Věstník MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY OBSAH: Ročník Částka 2 Vydáno: 10. ÚNORA 2011 Cena: 526 Kč

Věstník Částka 2

Ročník

2011

MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ

Vydáno: 10. ÚNORA 2011

ČESKÉ REPUBLIKY Cena: 526 Kč

OB SA H: 1. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru PŘÍPRAVA RADIOFARMAK . . . . . . . . . . . 2 2. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru SPECIFICKÉ LÉKÁRENSKÉ ČINNOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 3. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru ZDRAVOTNICKÉ PROSTŘEDKY . . . . . . 27 4. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru APLIKOVANÁ FYZIOTERAPIE . . . . . . . . 38 5. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru FYZIOTERAPIE V CHIRURGICKÝCH OBORECH A TRAUMATOLOGII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 6. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru FYZIOTERAPIE V NEONATOLOGII A PEDIATRII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 7. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru FYZIOTERAPIE V NEUROLOGII . . . . . . 75 8. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru FYZIOTERAPIE VE VNITŘNÍM LÉKAŘSTVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 9. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru VÝŽIVA DĚTÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 10. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru VÝŽIVA DOSPĚLÝCH . . . . . . . . . . . . . . . 122 11. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru KLINICKÁ EMBRYOLOGIE . . . . . . . . . . 143 12. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru ALERGOLOGIE A KLINICKÁ IMUNOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 13. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru ZL – KLINICKÁ GENETIKA . . . . . . . . . 171 14. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru ORGANIZACE A ŘÍZENÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 15. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru KLINICKÁ PSYCHOLOGIE . . . . . . . . . . 208 16. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE V PSYCHIATRII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 17. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru ZL – ALERGOLOGIE A KLINICKÁ IMUNOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 18. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru CYTODIAGNOSTIKA . . . . . . . . . . . . . . . 266 19. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru KLINICKÁ BIOCHEMIE . . . . . . . . . . . . . 279 20. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru KLINICKÁ GENETIKA . . . . . . . . . . . . . . 295 21. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru TOXIKOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 22. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru SEXUOLOGIE A ASISTOVANÁ REPRODUKCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 23. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru FIXNÍ A SNÍMATELNÉ NÁHRADY . . . . 349 24. Vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru ORTODONCIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365 25. Kvalifikační kurz pro ŘIDIČE VOZIDLA ZDRAVOTNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY . . . . . . . . . 380 26. Kvalifikační kurz pro získání odborné způsobilosti k výkonu povolání ASISTENTA OCHRANY A PODPORY VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 418 27. Certifikovaný kurz pro získání zvláštní odborné způsobilosti k výkonu povolání MENTORA KLINICKÉ PRAXE OŠETŘOVATELSTVÍ A PORODNÍ ASISTENCE . . . . . . . . . . . . 429

2

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru PěÍPRAVA RADIOFARMAK 1 2 3

4 5

6 7 8

Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 32 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 32 Uþební plán......................................................................................................................... 43 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 43 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu ..................... 65 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 76 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1.................................................... 76 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2.................................................... 87 3.2.3 Odborný modul 3 – odborná praxe .............................................................. 98 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání....................... 98 Profil absolventa ................................................................................................................109 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost .................................................................................................................109 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ................................................. 11 10 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ .......................................................................... 11 10 Tabulka modulĤ............................................................................................................... 12 11 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................ 12 11

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

3

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru PĜíprava radiofarmak je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti farmaceutický asistent pro pĜípravu radiofarmak osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené vyhláškou þ. 424/2004 Sb. ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru PĜíprava radiofarmak je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání farmaceutický asistent dle zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání (základní modul) lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru PĜíprava radiofarmak je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6 ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem,

4

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy – seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1 Uþební osnova základního modulu Základní modul ZM

Organizace a provoz farmaceutických pracovišĢ

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky

Poþet kreditĤ

20

Cíl

Vybavit farmaceutického asistenta znalostmi potĜebnými k organizaþnímu a metodickému vedení odborných þinností na pracovišti. Téma

Rozpis uþiva

Minimální poþet hodin

VzdČlávání dospČlých

Zásady vzdČlávání dospČlých, cíle, vedení, motivaþní faktory, hodnocení úþastníkĤ SV.

2

Organizace a Ĝízení v lékárenských zaĜízení

Management a role manažera. Klíþové role a funkce vedoucího pracovníka ve zdravotnictví. Leadership a role lídra. Firemní kultura. Strategický management. Management zmČn. Management þasu. Budování a Ĝízení pracovního týmu. Personální management a rozvoj lidských zdrojĤ.

3

Právní problematika

Základní zákonné a provádČcí pĜedpisy ve zdravotnictví. Povinnosti zdravotnických pracovníkĤ, práva a povinnosti, vedení a nakládání se zdravotnickou dokumentací, mlþenlivost. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. Platné právní pĜedpisy a normy spojené s þinností lékáren, dále prodejen a výdejen zdravotnických prostĜedkĤ.

3

Kvalita a bezpeþnost lékárenské péþe

Strategické Ĝízení kvality lékárenské péþe. Indikátory kvality a jejich sledování. Standardy lékárenských þinností, správné vedení zdravotnické dokumentace. ěízení rizik a prevence nežádoucích událostí ve zdravotnických zaĜízeních vþ. sledování a vyhodnocení. Externí a interní kontrola kvality. Etické a ekonomické aspekty výdeje léþiv a zdravotnických prostĜedkĤ. Zásady správné

4

ČÁSTKA 2

G

5

VĚSTNÍK MZ ČR

lékárenské praxe podle platné vyhlášky. Hygienický Ĝád lékáren. Zásady práce s nebezpeþnými látkami. Postup pĜi zneškodĖování nepoužitelných léþiv.

Interpersonální dovednosti

PodpĤrné techniky zvládání pracovní zátČže, podpĤrné techniky v komunikaci s agresivním pacientem, komunikace se zvláštními skupinami pacientĤ. Etický pĜístup k pacientĤm a jejich blízkým s ohledem na vČk a charakter onemocnČní. Identifikace faktorĤ ovlivĖujících kvalitu života pacientĤ.

4

Edukace

Edukace – cíle edukace v lékárenských zaĜízeních, volba a praktická aplikace metod edukace. Edukace pacientĤ/klientĤ a jiných osob. Specifika edukace dČtí, seniorĤ, cizincĤ a zvláštních skupin nemocných. Tvorba edukaþních materiálĤ. Zásady moderní prezentace.

4

PrĤzkumné a výzkumné šetĜení v lékárenství

Charakteristika, specifika a význam výzkumu v lékárenství. Techniky výzkumu, výzkumný proces a jeho fáze, etapy výzkumné práce. Volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat. Etika výzkumu. Prezentace výsledkĤ, aplikace poznatkĤ do praxe.

5

Vymezení problematiky veĜejného zdraví, determinanty zdraví a jejich aktuální situace v ýR, aktuální zdravotní politika v evropském kontextu.

2

Radiaþní ochrana – ionizující záĜení, jeho základní druhy a vlastnosti, nepĜíznivé úþinky ionizujícího záĜení, radiaþní zátČž obyvatel, zpĤsoby ochrany pĜed ionizujícím záĜením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záĜení, legislativa v oblasti radiaþní ochrany, odpovČdnosti pĜi využívání zdrojĤ ionizujícího záĜení.

2

Problematika závislostí – škodlivé užívání návykových látek (NL) a závislostí na NL v ýR. PĜehled NL zneužívaných v ýR a jejich vlastností, zdravotní a právní aspekty související se zneužíváním NL a závislostí na NL.

2

První pomoc

Základní neodkladná kardiopulmonální resuscitace.

3

Krizový management ve zdravotnictví

Základy krizového managementu. MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy), plán krizové pĜipravenosti zdravotnických zaĜízení. Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní

3

Vybraná problematika veĜejného zdraví

6

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání). Ukonþení modulu

Hodnocení, shrnutí, zpČtná vazba.

3

Absolvent/ka: x umí x

Výsledky vzdČlávání

x x x x x x x

ZpĤsob ukonþení modulu 3.1.1

koordinovat ve spolupráci s farmaceutem práci týmu v lékárenské praxi v oblasti své specializace, orientuje se v právních pĜedpisech a normách souvisejících s pracovní problematikou lékárenských zaĜízení, pĜipravuje standardy specializovaných postupĤ ve svém oboru, zná zásady vzdČlávání dospČlých, podílí se na statistické analýze dat pro vČdecké a výzkumné úþely, poskytuje odborné informace zdravotnickým pracovníkĤm a spolupracuje na zajištČní edukace pacientĤ, orientuje se v problematice závislostí a možnostmi jejich prevence, poskytuje neodkladnou první pomoc pĜi náhlém postižení zdraví a ohrožení života, vyhodnocuje rizikové pĜíþiny lidského pochybení, navrhuje efektivní opatĜení zamČĜená na prevenci pochybení a omylĤ.

Diagnostické metody (napĜ. test, apod.).

Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu

Absolvent/ka základního modulu je pĜipraven/a: x x x x x x x

podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpeþnosti þinnosti na pracovišti, koordinovat práci þlenĤ pracovního týmu, hodnotit kvalitu poskytované péþe, pĜipravovat a provádČt interní audity, provádČt prĤzkumná a výzkumná šetĜení, navrhovat a vypracovávat plány edukace pacienta, blízkých osob, pĜipravovat edukaþní materiály.

ČÁSTKA 2

G

7

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné Cíl: pĜipravit farmaceutického asistenta pro požadované þinnosti konkrétního oboru specializace. 3.2.1

Uþební osnova odborného modulu OM 1

Odborný modul – OM 1

Radioaktivita a ochrana pĜed záĜením

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky 15 dnĤ, tj. 120 hodin odborné praxe

Poþet kreditĤ

35 (20 kreditĤ za teoretickou þást, 15 kreditĤ za praktickou þást) Rozpis uþiva


Radionuklidy

Definice a druhy ionizujícího záĜení. Využití ionizujícího záĜení v medicínČ (externí a interní zdroje ionizujícího záĜení). Základní dČlení radionuklidĤ pro nukleární medicínu podle emitovaného záĜení. Struktura hmoty. Zobrazovací metody v nukleární medicínČ. Základní principy scintigrafického zobrazení. Diagnostické radionuklidy, jejich vlastnosti a pĜíprava (gama záĜiþe, positronové záĜiþe, pĜíprava reakcemi neutronĤ, nabitých þástic, nabitých þástic a brzdného záĜení, generátory, separace). Terapeutické radionuklidy, jejich vlastnosti a pĜíprava (beta záĜiþe, alfa záĜiþe, pĜíprava reakcemi neutronĤ, nabitých þástic a brzdného záĜení, generátory, separace). Volba nosiþĤ radionuklidĤ (chemické formy, výbČr). ZpĤsoby znaþení nosiþĤ radionuklidĤ. Vliv znaþení na chování nosiþe v organizmu.

28

Základy dozimetrie

Principy detekce ionizujícího záĜení a pĜístrojĤ pro detekci záĜení v nukleární medicínČ. Dozimetrické veliþiny a jednotky, radiaþní riziko.

5

Radiaþní rizika

Biologické úþinky ionizujícího záĜení. PĜirozená a umČlá radioaktivita. Ochrana pĜed záĜením. Platná zdravotnická a léková legislativa se zamČĜením na bezpeþnost léþiv a radiaþní ochranu.

5

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x orientuje se v základních zobrazovacích metodách v nukleární medicínČ, x zná rozdíly v pĜípravČ diagnostických a terapeutických radionuklidĤ,

Téma

8

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x orientuje se ve volbČ a znaþení nosiþĤ radionuklidĤ, x umí mČĜit dávky a dávkový pĜíkon ionizujícího záĜení

v laboratoĜích a ostatních pracovištích, x zná odborné informaþní zdroje a umí využívat výpoþetní techniku, x zná negativní úþinky ionizujícího záĜení a ochranu pĜed záĜením. Seznam výkonĤ

Poþet

Exkurze na oddČlení nukleární medicíny

1 den

MČĜení radioaktivity 3.2.2

20



PĜíprava radiofarmak

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ



Výroba a pĜíprava radiofarmak

Platné právní pĜedpisy a normy spojené s þinností pracovišĢ s pĜípravou radiofarmak. Léþivé a pomocné látky používané pĜi pĜípravČ radiofarmak. Aplikaþní formy radiofarmak pro diagnostiku a terapii. Vzájemné interakce, fyzikální a chemické inkompatibility a možnosti jejich Ĝešení. Požadavky kladené na radiofarmaka. Obecné postupy pĜi pĜípravČ radiofarmak. Standardní operaþní postupy pĜi pĜípravČ radiofarmak. Fyzikální, chemické a biologické metody hodnocení jakosti radiofarmak. Výdej radiofarmak. Dokumentaþní þinnost na pracovištích nukleární medicíny.

30

Použití radiofarmak

Použití radiofarmak v diagnostice a léþbČ. Farmakologické aspekty užívání radiofarmak, jejich distribuce v organizmu a možné nežádoucí úþinky. Použití radioaktivnČ znaþených látek ve výzkumu a dalších oblastech.

8

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x zná požadavky kladené na radiofarmaka, které se týkají pĜedevším: – biologického chování – farmakokinetiky, – fyzikální charakteristiky – poloþasu rozpadu, energie záĜení, – chemické þistoty,

Téma

ČÁSTKA 2

G

9

VĚSTNÍK MZ ČR

– – – –

aktivity, radionuklidové þistoty, radiochemické þistoty, sterility a apyrogenity,

x x x x x

zná zásady pĜípravy radiofarmak, zná lékové formy radiofarmak, zná obecné postupy pĜi pĜípravČ radiofarmak, zná standardní operaþní postupy pĜi pĜípravČ radiofarmak, zná fyzikální, chemické a biologické metody hodnocení jakosti radiofarmak, x zná použití radiofarmak v nukleární medicínČ, x zná použití radioaktivnČ znaþených látek ve výzkumu a dalších oblastech, x orientuje se v právních aspektech v radiofarmacii. Seznam výkonĤ

Poþet


10

Oznaþení radiofarmak

10

Provedení pĜíslušných záznamĤ o pĜípravČ

10

Kontrola radiochemické a radionuklidové þistoty 15 Výkony spojené s vypracováním odborné písemné práce na zvolené téma v oboru PĜíprava radiofarmak Diagnostické metody (napĜ. test, apod.) + absolvování praxe ZpĤsob ukonþení modulu doložené potvrzením o splnČní pĜedepsaných výkonĤ. 3.2.3

Odborný modul 3 – odborná praxe


Odborná praxe na pracovišti akreditovaného zaĜízení

Rozsah praxe

5 dnĤ, tj. 40 hodin

Poþet kreditĤ

15

Seznam výkonĤ: Výkony spojené s vypracováním odborné písemné práce na zvolené téma z oboru PĜíprava radiofarmak, která je zároveĖ praktickou þástí atestaþní zkoušky.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a potvrzuje splnČné výkony.

10

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

a) PrĤbČžné hodnocení školitelem: školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ.

b) PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování teoretické a praktické výuky, vþ. splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem;

získání pĜíslušného poþtu kreditĤ.

c) Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., v platném znČní.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru PĜíprava radiofarmak bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou þinnost v oboru PĜíprava radiofarmak. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat specializované postupy v oblasti pĜípravy radiofarmak v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost Farmaceutický asistent se specializovanou zpĤsobilostí v oboru PĜíprava radiofarmak je pĜipraven/a: podílet se na výzkumu, zejména identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, provádČt výzkum zamČĜený na odhalení pĜíþin nedostatkĤ v poskytované péþi, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumu do klinické praxe, zavádČt nové metody do provozu, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, podílet se a vést teoretickou i praktickou výuku specializaþního vzdČlávání v oboru specializace PĜíprava radiofarmak, provádČt pĜípravu a kontrolu radiofarmak, pĜijímat a instalovat generátory, likvidovat zbytky radiofarmak, dekontaminovat pracovištČ.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

11

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem i lektorem mĤže být pouze farmaceut se specializovanou

x

Personální požadavky

x x

x x

zpĤsobilostí v pĜíslušném oboru specializace. Dále pak lékaĜ se specializovanou zpĤsobilostí, která souvisí se zamČĜením vzdČlávacího programu farmaceutických asistentĤ. Školitelem i lektorem mĤže být i farmaceutický asistent se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, atd.). Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.

x Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC

Materiální a technické vybavení

a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x Modely a simulátory potĜebné výuce praktických dovedností – modely

a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky

nebo ve smluvním zaĜízení). Organizaþní a provozní požadavky

x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu - poskytování zdravotní péþe dle

pĜíslušného oboru. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru specializace. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany

Bezpeþnost a ochrana zdraví

zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜením. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

12

G

VĚSTNÍK MZ ČR

ČÁSTKA 2

7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru PĜíprava radiofarmak Kód

Typ

ZM

P


OM 1

P

Radioaktivita a ochrana pĜed záĜením

OM 2

P


1 týden T – 40 hodin 4 týdny Pr – 160 hodin

P

Odborná písemná práce

120 hodin

P


1 týden P AZ – 40 hodin

OM 3

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ

1 týden T – 40 hodin

15 (à 4 kredity/den)


20 (à 4 kredity/den) 15 (à 1 kredit/den) 20 (à 4 kredity/den) 20 (à 1 kredit/den) 30 15 (à 3 kredity/den)

T – teorie 120 hodin Pr – praxe 400 hodin Pr – AZ 40 hodin Celkem 560 hodin

135 kreditĤ

VysvČtlivky: P – povinné, T - teorie, Pr – praxe, AZ – akreditované zaĜízení

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura

Barevný, P., Nováková, M. Struþný pĜehled lékaĜské fyziologie pro bakaláĜské studijní programy. 2 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. ýeský farmaceutický kodex. Praha: MZd, 1993. Dylevský, I. Somatologie: uþebnice pro zdravotnické školy a bakaláĜské studium. 2. pĜeprac.a dopl. vyd. Olomlouc: Epava, 2000. ISBN 80-86297-05-5. Chalabala, M. et al. Technologie lékĤ. 2 vyd. Praha: Galén, 2001. ISBN 80-7262-128-9. Klener,V. a kol. Principy a praxe radiaþní ochrany. Praha: Azin CZ, 2000. Komárek, P. Radiofarmaka. In: Technologie lékĤ, Ed. P. Komárek, M. Rabišková. 3. vyd. Praha: Galén, 2006. Kupka, K., Kubinyi, J., Šámal, M. a kol. Nukleární medicína,p3k. PĜíbram, 2007. Lázniþek, M., Komárek, P. Základy radiofarmacie. Praha: Univerzita Karlova, 1998. Mourek, J. Fyziologie. Uþebnice pro studenty zdravotnických oborĤ. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1190-7. Pokorný, J. PĜehled fyziologie þlovČka – I. díl. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0228-8. Pokorný, J. PĜehled fyziologie þlovČka – II. díl. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0229-6. Platný ýeský lékopis a DoplĖky.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

13

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru SPECIFICKÉ LÉKÁRENSKÉ ýINNOSTI 1 2 3

4 5

6 7 8

Cíl specializaþního vzdČlávání ..........................................................................................142 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání...............................................142 Uþební plán.........................................................................................................................153 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................153 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ...........................................................186 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání.......................229 Profil absolventa .............................................................................................................. 22 10 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ............................................................................................................... 22 10 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ................................................. 23 11 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ .......................................................................... 23 11 Tabulka modulĤ............................................................................................................... 24 12 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................ 25 13

14

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Specifické lékárenské þinnosti je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti farmaceutický asistent pro specifické lékárenské þinnosti osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené vyhláškou þ. 424/2004 Sb., kterou se stanoví þinnosti zdravotnických pracovníkĤ a jiných odborných pracovníkĤ ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Specifické lékárenské þinnosti je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání farmaceutický asistent dle zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povolání, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání (základní modul) lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Specifické lékárenské þinnosti je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce,

G

ČÁSTKA 2

15

VĚSTNÍK MZ ČR

absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy – seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1 Uþební osnova základního modulu Základní modul – ZM


Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl

Vybavit farmaceutického asistenta znalostmi potĜebnými k organizaþnímu a metodickému vedení odborných þinností na pracovišti. Rozpis uþiva




2

Organizace a Ĝízení v lékárenských zaĜízeních


3


Základní zákonné a provádČcí pĜedpisy ve zdravotnictví. Povinnosti zdravotnických pracovníkĤ, práva a povinnosti, vedení a nakládání se zdravotnickou dokumentací, mlþenlivost. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. Platné právní pĜedpisy a normy spojené s þinností lékáren, dále prodejen a výdejen zdravotnických prostĜedkĤ.

3

Kvalita a bezpeþí lékárenské péþe

Strategické Ĝízení kvality lékárenské péþe. Indikátory kvality a jejich sledování. Standardy

4

Téma

16

VĚSTNÍK MZ ČR

G

lékárenských þinností, správné vedení zdravotnické dokumentace. ěízení rizik a prevence nežádoucích událostí ve zdravotnických zaĜízeních vþ. sledování a vyhodnocení. Externí a interní kontrola kvality. Etické a ekonomické aspekty výdeje léþiv a zdravotnických prostĜedkĤ. Zásady správné lékárenské praxe podle platné vyhlášky. Hygienický Ĝád lékáren. Zásady práce s nebezpeþnými látkami. Postup pĜi zneškodĖování nepoužitelných léþiv.



4

Edukace


4



5


2


2


2


3


První pomoc

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

17

VĚSTNÍK MZ ČR


Základy krizového managementu. MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy, plán krizové pĜipravenosti zdravotnických zaĜízení. Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání).

3

Ukonþení modulu


3


Absolvent/ka: x umí koordinovat ve spolupráci s farmaceutem práci týmu v lékárenské praxi v oblasti své specializace, x orientuje se v právních pĜedpisech a normách souvisejících s pracovní problematikou lékárenských zaĜízení, x pĜipravuje standardy specializovaných postupĤ ve svém oboru, x zná zásady vzdČlávání dospČlých, x podílí se na statistické analýze dat pro vČdecké a výzkumné úþely, x poskytuje odborné informace zdravotnickým pracovníkĤm a spolupracuje na zajištČní edukace pacientĤ, x orientuje se v problematice závislostí a možnostmi jejich prevence, x poskytuje neodkladnou první pomoc pĜi náhlém postižení zdraví a ohrožení života, x vyhodnocuje rizikové pĜíþiny lidského pochybení, navrhuje efektivní opatĜení zamČĜená na prevenci pochybení a omylĤ.


x Diagnostické metody (napĜ. test, apod.).


Absolvent/ka základního modulu je pĜipraven/a: x x x x x x

podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpeþnosti þinnosti na pracovišti, koordinovat práci þlenĤ pracovního týmu, hodnotit kvalitu poskytované péþe, provádČt prĤzkumná a výzkumná šetĜení, navrhovat a vypracovávat plány edukace pacienta, blízkých osob, pĜipravovat edukaþní materiály.

18

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné 3.2.1



Vybrané kapitoly z farmakologie a pĜípravy léþiv

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

25 (20 – T + 5 – Pr)

Cíl

PĜipravit farmaceutického asistenta pro požadované þinnosti konkrétního oboru specializace Specifické lékárenské þinnosti. Rozpis uþiva


Farmakologie

Vybrané kapitoly z obecné farmakologie: x transport léþiva v organismu, x distribuce léþiva v organismu, faktory ovlivĖující distribuci, x metabolismus léþiv, faktory ovlivĖující metabolismus, x mechanismy exkrece léþiv, faktory ovlivĖující exkreci, x mechanismy pĤsobení léþiv, x interakce léþiv, x nežádoucí a toxické úþinky léþiv, x faktory ovlivĖující farmakokinetiku léþiv x klinické hodnocení léþiv, x dávky a dávkování léþiv.

24

PĜíprava léþiv

Biofarmaceutické aspekty pĜípravy léþiv. Pomocné látky používané pĜi pĜípravČ léþiv – jejich všeobecné vlastnosti, vliv na biologickou dostupnost léþivých látek, jejich systematika. Problematika stálosti a stabilizace léþivých pĜípravkĤ v souvislosti s jejich pĜípravou. Inkompatibility vyskytující se pĜi pĜípravČ léþiv a možnosti jejich Ĝešení. Farmaceutické obaly a obalový materiál z pohledu možných interakcí s léþivem.

14

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x orientuje se v možných nežádoucích úþincích léþiv a vzájemných interakcích léþiv, které se mohou vyskytnout v souvislosti s podáváním volnČ prodejných léþivých pĜípravkĤ (LP), x Ĝeší v praxi inkompatibility, které se mohou vyskytnout pĜi pĜípravČ léþivých pĜípravkĤ.

Téma

ČÁSTKA 2

G

19

VĚSTNÍK MZ ČR

Seznam výkonĤ

Poþet

Zhotovení technologicky odlišných pĜípravkĤ pĜedstavující instilace, topické gelové pĜípravky, þípky, globule nebo dČlené prášky

8

Vypracování protokolĤ s použitým postupem

8

3.2.2



Vybrané kapitoly ze speciální farmakologie

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

35 (20 – T + 15 – Pr.)

Cíl



Speciální farmakologie

PĜehled léþiv podle vybraných farmakologických skupin s ohledem na volnČ prodejné léþivé pĜípravky: x farmakologie periferního nervového systému; x farmakologie CNS; x farmakologie arteriální hypertenze; x farmakologie zánČtu a imunitní odpovČdi; x farmakologie endokrinního systému; x farmakologie krve a hemopoetického systému; x farmakologie respiraþního systému; x farmakologie ledvin; x farmakologie GIT; x farmakologie reprodukþního systému; x vitamíny; x chemoterapie infekþních onemocnČní; x antibakteriální látky; x antimykobakteriální látky; x antiparazitární látky.

28

Farmakologická propedeutika

Symptomatologie a farmakoterapie vybraných onemocnČní jednotlivých orgánových systémĤ: x respiraþního a ORL; x gastrointestinálního; x kardiovaskulárního; x vyluþovacího a pohlavního; x kožního.

7

Téma

20

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Kosmetické prostĜedky

Kosmetické prostĜedky z pohledu jejich použití a aktivních látek v nich obsažených.

3

Ukonþení modulu


2

ČÁSTKA 2

Absolvent/ka: x zná informace o léþivech a využívá je v poradenské þinnosti pĜi

volném prodeji léþivých pĜípravkĤ, x orientuje se ve zdravotním problému klienta lékárny a doporuþí


vhodný volnČ prodejný léþivý pĜípravek, popĜ. navrhne návštČvu lékaĜe, x umí vyhledat informace o volnČ prodejných léþivých pĜípravcích v dostupných databázích a umí je využít v poradenské þinnosti, x upozorní klienta na možné nežádoucí úþinky nebo nežádoucí interakce volnČ prodejných léþivých pĜípravkĤ s ohledem napĜ. na vČk (dítČ, senior), graviditu, užívání jiných volnČ prodejných léþiv apod., x zvládá generické zámČny pĜi výdeji na žádanky.

Seznam výkonĤ

Poþet

ěešení vzorových kasuistik s nácvikem vhodného výbČru volnČ prodejného léþivého pĜípravku.

30

Vyhledávání informací o volnČ prodejných léþivých pĜípravcích v dostupných databázích.

30

Výkony spojené s vypracováním odborné písemné práce na zvolené téma z oboru Specifické lékárenské þinnosti ZpĤsob ukonþení modulu

3.2.3

Diagnostické metody (napĜ. písemný test z farmakologie a pĜípravy léþiv, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnČní pĜedepsaných výkonĤ.



PĜíprava nároþných lékových forem

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

30 (20 – T + 10 – Pr)

Cíl



Aplikaþní formy LP

Jednotlivé typy aplikaþních forem léþivých pĜípravkĤ a požadavky na jejich jakost.

4

PĜíprava parenterálií

Charakterizace pĜípravkĤ se zvýšenými nároky na mikrobiologickou þistotu.

15

Téma

ČÁSTKA 2

G

21

VĚSTNÍK MZ ČR

Výroba a pĜíprava, sterilizace a kontrola. Používané pomocné látky. Kategorie pĜípravkĤ. Obaly používané pĜi pĜípravČ parenterálií.

PĜíprava cytostatik

Charakterizace skupiny cytostatik. Druhy úþinných látek a jejich vlastnosti. Pomocné látky používané pĜi pĜípravČ cytostatik. Zásady pĜípravy a manipulace. Kontrola pĜípravkĤ. Obaly používané pĜi pĜípravČ cytostatik

19

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x zvládá pĜípravu nároþných lékových forem na základČ získaných vČdomostí, x zvládá dokumentaþní þinnost spojenou s pĜípravou nároþných lékových forem.

Seznam výkonĤ

Poþet

Zhotovení pĜípravkĤ ze skupiny parenterálií a cytostatik

8

Vypracování protokolĤ o použitých postupech a kontrole s uvedením správné adjustace, pĜíp. s doplnČním aplikaþních pomĤcek

8

Výkony spojené s vypracováním odborné písemné práce na zvolené téma z oboru Specifické lékárenské þinnosti ZpĤsob ukonþení modulu

3.2.4

x Diagnostické metody (napĜ. test, apod.) + absolvování praxe

doložené potvrzením o splnČní pĜedepsaných výkonĤ.


Odborný modul OM 4


Rozsah praxe


Poþet kreditĤ

15

Seznam výkonĤ Výkony spojené s vypracováním odborné písemné práce na zvolené téma z oboru Specifické lékárenské þinnosti, která je zároveĖ praktickou þástí atestaþní zkoušky

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti).

22

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a potvrzuje splnČné výkony. a)

PrĤbČžné hodnocení školitelem:

b)

školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ. PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky:

c)

absolvování teoretické a praktické výuky, vþ. splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem; získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Specifické lékárenské þinnosti bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializované a vysoce specializované þinnosti v oboru Specifické lékárenské þinnosti. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou, zabezpeþovat vysoce odbornou poradenskou þinnost v oblasti výdeje volnČ prodejných léþivých pĜípravkĤ. Dále je oprávnČn provádČt specializované postupy v oblasti pĜípravy nároþných lékových forem v rozsahu své specializované zpĤsobilosti. 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost Farmaceutický asistent se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Specifické lékárenské þinnosti je pĜipraven/a:

podílet se na výzkumu, zejména identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, provádČt výzkum zamČĜený na odhalení pĜíþin nedostatkĤ v poskytované péþi, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumu do klinické praxe, zavádČt nové metody do provozu, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, podílet se a vést teoretickou i praktickou výuku specializaþního vzdČlávání v oboru Specifické lékárenské þinnosti, provádČt kontrolu zabezpeþení správné lékárenské praxe,

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

23

provádČt individuální konzultaþní þinnost a odborné poradenství v oblasti volnČ prodejných léþivých pĜípravkĤ, doplĖkĤ stravy a dalšího sortimentu, zejména specifickým skupinám pacientĤ/klientĤ, provádČt kontrolní þinnosti zamČĜené na hodnocení jakosti léþiv, pĜi výdeji na žádanky, vþetnČ výdeje na statim, provádČt generické zámČny, pĜipravovat nároþné lékové formy podle pokynĤ pĜíslušnČ kvalifikovaného farmaceuta, kontrolovat správnou manipulaci s cytotoxickými látkami, provádČt kontrolu zabezpeþení aseptického prostĜedí a správné funkce pĜístrojĤ a zaĜízení, metodicky dohlížet na správné zacházení s léþivy, provádČt kontroly správného zacházení s léþivy na oddČleních zdravotnických zaĜízení, poskytovat klinicky orientovanou péþi na úrovni odpovídající potĜebám pacienta a zdravotnického zaĜízení v pĜímé spolupráci s dalšími odborníky multidisciplinárního týmu, pĜipravit pĜesné standardní a srovnávací roztoky, úþastnit se klinického hodnocení humánních léþivých pĜípravkĤ.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem i lektorem mĤže být pouze farmaceut se specializovanou


zpĤsobilostí v pĜíslušném oboru specializace. Dále pak lékaĜ se specializovanou zpĤsobilostí, která souvisí se zamČĜením vzdČlávacího programu farmaceutických asistentĤ. x Školitelem i lektorem mĤže být i farmaceutický asistent se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Výjimku tvoĜí školitelé vzdČlávacích programĤ, které byly novČ koncipovány nebo nebyly dosud realizovány a školitelé tedy nemohli získat specializovanou zpĤsobilost. Pro výkon þinnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem. x Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“.

24

G

VĚSTNÍK MZ ČR

ČÁSTKA 2

x Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing.

atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). x Pedagogické schopnosti. x Doklady o odborné, specializované, event. pedagogické zpĤsobilosti. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC a

dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. Materiální a technické vybavení

x Modely a simulátory potĜebné k výuce praktických dovedností – modely a

simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR. x Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky


x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu - poskytování zdravotní péþe dle

pĜíslušného oboru. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají smluvní

vztah s poskytovatelem zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru specializace. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany



7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru Specifické lékárenské þinnosti Kód

Typ

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ

ZM

P




OM 1

P

Vybrané kapitoly z obecné farmakologie a pĜípravy léþiv

1 týden T – 40 hodin 1 týden Pr – 40 hodin

20 (à 4 kredity/den) 5 (à 1 kredit/den)

OM 2

P

Vybrané kapitoly ze speciální farmakologie



OM 3

P

PĜíprava nároþných lékových forem



P


120 hodin

30

ČÁSTKA 2

OM 4

G

25

VĚSTNÍK MZ ČR

P

Odborná praxe na pracovišti 1 týden Pr AZ – 40 hodin akreditovaného zaĜízení


T – teorie 160 Pr – praxe 360 Pr – AZ 40 hodin Celkem 560 hodin

Celkem 155

VysvČtlivky: P – povinné, T – teorie, Pr – praxe, AZ – akreditované zaĜízení

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura BARTOŠÍKOVÁ, Z., JOBÁNKOVÁ, M., Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: IDV PZ, 2000. ISBN 80-7013-288-4. ýeský lékopis 1 – 5. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0464-1. DUŽÍ, E., DOSTÁL, ISBN 80-239-8401-2.

M.

HerbáĜ

léþivých

rostlin.

Frýdek-Místek:

Reklama,

2006.

FRAMM, J., PLAýEK, D. Profily léþiv. Praha: Grada, 2002. CHALABALA, M. Technologie lékĤ: galenika.Praha: Galén, 1997. ISBN 80-85824-68-X CHALABALA, M. ISBN 80-7262-128-9.

ET

AL.

Technologie

lékĤ.

2

vyd.

Praha:

Galén,

2001.

JANýA, J., ZENTRICH, J. HerbáĜ léþivých rostlin – 1 .díl. Praha: Eminent, 1994. ISBN 80-85876-02-7. JANýA, J., ZENTRICH, J. HerbáĜ léþivých rostlin – 2. díl. Praha: Eminent, 1995. ISBN 80-85876-04-3. JANýA, J., ZENTRICH, J. HerbáĜ léþivých rostlin – 3. díl. Praha: Eminent, 1995. ISBN 80-85876-14-0. JANýA, J., ZENTRICH, J. HerbáĜ léþivých rostlin – 4. díl. Praha: Eminent, 1996. ISBN 80-85876-20-5. JANýA, J., ZENTRICH, J. HerbáĜ léþivých rostlin – 5. díl. Praha: Eminent, 1997. ISBN 80-85876-32-9. JANýA, J., ZENTRICH, J. HerbáĜ léþivých rostlin – 6. díl. Praha: Eminent, 1998. ISBN 80-85876-45-0. JANýA, J., ZENTRICH, J. HerbáĜ léþivých rostlin – 7. díl.: ReceptáĜ. Praha: Eminent, 1999. ISBN 80-7281-000-6.

26

VĚSTNÍK MZ ČR

KOLEKTIV AUTORģ. ISBN 80-7169-973-X. KOLEKTIV AUTORģ. ISBN 978-80-247-1672-5.

Barevný Barevný

atlas atlas

farmakologie.

2.

vyd.

farmakologie.3.vyd.

Praha: Praha:

G

Grada, Grada,

ČÁSTKA 2

2001. 2007.

KVċTINA, J., HERINK, J., VOPRŠALOVÁ, M. Základy farmakologie, díl 1.-3. Brno: Veterinární a Farmaceutická univerzita Brno, 1998 – 2000. LINCOVÁ, D., FARGHALI, H. Základní a aplikovaná farmakologie, 2.vyd. Praha: Galén, 2007. ISBN 978-80-726-2373-0. MARTÍNKOVÁ, J. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborĤ. Praha: Grada, 2007. MODR, Z., HEJLEK, J., ŠEDIVÝ, J. Praescriptiones magistrales. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-7169-105-4. ZEMANOVÁ, J. PĜíprava lékĤ. Praha: Avicenum, 1987. ZEMANOVÁ, J. Technologie lékových forem. Praha: Avicenum, 1982. ZENTRICH, J. A. Speciální metody fytoterapie: Praktický doplnČk HerbáĜe léþivých rostlin. Praha: Eminent, 2001. ISBN 80-7281-056-1.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

27

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru ZDRAVOTNICKÉ PROSTěEDKY 1 2 3

4 5

6 7 8

Cíl specializaþního vzdČlávání ..........................................................................................28 2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání...............................................28 2 Uþební plán.........................................................................................................................29 3 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................29 3 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu........................31 5 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ...........................................................32 6 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1 ......................................................32 6 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2 ......................................................33 7 3.2.3 Odborný modul 3 – odborná praxe ................................................................34 8 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání.......................34 8 Profil absolventa ................................................................................................................35 9 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost .................................................................................................................35 9 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ................................................. 10 36 36 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ .......................................................................... 10 37 Tabulka modulĤ............................................................................................................... 11 37 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................ 11

28

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Zdravotnické prostĜedky je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti farmaceutický asistent pro zdravotnické prostĜedky osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené vyhláškou þ. 424/2004 Sb. ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Zdravotnické prostĜedky je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání farmaceutický asistent dle zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání (základní modul) lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Zdravotnické prostĜedky je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky,

ČÁSTKA 2

G

29

VĚSTNÍK MZ ČR

absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy - seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1 Uþební osnova základního modulu Základní modul – ZM


Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl

Vybavit farmaceutického asistenta znalostmi potĜebnými k organizaþnímu a metodickému vedení odborných þinností na pracovišti. Rozpis uþiva




2

Organizace a Ĝízení v lékárenských zaĜízeních


3


Základní zákonné a provádČcí pĜedpisy ve zdravotnictví. Povinnosti zdravotnických pracovníkĤ, práva a povinnosti, vedení a nakládání se zdravotnickou dokumentací, mlþenlivost. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. Platné právní pĜedpisy a normy spojené s þinností lékáren, prodejen a výdejen zdravotnických prostĜedkĤ.

3

Kvalita a bezpeþí lékárenské péþe

Strategické Ĝízení kvality lékárenské péþe. Indikátory kvality a jejich sledování. Standardy lékárenských þinností, správné vedení zdravotnické dokumentace. ěízení rizik a prevence nežádoucích událostí ve zdravotnických zaĜízeních vþ.

4

Téma

30

VĚSTNÍK MZ ČR

G

sledování a vyhodnocení. Externí a interní kontrola kvality. Etické a ekonomické aspekty výdeje léþiv a zdravotnických prostĜedkĤ. Zásady správné lékárenské praxe podle platné vyhlášky. Hygienický Ĝád lékáren. Zásady práce s nebezpeþnými látkami. Postup pĜi zneškodĖování nepoužitelných léþiv.



4

Edukace


4



5


2


2


2

První pomoc

Základní resuscitace.

3


Základy krizového managementu. MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní


neodkladná

kardiopulmonální

3

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

31

VĚSTNÍK MZ ČR

pojmy, plán krizové pĜipravenosti zdravotnických zaĜízení. Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání). Ukonþení modulu



Absolvent/ka: x umí koordinovat ve spolupráci s farmaceutem práci týmu v lékárenské praxi v oblasti své specializace, x orientuje se v právních pĜedpisech a normách souvisejících s pracovní problematikou lékárenských zaĜízení, x pĜipravuje standardy specializovaných postupĤ ve svém oboru, x zná zásady vzdČlávání dospČlých, x podílí se na statistické analýze dat pro vČdecké a výzkumné úþely, x poskytuje odborné informace zdravotnickým pracovníkĤm a spolupracuje na zajištČní edukace pacientĤ, x orientuje se v problematice závislostí a možnostmi jejich prevence, x poskytuje neodkladnou první pomoc pĜi náhlém postižení zdraví a ohrožení života, x vyhodnocuje rizikové pĜíþiny lidského pochybení, navrhuje efektivní opatĜení zamČĜená na prevenci pochybení a omylĤ.

ZpĤsob ukonþení modulu

Diagnostické metody (napĜ. test, apod.).

3.1.1


Absolvent/ka základního modulu je pĜipraven/a: x podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpeþnosti þinnosti na pracovišti, x koordinovat práci þlenĤ pracovního týmu, x hodnotit kvalitu poskytované péþe, x provádČt prĤzkumná a výzkumná šetĜení, x navrhovat a vypracovávat plány edukace pacienta, blízkých osob, x pĜipravovat edukaþní materiály.

3

32

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2




Výroba zdravotnických prostĜedkĤ

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

35 (20 – T + 15 – Pr)

Cíl

PĜipravit farmaceutického asistenta pro požadované þinnosti konkrétního oboru specializace Zdravotnické prostĜedky. Téma

Klasifikace a distribuce ZP

Rozpis uþiva


Vymezení oboru, klasifikace a distribuce zdravotnických prostĜedkĤ. Ekonomika prodejen a výdejen zdravotnických prostĜedkĤ a oddČlení komplexního zásobování.

7

Druhy materiálĤ používané zdravotnických prostĜedkĤ:

pro

výrobu

x výroba a vlastnosti vláknitých absorbþních

Výroba a skladování ZP

materiálĤ pro zdravotnické použití, x výroba, vlastnosti a použití plošných textilních materiálĤ ve zdravotnictví, x výroba chirurgického šicího materiálu, x výroba a vlastnosti skla, porcelánu a pryže, x výroba, vlastnosti, druhy a použití kovových materiálĤ. Vliv technologie výroby na jakost výrobkĤ, jejich funkþnost, stálost a odolnost. Zásady konzervace, uchovávání a skladování zdravotnických prostĜedkĤ. Vliv sterilizace na zdravotnický materiál.

31

2

Ukonþení modulu


Výsledky vzdČlávání:

Absolvent/ka: x zná zásady správného zpĤsobu skladování zdravotnických prostĜedkĤ, x zná postupy pĜi pĜíjmu a výdeji zdravotnických prostĜedkĤ a pomĤcek.

Seznam výkonĤ

Poþet

PĜíjem zásilky ZP – zadat údaje z faktur do poþítaþe: x podle kódĤ PDK, x podle kódĤ pojišĢoven.

10

Cenování zdravotnických prostĜedkĤ a jejich uložení podle šarží

10

ČÁSTKA 2

G

33

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2.2



Sortiment zdravotnických prostĜedkĤ a pomĤcek

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky 20 dnĤ, tj. 160 hodin, odborné praxe

Poþet kreditĤ

40 (20 – T + 20 – Pr)

Cíl

PĜipravit farmaceutického asistenta pro požadované þinnosti konkrétního oboru specializace Zdravotnické prostĜedky. Rozpis uþiva


Fyziologie a somatologie

Základy stavby lidského tČla a jeho jednotlivých funkcí s ohledem na výdej a prodej zdravotnických prostĜedkĤ. PĜehled þinnosti vybraných orgánových soustav s ohledem na využití znalostí pĜi výdeji a prodeji zdravotnických prostĜedkĤ.

5

Obvazové prostĜedky

PrĤbČh hojení ran a obecné požadavky na krycí materiály. Primární krytí ran. ProstĜedky pro léþbu chronických ran. ProstĜedky na fixaci primárního krytí. Náplasti. Obinadla ke kompresivní terapii, elastické punþochy a návleky. ProstĜedky pro stomiky, diabetiky a inkontinentní pacienty.

10

Chirurgické nástroje a pomĤcky

Chirurgické nástroje, drobné vyšetĜovací a mČĜící nástroje a pomĤcky. Speciální nástroje a pomĤcky používané v chirurgii. Nástroje a pomĤcky používané ve stomatologii a stomatologických laboratoĜích.

10

Ortopedické pomĤcky

Ortopedicko-protetické a kompenzaþní prostĜedky pro zdravotnČ postižené.

5

Ostatní ZP

PĜístrojová technika používaná pro léþbu ambulantních pacientĤ (napĜ. inzulinové pumpy). Inhalaþní pomĤcky. Nástroje a pomĤcky používané v transfúzní službČ. Materiály pro rtg. diagnostiku.

8

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka:

Téma

34

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x umí využít teoretických znalostí v poradenské þinnosti pĜi výdeji

a prodeji zdravotnických prostĜedkĤ a pomĤcek, x tvoĜí doporuþené postupy pro výdej zdravotnických prostĜedkĤ. Seznam výkonĤ

Poþet

Výdej zdravotnických prostĜedkĤ a pomĤcek na poukaz pod odborným dohledem

40

Retaxace poukazĤ

10

Výkony spojené s vypracováním odborné písemné práce na zvolené téma z oboru Zdravotnické prostĜedky ZpĤsob ukonþení modulu

3.2.3

Diagnostické metody (ovČĜení znalostí formou písemného testu, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnČní pĜedepsaných výkonĤ.


Odborný modul OM 3


Rozsah praxe


Poþet kreditĤ

15

Seznam výkonĤ Výkony spojené s vypracováním odborné písemné práce na zvolené téma z oboru Zdravotnické prostĜedky, která je zároveĖ praktickou þástí atestaþní zkoušky.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a potvrzuje splnČné výkony. a) PrĤbČžné hodnocení školitelem: školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ.

b) PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování teoretické a praktické výuky, vþ. splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem;

získání pĜíslušného poþtu kreditĤ.

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

35

Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., v platném znČní.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Zdravotnické prostĜedky bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou výdejní þinnost v oboru Zdravotnické prostĜedky. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou, zabezpeþovat specializované postupy v oblasti skladování, výdeje a prodeje zdravotnických prostĜedkĤ v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost Farmaceutický asistent se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Zdravotnické prostĜedky je pĜipraven/a:

podílet se na výzkumu, zejména identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, provádČt výzkum zamČĜený na odhalení pĜíþin nedostatkĤ v poskytované péþi, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumu do klinické praxe, zavádČt nové metody do provozu, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, podílet se a vést teoretickou i praktickou výuku specializaþního vzdČlávání v oboru Zdravotnické prostĜedky, zajišĢovat výdej úplného sortimentu zdravotnických prostĜedkĤ, provádČt individuální poradenskou þinnost v oblasti výbČru a správného používání zdravotnických prostĜedkĤ, doporuþit správné uchovávání zdravotnických prostĜedkĤ a dalších výrobkĤ souvisejících s péþí o zdraví, provádČt kontroly správného zacházení se zdravotnickými prostĜedky na oddČleních zdravotnických zaĜízení, školit v této oblasti nelékaĜské pracovníky zdravotnických zaĜízení, podílet se na analýzách potĜeby a spotĜeby zdravotnických prostĜedkĤ v zaĜízeních ústavní péþe.

36

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem i lektorem mĤže být pouze farmaceut se specializovanou

x


x x

x x

zpĤsobilostí v pĜíslušném oboru specializace. Dále pak lékaĜ se specializovanou zpĤsobilostí, která souvisí se zamČĜením vzdČlávacího programu farmaceutických asistentĤ. Školitelem i lektorem mĤže být i farmaceutický asistent se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované, event. pedagogické zpĤsobilosti.



a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x Modely a simulátory potĜebné k výuce praktických dovedností – modely



x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu – poskytování zdravotní péþe dle



zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜením. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení v

souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

ČÁSTKA 2

G

37

VĚSTNÍK MZ ČR

7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru Zdravotnické prostĜedky Kód

Typ

Název

ZM

P


OM 1

P

OM 2

OM 3

Rozsah

Poþet kreditĤ



Materiály pro výrobu ZP



P

Sortiment ZP a pomĤcek


20 (à 4 kredity/den 20 (à 1 kredit/den)

P


120 hodin

P

Odborná praxe na pracovišti 1 týden Pr AZ – 40 hodin akreditovaného zaĜízení

30 kreditĤ 15 (à 3 kredity/den)


Celkem 140

VysvČtlivky: P – povinné, T – teorie, Pr – praxe, AZ – akreditované zaĜízen, ZP – zdravotnické prostĜedky

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura Bartošíková, Z., Jobánková, M. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: IDV PZ, 2000. ISBN 80-7013-288-4. Bravený, P., Nováková, M. Struþný pĜehled lékaĜské fyziologie pro bakaláĜské studijní programy. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. ýeský lékopis 1 – 5. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0464-1. Dylavský,I. Somatologie: uþebnice pro zdravotnické školy a bakaláĜské studium. 2. pĜeprac.a dopl. vyd. Olomouc: Epava, 2000. ISBN 80-86297-05-5. Mourek, J. Fyziologie. Uþebnice pro studenty zdravotnických oborĤ. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1190-7. Pokorný, J. PĜehled fyziologie þlovČka – I. díl. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0228-8. Pokorný, J. PĜehled fyziologie þlovČka – II. díl. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0229-6. Šperling, V. LékaĜské pĜístroje, nástroje a pomĤcky I. Praha: Avicenum, 1970. Šperling, V. LékaĜské pĜístroje, nástroje a pomĤcky II. Praha: Avicenum, 1970.

38

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru APLIKOVANÁ FYZIOTERAPIE 1 2

3 4 5 6 7

39 Cíl specializaþního vzdČlávání ........................................................................................2 39 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání.......................................................2 40 2.1 Základní kmen – povinný ......................................................................................3 42 2.2 Vlastní specializovaný výcvik I. – povinný ..........................................................5 42 2.3 Vlastní specializovaný výcvik II. – povinný .........................................................5 45 Odborná praxe.................................................................................................................8 Hodnocení specializaþního vzdČlávání...........................................................................8 45 Profil absolventa ..............................................................................................................9 46 5.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání 46 získal/a zpĤsobilost................................................................................................9 47 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ...............................................10 47 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ......................................................................10 48 Seznam doporuþené literatury .....................................................................................11

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

39

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Aplikovaná fyzioterapie je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Odborný fyzioterapeut osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené vyhláškou þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Aplikovaná fyzioterapie je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání fyzioterapeuta dle zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Specializaþní vzdČlávání se uskuteþĖuje pĜi výkonu povolání formou: a) celodenní prĤpravy, pĜi které úþastník specializaþního vzdČlávání vČnuje této praktické a teoretické výuce þas v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní dobČ nebo b) externí prĤpravy, která se liší od celodenní prĤpravy tím, že doba urþená na praktické zdravotnické þinnosti mĤže být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní prĤpravu. ÚroveĖ této prĤpravy nesmí být nižší než u celodenní prĤpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí prĤpravy odpovídá akreditované zaĜízení. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu apod. VzdČlávací program stanoví poþet kreditĤ získaných splnČním studijních podmínek za 1 rok specializaþního vzdČlávání, celkovou délku pĜípravy, rozsah a obsah pĜípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, a výuková pracovištČ, na kterých praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti, absolvování vzdČlávacích akcí, kurzĤ, semináĜĤ, stáží a další požadavky pro získání specializované zpĤsobilosti. Celková délka specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. Celková délka pĜípravy je celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a odborné praxe v oboru Aplikovaná fyzioterapie. Odborná praxe tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje základní kmen a vlastní specializovaný výcvik se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každé þásti je realizováno ovČĜením znalostí.

40

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Aplikovaná fyzioterapie je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání pĜi výkonu praxe v pĜíslušném oboru specializace minimálnČ 1 rok z období 6-ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby od data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování odborné praxe na akreditovaném pracovišti (minimálnČ 4 týdny) nebo pracovišti schváleném vedoucím studia v souladu s platnými právními pĜedpisy na oddČleních (neurologie, interna, pediatrie, lĤžkách následné péþe, chirurgie, ortopedie, traumatologie, ARO a lĤžkovém rehabilitaþním oddČlení), zpracovat kompletní kazuistiku pacienta s neurologickou, chirurgickou a interní diagnózou (schválenou vedoucím studia), tzn. 3 kazuistiky, doložení potvrzení úþasti na kurzech, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

Celková délka specializaþního vzdČlávání je minimálnČ 18 – 24 mČsícĤ dle délky praxe ve fyzioterapii. 2.1 Základní kmen – povinný 2.1.1

Role fyzioterapeuta specialisty – teoretická výuka

Celková doba – 2 dny, tj. 16 hodin

Poþet kreditĤ

Právní problematika ve zdravotnictví Moderní management fyzioterapeutické péþe Kvalita a bezpeþnost fyzioterapeutické péþe Efektivní komunikace Edukace Pedagogika, andragogika Výzkum ve fyzioterapii

8 (á 4 kredity/den)

Vybraná problematika veĜejného zdraví Krizový management ve zdravotnictví Financování zdravotní péþe VzdČlávání v oboru v ýR a EU Profesní organizace, profesní standardy Teoretické znalosti

Právní vČdomí, právní odpovČdnost, zdravotnická dokumentace, ochrana osobních údajĤ. Management a role manažera.

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

41

Klíþové role a funkce vedoucího pracovníka ve zdravotnictví. Firemní kultura. Strategický management. Management zmČn. Management þasu. Budování a Ĝízení pracovního týmu. Personální management a rozvoj lidských zdrojĤ. Strategické Ĝízení kvality fyzioterapeutické péþe. Indikátory kvality fyzioterapeutické péþe a jejich sledování. Standardy fyzioterapeutické péþe, správné vedení zdravotnické dokumentace. ěízení rizik a prevence nežádoucích událostí ve zdravotnických zaĜízeních vþetnČ sledování a vyhodnocení. Externí a interní kontrola kvality. PodpĤrné techniky zvládání pracovní zátČže, podpĤrné techniky v komunikaci s agresivním pacientem, komunikace se zvláštními skupinami pacientĤ. Etický pĜístup k pacientĤm a jejich blízkým s ohledem na vČk a charakter onemocnČní. Indikace faktorĤ ovlivĖujících kvalitu života pacientĤ. Edukace pacientĤ a jejich blízkých. Specifika edukace dČtí, dospČlých, seniorĤ, cizincĤ a zvláštních skupin nemocných. Tvorba edukaþních materiálĤ. Zásady moderní prezentace. Edukaþní proces. Nové pojetí integrace a socializace handicapovaných osob v rámci pedagogické rehabilitace. Edukace pacientĤ a jejich blízkých, tvorba informaþních materiálĤ, zásady moderní prezentace. Charakteristika, specifika a význam fyzioterapeutického výzkumu. Techniky výzkumu, výzkumný proces a jeho fáze, etapy výzkumné práce. Volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat. Etika výzkumu. Prezentace výsledkĤ, aplikace poznatkĤ do praxe. Zdraví, jeho mČĜení a determinanty péþe o zdraví a její základní metody, návaznost na stav a cíle zdravotní politiky, rozvojové priority péþe o zdraví. Radiaþní ochrana – ionizující záĜení, druhy zdrojĤ ionizujícího záĜení, nepĜíznivé úþinky ionizujícího záĜení, radiaþní zátČž obyvatel, zpĤsoby ochrany pĜed ionizujícím záĜením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záĜení, legislativa v oblasti radiaþní ochrany, odpovČdnosti pĜi využívání zdrojĤ ionizujícího záĜení. Problematika závislostí – škodlivé užívání návykových látek (NL) a závislostí na NL v ýR. PĜehled NL zneužívaných v ýR a jejich vlastností, zdravotní a právní aspekty související se zneužíváním NL a závislostí na NL. MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy, plán krizové pĜipravenosti zdravotnického zaĜízení). Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení). Ekonomické aspekty fyzioterapeutické péþe.

42

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Efektivní komunikace (interpersonální vztahy).

2.2 Vlastní specializovaný výcvik I. – povinný 2.2.1

Preklinické obory – teoretická þást

Postup do specializovaného výcviku I. je podmínČn splnČním všech požadavkĤ stanovených v rámci základního kmene I. Celková doba – 2 dny – 16 hodin

Poþet kreditĤ

Periferní a centrální nervová soustava (fyziologie a patofyziologie) Biochemie, biofyzika Biomechanika


Speciální pedagogika, sociální a pedagogická rehabilitace, psychologie Teoretické znalosti

Anatomie a patologie pohybového systému, nejþastČjší onemocnČní centrálního a periferního nervového systému. Základy neurofyziologie motoriky (neurokineziologie), funkce centrálního nervového systému (CNS), autonomní nervový systém (ANS), periferní nervový systém (PNS) v rámci Ĝízení motoriky. Vybraná problematika patologických procesĤ jednotlivých orgánových soustav. PĜehled pĜíþin nemocí. Reakce organizmu na patologické zmČny vþetnČ kompenzaþních mechanizmĤ. Patofyziologie a patokineziologie u jednotlivých onemocnČní. Molekulární podstata biochemických procesĤ. Metabolické dČje, regulace, bioenergetika, kinematika, statika, dynamika, biokybernetika a jejich využití vzhledem k aplikaci fyzikálních procedur, manuální ošetĜení, patofyziologických procesĤ (otok, zánČt, únava, apod.). Nové pojetí integrace a socializace handicapovaných osob v rámci koncepce oboru Rehabilitaþní a fyzikální medicíny. Souþastné pojetí speciální pedagogiky, systém péþe o postižené. Principy komunikace s pacientem a jeho blízkými (v závislosti na zdravotním stavu), empatie, asertivita, efektivita, kompetence (multidisciplinární tým).

2.3 Vlastní specializovaný výcvik II. – povinný 2.3.1

Rehabilitaþní diagnostika v základních klinických oborech, zásady terapie – teoreticko-praktická þást

Postup do specializovaného výcviku II. je podmínČn splnČním všech požadavkĤ stanovených v rámci specializaþního výcviku I. Celková doba – 6 dnĤ – 48 hodin Nové trendy fyzioterapie z pohledu vnitĜního lékaĜství

Poþet kreditĤ 24 (á 4 kredity/den)

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

43

Nové trendy fyzioterapie z pohledu neurologie Nové trendy fyzioterapie z pohledu chirurgických oborĤ Nové trendy fyzioterapie z pohledu pediatrie Nové trendy fyzioterapie z pohledu geriatrie Nové trendy fyzioterapie z pohledu psychologie Nové trendy fyzioterapie z pohledu gynekologie Nové trendy fyzioterapie z pohledu psychiatrie Fyzikální terapie, lázeĖství a balneologie Analýza bČžných denních aktivit a její vliv na možnosti fyzioterapie Ortetika, protetika, adjuvatika Adaptaþní mechanizmy z pohledu fyzioterapie Ergonomické vyšetĜení ve fyzioterapii Specializované postupy pro vyšetĜení pohybového systému Úvod do diferenciální diagnostiky v klinických oborech Teoretické znalosti

Vybrané kapitoly z vnitĜního lékaĜství (kardiovaskulární systém, respiraþní systém, endokrinní systém, apod.). Prohloubení znalostí o nových trendech z vnitĜního lékaĜství. Limity rehabilitaþní péþe ve vnitĜním lékaĜství. Vybrané kapitoly z neurologie (napĜ.: vertebrogenní onemocnČní, neurodegenerativní onemocnČní, primární svalová onemocnČní, cerebrovaskulární onemocnČní, onemocnČní periferního nervového systému). Nové trendy v obecné a speciální neurologii. Vybrané kapitoly z chirurgických oborĤ (obecná a speciální traumatologie, chirurgie, ortopedie, rekonstrukþní chirurgie). Návaznost rehabilitaþní péþe z hlediska nových operaþních postupĤ v traumatologii, ortopedii, cévní chirurgii. Vybrané kapitoly z pediatrie. PĜístup dle jednotlivých specifik dČtského vČku. Problematika centrální koordinaþní poruchy, postupy v prevenci, diagnostika a rehabilitaþní léþba. Specifika dČtského vČku, vývojová kineziologie. Vybrané kapitoly z geriatrie (nejþastČjší geriatrické syndromy a jejich ovlivnČní v rámci fyzioterapie). Metody a zásady v pĜístupu fyzioterapeuta k pacientĤm s duševní poruchou a závislostí na návykových látkách. Syndrom vyhoĜení a zvládaní stresu, zásady a možnosti psychohygieny, relaxace, mezilidská interakce a komunikace. Adaptace, dezadaptace a malaadaptace organizmu, reakce pacienta na zátČž pĜi intervenci fyzioterapeuta. Nové poznatky, kritéria a parametry ergonomického hodnocení.

44

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Vybrané vyšetĜovací metody pohybového systému z pohledu fyzioterapeuta (napĜ.: místní a celkové vyšetĜení páteĜe, periferních kloubĤ, aj.). Funkþní testy ve fyzioterapii (napĜ.: testy balanþních schopností, aktivity denních þinností (ADL), chĤze, hrubé a jemné motoriky, aj.). Komplexní kineziologické vyšetĜení. Praktická aplikace fyzioterapeutických metod a postupĤ u pacientĤ s neurologickým onemocnČním. Mezinárodní klasifikace funkþních schopností, disability a zdraví, definice, cíle, principy kódování, komponenty, domény, apod. Nové trendy ve fyzikální terapii. Základní psychické procesy (kognice, emoce, motivace, chování, vČdomí, uþení, pamČĢ). Aktivity všedního dne, práce a produktivní aktivity, hry, volný þas, testování a dotazníková šetĜení. Role fyzioterapeuta v týmu pĜi zajištČní prevence, diagnostiky a rehabilitaþní léþby v klinických oborech.

Cílem je získat:

základní praktické dovednosti a teoretické znalosti v oboru Aplikovaná fyzioterapie, teoretické podklady pro efektivní komunikaci, obecné povČdomí o rehabilitaþních zdravotnických zaĜízeních.

Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) v rámci celé odborné praxe. Seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. Úþast na vzdČlávacích aktivitách Kurzy – povinné Celkem – tĜi kurzy - jeden dlouhodobý (certifikovaný) kurz s hodinovou dotací 120 hodin - dva krátkodobé kurzy s hodinovou dotací 16 hodin

Poþet kreditĤ

Jeden (dlouhodobý) certifikovaný kurz v rozsahu 120 hodin: doporuþujeme napĜ.: Diagnostika a terapie funkþních poruch (mobilizaþní a mČkké techniky) pro fyzioterapeuty, PNF - Kabatova technika, Vojtova metoda, Bobath koncept, Brügger-koncept, Rehabilitaþní léþba nČkterých druhĤ funkþní ženské sterility metodou Ludmily Mojžíšové, Terapie lymfedému, MDT dle McKenzie, Bazální podprogramy (event. doložit doklad o jeho absolvování. Úþastníkovi SV bude zapoþteno 45 kreditĤ).

minimálnČ 45 kreditĤ

DvČ krátkodobé, vzdČlávací akce související s problematikou (dle vlastního výbČru), v délce nejménČ 16 hodin na jednu vzdČlávací akci (event. doložit doklad o jejich absolvování. Úþastníkovi SV bude zapoþteno 16 kreditĤ celkem).


ČÁSTKA 2

G

45

VĚSTNÍK MZ ČR

3 Odborná praxe Celková doba – 12 týdnĤ – 480 hod


Poþet kreditĤ 180 (á 3 kredity/den) Poþet týdnĤ a hodin

z toho

lĤžkové oddČlení neurologie

2 týdny – 80 hodin

lĤžkové oddČlení interní

1 týden – 40 hodin

lĤžkové oddČlení dČtské


lĤžkové oddČlení následné péþe nebo ošetĜovatelských lĤžek


lĤžkové oddČlení chirurgie


lĤžkové oddČlení ortopedie


lĤžkové oddČlení traumatologie


oddČlení anesteziologicko-resuscitaþní (ARO)


oddČlení akutní rehabilitaþní péþe


Seminární práce V prĤbČhu praxe:

Celkový poþet

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s chirurgickou diagnózou (dle vlastního výbČru), krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválenou školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s neurologickou diagnózou (dle vlastního výbČru), krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválenou školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s interní diagnózou (dle vlastního výbČru), krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválenou školitelem odborné praxe).

1

4 Hodnocení specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán vþetnČ praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost k výkonu povolání a osvČdþení k výkonu þinností bez odborného dohledu.

46

VĚSTNÍK MZ ČR

a)

G

ČÁSTKA 2

PrĤbČžné hodnocení školitelem: školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého kmene a specializaþního výcviku a získaný poþet kreditĤ. PĜedpoklady pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování povinné praxe a její zhodnocení – záznam v prĤkazu odbornosti, absolvování povinných vzdČlávacích akcí – záznam v prĤkazu odbornosti, pĜedložení seznamu výkonĤ v prĤkazu odbornosti potvrzené školitelem, získání stanoveného poþtu kreditĤ za celou dobu specializaþního vzdČlávání. Vlastní atestaþní zkouška – probíhá dle § 6 – § 7 vyhlášky þ. 189/2009 Sb. þást praktická (probíhá na akreditovaném pracovišti). Souþástí je pĜedložení písemnČ zpracované komplexní kasuistiky pacienta s neurologickým, chirurgickým a interním onemocnČním, tzn. 3 kasuistiky, þást teoretická (probíhá na akreditovaném pracovišti).

b)

c)

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Aplikované fyzioterapie bude schopen provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou péþi v oboru fyzioterapie. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s vyhláškou þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, zabezpeþovat níže uvedené þinnosti v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené uvedenou vyhláškou. 5.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost Odborný fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Aplikované fyzioterapie získává specializovanou zpĤsobilost k výkonu odborné þinnosti a je oprávnČn vykonávat þinnosti, které jsou uvedeny § 112 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., a je pĜipraven:

edukovat pacienty, pĜípadnČ osoby jimi urþené, ve specializovaných fyzioterapeutických postupech, sledovat a vyhodnocovat stav pacientĤ z hlediska možnosti vzniku komplikací a náhlých pĜíhod, instruovat fyzioterapeuty a další zdravotnické pracovníky v nároþných a specializovaných fyzioterapeutických postupech, hodnotit kvalitu poskytované péþe, identifikovat þinnosti fyzioterapeutické péþe vyžadující zmČnu v postupu, provádČt výzkum zamČĜený na odhalení pĜíþin nedostatkĤ v rehabilitaþní péþi, vyhodnocovat úþinnost používaných specializovaných postupĤ,

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

47

vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumĤ do klinické praxe na vlastním pracovišti i v rámci oboru, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, vést specializaþní vzdČlávání v oboru své specializace, provádČt specializované fyzioterapeutické postupy v rámci léþebné rehabilitace.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem se rozumí zamČstnanec akreditovaného zaĜízení ve smyslu zákona

x

x


x x x

x x

þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání * . Školitelem mĤže být pouze fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing., apod.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika, financování, právní problematika, krizový management apod.). Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.

x Personální a pĜístrojové vybavení pracovištČ dle vyhlášky þ. 472/2009 Sb.,


Organizaþní a provozní požadavky

*

Seznam zdravotních výkonĤ s bodovými hodnotami. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Poskytování zdravotní péþe (dle pĜíslušného oboru).

Školitelem mĤže být i mentor, který splĖuje požadavky na školitele stanovené vzdČlávacím programem

48

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany



7 Seznam doporuþené literatury Doporuþená literatura ADLER, S.; BECKERS, D.; BUCK, M. PNF in Practice. 2. ed. New York: Springer – Verlag, 2003. 401 s. ISBN 3-540-66395-9. ADLER, S. BECKERS, D., BUCK,M. PNF in Practice. 2. vyd. New York: Springer – Verlag, 2000. 401 s. ISBN 3540663951. ANTUŠÁK, E., KOPECKÝ, Z. Úvod do teorie krizového managementu I. 2. vyd. Praha: VŠE Economica, 2003. 98 s. ISBN 80-245-0548-7. ARMSTRONG, M. ěízení ISBN 80-247-0469-2.

lidských

zdrojĤ.

Praha:

Grada

Publishing,

2002.

856

s.

BEDNAěÍK, J., KADAĕKA, Z. Vertebrogenní neurologické syndromy. Praha: Triton, 2000. 215 s. ISBN 80-725-4102-1. BENEŠ, J., STRÁNSKÝ, P., VÍTEK, F. Základy lékaĜské biofyziky. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2005. 196 s. ISBN 80-246-1009-4. BENEŠ, M. Andragogika, filosofie – vČda. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2001. 122 s. ISBN 8086432-03-3. BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví, 6., pĜepracované a doplnČné vydání. Praha: Grada, 2005. BÁRTLOVÁ, S., HNILICOVÁ, H. Vybrané metody a techniky výzkumu. Brno: IDVPZ, 2000. 118 s. ISBN 80-7013-311-2. BARTONÍýEK, J., HEěT, J. Základy klinické anatomie pohybového aparátu. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2004. 256 s. ISBN 80-734-5017-8. ýIHÁK, R. Anatomie 1. 2. vyd. Praha: Grada, 2001. 516 s. ISBN 80-7169-970-5. ýIHÁK, R. Anatomie 2. 2. vyd. Praha: Grada, 2002. 488 s. ISBN 80-247-0143-X. ýIHÁK, R. Anatomie 3. 2. vyd. Praha: Grada, 2004. 692 s. ISBN 80-247-1132-X. DYLEVSKÝ, I., DRUGA, R., MRÁZOVÁ, O. Funkþní anatomie þlovČka. Praha: Grada, 2002. 664 s. ISBN 80-7169-681-1. DYLEVSKÝ, I. Speciální kineziologie. Praha: Grada, 2009. FERKO, A., VOBOěIL, a kol. J. Chirurgie v kostce. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 596 s. ISBN 80-247-0230-4. FÖLSCH, U. R., KOCHSIEK, K., SCHMIDT, R. F. Patologická fyziologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 588 s. ISBN 80-247-0319-X.

ČÁSTKA 2

G

49

VĚSTNÍK MZ ČR

GILBERTOVÁ, S., MATOUŠEK, O. Ergonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 240 s. ISBN 80-247-0226-6. GLADKIJ, I. Management ve zdravotnictví. Praha: Computer Press 2003. ISBN 80-7172-841-1. GLADKIJ, I., HEGER, L., STRNAD, L. Kvalita zdravotní péþe a metody jejího soustavného zlepšování. Brno: IDVPZ, 1999. 183 s. ISBN 80-7013-272-8. GREENHALGH, T. Jak pracovat s vČdeckou publikací. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 208 s. ISBN 80-247-0310-6. HÁTLOVÁ, B., SUCHÁ, J. Kinezioterapie demencí. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 108 s. ISBN 80-7254-564-7. HRODEK, O., VAVěINEC, J. a kol. Pediatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 767 s. ISBN 80-7262-178-5. Joint Commission International. Mezinárodní akreditaþní standardy pro nemocnice. Komentovaný oficiální pĜeklad. Praha: Grada Publishing, 2004. 288 s. ISBN 80-247-0629-6. JELÍNKOVÁ, J., KRIVOŠÍKOVÁ, M., ŠAJTAROVÁ, L. Ergoterapie. Praha: Portál, 2009. KLUSOĕOVÁ, E., PITNEROVÁ, J. Rehabilitaþní ošetĜování pacientĤ s tČžkými poruchami hybnosti. Brno: Institut pro další vzdČlávání pracovníkĤ ve zdravotnictví v BrnČ, 2000. 107 s. ISBN 80-7013-319-8. KASÍK, J. a kol. Vertebrogenní koĜenové syndromy. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 224 s. ISBN 80-247-0142-1. KOBILKOVÁ, J. a kol. Základy gynekologie a porodnictví. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 368 s. ISBN 80-7262-315-X (Galén) ISBN 80-246-1112-0 (Univerzita Karlova v Praze). KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 s. ISBN 80-214-2203-3. KOLÁě, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1. KRAUS, J. a kol. DČtská mozková obrna. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 348 s. ISBN 80-247-1018-8. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. KěIVOHLAVÝ, J., PEýENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5. LEWIT, K. Manipulaþní léþba v myoskeletální medicínČ. 5. pĜeprac. vyd. Praha: SdČlovací technika, 2003. 411 s. ISBN 80-86645-04-5. LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M. Neurorehabilitace. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 350 s. ISBN 80-726-2317-6. LIPPERTOVÁ-GRĥNEROVÁ, M. Trauma mozku a jeho rehabilitace. Praha: Galén, 2009. MAýÁK, J., MAýÁKOVÁ, J. Patologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 372 s. ISBN 80-247-0785-3. MAREK, J., a kol. Syndrom kostrþe a pánevního dna. 2. vyd. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-725-4638-4. MATOUŠEK, O., a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. 309 s. ISBN 80-71-78-473-7. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 156 s. ISBN 80-247-1024-2. PAVLģ, D. Speciální ISBN 80-7204-266-1.

fyzioterapeutické

koncepty

a

metody.

Brno:

CERM,

2002.

50

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

PAYNE, J., a kol. Kvalita života a zdraví. 1. vyd. Praha: Nakladatelství TRITON, 2005. 629 s. ISBN 80-7254-657-0. PFEIFFER, J. Neurologie v rehabilitaci. Praha: Grada, 2006. PREISS, M., KUýEROVÁ, H. a kol. Neuropsychologie v neurologii. Praha: Grada, 2006. PLAĕAVA, I. PrĤvodce mezilidskou komunikací. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 148 s. ISBN 80-247-0858-2. PRUDIL, L. Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4. doplnČné vydání. Brno: NCO NZO, 2006. 77 s. ISBN 80-7013-433-X. PRģCHA, J. Moderní pedagogika. 2. pĜepracované vyd. Praha: Portál, 2002. 488 s. ISBN 80-7178-631-4. SILBERNAGL, S., DESPOPOULOS, A. Atlas fyziologie þlovČka. 6. vyd. Praha: Grada, 2004. 448 s. ISBN 80-247-0630-X. SILBERNAGL, S., LANG, F. Atlas patofyziologie þlovČka. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 404 s. ISBN 80-7169-968-3. ŠIMEK, J., ŠPALEK, V. Filozofické základy lékaĜské etiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 112 s. ISBN 80-247-0440-4. ŠKRLA, P. PĜedevším neublížit. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4. TATE, P. PĜíruþka ISBN 80-247-0911-2.

komunikace

pro

lékaĜe.

1.

vyd.

Praha:

Grada,

2005.

164

s.

TICHÝ, M. Funkþní diagnostika pohybového aparátu. 1. vyd. Praha: Triton, 2000. 94 s. ISBN 80-725-4022-X. TROJAN, S. LékaĜská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2004. 772 s. ISBN 80-247-0512-5. TROJAN, S., DRUGA, R., PFEIFFER, J., VOTAVA. J. Fyziologie a léþebná rehabilitace motoriky þlovČka. TĜetí pĜepracované a doplnČné vydání. Praha: Grada, 2005. TěEŠKA, V., a kol. Propedeutika vybraných klinických oborĤ. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 460 s. ISBN 80-247-0239-8. URBÁNEK, K., a kol. VyšetĜovací metody v neurologii. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 127 s. ISBN 80-244-0501-6. VAĕÁSKOVÁ, E. Testování v rehabilitaþní praxi – Cévní mozkové pĜíhody. Brno: NCO NZO, 2004. VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 320 s. ISBN 80-7178-998-4. WHO. Mezinárodní klasifikace funkþních schopností, disability a zdraví. Praha: Grada, 2009. ZLÁMAL, J., BELLOVÁ, J. Ekonomika zdravotnictví. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 206 s. ISBN 80-7013-429-1.

Literatura bude prĤbČžnČ aktualizována a úþastníkĤm studia pĜi zahájení doporuþena.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

51

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru FYZIOTERAPIE V CHIRURGICKÝCH OBORECH A TRAUMATOLOGII 1 2 3

4 5 6 7 8

52 Cíl specializaþního vzdČlávání ........................................................................................2 52 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání.......................................................2 54 2.1 Základní kmen – povinný .........................................................................................4 55 2.2 Vlastní specializovaný výcvik – povinný.................................................................5 57 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ .................7 3.1 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene a vlastního specializovaného 57 výcviku .....................................................................................................................7 57 Odborná praxe.................................................................................................................7 Hodnocení specializaþního vzdČlávání...........................................................................8 58 Profil absolventa ..............................................................................................................9 59 6.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal 59 zpĤsobilost ................................................................................................................9 60 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ...............................................10 7.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ.........................................................................10 60 Seznam doporuþené literatury .....................................................................................11 61

52

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie v chirurgických oborech a traumatologii je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Odborný fyzioterapeut pro chirurgické obory a traumatologii, osvojením si potĜebných teoretických znalostí v oblasti komplexní rehabilitaþní péþe o pacienty v chirurgických a traumatologických oborech, rozšíĜením nových praktických dovedností vedoucích k samostatné þinnosti specialisty v souladu s § 115 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie v chirurgických oborech a traumatologii je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání fyzioterapeuta dle § 24 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ:

§ 24 odst. 1, písm. a) absolvováním akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru, § 24 odst. 1, písm. b) absolvováním akreditovaného zdravotnického bakaláĜského studijního oboru, se získanou specializovanou zpĤsobilostí k výkonu specializovaných þinností odborného fyzioterapeuta (viz § 112 vyhlášky þ. 424/2004 Sb.) v oboru „Aplikovaná fyzioterapie“ (viz NaĜízení vlády þ. 31/2010 Sb.), § 24 odst. 1, písm. c) absolvováním tĜíletého studia v oboru diplomovaný fyzioterapeut na vyšších zdravotnických školách, se získanou specializovanou zpĤsobilostí k výkonu specializovaných þinností odborného fyzioterapeuta (viz § 112 vyhlášky þ. 424/2004 Sb.) v oboru „Aplikovaná fyzioterapie“ (viz NaĜízení vlády þ. 31/2010 Sb.), § 24 odst. 1, písm. d) absolvováním stĜední zdravotnické školy v oboru fyzioterapeut nebo v oboru rehabilitaþní pracovník se specializací Léþebná tČlesná výchova, pĜedložení dokladu o absolvování (dlouhodobého) certifikovaného kurzu v rozsahu nejménČ 160 hodin.

Specializaþní vzdČlávání se uskuteþĖuje pĜi výkonu povolání formou: a) celodenní prĤpravy, pĜi které úþastník specializaþního vzdČlávání vČnuje této praktické a teoretické výuce þas v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní dobČ, nebo b) externí prĤpravy, která se liší od celodenní prĤpravy pouze tím, že doba urþená na praktické zdravotnické þinnosti mĤže být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní prĤpravu. ÚroveĖ této prĤpravy nesmí být nižší než u celodenní prĤpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí prĤpravy odpovídá akreditované zaĜízení.

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

53

VzdČlávací program stanoví poþet kreditĤ získaných splnČním studijních podmínek za 1 rok specializaþního vzdČlávání, celkovou délku pĜípravy, rozsah a obsah pĜípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, a výuková pracovištČ, na kterých praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti, absolvování vzdČlávacích akcí, kurzĤ, semináĜĤ, stáží a další požadavky pro získání specializované zpĤsobilosti. Celková délka specializaþního vzdČlávání je 18 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. Celková délka pĜípravy je celkem 400 hodin teoretického vzdČlávání a odborné praxe v oboru Fyzioterapie v chirurgických oborech a traumatologii. Odborná praxe tvoĜí alespoĖ 50% celkového poþtu hodin. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul všeobecný a odborný se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno ovČĜením znalostí. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Fyzioterapie v chirurgických oborech a traumatologii je zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, dle § 24 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ:

výkon praxe v pĜíslušném oboru specializace minimálnČ 3 roky z období 6-ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby od data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce,

absolvování teoretické výuky,

absolvování odborné praxe v oboru v rozsahu stanoveném programem a splnČní poþtu výkonĤ ve stanoveném rozsahu,

doložení dokladĤ o absolvování povinných kurzĤ,

získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem,

absolventĤm vysokých škol bude zapoþtena všeobecná þást (základní kmen) na základČ žádosti a doloženého studia,

úspČšné složení atestaþní zkoušky.

Celková délka specializaþního vzdČlávání je minimálnČ 18 mČsícĤ.

vzdČlávacím

54

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

2.1 Základní kmen – povinný 2.1.1


Celková doba 5 dnĤ, tj. 40 hodin

Poþet kreditĤ

Právní problematika ve zdravotnictví Moderní management fyzioterapeutické péþe Kvalita a bezpeþí fyzioterapeutické péþe Interpersonální dovednosti fyzioterapeuta specialisty Edukace Pedagogika, andragogika


PrĤzkumné a výzkumné šetĜení ve fyzioterapii Vybraná problematika veĜejného zdraví Krizový management ve zdravotnictví Teoretické znalosti

Právní vČdomí, právní odpovČdnost, zdravotnická dokumentace, ochrana osobních údajĤ. Management a role manažera. Klíþové role a funkce vedoucího pracovníka ve zdravotnictví. Leadership a role lídra. Firemní kultura. Strategický management. Management zmČn. Management þasu. Budování a Ĝízení pracovního týmu. Personální management a rozvoj lidských zdrojĤ. Strategické Ĝízení kvality fyzioterapeutické péþe. Indikátory kvality fyzioterapeutické péþe a jejich sledování. Standardy fyzioterapeutické péþe, správné vedení zdravotnické dokumentace. ěízení rizik a prevence nežádoucích událostí ve zdravotnických zaĜízeních vþetnČ sledování a vyhodnocení. Externí a interní kontrola kvality. PodpĤrné techniky zvládání pracovní zátČže, podpĤrné techniky v komunikaci s agresivním pacientem, komunikace se zvláštními skupinami pacientĤ. Etický pĜístup k pacientĤm a jejich blízkým s ohledem na vČk a charakter onemocnČní. Indikace faktorĤ ovlivĖujících kvalitu života pacientĤ. Edukace pacientĤ a jiných osob. Specifika edukace dČtí, seniorĤ, cizincĤ a zvláštních skupin nemocných. Tvorba edukaþních materiálĤ. Zásady moderní prezentace. Nové pojetí integrace a socializace handicapovaných osob v rámci pedagogické rehabilitace. Edukace pacientĤ a jiných osob, tvorba informaþních materiálĤ, zásady moderní prezentace. Charakteristika, specifika a význam fyzioterapeutického výzkumu. Techniky výzkumu, výzkumný proces a jeho fáze, etapy výzkumné práce. Volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat. Etika výzkumu. Prezentace výsledkĤ, aplikace poznatkĤ do praxe.

G

ČÁSTKA 2

55

VĚSTNÍK MZ ČR

Zdraví, jeho mČĜení a determinanty péþe o zdraví a jejich základní metody, návaznost na stav a cíle zdravotní politiky, rozvojové priority péþe o zdraví. Radiaþní ochrana – ionizující záĜení, druhy zdrojĤ ionizujícího záĜení, nepĜíznivé úþinky ionizujícího záĜení, radiaþní zátČž obyvatel, zpĤsoby ochrany pĜed ionizujícím záĜením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záĜení, legislativa v oblasti radiaþní ochrany, odpovČdnosti pĜi využívání zdrojĤ ionizujícího záĜení. Problematika závislostí – škodlivé užívání návykových látek (NL) a závislostí na NL v ýR. PĜehled NL zneužívaných v ýR a jejich vlastností, zdravotní a právní aspekty související se zneužíváním NL a závislostí na NL. MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy, plán krizové pĜipravenosti zdravotnického zaĜízení). Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení). Ekonomické aspekty fyzioterapeutické péþe.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik – povinný 2.2.1

Rehabilitaþní diagnostika a zásady terapie v chirurgických oborech a traumatologii – teoretická þást, praktická þást

Teoretická þást Celková doba 5 dnĤ, tj. 40 hodin Obecná a speciální symptomatologie v chirurgických oborech a traumatologii. Fyzioterapeutické metody, postupy.


56

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Teoretické znalosti

Totální endoprotézy kyþelního kloubu.

Totální endoprotézy kolenního kloubu.

Totální endoprotézy ramene.

Polytraumata.

Amputace horní konþetiny.

Amputace dolní konþetiny.

Operace v oblasti hrudního koše.

Transplantace srdce a plic.

BĜišní chirurgie.

Moderní operaþní pĜístupy (zpĤsoby fixace v návaznosti na rychlost zatČžování, remodelace tkání).

Popáleniny.

Aktuální fyzioterapeutické a traumatologii.

Specifické fyzioterapeutické metody a postupy v neodkladné péþi chirurgických oborĤ a traumatologie.

Fyzioterapeutická péþe pĜi umČlé plicní ventilaci, vþetnČ nekonvenþních postupĤ souvisejících se závažnými traumaty, operaþními výkony a transplantacemi.

Specifické fyzioterapeutické postupy v souvislosti s léþbou bolesti.

Krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program u jednotlivých chirurgických a traumatologických onemocnČní.

Odezvy organizmu na aplikované fyzioterapeutické postupy.

Nové možnosti v ortetice, protetice, adjuvatice.

Psychologický pĜístup k pacientĤm v chirurgických oborech a traumatologii.

ZpĤsoby edukace pacienta a jeho blízkých.

postupy

a

metody

v chirurgických

oborech

Praktická þást Celková doba 10 dnĤ, tj. 80 hodin Praktická þást probČhne na Klinikách rehabilitaþního lékaĜství fakultních nemocnic.


G

ČÁSTKA 2

57

VĚSTNÍK MZ ČR

3 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) v rámci celé odborné praxe. Seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanovena jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene a vlastního specializovaného výcviku Cílem spoleþného základu je získat:

základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru,

teoretické znalosti spoleþné s jinými klinickými obory,

teoretické podklady pro efektivní komunikaci s ostatními klinickými obory,

obecné povČdomí o odborných zdravotnických zaĜízeních.

Teoretické znalosti a praktické dovednosti

orientovat se v obecné a speciální symptomatologii a využívat tyto znalosti pĜi poskytování komplexní rehabilitaþní péþe pacientovi v rámci chirurgických oborĤ a traumatologie,

orientovat se v aktuálních fyzioterapeutických metodách a postupech používaných v chirurgických oborech a traumatologii a ovládat je.

4 Odborná praxe Celková doba – 6 týdnĤ, tj. 240 hodin



z toho

oddČlení chirurgické


JIP (napĜ.: chirurgická, traumatologická, ortopedická nebo popáleninová)


oddČlení traumatologické


oddČlení ortopedické


oddČlení popálenin


58

VĚSTNÍK MZ ČR


G

ČÁSTKA 2

Celkový poþet

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s hrudní nebo bĜišní chirurgickou diagnózou, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválenou školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s polytraumatem, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválenou školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s diagnózou TEP (dle vlastního výbČru: kloub kyþelní, kolenní, ramenní), krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválenou školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s poškozením mČkkých struktur (dle vlastního výbČru kloub ramenní nebo kolenní), krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválenou školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s amputací dolní konþetiny, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválenou školitelem odborné praxe).

1

5 Hodnocení specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel vypracovává studijní plán vþetnČ praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost k výkonu povolání a osvČdþení k výkonu þinností bez odborného dohledu. V prĤbČhu specializaþního studia musí úþastník prokázat absolvování: x

minimálnČ 3 krátkodobých kurzĤ zamČĜených na problematiku chirurgickou a traumatologickou na akreditovaném pracovišti nebo kurzĤ, které mají souhlasné stanovisko profesní organizace k udČlení kreditĤ (dle vyhlášky þ. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez pĜímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníkĤ, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ), event. doložit jejich absolvování.

G

ČÁSTKA 2

a)

VĚSTNÍK MZ ČR

59

PrĤbČžné hodnocení školitelem: školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ.

b)

PĜedpoklady pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování povinné praxe a její zhodnocení v prĤkazu odbornosti, absolvování povinných vzdČlávacích akcí – záznam v prĤkazu odbornosti, splnČní výkonĤ potvrzené školitelem v prĤkazu odbornosti, získání stanoveného poþtu kreditĤ za celou dobu specializaþního vzdČlávání.

c)

Vlastní atestaþní zkouška – probíhá dle § 6 – § 7 vyhlášky þ. 189/2009 Sb. þást praktická (probíhá na akreditovaném pracovišti), þást teoretická (probíhá na akreditovaném pracovišti).

6 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie v chirurgických oborech a traumatologii bude schopen provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou fyzioterapeutickou péþi. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí zabezpeþovat fyzioterapeutickou péþi v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené vyhláškou þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. 6.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal zpĤsobilost Fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Fyzioterapie v chirurgických oborech a traumatologii získává specializovanou zpĤsobilost k výkonu odborné analytické þinnosti a je oprávnČn vykonávat þinnosti, které jsou uvedeny v § 112 a § 115 vyhlášky þ. 424/2004 Sb. Odborný fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Fyzioterapie v chirurgických oborech a traumatologii je pĜipraven:

volit na základČ specializovaných kineziologických diagnostických postupĤ, vyšetĜovat funkþní poruchy pohybového systému, urþit vhodné metodické postupy, provádČt interpretaci a korekci svalových dysbalancí, poruch pohybových stereotypĤ a postury, lokomoce a hybnosti na základČ specializovaných fyzioterapeutických vyšetĜovacích postupĤ, hodnotit odezvu organismu na pohybovou léþbu, ovládat moderní metodiky a zásady fyzioterapie u pacientĤ v chirurgických oborech,

60

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

aplikovat vhodné fyzioterapeutické metodiky po operacích hrudníku, bĜišních operacích, po polytraumatech, operacích mozku a ostatních intervenþních zákrocích, aplikovat vhodné fyzioterapeutické metodiky po operacích hybného systému, využívat moderní postupy a zásady respiraþní fyzioterapie na jednotkách intenzivní péþe, u dialyzovaných pacientĤ a pacientĤ po transplantacích, stanovit krátkodobý a dlouhodobý terapeutický program a jeho zdĤvodnČní na neurofyziologickém podkladČ, ovládat a uplatĖovat zásady edukace pacientĤ a osob blízkých, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, vést specializaþní vzdČlávání v oboru své specializace, podílet se na vČdecko-výzkumné, metodologické a pedagogické þinnosti v oboru specializace.

7 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 7.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem se rozumí zamČstnanec akreditovaného zaĜízení ve smyslu zákona

x


x x x x

x x 1

þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání. 1 Školitelem mĤže být pouze fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Pro výkon þinnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem. Lektorem se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing., apod.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika, financování, právní problematika, krizový management apod.). Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.

Školitelem mĤže být i mentor, který splĖuje požadavky na školitele stanovené vzdČlávacím programem.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

61



seznam zdravotních výkonĤ s bodovými hodnotami. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky

nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC

a dataprojektorem s možností pĜístupu k internetu. Organizaþní a provozní požadavky

x Poskytování zdravotní péþe (dle pĜíslušného oboru).




8 Seznam doporuþené literatury Doporuþená literatura FENEIS, H.; DAUBER, W. Anatomický obrazový slovník. 2 þes. pĜeprac. a rozšíĜ. vyd. Praha: Grada, 1996. 464 s. ISBN 80-7169-197-6. FERKO, A. Chirurgie v kostce. Praha: Grada, 2002. 596 s. ISBN 80-247-0230-4. GANGALE, D. C. Rehabilitace orofaciální oblasti. Praha: Grada, 2004. 232 s. ISBN 80-247-05346. GREENHALGH, T. Jak pracovat s vČdeckou publikací. Praha: Grada, 2003. 208 s. ISBN 80-2470310-6. HADRABA, I. Ortopedická protetika II. þást. Praha: Karolínum. 2006. 106 s. ISBN 80-246-1296-8. HÁTLOVÁ, B.; SUCHÁ, J. Kinezioterapie demencí. Praha: Triton, 2005. 108 s. ISBN 80-7254564-7. CHALOUPKA, R. Vybrané kapitoly z LTV v ortopedii a traumatologii. Brno: IDVPZ, 2001. 186 s. ISBN 80-7013-341. CHALOUPKA, R. Vybrané kapitoly z LTV ve spondylochirurgii. Brno: IDVPZ, 2003. 186 s. ISBN 80-7013-375-9. KALVACH, Z. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004. 861 s. ISBN 80-247-0548-6. KITTEL, A. M. Myofunkþní terapie. 1 þes. vyd. Praha: Grada, 1999. 111 s. ISBN 80-7169-619-6. KLUSOĕOVÁ, E., PITNEROVÁ, J. Rehabilitaþní ošetĜování pacientĤ s tČžkými poruchami hybnosti. Brno: IDVPZ, 2000. 107 s. ISBN 80-7013-319-8. KOLÁě, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.

62

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

KOUDELA, K. Ortopedie. Praha: Karolínum, 2004. 281 s. ISBN 80-246-0654-2. KOUDELA, K. Ortopedická traumatologie. Praha: Univerzita Karlova, 2002. 147 s. ISBN 80-2460392-6. KěEN, J.; ROSENBERG, J.; PěEMYSL, J. Biomechanika. PlzeĖ: Vydavatelství Západoþeské univerzity, 2001. 380 s. ISBN 80-7082-792-8. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. LEWIT, K. Manipulaþní léþba v myoskeletální medicínČ. 5. pĜeprac. vyd. Praha: SdČlovací technika, 2003. 411 s. ISBN 80-86645-04-5. MAREK, J. Syndrom kostrþe a pánevního dna. 2. vyd. Praha: Triton, 2005. 117 s. ISBN 80-7254638-4. PAVLģ, D. Speciální fyzioterapeutické koncepty a metody. Brno: CERM, 2002. 239 s. ISBN 807204-266-1. PLATZER, W. Atlas topografické anatomie. Praha: Grada, 1996. 300 s. ISBN 80-7169-214-X. PODċBRADSKÝ, J.; VAěEKA, I. Fyzikální terapie, I. díl. Praha: Grada, 1998. 264 s. ISBN 807169-661-7. PODċBRADSKÝ, J., VAěEKA, I. Fyzikální terapie, II. díl. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 171 s. ISBN 80-7169-661-7. Pohybový systém a zátČž. Praha: Grada. 1997. 252 s. ISBN 80-7169-258-1. POKORNÝ, V. Traumatologie. Praha: Triton, 2002. 307 s. ISBN 80-7254-277-X. SMOLÍKOVÁ, L., MÁýEK, M. Fyzioterapie a pohybová léþba u chronických plícních onemocnČní. Praha: Blue Wings , 2006. 220 s. ŠIMEK, J.; ŠPALEK, V. Filozofické základy lékaĜské etiky. Praha: Grada, 2003. 112 s. ISBN 80247-0440-4. ŠKRLA, P. PĜedevším neublížit. Brno: NCO NZO, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4. TATE, P. PĜíruþka komunikace pro lékaĜe. Praha: Grada, 2005. 164 s. ISBN 80-247-0911-2. TICHÝ, M. Funkþní diagnostika pohybového aparátu. 2. vyd. Praha: Triton, 2000. 94 s. ISBN 807254-022-X. TRÁVNÍýKOVÁ-KITTLEROVÁ, O.; HRADIL, V.; VACEK, J. Rehabilitace pacientĤ s onkologickou diagnózou. Praha: Triton, 2004. 87 s. ISBN 80-7254-485-3. TROJAN, S., a kol. Fyziologie a léþebná rehabilitace motoriky þlovČka. 3 pĜeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005. 237 s. ISBN 80-247-1296-2. TěEŠKA, V. Propedeutika vybraných klinických oborĤ. Praha: Grada, 2003. 460 s. ISBN 80-2470239-8. VIŠĕA, P.; HOCH, J. Traumatologie dospČlých. Praha: Maxdorf, 2004. 157 s. ISBN 80-7345-034-8. VÉLE, F. Kineziologie pro klinickou praxi. Praha: Grada, 1997. 272 s. ISBN 80-7169-256-5. WHO. Mezinárodní klasifikace funkþních schopností, disability a zdraví. Praha: Grada, 2009. ZEMAN, M. Chirurgická propedeutika. 2. pĜeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2000. 520 s. ISBN 80-7169-705-2. ZEMAN, M. Speciální chirurgie. 2. pĜeprac. a dopl. vyd. Praha: Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262260-9.


ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

63

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru FYZIOTERAPIE V NEONATOLOGII A PEDIATRII 1 2 3

4 5 6 7 8

Cíl specializaþního vzdČlávání ..........................................................................................2 64 64 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání.........................................................2 66 2.1 Základní kmen – povinný ..........................................................................................4 67 2.2 Vlastní specializovaný výcvik – povinný ..................................................................5 68 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ ...................6 3.1 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene a vlastního specializovaného 69 výcviku.......................................................................................................................7 69 Odborná praxe...................................................................................................................7 70 Hodnocení specializaþního vzdČlávání.............................................................................8 Profil absolventa ................................................................................................................9 71 6.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal 71 zpĤsobilost .................................................................................................................9 72 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................10 7.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................10 72 Seznam doporuþené literatury .......................................................................................11 73

64

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie v neonatologii a pediatrii je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Odborný fyzioterapeut pro neonatologii a pediatrii, osvojením si potĜebných teoretických znalostí v oblasti komplexní rehabilitaþní péþe o pacienty v neonatologii a pediatrii, rozšíĜení nových praktických dovedností vedoucích k samostatné þinnosti specialisty v oboru Fyzioterapie v neonatologii a pediatrii v souladu s § 116 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie v neonatologii a pediatrii je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání fyzioterapeuta dle § 24 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ:

§ 24 odst. 1, písm. a) absolvováním akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru, § 24 odst. 1, písm. b) absolvováním akreditovaného zdravotnického bakaláĜského studijního oboru, se získanou specializovanou zpĤsobilostí k výkonu specializovaných þinností odborného fyzioterapeuta (§ 112 vyhlášky þ. 424/2004 Sb.) v oboru „Aplikovaná fyzioterapie“ (NaĜízení vlády þ. 31/2010 Sb.), § 24 odst. 1, písm. c) absolvováním tĜíletého studia v oboru diplomovaný fyzioterapeut na vyšších zdravotnických školách, se získanou specializovanou zpĤsobilostí k výkonu specializovaných þinností odborného fyzioterapeuta (§ 112 vyhlášky þ. 424/2004 Sb.) v oboru „Aplikovaná fyzioterapie“ (NaĜízení vlády þ. 31/2010 Sb.), § 24 odst. 1, písm. d) absolvováním stĜední zdravotnické školy v oboru fyzioterapeut nebo v oboru rehabilitaþní pracovník se specializací Léþebná tČlesná výchova, pĜedložení dokladu o absolvování dlouhodobého certifikovaného kurzu urþeného pro ošetĜování dítČte od nejnižších vČkových skupin (Vojta nebo Bobath) v rozsahu nejménČ 320 hodin.

