3.3 Porovnání výsledků s jinými průzkumy Pro srovnání dřevinného složení byly vybrány následující práce: •
Kolibáčová, 2000: Dendrologický průzkum větrolamů na jižní Moravě (disertační práce).
•
Skotalová, 2010: Dendrologický průzkum větrolamů v katastru obce Šumice (bakalářská práce).
•
Paclík, 2010: Návrh techniky údržby víceřadých větrolamů s ohledem na kontinuální plnění jejich funkce v krajině (diplomová práce).
Byla vytvořena tabulka Počet větrolamů s jednotlivými druhy dřevin dle různých autorů (viz. Příloha 13), kde se v každém řádku uvádí počet větrolamů (případně biokoridorů) s nalezeným druhem dřeviny podle jednotlivých autorů a to také včetně této práce. Graf, který uvádí počet větrolamů s jednotlivými druhy dřevin dle různých autorů je uveden v Příloze 14.
62
6 VÝSLEDKY 6.1 Dendrologický průzkum pr Na řešeném ešeném území byl proveden dendrologický průzkum pr zkum ve 21 větrolamech, v které byly rozděleny leny na 39 dílčích díl částí, a to na základě změny ny dřevinného dř složení. Celkem bylo nalezeno 38 druhů druh dřevin, z toho 21 druhů stromůů a 17 druhů druh keřů. Ze zmíněných 21 druhůů stromů strom je 15 druhů domácích a 6 introdukovaných a u keřů ke je poměrr domácích ku introdukovaným 12 : 5. Tabulka s procentuální rocentuálním zastoupením domácích a introdukovaných stromů v jednotlivých segmentech větrolam ětrolamů je uvedena v Přiloze 11. Z Graf 2:: Procentuální Procentuální podíl domácích a introdukovaných dřevin d je vidět, že celkovýý procentuální podíl domácích a introdukovaných dřevin řevin se téměř tém rovná. I když je introdukovaných druhů druh méně, přesto procentuálně zastupují stejnou plochu jako dřeviny domácí.
Procentuální podíl domácích a introdukovaných dřevin ve větrolamech
introdukované 51%
domácí 49%
Graf 2: Procentuální ní podíl domácích a introdukovaných dřevin d na celém území
Nejvyšší počet nalezených druhů dřevin v jedné části větrolamu trolamu je 18 druhů druh a to v segmentuu 6a a 9b. Naopak nejnižší počet po je 5 druhů ve větrolamu trolamu 8a a 8b. Průměrně Pr se v každém větrolamu olamu vyskytuje 11 druhů dřevin. Graf s počtem čtem nalezených druhů druh v jednotlivých větrolamech trolamech je v Příloze 10. Nejčastější stromovitou dřevinou v OLP je topol kanadský (Populus ( x canadensis), ), který byl nalezen ve 31 segmentech. Hned na druhém místě míst je s výskytem
63
v 30 segmentech javorovec jasanolistý (Negundo ( aceroides)) a třetí je konečně kone náš domácí druh jasan ztepilý (Fraxinus ( excelsior), ), který se vyskytuje v 28 segmentech. Naopak mezi nejméněě četné č druhy stromů patří habr obecný (Carpinus Carpinus betulus), betulus který je zde dle STG určen jako ako základní dřevina. d Byl zaznamenán pouze v jediném segmentu stejně jako jeřáb ptačí čí (Sorbus ( aucuparia) a dub cer (Quarcus Quarcus cerris). cerris Nejpočetnějším keřem je bez černý (Sambucus Sambucus nigra) nigra a brslen evropský (Eonymus Eonymus eropaeus), eropaeus oba tyto keře byly nalezeny v 28 částech č větrolamů. Mezi nejméně zastoupené keře patří opět ty, které by zde měly tvořit řit původní p vegetaci a to líska obecná (Corylus Corylus avellana) avellana a klokoč zpeřený (Staphylea Staphylea pinnata). pinnata Graf znázorňující počet druhů dřevin řevin v jednotlivých částech větrolamů je v Příloze Př 12.
6.2 Parametry větrolamů vě Délka větrolamůů se pohybuje v rozmezí od 210 m do 2 420 m a šířkách 9 až 32 m. Průměrná délka élka všech větrolamů v je pak 878 m a průměrná rná šířka 18 m. Nejdelším větrolamem je č. 3, který se skládá ze dvou segmentů segmen a nejširším větrolamem vě je č. 2. Průměrný věk větrolamů trolamů je dle LHP 55 let a průměrná výška je 18 m. Tabulka uvádějící jednotlivé parametry větrolam ětrolamů je v Příloze 5. Nejčastěji byly na řešeném území vysázeny větrolamy s orientací SSV – JJZ (19 segmentů),
v hojném
po počtu
jsou
také
větrolamy
s orientací
ZSZ – VJV
(11 segmentů), méněě zastoupené jsou pak větrolamy ve směrech rech SV – JZ (4 segmenty), Z – V (3 segmenty) a S – J (2 segmenty). V ostatních směrech rech na daném území nebyly žádné větrolamy trolamy vysázeny.
Směry větrolamů Z-V 8%
S-J 5%
SV-JZ 10%
ZSZ-VJV 28%
SSV-JJZ SSV 49%
Graf 3: Směry větrolamů
64
6.2.1 Popis jednotlivých větrolamů Mapa se zákresem jednotlivých větrolamů je uvedena v Přiloze 18 a tabulka popisující vlastnosti větrolamů (délka, šířka, věk, výška, počet řad, orientace) je uvedena
v Příloze 5.
Na
jaře
byla
většina
větrolamů
strojově
ořezána
(viz. fotodokumentace v Příloze 17). Ve většině větrolamů, kde se vyskytují javory, jasan nebo javorovec, tak dochází ke zmlazování těchto dřevin. Nejhojněji však u javorovce jasanolistého. U větrolamů s nepřesným počtem řad dřevin již došlo buď k vykácení nebo zastíněním dřeviny samy odumřely. Velmi pravděpodobné také je, že zemědělci krajní řady postupně uorávali. Často chybí i jednotlivé dřeviny ve středních řadách. Vzhledem k ÚSES jsou větrolamy na řešeném území řazeny do interakčních prvků, protože mají vysoké zastoupení introdukovaných druhů. Větrolam 1 Leží na západní hranici katastrálního území obce Vlasatice. Vzhledem k hranicím řešeného území se nachází na severovýchodní straně. Začíná u silnice č. 396 a končí u Horního vlasatického rybníka. Hned za rybníkem na něj navazuje větrolam č. 2. Dle dřevinného zastoupení se dělí na dvě části (1a a 1b). Celý větrolam je vysázen v SV-JZ směru. V první části je nižší druhové zastoupení dřevin než ve druhé. Ze stromového patra v části 1a oproti 1b chybí lípa malolistá a hlavním rozdílem je nižší výskyt topolu kanadského. Naopak zde oproti části 1b byl nalezen v menší míře ořešák černý a dub letní. Z keřů chybí v první části netvařec, ptačí zob, hloh a řešetlák. Počet řad stromů se pohybuje mezi 6 a 7 a na okrajích jsou dochované řady keřů. Ve větrolamu silně zmlazuje pajasan žláznatý a tvoří hustý podrost. Dřevi ny: 1a:
Acer platanoides 10%, Ailanthus altissima 20%, Caragana arborescens, Fraxinus excelsior 15%, Juglans nigra 5%, Negundo aceroides 35%, Populus × canadensis 5%, Quercus robur 5%, Sambucus nigra, Ulmus glabra 5%, Viburnum lantana.
65
jilm horský 5%
topol kanadský 5%
1a javor mléčný 10%
dub letní 5%
pajasan žláznatý 20%
jasan ztepilý 15%
javorovec jasanolistý 35%
ořešák černý 5%
Graf 4: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 1a
1b:
Acer platanoides 5%, Ailanthus altissima 10%, Amorpha fruticosa, fruti Caragana arborescens, Crataegus monogyna, monogyna Fraxinus excelsior 15%, Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 20%, Populus × canadensis 35%, Rhamnus cathartica, cathartica Sambucus nigra, nigra Syringa vulgaris, Tilia cordata 10%, Ulmus glabra 5%, Viburnum lantana. lantana
1b jilm horský 5% lípa malolistá 10%
javor mléčný pajasan 5% žláznatý 10%
jasan ztepilý 15% topol kanadský 35%
javorovec jasanolistý 20%
Graf 5: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 1b
Větrolam 2 Stejně jako větrolam ětrolam 1 tvoří tvo západní hranici katastrálníhoo území obce Vlasatice a leží v severovýchodní části č řešeného území. Začíná íná na okraji Horního vlasatického rybníka a vede směrem ěrem na JZ až na křížení k s větrolamy trolamy 3 a 5. Větrolam Vě 2 je opět rozdělen len na dva segmenty dle dřevinného d složení. V segmentu 2a je mnohem vyšší druhové zastoupení dřevin řevin než v segmentu 2b. Je to zřejmě dáno blízkostí rybníka. V první části se oproti druhé vyskytují ze stromového patra v menší míře mí javory (horský i mléčný),, pajasan žláznatý, habr obecný, jasan ztepilý, dub letní, lípa malolistá a jilm 66
horský. V druhé části ásti tyto dřeviny d v procentuálním zastoupení nahrazuje převážně topol kanadský. Keřovéé patro je na druhou stranu bohatší v části 2b. Počet čet řad ř je v první části mnohem vyšší – pohybuje se okolo 11 a v druhé části ásti jen okolo 6 řad. V prvním segmentu opětt dochází ke zmlazení pajasanu žláznatého a navíc k usychání jilmu horského. Dřevi ny: 2a:
Acer platanoides 4%, Acer pseudoplatanus 10%, Ailanthus altissima 10%, Carpinus betulus 1%, Cerasus mahaleb, Euonymus europaeus, europaeus Fraxinus excelsior 15%, Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 15%, Populus × canadensis 30%, Quercus robur 5%, Sambucus nigra, Syringa vulgaris, vulgaris Tilia cordata 5%, Ulmus glabra 5%, Viburnum lantana.
lípa malolistá 5%
jilm horský 5%
2a javor mléčný 4%
dub letní 5%
javor horský 10% pajasan žláznatý 10%
habr obecný 1% jasan ztepilý 15% javorovec jasanolistý 15%
topol kanadský 30%
Graf 6: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 2a
2b:
Cerasus mahaleb, mahaleb Crataegus monogyna, Euonymus europaeus, europaeus Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 20%, Populus × canadensis 80%, Rhamnus cathartica, Rosa canina, canina Sambucus nigra, Swida sanguinea.
