Vtip: sestro, odebrala jste tomu pacientovi krev? Odebrala, pane primáři, měl jí pět litrů

KREV Motto: „ živá voda“

 Vtip: „ sestro, odebrala jste tomu pacientovi krev? Odebrala, pane primáři, měl jí pět litrů“

Historie: Ve 4 století, před naším letopočtem se řecký lékař Hippokrates všiml, že když nechá osolenou krev stát ve sklenici, rozdělí se do 3 vrstev. Mikroskopem pak zjistili, co vlastně ty 3 vrstvy znamenají. První průhlednou složku tvoří krevní plazma, střední vrstvu bílé krvinky a úplně ve spod se shlukují červené krvinky. Ve středověku byla známa léčebná metoda: pouštění žilou, věřili, že odtékající krví z těla ven odcházejí i zlé síly. 

náhlá ztráta 1,5 l krve může být nebezpečná, lépe člověk snese postupnou ztrátu to až 2,5 l  objem MUŽI = 5 – 6 l ŽENY = 4,5 – 5 l  množství krve odpovídá asi 1/12 až 1/13 tělesné hmotnosti (svalnatí lidé mají relativně více krve než otylí) FUNKCE KRVE  fce. vyživovací = transport živin z tenkého střeva do jater a pak ke všem  přenos kyslíku z plic do tkání a CO2 z tkání do plic  fce. vylučovací = odvádí z tkání odpadní produkty látkové přeměny pro vyloučení ven z těla (ledviny, potní žlázy v kůži)  fce koordinační = rozvod hormonů a vitamínů k cílovým orgánům  fce termoregulační = vyrovnává rozdíly v teplotě mezi jednotlivými orgány (krev váže na sebe teplo nebo ochlazuje „ pracují orgány“, získané teplo předá do chladnějších periférií)  fce obranná = proti choroboplodným zárodkům (ochrana před infekčními chorobami)  udržuje stálý krevní tlak stálou náplní cév  udržuje stálost vnitřního prostředí (homeostázu)  zajišťuje stálý osmotický tlak (asi 690 kPa), který odpovídá 0,9 % roztoku NaCl (fyziologický roztok)  udržování pH normální hodnota 7,4 (7,35–7,45)

Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640

Stránka 13

Složení krve: složení fyzikální  neprůhledná vazká kapalina, barva červená, chuť mírně nasládlá, mírně těžší než voda (sedimentuje), krevní plasma je mírně zásaditá. Množství: asi 1/13 hmotnosti těla složení chemické (plasma)  voda (90%), soli (NaCl, Na2CO3), bílkoviny, cukry (glukosa), tukové látky (cholesterol), hormony, vitaminy, barviva (žlučová) složení biologické  plasma a krevní buňky.

Krevní plazma :  tekutá složka krve, průhledná nažloutlé barvy  pH plazmy je 7,4  90 % vody + rozpuštěné látka:  8 % organické, bílkoviny = albuminy 60% se tvoří především v játrech, když se ztrácejí, dochází ke ztrátám vody z cév a vznikají otoky ve tkáních, Je to patrno především u hladovění, typické pro nafouklá bříška, hlavně v afrických, asijských a jihoamerických zemích) = globuliny 35%, denně se vytvoří asi 5 g globulínu dělí se na alfa (váží měď a hemoglobin), beta (transport železa a tuků, cholesterol) a gama (význam pro obranu organismu) = fibrinogen 5%  2 % anorganické = Na-sodík, Cl- chlór, malé množství K- draslíku, Ca vápníku, Fe – železa…)+ látky, které plazma přenáší jako hormony a živiny


Stránka 14

Krevní tělíska: - červené krvinky (erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty), krevní destičky (trombocyty)

Červené krvinky  okrouhlé bezjaderné buňky, uprostřed ztenčené  vznik = v kostní dřeni, plochých kostí lebky a trupu (žebra, kost hrudní)  správná životospráva (kyselina listová, vit. B 12)  obsahují 60 % vody, 40 % sušiny (95 % sušiny tvoří hemoglobin)  doba života je asi 120 dní  zestárlé a poškozené buňky jsou zachycovány MAKROFÁGY (z hemoglobinu se odštěpí železo, zbytek oxiduje na barvivo BILIRUBIN, ten se vylučuje játry do žluče)  u mužů je na 1mm3 = 5 miliónů č.k. (přibližně 25 biliónů)  u žen -,,- -,,= 4,5 miliónů č.k.  při rozložení vedle sebe by vytvořily řadu 140 000 km dlouhou (tj. 3krát kolem rovníku)  HEMOGLOBIN: červené krevní barvivo  HEMATOKRYT: objemový podíl červených krvinek v krvi  SEDIMENTACE za 1 hodinu  u mužů – 3-6-mm  u žen – 8-10 mm  je udávána jako FW podle Fahräuse a Westergreena, důležité pro medicínu.