Specializaþní vzdČlávání se uskuteþĖuje pĜi výkonu povolání formou: a) celodenní prĤpravy, pĜi které úþastník specializaþního vzdČlávání vČnuje této praktické a teoretické výuce þas v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní dobČ, nebo b) externí prĤpravy, která se liší od celodenní prĤpravy pouze tím, že doba urþená na praktické zdravotnické þinnosti mĤže být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní prĤpravu. ÚroveĖ této prĤpravy nesmí být nižší než u celodenní prĤpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí prĤpravy odpovídá akreditované zaĜízení.

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

65

VzdČlávací program stanoví poþet kreditĤ získaných splnČním studijních podmínek za 1 rok specializaþního vzdČlávání, celkovou délku pĜípravy, rozsah a obsah pĜípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, a výuková pracovištČ, na kterých praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti, absolvování vzdČlávacích akcí, kurzĤ, semináĜĤ, stáží a další požadavky pro získání specializované zpĤsobilosti. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. Celková délka pĜípravy je celkem 400 hodin teoretického vzdČlávání a odborné praxe v oboru Fyzioterapie v neonatologii a pediatrii. Odborná praxe tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje základní kmen a vlastní specializovaný výcvik se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každé þásti je realizováno ovČĜením znalostí. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Fyzioterapie v neonatologii a pediatrii je zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání dle § 24 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ:

výkon praxe v pĜíslušném oboru specializace minimálnČ 3 roky z období 6-ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 4 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby od data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování odborné praxe v oboru v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem a splnČní výkonĤ ve stanoveném rozsahu doložení potvrzení o úþasti na kurzech, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, absolventĤm vysokých škol bude zapoþtena všeobecná þást (základní kmen) na základČ žádosti a doloženého studia, úspČšné složení atestaþní zkoušky.


66

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

2.1 Základní kmen – povinný 2.1.1


Celková doba – 5 dnĤ, tj. 40 hodin

Poþet kreditĤ



PrĤzkumné a výzkumné šetĜení ve fyzioterapii Vybraná problematika veĜejného zdraví Krizový management ve zdravotnictví Financování zdravotní péþe Teoretické znalosti

Základní zákonné a provádČcí pĜedpisy ve zdravotnictví. Práva a povinnosti zdravotnických pracovníkĤ. Povinná mlþenlivost. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. Management a role manažera. Klíþové role a funkce vedoucího pracovníka ve zdravotnictví. Firemní kultura. Strategický management. Management zmČn. Management þasu. Budování a Ĝízení pracovního týmu. Personální management a rozvoj lidských zdrojĤ. Strategické Ĝízení kvality fyzioterapeutické péþe. Indikátory kvality fyzioterapeutické péþe a jejich sledování. Standardy fyzioterapeutické péþe, správné vedení zdravotnické dokumentace. ěízení rizik a prevence nežádoucích událostí ve zdravotnických zaĜízeních vþetnČ sledování a vyhodnocení. Externí a interní kontrola kvality. PodpĤrné techniky zvládání pracovní zátČže, podpĤrné techniky v komunikaci s agresivním pacientem, komunikace se zvláštními skupinami pacientĤ. Etický pĜístup k pacientĤm a jejich blízkým s ohledem na vČk a charakter onemocnČní. Indikace faktorĤ ovlivĖujících kvalitu života pacientĤ. Edukace pacientĤ a jiných osob. Specifika edukace dČtí, seniorĤ, cizincĤ a zvláštních skupin nemocných. Tvorba edukaþních matriálĤ. Zásady moderní prezentace. Nové pojetí integrace a socializace handicapovaných osob v rámci pedagogické rehabilitace. Edukace pacientĤ a jiných osob, tvorba informaþních materiálĤ, zásady moderní prezentace. Charakteristika, specifika a význam fyzioterapeutického výzkumu. Techniky výzkumu, výzkumný proces a jeho fáze, etapy výzkumné práce. Volba a zpĤsob

G

ČÁSTKA 2

67

VĚSTNÍK MZ ČR

vyhledávání vhodných témat. Etika výzkumu. Prezentace výsledkĤ, aplikace poznatkĤ do praxe. Zdraví, jeho mČĜení a determinanty péþe o zdraví a její základní metody, návaznost na stav a cíle zdravotní politiky, rozvojové priority péþe o zdraví. Radiaþní ochrana – ionizující záĜení, druhy zdrojĤ ionizujícího záĜení, nepĜíznivé úþinky ionizujícího záĜení, radiaþní zátČž obyvatel, zpĤsoby ochrany pĜed ionizujícím záĜením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záĜení, legislativa v oblasti radiaþní ochrany, odpovČdnosti pĜi využívání zdrojĤ ionizujícího záĜení. Problematika závislostí – škodlivé užívání návykových látek (NL) a závislostí na NL v ýR. PĜehled NL zneužívaných v ýR a jejich vlastností, zdravotní a právní aspekty související se zneužíváním NL a závislostí na NL. MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení. domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy, plán krizové pĜipravenosti zdravotnického zaĜízení). Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení). Ekonomické aspekty fyzioterapeutické péþe.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik – povinný 2.2.1

Rehabilitaþní diagnostika hybné poruchy dítČte a zásady vedení terapie v neonatologii a pediatrii – teoretická þást, praktická þást.

Teoretická þást Celková doba – 5 dnĤ, tj. 40 hodin Celková doba – speciální kapitoly – 5 dnĤ, tj. 40 hodin Obecná a speciální symptomatologie v neonatologii a pediatrii. Fyzioterapeutické metody, postupy. Speciální kapitoly úzce související s fyzioterapií dítČte.

Poþet kreditĤ 20 (á 4 kredity/den) 20 (á 4 kredity/den)


Maturace nervového systému (NS) aspektem motoriky, neuro-biologické procesy zrání CNS, teorie vývoje motoriky, vývojová reflexologie. Problematika kojence s nízkou porodní hmotností. Problematika vývoje a rĤstu z pohledu interního a muskuloskeletálního (MTB kostí), centrálního a psychologického (srdce, plíce, problémy výživy, bolest u dítČte).

68

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Vrozené ortopedické vady, skoliózy, vadné držení tČla (VDT), (principy Ĝešení). Specifika dČtského vČku, vývojová kineziologie. Diagnostické postupy v pediatrii. Rychlost vývoje, retardaþní kvocient, jejich výpovČdní hodnoty. Dynamika a prognóza centrální koordinaþní poruchy. Svalové onemocnČní. Parézy brachiálního plexu. ZánČtlivé onemocnČní nervového systému. Obezita dČtského vČku (dĤsledky na posturu, lokomoci, funkci), pohyb, inaktivita, jednostranná zátČž (dĤsledky, kompenzace). Specifika fyzikální terapie u dČtí. Techniky respiraþní fyzioterapie u dČtí. Vývojová psychologie. Komunikace s matkou, dítČtem, rodiþi, zpĤsoby alternativní komunikace, asertivita, empatie, zpĤsoby motivace apod. Fyzioterapeutická léþba dČtského vČku, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program. Odezvy dČtského organizmu na aplikované fyzioterapeutické postupy. Psychologický pĜístup k dČtským pacientĤm. Edukace rodiþĤ dítČte (dČtského pacienta). Speciální kapitoly v pediatrii (problematika dČtí s DMO, skoliózy v rĤzných vČkových skupinách, bolest u dČtí, respiraþní onemocnČní, genetika, onkologie a hematologie a jejich problematika, revmatologie u dČtí). LázeĖská léþba u dČtí, její oþekávání, motorické spontánní aktivity až sportovní aktivity u neurologicky postižených pacientĤ (napĜ. plavání, hipoterapie apod.).

Praktická þást Celková doba – 10 dnĤ, tj. 80 hodin Praktická þást probČhne na Klinikách rehabilitaþního lékaĜství fakultních nemocnic.


3 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) v rámci celé odborné praxe. Seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanovena jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.

G

ČÁSTKA 2

69

VĚSTNÍK MZ ČR

3.1 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene a vlastního specializovaného výcviku Cílem spoleþného základu je získat:

základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru, teoretické znalosti spoleþné s jinými klinickými obory, teoretické podklady pro efektivní komunikaci s ostatními klinickými obory, obecné podvČdomí o odborných zdravotnických zaĜízeních.


uvČdomovat si odlišnosti (specifika) dČtského vČku a poskytovat dČtem rehabilitaþní péþi s ohledem na tyto odlišnosti (specifika), odlišit fyziologický vývoj dítČte od patologického vývoje z hlediska kineziologie v provokované a spontánní hybnosti a stanovit hlavní kineziologický deficit (problém) dČtského pacienta, vyhodnotit kvantitu hybné poruchy a její možnosti, rozpoznat pĜíþinu ve smyslu centrální a periferní poruchy, stanovit ohrožení dítČte, stanovit a zdĤvodnit krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program, který je specifický pro dČtský vČk, vyhodnotit rychlost vývoje dítČte, retardaþní kvocient, dle výpoþtu urþit rámcovČ hranice dítČte a jeho možnosti ve vztahu k budoucnosti, adekvátnČ edukovat rodiþe dČtského pacienta a vést techniku jejich domácí terapie, vést fyzioterapeutickou léþbu dČtského pacienta ve spolupráci s ošetĜujícím lékaĜem, vyhodnotit odezvy dČtského organizmu na aplikované fyzioterapeutické postupy, zohledĖovat zvláštnosti psychologického pĜístupu k dČtskému pacientovi pĜi poskytování fyzioterapeutické péþe, zvolit vhodnou techniku respiraþní fyzioterapie u dČtí, následnČ edukovat další fyzioterapeuty.

4 Odborná praxe Celková doba – 5 týdnĤ – 200 hod



z toho

Ĝízená praxe na výukovém pracovišti


na lĤžkovém pediatrickém oddČlení vþetnČ neonatologie

1 týden – 40 hodin 1 týden – 40 hodin

70

VĚSTNÍK MZ ČR


G

ČÁSTKA 2

Celkový poþet

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ dČtských pacientĤ s ortopedickou diagnózou u rĤzných vČkových skupin (0 – 3 mČsíce, 8 – 20 mČsícĤ, 4 – 12 let), na základČ rozboru stanovit krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta a rodiþĤ (schválenou školitelem odborné praxe).

3

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ dČtských pacientĤ s interní diagnózou u rĤzných vČkových skupin (0 – 3 mČsíce, 8 – 20 mČsícĤ, 4 – 12 let), na základČ rozboru stanovit krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta a rodiþĤ (schválenou školitelem odborné praxe).

3

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ dČtských pacientĤ s neurologickou diagnózou u rĤzných vČkových skupin (0 – 3 mČsíce, 8 – 20 mČsícĤ, 4 – 12 let), na základČ rozboru stanovit krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta a rodiþĤ (schválenou školitelem odborné praxe).

3

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ dČtských pacientĤ s diagnózou DMO, na základČ rozboru stanovit krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta a rodiþĤ (schválené školitelem odborné praxe).

3

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ dČtských pacientĤ s VDT nebo skoliózou, na základČ rozboru stanovit krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta a rodiþĤ (schválené školitelem odborné praxe).

3

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ dČtských pacientĤ na volné téma (svalová dystrofie, SMA, meningokély apod.), na základČ rozboru stanovit krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta a rodiþĤ (schválené školitelem odborné praxe).

3

5 Hodnocení specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel vypracovává studijní plán vþetnČ praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost k výkonu povolání a osvČdþení k výkonu þinností bez odborného dohledu. V prĤbČhu specializaþního studia musí úþastník prokázat absolvování:

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

71

minimálnČ 3 krátkodobých kurzĤ související s dČtskou problematikou na akreditovaném pracovišti nebo kurzĤ, které mají souhlasné stanovisko profesní organizace k udČlení kreditĤ (dle vyhlášky þ. 423/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez pĜímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníkĤ), event. doložit jejich absolvování.

a)

PrĤbČžné hodnocení školitelem: školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ. PĜedpoklady pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování povinné praxe a její zhodnocení v prĤkazu odbornosti, absolvování teoretické þásti, absolvování odborných vzdČlávacích akcí (3 krátkodobých kurzĤ) – záznam v prĤkazu odbornosti, splnČní výkonĤ potvrzené školitelem v prĤkazu odbornosti, získání stanoveného poþtu kreditĤ za celou dobu specializaþního vzdČlávání. Vlastní atestaþní zkouška – probíhá dle § 6 – § 7 vyhlášky þ. 189/2009 Sb. þást praktická (probíhá na akreditovaném pracovišti), þást teoretická (probíhá na akreditovaném pracovišti).

b)

c)

6 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie v neonatologii a pediatrii bude schopen provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou fyzioterapeutickou péþi v oboru fyzioterapie. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí zabezpeþovat fyzioterapeutickou péþi v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovenou vyhláškou þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. 6.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal zpĤsobilost Fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Fyzioterapie v neonatologii a pediatrii získává specializovanou zpĤsobilost k výkonu odborné analytické þinnosti a je oprávnČn vykonávat þinnosti, které jsou uvedeny v § 112 a § 116 vyhlášky þ. 424/2004 Sb. Odborný fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Fyzioterapie v neonatologii a pediatrii je pĜipraven:

hodnotit výbavnost základních novorozeneckých reflexĤ, používat, ovládat a aplikovat vývojovou kineziologii, stanovit kvalitu a kvantitu ontogenetického motorického vývoje dítČte,

72

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

používat reflexní lokomoci dle Vojty nebo terapii dle Bobath konceptu (NDT), stanovit hlavní kineziologický deficit pacienta, hodnotit dynamiku a prognózu centrální koordinaþní poruchy, vést domácího terapeuta, vést léþbu dítČte, stanovit a zdĤvodnit krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program, podílet se na prevenci a léþbČ svalových dysbalancí, organizovat preventivní fyzioterapeutickou péþi u vertebrogenních poruch dČtí, aplikovat techniky respiraþní fyzioterapie, edukovat rodiþe dítČte, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, je pĜipraven se vzdČlávat a rozvíjet k vedení specializaþního vzdČlávání v oboru své specializace.

7 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 7.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem se rozumí zamČstnanec akreditovaného zaĜízení ve smyslu zákona

x


x x x x

x x

1

þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání. 1 Školitelem mĤže být pouze fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Pro výkon þinnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem. Lektorem se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing., apod.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika, financování, právní problematika, krizový management apod.). Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.


ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

73

x Personálního a pĜístrojové vybavení pracovištČ dle vyhlášky þ. 472/2009 Sb.,


seznam zdravotních výkonĤ s bodovými hodnotami. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky

nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC

a dataprojektorem s možností pĜístupu k internetu. Organizaþní a provozní požadavky




zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜením. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení vsouvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

8 Seznam doporuþené literatury Doporuþená literatura BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví, 6., pĜepracované a doplnČné vydání. Praha: Grada, 2005. ýÁPOVÁ, J. Terapeutický konce: Bazální programy a podprogramy. Ostrava: Repronis, 2008. 119 s. ISBN 978-80-7329-180-8. ýECHOVÁ, V. Psychologie a pedagogika II. Praha: Informatorium, 2004. 160 s. ISBN 80-7333028-8. DUNGL, P. Ortopedie. Praha: Grada, 2005. 1273 s. ISBN 80-247-0550-8. DYLEVSKÝ, I. Speciální kineziologie. Praha: Grada, 2009. FENEIS, H.; DAUBER, W. Anatomický obrazový slovník. 2.pĜeprac.a rozšíĜ. vyd. Praha: Grada, 1996. 455 s. ISBN 80-7169-197-6. FÖLSCH, U. R.; KOCHSIEK, K.; – SCHMIDT, R. F. Patologická fyziologie. Praha: Grada, 2003. 588 s. ISBN 80-247-0319-X. HNÍZDIL, J. Léþebné rehabilitaþní postupy Ludmily Mojžíšové. Praha: Grada, 1996. 213 s. ISBN 80-7169-187-9. HRODEK, O.; VAVěINEC, J. Pediatrie. Praha: Galén, 2002. 767 s. ISBN 80-7262-178-5. KAĕOVSKÝ, P.; HEKERLOVÁ, R. Cervikální dystonie a její léþba. Praha: Maxdorf, 1996. 84 s. ISBN 80-85800-36-5. KLUSOĕOVÁ, E.; PITNEROVÁ, J. Rehabilitaþní ošetĜování pacientĤ s tČžkými poruchami hybnosti. Brno: IDV PZ, 2000. 107 s. ISBN 80-7013-319-8. KOLÁě, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1.

74

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

KIEDROĕOVÁ, E. NČžná náruþ rodiþĤ. Praha: Grada 2004. 299 s. ISBN 80-247-1210-5. KOMÁREK, V.; ZUMROVÁ, A. DČtská neurologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2008. 195 s. ISBN 97880-7262-492-8. KRAUS, J. a kol. DČtská mozková obrna. Praha: Grada, 2004. 348 s. ISBN 80-247-1018-8. KěEN, J.; ROSENBERG, J.; JANÍýEK, P. Biomechanika. PlzeĖ: Vydavatelství Západoþeská univerzita, 1997. 380 s. ISBN 80-7082-365-8. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. LANGMEIER, J.; KREJýÍěOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. 344 s. ISBN 807169-195-X. LEWIT, K. Manipulaþní léþba v myoskeletální medicínČ. 5. pĜeprac. vyd. Praha: SdČlovací technika, 2003. 411 s. ISBN 80-86645-04-5. LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M. Neurorehabilitace. Praha: Galén, 2005. 350 s. ISBN 80-7262317-6. MATċJýEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchovČ dítČte. Praha: Grada, 2005. 182 s. ISBN 80-2470870-1. NIESSEN, H. Pediatrie. Praha: Scientia Medica, 1996. 602 s. ISBN 80-85526-29-8. PAVLģ, D. Speciální fyzioterapeutické koncepty a metody. Brno: CERM, 2002. 239 s. ISBN 807204-266-1. ORTH, H. DítČ ve VojtovČ terapii. ýeské BudČjovice: KOPP, 2009. 216 s. ISBN 978-80-7232-3784. PLAĕAVA, I. PrĤvodce mezilidskou komunikací. Praha: Grada, 2005. 148 s. ISBN 80-247-0858-2. POUTHAS, V.;JOUEN, F. Psychologie novorozence. Praha: Grada, 2000. 288 s. ISBN 80-7169960-8. SEIDL, Z.; OBENBERGER, J. Neurologie pro studium a praxi. Praha: Grada, 2004. 364 s. ISBN 80-247-0623-7. ŠIMEK, J.; ŠPALEK, V. Filozofické základy lékaĜské etiky. Praha: Grada, 2003. 112 s. ISBN 80247-0440-4. ŠKRLA, P. PĜedevším neublížit. Brno: NCO NZO, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4. ŠNAJDAUF, J.; CVACHOVEC, K.; TRý, T. DČtská traumatologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. 180 s. ISBN 80-7262-152-1. TATE, P. PĜíruþka komunikace pro lékaĜe. Praha: Grada, 2005. 164 s. ISBN 80-247-0911-2. WHO. Mezinárodní klasifikace funkþních schopností, disability a zdraví. Praha: Grada, 2009.


ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

75

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru FYZIOTERAPIE V NEUROLOGII 1 2 3

4 5 6 7 8

76 Cíl specializaþního vzdČlávání ........................................................................................2 76 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání.......................................................2 2.1 Základní kmen – povinný .........................................................................................4 78 2.2 Vlastní specializovaný výcvik – povinný.................................................................5 79 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ .................6 80 3.1 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene a vlastního specializovaného výcviku .....................................................................................................................7 81 Odborná praxe.................................................................................................................7 81 Hodnocení specializaþního vzdČlávání...........................................................................8 82 Profil absolventa ..............................................................................................................9 83 6.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal zpĤsobilost ................................................................................................................9 83 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ...............................................10 84 7.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ.........................................................................10 84 75 Seznam doporuþené literatury .....................................................................................11

76

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie v neurologii je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Odborný fyzioterapeut pro neurologii osvojením si potĜebných teoretických znalostí z neurofyziologie, obecné a speciální neurologie, kineziologie a fyzioterapeutických metod a technik, rozšíĜení nových praktických dovedností vedoucích k samostatné þinnosti specialisty v oboru neurologie v lĤžkové i ambulantní péþi v souladu s § 113 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie v neurologii je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání fyzioterapeuta dle § 24 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ:

§ 24 odst. 1, písm. a) absolvováním akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru, § 24 odst. 1, písm. b) absolvováním akreditovaného zdravotnického bakaláĜského studijního oboru, se získanou specializovanou zpĤsobilostí k výkonu specializovaných þinností odborného fyzioterapeuta (viz § 112 vyhlášky þ. 424/2004 Sb.) v oboru „Aplikovaná fyzioterapie“ (viz. NaĜízení vlády þ. 31/2010 Sb.), § 24 odst. 1, písm. c) absolvováním tĜíletého studia v oboru diplomovaný fyzioterapeut na vyšších zdravotnických školách, se získanou specializovanou zpĤsobilostí k výkonu specializovaných þinností odborného fyzioterapeuta (viz § 112 vyhlášky þ. 424/2004 Sb.) v oboru „Aplikovaná fyzioterapie“ (viz NaĜízení vlády þ. 31/2010 Sb.), § 24 odst. 1, písm. d) absolvováním stĜední zdravotnické školy v oboru fyzioterapeut nebo v oboru rehabilitaþní pracovník se specializací Léþebná tČlesná výchova, pĜedložení dokladu o absolvování (dlouhodobého) certifikovaného kurzu v rozsahu nejménČ 160 hodin (Bobath, PNF, Vojta).

Specializaþní vzdČlávání se uskuteþĖuje pĜi výkonu povolání formou: a) celodenní prĤpravy, pĜi které úþastník specializaþního vzdČlávání vČnuje této praktické a teoretické výuce þas v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní dobČ, nebo b) externí prĤpravy, která se liší od celodenní prĤpravy pouze tím, že doba urþená na praktické zdravotnické þinnosti mĤže být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní prĤpravu. ÚroveĖ této prĤpravy nesmí být nižší než u celodenní prĤpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí prĤpravy odpovídá akreditované zaĜízení.

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

77

VzdČlávací program stanoví poþet kreditĤ získaných splnČním studijních podmínek za 1 rok specializaþního vzdČlávání, celkovou délku pĜípravy, rozsah a obsah pĜípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, a výuková pracovištČ, na kterých praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti, absolvování vzdČlávacích akcí, kurzĤ, semináĜĤ, stáží a další požadavky pro získání specializované zpĤsobilosti. Celková délka specializaþního vzdČlávání je 18 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. Celková délka pĜípravy je celkem 360 hodin teoretického vzdČlávání a odborné praxe v oboru Fyzioterapie v neurologii. Odborná praxe tvoĜí alespoĖ 50% celkového poþtu hodin. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje základní kmen a vlastní specializovaný výcvik se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každé þásti je realizováno ovČĜením znalostí. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Fyzioterapie v neurologii je zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, dle § 24 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ:

výkon praxe v pĜíslušném oboru specializace minimálnČ 3 roky z období 6-ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby od data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné praxe v oboru v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem a splnČní poþtu výkonĤ ve stanoveném rozsahu, doložení dokladĤ o absolvování kurzĤ, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, absolventĤm vysokých škol bude zapoþtena všeobecná þást (základní kmen) na základČ žádosti a doloženého studia, úspČšné složení atestaþní zkoušky.


78

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

2.1 Základní kmen – povinný 2.1.1 Role fyzioterapeuta specialisty – teoretická výuka Celková doba – 5 dnĤ, tj. 40 hodin

Poþet kreditĤ



PrĤzkumné a výzkumné šetĜení ve fyzioterapii Vybraná problematika veĜejného zdraví Krizový management ve zdravotnictví Financování zdravotní péþe Teoretické znalosti

Právní vČdomí, právní odpovČdnost, zdravotnická dokumentace, ochrana osobních údajĤ. Management a role manažera. Klíþové role a funkce vedoucího pracovníka ve zdravotnictví. Leadership a role lídra. Firemní kultura. Strategický management. Management zmČn. Management þasu. Budování a Ĝízení pracovního týmu. Personální management a rozvoj lidských zdrojĤ. Strategické Ĝízení kvality fyzioterapeutické péþe. Indikátory kvality fyzioterapeutické péþe a jejich sledování. Standardy fyzioterapeutické péþe, správné vedení zdravotnické dokumentace. ěízení rizik a prevence nežádoucích událostí ve zdravotnických zaĜízeních vþetnČ sledování a vyhodnocení. Externí a interní kontrola kvality. PodpĤrné techniky zvládání pracovní zátČže, podpĤrné techniky v komunikaci s agresivním pacientem, komunikace se zvláštními skupinami pacientĤ. Etický pĜístup k pacientĤm a jejich blízkým s ohledem na vČk a charakter onemocnČní. Indikace faktorĤ ovlivĖujících kvalitu života pacientĤ. Edukace pacientĤ a jiných osob. Specifika edukace dČtí, seniorĤ, cizincĤ a zvláštních skupin nemocných. Tvorba edukaþních matriálĤ. Zásady moderní prezentace. Nové pojetí integrace a socializace handicapovaných osob v rámci pedagogické rehabilitace. Edukace pacientĤ a jiných osob, tvorba informaþních materiálĤ, zásady moderní prezentace. Charakteristika, specifika a význam fyzioterapeutického výzkumu. Techniky výzkumu, výzkumný proces a jeho fáze, etapy výzkumné práce. Volba a zpĤsob

G

ČÁSTKA 2

79

VĚSTNÍK MZ ČR

vyhledávání vhodných témat. Etika výzkumu. Prezentace výsledkĤ, aplikace poznatkĤ do praxe. Zdraví, jeho mČĜení a determinanty péþe o zdraví a její základní metody, návaznost na stav a cíle zdravotní politiky, rozvojové priority péþe o zdraví. Radiaþní ochrana – ionizující záĜení, druhy zdrojĤ ionizujícího záĜení, nepĜíznivé úþinky ionizujícího záĜení, radiaþní zátČž obyvatel, zpĤsoby ochrany pĜed ionizujícím záĜením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záĜení, legislativa v oblasti radiaþní ochrany, odpovČdnosti pĜi využívání zdrojĤ ionizujícího záĜení. Problematika závislostí – škodlivé užívání návykových látek (NL) a závislostí na NL v ýR. PĜehled NL zneužívaných v ýR a jejich vlastností, zdravotní a právní aspekty související se zneužíváním NL a závislostí na NL. MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy, plán krizové pĜipravenosti zdravotnického zaĜízení). Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení). Ekonomické aspekty fyzioterapeutické péþe.

2.2 Vlastní specializovaný výcvik – povinný 2.2.1 Rehabilitaþní diagnostika a zásady terapie v neurologii – teoretická þást, praktická þást Teoretická þást Celková doba – 5 dnĤ, tj. 40 hodin Obecná a speciální symptomatologie v neurologii. Fyzioterapeutické metody, postupy.



Extrapyramidové onemocnČní (Parkinsonova nemoc, ParkinsonĤv syndrom, Atetózy chorea, Dystonie). Epilepsie. Spinální syndrom. Demyelinizaþní onemocnČní (skleróza multiplex apod.). Cévní mozková pĜíhoda (CMP). Bolesti hlavy. ZávraĢ.

80

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

OnemocnČní periferních nervĤ. Nádorová onemocnČní mozku. Stavy po mozkových operacích. Stavy po úrazech mozku. ZánČtlivá onemocnČní nervového systému. Fyzioterapeutická léþba související se závažnými traumaty, neurologickými operaþními výkony. Specializované fyzioterapeutické postupy v souvislosti s léþbou bolesti. Kineziologický rozbor u pohybových poruch vzniklých na základČ poškození pyramidového, extrapyramidového, periferního systému, mozeþku a vertebrogenního systému s ohledem na senzitivní a vegetativní systém. Mezinárodní klasifikace funkþních schopností, disability a zdraví a jejich uplatnČní v klinické praxi. Testování a hodnocení motorického postižení a omezení aktivit denního života (ADL). Krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program u jednotlivých onemocnČní nervového systému. Neurofyziologické objasnČní principu zvolené techniky. Odezvy organizmu na aplikované fyzioterapeutické postupy. Nové možnosti v ortotice, protetice, adjuvatice. ZpĤsoby edukace pacienta a jeho blízkých.

Praktická þást Celková doba 10 dnĤ, tj. 80 hodin Praktická þást probČhne na Klinikách rehabilitaþního lékaĜství fakultních nemocnic.


3 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) v rámci celé odborné praxe. Seznam výkonĤ a jejích þetnost je stanovena jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.

G

ČÁSTKA 2

81

VĚSTNÍK MZ ČR


základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru, teoretické znalosti spoleþné s jinými klinickými obory, teoretické podklady pro efektivní komunikaci s ostatními klinickými obory, obecné povČdomí o odborných zdravotnických zaĜízeních.


znalosti v obecné i speciální neurologii, neurofyziologii a kineziologii, znalosti o možnostech fyzioterapeutické léþby u jednotlivých neurologických diagnóz, orientace v projevech stárnutí a stáĜí a adekvátním zpĤsobu využívání možností k ovlivnČní tČchto projevĤ, znalosti principĤ zvolené techniky z neurofyziologického hlediska, orientace v aktuálních fyzioterapeutických procedurách v reflexologii a jejich efektivní použití u pacientĤ v oboru neurologie, znalosti efektivního poskytování specializovaných fyzioterapeutických postupĤ v souvislosti s léþbou bolesti, znalosti ve vyhledávání a sledování novinek v oboru a jejich prezentace, znalosti principĤ zvolených technik z neurofyziologického hlediska, vyhodnocení odezvy organizmu na aplikované fyzioterapeutické postupy, edukace pacientĤ a jejich blízkých na základČ jejich potĜeb, znalosti o konziliární þinnosti v oboru rehabilitace u pacientĤ s kombinovanou diagnózou.




z toho

oddČlení neurologické


oddČlení neurochirurgické


na neurologické JIP


82

VĚSTNÍK MZ ČR


G

ČÁSTKA 2

Celkový poþet

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický soubor vþetnČ pĜíslušných testĤ dospČlých pacientĤ s diagnózou CMP, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválené školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat 1x komplexní kineziologický soubor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ po neurochirurgické operaci, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta a rodiþĤ (schválené školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický soubor vþetnČ pĜíslušných testĤ dospČlých pacientĤ s diagnózou míšní léze, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválené školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický soubor vþetnČ pĜíslušných testĤ dospČlých pacientĤ s diagnózou extrapyramidové demyelinizaþní léze, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválené školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický soubor vþetnČ pĜíslušných testĤ dospČlých pacientĤ s diagnózou léze periferního nervu dle vlastního výbČru (napĜ.: n. radialis, n. ulnaris, n. axilláris, n. medianus, n. peroneus apod.), krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program s edukací pacienta (schválené školitelem odborné praxe).

1

5 Hodnocení specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán vþetnČ praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost k výkonu povolání a osvČdþení k výkonu þinností bez odborného dohledu. V prĤbČhu specializaþního studia musí úþastník prokázat absolvování:

minimálnČ 3 krátkodobých kurzĤ zamČĜené na problematiku neurologie na akreditovaném pracovišti nebo kurzĤ, které mají souhlasné stanovisko profesní organizace k udČlení kreditĤ (dle vyhlášky þ. 423/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez pĜímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníkĤ), event. doložit jejich absolvování.

G

ČÁSTKA 2

a)

VĚSTNÍK MZ ČR

83

PrĤbČžné hodnocení školitelem: školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ. PĜedpoklady pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování povinné praxe a její zhodnocení v prĤkazu odbornosti, absolvování teoretické þásti, absolvování odborných vzdČlávacích akcí (3 krátkodobých kurzĤ) – záznam v prĤkazu odbornosti, splnČní výkonĤ potvrzené školitelem v prĤkazu odbornosti, získání stanoveného poþtu kreditĤ za celou dobu specializaþního vzdČlávání. Vlastní atestaþní zkouška – probíhá dle § 6 – § 7 vyhlášky þ. 189/2009 Sb. þást praktická (probíhá na akreditovaném pracovišti), þást teoretická (probíhá na akreditovaném pracovišti).

b)

c)

6 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie v neurologii je schopen provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou fyzioterapeutickou péþi v oboru Fyzioterapie v neurologii. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí zabezpeþovat fyzioterapeutickou péþi v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovenou vyhláškou þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. 6.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal zpĤsobilost Fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Fyzioterapie v neurologii získává specializovanou zpĤsobilost k výkonu odborné analytické þinnosti a je oprávnČn vykonávat þinnosti, které jsou uvedeny v § 112 a § 113 vyhlášky þ. 424/2004 Sb. Odborný fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Fyzioterapie v neurologii je pĜipraven:

poskytovat rehabilitaþní péþi o neurologicky nemocné, vþetnČ specializovaných kineziologických diagnostických postupĤ, provádČt na základČ vlastních vyšetĜení patofyziologický rozbor u systému pyramidového, extrapyramidového, mozeþkového a senzitivního, volit a aplikovat nejnovČjší fyzioterapeutické techniky vycházející z vČdeckých poznatkĤ v neurologii, vþetnČ psychologického pĜístupu, sledovat a vyhodnocovat stav pacienta z hlediska pĜípadného vzniku komplikací, ovládat a uplatĖovat zásady edukace u pacientĤ a osob blízkých, koordinovat práci þlenĤ rehabilitaþního týmu, hodnotit kvalitu poskytované rehabilitaþní péþe, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti,

84

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

vést specializaþní vzdČlávání v oboru své specializace, úþastnit se na vČdecko-výzkumné, metodologické a pedagogické þinnosti v oboru specializace.

7 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 7.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem mĤže být pouze fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí

x


x x

x x

v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Pro výkon þinnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing., apod.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika, financování, právní problematika, krizový management apod.). Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.




seznam zdravotních výkonĤ s bodovými hodnotami. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC a dataprojektorem s možností pĜístupu k internetu.




zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜením. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

85

x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení v

souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

8 Seznam doporuþené literatury Doporuþená literatura ADLER, S.; BECKERS, D.; BUCK, M. PNF in Praktice. 2. ed. New York: Springer – Verlag, 2003. 401 s. ISBN 3-540-66395-9. AMBLER, Z.; JEěÁBEK, J. Diferenciální diagnostika závratí. Praha: Triton, 2001. 260 s. ISBN 80-7254-182-X. BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví, 6., pĜepracované a doplnČné vydání. Praha: Grada, 2005. BEDNAěÍK, J.; KADAĕKA, Z. Vertebrogenní neurologické syndromy. Praha: Triton, 2000. 215 s. ISBN 80-725-4102-1. DYLEVSKÝ, I. Speciální kineziologie. Praha: Grada, 2009. FENEIS, H.; DAUBER, W. Anatomický obrazový slovník. Praha: Grada, 1996. 464 s. ISBN 807169-197-6. GANGALE, D. C. Rehabilitace orofaciální oblasti. Praha: Grada, 2004. 232 s. ISBN 80-247-05346. GILBERTOVÁ, S.; MATOUŠEK, O. Ergonomie. Praha: Grada, 2002. 240 s. ISBN 80-247-0226-6. GREENHALGH, T. Jak pracovat s vČdeckou publikací. Praha: Grada, 2003. 208 s. ISBN 80-2470310-6. GUTH, A., Vyšetrovacie a lieþebné metody pre fyzioterapeutov. Lieþreh Gúth: Bratislava, 1998. 447 s. ISBN 80-88932-02-5. HALADOVÁ, E. Léþebná tČlesná výchova – cviþení. Brno: NCO NZO, 1997. 134 s. ISBN 807013-236-1. Hnízdil, J. Léþebné rehabilitaþní postupy Ludmily Mojžíšové. Praha: Grada, 1996. 212 s. ISBN 807169-187-9. JELÍNKOVÁ, J., KRIVOŠÍKOVÁ, M., ŠAJTAROVÁ, L. Ergoterapie. Praha: Portál, 2009. KOLÁě, P. a kol. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. LIPPERTOVÁ-GRĥNEROVÁ, M. Trauma mozku a jeho rehabilitace. Praha: Galén, 2009. LIPPERTOVÁ-GRĥNEROVÁ, M. Nerurorehabilitace. Praha: Galén, 2005. KABAT, H. Proprioceptive facilitation in therapeutic exercise. In Licht, E. Therapeutic exercise. 2. ed. New Haven: E. Licht, 1961. KaĖovský, P. - Hekerlová, R. Cervikální dystonie a její léþba. Praha: Maxdorf, 1996. 84 s. ISBN 80-85800-36-5. Kittel, A. Myofunkþní terapie. Praha: Grada, 1999. 111 s. ISBN 80-7169-619-6. KLUSOĕOVÁ, E.; PITNEROVÁ, J. Rehabilitaþní ošetĜování pacientĤ s tČžkými poruchami hybnosti. Brno : IDV PZ, 2000. 107 s. ISBN 80-7013-319-8.

86

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

KALVACH, Z.; ZADÁK, Z.; JIRÁK, R. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004. 861 s. ISBN 80-247-0548-6. KASÍK, J. Vertebrogenní koĜenové syndromy. Praha: Grada, 2002. 224 s. ISBN 80-247-0142-1. KOLÁě, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1. KRAUS, J. DČtská mozková obrna. Praha: Grada, 2004. 348 s. ISBN 80-247-1018-8. KěEN, J.; ROSENBERG, J.; PěEMYSL, J. Biomechanika. PlzeĖ: Vydavatelství Západoþeské univerzity, 1997. 380 s. ISBN 80-7082-365-8. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. LEWIT, K. Manipulaþní léþba v myoskeletální medicínČ. 5. pĜeprac. vyd. Praha: SdČlovací technika, 2003. 411 s. ISBN 80-86645-04-5. LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M. Neurorehabilitace. Praha: Galén, 2005. 350 s. ISBN 80-7262317-6. MAREK, J. Syndrom kostrþe a pánevního dna. 2. vyd. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-725-4638-4. Müller, I. Bolestivé syndromy pohybového ústrojí. Brno: IDP PZ, 1993.120 s. ISBN 80-7093-196-9. NOUZA, J. Paraplegie, tetraplegie. Praha: Svaz paraplegikĤ, 2003. 56 s. ISBN 80-7204-266-1. PAVLģ, D. Speciální fyzioterapeutické koncepty a metody. Brno: CERM, 2002. PFEIFFER, J. Neurologie v rehabilitaci. Praha: Grada, 2006. PREISS, M., KUýEROVÁ, H. a kol. Neuropsychologie v neurologii. Praha: Grada, 2006. PREISS, M., KUýEROVÁ, H. a kol. Neuropsychologie v psychiatrii. Praha: Grada, 2006. PLAĕAVA, I. PrĤvodce mezilidskou komunikací. Praha: Grada, 2005. 148 s. ISBN 80-247-0858-2. ROTH, J.; SEKYROVÁ, M.; RģŽIýKOVÁ, E. Parkinsonova nemoc. 3. rozšíĜ. vyd. Praha: Maxdorf. 2005. 181 s. ISBN 80-7345-044-5. Rehabilitace po cévní mozkové pĜíhodČ. Praha: Grada, 2004.200 s. ISBN 80-247-0592-3. RģŽIýKA, E.; ROTH, J.; KAĕOVSKÝ, P. Parkinsonova nemoc a parkinsonské syndromy. Praha: Galén. 2000. 293 s. ISBN 80-7262-048-7. SEIDL, Z.; OBENBERGER, J. Neurologie pro studium a praxi. Praha: Grada, 2004. 364 s. ISBN 80-247-0623-7. SILBERNAGL, S.; DESPOPOULOS, A. Atlas fyziologie þlovČka. 3. þes. vyd. Praha: Grada, 2004. 448 s. ISBN 80-247-0630-X. ŠIMEK, J.; ŠPALEK, V. Filozofické základy lékaĜské etiky. Praha: Grada, 2003. 112 s. ISBN 80247-0440-4. ŠKRLA, P. PĜedevším neublížit. Brno: NCO NZO, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4. TATE, P. PĜíruþka komunikace pro lékaĜe. Praha: Grada, 2005. 164 s. ISBN 80-247-0911-2. TICHÝ, M. Funkþní diagnostika pohybového aparátu. Praha: Triton, 2000. 94 s. ISBN 80-7254022-X. TRÁVNÍýKOVÁ-KITTLEROVÁ, O.; HRADIL, V.; VACEK, J. Rehabilitace pacientĤ s onkologickou diagnózou. Praha: Triton, 2004. 87 s. ISBN 80-725-4485-3. TROJAN, S., DRUGA, R., PFEIFFER, J., VOTAVA. J. Fyziologie a léþebná rehabilitace motoriky þlovČka. TĜetí pĜepracované a doplnČné vydání. Praha: Grada, 2005.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

87

TěEŠKA, V. Propedeutika vybraných klinických oborĤ. Praha: Grada, 2003. 460 s. ISBN 80-247-0239-8. URBÁNEK, K. VyšetĜovací metody v neurologii. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 127 s. ISBN 80-244-0501-6. VAĕÁSKOVÁ, E. Testování v rehabilitaþní praxi – Cévní mozkové pĜíhody. Brno: NCO NZO, 2004. WHO. Mezinárodní klasifikace funkþních schopností, disability a zdraví. Praha: Grada, 2009. WENDSCHE, P. PoranČní míchy. 2. pĜeprac. a rozšíĜ. vyd. Brno: NCO NZO, 2009. 226 s. ISBN 978-807013-504-4.


88

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru FYZIOTERAPIE VE VNITěNÍM LÉKAěSTVÍ 1 2 3

4 5 6 7 8

89 Cíl specializaþního vzdČlávání ........................................................................................2 89 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání.......................................................2 2.1 Základní kmen – povinný .........................................................................................3 90 2.2 Vlastní specializovaný výcvik – povinný.................................................................5 92 Rozsah teoretických znalostí a teoretických dovedností a seznam výkonĤ...............6 93 3.1 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene a vlastního specializovaného výcviku .....................................................................................................................7 94 Odborná praxe.................................................................................................................7 94 Hodnocení specializaþního vzdČlávání...........................................................................8 95 Profil absolventa ..............................................................................................................9 96 6.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal 96 zpĤsobilost ................................................................................................................9 97 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ...............................................10 7.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ.........................................................................10 97 98 Seznam doporuþené literatury .....................................................................................11

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

89

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie ve vnitĜním lékaĜství je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Odborný fyzioterapeut ve vnitĜním lékaĜství osvojením si potĜebných teoretických znalostí v oblasti komplexní rehabilitaþní péþe o pacienty s vnitĜními onemocnČními všech vČkových kategorií, rozšíĜení nových praktických dovedností vedoucích k samostatné þinnosti specialisty v oboru Fyzioterapie ve vnitĜním lékaĜství v souladu s § 114 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie ve vnitĜním lékaĜství je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání fyzioterapeuta dle § 24 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ:

§ 24 odst. 1, písm. a) absolvováním akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru, § 24 odst. 1, písm. b) absolvováním akreditovaného zdravotnického bakaláĜského studijního oboru, se získanou specializovanou zpĤsobilostí k výkonu specializovaných þinností odborného fyzioterapeuta (§ 112 vyhlášky þ. 424/2004 Sb.) v oboru „Aplikovaná fyzioterapie“ (NaĜízení vlády þ. 31/2010 Sb.), § 24 odst. 1, písm. c) absolvováním tĜíletého studia v oboru diplomovaný fyzioterapeut na vyšších zdravotnických školách, se získanou specializovanou zpĤsobilostí k výkonu specializovaných þinností odborného fyzioterapeuta (§ 112 vyhlášky þ. 424/2004 Sb.) v oboru „Aplikovaná fyzioterapie“ (viz. NaĜízení vlády þ. 31/2010 Sb.), § 24 odst. 1, písm. d) absolvováním stĜední zdravotnické školy v oboru fyzioterapeut nebo v oboru rehabilitaþní pracovník se specializací Léþebná tČlesná výchova, pĜedložit doklad o absolvování dlouhodobého certifikovaného kurzu v rozsahu nejménČ 160 hodin.

Specializaþní vzdČlávání se uskuteþĖuje pĜi výkonu povolání formou: a) celodenní prĤpravy, pĜi které úþastník specializaþního vzdČlávání vČnuje této praktické a teoretické výuce þas v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní doby, nebo b) externí prĤpravy, která se liší od celodenní prĤpravy pouze tím, že doba urþená na praktické zdravotnické þinnosti mĤže být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní prĤpravu. ÚroveĖ této prĤpravy nesmí být nižší než u celodenní prĤpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí prĤpravy odpovídá akreditované zaĜízení. VzdČlávací program stanoví poþet kreditĤ získaných splnČním studijních podmínek za 1 rok specializaþního vzdČlávání, celkovou délku pĜípravy, rozsah a obsah pĜípravy, zejména délku povinné praxe v oboru a výuková pracovištČ, na kterých praxe probíhá. Dále

90

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti, absolvování vzdČlávacích akcí, kurzĤ, semináĜĤ, stáží a další požadavky pro získání specializované zpĤsobilosti. Celková délka specializaþního vzdČlávání je 18 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. Celková délka pĜípravy je 360 hodin teoretického vzdČlávání a povinné praxe v oboru Fyzioterapie ve vnitĜním lékaĜství. Povinná praxe tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje základní kmen a specializovaný výcvik se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno ovČĜením znalostí. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Fyzioterapie ve vnitĜním lékaĜství je zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, dle § 24 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ:

výkon praxe v pĜíslušném oboru specializace minimálnČ 3 roky z období 6-ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby od data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování odborné praxe v oboru v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem a splnČní poþtu výkonĤ ve stanoveném rozsahu, doložení dokladĤ o absolvování povinných kurzĤ, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, absolventĤm vysokých škol bude zapoþtena všeobecná þást (základní kmen) na základČ žádosti a doloženého studia, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

Celková délka specializaþního vzdČlávání je minimálnČ 18 mČsícĤ. 2.1 Základní kmen – povinný 2.1.1 Role fyzioterapeuta specialisty – teoretická výuka Celková doba – 5 dnĤ, tj. 40 hodin Právní problematika ve zdravotnictví Moderní management fyzioterapeutické péþe Kvalita a bezpeþí fyzioterapeutické péþe Interpersonální dovednosti fyzioterapeuta specialisty Edukace Pedagogika, andragogika PrĤzkumné a výzkumné šetĜení ve fyzioterapii Vybraná problematika veĜejného zdraví


G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

91

Krizový management ve zdravotnictví Financování zdravotní péþe Teoretické znalosti

Základní zákonné a provádČcí pĜedpisy ve zdravotnictví. Práva a povinnosti zdravotnických pracovníkĤ. Povinná mlþenlivost. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. Management a role manažera. Klíþové role a funkce vedoucího pracovníka ve zdravotnictví. Firemní kultura. Strategický management. Management zmČn. Management þasu. Budování a Ĝízení pracovního týmu. Personální management a rozvoj lidských zdrojĤ. Strategické Ĝízení kvality fyzioterapeutické péþe. Indikátory kvality fyzioterapeutické péþe a jejich sledování. Standardy fyzioterapeutické péþe, správné vedení zdravotnické dokumentace. ěízení rizik a prevence nežádoucích událostí ve zdravotnických zaĜízeních vþetnČ sledování a vyhodnocení. Externí a interní kontrola kvality. PodpĤrné techniky zvládání pracovní zátČže, podpĤrné techniky v komunikaci s agresivním pacientem, komunikace se zvláštními skupinami pacientĤ. Etický pĜístup k pacientĤm a jejich blízkým s ohledem na vČk a charakter onemocnČní. Indikace faktorĤ ovlivĖujících kvalitu života pacientĤ. Edukace pacientĤ a jiných osob. Specifika edukace dČtí, seniorĤ, cizincĤ a zvláštních skupin nemocných. Tvorba edukaþních matriálĤ. Zásady moderní prezentace. Nové pojetí integrace a socializace handicapovaných osob v rámci pedagogické rehabilitace. Edukace pacientĤ a jiných osob, tvorba informaþních materiálĤ, zásady moderní prezentace. Charakteristika, specifika a význam fyzioterapeutického výzkumu. Techniky výzkumu, výzkumný proces a jeho fáze, etapy výzkumné práce. Volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat. Etika výzkumu. Prezentace výsledkĤ, aplikace poznatkĤ do praxe. Zdraví, jeho mČĜení, determinanty péþe o zdraví a její základní metody, návaznost na stav a cíle zdravotní politiky, rozvojové priority péþe o zdraví. Radiaþní ochrana – ionizující záĜení, druhy zdrojĤ ionizujícího záĜení, nepĜíznivé úþinky ionizujícího záĜení, radiaþní zátČž obyvatel, zpĤsoby ochrany pĜed ionizujícím záĜením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záĜení, legislativa v oblasti radiaþní ochrany, odpovČdnosti pĜi využívání zdrojĤ ionizujícího záĜení. Problematika závislostí – škodlivé užívání návykových látek (NL) a závislostí na NL v ýR. PĜehled NL zneužívaných v ýR a jejich vlastností, zdravotní a právní aspekty související se zneužíváním NL a závislostí na NL. MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy, plán krizové

92

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

pĜipravenosti zdravotnického zaĜízení). Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení). Ekonomické aspekty fyzioterapeutické péþe. 2.2 Vlastní specializovaný výcvik – povinný 2.2.1 Rehabilitaþní diagnostika a zásady terapie ve vnitĜním lékaĜství – teoretická þást, praktická þást Teoretická þást Celková doba – 5 dnĤ, tj. 40 hodin Obecná a speciální symptomatologie ve vnitĜním lékaĜství. Fyzioterapeutické metody, postupy. Teoretické znalosti

Vrozené srdeþní vady. Získané srdeþní vady. OnemocnČní kardiovaskulárního systému. Angina pectoris. Akutní infarkt myokardu. Arytmie – poruchy srdeþního rytmu. OnemocnČní kardiopulmonálního systému. Hypertenze. Ateroskleróza. Žilní onemocnČní. OnemocnČní gastrointestinálního ústrojí. Crohnova nemoc. OnemocnČní respiraþního systému. Astma bronchiále. Plicní onemocnČní, TBC plic. CHOPN – chronická obstrukþní plicní nemoc. Respiraþní insuficience. OnemocnČní urogenitálního systému. OnemocnČní endokrinního systému. Obezita. Diabetes mellitus. Revmatologická onemocnČní. Metabolické poruchy.


G

ČÁSTKA 2

93

VĚSTNÍK MZ ČR

Poruchy imunitního systému. Onkologická onemocnČní. ZátČžová diagnostika. Výživa pacienta. Náhlé cévní pĜíhody mozkové. Obecná chirurgie. Gynekologické operace u maligních onemocnČní. Infekþní choroby. ZánČtlivé a degenerativní choroby kostí, kloubĤ a páteĜe. Specifická fyzioterapeutická péþe v oblasti neodkladné péþe ve vnitĜním lékaĜství. Hodnocení funkþního stavu nemocných s interním onemocnČním. Stavy ovlivĖující pohybovou aktivitu. Metodika a zásady fyzioterapie u interních onemocnČní. Krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program u jednotlivých interních onemocnČní. Odezvy organizmu na aplikované fyzioterapeutické postupy ve vnitĜním lékaĜství. Psychologický pĜístup k pacientĤm ve vnitĜním lékaĜství. Nové možnosti fyzioterapeutické péþe ve vnitĜním lékaĜství. ZpĤsoby edukace pacienta a jeho blízkých. Strategie fyzioterapie kriticky nemocných pacientĤ. Problematika inkontinencí, zpĤsoby a efektivita léþby. PĜíznaky stárnutí a stáĜí, dČlení vČku. Civilizaþní choroby.

Praktická þást Celková doba – 10 dnĤ, tj. 80 hodin Praktická þást probČhne na Klinikách rehabilitaþního lékaĜství fakultních nemocnic.


3 Rozsah teoretických znalostí a teoretických dovedností a seznam výkonĤ Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) v rámci celé odborné praxe. Seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanovena jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.

94

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2


základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru, teoretické znalosti spoleþné s jinými klinickými obory, teoretické podklady pro efektivní komunikaci s ostatními klinickými obory, obecné povČdomí o odborných zdravotnických zaĜízeních.


popsat, vysvČtlit a efektivnČ poskytovat specifickou fyzioterapeutickou léþbu v neodkladné péþi vnitĜního lékaĜství, zhodnotit funkþní stav nemocných s interním onemocnČním, vyhodnotit stavy (potíže) pacientĤ s interními onemocnČními, které mohou ovlivnit jejich další pohybovou aktivitu, popsat koncepty a vysvČtlit význam dodržování stanovených zásad ve fyzioterapii u interních onemocnČní, stanovit krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program u jednotlivých interních onemocnČní, vyhodnotit odezvy organizmu na aplikované fyzioterapeutické postupy u pacientĤ ve vnitĜním lékaĜství, zvolit vhodný psychologický pĜístup k pacientĤm ve vnitĜním lékaĜství se zĜetelem na jejich diagnózu, stav a vČk, orientovat se v nových možnostech fyzioterapeutické péþe u pacientĤ s interním onemocnČním, edukovat vhodným zpĤsobem pacienty a jejich blízké na základČ jejich potĜeb, naplánovat strategii fyzioterapie u pacientĤ, kde hrozí reálné selhání životních funkcí, funkþní testování.


Odborná praxe na pracovišti akreditovaného zaĜízení z toho


na lĤžkovém interním oddČlení

1 týden

JIP – kardiologická

1 týden

JIP – metabolická

1 týden

na anesteziologicko-resuscitaþním oddČlení

1 týden

G

ČÁSTKA 2

95

VĚSTNÍK MZ ČR

v ambulantní þásti rehabilitaþního oddČlení (u pacientĤ v rekonvalescenci) Seminární práce V prĤbČhu praxe:

1 týden

Celkový poþet

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s onemocnČním kardiovaskulárního systému (schválené školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ dle vlastního výbČru (napĜ.: s revmatickým onemocnČním), krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program a edukaci pacienta (schválené školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s inkontinencí, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program a edukaci pacienta (schválené školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ s respiraþním deficitem (napĜ.: s CHOPN, apod.), krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program a edukaci pacienta (schválené školitelem odborné praxe).

1

PísemnČ vypracovat komplexní kineziologický rozbor vþetnČ pĜíslušných testĤ u pacientĤ po kardiochirurgickém výkonu, krátkodobý a dlouhodobý fyzioterapeutický program a edukaci pacienta (schválené školitelem odborné praxe).

1

5 Hodnocení specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel vypracovává studijní plán vþetnČ praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost k výkonu povolání a osvČdþení k výkonu þinností bez odborného dohledu. V prĤbČhu specializaþního studia musí úþastník prokázat absolvování:

minimálnČ 3 krátkodobých kurzĤ zamČĜených na problematiku vnitĜního lékaĜství na akreditovaném pracovišti nebo kurzĤ, které mají souhlasné stanovisko profesní organizace k udČlení kreditĤ (dle vyhlášky þ. 423/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ), kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez pĜímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníkĤ), event. doložit jejich absolvování.

96

VĚSTNÍK MZ ČR

a)

G

ČÁSTKA 2

PrĤbČžné hodnocení školitelem: školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení základního kmene, specializovaného výcviku a získaný poþet kreditĤ.

b)

PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušce: absolvování odborné praxe a její zhodnocení v prĤkazu odbornosti, absolvování odborných vzdČlávacích akcí – záznam v prĤkazu odbornosti, pĜedložení seznamu výkonĤ v prĤkazu odbornosti potvrzené školitelem, získání stanoveného poþtu kreditĤ za celou dobu specializaþního vzdČlávání.

c)

Vlastní atestaþní zkouška – probíhá dle § 6 - § 7 vyhlášky þ. 189/2009 Sb. þást praktická (probíhá na akreditovaném pracovišti), þást teoretická (probíhá na akreditovaném pracovišti).

6 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Fyzioterapie ve vnitĜním lékaĜství bude schopen provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou péþi v oboru Fyzioterapie ve vnitĜním lékaĜství. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s vyhláškou þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, zabezpeþovat níže uvedené þinnosti v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené uvedenou vyhláškou. 6.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal zpĤsobilost Fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Fyzioterapie ve vnitĜním lékaĜství získává specializovanou zpĤsobilost k výkonu odborné analytické þinnosti a je oprávnČn vykonávat þinnosti, které jsou uvedeny v § 112 a § 114 vyhlášky þ. 424/2004 Sb. Odborný fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Fyzioterapie ve vnitĜním lékaĜství je pĜipraven:

hodnotit funkþní stav pacienta s interním onemocnČním, vþetnČ vitálních funkcí, vyhodnotit závažnost potíží, které mohou ovlivnit volbu další pohybové léþby, provádČt diagnostiku svalových dysbalancí, využívat moderní postupy a zásady respiraþní fyzioterapie v neodkladné péþi, vést fyzioterapeutickou léþbu pacienta, stanovit krátkodobý a dlouhodobý léþebný plán, ovládat a uplatĖovat zásady edukace u pacientĤ a osob blízkých, volit vhodný psychologický pĜístup k pacientovi, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, vést specializaþní vzdČlávání v oboru své specializace,

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

97

vČdecko-výzkumné, metodologické a pedagogické þinnosti v oboru své specializace.

7 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 7.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ

1


x Školitelem se rozumí zamČstnanec akreditovaného zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání. 1 x Školitelem mĤže být pouze fyzioterapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Pro výkon þinnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem. x Lektorem se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. x Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. x Lektorem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. x Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing., apod.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika, financování, právní problematika, krizový management apod.). x Pedagogické schopnosti. x Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.


x Personální a pĜístrojové vybavení pracovištČ dle vyhlášky þ. 472/2009 Sb., seznam zdravotních výkonĤ s bodovými hodnotami. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC a dataprojektorem s možností pĜístupu k internetu.




98

VĚSTNÍK MZ ČR


G

ČÁSTKA 2

x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜením. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

8 Seznam doporuþené literatury Doporuþená literatura BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví, 6., pĜepracované a doplnČné vydání. Praha: Grada, 2005. DYLEVSKÝ, I. Speciální kineziologie. Praha: Grada, 2009. JELÍNKOVÁ, J., KRIVOŠÍKOVÁ, M., ŠAJTAROVÁ, L. Ergoterapie. Praha: Portál, 2009. KOLÁě, P. a kol. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. LIPPERTOVÁ-GRĥNEROVÁ, M. Trauma mozku a jeho rehabilitace. Praha: Galén, 2009. LIPPERTOVÁ-GRĥNEROVÁ, M. Nerurorehabilitace. Praha: Galén, 2005. PFEIFFER, J. Neurologie v rehabilitaci. Praha: Grada, 2006. PREISS, M., KUýEROVÁ, H. a kol. Neuropsychologie v neurologii. Praha: Grada, 2006. PREISS, M., KUýEROVÁ, H. a kol. Neuropsychologie v psychiatrii. Praha: Grada, 2006. TROJAN, S., DRUGA, R., PFEIFFER, J., VOTAVA. J. Fyziologie a léþebná rehabilitace motoriky þlovČka. TĜetí pĜepracované a doplnČné vydání. Praha: Grada, 2005. VAĕÁSKOVÁ, E. Testování v rehabilitaþní praxi – Cévní mozkové pĜíhody. Brno: NCO NZO, 2004. WHO. Mezinárodní klasifikace funkþních schopností, disability a zdraví. Praha: Grada, 2009. FÖLSCH, U.; R., KOCHSIEK, K.; SCHMIDT, R. F. Patologická fyziologie. Praha: Grada, 2003. 588 s. ISBN 80-247-0319-X. GANGALE, D. C. Rehabilitace orofaciální oblasti. Praha: Grada, 2004. 232 s. ISBN 80-247-0534-6. GILBERTOVÁ, S.; MATOUŠEK, O. Ergonomie. Praha: Grada, 2002. 240 s. ISBN 80-247-0226-6. HÁTLOVÁ, B.; SUCHÁ, J. Kinezioterapie demencí. Praha: Triton, 2005. 108 s. ISBN 80-7254564-7. CHALOUPKA, V.; ELBL, L. ZátČžové testy v kardiologii. Praha: Grada, 2003. 293 s. ISBN 80247-0327-0. CHROBÁK, L. a kol. Propedeutika vnitĜního lékaĜství. Praha: Grada, 2003. 200 s. ISBN 80-2470609-1. KLUSOĕOVÁ, E.; PITNEROVÁ, J. Rehabilitaþní ošetĜování pacientĤ s tČžkými poruchami hybnosti. Brno: IDV PZ, 2000. 117 s. ISBN 80-7013-319-8. KALVACH, Z.; ZADÁK, Z.; JIRÁK, R. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004. 861 s. ISBN 80-247-0548-6.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

99

KOLÁě, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-80-7262-657-1. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. LEWIT, K. Manipulaþní léþba v myoskeletální medicínČ. 5. pĜeprac. vyd. Praha: SdČlovací technika, 2003. 411 s. ISBN 80-86645-04-5. MAREK, J. Syndrom kostrþe a pánevního dna. 2. vyd. Praha: Triton, 2005. 117 s. ISBN 80-7254638-4. PAVLģ, D. Speciální fyzioterapeutické koncepty a metody. 1. vyd. Brno: CERM, 2002. ISBN 807204-266-1. PLACHETA, Z. ZátČžové vyšetĜení a pohybová léþba ve vnitĜním lékaĜství. Brno: MU, 2001. 179 s. ISBN 80-210-2614-6. PLAĕAVA, I. PrĤvodce mezilidskou komunikací. Praha: Grada, 2005. 148 s. ISBN 80-247-0858-2. POKORNÝ, V. Traumatologie. Praha: Triton, 2002. 307 s. ISBN 80-725-4277-X. Rehabilitace po cévní mozkové pĜíhodČ. Praha: Grada, 2004.200 s. ISBN 80-247-0592-3. SILBERNAGL, S.; DESPOPOULOS, A. Atlas fyziologie þlovČka. 3. þes. vyd. Praha: Grada, 2004. 448 s. ISBN 80-247-0630-X. ŠIMEK, J.; ŠPALEK, V. Filozofické základy lékaĜské etiky. Praha: Grada, 2003. 112 s. ISBN 80247-0440-4. ŠKRLA, P. PĜedevším neublížit. Brno: NCO NZO, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4. ŠTILEC, M. PohybovČ-relaxaþní programy pro starší obþany. Praha: Univerzita Karlova, 2004. 94 s. ISBN 80-246-0788-3. TATE, P. PĜíruþka komunikace pro lékaĜe. Praha: Grada, 2005. 164 s. ISBN 80-247-0911-2. TICHÝ, M. Funkþní diagnostika pohybového aparátu. Praha: Triton, 2000. 94 s. ISBN 80-7254022-X. TRÁVNÍýKOVÁ-KITTLEROVÁ, O.; HRADIL, V.; VACEK, J. Rehabilitace pacientĤ s onkologickou diagnózou. Praha: Triton, 2004. 87 s. ISBN 80-725-4485-3. TROJAN, S.; Druga, R.; Pfeiffer, J. Fyziologie a léþebná rehabilitace motoriky þlovČka. 2. vyd. Praha: Grada, 2001. 228 s. ISBN 80-2470-031-X. TěEŠKA, V. Propedeutika vybraných klinických oborĤ. Praha: Grada, 2003. 460 s. ISBN 80-2470239-8. Literatura bude prĤbČžnČ aktualizována a úþastníkĤm studia pĜi zahájení doporuþena.

100

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru VÝŽIVA DċTÍ 1 2 3

4 5

6 7 8

101 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 2 101 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 2 102 Uþební plán ........................................................................................................................ 3 102 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 3 104 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu........................ 5 105 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 6 105 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1 ...................................................... 6 108 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2 ...................................................... 9 3.2.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3 ....................................................110 11 112 3.2.4 Uþební osnova odborného modulu OM 4 .................................................... 13 3.2.5 Uþební osnova odborného modulu OM 5 ....................................................115 16 3.3 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ..................................115 16 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání.....................116 17 Profil absolventa ..............................................................................................................116 17 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ...............................................................................................................117 18 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................117 18 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................117 18 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................118 19 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................119 20

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

101

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Výživa dČtí je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Nutriþní terapeut pro výživu dČtí osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené platnou legislativou.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Výživa dČtí je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání nutriþní terapeut dle zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením Nutriþní terapeut pro výživu dČtí je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6-ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem,

102

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2


3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ - seznam výkonĤ je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale pĜedevším po stránce praktické. 3.1 Uþební osnova základního modulu Základní modul ZM

Organizaþní a metodické vedení specializované nutriþní péþe

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ teorie, tj. 40 hodin

Poþet kreditĤ

20

Cíl:

Vybavit nutriþního terapeuta znalostmi potĜebnými k organizaþnímu a metodickému vedení nutriþní péþe. Rozpis uþiva



Úvod do problematiky modulu. Zásady vzdČlávání dospČlých, cíle, vedení, motivaþní faktory, hodnocení úþastníkĤ SV.

4

Právní problematika ve zdravotnictví

Základní zákonné a provádČcí pĜedpisy ve zdravotnictví. Práva a povinnosti zdravotnických pracovníkĤ. Povinná mlþenlivost. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví.

3

Moderní management v nutriþní péþi

Management a role manažera. Klíþové role a funkce vedoucího pracovníka ve zdravotnictví. Vedení a role vedoucího. Firemní kultura. Strategický management. Management zmČn, management þasu. Budování a Ĝízení pracovního týmu. Personální management a rozvoj lidských zdrojĤ.

3

Kvalita a bezpeþí zdravotní péþe

Strategické Ĝízení kvality zdravotní péþe. Indikátory kvality ošetĜovatelské péþe a jejich sledování. Standardy ošetĜovatelské péþe, správné vedení zdravotnické dokumentace. ěízení rizik a prevence nežádoucích událostí ve zdravotnických zaĜízeních vþetnČ sledování a vyhodnocení. Externí a interní kontrola kvality.

4

Téma

ČÁSTKA 2

G

103

VĚSTNÍK MZ ČR

Interpersonální dovednosti nutriþního terapeuta

PodpĤrné techniky zvládání pracovní zátČže, podpĤrné techniky v komunikaci s agresivním pacientem, komunikace se zvláštními skupinami pacientĤ. Etický pĜístup ke pacientĤm a jejich blízkým s ohledem na vČk a charakter onemocnČní. Identifikace faktorĤ ovlivĖující kvalitu života pacientĤ.

4

Edukace

Edukace pacientĤ a jiných osob. Specifika edukace dČtí, seniorĤ, cizincĤ a zvláštních skupin nemocných. Tvorba edukaþních materiálĤ. Zásady moderní prezentace.

4

PrĤzkumné a výzkumné šetĜení v nutriþní péþi

Charakteristika, specifika a význam výzkumu v nutriþní péþi. Techniky výzkumu, výzkumný proces a jeho fáze, etapy výzkumné práce. Volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat. Etika výzkumu. Prezentace výsledkĤ, aplikace poznatkĤ do praxe.

5


2

Radiaþní ochrana – ionizujícího záĜení, jeho základní druhy a vlastnosti, nepĜíznivé úþinky ionizujícího záĜení, radiaþní zátČž obyvatel, zpĤsoby ochrany pĜed ionizujícím záĜením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záĜení, legislativa v oblasti radiaþní ochrany, odpovČdnosti pĜi využívání zdrojĤ ionizujícího záĜení.

2


2

MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy, plán krizové pĜipravenosti zdravotnických zaĜízení. Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní

3



104

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání). Ukonþení modulu



Absolvent/ka: x zná zásady vzdČlávání dospČlých; x umí rozeznat a posoudit neetické chování spolupracovníkĤ a vyhodnotit jeho dĤsledky, x orientuje se v základních právních pĜedpisech upravující poskytování zdravotní péþe, je schopen/a samostatného rozhodování v oblasti nutriþní péþe, tato rozhodnutí dokáže zdĤvodnit, obhájit a nést za nČ odpovČdnost, x umí vysvČtlit význam pojmu management, Ĝízení a vedení, popsat a vysvČtlit kulturu organizace a její význam; x chápe nutnost vlastního odborného rĤstu a rozvoje, x umí rozpoznat své postoje, pĜístupy, zpĤsob komunikace pĜi personální práci, pĜi efektivním hospodaĜení a pĜi zjišĢování potĜeb a pĜání klientĤ/pacientĤ a jejich rodin, x uvČdomuje si neustálou potĜebu zvyšování kvality práce a spolupráce, x zná vybranou problematiku edukace pacientĤ, x navrhuje a vypracovává plány edukace pacienta, pĜípadnČ rodinných pĜíslušníkĤ a jiných osob, x postupuje dle moderních a vČdecky ovČĜených metod, podílí se na výzkumných šetĜeních a projektech, x zná úþinky ionizujícího záĜení, systém radiaþní ochrany, zásady pro uplatnČní požadavkĤ radiaþní ochrany a praktické metody ochrany, x zná základy krizového managementu a umí se podílet na pĜechodu þinnosti zdravotnického zaĜízení ze standardních podmínek do þinností za podmínek nestandardních, x je schopen/a metodicky vést úþastníky specializaþního vzdČláván a další þleny pracovního týmu, zná technologii vzdČlávání.


x Diagnostické

metody (napĜ. kolokvium na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).

4

k závČreþné


Absolvent/ka základního modulu je pĜipraven/a:

podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpeþnosti nutriþní péþe, koordinovat práci þlenĤ týmu nutriþních terapeutĤ, hodnotit kvalitu nutriþní péþe, identifikovat faktory ovlivĖující kvalitu života pacientĤ, provádČt prĤzkumná a výzkumná šetĜeních, navrhovat a vypracovávat plány edukace pacienta, blízkých osob, pĜipravovat edukaþní materiály.

práci

ČÁSTKA 2

G

105

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné Cíl: PĜipravit nutriþního terapeuta pro oblast klinické výživy a specializované nutriþní péþe. 3.2.1



Klinická výživa a specializovaná nutriþní péþe u dČtských pacientĤ

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

10 dnĤ teorie, tj. 80 hodin 20 dnĤ odborná praxe, tj. 160 hodin

Poþet kreditĤ

60 (40 kreditĤ za teoretickou þást, 20 kreditĤ za praktickou þást)

Téma

Rozpis uþiva


Plošný nutriþní screening

Úvod do problematiky modulu. Metodika tvorby screeningových dotazníkĤ pro dČtské pacienty, dle vČkových skupin v jednotlivých typech zaĜízení, vyhodnocování získaných dat, práce se získanými daty.

4

VyšetĜení vedoucí ke zjišĢování výživového stavu dČtského pacienta

Nutriþní anamnéza, fyzikální vyšetĜení, antropometrické údaje, laboratorní vyšetĜení biochemická a hematologická, bioelektrická impedance.

6

Malnutrice

Diagnostika malnutrice u dítČte – rozdČlení. Vliv malnutrice na prĤbČh orgánových onemocnČní. Výskyt u jednotlivých onemocnČní a vČkových skupin. Riziko rozvoje malnutrice v prĤbČhu hospitalizace u jednotlivých onemocnČní.

6

Nutriþní tým

Definice nutriþního týmu, úkoly, jeho složení a zpĤsob práce.

2

StupĖovitá nutriþní péþe

Definice, její hlavní úkoly a cíle v nutriþní péþi o dČtské pacienty.

2

Dietní systém

Stejný název, jiný význam. Metody zpracování, zpracovatelé.

6

Standardizace nutriþní péþe

Systematické posuzování výživového stavu dČtského pacienta, odpovídající úpravy stravy, vþasné použití prostĜedkĤ enterální klinické výživy, dokumentace a hodnocení úþinkĤ nutriþní intervence. Nutriþní protokol.

6

Neodkladná první pomoc

Kardiopulmonální nácviky.

4

Specializované nutriþní postupy po operaci stĜev a pĜi stĜevních vývodech

Indikace provedení stĜevního vývodu – nádory, traumata, zánČty, vrozené vady. Péþe o dČtské pacienty s vývody. Jednotlivé druhy umČlých vývodĤ. Dieta a péþe o stomie. ýasné komplikace. Pozdní komplikace. Stavy po stĜevních operacích,

resuscitace

+

praktické

3

106

VĚSTNÍK MZ ČR

G

syndrom krátkého stĜeva. Problematika výživy u dČtských pacientĤ po operacích stĜeva a se stĜevními vývody. Perorální pĜíjem. UmČlá výživa enterální a parenterální. Zásady dietních opatĜení dle vČku dítČte. Povolené a zakázané potraviny a technologické postupy. Edukace dítČte a osob o dítČ peþujících.

Specializované nutriþní postupy pĜi idiopatických stĜevních zánČtech

Idiopatické stĜevní zánČty – Crohnova choroba, ulcerózní kolitida. Etiologie, klinický obraz, diagnostika, prĤbČh onemocnČní, léþebné možnosti, komplikace, prevence. Zásady diety pĜi CrohnovČ chorobČ a ulcerózní kolitida. Edukace dítČte a osob o dítČ peþujících.

3

Specializované nutriþní postupy pĜi dČtských stĜevních onemocnČních

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, komplikace u jednotlivých onemocnČní. PrĤjmy akutní infekþní i neinfekþní etiologie. Chronické prĤjmy, zácpa. Specializovaná nutriþní opatĜení pĜi jednotlivých typech onemocnČní a cílená hydratace. Edukace dítČte a osob o dítČ peþujících.

4

Specializovaný nutriþní postup pĜi antikoagulaþní léþbČ

Krevní srážení a trombóza. Nemoci nebo klinické stavy vedoucí k trombóze. Léþba trombózy a další dĤvody antikoagulaþní léþby. PĤsobení antikoagulaþních preparátĤ a sledování jeho úþinku. Význam stability úþinku antikoagulaþních preparátĤ a faktory stabilitu INR narušující. Úloha vitamínu K. Dieta a sortiment vhodných a nevhodných potravin. VýmČnné jednotky. Doporuþené postupy pĜi pĜípravČ diety. Edukace dítČte a osob o dítČ peþujících.

2

Specializovaný nutriþní postup pĜi onemocnČní slinivky bĜišní

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, komplikace. UmČlá výživa pĜi onemocnČní slinivky bĜišní a pĜechod na pankreatickou dietu. Hlavní zásady a jednotlivé stupnČ pankreatické diety. Edukace dítČte a osob o dítČ peþujících.

3

Specializované nutriþní postupy pĜi onemocnČní ledvin, moþových cest a u dialýzovaných pacientĤ

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, komplikace a prevence u akutního a chronického selhání ledvin, nemoci glomerulĤ, nefrotického syndromu, vrozených vad, zánČtĤm moþových cest, infekþních zánČtĤ ledvin, kamenĤ ledvinových i moþových. Nutriþní postupy a opatĜení u jednotlivých renálních onemocnČní a onemocnČních moþových cest. Aktuální nutriþní postupy pĜi hemodialýze a pĜi peritoneální dialýze. Výživová opatĜení po transplantaci ledvin. Edukace dítČte a osob o dítČ peþujících.

4

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

107

VĚSTNÍK MZ ČR

Specializované nutriþní postupy pĜi onemocnČních jícnu, vĜedové choroby žaludku, dvanácterníku

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, komplikace u jednotlivých peptických onemocnČní. Dieta v prevenci a léþbČ peptických onemocnČní, technologie úpravy pokrmĤ. Edukace osob o dítČ peþujících.

3

Specializovaný nutriþní postup pĜi fenylketonúrii (PKU)

Podstata PKU, její sceening, dietní léþebné pĜípravky, praxe léþby. DČdiþnost, rodiþovství, tČhotenství a prevence syndromu mateĜské PKU. Akutní onemocnČní a PKU. Co dČlat když hladina PHE stoupá. Jak vypoþítat obsah PHE v bČžných potravinách – tabulky. Spolupráce s rodiþi a dítČtem.

4

Specializovaný nutriþní postup pĜi diabetu mellitu

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, prevence. Nutriþní postupy a opatĜení pĜi zavedené inzulínové pumpČ. Úprava výživy ke stavu a léþbČ onemocnČní, vČku a fyzické aktivitČ. Poradenská þinnost a spolupráce s diabetologickou sestrou.

4

Specializované nutriþní postupy pĜi potravinových alergiích

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti. RozdČlení dle pĜíznakĤ – kožní reakce, reakce dýchacích cest, reakce zažívacího traktu. Alergie na mléko, na vejce, na moĜské ryby, korýše a mušle, ovoce a zeleninu, na oĜechy. PĜecitlivČlost na urþitý druh obilniny – pĜechodná.

3

Specializované nutriþní postupy v chirurgii

Obecné zásady perioperaþní výživy. Výživa u pacientĤ po chirurgických výkonech na zažívacím traktu. Zvláštnosti výživy u dČtských pacientĤ. Perioperaþní výživa v traumatologii. Perioperaþní výživa u chirurgických výkonĤ mimo GIT. Edukace dítČte a osob o dítČ peþujících.

3

Ukonþení modulu


8


Absolvent/ka: x zná metodiku a využívání výsledkĤ plošného nutriþního screeningu, x umí provádČt nutriþní anamnézu a vyšetĜení vedoucí ke stanovení nutriþního stavu dČtského pacienta, x uvádí výsledky práce nutriþního týmu do každodenní praxe s cílem zlepšit nutriþní postupy u malnutriþních dČtských pacientĤ, x definuje úkoly a cíle stupĖovité nutriþní péþe, x zná zásady pro vypracování dietního systému a standardĤ nutriþní péþe pro dČtské pacienty v urþitém zdravotnickém zaĜízení a vypracování tČchto dokumentĤ, x zná prevenci, diagnostiku, léþebné a specializované nutriþní postupy u jednotlivých interních onemocnČní, x je schopna posoudit výživový stav dítČte a sestavit plán

108

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

individuální nutriþní péþe pro dČtské pacienty s vnitĜními onemocnČními, x vyhodnocuje úþinnost individuálních nutriþních postupĤ a zaznamenává je do dokumentace, x edukuje dČtské pacienty dle jejich psychického chápání a osoby o dítČ peþující v oblasti specializované nutriþní péþe. ZpĤsob ukonþení modulu

x Diagnostické

metody (napĜ. kolokvium k závČreþné na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).

Seznam výkonĤ

práci

Poþet výkonĤ

Vyhodnotit výsledky plošného nutriþního screeningu a realizovat pĜíslušná opatĜení

10

Zhodnotit výživový stav dČtského pacienta na základČ nutriþní anamnézy, výsledkĤ fyzikálního, antropometrického a laboratorního vyšetĜení

10

Zhodnotit rizika vzniku malnutrice

10

VytvoĜit plán specializované nutriþní péþe u dČtského pacienta s onemocnČním vnitĜních orgánĤ

5

VytvoĜit edukaþní plán pro dČtského pacienta pĜi propuštČní do domácího prostĜedí

5

Edukovat rodinné pĜíslušníky dČtského pacienta v domácí péþi

4

Edukovat rodinné pĜíslušníky dČtského pacienta s vnitĜním onemocnČním o zpĤsobu výživy v domácí péþi

4

Edukovat rodinné pĜíslušníky dČtského pacienta o zpĤsobu výživy pĜed a po chirurgickém výkonu

5

x Diagnostické


3.2.2

metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.), splnČní odborné praxe a potvrzení výkonĤ daných pro odborný modul 1.



Metody stanovování individuálních nutriþních potĜeb u dČtských pacientĤ v tČžkých stavech

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky 5 dnĤ, tj. 40 hodin odborné praxe na pracovišti akreditovaného zaĜízení

Poþet kreditĤ



Fyziologie metabolizmu substrátĤ a energetické zdroje

Úvod do problematiky modulu. Zisk energie buĖkou; metabolismus sacharidĤ, tukĤ a bílkovin, mitochondrie; energetické zdroje organizmu.

8

Poruchy vodního a minerálního hospodáĜství

Poruchy acidobazické rovnováhy; metabolická a respiraþní acidóza a alkalóza.

4

Téma

ČÁSTKA 2

G

109

VĚSTNÍK MZ ČR

ZmČny metabolizmu pĜi hladovČní

ZmČny metabolizmu pĜi prostém hladovČní u jednotlivých substrátĤ; ostatní metabolické zmČny; základní metabolické hormony; metabolická reakce na stres, metabolická reakce pĜi stresovém hladovČní.

4

VyšetĜení nutriþního stavu dČtského pacienta

Nutriþní anamnéza; diagnóza malnutriþního stavu; klinické hodnocení fyziologických funkcí; laboratorní sceening.

2

Stanovení energetické potĜeby

Energetický výdej a jeho stanovení mČĜením, propoþtem; propoþty energetických hodnot u kriticky nemocných.

6

Enterální výživa a nutriþní podpora

Definice, indikace, kontraindikace, komplikace; aplikaþní systémy, sipping, nutriþní strategie u dČtí v tČžkých stavech.

6

Parenterální výživa

Definice, rozdČlení, indikace, kontraindikace a komplikace; strategie u dČtí v tČžkých stavech.

4

Ukonþení modulu


6


Absolvent/ka: x zná metabolizmus jednotlivých živin u dČtí rĤzných vČkových skupin, x definuje pĜíþiny poruch minerálního a vodního hospodáĜství, zmČny metabolizmu jednotlivých živin a hormonĤ v dĤsledku stresového hladovČní, x zná a umí aplikovat vyšetĜovací metody nutriþního stavu dČtského pacienta, dostupné prostĜedky enterální výživy, nutriþní podpory a parenterální výživy, x vyhodnocuje individuální potĜeby energie, x vyhodnocuje poruchy vodního a minerálního hospodáĜství a navrhuje doplnČní celkového pĜíjmu, x reaguje na jednotlivé druhy hladovČní adekvátní nutriþní podporou, x vyhodnocuje výsledky vyšetĜení výživového stavu a navrhuje úþinný nutriþní režim, x je schopen/a stanovovat, mČĜit a propoþítat energetickou potĜebu u kriticky nemocných dČtí, pĜipravovat individuální enterální podporu a podílet se na strategii využití parenterální výživy u dČtského pacienta v tČžkém stavu.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Posouzení potĜeb a sestavení plánu nutriþní péþe u dČtských pacientĤ v tČžkých stavech

5

Vyhodnocení somatických i nutriþních rizik s následnou dokumentací

5

Sestavování individuálních nutriþních režimĤ dle stanovené diagnózy

5

Doporuþování individuálních realimentaþních postupĤ rodinným pĜíslušníkĤm dČtského pacienta

5

ProvádČní individuálních propoþtĤ nutriþních potĜeb dle stanovené diagnózy

5

110

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Doporuþování zmČn zpĤsobu podávání stravy

2

Sledování a vyhodnocování pitného režimu

5

Sledování pĜíjmu stravy a vyhodnocování jejího pĜijatého množství

5

Doporuþování výživových doplĖkĤ s pĜihlédnutím na druh onemocnČní a vČk dČtského pacienta

5

ProvádČní propoþtĤ enterální výživy a nutriþní podpory

2

ČÁSTKA 2

x Diagnostické


3.2.3

metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, simulace výkonĤ na modelu, apod.), splnČní odborné praxe a potvrzení výkonĤ daných pro odborný modul 2.



Komunitní nutriþní péþe a poradenství u dČtských pacientĤ s poruchami pĜíjmu potravy

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ



Mentální anorexie a bulimie

Úvod do problematiky modulu. Bio-psychosociální faktory, rizikové faktory, genetická predispozice, epidemiologie, prĤbČh a prognóza onemocnČní, biologické faktory.

4

Diagnostika, komorbidita, motivace k léþbČ

Klasifikace, diagnostická kritéria AN a BN, typ purgativní a restriktivní, sebepoškozování. Motivace a její posilování, zásady motivaþního pĜístupu a konfrontaþní pĜístup.

2

Klinická doporuþení, vyšetĜení a standardy léþby

Standardy léþby, multiprofesní vyšetĜení. Praktické otázky k posouzení AN i BN pro zjištČní zdravotního stavu a pĜi léþbČ. Laboratorní vyšetĜení. Somatické vyšetĜení u dČtí a adolescentĤ. Psychiatrické vyšetĜení.

2

Terapie dle diagnóz

Motivaþní terapie, ambulantní psychologická léþba vþetnČ rodinné terapie. Monitorování rizika. Programy dle charakteru zaĜízení. Farmakoterapie.

2

Specializované nutriþní postupy

Specializované nutriþní postupy, parenterální a enterální pĜíjem, individuální pĜístup. VýbČr potravin, technologická úprava, tvorba jídelníþkĤ. Modulární dietetika, sipping, enterální výživa. Výživa do nasogastrické sondy (NGS). Edukace rodiþĤ dítČte nebo adolescenta ve spolupráci s psychologem a psychiatrem.

4

Téma

ČÁSTKA 2

G

111

VĚSTNÍK MZ ČR

Edukace nutriþního terapeuta v pĜístupu k pacientĤm s mentální anorexií a bulimií

Identifikace manipulativního jednání, metody jednání a komunikace s manipulujícím jedincem. Nácvik správné komunikace.

4

DČtská obezita

Etiologie, prevalence, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, komplikace. Definice a stupnČ obezity u dČtí.

3

Komplikace dČtské obezity jejich dĤsledky

Kardiovaskulární onemocnČní. Diabetes mellitus 2. typu. OnemocnČní GIT. OnemocnČní pohybového aparátu.

3

Specializované nutriþní postupy u obézních dČtí

Zásadní pravidla pĜi sestavování specializovaných nutriþních postupĤ. Postupné snižování energetického pĜijmu. VýbČr potravin a technologické zpravování léþebné výživy s pĜihlédnutím na onemocnČní provázející obézního dČtského pacienta a vČk.

7

Edukace osob o dítČ peþujících

Efektivní edukace. UpozornČní na závažnost komplikací plynoucích z nadváhy dítČte zpĤsobené nesprávnou skladbou stravy a vysokým energetickým pĜíjmem. PČstování zdravých výživových a životních návykĤ v rodinČ v návaznosti na vČk dítČte.

4

Ukonþení modulu


5


Absolvent/ka: x orientuje se v bio-psycho-sociálních a rizikových faktorech, genetické predispozici k poruchám pĜíjmu potravy (mentální anorexie, bulimie), x orientuje se v epidemiologii prĤbČhu a prognóze mentální anorexie a bulimie, x orientuje se v diagnostických kritériích, typech mentální anorexie, standardech léþby, somatických a laboratorních vyšetĜeních dČtí a adolescentĤ, x definuje pĜíþiny patologické malnutrice v dĤsledku poruchy pĜijmu potravy, x vyhodnocuje individuální potĜeby energie pĜi tvorbČ specializovaných nutriþních postupĤ, x hodnotí možnosti nutriþního ovlivnČní u dČtí a adolescentĤ trpících mentální anorexií a bulimií, x zná odlišnosti pĜi tvorbČ jídelních doporuþení pro dČtské pacienty a adolescenty, vþetnČ využití modulárních dietetik a sippigu, zná charakteristické požadavky na výživu pĜi mentální anorexii a bulimii, x umí používat odlišnosti v komunikaci pĜi práci s dČtskými pacienty a adolescenty s mentální anorexií a bulimií, ovládá komunikaþní techniky pĜi edukaci, x orientuje se v etiologii, prevalenci, klinickém obraze, léþebných možnostech a komplikacích dČtské obezity,

112

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x aplikuje vyšetĜovací metody pro stanovení nutriþního stavu

a stanovování energetických potĜeb u obézních dČtí a adolescentĤ, x vyhodnocuje individuální nutriþní postupy dle potĜeby energie, x hodnotí možnosti nutriþního ovlivnČní u jednotlivých vČkových x x x x

skupin, sestavuje výživu v souladu s pĜihlédnutím na komplikace dČtské obezity, vyhodnocuje výsledky získané pĜi vyšetĜení výživového stavu a navrhuje úþinný nutriþní režim dČtských pacientĤ s nadváhou, edukuje dítČ a osoby o dítČ peþující o závažných komplikacích plynoucích z nadváhy, vytváĜí edukaþní materiály s tématikou zdravé i léþebné výživy ke snížení energetické hodnoty.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Posouzení potĜeb a sestavení plánu nutriþní péþe pro dČtské pacienty s poruchami pĜíjmu potravy

5


5


5

ProvádČní individuálních propoþtĤ nutriþních potĜeb dle stanovené diagnózy u dČtských pacientĤ rĤzných vČkových skupin

5

Doporuþování výživových doplĖkĤ s pĜihlédnutím na druh onemocnČní a vČk dítČte

5

Sledování pitného režimu dČtského pacienta

5

Sledování pĜijmu stravy a vyhodnocování množství pĜijatého množství

5

Doporuþování zmČn zpĤsobu podávání výživy

2

ProvádČní propoþtu enterální výživy a nutriþní podpory u dČtských pacientĤ s mentální anorexií a bulimií

2

Edukace v problematice poruch pĜíjmu potravy dle vČku dČtského pacienta a rodinných pĜíslušníkĤ

2

Zpracování edukaþního materiálu pro mentální anorexii a dČtskou obezitu

2

ZpĤsob ukonþení modulu:

3.2.4

x Diagnostické




Nutriþní péþe a poradenství u dČtských pacientĤ s onkologickým onemocnČním

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky 5 dnĤ, tj. 40 hodin odborné praxe na akreditovaném pracovišti

Poþet kreditĤ


ČÁSTKA 2

G

113

VĚSTNÍK MZ ČR

Rozpis uþiva


Fyziologie metabolismu substrátĤ a energetické zdroje u zdravého

Úvod do problematiky modulu. Zisk energie buĖkou. Metabolismus bílkovin, tukĤ, sacharidĤ. Úloha mitochondrií. Energetické zdroje zdravého dČtského organismu.

5

ZmČny metabolismu u onkologicky nemocného

Metabolismus bílkovin, tukĤ, sacharidĤ a energetický výdej u onkologického dČtského pacienta. Mediátory metabolických zmČn.

3

Mechanizmy vzniku kachexie

Hormonální a metabolické abnormality. Energetická bilance. Cytokiny a metabolické abnormality.

3

Typy nádorĤ, jejich chování a diagnostika

Nezhoubné nádory, a diagnostické metody.

2

Protinádorová léþba, její typy dle cíle

Kurativní léþba. Adjuvantní léþba. Neoadjuvantní léþba. Paliativní léþba.

1

Protinádorová léþba, její typy dle léþebné metody, zásady nutriþní péþe

Léþba chirurgická. Léþba záĜením – radioterapie. Chemoterapie. Hormonální léþba. Biologická léþba. ProtismČrná léþba. Genová léþba.

2

Vedlejší úþinky na gastrointestinální trakt, krvetvorbu, na kĤži a vlasové folikuly, na pohlavní orgány. Celkové pĜíznaky.

3

Ztráta chuti k jídlu, pocit na zvracení, zvracení, celková nevolnost. ZmČna vnímání chuti a vĤní. Bolest v ústech a krku (mukositida). Suchost v ústech (xerostomie). Obtíže žvýkací a polykací (dysfagie). Obstrukce stĜev nebo trávicího traktu. Zácpa. PrĤjem. Ztráta hmotnosti. Nemožnost pĜijímat stravu per os. NárĤst hmotnosti. Rizika infekcí a zatížení organismu patogeny v potravČ.

3

NejþastČjší dietní úpravy pĜi protinádorové léþbČ

ŠetĜící úprava stravy u dČtských onkologických pacientĤ. ŠetĜící úprava stravy u dČtí diabetikĤ s onkologickým onemocnČním. Strava se sníženým obsahem nestravitelných zbytkĤ. Stravování pĜi vytvoĜení stomie.

10

Alternativní výživa

Vegetariánství, makrobiotika, terapie vitamínem C, terapie šĢávami. Potravinové doplĖky výživy.

4

Výživa a edukace onkologicky nemocných v domácí péþi

VyšetĜení výživového stavu nemocného dítČte pĜi stanovení onkologické diagnózy. Výživová doporuþení pĜed hospitalizací v prĤbČhu vyšetĜení a plánované léþby. Edukace dítČte a rodiny. Pravidla pro tvorbu a použití edukaþních materiálĤ.

2

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x orientuje se ve fyziologii metabolismu jednotlivých živin u zdravého organismu,

Téma

Nežádoucí úþinky protinádorové léþby a jejich ovlivnČní, dietní opatĜení pĜi nebo po léþbČ nádorových onemocnČní

zhoubné

nádory

114

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x zná pĜíþiny metabolických zmČn u dČtského onkologického x x x

x x x x x

x x x x x

x x x

x x

pacienta, zná pĜíþiny hormonálních a metabolických zmČn, pĤsobení cytokinĤ zpĤsobujících vznik nádorové kachexie, definuje rozdíly biologického chování nezhoubných a zhoubných nádorĤ, zná charakteristické požadavky na stravování onkologicky nemocných dČtí u jednotlivých léþebných metod, orientuje se v rozdílech jednotlivých léþebných postupĤ, zná léþebné úþinky a jednotlivé typy vedlejších úþinkĤ, zná odlišnosti pĜi tvorbČ jídelních doporuþení u onkologicky nemocných dČtí vþetnČ využití modulárních dietetik a sippingu, definuje veškeré prostĜedky enterální výživy, zná charakteristické požadavky na úpravu stravy pĜi jednotlivých zdravotních komplikacích pĜi protinádorové léþbČ, definuje hlavní charakteristiky jednotlivých typĤ alternativní výživy, jejich pĤsobení na metabolismu dČtského onkologického pacienta, umí charakterizovat pĜednosti domácí péþe v souvislosti s výživovými doporuþeními, vyhodnocuje individuální potĜeby energie, je schopen/a zhodnotit možnosti nutriþního ovlivnČní jednotlivých poruch, je schopen/a individuálnČ nutriþnČ ovlivĖovat nádorovou kachexii s cílem zlepšení stavu výživy dČtského onkologicky nemocného, je schopen/a ovlivnit výživou jednotlivá stádia onemocnČní tak, aby se zabránilo rozvinutí nebo zlepšení nádorové kachexie pomocí cílené nutriþní podpory, orientuje se v cílech jednotlivých typĤ léþby ve vztahu k výživČ, identifikuje možnosti vzniku vedlejších úþinkĤ u jednotlivých léþebných metod, sestavuje jídelníþky dle nutriþních požadavkĤ, výbČru potravin a technologické úpravy pĜi jednotlivých komplikacích u onkologicky nemocných dČtí, ovládá praktické využití alternativních výživových postupĤ pro dČtského onkologického pacienta, vytváĜí individuální výživová doporuþení a edukaþní materiály pro dČtské onkologické pacienty a osoby o nČ peþující pro pĜechod do domácí péþe.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Posouzení potĜeb a sestavení plánu nutriþní péþe u onkologických dČtských pacientĤ

5


5


5


5

G

ČÁSTKA 2

115

VĚSTNÍK MZ ČR

Doporuþování individuálních realimentaþních postupĤ

5

Doporuþování výživových doplĖkĤ s pĜihlédnutím na druh onemocnČní a vČk dítČte

5

Sledování pitného režimu onkologického dČtského pacienta

5

Sledování pĜijmu stravy a vyhodnocování pĜijatého množství

5


2

ProvádČní propoþtu enterální výživy a nutriþní podpory

2

Edukace dítČte a osob o dítČ peþujících v problematice výživy pĜi vzniklých komplikacích u dČtského onkologického pacienta

2

Zpracování edukaþního materiálu pro konkrétního onkologického dČtského pacienta

2

x Diagnostické



3.2.5




Odborná praxe

5 dnĤ, tj. 40 hodin praxe na pracovišti akreditovaného zaĜízení

Poþet kreditĤ

15

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Vyhodnocení nutriþního stavu dČtských pacientĤ s rĤznými onemocnČními

10

VytvoĜení plánu specializované nutriþní péþe o dČtské pacienty s rĤznými onemocnČními

10

a) Edukace dČtského pacienta a osob o nČ peþujících pacienta s PEG o výživČ pĜed propuštČním do domácího prostĜedí

5

b) Edukace dČtského pacienta a osob o nČ peþující se stomií o výživČ pĜed propuštČním do domácího prostĜedí

5

Edukace dČtského pacienta a osob o nČ peþující s diabetem mellitem pĜi první návštČvČ v diabetologické ambulanci

5

3.3 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ Absolvent/ka odborných modulĤ je pĜipraven/a:

vyhodnocovat stav výživy na základČ provedených vyšetĜení nutných ke zjišĢování stavu výživy u dČtí jednotlivých vČkových skupin ve zdraví a nemoci, sledovat a vyhodnocovat nutriþní stav z hlediska možnosti vzniku komplikací a náhlých pĜíhod a podílet se na jejich Ĝešení, sestavovat výživové programy ve zdraví a nemoci, sestavovat a propoþítávat nutriþní postupy pro dČtské pacienty v tČžkých stavech,

116

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

sestavovat a propoþítávat nutriþní postupy pro pacienty s vnitĜním onemocnČním a pĜi chirurgické léþbČ, sestavovat a propoþítávat nutriþní postupy pro dČtské pacienty s metabolickým onemocnČním (diabetes mellitus), sestavovat a propoþítávat nutriþní postupy pro dČtské pacienty s onkologickým onemocnČním.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti) úþastníka specializaþního vzdČlávání. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. a)


b)


c)

absolvování teoretické a praktické výuky; vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a splnČní výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem; získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Výživa dČtí bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou nutriþní péþi u dČtských pacientĤ. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat nutriþní péþi v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je nutriþní terapeut pro výživu dČtí pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy.