2b
javorovec jasanolistý 20%
topol kanadský 80%
Graf 7: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 2b
67
Větrolam 3 Větrolam 3 tvoří ří jižní hranici katastrálního území obce Branišovice a vzhledem vzhl k řešenému ešenému území se nachází v jeho severozápadní části. ásti. Vede od silnice č. 415, která prochází obcí Trnové Pole, a pokračuje pokra VJV směrem až na křížení s větrolamy 2 a 5. Je rozdělen len na dva segmenty, kde hlavním rozdílem je zastoupení javoru horského a mléčného. V segmentu 3a je navíc v menší mířee zastoupen ořešák oř černý a lípa malolistá. Celý větrolam trolam není příliš p bohatý na keřové ové patro. Vyskytuje se zde jen pár druhů, ale ne v příliš íliš četném množství. První část ást je širší a skládá se ze 7 až 9 řad, v druhé části se šířka ka a zároveň zárove počet řad již snižuje na 5 až 6. Topol je zde často vykácený Dřevi ny: 3a:
fruticosa Cerasus Acer platanoides 5%, Acer pseudoplatanus 35%, Amorpha fruticosa, avium 4%, Cerasus mahaleb, mahaleb Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 1%, Juglans regia 5%, Ligustrum vulgare, Populus × canadensis 30%, Tilia cordata 10%, Ulmus laevis 10%.
3a jilm vaz 10% lípa malolistá 10%
javor mléčný 5% javor horský 35%
topol kanadský 30% ořešák královský 5%
třešeň ptačí 4% jasan ztepilý 1%
Graf 8: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 3a
3b:
Acer platanoides 70%, Cerasus avium 2%, Fraxinus excelsior 5%, Ligustrum vulgare, Populus × canadensis 20%, Sambucus nigra, Swida sanguinea, sanguinea Ulmus laevis 3%.
68
topol kanadský 20%
3b
jilm vaz 3%
jasan ztepilý 5% třešeň ptačí 2%
javor mléčný 70%
Graf 9: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 3b
Větrolam 4 Větrolam trolam 4 leží v katastrálním území obce Trnové Pole a v severozápadní části řešeného území. zemí. Vede kolmo od větrolamu 3 JJZ směrem k Trnovopolské svodnici. Přímo na svodnici větrolam ětrolam trolam nenavazuje, ale byla tu snaha jej napojit pomocí výsadby převážně ovocných dřevin řevin ve formě form sadu. Byla zde vysazena především edevším slivoň slivo domácí a pak pouze v jednotlivých vých kusech višeň, dub letní a jeřáb ptačí. í. Všechny dřeviny d v této výsadbě jsou ve velmi špatném zdravotním stavu a často asto jsou již úplně úpln suché. V samotném větrolamu trolamu je nízký podíl keřového ke ového patra. Ze stromového patra převažuje p jasan ztepilý. Stromy zde byly zřejmě vysazeny v 5 řadách. Dřevi ny: Acer pseudoplatanus 5%, 5% Fraxinus excelsior 35%, Ligustrum vulgare, vulgare Negundo aceroides 15%, Populus × canadensis 15%, Quercus robur 5%, Rhamnus cathartica, cathartica Sambucus nigra, Tilia cordata 15%, Ulmus laevis 10%.
4 lípa malolistá 15%
jilm vaz 10%
javor horský 5% jasan ztepilý 35%
dub letní 5% topol kanadský 15%
javorovec jasanolistý 15%
Graf 10: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 4
69
Větrolam 5 Nachází se na západní hranici katastrálního území obce Vlasatice. Vzhledem k hranicím řešeného ešeného území leží větrolam v 5 téměř uprostřed. ed. Spojuje větrolam v 2 a 13 a vede SSV – JJZ směrem. ěrem. Přibližně P ve dvou třetinách je na něj ěj ze západu napojen větrolam trolam 12 a na jižním konci z východu větrolam 6. Byly zde rozlišeny tři t segmenty, které se od sebe lehce liší v dřevinném evinném složení. Rozdíly ve stromovém patře pat jsou viditelné z níže uvedených uvedenýc grafů a v keřovém patřee se vyskytuje 6 – 7 druhů keřů. Netvařec ec byl nalezen pouze v první části, ásti, líska pouze ve druhém segmentu a mahalebka pouze v části ásti 5c. Ostatní druhy keřů ke se vyskytují alespoň ve dvou segmentech. Celkem je větrolam trolam vysázen z 5 – 7 řad stromů. V části 5b a 5c dochází ve větší v míře ke zmlazení pajasanu. Dřevi ny: 5a:
Acer platanoides 1%, Ailanthus altissima 5%, Amorpha fruticosa, fruticosa Cerasus avium 2%, Crataegus monogyna, monogyna Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 30%, Ligustrum vulgare, vulgare Morus alba 2%, Negundo aceroides 15%, Populus × canadensis 45%, Quercus robur 5%, Rhamnus cathartica, cathartica Sambucus nigra, Syringa vulgaris,, Tilia cordata 5%, Ulmus laevis 5%.
lípa malolistá 5% dub letní 5%
topol kanadský 45%
jilm vaz 5%
5a javor mléčný 1%
pajasan žláznatý 5%
třešeň ptačí 2%
jasan ztepilý 15% morušovník bílý 2% javorovec jasanolistý 15%
Graf 11: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 5a
5b:
Acerr pseudoplatanus 10%, Ailanthus altissima 20%, Corylus avellana, Euonymus europaeus, europaeus Fraxinus excelsior 20%, Juglans nigra 5%, Ligustrum vulgare, Morus alba 1%, Negundo aceroides 20%, Populus × canadensis 20%, Quercus robur 4%, Rhamnus cathartica, Sambucus nigra, Syringa vulgaris.
70
topol kanadský 20%
dub letní 4%
5b javor horský 10% pajasan žláznatý 20%
javorovec jasanolistý 20% morušovník bílý 1%
jasan ztepilý 20% ořešák černý 5%
Graf 12: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 5b
5c:
Acer platanoides 5%, Ailanthus altissima 5%, Cerasus mahaleb, mahaleb Crataegus monogyna, Euonymus europaeus, europaeus Fraxinus excelsior 30%, Juglans nigra 20%, Ligustrum vulgare, vulgare Negundo aceroides 10%, Populus × canadensis 20%, Rhamnus cathartica, cathartica Syringa vulgaris, Ulmus laevis 10%.
jilm vaz 10% topol kanadský 20%
javorovec jasanolistý 10%
5cjavor mléčný 5%
pajasan žláznatý 5% jasan ztepilý 30%
ořešák černý 20%
Graf 13: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 5c
Větrolam 6 Tento větrolam trolam tvoří tvo jihozápadní hranici katastrálního trálního území obce Vlasatice a vzhledem k hranicím řešeného ř území se nachází v jihovýchodní části. č Jeho západní konec začíná na spojnici větrolamu v trolamu 5 a 13, dále pak vede VJV směrem sm k silnici spojující Troskotovice a Vlasatice. Poslední segment je zalomený zalomený ve směru sm JJV. Přibližně ve dvou třetinách řetinách na něj n kolmo navazují větrolamy trolamy 7 (severně) (severn a 17 (jižně). Větrolam trolam je složen ze tří tř segmentů. Poslední segment má úplněě jiné dřevinné d složení. Ze stromů zde převažuje evažuje lípa a z keřů tu můžeme oproti jiným segment mentům najít klokoč a svídu. Segment 6a se od segmentu 6b liší většinou v pouze v procentuálním zastoupení jednotlivých druhů stromů. strom Jediným větším rozdílem je, že v 6a byl na okraji vysázen 71
brslen a v 6b šeřík. ík. V celém větrolamu v bylo dohledáno 4 až 6 řad strom tromů a na okrajích nyní nespočítatelný počet čet řad keřů. Dřevi ny: 6a:
Acer platanoides 5%, Acer pseudoplatanus 10%, Ailanthus altissima 9%, Caragana arborescens, arborescens Cerasus avium 1%, Cerasus mahaleb, mahaleb Crataegus monogyna, Euonymus europaeus, europaeus Fraxinus excelsior 15%, Juglans nigra 10%, Ligustrum vulgare, vulgare Negundo aceroides 20%, Populus × canadensis 20%, Rhamnus cathartica, cathartica Rosa canina, Sambucus nigra, Symphoricarpus albus, albus Ulmus laevis 10%. 10%
6ajavor mléčný
jilm vaz 10%
5%
javor horský 10% pajasan žláznatý 9% třešeň ptačí 1%
topol kanadský 20% javorovec jasanolistý 20%
jasan ztepilý ořešák černý 15% 10%
Graf 14: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 6a
6b:
Acer pseudoplatanus 10%, Ailanthus altissima 5%, Caragana arborescens, arborescens Cerasus avium 10%, Cerasus mahaleb, Crataegus monogyna, monogyna Fraxinus excelsior 10%, Juglans nigra 5%, Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 40%, Populus × canadensis 15%, Rhamnus cathartica, Rosa canina, canina Sambucus nigra, Symphoricarpus albus, albus Syringa vulgaris, Ulmus laevis 5%.