před námahou

po námaze


Stránka 15

Bílé krvinky  u žen jsou v leukocytech přítomna Baarova tělíska, podle kterých se určuje přítomnost ženského pohlaví, dříve se to používalo při zjišťování určení pohlaví u sportovkyň  obsahují jádro, nemají stálý tvar, krátké životnosti  v 1 mm3 krve je u dospělého člověka 7 – 8 tisíc bílých krvinek (na lačno = méně, více = po najedení a při chorobných stavech)  dělíme je na GRANULOCYTY a AGRANULOCYTY GRANULOCYTY (obsahují barvitelná granule)  tvoří více jak 70 % všech bílých krvinek  vznikají v kostní dřeni  dělíme je na 3 podskupiny: 1.NEUTROFILY (60% všech bílých krvinek) - pohlcují bakterie a cizorodá tělíska (fagocytují) 2. EOZINOFILY (3 % -,,- -,,- -,,) -fagocytují, množství stoupá při alergických a parazitárních onemocnění 3. BAZOFILNÍ (7 % -,,- -,,- -,,) - vytvářejí látky spouštěcí zánětlivé procesy AGRANULOCYTY (neobsahují barvitelná granula)  dělí se na 1. monocyty a 2. lymfocyty 1. MONOCYTY - vyskytují se všude kde hrozí infekce (plíce, okolí trávicí trubice…..) - jejich počet je asi 5 % všech bílých krvinek - mají fagocytární schopnost 2. LYMFOCYTY - jejich počet je asi 25 %všech bílých krvinek - nefagocytují, ale podílejí se na obraně proti infekci - dělí se lymfocyty T a B T = dozrávají v brzlíku, mají dlouhou životnost a regulují, popř. tlumí obranné reakce  mohou napadat transplantovaný cizorodý štěp, zesilují fagocytární činnost monocytů B = na povrchu se naváže antigen, vytvoří protilátky (imunoglobuliny), tyto protilátky jsou obsaženy v krevní plazmě a mateřském mléce  využívá se při AKTIVNÍ IMUNIZACI =očkování (vpravují se usmrcené nebo silně oslabené mikroorganismy a jejich upravené jedy) PASIVNÍ IMUNIZACI = vpravují se hotové protilátky (léčebné sérum)


Stránka 16

Krevní destičky  tělíska nepravidelného tvaru, nejmenší krevní tělíska, bez jádra  v 1 mm3 krve je asi 200 – 500 tisíc krevních destiček  žijí jen několik dní (asi 4)  uplatňují se při zástavě krvácení Krvácení a zástava  poranění = vzduch + rozpad červených krevních destiček – uvolní se enzym – rozpustí bílkovinu FIBROGEN na FIBRIN, ten vytvoří síť, do které chytá krvinky- vznikne krevní koláč, céva se uzavírá  určuje se několika testy jako tromboplastový, neboli Quickův čas = to je 14 sec., používá se především při léčbě KUMARINEM (Pelentan, nebo Peleutanetae), Heparin Léky proti srážlivosti krve, používalo se i citronan draselný, chlorid draselný, šťavelan draselný (již se nepoužívá, protože je toxický)  částečný tromboplastový = 40 – 50sec

KREVNÍ SKUPINY  založeny na existenci  antigenu (aglutinogeny = molekuly na povrchu membrány červ.krvinek,označují se jako A a B,, vytvářejí se teprve během 1 roku života, jsou přítomny v kr.plazmě, v séru, v tkáňovém moku a v lidském mléce)  protilátky (aglutininy = obsaženy v krevní plazmě, známe 2= anti-A a anti –B A a B, tvoří se v 6 týdnu embryonálního života) Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640

Stránka 17

 

znalost kr. skupin je nutná pro správné provedení krevní transfúze používá se i k určení otcovství