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

117

5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost Nutriþní terapeut/ka pro výživu dČtí se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Výživa dČtí je pĜipraven/a:

podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpeþnosti nutriþní péþe, koordinovat práci týmu nutriþních terapeutĤ v oblasti nutriþní péþe o dČtské pacienty, edukovat dČtské pacienty pĜípadnČ blízké osoby ve specializovaných nutriþních postupech a pĜipravovat pro nČ informaþní materiály, sledovat a vyhodnocovat nutriþní stav dČtského pacienta a pĜi vzniku komplikací se podílet na jejich Ĝešení, plánovat a zajišĢovat specializovanou a vysoce specializovanou nutriþní péþi u dČtských pacientĤ s rĤznými onemocnČními edukovat dČti a blízké osoby v zajišĢování potĜebné nutriþní péþe ve vlastním prostĜedí, provádČt prĤzkumná šetĜení za úþelem identifikace oblastí pro zlepšení kvality nutriþní péþe, vést specializaþní vzdČlávání v oboru výživy dČtí, provádČt poradenskou þinnost v nutriþních poradnách a ambulancích pro dČti.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem pro praktickou þást se rozumí zamČstnanec akreditovaného


*

zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání.* x Školitelem mĤže být pouze nutriþní terapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. x Školitelem mĤže být i lékaĜ. x Lektorem pro teoretickou þást se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání.


118

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení

k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. x Lektorem mĤže být lékaĜ i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). x Pedagogické schopnosti. x Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti. Materiální a technické vybavení


a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x Modely a simulátory potĜebné k výuce praktických dovedností KPR. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky

nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají


smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru specializace. x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu – poskytování zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru. x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu smluvní vztah s jedním nebo více akreditovaným zaĜízením z dĤvodu zajištČní komplexnosti vzdČlávacího programu. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany



7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru Kód ZM

OM 1

OM 2

Typ

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ

P




P

Klinická výživa a specializovaná nutriþní péþe u dČtských pacientĤ

2 týdny T – 80 hodin 4 týdny Pr – 160 hodin

40 (á 4 kredity/den) 20 (á 1 kredit/den)

P

Metody stanovování individuálních nutriþních potĜeb u dČtských pacientĤ v tČžkých stavech

1 týden T – 40 hodin 1 týden Pr – 40 hodin AZ

20 (á 4 kredity/den) 15 (á 3 kredity/den)

ČÁSTKA 2

G

119

VĚSTNÍK MZ ČR

P

Komunitní nutriþní péþe a poradenství u poruch pĜíjmu potravy



OM 4

P

Nutriþní péþe a poradenství u dČtských pacientĤ s onkologickým onemocnČním



OM 5

P

Odborná praxe na akreditovaném pracovišti

1 týden Pr – 40 hodin AZ


OM 3


190 kreditĤ

VysvČtlivky: P – povinné, T - teorie, Pr – praxe, P – AZ – praxe na akreditovaném pracovišti

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura Doporuþená literatura základního modulu BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. pĜeprac. vyd. Praha: Grada, 2005. 188 s. ISBN 80-247-1197-4. BÁRTLOVÁ, S.; SADÍLEK, P.; TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetĜovatelství. 2. pĜeprac. a dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoĜení pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9. BENEŠ, M. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 135 s. ISBN 978-80-247-2580-2. ýeské ošetĜovatelství 12: Zdravotnické právo v ošetĜovatelské praxi I. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2003. 73 s. ISBN 80-7013-376-7. ýeské ošetĜovatelství 13: Sestra a pacient (Komunikace v praxi). Zdravotnické právo v ošetĜovatelské praxi II. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 67 s. ISBN 80-7013-388-0. JOBÁNKOVÁ, M. a kol. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 3. nezmČn. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 225 s. ISBN 80-7013-390-2. JUěENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetĜovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 77 s. ISBN 978-80-247-2171-2. KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 263 s. ISBN 80200-1307-5. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 280 s. ISBN 80-7178-774-4. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. KěIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 119 s. ISBN 978-80-247-3149-0. KěIVOHLAVÝ, J.; PEýENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5.

120

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 309 s. ISBN 978-80-7367331-4. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 156 s. ISBN 80-2471024-2. PRUDIL, L. Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4. dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 77 s. ISBN 80-7013-433-X. SVOBODNÍK, P. Management pro zdravotníky v kostce. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2009. 125 s. ISBN 978-80-7013-498-6. ŠKRLA, P. PĜedevším neublížit: cesta k prevenci pochybení v léþebné a ošetĜovatelské péþi. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4. VONDRÁýEK, L.; VONDRÁýEK, J. OdpovČdnost pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 30 s. ISBN 80-7262-392-3. VONDRÁýEK, L.; VONDRÁýEK, J. Pochybení a sankce pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 68 s. ISBN 80-247-0705-5. VONDRÁýEK, L.; WIRTHOVÁ, V. Právní minimum pro sestry: pĜíruþka pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 95 s. ISBN 978-80-247-3132-2. ZACHAROVÁ, E.; HERMANOVÁ, M.; ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cviþení. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 125 s. ISBN 978-80-247-2068-5. Doporuþená literatura odborných modulĤ FENDRYCHOVÁ, J.; KLIMOVIý, M. Péþe o kriticky nemocné dítČ. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 402 s. ISBN80-7013-427-5. FOěT, P. Aby dČtem chutnalo: souþasná výživa pro kojence, batolata a dČti pĜedškolního vČku. 1. vyd. Praha: Ikar, 2008. 239 s. ISBN 978-80-249-1047-5. FRAĕKOVÁ, S.; DVOěÁKOVÁ-JANģ, V. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 256 s., ISBN 80-246-0548-1. GREGORA, M.; ZÁKOSTELECKÁ, D. Jídelníþek kojencĤ a malých dČtí: kojení a umČlé mléko, nemléþné pĜíkrmy, dČtská obezita, vegetariánské stravování. 2. dopl. a aktual. vyd. Praha: Grada, 2009. 175 s. ISBN 978-80-247-2716-5. GREGORA, M. Výživa malých dČtí: výchova ke správné výživČ, skladba dČtské výživy, obezita v dČtském vČku a jak jí pĜedcházet, alergie a funkþní potraviny. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 95 s. ISBN 80-247-9022-X. HANREICH, I. Jídlo a pití malých dČtí. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 106 s. ISBN 80-247-0100-6. HRODEK, O.; VAVěINEC, J. Pediatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 767 s. ISBN 80-7262-178-5. HRSTKOVÁ, H. a kol. Výživa kojencĤ a mladších batolat. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 77 s. ISBN 80-7013-385-6. ILLKOVÁ, O.; NEýASOVÁ, L.; DAĕKOVÁ, Z. Zdravá výživa malých dČtí: od narození do 6 let. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 191 s. ISBN 978-80-7367-625-4. KEJVALOVÁ, L. Výživa ISBN 80-7021-773-1.

dČtí

od

A

do

Z.

1.

vyd. Praha: Vyšehrad, 2005.

157

s.

KLEIWÄCHTEROVÁ, H.; BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav þlovČka a zpĤsoby jeho zjišĢování. 1. pĜeprac. vyd. Brno: IDV PZ, 2001. 102 s. ISBN 80-7013-336-8.

ČÁSTKA 2

G

121

VĚSTNÍK MZ ČR

KRCH, F. D. Bulimie: Jak bojovat s pĜejídáním. 3. dopl. a pĜeprac. vyd. Praha: Grada, 2003. 195 s. ISBN 978-80-247-2130-9. KRCH, F. D. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 235 s. ISBN 80-7178-598-9. KRCH, F. D. a kol. Poruchy pĜíjmu potravy. 2. aktuál. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005. 255 s. ISBN 80-247-0840-X. KUDLOVÁ, E.; MYDLILOVÁ, A. Výživové poradenství 1.vyd. Praha: Grada, 2005. 148 s. ISBN 80-247-1039-0.

u

dČtí

do

dvou

let.

LEBL, J.; PROVAZNÍK, K.; HEJCMANOVÁ, L. Preklinická pediatrie. 1. pĜeprac. vyd. Praha: Galén, 2007. 248 s. ISBN 978-80-7262-438-6. MIHÁL,V. a kol. Vybrané kapitoly z pediatrie I. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. 136 s. ISBN 80-7067-849-6. MIHÁL,V. a kol. Vybrané kapitoly z pediatrie II. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998.

122

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru VÝŽIVA DOSPċLÝCH 1 2 3

4 5

6 7 8

1232 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 1232 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 1243 Uþební plán ........................................................................................................................ 1243 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 1265 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu ..................... 1265 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 1276 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1.................................................... 1309 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2.................................................... 3.2.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3..................................................131 10 3.2.4 Uþební osnova odborného modulu OM 4..................................................133 12 3.2.5 Uþební osnova odborného modulu OM 5..................................................136 15 3.3 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ..................................136 15 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání.....................137 16 Profil absolventa ..............................................................................................................137 16 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ...............................................................................................................137 16 138 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ................................................. 17 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................138 17 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................139 18 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................140 19

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

123

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Výživa dospČlých je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Nutriþní terapeut pro výživu dospČlých osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené platnou legislativou.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Výživa dospČlých je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání nutriþní terapeut dle zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnictkých povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti oboru Výživa dospČlých je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6 ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem,

124

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

úspČšné složení atestaþní zkoušky.

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ - seznam výkonĤ je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale pĜedevším po tránce praktické. 3.1 Uþební osnova základního modulu Základní modul ZM


Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl:

Vybavit nutriþního terapeuta znalostmi potĜebnými k organizaþnímu a etodickému vedení nutriþní péþe. Rozpis uþiva



Úvod do problematiky. Zásady vzdČlávání dospČlých, cíle, vedení, motivaþní faktory, hodnocení úþastníkĤ SV.

4

Právní problematika ve dravotnictví


3

Moderní management v utriþní péþi

Management a role manažera. Klíþové role a funkce vedoucího pracovníka ve zdravotnictví. Vedení a role vedoucího. Firemní kultura. Strategický management. Management zmČn, management þasu. Budování a Ĝízení pracovního týmu. Personální management a rozvoj lidských zdrojĤ.

3



4

Interpersonální dovednosti nutriþního terapeuta

PodpĤrné techniky zvládání pracovní zátČže, podpĤrné techniky v komunikaci s agresivním pacientem, komunikace se zvláštními skupinami pacientĤ. Etický pĜístup ke pacientĤm a jejich

4

Téma

ČÁSTKA 2

G

125

VĚSTNÍK MZ ČR

blízkým s ohledem na vČk a charakter onemocnČní. Identifikace faktorĤ ovlivĖující kvalitu života pacientĤ. Edukace

Edukace pacientĤ a jiných osob. Specifikace edukace seniorĤ, cizincĤ a zvláštních skupin nemocných. Tvorba edukaþních materiálĤ. Zásady moderní prezentace.

4

PrĤzkumné a výzkumné šetĜení v nutriþní péþi

Charakteristika, specifika a význam výzkumu v nutriþní péþi. Techniky výzkumu, výzkumný proces a jeho fáze, etapy výzkumné práce. Volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat. Etika výzkumu. Prezentace výsledkĤ, aplikace poznatkĤ do praxe.

5


2


2


2

Krizový management ve dravotnictví

MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy, plán krizové pĜipravenosti zdravotnických zaĜízení. Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání).

3

Ukonþení modulu


4


126

VĚSTNÍK MZ ČR



G

ČÁSTKA 2

Absolvent/ka: x zná zásady vzdČlávání dospČlých, x umí rozeznat a posoudit neetické a protiprávní chování spolupracovníkĤ a vyhodnotit jeho dĤsledky, x zná základní zákonné a provádČcí pĜedpisy ve zdravotnictví a je si vČdoma právní odpovČdnosti ve zdravotnictví, x umí vysvČtlit význam pojmu management, Ĝízení a vedení, popsat a vysvČtlit kulturu organizace a její význam, x chápe nutnost vlastního odborného rĤstu a rozvoje, x umí rozpoznat své postoje, pĜístupy, zpĤsob komunikace pĜi personální práci, pĜi efektivním hospodaĜení a pĜi zjišĢování potĜeb a pĜání klientĤ/pacientĤ a jejich rodin, x uvČdomuje si neustálou potĜebu zvyšování kvality práce a spolupráce, x zná zásady prevence pochybení ve zdravotnické praxi, x zná vybranou problematiku edukace pacientĤ, x navrhuje a vypracovává plány edukace pacienta, pĜípadnČ rodinných pĜíslušníkĤ a jiných osob, x postupuje dle moderních a vČdecky ovČĜených metod, podílí se na výzkumných šetĜeních a projektech, x zná úþinky ionizujícího záĜení, systém radiaþní ochrany, zásady pro uplatĖování požadavkĤ radiaþní ochrany a praktické metody ochrany, x zná základy krizového managementu a umí se podílet na pĜechodu þinnosti zdravotnického zaĜízení ze standardních podmínek do þinností za podmínek nestandardních. x Diagnostické


k závČreþné

práci



podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpeþnosti nutriþní péþe, koordinovat práci þlenĤ týmu nutriþních terapeutĤ, hodnotit kvalitu nutriþní péþe, identifikovat faktory ovlivĖující kvalitu života pacientĤ, provádČt prĤzkumná a výzkumná šetĜeních, navrhovat a vypracovávat plány edukace pacienta, blízkých osob, pĜipravovat edukaþní materiály.

3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné Cíl: PĜipravit nutriþního terapeuta pro oblast klinické výživy a specializované nutriþní péþe.

ČÁSTKA 2

G

127

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2.1



Klinická výživa a specializovaná nutriþní péþe

Typ modulu

Povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Téma

Rozpis uþiva


Plošný nutriþní screening

Metodika tvorby screeningových dotazníkĤ pro jednotlivé typy zaĜízení, vyhodnocování získaných dat, práce se získanými daty.

4

Nutriþní anamnéza

Anamnéza, fyzikální vyšetĜení, antropometrické vyšetĜení, laboratorní vyšetĜení, funkþní vyšetĜení, nutriþní index (prognostický, zánČtlivý, rizikový).

10

Malnutrice

Definice malnutrice, rozdČlení, klinický obraz a zmČny organizmu pĜi hladovČní, výskyt u jednotlivých onemocnČní a vČkových skupin.

6

Nutriþní tým

Definice nutriþního týmu, úkoly, jeho složení a zpĤsob práce.

2

StupĖovitá nutriþní péþe

Definice, její hlavní úkoly a cíle.

2

Dietní systém

Stejný název, jiný význam. Metody zpracování, zpracovatelé.

3

Standardizace nutriþní péþe

Systematické posuzování výživového stavu pacienta, odpovídající úpravy stravy, vþasné použití prostĜedkĤ enterální klinické výživy, dokumentace a hodnocení úþinkĤ nutriþní intervence.

3

Neodkladná první pomoc

Kardiopulmonální nácviky.

4

Specializované nutriþní postupy pĜi stĜevních vývodech a po operaci stĜev

Indikace provedení stĜevního vývodu - nádory, traumata, zánČty, vrozené vady. Péþe o pacienty s vývody. Jednotlivé druhy umČlých vývodĤ. Dieta a péþe o stomie. ýasné komplikace. Pozdní komplikace. Stavy po stĜevních operacích, syndrom krátkého stĜeva. Problematika výživy u pacientĤ po operacích stĜeva a se stĜevními vývody. Perorální pĜíjem. UmČlá výživa enterální a parenterální. Zásady dietních opatĜení. Povolené a zakázané potraviny a technologické postupy.

3

Specializované nutriþní postupy pĜi idiopatických stĜevních zánČtech

Idiopatické stĜevní zánČty – Crohnova choroba, ulcerózní kolitida. Etiologie, klinický obraz, diagnostika, prĤbČh onemocnČní, léþebné možnosti, komplikace. Zásady diety pĜi Crohnova chorobČ a ulcerózní kolitidČ.

2

resuscitace

+

praktické

128

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Specializovaný nutriþní postup pĜi antikoagulaþní léþbČ

Krevní srážení a trombóza. Nemoci nebo klinické stavy vedoucí k trombóze. Léþba trombózy a další dĤvody antikoagulaþní léþby. PĤsobení warfarinu a sledování jeho úþinku. Význam stability úþinku warfarinu a faktory stabilitu INR narušující. Úloha vitamínu K. Dieta a sortiment vhodných a nevhodných potravin. VýmČnné jednotky. Doporuþené postupy pĜi pĜípravČ diety.

3

Specializovaný nutriþní postup pĜi onemocnČní slinivky bĜišní

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, komplikace. UmČlá výživa pĜi onemocnČní slinivky bĜišní a pĜechod na pankreatickou dietu. Hlavní zásady a jednotlivé stupnČ pankreatické diety.

5

Specializovaný nutriþní postup pĜi dnČ

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, komplikace. Dietní opatĜení pĜi kombinaci dny s dalšími chorobami. Základní dietní zásady pĜi léþbČ a prevenci choroby.

2

Specializované nutriþní postupy pĜi onemocnČní ledvin, moþových cest a u dialýzovaných pacientĤ

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, komplikace a prevence u akutního a chronického selhání ledvin, nemoci glomerulĤ, nefrotického syndromu, zánČtĤ moþových cest, infekþních zánČtĤ ledvin, kamenĤ ledvinových i moþových. Nutriþní postupy a opatĜení u jednotlivých renálních onemocnČní a onemocnČních moþový cest. Aktuální nutriþní postupy pĜi hemodialýze a pĜi peritoneální dialýze. Výživová opatĜení po transplantaci ledvin.

5

Specializované nutriþní postupy pĜi onemocnČních jícnu, vĜedové choroby žaludku, dvanácterníku

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþebné možnosti, komplikace u jednotlivých peptických onemocnČní. Dieta v prevenci a léþbČ peptických onemocnČní, technologie úpravy pokrmĤ.

3

Specializované nutriþní postupy pĜi diabetu, dyslipidémii, obezitČ, metabolickém syndromu

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, léþba. Diabetes jako rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnČní, diabetická dyslipidémie, diabetes porucha metabolismu nejen sacharidĤ, nýbrž i lipidĤ a proteinĤ. Výskyt abdominální obezity – základní diagnostické kritérium metabolického syndromu. Výživová doporuþení a postupy. Výživový preventivní program.

5

Specializované nutriþní postupy v chirurgii

Obecné zásady perioperaþní výživy. Výživa u pacientĤ po chirurgických výkonech na zažívacím traktu. Akcelerovaná pooperaþní rehabilitace (Fast Track). Zvláštnosti výživy u pacientĤ v perioperaþním období po výkonech v oblasti hlavy a krku. Perioperaþní výživa v traumatologii. Perioperaþní výživa

10

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

129

VĚSTNÍK MZ ČR

u chirurgických výkonĤ mimo GIT. Výživa po porodu. Ukonþení modulu



Absolvent/ka: x zná metodiku a využívání výsledkĤ plošného nutriþního screeningu, x umí provádČt nutriþní anamnézu a vyšetĜení vedoucí ke stanovení nutriþního stavu pacienta/klienta, x uvádí výsledky práce nutriþního nutriþního týmu do každodenní praxe s cílem zlepšit nutriþní postupy u malnutriþních klientĤ/pacientĤ, x definuje úkoly a cíle stupĖovité nutriþní péþe, x zná zásady pro vypracování dietního systému a standardĤ nutriþní péþe pro urþité zdravotnické zaĜízení a vypracování tČchto dokumentĤ, x zná prevenci, diagnostiku, léþebné a specializované nutriþní postupy u jednotlivých interních onemocnČní, x je schopna posoudit výživový stav klienta/pacienta a sestavit plán individuální nutriþní péþe pro klienty/pacienty s vnitĜními onemocnČními, x vyhodnocuje úþinnost individuálních nutriþních postupĤ a zaznamenává je do dokumentace, x edukuje klienty/pacienty s vnitĜními onemocnČními a jejich rodinné pĜíslušníky v oblasti specializované nutriþní péþe.


8

x Diagnostické

metody (napĜ. kolokvium k závČreþné na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).

Seznam výkonĤ

práci

Poþet výkonĤ

Vyhodnotit výsledky plošného nutriþního screeningu a realizovat pĜíslušná opatĜení

10

Zhodnotit výživový stav pacienta na základČ nutriþní anamnézy, výsledkĤ fyzikálního, antropometrického a laboratorního vyšetĜení

10

Zhodnotit rizika vzniku malnutrice

10

VytvoĜit plán specializované nutriþní péþe u pacienta s onemocnČním vnitĜních orgánĤ

5

VytvoĜit edukaþní plán pro pacienta pĜi propuštČní do domácího prostĜedí

5

Edukovat rodinné pĜíslušníky pacienta v domácí péþi

4

Edukovat pacienta s vnitĜním onemocnČním o zpĤsobu výživy v domácí péþi

4

Edukovat pacienta o zpĤsobu výživy pĜed a po chirurgickém výkonu

5

x Diagnostické metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na


zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.), splnČní odborné praxe a otvrzení výkonĤ daných pro odborný modul 1.

130

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2.2

G

ČÁSTKA 2



Metody stanovování individuálních nutriþních potĜeb u pacientĤ v tČžkých stavech

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ



Fyziologie metabolizmu substrátĤ a energetické zdroje

Zisk energie buĖkou; metabolismus sacharidĤ, tukĤ a bílkovin, mitochondrie; energetické zdroje organizmu.

7

Poruchy vodního a inerálního hospodáĜství

Poruchy acidobazické rovnováhy; metabolická a respiraþní acidóza a alkalóza.

4

ZmČny metabolizmu pĜi hladovČní

ZmČny metabolizmu pĜi prostém hladovČní u jednotlivých substrátĤ; ostatní metabolické zmČny; základní metabolické hormony; metabolická reakce na stres, metabolická reakce pĜi stresovém hladovČní.

4

VyšetĜení nutriþního stavu pacienta

Nutriþní anamnéza; diagnóza malnutriþního stavu; klinické hodnocení fyziologických funkcí; fyzikální vyšetĜení, antropometrické vyšetĜení, laboratorní sceening.

7

Stanovení energetické potĜeby

Energetický výdej a jeho stanovení mČĜením, propoþtem; propoþty energetických hodnot u kriticky nemocných.

5

Enterální výživa a nutriþní podpora

Definice, indikace, kontraindikace, komplikace; aplikaþní systémy, sipping, nutriþní strategie v tČžkých stavech.

5

Parenterální výživa

Definice, rozdČlení, indikace, kontraindikace a komplikace; strategie v tČžkých stavech.

4

Ukonþení modulu


4


Absolvent/ka: x zná metabolizmus jednotlivých živin, x definuje pĜíþiny poruch minerálního a vodního hospodáĜství, zmČny metabolizmu jednotlivých živin a hormonĤ v dĤsledku stresového hladovČní, x zná a umí aplikovat vyšetĜovací metody nutriþního stavu pacienta, dostupné prostĜedky enterální výživy, nutriþní podpory a parenterální výživy, x vyhodnocuje individuální potĜeby energie, x vyhodnocuje poruchy vodního a minerálního hospodáĜství a navrhuje doplnČní celkového pĜíjmu,

Téma

ČÁSTKA 2

G

131

VĚSTNÍK MZ ČR

x reaguje

na jednotlivé druhy hladovČní adekvátní nutriþní podporou, x vyhodnocuje výsledky vyšetĜení výživového stavu a navrhuje úþinný nutriþní režim, x je schopna stanovovat, mČĜit a propoþítat energetickou potĜebu u kriticky nemocných, pĜipravovat individuální enterální podporu a podílet se na strategii využití parenterální výživy u pacienta v tČžkém stavu. Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Posouzení potĜeb a sestavení plánu nutriþní péþe u pacientĤ v tČžkých stavech

5


5


5


5


5

Doporuþování zmČn zpĤsobu podávání stravy

2

Sledování a vyhodnocování pitného režimu

5

Sledování pĜíjmu stravy a vyhodnocování jejího pĜijatého množství

5

Doporuþování výživových doplĖkĤ s pĜihlédnutím na druh onemocnČní a vČk pacienta

5

ProvádČní propoþtĤ enterální výživy a nutriþní podpory

2

x Diagnostické


3.2.3

metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, simulace výkonĤ na modelu, apod.), splnČní odborné praxe a potvrzení výkonĤ daných pro odborný modul 2.



Komunitní nutriþní péþe a poradenství u seniorĤ

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ



Fyziologie metabolismu ve vyšším vČku

ZmČny pĜijmu a výdej energie buĖkou. ZmČny metabolizmu substrátĤ, funkce mitochondrií. Energetické zdroje lidského organismu.

5

Poruchy vodního a minerálního hospodáĜství ve vyšším vČku

Poruchy acidobazické rovnováhy, metabolická a respiraþní acidóza, metabolická a respiraþní alkalóza.

4

Téma

132

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

ZmČny metabolismu pĜi sarkopénii

Metabolismus glukózy, metabolismus tukĤ a ketolátky, metabolismus bílkovin, ostatní metabolické zmČny. Základní metabolické hormony.

4

Patologické zmČny související se stárnutím

Poruchy vstĜebávání živin, poruchy vyluþování. ZmČny metabolismu glukózy. Poruchy vnímání chuti a þichu, žíznČ. Psychická onemocnČní ve vyšším vČku. Poruchy termoregulace.

4

Vzájemné vazby lékĤ s potravinami

Polypragmazie, ovlivnČní lékĤ výživou, ovlivnČní výživy léky.

2

VyšetĜení nutriþního stavu seniora

Diagnóza malnutriþního stavu. Nutriþní anamnéza, klinické hodnocení fyziologických funkcí. Fyzikální vyšetĜení, antropometrické mČĜení, laboratorní vyšetĜení.

3

Stanovení nutriþních potĜeb seniorĤ

Energetický výdej, jeho stanovení. Stanovení energetického výdeje mČĜením a propoþtem. Propoþty energetických potĜeb seniora.

3

Požadavky na nutriþní péþi o seniory

VýbČr potravin, technologická úprava, tvorba jídelníþkĤ. Modulární dietetika, sipping, enterální výživa. Výživa do NGS a PEG, PEJ.

2

Specifika stravování v zaĜízeních sociální péþe

Zásadní pravidla pĜi sestavování specializovaných nutriþních postupĤ. Postupné snižování energetického pĜijmu. VýbČr potravin a technologické zpracování léþebné výživy s pĜihlédnutím na onemocnČní provázející obézního dČtského pacienta a vČk.

3

Komunikaþní dovednosti pĜi edukaci seniora

Verbální a neverbální komunikace. Komunikace s pacienty/klienty s psychickými obtížemi, s chronickým onemocnČním, s poruchami sluchu, zraku, Ĝeþi, s poruchami pohybového aparátu.

2

Specifika edukace a edukaþních materiálĤ

Schopnost pacienta/klienta porozumČt psanému textu, vnímat a porozumČt edukaci. Specifika edukace rodiny. Pravidla pro tvorbu a používání edukaþních materiálĤ.

2

Aktuální legislativa

Legislativa ve vazbČ na pĜípravu stravy. Legislativa související s postavením klienta, práva a povinnosti klienta a poskytovatele. Legislativa související s úkony zdravotní péþe.

2

Ukonþení modulu


4


Absolvent/ka: x orientuje se ve fyziologii metabolismu jednotlivých živin s ohledem na stárnutí organismu, x definuje pĜíþiny poruch vodního a minerálního hospodáĜství u seniorĤ, x definuje pĜíþiny metabolických zmČn zpĤsobujících sarkopénii a je schopen ji individuálnČ nutriþnČ ovlivĖovat,

ČÁSTKA 2

G

133

VĚSTNÍK MZ ČR

x definuje pĜíþiny patologických zmČn souvisejících se stárnutím, x definuje dĤsledky polypragmazie u chronicky nemocných seniorĤ x x x x x x x

x

x

a interakce mezi léky a potravinami, aplikuje vyšetĜovací metody nutriþního stavu a stanovování energetických potĜeb, vyhodnocuje individuální potĜeby energie, hodnotí možnosti nutriþního ovlivnČní jednotlivých poruch, uzpĤsobuje výživu seniorĤ dle stavu a tím zajišĢuje dostateþný pĜíjem, sestavuje výživu v souladu s požadavky na nutnou farmakoterapii; vyhodnocuje výsledky získané pĜi vyšetĜení výživového stavu a navrhuje úþinný nutriþní režim, zná odlišnosti pĜi tvorbČ jídelních doporuþení pro seniory, vþetnČ využití modulárních dietetik a sippigu, zná charakteristické požadavky na stravování seniorĤ v zaĜízeních sociální péþe, umí používat odlišnosti v komunikaci pĜi práci se seniory, ovládá komunikaþní techniky pĜi edukaci seniorĤ, vytváĜí edukaþní materiály s tématikou zdravé i léþebné výživy, aplikuje právní pĜedpisy související s komunitní nutriþní péþi i zdravotní péþí o seniory. Poþet výkonĤ

Seznam výkonĤ Posouzení potĜeb a sestavení plánu nutriþní péþe pro pacienty seniory

2


2


5


5


5

Doporuþování výživových doplĖkĤ s pĜihlédnutím na druh onemocnČní a vČk

5

Sledování pitného režimu pacienta/klienta

5


5


2


2

Edukace seniorĤ problematice výživy v komunitČ i jedincĤ a rodinných pĜíslušníkĤ

2

Zpracování edukaþního materiálu pro komunitu seniorĤ

2

x Diagnostické


3.2.4




Nutriþní péþe a poradenství u pacientĤ s onkologickým onemocnČním

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


134

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

5 dnĤ, tj. 40 hodin odborné praxe na pracovišti akreditovaného zaĜízení Poþet kreditĤ



Fyziologie metabolismu substrátĤ a energetické zdroje u zdravého

Zisk energie buĖkou. Metabolismus bílkovin, tukĤ, sacharidĤ. Úloha mitochondrií. Energetické zdroje zdravého lidského organismu.

2

ZmČny metabolismu u onkologicky nemocného

Metabolismus bílkovin, tukĤ, sacharidĤ a energetický výdej u onkologického pacienta. Mediátory metabolických zmČn.

3

Mechanizmy vzniku kachexie

Hormonální a metabolické abnormality. Energetická bilance. Cytokiny a metabolické abnormality.

3

Typy nádorĤ, jejich chování a diagnostika

Nezhoubné nádory, a diagnostické metody.

2

Protinádorová léþba, její typy dle cíle

Kurativní léþba. Adjuvantní léþba. Neoadjuvantní léþba. Paliativní léþba.

1

Protinádorová léþba, její typy dle léþebné metody, zásady nutriþní péþe

Léþba chirurgická. Léþba záĜením – radioterapie. Chemoterapie. Hormonální leþba. Biologická léþba. ProtismČrná léþba. Genová léþba.

3

Nežádoucí úþinky protinádorové léþby a jejich ovlivnČní

Vedlejší úþinky na GIT, krvetvorbu, na kĤži a vlasové folikuly, na pohlavní orgány. Celkové pĜíznaky.

3

Dietní opatĜení pĜi nebo po léþbČ nádorových onemocnČní

Ztráta chuti k jídlu, pocit na zvracení, zvracení, celková nevolnost. ZmČna vnímání chuti a vĤní. Bolest v ústech a krku (mukositida). Suchost v ústech (xerostomie). Obtíže žvýkací a polykací (dysfagie). Obstrukce stĜev nebo trávícího traktu. Zácpa. PrĤjem. Ztráta hmotnosti. Nemožnost pĜijímat stravu per os. NárĤst hmotnosti. Rizika infekcí a zatížení organismu patogeny v potravČ.

3

NejþastČjší dietní úpravy pĜi protinádorové léþbČ

ŠetĜící úprava stravy u onkologických pacientĤ. ŠetĜící úprava stravy u diabetikĤ s onkologickým onemocnČním. Strava se sníženým obsahem nestravitelných zbytkĤ. Stravování pĜi vytvoĜení stomie.

10

Alternativní výživa

Vegetariánství, makrobiotika, terapie vitamínem C, terapie šĢávami. Potravinové doplĖky výživy.

4

Výživa a edukace onkologicky nemocných v domácí péþi

VyšetĜení výživového stavu nemocného pĜi stanovení onkologické diagnózy. Výživová doporuþení pĜed hospitalizací, v prĤbČhu vyšetĜení a plánované léþby. Edukace rodiny. Pravidla pro tvorbu a použití edukaþních materiálĤ.

2

Ukonþení modulu


4

Téma

zhoubné

nádory

ČÁSTKA 2

G

135

VĚSTNÍK MZ ČR


Absolvent/ka: x orientuje se ve fyziologii metabolismu jednotlivých živin u zdravého organismu; x zná pĜíþiny metabolických zmČn u onkologického pacienta; x zná pĜíþiny hormonálních a metabolických zmČn, pĤsobení cytokinĤ zpĤsobujících vznik nádorové kachexie; x definuje rozdíly biologického chování nezhoubných a zhoubných nádorĤ; x zná charakteristické požadavky na stravování onkologicky nemocných u jednotlivých léþebných metod, orientuje se v rozdílech jednotlivých léþebných postupĤ; x zná léþebné úþinky a jednotlivé typy vedlejších úþinkĤ; x zná odlišnosti pĜi tvorbČ jídelních doporuþení u onkologicky nemocných vþetnČ využití modulárních dietetik a sippingu; x definuje veškeré prostĜedky enterální výživy; x zná charakteristické požadavky na úpravu stravy pĜi jednotlivých zdravotních komplikacích pĜi protinádorové léþbČ; x definuje hlavní charakteristiky jednotlivých typĤ alternativní výživy, jejich pĤsobení na metabolismu onkologického pacienta; x umí charakterizovat pĜednosti domácí péþe v souvislosti s výživovými doporuþeními; x vyhodnocuje individuální potĜeby energie; x je schopen/a zhodnotit možnosti nutriþního ovlivnČní jednotlivých poruch; x je schopen/a individuálnČ nutriþnČ ovlivĖovat nádorovou kachexii s cílem zlepšení stavu výživy onkologicky nemocného; x je schopen/a ovlivnit výživou jednotlivá stádia onemocnČní tak, aby se zabránilo rozvinutí nebo zlepšení nádorové kachexie pomocí cílené nutriþní podpory; x orientuje se v cílech jednotlivých typech léþby ve vztahu k výživČ; x identifikuje možnosti vzniku vedlejších úþinkĤ u jednotlivých léþebných metod; x sestavuje jídelníþky dle nutriþních požadavkĤ, výbČru potravin a technologické úpravy pĜi jednotlivých komplikacích u onkologicky nemocných; x ovládá praktické využití alternativních výživových postupĤ pro onkologického pacienta; x vytváĜí individuální výživová doporuþení a edukaþní materiály pro onkologické pacienty pro pĜechod do domácí péþe.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Posouzení potĜeb a sestavení plánu nutriþní péþe u onkologických pacientĤ

5


5


5


5


5

136

G

VĚSTNÍK MZ ČR

Doporuþování výživových doplĖkĤ s pĜihlédnutím na druh onemocnČní a vČk

5

Sledování pitného režimu onkologického pacienta

5


5


2


2

Edukace onkologického pacienta a jeho rodinných pĜíslušníkĤ v problematice výživy pĜi vzniklých komplikacích

5

Zpracování edukaþního materiálu pro konkrétního onkologického pacienta

2

ČÁSTKA 2

x Diagnostické



3.2.5




Odborná praxe


Poþet kreditĤ

15

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Vyhodnocení nutriþního stavu pacientĤ s rĤznými onemocnČními

10

VytvoĜení plánu specializované nutriþní péþe o pacienty s rĤznými onemocnČními

10

a) Edukace pacienta s PEG o výživČ pĜed propuštČním do domácího prostĜedí

5

b) Edukace pacienta se stomií o výživČ pĜed propuštČním do domácího prostĜedí

5

Edukace pacienta s diabetem mellitem pĜi první návštČvČ v diabetologické ambulanci

5

3.3 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ Absolvent/ka odborných modulĤ je pĜipraven/a:

vyhodnocovat stav výživy na základČ provedených vyšetĜení nutných ke zjišĢování stavu výživy u jednotlivých vČkových skupin dospČlých ve zdraví a nemoci, sledovat a vyhodnocovat nutriþní stav z hlediska možnosti vzniku komplikací a náhlých pĜíhod a podílet se na jejich Ĝešení, sestavovat výživové programy ve zdraví a nemoci, sestavovat a propoþítávat nutriþní postupy pro pacienty v tČžkých stavech, sestavovat a propoþítávat nutriþní postupy pro pacienty s vnitĜním onemocnČním a pĜi chirurgické léþbČ, sestavovat a propoþítávat nutriþní postupy pro pacienty s metabolickým onemocnČním (diabetes mellitus),

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

137

sestavovat a propoþítávat nutriþní postupy pro pacienty s onkologickým onemocnČním.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. a)


b)


c)

absolvování teoretické a praktické výuky; vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a splnČní výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem, získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Výživa dospČlých bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou nutriþní péþi. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat nutriþní péþi v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je nutriþní terapeut pro výživu dospČlých pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost Nutriþní terapeut/ka pro výživu dospČlých se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Výživa dospČlých je pĜipraven/a:

podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpeþnosti nutriþní péþe,

138

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

koordinovat práci týmu nutriþních terapeutĤ v oblasti nutriþní péþe o dospČlé pacienty, edukovat dospČlé pacienty pĜípadnČ blízké osoby ve specializovaných nutriþních postupech a pĜipravovat pro nČ informaþní materiály, sledovat a vyhodnocovat nutriþní stav dospČlého pacienta a pĜi vzniku komplikací se podíle na jejich Ĝešení, plánovat a zajišĢovat specializovanou a vysoce specializovanou nutriþní péþi u dospČlých pacientĤ s rĤznými onemocnČními, plánovat a zajišĢovat specializovanou a vysoce specializovanou nutriþní péþi u dospČlých pacientĤ v terminálním stadiu, edukovat blízké osoby v zajišĢování potĜebné nutriþní péþe ve vlastním prostĜedí, provádČt prĤzkumná šetĜení za úþelem identifikace oblastí pro zlepšení kvality nutriþní péþe, vést specializaþní vzdČlávání v oboru výživy dospČlých, provádČt poradenskou þinnost v nutriþních poradnách a ambulancích.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem pro praktickou þást se rozumí zamČstnanec akreditovaného

x


x x

x x

*

zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání.* Školitelem mĤže být pouze nutriþní terapeut se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Školitelem mĤže být i lékaĜ. Lektorem pro teoretickou þást se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být lékaĜ i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.).


ČÁSTKA 2

G

139

VĚSTNÍK MZ ČR

x Pedagogické schopnosti. x Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.



a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x Modely a simulátory potĜebné k výuce praktických dovedností KPR. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají





7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru Kód

Typ

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ

ZM

P




OM 1

P

Klinická výživa a specializovaná nutriþní péþe



OM 2

P

Metody stanovování individuálních nutriþních potĜeb u pacientĤ v tČžkých stavech



OM 3

P

Komunitní nutriþní péþe a poradenství u seniorĤ



OM 4

P

Nutriþní péþe a poradenství u pacientĤ s onkologickým onemocnČním



140

OM 5

VĚSTNÍK MZ ČR

P



G

ČÁSTKA 2


T – teorie 240 Pr – praxe 160 Pr – AZ 160 hodin Celkem 560 hodin 200 kreditĤ VysvČtlivky: P – povinné, T - teorie, Pr – praxe, P – AZ – praxe na akreditovaném pracovišti

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. pĜeprac. vyd. Praha: Grada, 2005. 188 s. ISBN 80-247-1197-4. BÁRTLOVÁ, S.; SADÍLEK, P.; TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetĜovatelství. 2. pĜeprac. a dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoĜení pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9. BENEŠ, M. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 135 s. ISBN 978-80-247-2580-2. ýeské ošetĜovatelství 12 : Zdravotnické právo v ošetĜovatelské praxi I. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2003. 73 s. ISBN 80-7013-376-7. ýeské ošetĜovatelství 13: Sestra a pacient (Komunikace v praxi). Zdravotnické právo v ošetĜovatelské praxi II. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 67 s. ISBN 80-7013-388-0. JOBÁNKOVÁ, M. a kol. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 3. nezmČn. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 225 s. ISBN 80-7013-390-2. JUěENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetĜovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 77 s. ISBN 978-80-247-2171-2. KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 263 s. ISBN 80200-1307-5. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 280 s. ISBN 80-7178-774-4. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. KěIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 119 s. ISBN 978-80-247-3149-0. KěIVOHLAVÝ, J.; PEýENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5. ANDċL, M. Diabetes mellitus a další poruchy metabolismu. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 21s. ISBN 80-7262-047-9. ANDċL, M. a kol. Vliv výživy a intenzivní metabolické péþe na orgánové funkce a pooperaþní stavy. 1. vyd. Hradec Králové: Nukleus HK, 2003. 104 s. ISBN 80-86225-35-6. BARTOŠ, V.; PELIKÁNOVÁ, T. a kol. Praktická diabetologie. 3. rozšíĜ. vyd. Praha: Maxdorf , 2003. 479 s. ISBN 80-85912-69-4. BENEŠ, P. Základy umČlé výživy: nutriþní péþe pro nemocniþní praxi . 1. vyd. Praha: Maxdorf, 1999. 108 s. ISBN 80-85800-71-3.

ČÁSTKA 2

G

141

VĚSTNÍK MZ ČR

BċLOBRÁDKOVÁ, J.; BRÁZDOVÁ, L. Diabetes mellitus. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 161 s. ISBN 80-7013-446-1. BULKOVÁ, V. Nauka o poživatinách. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 1999. 204 s. ISBN 80-7013-293-0. ýERMÁKOVÁ, M.; ŠTċPÁNOVÁ, I. Klinická biochemie 1. díl. 2. uprav. vyd. Brno: NCO NZO, 2010. 130 s. ISBN 978-80-7013-515-0. ýERMÁKOVÁ, M. a kol. Klinická biochemie 2. díl. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 164 s. ISBN 80-7013-424-0. ýERVENKOVÁ, R. Celiakie. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 64 s. ISBN 80-7262-425-3. DASTYCH, M.; BREINEK, P. a kol. Klinická biochemie: bakaláĜský obor Zdravotní laborant. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 232 s. ISBN 978-80-210-4572-9. FRAĕKOVÁ, S.; DVOěÁKOVÁ-JANģ, V. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 256 s., ISBN 80-246-0548-1. GROFOVÁ, Z. Nutriþní podpora: praktický rádce pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 237 s. ISBN 978-80-247-1868-2. CHARVÁT, J.; KVAPIL, M. a kol. Praktikum umČlé výživy: uþební texty k praktickým cviþením z umČlé výživy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 155 s. ISBN 80-246-1303-4. KAĕKOVÁ, K. Poruchy metabolizmu a výživy: vybrané kapitoly z patologické fyziologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 59 s. ISBN 80-210-3670-2. KELLER, U. a kol. Klinická výživa. 1. vyd. Praha: Scientia medica, 1993. 235 s. ISBN 80-85526-08-5. KLEIWÄCHTEROVÁ, H.; BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav þlovČka a zpĤsoby jeho zjišĢování. 2. pĜeprac. vyd. Brno: IDVPZ, 2001. 102 s. ISBN 80-7013-336-8. KOHOUT, P. a kol. Výživa u pacientĤ s idiopatickými stĜevními zánČty. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2004. 174 s. ISBN 80-7345-023-2. KOHOUT, P.; KOTRLÍKOVÁ, E. Základy klinické výživy. 1. vyd. Praha: Agentura Frigl, 2005. 113 s. ISBN80-86912-08-6. KOHOUT, P.; PAVLÍýKOVÁ, J.: Celiakie a bezlepková dieta: dieta a rady lékaĜe. 3. vyd. Praha: Maxdorf, 2006. 166 s. ISBN 80-7345-070-4. KOHOUT, P.; SKLÁDANÝ, L. Perkutánní endoskopická gastrostomie a její místo v algoritmu umČlé výživy. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 255 s. ISBN 80-7262-191-2. KRCH, F. D. Bulimie: Jak bojovat s pĜejídáním. 3. dopl. a pĜeprac. vyd. Praha : Grada, 2003. 195 s. ISBN 978-80-247-2130-9. KRCH, F. D. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 235 s. ISBN 80-7178-598-9. KRCH, F. D. a kol. Poruchy pĜíjmu potravy. 2. aktual. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005. 255 s. ISBN 80-247-0840-X. KUDLOVÁ, E. a kol. Hygiena výživy a nutriþní Praha: Karolinum, 2009. 287 s. ISBN 978-80-246-1735-0.

epidemiologie.

1.

vyd.

KVASNIýKOVÁ, A. Alergie z potravin. 1. vyd. Praha: Ústav zemČdČlských a potravináĜských informací, 1998. 60 s. ISBN 80-85120-93-3. MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 309 s. ISBN 978-80-7367331-4. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 156 s. ISBN 80-2471024-2.

142

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

MUSIL, D. Klinická výživa a intenzivní metabolická péþe. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 109 s. ISBN 80-244-0566-0. NAVRÁTILOVÁ, M.; ýEŠKOVÁ, E.; SOBOTKA, L. Klinická výživa v psychiatrii : teoretické pĜedpoklady, praktická doporuþení, osobní zkušenosti. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2000. 270 s. ISBN 80-85912-33-3. PERLÍN, C. a kol. Potravinové tabulky þást 2. Chemické složení a energetický obsah poživatin „v hodnotách jak snČdeno“. 1. vyd. Praha: Spoleþnost pro výživu, 1993. 66 s. ISBN 80-85120-44-5. PRUDIL, L. Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4. dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 77 s. ISBN 80-7013-433-X. RYBKA, J. a kol. ISBN 80-247-1612-7.

Diabetologie

pro

sestry.

1.

vyd.

Praha: Grada, 2006.

283

s.

SCHUENEMAN, M. Jed nebo lék : kalorie, cholesterol: výživová fakta a hodnoty stovek druhĤ potravin, se kterými se setkáváte každý den. 1. þes. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2007. 208 s. ISBN 978-80-7352-623-8. SOBOTKA, L.; NOVÁK, F.; VAĕKOVÁ, D. Klinická výživa a metabolická péþe v gastroenterologii a gerontologii. 1. vyd.. Hradec Králové: Nucleus HK, 2006. 145 s. ISBN 80-86225-91-7. STARNOVSKÁ, T.; CHOCENSKÁ, E. Nutriþní terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 39 s. ISBN 80-7262-387-7. SVOBODNÍK, P. Management pro zdravotníky v kostce. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2009. 125 s. ISBN 978-80-7013-498-6. ŠAFRÁNKOVÁ, A.; NEJEDLÁ, M. Interní ošetĜovatelství I. 1. vyd. dotisk. Praha: Grada, 2010. 280 s. ISBN 978-80-247-1148-5. ŠKRLA, P. PĜedevším neublížit: cesta k prevenci pochybení v léþebné a ošetĜovatelské péþi. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4. ŠAFRÁNKOVÁ, A.; NEJEDLÁ, M. Interní ošetĜovatelství II. 1. vyd. dotisk. Praha: Grada, 2010. 212 s. ISBN 978-80-247-1777-7. URBÁNKOVÁ, P.; URBÁNEK, L. a kol. Klinická výživa v souþasné praxi. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2008. 104 s. ISBN 978-80-7013-473-3. VONDRÁýEK, L.; VONDRÁýEK, J. OdpovČdnost pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 30 s. ISBN 80-7262-392-3. VONDRÁýEK, L.; VONDRÁýEK, J. Pochybení a sankce pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 68 s. ISBN 80-247-0705-5. VONDRÁýEK, L.; WIRTHOVÁ, V. Právní minimum pro sestry: pĜíruþka pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 95 s. ISBN 978-80-247-3132-2. WILHELM, Z. a kol. Výživa v onkologii. 2. pĜeprac. a dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2004. 259 s. ISBN 80-7013-410-0. ZADÁK, Z. Výživa v intenzivní péþi. 2. rozš. a aktual. vyd. Praha : Grada, 2008. 542 s. ISBN 97880-247-2844-5. ZADÁK, Z. Klinická výživa a metabolická péþe u tČžce nemocných. 1. vyd. Hradec Králové: Nukleus HK, 2000. 80 s. ISBN 80-86225-02-X. ZACHAROVÁ, E.; HERMANOVÁ, M.; ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie:teorie a praktická cviþení. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 125 s. ISBN 978-80-247-2068-5.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

143

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru KLINICKÁ EMBRYOLOGIE 1 2 3

4 5 6 7 8

144 Cíl specializaþního vzdČlávání ........................................................................................2 144 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání.......................................................2 144 2.1 Základní kmen – specifický pro klinickou embryologii – celkem 24 mČsícĤ............2 145 2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálnČ 24 mČsícĤ ................................3 Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam 146 výkonĤ ..............................................................................................................................4 3.1 Rozsah požadovaných znalostí, dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene .......................................................................................................4 146 3.2 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci specializovaného výcviku v klinické embryologii.......................................5 147 Hodnocení specializaþního vzdČlávání...........................................................................6 148 149 Profil absolventa ..............................................................................................................7 5.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal 149 zpĤsobilost ..................................................................................................................7 150 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................8 150 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ.............................................................................8 151 Programy povinných kurzĤ, stáží, semináĜĤ ................................................................9 151 7.1 Charakteristika vzdČlávacích aktivit...........................................................................9 Seznam doporuþené literatury .....................................................................................14 156

144

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická embryologie je získání zpĤsobilosti osvojením potĜebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti klinické embryologie, umožĖujících samostatnou þinnost na pracovištích, zabývajících se léþbou poruch plodnosti. Za výkon povolání klinického embryologa se považuje samostatné provádČní diagnostiky spermií, oocytĤ a embryí, zpracování spermií pro umČlé oplození, vyhledání oocytĤ, oplození bez mikromanipulace i s její pomocí, kultivace embryí, jejich hodnocení, provedení biopsie pólových tČlísek, blastomer, trofoblastu, výbČr embryí pro transfer. Dále kryokonzervace spermií, oocytĤ a embryí. Zavádí nové metody, vede výkaznictví, podílí se na klinickém výzkumu, podílí se s gynekologem a lékaĜským genetikem na interpretaci analýz. Za výkon povolání klinického embryologa se považuje þinnost podle zákona þ. 296/2008 Sb., o zajištČní jakosti a bezpeþnosti lidských tkání a bunČk urþených k použití u þlovČka a o zmČnČ souvisejících zákonĤ (zákon o lidských tkáních a buĖkách) a Zákon þ. 20/1966 Sb., o péþi o zdraví lidu ve znČní zákona 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buĖkách a souvisejících þinnostech a o zmČnČ nČkterých souvisejících zákonĤ (§ 27d – h), ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru klinická embryologie je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách dle § 26 zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání se uskuteþĖuje pĜi výkonu povolání formou celodenní prĤpravy v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní doby podle ustanovení vyplývajícího ze zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Celková délka specializaþního vzdČlávání je minimálnČ 48 mČsícĤ. 2.1 Základní kmen – specifický pro klinickou embryologii – celkem 24 mČsícĤ Povinná praxe Celková doba

Poþet mČsícĤ

Povinná praxe – probíhá v embryologické laboratoĜi mateĜského pracovištČ

23

Výcvik v mikromanipulaþních dovednostech v tréningové laboratoĜi mikromanipulace

1

Praxe probíhá na pracovištích schválených pro úþely specializaþního vzdČlávání a jejichž laboratorní provozy mají pĜíslušné vybavení a v tréningové laboratoĜi mikromanipulace. Praxe je zaznamenávána a potvrzována v prĤkazu odbornosti.

ČÁSTKA 2

G

145

VĚSTNÍK MZ ČR

Úþast na vzdČlávacích aktivitách Kurzy, semináĜe Povinný kurz Klinická embryologie se základy anatomie a fyziologie pohlavního ústrojí a endokrinního systému.

Poþet dní celkem 8 týdnĤ 10 kreditĤ/týden

Povinný kurz Neodkladná první pomoc.

2 4 kredity

Povinný semináĜ Základy zdravotnické legislativy.

1 2 kreditĤ

Povinný specializaþní kurz Klinická embryologie pĜed atestací.

10 dní 4 kredity

Povinný semináĜ Legislativa v asistované reprodukci.

3 5 kreditĤ

Povinná specializaþní stáž v klinické embryologii na akreditovaném pracovišti.

3 týdny 20 kreditĤ

Povinná specializaþní stáž v mikromanipulaci v tréningové laboratoĜi.

1 týden 10 kreditĤ

Doporuþené jsou další odborné akce poĜádané akreditovanými zaĜízeními, odbornou spoleþností aj. Podmínkou pro ukonþení základního kmene je splnČní všech požadavkĤ stanovených vzdČlávacím programem, vþetnČ úspČšného absolvování povinného kurzu a ovČĜení znalostí písemným testem. 2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálnČ 24 mČsícĤ Postup do specializovaného výcviku je podmínČn splnČním všech požadavkĤ stanovených pro výcvik v rámci základního kmene. Povinná praxe v oboru Celková doba

Praxe v embryologické laboratoĜi

Poþet mČsícĤ 22

Povinná doplĖková praxe Celková doba

Poþet mČsícĤ

Praxe v embryologické laboratoĜi asistované reprodukce na akreditovaném pracovišti

1

Praxe v ambulanci asistované reprodukce na akreditovaném pracovišti

1

146

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

3 Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ 3.1 Rozsah požadovaných znalostí, dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene Cílem spoleþného základu je získat: základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru, teoretické znalosti z obecné, speciální a klinické embryologie, teoretické podklady pro efektivní komunikaci s odborníky reprodukþní medicíny, obecné povČdomí o klinických provozech zdravotnických zaĜízení v oboru gynekologie a porodnictví. Teoretické znalosti

Obecná chemie, anorganická a organická chemie, fyzikální chemie. Fyzikální a chemické principy funkce pĜístrojĤ v laboratoĜi klinické embryologie. Biochemie (s ohledem na biochemii procesu oplození a kultivace in vitro). Anatomie a fyziologie reprodukþního ústrojí þlovČka. Obecná biologie (morfologie buĖky, organely a jejich vlastnosti, kompartmentace metabolických procesĤ, mitóza a meióza, apoptóza a další) se zamČĜením na stavbu a funkci pohlavních bunČk. Embryologie þlovČka se zvláštním zĜetelem na preimplantaþní a þasný postimplantaþní vývoj. Teoretické základy embryologických technik v asistované reprodukci vþetnČ kryobiologie. Molekulární genetika a cytogenetika (nukleové kyseliny, chromosomy, geny, genom, principy genetiky þlovČka a další). Základy imunologie (interakce antigen protilátka, principy bunČþné imunity, principy humorální imunity, komplement, transplantaþní imunologie a další). Mikrobiologie (patogen, patogeneze infekcí, indikace adekvátních diagnostických metod vedoucích k prĤkazu agens, interpretace laboratorních nálezĤ ve vztahu k bezpeþnosti bunČk a tkání in vitro, prevence infekcí). Ochrana veĜejného zdraví (epidemiologie infekþních onemocnČní, nozokomiální nákazy, prevence, vakcinace, povinná hlášení, dezinfekce, sterilizace a další). Základy managementu embryologické laboratoĜe. Statistika v lékaĜských vČdách, principy metrologie. Principy Ĝízení kvality v laboratoĜi a navazujících provozech.

Uchazeþ má dále získat znalosti ze zdravotnické legislativy, organizace a systému zdravotní péþe, základy lékaĜské etiky, psychologie (komunikativní dovednosti), znalosti základní dokumentace oborĤ (chorobopis, zprávy, povinná hlášení, statistiky); znalosti poþítaþové techniky a její využití pro dokumentaci a získávání informací a další.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

147

Absolvování základního kmene je ukonþeno testem ze všech modulĤ a potvrzením o splnČní veškerých požadavkĤ spoleþného základu. Potvrzení o úspČšném absolvování testu a ukonþení základního kmene se zapisuje do prĤkazu odbornosti. 3.2 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci specializovaného výcviku v klinické embryologii Teoretické znalosti

Embryologie: Gamety a jejich stavba a vývoj. Funkce vajíþka a spermie. Proces oplození in vitro a in vivo. Hormonální regulace vývoje vajíþka a spermie. Farmakologické ovlivnČní vývoje gamet. Preimplantaþní vývoj embrya, jeho þasování. Známky úspČšného a neúspČšného vývoje embryí (skórování embryí). Implantace. Komunikace mezi þasným embryem a mateĜským organizmem. Blastogeneze, embryogeneze, vývoj plodu ve druhém a tĜetím trimestru. Vznik dvojþat. Rizika víceþetného tČhotenství. Vývoj a funkce placenty. Embryonální vývoj pohlavních orgánĤ. Vliv prostĜedí na vývoj embrya a plodu. Teratogeneze. Léky v graviditČ. Pregnancy rate, implantation rate. Embryologické techniky asistované reprodukce: Principy svČtelné mikroskopie, fyzikální metody zvýšení kontrastu mikroskopického obrazu. Principy mikromanipulace, typy mikromanipulátorĤ. Vlastnosti mikromanipulaþních nástrojĤ. Kryobiologie. Principy pomalé kryokonzervace a vitrifikace. Principy zpracování ejakulátu, centrifugace a jiné metody dČlení živých bunČk. Principy izolace spermií ze tkánČ varlete. Vlastnosti kultivaþních medií a materiálĤ používaných v laboratoĜi klinické embryologie. PĜístrojová technika v klinické embryologii – principy funkce mikroskopu a jeho seĜízení, ovládání mikroskopických videokamer, principy kryokozervaþních zaĜízení, principy funkce mikromanipulátoru a jeho ovládání. Genetika: základní pojmy (mitosa, meiosa, lyonisace, euchromatin, heterochromatin, mozaicismus, segregace lidských chromosomĤ, klasifikace chromosomových aberací, mechanismy vzniku). Nukleové kyseliny – struktura, vlastnosti, funkce. Genetická informace, gen, genetický kód, replikace, transkripce, translace, regulace genové exprese. Rekombinace. Mechanismy a typy mutací. DNA polymorfismus. Metody DNA diagnostiky. Principy monogenní dČdiþnosti, nejþastČjší onemocnČní. Polygenní a multifaktoriální dČdiþnost. Mitochondriální dČdiþnost. Preimplantaþní diagnostika, amniocentéza, odbČr choria, kordocentéza, screeningové programy (biochemický, ultrazvuk, I. trimestrální kombinovaný, integrovaný, sekvenþní, II. trimestrální), termíny provedení, jejich senzitivita, falešná pozitivita. Mutageneze, genotoxicita. Etická a legislativní problematika asistované reprodukce. Zdravotnická dokumentace: zdravotnické záznamy v asistované reprodukci. Záznam embryologických dat v poþítaþi, systém záznamĤ pro zdravotní pojišĢovny. Bioinformatika.

148

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Praktické dovednosti

SamostatnČ pĜipravit kultivaþní a manipulaþní media pro oplození a pČstování lidských embryí a manipulace s nimi. SamostatnČ kontrolovat a mČĜit parametry kultivaþního prostĜedí pro lidská embrya. Rozpoznat známky mikrobiální kontaminace kultivaþního media. SamostatnČ vyšetĜit fyzikální, chemické a biologické vlastnosti ejakulátu. SamostatnČ vyšetĜit koncentraci, motilitu a morfologii spermií. SamostatnČ obarvit a vyhodnotit nátČr spermií a otisk tkánČ valete. Ovládat metody oplození bez mikromanipulace. Ovládat obecné metody mikromanipulace. Ovládat metodiku intracytoplazmatické injekce spermií. Ovládat metodiku perforace zona pellucida mechanicky a laserem. Ovládat metodiku biopsie pólocytu, blastomery a þásti trofoblastu. Ovládat metodiku hodnocení oplození a vývoje embrya a výbČru embrya vhodného k transferu. Ovládat metodiku zhotovení diagnostického preparátu z pólocytu, blastomery, þásti trofoblastu i celého embrya. Ovládat techniku transferu embrya. Ovládat skórování embryí. Dovést vþas analyzovat pĜíþiny neúspČchĤ v oplození a rĤstu embryí, nalézt vztah mezi implantation rate a použitými metodami asistované reprodukce.

4 Hodnocení specializaþního vzdČlávání a)

PrĤbČžné hodnocení školitelem: školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání, provádí pravidelnČ v šestimČsíþních intervalech záznam o absolvované praxi (konkrétních þinnostech na pracovišti) v prĤkazu odbornosti. Záznamy o ukonþení základního kmene se provádí v prĤkazu odbornosti.

b)

PĜedpoklad pĜístupu k atestaþní zkoušce:

c)

absolvování povinné praxe a její zhodnocení v prĤkazu odbornosti, absolvování povinných vzdČlávacích akcí – záznam v prĤkazu odbornosti, pĜedložení seznamu výkonĤ potvrzené školitelem (logbook), pĜedložení písemné práce, získání minimálnČ 70 kreditĤ za celou dobu specializaþního vzdČlávání.

Vlastní atestaþní zkouška – probíhá dle § 6 – § 7 vyhlášky þ. 189/2009 Sb. þást praktická samostatná analýza spermiogramu, samostatné provedení oplození bez mikromanipulace, samostatné provedení izolace spermií z ejakulátu, samostatné provedení ICSI, samostatné provedení kryokonzervace spermií, samostatné provedení kryokonzervace oocytĤ a embryí, samostatné otevĜení zony laserem, samostatné otevĜení zony mechanicky, samostatné provedení biopsie pólocytu, blastomery nebo þásti trofoblastu,

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

149

samostatné vyhodnocení kvality embryí, samostatná pĜíprava embryí k transferu. þást teoretická 3 odborné otázky z oblasti obecné embryologie nebo genetiky, speciální a klinické embryologie.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická embryologie bude schopen provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní þinnost v oboru. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s vyhláškou þ. 424/2004 Sb., kterou se stanoví þinnosti zdravotnických pracovníkĤ a jiných odborných pracovníkĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen vyhláška þ. 424/2004 Sb.), zabezpeþovat níže uvedené þinnosti v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené uvedenou vyhláškou. 5.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal zpĤsobilost Odborný pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Klinická embryologie získává specializovanou zpĤsobilost k výkonu odborné þinnosti a je oprávnČn vykonávat þinnosti, které jsou uvedeny v § 121 a § 124 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, a dále:

je schopen samostatnČ vyhodnotit spermiogram vþetnČ vyhodnocení morfologie spermií na barveném nátČru, je schopen pĜipravit ejakulát pro specializovaná vyšetĜení (mikrobiologické, cytogenetické), je schopen izolovat spermie z ejakulátu pro metody asistované reprodukce, je schopen izolovat spermie z tČlních tekutin, je schopen izolovat spermie z tkánČ varlete, je schopen pĜipravit a provést oplození bez mikromanipulace, je schopen provést oplození lidského vajíþka pomocí intracytoplazmatické injekce spermie, je schopen provést kryokonzervaci spermií, je schopen provést kryokonzervací oocytĤ a embryí pomalou metodou i vitrifikací, je schopen provést biopsii embrya, je schopen posoudit oplození, vývoj embrya a jeho vhodnost k transferu, je schopen vyhodnotit úspČšnost práce laboratoĜe klinické embryologie, sleduje rychlý vývoj metodik klinické embryologie a uvádí je dle možnosti postupnČ do praxe. ěídí þinnost laboratoĜe, vede výkaznictví provedených výkonĤ asistované reprodukce, podílí se s odborníkem v reprodukþní medicínČ na

150

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

klinickém zhodnocení provedených analýz, podílí se na klinickém výzkumu a zavádČní nových metod, je zodpovČdný za provádČní národních a mezinárodních kontrol kvality vyšetĜení a auditĤ podle typu a zamČĜení pracovištČ.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x OsvČdþení k výkonu nelékaĜského zdravotnického povolání bez odborného x x


x x

Materiální a technické vybavení Organizaþní a provozní požadavky

dohledu. Specializovaná zpĤsobilost v pĜíslušném oboru. Školitelem mĤže být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Výjimku tvoĜí školitelé vzdČlávacích programĤ, které byly novČ koncipovány nebo nebyly dosud realizovány a školitelé tedy nemohli získat specializovanou zpĤsobilost. Pro výkon þinnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem a být držiteli certifikátu ESHRE Senior Clinical Embryologist. Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.

x Personálního a pĜístrojové vybavení pracovištČ dle vyhlášky þ. 472/2009 Sb.,

seznam zdravotních výkonĤ s bodovými hodnotami. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení).


ČÁSTKA 2

G

151

VĚSTNÍK MZ ČR




7 Programy povinných kurzĤ, stáží, semináĜĤ 7.1 Charakteristika vzdČlávacích aktivit 7.1.1

Program kurzu Neodkladná první pomoc

PĜedmČt


Zahájení, ĜetČz pĜežití a jeho þlánky; Úloha ZZS v ýR, jejich organizace; Základní životní funkce; BezprostĜední ohrožení života – pĜíþiny, výskyt a pĜíznaky.

1

Náhlá zástava krevního obČhu, výskyt, diagnóza, základní a rozšíĜená neodkladná resuscitace /NR/ Automatizovaná externí defibrilace: - historie vzniku NR, - definice, - zásady a ukonþení NR, - terapeutické postupy.

2

BezvČdomí, mdloba, kĜeþe.

1

Dušnost – kardiálního, nekardiálního pĤvodu.

1

Úrazy: krvácení a jeho stavČní, zlomeniny, šok, luxace, termická traumata, úrazy elektrickou energií.

1

Zvláštnosti urgentních stavĤ u dČtí.

1

Integrovaný záchranný systém a krizová logistika.

1

Praktická výuka.

4

OvČĜení znalostí testem. Celkem

12

152

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Personální a technické zabezpeþení Personální zabezpeþení x LékaĜi se specializovanou zpĤsobilostí nebo zvláštní odbornou zpĤsobilostí v oboru urgentní

medicína a praxí nejménČ 5 let v oboru, pĜípadnČ se specializovanou zpĤsobilostí ve vyuþované problematice. x Garant kurzu má nejvyšší vzdČlání v oboru a nejménČ 10 let praxe výkonu povolání lékaĜe v oboru specializace. x Úþastníci kurzu obdrží souþasnČ s pozvánkou do kurzu na CD uþební texty LékaĜská první pomoc k seznámení s tématy, což umožní ve stanovené dobČ probrat tak rozsáhlou a nároþnou problematiku. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením. x Uþebna pro praktickou výuku s vybavením: manekýn (dospČlý, dČtský a novorozenec)

umožĖující praktický nácvik základní i rozšíĜené neodkladné resuscitace se simultánním záznamem sledovaných vitálních funkcí (zejména respiraþních a obČhových) k objektivizaci úþinnosti provádČné resuscitace a možností uložení sledovaných dat do PC a závČreþné vyhodnocení. x Model musí umožnit nácvik: - zajištČní prĤchodnosti dýchacích cest pomocí vzduchovodĤ, Combi-tubusu, laryngeálního tubusu, laryngeální masky (vþetnČ intubaþní) a rĤznými technikami tracheální intubace, - umČlé plicní ventilace z plic do plic ústy, pĜes masku, ruþním dýchacím pĜístrojem/ transportním ventilátorem, - nácvik intubace dČtí/novorozencĤ a umČlou plicní ventilaci, - zajištČní prĤchodnosti dýchacích cest koniopunkcí, minitracheotomií (krikotomií), - punkci pneumotoraxu, - zajištČní vstupu do krevního ĜeþištČ – punkci a kanylaci periferní žíly, centrální žíly (subclavia, jugularis int.), v. femoralis a rĤzné techniky intraoseálního pĜístupu, - diagnostiky simulovaných poruch rytmu na kardioskopu a volbu farmako- a elektroimpulzoterapie. x Poþítaþová uþebna pro závČreþné testování znalostí. Pro objektivní hodnocení je nezbytné

pracovat alespoĖ s ovČĜeným kvazistandardizovaným testem.

ČÁSTKA 2

G

7.1.2

153

VĚSTNÍK MZ ČR

Program semináĜe Základy zdravotnické legislativy

PĜedmČt Organizace a Ĝízení zdravotnictví, financování zdravotní péþe.

Minimální poþet hodin 2

Systém právních pĜedpisĤ ve zdravotnictví. Postavení a kompetence MZ a krajĤ. Systém všeobecného zdravotního pojištČní. Orgány a zaĜízení ochrany veĜejného zdraví. Druhy, formy a právní postavení zdravotnických zaĜízení.

4

Postavení a kompetence komor. Zdravotnická dokumentace, ochrana dat. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. Etika zdravotnického povolání, základní kategorie etiky, principy a aplikace etiky ve zdravotnictví, vztah etiky a práva.

2

Celkem

8

Personální a technické zabezpeþení Personální zabezpeþení x LektoĜi se znalostí zdravotnického práva a veĜejného zdravotnictví, zejména osoby s právnickým

vzdČláním a profesní zkušeností v oblasti zdravotnického práva v délce alespoĖ 5 let. x Souþástí lektorského týmu mohou být i další osoby, zejména osoby, které mají praxi v oblasti Ĝízení ve zdravotnictví nejménČ 5 let, dále studovali management, aĢ již na vysoké škole nebo v MBA programu, popĜípadČ obdobných oborĤ vysokých škol þi celoživotního vzdČlávání. x LektoĜi z Ĝad pracovníkĤ SÚKL povČĜených inspekcemi ve tkáĖových zaĜízeních.

Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením; poskytnutí studijních textĤ Základy

zdravotnické legislativy, event. jiné.

ȱ 7.1.3 Program semináĜe Legislativa v asistované reprodukci PĜedmČt


Zákon þ. 296/2008 Sb., o zajištČní jakosti a bezpeþnosti lidských tkání a bunČk urþených k použití u þlovČka a o zmČnČ souvisejících zákonĤ (zákon o lidských tkáních a buĖkách) a navazující pĜedpisy.

10

Zákon þ. 20/1966 Sb., o péþi o zdraví lidu ve znČní zákona 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buĖkách a souvisejících þinnostech a o zmČnČ nČkterých souvisejících zákonĤ.

2

Etika práce se zárodeþnými buĖkami, vztah etiky a práva.

6

Celkem

18

154

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Personální a technické zabezpeþení Personální zabezpeþení x LektoĜi se znalostí zdravotnického práva a etiky, zejména osoby s právnickým vzdČláním a

profesní zkušeností v oblasti zdravotnického práva v délce alespoĖ 5 let. x Souþástí lektorského týmu mohou být i další osoby, zejména osoby, které mají praxi v oblasti

Ĝízení ve zdravotnictví nejménČ 5 let, dále studovali management, aĢ již na vysoké škole nebo v MBA programu, popĜípadČ obdobných oborĤ vysokých škol þi celoživotního vzdČlávání. x LektoĜi z Ĝad pracovníkĤ SÚKL povČĜených inspekcemi ve tkáĖových zaĜízeních. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením; poskytnutí textĤ zákonĤ, event. jiné.

7.1.4 Specializaþní kurz v klinické embryologii – 2 dny (16 hod.). Minimální poþet hodin

PĜedmČt Gamety a proces oplození in vitro a in vivo.

1

Hormonální regulace vývoje vajíþka a spermie. Farmakologické ovlivnČní vývoje gamet.

1

Preimplantaþní vývoj embrya, jeho þasování. Známky úspČšného a neúspČšného vývoje embryí (skórování embryí). Pregnancy rate, implantation rate.

2

Implantace. Komunikace mezi þasným embryem a mateĜským organizmem.

1

Blastogeneze, embryogeneze, vývoj plodu ve druhém a tĜetím trimestru.

1

Vznik dvojþat. Rizika víceþetného tČhotenství. Vývoj a funkce placenty.

1

Embryonální vývoj pohlavních orgánĤ.

1

PĜístrojová technika v klinické embryologii.

1

Základní genetické poznatky.

1

Nukleové kyseliny, metody DNA diagnostiky.

1

Principy monogenní dČdiþnosti, nejþastČjší onemocnČní. multifaktoriální dČdiþnost. Mitochondriální dČdiþnost.

Polygenní

a

1

Preimplantaþní diagnostika.

1

Prenatální diagnostika.

1

Vliv prostĜedí na vývoj embrya a plodu. Mutageneze, genotoxicita, teratogeneze. Léky v graviditČ.

1

Etická problematika asistované reprodukce.

1

Celkem

16

ČÁSTKA 2

G

155

VĚSTNÍK MZ ČR

Personální a technické zabezpeþení Personální zabezpeþení x LektoĜi se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Klinická embryologie (atestace) a praxí nejménČ

6 let v oboru. V poþáteþním období se specializovaná zpĤsobilost nahradí certifikátem ESHRE Senior Clinical Embryologist. x Garant kurzu má nejvyšší vzdČlání v oboru a nejménČ 15 let praxe v oboru. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením, poskytnutí studijních materiálĤ.

7.1.5 Specializaþní stáž na akreditovaném pracovišti v klinické embryologii – 1 týden (33 hod.) PĜedmČt


Mikromanipulaþní techniky oplození.

5

Techniky pomalé kryokonzervace.

3

Techniky vitrifikace.

3

Techniky biopsie pólocytĤ, blastomer a trofoblastu.

3

Skórování embryí.

2

Hodnocení barveného nátČru spermií.

2

Elektronická dokumentace cyklu asistované reprodukce.

1

Hospitace v laboratoĜích. Pronatal s.r.o.

2

ÚBLG 2. LF Motol – molekulárnČ genetické a cytogenetické lab.,

4

– reprodukþní genetiky a andrologie.

4

GENPROGRESS s.r.o. Celkem

4 33

Personální a technické zabezpeþení Personální zabezpeþení x LektoĜi se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Klinická embryologie, LékaĜská genetika, Klinická

genetika (atestace, nebo zpoþátku certifikát ESHRE Senior Clinical Embryologist) a praxí nejménČ 5 let v oboru. x Garant kurzu má nejvyšší vzdČlání v oboru a nejménČ 10 let praxe v oboru. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením, tréningové laboratoĜi zĜízené ARE a další

akreditované domácí nebo zahraniþní laboratoĜe, poskytnutí studijních materiálĤ.

156

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

8 Seznam doporuþené literatury Doporuþená literatura ýIHÁK R: Anatomie 2. Grada, 2002. GANONG WF: PĜehled lékaĜské fyziologie. Nakladatelství a vydavatelství H&H, 2006. TRÁVNÍK P, ýECH S: Základy obecné a speciální embryologie pro klinické embryology. YBUX, 2010. TRÁVNÍK P, HLINKA D, ŽÁKOVÁ J, ORÁýOVÁ E: Metody asistované reprodukce pro klinické embryology. YBUX, 2010. SNUSTAD DP, SIMMONS MJ: Genetika. Masarykova univerzita, 2009.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

157

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru ALERGOLOGIE A KLINICKÁ IMUNOLOGIE 1 2

3

4 5 6 7 8

Cíl specializaþního vzdČlávání ..........................................................................................2 158 158 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání.........................................................2 2.1 Základní kmen – pro klinické laboratorní obory – klinická biochemie, 158 alergologie a klinická imunologie a nukleární medicína – celkem 24 mČsícĤ ..........2 159 2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálnČ 24 mČsícĤ................................3 Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ ................................................................................................................................4 160 3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ 160 prokazatelných na konci základního kmene ..............................................................4 3.2 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných 161 na konci specializovaného výcviku v alergologii a klinické imunologii ..................5 163 Hodnocení specializaþního vzdČlávání.............................................................................7 164 Profil absolventa ................................................................................................................8 5.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal 164 zpĤsobilost .................................................................................................................8 165 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ...................................................9 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................10 165 Programy povinných kurzĤ, stáží, semináĜĤ ................................................................11 166 166 7.1 Charakteristika vzdČlávacích aktivit ........................................................................11 169 Seznam doporuþené literatury .......................................................................................14

158

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Alergologie a klinická imunologie je získání specializované zpĤsobilosti osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené vyhláškou þ. 424/2004 Sb., kterou se stanoví þinnosti zdravotnických pracovníkĤ a jiných odborných pracovníkĤ, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen vyhláška þ. 424/2004 Sb.).

2 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Alergologie a klinická imunologie je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání Odborného pracovníka v laboratorních metodách a v pĜípravČ léþivých pĜípravkĤ dle § 26 zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). a) Specializaþní vzdČlávání se uskuteþĖuje pĜi výkonu povolání formou celodenní prĤpravy v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní doby podle ustanovení vyplývajícího ze zákona þ. 96/2004 Sb. a zákoníku práce, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ b) externí prĤpravy, která se liší od celodenní prĤpravy tak, že doba urþená na praktické zdravotnické þinnosti mĤže být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní prĤpravu. ÚroveĖ této prĤpravy nesmí být nižší než u celodenní prĤpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí prĤpravy, která nemĤže být kratší než u celodenní prĤpravy, odpovídá akreditované zaĜízení. Celková délka specializaþního vzdČlávání je minimálnČ 48 mČsícĤ dle délky praxe v pĜíbuzných laboratorních oborech, z toho: 2.1 Základní kmen – pro klinické laboratorní obory – klinická biochemie, alergologie a klinická imunologie a nukleární medicína – celkem 24 mČsícĤ Povinná praxe Celková doba

Poþet mČsícĤ

úvodní povinná praxe – probíhá v klinické laboratoĜi oboru, do nČjž je uchazeþ zaĜazen

6

praxe v klinických laboratorních oborech – probíhá v laboratoĜích biochemických, imunologických, nukleární medicíny, hematologických a transfuzní služby, mikrobiologických, toxikologických, genetických, cytologických, patologicko-anatomických a dalších

18

z toho 14 mČsícĤ praxe v

klinické biochemii

5

hematologii a transfúzní službČ

3

ČÁSTKA 2

G

159

VĚSTNÍK MZ ČR

laboratoĜích všech uvedených oborĤ

mikrobiologii

2

imunologii

2

nukleární medicínČ

1

Zbývající praxi lze absolvovat jako volitelnou v jakémkoliv klinickém laboratorním oboru podle možností a odborného zamČĜení uchazeþe. Praxe probíhá na pracovištích schválených pro úþely specializaþního vzdČlávání a jejichž laboratorní provozy mají pĜíslušné vybavení. Praxe, vþetnČ þinností na všech pracovištích, je zaznamenávána a potvrzována v logbooku. Úþast na vzdČlávacích aktivitách Kurzy, semináĜe Povinný modulárnČ uspoĜádaný kurz Základy klinických laboratorních oborĤ.

Poþet dní/ kreditĤ 8 týdnĤ/ 10 kreditĤ/týden


2/ 4 kredity


1/ 2 kredity

Absolvování kurzu Neodkladná první pomoc a semináĜe Základy zdravotnické legislativy není podmínkou pro ukonþení základního kmene, lze absolvovat i bČhem specializovaného výcviku. Podmínkou pro ukonþení základního kmene je splnČní všech požadavkĤ stanovených vzdČlávacím programem, vþetnČ úspČšného absolvování povinného kurzu a ovČĜení znalostí písemným testem. 2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálnČ 24 mČsícĤ Postup do specializovaného výcviku je podmínČn splnČním všech požadavkĤ stanovených pro výcvik v rámci základního kmene. Povinná praxe Celková doba praxe v laboratoĜi lékaĜské imunologie

z toho

Poþet mČsícĤ 24 mČsícĤ

v laboratoĜi akreditovaného pracovištČ s klinickou i laboratorní složkou (splĖující definici laboratoĜe alergologie a klinické imunologie uvedené v pĜíloze koncepce oboru alergologie a klinická imunologie – viz www.csaki.cz – a doporuþené výborem ýSAKI). min. 6 mČsícĤ probíhá-li celá povinná praxe na domácím akreditovaném pracovišti – nutno absolvovat 2 týdny stáž v jiné akreditované laboratoĜi

Doporuþená doplĖková praxe

160

VĚSTNÍK MZ ČR

PracovištČ praxe dle vlastní volby na laboratorních pracovištích s odlišným odborným zamČĜením než je zamČĜení vlastního pracovištČ, napĜ. v laboratoĜích molekulární biologie, genetických, mikrobiologických, která vhodnČ doplní praxi v laboratorních oborech a stáže na klinických pracovištích podle zadání logbooku

G

ČÁSTKA 2

Délka trvání

neurþena

Úþast na vzdČlávacích aktivitách Kurzy, semináĜe

Poþet dní/ kreditĤ

povinný specializaþní kurz v alergologii a klinické imunologii I a II

min. 2 týdny/ 20 kreditĤ

povinné metodické kurzy v laboratorní imunologii

min. 1 týden/ 10 kreditĤ

doporuþené jsou další odborné akce poĜádané ýSAKI, IPVZ, ýLS JEP, ýLK aj.

3 Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) v rámci celé odborné praxe. Seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene Cílem spoleþného základu je získat:

základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru, teoretické znalosti spoleþné klinickým laboratorním oborĤm, teoretické podklady pro efektivní komunikaci s odborníky ostatních laboratorních oborĤ, obecné povČdomí o klinických a laboratorních provozech zdravotnických zaĜízení.


Obecná biologie (morfologie buĖky, organely a jejich vlastnosti, kompartmentace metabolických procesĤ, dČlení buĖky, apoptóza a další); obecná chemie, anorganická a organická chemie, fyzikální chemie, metody instrumentální analýzy; imunologie (interakce antigen protilátka, principy bunČþné imunity, principy humorální imunity, komplement, transplantaþní imunologie a další); biochemie (s ohledem na biochemii a metabolismus þlovČka);

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

161

mikrobiologie (patogen, patogeneze infekcí, indikace adekvátních diagnostických metod vedoucích k prĤkazu agens, interpretace laboratorních nálezĤ ve vztahu ke klinickému projevu infekcí, antibiotická politika, prevence infekcí a antibiotické rezistence); hematologie (kmenové buĖky, morfologie a význam krevních bunČk, principy koagulace, základy krevní transfúze); genetika (nukleové kyseliny, chromosomy, geny, genom, principy genetiky þlovČka, cytogenetika, molekulární genetika a další); toxikologie (toxiny, biotransformace, otravy organickými a anorganickými jedy, zneužívané látky); radioaktivita, izotopy významné pro klinické laboratoĜe, principy detekce záĜení, principy práce s otevĜenými záĜiþi a bezpeþnost práce; vybrané okruhy z biologie a fyziologie související s hlavními laboratorními obory; ochrana veĜejného zdraví (epidemiologie infekþních onemocnČní, nozokomiální nákazy, prevence, vakcinace, povinná hlášení, dezinfekce, sterilizace a další); základy managementu klinické laboratoĜe; statistika v lékaĜských vČdách, principy metrologie, principy Ĝízení kvality.

Uchazeþ má dále získat znalosti ze zdravotnické legislativy, organizace a systému zdravotní péþe, základy lékaĜské etiky, psychologie (komunikativní dovednosti), znalosti základní dokumentace oborĤ (chorobopis, zprávy, povinná hlášení, statistiky); znalosti poþítaþové techniky a její využití pro dokumentaci a získávání informací a další. Absolvování spoleþného základu je ukonþeno testem ze všech modulĤ a potvrzením o splnČní veškerých požadavkĤ spoleþného základu. Potvrzení o úspČšném absolvování testu a ukonþení spoleþného základu se zapisuje do prĤkazu odbornosti. 3.2 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci specializovaného výcviku v alergologii a klinické imunologii Teoretické znalosti:

Obecná a klinická imunologie

Strukturální charakteristika imunitního systému (funkce imunitního systému, buĖky imunitního systému, primární, sekundární lymfoidní orgány), fylogeneze a ontogeneze imunity, hlavní histokompatibilní systém – fyziologická úloha, imunitní odpovČć (antigen, imunogen, genetická podstata imunologické specifiþnosti); bunČþné a molekulární základy imunologické reakce, polarizace imunitní odpovČdi, efektorové a regulaþní mechanismy imunitních reakcí; vrozená imunita (fagocytóza, komplementový systém, reaktanty akutní fáze, zánČt);

162

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

regulace imunity (genetika, regulaþní molekuly – ligand-receptorové interakce, cytokiny, chemokiny, adhezní molekuly, atd.); základní typy imunitních mechanismĤ poškozujících organismus (typy pĜecitlivČlosti), imunodeficity, autoimunita, alergie); antiinfekþní imunita (mechanismy obrany pĜi infekþních procesech poškozující dĤsledky imunitních reakcí, aktivní a pasivní imunizace); protinádorová imunita (biologie nádorového bujení, mechanismy protinádorové imunity, imunologický dozor, nádorové antigeny); transplantaþní imunologie (histokompatibilita, odvržení štČpu, imunologická tolerance); zevní prostĜedí a imunita, imunotoxikologie.

PĜedpokládá se základní orientace v klinické problematice oboru alergologie a klinická imunologie, znalost terminologie, vþetnČ orientaþní znalosti v problematice imunomodulace a imunoprofylaxe. Laboratorní imunologie

Principy metod humorální imunity založených na principu interakce antigen l protilátka, resp. ligand l vazebný reagent. Metody klasické sérologie (aglutinace pĜímá a pasivní, Coombsovy reakce, KFR, precipitace). Imunoprecipitaþní techniky vþetnČ turbidimetrie/nefelometrie, radiální imunodifĤze, imunoelektroforézy, apod. Metody imunoanalýzy (reakce s následnou detekcí vþetnČ imunoblotu/imunodotu). Principy metod na prĤkaz a stanovení imunitních komplexĤ. Principy metod pro analýzu komplementového systému (stanovení aktivity a jednotlivých složek a regulaþních faktorĤ komplementového systému). Metody pro prĤkaz autoprotilátek (nepĜímá imunofluorescence, imunoenzymatické metody apod.). Principy metod bunČþné imunity - stanovení subpopulací lymfocytĤ metodami prĤtokové cytometrie; - stanovení funkþní aktivity lymfocytĤ testem transformace lymfocytĤ a metodami prokazujícími produkci cytokinĤ, imunoglobulinĤ a jiných faktorĤpo stimulaci in vitro; - funkþní testy fagocytózy in vitro (ingesce, chemotaxe, testy na metabolické vzplanutí, baktericidie); - cytotoxické testy; - bunČþné testy v alergologii (aktivace basofilĤ, testy produkce histaminu po stimulaci alergeny, CAST test). Využití metod molekulární biologie v imunologii (PCR a ostatní amplifikaþní techniky).

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

163

Principy metod pro prĤkaz histokompatibility (HLA systém). Principy imunohistologických a imunocytologických technik. Multiplexová analýza a microarraye (expresní profily). Vyhodnocovací metody (metody vyhodnocování výsledkĤ – lineární a nelineární regrese – logit-log funkce – spline funkce – 4PL – 5PL, metody mnohorozmČrné analýzy-shlukovací a diskriminaþní metody, programy pro vyhodnocení výsledkĤ a zpracování parametrĤ QC – popis použití v praxi). MČĜící technika (principy detekce, mČĜící technika pro mČĜení absorbance, mČĜící technika pro mČĜení luminiscence, mČĜící technika pro mČĜení fluorescence, vþetnČ prĤtokového cytometru, mČĜící technika pro mČĜení záĜení beta a gama). Automatizované imunoanalytické systémy pro neizotopové i izotopové techniky (pĜehled a popis uspoĜádání). Preanalytická fáze (pĜíprava pacienta, technika odbČru, konzervace vzorkĤ, identifikace, transport, skladování, interferenþní vlivy). ěízení jakosti (teoretické základy – pĜesnost – správnost - referenþní metody – analytická specifiþnost a citlivost – cross reaktivita, lokální kontrola kvality – systém externího posuzování jakosti). Správná laboratorní práce (teoretické základy a zpĤsob praktické aplikace, národní þíselník laboratorních položek – struktura a obsah dokumentĤ SOP – pĜíruþka jakosti - pĜíprava laboratoĜe k akreditaci). Klinický význam laboratorních vyšetĜení provádČných v imunoanalytických laboratoĜích (interpretace výsledkĤ stanovení v dané klinické problematice – atopie, imunodeficity, autoimunita, imunopatologie, infekce atd., spolupráce laboratoĜe s klinickými pracovišti – postanalytická fáze). Základní znalosti prevence laboratorních infekcí, zásady práce s tkáĖovými kulturami, radioizotopy.

Praktické dovednosti:

Praktické zvládnutí výše uvedených technik dle logbooku.

4 Hodnocení specializaþního vzdČlávání a)

PrĤbČžné hodnocení školitelem školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání, provádí pravidelnČ v šestimČsíþních intervalech záznam o absolvované praxi (konkrétních þinnostech na pracovišti) v prĤkazu odbornosti a logbooku. Záznamy o ukonþení základního kmene se provádí v prĤkazu odbornosti.

b)

PĜedpoklad pĜístupu k atestaþní zkoušce: absolvování povinné praxe a její zhodnocení v logbooku a prĤkazu odbornosti, absolvování povinných vzdČlávacích akcí – záznam v prĤkazu odbornosti,

164

VĚSTNÍK MZ ČR

c)

G

ČÁSTKA 2

pĜedložení seznamu výkonĤ v logbooku potvrzené školitelem, pĜedložení písemné práce, získání minimálnČ 25 kreditĤ za celou dobu specializaþního vzdČlávání.

Vlastní atestaþní zkouška – probíhá dle § 6 – § 7 vyhlášky þ. 189/2009 Sb. þást teoretická – 3 odborné otázky: - þást obecná – základy imunologie, - þást metodologická – metody a pĜístrojová technika používané v oboru, principy statistických metod a managementu, - obhajoba písemné práce na zadané téma. þást praktická – vyhodnocení indikace laboratorních vyšetĜení a jejich výsledkĤ u klinického pĜípadu reálného þi simulovaného.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Alergologie a klinická imunologie bude schopen provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratornČ diagnostickou péþi v oboru alergologie a klinická imunologie. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s vyhláškou þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, zabezpeþovat níže uvedené þinnosti v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené uvedenou vyhláškou. 5.1 Charakteristika þinností, pro vzdČlávání získal zpĤsobilost

které

absolvent

specializaþního

Klinický bioanalytik se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Alergologie a klinická imunologie získává specializovanou zpĤsobilost k výkonu odborné analytické þinnosti a je oprávnČn vykonávat þinnosti, které jsou uvedeny v § 121 a § 124 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ: a)

bez odborného dohledu a bez indikace vytváĜí systém identifikace vzorkĤ zaslaných k vyšetĜení, jejich uchovávání, dokumentace a archivace výsledkĤ vyšetĜení, kontroluje pĜístrojovou techniku stanovenou k provádČní laboratorních vyšetĜení, vyhodnocuje pĜípady selhání zdravotnické techniky a zajišĢuje jejich prevenci, zajišĢuje programy interní a mezilaboratorní kontroly jakosti, interpretuje a aplikuje jejich výsledky do laboratorní praxe, podílí se na tvorbČ a udržování Ĝízené dokumentace v laboratoĜi, Ĝídí zavádČní a dodržování obecných pravidel bezpeþnosti práce v laboratoĜi a dodržování provozního Ĝádu laboratoĜe, identifikuje þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, provádí výzkum, vytváĜí podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumu do klinické praxe na vlastním pracovišti i v rámci oboru,

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

b)

165

pĜipravuje standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, vede specializaþní vzdČlávání v oboru své specializace, zajišĢuje správné uchovávání, pĜípadnČ konzervaci vzorkĤ urþených k vyšetĜení, kontroluje pĜístrojovou techniku stanovenou k provádČní laboratorních vyšetĜení, vyjma úkonĤ vyhrazených osobám se zvláštní odbornou zpĤsobilostí vymezenou zvláštními právními pĜedpisy a zajišĢuje jejich dokumentaci, poĜizuje a dokumentuje data o referenþních materiálech, kalibraþních funkcích, kontrolních analýzách a diagnostických reagenciích, dĤslednČ aplikuje pravidla metrologie a chemometrie, doporuþuje vhodné postupy odbČru, transportu a uchovávání biologického materiálu pro ostatní zdravotnické pracovníky, uvádí nové laboratorní metody a diagnostické postupy a provádí jejich validaci, poskytuje podklady pro konzultaþní a konziliární þinnost; bez odborného dohledu a bez indikace pĜipravuje technologické postupy a standardní operaþní postupy pro oblast autogenních vakcín a Ĝeší problémy pĜi jejich pĜípravČ;

bez odborného dohledu na základČ indikace lékaĜe volí vhodné laboratorní metody, vþetnČ pĜípadného rozšíĜení indikace lékaĜe a interpretaci výsledkĤ laboratorních vyšetĜení a dat v diagnostické, monitorovací, léþebné a preventivní þinnosti, provádí specializované laboratorní diagnostické postupy provádí odbČr žilní nebo kapilární krve a neinvazivní odbČry biologického materiálu pro imunologická vyšetĜení, zajišĢuje, že postup pĜípravy a kontroly perorálních, injekþních a nazálních autogenních vakcín zaruþuje jakost, úþinnost a bezpeþnost tČchto pĜípravkĤ, provádí rutinní mikrobiologické kultivaþní vyšetĜení za úþelem identifikace bakteriálních kmenĤ, pĜipravuje individuální nebo kombinované humánní autogenní vakcíny.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ.

166

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

7 Programy povinných kurzĤ, stáží, semináĜĤ 7.1

Charakteristika vzdČlávacích aktivit

7.1.1

Program kurzu Neodkladná první pomoc Minimální poþet hodin

PĜedmČt Zahájení, ĜetČz pĜežití a jeho þlánky; Úloha ZZS v ýR, jejich organizace; Základní životní funkce; BezprostĜední ohrožení života – pĜíþiny, výskyt a pĜíznaky.

1

Náhlá zástava krevního obČhu, výskyt, diagnóza, základní a rozšíĜená neodkladná resuscitace /NR/ Automatizovaná externí defibrilace: - historie vzniku NR, - definice, - zásady a ukonþení NR, - terapeutické postupy.

2


1


1

Úrazy: -

krvácení a jeho stavČní, zlomeniny, šok, luxace, termická traumata, úrazy elektrickou energií.

1


1


1

Praktická výuka.

4


12

Personální a technické zabezpeþení Personální zabezpeþení x LékaĜi se specializovanou zpĤsobilostí nebo zvláštní odbornou zpĤsobilostí v oboru urgentní

medicína a praxí nejménČ 5 let v oboru, pĜípadnČ se specializovanou zpĤsobilostí ve vyuþované problematice. x Garant kurzu má nejvyšší vzdČlání v oboru a nejménČ 10 let praxe výkonu povolání lékaĜe v oboru specializace. x Úþastníci kurzu obdrží souþasnČ s pozvánkou do kurzu na CD uþební texty LékaĜská první pomoc k seznámení s tématy, což umožní ve stanovené dobČ probrat tak rozsáhlou a nároþnou problematiku.

ČÁSTKA 2

G

167

VĚSTNÍK MZ ČR

Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením. x Uþebna pro praktickou výuku s vybavením: manekýn (dospČlý, dČtský a novorozenec)

umožĖující praktický nácvik základní i rozšíĜené neodkladné resuscitace se simultánním záznamem sledovaných vitálních funkcí (zejména respiraþních a obČhových) k objektivizaci úþinnosti provádČné resuscitace a možností uložení sledovaných dat do PC a závČreþné vyhodnocení. x Model musí umožnit nácvik: - zajištČní prĤchodnosti dýchacích cest pomocí vzduchovodĤ, Combi-tubusu, laryngeálního tubusu, laryngeální masky (vþetnČ intubaþní) a rĤznými technikami tracheální intubace, - umČlé plicní ventilace z plic do plic ústy, pĜes masku, ruþním dýchacím pĜístrojem/ transportním ventilátorem, - nácvik intubace dČtí/novorozencĤ a umČlou plicní ventilaci, - zajištČní prĤchodnosti dýchacích cest koniopunkcí, minitracheotomií (krikotomií), - punkci pneumotoraxu, - zajištČní vstupu do krevního ĜeþištČ – punkci a kanylaci periferní žíly, centrální žíly (subclavia, jugularis int.), v. femoralis a rĤzné techniky intraoseálního pĜístupu, - diagnostiky simulovaných poruch rytmu na kardioskopu a volbu farmakoa elektroimpulzoterapie. x Poþítaþová uþebna pro závČreþné testování znalostí. Pro objektivní hodnocení je nezbytné pracovat alespoĖ s ovČĜeným kvazistandardizovaným testem. 7.1.2





4


2

Celkem

8

168

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2


vzdČláním a profesní zkušeností v oblasti zdravotnického práva v délce alespoĖ 5 let. x Souþástí lektorského týmu mohou být i další osoby, zejména osoby, které mají praxi v oblasti Ĝízení ve zdravotnictví nejménČ 5 let, dále studovali management, aĢ již na vysoké škole nebo v MBA programu, popĜípadČ obdobných oborĤ vysokých škol þi celoživotního vzdČlávání. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením; poskytnutí studijních textĤ Základy

zdravotnické legislativy, event. jiné. 7.1.3

Program specializaþních kurzĤ

PĜedmČt


Povinný specializaþní kurz v alergologii a klinické imunologii I BuĖky a orgány imunitního systému. Regulace imunity. Imunopatologické reakce. Imunodeficity. Klasická serologie a imunoprecipitaþní techniky. Imunoanalýza. VyšetĜení autoprotilátek. VyšetĜení bunČþné imunity. MolekulárnČ-biologické metody. HLA typizace.

30

Povinný specializaþní kurz v alergologii a klinické imunologii II Patofyziologie alergického zánČtu. Klasifikace alergenĤ a zkĜížená reaktivita. Alergeny zevního prostĜedí. Hmyzí alergie. Potravinová alergie a intolerance. PlísnČ a respiraþní alergie. Lékové alergie a intolerance. VyšetĜovací metody v alergologii. Monitorování zánČtu dýchacích cest. Léþba alergických onemocnČní.

30

Povinný metodický kurz v laboratorní imunologii Indikace a interpretace laboratorního vyšetĜení. Preanalytická fáze. ěízení jakosti. Správná laboratorní praxe. Stanovení imunoglobulinĤ.

40

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

169

VyšetĜení komplementu. ZánČtlivé parametry. Cirkulující imunokomplexy. PrĤtoková cytometrie. VyšetĜení fagocytózy. Stanovení autoprotilátek imunofluorescenþní a imunoenzymatické. Blotovací techniky. Infekþní sérologie. Specifické IgE. Amplifikaþní techniky (PCR, RT-PCR,...). Multiplexové metody. Personální a technické zabezpeþení Personální zabezpeþení x LékaĜi a VŠ se specializovanou zpĤsobilostí nebo zvláštní odbornou zpĤsobilostí v oboru

alergologie a klinická imunologie a praxí nejménČ 5 let v oboru. x Garant kurzu má nejvyšší vzdČlání v oboru a nejménČ 10 let praxe výkonu povolání v oboru specializace. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením.