topol kanadský 15%
jilm vaz 5%
6b
javor horský pajasan žláznatý 10% 5% třešeň ptačí 10%
javorovec jasanolistý 40%
jasan ztepilý 10% ořešák černý 5%
Graf 15: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 6b
72
6c:
Acer pseudoplatanus 10%, Amorpha fruticosa, Cerasus avium 9%, Cerasus mahaleb, Euonymus europaeus, europaeus Fraxinus excelsior 1%, Ligustrum vulgare, vulgare Negundo aceroides 5%, Sambucus nigra, Staphylea pinnata, pinnata Swida sanguinea, Tilia cordata 75%. 75%
6c
javor horský 10%
třešeň ptačí 9%
jasan ztepilý 1% javorovec jasanolistý 5%
lípa malolistá 75%
Graf 16: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 6c
Větrolam 7 Větrolam leží v katastrálním území obce Vlasatice. V řešeném ešeném území se nachází na západní straně a vede kolmo od větrolamu v 6 SSV směrem. Byly zde vysazeny jen 3 řady dřevin a to převážn řevážně javorovcem jasanolistým a z každé strany větrolamu v řada netvařce. Dřevi ny: Acer campestre 10%, Acer platanoides 15%, Amorpha fruticosa, Cerasus avium 4%, Cerasus mahaleb, Crataegus monogyna, monogyna Euonymus europaeus, Ligustrum vulgare, vulgare Negundo aceroides 70%, Populus × canadensis 1%, Rhamnus cathartica, cathartica Rosa canina, Sambucus nigra, Swida sanguinea. sanguinea topol kanadský 1%
7
javor polní 10% javor mléčný 15%
javorovec jasanolistý 70%
třešeň ptačí 4%
Graf 17: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 7
73
Větrolam 8 Leží v katastrálním území obce Vlasatice, nachází se na západní straně stran řešeného území a leží mezi polní cestou a břehovým b porostem Olbramovického vického potoka. p Byl vysázen SSV - JJZ směrem. ěrem. I když je tento větrolam v trolam velmi krátký, tak se skládá ze dvou segmentů.. První segment je tvořen tvo z převážné části ásti javorovcem jasanolistým a druhý segment topolem kanadským. Obě části se skládají ze 3 řad stromů. Dřevi ny: 8a:
Amorpha fruticosa, fruticosa Cerasus mahaleb, Negundo aceroides 90%, Populus × canadensis 10%, Sambucus nigra. topol kanadský 10%
8a
javorovec jasanolistý 90% Graf 18: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 8a
8b:
Amorpha fruticosa, fruticosa Cerasus mahaleb, Negundo aceroides 10%, Populus × canadensis 90%, Sambucus nigra.
8a
javorovec jasanolistý 10%
topol kanadský 90% Graf 19: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 8b
Větrolam 9 Tvoříí jižní hranici katastrálního území obce Trnové Pole. Na mapě map řešeného území jej lze nalézt na západní straně. stran Začíná na jižním žním konci obce Trnové Pole P a vede VJV směrem až k počátku větrolamu v 10, který je na nějj veden v kolmém směru. 74
Větrolam trolam 9 je složen ze tří t segmentů, které se ve stromovém patře ře liší tím, že v první části převládá evládá lípa a jinak je druhově druhov méně bohatá. V druhé části ásti má přibližně p stejné procentuální zastoupení ní lípa s javorovcem a jasanem. V části třetí je nejdominantnějším druhem jasan a na druhém místě míst jasanojavor. Vzhledem ke keřovému řovému patru je v první části ásti velmi hustý porost keřů. ke Druhá část se liší výskytem netvařec řece, lísky, řešetláku, růže a svídy a ve třetí řetí části části roste introdukovaná kustovnice a naopak chráněný chrán dřín. Počet nalezených řad ad stromů strom v segmentech se pohybuje okolo 4 až 5. Dřevi ny: 9a:
Acer platanoides 5%, Acer pseudoplatanus 15%, Cerasus mahaleb, mahale Euonymus europaeus, Ligustrum vulgare, vulgare Negundo aceroides 20%, Sambucus nigra, nigra Tilia cordata 50%, Ulmus glabra 10%, Ulmus laevis 5%. jilm vaz 5% jilm horský 10%
9a javor horský 15%
javorovec jasanolistý 20% lípa malolistá 50%
Graf 20: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 9a
9b:
Acer platanoides 5%, Acer pseudoplatanus 10%, Amorpha fruticosa, fruticosa Cerasus mahaleb, Corylus avellana, avellana Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 20%, Juglans nigra 10%, Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 25%, Populus × canadensis 1%, Quercus cerris 1%, Quercus robur 2%, Rhamnus cathartica, cathartica Rosa canina, Swida sanguinea, sanguinea Tilia cordata 20%, Ulmus laevis 6%.
75
jilm vaz 6% lípa malolistá 20%
9b javor mléčný 5%
dub letní 2% dub cer 1%
javor horský 10%
jasan ztepilý 20%
topol kanadský javorovec 1% jasanolistý 25%
ořešák černý 10%
Graf 21: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 9b
9c:
Amorpha fruticosa, fruticosa Cornus mas, Fraxinus excelsior 40%, Ligustrum vulgare, vulgare Lycium halimifolium, halimifolium Negundo aceroides 25%, Populus × canadensis 15%, Rhamnus cathartica, cathartica Rosa canina, Tilia cordata 10%, Ulmus minor 5%.
jilm habrolistý 5% lípa malolistá 10%
9c javor mléčný 5%
topol kanadský 15%
jasan ztepilý 40%
javorovec jasanolistý 25% Graf 22: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 9c
Větrolam 10 Leží v jižní části katastrálního území obce Trnové Pole a zároveň z na západní straně řešeného ešeného území. Začíná Za na konci větrolamu 9 a končíí na spojnici větrolamů v 11 a 12. Byl vysázen v SSV – JJZ směru. ru. Zastoupení ve stromovém patře patř je vidět z grafu č. 22 a v keřovém ovém patřee se nevyskytují žádné neobvyklé druhy. I když je j to větrolam relativně krátký, tak zde počet po řad stromů kolísá mezi 6 až 9. Jasan, lípa a jilm občas v řadách chybí nebo zde ještě ješt stojí, jsou však suché.
76
Dřevi ny: Acer platanoides 10%,, Amorpha fruticosa, Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 40%, Ligustrum rum vulgare, vulgare Morus alba 2%, Negundo aceroides 20%, Populus × canadensis 15%, Rhamnus cathartica, cathartica Rosa canina, Sambucus nigra, nigra Tilia cordata 8%, Ulmus laevis 5%.
jilm vaz 5%
10
lípa malolistá 8%
javor mléčný 10%
topol kanadský 15%
jasan ztepilý 40%
javorovec jasanolistý 20%
morušovník bílý 2%
Graf 23: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 10
Větrolam 11 Leží ží v katastrálním území obce Trnové Pole a vzhledem k řešenému území leží na jeho západní straně. ě. Začíná Za na spojnici větrolamů 10 a 12. Byl vysázen v SSV – JJZ směru. ru. Zastoupení ve stromovém stromové patře je vidět z grafu č. 23 a v keřovém patře se nevyskytují žádné né neobvyklé druhy. Počet Po vysazených řad stromů je 5. Dřevi ny: europaeus Ligustrum Acer platanoides 5%,, Acer pseudoplatanus 5%, Euonymus europaeus, vulgare, Negundo aceroides 25%, Populus × canadensis 25%, Sambucus nigra, nigra Syringa vulgaris, Tilia cordata 25%, Ulmus laevis 15%.
11javor mléčný jilm vaz 15%
lípa malolistá 25%
5%
javor horský 5% javorovec jasanolistý 25% topol kanadský 25%
Graf 24: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 11
77
Větrolam 12 Větrolam trolam 12 prochází západní částí katastrálního ního území obce Trnové Pole. Na mapě jej najdeme téměř tém ve středu řešeného území. Začíná íná na spojnici větrolamů v 10 a 11 a vede VJV směrem ěrem až k větrolamu trolamu 5, na který navazuje kolmo. Větrolam V je rozdělen len na dva segmenty. Dělící D hranici tvoří vysílač. Ve stromovém patře pat je rozdíl ten, že v první části ásti se vyskytuje javorovec, ale naopak chybí ořešák o ešák královský a hrušeň. hruš V keřovém ovém patru se první část od druhé liší tím, že zde roste netvařec, řec, svída a šeřík, še ale chybí zde dřín, ín, hloh a růže. rů Počet řad se pohybuje mezi 3 až 6 řadami, adami, což je také dáno tím, že topol je zde často již odstraněn. Dřevi ny: 12a:
es 10%, Acer pseudoplatanus 5%, Amorpha fruticosa, fruticosa Euonymus Acer platanoides europaeus, Fraxinus excelsior 35%, Juglans nigra 5%, Ligustrum vulgare, vulgare Negundo aceroides 20%, Populus × canadensis 5%, Swida sanguinea, sanguinea Syringa vulgaris, Tilia cordata 10%, Ulmus laevis 10%.
12a lípa malolistá 10%
jilm vaz 10%
javor mléčný 10%
topol kanadský 5%
javor horský 5%
javorovec jasanolistý 20%
jasan ztepilý 35%
ořešák černý 5% Graf af 25: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 12a
12b:
Acer platanoides 10%, Cornus mas, Crataegus monogyna, monogyna Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 40%, Juglans nigra 10%, Juglans regia 1%, Ligustrum vulgare, vulgare Populus × canadensis 15%, Pyrus pyraster 1%, Rosa canina, Tilia cordata 10%, Ulmus laevis 13%.
78
12b lípa malolistá 10%
jilm vaz 13%
javor mléčný 10%
hrušeň planá 1% topol kanadský 15% ořešák královský 1%
jasan ztepilý 40% ořešák černý 10%
Graf 26: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 12b
Větrolam 13 Leží v severní části ásti katastrálního území obce Troskotovice a zároveň zárove v jižní části řešeného šeného území. Začíná Za na spojnici s větrolamy 5 a 6 a vede JJZ směrem sm až na počátek větrolamu trolamu 14. Z východu na něj kolmo navazuje větrolam ětrolam 15. Břehový B porost tvořený převážně evážně topolem rozděluje větrolam na dvě části. ásti. V první části tvoří stromové patro převážně ně javor polní, javorovec a topol a v druhé části javorovec, javor horský, lípa a jilm vaz. V keřovém patře je více druhů v první části,, ale v druhé části je podrost mnohem hustější, ější, což je dáno silným zmlazením dřevin. d V druhé části byl navíc nalezen chráněný dřín. řín. První část je užší a má pouze 3 řady dřevin, evin, zato druhá část se skládá z 6 řad. Dřevi ny: 13a:
Acer campestre 30%, 30% Acer platanoides 8%, Acer pseudoplatanus 5%, Amorpha fruticosa, Cerasus avium 1%, Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 10%, Ligustrum ustrum vulgare, vulgare Lycium halimifolium, Negundo aceroides 25%, Populus × canadensis 20%, Pyrus pyraster 1%, Rhamnus cathartica, cathartica Rosa canina, Sambucus nigra.