Rh – faktor  

rozlišujeme ještě množství dalších systému (Rh, MNSs, Lewis, P ….) pro nás nejznámější je Rh, objevil ho Wieneren , při pokusu s krví opice druhu Maccacus Rhesusv roce 1940  vyskytuje se asi u 85 % lidí, označuje se jako Rh +(poz.), ostatní Rh – (neg.)  proti Rh- nejsou v krvi protilátky, mohou však vzniknout opakovanou transfúze Rh+ osobě s Rh protilátky proti Rh + skupině (anti – D protilátky) se u Rh - jedince nevyskytují přirozeně, mohou se objevit při nevhodné transfúzi nebo inkompatibilním těhotenství  při těhotenství, kdy je matka Rh – a otec Rh +, dítě Rh + hrozí = fetální erytroblastóza, označována jako hemolytická nemoc novorozence  matčin imunitní systém bojuje proti plodu (protože tento antigen nezná a považuje ho za cizorodý), začne vytvářet protilátky, které mohou způsobit různé formy novorozenecké žloutenky, poškození plodu (nerv.poruchy) někdy i smrt  v součastné době se podávají do 72 hodin po porodu (potratu) protilátky zvané anti – D  vyskytuje se asi u 16 – 18 % všech početí, ale jen 5% matek je schopno vytvořit dokonalé protilátky a jen ½ otců může mít děti Rh –  krevní nesnášenlivost se vyskytuje asi u 1 plodu na 500 těhotenství Krevní transfúze  je léčebný výkon  cizí krev je převáděna od dárce příjemci (krevní konzervy, nebo přímo)  používá se při operacích, infekčních chorobách, příjemce dostává krev nejen ztracenou tekutinu, ale i protilátky  někdy se používá jen plazma nebo suspenze červených krvinek (jiné náhradní roztoky) Vyšetření krve  zjištění krevní skupiny, včetně Rh faktoru (hematologickou laboratoří)  provedení křížové zkoušky (reakce krvinek od dárce s plazmou příjemce)  zkouška kompatibility krve (z krevní konzervy a krve příjemce pomocí diagnostického séra anti- A a anti – B na papírových kartách ) I v případě schody krevních skupin, může nastat alergická reakce, horečka nebo oběhové změny  krevní převody provádějí zdravotnická zařízení (národní transfůzní služba)  dárcem může být každý zdravý člověk od 18 let  skladují se v krevních bankách  odběr může být pouze 450 ml  u žen maximálně 4 x za rok a u mužů 5 x za rok


Stránka 18

Jánský II III I IV

Landsteiner A B C --Skupina A B 0 AB

Antigen A B --A, B

krevní skupina příjemce AB+ ABA+ AB+ BO+ O-

Dnešní nomenklatura A B 0 AB Protilátka anti-B anti-A anti-A, anti-B ---

dárce musí být kterýkoli druh O- ABO- O+ AO- AO- O+ BO- BO- O+ O-

Frekvence 41% 14% 38% 7%

ABA+ B+

Nemoci: Anémie – snížená hladina červených krvinek, únava, bledost Ateroskleróza – ukládání tuku – tím se zužují tepny, u mozkové cévy zacpání = mrtvice, u věnčitých tepen = infarkt Flebitida – zánět žil Hemofilie – dědičná nedostatečná srážlivost krve Hemoroidy – rozšíření a ztenčení žilek kolem konečníku, bolest a krvácení při stolici Hypertenze – trvalé zvýšení krevního tlaku Sepse – otrava krve Trombóza – tvorba krevní sraženiny (trombu), může vést k ucpání srdeční cévy - infarkt Mozková mrtvice – poškození mozku když se přeruší zásobení krví, projeví se poškozením tělesných funkcí Sestřička říká pacientovi: „Vyvinuli jsme novou techniku odběru krve, to budete koukat, „ a přivede upíra


Stránka 19

SRDCE ( cor) Historie:

 starověk spatřoval v srdci sídlo duše. V Egyptě se po smrti srdce vážilo, aby se zjistila

pravda mrtvém.Podle Řeků bylo srdce jako kovářská výheň, kde se spalují nečistoty v krvi.Galén, slavný lékař starověkého Říma, připisoval srdci úlohu ohřívače, který do sebe nasává krev, spaluje ji, a tak vyrábí teplo pro celé tělo.Jeho názor se udržel ve vědeckých kruzích až do 17 století.Pak anglický lékař William Harvey, objevil krevní oběh, pozorováním zvířat a zkoumáním lidského těla.