8 Seznam doporuþené literatury Doporuþená literatura ABBAS, A.K.: Basic Immunology. 3rd Edition, Willey-Blackwell, 2009. ISBN 978-1-4160-4688-2. BARTģĕKOVÁ, J., PAULÍK, M.: VyšetĜovací metody v imunologii. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0691-1. BUC, M., FERENýÍK, M.: Imunogenetika. Alfa plus, 1994. ISBN 80-967134-2-6. DETRICK B., HAMILTON R:G., FOLDS J:D: Manual of Molecular and Clinical Laboratory Immunology 7th edition, ASM Press, Washington, D.C., 2006. ISBN 155581364X. FERENýÍK, M.: Handbook of Immunochemistry. Chapman and Hall, 1993. ISBN 9780412359804. FERENýÍK, M., ROVENSKÝ, J., MAġHA, V.: Dictionary of Immunology. Slovak Academic Press, Bratislava, 2000. ISBN 9788088908630. FERENýÍK, M. et al.: Imunitní systém. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1196-6. FUýÍKOVÁ, T.: Klinická imunologie v praxi. Galén, Praha, 1997. ISBN 80-85824-57-4. FUýÍKOVÁ, T., BARTģĕKOVÁ, J.: Základy klinické imunologie. RDI Press, Praha, 1994. ISBN 80-90067-4-3. HOěEJŠÍ, V., BARTģĕKOVÁ, J.: Základy imunologie. 4. vydání, Praha: Triton, 2009. ISBN 978-80-7387-280-9. CHAPEL H, HAENEY M, MISBAH S, SNOWDEN N.: Essentials of Clinical Immunology, 5th Edition. Wiley-Blackwell, 2006. ISBN 9781405127615.

170

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

KREJSEK, J.: KOPECKÝ, O.: Klinická imunologie. NUCLEUS HK, 2004. ISBN 80-86224-50-X. MALE, D., COOKE, A., OWEN, M., TROWSDALE, J., CHAMPION, B.: Advanced Immunology. 3rd ed. Mosby, 1996. ISBN 0723420599. PLAYFAIR J.H.L.: Immunology At a Glance. 9th ed. John Willey and Sons Ltd, 2009. ISBN 9781405180528. RICH R.R. et al Clinical Immunology. Principles and Practice., Mosby, London-Edinburgh-New York-Philadelphia-St Luis-Sydney-Toronto, 2001. ISBN 0723431612. ROITT, I., BROSTOFF, K., MALE, D.: Immunology. Mosby, 1996. ISBN 0723421781. ROSEN, F.S.: Immunodeficiencies. Harwood Academic Publishers, Chur, Switzerland, 1993. ISBN 3718653435. ROSEN., R., HAMILTON R.G., DETRICK B. Manual of Clinical Laboratory Immunology , Sixth edition, ASM Press, Washington, 2002. ISBN 9781555812157. STITES, D.P., TERR, A.I.: Základní a klinická imunologie. Viktoria Publishing, Praha, 1994. ISBN 80-85605-37-6. THOMAS, L.: Clinical Laboratory Diagnostics. TH-Books, 1998. ISBN 3980521540. ýasopisy a periodika Alergie Allergy Clinical and Experimental Immunology Current Opinion in Immunology Trends in Immunology Journal of Immunological Methods Journal of Allergy and Clinical Immunology Klinická imunológia a alergológia VýbČr atestaþních prací z alergologie a klinické imunologie

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

171

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru KLINICKÁ GENETIKA 1 2

3

4 5 6 7

172 Cíl specializaþního vzdČlávání ..........................................................................................2 172 Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání.........................................................2 2.1 Základní kmen – pro klinické laboratorní obory – klinická biochemie, lékaĜská imunologie a nukleární medicína – celkem 24 mČsícĤ ..............................................3 173 2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálnČ 24 mČsícĤ................................4 174 Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam 174 výkonĤ ................................................................................................................................4 3.1 Rozsah požadovaných znalostí, dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene ......................................................................................................4 174 3.2 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných 175 na konci specializovaného výcviku v klinické laboratorní genetice..........................5 177 Hodnocení specializaþního vzdČlávání.............................................................................7 177 Profil absolventa ................................................................................................................7 5.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal 178 zpĤsobilost .................................................................................................................8 178 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ...................................................8 180 Programy povinných kurzĤ, stáží, semináĜĤ ................................................................10 180 7.1 Charakteristika vzdČlávacích aktivit ........................................................................10

172

VĚSTNÍK MZ ČR

1

G

ČÁSTKA 2

Cíl specializaþního vzdČlávání

Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická genetika pro Odborného pracovníka v laboratorních metodách a pĜípravČ léþivých pĜípravkĤ je získání zpĤsobilosti osvojením potĜebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti klinické genetiky, umožĖujících samostatnou þinnost v molekulárnČ genetických a cytogenetických laboratoĜích pracovišĢ lékaĜské genetiky nebo v laboratoĜích zabývajících se klinickou cytogenetikou nebo DNA diagnostikou a dalšími molekulárnČ genetickými metodami u pacientĤ a jejich rodinných pĜíslušníkĤ. Za výkon povolání klinického bioanalytika pro klinickou genetiku se považuje samostatné provádČní kultivace bunČk pro prenatální i postnatální chromosomové vyšetĜení, zpracování bunČk, pĜípravy preparátĤ, hodnocení karyotypĤ a jejich interpretace, metod a interpretace molekulárnČ cytogenetických vyšetĜení. Dále samostatné provádČní molekulárnČ genetických metod, jako extrakce DNA a RNA, restrikþní štČpení, gelová elektroforéza, PCR a její modifikace, sekvenování, mutaþní analýzy, pĜímé i nepĜímé DNA diagnostiky atd. Zavádí nové metody, vede výkaznictví, podílí se na klinickém výzkumu, podílí se s lékaĜským genetikem na interpretaci analýz. Za výkon povolání klinického bioanalytika pro klinickou genetiku se považuje þinnost podle § 26 zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povoláních (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.) a § 129 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., kterou se stanoví þinnosti zdravotnických pracovníkĤ a jiných odborných pracovníkĤ (dále jen vyhláška þ. 424/2004 Sb.).

2

Minimální požadavky na specializaþní vzdČlávání

Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru klinická genetika je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách dle § 26 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. a) Specializaþní vzdČlávání se uskuteþĖuje pĜi výkonu povolání formou celodenní prĤpravy v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní doby podle ustanovení vyplývajícího ze zákona þ. 96/2004 Sb. a zákoník práce, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. b) Formou externí prĤpravy, která se liší od celodenní prĤpravy tím, že doba urþená na praktické zdravotnické þinnosti mĤže být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní prĤpravu. ÚroveĖ této prĤpravy nesmí být nižší než u celodenní prĤpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí prĤpravy, která nemĤže být kratší, než u celodenní prĤpravy odpovídá akreditované zaĜízení. Celková délka specializaþního vzdČlávání je minimálnČ 48 mČsícĤ dle délky praxe v pĜíbuzných laboratorních oborech, z toho

ČÁSTKA 2

G

2.1

173

VĚSTNÍK MZ ČR

Základní kmen – pro klinické laboratorní obory – klinická biochemie, lékaĜská imunologie a nukleární medicína – celkem 24 mČsícĤ

Povinná praxe Celková doba

Poþet mČsícĤ

úvodní povinná praxe – probíhá v klinické laboratoĜi oboru, do nČjž je uchazeþ zaĜazen

6

praxe v klinických laboratorních oborech – probíhá v laboratoĜích biochemických, imunologických, nukleární medicíny, hematologických a transfúzní služby, mikrobiologických, toxikologických, genetických, cytologických, patologicko-anatomických a dalších

18

z toho 14 mČsícĤ praxe v laboratoĜích uvedených oborĤ

klinická biochemie (biochemická genetika)

5

hematologie a transfúzní služba

3

mikrobiologie

2

imunologie

2

nukleární medicína

1

patologicko-anatomická laboratoĜ

1

Zbývající praxi lze absolvovat jako volitelnou v jakémkoliv klinickém laboratorním oboru podle možností a odborného zamČĜení uchazeþe. Praxe probíhá na pracovištích schválených pro úþely specializaþního vzdČlávání a jejichž laboratorní provozy mají pĜíslušné vybavení. Praxe, vþetnČ þinností na všech pracovištích, je zaznamenávána a potvrzována v prĤkazu odbornosti. Úþast na vzdČlávacích aktivitách Kurzy, semináĜe Povinný modulárnČ uspoĜádaný kurz Základy klinických laboratorních oborĤ.

Poþet dní/ kreditĤ celkem 8 týdnĤ 10 kreditĤ/týden


2 4 kredity


1 2 kredity

Povinný specializaþní kurz Klinická genetika pĜed atestací.

2 dny 4 kredity

Povinná specializaþní stáž v klinické laboratorní genetice na akreditovaném pracovišti vyššího typu.

1 týden 10 kreditĤ

Doporuþené jsou další odborné akce poĜádané akreditovanými zaĜízeními, odbornou spoleþností aj.

174

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Absolvování kurzu Neodkladná první pomoc a semináĜe Základy zdravotnické legislativy není podmínkou pro ukonþení základního kmene, lze absolvovat i bČhem specializovaného výcviku. Podmínkou pro ukonþení základního kmene je splnČní všech požadavkĤ stanovených vzdČlávacím programem, vþetnČ úspČšného absolvování povinného kurzu a ovČĜení znalostí písemným testem. 2.2

Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálnČ 24 mČsícĤ

Postup do specializovaného výcviku je podmínČn splnČním všech požadavkĤ stanovených pro výcvik v rámci základního kmene. Povinná praxe v oboru Celková doba praxe v cytogenetické laboratoĜi/molekulárnČ genetické laboratoĜi na akreditovaném pracovišti I. typu praxe v cytogenetické /molekulárnČ genetické laboratoĜi (doplnČk k základnímu zamČĜení úþastníka specializaþního vzdČlávání)

z toho

Poþet mČsícĤ 22 3

Povinná doplĖková praxe Celková doba praxe v genetické ambulanci na akreditovaném pracovišti vyššího typu

Poþet mČsícĤ 2

3

Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a seznam výkonĤ

3.1

Rozsah požadovaných znalostí, dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene

Cílem spoleþného základu je získat: základní praktické dovednosti a teoretické znalosti ve zvoleném oboru, teoretické znalosti spoleþné klinickým laboratorním oborĤm, teoretické podklady pro efektivní komunikaci s odborníky ostatních laboratorních oborĤ, obecné povČdomí o klinických a laboratorních provozech zdravotnických zaĜízení. Teoretické znalosti

Obecná chemie, anorganická a organická chemie, fyzikální chemie, metody instrumentální analýzy. Biochemie (s ohledem na biochemii a metabolismus þlovČka), biochemická genetika.

ČÁSTKA 2

G

175

VĚSTNÍK MZ ČR

Imunologie (interakce antigen protilátka, principy bunČþné imunity, principy humorální imunity, komplement, transplantaþní imunologie a další). Mikrobiologie (patogen, patogeneze infekcí, indikace adekvátních diagnostických metod vedoucích k prĤkazu agens, interpretace laboratorních nálezĤ ve vztahu ke klinickému projevu infekcí, antibiotická politika, prevence infekcí a antibiotické rezistence). Ochrana veĜejného zdraví (epidemiologie infekþních onemocnČní, nozokomiální nákazy, prevence, vakcinace, povinná hlášení, dezinfekce, sterilizace a další). Obecná biologie (morfologie buĖky, organely a jejich vlastnosti, kompartmentace metabolických procesĤ, dČlení buĖky, apoptóza a další). Vybrané okruhy z biologie a fyziologie související s hlavními laboratorními obory. Hematologie (kmenové buĖky, morfologie a význam krevních bunČk, principy koagulace, základy krevní transfúze). Genetika (nukleové kyseliny, chromosomy, geny, genom, principy genetiky þlovČka, cytogenetika, molekulární genetika a další). - Toxikologie (toxiny, biotransformace, otravy organickými a anorganickými jedy, zneužívané látky). - Radioaktivita, izotopy významné pro klinické laboratoĜe, principy detekce záĜení, principy práce s otevĜenými záĜiþi a bezpeþnost práce. - Základy managementu klinické laboratoĜe. - Statistika v lékaĜských vČdách, principy metrologie, principy Ĝízení kvality.

Uchazeþ má dále získat znalosti ze zdravotnické legislativy, organizace a systému zdravotní péþe, základy lékaĜské etiky, psychologie (komunikativní dovednosti), znalosti základní dokumentace oborĤ (chorobopis, zprávy, povinná hlášení, statistiky); znalosti poþítaþové techniky a její využití pro dokumentaci a získávání informací a další. Absolvování základního kmene je ukonþeno testem ze všech modulĤ a potvrzením o splnČní veškerých požadavkĤ spoleþného základu. Potvrzení o úspČšném absolvování testu a ukonþení základního kmene se zapisuje do prĤkazu odbornosti. 3.2

Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci specializovaného výcviku v klinické laboratorní genetice

Teoretické znalosti Téma

Rozpis uþiva

Cytogenetika

Základní pojmy (mitosa, meiosa, lyonisace, euchromatin, heterochromatin, mozaicismus, segregace lidských chromosomĤ, klasifikace chromosomových aberací, mechanismy vzniku). Cytogenetické metody, princip, využití. Metoda fluorescenþní in situ hybridisace, typy sond, využití. ýipové technologie. Mikrocytogenetika. Onkocytogenetika. Interpretace cytogenetických nálezĤ.

176

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Prenatální diagnostika

Reimplantaþní prenatální diagnostika, amniocentéza, odbČr choria, kordocentéza, indikace prenatální diagnostiky, screeningové programy (biochemický, ultrazvuk, I.trimestrální kombinovaný, integrovaný, sekvenþní, II. trimestrální), termíny provedení, jejich senzitivita falešná pozitivita. Prenatální odbČry vhodné pro DNA vyšetĜení rĤznými technikami. Interpretace laboratorních nálezĤ.

Genetika

Základní pojmy (genotyp, fenotyp, alela, mutace, homozygot, heterozygot, vazba genĤ, genová exprese, regulace, interakce nealelních genĤ. Principy monogenní dČdiþnosti, nejþastČjší onemocnČní. Polygenní a multifaktoriální dČdiþnost, empirická rizika. DNA diagnostika, preventivní metody. NejþastČjší vrozené poruchy metabolismu, screening, léþba. PopulaþnČ frekventní multifaktoriální choroby. Mitochondriální dČdiþnost. Frekvence nejþastČjších dČdiþných poruch v populaci.

Genetické poradenství

Indikace genetického vyšetĜení, stanovení genetických rizik. Genealogické vyšetĜení, sestavení rodokmenu. Úloha molekulární genetiky a cytogenetiky v genetickém poradenství. Organizace genetické péþe u nás. Mutageneze, kancerogeneze, teratogeneze, genotoxicita. NepĜíznivé faktory zevního prostĜedí, testování.

Molekulární genetika

Nukleové kyseliny – struktura, vlastnosti, funkce. Centrální dogma molekulární genetiky. Genetická informace, gen, genetický kód, replikace, transkripce, translace, regulace genové exprese. Rekombinace. Mechanismy a typy mutací. DNA polymorfismus. Metody DNA diagnostiky. Problematika molekulárnČ genetické diagnostiky chorob AD, AR, XR, mitochondriálních a polygenních chorob (pĜíklady vybraných chorob). ýipové technologie, sekvenace, sekvenace nové generace Základy imunogenetiky a kancerogeneze, farmakogenetiky, klinické výstupy. Nomenklatura mutací, anotace geonomových alterací, nekódující sekvence v geonomu.

Etika Zdravotnická dokumentace Bioinformatika

Etická a legislativní problematika genetiky. Prediktivní testování. Zdravotnické záznamy genetické ambulance, výsledkĤ molekulárnČ genetického a cytogenetického vyšetĜení. Záznam genetických dat v poþítaþi, systém záznamĤ pro zdravotní pojišĢovny. Bioinformatika.

Praktické dovednosti

SamostatnČ volit jednotlivé cytogenetické techniky, kultivovat a zpracovávat buĖky pro cytogenetická vyšetĜení, provádČt diferenciaþní barvení chromosomĤ (G-pruhy, C-pruhy, HRT), ev. další techniky podle zamČĜení pracovištČ. Hodnocení lidského karyotypu, analýza poþítaþového obrazu. VýbČr a využití vhodné sondy pĜi in situ technikách – sondy celochromosomové, centromerické, telomerické, lokus-specifické aj. Hodnocení a interpretace FISH výsledkĤ. Základy, alespoĖ teoretické, dalších molekulárnČ cytogenetických metod (CGH, SKY, m FISH, m BAND, mikroþipy). Zápis karyotypu podle

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

177

platné mezinárodní nomenklatury. PĜesná diagnostika chromosompvých aberací, jejich typ, oznaþení. Detekce lomivosti chromosomĤ a získaných aberací. Stanovení vhodného postupu vyšetĜení a poþtu bunČk, nutných pro spolehlivý výsledek cytogenetického vyšetĜení. Návrh vhodného postupu pĜi molekulárnČ genetickém vyšetĜování genetických poruch. Znalost technik molekulární diagnostiky. Praktické vyhodnocení výsledkĤ DNA diagnostiky – vþetnČ interpretace výsledkĤ s ohledem na rodokmen rodiny, event. doporuþení dalších vyšetĜení.

4

Hodnocení specializaþního vzdČlávání a) PrĤbČžné hodnocení školitelem

školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání, provádí pravidelnČ v šestimČsíþních intervalech záznam o absolvované praxi (konkrétních þinnostech na pracovišti) v prĤkazu odbornosti. Záznamy o ukonþení základního kmene se provádí v prĤkazu odbornosti. b) PĜedpoklad pĜístupu k atestaþní zkoušce

absolvování povinné praxe a její zhodnocení v prĤkazu odbornosti, absolvování povinných vzdČlávacích akcí – záznam v prĤkazu odbornosti, pĜedložení seznamu výkonĤ potvrzené školitelem, pĜedložení písemné práce, získání minimálnČ 25 kreditĤ za celou dobu specializaþního vzdČlávání.

c) Vlastní atestaþní zkouška - probíhá dle §§ 6-7 vyhlášky þ. 189/2009 Sb.

þást praktická samostatná analýza a zhodnocení patologické mitózy/karyotypu, zhodnocení a vysvČtlení výsledkĤ molekulárnČ genetického vyšetĜení, vyhodnocení pĜípadu klinické genetiky, þást teoretická 3 odborné otázky z oblasti klinické cytogenetiky, molekulární genetiky a lékaĜské genetiky.

5

Profil absolventa

Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická genetika bude schopen provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní þinnost v oboru. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s vyhláškou þ. 424/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, zabezpeþovat níže uvedené þinnosti v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené uvedenou vyhláškou.

178

VĚSTNÍK MZ ČR

5.1

G

ČÁSTKA 2

Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal zpĤsobilost

Klinický bioanalytik se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Klinická genetika získává specializovanou zpĤsobilost k výkonu odborné analytické þinnosti a je oprávnČn vykonávat þinnosti, které jsou uvedeny v § 121 a § 124 vyhlášky þ. 424/2004 Sb. a dále:

6

je schopen samostatnČ zpracovávat lidské lymfocyty, amniocyty, ev. další lidské buĖky k cytogenetickému vyšetĜení. Toto vyšetĜení provádí a samostatnČ hodnotí klasickou metodou, ev. dalšími metodami, vþetnČ FISH; je schopen izolovat nukleové kyseliny z dostupné lidské tkánČ, zvolit vhodnou techniku jejího vyšetĜení, zhodnotit dosažené výsledky a pĜípadnČ navrhnout a realizovat další doplĖující vyšetĜení; sleduje rychlý vývoj molekulárnČ genetických vyšetĜovacích metod a uvádí je dle možnosti postupnČ do praxe. ěídí þinnost laborantĤ pĜi použití speciálních zobrazovacích metod chromosomĤ, vede výkaznictví provedených analýz, podílí se s klinickým genetikem na klinickém zhodnocení provedených analýz, podílí se na klinickém výzkumu a zavádČní nových metod; je zodpovČdný za provádČní národních a mezinárodních kontrol kvality vyšetĜení a auditĤ podle typu a zamČĜení pracovištČ.

Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ

VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem pro praktickou þást se rozumí zamČstnanec akreditovaného zaĜízení

x


x

x x x 1

ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání. 1 Školitelem mĤže být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem pro teoretickou þást se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing.

Školitelem mĤže být i mentor, pokud splĖuje požadavky na školitele stanovené vzdČlávacím programem

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

179

atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). x Pedagogické schopnosti. x Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti. x Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC



a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x Modely a simulátory potĜebné výuce praktických dovedností – modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu – poskytování zdravotní péþe dle




180

VĚSTNÍK MZ ČR

7

Programy povinných kurzĤ, stáží, semináĜĤ

7.1


7.1.1

G

ČÁSTKA 2


PĜedmČt



1

Náhlá zástava krevního obČhu, výskyt, diagnóza, základní a rozšíĜená neodkladná resuscitace /NR/. Automatizovaná externí defibrilace: - historie vzniku NR, - definice, - zásady a ukonþení NR, - terapeutické postupy.

2


1


1


1


1


1

Praktická výuka.

4


12

Personální a technické zabezpeþení kurzu Personální zabezpeþení x LékaĜi se specializovanou zpĤsobilostí nebo zvláštní odbornou zpĤsobilostí v oboru urgentní

medicína a praxí nejménČ 5 let v oboru, pĜípadnČ se specializovanou zpĤsobilostí ve vyuþované problematice. x Garant kurzu má nejvyšší vzdČlání v oboru a nejménČ 10 let praxe výkonu povolání lékaĜe v oboru specializace. x Úþastníci kurzu obdrží souþasnČ s pozvánkou do kurzu na CD uþební texty LékaĜská první pomoc k seznámení s tématy, což umožní ve stanovené dobČ probrat tak rozsáhlou a nároþnou problematiku. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením. x Uþebna pro praktickou výuku s vybavením: manekýn (dospČlý, dČtský a novorozenec)

umožĖující praktický nácvik základní i rozšíĜené neodkladné resuscitace se simultánním záznamem sledovaných vitálních funkcí (zejména respiraþních a obČhových) k objektivizaci

ČÁSTKA 2

G

181

VĚSTNÍK MZ ČR

úþinnosti provádČné resuscitace a možností uložení sledovaných dat do PC a závČreþné vyhodnocení. x Model musí umožnit nácvik: - zajištČní prĤchodnosti dýchacích cest pomocí vzduchovodĤ, Combi-tubusu, laryngeálního tubusu, laryngeální masky (vþetnČ intubaþní) a rĤznými technikami tracheální intubace, - umČlé plicní ventilace z plic do plic ústy, pĜes masku, ruþním dýchacím pĜístrojem/ transportním ventilátorem, - nácvik intubace dČtí/novorozencĤ a umČlou plicní ventilaci, - zajištČní prĤchodnosti dýchacích cest koniopunkcí, minitracheotomií (krikotomií), - punkci pneumotoraxu, - zajištČní vstupu do krevního ĜeþištČ – punkci a kanylaci periferní žíly, centrální žíly (subclavia, jugularis int.), v. femoralis a rĤzné techniky intraoseálního pĜístupu, - diagnostiky simulovaných poruch rytmu na kardioskopu a volbu farmako-a elektroimpulzoterapie. x Poþítaþová uþebna pro závČreþné testování znalostí. Pro objektivní hodnocení je nezbytné pracovat alespoĖ s ovČĜeným kvazistandardizovaným testem. 7.1.2





4


2

Celkem

8

Personální a technické zabezpeþení semináĜe Personální zabezpeþení x LektoĜi se znalostí zdravotnického práva a veĜejného zdravotnictví, zejména osoby s právnickým

vzdČláním a profesní zkušeností v oblasti zdravotnického práva v délce alespoĖ 5 let. x Souþástí lektorského týmu mohou být i další osoby, zejména osoby, které mají praxi v oblasti Ĝízení ve zdravotnictví nejménČ 5 let, dále studovali management, aĢ již na vysoké škole nebo v MBA programu, popĜípadČ obdobných oborĤ vysokých škol þi celoživotního vzdČlávání. Technické zabezpeþení

182

G

VĚSTNÍK MZ ČR

ČÁSTKA 2

x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením; poskytnutí studijních textĤ Základy


Specializaþní kurz v klinické genetice/klinické laboratorní genetice – 2 dny (16 hod.)

PĜedmČt


Význam genetiky v medicínČ.

2

Lidský genom, transkriptom, proteom, metabolom.

1

Indikace ke klinicko-genetickému vyšetĜení.

1

Aktuální metody molekulární genetiky, indikace vyšetĜení, interpretace výsledkĤ, klinický význam.

2

Aktuální metody klasické a molekulární cytogenetiky, indikace vyšetĜení, interpretace výsledkĤ, klinický význam.

2

Farmakogenetika.

1

Biochemická genetika.

1

Prenatální diagnostika.

1

Onkogenetika.

2

Reprodukþní genetika, asistovaná reprodukce.

1

Význam a þinnost genetické ambulance, domácí a mezinárodní doporuþení v oblasti lékaĜské genetiky.

2

Celkem

16

Personální a technické zabezpeþení Personální zabezpeþení x LektoĜi se specializovanou zpĤsobilostí v oboru LékaĜská genetika/ Klinická laboratorní genetika

(atestace) a praxí nejménČ 5 let v oboru. x Garant kurzu má nejvyšší vzdČlání v oboru a nejménČ 10 let praxe v oboru.

Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením, poskytnutí studijních materiálĤ.

G

ČÁSTKA 2

7.1.4

183

VĚSTNÍK MZ ČR

Specializaþní stáž na akreditovaném pracovišti vyššího typu v klinické laboratorní genetice – 1 týden (33 hod.)

PĜedmČt


MolekulárnČ genetická diagnostika vybraných chorob (neuromuskulární onemocnČní, ledvinná onemocnČní, cystická fibróza, metabolická onemocnČní, nádorová onemocnČní atd).

7

Nové molekulárnČ genetické vyšetĜovací metody.

4

Nové cytogenetické metody.

2

Multifaktoriální choroby a genetická asociace.

1

Farmakogenetika.

1

Preimplantaþní prenatální diagnostika.

1

Historie þeské lékaĜské genetiky.

1

Hospitace v laboratoĜích ÚBLG 2. LF Motol - molekulárnČ genetické a cytogenetické lab., - reprodukþní genetiky a andrologie.

4 4

ÚBLG 1. LF VFN

4

GENNET

4

Jiné laboratoĜe podobného zamČĜení v ýR nebo zahraniþí. Celkem

33

Personální a technické zabezpeþení Personální zabezpeþení x LektoĜi se specializovanou zpĤsobilostí v oboru LékaĜská genetika/Klinická genetika (atestace)

a praxí nejménČ 5 let v oboru. x Garant kurzu má nejvyšší vzdČlání v oboru a nejménČ 10 let praxe v oboru. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením, genetické laboratoĜe ÚBLG 1. LF VFN,

ÚBLG 2. LF FN Motol, laboratoĜe GENNET a další akreditované domácí nebo zahraniþní laboratoĜe, poskytnutí studijních materiálĤ.

184

VĚSTNÍK MZ ČR

8

G

ČÁSTKA 2

Seznam doporuþené literatury

Doporuþená literatura NUSSBAUM, R., McINNES, R., WILLARD, H.: Klinická genetika, Triton 2004. ISBN 80-7254475-6. HÁJEK, Z. a spol.: Základy prenatální diagnostiky. Grada, 2000. ISBN 80-7169-391-X. KěEMEN, J., POHLREICH, P., STěÍBRNÁ, J.: Techniky molekulární biologie a jejich využití v medicínČ, Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-525-6. MICHALOVÁ, K.: Úvod do lidské cytogenetiky. IDVPZ, 1999. ISBN 80-7013-281-7. MILLER, O., THERMAN, E.: Human Chromosomes. Springer, 2001. ISBN 0387950311. McKINLAY GARDNER, R., SUTHERLAND, G.: Chromosome Abnormalities and Genetic Counseling. Oxford Press, 2004. ISBN 0195149602. MUELLER, R.F., YOUNG, I.D.: Emery´s Elements of Medical Genetics. Churchill, Livingstone, 1998. ISBN 0-443-05902-0. STRACHAN, T., READ, A.P.: Human Molecular Genetics 3. Garland Science, 2004. ISBN 08153-4184-9. PRITCHARD, D.J., KORF, B.R.: Základy lékaĜské genetiky. Galén, Praha, 2007. ISBN 9788072624492. SNUSTAD, P.D., SIMMONS M.J.: Genetika. Masarykova Universita, Nakladatelství Brno, 2009. ISBN 978-80-210-4852-2.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

185

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru ORGANIZACE A ěÍZENÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ 1 2 3

4 5

6 7 8

1862 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 1862 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 1873 Uþební plán ........................................................................................................................ 1873 3.1 Uþební osnova odborného modulu 1 ......................................................................... 1906 3.2 Uþební osnova odborného modulu 2 ......................................................................... 1928 3.3 Uþební osnova odborného modulu 3 ......................................................................... 3.4 Uþební osnova odborného modulu 4 .......................................................................194 10 3.5 Uþební osnova odborného modulu 5 .......................................................................196 12 3.6 Uþební osnova odborného modulu 6 .......................................................................198 14 3.7 Uþební osnova odborného modulu 7 .......................................................................201 17 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání.....................202 18 Profil absolventa ..............................................................................................................203 19 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ...............................................................................................................203 19 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................204 20 204 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ .......................................................................... 20 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................205 21 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................206 22

186

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Organizace a Ĝízení ve zdravotnictví je pĜipravit nelékaĜské zdravotnické pracovníky ve zdravotnictví k výkonu manažerských rolí a funkcí a posílit jejich schopnosti k efektivnímu rozvoji profesního oboru, k rozvoji osobnosti i organizace ve zdravotnictví osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené vyhláškou þ. 424/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Organizace a Ĝízení ve zdravotnictví je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání nelékaĜského zdravotnického pracovníka dle zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed podáním pĜihlášky k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání (zejména nČkteré specifické manažerské techniky) lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. Uþební osnovy vzdČlávacího programu Organizace a Ĝízení ve zdravotnictví pĜedstavují urþitý rámec, který umožĖuje lektorovi akceptovat požadavky úþastníkĤ. DĤraz je kladen pĜedevším na využívání interaktivních metod výuky. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje odborné moduly se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Organizace a Ĝízení ve zdravotnictví je:

úspČšné ukonþení kvalifikaþního studia, které opravĖuje k získání a uznání zpĤsobilosti k výkonu nelékaĜských zdravotnických povolání bez odborného dohledu,

G

ČÁSTKA 2

187

VĚSTNÍK MZ ČR

výkon povolání nelékaĜského zdravotnického pracovníka minimálnČ 1 rok z období 6 ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Seznam doporuþených výkonĤ uvedený v uþebních osnovách jednotlivých odborných modulĤ je stanoven tak, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické.

3.1

Uþební osnova odborného modulu 1

Odborný modul – OM1

Role manažera

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ teorie, tj. 40 hodin 5 dnĤ odborné praxe na vlastním pracovišti, tj. 40 hodin

Poþet kreditĤ


Cíl OM 1

Získat vČdomosti a dovednosti z oblasti managementu, osobního rozvoje vedoucího pracovníka, specifických manažerských dovedností a dalších vČdních oborĤ, ovlivĖující roli manažera ve zdravotnictví. Motivovat vedoucí pracovníky k podpoĜe potĜebných systémových zmČn ve zdravotnických zaĜízeních a ke hledání nových cest zvyšování spokojenosti zákazníkĤ i zamČstnancĤ. Rozpis uþiva


Management a manažer

Klíþové pojmy a témata. Manažerské kompetence v oblasti intrapersonální a interpersonální, struktura manažerských aktivit. Filozofie pojetí moderního managementu. Role a funkce v moderním managementu.

4

Organizaþní chování ve zdravotnickém zaĜízení

Poslání a cíle zdravotnické organizace, organizaþní audit napĜ. podle „7S“ – strategie, struktura, základní systémy, styly vedení a Ĝízení, schopnosti a spolupráce.

6

Téma

188

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Organizaþní struktura – typy organizaþních struktur. Organizaþní kultura. Motivy pracovní þinnosti.

Osobní rozvoj vedoucího pracovníka

Klíþové kompetence. Osobní styl – sebepoznání, analýza osobního profilu, silné a slabé stránky, formování požadovaných schopností a dovedností. Role osobnosti, role moderního manažera. Kariérová dráha zdravotnického pracovníka. Osobní portfolio, vzdČlávání a rozvoj.

Specifické dovednosti manažera - management þasu

Osobní a þasový management. Techniky Ĝízení þasu napĜ. Paretovo pravidlo, EisenhowerĤv princip, urþení priorit podle analýzy „ABC“. Principy efektivního hospodaĜení s þasem a principy efektivního využívání þasu.

- kouþování

Podstata, principy a pĜedpoklady kouþinku, role kouþe, metody kouþinku a jeho pĜínos, techniky pro feed back, metody rozvíjení kreativního pĜístupu, stanovení cílĤ, analýza souþasného stavu, strategie dosažení cílĤ, plánování procesu.

- delegování

Pojetí a cíle delegování, fáze procesu a metodika postupu delegování, zdroje pro plnČní delegované odpovČdnosti.

- motivace

Teorie motivace, podnČty pro motivaci založené na lidských potĜebách, vnČjší a vnitĜní motivace, podmínky pro motivaci, dĤležitost motivace pro zvýšení výkonu, pĜíþiny demotivace.

Právní aspekty – právní pojmy, hlavní zákonné pĜedpisy, základy medicínského práva

ObecnČ závazné pĜedpisy ve zdravotnictví, Ústava a Listina základních práv a svobod, mezinárodní smlouvy, zákony, provádČcí právní pĜedpisy, naĜízení vlády, smČrnice registrované ve Sbírce zákonĤ. Soustava zdravotnických zaĜízení – právní formy zdravotnických zaĜízení, základní právní akty zĜízení, zĜizovací listina, statut, organizaþní Ĝád, pĤsobnost Ministerstva zdravotnictví, kraje, právnických a fyzických osob. Zdravotniþtí pracovníci a jiní odborní pracovníci ve zdravotnictví – pĜedpoklady výkonu povolání, specializaþní a celoživotní vzdČlávání, akreditace zdravotnických zaĜízení. Právní odpovČdnost zdravotnických pracovníkĤ – pĜedpoklady vzniku a druhy právní odpovČdnosti, dĤsledky porušení základních

8

5

8

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

189

VĚSTNÍK MZ ČR

povinností zdravotnických pracovníkĤ, právní ochrana zdravotnických pracovníkĤ. Vedení zdravotnické dokumentace, archivace, skartace, právo pacienta na informace, povinná mlþenlivost zdravotnických pracovníkĤ a její výjimky.

Metodologie výzkumu

VČda a vČdecký výzkum. Metodologické pĜístupy k výzkumu. Klasifikace a etapizace výzkumĤ. Metody (techniky) výzkumu. Výzkumná validita. Charakteristika vČdeckého výzkumu ve zdravotnictví, volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat a problémĤ pro výzkum ve zdravotnictví. Výzkumné databáze a zpĤsob vyhledávání odborných studií. Tvorba výzkumných projektĤ. Etická problematika výzkumu. Zadání závČreþné písemné práce.

8

Ukonþení modulu


1


Absolvent/ka: x zná své osobní kvality (vlohy, znalosti, dovednosti, vlastnosti a postoje), zná nástroje osobního rozvoje, x zná profesionální typy osobnosti, x zná výhody delegování a jak delegovat, x umí si organizovat vlastní þas, zná tĜi pilíĜe úspČchu, x zná metody stanovení priorit a eliminace zlodČjĤ þasu, x zná právní aspekty Ĝízení, právní pojmy a hlavní zákonné pĜedpisy, x umí ovlivĖovat osobní kvality spolupracovníkĤ rĤznými rozvojovými aktivitami, x umí získat náhled a systémový pĜístup k efektivnímu výkonu manažerské práce ve zdravotnickém zaĜízení, x umí usmČrĖovat sebe a ovlivĖovat druhé, chovat se proaktivnČ a efektivnČ využívat þas, x umí uplatĖovat právní aspekty v roli manažera.

Seznam doporuþených výkonĤ

Poþet

Sestavení plánu osobního rozvoje vlastní osoby, definice silných a slabých stránek. ZdĤvodnČní, proþ zrovna tento postup je nejvíce pĜínosný pro vlastní rozvoj

1

Sestavení plánu þi spolupracovníka

1

motivace

pro

konkrétní

osobu,

podĜízeného,

Formulace a výbČr konkrétních úkolĤ vhodných k delegování

1

Analýza firemní kultury na pracovišti a návrh potĜebných krokĤ pro její pĜípadnou zmČnu, þi stabilizaci

1


Diagnostické metody (napĜ. test, ústní zkouška, apod.) + splnČné výkony zadané lektorem.

190

VĚSTNÍK MZ ČR

3.1.1

G

ČÁSTKA 2

Schopnosti a dovednosti po absolvování odborného modulu

Absolvent/ka odborného modulu 1 je pĜipraven/a:

ovlivĖovat osobní kvality spolupracovníkĤ rĤznými rozvojovými aktivitami, získat náhled a systémový pĜístup k efektivnímu výkonu manažerské práce ve zdravotnickém zaĜízení, usmČrĖovat sebe a ovlivĖovat druhé, chovat se proaktivnČ a efektivnČ využívat þas, komunikovat efektivnČ, motivovat a flexibilnČ aplikovat styl vedení, uplatĖovat právní aspekty v roli manažera, používat správný postup procesu delegování, pĜekonávat bariéry delegování a Ĝešit problémy spojené s delegováním.

3.2



Strategické Ĝízení a krizový management

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Cíl OM 2

Získat vČdomosti a dovednosti dĤležité pro identifikaci silných a slabých stránek, pĜíležitostí a hrozeb pro konkrétní zdravotnické zaĜízení, instituci. PĜipravit úþastníky specializaþního vzdČlávání tak, aby se mohli podílet na tvorbČ cílĤ, strategie a politiky organizace. Rozpis uþiva


Základy strategického Ĝízení

Identifikace stupnČ rozvoje procesního Ĝízení (v oblastech: procesy, organizaþní struktura, mČĜení procesĤ, týmová práce, trvalé zlepšování), fáze a kroky v rámci rozvoje a podpory procesního Ĝízení zdravotnického zaĜízení, systém a principy strategického Ĝízení, strategie a hierarchie strategií, strategické plánování, základní model plánování, výbČr podnikové strategie, rĤzné metody a postupy pĜi uplatĖování strat. modelĤ.

8

Strategické vize, mise a hodnoty organizace

MČĜení procesĤ a stanovování procesních cílĤ ve vazbČ na strategii organizace, rozvoj procesního modelu a procesní organizaþní struktury organizace. Strategické vize a cíle organizace, vyhodnocení strategických možností, výbČr strategie a její implementace, strategické Ĝízení zdravotnických organizací.

8

Téma

ČÁSTKA 2

G

191

VĚSTNÍK MZ ČR

Manažerské nástroje pro analýzu vnČjšího a vnitĜního prostĜedí

Identifikace souþasné podnikové mise a cílĤ, analýza souþasného stavu strategického Ĝízení v zaĜízení. Strategická analýza STEP (analýza obecného okolí podniku), SWOT (analýza silných a slabých stránek, pĜíležitostí a hrozeb) a další.

8

ěízení zmČn

Identifikace nutnosti a rozhodnutí o zmČnČ, Ĝízení procesĤ strategické zmČny, úlohy a role v procesu zmČny, plánování zmČny v organizaci. ěízení zmČn a jejich reakce.

3

Krizový management

ěízení pod tlakem, techniky Ĝízení v krizových situacích, nesoulad mezi cíli a metodami, aktuální symptomy Ĝízení, efektivní Ĝízení v krizi, pasti a pĜekážky efektivního Ĝízení v krizi.

3

Krizové situace ve zdravotnictví

Role zdravotnictví v bezpeþnostním systému státu, koncepce bezpeþnostní politiky zdravotnictví, terminologie krizového Ĝízení, jurisdikce vztahující se ke krizovému Ĝízení, zajištČní krizové pĜipravenosti, organizace krizového Ĝízení ve zdravotnictví. Zdravotnictví a IZS - organizace zajištČní neodkladné péþe, zásady Ĝízení zdravotnického zásahu, havarijní a traumatologické plánování. Postavení lĤžkového zaĜízení v systému krizové pĜipravenosti - krizová struktura nemocnice, konkrétní þinnosti zdravotnického personálu nemocnice pĜi pĜíjmu ranČných, úloha laboratoĜí. Ochrana bezpeþnosti klientĤ v podmínkách nestandardního poskytování zdravotní péþe. Dopady mimoĜádných událostí na osobnost zachraĖujících profesionálĤ systém psychosociální intervenþní péþe.

8

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x zná filozofii strategického managementu, x zná význam strategie a podmínky úspČšného zpracování a realizace strategie, x zná nástroje strategické analýzy, x zná proces strategického plánování, x zná formu, strukturu strategie, x podílí se na tvorbČ cílĤ, strategie a politiky organizace, x aplikuje metody analýzy prostĜedí, silných a slabých stránek, analýzy možností a hrozeb, x umí analyzovat svou pozici, sestavovat strategické vize a cíle, alternativní strategie a plán, x umí vytvoĜit svĤj strategický dokument a akþní plány, x umí strategicky Ĝídit organizaci, kliniku a tým.

192

VĚSTNÍK MZ ČR


G

Poþet výkonĤ

Zpracování vize pracovištČ v souladu s koncepcí oboru

1

Formulování úþelu a poslání organizace, vize a cíle pracovištČ

1

Vypracování pĜehledu potĜebných strategických zmČn na svém pracovišti

1

Vypracování analýzy SWOT svého pracovištČ

1

PĜíprava modelové situace evakuace oddČlení

1


3.2.1

ČÁSTKA 2

x Diagnostické metody (napĜ. kolokvium, test, ústní zkouška)

+ splnČné výkony zadané lektorem.



podílet se na tvorbČ cílĤ, strategie a politiky organizace, vytváĜet tvĤrþí atmosféru na pracovišti i v organizaci, utváĜet kolektivní vize rozvoje pracovištČ (organizace); vedení skupinové diskuse a dialogu, aplikovat metody analýzy prostĜedí, silných a slabých stránek, analýzy možností a hrozeb, vytvoĜit svĤj strategický dokument a akþní plány, identifikovat a zvládat neplánované a neþekané zmČny a rozvinout svou schopnost flexibility a vhodné reakce na zmČny, Ĝídit pĜechod zdravotnického zaĜízení ze standardních podmínek do þinnosti za nestandardních podmínek.

3.3



Zdravotní a a financování

sociální

politika

státu,

marketing,

ekonomika

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Cíl OM 3

Seznámit úþastníky specializaþního vzdČlávání se zdravotní a sociální politikou státu, prohloubit vČdomosti a dovednosti z oblasti marketingu, pochopit význam marketingové komunikace jako efektivního prostĜedku naplĖování cílĤ zdravotnického zaĜízení, nauþit se, jak správnČ strategicky Ĝídit marketing, realizovat strategickou analýzu pro marketing, definovat marketingovou strategii a tuto implementovat, vše s návazností na ostatní firemní strategie. Poskytnout ucelený soubor poznatkĤ a základních pojmĤ z ekonomiky zdravotnictví, finanþní, pojišĢovací a úhradové

ČÁSTKA 2

G

193

VĚSTNÍK MZ ČR

struktury systému zdravotní péþe. Rozpis uþiva


Zdravotní a sociální politika státu

Zdravotní a sociální politika státu. Zdravotní politika, její význam, hlavní cíle a problémy, úkoly a koncepce. Definice zdravotních potĜeb jako východiska zdravotní politiky a péþe o zdraví. Zdravotnické systémy a metody jejich ovlivĖování. Systémy zdravotního pojištČní. Soustava zdravotnických institucí a zaĜízení v ýR a jejich organizaþní uspoĜádání. Právní postavení úþastníkĤ zdravotní péþe. Systémová hlediska v péþi o zdraví. Úloha státu, regionĤ a komunity ve zdravotní politice spoleþnosti. Sociální politika státu.

8

Marketing ve zdravotnictví

Marketing jako nástroj zvyšování efektivity managementu, zdravotnický marketing vĤþi pacientským komunitám a sociálnímu systému, strategický marketing jako souþást strategického managementu, nástroje strategického marketingu, Ĝízení marketingového mixu vĤþi pacientským komunitám a sociálnímu systému, atributy a vliv znaþky, vytvoĜení inspirativní vize znaþky, Ĝízení úþinného marketingového mixu. Základní pojmy a vývoj Public relation (PR), PR jako souþást integrované marketingové komunikace, strategie PR, cílové skupiny, komunikaþní techniky a nástroje, Media relations, tisková konference, interní komunikace.

8

Ekonomika zdravotnického zaĜízení

Systém péþe o zdraví a zdravotnictví v ýR, obecná teorie systémĤ, ekonomika péþe o zdraví, ekonomika zdravotnictví, funkce státu v ekonomice zdravotnictví ýR, poptávka a nabídka ve zdravotnictví. Zdravotní pojišĢovny, funkce pojišĢoven a úhradové mechanismy. Ekonomika zdravotnických zaĜízení, majetek zdravotnického zaĜízení, náklady, výnosy a hospodáĜský výsledek zdravotnického zaĜízení, kalkulace a rozpoþty ve zdravotnictví, úþetnictví a daĖová evidence, danČ a daĖová politika, mzdy a odmČĖování.

14

Financování zdravotnictví

Financování ambulantní zdravotní péþe, akutní lĤžkové péþe, financování lékáren a lékĤ, financování laboratoĜí, základy finanþní analýzy, Ĝízení financí zdravotnického zaĜízení, ukazatele jako odraz ekonomické reality, finanþní plánování a finanþní prognózy, Ĝízení financí, finanþní Ĝízení a pozice controllingu v Ĝízení podniku, základní oblasti, ve kterých je controlling aplikován.

8

Téma

194

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

2

Ukonþení modulu



Absolvent/ka: x umí charakterizovat základní pojmy jako je zdraví, zdravotnické služby, zdravotní péþe, péþe o zdraví, atd., x umí urþit zdroje financování zdravotnictví, x umí objasnit význam a diference úhradových mechanismĤ, x umí pĜipravit vhodný mix nástrojĤ PR pro dosažení komunikaþních cílĤ firmy, x umí prezentovat firmu vĤþi veĜejným sdČlovacím prostĜedkĤm a tím i prosazovat zájmy organizace smČrem k veĜejnosti a spoleþnosti, x umí stanovit výši veĜejného zdravotního pojištČní pro jednotlivé definované skupiny osob, x umí objasnit význam a diference úhradových mechanismĤ, x umí posoudit význam vládních i nevládních subjektĤ v segmentu zdravotnictví.


Poþet výkonĤ

Sestavení rozpoþtu

1

Sestavení kalkulace výkonĤ

1

Sestavení marketingového mixu pro vybrané zdravotnické zaĜízení

1

Sestavení tiskové zprávy

1

Vedení daĖové evidence pro financování ve zdravotnictví

1


3.3.1

x Diagnostické metody (napĜ. kolokvium, test, ústní zkouška, apod.)




Ĝešit systémové otázky poskytování zdravotní péþe, ovlivĖování a realizace zdravotní politiky s návazností zdravotní a sociální péþe, objasnit význam a diference úhradových mechanismĤ, provést hlubší analýzu jednotlivých aspektĤ ekonomiky zdravotnických služeb, orientovat se v metodách a nástrojích komunikace s veĜejností, vysvČtlit význam marketingové komunikace jako efektivního prostĜedku naplĖování cílĤ zdravotnického zaĜízení, budovat dobré vztahy s jednotlivými cílovými skupinami zdravotnického zaĜízení.

3.4



Leadership

Typ modulu

povinný

ČÁSTKA 2

G

195

VĚSTNÍK MZ ČR

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Cíl OM 4

Získat vČdomosti a dovednosti z oblasti nového pojetí leadershipu, seznámit se s podstatou leadershipu, jeho funkcemi, elementy a procesy v organizaþním kontextu a pĜedejít tak bezúþelnému utrácení penČz, þasu a energie. Rozpis uþiva


Komunikace a asertivita

Podstata komunikace, verbální komunikace, metody kladení otázek, naslouchání, neverbální komunikace, zvyšování zdravého sebevČdomí, metody vypoĜádání se s kritikou, definice asertivity, možnosti použití (výhody a rizika), základní pravidla asertivity, asertivní techniky, napĜ. umČní odmítnout a umČní ocenit, atd.

8

Komunikace a self management

Základní nástroje a dovednosti neurolinquistického plánování (NLP) pro budování vztahĤ, Ĝešení situací, se kterými si manažer dosud nevČdČl rady, selfmanagement a nástroje efektivního jednání.

8

Budování a vedení pracovního týmu

Vlastnosti, cíle a role týmu, budování týmové dĤvČry, ovlivĖování vývoje týmu, zvládání týmových krizí. Principy budování efektivního týmu, stádia vývoje týmu a role manažera v rĤzných etapách, typologie þlenĤ týmu, zlepšování pracovních vztahĤ.

16

Leadership

Vymezení pojmu, charakteristika lídra, uplatnČní prvkĤ leadershipu, projevy vĤdcovství, znaky spojené s efektivním vĤdcovstvím, leadership jako proces inspirování a zmocĖování druhých, zásady dovednosti leadershipu.

3

Efektivní Ĝízení porad

Porada jako nástroj Ĝízení a budování týmu, typy porad, zásady efektivní porady, úþastníci porady.

3

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x zná styly vedení a zpĤsoby ovlivĖování druhých pomocí komunikace a motivace, x zná charakteristiky stylĤ vedení, x zná principy leadershipu a je pĜipraven/a praktikovat potĜebné dovednosti v efektivním vĤdcovství, x zná význam leadershipu pro pracovní i osobní život, x uvČdomuje si vlastní pĜístup k riziku a umí posílit schopnost pĜekonávání pĜekážek, x umí vést, usmČrĖovat sebe a ovlivĖovat druhé, chovat se

Téma

196

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

proaktivnČ, x umí aplikovat techniky efektivních interpersonálních vztahĤ. Seznam doporuþených výkonĤ

Poþet výkonĤ

Sestavení analýzy týmu na pracovišti napĜ. dle Balbina, definovat jeho silné a slabé stránky, navrhnout kroky k rozvoji a budování týmu, vysvČtlit, jak se projevuje týmová dynamika na souþasném stavu týmu

1

Vypracování plánu k vlastnímu efektivnČjšímu Ĝízení kolektivu a jednotlivcĤ na základČ vlastní analýzy vedení a Ĝízení

1

Popsání harmonogramu a základních bodĤ pro úspČšné vedení porady na pracovišti

1


3.4.1





vést, usmČrĖovat sebe a ovlivĖovat druhé, chovat se proaktivnČ, aplikovat techniky efektivních interpersonálních vztahĤ, efektivnČ komunikovat v rámci organizace a pĜi jednáních se spolupracovníky, efektivnČ Ĝídit tým, sestavovat, aktivizovat a vést týmy k efektivním výsledkĤm a ke zvyšování jejich výkonnosti, organizovat a moderovat poradu, pĜijímat Ĝešení a rozhodnutí, Ĝešit konfliktní situace.

3.5



Lidské zdroje a personalistika

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Cíl OM 5

Získat vČdomosti a dovednosti potĜebné pro vedení vstupních výbČrových pohovorĤ, vznik, zmČny a skonþení pracovního pomČru, efektivní osobní jednání s podĜízenými a zdokonalení si svých schopností uskuteþnit analýzu pracovního výkonu. Poskytnout vČdomosti a dovednosti potĜebné pro hodnocení pracovníkĤ. Téma

Management lidských zdrojĤ

Rozpis uþiva


Význam a hlavní úkoly Ĝízení lidských zdrojĤ, struktura a þinnosti personálního oddČlení, postavení personálního oddČlení v organizaci, role

3

ČÁSTKA 2

G

197

VĚSTNÍK MZ ČR

a osobnost personalisty, tvorba, strategie a politika Ĝízení lidských zdrojĤ, zavádČní personálních procesĤ v praxi.

Pracovní právo, zákoník práce a další pĜíslušné zákonné normy

Vznik, zmČna a skonþení pracovního pomČru, pracovní kázeĖ a pracovní Ĝád, pracovní doba a doba odpoþinku, mzda, náhrada mzdy a náhrady výdajĤ. Bezpeþnost a ochrana zdraví pĜi práci, péþe o zamČstnance, pracovní podmínky žen a mladistvých, náhrada škody (odpovČdnost zamČstnavatele a zamČstnance za škodu), dohody o pracích konaných mimo pracovní pomČr.

5

Profesionální vedení výbČrových rozhovorĤ

PĜíprava na pĜijímací rozhovor – zjištČní požadavkĤ pracovní pozice, sestavení kompetenþního profilu kandidáta, posouzení významu tzv. puzzle-efektu. Zpracování a vytČžení informací o uchazeþi z životopisu a dotazníku. PrĤbČh, fáze a vyhodnocení pĜijímacího rozhovoru.

8

Popisy pracovních míst, kompetenþní modely

Nové trendy pĜi tvorbČ popisĤ pracovních míst, metody analýzy pracovních þinností v organizaci, popis a specifikace pracovního místa, vazba popisĤ pracovního místa a specifikací na ostatní personální procesy v organizaci, tvorba kompetenþních modelĤ.

5

Adaptaþní program

Adaptaþní program nového pracovníka, výbČr vhodného školitele, stanovení plánu adaptaþního programu, jeho naplĖování a ukonþení.

3

ěízení a hodnocení pracovního výkonu zamČstnancĤ

Metody Ĝízení pracovního výkonu a zpĤsoby hodnocení pracovního výkonu.

3

VzdČlávání a rozvoj zamČstnancĤ

Základy plánování vzdČlávání - analýza potĜeb, identifikace potĜeb vzdČlávání a rozvoje, realizace vzdČlávání a rozvoje, vyhodnocení výsledkĤ vzdČlávání.

3

Hodnocení pracovníkĤ

Význam a cíle hodnocení, kriteria hodnocení, techniky a postup pĜi vedení hodnocení, pĜínosy hodnocení a možnosti využití výsledkĤ, plány osobního rozvoje. Implementace a zdokonalování systému hodnocení.

8

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x zná základní pojmy v pracovnČprávní oblasti vþetnČ základní platné legislativy, x zná nové pĜístupy a postoje k hodnocení, x zná strategii zavedení systému hodnocení pracovníkĤ, x zná postupy spojené s ukonþením pracovního pomČru se všemi

198

VĚSTNÍK MZ ČR

x x x x

G

povinnostmi ze strany zamČstnavatele, vþetnČ správného uzavĜení osobního spisu a jeho archivaci, umí postupovat pĜi zmČnách v pracovnČprávním vztahu, umí výstižnČ formulovat popis pracovní þinnosti a na jeho základČ identifikovat klíþové kompetence pro jednotlivé profese, umí aplikovat strategii systému hodnocení s vazbou na osobní rozvoj a rozvoj organizace, umí efektivnČ vést hodnotící pohovor a formulovat závČry hodnocení.


Poþet výkonĤ

Založení personální agendy zamČstnance

1

Sledování kvalifikaþního rĤstu u jednoho zamČstnance

1

Vypracování standardního postupu Ĝešení stížností klienta/pracovníka

1

PĜipravení projektu hodnocení

1

Popsání kritéria výkonu, profesionálního chování a potenciálu vybraného jednotlivce

1


3.5.1

ČÁSTKA 2





správnČ vybírat a vést nové pracovníky, vést efektivnČ výbČrový pohovor, umČt definovat požadavky na novou pracovní pozici, vytváĜet popisy kompetencí nebo rozhodnout o zpĤsobu jejich vytvoĜení, tvoĜit kariérové plány a plány osobního rozvoje, pĜipravit a vést hodnotící rozhovor.

3.6



Kvalita a bezpeþí zdravotní péþe ve zdravotnických zaĜízeních

Typ modulu

povinný 5 dnĤ teorie, tj. 40 hodin 5 dnĤ odborné praxe na vlastním pracovišti, tj. 40 hodin 25 (20 kreditĤ za teoretickou þást, 5 kreditĤ za praktickou þást)

Rozsah modulu Poþet kreditĤ

Cíl OM 6

Získat vČdomosti a dovednosti potĜebné pro realizaci programu kontinuálního zvyšování kvality a efektivní pĜípravu zdravotnického zaĜízení k akreditaci. To pĜedpokládá umČt plánovat, provádČt sbČr a vyhodnocování dat, stanovit prioritní oblasti, vypracovat standardy kvality, audit, zavádČt systém kontinuálního zvyšování kvality do organizace/oddČlení, rozvíjet kompetence jednotlivcĤ v týmu,

ČÁSTKA 2

G

199

VĚSTNÍK MZ ČR

využívat systémy a nástroje na podporu Ĝízení TQM, implementovat národní akreditaþní standardy na vlastním pracovišti, koordinovat þinnost pracovní skupiny pĜi pĜípravČ zaĜízení/oddČlení na externí kontrolu kvality. Rozpis uþiva


ěízení kvality a bezpeþí péþe ve zdravotnických zaĜízeních

ZavádČní systému Ĝízení a zvyšování kvality a bezpeþí poskytované zdravotní péþe, definice kvality, nástroje a techniky zvyšování kvality, význam Ĝízení kvality pro organizaci, pĜekážky pĜi zavádČní TQM, základní principy Ĝízení kvality, systémy a nástroje na podporu Ĝízení TQM, zavádČní systému Ĝízení kvality do organizace, systém kvality ve zdravotnictví, determinanty implementace systému kvality, Ĝízení rozvoje kvality, úloha vrcholového managementu v Ĝízení kvality.

8

ISO 9001 a související normy

SmČrnice a normy pro systémy managementu kvality, systémy managementu kvality dle požadavkĤ normy ISO 9001, ekonomický management kvality ve smyslu ISO 10014, vyhodnocování nákladĤ na kvalitu, hodnocení spokojenosti zákazníka.

5

Tvorba Ĝízené dokumentace

Funkþní a efektivní proces Ĝízené dokumentace je vyžadován jak pĜi pĜístupu dle ISO 9001 nebo ISO 15189, tak dle standardĤ Spojené akreditaþní komise ýeské republiky (SAK ýR) nebo Joint Commission International (JCI). Ostatní dokumenty systému Ĝízení kvality (smČrnice, pracovní postupy), které explicitnČ vyžaduje norma ýSN EN ISO 9001:2008 a jsou potĜebné pro stanovení prĤbČhu procesĤ v organizaci.

8

Indikátory kvality

Definice indikátorĤ kvality, zpĤsoby sbČru dat, techniky vyhodnocování výsledkĤ, používání objektivních dat k trvalému zvyšování kvality.

3

Audity systému Ĝízení kvality

Audity jako proces systematického a nezávislého zjišĢování funkþnosti systému Ĝízení kvality. Charakteristika a cíle auditu, základní pojmy a požadavky založené na normČ ýSN EN ISO 19 011, fáze interního auditu, plánu interního auditu, protokol o neshodČ/zjištČní, zpráva z interního auditu. PĜíprava auditu, zpracování základních auditních otázek (kontrolní list), zpracování záznamĤ a zpráv podle zjištČní, urþení neshod, vyhodnocení zjištČní.

8

Téma

200

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Akreditace SAK ýR

Akreditaþní standardy, identifikace a Ĝízení rizikových oblastí, filozofie externího hodnocení kvality, pravidla pro zahájení akreditaþního šetĜení. Shody akreditaþních standardĤ SAK ýR, shody zamČĜené na kvalitu služeb a dodržování legislativy.

4

Kvalita a zpĤsobilost podle ISO 15189

Názvosloví v kvalitČ laboratoĜí, zásady managementu kvality, požadavky na systém managementu kvality podle ISO 15189.

2

Ukonþení modulu


2


Absovent/ka: x zná základní principy Ĝízení kvality, x zná postoje, dovednosti a znalosti, které si musí pracovníci v systému Ĝízení kvality osvojit, x zná dĤvody zavádČní evropských standardĤ kvality ISO 9001, x zná taktiku zavádČní Ĝízení kvality do organizace, x zná metody a nástroje pro Ĝízení a plánování kvality, x zná rozdíly mezi akreditací a certifikací, x zná základní postupy pĜi pĜípravČ zaĜízení na externí kontrolu kvality, x zná postup pĜípravy zaĜízení k národní akreditaci SAK ýR, x umí plánovat, provádČt sbČr a vyhodnocovat data, stanovit prioritní oblasti, x umí realizovat systém kontinuálního zvyšování kvality, x umí implementovat národní akreditaþní standardy na vlastním pracovišti, x umí koordinovat þinnost pracovní skupiny pĜi pĜípravČ zaĜízení/oddČlení na externí kontrolu kvality, x umí koordinovat þinnost pracovní skupiny pĜi pĜípravČ zaĜízení k národní akreditaci.


Poþet výkonĤ

VytvoĜení dokumentu systému kvality – pracovní postup na zvolené téma

1

VytvoĜení kontrolního listu k vypracovanému pracovnímu auditu

1

Zpracování plánu na provedení interního auditu

1

Zpracování zprávy o výsledku interního auditu

1


3.6.1





realizovat program kontinuálního zvyšování kvality,

G

ČÁSTKA 2

201

VĚSTNÍK MZ ČR

zavádČt systém hodnocení kvality zdravotní péþe, podílet se na pĜípravČ zdravotnického zaĜízení k akreditaci, poskytovat kvalitní a bezpeþnou péþi, podílet se na auditech zdravotní péþe.

3.7


BČhem praktické výuky na pracovišti akreditovaného zaĜízení úþastník specializaþního vzdČlávání: 1)

získává informace, které mu pomohou pĜi zpracování závČreþné písemné práce,

2)

seznámí se s þinnostmi z oblasti provoznČ – organizaþní a personální problematiky a oblasti sledování kvality.

Povinná odborná praxe

Poþet týdnĤ


1 týden

Vypracování závČreþné písemné práce na zadané téma, která bude obhájena u atestaþní zkoušky

v prĤbČhu studia + 1 týden



Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

15

Cíl OM 7

PĜipravit nelékaĜské zdravotnické pracovníky ve zdravotnictví k výkonu manažerských rolí a funkcí. V návaznosti na získané teoretické znalosti rozvíjet prakticky využitelné návyky v oblasti provoznČ – organizaþní, lidských zdrojĤ a v problematice sledování kvality.

Seznam výkonĤ ProvoznČ - organizaþní problematika: 1. 2. 3. 4. 5.

6.

strategické dokumenty akreditovaného pracovištČ strategický rozvoj pracovištČ (zpracování analýzy externích a interních vlivĤ s definováním SWOT) informace o nemocniþním informaþním systému plánování výnosĤ a nákladĤ pracovištČ a jejich sledování zpĤsob vedení porad, management zmČn a reakce na zmČny (eliminace rizik), pĜedávání informací vþetnČ pĜípadné úþasti na poradČ vedoucích pracovníkĤ NLZP a poradČ jednoho klinického pracovištČ (není-li to možné, školitel/ka školence alespoĖ informuje) spolupráce a kooperace s dalšími pracovišti pĜíslušného zdravotnického zaĜízení a také s jinými subjekty

Lidské zdroje:

Datum seznámení

202

1. 2. 3.

4. 5. 6. 7. 8. 9.

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

firemní kultura a Ĝízení versus vedení lidských zdrojĤ ve zdravotnictví a to ve vztahu k definovaným kompetencím (diskuse) personální agenda zamČstnancĤ, vedení personální agendy každého zamČstnance, vþetnČ náplnČ práce - aktuálních kompetencí postup pĜi hledání pracovníkĤ: ¾ spolupráce organizace s ÚĜadem práce ¾ zamČstnávání osob se zmČnČnou pracovní schopností sledování kariérního a kvalifikaþního rĤstu zamČstnancĤ zpĤsob zapracování nového pracovníka, adaptaþní proces hodnocení a motivování pracovníkĤ typy pracovních pomČrĤ a jejich zapracování do provozu a organizace pracovištČ problematika systematizace pracovních míst þinnost oddČlení výchovy a vzdČlávání ve vztahu k plánování vzdČlávacích aktivit

Sledování kvality: 1. sledování spokojenosti klientĤ/pacientĤ i zamČstnancĤ 2. standardní postupy Ĝešení stížností klienta/pacienta 3. program kontinuálního zvyšování kvality poskytované péþe 4. indikátory kvality a jejich hodnocení

Hodnocení praktické výuky: Praktická výuka není zamČĜena na provádČní konkrétních výkonĤ. Školitel/ka provede záznam o seznámení úþastníka výuky s jednotlivými þinnostmi manažera a doklad o absolvování praxe pĜedá vedoucímu studia.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením garanta odborné praxe, kterým je námČstek/námČstkynČ pro nelékaĜské zdravotnické pracovníky/ošetĜovatelskou péþi (hlavní sestra) ev. další povČĜený pracovník s odpovídající kvalifikací. PĜidČlený školitel praktické výuky má manažerské vzdČlání (napĜ. má specializovanou zpĤsobilost v oboru nebo MBA, pĜípadnČ vysokoškolské vzdČlání manažerského zamČĜení, Mgr. apod.), praxi manažera a je zamČstnancem dané organizace. a) PrĤbČžné hodnocení školitelem/lektorem:

školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ. b) PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky:

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

203

absolvování teoretické a praktické výuky; vþetnČ splnČní požadované odborné praxe na pracovišti akreditovaného zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a splnČní výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem/lektorem, získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. c) Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.¨

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Organizace a Ĝízení ve zdravotnictví bude pĜipraven zastávat manažerské role a vykonávat manažerské funkce. Bude schopen efektivnČ rozvíjet profesní obor, spoluvytváĜet koncepce a plány rozvoje organizace, podílet se na vytváĜení tvĤrþí atmosféry na pracovišti i v organizaci, systémovČ pĜistupovat k Ĝešení problémĤ, aplikovat znalosti leadershipu, finanþního managementu a rozvoje lidských zdrojĤ. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnosti, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1

Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost

Specialista v organizaci a Ĝízení ve zdravotnictví po získání specializované zpĤsobilosti je pĜipraven vykonávat þinnosti koncepþního charakteru související s Ĝízením a organizací zdravotní péþe:

stanovit zásadní strategie koncepce a realizace projektĤ oborĤ nelékaĜských zdravotnických pracovníkĤ, organizovat a koordinovat þinnosti nelékaĜských zdravotnických pracovníkĤ a mezioborovou spolupráci na vlastním pracovišti, v rámci oboru i v rámci celého zdravotnického zaĜízení, úþelnČ vynakládat finanþní a vČcné prostĜedky, provádČt analýzu nákladĤ a výnosĤ, stanovovat rozpoþet pracovištČ a vyhodnocovat investiþní potĜeby, odpovídat za personální práci, systémy dalšího vzdČlávání jednotlivých kategorií zamČstnancĤ, podílet se na rozvoji jednotlivcĤ v souladu s potĜebami vlastního pracovištČ/organizace, zavádČt systém hodnocení kvality a bezpeþnosti zdravotní péþe poskytovanou nelékaĜskými zdravotnickými pracovníky a jejího kontinuálního zvyšování (systémy profesní kvality, kvality procesĤ, informací, komunikace…), Ĝešit etické problémy související s poskytováním zdravotní péþe nelékaĜskými zdravotnickými pracovníky, podílet se na zajišĢování a realizaci potĜeb klientĤ a vytváĜení vzájemných vztahĤ, podílet se na Ĝešení mimoĜádných událostí v rámci zdravotnického zaĜízení,

204

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

spolupracovat se vzdČlávacími organizacemi na realizaci výuky zdravotnických pracovníkĤ v oblasti teoretické i praktické.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1

Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Odborným garantem praktické výuky mĤže být námČstek/kynČ pro nelékaĜská

x

x

Personální požadavky x

x x


zdravotnická povolání (hlavní sestra) ev. povČĜený pracovník s odpovídající kvalifikací napĜ. oddČlení/centra výchovy a dalšího vzdČlávání. Školitelem se rozumí zamČstnanec akreditovaného zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání.* Školitelem mĤže být zdravotnický pracovník s manažerským vzdČláním a praxí manažera (napĜ. specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace, MBA, Mgr. apod.) a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Školitelem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací, která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu Organizace a Ĝízení ve zdravotnictví (napĜ. Ing., JUDr. apod.). Školitel dokládá svou zpĤsobilost pĜi žádosti o akreditaci pracovištČ profesním životopisem a pĜehledem svých odborných a pedagogických aktivit. Lektorem se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem teoretické výuky mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (MUDr., JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je management, ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.).

x Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením PC, dataprojektorem

a pĜístupem k internetu. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu – zdravotnické zaĜízení, které je


*

držitelem certifikátu kvality nebo se pĜipravuje na jeho získání, management uplatĖuje moderní prvky v Ĝízení organizace a umožní úþastníkovi SV seznámit se se všemi výkony uvedenými v seznamu výkonĤ odborné praxe na akreditovaném pracovišti.


ČÁSTKA 2

G

205

VĚSTNÍK MZ ČR

x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají

smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru specializace. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany



7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru Organizace a Ĝízení ve zdravotnictví Kód

Typ

OM 1

P

OM 2

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ

Role manažera

1 týden T – 40 hodin 1 týden praxe – 40 hod


P

Strategické Ĝízení a krizový management



OM 3

P

Zdravotní a sociální politika státu, marketing, ekonomika a financování



OM 4

P

Leadership



OM 5

P

Lidské zdroje a personalistika



OM 6

P

Kvalita a bezpeþí zdravotní péþe ve zdravotnických zaĜízeních



OM 7

P




P

ZávČreþná písemná práce




180 kreditĤ


206

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura BČlohlávek, F. Organizaþní chování. 1. vyd., Olomouc: Rubico 1996. 343 s., ISBN 80-85839-09-1. BČlohlávek, F., KošĢan, P., ŠuleĜ, O. Management. 1. vyd., Olomouc: Rubico 2001.642 s., ISBN 80-85839-45-8. BČlohlávek, F. Desatero manažera: (to nejdĤležitČjší, co potĜebuje znát a ovládat úspČšný manažer). 1. vyd., Praha: Computer Press 2003. 90 s. ISBN 80-7226-873-2. Bender, P. U. Niterný leadership. 1. vyd., Praha: Management Press 2002. 219 s. ISBN 80-7261069-4. Bennis, W. G. StaĜí psi a nové triky aneb o tvoĜivosti a spolupráci. 1. vyd., Praha: Management Press 2001. 175 s. ISBN 80-7261-045-7. Bernstein, A. DinosauĜí mozky: jak vyjít s lidmi, se kterými se vyjít nedá. Praha: Victoria Publishing 1993. 266 s. Carnegie, D. Jak získávat pĜátele a pĤsobit na lidi. Praha: Beta 2004. 263 s. ISBN 80-7306-138-4. Covey, S. R. 7 návykĤ vĤdþích osobností pro úspČšný a harmonický život: návrat etiky charakteru. 1. vyd., Praha: Pragma 1994. 329 s. Covey, S. R. DĤvČra: jediná vČc, která dokáže zmČnit vše. Praha: Management Press 2008. 326 s. ISBN 978-80-7261-176-8. Covey, S. R. 7 návykĤ skuteþnČ efektivních lidí. 1. vyd. Praha: Management Press, 2006, 342 s. ISBN 978-80-7261-156-0. Davidson, M. Jak se stát skvČlým stratégem: prĤvodce na cestČ k strategickému myšlení. 1.vyd., Praha: Management Press 1997. 120 s. ISBN 80-85943-45-X. Di Kamp. Manager 21. století. Praha: Grada 2000. 212 s. ISBN 80-247-0005-0. Fuller, D. Vést nebo být veden. Praha: Alfa Publishing 2004. 200 s. ISBN 80-86851-03-6. Gladkij, I. Management ve zdravotnictví. 1. vyd. Brno: Computer Press, a.s. 2003. 371 s. ISBN 80-7226-996-8. Grohar-Murray, M. E., Di Crocce, H. R. Zásady vedení a Ĝízení ošetĜovatelské péþe. 1. vyd. Praha: Grada 2003, 317 s. ISBN 80-247-0267-3. Hlaváþková, D., Štorek, J., Fišer, V., Neklapilová, V., Vraspírová, H. Krizová pĜipravenost zdravotnictví. Brno: NCO NZO 2007. 1. vyd. 198 s. ISBN 978-80-7013-452-8. Howard, P. J. PĜíruþka pro uživatele mozku: praktické informace a návody pro každodenní život. 1. vyd., Praha: Portál 1998. 396s. ISBN 80-7178-211-4. Hroník, F. Hodnocení pracovníkĤ. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 126 s. ISBN 80-247-1458-2. Christiani, A. Motivace, klíþ k úspČchu a spokojenosti:111 tipĤ. Praha: Ikar 2004. 173 s. ISBN 80-249-0311-3. JCI – mezinárodní akreditaþní standardy pro nemocnice. Praha: Grada Publishing s.r.o., 2004. 271 s. ISBN 80-247-0629-6. KeĜkovský, M., VykypČl, O. Strategické Ĝízení. 5. pĜeprac. vyd. Brno: Z. Novotný, 2004. 118 s. Kotler, P. Marketing management. 12. vyd. Praha: Grada, 2007.792 s. ISBN 978-80-247-1359-5.

ČÁSTKA 2

G

207

VĚSTNÍK MZ ČR

Kotter, J. P. Vedení procesu zmČny: osm krokĤ úspČšné transformace podniku v turbulentní ekonomice. Praha: Management Press 2000. 190 s. ISBN 80-7261-015-5. Madar, J. ěízení kvality ve zdravotnickém zaĜízení. Praha: Grada 2004. 1. vyd. 248 s. ISBN 80-247-0585-0. Marx.D., Vlþek F., ed.: Národní akreditaþní standardy pro nemocnice. SAK ýR, TIGIS, Praha, 2008 s.103, ISBN 978-80-903750-6-2. Maxwell, J. Rozvíjejte své vĤdþí schopnosti. Praha: Pragma 2001. 206 s. ISBN 80-7205-829-0. Maxwell, J. C. Jak v lidech vypČstovat vĤdþí schopnosti. Praha: Pragma 2002. 181 s. ISBN 80-7205-870-3. Smékal, V. Pozvání do psychologie osobnosti: þlovČk v zrcadle vČdomí a jednání. 1. vyd., Brno: Barrister Principál 2002. 517s. ISBN 80-85947-80-3. SENGE, P. M. Pátá disciplína. Teorie a praxe uþící se organizace. Praha: Management Press 2006. 432 s. ISBN 978-80-7261-162-1. SOUýEK, Z. Firma 21. století. 1. þeské vyd. Praha: Profesional Publishing, 2007. 260 s. ISBN 80-86419-88-6. Svobodník, P. Management v kostce. Brno: NCO NZO 2009. 127 s. ISBN 978-80-7013-498-6. Škrlovi, P. a M. Kreativní ošetĜovatelský management. 1. vyd. Praha: Advent-Orion s.r.o. 2003. 477 s. ISBN 80-7172-841-1. ŠuleĜ, O. Manažerské ISBN 80-85839-87-3-9.

techniky

III.

1.vyd.,

Olomouc:

Rubico

2003.

152

s.

ŠuleĜ, O. Manažerské techniky: 80 technik moderního managementu. 1. vyd., Olomouc: Rubico 1997. 213 s. ISBN 80-85839-19-9. ŠuleĜ, O. Manažerské techniky: 70 technik moderního managementu. 1.vyd., Olomouc: Rubico 1995. 225 s. ISBN 80-85839-06-7. ŠuleĜ, O. Zvládáte své manažerské role? Jak rozhodovat, pĜedávat informace, organizovat a motivovat své podĜízené: testy. 1. vyd., Praha: Computer Press 2002. 187 s. ISBN 80-7226-702-7. ŠuleĜ, O., KošĢan, P. Firemní strategie: plánování a realizace. 1. vyd., Praha: Computer Press 2002. 124 s. ISBN 80-7226-657-8. Tounier, P. Osoba a osobnost. 1. vyd., Praha: Návrat domĤ 1998. 190 s. ISBN 80-85495-78-3. Ward, M. 50 základních manažerských technik. 1. vyd., Praha: Management Press 1998. 197 s. ISBN 80-85943-59-X. Zlámal, J., Bellová, J. Ekonomika zdravotnictví. 1.vyd. Brno: NCO NZO 2005. 206 s. ISBN 80-7013-429-1. Zlámal, J. Marketing ve zdravotnictví. 1. vyd. Brno: NCO NZO 2006. 149 s. ISBN 80-7013-441-0. Ivanová, K. Manažerská etika. 1. vyd. Brno: NCO NZO 2006. Zákon þ. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Zákon þ. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Zákon þ. 1/1992 Sb., o mzdČ, odmČnČ za pracovní pohotovost a o prĤmČrném výdČlku, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

208

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru KLINICKÁ PSYCHOLOGIE 1 2 3

4 5 6 7 8

209 Cíl specializaþního vzdČlávání .........................................................................................2 209 Vstupní požadavky a prĤbČh specializaþní vzdČlávání .................................................2 209 2.1 Základní kmen – celkem 36 mČsícĤ .........................................................................2 2.2 Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálnČ 24 mČsícĤ ..............................3 210 Uþební plán........................................................................................................................4 211 3.1 Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ 212 prokazatelných na konci základního kmene.............................................................5 3.2 Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci specializovaného výcviku v klinické psychologii......................................6 213 215 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání......................8 216 Profil absolventa ...............................................................................................................9 5.1 Charakteristika þinností, pro které absolvent specializaþního vzdČlávání získal 216 zpĤsobilost ................................................................................................................9 217 Charakteristika akreditovaných zaĜízení.....................................................................10 217 6.1 Akreditovaná zaĜízení.............................................................................................10 219 Programy povinných kurzĤ a semináĜĤ.......................................................................12 219 7.1 Charakteristika vzdČlávacích aktivit.......................................................................12 223 Seznam doporuþené literatury ......................................................................................16

G

ČÁSTKA 2

1

VĚSTNÍK MZ ČR

209

Cíl specializaþního vzdČlávání

Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická psychologie je získání potĜebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti prevence, diagnostiky, terapie a nedokladné, rehabilitaþní a dispenzární péþe, umožĖující samostatnou þinnost klinického psychologa v lĤžkové i ambulantní péþi.

2

Vstupní požadavky a prĤbČh specializaþní vzdČlávání

Specializaþní vzdČlávání v oboru Klinická psychologie je urþeno pro absolventy pČtiletého akreditovaného magisterského jednooborového studijního oboru psychologie s odbornou zpĤsobilostí k výkonu zdravotnického pracovníka získanou absolvováním akreditovaného kurzu Psycholog ve zdravotnictví, které bylo zahájeno nejpozdČji ve školním roce 2008/2009 (zákon þ. 96/2004 Sb., vyhláška þ. 39/2005 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ). Specializaþní vzdČlávání se uskuteþĖuje pĜi výkonu povolání a) formou celodenní prĤpravy v rozsahu odpovídajícímu stanovené týdenní pracovní

doby podle ustanovení vyplývajícího ze zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.) a zákoníkem práce, pod odborným dohledem klinického psychologa, školitele, formou celodenní prĤpravy, b) nebo formou externí prĤpravy, která se liší od celodenní prĤpravy, že doba urþená na

praktické zdravotnické þinnosti mĤže být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní prĤpravu. ÚroveĖ této prĤpravy nesmí být nižší než u celodenní prĤpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí prĤpravy, která nemĤže být kratší než u celodenní prĤpravy, odpovídá akreditované zaĜízení. Celková délka specializaþního vzdČlávání je minimálnČ 60 mČsícĤ povinné praxe ve zdravotnictví pod odborným vedením školitele (obecné podmínky pro práci školitele upravuje § 59 zákona þ. 96/2004 Sb.), z toho minimálnČ 12 mČsícĤ na akreditovaném pracovišti. Pokud absolvent nezískal odbornou zpĤsobilost k výkonu zdravotnického povolání v prĤbČhu pregraduálního vzdČlávání (pĜi zahájení studia do roku 2008/09), povinnou souþástí specializaþního vzdČlávání je absolvování akreditovaného kvalifikaþního kurzu Psycholog ve zdravotnictví, který je provádČný vysokou školou podle zvláštního pĜedpisu (vyhláška þ. 39/2005 Sb.). 2.1

Základní kmen – celkem 36 mČsícĤ

Povinná praxe

Celkem 36 mČsícĤ praxe na psychologickém pracovišti zdravotnického zaĜízení, typ praxe je volitelný dle možností a zamČĜení úþastníka vzdČlávání. Praxe probíhá na zdravotnických pracovištích pod odborným vedením klinického psychologa (se specializovanou zpĤsobilostí a nejménČ 5 lety praxe v oboru). Praxe, vþetnČ þinností na všech pracovištích, je zaznamenávána a potvrzována v logbooku.

210

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Úþast na vzdČlávacích aktivitách Kurzy, semináĜe

Poþet dní

Absolvování psychoterapeutického minima. Podmínkou splnČní psychoterapeutického minima je: a) absolvování akreditovaného certifikovaného kurzu v psychoterapii v rozsahu 140 hodin, z toho 80 hodin sebezkušenosti a nácviku základních psychoterapeutických dovedností a 60 hodin supervize, nebo b) absolvování 200 hodin zahájeného komplexního akreditovaného psychoterapeutického vzdČlávání.

minimálnČ 20 dní (kredity dle vzdČlávacího programu)

Povinné jednodenní teoretické semináĜe bČhem specializaþního vzdČlávání poĜádané akreditovaným zaĜízením 1x v každém semestr.

1 den (2 kredity za každou úþast)

Povinná úþast na kasuistických semináĜích, konaných na akreditovaných pracovištích (s minimálním poþtem úþastnických míst 10 pod vedením akreditovaného školitele se zajištČnou zastupitelností dalším akreditovaným odborníkem).

minimálnČ 10 semináĜĤ za semestr (celkem 20 hodin - 10 kreditĤ)


2 4 kredity


1 2 kredity

Absolvování kurzu Neodkladná první pomoc a semináĜe Základy zdravotnické legislativy není podmínkou pro ukonþení základního kmene, lze absolvovat i bČhem dalšího prĤbČhu specializovaného výcviku. Podmínkou pro ukonþení základního kmene je splnČní všech požadavkĤ stanovených vzdČlávacím programem, vþetnČ úspČšného absolvování psychoterapeutického minima, zakonþeného ovČĜením znalostí. 2.2

Vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálnČ 24 mČsícĤ

Postup do specializovaného výcviku je podmínČn splnČním všech požadavkĤ stanovených pro výcvik v rámci základního kmene. Povinná praxe Celková doba povinná praxe pod odborným vedením klinického psychologa, z toho minimálnČ 12 mČsícĤ musí být absolvováno na akreditovaném pracovišti z toho

na psychologickém pracovišti poskytujícím péþi o dČti

Poþet mČsícĤ 24 min. 1 mČsíc (160 hodin)

G

ČÁSTKA 2

211

VĚSTNÍK MZ ČR

na psychologickém pracovišti, které poskytuje své služby min. 1 mČsíc psychiatrickým pacientĤm (160 hodin) na psychologickém pracovišti lĤžkového oddČlení, které min. 1 mČsíc poskytuje své služby pacientĤm jiných lékaĜských oborĤ (160 hodin)

Povinnou praxi na akreditovaném pracovišti lze vykonat ve kterékoli fázi specializaþního vzdČlávání též formou odborných stáží. Doporuþená doplĖková praxe PracovištČ

Délka trvání

praxe dle vlastní volby na psychologických pracovištích s odlišným odborným zamČĜením než je zamČĜení vlastního pracovištČ, která vhodnČ doplní praxi neurþena a stáže na klinických pracovištích podle zadání logbooku Úþast na vzdČlávacích aktivitách Kurzy, semináĜe

Poþet dní

Povinný specializaþní kurz v klinické psychologii.

min. 1 týden 10 kreditĤ

Povinné jednodenní teoretické semináĜe bČhem specializaþního vzdČlávání poĜádané akreditovaným zaĜízením 1x v každém semestru.

1 den (2 kredity za každou úþast)

Povinná úþast na kasuistických semináĜích, konaných na akreditovaných pracovištích (s minimálním poþtem úþastnických míst 10 pod vedením akreditovaného školitele se zajištČnou zastupitelností dalším akreditovaným odborníkem).

minimálnČ 10 semináĜĤ za semestr (celkem 20 hodin - 10 kreditĤ)

Certifikované kurzy v psychologických diagnostických metodách (napĜ. Užití Rorschachovy metody, Wechslerovy soubory, Psychologická vývojová diagnostika atd.) a další certifikované kurzy v dílþích oblastech klinické psychologie.

dle vyhlášky

Další odborné akce poĜádané IPVZ, AKP, ýeskomoravskou psychologickou spoleþností, ýSL JEP a jiných odborných spoleþností.

dle vyhlášky

Úþastník specializaþního vzdČlávání musí získat celkem minimálnČ 75 kreditĤ, které mu umožní pĜistoupit k atestaþní zkoušce.

3

Uþební plán

Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení záznamu o provedených výkonech (logbook) v rámci celé odborné praxe. Seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven

212

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1

Rozsah požadovaných teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci základního kmene

Cílem spoleþného základu je získat:

základní praktické dovednosti a teoretické znalosti v klinické psychologii, psychoterapeutické dovednosti, nezbytné pro zvládnutí základní samostatné psychoterapeutické práce s pacienty všech vČkových skupin (podpĤrná psychoterapie a psychologické vedení pacienta; krizová intervence, psychologické poradenství), teoretické znalosti spoleþné všem specifickým oblastem klinické psychologie, teoretické podklady pro efektivní komunikaci s odborníky pĜíbuzných lékaĜských a dalších zdravotnických oborĤ, znalost specifických právních a etických otázek vztažených ke klinicko – psychologické praxi.


Vedle znalostí a dovedností, které získal bČhem základního vysokoškolského studia, musí klinický psycholog rozšíĜit a prohloubit, pĜípadnČ novČ získat, tyto teoretické znalosti:

Psychologická diagnostika: Znalosti psychometrie a konstrukce testĤ, psychometrické parametry nejdĤležitČjších psychodiagnostických metod, metodologické aspekty psychodiagnostiky. Klinická vývojová psychologie: Vývoj a rĤst z psychologického hlediska, jeho odchylky a poruchy. Základní vývojové teorie. Psychopatologie: PĜehled symptomatologie a nozologie psychických poruch. Psychoterapie: Výuka v psychoterapii obsahuje teoretické základy hlavních psychoterapeutických smČrĤ. Orientaþní znalost základních metod psychoterapie individuální, skupinové a rodinné u dospČlých a dČtí. Základní metody krizové intervence. Etické otázky klinické psychologie: Etické otázky psychodiagnostiky, psychoterapie a psychologického poradenství. Mlþenlivost v klinické psychologické praxi. Orientaþní znalost psychofarmakologie. Somatologie: Orientaþní znalost bČžných fyziologických hodnot, tČlesného rĤstu a pohlavního zrání. Biologie stárnutí. Znalost fyziologie a patofyziologie CNS a smyslových orgánĤ. Orientace v klinických oborech medicíny: Znalost základních koncepcí klinických oborĤ, všeobecného lékaĜství a psychiatrie. Hlubší znalosti z klinického oboru, v nČmž školenec pracuje.

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

213

Praktické znalosti a dovednosti

Psychodiagnostika: Praktická znalost základních psychodiagnostických technik. Zásady vedení diagnostického rozhovoru a pozorování. Psychoterapie: Praktická znalost psychoterapeutického vedení v rámci podpĤrné psychoterapie. Schopnost navázat kontakt s nemocným v akutní krizi, pomoci mu ke konstruktivnímu postoji a nabídnout mu možnosti další odborné péþe.

Uchazeþ má dále získat znalosti ze zdravotnické legislativy, organizace a systému zdravotní péþe, základy lékaĜské etiky, znalosti základní dokumentace oborĤ (chorobopis, zprávy, povinná hlášení, statistiky); znalosti poþítaþové techniky a její využití pro dokumentaci a získávání informací a další. Absolvování základního kmene je ukonþeno hodnocením školitele a závČreþnou zkouškou z psychoterapeutického minima. Potvrzení o úspČšném absolvování zkoušky a ukonþení základního kmene se zapisuje do prĤkazu odbornosti. 3.2

Rozsah teoretických znalostí, praktických dovedností a výkonĤ prokazatelných na konci specializovaného výcviku v klinické psychologii


Psychologická diagnostika: Psychometrické parametry základních a dalších specializovaných psychodiagnostických metod, metodologické aspekty psychodiagnostiky; užití diagnostických metod v diferenciální diagnostice. Klinická vývojová psychologie: Specifické vývojové poruchy u dČtí, význam vývojového hlediska pĜi práci s dospČlými pacienty s vážnými psychickými poruchami þi odchylkami. Psychopatologie: Symptomatologie a nozologie psychických poruch. Psychopatologie dČtství, adolescence, dospČlosti a stáĜí. Rodinná interakce a duševní zdraví, poruchy manželského a rodinného soužití. Speciální psychosexuální problematika. Psychoterapie: Znalost základních metod psychoterapie individuální, skupinové a rodinné u dospČlých a dČtí. Postupy krizové intervence a práce s vážnČ somaticky nemocnými pacienty. Psychologická problematika somatických onemocnČní: Psychické následky somatických onemocnČní, zvláštČ chronických a infaustních. Psychologické aspekty tČlesných a smyslových poruch, psychologie bolesti. Psychologické aspekty medicínských výkonĤ. Psychosomaticky založená onemocnČní. Psychologické aspekty pracovní neschopnosti a zmČnČné pracovní schopnosti. Pedagogika a duševní hygiena: Výchova dČtí v rodinČ a mimo ní; náhradní rodinná péþe, þásteþná a úplná kolektivní výchova. Výchova a vzdČlávání dČtí nemocných a postižených. DČti ohrožené prostĜedím. Psychologické a pedagogické problémy hospitalizovaných dČtí a dospívajících.

214

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Odborné praktické znalosti a dovednosti

Psychodiagnostika: Spolehlivá praktická znalost základních a dalších specifických psychodiagnostických technik. Schopnost samostatného vedení diagnostického rozhovoru a strukturovaného pozorování. Schopnost analyzovat diagnostický problém a navrhnout optimální strategii vyšetĜení; formulovat psychologický nález. Psychoterapie: Praktická znalost psychoterapeutického vedení v rámci podpĤrné psychoterapie. Schopnost navázat kontakt s nemocným v akutní krizi, pomoci mu ke konstruktivnímu postoji a nabídnout mu možnosti další odborné péþe. Klinicko-psychologické poradenství: Schopnost posoudit z psychologického hlediska sociální, výchovnou a pracovní problematiku a poskytnout poradenskou péþi v návaznosti na þinnost dalších pracovníkĤ ve zdravotnictví. Rehabilitace: Schopnost realizovat metody rehabilitace psychických funkcí, resp. celkové psychologické rehabilitace nemocných a handicapovaných osob v oboru, v nČmž školenec pracuje. Reedukace: Schopnost podílet se, pĜípadnČ vést reedukaþní þinnost v oboru, v nČmž školenec pracuje.

Seznam požadovaných výkonĤ (logbook)

Uchazeþ o atestaþní zkoušku z oboru Klinická psychologie musí pĜedložit seznam pacientĤ, u nichž byly provedeny tyto výkony: Výkony

Poþet vyšetĜení

Psychopatologický nález – popis pacienta (bez vČkového omezení), jeho vzezĜení a chování, popis jeho kognitivních funkcí, emotivity, motoriky, vĤle aj., terminologií obecné psychopatologie

5

VyšetĜení inteligence aktuální verzí Wechslerových inteligenþních souborĤ spolu s použitím specifických metod na vyšetĜení pamČti a pozornosti; interpretace výsledkĤ v rámci diferenciální diagnostiky

10

VyšetĜení inteligence a osobnosti (vþetnČ diagnostického rozhovoru, testĤ osobnosti, pamČti a pozornosti apod.); interpretace výsledkĤ v rámci diferenciální diagnostiky (vyšetĜení intelektu musí být provedeno aktuální verzí Wechslerových inteligenþních souborĤ, vyšetĜení osobnosti musí zahrnovat ROR nebo aktuálnČ platné verze komplexního testu osobnosti – aktuální verze MMPI)

20

Klinické þi výzkumné posouzení pacienta (bez vČkového omezení) posuzovacími stupnicemi; interpretace výsledkĤ v rámci diferenciální diagnostiky

5

Komplexní vyšetĜení dítČte do 6 let vČku, obsaženo musí být posouzení vývojové úrovnČ nebo vyšetĜení inteligence u dČtí do 6 let vČku s využitím globální vývojové škály (Gesell, Bayleyová) nebo globálního inteligenþního souboru pro pĜedškolní vČk (SB-IV, TM-SB, K-ABC aj.); hodnocení rodinných vztahĤ na základČ pĜímého pozorování interakce a/nebo alespoĖ 2 klinických

5

ČÁSTKA 2

G

215

VĚSTNÍK MZ ČR

metod (kresebné metody, Scénotest, projektivní rozhovor, varianty TAT, event. Bene-Anthony); hodnocení osobnostních charakteristik dítČte Komplexní vyšetĜení dČtí školního vČku (7-15 let) obsahující hodnocení schopností (využití globální individuální intelektové baterie a testĤ þi škál speciálních schopností), osobnosti a rodinných vztahĤ (vþetnČ diagnostického rozhovoru/hry s dítČtem a rozhovoru s rodiþi), k diagnostice osobnosti musí být použit ROR nebo varianta TAT a projektivní rozhovor

5

Komplexní vyšetĜení dospívajících (13-18 let) obsahující kompletní vyšetĜení kognitivních schopností (s využitím nČkteré aktuální verze Wechslerových inteligenþních souborĤ a testĤ speciálních schopností) a osobnosti (vþetnČ diagnostického rozhovoru, projektivních metod a alespoĖ jedné metody dotazníkové)

5

Komplexní vyšetĜení (kognitivní funkce, osobnost, rodinné vztahy atd.) v rámci diferenciální diagnostiky (bez vČkového omezení)

20

PodpĤrná psychoterapie individuální, event. krizová intervence nebo klinické poradenství (bez vČkového omezení) nejménČ v rozsahu 5 hodin v rozmezí minimálnČ 3 mČsícĤ

20 pacientĤ

Aktivní úþast minimálnČ na 20 skupinových a/nebo komunitních sezeních vedených kvalifikovaným psychoterapeutem

20 sezení

Úþast na kazuistických semináĜích na urþených pracovištích. Seznam pracovišĢ, na nichž probíhají kazuistické semináĜe, bude uveden jako pĜíloha logbooku

min. 20 hod. za semestr

Poznámka: Psychoterapeutické výkony lze vykazovat též, jsou-li souþástí systematického psychoterapeutického výcviku

4

Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání

Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti, dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje splnČné výkony a provádí písemný záznam výsledného hodnocení odborné praxe úþastníka studia. a)

PrĤbČžné hodnocení školitelem školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání, provádí pravidelnČ v šestimČsíþních intervalech záznam o absolvované praxi (konkrétních þinnostech na pracovišti) v prĤkazu odbornosti a logbooku. Záznam o ukonþení základního kmene se provádí v prĤkazu odbornosti.

b)

PĜedpoklad pĜístupu k atestaþní zkoušce:

216

VĚSTNÍK MZ ČR

c)

G

ČÁSTKA 2

absolvování povinné praxe a její zhodnocení v logbooku a prĤkazu odbornosti, absolvování povinných vzdČlávacích akcí – záznam v prĤkazu odbornosti, pĜedložení seznamu výkonĤ v logbooku potvrzené školitelem, pĜedložení písemné kazuistické práce, získání minimálnČ 75 kreditĤ za celou dobu specializaþního vzdČlávání. Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle § 6 - § 7 vyhlášky þ. 189/2009 Sb. þást teoretická – 3 odborné otázky: - psychopatologie a psychodiagnostika dospČlých, - psychopatologie a psychodiagnostika dČtí a dospívajících, - psychoterapie. þást praktická – obhajoba písemné kazuistické práce.

5

Profil absolventa

Po absolvování specializaþního vzdČlávání je klinický psycholog oprávnČn k samostatnému výkonu povolání bez odborného dohledu. 5.1

Charakteristika þinností, pro vzdČlávání získal zpĤsobilost

které

absolvent

specializaþního

Klinický psycholog je oprávnČn k provádČní níže uvedených þinností s dČtmi i dospČlými bez odborného dohledu: provádí psychologickou diagnostiku, provádí psychoterapii a socioterapii, poskytuje neodkladnou péþi v pĜípadČ akutních psychických krizí a traumat, provádí rehabilitaci, reedukaci a resocializaci psychických funkcí, školí zdravotnické pracovníky v oblasti psychologie zdraví a nemoci, provádí psychologickou prevenci, výchovu a poradenství ke zdravému zpĤsobu života, podílí se na prevenci psychologických problémĤ zdravotnických pracovníkĤ, provádí poradenskou þinnost v oblasti péþe o psychický stav tČlesnČ i duševnČ nemocných pacientĤ, vþetnČ paliativní péþe o nevyléþitelnČ nemocné a pĜípravy na lékaĜské zákroky, provádí odbornou konziliární, posudkovou a dispenzární þinnost. Do doby získání specializované zpĤsobilosti (atestaþní zkoušky) vykonává psycholog uvedené þinnosti pouze pod odborným dohledem školitele. Dále je klinický psycholog oprávnČn k provádČní þinností zdravotnického pracovníka v souladu s § 3, odst. 1, 2 a § 41 zákona þ. 96/2004 Sb.