79
13a hrušeň planá 1%
topol kanadský 20%
javor polní 30%
javorovec jasanolistý 25%
javor mléčný 8% javor horský 5%
jasan ztepilý 10%
třešeň ptačí 1%
Graf 27: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 13a
13b:
Acer campestre 5%, Acer pseudoplatanus 20%, Amorpha fruticosa, fruticosa Cerasus avium 1%, Cornus mas, mas Crataegus monogyna, Fraxinus excelsior 15%, Morus alba 1%, Negundo aceroides 25%, Quercus robur 3%, Rhamnus cathartica, cathartica Tilia cordata 15%, Ulmus laevis 15%.
13b jilm vaz 15%
javor polní 5% javor horský 20%
lípa malolistá 15% dub letní 3% javorovec jasanolistý 25%
třešeň ptačí 1% jasan ztepilý 15% morušovník bílý 1%
Graf 28: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 13b
Větrolam 14 Tento větrolam trolam leží v katastrálním území obce Troskotovice. Na mapě map lokality jej najdeme v jižní části. Začíná Za na křižovatce ižovatce polních cest a vede podél jedné z nich VJV směrem až k větrolamu trolamu 13. Ve větrolamu v převažuje evažuje javorovec a na druhém místě míst je jasan, ostatní stromy mají nižší procentuální zastoupení. Keřové ové patro patr je zastoupeno podobnými druhy jako v ostatních větrolamech. Počet vysazených řad stromů strom je 5.
80
Dřevi ny: Acer campestre 5%, Acer pseudoplatanus 5%, Amorpha fruticosa,, Cerasus mahaleb, Crataegus monogyna, Euonymus europaeus, europaeus Fraxinus excelsior 30%, Juglans nigra 5%, Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 45%, Populus × canadensis 5%, Rhamnus cathartica, Rosa canina,, Tilia cordata 5%.
14 topol kanadský 5%
lípa malolistá 5%
javor polní 5%
javor horský 5%
jasan ztepilý 30% javorovec jasanolistý 45%
ořešák černý 5%
Graf 29: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 14
Větrolam 15 Větrolam trolam 15 se nachází v severní části ásti katastrálního území obce Troskotovice a zároveň se nalézá v jihovýchodní části řešeného ešeného území. Propojuje větrolam v 13 s větrolamy 16 a 17. Byl vysázen ve směru sm ZSZ – VJV. Nejpočetně četnější dřevinou zde je javorovec a velkým odstupem pak ořešák o s javorem horským. ým. Keřové Keř patro je zde podobné jako ve většině tšině větrolamů. v Tento OLP se skládá ze 4 řad ad stromů. strom Dřevi ny: Acer pseudoplatanus 15%, Cerasus avium 2%, Cerasus mahaleb, Crataegus monogyna, monogyna Euonymus europaeus, Juglans nigra 20%, Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 60%, Populus × canadensis 1%, Rhamnus cathartica, Rosa canina, Sambucus nigra, nigra Swida sanguinea, Ulmus laevis 2%.
81
15 topol kanadský 1%
jilm vaz 2%
javor horský 15% třešeň ptačí 2% ořešák černý 20%
javorovec jasanolistý 60%
Graf 30: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 15
Větrolam 16 Leží v severovýchodní části ásti katastrálního území obce Troskotovice a zároveň zárove v jihovýchodní části řešeného území. Začíná Za na spojnici větrolamůů 15 a 17 a vede JJZ směrem až k silnici vedoucí mezi Troskotovicemi a Vlasaticemi. Ve větrolamu v naprosto převažuje evažuje javorovec. Ani keřové ke patro zde není příliš íliš bohaté. Skláda se ze 4 řad, kde obě krajní řady ady jsou tvořené tvoř javorovcem. Dřevi ny: Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior exc 5%, Juglans nigra 10%, Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 60%, Sambucus nigra, Tilia cordata 15%, Ulmus laevis 10%.
16 jilm vaz 10%
jasan ztepilý 5% ořešák černý 10%
lípa malolistá 15%
javorovec jasanolistý 60% Graf 31: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 16
82
Větrolam 17 Nalézá se v severovýchodní části katastrálního lního území obce Troskotovice a zároveň v jihovýchodní části řešeného území. Začíná v blízkosti křížení kř větrolamu 6 s větrolamem 7 a končí čí na spojnici větrolamů v 15 a 16. Byl vysázen v SSV – JJZ směru. Ve větrolamu trolamu naprosto převažuje př javorovec, který tvoří všechny šechny 3 řady a občas ob je mezi něj vnořen en jilm vaz nebo javor horský. Keřové Ke patro ro zde také není příliš bohaté. Dřevi ny: Acer pseudoplatanus 10%, Amorpha fruticosa, Cerasus mahaleb, Euonymus europaeus, europaeus Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 80%, Rhamnus cathartica, cathartica Sambucus nigra, Ulmus laevis 10%.
17 javor horský 10%
jilm vaz 10%
javorovec jasanolistý 80%
Graf 32: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 17
Větrolam 18 Leží v severovýchodní části katastrálního území emí obce Jiřice Jiř u Miroslavi. Na mapě lokality jej najdeme u západní hranice. hra Větrolam začíná íná u silnice č. 415, dále vede v Z – V směru ru a končí kon v poli. Nejvyšší zastoupení zde má opět opě javorovec, jako druhý je javor horský a třetí t je jilm vaz. Keřové ové patro zde není nijak zvlášť zvláš zajímavé oproti jiným větrolamům ům a navíc se keře ke nevyskytují v hojném počtu. poč OLP se skládá ze 4 řad stromů, z nichž dvě dv jsou tvořeny eny javorovcem, který se zde zmlazuje a roční ro semenáčky jsou vidět ět i v okolních polích. U silnice je ve větrolamu trolamu založena malá černá skládka.
83
Dřevi ny: Acer pseudoplatanus 25%, 25% Cerasus avium 1%, Euonymus europaeus, europaeus Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 40%, Quercus robur 14%, Rhamnus cathartica, cathartica Ulmus laevis 20%.
18 jilm vaz 20%
dub letní 14%
javor horský 25%
třešeň ptačí 1% javorovec jasanolistý 40%
Graf 33: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 18
Větrolam 19 Celý větrolam trolam 19 leží na západní straně katastrálního území obce Troskotovice. Na mapě lokality ho najdeme na jihozápadní straně. stran Začíná íná nedaleko Suchého potoka a končíí u silnice vedoucí z Jiřic u Miroslavi do Troskotovic. Segmenty 19f a 19e jsou vysázen ve směru S – J a ostatní části větrolamu ve směru ru SSV – JJZ. Přibližně v polovině na nějj navazuje větrolam v trolam 20. Celkem je tento OLP rozdělen rozdě na 6 segmentů. V první části převažuje evažuje ze stromů strom javor horský, jasan a topol. Tato část (19a) je nejvíce podobná poslední (19f), (19f) jen není tak druhově bohatá. Druhá část (19b) se nachází v okolí Suchého potoka, proto zde převažuje p topol a vrba. Ve třetí řetí části mé nejvyšší zastoupení také topol, ale na rozdíl od předchozího p edchozího segmentu je mezi něj n vložena lípa, která je často asto topolem utlačená utla a odumírá. Segment 19d je úplně odlišný. Ze stromů strom zde převažuje evažuje javor horský, který zde tvoří tvo mnohokmeny. Zřejměě byl v mladém věku vyřezán ezán a díky dobré schopnosti obrůstání obr stání zde vznikl krátký pás v podobě výmladkového lesa.. V segmentu 19e převažuje javorovec a se skoro polovičním zastoupením je na druhém místě míst ořešák černý. Nejčastěji ji jsou ve větrolamu vě jen 3 řady stromů, ale v prvním a posledním segmentu se rozšiřuje rozši na 4 až 5 řad.
84
Dřevi ny: 19a:
Acer pseudoplatanus 35%, Amorpha fruticosa, Cerasus mahaleb, mahaleb Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 30%, Populus × canadensis 20%, Sambucus nigra, Sorbus aucuparia 5%, Staphylea pinnata, Tilia cordata 10%.
19a lípa malolistá 10% jeřáb ptačí 5%
javor horský 35%
topol kanadský 20% jasan ztepilý 30% Graf 34: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19a
19b:
Acer pseudoplatanus 5%, Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 5%, Populus × canadensis 70%, Salix fragilis 20%, Sambucus nigra, Swida sanguinea, Viburnum lantana. lantana
19b vrba křehká 20%
javor horský 5% jasan ztepilý 5%
topol kanadský 70% Graf 35: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19b
19c:
Acer platanoides 4%, Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 1%, Populus × canadensis 80%, Sambucus nigra, Swida sanguinea, Tilia cordata 15%, Viburnum lantana. lantana
85
19c lípa malolistá 15%
javor mléčný 4% jasan ztepilý 1%
topol kanadský 80% Graf 36: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19c
19d:
Acer pseudoplatanus 95%, Amorpha fruticosa, Euonymus europaeus, europaeus Ligustrum vulgare, Populus × canadensis 5%, Sambucus nigra, Swida sanguinea, Viburnum lantana. lantana
topol kanadský 5%
19d
javor horský 95% Graf 37: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19d
19e:
Amorpha fruticosa, fruticosa Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior lsior 10%, Juglans nigra 30%, Morus alba 1%, Negundo aceroides 55%, Populus × canadensis 4%.