Stavba a poloha srdce  je to dutý svalový orgán, který pod tlakem pohání krev v oběhu krevním (smrštěním a ochabováním)  má tvar nepravidelného kužele, velikosti (jako mužská pěst) asi 12,5 cm dlouhá a 7 cm široká  je uloženo v mezihrudí, za hrudní kostí, 1/3 je vpravo od střední čáry, 2/3 vlevo od střední čáry  dospělého člověka je srdce asi 12 cm dlouhé a 8-9 cm široké, hmotnost srdce se liší podle pohlaví, u muže se pohybuje kolem 280-340 g, u žen kolem 230-280 gramů- je uloženo v obalu zvaném osrdečník (pericardium), který se skládá ze dvou listů =  nástěnný list (lamina parietalis) – lesklá tenká blána, která pokrývá povrch srdečnice směrem k srdci  vnitřní list (lamina visceralis, epicardium) - je to lesklý povrch srdeční stěny, srostlý s povrchem srdce  srdeční stěna se dělí na 3 vrstvy  ENDOKARD (tenká lesklá blána vystýlající nitro srdce)  MYOKARD (svalová vrstva tvořená příčně pruhovanou svalovinou srdeční)  EPIKARD (povrchový obal srdce) 

je rozděleno přepážkou na 2 poloviny  tenkostěnná předsíň (atrium) a silnostěnná komora (ventriculus)  mezi pravou předsíní a komorou = trojcípá chlopeň (valvula tricuspidalis)  mezi levou předsíní a komorou – dvojcípá chlopeň (valvula bicuspidalis mitralis)  do pravé předsíně vstupuje horní a dolní dutá žíla, z pravé komory vystupuje plicní kmen  do levé předsíně vstupují plicní žíly, z levé komory vystupuje srdečnice (aorta)


Stránka 20

Činnost srdce  

její 4 dutiny se plní krví z horní a dolní duté žíly a vyprazdňují pravidelnými stahy zajišťuje, že krev se dostane do plic kde se okysličí

Srdce pohání samo sebe. Zařízení to umožňující se nazývá převodní soustava srdeční.  začíná ve svalovině pravé síně – síňový uzlík (svalové buňky, přeměněné neurony), pravá síň orientována doleva a dolů  Hisův můstek (dál předává vzruchy)  svalová vlákna (až k přepážce srdeční) – síňokomorový uzlík od něj vybíhají Purkyňova vlákna, která el. vzruchy vedou dál do komory, impuls se vlnovitě šíří, až ke špičce srdce a na kůži snímání pomocí elektrokardiogramu (tepová frekvence je 70 – 72 tepů za minutu)  centrum pro řízení srdeční činnosti je v prodloužené míše  působí bez našeho vědomí  speciální čidla, která měří hladinu kyslíku v krvi; hladinu, ... zpracování v prodloužené míše  sympatikus (působí povzbudivě)  parasympatikus (ztlumuje, uklidňuje, šetři)  v tepnách jsou čidla měřící objem CO2, O2  každý stupeň teploty navíc přidá 5 – 9 tepů za minutu  minutový objem srdeční – 5l. Krve (kolik toho přečerpá za minutu)  objem při jednom stahu (60 – 80 ml) sportovci mohou za minutu přečerpat 30 – 40 l krve výrazné rozdíly  při ohrožení srdečního svalu přestane srdce na chvíli pracovat (ochabne)  naplnění se nazývá diastola (uzavírání poloměsíčitých chlopní zvuk vyšší a kratší) a vypuzení krve do oběhu systola (na konci uzavření cípatých chlopní zvuk hlubší a delší) (objem je 60 – 80 ml při 1 srdečním stahu)  hodnoty naplnění se měří krevní tlakem, norma diastoly = 80-90 systoly =120 – 140 (vypudí až 70 ml)

Malý a velký krevní oběh  krev proudí v uzavřeném cévním systému( krevní oběh), který je tvořen M.O a V.O M.O.  oběh krve mezi pravou srdeční komorou a levou síní, probíhá přes plíce  odkysličená krev proudí do srdce horní a dolní dutou žilou do pravé síně, pak do pravé komory, z pravé komory plicní tepnou do plic, kde dojde k okysličení  okysličená krev se vrací z plic plicními žílami do srdce (levé síně) V.O.  oběh krve mezi levou srdeční komorou a pravou síní, probíhá cévami celého těla  okysličená krev z levé síně jde přes dvojcípou chlopeň do levé komory a z levé komory pak aortou, která se větví na tepénky, do celého těla  ve vlásečnicích krev odevzdá kyslík a živiny  odkysličená krev s oxidem uhličitým a dalšími odpadními látkami se vrací do srdce (do pravé síně)


Stránka 21

Do velkého krevního oběhu jsou zařazeny i dvě oblasti, které mají poněkud odlišné uspořádání: Oběh vrátnicový, který přivádí krev z trávicího ústrojí do jater Oběh ledvinový, jimž se organismus zbavuje nepotřebných látek tzv. vyměšováním.