G

ČÁSTKA 2

6

VĚSTNÍK MZ ČR

217

Charakteristika akreditovaných zaĜízení

VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditováno dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1

Akreditovaná zaĜízení

6.1.1


Materiální a technické vybavení Organizaþní a provozní požadavky

A. Požadavky pro udČlení akreditace k uskuteþĖování praktické þásti vzdČlávacího programu Odborná kvalifikace školitele x Specializace v oboru Klinická psychologie. x Registrace (osvČdþení k výkonu nelékaĜského zdravotnického povolání bez odborného dohledu). x Doklady o specializované zpĤsobilosti. x Minimální pracovní úvazek školitele na pracovišti, kde bude poskytována praktická výuka, þiní 0,4. Personální zajištČní x Pokud je na pracovišti zamČstnán pouze 1 psycholog ve funkci školitele, uvede pracovištČ v žádosti jméno osoby, která pĜebírá funkci školitele po dobu nepĜítomnosti školitele na pracovišti, pĜesáhne–li tato doba 1 mČsíc. x Vybavení základními diagnostickými metodami a dalšími pomĤckami, které

umožĖují kvalifikované a souþasným požadavkĤm odpovídající provádČní zdravotnické þinnosti klinického psychologa. x Prostorové podmínky splĖují bČžné požadavky na psychologickou ambulanci. Charakter pracovištČ x Klinicko-psychologické pracovištČ (samostatné ZZ nebo jako souþást vČtšího lĤžkového nebo ambulantního zdravotnického zaĜízení). x Poskytování zdravotní péþe v oboru klinická psychologie. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany


6.1.2 Personální požadavky

zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜení. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik. B. Požadavky pro udČlování akreditace k uskuteþĖování teoretickopraktické þásti vzdČlávacího programu Odborná kvalifikace školitele x Specializace v oboru Klinická psychologie – specializovaná zpĤsobilost v pĜíslušném oboru.

218

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x NejménČ 5 let praxe na klinicko-psychologickém pracovišti. x Registrace - osvČdþení k výkonu nelékaĜského zdravotnického povolání bez

odborného dohledu. Personální zajištČní x Na pracovišti musí být zamČstnáni alespoĖ 2 kliniþtí psychologové s registrací a nejménČ pČtiletou klinickou praxí. AlespoĖ jeden z nich musí být zamČstnán na akreditovaném pracovišti na plný úvazek. x Vybavení základními diagnostickými metodami a dalšími pomĤckami, které



umožĖují kvalifikované a souþasným požadavkĤm odpovídající provádČní zdravotnické þinnosti klinického psychologa. x K dispozici je uþebna nebo prostor, který mĤže být využit jako seminární místnost s kapacitou nejménČ 10 osob. x Na pracovišti je dostupná základní souþasná odborná literatura (povinná literatura uvedená ve vzdČlávacím programu). x Vybavení poþítaþovou technikou (s možností komunikace pĜes internet). x Poskytování zdravotní péþe (dle pĜíslušného oboru).



6.1.3



zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜení. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

C. Požadavky pro udČlování akreditace k uskuteþĖování teoretické þásti vzdČlávacího programu Odborná kvalifikace školitele x Specializace v oboru Klinická psychologie. x NejménČ 10 let praxe na klinicko-psychologickém pracovišti. x Publikaþní a pedagogická þinnost v oboru. x ZajištČná spolupráce s dalšími odborníky v oboru (v rámci pracovištČ nebo smluvnČ zajištČná dohoda o spolupráci s dalšími klinickými psychology, kteĜí splĖují požadavky na odbornost školitele). x OsvČdþení k výkonu nelékaĜského zdravotnického povolání bez odborného dohledu. x Doklady o odborné a specializované zpĤsobilosti. x PracovištČ disponuje prostorovým i organizaþním zázemím pro poĜádání kurzĤ,

má k dispozici uþebny a seminární místnosti. Musí být vybaveno poþítaþem, výukovými pomĤckami (dataprojektor apod.) a musí mít pĜístup na internet. x K dispozici je základní souþasná odborná literatura.

G

ČÁSTKA 2

219

VĚSTNÍK MZ ČR


zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜení.


x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných

právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

7

Programy povinných kurzĤ a semináĜĤ

7.1


7.1.1


PĜedmČt



1

Náhlá zástava krevního obČhu, výskyt, diagnóza, základní a rozšíĜená neodkladná resuscitace /NR/. Automatizovaná externí defibrilace: - historie vzniku NR, - definice, - zásady a ukonþení NR, - terapeutické postupy.

2


1


1


1


1


1

Praktická výuka.

4


12

Personální a technické zabezpeþení kurzu Personální zabezpeþení x LékaĜi se specializovanou zpĤsobilostí nebo zvláštní odbornou zpĤsobilostí v oboru Urgentní

medicína a praxí nejménČ 5 let v oboru, pĜípadnČ se specializovanou zpĤsobilostí ve vyuþované problematice.

220

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x Garant kurzu má nejvyšší vzdČlání v oboru a nejménČ 10 let praxe výkonu povolání lékaĜe

v oboru specializace. x Úþastníci kurzu obdrží souþasnČ s pozvánkou do kurzu na CD uþební texty LékaĜská první pomoc k seznámení s tématy, což umožní ve stanovené dobČ probrat tak rozsáhlou a nároþnou problematiku. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením. x Uþebna pro praktickou výuku s vybavením: manekýn (dospČlý, dČtský a novorozenec)

umožĖující praktický nácvik základní i rozšíĜené neodkladné resuscitace se simultánním záznamem sledovaných vitálních funkcí (zejména respiraþních a obČhových) k objektivizaci úþinnosti provádČné resuscitace a možností uložení sledovaných dat do PC a závČreþné vyhodnocení. x Model musí umožnit nácvik: - zajištČní prĤchodnosti dýchacích cest pomocí vzduchovodĤ, Combi-tubusu, laryngeálního tubusu, laryngeální masky (vþetnČ intubaþní) a rĤznými technikami tracheální intubace, - umČlé plicní ventilace z plic do plic ústy, pĜes masku, ruþním dýchacím pĜístrojem/transportním ventilátorem, - nácvik intubace dČtí/novorozencĤ a umČlou plicní ventilaci, - zajištČní prĤchodnosti dýchacích cest koniopunkcí, minitracheotomií (krikotomií), - punkci pneumotoraxu, - zajištČní vstupu do krevního ĜeþištČ – punkci a kanylaci periferní žíly, centrální žíly (subclavia, jugularis int.), v. femoralis a rĤzné techniky intraoseálního pĜístupu, - diagnostiky simulovaných poruch rytmu na kardioskopu a volbu farmakoa elektroimpulzoterapie. x Poþítaþová uþebna pro závČreþné testování znalostí. Pro objektivní hodnocení je nezbytné pracovat alespoĖ s ovČĜeným kvazistandardizovaným testem. 7.1.2





4


2

Celkem

8

ČÁSTKA 2

G

221

VĚSTNÍK MZ ČR


vzdČláním a profesní zkušeností v oblasti zdravotnického práva v délce alespoĖ 5 let. x Souþástí lektorského týmu mohou být i další osoby, zejména osoby, které mají praxi v oblasti Ĝízení ve zdravotnictví nejménČ 5 let, dále studovali management, aĢ již na vysoké škole nebo v MBA programu, popĜípadČ obdobných oborĤ vysokých škol þi celoživotního vzdČlávání. Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením; poskytnutí studijních textĤ Základy


Program specializaþního kurzu v klinické psychologii

PĜedmČt


Psychologická diagnostika.

8

Klinická vývojová psychologie.

2

PĜehled psychopatologie dospČlých.

8

PĜehled psychopatologie dČtí.

6

Psychoterapie.

4

Psychofarmakologie, somatologie.

2

Psychologická práce s vážnČ somaticky nemocnými.

2

Celkem

32

Personální a technické zabezpeþení kurzu Personální zabezpeþení x LektoĜi – zkušení odborníci v oblasti klinické psychologie, s minimálnČ 5 lety praxe v oboru.

Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením; poskytnutí studijních textĤ.

222

VĚSTNÍK MZ ČR

7.1.4

G

ČÁSTKA 2

Program specializaþních semináĜĤ v klinické psychologii

PĜedmČt


Rozbor kasuistických pĜíkladĤ s dĤrazem na diferenciální diagnostiku, pĜehled souvisejících teoretických aspektĤ.

3

Aktuální téma z oblasti klinické psychologie.

3

Celkem

6

Personální a technické zabezpeþení kurzu Personální zabezpeþení x LektoĜi – zkušení odborníci v oblasti klinické psychologie, s minimálnČ 5 lety praxe v oboru.

Technické zabezpeþení x Uþebna pro teoretickou výuku s pĜíslušným vybavením; poskytnutí studijních textĤ.

G

ČÁSTKA 2

8

VĚSTNÍK MZ ČR

223

Seznam doporuþené literatury

Doporuþená literatura BAŠTECKÁ, B., GOLDMANN, P.: Základy klinické psychologie. Portál, Praha, 2005. Duševní poruchy a poruchy chování: diagnostická kritéria pro výzkum: mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize (MKN-10). PCP Praha, 1996. HERETIK, A., HERETIK, A. Jr. a kolektiv: Klinická psychológia. Psychoprof, Nové Zámky, 2007. HORT V., HRDLIýKA M. KOCOURKOVÁ J.: DČtská a adolescentní psychiatrie. Portál, Praha, 2008. HÖSCHL, C., LIBIGER, J., ŠVESTKA, J.: Psychiatrie. Tigis, Praha, 2004. /str. 295-603, 609629, 643-649. KALINA, K. a kolektiv: Základy klinické adiktologie. Grada, Praha, 2008. KRATOCHVÍL, S.: Základy psychoterapie. Portál, Praha, 2006. KRATOCHVÍL, S.: Skupinová psychoterapie v praxi. Galén, Praha, 2000. LANGMEIER J., BALCAR K., ŠPITZ J.: DČtská psychoterapie. Portál, Praha, 2000. LANGMEIER, J., KREJýÍěOVÁ, D.: Vývojová psychologie. Grada, Praha, 2006. Pċý, O., PROBSTOVÁ, V. a kolektiv: Psychózy: psychoterapie, rehabilitace a komunitní péþe, Triton, Praha, 2009. PRAŠKO, J. a kolektiv: Poruchy osobnosti. Portál, Praha, 2003. PREISS, M., KUýEROVÁ, H.: Neuropsychologie v psychiatrii. Grada, Praha, 2006. ěÍýAN, P., KREJýÍěOVÁ, D.: DČtská klinická psychologie. Grada, Praha, 2006. SMOLÍK, P.: Duševní a behaviorální poruchy: PrĤvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. Maxdorf, Praha, 2002. SVOBODA, M., ýEŠKOVÁ, E., KUýEROVÁ, H.: Psychopatologie a psychiatrie. Portál, Praha, 2006. SVOBODA, M.: Psychologická diagnostika dospČlých. Portál, Praha, 2005. SVOBODA, M., KREJýÍěOVÁ, D., VÁGNEROVÁ, M.: Psychodiagnostika dČtí a dospívajících. Portál, Praha, 2001. VODÁýKOVÁ, D. a kolektiv: Krizová intervence. Portál, Praha, 2008. VYMċTAL, J.: Obecná psychoterapie. Grada, Praha, 2004.

224

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Testové psychodiagnostické metody Za základní jsou považovány originální manuály, resp. další relevantní prameny k jednotlivým metodám. Rorschachova metoda MMPI-2 TAT a odvozené techniky NEO-PI-R WAIS-III (2010) WISC-III (2002) WMS-III (2010) Doporuþené publikace Neuropsychologická baterie PCP, M. Preiss, M. Rodriguez, R. Kawaciuková, H. Laing. PCP, Praha, 2007. Rorschach – praktická pĜíruþka (Rorschach Workbook for the Comprehensive System, 5th Ed.), John E. Exner, Jr. Hogrefe – Testcentrum, Praha, 2009.

ZvýraznČné tituly jsou považovány za základní, ostatní jako doporuþené a rozšiĜující.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

225

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru OŠETěOVATELSKÁ PÉýE V PSYCHIATRII 1 2 3

4 5

6 7 8

226 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 2 226 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 2 227 Uþební plán ........................................................................................................................ 3 227 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 3 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu........................ 5 229 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 5 229 230 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1 ...................................................... 6 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2 ....................................................238 14 3.2.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3 ....................................................241 17 3.3 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ..................................245 21 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání.....................245 21 Profil absolventa ..............................................................................................................246 22 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ...............................................................................................................246 22 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................246 22 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................247 23 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................249 25 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................250 26

226

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru OšetĜovatelská péþe v psychiatrii je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Sestra pro péþi v psychiatrii osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené platnou legislativou.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru OšetĜovatelská péþe v psychiatrii je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry dle zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povolání, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb). Úþastník vzdČlávání musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru OšetĜovatelská péþe v psychiatrii je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

ČÁSTKA 2

G

227

VĚSTNÍK MZ ČR

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1

Uþební osnova základního modulu

Základní modul ZM

Organizaþní a metodické vedení ošetĜovatelské péþe

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl:

Vybavit všeobecnou sestru znalostmi potĜebnými k organizaþnímu a metodickému vedení ošetĜovatelské péþe. Téma

Rozpis uþiva



Úvod do problematiky modulu. Zásady vzdČlávání dospČlých, cíle, vedení, motivaþní faktory, hodnocení úþastníkĤ SV.

4

Právní problematika ve zdravotnictví


3

Moderní management v ošetĜovatelské péþi


3



4

Interpersonální dovednosti specialistky v ošetĜovatelské péþi

PodpĤrné techniky ke zvládání pracovní zátČže, podpĤrné techniky v komunikaci s agresivním pacientem, komunikace se zvláštními skupinami pacientĤ. Etický pĜístup k pacientĤm a jejich blízkým s ohledem na vČk a charakter

4

228

VĚSTNÍK MZ ČR

G

onemocnČní. Identifikace faktorĤ ovlivĖujících kvalitu života pacientĤ. Edukace

Edukace pacientĤ a jiných osob. Specifika edukace dČtí, seniorĤ, cizincĤ a zvláštních skupin nemocných. Tvorba edukaþních materiálĤ. Zásady moderní prezentace.

4

PrĤzkumné a výzkumné šetĜení v ošetĜovatelské péþi

Charakteristika, specifika a význam ošetĜovatelského výzkumu. Techniky výzkumu, výzkumný proces a jeho fáze, etapy výzkumné práce. Volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat. Etika výzkumu. Prezentace výsledkĤ, aplikace poznatkĤ do praxe.

5


2


2

Problematika závislostí – škodlivé užívání návykových látek (dále jen NL) a závislostí na NL v ýR. PĜehled NL zneužívaných v ýR a jejich vlastnosti, zdravotní a právní aspekty související se zneužíváním NL a závislostí na NL.

2

MimoĜádné události a katastrofy (typy katastrof, definice katastrofy a medicíny katastrof, spektrum postižení). Krizová pĜipravenost (definice, legislativní zázemí, orgány krizového Ĝízení a jejich úkoly, organizace ve zdravotnictví, základní pojmy, plán krizové pĜipravenosti zdravotnického zaĜízení). Hromadný výskyt postižených (základní pojmy, zdravotnický záchranný ĜetČzec, zdravotnická záchranná služba, traumatologický plán nemocnice – základní úkoly, organizace práce pĜi hromadném pĜíjmu, tĜídČní pacientĤ). Evakuace nemocnic (zásady evakuace, evakuaþní plán). Ochrana obyvatelstva (definice a základní pojmy, hlavní zásady, prostĜedky individuální ochrany, základní vybavení domácnosti, informování obyvatelstva, vzdČlávání).

3


4



Ukonþení modulu

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

229

VĚSTNÍK MZ ČR



Absolvent/ka: x zná zásady vzdČlávání dospČlých, x umí rozeznat a posoudit neetické a protiprávní chování spolupracovníkĤ a vyhodnotit jeho dĤsledky, x zná základní zákonné a provádČcí pĜedpisy ve zdravotnictví a je si vČdom/a právní odpovČdnosti ve zdravotnictví, x umí vysvČtlit význam pojmu management, Ĝízení a vedení, popsat a vysvČtlit kulturu organizace a její význam, x chápe nutnost vlastního odborného rĤstu a rozvoje, x umí rozpoznat své postoje, pĜístupy, zpĤsob komunikace pĜi personální práci, pĜi efektivním hospodaĜení a pĜi zjišĢování potĜeb a pĜání pacientĤ a jejich rodin, x uvČdomuje si neustálou potĜebu zvyšování kvality práce a spolupráce, x zná zásady prevence pochybení ve zdravotnické praxi, x zná vybranou problematiku edukace pacientĤ, x navrhuje a vypracovává plány edukace pacienta, pĜípadnČ rodinných pĜíslušníkĤ a jiných osob, x postupuje dle moderních a vČdecky ovČĜených metod, podílí se na výzkumných šetĜeních a projektech, x zná úþinky ionizujícího záĜení, systém radiaþní ochrany, zásady pro uplatĖování požadavkĤ radiaþní ochrany a praktické metody ochrany, x zná základy krizového managementu a umí se podílet na pĜechodu þinnosti zdravotnického zaĜízení ze standardních podmínek do þinností za podmínek nestandardních. x Diagnostické metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na

zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.)

3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu

Absolvent/ka základního modulu je pĜipraven/a: podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpeþnosti ošetĜovatelské péþe, koordinovat práci þlenĤ ošetĜovatelského týmu, hodnotit kvalitu ošetĜovatelské péþe, identifikovat faktory ovlivĖující kvalitu života pacientĤ, provádČt prĤzkumná a výzkumná šetĜení, navrhovat a vypracovávat plány edukace pacienta, blízkých osob, pĜipravovat edukaþní materiály.

3.2

Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné

230

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1 Odborný modul – OM 1

Specializovaná ošetĜovatelská péþe v psychiatrii

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

15 dnĤ, tj. 120 hodin teoretické výuky 20 dnĤ, tj. 160 hodin odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti (doporuþení k realizaci: 5 dnĤ na psychiatrické ambulanci; 5 dní krizové centrum, denní stacionáĜ, chránČné bydlení; 5 dnĤ na psychiatrickém nemocniþním oddČlení; 5 dnĤ v psychiatrické léþebnČ) 5 dnĤ, tj. 40 hodin odborné praxe na akreditovaném pracovišti

Poþet kreditĤ

95 (60 kreditĤ za teoretickou þást, 20 kreditĤ za praktickou þást, 15 kreditĤ za praktickou þást na akreditovaném pracovišti)

Cíl OM 1

PĜipravit všeobecnou sestru pro specializovanou a vysoce specializovanou ošetĜovatelskou péþi o pacienty s duševním onemocnČním. Rozpis uþiva


Psychiatrická péþe v ýR

Úvod do problematiky modulu. Organizace a struktura psychiatrické péþe v ýR, síĢ služeb a jejich provázanost. Prolínání zdravotní a sociální péþe o duševnČ nemocné. Komunitní péþe o duševnČ nemocné. Právní problematika v psychiatrii (nedobrovolná hospitalizace, omezování zpĤsobilosti k právním úkonĤm, ochranné léþení, zabezpeþovací detence).

7

Psychiatrická vyšetĜení a pomocné vyšetĜovací metody

Rodinná anamnéza. Osobní anamnéza. Souþasný psychický stav. Diagnostika a diferenciální diagnostika, laboratorní vyšetĜení, psychologická vyšetĜení, zobrazovací metody. Objektivní anamnéza (tzn. objektivizace anamnestických údajĤ od pacienta). Obecná specifika ošetĜovatelské péþe o pacienty s psychickým onemocnČním. Možnosti využití hodnotících a mČĜících technik (ADL, IADL, MMS, test kreslení hodin, stupnice hodnocení psychického zdraví a další škály).

5

Poruchy vČdomí, vnímání, myšlení, chování, afektivity, intelektu, pozornosti, pudĤ. Psychopatologické symptomy a syndromy. Klasifikace psychických poruch. Etiologie, klinický obraz, diagnostika a diferenciální diagnostika. Výskyt, prĤbČh, prognóza.

5

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s psychopatologickými symptomy a syndromy: fyzikální vyšetĜení sestrou, posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace.

1

Téma

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s poruchami psychických funkcí

ČÁSTKA 2

G

231

VĚSTNÍK MZ ČR

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty se schizofrenní poruchou (MKN: F 20 – F 29)

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s poruchou osobnosti a chování u dospČlých (MKN: F 60 – F 69)

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s afektivními poruchami (MKN: F 30 – F 39)

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s organickou duševní poruchou vþetnČ symptomatických (MKN: F 00 – F 09)

Schizofrenní poruchy. Klinický obraz. Diagnostika a diferenciální diagnostika. Výskyt, prĤbČh, prognóza. Somatická komorbidita, mortalita. Léþebné možnosti, úþinnost a nežádoucí úþinky terapie. Psychoterapeutický pĜístup, psychosociální intervence, program pro dobré zdraví.

5

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty se schizofrenní poruchou: fyzikální vyšetĜení sestrou, posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenská þinnost, spolupráce s podpĤrnými organizacemi. Rehabilitace, resocializace.

1

Specifické poruchy osobnosti. Smíšené a jiné poruchy osobnosti. Klinický obraz. Diagnostika a diferenciální diagnostika. Etiologie. Výskyt, prĤbČh, prognóza. Léþebné možnosti, úþinnost a nežádoucí úþinky terapie. Psychoterapeutický pĜístup, psychosociální intervence.

3

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s poruchou osobnosti a chování: fyzikální vyšetĜení sestrou, posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenská þinnost, spolupráce s podpĤrnými organizacemi.

1

Poruchy nálady (afektivní poruchy). Klinický obraz. Diagnostika a diferenciální diagnostika. Etiologie. Výskyt, prĤbČh, prognóza. Suicidalita. Léþebné možnosti, úþinnost a nežádoucí úþinky terapie. Farmakologická profylaxe. Psychoterapeutický pĜístup.

4

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s afektivními poruchami: fyzikální vyšetĜení sestrou, posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ, zejména zhodnocení rizika suicidia a zvládání suicidálních pacientĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace.

1

Organické duševní poruchy vþetnČ symptomatických. Klasifikace. Klinický obraz. Diagnostika a diferenciální diagnostika. Posuzovací stupnice. Hodnotící a mČĜící techniky – MMSE, test kreslení hodin, test základních všedních þinností, test instrumentálních všedních þinností a další škály. Etiologie. Výskyt, prĤbČh, prognóza. Léþebné možnosti, úþinnost a nežádoucí úþinky terapie. Psychoterapeutický pĜístup.

4

232

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s neurotickou poruchou, poruchou vyvolanou stresem a somatoformní poruchou (MKN: F 40 – F 49)

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s duševní poruchou a poruchou chování vyvolanou úþinkem psychoaktivních látek (MKN: F 10 – F 19)

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty se sexuální poruchou

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s organickou duševní poruchou: fyzikální vyšetĜení sestrou, posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí. Spolupráce s rodinou a její edukace. Poradenská þinnost. Spolupráce s podpĤrnými organizacemi.

4

Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy. Klasifikace. Klinický obraz. Diagnostika a diferenciální diagnostika. Etiologie. Výskyt, prĤbČh, prognóza. Léþebné možnosti, úþinnost a nežádoucí úþinky terapie, psychoterapie, psychoterapeutický pĜístup.

3

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s neurotickou poruchou: fyzikální vyšetĜení sestrou, posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace.

2

Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané úþinkem psychoaktivních látek. Klasifikace. Klinický obraz. Vymezení pojmu „psychoaktivní látka“. Diagnostika a diferenciální diagnostika. Screeningové dotazníky. Toxikologická vyšetĜení. Etiologie. Výskyt, prĤbČh, prognóza, prevence.

3

Léþebné možnosti, úþinnost a nežádoucí úþinky terapie. Psychoterapie, psychoterapeutický pĜístup.

3

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s duševní poruchou a poruchou chování vyvolanou úþinkem psychoaktivních látek: fyzikální vyšetĜení sestrou s využitím hodnotících škál, pozorováním, rozhovorem. Posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a psychoterapeutických intervencí. Plán ošetĜovatelské péþe. Edukace a možnosti realizace. Poradenská þinnost.

3

Preventivní a poradenská þinnost v primární prevenci, zamČĜená na snížení škody zpĤsobené tabákem, alkoholem a psychoaktivními látkami. Úþast na psychosociálních intervencích, spolupráce s nezdravotnickými organizacemi. Strategické preventivní programy.

3

Sexuální poruchy. Klasifikace. Klinický obraz. Diagnostika a diferenciální diagnostika. Etiologie, léþebné možnosti, úþinnost a nežádoucí úþinky terapie, prevence, dobrovolná a soudem naĜízená léþba. Poradenská þinnost.

3

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

233

VĚSTNÍK MZ ČR

(MKN: F 52, F 64, F 65)

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s poruchou pĜíjmu potravy (MKN: F 50)

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s poruchou spánku (MKN: F 51)

Specializovaná ošetĜovatelská péþe na jednotkách intenzivní psychiatrické péþe

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty se sexuální poruchou: fyzikální vyšetĜení sestrou s využitím pozorování. Posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a psychoterapeutických intervencí, plán ošetĜovatelské péþe. Edukace a možnosti realizace. Poradenská þinnost.

1

Poruchy pĜíjmu potravy. Klasifikace. Klinický obraz. Diagnostika a diferenciální diagnostika. Etiologie. Výskyt, prĤbČh, prognóza. Léþebné možnosti, úþinnost a nežádoucí úþinky terapie, psychoterapie, psychoterapeutický pĜístup.

4

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s poruchou pĜíjmu potravy: fyzikální vyšetĜení sestrou s využitím mČĜících technik a hodnotících škál, pozorováním, rozhovorem. Posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí s dĤrazem na režimová a stravovací opatĜení. Edukace a možnosti realizace. Poradenská þinnost. Spolupráce s nezdravotnickými organizacemi.

2

Neorganické poruchy spánku. Klasifikace. Klinický obraz. Diagnostika a diferenciální diagnostika. Etiologie. Výskyt, prĤbČh, prognóza. Léþebné možnosti, úþinnost a nežádoucí úþinky terapie, psychoterapie, psychoterapeutický pĜístup.

3

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s poruchou spánku: fyzikální vyšetĜení sestrou s využitím pozorování a rozhovoru. Posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí se zamČĜením na spánkovou hygienu a monitoring spánku. Plán edukace a možnosti realizace. Poradenská þinnost.

1

NejþastČjší akutní stavy v psychiatrii – suicidální krize, psychomotorický neklid, agresivní chování, delirantní syndrom, afektivní poruchy v akutní fázi, schizofrenní poruchy v akutní fázi. Sledování a vyhodnocení somatických a psychických rizik. Postupy pĜi diagnostice a léþbČ u pacientĤ s akutní duševní poruchou. Léþebné možnosti. Fyzické omezení pacienta.

5

Vysoce specializovaná péþe o pacienta pĜi selhání základních životních funkcí. Základní podpora života, indikace, aktivace záchranného ĜetČzce, základní postupy, praktická cviþení kardiopulmonální resuscitace.

5

234

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Agresivita, agresivní chování, sebepoškozování, suicidální jednání. Sebevražda – definice, rizikové faktory, klinické vyšetĜení a opatĜení v pĜípadČ sebevražedného jednání þi zvýšeného rizika sebevraždy. Etiologie vzniku násilí a agrese, interní a externí rizikové vlastnosti. Funkce krizových center a linek nadČje.

3

Komunikace jako prostĜedek zvládání obtížných situací pĜi jednání s agresivním pacientem. Používání omezovacích prostĜedkĤ dle platné legislativy k zajištČní bezpeþnosti pacienta a jeho okolí.

4

Praktický nácvik zvládání agresivního pacienta. Nácvik omezovacích technik u pacienta sedícího, stojícího a ležícího. Nácvik vyprošĢovacích technik – obrana proti úchopu, držení za zápČstí, škrcení, držení za vlasy. Nácviky znehybĖujících technik – držení kolem hlavy s paží, držení napĜíþ. Nácviky úhybných manévrĤ – proti útokĤm pĜedmČty. Nácvik s použitím páky s vnitĜní rotací k sebeobranČ.

8

Vymezení pojmu psychoterapie, základní smČry v psychoterapii, koncepce psychoterapeutického pĜístupu k psychiatrickým pacientĤm a jejich blízkým, psychosociální intervence. Podíl sestry na psychoterapii.

2

Praktický nácvik zamČĜený na komunikaþní dovednosti a vedení motivaþních rozhovorĤ, psychoterapeutický pĜístup, práce v psychoterapeutické skupinČ.

4

Farmakologická a nefarmakologická léþba

RozdČlení psychofarmak: antipsychotika, antidepresiva, anxiolytika, thymoprofylaktika, hypnotika, psychostimulancia, kognitiva, nežádoucí úþinky psychofarmakologické léþby, interakce lékĤ navzájem, interakce s potravinami. Adherence k léþbČ. Jiná biologická léþba: elektrokonvulzivní terapie, transkraniální magnetická stimulace, stimulace nervus vagus, fototerapie, spánková deprivace, psychochirurgie, fytoterapie. Cíle léþby: redukce symptomĤ a prevence relapsĤ, zlepšení sociálních funkcí, osobní spokojenost. Termíny zlepšení, zhoršení, remise onemocnČní.

4

Komunitní péþe o pacienty s psychickou poruchou

Základní elementy komunitního systému ve vztahu ke zdravotnímu systému. SociálnČ – zdravotní problematika vþetnČ ošetĜovatelských intervencí u klientĤ s psychickým onemocnČním. Možnosti resocializace klientĤ do vlastního

3

Krizové stavy spojené s násilím u psychicky nemocných

Psychoterapie

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

235

VĚSTNÍK MZ ČR

sociálního prostĜedí. Postavení všeobecné sestry jako þlena multioborového týmu v procesu resocializace. Služby poskytované v komunitní péþi. Stanovení rehabilitaþního a krizového plánu u pacienta v domácím prostĜedí. Individuální psychiatrická rehabilitace. Terénní krizová intervence. Formy podpory. Case management. Svépomocné organizace.

Edukaþní programy v psychiatrii

Tvorba edukaþního plánu a edukaþních jednotek. Možnosti individuálního pĜístupu ve vzdČlávání pacientĤ, jejich blízkých nebo peþujících v psychiatrii. Praktické nácviky tvorby edukaþních plánĤ u vybraných psychických poruch.

4

Ukonþení modulu


6

x

x

x

x x


x x x x x x x x x

Absolvent/ka: zná prevenci, diagnostiku, léþbu, vyhledávání potĜeb a jejich ovlivnČní ve vztahu k aktivitám denního života u pacientĤ s duševní poruchou, zná zvládání náhlých pĜíhod, krizových situací s použitím technik managementu komplikací, zásady komunikace a základní psychoterapeutické postupy u pacientĤ s duševní poruchou, zná plánování a postupy pro poskytování komplexní specializované ošetĜovatelské péþe na základČ odborného zhodnocení stavu u pacientĤ s duševní poruchou, zná pĜedpisy související s poskytováním specializované ošetĜovatelské péþe na psychiatrii, umí edukovat pacienty a jejich blízké se zamČĜením na specifika života pacientĤ s duševní poruchou ve vlastním sociálním prostĜedí, umí edukovat v prevenci vzniku komplikací pacienty s duševní poruchou, jejich blízké a širokou veĜejnost, zná základní vyšetĜovací metody v oboru psychiatrie, má praktické dovednosti v oblasti diagnostiky, terapie, rehabilitace a prevence duševních poruch a onemocnČní, zná zpĤsoby a možnosti léþby u pacientĤ s duševní poruchou, zná psychofarmakoterapii i problematiku výskytu nežádoucích úþinkĤ pĜi léþbČ psychofarmaky, má pĜehled o zpĤsobech nefarmakologické léþby, zná problematiku pĜístupu k pacientĤm s duševní poruchou, umí navrhovat a vypracovávat plány edukace pacienta, pĜípadnČ rodiny, umí postupovat dle moderních a vČdecky ovČĜených metod, podílet se na výzkumných šetĜeních a projektech.

236

VĚSTNÍK MZ ČR

Seznam výkonĤ

G

ČÁSTKA 2

Poþet výkonĤ

Zhodnocení fyziologických funkcí (TK, puls, dech, TT) a tČlesného stavu (stav kĤže, poranČní, vpichy) u pacienta s duševní poruchou s možností využití hodnotících škál

10

VyšetĜení základních psychických funkcí u pacienta s duševní poruchou (vČdomí, vnímání, emoce, orientace, nálada, spánek) s možností využití hodnotících škál

10

PĜíprava pacienta s duševní poruchou na psychiatrická a pomocná vyšetĜení

10

Asistence pĜi elektrokonvulzivní terapii

2

Vyhodnocení somatických a psychických rizik u pacientĤ s duševní poruchou

10

Vyhodnocení stavu výživy (vþetnČ hmotnosti, BMI) a hydratace u pacienta s duševní chorobou

5

Zhodnocení sobČstaþnosti pacienta s duševní poruchou s využitím hodnotících technik a mČĜících škál (ADL, IADL apod.)

2

Monitoring nežádoucích úþinkĤ pĜi léþbČ psychofarmaky

10

Vyhodnocení stupnČ agresivity u pacienta s duševní poruchou

10

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta s rizikem sebepoškozování a rizikem suicidálního jednání

2

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta se schizofrenní poruchou

1

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta s paranoidní poruchou

1

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta s afektivní poruchou (depresivní a manickou fází)

1

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta s organickou duševní poruchou

4

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta s neurotickou poruchou

2

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta se syndromem závislosti

4

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta s poruchou pĜíjmu potravy

2

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta s poruchou spánku

2

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u pacienta s duševní poruchou v akutním stavu

1

Vyhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u agresivního pacienta

1

Vyhotovení plánu edukace u pacienta s organickou duševní poruchou

4

Edukace u pacienta s organickou duševní poruchou

2

Vyhotovení plánu edukace u pacienta s vybranou duševní poruchou

4

Edukace u pacienta s vybranou duševní poruchou

2

ČÁSTKA 2

G

237

VĚSTNÍK MZ ČR

Sestavení plánu denních aktivizaþních þinností u pacienta s vybranou duševní poruchou

4

Nácvik denních þinností u pacienta s vybranou duševní poruchou

4

Psychoterapeutický rozhovor u pacienta s vybranou duševní poruchou

5

VytvoĜení plánu edukace v ošetĜovatelské péþi pro peþující a jeho blízké o pacienta s vybranou duševní poruchou ve vlastním prostĜedí

2

Edukace peþujících pĜi propuštČní pacienta do domácího prostĜedí

2

Edukaþní jednotka v režimových opatĜeních a zmČnČ životního stylu u pacientĤ se syndromem závislosti

2

Edukace pacienta se syndromem závislosti

2



zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.), splnČní odborné praxe a potvrzení výkonĤ daných pro odborný modul 1.



Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin odborné praxe na akreditovaném pracovišti

Poþet kreditĤ

15 kreditĤ za praktickou þást v akreditovaném zaĜízení

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Zhodnocení fyziologických funkcí pacienta s duševní poruchou

2

VyšetĜení základních psychických funkcí pacienta s duševní poruchou

2

Vyhodnocení somatických a psychických rizik u pacienta s duševní poruchou

2

Vyhodnocení stavu výživy a hydratace u pacienta s duševní poruchou

2

Zhodnocení sobČstaþnosti pacienta s duševní poruchou

2

Vyhotovení a vyhodnocení plánu ošetĜovatelské péþe u pacienta s duševní poruchou

2

Psychoterapeutický rozhovor u pacienta s duševní poruchou

2

VytvoĜení plánu edukace pro osoby peþující o pacienta s duševní poruchou ve vlastním prostĜedí

2

Edukace peþujících pĜi propuštČní pacienta do domácího prostĜedí

2

Vyhodnocení odborné praxe školitelem (mentorem)

238

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2


Speciální ošetĜovatelská péþe v gerontopsychiatrii

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky 5 dnĤ, tj. 40 hodin odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti

Poþet kreditĤ


Cíl OM 2

PĜipravit všeobecnou sestru pro poskytování specializované a vysoce specializované ošetĜovatelské péþe seniorĤm s duševní poruchou Téma

Komplexní hodnocení gerontopsychiatrického pacienta

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienta s demencí

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o gerontopsychiatrického pacienta s úzkostnými stavy a depresí

Rozpis uþiva


Úvod do problematiky modulu. Vymezení komplexního psychiatrického a geriatrického hodnocení a jeho souþástí. Klinické vyšetĜení gerontopsychiatrického pacienta. Vybrané specializované þásti komplexního psychiatrickogeriatrického vyšetĜení: hodnocení kognitivních funkcí, hodnocení afektivních funkcí, testy sobČstaþnosti a sebeobsluhy, riziko vzniku dekubitĤ. Vyhodnocení rizika pádu, mČĜení intenzity bolesti, hodnocení stavu výživy a hydratace. Hodnocení komunikaþních schopností. Hodnocení agresivity. Využití hodnotících technik a mČĜících škál.

6

Etiologie, klasifikace, klinický obraz, diagnostika, diferenciální diagnostika, testy kognitivních funkcí, léþebné možnosti, komplikace léþby, prevence progrese nemoci. Možnost vzniku poruch nekognitivních funkcí – poruchy chování, emotivity, cyklus spánek-bdČní (behaviorální a psychologické pĜíznaky demence – BPSD) .

5

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienty s demencí: fyzikální vyšetĜení sestrou s využitím hodnotících škál, pozorováním, rozhovorem. Posouzení potĜeb pacienta, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí s dĤrazem na režimová a stravovací opatĜení a s cílem udržení kvality života. Edukace. Poradenská þinnost. Spolupráce s nezdravotnickými organizacemi.

2

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, diferenciální diagnostika, léþebné možnosti, komplikace léþby, prevence progrese stavu. Psychoterapeutický pĜístup, plán ošetĜovatelských intervencí s dĤrazem na zabezpeþení optimálního prostĜedí. Škála deprese pro geriatrické pacienty. Edukace pĜedevším peþujících.

3

ČÁSTKA 2

G

239

VĚSTNÍK MZ ČR

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o gerontopsychiatrického pacienta s deliriem

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, diferenciální diagnostika, léþebné možnosti, komplikace léþby, prevence progrese stavu. Psychoterapeutický pĜístup. Plán ošetĜovatelských intervencí. Škála pro hodnocení deliria (CAM). Edukace.

3

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o pacienta s Parkinsonovou chorobou

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, diferenciální diagnostika, léþebné možnosti, komplikace, prevence rizikových faktorĤ. Psychoterapeutický pĜístup, plán ošetĜovatelských intervencí, edukace.

3

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o gerontopsychiatrického pacienta s poruchou spánku

Etiologie, klinický obraz, diagnostika, diferenciální diagnostika, léþebné možnosti, komplikace, prevence progrese nemoci. Psychoterapeutický pĜístup, plán ošetĜovatelských intervencí a edukace se zamČĜením na spánkovou hygienu. Monitorování a záznam spánku.

3

Farmakoterapie ve stáĜí, její zvláštnosti

ZmČny farmakokinetiky a farmakodynamiky ve stáĜí. Absorpce, distribuce, biotrasformace a eliminace lékĤ. Interakce léþiv ve stáĜí. Problémové oblasti medikace: léþba kognitivy a psychofarmaky ve stáĜí a jejich nežádoucí úþinky. Léþba bolesti. Zásady terapie ve stáĜí.

4

Aktivity k uchování stavu sobČstaþnosti a návykĤ u nemocného, zajištČní bezpeþného a pĜehledného domácího prostĜedí. Podpora fyzického zdraví, life review, motivaþní prostĜedky vhodné pro gerontopsychiatrického pacienta ve vlastním prostĜedí. Identifikace symptomĤ zhoršení.

3

Praktický nácvik ošetĜování gerontopsychiatrického pacienta v domácím prostĜedí zamČĜený na nutriþní péþi, hydrataci, vyluþování moþe a stolice, pohybovou aktivitu, hygienickou péþi, bolest s cílem zajištČní bezpeþné péþe a zachování kvality života.

3

Zdravotní a sociální služby pro gerontopsychiatrické pacienty

Systém komunitní zdravotní péþe – domácí péþe, peþovatelská služba, respitní péþe. Systém sociální péþe – poradenství, služby, pĜíspČvky na péþi.

1

Ukonþení modulu


4

Edukace pro peþující o gerontopsychiatrického pacienta v jeho vlastním prostĜedí


Absolvent/ka: x zná prevenci, diagnostiku, léþbu, vyhledávání potĜeb a jejich ovlivnČní ve vztahu k aktivitám denního života u pacientĤ s gerontopsychiatrickým onemocnČním, x zná plánování a postupy pro poskytování specializované a vysoce specializované ošetĜovatelské péþe na základČ odborného

240

VĚSTNÍK MZ ČR

x

x x x

G

ČÁSTKA 2

zhodnocení stavu u pacientĤ s gerontopsychiatrickým onemocnČním, umí edukovat pacienty a jejich peþovatele se zamČĜením na specifika života pacientĤ s gerontopsychiatrickým onemocnČním ve vlastním sociálním prostĜedí, zná problematiku a zvláštnosti farmakoterapie u gerontopsychiatrických pacientĤ, zná psychoterapeutický pĜístup ke gerontopsychiatrickým pacientĤm, zná zpĤsob hodnocení pomocí funkþních testĤ u gerontopsychiatrických pacientĤ.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Zhodnocení rizika pádu u gerontopsychiatrického pacienta

5

Zhodnocení rizika vzniku dekubitĤ u gerontopsychiatrického pacienta

5

Zhodnocení rizika vzniku malnutrice u gerontopsychiatrického pacienta

5

Zhodnocení rizika vzniku dehydratace u gerontopsychiatrického pacienta

5

Zhodnocení sobČstaþnosti gerontopsychiatrického pacienta pomocí hodnotících technik a mČĜících škál (ADL, IADL apod.)

5

Zhodnocení kognitivních funkcí pomocí hodnotících technik a mČĜících škál (MMSE, test kreslení hodin apod.)

5

Zhodnocení kvality spánku u gerontopsychiatrického pacienta

5

Vyhodnocení rizikových faktorĤ ovlivĖující progresi stavu u gerontopsychiatrických pacientĤ

2

Plán ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u nesobČstaþného pacienta

2

Monitoring nežádoucích úþinkĤ pĜi farmakologické terapii

2

Monitoring intenzity bolesti u gerontopsychiatrického pacienta

4

Nácvik denních þinností u gerontopsychiatrického pacienta

5

Trénink kognitivních funkcí

5

Psychoterapeutický rozhovor u gerontopsychiatrického pacienta

5

VytvoĜení plánu edukace pro peþující o gerontopsychiatrického pacienta

1

Edukace peþujících o gerontopsychiatrického pacienta

1

Hodnocení stupnČ agresivity u gerontopsychiatrického pacienta

5

Zhotovení plánu ošetĜovatelské péþe a jeho realizace u agresivního pacienta

1




ČÁSTKA 2

G

241

VĚSTNÍK MZ ČR


Specializovaná a vysoce specializovaná ošetĜovatelská péþe v dČtské a dorostové psychiatrii

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky 5 dnĤ, tj. 40 hodin odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti 5 dnĤ, tj. 40 hodin odborné praxe na akreditovaném pracovišti

Poþet kreditĤ

40 (20 kreditĤ za teoretickou þást, 5 kreditĤ za praktickou þást, 15 kreditĤ za praktickou þást v akreditovaném zaĜízení)

Cíl OM 3

PĜipravit všeobecnou sestru pro poskytování specializované a vysoce specializované ošetĜovatelské péþe dČtem a adolescentĤm s psychickým onemocnČním Rozpis uþiva


Duševní poruchy v dČtském vČku

Úvod do problematiky modulu. Normální vývoj dítČte a adolescenta. Vývojová období dČtství a dospívání. Pedopsychiatrická propedeutika – psychiatrická vyšetĜení, specifika rozhovoru s dítČtem, adolescentem a rodinou, posuzovací škály a dotazníky. Objektivní vyšetĜovací metody. Klasifikaþní systémy, terminologie, pĜíznaky a projevy.

5

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ s vývojovou poruchou

Etiologie, pĜíznaky, diagnostika, terapie a prevence vybraných vývojových poruch v dČtském vČku (mentální retardace, dČtský autismus a jiné). Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dČti s vývojovou poruchou: fyzikální vyšetĜení sestrou, hodnotící techniky, posouzení potĜeb dítČte, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenství. Spolupráce se svépomocnými skupinami.

4

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ s psychotickou poruchou

Etiologie, pĜíznaky, diagnostika, terapie a prevence vybraných psychotických poruch v dČtském vČku (schizofrenie a jiné). Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dČti s psychotickou poruchou: fyzikální vyšetĜení sestrou, hodnotící techniky, posouzení potĜeb dítČte, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenství.

4

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ s afektivní poruchou

Etiologie, pĜíznaky, diagnostika, terapie a prevence vybraných afektivních poruch v dČtském vČku (bipolární porucha, deprese, trvalé afektivní poruchy). Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dČti s afektivní poruchou: fyzikální

3

Téma

242

VĚSTNÍK MZ ČR

G

vyšetĜení sestrou, hodnotící techniky, posouzení potĜeb dítČte, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenství.

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ s neurotickou a úzkostnou poruchou

Etiologie, pĜíznaky, diagnostika, terapie a prevence vybraných neurotických a úzkostných poruch v dČtském vČku (napĜ. panická porucha, generalizovaná úzkostná porucha, fobie, posttraumatická stresová porucha, poruchy pĜizpĤsobení a jiné). Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dČti s neurotickou a úzkostnou poruchou: fyzikální vyšetĜení sestrou, hodnotící techniky, posouzení potĜeb dítČte, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenství.

3

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ s poruchou chování a emocí

Etiologie, pĜíznaky, diagnostika, terapie a prevence vybraných poruch chování a emocí v dČtském vČku (napĜ. hyperkinetické poruchy, poruchy chování a jiné). Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dČti s poruchou chování a emocí: fyzikální vyšetĜení sestrou, hodnotící techniky, posouzení potĜeb dítČte, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenství.

4

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ s psychickou poruchou se somatickými projevy

Etiologie, pĜíznaky, diagnostika, terapie a prevence vybraných psychických poruch se somatickými projevy v dČtském vČku (napĜ. tikové poruchy, poruchy spánku, enuréza, enkopréza, a jiné). Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dČti s psychickou poruchou se somatickými projevy: fyzikální vyšetĜení sestrou, hodnotící techniky, posouzení potĜeb dítČte, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenství.

3

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ s poruchou pĜíjmu potravy

Etiologie, pĜíznaky, diagnostika, terapie a prevence poruch pĜíjmu potravy v dČtském vČku (mentální anorexie, mentální bulimie a jiné). Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ s poruchou pĜíjmu potravy: fyzikální vyšetĜení sestrou, hodnotící techniky, posouzení potĜeb dítČte, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenství. Spolupráce se svépomocnými skupinami.

3

Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ se závislostí na návykové látce

Etiologie, pĜíznaky, diagnostika, terapie a prevence vybraných návykových rizik v dČtském vČku. Specializovaná ošetĜovatelská péþe o dítČ se závislostí na návykové látce:

3

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

243

VĚSTNÍK MZ ČR

fyzikální vyšetĜení sestrou, hodnotící techniky, posouzení potĜeb dítČte, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí a edukace. Poradenství. Rodinná terapie s rodiþi.

Specifické otázky dČtské psychiatrie

Terapie v dČtské a dorostové psychiatrii

Ukonþení modulu


Týrané, zanedbávané a sexuálnČ zneužívané dítČ. Charakteristiky týrajících a týraných. Znalecké posuzování. Právní dĤsledky. MünchhausenĤv syndrom by proxy. Suicidalita v dČtském vČku. Specializovaná ošetĜovatelská péþe o týrané dítČ: fyzikální vyšetĜení sestrou, hodnotící techniky, posouzení potĜeb dítČte, stanovení ošetĜovatelských problémĤ. Plán ošetĜovatelských intervencí.

3

Psychofarmaka: nootropika, psychostimulancia, hypnotika, antidepresiva, anxiolytika, tymoprofylaktika, neuroleptika. Nežádoucí úþinky psychofarmakologické léþby, interakce lékĤ navzájem, interakce s potravinami. Adherence k léþbČ. Biologické léþebné metody: napĜ. elektrokonvulzivní terapie. Psychoterapie u dČtí. Rozdíly v psychoterapii dČtských a dospČlých pacientĤ.

3


2

Absolvent/ka: x zná úkoly v péþi o duševní zdraví dČtí, systém organizace poskytování ošetĜovatelské péþe, právní a etické normy, x zná zvláštnosti projevĤ psychických poruch specifických pro dČtský vČk a jejich pĜíþiny, x zná zásady terapeutických postupĤ u jednotlivých psychických poruch vþetnČ významu psychoterapie, x zná zvláštnosti diagnostických a léþebných postupĤ v dČtské psychiatrii vþetnČ hlavních, vedlejších a nežádoucích úþinkĤ lékĤ používaných v terapii, x umí sledovat a objektivnČ posuzovat a vyhodnocovat zmČny somatického a psychického stavu dČtí, x umí provádČt specializované ošetĜovatelské þinnosti s naplnČním léþebného plánu stanoveného lékaĜem, x umí plánovat, realizovat a hodnotit úþinnost a kvalitu poskytované ošetĜovatelské péþe, x umí spolupracovat s lékaĜi a psychoterapeuty pĜi terapeutických aktivitách, x umí vytváĜet bezpeþné a terapeutické prostĜedí, umí zvolit správnou strategii pĜi výskytu mimoĜádné situace – agrese, sebepoškozování, útČk atd. a použít restrikce.

244

VĚSTNÍK MZ ČR

Seznam výkonĤ

G

ČÁSTKA 2

Poþet výkonĤ

PĜíjem, pĜeklad, propuštČní dítČte s duševní poruchou

2

Vypracování, realizace a hodnocení plánu ošetĜovatelské péþe, vþetnČ edukace pacienta a jeho blízkých s vybraným psychickým onemocnČním

2

PĜíprava dítČte na terapeutické vycházky, výchovná zamČstnání a aktivity vþetnČ realizace

2

PĜíprava dítČte na speciální diagnostické a terapeutické výkony

2

ZajištČní bezpeþného a výchovného prostĜedí, strategie zvládání mimoĜádných událostí

2

Sledování a posuzování zmČny zdravotního stavu dítČte s vybraným psychickým onemocnČním

2

Vedení dČtí ke zvládání aktivit denního života

2

Posouzení aktuálního stavu schopností a dovedností handicapovaných dČtí

2

VytvoĜení a realizace plánu vedení dítČte k sobČstaþnosti v sebeobsluze

2






Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin odborné praxe na akreditovaném pracovišti

Poþet kreditĤ

15 kreditĤ za praktickou þást v akreditovaném zaĜízení

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

PĜíjem, pĜeklad, propuštČní dítČte s duševní poruchou

2

Vypracování, realizace a hodnocení plánu ošetĜovatelské péþe, vþetnČ edukace pacienta a jeho blízkých s vybraným psychickým onemocnČním

2

PĜíprava dítČte na terapeutické vycházky, výchovná zamČstnání a aktivity vþetnČ realizace

2

PĜíprava dítČte na speciální diagnostické a terapeutické výkony

2

ZajištČní bezpeþného a výchovného prostĜedí, strategie zvládání mimoĜádných událostí

2

Vedení dítČte ke zvládání aktivit denního života

2

Sledování a posuzování zmČny zdravotního stavu dítČte s vybraným psychickým onemocnČním

2

VytvoĜení a realizace plánu vedení dítČte k sobČstaþnosti v sebeobsluze

2

Posouzení aktuálního stavu schopností a dovedností handicapovaných dČtí

2

Vyhodnocení odborné praxe školitelem (mentorem)

ČÁSTKA 2

G

3.3

VĚSTNÍK MZ ČR

245

Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ

Absolvent/ka odborných modulĤ je pĜipraven/a:

provádČt poradenskou þinnost v oblasti prevence poruch duševního zdraví a v oblasti resocializace, koordinovat spolupráci mezi lĤžkovým zaĜízením a terénními službami, aktivnČ pracovat s osobami urþenými pacientem, spoleþnČ vytváĜet podmínky pro návrat pacientĤ do vlastního prostĜedí, sledovat chování pacientĤ z hlediska vþasného zachycení nastupující krize, napomáhat adaptaci pacientĤ na zmČnČné životní podmínky a podporovat zachování fyzických, kognitivních a psychických funkcí prostĜednictvím cílených aktivit, provádČt psychoterapeutickou podporu, podílet se na zaþlenČní pacientĤ s duševní poruchou a mentální retardací do vlastního sociálního prostĜedí.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Školitel pro praktickou þást hodnotí zvládnutí výkonĤ stanovených vzdČlávacím programem. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje splnČní výkonĤ a provádí písemný záznam výsledného hodnocení odborné praxe úþastníka studia. a)


b)

PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování teoretické a praktické výuky, vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a splnČní výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem, získání pĜíslušného poþtu kreditĤ.

c)

Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

246

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

5 Profil absolventa Absolvent/ka specializaþního vzdČlávání v oboru OšetĜovatelská péþe v psychiatrii bude pĜipraven/a provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou ošetĜovatelskou péþi v oboru OšetĜovatelská péþe v psychiatrii. Je oprávnČn/a na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat ošetĜovatelskou péþi v psychiatrii v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je pĜipraven/a na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1


Všeobecná sestra se specializovanou zpĤsobilostí v oboru OšetĜovatelská péþe v psychiatrii je pĜipraven/a:

podílet se na kontinuálním zvyšování kvality a bezpeþnosti ošetĜovatelské péþe,

koordinovat práci þlenĤ ošetĜovatelského týmu v oblasti ošetĜovatelské péþe o pacienty s duševní poruchou, edukovat pacienty s duševní poruchou, pĜípadnČ blízké osoby ve specializovaných ošetĜovatelských postupech a pĜipravovat pro nČ informaþní materiály, sledovat a vyhodnocovat stav pacientĤ s duševní poruchou z hlediska možnosti vzniku komplikací, náhlých pĜíhod a podílet se na jejich Ĝešení, plánovat a zajišĢovat specializovanou i vysoce specializovanou ošetĜovatelskou péþi u pacientĤ s duševní poruchou, identifikovat faktory ovlivĖující kvalitu života pacientĤ, edukovat peþující osoby v zajištČní péþe o pacienty s duševní poruchou, provádČt prĤzkumná šetĜení za úþelem identifikace oblastí pro zlepšení kvality poskytované ošetĜovatelské péþe, podílet se a vést teoretickou i praktickou výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání v oboru „OšetĜovatelská péþe v psychiatrii“, provádČt poradenskou þinnost zamČĜenou na problematiku ošetĜování pacientĤ s duševní poruchou.


ČÁSTKA 2

G

6.1

VĚSTNÍK MZ ČR

247

Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem se rozumí zamČstnanec akreditovaného zaĜízení ve smyslu zákona

x

x

x x


x

x x x

x

x x x

þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání. Školitelem odborné praxe mĤže být nelékaĜský zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace OšetĜovatelská péþe v psychiatrii, OšetĜovatelská péþe o duševní zdraví, OšetĜovatelská péþe v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péþi, OšetĜovatelská péþe v dČtské a dorostové psychiatrii, OšetĜovatelská péþe v pediatrii – dČtská sestra se zamČĜením na ošetĜovatelskou péþi v dČtské a dorostové psychiatrii a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“ a profesními zkušenostmi ve výkonu povolání v délce nejménČ 3 roky. Školitelem odborné praxe mĤže být i všeobecná sestra pracující bez odborného dohledu s profesními zkušenostmi a výkonem povolání v délce nejménČ 5 let. Školitelem odborné praxe mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru, pracující na specializovaném psychiatrickém pracovišti. Lektorem se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem mĤže být nelékaĜský zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace OšetĜovatelská péþe v psychiatrii, OšetĜovatelská péþe o duševní zdraví, OšetĜovatelská péþe v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péþi a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“ a profesními zkušenostmi ve výkonu povolání v délce nejménČ 3 roky. Lektorem mĤže být i jiný zdravotnický pracovník, vþetnČ lékaĜe, zubního lékaĜe, farmaceuta. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, atd.). Lektorem pro teoretickou výuku mĤže být i všeobecná sestra pracující bez odborného dohledu s profesními zkušenostmi a výkonem povolání v délce nejménČ 5 let. Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované, event. pedagogické zpĤsobilosti. OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.

školitelem mĤže být i mentor, pokud splĖuje požadavky na školitele stanovené vzdČlávacím programem

248

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC x


x

x x

a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. Modely a simulátory potĜebné k výuce praktických dovedností – modely a simulátory k výuce KPR u dospČlých a dČtí, které signalizují správnost postupu KPR, modely a simulátory k zajišĢování dýchacích cest, k zajištČní cévních vstupĤ, aktivizaci pacientĤ, apod. PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení), možnosti podpory teoretické výuky pomocí e-learningu. PracovištČ pro výuku odborné praxe na akreditovaném pracovišti je vybaveno dle platných standardĤ personálního a pĜístrojového vybavení. Pkreditovaným pracovištČm na odbornou praxi mohou být psychiatrická oddČlení dČtského a dospČlého vČku, pracovištČ komunitní psychiatrické péþe, psychiatrické léþebny.

x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu je podmínkou poskytování


zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu je podmínkou smluvní vztah

s poskytovatelem zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru specializace. x Akreditované pracovištČ na realizaci vzdČlávacího programu musí splĖovat požadavky dané platnou legislativou a vést pĜíslušnou dokumentaci. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany



ČÁSTKA 2

G

249

VĚSTNÍK MZ ČR

7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru OšetĜovatelská péþe v psychiatrii Kód

Typ

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ

ZM

P

Organizaþní a metodické vedení ošetĜovatelské péþe



OM 1

P

Specializovaná ošetĜovatelská péþe v psychiatrii



P


1 týden Pr, AZ – 40 hodin


P

Specializovaná ošetĜovatelská péþe v gerontopsychiatrii



P

Specializovaná a vysoce specializovaná ošetĜovatelská péþe v dČtské a dorostové psychiatrii



P

Odborná praxe na pracovišti akreditovaného zaĜízení poskytující péþi v dČtské psychiatrii

1 týden Pr, AZ - 40 hodin


OM 2

OM 3


Celkem 180 kreditĤ

VysvČtlivky: P – povinné, T – teorie, Pr – praxe, AZ – akreditované zaĜízení

250

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura ANTUŠÁK, E.; KOPECKÝ, Z. Krizový management: úvod do teorie. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2008. 97 s. ISBN 978-80-245-0951-8. ARMSTRONG, M. ěízení lidských zdrojĤ: nejnovČjší trendy a postupy. 10. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 789 s. ISBN 978-80-247-1407-3. BARKER, P. Základy dČtské psychiatrie. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. 252 s. ISBN 978-80-7254955-9. BÁRTLOVÁ, S.; SADÍLEK, P.; TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetĜovatelství. 2. pĜepracované a doplnČné vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. BEER, D. M.; PEREIRA, S. M.; PATON, C. Intenzivní péþe v psychiatrii. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 296 s. ISBN 80-247-0363-7. BENEŠ, M. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 135 s. ISBN 978-80-247-2580-2. ýEŠKOVÁ, E.; SVOBODA, M.; KUýEROVÁ, H. Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 317 s. ISBN 80-7367-154-9. DUŠEK, K.; VEýEěOVÁ – PROCHÁZKOVÁ, A. První pomoc v psychiatrii. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 176 s. ISBN 80-247-0197-9. HERMAN, E.; PRAŠKO, J.; SEIFERTOVÁ, D. Konziliární psychiatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. 604 s. ISBN 978-80-7262-498-0. HORT, V. a kol. DČtská a adolescentní psychiatrie. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. 492 s. ISBN 97880-7367-404-5. IVANOVÁ, K.; ŠPIRUDOVÁ, L; KUTNOHORSKÁ, J. Multikulturní ošetĜovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 248 s. ISBN 80-247-1212-1. JIRÁK, R.; HOLMEROVÁ, I.; BORZOVÁ, C. Demence a jiné poruchy pamČti: komunikace a každodenní péþe. 1. vyd.. Praha: Grada Publishing, 2009. 164 s. ISBN 978-80-247-2454-6. Joint Commission International. Mezinárodní akreditaþní standardy pro nemocnice. 3. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 312 s. ISBN 978-80-247-2436-2. JOHNSON, S. M. Charakterové typy þlovČka: terapeutická léþba raných poruch. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 268 s. ISBN 978-80-251-1521-3. JUěENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetĜovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 77 s. ISBN 978-80-247-2171-2. KALVACH, Z. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 336 s. ISBN978-80-247-2490-4. KAPOUNOVÁ, G. OšetĜovatelství v intenzivní péþi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 350 s. ISBN 978-80-247-1930-9. KRAMÁěOVÁ, N.; TUýEK, J. Gerontopsychiatrie. 2. vyd. ýeské BudČjovice: Jihoþeská univerzita - ZSF, 2005. 57 s. ISBN 80-7040-829-4. KěIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 119 s. ISBN 978-80-2473149-0. KUBEROVÁ, H. Didaktika ošetĜovatelství. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 246 s. ISBN 978-80-7367684-1.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

251

KUTNOHORSKÁ, J. Výzkum v ošetĜovatelství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 175 s. ISBN 978-80-247-2713-4. MARKOVÁ E.; VENGLÁěOVÁ M.; BABIAKOVÁ M. Psychiatrická ošetĜovatelská péþe. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 352 s. ISBN 80-247-1151-6. MATċJOVSKÁ – KUBEŠOVÁ, H. Akutní stavy v geriatrii. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 233 s. ISBN 978-80-7262-620-5. MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 309 s. ISBN 978-80-7367331-4. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 156 s. ISBN 80-247-1024-2. MUŽÍK, J. Didaktika profesního vzdČlávání dospČlých. 1. vyd. PlzeĖ: Fraus, 2005. 202 s. ISBN 807238-220-9. NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. 2. vyd. Praha: Portál, 2006. 159 s. ISBN 80-7367174-3. PIDRMAN, V.; KOLIBÁŠ, E. ZmČny jednání seniorĤ. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 189 s. ISBN 807262-363-X. PLAMÍNEK, J. VzdČlávání dospČlých: prĤvodce pro lektory, úþastníky a zadavatele. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 318 s. ISBN 978-80-247-3235-0. PRģCHA, J. Moderní pedagogika. 4. aktualizované a doplnČné vyd. Praha: Portál, 2009. 488 s. ISBN 978-80-7367-503-5. RABOCH, J., PAVLOVSKÝ, P. Klinická psychiatrie v denní praxi. 1. vyd. Praha: Galén , 2008. 158 s. ISBN 978-80-7262-586-4. RÖHR, H. P.; KONEýNÝ, A. Hraniþní porucha osobnosti: vznik poruchy, prĤbČh a možnosti jejího pĜekonání. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 117 s. ISBN 978-80-7367-637-7. SVOBODNÍK, P. Management pro zdravotníky v kostce. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2009. 125 s. ISBN 978-80-7013-498-6. SVOBODOVÁ, J. Psychiatrie. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita - ZSF, 2007. 77 s. ISBN 97880-7368-235-4. ŠKRLA, P.; ŠKRLOVÁ, M. ěízení rizik ve zdravotnických zaĜízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 199 s. ISBN 978-80-247-2616-8. ŠPIRUDOVÁ, L. Multikulturní ošetĜovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 248 s. ISBN 80-247-1213-X. VENGLÁěOVÁ, M. Problematické situace v péþi o seniory: pĜíruþka pro zdravotnické a sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. VENGLÁěOVÁ, M.; MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 144 s. ISBN 80-247-1262-8. VONDRÁýEK, L.; VONDRÁýEK, J. OdpovČdnost pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 30 s. ISBN 80-7262-392-3. VONDRÁýEK, L.; WIRTHOVÁ, V. Právní minimum pro sestry: pĜíruþka pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 95 s. ISBN 978-80-247-3132-2. VYBÍRAL, Z. Psychologie komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 319 s. ISBN 978-80-7367387-1.

252

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

ZADÁK, Z. Výživa v intenzivní péþi. 2. rozšíĜené a aktualizované vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 542 s. ISBN 978-80-247-2844-5. ZÁVODNÁ, V. Pedagogika v ošetrovateĐstve. 2. pĜepracované a doplnČné vyd. Martin: Osveta, 2005. 117 s. ISBN 80-8063-193-X. ZLÁMAL, J., BELLOVÁ, J. Ekonomika zdravotnictví. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 206 s. ISBN 80-7013-429-1.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

253

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru ALERGOLOGIE A KLINICKÁ IMUNOLOGIE 1 2 3

4 5

6 7 8

254 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 2 254 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 2 255 Uþební plán ........................................................................................................................ 3 255 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 3 257 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu ..................... 5 257 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 5 257 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1.................................................... 5 259 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2.................................................... 7 261 3.2.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3.................................................... 9 261 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání....................... 9 261 Profil absolventa ................................................................................................................ 9 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ...............................................................................................................262 10 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................262 10 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................262 10 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................263 11 264 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................ 12

254

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem tohoto specializaþního vzdČlávání v oboru Alergologie a klinická imunologie je získání specializované zpĤsobilosti (§55-§60 zákona 96/2004 Sb.) pro odbornost zdravotní laborant (§9 zák. 86/2004 Sb.) osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené platnou legislativou.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Alergologie a klinická imunologie je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání (základní modul) lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Alergologie a klinická imunologie je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období posledních 6 ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky,

G

ČÁSTKA 2

255

VĚSTNÍK MZ ČR


3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy – seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1


Základní modul (ZM)

OrganizaþnČ provozní problematika klinických laboratoĜí

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl

Vybavit zdravotního laboranta znalostmi potĜebnými k organizaþní a metodické práci specialisty. Rozpis uþiva


Organizaþní zajištČní specializaþního vzdČlávání

Úvod do specializaþního vzdČlávání. Význam celoživotního vzdČlávání. Zásady vzdČlávání dospČlých, metody, formy cíle, motivaþní faktory, hodnocení úþastníkĤ SV.

1

Ekonomika provozu klinických laboratoĜí

Akreditace laboratoĜí. Optimalizace materiálnČ technického vybavení. Optimalizace personálního obsazení. Validace laboratorních metod. Externí a interní zpĤsob hodnocení kvality.

3

Organizace a Ĝízení zdravotní péþe

Systém péþe o zdraví lidu v ýR. Ekonomika provozĤ zdravotnických zaĜízení v ýR. Rozvoj lidských zdrojĤ ve zdravotnictví. Zdravotní pojištČní.

5


Právní Ĝád. ZdravotnČ-sociálnČ-hygienická oblast v právním prostĜedí. Právní souvislosti s poskytováním zdravotní péþe. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví.

4

Krizový management

MimoĜádné události a katastrofy. Krizová pĜipravenost. Hromadný výskyt postižených. Evakuace nemocnice. Ochrana obyvatelstva.

6

Téma

256

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Systém managementu kvality v klinických laboratoĜích

Základní pojmy v oblasti managementu kvality. Národní politika podpory kvality. Systém Ĝízení kvality a klinická laboratorní medicína. ěízení dokumentace v klinické laboratoĜi. Certifikace, akreditace laboratoĜí. Správná laboratorní praxe. Informaþní systémy.

5

Hygienickoepidemiologický režim klinických laboratoĜí

Legislativa upravující podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní. Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zaĜízení, provozní Ĝády. Zdravotní rizika životního prostĜedí, jejich definice. Zdravotní rizika pracovního prostĜedí. Determinanty zdraví. ěešení prevence vzniku nemocí specifických a nespecifických.

4

Problematika veĜejného zdraví

Zdravotnictví jako spoleþenský systém, podpora zdraví a prevence, souþasnost a budoucnost veĜejného zdravotnictví v ýR. Radiaþní ochrana (fakultativnČ).

2

První pomoc


3

Edukace

Cíle edukace v klinických laboratoĜích. Pedagogické zásady edukace. Volba a praktická aplikace metod edukace.

2

Metody a techniky výzkumu

Obecná metodologie, metodologie vČdeckého výzkumu. Metody deskriptivní, analytické, experimentální, metody hromadného statistického zpracování dat. Pravidla realizace odborné publikace.

4

Hodnocení výsledkĤ výuky Výsledky vzdČlávání

ČÁSTKA 2

1 Absolvent/ka: x orientuje se v právních pĜedpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoĜí, x ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, vþetnČ hygienickoepidemiologického režimu, x zná zásady poskytování KPR, x zná pĜíslušnou legislativu pro manipulaci s biologickým materiálem a jeho likvidaci, x orientuje se v problematice krizového managementu, x ovládá základní metody statistického zpracování dat, x orientuje se v pĜíslušných uživatelských, laboratorních a nemocniþních informaþních systémech, x zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (vþetnČ edukace zdravotnických pracovníkĤ, event. pacientĤ), x orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoĜí, x umí vypracovat dezinfekþní Ĝád pro vybraná pracovištČ klinických laboratoĜí, x umí provést základní statistickou analýzu dat pro vČdecké a výzkumné úþely, x umí vytvoĜit edukaþní materiály pro zdravotnické pracovníky a pacienty,

G

ČÁSTKA 2

257

VĚSTNÍK MZ ČR

x podílí se na vypracovávání laboratorních standard, x orientuje se v metodách výzkumu, x podílí se na pĜechodu zdravotnického zaĜízení ze standardních

podmínek do þinnosti za nestandardních podmínek. ZpĤsob ukonþení modulu

3.1.1

OvČĜení znalostí testem nebo pohovorem.



pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizaci provozu laboratoĜí alergologie a klinické imunologie, podílet se na akreditaþním Ĝízení laboratoĜí, optimalizaci materiálnČ technického vybavení, optimalizaci personálního obsazení, validaci a verifikaci laboratorních metod, externím a interním zpĤsobu hodnocení kvality, podílet se na Ĝešení krizových opatĜení v pĜípadČ pĜírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva), vypracovávat provozní Ĝády pĜíslušných laboratoĜí v intencích legislativy, upravující podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienických požadavkĤ na provoz zdravotnických zaĜízení, zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci, podílet se na edukaci pracovníkĤ klinických laboratoĜí dle pedagogických zásad edukace, provádČt základní statistické zpracování dat, pracovat s laboratorními informaþními systémy, zpracovávat odborné texty.

3.2


3.2.1



Imunologie obecná a speciální

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ teorie, tj. 40 hodin 20 dnĤ praxe, tj. 160 hodin

Poþet kreditĤ

40 (20 T + 20 P)

Cíl

PĜipravit zdravotního laboranta pro požadované þinnosti konkrétního oboru specializace Alergologie a klinická imunologie. Téma

Organizaþní zajištČní SV

Rozpis uþiva


258

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Úloha, struktura, vývoj a funkce imunitního systému

Fylogeneze a ontogeneze imunitního systému. Úloha imunitního systému v udržování homeostázy. Definice základních imunologických pojmĤ – imunologická terminologie (antigeny, epitopy, protilátky, bunČþná a humorální imunita, pĜirozená a adaptivní imunita, imunopatologické reakce). Imunomodulace a imunoterapie.

19

Imunologické laboratorní metody

Laboratorní vyšetĜovací metody bunČþné imunity. Laboratorní vyšetĜovací metody humorální imunity. Laboratorní vyšetĜovací metody antiinfekþní imunity. Laboratorní imunologická diagnostika v alergologii. Laboratorní vyšetĜovací metody transplantaþní imunologie. Metody molekulární biologie v laboratorní imunologické diagnostice.

19

Hodnocení výsledkĤ výuky

Interpretace výsledkĤ laboratorních imunologických vyšetĜení.

1


Absolvent/ka získá znalosti v následujících oblastech: x struktura a vývoj imunitního systému, x antigen, antigenní determinanta, zpĤsob jejich rozpoznávání a jejich pĜedkládání, x pĜirozená a adaptivní imunitní odpovČć, x regulace imunitního systému, x principy laboratorních metod pro sledování humorální a bunČþné imunity, x principy laboratorních metod v antiinfekþní imunitČ (antibakteriální, antivirové, antiparazitární, antimykotické), x metody využívané v diagnostice alergií, x diagnostika imunodeficitních stavĤ a autoimunitních chorob, x transplantaþní imunologie vþetnČ HLA systému, x základy imunomodulace (imunosuprese, imunostimulace), x interpretace výsledkĤ nejþastČjších laboratorních imunologických vyšetĜení.

Seznam výkonĤ

Poþet

PrĤkaz proteinĤ vþetnČ Ig – turbidimetrie, nefelometrie

10

Lab. dg. revmatoidního faktoru – LFT

10

Detekce cirkulujících IK – PEG-IKEM, vazba C1q

10

VyšetĜení komplementového systému (funkþní testy a stanovení koncentrace vybraných složek)

10

PrĤkaz a stanovování antigenĤ a multiplexové technologie

10

a

protilátek

metodami

imunoanalýzy

ČÁSTKA 2

G

259

VĚSTNÍK MZ ČR

PrĤkaz antigenĤ a protilátek metodami pĜímé a nepĜímé imunofluorescence

5

PrĤkaz protilátek metodami „klasické“ sérologie (aglutinace, KFR)

5

PrĤkaz protilátek metodou imunoblot/imunodot

5

Diagnostika funkce fagocytĤ (testy pro stanovení mikrobicidie, fagocytární aktivity, metabolického vzplanutí)

5

Diagnostika funkce lymfocytĤ (BTL, produkce cytokinĤ (QuantiFERON))

5

Stanovení subpopulací lymfocytĤ – prĤtoková cytometrie

10

Metody založené na prĤkazu nukleových kyselin – PCR

5

HLA typizace pomocí DNA metodik

5

PĜíprava autovakcín

5

ZpĤsob ukonþení modulu:

3.2.2

OvČĜení znalostí školitelem (ústní zkouška, test) s potvrzením o splnČní pĜedepsaných výkonĤ.



Imunologie klinická

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

35 (20 T + 15 P)

Téma


Rozpis uþiva

1


Imunodeficity

Imunodeficity vrozené, získané. Deficience B lymfocytĤ a tvorby protilátek. Deficience T lymfocytĤ. Deficience fagocytĤ. Deficience komplementu. Abnormality imunitní odpovČdi pĜi a polytraumatech.

19 sepsi

Patologické následky imunitních reakcí

Klasifikace imunopatologických reakcí podle Coombse a Gela. Imunopatologická onemocnČní postihující gastrointestinální trakt, kĤži, srdce, ledviny a endokrinní systém. Poškozující zánČt jako dĤsledek nezvládnuté imunitní reakce.

Autoimunitní onemocnČní

Klinický obraz autoimunitních onemocnČní. Systémové autoimunitní choroby (orgánovČ nespecifické). Autoimunitní choroby orgánovČ specifické.

19

260

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Alergická onemocnČní

Respiraþní alergie. Potravinové alergie. Kožní projevy alergií. Lékové alergie. Alergie na jed blanokĜídlého hmyzu.

Transplantaþní imunologie

HLA kompatibilita dárce a pĜíjemce. Mechanizmy rejekce štČpu. Imunosuprese a transplantaþní tolerance.


OvČĜení znalostí školitelem (ústní zkouška, test).


Absolvent/ka získá znalosti v následujících oblastech: x typy a principy metod kvalitativního a kvantitativního stanovení imunoglobulinĤ a ostatních sérových proteinĤ, x diagnostika monoklonálních gamapatií, x prĤkaz cirkulujících a deponovaných imunokomplexĤ, x vyšetĜení komplementového systému, x vyšetĜení fagocytární aktivity, funkþní testy, x imunofenotypizace lymfocytĤ a dalších bunČk, x funkþní aktivity lymfocytĤ, x imunopatologické reakce, x pĜíþiny vzniku a možnosti diagnostiky orgánovČ nespecifických a systémových autoimunitních onemocnČní, x definice a klasifikace imunodeficitĤ, x metody pro diagnostiku poruchy fagocytózy, x diagnostika poruch komplementového systému, x charakter imunitních reakcí hostitele proti infekþnímu agens, x mechanizmy tkáĖového poškození infekþními þiniteli, x mechanizmy úniku mikroorganizmu pĜed obrannými reakcemi makroorganizmu, x význam a funkce MHC, vyšetĜení HLA, x problematika klinické transplantaþní imunologie, x mechanizmus vzniku a projevy alergické reakce I. typu (þasného), x laboratorní vyšetĜovací metody v alergologii.

Seznam výkonĤ

Výkony spojené s praktickou a teoretickou realizací odborné písemné práce na individuálnČ zvolené téma oboru Alergologie a klinické imunologie, která je zároveĖ praktickou þástí atestaþní zkoušky.


OvČĜení znalostí školitelem (ústní zkouška, test).

1

G

ČÁSTKA 2

3.2.3

261

VĚSTNÍK MZ ČR




Rozsah praxe


Poþet kreditĤ

15

Seznam výkonĤ

PĜedevším pĜedepsané výkony k jednotlivým odborným modulĤm, jež není možno vykonat na vlastním ani jiném neakreditovaném pracovišti. Konzultace odborné písemné práce.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení, které organizuje a zajišĢuje teoretickou výuku, pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Doporuþuje a schvaluje pracovištČ, které si úþastník vybírá pro praktickou þást výuky. Dbá pĜi tom na to, aby byla volena pĜedevším pracovištČ akreditovaná pro tuto výuku a mČla s pracovištČm zajišĢujícím teoretickou výuku smluvní vztah pro zajišĢování praktické výuky. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele na tomto pracovišti, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a potvrzuje splnČné výkony. a) PrĤbČžné hodnocení školitelem:

školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ. b) PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky:

absolvování teoretické a praktické výuky, vþ. splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem; získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. c) Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., v platném znČní.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Alergologie a klinická imunologie bude pĜipraven provádČt a zajišĢovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní diagnostiku v oboru Alergologie a klinická imunologie v rozsahu své zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. Pod dohledem vedoucího laboratoĜe, vysokoškoláka – absolventa

262

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

magisterského studia nebo lékaĜe s odpovídající kvalifikací a praxí, se bude podílet na zavádČní nových metodik. 5.1


Zdravotní laborant se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Alergologie a klinická imunologie je pĜipraven: bez odborného dohledu na základČ indikace lékaĜe provádČt zavedené specializované laboratorní diagnostické postupy v souladu se správnou laboratorní praxí, pracovat s nároþnou pĜístrojovou technikou, jako je napĜíklad elektroforetické zaĜízení, prĤtokový cytometr, imunochemický analyzátor aj., a zabezpeþovat její správný chod, pĜipravovat mikrobiální imunopreparáty (autovakciny), pod odborným dohledem lékaĜe nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou zpĤsobilostí v oboru, podílet se na zavádČní, rozvoji a rutinním provádČní nových specializovaných laboratorních diagnostických postupĤ, vþetnČ odbČru vzorkĤ, zpracování vzorkĤ k analýze a zpracování a vyhodnocování výsledkĤ, spolupracovat na expertizní þinnosti pracovištČ a tvorbČ a udržování systému jakosti laboratoĜe, provádČt interní a externí kontroly kvality laboratorních vyšetĜení.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1

Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem mĤže být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou


zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Pro výkon þinnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem. x Školitelem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. x Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je

ČÁSTKA 2

G

263

VĚSTNÍK MZ ČR

ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). x Pedagogické schopnosti. x Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti. Materiální a technické vybavení

x Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními

prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna

s PC a dataprojektorem. Organizaþní a provozní požadavky





7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru Alergologie a klinická imunologie Kód

Typ

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ

ZM

P



OM 1

P

Imunologie obecná a speciální



OM 2

P

Imunologie klinická



OM 3

P


1 týden Pr – 40 hodin

15 (á 3 kredit/den)

P


120 hodin


OrganizaþnČ problematika laboratoĜí

provozní klinických

264

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

T – teorie 120 hodin Pr – praxe 400 hodin Pr – AZ 40 hodin Celkem 560 hodin

155

VysvČtlivky: P – povinné, T – teorie, Pr – praxe

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura

BARTģĕKOVÁ, J., A KOL.: Imunologie – minimum pro praxi. 1.vyd. Praha: Triton, 1997. 89 s. ISBN 80-85875-36-5. BARTģĕKOVÁ, PAULÍK: VyšetĜovací metody v imunologii, 1. vydání GRADA 2005, ISBN 80-247-0691-1. BUDAYOVÁ E. A KOL.: VyšetĜovací metody v klinické mikrobiologii a klinické imunologii. SZŠ a VZŠ Hradec Králové, 2004, ISBN 80-903414-0-3. BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc. Praha, Grada Publishing, 2004. ýSN EN ISO 15189:2003 Zdravotnické laboratoĜe – Zvláštní požadavky na jakost a zpĤsobilost. ýSN EN ISO/IEC 17025:2001 Všeobecné požadavky na zpĤsobilost zkušebních a kalibraþních laboratoĜí v akreditaþním systému ýeské republiky. FUýÍKOVÁ, T.: Klinická imunologie v praxi. 2.vyd. Praha: GALEN, 1997. 343 s. ISBN 80-85824-57-4. HOěEJŠÍ, V., BARTģĕKOVÁ, J.: Základy imunologie. 4.vyd. Praha: TRITON, 2009. ISBN 978-80-7387-280-9. KOýÁREK E.: Molekulární biologie v medicínČ. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2007. 218 s. ISBN 978-80-7013-450-4. Kolektiv autorĤ: Manuál prevence v lékaĜské praxi. IV. Základy prevence infekþních onemocnČní. 1.vyd. Praha: SZU, 1996. 128 s. ISBN 80-7168-400-7. LITZMAN, J., KUKLÍNEK, P., RYBNÍýEK, O.: Alergologie a klinická imunologie. 1.vyd. Brno: IDVPZ, 2001. 144 s. ISBN 80-7013-345-7. LITZMAN, J. A KOL.: VyšetĜovací metody v klinické imunologii. 1.vyd. Brno: Skripta LF MU, 1998. 45 s. ISBN 80-210-1807-0. LOCHMANOVÁ A.: Základy imunologie, Ostravská univerzita v OstravČ, ZdravotnČ sociální fakulta, 2006, ISBN 80-7368-153-6. MACH, J., PRUDIL, L. a kol.: Zdravotnictví a právo. Komentované pĜedpisy. 2. vydání. Praha LexisNexis CZ s.r.o., 2005.

ČÁSTKA 2

G

265

VĚSTNÍK MZ ČR

MATÝŠKOVÁ, M., ZavĜelová, J., Matýšek, S. Systém managementu jakosti – Využití v laboratoĜi. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2002. 87 s. ISBN 57-865-02. NENADÁLOVÁ, M., A KOL. Moderní systémy Ĝízení jakosti. Management Press, 2002. Normy Ĝady ýSN EN ISO 9001:2001 Systémy managementu jakosti. PRUDIL, L.: Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4. doplnČné vydání. Brno: NCO NZO, 2006. 77s. ISBN 80-7013-433-X. PĜíslušné právní pĜedpisy ve zdravotnictví. STITES D. P., TERR A. I.: Základní a klinická imunologie. Praha: VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1994. 744 s. ISBN 80-85605-37-6. ŠTċPÁN, J.: Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. 2. vydání. Praha: Avicenum, 1970. ŠTERZL, J.: Imunitní systém a jeho fyziologické funkce. Praha: ýeská imunologická spoleþnost – ýIS, 1993, 480 S. ŠTċTINA, J., A KOL.: Medicína katastrof a hromadných neštČstí. Praha: Grada Publishing, spol. s. r. 1999. ŠTOREK, J. A KOL.: Krizový management zdravotnictví. PĜipravovaná skripta NCO NZO. TICHÁýEK B.: Základy ISBN 80-85824-53-1.

epidemiologie.

1.

vyd.

Praha:

Galén,

1997.

237

s.

VENCOVSKÝ, J.: Autoimunitní systémová onemocnČní - min. pro praxi. 1.vyd. Praha: TRITON, 1998. 136 s. ISBN 80-85875-97-7. VOTAVA M. A KOL. : LékaĜská mikrobiologie II. 1.vyd. Brno: Skripta LF MU, 2000. 309 s. ISBN 80-210-2272-8. VURM, V.: Vybrané kapitoly z veĜejného a sociálního zdravotnictví. MANUS Praha. 2004, 100s. Vyhláška 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zaĜízení a ústavĤ sociální péþe, v platném znČní. Zákon 258/2000 Sb. o ochranČ veĜejného zdraví, v platném znČní. Zákon þ.239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému, v platném znČní. Zákon þ.240/2000 Sb. o krizovém Ĝízení, v platném znČní. Zákon þ.241/2000 Sb. o hospodáĜských opatĜeních pĜi krizových situacích, v platném znČní. Zákon þ.258/2000 Sb. o ochranČ veĜejného zdraví a provádČcí vyhlášky, v platném znČní. ZLÁMAL J., BELLOVÁ J.: Ekonomika zdravotnictví. Brno: NCO NZO, 2005. 206 s. ISBN.

266

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru CYTODIAGNOSTIKA 1 2 3

4 5

6 7 8

2672 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 2672 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... Uþební plán ........................................................................................................................ 2683 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 2683 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu ..................... 2705 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 2705 2705 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1.................................................... 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2.................................................... 2727 3.2.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3.................................................... 2738 2738 3.3 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ.................................... 2738 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání....................... 2749 Profil absolventa ................................................................................................................ 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a 2749 zpĤsobilost ................................................................................................................. Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................275 10 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................275 10 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................276 11 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................277 12

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

267

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Cytodiagnostika je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením Zdravotní laborant pro cytodiagnostiku osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené vyhláškou þ. 424/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Cytodiagnostika je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Cytodiagnostika je:


268

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy - seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1 Uþební osnova základního modulu Základní modul ZM


Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl




Úvod do problematiky. Význam celoživotního vzdČlávání. Zásady vzdČlávání dospČlých, metody, formy cíle, motivaþní faktory, hodnocení úþastníkĤ SV.

3



4



3


Management lidských zdrojĤ, personální management. Strategické Ĝízení. Management zmČn. Management þasu. Budování a Ĝízení pracovního týmu. Ekonomika provozĤ zdravotnických zaĜízení v ýR. Rozvoj lidských zdrojĤ ve zdravotnictví. Zdravotní pojištČní.

3

Krizový management


4

Systém managementu jakosti v klinických laboratoĜích

Filozofie jakosti, základní pojmy v oblasti managementu jakosti. Národní politika podpory jakosti. Systém Ĝízení jakosti a klinická laboratorní medicína. ěízení dokumentace

6

Téma

ČÁSTKA 2

G

269

VĚSTNÍK MZ ČR

v klinické laboratoĜi. Certifikace, akreditace laboratoĜí. Správná laboratorní práce.



5


Zdravotnictví jako spoleþenský systém, podpora zdraví a prevence, souþasnost a budoucnost veĜejného zdravotnictví v ýR. Radiaþní ochrana (fakultativnČ).

4

První pomoc


2

Edukace


3



2

Ukonþení modulu


1


Absolvent/ka: x orientuje se v právních pĜedpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoĜí, x ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, vþetnČ hygienickoepidemiologického režimu, x zná zásady poskytování KPR, x zná pĜíslušnou legislativu pro manipulaci s biologickým materiálem a jeho likvidaci, x zná problematiku krizového managementu, x ovládá metody statistického zpracování dat, x ovládá pĜíslušné uživatelské, laboratorní a nemocniþní informaþní systémy, x zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (vþetnČ edukace zdravotnických pracovníkĤ, event. pacientĤ), x orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoĜí, x umí vypracovat dezinfekþní Ĝád pro vybraná pracovištČ klinických laboratoĜí, x umí provést statistickou analýzu dat pro vČdecké a výzkumné úþely, x umí vytvoĜit edukaþní materiály pro zdravotnické pracovníky a pacienty, x vypracovává laboratorní standardy, x ovládá metody výzkumu,

neodkladná

kardiopulmonální

270

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x podílí se na pĜechodu zdravotnického zaĜízení ze standardních


podmínek do þinnosti za nestandardních podmínek. x Diagnostické metody (napĜ. kolokvium k závČreþné na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.)

práci



pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizaci provozu laboratoĜí cytodiagnostiky, podílet se na akreditaþním Ĝízení laboratoĜí, optimalizaci materiálnČ technického vybavení, optimalizaci personálního obsazení, validaci laboratorních metod, externím a interním zpĤsobu hodnocení kvality, podílet se na Ĝešení krizových opatĜení v pĜípadČ pĜírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva), vypracovávat provozní Ĝády pĜíslušných laboratoĜí v intencích legislativy, upravující podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienických požadavkĤ na provoz zdravotnických zaĜízení, zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci, podílet se na edukaci pracovníkĤ klinických laboratoĜí dle pedagogických zásad edukace, provádČt statistické zpracování dat, pracovat s laboratorními informaþními systémy, zpracovávat odborné texty.




Cytodiagnostika gynekologická

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky 35 dnĤ, tj. 280 hodin, tj. odborné praxe

Poþet kreditĤ

55 kreditĤ (20 kreditĤ za teoretickou þást, 35 kreditĤ za praktickou þást)

Cíl

PĜipravit zdravotního laboranta pro požadované þinnosti konkrétního oboru specializace Cytodiagnostika. Téma



Rozpis uþiva


OdbČry, fixace a zpracování cerviko-vaginálních nátČrĤ.

1

Management cytologického screeningu.

2

BuĖka a její morfologie, celulární zánČtlivé reakce, dysplázie (prekancerózy), stavba nádorové buĖky, kritéria malignity, stupĖovitá kancerogeneze, reakce na terapii.

4

ČÁSTKA 2

G

271

VĚSTNÍK MZ ČR

Anatomie, histologie a fyziologie ženského genitálního ústrojí.

3

Cyklické zmČny ženského genitálního ústrojí.

2

Mikrobiální obraz poševní.

1

ZánČty a virózy.

5

Klasifikace prekanceróz a karcinomĤ dČložního hrdla.

5

The Bethesda systém hodnocení.

4

Funkþní cytologie.

2

Cytologie endometria.

3

Histologie a cytologie vulvy.

2

Korelace cytologického vyšetĜení s histopatologickým vyšetĜením (CIN, SIL – LG, HG).

5

Ukonþení modulu


1


Absolvent/ka: x zná anatomii, histologii a fyziologii ženského genitálního ústrojí, x zná cyklické zmČny genitálního ústrojí, x zná zánČty a virózy, x zná klasifikaci dysplázií (prekanceróz) a karcinomĤ dČložního hrdla, x zná tĜídČní gynekologických onkologických nálezĤ, x zná cytodiagnostiku endometria, x ovládá techniku zpracování cytologického vzorku, x zvládá screeningovou diagnostiku v oblasti gynekologické cytologie, x umí propojit vČdomosti z histopatologie s bioptickými a cytologickými nálezy.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Cytodiagnostika gynekologických skel Funkþní cytologie

5 x Diagnostické


2000

metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + hodnocení gynekologických cytologických nálezĤ.

272

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2.2

G

ČÁSTKA 2



Cytodiagnostika negynekologická

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

35 kreditĤ (20 kreditĤ za teoretickou þást, 15 kreditĤ za praktickou þást) Rozpis uþiva


Úvod do problematiky. BuĖka a její morfologie, celulární zánČtlivé reakce, dysplázie (prekancerózy), stavba nádorové buĖky, kritéria malignity, reakce na terapii.

3

OdbČry, technika a zpracování materiálĤ pro negynekologickou cytologii.

2

Histologie a cytodiagnostika mammy.

5

Histologie a cytodiagnostika štítné žlázy.

4

Histologie a cytodiagnostika lymfatických uzlin.

3

Histologie a cytodiagnostika zažívacího traktu.

3

Histologie a cytodiagnostika moþového traktu.

5

Histologie a cytodiagnostika respiraþního systému.

5

ZánČty, nádory a infekce respiraþního traktu.

4

Korelace cytologického s histopatologickým vyšetĜením cytoblok).

5

Téma


vyšetĜení (cytospin,

Ukonþení modulu



Absolvent/ka: x ovládá techniku zpracování, x zvládá screeningovou diagnostiku v oblasti negynekologické cytologie, x umí propojit vČdomosti z histopatologie s bioptickými a cytologickými nálezy.

Seznam výkonĤ

1

Poþet výkonĤ

Cytodiagnostika plicních skel

30

Cytodiagnostika mammy

30

Cytodiagnostika ostatních orgánĤ

30

x Diagnostické


metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + hodnocení negynekologických cytologických nálezĤ.

G

ČÁSTKA 2

3.2.3

273

VĚSTNÍK MZ ČR




Odborná praxe


Poþet kreditĤ

15

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Cytodiagnostika gynekologických skel

150

Cytodiagnostika negynekologických skel

50

3.3 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ Absolvent/ka odborných modulĤ je pĜipraven/a: zná anatomii, histologii a fyziologii ženského genitálního ústrojí, zná cyklické zmČny genitálního ústrojí, zná zánČty a virózy, zná klasifikaci dysplázií (prekanceróz) a karcinomĤ dČložního hrdla, zná tĜídČní gynekologických onkologických nálezĤ, zná cytodiagnostiku endometria, ovládá techniku zpracování cytologického vzorku, zvládá screeningovou diagnostiku v oblasti gynekologické cytologie, umí propojit vČdomosti z histopatologie s bioptickými a cytologickými nálezy, ovládá techniku zpracování, zvládá screeningovou diagnostiku v oblasti negynekologické cytologie, umí propojit vČdomosti z histopatologie s bioptickými a cytologickými nálezy.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a potvrzuje splnČné výkony. a)


b)


274

VĚSTNÍK MZ ČR

c)

G

ČÁSTKA 2

absolvování teoretické a praktické výuky; vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a splnČní výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem, získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Cytodiagnostika bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní þinnost v oboru cytodiagnostika. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat laboratorní diagnostiku v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost Zdravotní laborant se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Cytodiagnostika je pĜipraven bez odborného dohledu a bez indikace lékaĜe:

pĜipravovat informaþní materiály pro pacienty a osoby jimi urþené, spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky pĜi zajištČní edukace v pĜípravČ na specializované diagnostické postupy, zejména poskytovat zdravotnickým pracovníkĤm, pacientĤm, pĜípadnČ jimi urþeným osobám, odborné informace o podmínkách odbČrĤ biologického materiálu pro laboratorní vyšetĜení, instruovat þleny týmu v oblasti své specializace, provádČt zpracování biologického materiálu a jiných vyšetĜovaných materiálĤ specializovanými postupy, provádČt kalibrace jednotlivých laboratorních pĜístrojĤ v oboru své specializace nebo zamČĜení a zajišĢovat jejich pĜesnou dokumentaci, provádČt základní hodnocení nálezu, zejména zda jsou zjištČné výsledky fyziologické, hodnotit kvalitu poskytované laboratorní péþe, tj. provádČných laboratorních metod, prostĜedí i dokumentace, provádČt verifikaci namČĜených hodnot, podílet se na výzkumu, zejména identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, provádČt výzkum zamČĜený na odhalení pĜíþin nedostatkĤ v poskytované péþi, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumĤ do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru, provádČt statistická vyhodnocení,

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

275

pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti.

Pod odborným dohledem lékaĜe nebo jiného odborného pracovníka v laboratorních metodách se specializovanou zpĤsobilostí v oboru:

provádČt odbČry krve u laboratorních zvíĜat, pĜipravovat a testovat specializované diagnostické postupy, provádČt pokusy na laboratorních zvíĜatech, spolupracovat na expertizní þinnosti pracovištČ a tvorbČ a udržování systému jakosti laboratoĜe, provádČt interní a externí kontroly kvality laboratorních vyšetĜení, podílet se na zavádČní, rozvoji a rutinním provádČní nových specializovaných laboratorních diagnostických postupĤ, vþetnČ odbČru vzorkĤ, zpracování vzorkĤ k analýze a zpracování a vyhodnocování výsledkĤ.

Bez odborného dohledu na základČ indikace lékaĜe:

rozlišovat pozitivní a negativní nález, provádČt screening v cytodiagnostice.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem pro praktickou þást se rozumí zamČstnanec akreditovaného


zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání*. x Školitelem mĤže být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. x Lektorem pro teoretickou þást se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. x Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení

k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. x Lektorem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. x Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. *


276

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). x Pedagogické schopnosti. x Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti. x Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC


a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x Modely a simulátory potĜebné výuce praktických dovedností – modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu - poskytování zdravotní péþe dle






Typ

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ



ZM

P


OM 1

P


1 týden T – 40 hodin 7 týdnĤ Pr – 280 hodin


OM 2

P




OM 3

P


1 týden Pr AZ – 40 hodin


ČÁSTKA 2

G

277

VĚSTNÍK MZ ČR

T – teorie 120 Pr – praxe 400 P – AZ 40 hodin Celkem 560 hodin

125 kreditĤ


8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura Bydžovský, J. První pomoc, 2. pĜeprac. vyd. Praha: Grada, 2010. 75 s. ISBN 978-80-2747-0680-1. ýSN EN ISO 15189:2003 Zdravotnické laboratoĜe – Zvláštní požadavky na jakost a zpĤsobilost, ýSN EN ISO/IEC 17025:2001 Všeobecné požadavky na zpĤsobilost zkušebních a kalibraþních laboratoĜí v akreditaþním systému ýeské republiky. Gomolþák, P. Základy imunohistochemie v patologii. Brno: IDV PZ, 1996 91 s. ISBN 80-7013239-6. Kobilková, J. a kol.: Gynekologická cytodiagnostika. 2. vyd. Praha: Galén, 2006. 119 s. ISBN 807262-313-3. Koss, G. L., Gompel, C., Gynecologic cytopatology. USA: Williams &Wilkins, 1999. 202 s. ISBN 0-683-30557-3. Kubálek, V. Úvod do cytodiagnostiky. Brno: IDV PZ, 2001. 100 s. ISBN 80-7013-333-3. Kurman, R. J., Solomon, D. The Bethesda System.USA: Springer, 1993. 81 s. ISBN 0-387-94077-4. Maþák, J., Maþáková, J. Patologie. Praha: Grada 2004. 348 s. ISBN 80-247-0785-3. Mach, J. a kol.: Zdravotnictví a právo. Komentované pĜedpisy. 2. dopl. a rozšíĜ. vydání. Praha: LexisNexis CZ, 2005.455 s. ISBN 80-86920-12-7. Marek, J. Onkologická cytologie moþi. Praha: ISV, 1999. 94 s. ISBN 80-85866-7. Matýšková, M., ZavĜelová, J., Matýšek, S. Systém managementu jakosti – Využití v laboratoĜi. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2002. 87 s. ISBN 57-865-02. Nenadál, J., a kol. Moderní systémy Ĝízení jakosti. 2. dopl. vyd. Management Press, 2002. 282 s. ISBN 80-7261-071-6. Nenutil, R. Histochemie. Uþební text, Brno. IDV PZ, 1994. Normy Ĝady ýSN EN ISO 9001:2001 Systémy managementu jakosti. Nyklíþek, O., Sloboda, J. Klinická cytologie. Brno: IDV PZ 1995, 223 s. ISBN 80-7013-064-4. Prudil, L.: Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4. dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 77s. ISBN 80-7013-433-X. PĜíslušné právní pĜedpisy ve zdravotnictví. StĜíteský, J.: Patologie. Olomouc: EPAVA, 2001. 338 s. ISBN 80-86297-06-3. Sylaby pĜednášek, dokumentace informaþních systémĤ. ŠtČpán, J.: Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. 2. vydání. Praha: Avicenum, 1970.