topol kanadský 4%
19e jasan ztepilý 10%
ořešák černý 30% javorovec jasanolistý 55%
morušovník bílý 1%
Graf 38: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19e
86
19f:
Acer pseudoplatanus 30%, Amorpha fruticosa, Cerasus avium 2%, Fraxinus excelsior 45%, Morus alba 2%, Populus × canadensis 15%, Quercus robur 4%, Sambucus nigra, Tilia cordata 1%, Ulmus laevis 1%. lípa malolistá 1% dub letní 4% topol
19f
kanadský 15%
jilm vaz 1% javor horský 30%
morušovník bílý 2%
třešeň ptačí 2%
jasan ztepilý 45%
Graf 39: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 19f
Větrolam 20 Leží v severovýchodní části katastrálního území obce Jiřice Jiř u Miroslavi a vzhledem k hranicím řešeného ř území se nachází naa jihozápadní straně. stran Začíná na silnici č. 415 a vede východním směrem sm až k větrolamu trolamu 19. Je rozdělen rozd na dva segmenty, které se ve stromovém patře pat e liší jen lehkými rozdíly v procentuálním zastoupení dřevin evin a tím, že v druhé části přibyl dub. Keřové ové patro naopak v první části není vůbec a v druhé je jen ve velmi malém množství. Větrolam trolam byl zřejmě z vysázen ze 3 až 5 řad stromů. U silnice je opět op malá černá skládka. Dřevi ny: 20a:
Acer pseudoplatanus 15%, Fraxinus excelsior 10%, Juglans nigra 5%, Negundo aceroides 40%, Ulmus laevis 25%, Ulmus minor 5%.
jilm habrolistý 5% jilm vaz 25%
javorovec jasanolistý 40%
20a
javor horský 15% jasan ztepilý 10% ořešák černý 5%
Graf 40: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 20a
87
20b:
Acer pseudoplatanus 20%, Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior 15%, Juglans nigra 10%, Ligustrum vulgare, Negundo aceroides 30%, Quercus robur 5%, Rhamnus cathartica, cathartica Sambucus nigra, Ulmus laevis 5%, Ulmus minor 15%. jilm habrolistý 15%
20b javor horský 20%
jilm vaz 5% dub letní 5%
jasan ztepilý 15%
javorovec jasanolistý 30%
ořešák černý 10%
Graf 41: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 20b
Větrolam 21 Leží na severovýchodě severovýchod katastrálního území obce Jiřice ice u Miroslavi a zároveň zárove vede podél západní hranice lokality. Začíná na počátku větrolamu trolamu 18 a vede v JJZ směrem rem podél silnice č. 415 až k větrolamu 20. Ze stromů se v tomto OLP vyskytuje pouze topol opol a lípa. Keřové patro je shodné s většinou větrolamůů v okolí. Větrolam V se skládá z 3 řad, z nichž jsou krajní tvořeny tvo lípami a prostřední ední topolem. Lípy jsou občas ob utlačeny eny topolem a usychají. Podél silnice se nacházejí v OLP pohozené odpadky. Dřevi ny: Amorpha fruticosa, Cerasus mahaleb, mahaleb Euonymus europaeus, Ligustrum vulgare, vulgare Populus × canadensis 30%, Rhamnus cathartica, Rosa canina, Sambucus nigra, nigra Tilia cordata 70%.
21
topol kanadský 30%
lípa malolistá 70%
Graf 42: Procentuální zastoupení stromů ve větrolamu 21
88
6.3 Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů 6.3.1 Kategorizace liniových prvků – část A Prostorové parametry větrolamů, konkrétně šířku, splňuje na nejvyšší počet bodů 14 segmentů (šířka od 7 do 15 m). Nejvíce zastoupené jsou větrolamy s šířkou nad 15 m (25 segmentů) a s šířkou pod 7 m se v zájmovém území nevyskytují žádné. Nejhůře byly větrolamy hodnoceny v části A 2, kde do skupiny s pouze 1 bodem (základní a doplňkové dřeviny do 30 %) spadá 29 segmentů. Je to dáno velkým počtem nepůvodních druhů dřevin na dané lokalitě. Větrolamů se základními a doplňkovými dřevinami v rozmezí 31 – 50 % je na řešené lokalitě 6 a s dřevinami základními a doplňkovými nad 50 % pouze 4. Segmentů s mezernatostí porostu nad 50 % se zde nachází naštěstí pouze 5. Mezernatost porostu do 30 % je naopak nejčastější a spadá do ní 24 částí větrolamů a mezernatost do 10 % plochy má 10 segmentů. Funkční dřevinné patro zastoupené do 50 % je v 5 segmentech, funkční jednoetážové patro zastoupené ve více jak 50 % je na řešeném území nejčastější a vyskytuje se v 25 částech větrolamů a funkční etážová struktura s více jak 50 % se nachází v 9 segmentech. Tabulka 6: Výsledek hodnocení jednotlivých částí metody A
A1
A2
A3
A4
1
0
29
5
5
2
25
6
24
25
3
14
4
10
9
Podle kategorizace liniových prvků v části A se na zkoumaném území vyskytuje pouze 5 funkčních větrolamů, 2 převážně nefunkční a všechny ostatní spadají do kategorie podmíněně funkční (32 segmentů). Tabulka s kompletním hodnocením jednotlivých segmentů větrolamů je uvedena v Příloze 4. Tabulka 7: Výsledek hodnocení metody - část A
Větrolamů
Hodnocení
2
převážně nefunkční
32
podmíněně funkční
5
funkční
89
Kategorizace liniových prvků převážně funkční 5%
funkční 13%
podmínečně funkční 82%
Graf 43: Kategorizace liniových prvků
6.3.1.1 Výsledky kategorizace liniových liniový prvků po upravení ččásti A-2 Při vlastním stanovení základních a doplňkových dřevin (viz. kapitola 5.3.1 a 5.3.2) bylo zjištěno, no, že nejvyšší kritérium (zastoupení nad 51 %) splňuje spl 17 segmentů místo původních vodních pouhých 4 a naopak nejnižší kritérium (zastoupení do 30 %) splňuje 9 místo 29 segmentů a zastoupení mezi 31 – 50 % splňuje 13 místo 6. Tabulka 8:: Porovnání jednotlivých kritérii v části A-2 před ed a po úprav úpravě
1 2 3
A2
A2 upr.
29 6 4
9 13 17
Celkové hodnocení funkčnosti funk větrolamů se změnilo nilo následovně: následovn z původních 5 funkčních větrolamůů jich je 13, z 32 podmíněně funkčních ních 25 a ze 2 převážně p nefunkčních ních jen jeden. Z grafů (Graf 43 a Graf 44) je vidět, t, že změna zm základních a doplňkových dřevin evin za dřeviny, d eviny, které se dle geobiocenologické formule hodí na tuto lokalitu, ovlivnila u části větrolamů v jejich výslednou funkčnost. Tabulka 9: Výsledek hodnocení metody - část A po úpravě
Větrolamů
Hodnocení
1 25 13
převážně nefunkční podmíněně funkční funkční
90
Kategorizace liniových prvků upravená převážně funkční 33%
nefunkční 3%
podmíněně funkční 64%
Graf 44: Kategorizace liniových prvků po úpravě
6.3.2 Kategorizace egorizace systému liniových prvků prvk – část B Dle parametrůů vymezujících vzdálenosti rozmístění rozmíst sítěě prvků prvk OLP spadají zkoumané větrolamy trolamy do kategorie kategor neodpovídající optimu nad 50 %, což je hodnoceno 2 body. Naopak více než 50 % prvků je optimálně začleněno doo terénu a tudíž získávají v tomto parametru 3 body. Posledním hodnotícím kritériem jsou krajinně-ekologické krajinn parametry navazující na infrastrukturu krajiny a ÚSES, ÚSES, které jsou také ohodnoceny 3 body, neboť prvky mají z více jak 51 % parametry LBK. V celkovém celkové vyhodnocení obdržel systém liniových prvků prvk 8 bodů z 9 možných, tudíž je řazen do funkčních funk systémů. Tabulka s bodovým ohodnocením části B je uvedena v Příloze říloze 4. 4
6.4 Porovnání výsledků výsledk s jinými průzkumy Na řešeném území zemí bylo nelezeno 38 druhů dřevin evin ve 21 větrolamech. Kolibáčová (2000) ve své dizertační dizerta práci uvádí 49 druhů dřevin evin ve 13 větrolamech v a 40 druhů dřevin evin ve 2 biokoridorech. Skotalová (2010),, která zkoumala 4 větrolamy, v nalezla 21 druhů dřevin evin a Paclík (2010) našel 17 druhů dřevin evin ve 2 větrolamech. vě Nejvíce druhůů dřevin dř tedy nalezla Kolibáčová,, ale je to dáno tím, že volila vol větrolamy na větším tším území, ve vegetačních vegeta stupních 1-3 a různě staré, staré proto se druhová skladba měnila. nila. Naopak řešené ř větrolamy v této práci, větrolamy trolamy Skotalové a Paclíka se nacházejí házejí vždy na jednom území a byly vysazovány v jeden čas, tudíž je pravděpodobnější jší výskyt stejných druhů. druh Lokalita Paclíka se nachází v blízkosti 91
řešeného území této práce, a proto se jeho nalezené druhy téměř ěř shodují s těmi, které byly nalezeny v rámci této diplomové práce. práce
Počet druhů dřevin nalezený n lezený různými autory v různých větrolamech 49 40
Kolibáčová (větrolamy)
38
Kolibáčová (biokoridory) Vlastní nálezy 21 17
Skotalová Paclík
Graf 45: Počet et druhů dřevin nalezených různými autory v různých větrolamech trolamech
6.5 Větrolamy trolamy jako LBK Parametry etry lokálního biokoridoru (minimální šířka ší 15 m a maximální délka 2 km) splňuje celkem 12 větrolam ětrolamů. Z toho pouze jeden překročil il maximální délku o 420 m, 5 větrolamů zcela nevyhovuje z hlediska minimální šířky a 3 větrolamy ětrolamy nevyhovují zčásti (některý který ze segmentů segment daného větrolamu je užší než 15 m). Samozřejmě Samoz větrolamy nevyhovují druhovým složením (výskyt ( introdukovaných druhů), ), ale je nutno upozornit, že introdukované druhy jsou v menší mířee doloženy i ve výsadbách biokoridorů biokoridor (Kolibáčová, 2000). Tabulka, která uvádí, uvádí zda jednotlivé větrolamy ětrolamy odpovídají parametrům m lokálního biokoridoru biokorid je v Příloze 6.