Stránka 22

Měření tlaku krve  na počátku velkých tepen (největší tlak)  nejmenší tlak je na konci velkých žil  měření tlaku na pažní tepně (nad loktem) pomocí tonometru (tlakoměru) měření tlaku při první systole a při první diastole (standard120/80)s přibývajícím věkem roste hodnota tlaku Tlak závisí  činnosti srdce  kapacitě srdce  odporu v cévách  na celkovém množství obíhající krve  vazkosti krve Tlak ovlivňuje  věk  tělesná práce  muži mají vyšší tlak, než ženy  dědičnost  hodnota krevního tlaku = normální - 120 / 80 = vysoký (hypertenze) – 160 /95 = nízký (hypotenze) – 100 / 60  minutový srdeční objem -72 tepů za 1 min = asi 5 l (při námaze až 40 l), za 1 hodinu asi 300 l, 150000za život = zvyšuje se svalovou prací, po jídle, při zvýšené tělesné teplotě


Stránka 23

Tep, pulz = dolní konec předloktí na palcové straně = 70 tepů/min = maximálně 180 – 200tepů - vyšetření srdce se provádí = EKG (elektrokardiograf), snímá se z 3 bodů (obě zápěstí a levý bérec, nebo hrudník) = echokardiogram – metoda určující polohu a pohyb srdečních struktur pomocí ultrazvukových vln

Výživa srdce    

zajištěna věnčitými (koronárními) tepnami odstupují od aorty těsně v blízkosti srdce, větví se do vlásečnic- prostupují srdce ucpání koronární cévy – infarkt myokardu= konečné stádium ischemické choroby myokardu, projevuje se pálivými plošnými bolestmi na hrudi při postupném, selhávání jsou příznaky = dušnost, otoky nohou, unavenost, někdy nepříjemné bušení srdce

Ovlivnitelné faktory  vysoká hladina cholesterolu v krvi (vyráběn v játrech, obsažen běžně v těle nadměrné množství ((ze živočichů)) se ukládají v cévách => používat rostlinné tuky = řepkový olej je karcinogenní, mít malou spotřebu cukru a soli, provozovat tělesnou aktivitu (plavání, vytrvalostní běh, cyklistika, …….)  vysoký krevní tlak (dědičné, řešení pomocí léků)  obezita  kouření (čím více nikotinu v těle, tím více adrenalinu v nadledvinách, zužuje cévy, CO vytěsňuje kyslík = obsazuje krvinky, zatěžuje srdce)  nedostatek tělesné aktivity  stres (zvýšení hladiny adrenalinu, vyšší spalování kyslíku, ovlivňují typy osobnosti )  vysoká koncentrace cukru a alkoholu (způsobuje poruchy krevního rytmu, zvětšování srdce větší šance na srdeční selhání, tvrdnutí a zvětšování jater alkohol v malých dávkách působí blahodárně na vliv srdeční činnosti (červené víno)) Ischemické choroby srdeční: arterioskleróza srdečních tepen  nevyživuje se srdeční sval, odumírají svalová vlákna, dochází k prasknutí srdeční svaloviny => infarkt myokardu, pokud to člověk přežije, rána se zajizví (vyšší náchylnost k dalšímu infarktu) angína pectoris  palčivá bolest za hrudní kostí=vyvolává tělesná námaha, přejedení křečovité vztahy srdeční svaloviny = ucpané cévy zánět osrdečníku  bolest v levém rameni, zanícení oblasti, po přechodu chřipky


Stránka 24

KREVNÍ CÉVY  dělíme: TEPNY, VLÁSEČNICE, ŽÍLY  vedou krev v těle

Tepny (artérie)  vedou krev ze srdce  postupně se větví na vlásečnice Stavba  stěny jsou pevné a pružné  uvnitř jsou vystlány endotelovými buňkami, okolo je uspořádáno hladké svalstvo, ve svalovině vazivo s elastickými vlákny  na povrchu je řidší vazivový obal se sítí vegetativních nervů Vlásečnice (kapiláry)  

stěny tvoří vrstva endotelových buněk prostupují všechny tkáně kromě pokožky a jejich útvary (nehty, vlasy, chlupy, oční rohovka, chrupavky)  jejich stěnami prostupují živiny, kyslík z krve do tkání, obráceně pak oxid uhličitý, odpadní látky  tvoří síť, přes kterou proudí krev z tepen do žil