278

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

ŠtČtina, J., a kol.: Medicína katastrof a hromadných neštČstí. Praha: Grada,, 2000. 429 s. ISBN 807169-688-9. Štorek, J. a kol.: Krizový management zdravotnictví. PĜipravovaná skripta NCO NZO. Ticháþek B.: Základy epidemiologie. 1. vyd. Praha: Galén, 1997. 237 s. ISBN 80-85824-53-1. Vacek, Z. Histologie a histologická technika. Brno: IDV PZ, 1996. 332 s. ISBN 80-7013-201-9. Vurm, V.: Vybrané kapitoly z veĜejného a sociálního zdravotnictví. Praha: Triton, 2007, 125 s. ISBN 978-80-7254-997-9. Vyhláška 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zaĜízení a ústavĤ sociální péþe. Zákon þ.239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému, v platném znČní. Zákon þ.240/2000 Sb. o krizovém Ĝízení, v platném znČní. Zákon þ.241/2000 Sb. o hospodáĜských opatĜeních pĜi krizových situacích, v platném znČní. Zákon þ.258/2000 Sb. o ochranČ veĜejného zdraví a provádČcí vyhlášky, v platném znČní. Zlámal J., Bellová ISBN 80-7013-429-1.

J.:

Ekonomika

zdravotnictví.

Brno:

NCO

NZO,

2005.

206s.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

279

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru KLINICKÁ BIOCHEMIE 1 2 3

4 5

6 7 8

2802 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 2802 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 2813 Uþební plán ........................................................................................................................ 2813 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 2835 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu........................ 2835 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 2835 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1 ...................................................... 2868 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2 ...................................................... 2879 3.2.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3 ...................................................... 3.2.4 Uþební osnova odborného modulu OM 4 ....................................................290 12 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání.....................290 12 Profil absolventa ..............................................................................................................291 13 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ...............................................................................................................291 13 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................292 14 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................292 14 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................293 15 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................294 16

280

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická biochemie je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Zdravotní laborant pro klinickou biochemii osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené platnou legislativou.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická biochemie je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Klinická biochemie je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6 ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem,

G

ČÁSTKA 2

281

VĚSTNÍK MZ ČR


3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy - seznam výkonĤ a jejich þetnost je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1 Uþební osnova základního modulu Základní modul ZM


Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl




Úvod do problematiky. Zásady vzdČlávání dospČlých, metody, formy cíle, motivaþní faktory, hodnocení úþastníkĤ SV.

1


Akreditace laboratoĜí. Optimalizace materiálnČ technického vybavení. Optimalizace personálního obsazení. Validace laboratorních metod a laboratoĜí. Externí a interní zpĤsob hodnocení kvality.

3



4



5

Krizový management


4


Filozofie jakosti, základní pojmy v oblasti managementu jakosti. Národní politika podpory jakosti. Systém Ĝízení jakosti a klinická

6

Téma

282

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

laboratorní medicína. ěízení dokumentace v klinické laboratoĜi. Certifikace, akreditace laboratoĜí. Správná laboratorní práce. Identifikace faktorĤ ovlivĖujících kvalitu života pacientĤ. Legislativa upravující podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní. Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zaĜízení, provozní Ĝády. Zdravotní rizika životního prostĜedí, jejich definice. Zdravotní rizika pracovního prostĜedí. Determinanty zdraví. ěešení prevence vzniku nemocí specifických a nespecifických.

5

Zdravotnictví jako spoleþenský systém, podpora zdraví a prevence, souþasnost a budoucnost veĜejného zdravotnictví v ýR.

2


2

První pomoc


3

Edukace


1



3

Ukonþení modulu


1


Absolvent/ka: x orientuje se v právních pĜedpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoĜí, x ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, vþetnČ hygienicko-epidemiologického režimu, x zná zásady poskytování KPR, x zná pĜíslušnou legislativu pro manipulaci s biologickým materiálem a jeho likvidaci, x zná problematiku krizového managementu, x ovládá metody statistického zpracování dat, x ovládá pĜíslušné uživatelské, laboratorní a nemocniþní informaþní systémy na svém pracovišti,



neodkladná

kardiopulmonální

G

ČÁSTKA 2

283

VĚSTNÍK MZ ČR

x zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (vþetnČ x x x x x x x


3.1.1

x

edukace zdravotnických pracovníkĤ, event. pacientĤ), orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoĜí, umí vypracovat dezinfekþní Ĝád pro vybraná pracovištČ klinických laboratoĜí, umí provést statistickou analýzu dat pro vČdecké a výzkumné úþely, umí vytvoĜit edukaþní materiály pro zdravotnické pracovníky a pacienty, vypracovává laboratorní standardy, ovládá metody výzkumu, podílí se na pĜechodu zdravotnického zaĜízení ze standardních podmínek do þinnosti za nestandardních podmínek. Diagnostické metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.)


Absolvent/ka základního modulu je schopen/na:

pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizaci provozu laboratoĜí klinické biochemie, podílet se na akreditaþním Ĝízení laboratoĜí, validaci laboratorních metod, externím a interním zpĤsobu hodnocení kvality, podílet se na Ĝešení krizových opatĜení v pĜípadČ pĜírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva), vypracovávat provozní Ĝády pĜíslušných laboratoĜí v intencích legislativy, upravující podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienických požadavkĤ na provoz zdravotnických zaĜízení, zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci, podílet se na edukaci pracovníkĤ klinických laboratoĜí dle pedagogických zásad edukace, provádČt statistické zpracování dat, pracovat s laboratorními informaþními systémy, zpracovávat odborné texty.




Biochemie a klinická biochemie

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Cíl

PĜipravit zdravotního laboranta pro požadované þinnosti konkrétního

284

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

oboru specializace Klinická biochemie. Rozpis uþiva


Biochemická funkce eukaryotní buĖky

Organely – ER, jádro, jadérko mitochondrie (oxidaþní fosforylace), Golgiho aparát, lysozom. Komunikace mezi buĖkami. BunČþné dČlení, bunČþný cyklus, kontrola bunČþného cyklu, apoptóza.

2

Struktura bunČþných membrán

Cytoskelet, transport látek pĜes membrány – pĜenašeþové proteiny, iontové kanály a membránový potenciál, iontové kanály a signalizace v nervových buĖkách.

2

Aminokyseliny a bílkoviny

Charakteristika, struktura a funkce, fyzikální vlastnosti, metabolismus a katabolismus, biologické funkce bílkovin, bílkoviny akutní fáze.

3

DNA

Struktura a funkce, replikace DNA, oprava DNA, transkripce, translace, úloha RNA pĜi syntéze bílkovin. Genetický kód, exprese a regulace genĤ, základy dČdiþnosti.

3

Sacharidy

RozdČlení, struktura, funkce. Metabolizmus sacharidĤ – glykolýza, glukoneogeneze, syntéza a odbourávání glykogenu. Poruchy sacharidového metabolismu – DM 1. a 2. typu.

2

Lipidy

RozdČlení, vlastnosti. Mastné kyseliny, fosfolipidy, lipoproteiny. Syntéza a cholesterolu, žluþové kyseliny. a odbourávání mastných a triacylglycerolĤ. Ateroskleróza – faktory, hyperlipoproteinémie.

3

Enzymy

Stavba molekuly, názvosloví, rozdČlení do tĜíd, úþinnost a specifita enzymové katalýzy, enzymová kinetika, Michaelisova konstanta, efektory a inhibitory. Význam enzymĤ v lidském organismu. Izoenzymy.

3

Játra

Anatomické uspoĜádání jaterního lalĤþku, uložení enzymĤ v subcelulárních strukturách, metabolická funkce jater, ukazatele poškození hepatocytĤ, diferenciální diagnostika hyperbilirubinémií, funkþní testy.

3

Barviva

Struktura, syntéza a funkce hemoglobinu. Deriváty hemoglobinu. Myoglobin, žluþová barviva, melaniny.

1

Ledviny a moþové cesty

Základní anatomické uspoĜádání. Nefron – k základní funkþní jednotka ledvin. Hlavní funkce ledvin v organismu, Ĝízení þinnosti ledvin. Normální a porušená funkce ledvin, akutní a chronické renální selhání, nefritida, nefrotický

2

Téma

steroidy, pĜemČny Syntéza kyselin rizikové

ČÁSTKA 2

G

285

VĚSTNÍK MZ ČR

syndrom. Urolitiáza. Hormony

Definice, rozdČlení, mechanismus úþinku, regulace hormonální rovnováhy, patobiochemie hormonĤ.

2

Štítná žláza

Základní anatomické uspoĜádání. Tvorba hormonĤ a jejich struktura, strategie stanovení. Ukazatelé tyreoidální dysfunkce, hypertyreóza, hypotyreóza a jejich léþba. Ukazatele autoimunitních chorob štítné žlázy.

2

Imunitní systém

Funkce, složení IS – lymfatické orgány a tkánČ, buĖky, molekuly. Mechanismy obrany – specifická a nespecifická, bunČþná a humorální. Antigen. Protilátka. Cytokiny – charakteristika, dČlení, klinický význam.

3

Biologická oxidace

Enzymy a koenzymy úþastnící se oxidoredukcí, dýchací ĜetČzec, oxidativní fosforylace, citrátový cyklus.

2

VnitĜní prostĜedí

HospodaĜení s vodou, elektrolyty, acidobazický metabolismus, poruchy vnitĜního prostĜedí, kyslíkové parametry.

3

Metabolismus vápníku, hoĜþíku a fosforu

Metabolismus vápníku, hoĜþíku a fosforu.

1

Vitamíny

A, B, C, D, E, K, zdroje vitamínĤ a jejich úloha v organizmu.

1

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x zná metabolické procesy základních živin, o klíþových metabolických meziproduktech, zná základní vztahy mezi jednotlivými metabolity, x zná základní vztahy v metabolismu nemocí, x zná podstatu imunitního systému, x umí základy genetiky.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

PĜíprava edukaþního návodu pro pacienta

1

VytvoĜení SOP analytické metody

1

Asistence u odbČru biologického materiálu nebo jeho samostatné provedení Statistické zhodnocení analytické metody (opakovatelnost, reprodukovatelnost, porovnání metod, nejistota mČĜení). x Diagnostické


bias,

10 + 30 2

metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnČní pĜedepsaných výkonĤ.

286

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2.2

G

ČÁSTKA 2



Laboratorní a instrumentální technika

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

40 (20 kreditĤ za teoretickou þást + 20 kreditĤ za praktickou þást) Rozpis uþiva


Spektrofotometrie (UV, VIS, IR), spektrofluorimetrie, luminiscence, turbidimetrie, nefelometrie, atomová absorpce, atomová emise, denzitometrie, refraktometrie, vertikální fotometrie.

8

Hmotnostní spektrometrie

Hmotnostní spektrometrie.

2

Barevnost molekul a její analytické využití

Barevnost molekul a její analytické využití.

1

Chromatografické metody

Základní pojmy, mechanizmy chromatografického dČlení, chromatografie na tenké vrstvČ, kolonová kapalinová a plynová chromatografie, instrumentace, pĜíprava vzorkĤ.

3

Elektrochemické techniky

Potenciometrie, Nernstova ampérometrie, coulometrie, polarografie.

3

Elektromigraþní techniky

Pohyb nabité þástice v elektrickém poli, efekty ovlivĖující elektromigraþní postupy, elektroforéza, kapilární elektroforéza, izotachoforéza, izoelektrická fokuzace.

3

Imunochemické techniky

Antigeny a protilátky, faktory ovlivĖující vazbu, specifika protilátek, imunonefelometrie, imunoturbidimetrie, radiální imunodifúze, imunofixace, imunoelektroforéza, homogenní a nehomogenní imunoanalýza se znaþenými reaktanty, pĜístrojové vybavení.

4

PrĤtoková cytometrie a její využití

PrĤtoková cytometrie a její využití.

3

Miniaturizace laboratorních metod

Mikroþip, microarray, biosenzory, mikrometod, pĜístrojová technika.

Suchá chemie

Celulózová a sklenČná impregnovaná vlákna, reflexní fotometrie, POCT – elektrochemické analyzátory, stanovení glykémie, použití suchých þinidel.

2

Preanalytické postupy

Faktory ovlivĖující preanalytickou fázi, pĜíprava na odbČr, transport vzorku, pĜíjem/odmítnutí pĜevzetí biologického vzorku ke zpracování klinickou laboratoĜí, úprava vzorku, skladování.

1

Téma

Optické metody

rovnice, ISE, konduktometrie,

využití

2

ČÁSTKA 2

G

287

VĚSTNÍK MZ ČR

Automatizace laboratorního provozu

Integrace, konsolidace.

1

Jakost v klinické laboratoĜi

Chyby mČĜení, znaky analytické metody, interní a externí kontrola kvality.

2

Kalibrace

Jednobodové, vícebodové (lineární, nelineární), kalibrátory.

2

Mikroskopie

SvČtelná a elektronová mikroskopie. Princip mikroskopĤ.

1

PCR

Polymerázová ĜetČzová reakce.

1

Ukonþení modulu


1


Absolvent/ka: x zná fyzikální principy používané v laboratorní technice, x umí správnČ pracovat s pĜístrojovou technikou a pĜiblížit možnosti jejího využití, x poskytuje nové informace o výbavČ klinických laboratoĜí se zamČĜením na pĜístroje pro klinickou biochemii, x zná supervizi systémĤ POCT, x zná principy analytických technik a instrumentace.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Provedení a hodnocení oGGT

5

Práce na biochemickém analyzátoru

40 kalibrací

Práce na imunoanalytickém analyzátoru

20 kalibrací

x Diagnostické


3.2.3




Biochemické vyšetĜovací metody

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

40 (20 kreditĤ za teoretickou þást + 20 kreditĤ za praktickou þást)

Téma

Rozpis uþiva


Principy metod pro stanovení bílkovin v séru a moþi

Celková bílkovina, albumin, fibrinogen, specifické proteiny.

2

VyšetĜení moþe

OdbČr, transport, fyzikální, chemické a mikroskopické vyšetĜení, automatizovaná analýza. Analýza moþových konkrementĤ.

2

288

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Klinický význam stanovení – glukóza, galaktóza, glykovaný hemoglobin, glykované proteiny. Doporuþení ýSKB a ýDS pro diagnostiku diabetes mellitus.

2

Principy metod pro Moþovina, kreatinin, kyselina moþová, amoniak, stanovení dusíkatých klinický význam stanovení. látek nebílkovinné povahy

2

Principy metod pro stanovení enzymĤ

AST, ALT, ALP, GGT, AMS, LPS, CK, LD, CHE, izoenzymy CK a LD, klinický význam stanovení.

3

Principy metod pro stanovení lipidĤ

Cholesterol, triacylglyceroly, mastné kyseliny, lipoproteiny a jejich klasifikace.

2

Principy metod pro stanovení bilirubinu, hemoglobinu a patologických hemoglobinĤ

Principy metod pro stanovení bilirubinu, hemoglobinu, patologických hemoglobinĤ a porfyrinĤ.

1

Principy metod pro stanovení anorganických látek

Sodné a draselné kationy, vápník celkový a ionizovaný, hoĜþík, chloridy, anorganické fosfáty, železo, mČć, zinek, olovo, lithium.

2

Metabolizmus železa

Význam železa v organizmu, ferritin a transferin jako základní proteiny metabolizmu železa v organizmu, dĤsledky poruch metabolizmu železa.

2

Biochemické markery nádorových onemocnČní

Definice základních pojmĤ, typy nádorĤ, využití stanovení tumorových markerĤ, vlastnosti ideálního markeru, hodnota „cut-off“. Senzitivita, specifiþnost, ROC kĜivka. Principy imunoanalytických metod pro stanovení tumorových markerĤ.

2

Mozkomíšní mok

Principy vyšetĜovacích metod, cytologie kvalitativní a kvantitativní, cytochemické barvení, chemické vyšetĜení, hematolikvorová bariéra, intratekální syntéza, izoelektrická fokuzace bílkovin, spektrofotometrie likvoru. Význam cytologického nálezu.

2

Kostní markery

Principy metod stanovení kostního metabolizmu, markery kostní syntézy a kostní resorpce, strategie vyšetĜování, klinický význam.

2

Kardiální markery

Strategie vyšetĜování a hodnocení nálezu. CK– MB hmotnostní koncentrace, myoglobin, troponin T, troponin I, NT-proBNP, hs metody stanovení troponinĤ.

2

VyšetĜení žaludku

Trávení, složení a tvorba žaludeþní šĢávy, vyšetĜení žaludeþní šĢávy a sekrece, diagnostika onemocnČní žaludku, Helicobacter pylori.

1

Principy metod pro stanovení sacharidĤ

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

289

VĚSTNÍK MZ ČR

VyšetĜení pankreatu a stĜev

Exokrinní funkce pankreatu, funkþní vyšetĜení tenkého stĜeva, dechové testy, elastáza, okultní krvácení.

1

Zákonitosti pohybu léþiv v organizmu

Základy farmakokinetiky, farmakodynamiky, terapeutické monitorování, metody stanovení.

2

Principy metod pro stanovení hormonĤ

FSH, LH, prolaktin, estradiol, estriol, testosteron, progesteron, androgeny, TSH, T3, T4, TRH.

1

Principy metod v klinické toxikologii

PĜíprava biologického materiálu, tČkavé látky, stanovení alkoholu, extraktivní látky, anorganické látky, návykové látky, kyanidy, oxid uhelnatý, metody k prĤkazu neznámé noxy, metody pro cílené potvrzení specifikované noxy.

2

Funkþní a zátČžové testy

Clearence kreatininu, ACTH test, Koncentraþní pokus, Laktózový toleranþní test, o-GTT, Resorpþní kĜivka železa, Xylózový test, Inzulinová a C-peptidová kĜivka, Dexametazonový test.

1

Vitamíny

Metody stanovení ve a nerozpustných vitamínĤ.

1

Diagnostika vrozených vývojových vad

Fetoplacentární antigeny, význam jejich abnormálních hladin v plodové vodČ a mateĜském séru, prenatální screening v 1. a 2. trimestru tČhotenství.

1

DČdiþné metabolické poruchy

Novorozenecký screening (SKH, CAH, CF).

1

Akutní a chronické hepatitidy

Virové hepatitidy A – E, strategie vyšetĜování, perzistence virové infekce.

1

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka x zná preanalytické a postanalytické vlivy na výsledek vyšetĜení, x zná základní vyšetĜení moþe a moþových konkrementĤ, x zná principy metod pro stanovení bílkovin, nebílkovinných dusíkatých látek, enzymĤ a izoenzymĤ, biogenních anorganických látek, lipidĤ, hormonĤ, x zná laboratorní vyšetĜení diabetu, x zná laboratorní diagnostiku infarktu myokardu, x zná laboratorní vyšetĜení u onemocnČní jater a žluþových cest a konkrementĤ, x zná laboratorní vyšetĜení v gastroenterologii, x zná cytochemické vyšetĜení mozkomíšního moku, x zná laboratorní ukazatele kostního metabolismu, x zná problematiku vnitĜního prostĜedí a acidobazický metabolismus, x zná monitorování lékové terapie, x zná základy toxikologie,

vodČ

rozpustných

290

VĚSTNÍK MZ ČR

x x x x x

G

ČÁSTKA 2

má základní pĜehled o cytokinech a mediátorech zánČtu, má pĜehled o vitamínech a jejich stanovení, zvládá provedení funkþních a zátČžových testĤ, zná laboratorní vyšetĜení v tČhotenství, v dČtském vČku a ve stáĜí, zná kontrolu kvality vyšetĜení v klinické biochemii.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

VyšetĜení acidobazické rovnováhy

20

VyšetĜení moþe chemické a morfologické

200

Systém vnitĜní kontroly kvality

1 x Diagnostické metody (ovČĜení znalostí formou písemného testu,

apod.) + absolvování praxe doložené potvrzením o splnČní pĜedepsaných výkonĤ.


3.2.4




Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

15

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Elektroforéza proteinĤ v séru

70

Kvalitativní cytologické vyšetĜení mozkomíšního moku

20


30

Imunochemické metody

30

Stanovení glykovaného hemoglobinu kapalinovou chromatografií

20

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Školitel pro praktickou þást hodnotí zvládnutí výkonĤ stanovených vzdČlávacím programem. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje splnČní výkonĤ. a)


G

ČÁSTKA 2

b)

c)

VĚSTNÍK MZ ČR

291

školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ. PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování teoretické a praktické výuky; vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a splnČní výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem; získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická biochemie bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní diagnostiku v oboru klinická biochemie. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat laboratorní diagnostiku v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost Zdravotní laborant se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Klinická biochemie je pĜipraven:

pĜipravovat informaþní materiály pro pacienty a osoby jimi urþené, spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky pĜi zajištČní edukace v pĜípravČ na specializované diagnostické postupy, zejména poskytovat zdravotnickým pracovníkĤm, pacientĤm, pĜípadnČ jimi urþeným osobám, odborné informace o podmínkách odbČrĤ biologického materiálu pro laboratorní vyšetĜení, instruovat þleny týmu v oblasti své specializace, provádČt zpracování biologického materiálu a jiných vyšetĜovaných materiálĤ specializovanými postupy, provádČt kalibrace jednotlivých laboratorních pĜístrojĤ v oboru své specializace nebo zamČĜení a zajišĢovat jejich pĜesnou dokumentaci, provádČt základní hodnocení nálezu, zejména zda jsou zjištČné výsledky fyziologické, hodnotit kvalitu poskytované laboratorní péþe, tj. provádČných laboratorních metod, prostĜedí i dokumentace, provádČt verifikaci namČĜených hodnot,

292

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

podílet se na výzkumu, zejména identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, hledat pĜíþiny nedostatkĤ v poskytované péþi, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumu do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru, provádČt statistická vyhodnocení, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti.



Bez odborného dohledu a bez indikace:

pracovat s nároþnými zdravotnickými pĜístroji, jako jsou napĜ. elektroforetická zaĜízení, chromatografie, hmotnostní spektrometr, iontoforéza, a zabezpeþovat jejich správnou þinnost.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem pro praktickou výuku se rozumí zamČstnanec akreditovaného


*

zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání*. x Školitelem mĤže být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. x Lektorem pro teoretickou výuku se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání.


ČÁSTKA 2

G

293

VĚSTNÍK MZ ČR

x Lektorem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. x Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení

k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. x Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). x Pedagogické schopnosti. x Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti. x Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC



a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x Modely a simulátory potĜebné k výuce praktických dovedností – modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu – poskytování zdravotní péþe

dle pĜíslušného oboru. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru specializace. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany



7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru Klinická biochemie Kód

Typ

Název modulu

Rozsah

Poþet kreditĤ

ZM

P

Organizace a provozní problematika klinických laboratoĜí



OM 1

P




OM 2

P




OM 3

P

Biochemické vyšetĜovací metody



294

OM 4

VĚSTNÍK MZ ČR

P



G

ČÁSTKA 2



Celkem 140 kreditĤ

VysvČtlivky: P – povinné, T-teorie, Pr -praxe

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura Adam, Táborský, Kratochvíla, Prucha, Sobek, Zeman: Cytologie mozkomíšního moku. CDROM SEKK Pardubice 2002. Cermáková, M., Štepánová, I.: Klinická biochemie. 1. díl, IDVPZ, Brno, 2003. Doležalová, V., a kol.: Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. Uþební text, IDVPZ, Brno, 1995. Doležalová, V., a kol.: Principy biochemických vyšetĜovacích metod. Uþební text, IDVPZ, Brno, 1995. Friedecký, B., Kratochvíla, J.: Analytická kvalita v klinické laboratoĜi. CD-ROM SEKK, 2002. Glosová, L.: Cytologický atlas mozkomíšního moku. Galén, 1998. Kaplan, Táborská, Dostál, Sláma: Chemie a biochemie pro bakaláĜe. Masarykova univerzita, Brno, 1999. Masopust, J.:Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetĜení. Karolinum, Praha, 1998. Musil, J., Nováková, O., a kol.: Biochemie v obrazech a schématech. Avicenum, Praha, 1990. Novák, F.: Úvod do klinické biochemie. Uþební text Univerzity Karlovy v Praze, Karolinum, 2002. Peštálová, M.: Toxikologie. NCO NZO, Brno, 2003. Prudil. L.: Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 2. vyd., Brno, 2002. Racek, J., et al.: Klinická biochemie Galén, Praha,2006. Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. 2. doplnČné vydání, Karolinum, Praha 2004. Soška, V.: Poruchy metabolizmu lipidu. Grada Publishing, 2001. Voet, D., Voetová, J., G.: Biochemie. Victoria Publishing, Praha, 1995. Zima, T.: Laboratorní diagnostika. Galén, Karolinum, Praha, 2007. Zvárová, J.: Základy statistiky pro biomedicíncké obory. Karolinum, Praha, 1998. Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékaĜských oborĤ, VČstník Ministerstva zdravotnictví CR, þástka 7, 2004, þ. 8. Zákon þ. 258/2000 Sb. O ochranČ veĜejného zdraví a provádČcí vyhlášky.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

295

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru KLINICKÁ GENETIKA 1 2 3

4 5

6 7 8

296 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 2 296 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 2 297 Uþební plán ........................................................................................................................ 3 297 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 3 299 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu ..................... 5 299 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 5 299 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1.................................................... 5 302 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2.................................................... 8 303 3.2.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3.................................................... 9 303 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání....................... 9 Profil absolventa ..............................................................................................................304 10 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ...............................................................................................................304 10 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................305 11 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................306 12 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................307 13 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................308 14

296

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická genetika je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením specialisty Zdravotní laborant pro klinickou genetiku osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené platnou legislativou.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická genetika je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Klinická genetika je:


ČÁSTKA 2

G

297

VĚSTNÍK MZ ČR

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné, seznam výkonĤ je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1 Uþební osnova základního modulu Základní modul ZM


Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl




Úvod do problematiky. Význam celoživotního vzdČlávání. Zásady vzdČlávání dospČlých, metody, formy cíle, motivaþní faktory, hodnocení úþastníkĤ SV.

1



3



5



4

Téma

Krizový management


MimoĜádné události a katastrofy. Krizová pĜipravenost. Hromadný výskyt postižených. Evakuace nemocnice. Ochrana obyvatelstva. Filozofie jakosti, základní pojmy v oblasti managementu jakosti. Národní politika podpory jakosti. Systém Ĝízení jakosti a klinická laboratorní medicína. ěízení dokumentace v klinické laboratoĜi. Certifikace, akreditace laboratoĜí. Správná laboratorní práce.

6

5

298

VĚSTNÍK MZ ČR

G



4


Zdravotnictví jako spoleþenský systém, podpora zdraví a prevence, souþasnost a budoucnost veĜejného zdravotnictví v ýR. (e-learning).

2

První pomoc


3

Edukace


2



4

Ukonþení modulu


1


neodkladná

kardiopulmonální

ČÁSTKA 2

Absolvent/ka: x orientuje se v právních pĜedpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoĜí, x ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, vþetnČ hygienicko-epidemiologického režimu, x zná zásady poskytování kardiopulmonální resuscitace, x zná pĜíslušnou legislativu pro manipulaci s biologickým materiálem a jeho likvidaci, x zná problematiku krizového managementu, x ovládá metody statistického zpracování dat, x ovládá pĜíslušné uživatelské, laboratorní a nemocniþní informaþní systémy, x zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (vþetnČ edukace zdravotnických pracovníkĤ, event. pacientĤ), x orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoĜí, x umí vypracovat dezinfekþní Ĝád pro vybraná pracovištČ klinických laboratoĜí, x umí provést statistickou analýzu dat pro vČdecké a výzkumné úþely, x umí vytvoĜit edukaþní materiály pro zdravotnické pracovníky a pacienty, x vypracovává laboratorní standardy, x ovládá metody výzkumu,

G

ČÁSTKA 2

299

VĚSTNÍK MZ ČR

x podílí se na pĜechodu zdravotnického zaĜízení ze standardních

podmínek do þinnosti za nestandardních podmínek. ZpĤsob ukonþení modulu 3.1.1

x Diagnostické


k závČreþné

práci



pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizaci provozu laboratoĜí genetiky, podílet se na akreditaþním Ĝízení laboratoĜí, optimalizaci materiálnČ technického vybavení, optimalizaci personálního obsazení, validaci laboratorních metod, externím a interním zpĤsobu hodnocení kvality, podílet se na Ĝešení krizových opatĜení v pĜípadČ pĜírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva), vypracovávat provozní Ĝády pĜíslušných laboratoĜí v intencích legislativy, upravující podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienických požadavkĤ na provoz zdravotnických zaĜízení, zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci, podílet se na edukaci pracovníkĤ klinických laboratoĜí dle pedagogických zásad edukace, provádČt statistické zpracování dat, pracovat s laboratorními informaþními systémy, zpracovávat odborné texty.




Klinická genetika, klinická cytogenetika, molekulární biologie

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Cíl

PĜipravit zdravotního laboranta pro požadované þinnosti konkrétního oboru specializace Klinická genetika. Téma

Klinická genetika

Rozpis uþiva


Úvod do klinické genetiky, metodologie genetického poradenství, sestavení rodokmenu, klasifikace genetických patologických stavĤ. Typy dČdiþnosti. Biochemická genetika a imunogenetika.

14

300

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Frekvence genetických patologických stavĤ, prenatální diagnostika.

Klinická cytogenetika

Základy lidské cytogenetiky. Struktura chromosomu a chemické složení chromosomu. Testování mutagenity, mutace a životní prostĜedí. Chromosomy v prĤbČhu bunČþného cyklu, vrozené a získané chromosomální aberace. Onkocytogenetika. Cytogenetické metody, pĜehled a využití. Stanovení karyotypu, analýza vrozených chromosomových aberací prenatálnČ i postnatálnČ, analýza získaných chromosomových aberací. Metody molekulární cytogeneticky.

13

Molekulární biologie

BunČþná biologie – vztah k diagnostice chorob. Oogeneze a její prĤbČh, spermiogeneze a její prĤbČh. Struktura genu, genetický kód, poruchy v genech, typy mutací. Chemické složení nukleových kyselin DNA, RNA a struktura dvoušroubovice DNA. Genetický kód, exprese genĤ, základy dČdiþnosti. Mutace, její podstata, rozdČlení mutací a jejich frekvence, mutageny, antimutageny. Metody odbČru biologického materiálu pro genetické vyšetĜování. Metody izolace DNA a RNA z biologického materiálu. PĜímá DNA diagnostika, nepĜímá DNA diagnostika. Kontrola kvality a koncentrace izolované DNA.

12

Ukonþení modulu


1


Absolvent/ka x zvládá sestavení rodokmenu u sledované rodiny, x analyzuje poþetní a strukturní chromosomální aberace autosomĤ a gonozomĤ, analyzuje získané chromosomální aberace, x urþuje dČdiþnost autosomálnČ recesivní, autosomálnČ dominantní, x urþuje X vázanou dČdiþnost, x klasifikuje základní charakteristiky dČdiþnosti, pĜenos v rodokmenu, metabolické choroby, detekce heterozygotĤ, x zvládá metody izolace biologického materiálu na úrovni DNA a RNA, x provádí metody pĜímé a nepĜímé DNA dg.,

ČÁSTKA 2

G

301

VĚSTNÍK MZ ČR

x x x x x

x x x x

urþuje molekulovou hmotnost PCR produktu, provádí kontrolu kvality a koncentrace izolované DNA, provádí kultivaci BM pro cytogenetické vyšetĜování, stanovuje karyotyp pro cytogenetické vyšetĜovací metody, provádí molekulárnČ cytogenetická vyšetĜení pĜi použití fluorescenþnČ znaþených DNA sond, pomocí nichž lze detekovat poþetní i strukturní odchylky chromosomĤ, zpracovává mikroskopické preparáty pomocí speciálních pruhovacích technik, provádí kultivaci a zpracování bunČk pro prenatální, postnatální a onkologické cytogenetické vyšetĜování, vyhodnocuje výsledky pomocí mikroskopické techniky, stanovuje karyotyp, provádí komplexní obsluhu analyzátoru obrazu pĜi vyhodnocování cytogenetických výsledkĤ.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

Kultivace a zpracování lymfocytĤ periferní krve

5

Kultivace a zpracování amniocytĤ

5

Kultivace a zpracování bunČk kostní dĜenČ

2

Kultivace a zpracování bunČk fibroblastĤ z kĤže potracených plodĤ

2

Kultivace a zpracování lymfocytĤ periferní krve pro stanovení získaných chromozomových aberací

5

Barvící a pruhovací techniky chromosomĤ

8

Klasifikace chromozomĤ, zaĜazení do skupin a zápis karyotypu

9

Analýza strukturních a numerických chromosomových aberací pomocí fluorescenþní in situ hybridizace v interfázní buĖce, nebo v metafázi

5

VyšetĜení aneuploidií v nekultivovaných buĖkách plodové vody

2

Izolace DNA pro dg.dČdiþných onemocnČní

5

Izolace RNA pro dg.dČdiþných onemocnČní

5

Laboratorní vyšetĜovací metody PCR pro dg.nemocí na molekulární úrovni

5

Elektroforetické laboratorní vyšetĜovací metody pro dg.nemocí na molekulární úrovni

5

PĜímá a nepĜímá mutaþní analýza na úrovni DNA

3

x Diagnostické



302

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2.2

G

ČÁSTKA 2



Speciální laboratorní vyšetĜovací metody v cytogenetice, molekulární cytogenetice a v DNA/RNA diagnostice

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Téma

Rozpis uþiva


Metody odbČru biologického materiálu pro genetické vyšetĜování

Metody pro prenatální diagnostiku – kultivaþní metody prenatální diagnostiky, zpracování a pruhování chromosomĤ. Metody postnatální diagnostiky – kultivaþní metody postnatální diagnostiky, zpracování a pruhování chromosomĤ.

10

Cytogenetické metody, pĜehled a využití.

Metody pro onkologicky nemocné pacienty. Klasifikace strukturních a poþetních aberací vrozených chromosomĤ a typy získaných chromosomových aberací, nejþastČjší hematologické malignity, klinické pĜíznaky, typické a nejþastČjší cytogenetické nálezy. Stanovení karyotypu, analýza vrozených chromosomových aberací prenatálnČ i postnatálnČ, analýza získaných chromosomových aberací. Princip metody fluorescenþní in situ hybridizace (FISH) a její využití. Princip metody mnohobarevné fluorescenþní in situ hybridizace.

10

Metody molekulární cytogenetiky

Princip metody komparativní hybridizace (CGH) a její využití. Klasifikace chromosomĤ.

10

Metody DNA/RNA diagnostiky

Metody izolace DNA z biologického materiálu. Metody izolace RNA z biologického materiálu. PĜímá DNA diagnostika, nepĜímá DNA diagnostika, molekulová hmotnost PCR produktu, kontrola kvality a koncentrace izolované DNA.

9

Ukonþení modulu


1


Absolvent/ka: x provádí kultivaci a zpracování bunČk pro prenatální, postnatální a onkologické cytogenetické vyšetĜování, x vyhodnocuje výsledky pomocí mikroskopické techniky, stanovuje karyotyp, provádí komplexní obsluhu analyzátoru obrazu pĜi vyhodnocování cytogenetických výsledkĤ,

geonomové

ČÁSTKA 2

G

303

VĚSTNÍK MZ ČR

x ovládá x x x x x x x x x x

metody detekce mikrodetekþních syndromĤ pre i postnatálnČ, provádí analýzu markerových chromosomĤ pre i postnatálnČ, provádí rychlou a cílenou detekci nejþastČjších aneuploidií, zvládá metodu komparativní genomové hybridizace, provádí detekci specifických pĜestaveb chromosomĤ a specifických delecí chromosomĤ, provádí detekci specifických amplifikací chromosomĤ, ovládá metodu izolace DNA a RNA, provádí polymerázovou ĜetČzovou reakci (PCR), provádí elektroforetickou separaci DNA, zvládá metodu barvení agarózového a polyakrilamidového gelu, vede evidenci DNA banky.

Seznam výkonĤ Výkony spojené s praktickou a teoretickou realizací odborné písemné práce na individuálnČ zvolené téma oboru Klinická genetika, která je zároveĖ praktickou þástí atestaþní zkoušky. x Diagnostické


3.2.3

metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + absolvování pĜedepsané praxe doložené odbornou písemnou prací.




Rozsah modulu


Typ modulu

povinný

Seznam výkonĤ

Výkony spojené s praktickou a teoretickou realizací odborné písemné práce na individuálnČ zvolené téma oboru Klinická genetika, která je zároveĖ praktickou þástí atestaþní zkoušky.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Školitel pro praktickou þást hodnotí zvládnutí výkonĤ stanovených vzdČlávacím programem. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje splnČní výkonĤ. a)


304

VĚSTNÍK MZ ČR

b)

c)

G

ČÁSTKA 2

školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ. PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování teoretické a praktické výuky; vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a splnČní výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem, získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Klinická genetika bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní þinnost v oboru klinická genetika. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat laboratorní diagnostiku v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost Zdravotní laborant se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Klinická genetika je pĜipraven:

pĜipravovat informaþní materiály pro pacienty a osoby jimi urþené, spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky pĜi zajištČní edukace v pĜípravČ na specializované diagnostické postupy, zejména poskytovat zdravotnickým pracovníkĤm, pacientĤm, pĜípadnČ jimi urþeným osobám, odborné informace o podmínkách odbČrĤ biologického materiálu pro laboratorní vyšetĜení, instruovat þleny týmu v oblasti své specializace, provádČt zpracování biologického materiálu a jiných vyšetĜovaných materiálĤ specializovanými postupy, provádČt kalibrace jednotlivých laboratorních pĜístrojĤ v oboru své specializace nebo zamČĜení a zajišĢovat jejich pĜesnou dokumentaci, provádČt základní hodnocení nálezu, zejména zda jsou zjištČné výsledky fyziologické, hodnotit kvalitu poskytované laboratorní péþe, tj. provádČných laboratorních metod, prostĜedí i dokumentace, provádČt verifikaci namČĜených hodnot,

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

305

podílet se na výzkumu, zejména identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, provádČt výzkum zamČĜený na odhalení pĜíþin nedostatkĤ v poskytované péþi, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumĤ do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru, provádČt statistická vyhodnocení, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti.



Bez odborného dohledu na základČ indikace lékaĜe:

zajišĢovat materiály pro tkáĖové kultury, zakládat, udržovat a zpracovávat krátkodobé i dlouhodobé tkáĖové kultury, provádČt izolaci nukleových kyselin (DNA, RNA), pĜipravovat vzorky pro diagnostiku chorob na úrovni DNA a RNA, hodnotit cytogenetické nálezy v mikroskopu a pomocí poþítaþové analýzy obrazu, provádČt sestavení karyotypu a dokumentaci výsledkĤ, kultivovat lymfocyty z periferní krve, fibroblasty z plodové vody, bioptické a nekrotické tkánČ, zpracovávat vzorky po inkubaci, zhotovovat a zpracovávat mikroskopické preparáty, pracovat s nároþnou pĜístrojovou technikou a zabezpeþovat její správný chod.


306

VĚSTNÍK MZ ČR

6.1

G

ČÁSTKA 2

Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem pro praktickou výuku se rozumí zamČstnanec akreditovaného

x

x


x

x x x

x x

zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání*. Školitelem mĤže být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem pro teoretickou þást se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být i lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru. Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.

x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC


a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x Modely a simulátory potĜebné k výuce praktických dovedností – modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR. x Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají




*

zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜením. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci.


ČÁSTKA 2

G

307

VĚSTNÍK MZ ČR

x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení

v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru Klinická genetika Kód ZM

OM 1

OM 2

OM 3

Typ

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ



P


P

Klinická genetika, klinická cytogenetika, molekulární biologie.

1týden T – 40 hodin 4 týdny Pr – 160 hodin


P

Speciální laboratorní vyšetĜovací metody v cytogenetice, molekulární cytogenetice a v DNA/RNA diagnostice.

1týden T – 40 hodin 3 týdny Pr – 120 hodin





P P


120 hodin Pr


T – teorie 120 hodin Pr – praxe 400 hodin Pr – AZ 40 hodin

155

Celkem 560 hodin VysvČtlivky: P – povinné, T - teorie, Pr – praxe, P – AZ – praxe na akreditovaném pracovišti

308

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura Antušák, E., Kopecký, Z. Úvod do teorie krizového managementu. 2 vyd. Praha: Nakladatelství Economica, 2003, 98 s. Bártlová, S., Hnilicová, H. Vybrané metody a techniky výzkumu, zjišĢování spokojenosti pacientĤ. 1 vyd. Brno: NCO NZO 2000.118 s. ISBN 80-7013-311-2. Bastl, P. a kol. Zdravotník lektorem. Brno: IDVPZ, 1997. Bydžovský, J. První pomoc. Praha, Grada Publishing, 2004. ýáp, J. Psychologie výchovy a vyuþování. Praha: Karolinum, 1993. ýechová, V. Obecná psychologie. 5. vydání NCO NZO. ýSN ISO 690 : Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. 1.vyd. Praha: ýeský normalizaþní institut, 1996. Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékaĜských oborĤ. VČstník MZýR, þástka 7, 2004. Fridecký, B., Kratochvíla, J. Analytická kvalita v klinické laboratoĜi. SEKK spol. s.r.o., 2002. Gladkij I. A kol. Management ve zdravotnictví. Computer Press Brno. 2003. 380 s. Hájek, Z., Kulovaný.E., Macek.M. Základy prenatální diagnostiky. GRADA Publishing, spol.s.r.o., 2000, ISBN 80 – 7169 – 391. Haškovcová, H. Manuálek: O etice a vstĜícném chování pro zdravotní laboranty, popĜípadČ laboratorní pracovníky. 1. vyd. Praha. Galén 1998 s. ISBN 80-85824-87-6. Hyánek, J. DČdiþné poruchy metabolismu. Avicenum Praha, 1990. KĜemen, J., Pohlreich, P., StĜíbrná, J. Techniky molekulární biologie a jejich využití v medicínČ. Praha: Karolinum, 1999. Koþárek E., Pánek M., Novotná D. Klinická genetika I. – Úvod do klinické cytogeneticky. VyšetĜovací metody v klinické cytogenetice. Univerzita Karlova v Praze. Praha 2006, 120. Kyasová, M., Mikešová, Z., TesaĜová, A., Hermanová, M. Metodika k pĜípravČ absolventské práce pĜi ukonþení studia na VZŠ. Brno, IDVPZ, 1999. Mach, J., Prudil, L. a kol. Zdravotnictví a právo. Komentované pĜedpisy. 2. vydání. Praha LexisNexis CZ s.r.o., 2005. Matýšková, M., ZavĜelová, J., Matýšek, S. Systém managementu jakosti – Využití v laboratoĜi. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2002. 87 s. ISBN 57-865-02. Michalová, K. Úvod do lidské cytogeneticky. NCO NZO 1999 ISBN 80 – 7262 – 449 – 2. Nenadálová, M., a kol. Moderní systémy Ĝízení jakosti. Management Press, 2002.. Normy Ĝady ýSN EN ISO 9001:2001 Systémy managementu jakosti ýSN EN ISO 15189:2003 Zdravotnické laboratoĜe – Zvláštní požadavky na jakost a zpĤsobilost. ýSN EN ISO/IEC 17025:2001 Všeobecné požadavky na zpĤsobilost zkušebních a kalibraþních laboratoĜí v akreditaþním systému ýeské republiky. Pitchard, D. J., Korf, B. R. Základy lékaĜské genetiky. Galén, 2007, ISBN 978 – 80 -7262 – 449 – 2. Prudil, L.: Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4. doplnČné vydání. Brno: NCO NZO, 2006. 77s. ISBN 80-7013-433-X.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

309

Snustatd, D. P., Simmons, J. Genetika. Masarykova univerzita, nakladatelství Brno 2009, ISBN 978–80–210–4852-2. ŠtČpán, J. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. 2. vydání. Praha: Avicenum, 1970. ŠtČtina, J., a kol. Medicína katastrof a hromadných neštČstí. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o.1999. Štorek, J. a kol. Krizový management zdravotnictví. PĜipravovaná skripta NCO NZO. Ticháþek B. Základy epidemiologie. 1. vyd. Praha: Galén, 1997. 237 s. ISBN 80-85824-53-1. Thompson J. S., Thompsonová M. W. Klinická genetika. TRITON, 2004/6.vydání/ ISBN 80 – 7254 – 4576. Vojtíšková, M. Metody molekulární genetiky. NCO NZO, 1988 ISBN 80 – 7013 – 292 – 2. Vurm, V. Vybrané kapitoly z veĜejného a sociálního zdravotnictví. MANUS Praha. 2004, 100 s. Vyhláška 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zaĜízení a ústavĤ sociální péþe, v platném znČní. Vyhláška 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zaĜízení a ústavĤ sociální péþe, v platném znČní. Zákon þ.258/2000 Sb. o ochranČ veĜejného zdraví a provádČcí vyhlášky, v platném znČní. Zákon þ. 258/2000 Sb. O ochranČ veĜejného zdraví, v platném znČní. Zákon þ.239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému, v platném znČní. Zákon þ.240/2000 Sb. o krizovém Ĝízení, v platném znČní. Zákon þ.241/2000 Sb. o hospodáĜských opatĜeních pĜi krizových situacích, v platném znČní. Zákon þ.258/2000 Sb. o ochranČ veĜejného zdraví a provádČcí vyhlášky. Zlámal J., Bellová J. Ekonomika zdravotnictví. Brno: NCO NZO, 2005. 206 s.

310

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru TOXIKOLOGIE 1 2 3

4 5

6 7 8

Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 2 310 310 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 2 Uþební plán ........................................................................................................................ 3 312 312 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................3 314 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu ..................... 5 314 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ...........................................................5 314 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1.................................................... 5 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2.................................................... 8 317 3.2.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3..................................................319 10 321 3.3 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinnČ volitelné ..........................................12 3.3.1 Uþební osnova odborného modulu OM 4a ................................................321 12 3.3.2 Uþební osnova odborného modulu OM 4b................................................322 13 3.3.3 Uþební osnova odborného modulu OM 4c ................................................323 14 3.3.4 Uþební osnova odborného modulu OM 4d................................................323 14 324 3.4 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ..................................15 Hodnocení výsledkĤ výuky v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání ............................324 15 Profil absolventa ..............................................................................................................325 16 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a 325 zpĤsobilost ...............................................................................................................16 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................326 17 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................17 326 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................327 18 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................328 19

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

311

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Toxikologie je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Zdravotní laborant pro toxikologii osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené platnou legislativou.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Toxikologie je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením Zdravotní laborant pro toxikologii je: zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6 ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

312

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – seznam výkonĤ je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale pĜedevším po stránce praktické. 3.1


Základní modul (ZM)


Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl

Vybavit zdravotního laboranta znalostmi potĜebnými k organizaþní a metodické práci specialisty.

Téma

Rozpis uþiva

Organizaþní zajištČní specializaþního vzdČlávání


1



3



4



5

Krizový management


4

Filozofie jakosti, základní pojmy v oblasti managementu jakosti. Národní politika podpory Systém managementu jakosti. Systém Ĝízení jakosti a klinická laboratorní jakosti v klinických medicína. ěízení dokumentace v klinické laboratoĜích laboratoĜi. Certifikace, akreditace laboratoĜí. Správná laboratorní praxe.

6


ČÁSTKA 2

G

313

VĚSTNÍK MZ ČR

Legislativa upravující podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní. Hygienické požadavky na provoz zdravotnických zaĜízení, Hygienickoprovozní Ĝády. Zdravotní rizika životního prostĜedí, epidemiologický režim jejich definice. Zdravotní rizika pracovního klinických laboratoĜí prostĜedí. Determinanty zdraví. ěešení prevence vzniku nemocí specifických a nespecifických.

5


Zdravotnictví jako spoleþenský systém, podpora zdraví a prevence, souþasnost a budoucnost veĜejného zdravotnictví v ýR. Radiaþní ochrana – ionizující záĜení, jeho základní druhy a vlastnosti, nepĜíznivé úþinky ionizujícího záĜení, radiaþní zátČž obyvatel, zpĤsoby ochrany pĜed ionizujícím záĜením, zásady pro pobyt v prostorách se zdroji ionizujícího záĜení, legislativa v oblasti radiaþní ochrany, odpovČdnosti pĜi využívání zdrojĤ ionizujícího záĜení.

4

První pomoc


2

Edukace


3



2



1 Absolvent/ka: x orientuje se v právních pĜedpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoĜí, x ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, vþetnČ hygienickoepidemiologického režimu, x zná zásady poskytování KPR, x zná pĜíslušnou legislativu pro manipulaci s biologickým materiálem a jeho likvidaci, x zná problematiku krizového managementu, x ovládá metody statistického zpracování dat, x ovládá pĜíslušné uživatelské, laboratorní a nemocniþní informaþní systémy na svém pracovišti, x zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (vþetnČ edukace zdravotnických pracovníkĤ, event. pacientĤ), x orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoĜí, x umí vypracovat dezinfekþní Ĝád pro vybraná pracovištČ klinických laboratoĜí, x umí provést statistickou analýzu dat pro vČdecké a výzkumné úþely,

314

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x umí vytvoĜit edukaþní materiály pro zdravotnické pracovníky

a pacienty, x vypracovává laboratorní standardy, x ovládá metody výzkumu, x podílí se na pĜechodu zdravotnického zaĜízení ze standardních podmínek do þinnosti za nestandardních podmínek. ZpĤsob ukonþení modulu

3.1.1

Diagnostické metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).


Absolvent/ka základního modulu je schopen/na:

pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizaci provozu laboratoĜí toxikologie, podílet se na akreditaþním Ĝízení laboratoĜí, optimalizaci materiálnČ technického vybavení, optimalizaci personálního obsazení, validaci laboratorních metod, externím a interním zpĤsobu hodnocení kvality, podílet se na Ĝešení krizových opatĜení v pĜípadČ pĜírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva), vypracovávat provozní Ĝády pĜíslušných laboratoĜí v intencích legislativy, upravující podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienických požadavkĤ na provoz zdravotnických zaĜízení, zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci, podílet se na edukaci pracovníkĤ klinických laboratoĜí dle pedagogických zásad edukace, provádČt statistické zpracování dat, pracovat s laboratorními informaþními systémy, zpracovávat odborné texty.

3.2


3.2.1




Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

25 (20 – T, 5 – Pr)

Cíl

PĜipravit zdravotního laboranta pro požadované þinnosti konkrétního oboru specializace Toxikologie. Téma


Rozpis uþiva Úvod do studia odborného modulu.


ČÁSTKA 2

G

315

VĚSTNÍK MZ ČR

Biochemická funkce eukaryotní buĖky

Organely – ER, jádro, jadérko mitochondrie (oxidaþní fosforylace), Golgiho aparát, lyzosom. Komunikace mezi buĖkami. BunČþné dČlení, bunČþný cyklus, kontrola bunČþného cyklu, apoptoza.

3

Struktura bunČþných membrán

Cytoskelet, transport látek pĜes membrány – pĜenašeþové proteiny, iontové kanály a membránový potenciál, iontové kanály a signalizace v nervových buĖkách.

2

Aminokyseliny a bílkoviny

Charakteristika, struktura a funkce, fyzikální vlastnosti, metabolismus a katabolismus, biologické funkce bílkovin, bílkoviny akutní fáze.

2

DNA

Struktura a funkce, replikace DNA, oprava DNA, transkripce, translace, úloha RNA pĜi syntéze bílkovin. Genetický kód, exprese a regulace genĤ, základy dČdiþnosti.

3

Sacharidy

RozdČlení, struktura, funkce. Metabolizmus sacharidĤ – glykolýza, glukoneogeneze, syntéza a odbourávání glykogenu. Poruchy sacharidového metabolismu – DM 1. a 2. typu.

2

Lipidy

RozdČlení, vlastnosti. Mastné kyseliny, steroidy, fosfolipidy, lipoproteiny. Syntéza a pĜemČny cholesterolu, žluþové kyseliny. Syntéza a odbourávání mastných kyselin a triacylglycerolĤ. Ateroskleróza – rizikové faktory, hyperlipoproteinémie.

3

Enzymy

Stavba molekuly, názvosloví, rozdČlení do tĜíd, úþinnost a specifika enzymové katalýzy, enzymová kinetika, Michaelisova konstanta, efektory a inhibitory. Význam enzymĤ v lidském organismu. Izoenzymy.

3

Játra

Anatomické uspoĜádání jaterního lalĤþku, uložení enzymĤ v subcelulárních strukturách, metabolická funkce jater, ukazatele poškození hepatocytĤ, diferenciální diagnostika hyperbilirubinémií, funkþní testy.

3

Barviva

Struktura, syntéza a funkce hemoglobinu. Deriváty hemoglobinu. Myoglobin, žluþová barviva, melaniny.

1

Ledviny a moþové cesty

Základní anatomické uspoĜádání. Nefron – základní funkþní jednotka ledvin. Hlavní funkce ledvin v organismu, Ĝízení þinnosti ledvin. Normální a porušená funkce ledvin, akutní a chronické renální selhání, nefritida, nefrotický syndrom. Urolitiáza.

2

316

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Hormony

Definice, rozdČlení, mechanismus úþinku, regulace hormonální rovnováhy, patobiochemie hormonĤ.

2

Štítná žláza

Základní anatomické uspoĜádání. Tvorba hormonĤ a jejich struktura, strategie stanovení. Ukazatelé tyreoidální dysfunkce, hyperthyreosa, hypothyreosa a jejich léþba. Ukazatele autoimunitních chorob štítné žlázy.

2

Imunitní systém

Funkce, složení IS – lymfatické orgány a tkánČ, buĖky, molekuly. Mechanismy obrany – specifická a nespecifická, bunČþná a humorální. Antigen. Protilátka. Cytokiny – charakteristika, dČlení, klinický význam.

3

Biologická oxidace

Enzymy a koenzymy úþastnící se oxidoredukcí, dýchací ĜetČzec, oxidativní fosforylace, citrátový cyklus.

2

VnitĜní prostĜedí

HospodaĜení s vodou, elektrolyty, acidobazický metabolismus, poruchy vnitĜního prostĜedí, kyslíkové parametry.

3

Metabolismus vápníku, hoĜþíku a fosforu

Metabolismus vápníku, hoĜþíku a fosforu.

1

Vitamíny

A, B, C, D, E, K, zdroje vitamínĤ a jejich úloha v organizmu.

1


1


Absolvent/ka: x zná metabolické procesy základních živin o klíþových metabolických meziproduktech, zná základní vztahy mezi jednotlivými metabolity, x zná základní vztahy v metabolismu nemocí, x zná imunitní systém, x umí základy genetiky.

Seznam výkonĤ

ČÁSTKA 2

Poþet

PĜíprava edukaþního návodu pro pacienta

1

VytvoĜení SOP analytické metody

1

Asistence u odbČru biologického materiálu nebo jeho samostatné provedení

30

Statistické zhodnocení analytické metody (opakovatelnost, bias, reprodukovatelnost, porovnání metod, nejistota mČĜení).

2

ZpĤsob ukonþení Diagnostické metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.). modulu

ČÁSTKA 2

G

317

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2.2




Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

40 (20 – T, 20 – Pr)

Téma


Rozpis uþiva


Úvod do studia odborného modulu.

1

Optické metody

Spektrofotometrie (UV, VIS, IR), spektrofluorimetrie, turbidimetrie, nefelometrie, atomová absorpce, atomová emise, denzitometrie, refraktometrie.

8

Hmotnostní spektrometrie

Hmotnostní spektrometrie.

2

Barevnost molekul a její analytické využití

Barevnost molekul a její analytické využití.

1


Základní pojmy, mechanizmy chromatografického dČlení, chromatografie na tenké vrstvČ, kolonová kapalinová a plynová chromatografie, instrumentace, pĜíprava vzorkĤ.

3

Elektrochemické techniky

Potenciometrie, amperometrie, polarografie.

3

Elektromigraþní techniky

Pohyb nabité þástice v elektrickém poli, efekty ovlivĖující elektromigraþní postupy, elektroforéza, kapilární elektroforéza, izotachoforéza, izoelektrická fokusace.

3

Imunochemické techniky

Antigeny a protilátky, faktory ovlivĖující vazbu, specifika protilátek, imunonefelometrie, imunoturbidimetrie, radiální imunodifúze, imunofixace, imunoelektroforéza, homogenní a nehomogenní imunoanalýza se znaþenými reaktanty, pĜístrojové vybavení.

4

PrĤtoková cytometrie a její využití

PrĤtoková cytometrie a její využití.

2

Miniaturizace laboratorních metod

Mikroþip, microarray, pĜístrojová technika.

Suchá chemie

Celulózová impregnovaná vlákna, reflexní fotometrie, POCT – elektrochemické analyzátory, stanovení glykémie, použití.

Nernstova coulometrie,

rovnice, ISE, konduktometrie,

biosenzory,

využití,

2 2

318

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Preanalytické postupy

Faktory ovlivĖující preanalytickou fázi, pĜíprava na odbČr, transport vzorku, pĜíjem, úprava vzorku, skladování.

1

Automatizace laboratorního provozu

Integrace, konsolidace.

1

Jakost v klinické laboratoĜi

Chyby mČĜení, znaky a externí kontrola kvality.

Kalibrace Mikroskopie

Jednobodové, vícebodové (lineární, nelineární), kalibrátory. SvČtelná a elektronová mikroskopie. Princip mikroskopĤ.

2

PCR

Polymerázová ĜetČzová reakce.

1



analytické

metody,

interní

2

1 Absolvent/ka: x zná fyzikální principy používané v laboratorní technice, x umí správnČ pracovat s pĜístrojovou technikou a pĜiblížit možnosti jejího využití, x poskytuje nové informace o výbavČ klinických laboratoĜí se zamČĜením na pĜístroje pro klinickou biochemii, x zná supervizi systémĤ POCT, x zná principy analytických technik a instrumentace.

Seznam výkonĤ

Poþet

Provedení a hodnocení oGGT

5

Práce na biochemickém analyzátoru

40 kalibrací

Práce na imunoanalytickém analyzátoru

20 kalibrací


Diagnostické metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).

ČÁSTKA 2

G

319

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2.3



Toxikologické vyšetĜovací metody

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ teoretické výuky, tj. 40 hod 10 dnĤ odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti, tj. 80 hod 10 dnĤ odborné praxe na pracovišti akreditovaného zaĜízení, tj. 80 hod

Poþet kreditĤ

20 T + 10 Pr + 30 Pr v AZ

Téma

Rozpis uþiva


Organizaþní zabezpeþení specializaþního vzdČlávání

Zahájení, úvod do studia, konzultace, metodické vedení apod.

2

Správná laboratorní práce

Organizace pracovištČ, požadavky na vyšetĜení, podmínky odbČru materiálu, pĜíprava pacienta k vyšetĜení, typy odbČrĤ, odbČrové soupravy, transport a skladování vzorku. Dokumentace – pacientĤ, vyšetĜení, výsledkĤ, dokumentace metodických postupĤ. PĜíprava, stabilita a skladování reagencií, kalibraþní materiály. Interní a externí kontrola kvality, regulaþní diagramy, druhy chyb. Postup pĜi zavádČní nových metod, znaky analytické metody – pĜesnost, správnost, pracovní rozsah, mez detekce, citlivost metody funkþní a analytická, nejistota mČĜení.

4

Obecná toxikologie

PĜedmČt toxikologie, historie oboru, rozdČlení. Jed, otrava, cesty vstupu jedu do organismu, osud jedu v organismu – farmakokinetika, farmakodynamika. Biotransformace – metabolismus. Mechanismy toxického úþinku. Klinické projevy otravy (intoxikace), obecné zásady terapie otrav.

7

Speciální toxikologie

Klasifikace jedĤ, toxikologicky významné látky (anorganické, organické, pĜírodní jedy, léþiva, OPL,…).

2

Toxikologicko-chemické vyšetĜovací metody

Význam toxikologického vyšetĜení pro klinické potĜeby, pro soudní (forensní) úþely, toxikologické vyšetĜení v prĤmyslu a hygienické službČ.

2

Biologický materiál Metody izolace nox z biologického materiálu

Základní biologický materiál (moþ, krev, žaludeþní obsah, orgány). Alternativní materiál (sliny, pot, vlasy, nehty, mekonium, sklivec). Izolace tČkavých látek, izolace anorganických a neextraktivních látek, izolace extraktivních látek.

2

320

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Instrumentální a imunochemické metody v toxikologii

Spektrální metody (UV/VIS, Iý, AAS,…), separaþní metody (GC, HPLC, TLC,…), elektrometody, jiné.

5

Analýza tČkavých a neextraktivních látek

Orientaþní zkoušky, záchyt a identifikace tČkavých látek, stanovení koncentrace, záchyt a identifikace anorganických látek, stanovení koncentrace, krevní barviva (deriváty hemoglobinu).

2

Analýza extraktivních látek

Orientaþní zkoušky, screeningové metody s využitím TLC, screeningové metody s využitím GC a HPLC, identifikace, kvantitativní analýza (stanovení hladiny v krvi).

6

Analýza návykových látek (OPL)

Záchytové metody – výhody, omezení. Identifikace – urþení konkrétní látky, kvantifikace – stanovení hladiny v krvi, interpretace výsledkĤ.

2

Biologické expoziþní testy

Stanovení cholinesterázy, koproporfyrinu III a kyseliny delta-aminolevulové v moþi, biologické limity pro látky sledované v prĤmyslu u rizikových pracovníkĤ (fenoly, kys. hippurová, kyselina trichloroctová, trichlorethanol, paminofenol, benzaldehyd, dinitroortokrezol, Pb, Hg, As, Mn, Cu, fluoridy, furoylglycin, aceton, cholinesteráza, koproporfyzin III a kyselina delta-amonilevulová. Principy metod pro sledování expozice mutagenními a kancerogenními látkami.

2

Diagnostika otrav houbami

DĤkaz s využitím chromatografických metod, mikroskopická metoda – sledování tvaru spór.

2

Interferující látky v toxikologické analýze

Interference látek pĜirozenČ obsažených v biologickém materiálu, interference pĜímČsí konzervaþních a dezinfekþních prostĜedkĤ, vzájemná interference požitých léþiv.

2


Výsledky vzdČlávání:

ČÁSTKA 2

2 Absolvent/ka: x zná rozdČlení a toxikologickou klasifikaci chemických látek, x prakticky zvládá metody izolace léþiv, toxických, omamných a psychotropních látek, x je schopna provádČt orientaþní záchytové testy, x zvládá spektrofotometrická stanovení látek (MetHb, COHb), x zná strategii systematické toxikologické analýzy, vyšetĜení neznámých nox, jejich detekce a identifikace, x zná zpĤsoby cíleného potvrzení specifikované noxy, x ovládá stanovení hladin léþiv a OPL, x ovládá kvantitativní imunoanalytické metody,

ČÁSTKA 2

G

321

VĚSTNÍK MZ ČR

x zná metody stanovení etanolu, x ovládá analýzu tČkavých látek a alkoholĤ, x prakticky ovládá metody GC, LC, HPLC s pĜíslušnou detekcí.

Seznam výkonĤ

Poþet

Systém interní a externí kontroly kvality

2

Praktické provedení širšího spektra speciálních analýz

3

Systematická toxikologická analýza

3

Hodnocení praktických výkonĤ školitelem. Diagnostické metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).


3.3

Uþební osnovy odborných modulĤ – povinnČ volitelné

Cíl: Prakticky pĜipravit zdravotního laboranta pro oblast specializované laboratorní péþe v oboru Toxikologie pro výkon bezpeþné laboratorní praxe. 3.3.1

Uþební osnova odborného modulu OM 4a

Odborný modul – OM 4a

Kapalinová chromatografie

Typ modulu

povinnČ volitelný

Rozsah modulu

5 dnĤ odborné praxe na vlastním nebo jiném pracovišti, tj. 40 hod

Poþet kreditĤ

5 Pr

Téma

Rozpis uþiva


Prohloubení a doplnČní teoretických vČdomostí, výkon praktických þinností k upevnČní dovedností.

Výklad a popis jednotlivých souþástí LC, HPLC, typy detektorĤ, pĜíklady chromatogramĤ, vyhodnocení, LC MS.

40

Seznam výkonĤ

Poþet

PĜíprava vzorku

5

PĜíprava kalibraþní kĜivky

5

Stanovení noxy z biologického materiálu

5


Absolvent/ka: x umí samostatnČ pracovat s kapalinovým chromatografem, x je schopna pĜipravit vzorek pro stanovení hladin nox, x je schopna vyhodnotit chromatogram.


Hodnocení praktických výkonĤ školitelem.

322

VĚSTNÍK MZ ČR

3.3.2

G

ČÁSTKA 2

Uþební osnova odborného modulu OM 4b

Odborný modul – OM 4b

Plynová chromatografie

Typ modulu

povinnČ volitelný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

5 Pr

Téma

Rozpis uþiva


Prohloubení a doplnČní teoretických vČdomostí, výkon praktických þinností k upevnČní dovedností

Výklad a popis jednotlivých souþástí GC, typy detektorĤ, pĜíklady chromatogramĤ, vyhodnocení, GC MS.

40

Seznam výkonĤ

Poþet

PĜíprava vzorku

5

PĜíprava kalibraþní kĜivky

5

Stanovení noxy z biologického materiálu

5


Absolvent/ka: x umí samostatnČ pracovat s plynovým chromatografem, x je schopna pĜipravit vzorek pro stanovení hladin nox, x je schopna vyhodnotit chromatogram.



ČÁSTKA 2

G

323

VĚSTNÍK MZ ČR

3.3.3

Uþební osnova odborného modulu OM 4c

Odborný modul – OM 4c

Tenkovrstevná chromatografie

Typ modulu

povinnČ volitelný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

5 Pr

Téma

Rozpis uþiva


Extraktivní postupy pĜi zpracování biologického materiálu, hydrolýza, typy nosiþĤ, CR zaĜazení, vyvíjecí soustavy a detekce.

Seznam výkonĤ


40

Poþet

Extraktivní postupy pĜi zpracování biologického materiálu

10

Hydrolýza

5


Absolvent/ka: x umí extrahovat biologický materiál pro TLC, x je schopen provést základní TLC-CR screening.



3.3.4

Uþební osnova odborného modulu OM 4d

Odborný modul – OM 4d

Forensní toxikologie

Typ modulu

povinnČ volitelný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

5 Pr

Téma

Rozpis uþiva



PĜíjem a evidence forensních vzorkĤ, zpracování, archivace.

40

Seznam výkonĤ

Poþet

PĜíjem forensních vzorkĤ

5

Zpracování forensních vzorkĤ

5

Evidence forensních vzorkĤ

5

324

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2


Absolvent/ka: x umí ĜádnČ manipulovat s forensními vzorky, x je schopen provádČt požadovaná vyšetĜení forensních vzorkĤ.



3.4


Absolvent/ka odborných modulĤ je pĜipraven/na:

širokou kvalifikovanou þinnost zdravotního laboranta v toxikologické laboratoĜi se schopností rychlé, efektivní adaptace na nové analytické, instrumentální a provoznČ-organizaþní postupy, osobní odpovČdnost za výsledek týmové práce, schopnost po stránce odborné i spoleþenské vhodnČ reprezentovat pracovištČ, zvládání základních prvkĤ managementu zvláštČ se zamČĜením na oblast své pracovní aktivity; vedení kolektivu, sledování ekonomiky, hodnocení þinností, odkrývání kritických míst, samostatnou orientaci v odborné literatuĜe se schopností aplikovat nové poznatky do praktické þinnosti, dodržovat zásady systému Ĝízení jakosti a požadavky norem ISO na kvalitu a princip neustálého zlepšování.

4 Hodnocení výsledkĤ výuky v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti) úþastníka specializaþního vzdČlávání. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. a) PrĤbČžné hodnocení školitelem

školitel pro teoretickou výuku zapisuje do studijního prĤkazu ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ, školitel odborné praxe potvrzuje splnČné výkony stanovené vzdČlávacím programem. b) PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky:

absolvování teoretické a praktické výuky vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení a splnČní výkonĤ stanovených vzdČlávacím programem, získání pĜíslušného poþtu kreditĤ.

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

325

c) Vlastní atestaþní zkouška:

probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., v platném znČní.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Toxikologie bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou laboratorní péþi v oboru Toxikologie. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat laboratorní péþi v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je zdravotní laborant pro toxikologii pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1


Zdravotní laborant pro toxikologii se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Toxikologie je pĜipraven/a:

organizovat a metodicky Ĝídit laboratorní þinnosti v rozsahu své specializace, pĜipravovat informaþní materiály pro klienty/pacienty a osoby jimi urþené, koordinovat práci týmu zdravotních laborantĤ v oblasti laboratorní péþe, spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky pĜi zajištČní edukace, vést specializaþní vzdČlávání v oboru toxikologie, provádČt zpracování biologického materiálu specializovanými postupy se sofistikovanou pĜístrojovou technikou, provádČt kalibrace laboratorních pĜístrojĤ a zajišĢuje jejich pĜesnou dokumentaci, provádČt základní hodnocení nálezu, provádČt interní a externí kontrolu kvality, dbát na ekonomické zacházení se svČĜenými diagnostickými prostĜedky, podílet se na tvorbČ a udržování Ĝízené dokumentace a systému jakosti, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, spolupracovat na zavádČní, rozvoji a rutinním provádČní nových specializovaných laboratorních diagnostických postupĤ, zpracování vzorkĤ k analýze a zpracování a vyhodnocování výsledkĤ, podílet se na þinnosti edukaþní a výzkumné þinnosti, organizovat þinnost zdravotních laborantĤ, laboratorních asistentĤ, laboratorních pracovníkĤ a sanitáĜĤ dle svých kompetencí.

326

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2


Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem mĤže být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou


x x

x x

zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Výjimku tvoĜí školitelé vzdČlávacích programĤ, které byly novČ koncipovány nebo nebyly dosud realizovány a školitelé tedy nemohli získat specializovanou zpĤsobilost. Pro výkon þinnosti školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem. Školitelem mĤže být i jiný zdravotnický pracovník vþetnČ lékaĜe, farmaceuta, po pĜedchozím vyjádĜení odborné spoleþnosti zdravotních laborantĤ. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing., Mgr. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.




a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. x Modely a simulátory potĜebné výuce praktických dovedností – modely

a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro praktickou þást vzdČlávacího programu – pracovištČ zaþlenČná do Ústavu

soudního lékaĜství, zajišĢující klinická i forensní toxikologická vyšetĜení. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají smluvní

vztah s poskytovatelem zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru specializace. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany


zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜení. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

G

ČÁSTKA 2

327

VĚSTNÍK MZ ČR

7 Tabulka modulĤ Specializaþní vzdČlávání v oboru: Toxikologie

Kód

Typ

Název modulu

Délka trvání

poþet kreditĤ

ZM

P


1 týden T – 40hod

20

OM 1

P


1 týdny T – 40hod 1 týden Pr – 40hod

20 5 20


1 týden T – 40hod 4 týdny Pr – 160hod 1 týden T – 40hod 2 týdny Pr – 80hod 2 týdny Pr v AZ – 80hod

20 10

OM 2

OM 3

P

P

Toxikologické vyšetĜovací metody

20

30

OM 4a

PV

Kapalinová chromatografie

1 týden Pr – 40hod

5

OM 4b

PV

Plynová chromatografie


5

OM 4c

PV

Tenkovrstevná chromatografie


5

OM 4d

PV

Forensní toxikologie


5

T – teorie 160 Pr – praxe 320 Pr – AZ 80

150

Celkem 560 hodin VysvČtlivky: P – povinné, PV – povinnČ volitelné, T-teorie, Pr – praxe, AZ – akreditované zaĜízení

328

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura základního modulu BÁRTLOVÁ, S. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. pĜeprac. vyd. Praha: Grada, 2005. 188 s. ISBN 80-247-1197-4. BÁRTLOVÁ, S.; SADÍLEK, P.; TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetĜovatelství. 2. pĜeprac. a dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoĜení pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9. BENEŠ, M. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 135 s. ISBN 978-80-247-2580-2. ýeské ošetĜovatelství 12: Zdravotnické právo v ošetĜovatelské praxi I. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 2003. 73 s. ISBN 80-7013-376-7. ýeské ošetĜovatelství 13: Sestra a pacient (Komunikace v praxi). Zdravotnické právo v ošetĜovatelské praxi II. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 67 s. ISBN 80-7013-388-0. JOBÁNKOVÁ, M. a kol. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 3. nezmČn. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 225 s. ISBN 80-7013-390-2. JUěENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetĜovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 77 s. ISBN 978-80-247-2171-2. KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. ISBN 80-200-1307-5.

Praha: Academia, 2005. 263 s.

KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 280 s. ISBN 80-7178-774-4. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. KěIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 119 s. ISBN 978-80-247-3149-0. KěIVOHLAVÝ, J.; PEýENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5. MATOUŠEK, O. Základy ISBN 978-80-7367-331-4.

sociální

práce.

2.

vyd.

Praha:

Portál,

2007.

309

s.

MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 156 s. ISBN 80-247-1024-2. PRUDIL, L. Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4. dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 77 s. ISBN 80-7013-433-X. SVOBODNÍK, P. Management pro zdravotníky v kostce. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2009. 125 s. ISBN 978-80-7013-498-6. ŠKRLA, P. PĜedevším neublížit: cesta k prevenci pochybení v léþebné a ošetĜovatelské péþi. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4. VONDRÁýEK, L.; VONDRÁýEK, J. OdpovČdnost pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 30 s. ISBN 80-7262-392-3. VONDRÁýEK, L.; VONDRÁýEK, J. Pochybení a sankce pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 68 s. ISBN 80-247-0705-5. VONDRÁýEK, L.; WIRTHOVÁ, V. Právní minimum pro sestry: pĜíruþka pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 95 s. ISBN 978-80-247-3132-2.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

329

ZACHAROVÁ, E.; HERMANOVÁ, M.; ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cviþení. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 125 s. ISBN 978-80-247-2068-5. Doporuþená literatura odborného modulu ANDċL, M. Diabetes mellitus a další poruchy metabolismu. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 21s. ISBN 80-7262-047-9. ANDċL, M. a kol. Vliv výživy a intenzivní metabolické péþe na orgánové funkce a pooperaþní stavy. 1. vyd. Hradec Králové: Nukleus HK, 2003. 104 s. ISBN 80-86225-35-6. BARTOŠ, V.; PELIKÁNOVÁ, T. a kol. Praktická diabetologie. 3. rozšíĜ. vyd. Praha: Maxdorf , 2003. 479 s. ISBN 80-85912-69-4. BENEŠ, P. Základy umČlé výživy: nutriþní péþe pro nemocniþní praxi . 1. vyd. Praha: Maxdorf, 1999. 108 s. ISBN 80-85800-71-3. BċLOBRÁDKOVÁ, J.; BRÁZDOVÁ, L. Diabetes mellitus. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 161 s. ISBN 80-7013-446-1. BULKOVÁ, V. Nauka o poživatinách. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 1999. 204 s. ISBN 80-7013-293-0. ýERMÁKOVÁ, M.; ŠTċPÁNOVÁ, I. Klinická biochemie 1.díl. 2.uprav. vyd. Brno: NCO NZO, 2010. 130 s. ISBN 978-80-7013-515-0. ýERMÁKOVÁ, M. a kol. Klinická biochemie 2. díl. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 164 s. ISBN 80-7013-424-0. ýERVENKOVÁ, R. Celiakie. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 64 s. ISBN 80-7262-425-3. DASTYCH, M.; BREINEK, P. a kol. Klinická biochemie: bakaláĜský obor Zdravotní laborant. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 232 s. ISBN 978-80-210-4572-9. FRAĕKOVÁ, S.; DVOěÁKOVÁ-JANģ, V. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 256 s., ISBN 80-246-0548-1. GROFOVÁ, Z. Nutriþní podpora: praktický rádce pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 237 s. ISBN 978-80-247-1868-2. CHARVÁT, J.; KVAPIL, M. a kol. Praktikum umČlé výživy: uþební texty k praktickým cviþením z umČlé výživy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 155 s. ISBN 80-246-1303-4. KAĕKOVÁ, K. Poruchy metabolizmu a výživy: vybrané kapitoly z patologické fyziologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 59 s. ISBN 80-210-3670-2. KELLER, U. a kol. Klinická výživa. 1. vyd. Praha: Scientia medica, 1993. 235 s. ISBN 80-8552608-5. KLEIWÄCHTEROVÁ, H.; BRÁZDOVÁ, Z. Výživový stav þlovČka a zpĤsoby jeho zjišĢování. 2. pĜeprac. vyd. Brno: IDVPZ, 2001. 102 s. ISBN 80-7013-336-8. KOHOUT, P. a kol. Výživa u pacientĤ s idiopatickými stĜevními zánČty. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2004. 174 s. ISBN 80-7345-023-2. KOHOUT, P.; KOTRLÍKOVÁ, E. Základy klinické výživy. 1. vyd. Praha: Agentura Frigl, 2005. 113 s. ISBN80-86912-08-6. KOHOUT, P.; PAVLÍýKOVÁ, J.: Celiakie a bezlepková dieta: dieta a rady lékaĜe. 3. vyd. Praha: Maxdorf, 2006. 166 s. ISBN 80-7345-070-4. KOHOUT, P.; SKLÁDANÝ, L. Perkutánní endoskopická gastrostomie a její místo v algoritmu umČlé výživy. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 255 s. ISBN 80-7262-191-2.

330

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

KRCH, F. D. Bulimie: Jak bojovat s pĜejídáním. 3. dopl. a pĜeprac. vyd. Praha: Grada, 2003. 195 s. ISBN 978-80-247-2130-9. KRCH, F. D. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 235 s. ISBN 80-7178-598-9. KRCH, F. D. a kol. Poruchy pĜíjmu potravy. 2. aktual. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005. 255 s. ISBN 80-247-0840-X. KUDLOVÁ, E. a kol. Hygiena výživy a nutriþní epidemiologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 287 s. ISBN 978-80-246-1735-0. KVASNIýKOVÁ, A. Alergie z potravin. 1. vyd. Praha: Ústav zemČdČlských a potravináĜských informací, 1998. 60 s. ISBN 80-85120-93-3. MUSIL, D. Klinická výživa a intenzivní metabolická péþe. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 109 s. ISBN 80-244-0566-0. NAVRÁTILOVÁ, M.; ýEŠKOVÁ, E.; SOBOTKA, L. Klinická výživa v psychiatrii: teoretické pĜedpoklady, praktická doporuþení, osobní zkušenosti. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2000. 270 s. ISBN 80-85912-33-3. PERLÍN, C. a kol. Potravinové tabulky þást 2. Chemické složení a energetický obsah poživatin „v hodnotách jak snČdeno“. 1. vyd. Praha: Spoleþnost pro výživu, 1993. 66 s. ISBN 80-85120-44-5. RYBKA, J. a kol. Diabetologie pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 283 s. ISBN 80-247-1612-7. SCHUENEMAN, M. Jed nebo lék : kalorie, cholesterol : výživová fakta a hodnoty stovek druhĤ potravin, se kterými se setkáváte každý den. 1. þes. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2007. 208 s. ISBN 978-80-7352-623-8. SOBOTKA, L.; NOVÁK, F.; VAĕKOVÁ, D. Klinická výživa a metabolická péþe v gastroenterologii a gerontologii. 1. vyd.. Hradec Králové: Nucleus HK, 2006. 145 s. ISBN 80-86225-91-7. STARNOVSKÁ, T.; CHOCENSKÁ, E. Nutriþní terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 39 s. ISBN 80-7262-387-7. ŠAFRÁNKOVÁ, A.; NEJEDLÁ, M. Interní ošetĜovatelství I. 1. vyd. dotisk. Praha: Grada, 2010. 280 s. ISBN 978-80-247-1148-5. ŠAFRÁNKOVÁ, A.; NEJEDLÁ, M. Interní ošetĜovatelství II. 1. vyd. dotisk. Praha: Grada, 2010. 212 s. ISBN 978-80-247-1777-7. URBÁNKOVÁ, P.; URBÁNEK, L. a kol. Klinická výživa v souþasné praxi. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2008. 104 s. ISBN 978-80-7013-473-3. WILHELM, Z. a kol. Výživa v onkologii. 2. pĜeprac. a dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2004. 259 s. ISBN 80-7013-410-0. ZADÁK, Z. Výživa v intenzivní péþi. 2. rozš. a aktual. vyd. Praha: Grada, 2008. 542 s. ISBN 978-80-247-2844-5. ZADÁK, Z. Klinická výživa a metabolická péþe u tČžce nemocných. 1. vyd. Hradec Králové: Nukleus HK, 2000. 80 s. ISBN 80-86225-02-X. BALÍKOVÁ, M. Forenzní a klinická toxikologi: laboratorní toxikologická vyšetĜení. 1. vyd. – dotisk. Praha: Galén, 2007. 140 s. ISBN 978-80-7262-284-9. ýERMÁKOVÁ, M.; ŠTċPÁNOVÁ, I. Klinická biochemie – 1. díl. 2. uprav. vyd. Brno: NCO NZO, 2010. 130 s. ISBN 978-80-7013-515-0. DOLEŽALOVÁ, V. a kol. Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. 4. pĜeprac. vyd. Brno: IDVPZ, 1995. 286 s. ISBN 80-7013-198-5.

ČÁSTKA 2

G

331

VĚSTNÍK MZ ČR

DOSTÁL, J. a kol. Biochemie : pro posluchaþe bakaláĜských oborĤ. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 158 s. ISBN 978-80-210-5020-4. DVOěÁýKOVÁ, S. a kol. Praktikum lékaĜské chemie a biochemie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 165 s. ISBN 80-244-1465-1. Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékaĜských oborĤ. VČstník Ministerstva zdravotnictví ýR, 2004, þ. 7, 2004, s.10-11. FRIEDECKÝ, B.; KRATOCHVÍLA, J.; KUBÍýEK, J. Metrologie chemických mČĜení v laboratorní medicínČ 2006. 1. vyd. Praha: ýeská spoleþnost klinické biochemie, 2006. ISBN 80-239-7656-7. HIRT, M. a kol. Soudní ISBN 978-80-210-4583-5.

lékaĜství.

1.

vyd. Brno: Masarykova

univerzita, 2008. 82

s.

HRSTKOVÁ, H. Významné jedovaté rostliny v našem okolí. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2002. 253 s. ISBN80-7013-353-8. KALOUSOVÁ, M. a kol. Patobiochemie ve schématech. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 264 s. ISBN 80-247-1522-8. KAPLAN, P. a kol. Chemie a biochemie pro bakaláĜe. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 162 s. ISBN 80-210-2190-X. KARLSON, P. a kol. Pathobiochemie. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 480 s. LĥLLMANN, H.; MOHR, K.; WEHLING, M. Farmakologie a toxikologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2004. 728 s. ISBN80-247-0836-1. NETOPILOVÁ, M.; DRŠATA, J. Vybrané kapitoly z patobiochemie - 1. díl. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 253 s. ISBN 978-80-246-1576-9. NOVÁK, F. Úvod do klinické biochemie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 341 s. ISBN 80-246-0366-7. ODSTRýIL, J. Biochemie. 2. uprav. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 161 s. ISBN 80-7013-425-9. PEŠTÁLOVÁ, M. Toxikologie. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 37 s. ISBN 80-7013-382-1. PROKEŠ, J. Základy toxikologie : obecná toxikologie a ekotoxikologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 248 s. ISBN80-7262-301-X. PRUDIL, L. Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4. dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 77 s. ISBN 80-7013-433-X. RACEK, J. Klinická biochemie. 2. pĜeprac. vyd. Praha: Galén, 2006. 329 s. ISBN 80-7262-324-9. REIDL, O.; VONDRÁýEK, V. a kol. Klinická toxikologie: toxikologie lékĤ, potravin, jedovatých živoþichĤ a rostlin. 5. pĜeprac. vyd. Praha: Avicenum, 1980. 820 s. SRŠATÁ, J. a kol. Vybrané kapitoly z patobiochemie - 2. díl: Patologické stavy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 187 s. ISBN 978-80-246-1715-2. ŠEVELA, K.; WIMċTALOVÁ, M. Akutní toxikologie pro sestry. 1. vyd. Brno: Neptun, 2002. 99 s. ISBN 80-902896-3-0. ŠTEFAN, J.; MACH, J. SoudnČ lékaĜská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 247 s. ISBN 80-247-0931-7. ŠTERN, P. Obecná a klinická biochemie pro bakaláĜské obory studia. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 219 s. ISBN 80-246-1025-6. ŠVARC, V. Úvod do lékaĜské chemie a biochemie pro bakaláĜské studium. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 116 s. ISBN 80-246-0271-7.

332

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

VALÍýEK, P. a kol. Rostlinné omamné drogy. 1. vyd. Benešov: Start, 2000. 191 s. ISBN 80-86231-09-7. VEýERKOVÁ, J. Biotransformace léþiv a její význam pro toxikologickou praxi. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. 69 s. ISBN 80-7184-450-0. VEýERKOVÁ, J. Postupy pĜi záchytu a identifikaci léþiv a jejich metabolitĤ v biologickém materiálu pomocí chromatografie na tenkých vrstvách. 1. vyd. Praha: SPN, 1983. 240 s. VOET, D.; VOETOVÁ, J. G. Biochemie. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing,1995. 1325 s. ISBN 80-85605-44-9. VOLF, R. Elektroanalytické metody. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 1993. 193 s. ISBN 80-7080-191-3. VOREL, F. a kol. Soudní lékaĜství. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 600 s. ISBN 80-7169-728-1. ZIMA, T. Laboratorní diagnostika. 2. dopl. a pĜeprac. vyd. Praha: Galén, 2007. 906 s. ISBN 978-80-7262-372-3. ZVÁROVÁ, J. Základy statistiky pro biomedicíncké obory. 1. vyd. - dotisk. Praha: Karolinum, 2004. 218 s. ISBN 80-7184-786-0. J. MARHOLD: PĜehled prĤmyslové toxikologie – organické látky, svazek 1 a 2, Avicenum Praha, 1986. J. MARHOLD: PĜehled prĤmyslové toxikologie – anorganické látky, Avicenum Praha, 1980. J. PROKEŠ a kol.: Úvod do toxikologie, Praha 2005. Základy toxikologie II. Karolinum, Praha 1998.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

333

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru SEXUOLOGIE A ASISTOVANÁ REPRODUKCE 1 2 3

4 5

6 7 8

Cíl specializaþního vzdČlávání .........................................................................................2 334 334 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání..............................................2 335 Uþební plán .......................................................................................................................3 335 3.1 Uþební osnova základního modulu ...........................................................................3 337 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu........................5 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ..........................................................6 338 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1 ......................................................6 338 3.2.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2 ......................................................9 341 3.2.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3 ....................................................11 343 343 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání....................11 344 Profil absolventa .............................................................................................................12 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ..............................................................................................................12 344 345 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ ................................................13 345 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ .........................................................................13 347 Tabulka modulĤ .............................................................................................................15 347 Seznam doporuþených zdrojĤ .......................................................................................15

334

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Sexuologie a asistovaná reprodukce je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti zdravotní laborant pro sexuologii a asistovanou reprodukci osvojením si potĜebných teoretických znalostí a praktických dovedností v oblasti sexuologie a asistované reprodukce, umožĖujících þinnost na pracovištích, zabývajících se léþbou poruch plodnosti. Za výkon povolání zdravotního laboranta pro sexuologii a asistovanou reprodukci se považuje provádČní diagnostiky spermií, zpracování spermií pro umČlé oplození a jejich kryokonzervace, péþe o kryobanku reprodukþních bunČk, organizace vyšetĜování dárcĤ. Dále vedení administrativy spojené s asistovanou reprodukcí a darováním reprodukþních bunČk, vþetnČ elektronických databází a zadávání statistických dat. Dále je to zabezpeþení logistiky embryologické laboratoĜe, dohled nad hygienou provozu embryologické laboratoĜe a péþe o dodržování zásad zákona þ. 296/2008 Sb., o zajištČní jakosti a bezpeþnosti lidských tkání a bunČk urþených k použití u þlovČka a o zmČnČ souvisejících zákonĤ (zákon o lidských tkáních a buĖkách) a zákona þ. 20/1966 Sb., o péþi o zdraví lidu ve znČní zákona þ. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buĖkách a souvisejících þinnostech a o zmČnČ nČkterých souvisejících zákonĤ (§ 27d – h), ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Sexuologie a asistovaná reprodukce je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání zdravotního laboranta dle zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání (základní modul) lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením.

G

ČÁSTKA 2

335

VĚSTNÍK MZ ČR

VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Sexuologie a asistovaná reprodukce je: zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výkonech v rámci celé odborné praxe. Poþet výkonĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1


Základní modul – ZM


Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl





2


Akreditace laboratoĜí. Optimalizace materiálnČ technického vybavení. Optimalizace personálního obsazení. Validace laboratorních

3

Téma

336

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

metod. Externí a interní zpĤsob hodnocení kvality. Organizace a Ĝízení zdravotní péþe


5



4

Krizový management


6


Filozofie jakosti, základní pojmy v oblasti managementu jakosti. Národní politika podpory jakosti. Systém Ĝízení jakosti a klinická laboratorní medicína. ěízení dokumentace v klinické laboratoĜi. Certifikace, akreditace laboratoĜí. Správná laboratorní práce.

6



5

Zdravotnictví jako spoleþenský systém, podpora Problematika veĜejného zdraví a prevence, souþasnost a budoucnost veĜejného zdravotnictví v ýR. Radiaþní ochrana zdraví (fakultativnČ).

2

Edukace


2



4



1


Absolvent/ka: x orientuje se v právních pĜedpisech souvisejících s pracovní problematikou klinických laboratoĜí, x ovládá obecné zásady podpory a ochrany zdraví, vþetnČ hygienickoepidemiologického režimu,

G

ČÁSTKA 2

337

VĚSTNÍK MZ ČR

x zná zásady poskytování KPR, x zná pĜíslušnou legislativu pro manipulaci s biologickým materiálem x x x x x x x x x x x


a jeho likvidaci, zná problematiku krizového managementu, ovládá metody statistického zpracování dat, ovládá pĜíslušné uživatelské, laboratorní a nemocniþní informaþní systémy, zná dokumenty týkající se správné laboratorní práce (vþetnČ edukace zdravotnických pracovníkĤ, event. pacientĤ), orientuje se v oblasti ekonomiky klinických laboratoĜí, umí vypracovat dezinfekþní Ĝád pro vybraná pracovištČ klinických laboratoĜí, umí provést statistickou analýzu dat pro vČdecké a výzkumné úþely, umí vytvoĜit edukaþní materiály pro zdravotnické pracovníky a pacienty, vypracovává laboratorní standardy, ovládá metody výzkumu, podílí se na pĜechodu zdravotnického zaĜízení ze standardních podmínek do þinnosti za nestandardních podmínek.


zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).



pracovat s materiály, poskytujícími pravidla pro optimalizaci provozu klinických laboratoĜí, podílet se na akreditaþním Ĝízení laboratoĜí, optimalizaci materiálnČ technického vybavení, optimalizaci personálního obsazení, validaci laboratorních metod, externím a interním zpĤsobu hodnocení kvality, podílet se na Ĝešení krizových opatĜení v pĜípadČ pĜírodních a jiných katastrof (hromadný výskyt postižených, evakuace nemocnice, ochrana obyvatelstva), vypracovávat provozní Ĝády pĜíslušných laboratoĜí v intencích legislativy, upravující podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a hygienických požadavkĤ na provoz zdravotnických zaĜízení, zvládat základní neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci, podílet se na edukaci pracovníkĤ klinických laboratoĜí dle pedagogických zásad edukace, provádČt statistické zpracování dat, pracovat s laboratorními informaþními systémy, zpracovávat odborné texty.

338

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2

G

ČÁSTKA 2


3.2.1



Andrologie

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky 17,5 dne, tj. 140 hodin odborné praxe

Poþet kreditĤ

37,5 (20 kreditĤ za teoretickou þást, 17,5 kreditĤ za praktickou þást)

Cíl

PĜipravit zdravotního laboranta pro kvalifikované vyšetĜení spermiogramu a pĜípravu spermií pro oplození Rozpis uþiva


Anatomie mužského pohlavního ústrojí

Makroskopická a mikroskopická stavba varlete, nadvarlete, prostaty a semenných váþkĤ, ductus deferens. Makroskopická a mikroskopická stavba skrota a penisu. Krevní zásobení varlat.

2

Stavba spermie

Mikroskopická a submikroskopická stavba spermie.

1

Fyziologie mužského pohlavního ústrojí

Protiproudový systém v cévním zásobení varlete, mechanismus erekce a ejakulace.

1

Embryonální vývoj varlete

Prvopohlavní buĖky, indiferentní stadium pohlavní žlázy, diferenciace mužské pohlavní žlázy.

1

Mitóza a meióza

PrĤbČh bunČþného dČlení, genetický význam meiózy, variabilita v dČdiþnosti, vznik chromozomových vad.

1

Spermatogeneze

Vývoj mužských pohlavních bunČk od spermatogonie po spermatidu.

1

Spermiogeneze

Formování spermie ze spermatidy, pĤvod jednotlivých þástí spermie.

1

Hormonální regulace spermatogeneze

Hormony vytváĜené ve varleti, jejich chemická struktura. Hormony hypofýzy ovlivĖující tvorbu spermií. Sekrece, autokrinní mechanismus, parakrinní mechanismus. Hormonální zpČtná vazba. Regulace produkce spermií.

1

Fyziologie spermie

Zdroje energie pro spermii, metabolismus spermie, pohyb spermie, délka pĜežití spermie, vliv teploty na spermii, vliv pH na spermii. Kapacitace, akrozomální reakce.

1

Patologie spermie a ejakulátu

Syndromy ovlivĖující schopnost spermie oplodnit vajíþko, infekce mužského pohlavního ústrojí.

2

Proces oplození

Oplození in vitro a in vivo. Polyspermie a mechanizmy, které jí brání. Faktory ovlivĖující oplození.

2

Téma

ČÁSTKA 2

G

339

VĚSTNÍK MZ ČR

Metody odbČru ejakulátu

OdbČr masturbací, elektroejakulací, získávání spermií pĜi retrográdní ejakulaci.

1

Operativní získávání spermií

MESA, TESA, TESE.

1

VyšetĜení fyzikálních a chemických vlastností ejakulátu

VyšetĜení ejakulátu zrakem a þichem. Ztekucení a viskozita ejakulátu. VyšetĜení pH ejakulátu, VyšetĜení dalších fyzikálních a chemických vlastností ejakulátu.

2

VyšetĜení koncentrace spermií

Metody vyšetĜení koncentrace spermií. Typy komĤrek pro vyšetĜení koncentrace spermií. Normální koncentrace spermií.

2

VyšetĜení pohyblivosti spermií

Typy pohybu spermií, normální pohyblivost spermií. Metody mČĜení pohyblivosti.

2

VyšetĜení morfologie spermií

Odhad morfologie spermií v nativním preparátu. VyšetĜení morfologie spermií v barveném preparátu.

2

VyšetĜení integrity spermií

VyšetĜení integrity spermií osmotickou metodou a barvící metodou.

1

VyšetĜení genetických vlastností spermií

VyšetĜení integrity chromatinu spermií, vyšetĜení frekvence chromozomových aberací ve spermiích.

1

VyšetĜení imunologie spermií a ejakulátu

Metody stanovení pĜítomnosti protilátek proti spermiím v ejakulátu a séru. Protilátky vázané na povrch spermií.

1

Speciální metody vyšetĜení ejakulátu

Imunofluorescenþní a cytochemické vyšetĜení spermií.

1

Instrumentální vyšetĜení ejakulátu a spermií

Instrumentální metody vyšetĜení koncentrace a pohyblivosti. Instrumentální metody vyšetĜení morfologie spermií.

1

Denní pĜíprava embryologické a andrologické laboratoĜe

Kontrola úklidu laboratoĜe. Desinfekce pĜístrojĤ. Desinfekce ploch.

1

PĜíprava spermií pro intrauterinní inseminaci

Parametry spermií nezbytné pro jejich použití k intrauterinní inseminaci. Metody pĜípravy spermií pro intrauterinní inseminaci.

4

PĜíprava spermií pro oplození in vitro

Parametry spermií nezbytné pro jejich použití k oplození bez mikromanipulace a pro ICSI. Metody pĜípravy spermií pro oplození in vitro.