Parametry LBK nesplňuje 29% splňuje 57% částečně 14%
Graf 46: Parametry LBK
92
7 DISKUZE 7.1 Druhové složení Na řešeném území bylo nalezeno celkem 38 druhů dřevin ve 21 větrolamech (rozdělených na 39 segmentů), z toho je 27 domácích a 11 introdukovaných. Z introdukovaných druhů by se daly ještě vyčlenit invazní stromy a keře, které se nekontrolovatelně větrolamy šíří a v některých částech již převažují. Ze stromů můžeme jmenovat javorovec jasanolistý (Negundo aceroides), který se nachází v 30 segmentech, pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) v 8 segmentech, ořešák černý (Juglans nigra) ve 14 segmentech, topol kanadsky (Populus x canadensis) ve 31 segmentech, morušovník bílý (Morus alba) a ořešák královský (Juglans regia). Hlavní hrozbou je javorovec jasanolistý, který ve většině větrolamů převažuje, zmlazuje se a šíří dál. I v okolních polích je vidět spousta semenáčků, které jsou naštěstí několikrát ročně ničeny zemědělskou technikou. Téměř stejně četný je zde topol kanadský, u kterého zde nedochází k nějak zvlášť velkému zmlazení, ale je hrozbou pro náš domácí topol černý, se kterým se může křížit, a pak vznikají další stupně hybridů. Pajasan žláznatý se sice zatím vyskytuje pouze v pár segmentech, ale zato velmi silně zmlazuje a šíří se podél větrolamů dál. Z invazních keřů byl ve větrolamech vysázen netvařec křovitý (Amorpha fruticosa) v 19 segmentech, čimišník stromovitý (Caragana arborescens) ve 4 egmentech, kustovnice cizí (Lycium halimifolium) ve 2 segmentech, pámelník bílý (Symphoricarpus albus) také ve 2 segmentech a šeřík obecný (Syringa vulgaris) v 8 segmentech. Z porovnání nalezených druhů s jinými autory vyplývá, že čím vyšší počet větrolamů a čím různorodější stanoviště, tím více druhů je nalezeno. I když Kolibáčová prováděla průzkum v menším počtu větrolamů než je řešeno v této diplomové prácí, tak nalezla více druhů dřevin. Je to dáno tím, že větrolamy zkoumané Kolibáčovou se nacházejí na různých lokalitách s různými poměry (klimatické, pedologické…) a byly také vysazovány v různých časových intervalech. Velmi zřetelně je vidět, že biokoridory mají větší druhovou diverzitu než větrolamy, neboť ve 2 biokoridorech bylo nalezeno o dva druhy dřevin více než ve 21 větrolamech řešených v této diplomové práci. Opět to je ovlivněno tím, že každý biokoridor je z jiné lokality. Avšak při porovnání počtu druhů dřevin větrolamů a biokoridorů u Kolibáčové můžeme říci, že 93
i zde bylo nalezeno v poměru více druhů dřevin v biokoridorech než ve větrolamech. Ve 13 větrolamech Kolibáčová našla jen o 9 druhů dřevin více než ve 2 biokoridorech. Z vyhodnocení počtů druhů dřevin v jednotlivých segmentech dle rychlosti růstu můžeme vidět, že ve větrolamech byly nejvíce vysazovány rychle a středně rostoucí dřeviny. Naopak pomalu rostoucí dřeviny, které jsou pro udržení dlouhodobé funkce větrolamu nejdůležitější, byly vysazovány minimálně. Z grafu Počet druhů dřevin v jednotlivých částech větrolamů dle dlouhověkosti (Příloha 15) je patrné, že dřeviny dlouhověké a středněvěké byly vysazovány ve větrolamech méně než krátkověké a extrémně krátkověké. Drobné zkreslení je však způsobeno tím, že naprostá většina keřů se počítá jako extrémně krátkověké. To však nemění nic na tom, že krátkověké dřeviny, jako je pajasan žláznatý, třešeň ptačí, javorovec jasanolistý a topol kanadský, jsou ve větrolamech nejčastější. Jak je vidět, tak většina těchto dřevin je introdukovaných a zároveň také invazních.
7.2 Současný stav větrolamů U jednotlivých větrolamů se pohybuje počet řad stromů od 3 až do 11. Mnohdy se ani přesný počet řad nedal určit, neboť je ve větrolamech silné zmlazení a dřeviny z původních řad již kolikrát odumřely nebo byly vykáceny. Velmi pravděpodobné je, že krajní řady byly zničeny orbou na okolních polích. I dnes je vidět, jak se zemědělci snaží orat téměř až k prvním kmenům větrolamu. Ve větrolamech můžeme zaznamenat drobné zásahy, které se snažili o odstranění přestárlého topolu kanadského, ale nedosahují příliš velké intenzity. Topol kanadský je často vylámán větrem, a pokud stále stojí, tak utiskuje a zastiňuje dřeviny, které byly určené jako hlavní. Tím, že byla zanedbána péče o větrolamy, jsou dnes většinou v tak špatném stavu, že základní dřeviny, jako jsou lípy, javory, jilmy a duby, jsou utlačeny topolem, vyklánějí se z přímého směru růstu a mnohdy usychají.
7.3 Hodnocení funkčnosti Z výsledků provedené kategorizace liniových prvků je vidět, že větrolamy ještě nejsou v úplně dezolátním a nefunkčním stavu, ale ani nejsou stoprocentně funkční. Do kategorie plně funkčních spadá pouze 5 segmentů z celkových 39 a do nefunkčních pouhé 2 segmenty, což již lze hodnotit docela kladně. Hlavním důvodem, proč většina 94
větrolamů byla pomocí této metodiky zařazena do kategorie podmíněně funkční je, že zde převažují nepůvodní dřeviny, a to nejen introdukované, ale také domácí, které jsou pro dané STG nevhodné. U tohoto referenčního kritéria je řazeno 29 segmentů (z 39 možných) do kategorie se zastoupením základních a doplňkových dřevin a keřů do 30 %. Proto zde došlo k drobné úpravě metodiky a u části A-2 se místo základních a doplňkových dřevin berou v úvahu všechny domácí dřeviny, které se zde dle geobiocenologické formule mohou vyskytovat. Po tomto vyhodnocení spadá již 13 segmentů do kategorie funkční, což je téměř o 1/5 více segmentů. Vzhledem k tomu, že funkci větrolamů i biokoridorů v intenzivně obhospodařované krajině plní i jiné domácí dřeviny než jsou dané pouze STG, bylo by vhodné tyto dřeviny do hodnocení započítat. Pokud bychom měli vyžadovat přímo původní dřeviny, tak toto kritérium je téměř nesplnitelné, neboť nejsou genové zdroje a totožné STG s původními dřevinami není v blízkosti. Podle mého názoru mnohem důležitější roli hraje zdravotní stav větrolamů, který se v metodice konkrétně neřeší. Určitě by se našla i spousta dalších faktorů, které mají vliv na funkčnost větrolamů, ale je zřejmé, že vzhledem ke složitosti metodiky se úplně vše hodnotit nemůže. V části B je systém OLP zařazen do kategorie funkční, což je především dáno optimálním začleněním prvků do terénu a splněním parametrů LBK. I přes kladné hodnocení by bylo vhodné danou síť větrolamů doplnit a to nejlépe v souladu s Územním plánem. Z modelů přibližné účinnosti větrolamů (Příloha 16) je vidět, že síť větrolamů opravdu odpovídá geomorfologii terénu a vzhledem k převažujícím větrům ze SZ a SV je odchylka výsadby větrolamů většinou do 20 °. I když dřevinné složení neodpovídá optimu, tak alespoň na rozmístění větrolamů si dali při výsadbě záležet.
95
8 ZÁVĚR Celkem byl proveden dendrologický průzkum ve 21 větrolamech, které byly v terénu dle jejich druhového zastoupení rozděleny na 39 jednotlivých segmentů. V každém segmentu byla zjištěna dřevinná skladba a určeno procentuální zastoupení jednotlivých druhů stromů. Při dendrologickém průzkumu bylo nalezeno 38 druhů dřevin, které se dělí na 21 druhů stromů a 17 druhů keřů. Ze stromů zde bylo vysazeno 15 druhů domácích a 6 introdukovaných. I když to vypadá, že domácí druhy převažují, ve skutečnosti tomu tak není, protože v poměru procentuálního zastoupení těchto dřevin se téměř rovnají. Domácích druhů keřů bylo nalezeno 12 a introdukovaných 5. Zde již nebylo sledováno procentuální zastoupení jednotlivých druhů keřů, ale dle odhadu je možné říci, že by tento poměr vypadal obdobně jako u stromů. Za pomoci zjištěných dat z terénních prací a ze zpracovaných map v programu ArcMap byla vyplněna tabulka s jednotlivými parametry pro hodnocení kategorizace liniových prvků (část A) a tabulka pro kategorizaci systému liniových prvků (část B). Dle této metody se na lokalitě nachází pouze 5 částí větrolamů funkčních, 32 podmíněně funkčních a 2 převážně nefunkční. Zařazení většiny segmentů do kategorie podmíněně funkční je ovlivněno výběrem základních a doplňkových dřevin v metodice, které se odvíjí především od STG na lokalitě. Když se upravilo vyžadované dřevinné složení na domácí dřeviny patřící do 1. a 2. vegetačního stupně (dle geobiocenologické formule), tak do kategorie funkční spadá již 13 částí větrolamů, podmíněně funkční se snížily na 25 částí a v převážně nefunkčních zůstal jen jediný segment. Lze předpokládat, že i ostatní dřeviny nepatřící do konkrétní STG, ale původní v daných vegetačních stupních, budou plnit funkci jak větrolamů, tak i biokoridorů či interakčních prvků. Proto je vhodné pro tento konkrétní případ metodiku poupravit. Dle části B v metodice, kde se hodnotí kategorizace systému liniových prvků, vyšel celý systém větrolamů na řešeném území jako funkční a to pouze se ztrátou jednoho bodu. Při srovnání nalezených dřevin v této diplomové práci s jinými pracemi se došlo k závěru, že počet nalezených dřevin roste úměrně s počtem větrolamů, ve kterých byl průzkum prováděn, ale velký vliv na počet druhů má rozmístění pásů a jejich stáří (doba výsadby).
96
Parametry lokálního biokoridoru splňuje 57 % segmentů. Většina však již nevyhovuje svým druhovým složením. Pro vysoký obsah introdukovaných dřevin (na lokalitě mají zastoupení 51 %) jsou řazeny do interakčních prvků. Proto by bylo vhodné se snažit o postupnou změnu druhového složení a pak případně i o převedení na LBK.