Žíly (vény)  pohybu krve napomáhají: stahy kosterního svalstva  podtlak v hrudní dutině při vdechu  gravitace (u žil výš nebo ve stejné úrovni srdce) Stavba  je stejná jako tepen, pouze tenčí  stěny žil v dolní polovině těla a horních končetin jsou uvnitř opatřeny kapsovitými chlopněmi, které brání zpětnému proudění krve.  někdy jsou stěny rozšířeny = křečové žíly, žilní městky, tromby (ucpané žíly, záněty) při poškození výživy kůže, bércové vředy


Stránka 25

MÍZNÍ SOUSTAVA  funkce 1. sbírá mízu tvořící se ve tkáních a odvádí ji do krve (24 hod – 1,5 – 3 l mízy) 2. odvádí tuky (kapénky) z trávicí soustavy do horní duté žíly 3. obranná – v uzlinách - lymfocyty (vytváří protilátky) + fagocytující makrofágy (zadržují částice – prach, mikroorganismy, buňky, části buněk)

Míza (lymfa)      

čirá, mírně zakalená mezibuněčná tekutina, která vzniká z krevní plazmy přes stěny vlásečnic svou skladbou připomíná krevní plazmu i se schopností se srážet obsahuje aminokyseliny, cukry, mastné kyseliny, koenzymy, hormony, neurotransmitery, soli a odpadní produkty buněk odvádí metabolity z tkání vede pouze směrem k srdci celkové množství moku v těle činí okolo 10,5 litru tkáňový mok neobsahuje bílkoviny

Mízní cévy  dělíme na 3 skupiny: 1) mízní kapiláry = začínají slepě v nejrůznějších tkáních, nejsou v chrupavce, n bělimě, rohovce, čočce, mozku, placentě a kostech 2) sběrné mízní cévy = mají podobnou stavbu jako žíly, obsahují systém chlopní, nad chlopní se průsvit cév rozšiřuje, tím připomínají šňůry korálků 3) mízní kmeny = jsou patrny pouhým okem  největší mízní kmen (mízovod) – hrudní – míza z dolní a levé poloviny těla (bederní a střevní mízovod, levá plíce, levá horní končetina, levostranný kmen hrdelní – levá strana krku)  pravostranný mízní kmen – pravá polovina hlavy, krku, pravá horní končetina, pravá plíce

Mízní uzliny (nodi lymphatici)     

velikost kolísá od mikroskopických rozměrů po 3 cm v průměru, tvarově připomíná fazoly, barvy šedé nebo růžové povrch  vazivová blána uvnitř  trámčina, prostory mezi ní vyplněny lymfocyty – množí se zde funkce  vytváří bílé krvinky a protilátky, filtruje mízu, zadržuje cizorodé částice (prachové, bakteriální a nádorové buňky) výskyt  jednotlivě i ve skupinách, za boltcem, po celé délce krkavic, v dolní čelisti, v podpaždí, v tříslech atd.


Stránka 26

SLEZINA (lien)          

lymfatický orgán při nárazu do břicha se snadno trhá - krvácí - vykrvácí funkce  patří ke krevnímu a cévnímu systému zánik opotřebovaných červených krvinek levá část dutiny břišní pod bránicí za žaludkem 13 cm dlouhá, 4 cm široká, váží 120-160 g, fialové barvy Povrch  vazivové pouzdro uvnitř  trámčina vyplněna tmavě červenou dření (pulpa) – z červených krvinek – zásobárna 1% objemu krve v dřeni uzlíčky mízní tkáně – bílá dřeň sleziny – vznik lymfocytů + monocyty – přeměňují se na makrofágy (jsou přítomny ve slezině, kostní dřeni, játrech a ve vazivu) odbourávají 90% zanikajících červených krvinek slezinová tepna – větví se – ve dřeni vytváří prostory vystlané endotelem (sinusy) – endotelové buňky mají schopnost fagocytózy