4

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x umí pouþit pacienta o odbČru ejakulátu a potĜebných hygienických opatĜeních, x vyšetĜuje fyzikální a chemické vlastnosti ejakulátu, x vyšetĜuje koncentraci a pohyblivost spermií, x vyšetĜuje morfologii spermií orientaþnČ na nativním preparátu,

340

VĚSTNÍK MZ ČR

x x x x x x x x x x x x x x x x

G

ČÁSTKA 2

zhotovuje nátČr spermií a obarvit jej vhodnými metodami, vyšetĜuje morfologii spermií na barveném preparátu, provádí fotodokumentaci nativního i barveného preparátu spermií, ovládá základní metody vyšetĜení integrity spermií, pĜipravuje ejakulát pro mikrobiologické vyšetĜení, pĜipravuje ejakulát pro imunologické vyšetĜení, pĜipravuje základní imunologické vyšetĜení ejakulátu, pĜipravuje preparát z ejakulátu pro imunocytochemické vyšetĜení, pĜipravuje preparát z ejakulátu pro cytochemické vyšetĜení, sestavuje z jednotlivých vyšetĜení ejakulátu spermiogram, umí správnČ interpretovat výsledky vyšetĜení ejakulátu a spermií, dovede izolovat spermie z ejakulátu, dovede izolovat spermie z moþi pĜi retrográdní ejakulaci, dovede izolovat spermie ze tkánČ varlat, pĜipravuje spermie pro intrauterinní inseminaci, pĜipravuje spermie pro oplození in vitro.

Seznam výkonĤ

Poþet výkonĤ

VyšetĜení fyzikálních a chemických vlastností ejakulátu

100

VyšetĜení koncentrace a pohyblivosti spermií

100

Orientaþní vyhodnocení morfologie spermií v nativním preparátu

100

Zhotovení obarveného nátČru spermií

100

VyšetĜení morfologie spermií v barveném preparátu

100

Fotodokumentace nativního i barveného preparátu spermií

5

VyšetĜení integrity spermií osmotickým testem

5

PĜíprava ejakulátu pro mikrobiologické vyšetĜení

10

PĜíprava ejakulátu pro imunologické vyšetĜení

10

Imunologické vyšetĜení ejakulátu metodou immunobead

10

Imunologické vyšetĜení ejakulátu metodou MAR

10

Zhotovení preparátu ejakulátu pro imunocytochemické vyšetĜení

3

Zhotovení preparátu ejakulátu pro cytochemické vyšetĜení

3

Sestavení spermiogramu z jednotlivých vyšetĜení ejakulátu

20

Interpretace spermiogramu

20

Izolace spermií z ejakulátu pomocí centrifugace

100

Izolace spermií z ejakulátu pomocí swimm up

100

Izolace spermií z moþi

5

Izolace spermií ze tkánČ varlat

10

PĜíprava spermií pro intrauterinní inseminaci

10

PĜíprava spermií pro oplození in vitro

100

ČÁSTKA 2

G

341

VĚSTNÍK MZ ČR


x Diagnostické metody (test a ústní zkouška) + absolvování

pĜedepsané praxe doložené odbornou písemnou prací.



Kryokonzervace

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ, tj. 40 hodin teoretické výuky 17,5 dnĤ, tj. 140 hodin odborné praxe

Poþet kreditĤ

37,5 (20 kreditĤ za teoretickou þást, 17,5 kreditĤ za praktickou þást)

Cíl

PĜipravit zdravotního laboranta pro požadované þinnosti pĜi kryokonzervaci spermií a péþi o kryobanku zárodeþných bunČk. Téma

Rozpis uþiva


Základy kryobiologie

Mrznutí a tání, krystalický a amorfní led, kryoprotektiva a mechanismus jejich pĤsobení.

3

Tekutý dusík a jeho vlastnosti

Fyzikální a chemické vlastnosti tekutého dusíku.

2

Práce pĜi nízkých teplotách

Princip dewarových nádob, jejich údržba a dezinfekce. MČĜení a udržování nízkých teplot. MČĜení hladiny tekutého dusíku. Signalizace poruch.

3

Materiály užívané pĜi kryokonzervaci a jejich vlastnosti

Materiál pejet a kryotub. Vliv materiálu na jeho svaĜitelnost. TČsnost pejet a kryotub. Vliv materiálu na reprodukþní buĖky.

3

Systémy používané pro kryokonzervaci

Výhody a nevýhody pejet a kryotub, typy pejet a kryotub. Typy skladovacích pouzder.

4

Metody kryokonzervace

Pomalá kryokonzervace, seeding. Vitrifikace. Principy používaných pĜístrojĤ.

4

Bezpeþnost reprodukþních bunČk v kryobance

Ochrana reprodukþních bunČk pĜed zámČnou. Ochrana reprodukþních bunČk pĜed kontaminací. Ochrana reprodukþních bunČk pĜed toxickými vlivy. Požadavky na dárce spermií.

6

Hodnocení úspČšnosti kryokonzervace

PĜežívání reprodukþních bunČk po kryokonzervaci. Statistické metody vyhodnocení úspČšnosti kryokonzervace.

4

Logistika kryobanky

Zásobování kryobanky materiálem a tekutým dusíkem. PĜíjem a výdej kryokonzervovaného materiálu. PĜedávání reprodukþních bunČk mezi kryobankami.

6

Ochrana pracovníka a bezpeþnost práce v kryokonzervaþní laboratoĜi

Ochrana pracovníka pĜed úþinky nízkých teplot. Ochrana pracovníka pĜed infekcí.

3

342

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Ukonþení modulu



Absolvent/ka zná: x základy kryobiologie, x vlastnosti tekutého dusíku, x principy práce pĜi nízkých teplotách, x materiály užívané pĜi kryokonzervaci a jejich vlastnosti, x vlastnosti systémĤ používaných pro kryokonzervaci, x jednotlivé metody kryokonzervace, x principy bezpeþnosti reprodukþních bunČk v kryobance, x hodnocení úspČšnosti kryokonzervace, x logistiku kryobanky, x ochranu pracovníka a bezpeþnost práce v kryokonzervaþní laboratoĜi.

Seznam výkonĤ

2

Poþet výkonĤ

Denní pĜíprava kryokonzervaþní laboratoĜe

100

Údržba a dezinfekce dewarových nádob

5

MČĜení nízkých teplot

5

MČĜení hladiny tekutého dusíku

5

ýerpání a pĜelévání tekutého dusíku

5

Obsluha zaĜízení pro signalizaci poruch

5

SvaĜování kryopejet

100

Údržba zaĜízení pro kryokonzervaci

5

Pomalá kryokonzervace spermií

50

Pomalá kryokonzervace testikulární tkánČ

5

Vitrifikace spermií

50

Oznaþování kryopejet a pouzder

10

Mikroskopické vyhodnocení pĜežití spermií po kryokonzervaci

10

Statistické vyhodnocení pĜežití spermií po kryokonzervaci

10

Statistické vyhodnocení pĜežití embryí po kryokonzervaci

10

Zpracování dokumentace pĜi pĜijetí a propuštČní reprodukþních bunČk

50


x Test a ústní zkouška + absolvování pĜedepsané praxe doložené

odbornou písemnou prací.

G

ČÁSTKA 2

343

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2.3




Typ modulu

Povinný

Rozsah praxe

5 dnĤ, tj. 40 hodin praxe

Poþet kreditĤ

15

Seznam výkonĤ

PĜedepsané výkony k jednotlivým odborným modulĤm, jež není možno vykonat na vlastním ani jiném neakreditovaném pracovišti Výkony spojené s praktickou a teoretickou realizací odborné písemné práce na individuálnČ zvolené téma oboru Sexuologie a asistovaná reprodukce, která je zároveĖ praktickou þástí atestaþní zkoušky.

4

Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání

Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Školitel pro praktickou þást hodnotí zvládnutí výkonĤ stanovených vzdČlávacím programem. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje splnČní výkonĤ. a)


b)

PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování teoretické a praktické výuky; vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a splnČní výkonĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem; získání pĜíslušného poþtu kreditĤ.

c)

Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

344

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Sexuologie a asistovaná reprodukce bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializovanou a vysoce specializovanou laboratorní diagnostiku v oboru sexuologie a asistované reprodukce. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat laboratorní diagnostiku v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu. 5.1


Zdravotní laborant se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Sexuologie a asistovaná reprodukce je pĜipraven/a: Bez odborného dohledu klinického embryologa a indikace lékaĜe: spolupracovat s ostatními zdravotnickými pracovníky pĜi zajištČní edukace v pĜípravČ na specializované diagnostické postupy, zejména poskytovat zdravotnickým pracovníkĤm, pacientĤm, pĜípadnČ jimi urþeným osobám, odborné informace o podmínkách odbČrĤ biologického materiálu pro laboratorní vyšetĜení, instruovat pacienta o odbČru ejakulátu a souvisejících okolnostech, instruovat þleny týmu v oblasti své specializace, provádČt kalibrace jednotlivých laboratorních pĜístrojĤ v oboru své specializace nebo zamČĜení a zajišĢovat jejich pĜesnou dokumentaci, provádČt verifikaci namČĜených hodnot, podílet se na identifikaci þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, odhalovat pĜíþiny nedostatkĤ v poskytované péþi, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumĤ do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru, pĜipravovat data ke statistickému vyhodnocení, pĜipravovat standardy specializovaných postupĤ v rozsahu své zpĤsobilosti, dohlížet na dodržování hygienických standardĤ v embryologické laboratoĜi a organizovat þinnost k jejich udržení, organizovat chod kryobanky reprodukþních bunČk, organizovat plynulé zásobování embryologické laboratoĜe materiálem. Bez odborného dohledu klinického embryologa na základČ indikace lékaĜe: zpracovávat ejakulát pro oplození intrauterinní inseminací, provádČt laboratorní vyšetĜení ejakulátu, pĜipravovat ejakulát pro mikrobiologické, genetické, event. další vyšetĜení.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

345

Pod odborným dohledem klinického embryologa se specializovanou zpĤsobilostí v oboru a na základČ indikace lékaĜe: zpracovávat ejakulát pro oplození in vitro, kryokonzervovat spermie, kryokonzervovat testikulární tkáĖ, sestavovat na základČ laboratorního vyšetĜení ejakulátu spermiogram.




zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí praktickou þást specializaþního vzdČlávání. x Školitelem mĤže být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. x Lektorem pro teoretickou výuku se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. x Lektorem pro teoretickou výuku mĤže být: - zdravotnický pracovník se specializovanou zpĤsobilostí v oboru specializace a je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“, - zdravotnický pracovník, který je držitelem „OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“, - lékaĜ s atestací v pĜíslušném oboru, - další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). x Pedagogické schopnosti. x Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.


x Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna

s PC a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu.

346

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x Modely a simulátory potĜebné výuce praktických dovedností – modely


nebo ve smluvním zaĜízení). x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají





ČÁSTKA 2

G

347

VĚSTNÍK MZ ČR


Typ

ZM

P

OM 1

P

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ




Andrologie

1 týden T – 40 hodin 3,5 týdne Pr – 140 hodin

20 (á 4 kredity/den) 17,5 (á 1 kredit/den) 20 (á 4 kredity/den) 17,5 (á 1 kredit/den)

OM 2

P

Kryokonzervace

1 týden T – 40 hodin 3,5 týdne Pr – 140 hodin

OM 3

P


1 týden Pr – 40 hodin


P


120 hodin Pr


T – teorie 120 hodin Pr – praxe 400 hodin Pr – AZ 40 hodin

Celkem 560 hodin

155 kreditĤ

VysvČtlivky: P – povinné, T – teorie, Pr – praxe, P – AZ – praxe na akreditovaném pracovišt

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura ýSN EN ISO 15189:2007 Zdravotnické laboratoĜe – Zvláštní požadavky na kvalitu a zpĤsobilost. Praha: ýeský normalizaþní institut, 2007. 55 s. BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc. 2.pĜeprac.vyd. Praha : Grada, 2004. 76 s. ISBN 80-247-0680-6. MACH, J. Zdravotnictví a právo: komentované pĜedpisy. 2.rozšíĜ.vyd. Praha : LexisNexis, 2005. 455 s. ISBN 80-86199-93-2. MATÝŠKOVÁ, M.; ZAVěELOVÁ, J.; MATÝŠEK, S. Systém managementu jakosti: využití v laboratoĜi. 1.vyd. Brno : IDV PZ, 2002. 87 s. ISBN 80-7013-367-8. MELICHERýÍKOVÁ, V. Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. 1.vyd. Praha : Grada, 1998. 102 s. ISBN:80-7169-442-8. PRUDIL, L. Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4.dopl. vyd. Brno : NCO NZO, 2006. 77 s. ISBN 80-7013-433-X. TICHÁýEK, B. Základy epidemiologie. 1. vyd. Praha : Galén, 1997. 240 s. ISBN 80-85824-53-1. VURM, V. Vybrané kapitoly z veĜejného a sociálního zdravotnictví. 1.vyd. Praha : Triton, 2007, 125 s. ISBN 978-80-7254-997-9.

348

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

ZLÁMAL, J.; BELLOVÁ, J. Ekonomika zdravotnictví. 1.vyd. Brno : NCO NZO, 2005. 206 s. ISBN 80-7013-429-1. Zákon þ. 258/2000 Sb.ze dne 14.7.2000 o ochranČ veĜejného zdraví. Sb.Z. ýR, 2000, þ. 74, s. 36223662. ISSN 1211-1244. Zákon þ.239/2000 Sb.ze dne 28.6.2000 o integrovaném záchranném systému. Sb.Z. ýR, 2000, þ. 73, s.3461-3474. ISSN 1211-1244. Zákon þ.296/2008 Sb. ze dne 16. þervence 2008 o zajištČní jakosti a bezpeþnosti lidských tkání a bunČk urþených k použití u þlovČka a o zmČnČ souvisejících zákonĤ (zákon o lidských tkáních a buĖkách). Sb.Z. ýR, 2008, þ.97, s. 4441- 4459. ISSN 1211-1244.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

349

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru FIXNÍ A SNÍMATELNÉ NÁHRADY 1 2 3

4 5

6 7 8

350 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 2 350 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 2 351 Uþební plán ........................................................................................................................ 3 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 3 351 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu ..................... 5 353 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 5 353 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1.................................................... 5 353 3.3 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinnČ volitelné ............................................ 7 355 3.3.1 Uþební osnova odborného modulu OM 2a .................................................. 7 355 357 3.3.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2b.................................................. 9 3.3.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3..................................................358 10 3.4 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ..................................358 10 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání.....................359 11 Profil absolventa ..............................................................................................................360 12 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ...............................................................................................................360 12 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................360 12 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................361 13 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................362 14 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................362 14

350

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Fixní a snímatelné náhrady je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Zubní technik pro fixní a snímatelné náhrady osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené platnou legislativou.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Fixní a snímatelné náhrady je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání zubního technika (vþetnČ získání odborné zpĤsobilosti bakaláĜským studiem) dle zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Fixní a snímatelné náhrady je:

zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky,

G

ČÁSTKA 2

351

VĚSTNÍK MZ ČR


3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výrobcích v rámci celé odborné praxe. Poþet výrobkĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné, seznam výkonĤ je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1


Základní modul ZM

Organizace a Ĝízení zubní laboratoĜe

Typ modulu

Povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl

Vybavit úþastníka znalostmi potĜebnými k organizaþnímu a metodickému vedení zubní laboratoĜe. Téma

Rozpis uþiva


Andragogika, didaktika a edukace

Úvod do problematiky. Metodika osvojování vČdomostí a dovedností, didaktické principy výuky, efektivní dosahování cílĤ výuky v praktickém vyuþování, význam celoživotního vzdČlávání, motivace a zásady vzdČlávání dospČlých, výukové metody v andragogice.

5

Ekonomika zubních laboratoĜí

Manažerské a ekonomické rozhodování v konkurenþním prostĜedí, vedení daĖové evidence pro potĜeby kalkulací, cenové kalkulace a ceník, optimalizace daní, systémy odmČĖování zamČstnancĤ, poĜizování, odpisy a inventarizace majetku.

8

Psychologie

Pravidla pro vyjednávání, interpersonální vztahy v léþebném týmu a na pracovišti, zásady efektivní komunikace, Ĝešení konfliktních situací, zvládání nároþných pracovních situací, zvládání stresu, prevence syndromu vyhoĜení.

4

Základy výzkumu

Charakteristika vČdeckého výzkumu, volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat, kvalitativní a kvantitativní výzkum, význam výzkumu a aplikace poznatkĤ do praxe v zubním lékaĜství.

3

352

VĚSTNÍK MZ ČR

G


Základní zákonné a provádČcí pĜedpisy ve zdravotnictví. Práva a povinnosti zdravotnických pracovníkĤ. Povinná mlþenlivost. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví. Fyzická a právnická osoba. Zákoník práce.

4

Epidemiologie, mikrobiologie

Mikrobiologie, vztah mezi ústní mikroflorou a tvorbou zubního kazu. Epidemiologie – vznik infekþního onemocnČní obecnČ, pĤvodci nejþastČjších infekþních nákaz na stomatologických pracovištích, režimová opatĜení zabraĖující vzniku a šíĜení infekþních nákaz, provozní Ĝády, metody dezinfekce otiskĤ, ploch, rukou, ošetĜování nástrojĤ, sterilizace, imunizace, platná legislativa.

2

Management

Plánování cílĤ, podstata a smysl plánování, efektivní organizování a organizaþní kultura, personální a kontrolní þinnosti, zpĤsoby vedení pracovních týmĤ.

3

Zdravotnické prostĜedky

Autorizace, certifikace, požadavky na zdravotnické prostĜedky, vedení dokumentace, standardy pracovních postupĤ.

2

Hygiena pracovního prostĜedí

Rizikové fyzikální, chemické a biologické faktory pracovního prostĜedí a pracovních podmínek, primární prevence, ochrana zdraví pĜi práci a ochranné pomĤcky.

2

První pomoc

Vybrané kapitoly z první kardiopulmonální resuscitace.

4

Krizový management

Úvod do problematiky krizového Ĝízení ve zdravotnictví, legislativa a plán krizové pĜipravenosti zdravotnického zaĜízení, evakuace, ochrana obyvatelstva.

2

Ukonþení modulu


1


Absolvent/ka: x vede zubní laboratoĜ z hlediska kvality zhotovování zubních náhrad, x Ĝídí zubní laboratoĜ po stránce ekonomické, x zná ekonomické ukazatele pro tvorbu kalkulací, x uplatĖuje základní principy managementu zubní laboratoĜe, x zná platnou legislativu a právní souvislosti týkající se výkonu povolání, x dbá na bezpeþné pracovní prostĜedí, ergonomii a ekologii, x dodržuje epidemiologické zásady, x komunikuje správnČ v léþebném týmu, x používá základy didaktiky v praxi a pĜi výuce studentĤ, x poskytuje první pomoc pĜi náhlém postižení zdraví, x dodržuje požadavky na zdravotnické prostĜedky,

pomoci,

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

353

VĚSTNÍK MZ ČR

x zná úkoly krizového managementu a zdravotnického zaĜízení

za mimoĜádných událostí, x chápe význam výzkumu, x orientuje se v metodice výzkumu a principech výzkumné práce. ZpĤsob ukonþení modulu 3.1.1

x Diagnostické metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci

na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).



organizovat, metodicky Ĝídit a poskytovat zdravotní péþi zamČĜenou na zhotovování a opravování zubních náhrad a dalších stomatologických výrobkĤ, hodnotit kvalitu zhotovovaných výrobkĤ, dbát na dodržování správných technologických postupĤ a návodĤ pĜedepsaných výrobcem pĜi zpracování stomatologických materiálĤ, podílet se ve spolupráci se specializovanými zubními lékaĜi na výzkumu, zejména v oblasti nových materiálĤ a pĜístrojĤ, identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, provádČt výzkum zamČĜený na odhalení pĜíþin nedostatkĤ pĜi poskytování zdravotní péþe v oblasti své zpĤsobilosti, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumĤ do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru, zavádČt nové metody do rutinního provozu.

3.2


Cíl: PĜipravit zubního technika pro požadované þinnosti konkrétního oboru specializace. 3.2.1



Zubní lékaĜství a zubní protetika

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Téma

Rozpis uþiva


Anatomie

Anatomické útvary orofaciální soustavy, fyziologie žvýkání, þelistní kloub.

2

Vybrané kapitoly z chirurgie

Chirurgické zákroky pĜed protetickým ošetĜením, druhy a význam rentgenových snímkĤ.

2

354

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Ordinaþní fáze pĜed plánovanou rehabilitací, funkce chrupu protetickou náhradou z hlediska prevence, profylaxe pĜímého a nepĜímého ohrožení zdraví, typy defektĤ chrupu a jejich souþasné možnosti Ĝešení, aspekty ošetĜení chrupu s rĤzným biologickým faktorem, zpĤsoby pĜenosu žvýkacího tlaku, rozdČlení náhrad, jejich funkce, preparace zubĤ a gingivální uzávČr fixních náhrad, správné postupy pĜi otiskování situací v ústech, registrace vztahu þelistí pomocí obliþejového oblouku.

8

PĜesné metody zhotovení modelĤ, správné zhotovení koĜenových nástaveb, zhotovování meziþlenĤ, pilíĜových konstrukcí, spojĤ, prevence parodontopatií, modelace pilíĜových korunek a meziþlenĤ z hlediska hygienických zásad, zhotovení kotevních korunek, konusových korunek, teleskopických korunek, zásady modelace kotevních korunek a mĤstkĤ pĜed ošetĜením þásteþnou snímatelnou náhradou.

8

Gnatologie a gnatologické pojmy.

2

Význam artikulátorĤ, pĜenos hodnot pomocí þelistního oblouku v laboratoĜi, paralelometr, artikulace a artikulaþní teorie, anomální postavení jednotlivých zubĤ, skupin zubĤ a þelistí a jejich Ĝešení fixními a snímatelnými náhradami.

4

Osseointegrace, osseoindukce, osseokondukce, analýza a plán ošetĜení s ohledem na protetické ošetĜení, chirurgická fáze ošetĜení, zkrácení léþebného protokolu, kazuistiky v jednotlivých indikacích.

4

Základní rozdČlení protetických materiálĤ, pomocné protetické materiály, otiskovací hmoty, modelové materiály, modelovací materiály, formovací hmoty. Izolaþní prostĜedky, brusné a leštící prostĜedky, materiály nezaĜazené do skupin.

4

Hlavní protetické materiály, dentální kovy a kovové slitiny, dentální plastické hmoty, dentální keramické hmoty, materiály používané v ortodoncii, materiály používané v dentální implantologii.

4

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x zná pĜehled možností rekonstrukþních úkolĤ zubní protetiky, x používá materiály a aplikuje širší vČdomosti v souvislostech nutných pro zhotovování zubních náhrad podle nejnovČjších poznatkĤ vČdy a výzkumu ovČĜených v praxi,


Implantologie

Protetická technologie

ČÁSTKA 2

G

355

VĚSTNÍK MZ ČR

x zná možnosti zpracování materiálĤ a technologické postupy pro

vytvoĜení funkþní náhrady chrupu, která respektuje vysoce estetické hledisko a pacientovi zaruþuje zpracování potravy a zachování fonace, x umí použít další teoretické vČdomostmi tak, aby po absolvování modulĤ porozumČl problematice fixních a snímatelných náhrad v souvislostech, které jsou nutné pro zhotovování speciálních náhrad kotvených rĤznými druhy zásuvných spojĤ nebo na implantátech, x používá správné postupy pĜi zhotovování zubních náhrad. Seznam výrobkĤ

Poþet

Pracovní modely (Pin Systém, Model Systém 2000, repoziþní destiþka, Master Pin Systém apod.)

10

Inlay koĜenová nepĜímá

4

Korunka plášĢová celokovová

2

Korunka plášĢová fazetovaná kompozitním plastem

3

Korunka plášĢová fazetovaná plastem Superpont C+B

3

Korunka fasetovaná – metalokeramika

2

Fixní mĤstek ve frontálním úseku

1

Fixní mĤstek v laterálním úseku

1

ýásteþná snímatelná náhrada s jednoduchými retenþními prvky

1

ýásteþná snímatelná náhrada s litými prvky

1

Skeletová náhrada

1

Celkové snímatelné náhrady pro obČ þelisti

2

Celková snímatelná náhrada pro jednu þelist

2

Opravy snímatelných náhrad

4


3.3


zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).

Uþební osnovy odborných modulĤ – povinnČ volitelné

3.3.1



Fixní protetika

Typ modulu

povinnČ volitelný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Téma Fixní protetika

Rozpis uþiva Druhy keramických systémĤ.


356

VĚSTNÍK MZ ČR

G

Možnosti bezkovové keramiky, její vlastnosti a zpracování u jednotlivých druhĤ.

4

Náhrady z dentálních keramik.

4

Náhrady z dentálních na implantáty.

keramik

kotvené

4

Vhodné slitiny pro napalování keramiky.

1

SpeciálnČ frézované CAD/CAM.

8

náhrady

systémy

ČÁSTKA 2

Plánování protetických náhrad kotvených rĤznými druhy zásuvných spojĤ vzhledem k defektu chrupu a individuální situaci v ústech pacienta.

8

Vhodné druhy slitin kovĤ pro konstrukce.

1

Intrakoronální zásuvné spoje, extrakoronální zásuvné spoje, zásuvné spoje kotvené do koĜene. Jezdce a tĜmeny, doplĖková zásuvná zaĜízení.

4

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x zná zásady modelace kovové konstrukce pĜi jejich zpracování a estetické možnosti pĜi individuálním zpracování fixní náhrady z keramických hmot, x vytváĜí správnČ interdentální spoje, x modeluje pĜesnČ v cervikální oblasti, x používá správné zásady pro pĜipojení licí soustavy a zatmelování, x odlévá, opískuje a správnČ opracuje kovové konstrukce, x upraví povrchy jednotlivých druhĤ slitin kovĤ pĜed nanesením opakeru, x vrství správnČ keramické hmoty, x používá efekty pro probarvení keramické hmoty, x zná pracovní postupy pĜi zhotovování jednotlivých druhĤ náhrad z keramických hmot, x dodržuje pĜesnČ pracovní postup, aby kombinovaná náhrada byla zhotovena v požadované kvalitČ, x zná úskalí jednotlivých fází, x dbá na pĜesné zpracování používaných materiálĤ, x zhotovuje práci v artikulaþním pĜístroji, x používá paralelometr k umístČní patrice a pro frézování ve vosku a v kovu, x dbá na estetické, funkþní, fonaþní a hygienické zásady zhotovované náhrady.

Seznam výrobkĤ

Poþet

Fixní náhrada z kovokeramiky s více než 4 þleny ZpĤsob ukonþení modulu

3


ČÁSTKA 2

G

357

VĚSTNÍK MZ ČR

na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.) + zhotovená náhrada na praxi (AP I. a AP II.). 3.3.2



Snímatelná protetika

Typ modulu

povinnČ volitelný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Téma

Snímatelná protetika

Rozpis uþiva


Zásady stavČní umČlých zubĤ a jejich pravidla, celková stavba chrupu, charakteristika frontálního a laterálního úseku chrupu.

4

Morfologické znaky zubĤ a celkové uspoĜádání obloukĤ, jejich funkþní význam, zásady sestavení umČlého chrupuu celkových snímatelných náhrad ve volné artikulaci.

4

Anatomické útvary protézního lože horní a dolní celkové náhrady, jejich význam pro retenci a stabilitu náhrady, tvarování zevních ploch a okrajĤ bazální desky náhrady, estetické požadavky pro stavČní jednotlivých frontálních zubĤ.

4

Zásady stavČní umČlých zubĤ pĜi anomálních meziþelistních vztazích, hybridní náhrady – indikace, výhody, ordinaþní a laboratorní fáze pĜi jejich zhotovení.

4

Význam ošetĜení imediátní a poloimediátní celkovoua þásteþnou snímatelnou náhradou.

2

Zásady plánování náhrad.

4

þásteþných

snímatelných

Konstrukþní prvky þásteþných snímatelných náhrad – druhy, funkce, konstrukþní a modelaþní zásady, indikace, zásuvné spoje, základní konstrukþní þásti, princip jejich funkce ve snímatelné náhradČ, opČrné tĜmeny.

8

Paralelometr, laboratorní postupy pĜi zhotovování náhrad s jednolitou kovovou konstrukcí.

4

ZpĤsoby podkládání snímatelných náhrad.

2

Snímatelné dlahy, pooperaþní dlahy, epitézy, obturátory.

2

358

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Ukonþení modulu



Absolvent/ka: x používá teoretické vČdomosti pĜi zhotovení snímatelné náhrady pro všechny defekty chrupu, vþetnČ indikací na implantáty, x zhotovuje snímatelnou þást kombinované náhrady kotvenou zásuvnými spoji, x zhotovuje správnČ celkové a þásteþné snímatelné náhrady s dĤrazem na postavení umČlého chrupu podle biostatických pravidel, x zhotovuje hybridní náhrady.

Seznam výrobkĤ

2

Poþet

Celková snímatelná náhrada indikovaná pĜi anomálii (protruze, hluboký skus, zkĜížený skus v distálním úseku)

3


na zvolené téma, test, ústní zkouška, simulace výkonĤ na modelu, apod.) + zhotovená náhrada na praxi (AP III.).


3.3.3




Odborná praxe


Poþet kreditĤ

30

Seznam výrobkĤ

Poþet

AP I. Fixní náhrada z kovokeramiky

2

AP II. Kombinovaná náhrada kotvená zásuvným spojem

1

AP III. Hybridní náhrada

1

celková náhrada v horní a dolní þelisti v artikulaþním pĜístroji – zkouška ve vosku

1

Zhotovené náhrady budou prezentovány a slovnČ obhájeny pĜed komisí praktické þásti atestaþní zkoušky.

3.4



zhotovovat dČlené modely v požadované kvalitČ, modelovat pĜesnČ a správnČ kovové konstrukce, používat správné zásady pro pĜipojení licí soustavy a zatmelování, odlévat, opískovat a správnČ opracovat kovové konstrukce, vrstvit keramické hmoty, používat efekty pro probarvení keramické hmoty, dodržovat pĜesnČ pracovní postup, aby zubní náhrada byla zhotovena v požadované kvalitČ,

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

359

dbát na pĜesné zpracování používaných materiálĤ, zhotovovat práci v artikulaþním pĜístroji, používat paralelometr, navrhovat konstrukþní prvky podle protetických zásad, dodržovat pravidla pro výbČr a stavČní umČlých zubĤ, zpracovávat rĤzné druhy plastĤ pro báze snímatelných náhrad, zhotovovat immediátní náhrady, zhotovovat hybridní náhrady, zhotovovat fixní a snímatelné þásti kombinované náhrady kotvené zásuvným spojem, zhotovovat skelety, zhotovovat celkové snímatelné náhrady a snímatelné náhrady kotvené litými sponami, používat alternativní Ĝešení u pacientĤ s nČkterými onemocnČními vyluþujícími standardní Ĝešení a u anomálií, provádČt specializované postupy pĜi zhotovování a opravování zubních náhrad a dalších stomatologických výrobkĤ, využívat technologií Ĝízených poþítaþem, eliminovat chyby pĜi zhotovování zubních náhrad, opravovat zubní náhrady.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán výrobkĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy zhotovovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Školitel pro praktickou þást hodnotí zvládnutí výkonĤ stanovených vzdČlávacím programem. Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje zhotovené výrobky. a)


b)

školitel pravidelnČ a prĤbČžnČ provČĜuje teoretické znalosti a praktické dovednosti úþastníka specializaþního vzdČlávání. Do studijního prĤkazu zapisuje ukonþení každého modulu a získaný poþet kreditĤ. PĜedpoklad pro vykonání atestaþní zkoušky: absolvování teoretické a praktické výuky; vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a splnČní výrobkĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem,

360

VĚSTNÍK MZ ČR

c)

G

ČÁSTKA 2

získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Fixní a snímatelné náhrady bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializované a vysoce specializované postupy pĜi laboratorním zhotovování zubních náhrad. Je oprávnČn na základČ vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnosti, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu. 5.1


Zubní technik se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Fixní a snímatelné náhrady je pĜipraven/a:

odbornČ vést pracovníky v zubní laboratoĜi v oblasti specializace, organizovat, koordinovat a metodicky Ĝídit zhotovování zubních náhrad, zhotovovat a opravovat zubní náhrady vþetnČ náhrad zhotovovaných pomocí poþítaþových technologií, používat k tomu urþené pĜístroje, dodržovat pĜesné zpracování všech používaných materiálĤ, komunikovat s lékaĜem pĜi složitých pracovních fázích z dĤvodu eliminace chyb, hodnotit kvalitu zhotovených náhrad, zpracovat standardy pracovních postupĤ, identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v pracovním postupu, podílet se ve spolupráci s lékaĜi na výzkumu, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumu i v rámci celého oboru, školit a pĜedávat zkušenosti z vlastní praxe, podílet se a odbornČ vést teoretickou i praktickou výuku specializaþního vzdČlávání v oboru fixní a snímatelné náhrady.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ.

ČÁSTKA 2

G

6.1

VĚSTNÍK MZ ČR

361


x


x x x

x x

zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání*. Školitelem mĤže být pouze zubní technik, který má nejménČ 10 let výkonu povolání od dosažení odborné zpĤsobilosti a 5 let specializovanou zpĤsobilost v oboru specializace a je držitelem OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Lektorem se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem mĤže být i jiný zdravotnický pracovník - zubní lékaĜ. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. atd.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management, organizace a Ĝízení, atd.). Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.



x x x x

a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. Modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR vþetnČ grafického záznamu. Zubní laboratoĜ musí být vybavena 5 samostatnými pracovními místy. Modely musí být zhotovené podle otiskĤ situací v ústech pacientĤ. PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení).



pĜíslušného oboru. x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají

smluvní vztah s poskytovatelem zdravotní péþe dle pĜíslušného oboru specializace. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany


*



362

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2


Typ

Název

Rozsah

Poþet kreditĤ



ZM

P


OM 1

P



OM 2a

PV

Fixní protetika (þást a)



OM 2b

PV

Snímatelná protetika (þást b)



OM 3

P


2 týdny Pr AZ – 80 hodin




150 kreditĤ

VysvČtlivky: P – povinné, T - teorie, Pr – praxe, P – AZ – praxe na akreditovaném pracovišti. Pro celý vzdČlávací program je nutné absolvovat všechny povinné a povinnČ volitelné moduly.

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura ANTUŠÁK, E., KOPECKÝ, Z. Úvod do teorie krizového managementu. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Economica, 2003. 98 s. ISBN 80-245-0548-7. BÁRTLOVÁ, S. a kol. Výzkum a ošetĜovatelství. 2. pĜeprac. a dopl.. Brno: NCO NZO, 2008. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. BASTL, P. a kol. Zdravotník lektorem. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 1997. 122 s. ISBN 80-7013-251-5. BċLOHLÁVEK, F., KOŠTAN, P., ŠULEě, O. Management. Olomouc: Rubico, 2001. 619 s. ISBN 80-85839-45-8. BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc. 2. pĜepracované vyd. Praha: Grada, 2006. 76 s. ISBN 80-247-06806. ýÁP, J. Psychologie výchovy a vyuþování. Praha: Karolinum, 1993. 415 s. GÖPFERTOVÁ, J., PAZDIORA, P., DÁĕOVÁ, J. Epidemiologie infekþních onemocnČní. Praha: UK, 2002. ISBN 80-246-0452-3. GREGOR, O. Žít se stresem to je kumšt. Jinoþany: H & H, 1993. ISBN 80-85467-51-8. HERBS, D. První pomoc - struþný prĤvodce pro každého. 1. vyd. Brno: CERM, 2000. 38 s. ISBN 80-7204-154-1.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

363

HLAVÁýKOVÁ, D., ŠTOREK, J., FIŠER, V., NEKLAPILOVÁ, V., VRASPÍROVÁ, H. Krizová pĜipravenost zdravotnictví. 1.vyd. Brno: NCO NZO, 2007. 198 s. ISBN 978-80-7013-452-8. HOLýÍK, J. a kol. Systém péþe ve zdravotnictví. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. ISBN 80-7013417-8. IVANOVÁ, K. Základ etiky a organizaþní kultury v managementu zdravotnictví. 1.vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 240 s. ISBN 80-7013-442-9. MELICHERýÍKOVÁ, V. Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada publishing, 1998. 112 s. ISBN 80-7169-442-8. MELICHERýÍKOVÁ, V. PRAUS, M. Dezinfekce, hygienická a pracovnČ bezpeþnostní opatĜení v zubních laboratoĜích. Quintessenz Zubní laboratoĜ, 5. roþník, Ĝíjen 2001. MINIBERGEROVÁ, L. a kol. Vybrané kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2010. 78 s. ISBN 978-80-7013—513-6. PODSTATOVÁ, H., PODSTATA, J. Hygiena ve stomatologické praxi. Praha: Avicenum. 1987. PRģCHA, J. VzdČlávání a školství ve svČtČ. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-290-4. SVOBODNÍK, P. Management pro zdravotníky v kostce. Brno: NCO NZO, 2009. ISBN 978-807013-498-6. SCHEINAROVÁ, A. První pomoc. 2. pĜep. dopl. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 81 s. ISBN 80-244-0467-2. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2005. 320s. ISBN 80-7178- 998-4. ZLÁMAL, J., BELLOVÁ, I. Ekonomika zdravotnictví. 1.vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 206 s. ISBN 80-7013-429-1. ZLÁMAL, J. Marketing zdravotnictví. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 150 s. ISBN 80-7013-441-0. Platná legislativa vztahující se k jednotlivým tématĤm. ANDRIK, P. Stomatoprotetická terapeutická riešenia. Martin: Osveta, 1986. BÍLKOVÁ, A., ŠEBESTOVÁ, V. I. Malý anglický výkladový slovník odborných termínĤ pro potĜeby oboru zubní technik. II. Stomatologický slovník þesko-anglický a anglicko-þeský. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 2000. 129 s. ISBN 80-7013-318-x. BITTNER, J. Protetická technologie. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 1989. 148 s. ISBN80-7013-013x. BITTNER, J., SEDLÁýEK, J. Technologie pro zubní laboranty. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1979. 274 s. BITTNER, J., VACEK, M., NOVÁK, J. Stomatologické protézy I., II. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1982. 211 s. BITTNER, J., VACEK. M. Gnatologie. Praha: Avicenum, 1986. CAESAR, H. H. Stomatologická protetika pre zubných technikov. I. diel. Martin: Osveta, 1997. 636 s. ISBN 80-217-0481-0. CAESAR, H. H. Stomatologická protetika pre zubných technikov. II. diel. Martin: Osveta, 2004. 600 s. ISBN 80-8063-168-9. DAPECI, A. Fixní zubní náhrady v prevenci parodontopatií. Brno: LF Masarykovy univerzity, 1990. 98 s. ISBN 80-210-0456-8. DOSTÁLOVÁ, T. Fixní a snímatelné protetika. 1. vyd. Praha: Grada 2004. 220 s. ISBN 80-2470655-5.

364

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

DOSTÁLOVÁ, T. Snímací protetika-moderní klinické postupy. Praha: Quintessenz, 1999. 250 s. ISBN 80-902118-4-4. HOHMANN, A. Konstrukce þásteþných snímatelných náhrad. 1. vyd. Praha: Grada, 1994. 188 s. ISBN 80-7169-217-4. HUBÁLKOVÁ, H., KRĕOULOVÁ J. Materiály a technologie lékaĜství. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 301 s. ISBN 978-80-7262-581-9.

v protetickém

zubním

KLEPÁýEK, I., MAZÁNEK, J. Stomatologická anatomie. Praha: Grada. 1999. KOMRSKA, J. Materiály pro protetickou technologii. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 1991. 121 s. ISBN 807013-100-4. KRĕOULOVÁ, J., HUBÁLKOVÁ, H. Fixní zubní náhrady. Praha: Quintessenz , 2002.176 s. ISBN 80-902118-9-5. KUFNER, J., URBAN, F. Chirurgie þelistních a obliþejových anomálií. Praha: Avicenum, 1981. MAZÁNEK, J., URBAN, F. Stomatologické repetitorium. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 807169-824-5. LAMB, D. J. Celková náhrada moderní postupy pĜi ošetĜení pacienta. Praha: Quintessenz, 1995. 160 s. ISBN 80-901024-7-6. MacENTEE, I. M. Celková náhrada. 1. vyd. Praha: Quintessenz, 2001. 143 s. ISBN 978-80902118-6-5. POKORNÝ, J. Základní problematika paralelometrĤ a jejich využití v protetické stomatologii. 3. uprav. vyd. Brno: IDV PZ, 1997. 173 s. ISBN 80-7013-249-3. POKORNÝ, J. Základy frézovací techniky. 1. vyd. Brno: IDV PZ, 1996. 63 s. ISBN 80-7013-229-9. PREISKEL, H. W. Zásuvné spoje v klinické praxi. Praha: Quintessenz, 1995. 168 s. ISBN 80901024-5-x. STRATTON, Rusel J. WIEBELT, Frank J. Atlas zhotovení þásteþných snímatelných náhrad. 1. þeské vyd. Praha: Quintessenz, 1994. 312 s. ISBN 80- 01024-4-1. TVRDOĕ, M. at all. Protetická stomatológia. Bratislava: Science, 2001. WEBER, T. Memorix zubního lékaĜství. PĜeklad 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 430 s. ISBN 802471017x. ZICHA, A. ýásteþné snímatelné náhrady. 1. vyd. Praha: UK, 1997. 53 s. ISBN 80-7184-638-4. ZICHA, A. Stomatologie. Vybrané kapitoly pro zubní techniky. 1. vyd. Praha: UK, 1998. Odborné þasopisy v zubním lékaĜství a pro zubní techniky.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

365

VzdČlávací program specializaþního vzdČlávání v oboru ORTODONCIE 1 2 3

4 5

6 7 8

366 Cíl specializaþního vzdČlávání .......................................................................................... 2 366 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání............................................... 2 366 Uþební plán ........................................................................................................................ 3 3.1 Uþební osnova základního modulu ............................................................................ 3 367 3.1.1 Schopnosti a dovednosti po absolvování základního modulu ..................... 5 369 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné ........................................................... 5 369 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM 1.................................................... 5 369 3.3 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinnČ volitelné ............................................ 7 371 3.3.1 Uþební osnova odborného modulu OM 2a .................................................. 7 371 3.3.2 Uþební osnova odborného modulu OM 2b.................................................. 8 372 3.3.3 Uþební osnova odborného modulu OM 3.................................................... 9 373 3.4 Schopnosti a dovednosti po absolvování odborných modulĤ..................................374 10 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání.....................374 10 Profil absolventa ..............................................................................................................374 10 5.1 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka specializaþního vzdČlávání získal/a zpĤsobilost ...............................................................................................................375 11 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ .................................................375 11 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ ..........................................................................375 11 Tabulka modulĤ ..............................................................................................................377 13 Seznam doporuþených zdrojĤ ........................................................................................377 13

366

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíl specializaþního vzdČlávání Cílem specializaþního vzdČlávání v oboru Ortodoncie je získání specializované zpĤsobilosti s oznaþením odbornosti Zubní technik pro ortodoncii osvojením si potĜebných teoretických znalostí, praktických dovedností, návykĤ týmové spolupráce i schopnosti samostatného rozhodování pro þinnosti stanovené platnou legislativou.

2 Vstupní podmínky a prĤbČh specializaþního vzdČlávání Podmínkou pro zaĜazení do specializaþního vzdČlávání v oboru Ortodoncie je získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání zubního technika dle zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.). Specializaþní vzdČlávání nemusí být uskuteþĖováno pĜi výkonu povolání, úþastník vzdČlávání však musí pĜed pĜihlášením se k atestaþní zkoušce splnit dobu výkonu povolání stanovenou § 56 odst. 6 zákona þ. 96/2004 Sb. ýást specializaþního vzdČlávání lze absolvovat distanþní formou studia, napĜ. metodou e-learningu. Optimální doba specializaþního vzdČlávání je 18 – 24 mČsícĤ, kterou lze prodloužit nebo zkrátit pĜi zachování poþtu hodin vzdČlávacího programu. V pĜípadČ, že celková délka specializaþního vzdČlávání se od celodenní prĤpravy liší, úroveĖ a kvalita nesmí být nižší než v pĜípadČ celodenní prĤpravy. VzdČlávací program obsahuje celkem 560 hodin teoretického vzdČlávání a praktické výuky. Praktická výuka tvoĜí alespoĖ 50 % celkového poþtu hodin, vþetnČ odborné praxe na pracovištích akreditovaného zdravotnického zaĜízení v rozsahu stanoveném tímto vzdČlávacím programem. Požadavky vzdČlávacího programu je možné splnit ve více akreditovaných zaĜízeních, pokud je nezajistí v celém rozsahu akreditované zaĜízení, kde úþastník vzdČlávání zahájil. Akreditovaná pracovištČ disponují náležitým personálním, materiálním a pĜístrojovým vybavením. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a moduly odborné se stanoveným poþtem kreditĤ, pĜiþemž ukonþení každého modulu je realizováno hodnocením úrovnČ dosažených výsledkĤ vzdČlávání. Podmínkou pro získání specializované zpĤsobilosti v oboru Ortodoncie je: zaĜazení do oboru specializaþního vzdČlávání, výkon povolání v pĜíslušném oboru specializaþního vzdČlávání minimálnČ 1 rok z období 6ti let v rozsahu minimálnČ ½ stanovené týdenní pracovní doby nebo minimálnČ 2 roky v rozsahu minimálnČ pČtiny stanovené týdenní pracovní doby do data pĜihlášení se k atestaþní zkoušce, absolvování teoretické výuky, absolvování povinné odborné praxe v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem, získání stanoveného poþtu kreditĤ urþených vzdČlávacím programem, úspČšné složení atestaþní zkoušky.

ČÁSTKA 2

G

367

VĚSTNÍK MZ ČR

3 Uþební plán Nedílnou souþástí vzdČlávacího programu je vedení studijního prĤkazu a záznamu o provedených výrobcích v rámci celé odborné praxe. Poþet výrobkĤ uvedených v kapitole 3.2 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinné, seznam výrobkĤ je stanoven jako minimální, aby úþastník specializaþního vzdČlávání zvládl danou problematiku nejen po teoretické, ale i po stránce praktické. 3.1


Základní modul ZM


Typ modulu

povinný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ

20

Cíl

Vybavit úþastníka znalostmi potĜebnými k organizaþnímu a metodickému vedení zubní laboratoĜe. Téma

Rozpis uþiva


Andragogika, didaktika a edukace

Úvod do problematiky. Metodika osvojování vČdomostí a dovedností, didaktické principy výuky, efektivní dosahování cílĤ výuky v praktickém vyuþování, význam celoživotního vzdČlávání, motivace a zásady vzdČlávání dospČlých, výukové metody v andragogice.

5

Ekonomika zubních laboratoĜí

Manažerské a ekonomické rozhodování v konkurenþním prostĜedí, vedení daĖové evidence pro potĜeby kalkulací, cenové kalkulace a ceník, optimalizace daní, systémy odmČĖování zamČstnancĤ, poĜizování, odpisy a inventarizace majetku.

8

Psychologie

Pravidla pro vyjednávání, interpersonální vztahy v léþebném týmu a na pracovišti, zásady efektivní komunikace, Ĝešení konfliktních situací, zvládání nároþných pracovních situací, zvládání stresu, prevence syndromu vyhoĜení.

4

Základy výzkumu

Charakteristika vČdeckého výzkumu, volba a zpĤsob vyhledávání vhodných témat, kvalitativní a kvantitativní výzkum, význam výzkumu a aplikace poznatkĤ do praxe v zubním lékaĜství.

3



4

Epidemiologie, mikrobiologie

Mikrobiologie, vztah mezi ústní mikroflorou a tvorbou zubního kazu. Epidemiologie – vznik

2

368

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

infekþního onemocnČní obecnČ, pĤvodci nejþastČjších infekþních nákaz na stomatologických pracovištích, režimová opatĜení zabraĖující vzniku a šíĜení infekþních nákaz, provozní Ĝády, metody dezinfekce otiskĤ, ploch, rukou, ošetĜování nástrojĤ, sterilizace, imunizace, platná legislativa. Zdravotnické prostĜedky

Autorizace, certifikace, požadavky na zdravotnické prostĜedky, vedení dokumentace, standardy pracovních postupĤ.

2

Management

Plánování cílĤ, podstata a smysl plánování, efektivní organizování a organizaþní kultura, personální a kontrolní þinnosti, zpĤsoby vedení pracovních týmĤ.

3

Hygiena pracovního prostĜedí

Rizikové fyzikální, chemické a biologické faktory pracovního prostĜedí a pracovních podmínek, primární prevence, ochrana zdraví pĜi práci a ochranné pomĤcky.

2

První pomoc

Vybrané kapitoly z první kardiopulmonální resuscitace.

4


Absolvent/ka: x vede zubní laboratoĜ z hlediska kvality zhotovování zubních náhrad a ortodontických pomĤcek, x Ĝídí zubní laboratoĜ po stránce ekonomické, x zná ekonomické ukazatele pro tvorbu kalkulací, x uplatĖuje základní principy managementu zubní laboratoĜe, x zná platnou legislativu a právní souvislosti týkající se výkonu povolání, x dbá na bezpeþné pracovní prostĜedí, ergonomii a ekologii, x dodržuje epidemiologické zásady, x komunikuje správnČ v léþebném týmu, x používá základy didaktiky v praxi a pĜi výuce studentĤ, x poskytuje první pomoc pĜi náhlém postižení zdraví, x dodržuje požadavky na zdravotnické prostĜedky, x zná úkoly krizového managementu a zdravotnického zaĜízení za mimoĜádných událostí, x chápe význam výzkumu, x orientuje se v metodice výzkumu a principech výzkumné práce.


x Diagnostické

pomoci,


k závČreþné

práci

G

ČÁSTKA 2

369

VĚSTNÍK MZ ČR

3.1.1



organizovat, metodicky Ĝídit a poskytovat zdravotní péþi zamČĜenou na zhotovování a opravování zubních náhrad, ortodontických pomĤcek a dalších stomatologických výrobkĤ, hodnotit kvalitu zhotovovaných výrobkĤ, dodržovat správné technologické postupy a návody pĜedepsaných výrobcem pĜi zpracování stomatologických materiálĤ, podílet se ve spolupráci se specializovanými zubními lékaĜi na výzkumu, zejména v oblasti nových typĤ ortodontických aparátĤ, materiálĤ a pĜístrojĤ, identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v postupu, provádČt výzkum zamČĜený na odhalení pĜíþin nedostatkĤ pĜi poskytování zdravotní péþe v oblasti své zpĤsobilosti, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumĤ do klinické praxe nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci oboru, zavádČt nové metody do rutinního provozu.




Ortodoncie a ortodontické pomĤcky

Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

5 dnĤ teorie, tj. 40 hodin 20 dnĤ odborné praxe, tj. 160 hodin

Poþet kreditĤ



Anatomie

Anatomické útvary orofaciální soustavy, fyziologie žvýkání, þelistní kloub, vztah mezi anatomickou stavbou a funkcí kostí, svalĤ a þelistního kloubu a ortodontickými anomáliemi.

3


PĜíþiny vzniku ortodontických anomálií, vyšetĜovací metody a diagnostické metody užívané v þelistní ortopedii a jejich význam pro stanovení diagnózy, vyšetĜení pacienta, anamnéza, modely chrupu, intraorální snímky chrupu, dálkové RTG snímky lebky, fotografie.

4

Morfologické a anatomické znaky jednotlivých zubĤ doþasného a stálého chrupu, požadavky kladené na dokumentaþní ortodontický model chrupu a jeho správné zhotovení.

2

Téma

370

Technologie

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Principy klasifikace ortodontických anomálií (Angleova klasifikace, skeletální klasifikace), základní ortodontické názvosloví, vývoj orofaciální soustavy a jeho poruchy, vývoj chrupu a jeho poruchy.

2

Charakteristické znaky základních typĤ anomálií, možnosti a význam úpravy ortodontických anomálií, estetické a funkþní hledisko, vliv vad na stav chrupu.

2

Základní principy prevence ortodontických anomálií, možnosti léþby anomálií u dČtí a mládeže, možnosti terapie dospČlých, ekonomická hlediska ortodontické terapie.

2

Základní principy ortodontické terapie, ortodontická síla, pĜestavba tkání, význam rĤstu pro vývoj vad a jejich terapii, svaly, recidiva, pĜehled terapeutických metod v ortodoncii.

4

PĜehled základních ortognátních chirurgických metod pro úpravu ortodontických anomálií, ortodontické extrakce.

2

Základní principy fixní ortodontické léþby a její indikace, základní souþásti fixních ortodontických aparátĤ, možnosti užití prefabrikátĤ nebo individuální zhotovení pĜídavných zaĜízení v laboratoĜi, základní typy obloukĤ, elastických tahĤ a pĜídavných zaĜízení.

4

Zásady ošetĜení doþasného, smíšeného a stálého chrupu u dČtí a jeho význam, zásady protetického ošetĜení dČtí a mladistvých.

2

Spolupráce ortodoncie s ostatními stomatologickými obory, dČtská stomatologie, parodontologie, protetika, chirurgie, spolupráce ortodoncie s nČkterými obory všeobecného lékaĜství.

1

Využití implantátĤ v ortodoncii, miniimplantáty, linguální technika a teorie laboratorního zhotovení nosiþĤ, možnosti fixní léþby.

2

Základní rozdČlení protetických materiálĤ, pomocné protetické materiály, otiskovací hmoty, modelové materiály, modelovací materiály, formovací hmoty, izolaþní prostĜedky, brusné a leštící prostĜedky, materiály nezaĜazené do skupin.

4

Hlavní protetické materiály, dentální kovy a kovové slitiny, dentální plastické hmoty, materiály používané v ortodontii, materiály používané v dentální implantologii,

4

ČÁSTKA 2

G

371

VĚSTNÍK MZ ČR

miniimplantáty a jejich využití v ortodoncii, pájení a bodování v ortodoncii. Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x získá teoretické znalosti a nové vČdomosti pro zhotovení snímatelných deskových pĜístrojĤ a pomĤcek, x získá teoretické vČdomosti z oboru ortodoncie, x má pĜehled o materiálech v zubní laboratoĜi.

Seznam výrobkĤ

Poþet výkonĤ

Zhotovení jednoduchého ortodontického aparátu

10

Retenþní deska

10

PĜestavba modelĤ diagnostická

3

Studijní a dokumentaþní modely (z toho 1x leštČné)

10

Palatinální tĜmen (z toho 1x pájený na kroužky)

5


x Diagnostické

metody (napĜ. kolokvium k závČreþné práci na zvolené téma, test, ústní zkouška, apod.).

3.3 Uþební osnovy odborných modulĤ – povinnČ volitelné 3.3.1



Snímatelné pĜístroje a pomĤcky

Typ modulu

PovinnČ volitelný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ



Jednotlivé konstrukþní prvky jednoduchých deskových snímatelných pĜístrojĤ.

4

Jednotlivé konstrukþní prvky složitých deskových snímatelných pĜístrojĤ, dvojdesky.

4

Užití speciálních šroubĤ (Hyrax, vČjíĜový Hyrax, Beutelspacher, Bertoniho šroub, SchanengĤv šroub s elastickým tahem, lingvální Hyrax).

4

Retence a retenþní desky.

4

PĜídavná zaĜízení k fixním aparátĤm.

2

Dlahy.

2

Téma Snímatelné pĜístroje a pomĤcky

Zásady zhotovení a mezerníkĤ. Preventivní aparáty.

dČtských

protézek

2 2

372

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Positioner.

1

Aparátky po rozštČpových vadách.

2

Sportovní chrániþe.

1

Speciální aparáty. FixnČ kotvené aparáty pĤsobící bez spolupráce pacienta. Aparát Twin Block, distalizátory, Jet systémy, Distal Jet, Spring Jet, Aparát Pendulum, TPO, HerbstĤv aparát.

10

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x zná funkci jednotlivých prvkĤ a þástí snímatelných deskových pĜístrojĤ a umístČní jednotlivých druhĤ šroubĤ, mechanismus jejich pĤsobení, smČr rozĜíznutí báze pĜístroje, x zná vhodné materiály a jejich vlastnosti používané nejen v ortodoncii, x zná schematické znázornČní jednotlivých prvkĤ na nákresu, x zhotoví rĤzné druhy snímatelných deskových pĜístrojĤ, x dbá na pĜesné zpracování používaných materiálĤ, x tvaruje konstrukþní prvky z drátu podle jejich funkce a umístČní, x dodržuje pracovní postup, aby snímatelný deskový pĜístroj byl zhotoven v požadované kvalitČ.

Seznam výrobkĤ

Poþet výrobkĤ

Retenþní deska s obloukem dle Van der Lindena

6

Složitý deskový aparát (více než 1 šroub, nákusy, pelota pro zkĜížený skus)

10


3.3.2





Funkþní pĜístroje

Typ modulu

PovinnČ volitelný

Rozsah modulu


Poþet kreditĤ


Téma Funkþní pĜístroje

Rozpis uþiva


Možnosti Ĝešení pro jednotlivé indikace.

10

Konstrukþní prvky, jejich tvarování, prĤbČh, umístČní a funkce jednotlivých prvkĤ.

8

Zhotovení skusové šablony pro konstrukþní skus, význam konstrukþních skusĤ. Zásady zhotovení funkčních přístrojů Zásady zhotovení funkþních pĜístrojĤ

1 8 8

ČÁSTKA 2

G

373

VĚSTNÍK MZ ČR

v konstrukþním skusu jednotlivých bází.

a

prĤbČh

a

tvar

Funkþní pĜístroje s prvky urþenými pro terapii urþité anomálie.

8

UmístČní kanyly v pĜístrojích pro extraorální tah.

1

Léþebné pomĤcky.

2

Ukonþení modulu


2


Absolvent/ka: x dbá na pĜesné zpracování používaných materiálĤ, x tvaruje a zhotovuje konstrukþní prvky dle indikace a pĜíslušné anomálie, aby byla zaruþena správná funkce pĜístroje, x dodržuje pracovní postup, aby funkþní pĜístroj byl zhotoven v požadované kvalitČ, x zhotovuje pĜístroje ve fixátoru nebo artikulátoru.

Seznam výrobkĤ

Poþet výrobkĤ

Bimaxilární aktivátor a jeho modifikace, retenþní typ

3

KlammtĤv elastický otevĜený aktivátor

2

BaltersĤv bionátor

2


3.3.3






Typ modulu

povinný

Rozsah modulu

10 dnĤ, tj. 80 hodin odborné praxe

Poþet kreditĤ

30

Cíl

Po získání teoretických znalostí pĜipravit zubního technika pro praktické zvládnutí zhotovování ortodontických pĜístrojĤ a pomĤcek v požadované kvalitČ. Téma

Rozpis uþiva Nákusná deska k fixním aparátĤm

Seznam výrobkĤ

Poþet 1

Nancyho deska

1

DČtská protézka na zkoušku ve vosku

1

LehmanĤv aktivátor

1

Maxilátor

1

FränkelĤv aparát

1

Ortodontické pĜístroje typu LehmanĤv aktivátor, Maxilátor a FränkelĤv aparát budou prezentovány a slovnČ obhájeny pĜed komisí u praktické þásti atestaþní zkoušky.

374

VĚSTNÍK MZ ČR

3.4

G

ČÁSTKA 2



zhotovit ortodontické pĜístroje, pomĤcky a foliové výrobky, tvarovat drátČné prvky v souladu s požadavky na jejich pĤsobení a prĤbČh, zhotovovat báze ortodontických pomĤcek s využitím barevných a dalších efektĤ, opravovat ortodontické pĜístroje, provádČt specializované postupy pĜi zhotovování ortodontických pomĤcek a dalších stomatologických výrobkĤ, dodržovat pracovní postup, aby ortodontické pĜístroje a pomĤcky byly zhotoveny v požadované kvalitČ.

4 Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání v prĤbČhu specializaþního vzdČlávání Akreditované zaĜízení pĜidČlí každému úþastníkovi specializaþního vzdČlávání školitele, který je zamČstnancem akreditovaného zaĜízení. Školitel pro teoretickou výuku vypracovává studijní plán a plán plnČní praktických výkonĤ, které má úþastník vzdČlávání v prĤbČhu pĜípravy absolvovat a prĤbČžnČ provČĜuje znalosti (vČdomosti a dovednosti). Odborná praxe na odborných pracovištích probíhá pod vedením pĜidČleného školitele, který je zamČstnancem daného pracovištČ, má specializovanou zpĤsobilost v oboru a osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Školitel odborné praxe potvrzuje zhotovené výrobky. a)


b)


c)

absolvování teoretické a praktické výuky; vþetnČ splnČní požadované odborné praxe v akreditovaném zaĜízení potvrzené ve studijním prĤkazu a výrobkĤ obsažených ve vzdČlávacím programu potvrzené pĜidČleným školitelem; získání pĜíslušného poþtu kreditĤ. Vlastní atestaþní zkouška probíhá dle vyhlášky þ. 189/2009 Sb., ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ.

5 Profil absolventa Absolvent specializaþního vzdČlávání v oboru Ortodoncie bude pĜipraven provádČt, zajišĢovat a koordinovat základní, specializované a vysoce specializované postupy pĜi laboratorním zhotovování ortodontických pĜístrojĤ a pomĤcek. Je oprávnČn na základČ

G

ČÁSTKA 2

VĚSTNÍK MZ ČR

375

vlastního posouzení a rozhodnutí, v souladu s platnou legislativou zabezpeþovat laboratorní zhotovování ortodontických pĜístrojĤ a pomĤcek v rozsahu své specializované zpĤsobilosti stanovené þinnostmi, ke kterým je pĜipraven na základČ tohoto vzdČlávacího programu a platné legislativy. 5.1


Zubní technik se specializovanou zpĤsobilostí v oboru Ortodoncie je pĜipraven/a:

organizovat, koordinovat a metodicky Ĝídit laboratorní zhotovování ortodontických pĜístrojĤ a pomĤcek, zhotovovat a opravovat všechny druhy ortodontických pĜístrojĤ a pomĤcek zhotovených v zubní laboratoĜi, používat k tomu urþené pĜístroje, dodržovat pĜesné zpracování všech používaných materiálĤ, komunikovat s lékaĜem pĜi složitých pracovních fázích z dĤvodu eliminace chyb, hodnotit kvalitu zhotovených ortodontických pomĤcek, zpracovat standardy pracovních postupĤ, identifikovat þinnosti vyžadující zmČnu v pracovním postupu, podílet se ve spolupráci s lékaĜi na výzkumu, vytváĜet podmínky pro aplikaci výsledkĤ výzkumu i v rámci celého oboru, školit a pĜedávat zkušenosti z vlastní praxe, podílet se a odbornČ vést teoretickou i praktickou výuku specializaþního vzdČlávání v oboru ortodoncie.

6 Charakteristika akreditovaných zaĜízení a pracovišĢ VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku úþastníkĤ specializaþního vzdČlávání musí být akreditovány dle ustanovení § 45 zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. Tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování specializaþního vzdČlávání dle pĜíslušného vzdČlávacího programu. Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. 6.1 Akreditovaná zaĜízení a pracovištČ x Školitelem pro praktickou výuku se rozumí zamČstnanec akreditovaného


*

zaĜízení ve smyslu zákona þ. 96/2004 Sb. ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ, který organizuje a Ĝídí teoretickou nebo praktickou þást specializaþního vzdČlávání*.


376

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x Školitelem mĤže být pouze zubní technik, který má nejménČ 10 let výkonu

x

x x

x

povolání od dosažení odborné zpĤsobilosti a 5 let specializovanou zpĤsobilost v oboru specializace a je držitelem OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Lektorem pro teoretickou výuku se rozumí zdravotnický nebo jiný odborný pracovník, který se podílí na výuce v teoretické þásti specializaþního vzdČlávání. Lektorem mĤže být i jiný zdravotnický pracovník - zubní lékaĜ. Lektorem mĤže být i další odborný pracovník s jinou kvalifikací (JUDr., Ing. apod.), která odpovídá zamČĜení vzdČlávacího programu (pĜedmČty jako je ekonomika a financování, právní problematika, krizový management organizace a Ĝízení, atd.) Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti, o délce odborné praxe.

x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu standardnČ vybavená uþebna s PC x x


x x x x

a dataprojektorem a s možností pĜístupu k internetu. Musí odpovídat standardĤm a platné legislativČ. PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení). Modely a simulátory k výuce KPR, které signalizují správnost postupu KPR vþetnČ grafického záznamu. Zubní laboratoĜ musí být vybavena 3 samostatnými pracovními místy. Modely musí být zhotovené podle otiskĤ situací v ústech pacientĤ. PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází (zajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení).

x Pro teoretickou þást vzdČlávacího programu – jiná zaĜízení, která mají





G

ČÁSTKA 2

377

VĚSTNÍK MZ ČR


Typ

Název

Rozsah


ZM

P



OM 1

P



OM 2a

PV

Snímatelné pĜístroje a pomĤcky



OM 2b

PV

Funkþní pĜístroje



OM 3

Pr


2 týdny Pr – 80 hodin AZ



T – teorie 160 Pr – praxe 320 P – AZ 80 hodin Celkem 560 hodin

150 kreditĤ

VysvČtlivky: P – povinné, PV – povinnČ volitelné, T - teorie, Pr – praxe, P – AZ – praxe na akreditovaném pracovišti

8 Seznam doporuþených zdrojĤ Doporuþená literatura ANDRIK, P. ýelustná ortopedia. Martin: Osveta, 1976. 344 s. ANDRIK, P., BACHRATÝ, A., DIBELKA, F., KAMÍNEK, M. ýelustná ortopedia. Martin: Osveta, 1981. 221 s. ANTUŠÁK, E., KOPECKÝ, Z. Úvod do teorie krizového managementu. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Economica, 2003. 98 s. ISBN 80-245-0548-7. BÁRTLOVÁ, S. a kol. Výzkum a ošetĜovatelství. 2. pĜeprac. a dopl. Brno: NCO NZO, 2008. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. BASTL, P. a kol. Zdravotník lektorem. 1. vyd. Brno: IDVPZ, 1997. 122 s. ISBN 80-7013-251-5. BċLOHLÁVEK, F., KOŠTAN, P., ŠULEě, O. Management. Olomouc: Rubico, 2001. 619 s. ISBN 80-85839-45-8. BITTNER, J. Protetická technologie. Brno: IDV SZP,uþební text, 1989. 148 s. BITTNER, J., SEDLÁýEK, J. Technologie pro zubní laboranty. Praha: Avicenum, 1979. 274 s. BYDŽOVSKÝ, J. První ISBN 80-247-0680-6.

pomoc.

2.

pĜepracované

vyd.

Praha:

Grada,

2006.

76

ýÁP, J. Psychologie výchovy a vyuþování. Praha: Karolinum, 1993. 415 s. ISBN 80-7066-534-3.

s.

378

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

GÖPFERTOVÁ, J., PAZDIORA, P., DÁĕOVÁ, J.Epidemiologie infekþních onemocnČní. Praha: UK, 2002. ISBN 80-246-0452-3. GREGOR, O. Žít se stresem to je kumšt. Jinoþany: H & H, 1993. ISBN 80-85467-51-8. HERBS, D. První pomoc - struþný prĤvodce pro každého. 1. vyd. Brno: CERM, 2000. 38 s. ISBN 80-7204-154-1. HLAVÁýKOVÁ, D., ŠTOREK, J., FIŠER, V., NEKLAPILOVÁ, V., VRASPÍROVÁ, H. Krizová pĜipravenost zdravotnictví. 1.vyd. Brno: NCO NZO, 2007. 198 s. ISBN 978-80-7013-452-8. HOLýÍK, J. a kol. systém péþe ve zdravotnictví. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. ISBN 80-7013417-8. HUBÁLKOVÁ, H., KRĕOULOVÁ J. Materiály a technologie lékaĜství. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 301 s. ISBN 978-80-7262-581-9.

v protetickém

zubním

IVANOVÁ, K. Základ etiky a organizaþní kultury v managementu zdravotnictví. 1.vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 240 s. ISBN 80-7013-442-9. JEDLIýKOVÁ, O. Snímací ortodontické pĜístroje – desky. Brno: IDV SZP, 1991, uþební text. 126 s. ISBN 80-7013-098-9. JEDLIýKOVÁ, O., RASZKA, M. Vybrané kapitoly z ortodoncie a dentoalveolární chirurgie. Brno: IDV SZP, 1990, uþební text. 115 s. ISBN 80-7013-041-5. KALUŽOVÁ, Š. Vestibulární clona a BaltersĤv bionátor, Quintessenz 11 roþ., 2002, s. 15-17. KAMÍNEK, M., ŠTEFKOVÁ, M. Ortodoncie I. Praha: SPN, 1988.76 s. KAMÍNEK, M., ŠTEFKOVÁ, M. Ortodoncie II. Olomouc: Scriptum 1991, Univerzita Palackého. 68 s. ISBN 80-7067-996-4. KOMRSKA, J. Materiály pro protetickou technologii. Brno: IDV PZ, 1991. 120 s. ISBN 80-7013100-4. KOġOVÁ, M. Snímací ortodontické pĜístroje. Praha: Grada Publishing, 1999. 68 s. ISBN 80-7169822-9. KOMÍNEK, J., TOMAN, J., ROZKOVCOVÁ, E. DČtská stomatologie. Praha: Avicenum, 1988. 326 s. MELICHERýÍKOVÁ, V. Sterilizace a dezinfekce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada publishing, 1998. 112 s. ISBN 80-7169-442-8. MELICHERýÍKOVÁ, V. PRAUS, M. Dezinfekce, hygienická a pracovnČ bezpeþnostní opatĜení v zubních laboratoĜích. Quintessenz Zubní laboratoĜ, 5. roþník, Ĝíjen 2001. MINIBERGEROVÁ, L. a kol. Vybrané kapitoly z psychologie pracovníky. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2010. 78 s. ISBN 978-80-7013—513-6.

pro

zdravotnické

PODSTATOVÁ, H., PODSTATA, J. Hygiena ve stomatologické praxi. Praha: Avicenum. 1987. PRģCHA, J. VzdČlávání a školství ve svČtČ. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-290-4. SVOBODNÍK, P. Management pro zdravotníky v kostce. Brno: NCO NZO, 2009. ISBN 978-807013-498-6. SCHEINAROVÁ, A. První pomoc. 2. pĜep. dopl. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 81 s. ISBN 80-244-0467-2. VALÁŠKOVÁ, E. Modelovací materiály. Zubní technik, 2000, þ. 1, s. 11-20. VELÍŠKOVÁ, E. Diagnostika ortodontických anomálií. Brno: uþební text IDV SZP, Brno 1985. 134 s.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

379

VELÍŠKOVÁ, E. Vybrané kapitoly z ortodoncie. Brno: uþební text IDV SZP, 1983.106 s. VELKOVÁ, A. Problematika dČtské stomatologie pro potĜeby SZP. Brno: uþební text SZP, 1982, 114 s. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2005. 320s. ISBN 80-7178-998-4. WEBEROVÁ, Z. RAMANATHAN, Ch. Uþebnice ortodoncie pro studenty zubního lékaĜství. Hradec Králové: Nukleus HK, 2008. 77s. ISBN 978-80-87009-49-9. ZLÁMAL, J., BELLOVÁ, I. Ekonomika zdravotnictví. 1.vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 206 s. ISBN 80-7013-429-1. ZLÁMAL, J. Marketing zdravotnictví. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 150 s. ISBN 80-7013-441-0. Platná legislativa vztahující se k jednotlivým tématĤm. Odborné þasopisy v zubní lékaĜstvím a pro zubní techniky.

380

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Kvalifikaþní kurz pro Ĝidiþe vozidla zdravotnické záchranné služby ěIDIý VOZIDLA ZDRAVOTNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY 1

2

3 4

382 Profil absolventa ....................................................................................................... 3 382 1.1 UplatnČní absolventa ..........................................................................................3 3823 1.2 Výsledky vzdČlávání........................................................................................... 382 1.2.1 Obecné vČdomosti, dovednosti a postoje ...................................................3 383 1.2.2 Odborné vČdomosti, dovednosti a postoje.................................................. 4 383 Charakteristika vzdČlávacího programu ............................................................... 4 2.1 Pojetí a cíle vzdČlávacího programu................................................................... 3834 3834 2.2 Charakteristika obsahových složek .................................................................... 384 2.2.1 Odborné vzdČlávání.................................................................................... 5 384 2.2.2 Klíþové kompetence ................................................................................... 5 2.3 Organizace vzdČlávání........................................................................................ 5 384 385 2.3.1 Standardní doba vzdČlávání........................................................................ 6 385 2.3.2 Formy vzdČlávání ....................................................................................... 6 385 2.3.3 Metody výuky............................................................................................. 6 385 2.4 Podmínky kvalifikaþního vzdČlávání ................................................................. 6 385 2.4.1 Vstupní podmínky ...................................................................................... 6 385 2.4.2 PrĤbČžné podmínky .................................................................................... 6 386 2.4.3 Výstupní podmínky, ukonþování kurzu ..................................................... 7 386 2.4.4 Hodnocení výsledkĤ výuky ........................................................................ 7 387 Uþební plán................................................................................................................ 8 387 Uþební osnovy ........................................................................................................... 8 4.1 Uþební osnova základního modulu ZM – Základy veĜejného zdravotnictví 387 se zamČĜením na neodkladnou péþi .................................................................... 8 3878 4.1.1 Anotace modulu.......................................................................................... 388 4.1.2 Cíl modulu ..................................................................................................9 4.2 Uþební osnova odborného modulu OM 1 – Somatologie ................................390 11 390 4.2.1 Anotace modulu........................................................................................11 390 4.2.2 Cíl modulu OM 1......................................................................................11 4.3 Uþební osnova odborného modulu OM 2 – Patologie .....................................393 14 4.3.1 Anotace modulu........................................................................................14 393 4.3.2 Cíl modulu ................................................................................................14 393 4.4 Uþební osnova odborného modulu OM 3 – Odborná latinská terminologie....15 394

ČÁSTKA 2

5 6

G

VĚSTNÍK MZ ČR

381

4.4.1 Anotace modulu........................................................................................15 394 4.4.2 Cíl modulu ................................................................................................15 394 4.5 Uþební osnova odborného modulu OM 4 – Mikrobiologie, epidemiologie 394 a hygiena ...........................................................................................................15 394 4.5.1 Anotace modulu........................................................................................15 395 4.5.2 Cíl modulu ................................................................................................16 4.6 Uþební osnova odborného modulu OM 5 – Medicína katastrof ......................396 17 4.6.1 Anotace modulu........................................................................................17 396 4.6.2 Cíl modulu ................................................................................................17 396 4.7 Uþební osnova odborného modulu OM 6 – OšetĜovatelské postupy a technika v neodkladné péþi ............................................................................19 398 4.7.1 Anotace modulu........................................................................................19 398 4.7.2 Cíl modulu ................................................................................................19 398 4.8 Uþební osnova odborného modulu OM 7 – Neodkladné stavy v klinických 402 oborech a v pĜednemocniþní etapČ....................................................................23 402 4.8.1 Anotace modulu........................................................................................23 402 4.8.2 Cíl modulu ................................................................................................23 4.9 Uþební osnova odborného modulu OM 8 – Psychologie, etika, komunikace, základy pedagogiky a edukace ....................................................407 28 4.9.1 Anotace modulu........................................................................................28 407 4.9.2 Cíl modulu ................................................................................................28 407 4.10 Uþební osnova odborného modulu OM 9 – Sebeobrana................................30 409 4.10.1 Anotace modulu........................................................................................30 409 4.10.2 Cíl modulu ................................................................................................30 409 4.11 Uþební osnova odborného modulu OM 10 – Odborná ošetĜovatelská 409 praxe (celkem 280 hodin) ...............................................................................30 409 4.11.1 Anotace pĜedmČtu.....................................................................................30 4.11.2 Cíl pĜedmČtu .............................................................................................31 410 4.11.3 VšeobecnČ.................................................................................................31 410 4.12 Nepovinný modul – Praktický trénink na automobilovém cviþišti 415 (polygonu) ......................................................................................................36 415 4.12.1 Anotace nepovinného modulu ..................................................................36 4.12.2 Cíl modulu ................................................................................................36 415 Požadavky na zajištČní realizace kvalifikaþního kurzu ......................................37 416 Doporuþené studijní materiály ..............................................................................417 38

382

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Profil absolventa Výstupní vČdomosti a dovednosti ĜidiþĤ vozidel zdravotnické záchranné služby, tj. profesní kompetence, jsou rozdČleny na obecné a odborné vycházející z platné legislativy ýR 1 . 1.1 UplatnČní absolventa Absolvent kurzu mĤže vykonávat své povolání v oblasti neodkladné péþe a zdravotnické dopravy, kdy se pod odborným dohledem bude podílet na poskytování zdravotní péþe na úseku neodkladné péþe. 1.2 Výsledky vzdČlávání 1.2.1

1

Obecné vČdomosti, dovednosti a postoje

Peþuje o své zdraví na základČ osvojených základních znalostí a dovedností potĜebných k péþi o zdraví své i zdraví obþanĤ; umí vhodným zpĤsobem komunikovat na požadované úrovni s klienty/pacienty s ohledem na jejich vČk i stav, se spolupracovníky a jinými lidmi, zachovává obecnČ uznávaná pravidla slušného chování a dodržuje etická pravidla v rámci svého povolání; v odborné komunikaci se vyjadĜuje pĜesnČ, vČcnČ a terminologicky správnČ; dodržuje požadavky na hygienu, bezpeþnost a ochranu pĜi práci ve zdravotnických zaĜízeních pĜedevším ve složkách neodkladné péþe; pĜi ošetĜování pacientĤ jedná taktnČ, ohleduplnČ a s empatií, dodržuje práva pacientĤ/ klientĤ; pĜi poskytování neodkladné péþe pacientĤm z odlišného sociokulturního prostĜedí jedná s vČdomím jejich národnostních, náboženských, jazykových a jiných odlišností; dodržuje etické zásady neodkladné péþe a požadavky na ochranu informací vþetnČ práce se zdravotnickou dokumentací a informaþním systémem; pracuje svČdomitČ a dbá na kvalitu své práce, chová se hospodárnČ a ekologicky; dodržuje pracovnČ právní pĜedpisy a požadavky na výkon pracovních þinností Ĝidiþe vozidla zdravotnické záchranné služby; sleduje odborné informace v oblasti þinností, které je zpĤsobilý vykonávat a umí s nimi efektivnČ pracovat; podílí se na praktickém vyuþování v rozsahu svých kompetencí; má pĜehled o základních principech organizace a Ĝízení zdravotnictví zejména s ohledem na pĜednemocniþní neodkladnou péþi a medicínu katastrof i nových trendech v péþi o zdraví obyvatelstva; umí využívat získané vČdomosti a dovednosti pĜi Ĝešení rĤzných problémĤ a situací jak v osobním, tak v pracovním životČ;

§ 33 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., kterou se stanoví þinnosti zdravotnických pracovníkĤ a jiných odborných pracovníkĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

využívá efektivnČ prostĜedky informaþních a komunikaþních technologií v pracovním i osobním životČ, je schopen se efektivnČ uþit v rámci celoživotního vzdČlání.

1.2.2

383

Odborné vČdomosti, dovednosti a postoje

VyprošĢuje osoby v havarijních situacích v souþinnosti s ostatními složkami integrovaného záchranného systému; spolupracuje pĜi provádČní diagnosticko-tĜídící þinnosti v místČ zásahu; provádí jednoduché výkony v rámci pĜednemocniþní neodkladné péþe, zejména: - ošetĜuje rány, vþetnČ zástavy krvácení, - provádí neinvazivní zajištČní dýchacích cest a nepĜímou srdeþní masáž, - polohuje, imobilizuje a pĜemisĢuje pacienty, - udržuje inhalaþní kyslíkovou léþbu, - sleduje vitální funkce; zabezpeþuje odborný transport pacientĤ/klientĤ; zajišĢuje transporty tkání a biologického materiálu; udržuje radiovou komunikaci se zdravotnickým operaþním stĜediskem, pĜípadnČ jinými složkami integrovaného záchranného systému; obsluhuje a udržuje vybavení všech kategorií zdravotnických vozidel i kompletní zdravotnické vybavení pro poskytování pĜednemocniþní neodkladné péþe; podílí se na pĜejímání, kontrole, manipulaci a uložení léþivých pĜípravkĤ, zdravotnických prostĜedkĤ, prádla vþetnČ jejich desinfekce a sterilizace a na zajištČní jejich dostateþné zásoby; asistuje pĜi provádČní dalších zdravotních výkonĤ v rámci pĜednemocniþní neodkladné péþe, a to pod pĜímým vedením lékaĜe þi jiného zdravotnického pracovníka zpĤsobilého k poskytování neodkladné péþe.

2 Charakteristika vzdČlávacího programu 2.1 Pojetí a cíle vzdČlávacího programu Kvalifikaþní kurz pĜipravuje jednotlivce k získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání Ĝidiþe vozidla zdravotnické záchranné služby 2 pro þinnosti v oblasti neodkladné péþe a zdravotnické dopravy, kdy se pod odborným dohledem bude podílet na poskytování zdravotní péþe na úseku neodkladné péþe. 2.2 Charakteristika obsahových složek VzdČlávání v oboru Ĝidiþ vozidla zdravotnické záchranné služby zahrnuje odborné vzdČlávání a tzv. klíþové kompetence.

2

§ 35 zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povolání

384

VĚSTNÍK MZ ČR

2.2.1

G

ČÁSTKA 2

Odborné vzdČlávání

Odborné vzdČlávání poskytuje úþastníkĤm kurzu ucelený soubor vČdomostí, manuálních a intelektových dovedností a návykĤ nezbytných pro jejich pracovní uplatnČní. Úþastníci kurzu získávají pĜehled o stavbČ, funkci a zmČnách lidského organismu, získávají základní poznatky z psychologie potĜebné k poznání a pochopení osobnosti pacienta. V klinických a preklinických pĜedmČtech získávají pĜedevším vČdomosti a dovednosti zamČĜené na akutní stavy. Dále si osvojují ošetĜovatelské postupy potĜebné pro poskytování neodkladné péþe pacientĤm s vnitĜními chorobami, chirurgickými, pĜenosnými a dalšími chorobami a akutními postiženími, a to dospČlým, dČtem i seniorĤm s významným podílem praktické výuky, která je realizována na vybraných pracovištích. Systematicky se vČnuje pozornost BOZP a dodržování hygienických a epidemiologických požadavkĤ. Odborné vzdČlávání zahrnuje výuku teoretickou, teoreticko-praktickou a praktickou. Výuku realizuje akreditované zaĜízení. 3 2.2.2

Klíþové kompetence

Klíþové kompetence tvoĜí soubor schopností, znalostí a s nimi souvisejících postojĤ a hodnot, které jsou obecnČ uplatnitelné a na jejichž vytváĜení se musí rĤznou mírou podílet všechny pĜedmČty. PatĜí sem kompetence:

komunikativní – vyjadĜovat se pĜesnČ, efektivnČ komunikovat, umČt naslouchat druhým; interpersonální – usilovat o svĤj další rozvoj, reálnČ plánovat pracovní schopnosti a kariérní rĤst, spolupracovat s ostatními, pĜijímat odpovČdnost za svou práci; umČt Ĝešit bČžné pracovní problémy a problémové situace – zejména identifikovat problémy, hledat vhodná Ĝešení.

2.3 Organizace vzdČlávání VzdČlávací program akreditovaného kvalifikaþního kurzu ěidiþ vozidla zdravotnické záchranné služby je koncipován modulovým zpĤsobem vzdČlávání. Moduly – bloky souvisejících pĜedmČtĤ na sebe plynule navazují, umožĖují propojení teorie s praxí a souþasnČ dávají možnost uznání þásti dĜíve absolvovaného studia, pokud je souþástí vzdČlávacího programu. 4 Odborné pĜedmČty jsou v uþebním plánu i v osnovách koncipovány tak, aby na sebe navazovaly, vzájemnČ se doplĖovaly a umožnily po jejich absolvování vykonávat adekvátní kvalifikovanou pĜednemocniþní neodkladnou péþi.

3

§ 45-50 zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povolání § 51 odst.8 zákona þ. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání zpĤsobilosti k výkonu nelékaĜských zdravotnických povolání a k výkonu þinností souvisejících s poskytováním zdravotní péþe a o zmČnČ nČkterých souvisejících zákonĤ (zákon o nelékaĜských zdravotnických povolání), ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ 4

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

2.3.1

385

Standardní doba vzdČlávání

NejménČ 12 mČsícĤ vzdČlávání, dle alternativy þasového rozvržení v celkovém poþtu nejménČ 600 hodin teoretické výuky a praktického vyuþování z toho:

teoretická výuka 320 hodin zahrnuje pĜednášky, panelové diskuse, konzultace, skupinové práce, projektování, praktická cviþení samostatné a týmové práce, e-learning aj.; praktické vyuþování 280 hodin zahrnuje cviþení samostatné a týmové práce, modelové situace a odbornou praxi 5 .

2.3.2

Formy vzdČlávání 6

Veþerní Dálková Kombinovaná

2.3.3

Metody výuky

Ve studiu jsou respektovány zvláštnosti ve vzdČlávání dospČlých. Ve výuce jsou uplatĖovány metody, které napomáhají vytvoĜení požadovaných klíþových odborných a dalších dovedností vþetnČ metod aktivizujících. Volba výukových metod je v kompetenci vyuþujících se zĜetelem k charakteru pĜedmČtu, ke konkrétní situaci a možností akreditovaného zaĜízení. Teoretické (napĜ. pĜednášky, pĜednášky s diskuzí, konzultace aj.); teoreticko-praktické (napĜ. demonstraþní, názorné, cviþení, projekty, hraní rolí, samostatná práce aj.); praktické (napĜ. instruktáž, asistování, stáž, exkurze, individuální praxe aj.). 2.4 Podmínky kvalifikaþního vzdČlávání 2.4.1

Ukonþené stĜední vzdČlání (stĜední vzdČlání s výuþním listem nebo stĜední vzdČlání s maturitní zkouškou); dobrý zdravotní stav; držitel Ĝidiþského oprávnČní skupiny C 1 (minimálnČ).

2.4.2

5

Vstupní podmínky

PrĤbČžné podmínky

Absolvování teoretické výuky v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem 7 ; absolvování praktické výuky vþetnČ povinné odborné praxe na pracovišti akreditovaného zaĜízení v rozsahu urþeném vzdČlávacím programem;

§ 34 vyhlášky þ. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné zpĤsobilosti k výkonu nelékaĜského zdravotnického povolání, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ 6 § 25 zákona þ. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ 7 VČstník MZ ýR

386

VĚSTNÍK MZ ČR

ČÁSTKA 2

do celkového poþtu hodin akreditované zaĜízení zapoþte nejvýše 15% omluvenou absenci z hodin praktického vyuþování a omluvenou absenci z hodin teoretického vyuþování. 8

2.4.3

G

Výstupní podmínky, ukonþování kurzu

SplnČní pĜedepsaných studijních povinností; absolvování závČreþné zkoušky. 9

2.4.4


K ovČĜování získaných vČdomostí a dovedností v prĤbČhu kurzu se užívají diagnostické a klasifikaþní metody, pĜiþemž dĤraz je kladen na praktickou þást výuky i samostatnou práci úþastníka kurzu. Akreditovaný kvalifikaþní kurz se ukonþuje závČreþnou zkouškou, která se skládá z praktické a teoretické þásti. U praktické zkoušky, která pĜedchází þásti teoretické má úþastník prokázat samostatné zvládnutí praktického výkonu nebo provést analýzu pĜedloženého ošetĜovatelského problému. Teoretická þást zkoušky spoþívá v odpovČdi na 3 odborné otázky z uþiva v jeho komplexu a souvislostech. Zkouškou se zjišĢuje rozsah a hloubka získaných znalostí úþastníkĤ kurzu a jejich schopnost samostatnČ a kreativnČ Ĝešit stanovené úkoly pĜedevším s aplikací do praxe. Na základČ absolvování kurzu, vykonáním praktické a teoretické zkoušky pĜed zkušební komisí obdrží absolvent osvČdþení, kterým získal odbornou zpĤsobilost k výkonu povolání Ĝidiþe vozidla zdravotnické záchranné služby.

8

§ 51a 52 zákona þ. 96/2004 Sb., o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ § 13 – § 16 vyhlášky þ. 189/2009 Sb. o atestaþní zkoušce, zkoušce k vydání osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závČreþné zkoušce akreditovaných kvalifikaþních kurzĤ a aprobaþní zkoušce a o postupu pĜi ovČĜení znalosti þeského jazyka 9

ČÁSTKA 2

G

387

VĚSTNÍK MZ ČR

3 Uþební plán 10 Názvy modulĤ

Poþet hodin

ZM - Základy veĜejného zdravotnictví se zamČĜením na neodkladnou péþi

32

OM 1 - Somatologie

40

OM 2 - Patologie

20

OM 3 - Odborná latinská terminologie

10

OM 4 - Mikrobiologie, epidemiologie a hygiena

13

OM 5 - Medicína katastrof

22

OM 6 - OšetĜovatelské postupy a technika v neodkladné péþi

93

OM 7 - Psychologie, etika, komunikace, základy pedagogiky a edukace

25

OM 8- Neodkladné stavy v klinických oborech a v pĜednemocniþní etapČ

60

OM 9 - Sebeobrana

5

OM 10 - Odborná ošetĜovatelská praxe vþetnČ praxe v akreditovaných zaĜízeních

280

Celkem

600

Nepovinný modul Jízda s vozidlem s právem pĜednosti v jízdČ Metody

6 Poþet hodin

Teoretická výuka Teoretické Teoreticko-praktické Praktická výuka z toho

320

280

Praktické Odborná praxe

100

Odborná praxe v AZ

180

Celkem

600

4 Uþební osnovy 4.1 Uþební osnova základního modulu ZM – Základy veĜejného zdravotnictví se zamČĜením na neodkladnou péþi 4.1.1

Anotace modulu

Modul je koncipován jako blok teoreticko-praktických pĜedmČtĤ. Poskytuje v profesní pĜípravČ Ĝidiþe vozidla ZZS poznatky o systému péþe o zdraví zejména se zamČĜením na neodkladnou péþi, seznamuje úþastníky se základní terminologií v neodkladné péþi 10

§ 34 vyhlášky þ. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ

388

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

s definicí jednotlivých pojmĤ, seznamuje s legislativními pĜedpoklady provozování zdravotnické záchranné služby a obsahuje vybrané právní aspekty vþetnČ problematiky transplantaþního a dárcovského programu. Dále seznamuje s problematikou bezpeþnosti práce se zamČĜením na zdravotnickou záchrannou službu. Poskytuje znalosti principĤ používání telekomunikaþních technik a seznamuje s moderními informaþními systémy používanými v rámci IZS. Obsahem modulu je rovnČž problematika radiaþní ochrany. Souþástí modulu je exkurze na pracovišti operaþního stĜediska (ZZS nebo HZS). 4.1.2

Cíl modulu

Cílem modulu je, aby úþastníci kurzu získali takové poznatky, které jim umožní orientaci v neodkladné péþi, koncepci a organizaci systému péþe o zdraví se zamČĜením na neodkladnou péþi a aby byli schopni, na základČ mezipĜedmČtových vztahĤ, pochopit tyto vztahy a pĜedevším tyto poznatky aplikovali pĜi své práci v každodenních þinnostech své nároþné profese Ĝidiþe vozidla zdravotnické záchranné služby. Základní modul – ZM

Základy veĜejného zdravotnictví se zamČĜením na neodkladnou péþi

Rozsah modulu

30 hodin

Téma

Rozpis uþiva


Organizaþní zabezpeþení

Konzultace, metodické vedení apod.

1

Systém péþe o zdraví

Péþe o veĜejné zdraví; zdravotní péþe a zdravotnická zaĜízení; garance státu a spoleþnosti za zdravotnické služby; všeobecné zdravotní pojištČní a zdravotní pojišĢovny; ekonomika zdravotnictví; systém péþe o zdraví u nás a v zemích EU; odborní pracovníci ve zdravotnictví, odborní zdravotniþtí pracovníci v pĜednemocniþní neodkladné péþi a systém jejich vzdČlávání.

2

Úvod do problematiky neodkladné péþe

Diferencovaná zdravotní péþe (neodkladná péþe – základní první pomoc, odborná pomoc zdravotnická, technická, nemocniþní péþe); organizace a zaĜízení zabývající se neodkladnou péþí v pĜednemocniþní i nemocniþní složce; záchranný ĜetČzec.

2

Koncepce a organizace zdravotnické záchranné služby

Základní legislativa pro provoz zdravotnické záchranné služby; hlavní úkoly a náplĖ þinnosti zdravotnické záchranné služby; odborné a personální pĜedpoklady pracovníkĤ v oblasti pĜednemocniþní neodkladné péþe; ekonomické aspekty provozu zdravotnické záchranné služby; výkony mobilní þásti zdravotnické záchranné služby; organizaþní uspoĜádání zdravotnické záchranné služby; technické, vČcné a hygienické pĜedpoklady k þinnosti zdravotnické záchranné služby; transportní systém (letecká, pozemní, báĖská, vodní, horská záchranná služba a jejich specifity).

3

ČÁSTKA 2

G

389

VĚSTNÍK MZ ČR

Základy právní problematiky související s výkonem povolání Ĝidiþe ZZS

Základní právní pĜedpisy o poskytování zdravotnických služeb a jejich charakteristika; právní odpovČdnost v þinnosti zdravotnických pracovníkĤ; rizika pĜi Ĝízení vozidla ZZS a související právní aspekty; právní odpovČdnost pĜi výkonu povolání Ĝidiþe ZZS; odpovČdnost trestnČ právní; odpovČdnost obþanskoprávní; pracovnČprávní problematika; odpovČdnost pracovníka za zpĤsobenou škodu; odpovČdnost organizace za škodu; vybrané aspekty právní problematiky ve zdravotnictví (povinnost poskytnout první pomoc, povinnost odvracet škodu, práva a povinnosti pacienta, pouþení nemocného, souhlas nemocného, povinná mlþenlivost aj.); vymezení základních pojmĤ (trestné, násilné þiny, znásilnČní, týrání, svČdectví, orgány v trestním Ĝízení apod.

4

Technicko-právní problematika

Používání osobních ochranných pomĤcek; povinnosti pĜi manipulaci s pĜístrojovou technikou, materiálem a farmaky; pojištČní pĜi pracovním úrazu, invaliditČ, ztrátČ života; povinnosti zdravotnických pracovníkĤ pĜi pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní; bezpeþnost a ochrana zdraví pĜi práci, pracovní úrazy.

3

Radiaþní nebezpeþí a ochrana pĜed ionizujícím záĜením

Ionizující záĜení, druhy a vlastnosti; nepĜíznivé úþinky ionizujícího záĜení a zpĤsoby ochrany.

2

Informaþní systémy a základy radiofonie

Informaþní systémy; bezdrátové spojení; sdČlovací prostĜedky; teorie a šíĜení elektromagnetických vln; radiostanice a její základní prvky; radiové sítČ z hlediska používání v rámci integrovaného záchranného systému; legislativa provozu; radiokomunikaþní pĜedpisy; dokumentace a statistická hlášení; legislativa provozu pĜi mimoĜádných událostech.

3

Transplantaþní program a jeho vztah k ZZS

Základní pojmy; právní a etické aspekty odbČru tkání a orgánĤ; smrt mozku; transplantace (pĜíjemce, dárce); podíl zdravotnické záchranné služby na realizaci transplantaþních programĤ.

2

Zdravotnické operaþní stĜedisko

Problematika centrálních dispeþinkĤ s indikací; tísĖové volání a pĜebírání hovorĤ práce s nČkolika akcemi najednou; dokumentace; odlišnosti komunikace za mimoĜádných událostí; pĜíjem tísĖové výzvy – obecné zásady, taktika komunikace s volajícím, komunikace za specifických situací; pĜíjem tísĖové výzvy – lokalizace, navigace, geografické informaþní systémy; pĜíjem tísĖové výzvy – klasifikace událostí; telefonicky asistovaná první pomoc, telemedicína, telefonicky asistovaná medikace;

2

390

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace; operaþní Ĝízení záchranné služby, operativní spolupráce s LZS a s ostatními složkami; þinnost ZOS za mimoĜádných podmínek (napĜ. velká neštČstí, katastrofy, epidemie), legislativní podmínky, svolávání záloh, operaþní Ĝízení, spolupráce v IZS, další aspekty. 4

Exkurze Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání

NapĜ. test, ústní zkouška, apod.

2

4.2 Uþební osnova odborného modulu OM 1 – Somatologie 4.2.1

Anotace modulu

Modul je koncipován jako blok teoretických pĜedmČtĤ, které seznamují úþastníky kurzu se stavbou a funkcemi lidského organismu jako souþásti pĜírodního a sociálního prostĜedí. Poskytuje úþastníkĤm kurzu nezbytná fakta z anatomie a fyziologie. Uþí základy medicínské terminologie a odborného vyjadĜování vþetnČ základĤ latinské terminologie. Na poznatky ze somatologie navazuje modul patologie. 4.2.2

Cíl modulu OM 1

Cílem modulu je vytvoĜení fixovaných a konkrétních pĜedstav o vývoji, stavbČ a funkcích lidského tČla, a schopnosti aplikovat nejdĤležitČjší znalosti v hlavních klinických disciplínách a v ošetĜovatelských základech neodkladné péþe. Odborný modul – OM 1

Somatologie

Rozsah modulu

40 hodin

Téma

Rozpis uþiva




2

Základní pojmy obecné biologie

Obecné znaky živé hmoty (dráždivost, metabolismus, reprodukce); chemické složení organismĤ (voda, anorganické a organické látky); struktura a funkce organismu (buĖka, tkáĖ, orgán, orgánové systémy, organismus); základní typy bunČk a tkání; zevní a vnitĜní prostĜedí organismu (základní informace, jejich vzájemné ovlivĖování).