97
9 SUMMARY On the whole I made dendrological research on 21 windbreaks, which were divided in terrain by its wood species appearance into 39 segments. In every segment there was found wood species composition and the percentage appearance of particular wood species was determined. In the dendrological research 38 wood species was found which are divided into 21 types of tree and 17 types of shrub. Out of trees there were planted 15 indigenous species and 6 non-indigenous species. Despite of the fact it looks like indigenous species predominate the reality is different. The percentage proportion of appearance nearly equates. It was found 12 indigenous types of shrub and 5 nonindigenous. The percentage proportion of particular shrub appearance was not observed but it can be estimated that the proportion would be similar to trees. Out of information from terrain research and maps elaborated in ArcMap program a summary sheet was filled in with particular parameters for evaluation of line elements classification (part A) and for system of line elements classification (part B). According to this method there is situated only 5 parts of functional windbreaks, 32 conditionally functional and 2 mainly non-functional. Submission of most segments into conditionally functional category is influenced by selection of basic and additional wood species in methodology, which is based mostly on geobiocoene type group inlocality. When required wood structure was modified to indigenous species belonging to 1st and 2nd vegetation belt (according to geobiocoenological formula) then 13 parts of windbreaks belonged into functional category, 25 into conditionally functional and in mainly non-functional category remained only one segment. It is possible to presume that other wood species original in vegetation belts not belonging into concrete geobiocoene type group will carry out the function of both the windbreaks and habitat corridor or interactive elements. That’s why it is useful to modify methodology for this concrete case. According to part B in methodology where line elements system categorization is evaluated the whole system of windbreaks in that concrete landscape came out as functional with only one point loose. When compare founded wood species in this Diploma thesis with other authors’ works the conclusion that the amount of founded wood species increases proportionately with the amount of windbreaks where the research was made, came out. Location of vegetation belts and its age (planting date) has a huge influence as well. 98
The parameter of local habitat corridor fulfills 57% of segments. However the most of them don’t conform to the species structure. For the high content of nonindigenous species (there is 51% at locality) they are ranged into interactive elements. That is why it would be useful trying to do a gradual change of species structure and then eventually transferring to local habitat corridor.
99
LITERATURA Buček, Antonín a Lacina, Jan. 2007. Geobiocenologie II: Geobiocenologická typologie krajiny České republiky. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007. ISBN 978-807-3750-466. Buček, Antonín a Lacina, Jan. 1993. Územní systémy ekologické stability. Časopis ochránců přírody: Veronica. 1993, Sv. VII. ročník, 1. zvláštní vydání. Culek, Martin a kol. 1996. Biogeografické členění České republiky. Praha : Enigma, 1996. ISBN 80-85368-80-3. Culek, Martin a kol.. 2005. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. ISBN 80-86064-82-4. Demek, Jaromír a kol. 2006. Hory a nížiny, zeměpisný lexikon ČR. Brno : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. ISBN 80-86064-99-9. Demek, Jaromír a kol. 1992. Neživá příroda: Vlastivěda Moravská, Země a lid. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. ISBN 80-85048-30-2. Janeček, Miroslav, a kol. 2005. Ochrana zemědělské půdy před erozí. Praha : ISV nakladatelství, 2005. ISBN 80-86642-38-0. Janeček, Miroslav, a kol. 2007. Ochrana zemědělské půdy před erozí: metodika. Prana : Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i., 2007. ISBN 978-80-2540973-2. Kolibáčová, Soňa. 2000. Dendrologický průzkum větrolamů na jižní Moravě (disertační práce). Brno : MZLU Brno, 2000. Kubát, Karel. 2002. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. Lafarová, Marie. 1994. Územní systém ekologické stability: Stručný přehled problematiky. Praha : Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1994. ISBN - 8085124-49-1. Löw, Jiří. 1995. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Brno : Ministerstvo životního prostředí ČR, 1995. ISBN 80-85765-55-1. 100
Míchal, Igor. 1994. Ekologická stabilita. Brno : Veronica, ekologické středisko ČSOP, 1994. ISBN 80-85368-22-6. Paclík, Roman. 2010. Návrh techniky údržby víceřadých větrolamů s ohledem na kontinuální plnění jejich funkce v krajině . Brno : Mendelova univerzita v Brně, 2010. Podhrázská, Jana a kol. 2008. Optlimalizace funkcí větrolamů v zemědělské krajině: Metodika. Brno : Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy v.v.i., 2008. ISBN 978-80904027-1-3. Quitt, E. 1971. Klimatické oblasti Československa. Brno : Academia, 1971. Rambousková, Ivana. 2010. Rekonstrukce přídělů a komplexní pozemková úprava v k.ú. Vlasatice. Brno : Geocart CZ, 2010. Riedl, Otakar a Zachar, Dušan a kol. 1973. Lesotechnické meliorace. Praha : Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1973. Riedl, Otakar. 1955. Zkušenosti se zakládáním ochranných lesních pásů na jižní Moravě. [editor] Ferdinand Vála. Praha : Československá akademie zemědělských věd, 1955. Skotalová, Petra. 2010. Dendrologický průzkum větrolamů v katastru obce Šumice (bakalářská práce). Brno : Mendelova univerzita v Brně, 2010. Snozová, Ladislava. 2009. Oznámení ke zjišťovacímu řízení. Rozšíření areálu ŽV Granero Vlasatice. Vlasatice : Granero Vlasatice, s.r.o., 2009. Šanovec, Josef. 1948. Větrolomy, nový způsob meliorace pozemků. Praha : Brázda, 1948. Trnka, Pavel. 2000. Ekologická a estetický význam liniové zeleně v krajině - větrolamy a živé ploty. Sborník přednášek ze semináře: Obnova liniové zeleně v krajině. Brno : MZLU Brno, 2000. Vlček, Vladimír a kol. 1984. Vodní toky a nádrže. Praha : Academia, 1984.
101
Internetové zdroje http://www.uake.cz/frvs1269/obr/temata_obrazky/6_tema/6obr13.jpg, [Online] [Citace: 12. března 2011] http://www.amet.cz/teploty.html, [Online] [Citace: 25. března 2011]
102
PŘÍLOHY 1. Klimadiagramy za období 1901 – 1950 a 1996 - 2010 2. Klimatické poměry lokality 3. Prostorové parametry biocenter a biokoridorů (Buček, Lacina, 1993) 4. Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů – část A Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů – upravená část A Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů – část B 5. Vlastnosti větrolamů 6. Splnění parametrů LBK 7. Hranice území 8. Vlastnosti druhů dřevin 9. Procentuální zastoupení dřevin v jednotlivých částech větrolamů 10. Graf počtu druhů v jednotlivých větrolamech a graf počtu větrolamů s jednotlivými druhy dřevin 11. Počet a procentuální zastoupení domácích a introdukovaných druhů stromů v jednotlivých segmentech větrolamů 12. Počet domácích a introdukovaných druhů keřů a dřevin v jednotlivých částech větrolamů 13. Počet větrolamů s jednotlivými druhy dřevin dle různých autorů 14. Graf uvádějící počet větrolamů s jednotlivými druhy dřevin dle různých autorů 15. Počet druhů dřevin v jednotlivých částech větrolamů dle dlouhověkosti a rychlosti růstu 16. Přibližná účinnost větrolamů při SZ a SV směru větrů 103
17. Fotodokumentace Doplňkovou fotodokumentaci lze nalézt na CD 18. Kategorizace liniových prvků dle metodiky od Podhrázské (2008) – podle celkové bodového hodnocení části A – přiložená mapa 19. Kategorizace liniových prvků dle metodiky od Podhrázské (2008) – rozčlenění na funkční, podmíněně funkční a převážně nefunkční – na CD 20. Přibližná účinnost větrolamů při S, V, JV, J, JZ a Z směru větrů – na CD
104
Příloha 1: Klimadiagramy za období 1901 – 1950 a 1996 - 2010
Průměrné měsíční srážky a teploty za období 1901-1950 prům. srážky (mm)