LYMFATICKÉ MASÁŽE             

zlepšují lymfatický a krevní oběh jsou účinné na celulitidu (prevence i léčba) zmírňují otoky snižují bolesti uvolňují svalové změny ulehčí křečovým žilám odvádí vodu ulehčí při revmatismu ulehčí od bolesti kloubů zpevňují pokožku detoxikují tělo na přání lze vetřít speciální přípravky masáž lze provádět u chlapců od 15 let a u děvčat od prvních měsíčků


Stránka 27

VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ ORGANISMU Lidský organismus  

lidské tělo je složeno z anorganických, organických látek a vody tyto látky jsou součástí: buněk, tkání a orgánů = tvoří lidský organismus

Složení těla dospělého člověka při hmotnosti 70 kg

Vnitřní prostředí organismu 

podmínkou existence je přeměna látek, spojena s mimobuněčnou tekutinou (krevní plazma a tkáňový mok)  každá buňka má ve svém okolí mimobuněčnou tekutinu, z nichž přijímá kyslík, živiny a další potřebné látky a naopak odevzdává zplodiny, zejména oxid uhličitý a vodu (vylučování z organismu nejčastěji plícemi a ledvinami)  neustálý pohyb látek (objem, složení, osmotický tlak i bílkovinný tlak, pH ) je relativně stálý Tělní tekutiny  hlavní součástí je voda  v buňkách = tzv. buněčná voda  mimo buňky = tzv. mimobuněčná voda  chem. kostru tvoří tělní tekutina, zejména poměr mezi Na a Cl, které rozhodují o osmotickém tlaku (okolo 300 miliosmolů na litr) a pH (7,4) vnitřního prostředí


Stránka 28

Stálost vnitřního prostředí  

souhrnným názvem = HOMEOSTÁZA zabezpečuje buňkám potřebné optimální podmínky k životu a správnému chodu jejich funkcí  udržuje soulad mezi jednotlivými funkcemi a výkyvy vnitřního prostředí  řídící roli hraje nervová soustava a soustava žláz s vnitřní sekrecí (humorální)

Dehydratace Postupně, jak klesá množství vody v organismu, se nemohou tyto látky rozpouštět, a tudíž se postupně přestávají dostávat na místo, kde jsou v těle potřeba. Procesu, kdy systém ztrácí vodu, se říká dehydratace. Rychlost dehydratace závisí na množství faktorů, z nichž některé ovlivníme (aktivita apod.) a jiné ne (počasí, teplota apod.). Na organismu můžeme postupně sledovat průvodní příznaky jednotlivých stádií. Jednotlivé stupně dehydratace nejlépe odpovídají úbytku tělesné hmotnosti. 0-1% Nastupuje žízeň, v této chvíli je ještě dehydratace neškodná, zatím nijak neomezuje. 1-2% Podlomení mysli. Jde sice o počáteční stádium, ale již bychom měli problém urychleně řešit. 2-3% Ztráta chuti k jídlu. Bez jídla tělo vydrží dlouhou dobu. Vaše priorita je voda. 3-4% Špatně od žaludku. Vaše tělo už začíná mít problémy, napijte se! 4-5% Bolení hlavy. Může mít i jiné příčiny a tak hned nepanikařte. Běžte do stínu a pijte. 5-6% Závratě. Jste na půl cestě do pekla. V tuto chvíli už se pravděpodobně neobejdete bez cizí pomoci. 6-7% Obtíže s mluvením. Tady se skrývá problém jak případnému zachránci sdělit co se děje. 7-8% Obtíže s dýcháním. Nastupuje už ohrožení života. 8-9% Neschopnost jít. Bez cizího zásahu již brzo zkolabujete. 9-10% Selhávání smyslů. Neslyšíte, vidění se rozostřuje, nic necítíte, upadáte do stavu, kdy je Vám všechno jedno. 10-11%Neschopnost polykat. V tuto chvíli už nejste schopni sami se ani napít, nejlepší by byla asi infůze. 11-12%Zhroucení. Nastává totální kolaps organismu, a bez lékaře je s Vámi konec! Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640

Stránka 29

Denní doporučená dávka Abychom bez problémů udrželi stálý objem tekutin, musíme dodržovat pitný režim. Nejčastěji je pitný režim zmiňován v souvislosti s pracovní zátěží, často si však neuvědomujeme, že je součástí života každého z nás. Důležité je zachování vyrovnané bilance tekutin, tedy rovnováhy „příjem = výdej“. Jak již bylo řečeno v textu výše, 70 kg dospělý člověk vydává denně průměrně 2,5l tekutin, a právě toto je i množství, které by měl přijmout. Přesněji se udává doporučený příjem tekutin v množství 40 ml na každý jeden kilogram hmotnosti člověka, tzn. platí následující tabulka: Hmotnost (kg)