30
90
27
81
24 21
72 63
18
54
15
45
12
36
9
27
6
18
3
9
0 -3
0 -9 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
Srážky v mm
Teplota ve °C
prům. teploty (°C)
12
Měsíce
Průměrné měsíční srážky a teploty za období 1996-2010 Srážky (Branišovice)
30,0
90,0
27,0
81,0
24,0
72,0
21,0
63,0
18,0
54,0
15,0 12,0
45,0 36,0
9,0
27,0
6,0
18,0
3,0
9,0
0,0
0,0
-3,0
-9,0 1
2
3
4
5
6
7 Měsíce
8
9
10
11
12
Srážky v mm
Teplota ve °C
Teplota (Pohořelice)
Příloha 2: Klimatické poměry lokality Průměrné měsíční a roční teploty vzduchu a úhrny srážek za období 1951 - 1980 (http://www.amet.cz/teploty.html) Obec
nadm. výška
Branišovice
194
Jiřice u Miroslavi
198
Trnové Pole
191
Troskotovice
193
Vlasatice
183 191,8
Průměr
Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen
Září
Říjen Listopad Prosinec
Leden
Únor
Rok
teplota (°C)
-1,9
-0,1
3,9
9,2
14
17,5
18,9
18,1
14,3
9
4,4
0,3
9
srážky (mm)
24
22
25
35
56
77
65
59
34
31
35
29
489
teplota (°C)
-1,9
0
4
9,4
14,3
17,8
19,1
18,4
14,5
9,2
4,4
0,3
9,2
srážky (mm)
21
20
24
30
43
75
60
52
30
28
33
24
438
teplota (°C)
-1,9
-0,1
3,9
9,3
14,1
17,6
18,9
18,1
14,3
9,1
4,4
0,3
9
srážky (mm)
21
20
24
29
42
74
59
51
29
27
33
23
433
teplota (°C)
-1,9
0,1
4,1
9,4
14,3
17,8
19,2
18,4
14,6
9,3
4,4
0,3
9,2
srážky (mm)
24
23
25
32
55
71
65
55
34
30
35
28
479
teplota (°C)
-1,9
0
4
9,3
14,1
17,6
18,9
18,2
14,4
9,1
4,5
0,3
9
srážky (mm)
23
21
25
34
55
76
64
58
33
30
34
28
480
teplota (°C)
-1,9
-0,02
3,98
9,32
14,16
17,66
19
4,42
0,3
9,08
srážky (mm)
22,6
21,2
24,6
32
50,2
74,6
62,6
34
26,4
463,8
18,24 14,42 9,14 55
32
29,2
Průměrné hodnoty teploty vzduchu (°C), rychlostí větru (m/s) a úhrny srážek (mm) v období 1996-2010 (ČHMU) Listopad
Prosinec
Rok
9,5
4,9
-0,5
9,9
47,2
28,9
31,5
29,5
497,8
2,5
2,5
2,5
2,0
2,9
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
Červenec
Srpen Září Říjen
Teplota (Pohořelice)
-1,4
0,8
4,5
10,9
15,9
19,1
20,5
20,0
14,7
Srážky (Branišovice)
25,0
20,2
30,3
30,9
46,9
60,3
81,8
65,3
Vítr (Pohořelice)
3,3
3,0
3,7
3,2
3,8
3,3
2,9
2,5
Příloha 3: Prostorové parametry biocenter a biokoridorů (Buček, a další, 1993) Minimální plochy biocenter Biocentrum
Typ společenstva
1. Lokální
lesní
3
vodní
0,5 - 2
2. Regionální
Plocha (ha)
mokřadní
1-3
luční
1-3
stepní lada
0,5
skalní
0,5
lesní
lužní lesy
1. a 2. vs*
30
3. a 4. vs
20
5. vs
25
6. a 7. vs
40
8. a 9. vs
40
tvrdý luh
30
měkký luh
10
vodní
5
mokřadní
10 - 15
luční
30 - 50
stepní lada
10
skalní
10
3. Nadregionální jádrové území
10 - 50
celková plocha
1000
*vs = vegetační stupeň
Délky a šířky biokoridorů Lokální
Regionální
Max. přípustná délka
1 - 2 km
0,5 - 1 km
Min. nutná šířka
10 - 20 m 20 - 50 m
Příloha 4: Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů – část A Metodika část A: Kategorizace liniových prvků Větrolam
A-1 A-2 A-3 A-4
celkem
hodnocení
1a
2
1
3
3
9
2
podmíněně funkční
1b
2
1
3
3
9
2
podmíněně funkční
2a
2
1
3
3
9
2
podmíněně funkční
2b
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
3a
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
3b
2
3
2
2
9
2
podmíněně funkční
4
2
1
1
2
6
1
převážně nefunkční
5a
3
1
2
3
9
2
podmíněně funkční
5b
3
1
3
2
9
2
podmíněně funkční
5c
2
1
3
2
8
2
podmíněně funkční
6a
3
1
2
2
8
2
podmíněně funkční
6b
3
1
2
2
8
2
podmíněně funkční
6c
3
3
1
1
8
2
podmíněně funkční
7
3
2
1
2
8
2
podmíněně funkční
8a
2
1
3
2
8
2
podmíněně funkční
8b
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
9a
2
3
3
3
11
3
funkční
9b
2
2
3
3
10
3
funkční
9c
2
1
2
3
8
2
podmíněně funkční
10
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
11
2
2
3
3
10
3
funkční
12a
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
12b
2
2
2
1
7
2
podmíněně funkční
13a
3
2
2
1
8
2
podmíněně funkční
13b
2
2
3
3
10
3
funkční
14
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
15
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
16
3
1
1
2
7
2
podmíněně funkční
17
3
1
2
1
7
2
podmíněně funkční
18
3
1
2
2
8
2
podmíněně funkční
19a
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
19b
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
19c
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
19d
2
1
1
1
5
1
převážně nefunkční
19e
2
1
2
2
7
2
podmíněně funkční
19f
3
1
2
2
8
2
podmíněně funkční
20a
3
1
2
2
8
2
podmíněně funkční
20b
3
1
2
2
8
2
podmíněně funkční
21
3
3
2
2
10
3
funkční
Příloha 4 (2. část): Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů – upravená část A
Větrolam 1a 1b 2a 2b 3a 3b 4 5a 5b 5c 6a 6b 6c 7 8a 8b 9a 9b 9c 10 11 12a 12b 13a 13b 14 15 16 17 18 19a 19b 19c 19d 19e 19f 20a 20b 21
Upravená část metodiky A upravené A-2 celkem upravené hodnocení 2 10 3 funkční 2 10 3 funkční 2 10 3 funkční 1 7 2 podmíněně funkční 2 8 2 podmíněně funkční 3 9 2 podmíněně funkční 3 8 2 podmíněně funkční 2 10 3 funkční 2 10 3 funkční 3 10 3 funkční 2 9 2 podmíněně funkční 2 9 2 podmíněně funkční 3 8 2 podmíněně funkční 2 8 2 podmíněně funkční 1 8 2 podmíněně funkční 1 7 2 podmíněně funkční 3 11 3 funkční 3 11 3 funkční 3 10 3 funkční 3 9 2 podmíněně funkční 3 11 3 funkční 3 9 2 podmíněně funkční 3 8 2 podmíněně funkční 3 9 2 podmíněně funkční 3 11 3 funkční 3 9 2 podmíněně funkční 1 7 2 podmíněně funkční 2 8 2 podmíněně funkční 1 7 2 podmíněně funkční 2 9 2 podmíněně funkční 3 9 2 podmíněně funkční 1 7 2 podmíněně funkční 1 7 2 podmíněně funkční 1 5 1 převážně nefunkční 1 7 2 podmíněně funkční 3 10 3 funkční 2 9 2 podmíněně funkční 2 9 2 podmíněně funkční 3 10 3 funkční
Příloha 4 (3. část): Metoda hodnocení a kategorizace větrolamů v – část B
Metodika část B: Kategorizace systému liniových prvků B-1
B-22
B-3
Celkem
Hodnocení
2
3
3
8
funkční
Kategorizace liniových prvků
5
2 převážně funkční podmínečně funkční funkční 32
Příloha 5: Vlastnosti větrolamů Větrolam
Délka
1a
70
1b
375
2a
410
2b
190
3a
1430
3b
990
4
340
5a
395
5b
390
5c
435
6a
1360
6b
730
6c
185
7
660
8a
90
8b
120
9a
85
9b
325
9c
490
10
420
11
335
12a
940
12b
505
Délka celkem
Šířka
Věk
Poč. řad
Výška
Orientace
20
55
6
20 32
55
7
55
11
32
55
6
25
55
7-9
18 16
55
5-6
55
5
14
55
5-7
15
55
6
18 15
55
5-6
55
4-5
2 275
15
55
6
55
4
660
11 12
55
3
21
55
3
21 27
55
3
55
4
27
55
5
21
55
5
19 21
55
6-9
55
5
19
55
5-6
16
55
3-5
15
55
3
25
55
6
55
5
55
4
20 20 20 20 20 20 16 20 20 20 19 19 19 15 20 20 20 20 20 66 18 15 15 18 18 18 18 17 17 15 20 20 20 15 18 18 16 16 20
SV-JZ SV-JZ SV-JZ SV-JZ ZSZ-VJV ZSZ-VJV SSV-JJZ SSV-JJZ SSV-JJZ SSV-JJZ ZSZ-VJV ZSZ-VJV SSZ-JJV SSV-JJZ SSV-JJZ SSV-JJZ ZSZ-VJV ZSZ-VJV ZSZ-VJV SSV-JJZ SSV-JJZ ZSZ-VJV ZSZ-VJV SSV-JJZ SSV-JJZ ZSZ-VJV ZSZ-VJV SSV-JJZ SSV-JJZ Z-V SSV-JJZ SSV-JJZ SSV-JJZ SSV-JJZ S-J S-J Z-V Z-V SSV-JJZ
445 600 2 420 340 1 220
210
900 420 335 1 445
13a
805
13b
180
14
480
480
15
1355
1355
21 20
16
285
285
9
42
4
17
510
3
485
13 10
55
18
510 485
55
4
19a
205
16
55
4
19b
120
3
265
16 16
55
19c
55
3
19d
65
16
54
3
19e
220
24
54
3
19f
785
11
55
3-5
20a
290
15
55
3-4
20b
490
13 10
55
4-5
55
3
21
625
985
1 660
780 625
Příloha 6: Splnění ní parametrů LBK Větrolam Šířka řka (m) Délka (m) Max. délka 2 km Min. šířka ka 15 m 1
20
445
ano
2
32
600
ano
ano
3
2420
ne
ano
4
18-25 18 16
340
ano
ano
5
14 14-18
1220
ano
ne/ano
6
15
2275
ano
ano
7 8
12
660
ano
ne
21
210
ano
ano
9
27
900
ano
ano
10 11
19 21
420
ano
ano
335
ano
ano
12
16 16-19
1445
ano
ano
13
15 15-25
985
ano
ano
14
480
ano
ano
15
21 20
1355
ano
ano
16
9
285
ano
ne
17 18
13 10
510
ano
ne
485
ano
ne
19
1660
ano
ne/ano
20
11-24 11 13 13-15
780
ano
ne/ano
21
10
625
ano
ne
Parametry LBK splňuje
částečně
nesplňuje
29% 57% 14%
ano
Příloha 17: Fotodokumentace
Obr. 1: Větrolam 1a
Obr. 2: Plodící javorovec jasanolistý
Obr. 3: Větrolam 1b
Obr. 4: Pajasan žláznatý ve větrolamu 2
Obr. 5: Plodící ořešák černý
Obr. 6: Větrolam 3
Obr. 7: Sadová výsadba u větrolamu 4
Obr. 8: Větrolam 8
Obr. 9: Odumřelý strom
Obr. 10: Odumřelý strom
Obr. 11: Vysílač u větrolamu 6
Obr. 12: Ořez větrolamů na jaře
Obr. 13: Průjezd ve větrolamu 6
Obr. 14: Krmelec
Obr. 15: Černá skládka
Obr. 16: Vedení procházející větrolamem 20
Obr. 17: Topol s lípou ve větrolamu 19c
Obr. 18: Polámané dřeviny ve větrolamu 18
Obr. 19: Dochované řady ve větrolamu 12