DDD (litrů)

Hmotnost (kg)

DDD (litrů )

50

2

90

3,6

60

2,4

100

4

70

2,8

110

4,4

80

3,2

120

4,8

OBRANNÉ FUNKCE ORGANISMU Imunita  je schopnost organismu reagovat na cizorodé látky (bakterie, viry), nespecifickou a specifickou obrannou reakcí Nespecifická o. r. = chrání před jakoukoliv cizorodou strukturou Specifická o. r. = chrání před zcela určitou cizorodou strukturou, a to i po styku s ní Antigeny  jsou cizorodé látky Imunitní systém  je obranný systém tvořený především bílými krvinkami a protilátkovými molekulami  v těle člověka je asi 10 na12 lymfocytů a 10 na 20 protilátkových molekul, které se dostávají do tkání těla krevním oběhem  po vniknutí antigenu do organismu se jejich počet může značně zvyšovat

Fagocytóza  je proces, při kterém jsou odstraňovány, pohlcovány cizorodé látky  tuto schopnost mají dva typy buněk MAKROFÁGY= hojně ve slezině, v kostní dřeni, játrech, vazivu = umožňují to dva mechanismy těchto buněk  vazba protilátek na makrofágy (cytofilní protilátky)  vazba protilátek na bakterie (opsonizace bakterií) MIKROFÁGY = neutrofilní a eozinofilní leukocyty (viz. krev)


Stránka 30

Látkový a buněčný typ imunity  

lymfocyty tvoří až 25 % všech bílých krvinek, které jsou schopny rozeznat antigen jsou především v v mízních (lymfatických) uzlinách a ve slezině odkud se dostávají krevními cévami do celého těla

Látkový typ imunity  reakce zprostředkována protilátkami, které vytváří B-lymfocyty, ty rozeznávají antigen pomocí receptorů na povrchu  chrání organismus jen před jedním určitým onemocněním  protilátky mají charakter imonoglobulínu, který lze rozdělit do různých skupin podle jejich struktury: IgG -jedná o globulin (glykoprotein), vytváří obranyschopnost fetu (prenatální období plodu) IgM - tvoří se v plasmatických buňkách ve slezině, lymfatických uzlinách a kostní dřeni IgA - významně se podílí na ochraně proti mikroorganismům IgD - tvoří asi 1 % membránových proteinů mladých B-lymfocytů IgE - obsahuje ze všech imunoglobulinů největší procentuální zastoupení sacharidů, ochrana vůči parazitům. Buněčný typ imunity  je zprostředkována T- lymfocyty, jejich činnost je stejná jako u B- lymfocytů s tím rozdílem, že T-lymfocyty nevytvářejí protilátky = podněcují k tvorbě protilátek, zesilují činnost makrofágů (při fagocytóze) = rozrušují buňky napadené viry = způsobují i vypuzení transplantátu = případně tlumí přehnané imunitní reakce Imunologická tolerance  snášenlivost, organismus na antigen nereaguje vůbec nebo jen částečně  lze dosáhnout při transplantacích ozářením, nebo imunosupresivními léčivy Přecitlivělost  je reakce citlivého organismu na antigen, může vést k poškození buněk, tkání nebo orgánů

Druhy imunity – vrozená nebo získaná Vrozená (nespecifická)  odolnost proti určitým nemocem (např. mor dobytka)  důležitou roli hrají buňky, které hlídkují ve tkáních těla jedince, reagují na určité specifické vlastnosti a struktury patogenů.


Stránka 31

Získaná (specifická)  je získaná během života a dělí se aktivní  překonáním infekce (kdy se v těle vytvoří protilátky zpravidla po 10 až 15 dnech po vniknutí antigenu, protilátky lze zjistit krevním séru i za několik let nebo celý život) 

očkováním (do organismu se vpraví oslabený antigen, kterým donutí vytváření specifických protilátek)  povinné očkování (záškrt, tetan, černý kašel, chřipka, dětská obrna, spalničky, zarděnky a příušnice, někdy i tuberkulózy) pasivní = vpravení hotových protilátek




Stránka 32

Vtip: sestro, odebrala jste tomu pacientovi krev? Odebrala, pane primáři, měl jí pět litrů

Recommend Documents