2

Pohybový systém

Soustava kosterní: obecná stavba, rĤst, pevnost kostí, osový skelet; spojení obratlĤ, páteĜ a její význam; hrudník a mechanika pohybu hrudníku, význam pro dýchání; lebka jako celek, význam kostí mozkové þásti, obliþejová þást lebky;

5

ČÁSTKA 2

G

391

VĚSTNÍK MZ ČR

obecná stavba kloubĤ, pohyblivost, pĜehled hlavních kloubĤ (spojení šlachasval, šlacha-kost); kostra konþetin.

Soustava svalová: obecná stavba svalĤ, inervace svalĤ, druhy svalĤ; základní názvosloví svalĤ; pojem svalové skupiny; hlavní skupiny svalĤ kosterních, hladkých, sval srdeþní; hlavní pohyby, svalová práce a únava.

Dýchací systém

Systém krevního obČhu

ýlenČní, stavba a funkce dýchacích cest; stavba a funkce plic, projekce plic a bránice; složení vdechovaného a vydechovaného vzduchu, transport kyslíku a oxidu uhliþitého; mechanika dýchání; vitální kapacita plic, dechový objem, minutový objem, mrtvý prostor, reziduální objemy; tkáĖové dýchání; Ĝízení dýchání; hemoglobin a vazba oxidu uhliþitého. Srdce: stavba, tvar, uložení; dutiny srdeþní, chlopĖový aparát; prĤtok krve srdcem, minutový objem, práce srdce, princip cirkulace; cévní zásobení; pĜevodní systém srdeþní; EKG; Ĝízení srdeþní þinnosti, inervace. Cévní soustava: stavba a funkce cévního systému (proudČní krve, tep, krevní tlak); uzavĜený obČh, velký a malý krevní obČh; portální obČh; mízní systém; lymfa, tkáĖový mok, mízní uzliny.

3

6

Krev: obecná charakteristika krve, složení, funkce jednotlivých elementĤ; krevní skupiny, Rh faktor, význam pro pĜevody; krevní pĜevody a náhrady.

Trávicí systém

Stavba a funkce trávicí trubice (rozþlenČní, funkce jednotlivých úsekĤ); parenchymové orgány (játra, vrátnicový obČh, žluþ, slinivka bĜišní) a jejich funkce v trávicím systému; látková výmČna, trávení, vstĜebávání; složení potravy.

3

392

Vyluþovací systém

VĚSTNÍK MZ ČR

Ledviny (stavba, uložení, funkce); tvorba moþi, diuréza; ledvinná regulace; vývodné cesty moþové.

G

3

Mužské pohlavní orgány: reprodukþní systém (popis, funkce); vnitĜní sekrece mužských pohlavních žláz a hormony; sekundární pohlavní znaky. Pohlavní systém

ěízení þinnosti organismu

Smyslové orgány

Ženské pohlavní orgány: vnitĜní pohlavní orgány (popis, funkce); zevní pohlavní orgány; menstruaþní, ovulaþní cyklus; hormony; tČhotenství, porod. Nervové Ĝízení organismu: nervový systém; obecné základy þinnosti nervové soustavy (neuron, vzruch, synapse, receptory, reflex, reflexní oblouk); senzorické funkce nervové soustavy; kožní þidla, þich, chuĢ, zrak, sluch; termoregulace; centrální nervová soustava (mozek, mícha) a jejich funkce; nervy (periferní, vegetativní) a jejich funkce. Látkové Ĝízení: pĜehled vnitĜnČ sekretorických žláz, jejich popis a funkce; princip Ĝízení a regulace v organismu; hormony (charakteristika, transport, pĤsobení). Oko Ucho Kožní systém: pĜehled smyslových funkcí; pĜehled smyslových orgánĤ, jejich popis a funkce.

3

4

3

Anatomické a fyziologické odchylky orgánĤ a systémĤ dČtského vČku a ve stáĜí

Rozdíly dČtského vČku; rozdíly vyššího vČku.

4

Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání


2

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

393

VĚSTNÍK MZ ČR

4.3 Uþební osnova odborného modulu OM 2 – Patologie 4.3.1

Anotace modulu

Modul je koncipován s tČžištČm teoretických poznatkĤ. ZprostĜedkuje úþastníkĤm obecné poznatky a patologických procesech probíhajících v jednotlivých tkáních, orgánech, orgánových systémech a organismu jako celku s možnostmi kompenzace zmČn a regenerace. Zahrnuje oblast patologické anatomie a patologické fyziologie. Souþástí modulu je základní slovník latinské terminologie nejužívanČjších pojmĤ a úþast na pitvČ. Na poznatky patologie navazují moduly zahrnující problematiku postižení zdraví. 4.3.2

Cíl modulu

Cílem modulu je porozumČní podstatČ nemocí, pochopení patologické podstaty nemocí, akutních a kritických stavĤ a schopnost aplikovat získané teoretické vČdomosti v klinických oborech. Odborný modul – OM 2

Patologie

Rozsah modulu

20 hodin

Téma Organizaþní zabezpeþení

Rozpis uþiva Konzultace, metodické vedení apod.


Charakteristika základních pojmĤ: Patofyziologické procesy v lidském tČle

zdraví; nemoc (pĜíþiny a její prevence, definice, pĜíznaky, prĤbČh, diagnóza, prognóza, terapie); život (definice, prenatální, postnatální); smrt (pĜíþiny, biologická, klinická, sociální, smrt mozku, stanovení smrti); nekróza; zánČt; gangréna; flegmóna; dekubitus; ischémie; metabolický rozvrat; dysfunkce, afunkce; selhání, kompenzace; regenerace, apod.

3

Symptomatologie základních životních funkcí a jejich selhání

VČdomí; dýchání; krevní obČh; vnitĜní prostĜedí.

3

Bolest a její ovlivnČní

Definice, akutní, chronická; práh bolesti; léþebné ovlivnČní.

2

Patologie orgánĤ a

Srdce a obČhového systému; dýchacího systému;

8

394

VĚSTNÍK MZ ČR

orgánových systémĤ


G

ČÁSTKA 2

trávicího systému a žláz s vnČjší sekrecí, poruchy výživy; moþového systému a vyluþování; pohlavního systému a tČhotenství; nervového systému; pohybového systému; žláz s vnitĜní sekrecí; smyslových orgánĤ a kĤže; nemoci zpĤsobené fyzikálními a chemickými vlivy. NapĜ. test, ústní zkouška, apod.

2

4.4 Uþební osnova odborného modulu OM 3 – Odborná latinská terminologie 4.4.1

Anotace modulu

Modul je koncipován jako teoretický. Seznamuje úþastníky s latinskou a Ĝeckou terminologií nejužívanČjších pojmĤ pĜi popisu fyziologických a patologických stavĤ, pĜi terapii, pĜi komunikaci s ostatními þleny pracovního týmu se zamČĜením pĜedevším na akutní stavy. 4.4.2

Cíl modulu

Cílem modulu je základní znalost odborné terminologie potĜebné pro studium odborných pĜedmČtĤ i pro výkon povolání. Odborný modul – OM 3

Odborná latinská terminologie

Rozsah modulu

10 hodin

Téma Základní latinský slovník nejužívanČjších názvosloví

Rozpis uþiva


Odborná terminologie anatomických pojmĤ; odborná terminologie fyziologických pojmĤ; odborná terminologie patologických pojmĤ.

10

4.5 Uþební osnova odborného modulu OM 4 – Mikrobiologie, epidemiologie a hygiena 4.5.1

Anotace modulu

Modul je koncipován jako blok teoreticko-praktických pĜedmČtĤ. Podává informativní vČdomosti o existenci mikroorganismĤ, o jejich pozitivním a negativním pĤsobení a pojednává o vztahu makroorganismu k životnímu prostĜedí, zkoumá jejich vzájemné pĤsobení a význam pro lidské zdraví. Definuje infekce, epidemie vþetnČ infekcí a epidemií hrozících pĜi mimoĜádných událostech. Úþastníci kurzu se dále seznámí se zásadami bezpeþnosti práce na rizikovém pracovišti, získají znalosti o zásadách správného odbČru a manipulace s biologickým a infekþním materiálem.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

4.5.2

Cíl modulu

395

Cílem modulu je, aby úþastníci pochopili vzájemné vztahy, pĤsobení a význam desinfekce a sterilizace v pĜedcházení infekcí a osvojili si znalosti, které uplatní zejména pĜi poskytování pĜednemocniþní neodkladné péþe. Odborný modul – OM 4

Mikrobiologie, epidemiologie a hygiena

Rozsah modulu

13 hodin

Téma

Základy mikrobiologie

Rozpis uþiva


Bakterie; viry; paraziti; kvasinky a plísnČ; normální mikroflóra; patogenní mikroflóra; patogenita (charakteristika, stupeĖ patogenity, virulence, invazivita, toxicita); obrana lidského organismu proti infekcím.

2

Proces šíĜení nákazy (základní podmínky, zdroj pĤvodce nákazy). PĜenos nákazy (mechanismus pĜenosu, faktory pĜenosu, stupeĖ intenzity šíĜení nákazy). Nový hostitel (vnímavost, odolnost). Základní principy boje proti pĜenosným nemocem (preventivní, represivní).

Infekce a její formy

Epidemiologická opatĜení u osob: vykonávajících epidemiologicky závažnou þinnost; vyluþujících choroboplodné zárodky; na pracovištích se zvýšeným rizikem infekce. Izolace osob infekþnČ nemocných a z nákazy podezĜelých: karanténní opatĜení (karanténa, zvýšený zdravotnický dozor, lékaĜský dohled, hlášení). Oþkování (aktivní, pasivní imunizace).

3

Desinsekce, deratizace, desinfekce. Zdravotnická výchova.

Desinfekce a sterilizace

Základní pojmy; desinfekce pĜístrojové techniky, ostatních pomĤcek, vozu; sterilizátory; sterilizace materiálu, pomĤcek; zásady, metody a prostĜedky sterilizace fyzikální a chemické (balení sterilizovaného materiálu, možnosti kontroly úþinnosti), zásady, metody a prostĜedky desinfekce (kritéria volby prostĜedkĤ, formy aplikace, bezpeþnost práce).

2

Hygiena a bezpeþnost práce pĜi riziku infekce

Manipulace s biologickým materiálem (krev, tČlní tekutiny, zvratky, stolice, moþ, hnis, hlen, sperma apod.) a zásady bezpeþné manipulace s ním (potĜísnČní, aerosoly, poranČní kontaminovaným

4

396

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

nástrojem apod.); hygienické a epidemiologické aspekty ošetĜování pacienta – ochranné pomĤcky (druhy, péþe, hygienická údržba zdrav. materiálu, pĜístrojĤ, sanitních vozidel, resp. vrtulníkĤ); hygienicko-epidemiologický režim v práci pracovníka ZZS; struþná aktuální epidemiologická situace v ýR: epidemiologická charakteristika vybraných infekþních chorob. Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání


2

4.6 Uþební osnova odborného modulu OM 5 – Medicína katastrof 4.6.1

Anotace modulu

Modul je základní souþástí komplexní teoretické a praktické pĜípravy pro výkon povolání v oblasti pĜednemocniþní neodkladné péþe. Informuje o mimoĜádných událostech a o roli medicíny katastrof. Definuje integrovaný záchranný systém, seznamuje s úkoly a s þinností složek záchranného systému, s taktikou realizace záchranných akcí, se zásadami souþinnosti s ostatními složkami IZS pĜi mimoĜádných událostech. 4.6.2

Cíl modulu

Cílem modulu je, aby se úþastníci kurzu orientovali v problematice související s mimoĜádnými událostmi kurzu a umČli pĜi výkonu svého povolání využívat poznatkĤ z medicíny katastrof. Odborný modul – OM 5

Medicína katastrof

Rozsah modulu

20 hodin

Téma

Rozpis uþiva




1

Koncepce medicíny katastrof v ýR

Základní cíl pojetí medicíny katastrof; historický vývoj a souþasnost; definice, determinace a objasnČní souvisejících pojmĤ (akutní medicína, závažný stav, kritický stav); urgentní a váleþná medicína; systém poskytování zdravotní péþe v podmínkách hromadného postižení osob; zdravotnická záchranná služba (výkonné prvky, Ĝídící prvky, trvalé zálohy); traumatologické plánování (principy traumaplánu – období výzvy, období výjezdu, období souþinnosti, období poskytování pomoci, hlášení); systém havarijního a krizového plánování; útvary tísĖového plánování ve zdravotnictví, odbory obrany a ochrany, civilní obrana; záchranný ĜetČzec; zmČna léþebnČ ošetĜovatelského plánu, þinnosti posádek ZZS pĜi MU; odlišnosti v poskytování PNP pĜi záchranných a likvidaþních prací; lĤžkový fond oblasti v MU; organizace þinnosti na místČ;

8

ČÁSTKA 2

G

397

VĚSTNÍK MZ ČR

odlišnosti radiokomunikace; základní schéma prĤbČhu likvidace zdravotních následkĤ mimoĜádných událostí.

Integrovaný záchranný systém

Klasifikace mimoĜádných událostí

Psychologické, etické a právní aspekty MU

Definice, složky (základní, ostatní) a jejich úkoly; legislativní úprava (pĜíprava na mimoĜádné situace, záchranné a likvidaþní práce); fáze záchranné akce; krizový stav; technické zásahy; prostĜedky používané pĜi záchranných akcích; úloha IZS za standardních podmínek a pĜi mimoĜádných událostech; souþinnost IZS se ZZS a ostatními složkami. PĜírodní katastrofy, provozní havárie, teroristická þinnost, masová a spoleþenská shromáždČní, zĜícení letadel, budov, záplavy, povodnČ apod.; váleþné situace; chemické, biologické a radiaþní nebezpeþí a ochrana; hromadný výskyt postižení zdraví. Psychologické aspekty: dopady mimoĜádných událostí na psychiku (postižených, svČdkĤ událostí, pĜíbuzných, pozĤstalých, záchranáĜĤ aj.); posttraumatická stresová porucha; krizová intervence. Etika v medicínČ katastrof: morální (etické) vlastnosti záchranáĜe (lékaĜ, záchranáĜ, sestra, Ĝidiþ aj.); vČdomí odpovČdnosti; odhodlanost k náhle požadovaným výkonĤm; schopnost správného rozhodování; etika komunikace.

3

3

2

Právní aspekty:

právní normy upravující þinnosti ZZS na místČ MU; povinnosti zdravotnických pracovníkĤ pĜi MU; pojem krajní nouze;

smrt v medicínČ katastrof. Infekce a epidemie pĜi mimoĜádných událostech

Záplavy, váleþné situace, záĜení aj.; nedostatek pitné vody, podvýživa, alimentární infekce, nedostateþné hygienické zázemí; infekþní pacient; zacházení s infekþním materiálem, odbČry biologického materiálu; vlastní ochrana, používání ochranných pomĤcek; hygienický a protiepidemický režim pĜi MU.

2



1

398

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

4.7 Uþební osnova odborného modulu OM 6 – OšetĜovatelské postupy a technika v neodkladné péþi 4.7.1

Anotace modulu

Modul patĜí mezi základní souþást pĜípravy pro povolání Ĝidiþe vozidla zdravotnické záchranné služby. Je koncipován jako blok teoreticko-praktických pĜedmČtĤ s pĜevahou praktických cviþení. Jednotlivá témata seznamují úþastníky s technickým a materiálním vybavením, transportními prostĜedky a možnostmi jejich uplatnČní pĜi poskytování neodkladné péþe u stavĤ postižení u jednotlivcĤ i pĜi vČtším poþtu zranČných. Poskytuje teoretický základ vČdomostí nutných pro prakticky zamČĜené instruktivní znalosti, dovednosti, návyky a pracovní stereotypy potĜebné pro ošetĜování nemocných se zamČĜením na neodkladnou péþi o dospČlé i o dČti. Souþástí výuky jsou nácviky dovedností na výukových modelech, v improvizovaných modelových situacích, cviþení samostatné i týmové práce apod. Obsahem modulu je také problematika farmakologie a toxikologie. Na poznatky jednotlivých pĜedmČtĤ úzce navazuje modul s problematikou neodkladných stavĤ v klinických oborech a praktická výuka týkající se ošetĜování nemocných a odborná praxe v akreditovaných zaĜízeních. 4.7.2

Cíl modulu

Cílem modulu je, aby úþastníci spolehlivČ rozpoznali stavy bezprostĜednČ ohrožující život, zvládali výkony zachraĖující život a další prioritní výkony za mimoĜádných situací vþetnČ manipulace s veškerým vybavením urþeným k ošetĜovatelským þinnostem za mimoĜádných situací a umČli s nimi pĜi své þinnosti v týmu pracovat. Odborný modul – OM 6

OšetĜovatelské postupy a technika v neodkladné péþi

Rozsah modulu

93 hodin

Téma

Rozpis uþiva




4

První kontakt s pacientem

Základní vyšetĜení pacienta; pĜístrojové monitorování a monitorování vlastními smysly stav vČdomí, TK, P, dechové parametry, TT, barva kĤže, náplĖ krþních žil, zornice, apod.; sledování zmČn ve stavu pacienta; orientaþní posouzení stavu pacienta objektivní a subjektivní pĜíznaky, anamnéza, komunikace s pacientem, s rodinnými pĜíslušníky, svČdky, laickými zachránci apod.

6

PĜístrojová technika a její použití

Bezpeþnost a ochrana zdraví pĜi práci s elektrickými pĜístroji a tlakovými nádobami, medicinální plyny, láhve, redukþní ventily, prĤtokomČry, bezpeþnostní pĜedpisy, péþe o pĜístroje a pomĤcky, obsluha, pĜíprava, použití, napojení pacienta na pĜístrojovou techniku. PĜístrojová technika:

ruþní dýchací pĜístroje a ventilátory, EKG monitory a zapisovaþe,

6

ČÁSTKA 2

G

399

VĚSTNÍK MZ ČR

Manipulace s pacientem

defibrilátory a zevní kardiostimulátory, infúzní pumpy, injektomaty, pulzní oxymetry, odsávaþky, drenáže, glukometry jiné. Odsun a polohování (léþebná, úlevová, transportní, stabilizovaná poloha); aplikace tepla a chladu; zajištČní a bezpeþnost pacienta, apod.; pĜemístČní, pĜenášení, transport pacientĤ v neodkladné péþi vybavení sanitních vozĤ, improvizace, vyprošĢovací plachty, nosítka, vozíky, pojízdná lĤžka, speciální sedaþky, apod.; transport, nouzový transport, transport v úzkých prostorách (schodištČ, svahy, extrémní podmínky apod.), speciální pomĤcky v ZZS

6

Obvazová technika, dlahování: druhy obvazĤ a materiálĤ, správná volba, použití; imobilizaþní pomĤcky a jejich použití; ošetĜení ran, popálenin, poleptání (výbČr a použití pomĤcek); zástava krvácení (výbČr a použití pomĤcek, tlakové obvazy, tlakové body, škrtidla). Základní materiálové vybavení v neodkladné péþi

OšetĜovatelské postupy

Materiální vybavení vozu, zásady práce se sterilními pomĤckami druhy materiálu (jehly, stĜíkaþky, apod.), správná volba, použití; pomĤcky (sondy, katétry apod.) a jejich použití; dodržování sterility v terénním prostĜedí, improvizace v domácích podmínkách pĜi akutním zásahu; dekontaminace a odsun použitého vybavení; hygienická péþe o pacienta bČhem transportu, péþe o osobní vČci pacienta, apod.; péþe o pomĤcky. ZajištČní prĤchodnosti dýchacích cest: manévry, pomĤcky pĜi obstrukci a zajištČní prĤchodnosti DC; odsávání; bronchiální laváž; intubace; koniopunkce, koniotomie;

10

50

400

VĚSTNÍK MZ ČR

tracheostomie; ruþní dýchací pĜístroj a jeho použití.

Kardiopulmonální resuscitace (KPR) dospČlého, dČtí všech vČkových kategorií: definice, indikace, základní, rozšíĜená; bezvČdomí (pĜíþiny, komplikace, postup); Ĝízené dýchání pĜi bezdeší (dg., pĜíþiny, komplikace, postup); diagnostika náhlé zástavy obČhu; nepĜímá srdeþní masáž (dg., pĜíþiny, komplikace, postup); resuscitace mozku (dg., pĜíþiny, komplikace, prevence edému, postup); resuscitace za použití speciálních pomĤcek; rozdíly KPR u dČtí. Vstup do cévního ĜeþištČ: punkce a kanylace periferních žil; pomĤcky a pĜíprava ke kanylaci centrálních žil; technika odbČru krve; intraoseální pĜístup. Podávání lékĤ: zpĤsoby podávání lékĤ; zpĤsoby podávání i.m. injekcí; zpĤsoby podávání i.v. injekcí; intraoseální aplikace; intratracheální podání lékĤ, podávání infuzí; náhrady, pĜevody krevních derivátĤ a transfúzních pĜípravkĤ; rychlé a pĜetlakové náhrady; sledování pacienta, bilance, dokumentace, apod. Defibrilace, kardiostimulace: typy defibrilátorĤ; kardiostimulátory; indikace k použití; pĜíprava pomĤcek, pĜístrojĤ, pacienta. Katetrizace moþového mČchýĜe: typy katétrĤ; indikace; použití; pĜíprava pomĤcek, pacienta.

G

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

401

VĚSTNÍK MZ ČR

ZavádČní nazogastrické sondy: volba; indikace k použití; pĜíprava pomĤcek, pacienta; zpĤsoby odbČru obsahu žaludku; výplach žaludku; zajištČní materiálu k vyšetĜení. Kyslíková léþba: cíl, indikace; zásady podávání kyslíku; zpĤsoby aplikace; komplikace.

Základy farmakologie

Úvod do problematiky léþiv: základní pojmy; léþiva; léþivý pĜípravek; lék, lékové formy; vstupy do organismu; zpĤsoby aplikace; mechanismy vstĜebávání (absorbce, distribuce, metabolismus, eliminace); mechanismy úþinku (kumulace, tolerance, léková závislost, alergická reakce, nežádoucí úþinky, interakce, faktory ovlivĖující úþinky léþiva); základní pojmy pro klinickou úþinnost (analgezie, analgosedace, anestézie, atd.); pĜedpisy o omamných látkách. PĜehled farmakoterapeutických skupin léþiv: rozdČlení podle skupin (obecnČ): x analgetika + anodyna; x anestetika ( celková, místní); x myorelaxantia; x látky ovlivĖující kardiovaskulární systém; x látky ovlivĖující respiraþní systém; x hypnotika, sedativa; x antidepresiva; x antimikrobiální látky; x antidiabetika; x antidota; x antiepileptika; x antihistaminika;

5

402

VĚSTNÍK MZ ČR

x x x x x

G

ČÁSTKA 2

diuretika; hormony; vitamíny; soli a ionty; náhradní roztoky, infuzní roztoky, roztoky pro výživu aj.

PĜehled léþiv užívaných v PNP: jejich podávání v PNP; kompetence v podávání lékĤ; pĜedpisy o omamných látkách; kontrola úþinku léku. Hodnocení výsledkĤ vzdČlávání

NapĜ. test, ústní zkouška, praktická zkouška z KPR, ošetĜovatelských postupĤ apod.

6

4.8 Uþební osnova odborného modulu OM 7 – Neodkladné stavy v klinických oborech a v pĜednemocniþní etapČ 4.8.1

Anotace modulu

Modul je koncipován jako blok teoreticko-praktických pĜedmČtĤ. Navazuje na modul a úzce souvisí s modulem ošetĜovatelské postupy a technika v neodkladné péþi. Jednotlivé pĜedmČty seznamují s pĜíznaky, pĜíþinami, klinickém obrazu, odborné první pomoci i léþbČ neodkladných stavĤ ze všech klinických oborĤ. Souþástí výuky jsou, kromČ teoretických vČdomostí, cviþení v improvizovaných modelových situacích, cviþení samostatné i týmové práce apod. Na poznatky jednotlivých pĜedmČtĤ úzce navazuje praktická výuka týkající se ošetĜování nemocných a odborná praxe v akreditovaných zaĜízeních. 4.8.2

Cíl modulu

Cílem modulu je, aby Ĝidiþi vozidla zdravotnické záchranné služby na základČ svých teoretických vČdomostí z neodkladných a akutních stavĤ všech klinických oborĤ byli schopni aplikovat tyto vČdomosti v rámci prakticky zamČĜených pĜedmČtĤ, pĜedevším ošetĜování nemocných v neodkladné péþi a pĜi odborné praxi, a zejména pak pĜi výkonu svého povolání a stali se tak platnými þleny záchranáĜského týmu. Odborný modul – OM 7

Neodkladné stavy v klinických oborech a v pĜednemocniþní etapČ

Rozsah modulu

60 hodin

Téma Organizaþní zabezpeþení

Neodkladné stavy ve vnitĜním lékaĜství

Rozpis uþiva Konzultace, metodické vedení apod. PĜíþiny vzniku, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, nácviky ošetĜovatelských postupĤ. Kardiologická postižení: ICHS; bolesti na hrudi;


13

ČÁSTKA 2

G

403

VĚSTNÍK MZ ČR

kolaps, synkopa; náhlá zástava obČhu; AIM; poruchy srdeþního rytmu; akutní zhoršení CHICHS; hypertenze, hypertenzní krize; srdeþní insuficience.

Šoky neúrazového pĤvodu: anafylaktický; kardiogenní; toxický; hypovolemický; endokrinní; septický. Akutní respiraþní selhání: akutní zhoršení chronických plicních procesĤ; akutní dušnost; zástava dýchání; plicní embolie, edém (kardiální, toxický). Ostatní neodkladné stavy: akutní endokrinní postižení; diabetes mellitus; akutní stavy u chronického selhání ledvin (uremické kóma); akutní jaterní selhání (hepatické kóma); akutní alergické reakce; akutní stavy z pĜehĜátí organismu; horeþnaté stavy; kĜeþové stavy; akutní stavy z vyþerpání pĜi nadmČrné tČlesné námaze; akutní stavy u krvácivých chorob a stavĤ (hemofilie, krvácení do trávicí trubice, apod.); kolikovité bolesti (renální, žluþníková); akutní zvracení a prĤjem; akutní uzávČr periferních tepen DK, žilní trombózy. Neodkladné stavy v chirurgii a traumatologii

PĜíþiny vzniku, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, nácviky ošetĜovatelských postupĤ. Šoky úrazového pĤvodu: hemorrhagický šok (prudké krvácení,

14

404

VĚSTNÍK MZ ČR

G

velká krevní ztráta, aj.) traumatický šok popáleninový šok

Trauma, sdružená poranČní, ztrátová poranČní a polytrauma (poranČní pĜi pádu z výšky, poranČní bodná, poranČní stĜelná, poranČní pĜi dopravních nehodách, poranČní pĜi sportu aj.): poranČní mozkolebeþní otevĜená, zavĜená); poranČní krku (fraktura krþní páteĜe, krvácení, apod.); poranČní obliþeje (mČkkých þástí, skeletu, oþí, atd.); poranČní páteĜe a míchy; fraktury dlouhých kostí; luxace velkých kloubĤ; traumatické amputace; poranČní hrudníku; poranČní bĜicha; poranČní pánve a pánevních orgánĤ; crush syndrom, blast syndrom, syndrom ze zaklínČní a vynucené polohy; transportní trauma a aj. Termické úrazy: popáleniny, (stanovení rozsahu - stupnČ, "devítkové pravidlo", poškození dýchacích cest, komplikace); poleptání (kĤže, sliznic, oþí, jícnu, apod.); úraz chladem (celkové podchlazení organismu, omrzliny); úraz elektrickou energií (proud, blesk). Strangulace: obČšení, škrcení, rdoušení. Tonutí (ve sladké, slané, infikované vodČ): nehoda pĜi potápČní. Náhlé pĜíhody bĜišní. PĜíþiny vzniku, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, nácviky ošetĜovatelských postupĤ. Neodkladné stavy v pediatrii

PĜehled chorob dČtského vČku (dýchacího systému, trávicího traktu a vyluþovacího systému, choroby krevní, obČhového systému, ndokrinologické, vrozené, získané aj.). Respiraþní postižení: akutní dušnost;

6

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

405

VĚSTNÍK MZ ČR

astmoidní bronchitidy; akutní laryngitidy; aspirace cizího tČlesa.

KĜeþové stavy: febrilní stavy a kĜeþe; epileptické stavy aj. Neurologická onemocnČní: kĜeþe pĜi edému mozku; meningitidy aj. Šoky u dČtí všech vČkových skupin. NejþastČjší úrazy dČtského vČku. Ostatní neodkladné stavy: akutní zvracení a prĤjmy; akutní otravy, aj. Péþe o novorozence: ošetĜení novorozence bČhem a po porodu; KPR zralého a nezralého novorozence.

Neodkladné stavy v gynekologii a porodnictví

PĜíþiny vzniku, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, nácviky ošetĜovatelských postupĤ: krvácení (z rodidel, v tČhotenství, pĜi mimodČložním tČhotenství, jiné); zánČty; úrazy a poranČní; diseminovaná intravaskulární koagulace /DIC/; náhlé pĜíhody bĜišní u žen /NPB/; eklampsie a pozdní gestóza; pĜekotný porod - péþe o rodiþku a ošetĜení, péþe o novorozence a ošetĜení (odsátí, kĜíšení, pĜevoz patologického novorozence), péþe o pomĤcky.

4

PĜíþiny vzniku, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, nácviky ošetĜovatelských postupĤ. Neodkladné stavy v psychiatrii

Základní rozdČlení duševních poruch: psychiatrické syndromy (abstinenþní,amentní, deliriózní, depresivní, manický, neurotický, paranoidní, suicidální aj.); agresivní pacient.

2

Problematika transportu pacientĤ s jednotlivými typy duševních poruch. Neodkladné stavy

PĜíþiny vzniku, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, nácviky

4

406

v neurologii

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ošetĜovatelských postupĤ. Poruchy vČdomí (kvalitativní, kvantitativní): stavy neklidu; bezvČdomí neúrazového pĤvodu, aj. Cévní mozkové pĜíhody /CMP/. KĜeþové stavy: epilepsie (epileptický záchvat, Grand mal, epileptický stav); jiné. Poruchy hybnosti, neuralgie, vertebrogenní poruchy aj. Infekþní onemocnČní nervového systému

Život ohrožující infekce

PĜíþiny vzniku, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, ošetĜování infekþních pacientĤ, vlastní ochrana, prevence: sepse; rozsáhlé pneumonie; meningitidy, aj.

2

PĜíþiny vzniku, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, nácviky ošetĜovatelských postupĤ.

Náhlé postižení ušnínosní-krþní

Krvácení: z nosu (epistaxe); hltanu; jazyka a dutiny ústní; dolních cest dýchacích; z tracheostomatu.

1

Obstrukce dolních cest dýchacích. Akutní postižení polykacích cest. Náhlé poruchy sluchu a rovnovážného ústrojí, úrazy ucha, poranČní tlakovou vlnou, apod.

Náhlé pĜíhody postihující oko

PĜíþiny vzniku, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, nácviky ošetĜovatelských postupĤ. Úrazy oka (povrchové, tupé, pronikající, popálení, poleptání aj.).

1

Neúrazové poškození oka (postižení sítnice, záchvat akutního glaukomu, zánČty aj.).

Akutní otravy

PĜíþiny vzniku, brány vstupu, klinický obraz, odborná pĜednemocniþní první pomoc, léþba, vlastní ochrana, prevence, nácviky ošetĜovatelských postupĤ: základy toxikologie; jedy, návykové látky;

3

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

407

VĚSTNÍK MZ ČR


otravy a jejich nejþastČjší pĜíþiny; zpĤsoby vstupu do organismu; toxikologická vyšetĜení; ochrana zdravotníkĤ z toxikologického hlediska; zásady neodkladné péþe z toxikologického hlediska; právní aspekty akutních otrav; problematika závislostí; antidota; lékové otravy; alimentární otravy; uštknutí jedovatým hadem, bodnutí jedovatým hmyzem apod.; akutní stavy u závislých na drogách, alkoholu, aj.

NapĜ. test, ústní zkouška, praktická zkouška z ošetĜovatelských postupĤ, zpracování kasuistiky, modelové situace apod.)

8

4.9 Uþební osnova odborného modulu OM 8 – Psychologie, etika, komunikace, základy pedagogiky a edukace 4.9.1

Anotace modulu

Modul je koncipován jako blok teoreticko-praktických pĜedmČtĤ. ZamČĜuje se na psychologické aspekty práce na zdravotnické záchranné službČ. Jednotlivé pĜedmČty spolu úzce souvisí a smČĜují tak ke kvalitnČjšímu poznání psychických procesĤ pĜi postižení zdraví a k pochopení problémĤ a potĜeb, které postižení zdraví pĜináší. PĜedmČt psychologie definuje základní pojmy, informuje o významu psychologie se zamČĜením na život, na poruchu zdraví, na náhlé akutní stavy vþetnČ nároþných životních situací, které mají vliv na nemocné i na zdravotnické pracovníky pĜi jejich þinnosti. Souþástí modulu jsou rovnČž vybrané kapitoly z pedagogiky, psychologické i pedagogické komunikace, které nauþí úþastníka prakticky aplikovat edukaþní þinnost nejen u postižených, ale i u dalších þlenĤ zdravotnického týmu. Podílí na rozvoji požadovaných klíþových kompetencí, zejména personálních (poznávat a reálnČ hodnotit své schopnosti a možnosti, zdokonalovat svou osobnost, efektivnČ se uþit, plánovat svou þinnost, vyrovnávat se se zátČžovými situacemi), komunikativních a interpersonálních. V praktické þásti se úþastníci uþí verbální i neverbální komunikaci s využitím rĤzných komunikaþních metod, nácvikĤ typĤ chování i autogennímu tréninku. 4.9.2

Cíl modulu

Cílem modulu je, aby absolventi kurzu umČli využívat poznatky z psychologie, etiky a pedagogiky pĜi jednání s lidmi, pĜi poskytování ošetĜovatelské péþe a umČli efektivnČ komunikovat s pacienty i ostatními þleny týmu. Cílem rovnČž je, aby byli schopni tyto znalosti použít k rozvoji vlastní osobnosti vþetnČ Ĝešení rĤzných životních situací a využili poznatkĤ z dopravní psychologie pĜi výkonu svého povolání Ĝidiþe vozidla ZZS.

408

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2


Psychologie, etika, komunikace, základy pedagogiky a edukace

Rozsah modulu

25 hodin Rozpis uþiva


Základní psychologické pojmy

Chování, postoje, prožívání (složka kognitivní, emotivní, konativní); subjektivní, objektivní rysy hodnocení rĤzných situací (podíl emotivní a racionální složky); temperament a jeho typy; sociální role, statut záchranáĜe.

2

Specifika z hlediska vývojové psychologie

Jednotlivé vývojové fáze; vývojové hledisko v prožívání a chování; specifické reakce charakteristické v jednotlivých vývojových fázích na rĤzné typy onemocnČní, poranČní apod.

1

Vybrané kapitoly z dopravní psychologie

Osobnost Ĝidiþe (charakter, temperament, schopnosti, pozornost, vnímání, rozhodování, chování, emoce); motivace k Ĝízení automobilu; speciální fenomény v dopravní psychologii (monotonie, jízda v horkém poþasí, únava, strach z Ĝízení, psychologická pĜednost, defenzivní jízda, návykové látky u ĜidiþĤ).

3

Nároþné životní situace

Psychosociální problematika nemoci; typy situací (svízelné, zátČžové); konflikt, frustrace, deprivace, stres, burn-out; neadaptivní chování; þlovČk a akutní stavy; vitální ohrožení; chronická onemocnČní; vliv bolesti, strachu, nejistoty, strádání.

3

Duševní hygiena v práci zdravotnického pracovníka

Sebereflexe, sebepojetí; sebeovládání a zpĤsoby jeho zdokonalování; sebeprosazování – asertivní chování; kompenzaþní možnosti.

2

Psychologická cviþení

Nácviky a trénink empatického a asertivního chování v modelových situacích; relaxaþní nácviky, autogenní trénink.

3

Etika v profesi Ĝidiþe zdravotnické záchranné služby

Vymezení morálky a etiky ve zdravotnické profesi; etické principy specifické pro neodkladnou péþi; etika chování k pacientĤm všech vČkových skupin; etické zásady v neodkladné péþi; etika chování k bezmocným, k umírajícím, k pacientĤm v bezvČdomí; etika chování k agresivním, esteticky negativnČ pĤsobícím, k pacientĤm odmítajícím péþi apod.

3

Vybrané kapitoly z pedagogiky a její vztah k ošetĜovatelství

VzdČlávání, vzdČlání, vyuþování, uþení, vztah mezi výchovou a uþením; vzdČlávání dospČlých, cíle a obsah pedagogického pĤsobení na nemocného; základy didaktiky (didaktické prostĜedky – formy, metody, didaktické pomĤcky, technologie výuky, portfolia); základy edukace pacientĤ a jejich blízkých.

2

Komunikace v neodkladné péþi

Sociální

6

Téma

a

pedagogická

komunikace;

typy

ČÁSTKA 2

G

409

VĚSTNÍK MZ ČR

komunikace a ovlivnČní komunikace (verbální i neverbální složky); komunikaþní možnosti se zamČĜením na neodkladnou péþi; etika komunikace; metody a postupy v komunikaci pĜi Ĝešení konfliktĤ; komunikace s agresivním pacientem; komunikace v praxi záchranáĜe; nácviky komunikace.

4.10

Uþební osnova odborného modulu OM 9 – Sebeobrana

4.10.1 Anotace modulu

Modul je doplĖkovým pĜedmČtem teoretické a praktické pĜípravy pro výkon povolání Ĝidiþe vozidla zdravotnické záchranné služby. Úþastníci kurzu procviþí svoje fyzické dovednosti nutné pro práci v záchranné službČ, nauþí se zhodnotit chování problematického klienta/pacienta a zvolit optimální zpĤsob jednání. 4.10.2 Cíl modulu

Cílem modulu je, aby úþastníci kurzu získali základy praktických dovedností v oblasti sebeobrany proti neozbrojenému a ozbrojenému útoþníkovi a základní informace v oblasti trestního práva vztahující se pĜedevším ke konkrétním ustanovením paragrafĤ o nutné obranČ, krajní nouzi a omezování osobní svobody. Odborný modul – OM 9

Sebeobrana

Rozsah modulu

5 hodin

Téma

Rozpis uþiva


Agresivní pacient. Analýza konkrétních situací a jejich zhodnocení (pro prevenci možné agrese).

5

PĜedvádČní a procviþování vybraných technik pro vlastní sebeobranu.

4.11 Uþební osnova odborného modulu OM 10 – Odborná ošetĜovatelská praxe (celkem 280 hodin) 4.11.1 Anotace pĜedmČtu

Odborná praxe je koncipována jako praktický pĜedmČt a uskuteþĖuje se podle plánu odborné praxe. UmožĖuje úþastníkĤm kvalifikaþního kurzu aplikovat v podmínkách zdravotnických zaĜízení teoretické vČdomosti a praktické dovednosti, které získali studiem teoreticko-praktických disciplín v uþebnách akreditovaných zaĜízení realizujících teoretickou výuku a na pracovištích poskytujících zdravotní péþi. Poskytuje prostor pro zdokonalování zruþnosti, dovedností a návykĤ, uþí úþastníky samostatnosti, odpovČdnosti a práci v týmu. UskuteþĖuje se formou pĜímé þi nepĜímé péþe o klienty/pacienty na zdravotnických pracovištích pod odborným vedením školitele. Školitel potvrdí

410

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

absolvovanou praxi do Záznamu odborné praxe, který vyhotoví akreditované zaĜízení realizující vzdČlávací program. Obsahem odborné v akreditovaných zaĜízeních jsou povinné praktické výkony, které úþastník bude provádČt pod odborným dohledem školitele na pracovištích akreditovaného zaĜízení pro praktickou výuku. Školitel zhodnotí provedené výkony a potvrdí absolvovanou praxi do Záznamu výkonĤ, který vyhotoví akreditované zaĜízení realizující vzdČlávací program. Praktické výuce (odborné praxi) pĜedchází odpovídající výuka teoretických pĜedmČtĤ. Plán odborné praxe zpracuje odpovČdný pracovník akreditovaného zaĜízení realizujícího akreditovaný kvalifikaþní kurz individuálnČ pro úþastníka s ohledem na jeho pracovní zkušenosti v oblasti neodkladné péþe. 4.11.2 Cíl pĜedmČtu

Cílem je prohloubení, upevnČní a získání odborných vČdomostí, dovedností a návykĤ potĜebných pro kvalitní poskytování neodkladné péþe, samostatná praktická þinnost a zapojení se do spolupráce zdravotnického týmu. Absolvent kurzu bude schopen v rámci svých kompetencí zvládat asistenci pĜi provádČní dalších zdravotních výkonĤ v oblasti pĜednemocniþní neodkladné péþe, a to pod pĜímým vedením lékaĜe þi jiného zdravotnického pracovníka zpĤsobilého k poskytování neodkladné péþe. 4.11.3 VšeobecnČ

Dokonalé zvládnutí praktických dovedností je rozhodujícím kritériem pro posuzování zdatnosti pro získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání Ĝidiþe vozidla zdravotnické záchranné služby; výbČru pracovišĢ a školitelĤ je proto tĜeba vČnovat maximální pozornost; školitel má k dispozici náplĖ teoretické i praktické výuky.

Místo

PracovištČ oblasti neodkladné péþe (ZZS)

Rozsah

60 hodin

Úþastník kurzu mĤže tuto praxi vykonávat v jiném než akreditovaném zaĜízení. Tuto náplĖ praktické výuky pĜedloží úþastník školiteli pĜíslušného pracovištČ. Školitel absolvovanou praxi potvrdí do záznamu odborné praxe. NáplĖ praktické výuky

Manipulace s pacientem: získávání informací a jejich interpretace v neodkladné péþi: pĜedávání informací o nemocném; zásady postupu a techniky ošetĜení nemocných a dČtských pacientĤ. Základní materiálové vybavení v neodkladné péþi: obvazy, obvazová technika, dlahování; metody imobilizace; zajištČní volných dýchacích cest (polohování, použití pomĤcek); základní postupy ošetĜení postiženého v bezvČdomí; základní postupy ošetĜení postiženého pĜi vČdomí;

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

411

základy práce se sterilním vybavením, práce s jednorázovým vybavením.

Transport pacienta: používání transportní techniky; polohování; zajištČní bezpeþnosti bČhem pĜevozu. VyprošĢování.

Manipulace s pĜístrojovou technikou:

základní technické vybavení v neodkladné péþi; pĜíprava pĜístrojové techniky (glukometr, kapnometr, EKG, PEEP ventil, UPV poloautomaty, UPV automaty aj.); bezpeþnost práce pĜi manipulaci s pĜístroji, tlakovými nádobami; péþe o pĜístrojovou techniku a pomĤcky; radiová komunikace se zdravotnickým operaþním stĜediskem; dezinfekce a sterilizace zdravotnických prostĜedkĤ; praktický nácvik údržby vybavení zdravotnických vozidel.

Léþebné a ošetĜovatelské postupy v neodkladné péþi:

zajištČní prĤchodnosti dýchacích cest - uvolĖování a udržení dýchacích cest bez pomĤcek, s pomĤckami; pĜíprava pomĤcek k intubaci a asistence pĜi intubaci, základy umČlé plicní ventilace s pomĤckami; pĜíprava a asistence pĜi punkci a drenáži hrudníku; stanovení glykémie glukometrem; resuscitace dospČlých, dČtí, novorozencĤ – specifika; poresuscitaþní pokraþující péþe; protišoková opatĜení; praktické provádČní stavČní krvácením, ošetĜení ran, asistence pĜi ošetĜování vČtších ran; udržování krevního tlaku s pomocí náhrad a vazopresorĤ; ošetĜovatelské postupy v péþi o tČhotné ženy a rodiþky, v péþi o novorozence; ošetĜovatelské postupy u pacientĤ s mentálními poruchami, s poruchami hybnosti, imobilních, zcela bezmocných a závislých, slepých; pĜíprava lékĤ pĜi poskytování PNP; infuzní léþba, rychlé a pĜetlakové náhrady, pĜevody plasmatických a krevních pĜípravkĤ; aplikace kyslíku; poskytování PNP v neodkladných stavech chirurgického charakteru; poskytování PNP dČtem v kritických a neodkladných stavech; poskytování PNP v neodkladných stavech interního charakteru; poskytování PNP u vybraných neodkladných stavĤ. Zdravotnické operaþní stĜedisko: pĜíjem tísĖové výzvy – taktika komunikace s volajícím, komunikace za specifických situací; lokalizace, navigace, geografické informaþní systémy; klasifikace událostí; telefonicky asistovaná první pomoc a neodkladná resuscitace.

412

VĚSTNÍK MZ ČR

Místo

Klinická pracovištČ

Rozsah

40 hodin

G

ČÁSTKA 2

Úþastník kurzu mĤže tuto praxi vykonávat v jiném než akreditovaném zaĜízení. Tuto náplĖ praktické výuky pĜedloží úþastník školiteli pĜíslušného pracovištČ. Školitel absolvovanou praxi potvrdí do záznamu odborné praxe. NáplĖ praktické výuky LĤžková a ambulantní þást (chirurgie, ARO, traumatologie, interna, pediatrie, neurologie aj.): pĜíjem pacienta (dokumentace, komunikace s pacientem, rodinou); komunikace s vČtším poþtem nemocných; svlékání pacienta, hygienická oþista a péþe, toaleta pacienta; obvazová technika, provádČní jednotlivých typĤ obvazĤ; polohování nemocného; transport nemocného na vyšetĜení (RTG, laboratoĜ apod.); sledování náhlých zmČn stavu nemocného; praktické mČĜení TK, P, TT, DF, DV; seznámení se s poĜízením EKG záznamu a provedení 12ti svodového EKG seznámení se s kardiostimulací a defibrilací, event. provedení defibrilace ; sledování a monitorování fyziologických funkcí s dĤrazem na životnČ dĤležité orgány a systémy; seznámení se s pĜípravou pomĤcek a asistence pĜi venepunkci, pĜi zajišĢování centrálních žil; zpĤsoby podávání kyslíkové léþby, inhalaþní léþba; zajištČní periferní žíly (event. na modelu); pĜíprava infuzí k aplikaci a asistence; pĜíprava injekcí k aplikaci i.m. a i.v., asistence; práce s pĜístrojovou technikou (napĜ. infuzní pumpou, pulzním oxymetrem aj.); stanovení glykémie glukometrem; seznámení se s technikami umČlé plicní ventilace a pĜístrojovou technikou; komplexní péþe o nemocného na ventilátoru; odsávání z úst; asistence u odsávání z tracheální kanyly a event. z tracheostomie a péþe o ni; udržování kyslíkové léþby, inhalace; pĜíprava pomĤcek a lékĤ k endobronchiální aplikaci farmak; seznámení se s asistencí pĜi laváži plic; seznámení se s asistencí pĜi hrudní drenáži; seznámení se s asistencí pĜi pĜípravČ a aplikaci transfuzí; seznámení se s asistencí pĜi zavádČní žaludeþní sondy, kontrola prĤchodnosti, správného zavedení a fixace; komunikace s nemocným s poruchami vČdomí, s bezvČdomým; péþe a manipulace s lĤžkem s imobilním nemocným; seznámení se s prací na porodním sále (asistence pĜi vedení porodu, ošetĜení novorozence, ošetĜení pupeþníku, hodnocení stavu novorozence dle Apgarové, porod placenty, sledování stavu matky po porodu, resuscitace novorozence, dokumentace); seznámení se s postupem pĜi primárním vyšetĜení a ošetĜení pacienta v akutním a

ČÁSTKA 2

G

413

VĚSTNÍK MZ ČR

v kritickém stavu; komunikace a spolupráce s pacienty v akutním stavu, komunikace s týmem spolupracovníkĤ; seznámení se s komplementárními vyšetĜovacími postupy u lĤžka akutního pacienta, pĜíprava a asistence; seznámení se sledováním a monitorováním pacienta v akutním stavu; péþe o þistotu bezprostĜedního okolí pacienta – antisepse, desinfekce, sterilizace spolupráce pĜi péþi o pomĤcky, doplnČní materiálu; odbČry biologického materiálu neinvazivní cestou, spolupráce a seznámení se pĜi odbČrech invazivní cestou; toaleta pacienta v akutním stavu, v bezvČdomí, pĜi vČdomí; asistence event. pĜíprava léþiv (napĜ. k podání intratracheálnímu, intraoseálnímu, i.v., i.m., s.c.); seznámení se a asistence u výkonĤ v neodkladné péþi (intubace, zajištČní centrálního vstupu, defibrilace, kardioverze, krevní pĜevody, toaleta dýchacích cest, inhalaþní léþba kyslíkem, bilance tekutin, pĜevazy, prevence dekubitĤ, apod.); péþe o dárce orgánĤ.

Místo

Klinická pracovištČ akreditovaného zaĜízení

Rozsah

40 hodin

Odborná praxe bude probíhat na pracovištích:

Poþet hodin

Akutní pĜíjem

16

ARO

16

Porodní sál

8

Tento seznam výkonĤ praktické výuky pĜedloží úþastník školiteli pĜíslušného pracovištČ. Školitel absolvovanou praxi potvrdí do záznamu odborné praxe. Seznam výkonĤ Asistence pĜi pĜíjmu pacienta, dokumentace, komunikace, doprovod pacienta na oddČlení /pokoj Hygienická oþista a péþe, toaleta pacienta Asistence u rĤzných zpĤsobĤ podávání kyslíkové léþby Asistence, event. ZajištČní periferní žíly Asistence event. PĜíprava infuzního roztoku Asistence event. PĜíprava injekcí i.m, i.v, s.c. Stanovení glykémie glukometrem Asistence pĜi odbČrech biologického materiálu k laboratornímu vyšetĜení Transport pacienta na vyšetĜení Asistence u intubace event. PĜíprava pomĤcek k intubaci Seznámení se s pĜípravou a asistencí pĜi aplikaci transfuze Seznámení se s pĜístrojovou technikou a její obsluhou – infuzní pumpy, injektomaty, monitorovací technika Asistence pĜi zavádČní žaludeþní sondy, event. PĜíprava pomĤcek Provedení EKG záznamu (12 svodĤ)

Minimální poþet 2 2 3 2 3 3 3 3 10 3 1 1 1 3

414

G

VĚSTNÍK MZ ČR

Asistence u péþe o zemĜelého Asistence pĜi vedení porodu, ošetĜení novorozence, ošetĜení pupeþníku, hodnocení stavu novorozence dle Apgarové, porod placenty, sledování stavu matky po porodu, dokumentace

ČÁSTKA 2

1 1

Místo

PracovištČ zdravotnické záchranné služby akreditovaného zaĜízení

Rozsah

140 hodin

z toho

na pracovišti zdravotnického operaþního stĜediska

8 hodin

Tento seznam výkonĤ praktické výuky pĜedloží úþastník školiteli pĜíslušného pracovištČ. Školitel absolvovanou praxi potvrdí do záznamu odborné praxe. Seznam výkonĤ

Minimální poþet

PĜemístČní pacienta a provedení léþebné polohy

15

Základní vyšetĜení pacienta – mČĜení tk, p, sledování vitálních funkcí

30

Správné použití pomĤcek k imobilizaci pacienta: vakuová matrace

5

fixaþní límec

10

Scoop rám

10

extenþní dlahy

1

dlaha další imobilizaþní pomĤcky (napĜ. stabilizátor hlavy, pánevní fixátor, imobilizaþní vesta)

30 10

Použití pĜístrojové techniky: udržování kyslíkové a aerosolové léþby

10

pĜíprava a monitorace pacienta: - pulsní oxymetr - kapnometr - cooxymetr

30

správná manipulace s tlakovou nádobou pĜi její výmČnČ

3

použití glukometru

10

Neinvazivní zajištČní dýchacích cest

10

Ventilace ruþním kĜísícím vakem

3

Asistence lékaĜi pĜi invazivním zajištČní dýchacích cest a napojení postiženého na umČlou plicní ventilaci

5

Provedení zástavy krvácení (masivní, tepenné)

2

Provedení ošetĜení ran

10

PĜíprava pomĤcek a léþebných pĜípravkĤ (infuze, injekce) a asistence u nitrožilního podání

10

PĜíprava defibrilátoru k použití, defibrilace

10

Provedení EKG záznamu (12 svodĤ)

10

ČÁSTKA 2

G

415

VĚSTNÍK MZ ČR

Provedení KPR – srdeþní masáž

1

Vedení dokumentace o vozidle

3

Nácvik vyproštČní osob

3

Nácvik diagnosticko tĜídící þinnosti pĜi mimoĜádné události

1

PĜíposlech tísĖové výzvy

5

4.12 Nepovinný modul – Praktický trénink na automobilovém cviþišti (polygonu) 4.12.1 Anotace nepovinného modulu

Nepovinný praktický modul je zamČĜen na procviþení Ĝidiþských dovedností základĤ bezpeþné jízdy s vozidlem s právem pĜednosti v jízdČ za standardních i nestandardních podmínek. Akreditované zaĜízení mĤže tento nepovinný modul zaĜadit do výuky jako doplĖkovou praktickou výuku na základČ smluvního vztahu s pĜíslušným automobilovým cviþištČm nad rámec hodinové dotace kurzu. 4.12.2 Cíl modulu

Cílem modulu je, aby absolventi kurzu získali na základČ poznatkĤ o adhezi, fungování pneumatik, vztahu pneu – silnice, délky brzdné dráhy v závislosti na povrchu a rychlosti, síly pĤsobící na pneu, síly pĤsobící na vozidlo pĜi akceleraci, zatáþení, brzdČní, vzniku smyku, druhĤ smykĤ, zvládání smyku, pojmech ABS, BAS, ESP a principech jejich þinnosti, principĤ brzdČní a vyhýbání pro konkrétní situace, které se budou prakticky nacviþovat. Nepovinný modul

Praktický trénink na automobilovém cviþišti (polygonu)

Rozsah nepovinného modulu

6 hodin

Rozpis uþiva


Nouzové zastavení vozidla. Zastavení na rĤzném povrchu. Zastavení v zatáþce. Kruhové objezdy. Úhybný manévr se zastavením. Aquaplaningu. Zvládnutí smyku na pĜední nápravu. Smyk zadní nápravy. Úhybný manévr.

6

416

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

5 Požadavky na zajištČní realizace kvalifikaþního kurzu x Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který získal OsvČdþení k výkonu

x


x

x x


nelékaĜského zdravotnického povolání bez odborného dohledu s praxí minimálnČ 3 roky. Lektorem mĤže být i jiný nelékaĜský pracovník nebo jiný zdravotnický pracovník (napĜ. lékaĜ, zubní lékaĜ, farmaceut, inženýr, právník, Mgr. apod.) Jehož odbornost se vztahuje k pĜíslušné problematice. Event. specializovaná zpĤsobilost v oboru související s oborem. Školitelem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, pro výkon þinností školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem. Pedagogické schopnosti. doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti

x Materiální a pĜístrojové vybavení pracovištČ splĖující požadavky vzdČlávacího

programu. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází. x ZajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení. x VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku


úþastníkĤ kvalifikaþního kurzu získalo rozhodnutí o udČlení akreditace 11 , tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování kvalifikaþního kurzu dle vzdČlávacího programu x Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany


11


Hlava IV, akreditace, zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povolání

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

417

Doporuþené studijní materiály ADAMS, B., HAROLD, C.E. Sestra a akutní stavy od A do Z, Praha: Grada Publishing, 1999. 488 s. ISBN 80-7169-893-8 ERTLOVÁ, F., MUCHA, J., PĜednemocniþní neodkladná péþe, II. pĜepracované vydání. Brno, NCO NZO, 2003. 368 s. ISBN 80-7013-379-1 GECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika, Olomouc: Hanex, 2000. JOBÁNKOVÁ, M. A KOL., Kapitoly z psychologie, Brno: NCO NZO 2002. 225 s. ISBN 807013-365-1 POKORNÝ, J. A KOL. LékaĜská první pomoc. Praha: Galén, 2003. 341 s. ISBN 80-7262-214-5 POKORNÝ, J. A KOL., Urgentní medicína. Praha: Galén. 2004. 547 s. ISBN 80-7262-259-5 ROUBAL, P., Windows XP, podrobný prĤvodce zaþínajícího uživatele, Praha: Grada, 2002. ŠTċTINA, J. A KOL., Medicína katastrof a hromadných neštČstí. Praha: Grada Publishing. 2000. 424 s. ISBN 80-7169-688-9. Základní dokument ITU – Radiokomunikaþní Ĝád. http://www.itu.int/home/index.htlm ZEMAN, M., Obvazové techniky, Praha: Grada Publishing, 1994. 200 s. ISBN 80-7169-052-X Zákony a vyhlášky v platném znČní. Další odborná literatura doporuþená lektory jednotlivých pĜedmČtĤ

418

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Kvalifikaþní kurz pro získání odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání asistenta ochrany a podpory veĜejného zdraví v oboru ASISTENT OCHRANY A PODPORY VEěEJNÉHO ZDRAVÍ 1

2

3

4 5

419 Profil absolventa ......................................................................................................... 2 419 1.1 Urþení ................................................................................................................... 2 419 1.2 UplatnČní absolventa ............................................................................................2 419 1.3 Organizaþní zabezpeþení kurzu ............................................................................ 2 420 1.4 PĜedpokládané výsledky vzdČlávání..................................................................... 3 420 1.5 Odborné vČdomosti, dovednosti a postoje............................................................3 420 Charakteristika vzdČlávacího programu .................................................................3 420 2.1 Vstupní pĜedpoklady ............................................................................................ 3 420 2.2 Postup pĜi zaĜazení do akreditovaného kvalifikaþního kurzu...............................3 420 2.3 Délka studia .......................................................................................................... 3 420 2.4 Organizace výuky ................................................................................................. 3 421 2.5 Metody výuky....................................................................................................... 4 421 2.6 Požadavky na bezpeþnost a ochranu zdraví ......................................................... 4 421 Uþební plány................................................................................................................ 4 3.1 Základní zdravotnický modul............................................................................... 4 421 421 3.1.1 Uþební osnova základního zdravotnického modulu ZZM ........................ 4 423 3.2 Odborný modul..................................................................................................... 6 423 3.2.1 Uþební osnova odborného modulu OM .................................................... 6 425 3.2.2 Odborná praxe ........................................................................................... 8 426 Požadavky na zajištČní realizace kvalifikaþního kurzu .......................................... 9 427 Doporuþené studijní materiály ................................................................................10

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

419

PoĜádá akreditované zaĜízení, kterému byla udČlena akreditace Ministerstvem zdravotnictví podle § 45 odst. 2 zákona þ. 96/2004 Sb.

1 Profil absolventa 1.1 Urþení Studium je urþeno pro jiné odborné pracovníky, kteĜí získali zpĤsobilost jiného odborného pracovníka absolvováním akreditovaného bakaláĜského studijního oboru pĜírodovČdného, elektrotechnického nebo matematicko-fyzikálního zamČĜení nebo nejménČ tĜíletého studia v oborech pĜírodovČdného nebo elektrotechnického zamČĜení na VOŠ, podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona þ. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání zpĤsobilosti k výkonu nelékaĜských zdravotnických povolání a k výkonu þinností souvisejících s poskytováním zdravotní péþe a o zmČnČ nČkterých souvisejících zákonĤ, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ (dále jen zákon þ. 96/2004 Sb.), ve znČní zákona þ. 339/2008 Sb. 1.2 UplatnČní absolventa ÚspČšným ukonþením akreditovaného kvalifikaþního kurzu, který se skládá ze základního a odborného modulu, získává jiný odborný pracovník odbornou zpĤsobilost k výkonu povolání asistenta ochrany a podpory veĜejného zdraví podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona þ. 96/2004 Sb. Za výkon povolání asistenta ochrany a podpory veĜejného zdraví se považuje þinnost související s výkonem státního zdravotního dozoru v rámci ochrany a podpory veĜejného zdraví podle zákona þ. 258/2000 Sb., o ochranČ veĜejného zdraví v platném znČní a plnČní úkolĤ v oblasti prevence onemocnČní a ochrany a podpory veĜejného zdraví. Úþast na tomto kurzu se považuje, podle § 51 odst. 9 zákona þ. 96/2004 Sb. a v dohodČ s MPSV, za zvyšování kvalifikace (rekvalifikace) dle zvláštního právního pĜedpisu, zákona þ. 435/2004 Sb., o zamČstnanosti, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. 1.3 Organizaþní zabezpeþení kurzu Akreditovaný kvalifikaþní kurz je realizován modulovým zpĤsobem v akreditovaném zaĜízení. VzdČlávací program zahrnuje modul základní a odborný. Celková délka akreditovaného kvalifikaþního kurzu je minimálnČ 8 týdnĤ v prĤbČhu 6 mČsícĤ. V prĤbČhu celého vzdČlávání musí úþastník absolvovat:

160 hodin pĜímé teoretické výuky v akreditovaném zaĜízení, nepĜímou teoretickou výuku a samostudium, 160 hodin, tj. 4 týdny odborné praxe v rámci odborného modulu.

Do vzdČlávání mĤže být zapoþtena þást dĜíve absolvovaného studia, pokud odpovídá nČkteré þásti akreditovaného kvalifikaþního kurzu, a þást odborné praxe urþené vzdČlávacím programem, kterou úþastník vykonal v jiném než akreditovaném zaĜízení podle § 51 odst. 8

420

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

zákona þ. 96/2004 Sb. O jeho zapoþtení vydává akreditované zaĜízení potvrzení, v pĜípadČ pochybností o zapoþtení rozhodne na žádost úþastníka vzdČlávání nebo akreditovaného zaĜízení MZ ýR. 1.4 PĜedpokládané výsledky vzdČlávání Absolvováním akreditovaného kvalifikaþního kurzu asistent ochrany a podpory veĜejného zdraví se získá odborná zpĤsobilost k výkonu povolání asistenta ochrany a podpory veĜejného zdraví, opravĖující k výkonu þinností stanovených v § 3 odst. 1 a § 12 vyhlášky þ. 424/2004 Sb., kterou se stanoví þinnosti zdravotnických pracovníkĤ a jiných odborných pracovníkĤ, ve znČní pozdČjších právních pĜedpisĤ. 1.5 Odborné vČdomosti, dovednosti a postoje Obsah kurzu je rámcovČ stanoven v § 12 vyhlášky þ. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné zpĤsobilosti k výkonu nelékaĜského zdravotnického povolání tak, aby si absolvent osvojil teoretické znalosti a praktické dovednosti v souladu s minimálními požadavky danými uvedenou vyhláškou.

2 Charakteristika vzdČlávacího programu 2.1 Vstupní pĜedpoklady Absolvování akreditovaného bakaláĜského studijního oboru pĜírodovČdného, elektrotechnického nebo matematicko-fyzikálního zamČĜení nebo nejménČ tĜíletého studia v oborech pĜírodovČdného nebo elektrotechnického zamČĜení na VOŠ, podle § 43 odst. 2 písm. b) bod 1, 2, 3 a písm. c) bod 1 a 2 zákona þ. 96/2004 Sb., ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. 2.2 Postup pĜi zaĜazení do akreditovaného kvalifikaþního kurzu Je stanoven § 51 odst. 4 zákona þ. 96/2004 Sb.. 2.3 Délka studia Obvyklá délka studia je 8 týdnĤ v prĤbČhu 6 mČsícĤ, pĜi zachování poþtu hodin výuky mĤže být i kratší. 2.4 Organizace výuky Akreditovaný kvalifikaþní kurz je realizován kombinovanou formou (tj. formou celodenní prĤpravy a samostudia), kdy rozsah teoretické a praktické výuky odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby. Jestliže se studium uskuteþĖuje jinými formami, nesmí být úroveĖ této prĤpravy nižší než u celodenní prĤpravy. Akreditovaný kvalifikaþní kurz se ukonþuje závČreþnou zkouškou pĜed zkušební komisí podle § 52 zákona þ. 96/2004 Sb. a § 13 vyhlášky þ. 189/2009 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestaþní zkoušky, zkoušky k vydání osvČdþení k výkonu

ČÁSTKA 2

G

421

VĚSTNÍK MZ ČR

zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závČreþné zkoušky akreditovaných kvalifikaþních kurzĤ, aprobaþní zkoušky a zkušební Ĝád pro tyto zkoušky. ÚspČšný absolvent získá osvČdþení o odborné zpĤsobilosti k výkonu povolání asistenta ochrany a podpory veĜejného zdraví podle § 13 zákona þ. 96/2004 Sb. 2.5 Metody výuky

PĜednášky, semináĜe, samostudium a konzultace; praxe v rámci odborného modulu.

Ve výuce jsou respektovány zvláštnosti vzdČlávání dospČlých, kdy jsou uplatĖovány metody vþetnČ metod aktivizujících, které napomáhají vytvoĜení požadovaných dovedností a postojĤ. 2.6 Požadavky na bezpeþnost a ochranu zdraví Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany. Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ aktuálnČ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. Požadavky jsou doplnČny o informace o rizicích v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací o opatĜeních na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik.

3 Uþební plány 3.1 Základní zdravotnický modul 3.1.1

Uþební osnova základního zdravotnického modulu ZZM

Cíl pĜedmČtĤ: poskytnout znalosti v uvedených okruzích. Základní zdravotnický modul ZZM

Základní zdravotnický modul

Rozsah modulu

40 hodin

Téma

Rozpis uþiva

Poþet hodin

Etika práce asistenta v ochranČ a podpoĜe veĜejného zdraví, základy psychologie

Problematika zdravotnické psychologie. Prohloubení poznatkĤ, které jsou dĤležité pro profesionální zvládání nároþných situací. Psychologické aspekty práce odborného pracovníka v ochranČ a podpoĜe veĜejného zdraví pĜi jednání s lidmi v souvislosti s poskytováním poradenské péþe a s kontrolní þinností v ochranČ a podpoĜe veĜejného zdraví, Ĝešení konfliktních situací. Komunikace o riziku. Psychologická hlediska prevence. Psychoterapeutické pĜístupy. Etické otázky vykonávání nelékaĜské profese ve zdravotnictví. Seznámení s etickým kodexem.

12

Administrativní þinnosti

Metody zdravotnické a laboratorní dokumentace a

3

422

ve zdravotnictví

VĚSTNÍK MZ ČR

G

dokumentace podle správního Ĝádu. Metody hromadného zpracování dat., informaþní systémy ve zdravotnictví a další vhodné k využití pro potĜeby ochrany a podpory veĜejného zdraví. Metodologie vČdeckého výzkumu.


Systém zdravotní péþe v ýR, druhy zdravotnických zaĜízení, státní a nestátní zdravotnická zaĜízení, zdravotní pojišĢovny. Ekonomika provozu zdravotnických zaĜízení. Management zdravotní péþe. Zabezpeþení a rozvoj lidských zdrojĤ ve zdravotnictví a ve státní správČ na úseku ochrany a podpory veĜejného zdraví.

7

Základy ochrany a podpory veĜejného zdraví vþetnČ profesionálních nákaz – úvod

Seznámení s pĜíslušnou legislativou, kterou se upravují podmínky pĜedcházení vzniku a šíĜení infekþních onemocnČní a s hygienickými požadavky na provoz zdravotnických zaĜízení. Definice zdravotních rizik životního a pracovního prostĜedí a možnosti ochrany pĜed negativními úþinky. Determinanty zdraví. Prevence vzniku nemocí specifických i nespecifických a jejich možných jiných komplikací.

1

První pomoc

Obecné zásady poskytování první pomoci pĜi stavech bezprostĜednČ ohrožujících život, podpora nebo náhrada základních životních funkcí nemocného nebo ranČného. Neodkladná péþe a povinnosti zdravotnických pracovníkĤ.

5

ZajišĢování zdravotní péþe v mimoĜádných a krizových situacích

Zásady pĜechodu zdravotnického zaĜízení ze standardních podmínek do þinností za nestandardních podmínek – krizový management. Úkoly zdravotnických pracovníkĤ pĜi rĤzných typech katastrof a hromadném výskytu postižených se zvláštním zĜetelem na pracovníky v ochranČ a podpoĜe veĜejného zdraví. Úloha orgánĤ ochrany a podpory veĜejného zdraví za mimoĜádných událostí.

5

Právní souvislosti s poskytování zdravotní péþe

Základní orientace v právním Ĝádu a jednotlivých právních odvČtvích a vazbČ na zdravotnČ sociálnČ hygienickou oblast. Druhy, tvorba, publikace a registrace právních pĜedpisĤ. Základní právní pĜedpisy platné ve zdravotnictví. Právní odpovČdnost ve zdravotnictví.

3

Management jakosti ve zdravotnictví, zabezpeþení a Ĝízení kvality v ochranČ a podpoĜe veĜejného zdraví

ZajišĢování kvality zdravotní péþe. Standardy kvality, indikátory kvality ve zdravotnictví. Akreditace zdravotnických zaĜízení, certifikace. Zabezpeþení a Ĝízení kvality v laboratorních provozech, akreditace a autorizace laboratoĜí ochrany veĜejného zdraví. Zabezpeþení kvality pĜi výkonu státního zdravotního dozoru.

4

ČÁSTKA 2

G

ČÁSTKA 2

423

VĚSTNÍK MZ ČR

3.2 Odborný modul 3.2.1

Uþební osnova odborného modulu OM

Cíle pĜedmČtĤ: poskytnout znalosti v uvedených okruzích. Odborný modul – OM

Ochrana a podpora veĜejného zdraví

Rozsah modulu

120 hodin

Téma

Rozpis uþiva

Poþet hodin

Fyzikální, chemické a biologické podklady dĤležité pro þinnost v oblasti ochrany a podpory veĜejného zdraví

Znalosti v oborech, které tvoĜí základ potĜebný pro ochranu a podporu veĜejného zdraví: ekologie, meteorologie, hydrologie atd., a dále teoretické a klinicko-laboratorní medicínské obory (anatomie, fyziologie, patologie, biologie, fyzika, chemie, biochemie, mikrobiologie, genetika, imunologie, toxikologie, infekþní lékaĜství, pediatrie, základy radiaþní ochrany).

9

Státní správa v oblasti ochrany a podpory veĜejného zdraví – organizaþní þlenČní a kompetence jednotlivých složek

Kompetence a subjekty þinné v oblasti OVZ, organizaþní þlenČní státní správy v OVZ, zaĜazení orgánĤ OVZ do systému obecné státní správy (nadĜízenost a podĜízenost OVZ, mezirezortní spolupráce atd.).

2

Práva a povinnosti právních subjektĤ v oblasti OVZ. Základy právních pĜedpisĤ pro výkon státního zdravotního dozoru, správní právo, správní Ĝád a jeho aplikace do výkonu státního zdravotního dozoru. Právní pĜedpisy pro jednotlivé obory ochrany a podpory veĜejného zdraví (pĜedevším pĜíslušné þlánky Ústavy ýR a Listiny základních práv a svobod, dĤležité pro OVZ, zákona þ. 258/2000 Sb., o ochranČ veĜejného zdraví v platném znČní a provádČcí vyhlášky).

8

Základy obecné epidemiologie

Epidemiologické metody práce v ochranČ veĜejného zdraví, epidemiologické studie, kasuistika, formulace hypotéz, interpretace, kontrola. Statistické metody zpracování dat a využití v epidemiologii, analýza dat, informaþní systémy v ochranČ veĜejného zdraví.

7

Hygiena obecná a komunální

Vztah mezi životním prostĜedím a lidským organismem, cizorodé látky v životním prostĜedí. Hygienická problematika ovzduší (venkovní, vnitĜní). Hygienická problematika pitných a rekreaþních vod. Hygienická problematika þinností epidemiologicky závažných v oblasti péþe o tČlo. Hygienické požadavky na pĜedmČty pĜicházející do styku s pitnou vodou. Problematika nakládání s odpady, zdravotní rizika kontaminace pĤdy. Hygienická problematika

20

Právní problematika vztahující se k výkonu státního zdravotního dozoru

424

VĚSTNÍK MZ ČR

G

hluku, vibrací a neionizujícího záĜení v životním prostĜedí. Posuzování projektové dokumentace a hodnocení vlivu staveb na zdraví populace.

Hygiena výživy

Vztah výživa a zdraví, výživový stav obyvatelstva, základy potravináĜské technologie, nutriþní toxikologie a základy potravináĜské mikrobiologie, cizorodé látky v potravinách, výživové poradenství, hygienické požadavky na výstavbu a provoz potravináĜských zaĜízení, prevence alimentárních onemocnČní, správná výrobní a hygienická praxe v zaĜízeních poskytujících stravovací služby, systém HACCP, systém RASFF, státní dozor v oblasti potravin.

10

Hygiena pĜedmČtĤ bČžného užívání

Hygienické požadavky na výrobky urþené pro styk s potravinami a pokrmy. Hygienické požadavky na kosmetické prostĜedky, hraþky a výrobky pro dČti do 3 let. Systém RASSF a RAPEX.

5

Hygiena práce

Požadavky na pracovní prostĜedí a pracovní podmínky. Posuzování pracovní þinnosti – fyzická zátČž pĜi práci, senzorická zátČž, psychická zátČž, teplotnČ vlhkostní podmínky pĜi práci. Hodnocení pracovního prostĜedí – chemické faktory pracovního prostĜedí (nebezpeþné chemické látky, biocidy, IS CHLaP), aerosoly a prach, biologické þinitele, fyzikální faktory pracovního prostĜedí – hluk, vibrace, neionizující záĜení. Kategorizace prací – IS KaPr. Závodní preventivní péþe, preventivní prohlídky, choroby z povolání. Posuzování projektové dokumentace a hodnocení vlivu staveb a projektové technologie na zdraví zamČstnancĤ.

20

Hygiena dČtí a mladistvých

Vliv životních a pracovních podmínek na tČlesný a duševní vývoj dČtí a mladistvých, ukazatele zdravotního stavu v dČtském vČku a dorostovém období, hygienické požadavky na výstavbu a provoz kolektivních zaĜízení pro dČti a mladistvé vþetnČ stravování, Ĝešení problematiky zotavovacích akcí.

10

Epidemiologie

Speciální epidemiologie. Preventivní a represivní opatĜení v pĜípadČ výskytu infekþních onemocnČní. Epidemiologie neinfekþních onemocnČní. Imunizace. Nozokomiální a profesionální nákazy a jejich prevence.

15

Analýza zdravotních rizik

Strategie a taktika provádČní odbČru vzorkĤ pro vyšetĜování složek životního a pracovního prostĜedí. Základní principy vyšetĜovacích metod pro jednotlivé obory ochrany a podpory veĜejného zdraví. Interpretace výsledkĤ pro hodnocení expozice rizikovým faktorĤm prostĜedí

4

ČÁSTKA 2

ČÁSTKA 2

G

425

VĚSTNÍK MZ ČR

a hodnocení vlivu prostĜedí na zdraví populace. Základ hodnocení zdravotních rizik. Využití systému analýzy rizik pĜi ochranČ veĜejného zdraví.

Podpora veĜejného zdraví

Zdravotní politika státu a její aktuální priority v ochranČ a podpoĜe veĜejného zdraví. Metody ochrany a podpory veĜejného zdraví. Tvorba, Ĝízení a vyhodnocování místních a regionálních zdravotnických programĤ v oblasti ochrany a podpory veĜejného zdraví. Poradenská a konzultaþní þinnost, psychoterapeutické pĜístupy. Komunikace s veĜejností.

5

Základ sociálních oborĤ pro ochranu a podporu veĜejného zdraví

Základy demografie, sociální epidemiologie a psychologie. Komunikaþní dovednosti, (asertivita, antikonfliktní komunikace ve vztahu k výkonu státního zdravotního dozoru v oblasti ochrany a podpory veĜejného zdraví).

5

3.2.2

Odborná praxe

Odborná pracovištČ

Poþet hodin min.

ÚĜady státní správy vykonávající státní zdravotní dozor, event. centra odborných þinností zdravotních ústavĤ.

120

Zdravotní ústavy, jejich ordinace, poradenská pracovištČ, laboratoĜe ochrany veĜejného zdraví.

40

Celkem

160

Odborná praxe poskytne dovednosti a znalosti v ochranČ a podpoĜe veĜejného zdraví a v provádČní státního zdravotního dozoru, v tvorbČ, Ĝízení a vyhodnocování zdravotnických programĤ v oblasti podpory veĜejného zdraví, v získávání a interpretaci dat potĜebných k hodnocení vlivu životních a pracovních podmínek na zdraví populace, ve zjišĢování a vyhodnocování zdravotních rizik v oblasti ochrany veĜejného zdraví ve vztahu k životnímu a pracovnímu prostĜedí. Praktická výuka probíhá jednak na úĜadech státní správy, vykonávající státní zdravotní dozor, jednak ve zdravotních ústavech a jejich ordinacích, poradenských pracovištích a v laboratoĜích ochrany veĜejného zdraví. Praktická výuka musí obsahovat všechny obory podpory a ochrany veĜejného zdraví. Záznam o absolvování odborné praxe potvrdí školitel pĜíslušného pracovištČ.

426

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

4 Požadavky na zajištČní realizace kvalifikaþního kurzu x Lektorem mĤže být zdravotnický pracovník, který získal OsvČdþení k výkonu

x


x

x x


nelékaĜského zdravotnického povolání bez odborného dohledu s praxí minimálnČ 3 roky. Lektorem mĤže být i jiný nelékaĜský pracovník nebo jiný zdravotnický pracovník (napĜ. lékaĜ, zubní lékaĜ, farmaceut, inženýr, právník, Mgr. apod.) jehož odbornost se vztahuje k pĜíslušné problematice. Event. specializovaná zpĤsobilost v oboru související s oborem. Školitelem mĤže být zdravotnický pracovník, který je držitelem OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, pro výkon þinností školitele však musí splnit podmínky, které jsou stanoveny pĜíslušným vzdČlávacím programem. Pedagogické schopnosti. Doklady o odborné, specializované event. pedagogické zpĤsobilosti.

x Materiální a pĜístrojové vybavení pracovištČ splĖující požadavky vzdČlávacího

programu. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databází. x ZajištČní vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení. x VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku


úþastníkĤ kvalifikaþního kurzu získalo rozhodnutí o udČlení akreditace 1 , tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování kvalifikaþního kurzu dle vzdČlávacího programu. x Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. x Souþástí teoretické i praktické výuky je problematika bezpeþnosti a ochrany


1



ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

427

5 Doporuþené studijní materiály Doporuþené studijní materiály ANTUŠÁK, E.; KOPECKÝ, Z. Krizový management: úvod do teorie. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2008. 97 s. ISBN 978 80 245 0951 8. BRHEL, P.; MANOUŠKOVÁ, M.; HRNýÍě, E. Pracovní lékaĜství: základy primární pracovnČlékaĜské péþe. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 338 s. ISBN 80 7013 414 3. BYDŽOVSKÝ, J. První pomoc. 2. pĜeprac.vyd. Praha: Grada, 2006. 76 s. ISBN 80 247 0680 6. ERTLOVÁ, F.; MUCHA, J. PĜednemocniþní neodkladná péþe. 2. pĜeprac. vyd. Brno: NCO NZO, 2003. 368 s. ISBN 80 7013 379 1. GÖPFERTOVÁ, D.; PAZDIORA, P.; DÁĕOVÁ, J. Epidemiologie: obecná a speciální epidemiologie infekþních nemocí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 299 s. ISBN 80 246 1232 1. GÖPFERTOVÁ, D. Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie a hygiena: pro stĜední a vyšší odborné zdravotnické školy. 3. dopl. vyd. Praha: Triton, 2002. 148 s. ISBN 80 7254 223 0. GLADKIJ, I. Management ve zdravotnictví: ekonomika zdravotnictví, Ĝízení lidských zdrojĤ ve zdravotnictví, kvalita zdravotní péþe a její vyhodnocování. 1. vyd. Brno: Computer Press 2003. ISBN 80 7172 841 1. HLAVÁýKOVÁ, D.; ŠTOREK, J.; FIŠER, V. Krizová pĜipravenost zdravotnictví. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2007. 198 s. ISBN 978 80 7013 452 8. JANOUT, V. a kol. Manuál prevence v lékaĜské praxi. IX., Hodnocení zdravotního stavu, pĜístupy klinické epidemiologie. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2001. 63 s. ISBN 80 7071 194 9. KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 263 s. ISBN 80 200 1307 5. KěIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 3. vyd. Praha: Portál, 2009. 279 s. ISBN 978 80 7376 568 4. MAĆAR, R., PODSTATOVÁ, R., ěEHOěOVÁ, J. Prevence nozokomiálních nákaz v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 178 s. ISBN 80 247 1673 9. MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví: zdraví a prevence, životní styl problémy a rizika, dospívání a zdravotní problémy. 1. vyd. – dotisk. Praha: Grada, 2010. 291 s. ISBN 978 80 247 2715 8. MINIBERGEROVÁ, L.; JÍýÍNSKÁ, K. Vybrané kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2010. ISBN 978 80 7013 513 6. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 156 s. ISBN 80 247 1024 2. PODSTATOVÁ, H. Hygiena provozu zdravotnických zaĜízení a nová legislativa. 1. vyd. Olomouc: Epava, 2002. 267 s. ISBN 80 86297 10 1. PODSTATOVÁ, H. Mikrobiologie, epidemiologie, hygiena. 1. vyd. Olomouc: Epava, 2001. 283 s. ISBN 80 86297 07 1. PODSTATOVÁ, H. Základy epidemiologie a hygieny. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 158 s. ISBN 978 80 7262 597 0. PODSTATOVÁ, R. Hygiena a epidemiologie pro ambulantní praxi. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2010. 141s. ISBN 978 80 7345 212 4. PROVAZNÍK, K., KOMÁREK, L. Manuál prevence v lékaĜské praxi. VII., Doporuþené preventivní postupy v primární péþi. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. 55 s. ISBN 80 7071 135 3.

428

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

PRUDIL, L. Základy právní odpovČdnosti ve zdravotnictví. 4. dopl. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 77 s. ISBN 80 7013 433 X. RYŠKOVÁ, O. Základy lékaĜské mikrobiologie a imunologie: uþební texty pro bakaláĜské studium. 1. vyd. 2. dotisk. Praha: Karolinum, 2008. 130 s. ISBN 978 80 246 0135 9. SCHINDLER, J. Mikrobiologie: pro studenty zdravotnických oborĤ. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 223 s. ISBN 978 80 247 3170 4. ŠEJDA, J.; ŠMERHOVSKÝ, Z.; GÖPFERTOVÁ, D. Výkladový slovník epidemiologické terminologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 120 s. ISBN 80 247 1068 4. TUýEK, M.; CIKRT, M.; PELCLOVÁ, D. Pracovní lékaĜství pro praxi: pĜíruþka s doporuþenými standardy. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 217 s. ISBN 80 247 0927 9. VURM,V. a kol. Vybrané kapitoly z veĜejného a sociálního zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. 125 s. ISBN 978 80 7254 997 9. WASSERBAUER, S. a kol. Výchova ke zdraví pro vyšší zdravotnické školy a stĜední školy. 3. upr. a rozš. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2001. 47 s. ISBN 80 7071 172 8.

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

429

Certifikovaný kurz v oboru MENTOR KLINICKÉ PRAXE OŠETěOVATELSTVÍ A PORODNÍ ASISTENCE 1

2

3 4 5 6 7 8

9 10 11 12 13 14

430 Cíle certifikovaného kurzu ........................................................................................ 2 430 1.1 Cíle vzdČlávacího programu................................................................................. 2 430 1.2 Cíle vzdČlávání ..................................................................................................... 2 431 1.3 Organizace vzdČlávání.......................................................................................... 3 431 Profil absolventa ......................................................................................................... 3 431 2.1 Profil absolventa................................................................................................... 3 2.2 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka certifikovaného kurzu získal/a zvláštní odbornou zpĤsobilost............................................................................................ 3 431 Urþení kurzu ............................................................................................................... 3 431 Vstupní a další požadavky ......................................................................................... 4 432 4.1 Vstupní podmínky ................................................................................................ 4 432 4.2 PrĤbČžné podmínky .............................................................................................. 4 432 Celková délka vzdČlávacího programu .................................................................... 4 432 Poþet úþastníkĤ ........................................................................................................... 4 432 Poþet kreditĤ ............................................................................................................... 5 433 Rozsah a obsah kurzu ................................................................................................ 5 433 8.1 Rozsah – poþet hodin teoretické a praktické výuky – minimální délka 433 stanovena v bodČ 4 ............................................................................................... 5 433 8.2 Charakteristika obsahových složek ...................................................................... 5 433 Uþební plán.................................................................................................................. 5 434 9.1 Uþební osnovy ...................................................................................................... 6 440 9.2 Výkony a jejich þetnost ......................................................................................12 441 ZpĤsob ukonþení.......................................................................................................13 441 10.1 Výstupní podmínky, ukonþení kurzu ...............................................................13 441 ýinnosti, ke kterým bude získána zvláštní odborná zpĤsobilost .........................13 11.1 ýinnosti, k nimž získá zvláštní odbornou zpĤsobilost .....................................441 13 441 UplatnČní absolventa ................................................................................................13 Organizaþní a pedagogické zajištČní.......................................................................13 441 Seznam doporuþené studijní literatury ..................................................................14 442

430

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

1 Cíle certifikovaného kurzu 1.1 Cíle vzdČlávacího programu Certifikovaný kurz pĜipravuje jednotlivce k získání zvláštní odborné zpĤsobilosti 1 mentora klinické praxe ošetĜovatelství a porodní asistence v oblasti kvalifikaþní pĜípravy, specializaþního vzdČlávání zdravotnických nelékaĜských pracovníkĤ a v adaptaþním procesu novČ nastupujících zamČstnancĤ v oboru ošetĜovatelství a porodní asistence. 1.2 Cíle vzdČlávání Absolvent/ka je schopen/a:

1

aktivnČ vést studenty odborné praxe v souladu se vzdČlávacím programem studia, pĜedávat své zkušenosti, dovednosti a poznatky v souladu s nejnovČjšími poznatky z oboru ošetĜovatelství, vytváĜet optimální podmínky v rámci multidisciplinárního týmu, efektivnČ organizovat a pĜidČlovat studentĤm takové þinnosti u pacientĤ/klientĤ, které jsou v souladu s náplnČmi þinností dané akreditovaným vzdČlávacím programem v daném roþníku pĜíslušného oboru vzdČlání, prĤbČžnČ hodnotit dosahované znalosti a praktické dovednosti studentĤ, provádČt prĤbČžná písemná hodnocení studentĤ/úþastníkĤ studia do záznamníku odborné praxe, udržovat pozitivní postoje pĜi plnČní þinností studentĤ/úþastníkĤ vzdČlávání, motivovat je, Ĝešit nežádoucí situace a napomáhat k dalšímu zvyšování praktických dovedností a znalostí v oblasti studia, provádČt výstupní evaluaci studentĤ/úþastníkĤ studia; vést efektivní komunikaci se studenty/úþastníky vzdČlávání a ostatními þleny multidisciplinárního týmu, spolupracovat s pĜíslušnými pracovníky fakulty, katedry, ústavu ošetĜovatelství vysoké školy nebo odborným zástupcem vyšší odborné školy, event. odborným zástupcem akreditovaného zaĜízení a ostatními úþastníky vzdČlávacího procesu, v souvislosti s adaptaþním procesem nových zamČstnancĤ v oboru ošetĜovatelství nebo porodní asistence organizovat, Ĝídit, vést nového zamČstnance, pĜedávat mu zkušenosti, dovednosti a poznatky, vytváĜet vhodné podmínky na pracovišti a napomáhat v rozvoji jeho profesních dovedností a znalostí, soustavnČ se vzdČlávat ve svém oboru, získávat další znalosti teoretické i praktické v rámci oboru ošetĜovatelství, klinické praxe i pedagogice.

§ 61 zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povolání

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

431

1.3 Organizace vzdČlávání VzdČlávání probíhá dle schváleného vzdČlávacího programu certifikovaného kurzu, který realizuje akreditované zaĜízení 2 .

2 Profil absolventa 2.1 Profil absolventa Absolvent certifikovaného kurzu Mentor klinické praxe ošetĜovatelství a porodní asistence bude pĜipraven na vedení studentĤ odborné praxe, úþastníkĤ specializaþního studia a v adaptaþním procesu nových zamČstnancĤ v oboru ošetĜovatelství a porodní asistence. 2.2 Charakteristika výstupních vČdomostí, dovedností a postojĤ, tj. profesních kompetencí, pro které absolvent/ka certifikovaného kurzu získal/a zvláštní odbornou zpĤsobilost Mentor klinické praxe ošetĜovatelství a porodní asistence provádí zejména:

organizuje a Ĝídí odbornou praxi studentĤ/úþastníkĤ vzdČlávání, organizuje a Ĝídí konkrétní vykonávané þinnosti, které budou v rámci odborné praxe studenti/úþastníci vzdČlávání vykonávat pod jeho vedením a které odpovídají akreditovanému oboru a roþníku daného studia a jsou v souladu s náplnČmi þinností studentĤ/úþastníkĤ, organizuje efektivní rozdČlení studentĤ do režimu smČn, které akceptuje a vyhovuje oddČlení, kde odborná výuka probíhá a je v souladu s platnými vnitĜními pĜedpisy zdravotnického zaĜízení a Zákoníkem práce, prĤbČžnČ hodnotí znalosti a dovednosti studentĤ/úþastníkĤ, které zaznamenává do Záznamníku odborné praxe nebo Indexu, vypracovává závČreþné písemné hodnocení studentĤ/úþastníkĤ vzdČlávání, úzce spolupracuje a úþastní se evaluace s odbornými zástupci školy nebo odpovČdnými zamČstnanci akreditovaného zaĜízení, vede evidence/docházky o absolvování odborné praxe u studentĤ/úþastníkĤ odborné praxe, zajišĢuje náhradní termín pĜi omluvené absenci studentĤ/úþastníkĤ vzdČlávání.

3 Urþení kurzu Pro všeobecné sestry nebo porodní asistentky;

2

§ 45-50 zákona þ. 96/2004Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povoláních, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ

432

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

4 Vstupní a další požadavky 4.1 Vstupní podmínky

Odborná zpĤsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky 3 ; osvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu v pĜíslušném oboru; minimálnČ 2 roky výkonu povolání v pĜíslušném oboru v plném úvazku; specializovaná zpĤsobilost v pĜíslušném oboru pouze pro uchazeþe, kteĜí jsou školiteli teoretické nebo praktické výuky v rámci specializaþního vzdČlávání 4 ; v aktivním zamČstnaneckém pomČru v pĜíslušném oboru.

4.2 PrĤbČžné podmínky Absolvování výuky v rozsahu stanoveném vzdČlávacím programem, do celkového poþtu hodin akreditované zaĜízení zapoþte nejvýše 15% omluvené absence.

5 Celková délka vzdČlávacího programu NejménČ 6 mČsícĤ vzdČlávání, dle alternativy þasového rozvržení v celkovém poþtu nejménČ 100 hodin výuky z toho:

teoretická výuka vþetnČ výuky teoreticko-praktické v celkovém poþtu 60 hodin zahrnuje pĜednášky, panelové diskuse, konzultace, odborné semináĜe, skupinové práce, projektování, praktická cviþení samostatné a týmové práce, prezentace aj.; odborná praxe v celkovém poþtu 40 hodin zahrnuje pedagogickou praxi uskuteþĖovanou formou: náslechĤ (návštČva vyuþovací jednotky s cílem poznání stavu a úrovnČ vzdČlávací práce) a reflexe výukové þinnosti, v celkovém rozsahu 20 hodin; samostatného pedagogického výstupu se sebereflexí pedagogické þinnosti v rozsahu 20 hodin, z toho16 hodin vedení praktické výuky pod supervizí školitele a 4 hodiny sebereflexe.

6 Poþet úþastníkĤ Doplní žadatel o certifikovaný kurz.

3

§ 4, 5 zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povolání, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ 4 § 59 odst. 2 a 3) zákona þ. 96/2004 Sb., zákon o nelékaĜských zdravotnických povolání, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ

G

ČÁSTKA 2

433

VĚSTNÍK MZ ČR

7 Poþet kreditĤ Doplní žadatel o certifikovaný kurz.

8 Rozsah a obsah kurzu 8.1 Rozsah – poþet hodin teoretické a praktické výuky – minimální délka stanovena v bodČ 4 8.2 Charakteristika obsahových složek VzdČlávací program zahrnuje výuku teoretickou, teoreticko-praktickou a praktickou v rozsahu, který umožní absolventĤm vhodnou formou prezentovat uþivo, zvládat pedagogickou komunikaci, využívat zásady moderní pedagogiky k efektivnímu a motivaþnímu vedení studentĤ/úþastníkĤ vzdČlávání a objektivnČ zhodnotit výsledky své práce. Výuka poskytuje úþastníkĤm kurzu ucelený soubor znalostí (vČdomostí a dovedností) a návykĤ nezbytných pro uplatnČní mentora/školitele klinické praxe ošetĜovatelství a porodní asistence. Úþastníci kurzu získávají základní poznatky z pedagogiky a andragogiky, didaktiky a pedagogické psychologie potĜebné pĜi pedagogické þinnosti. Úþastníci si postupnČ vytváĜí komplexní soubor znalostí (vČdomostí a dovedností), schopností a s nimi souvisejících postojĤ a hodnot, které jsou obecnČ uplatnitelné pĜi vedení studentĤ/úþastníkĤ odborné praxe nebo specializaþního studia a v adaptaþním procesu nových zamČstnancĤ v oboru ošetĜovatelství a porodní asistence.

9 Uþební plán ýásti vzdČlávacího programu


Teorie ošetĜovatelství – repetitorium ošetĜovatelství

4

Vybrané kapitoly z pedagogiky, andragogiky a obecné didaktiky

16

Pedagogická psychologie

10

Didaktika ošetĜovatelství a odborné praxe

30

Odborná praxe

40

Celkem

100

434

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

9.1 Uþební osnovy 1. Tematický celek

Teorie ošetĜovatelství

Rozsah

4 hodiny

Metody výuky

teoretická þást (pĜednášky)

Požadavky na úþastníky

85% úþasti ve výuce

Anotace tematického celku

Tématický celek zahrnuje repetitorium ošetĜovatelství, jehož hlavní význam tkví v prohloubení znalostí z teorie ošetĜovatelství a pochopení dĤležitosti implementace tČchto znalostí do výuky. Úþastníci kurzu se seznámí se strategií vzdČlávání v oblasti ošetĜovatelské teorie a budou tak schopni vést studenty k jejich praktické aplikaci v ošetĜovatelské praxi.

Název studijního pĜedmČtu

Repetitorium teorie ošetĜovatelství

Rozsah pĜedmČtu

4 hodiny

Cíle

Prohloubením znalostí z teorie ošetĜovatelství zvládat filozofii ošetĜovatelství, možnosti a vzdČlávání v ošetĜovatelství. Znát vybrané teoretické koncepce a modely ošetĜovatelské praxe a umČt je aplikovat v pedagogické praxi. Souþasná koncepce ošetĜovatelství a porodní asistence. OšetĜovatelský proces v praxi. Funkþní organizaþní systémy ošetĜovatelské péþe.

Obsahové zamČĜení

Vybrané teoretické koncepce a modely ošetĜovatelství a jejich uplatnČní v praxi. Implementace znalostí do obsahu uþiva a definování cílĤ výuky v oboru ošetĜovatelství nebo porodní asistence.

ČÁSTKA 2

G

435

VĚSTNÍK MZ ČR

2. Tematický celek

Vybrané kapitoly z pedagogiky, andragogiky a obecné didaktiky

Rozsah

16 hodin teoretická þást (napĜ. pĜednášky, semináĜe, konzultace aj.);

Metody výuky

teoreticko-praktická þást (napĜ., demonstraþní, názorné, cviþení, hraní rolí, aj.);


85% úþasti na teoretickém vyuþování, absolvování pedagogických výstupĤ v rámci teoreticko-praktické výuky v plném rozsahu


TČžištČ pĜedmČtu je v teoretické výuce. Poskytuje úþastníkĤm kurzu základní informace z pedagogiky, andragogiky a obecné didaktiky, které napomáhají pochopit vzdČlávací proces jako systém vzájemnČ uspoĜádaných a závislých prvkĤ. Na pĜedmČt obecné didaktiky úzce navazuje pĜedmČt didaktika ošetĜovatelství a odborné praxe, ve kterém se úþastníci budou uþit teoretické vČdomosti aplikovat do pedagogické praxe.


Obecná pedagogika

Rozsah pĜedmČtu

1 hodina VysvČtlit definici pedagogiky. Vymezit pĜedmČt pedagogiky a její funkce. Pochopit vztah pedagogické teorie a praxe.

Cíle

Reprodukovat a vysvČtlit definici výchovy. VysvČtlit vztah mezi výchovou a sebevýchovou. VysvČtlit a srovnat pojetí vzdČlávání, vzdČlání, vyuþování a uþení, pochopit a vysvČtlit jejich vzájemné vztahy. Charakterizovat vzdČlavatele dospČlých.


Obecné základy pedagogiky – definice pedagogiky, spoleþenská funkce výchovy, cíle výchovy, základní pedagogické pojmy (vzdČlání, vzdČlávání, vyuþování, uþení), osobnost uþitele dospČlých.


Andragogika

Rozsah pĜedmČtu

3 hodiny VysvČtlit definici andragogiky. Charakterizovat pojem vzdČlávání dospČlých. Specifikovat zpĤsoby vzdČlávání dospČlých, popsat jeho fáze a vyjmenovat bariéry ovlivĖující vzdČlávání dospČlého.

Cíle

Vyjmenovat kategorie vzdČlavatelĤ dospČlých. Analyzovat pĜedpoklady ovlivĖující úlohu vzdČlavatele dospČlých. Konkretizovat aspekty podílející se na úspČchu vzdČlávací práce s dospČlými. Analyzovat složky profesionální kvalifikace a jejich vzájemné propojení.

436

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Popsat þinnost vzdČlavatele dospČlých. UvČdomit si nutnost neustálého profesního rĤstu. Charakterizovat pojem „forma vzdČlávání dospČlých“. Popsat rĤzné klasifikace forem vzdČlávání dospČlých. Definice andragogiky. Vztah andragogiky a pedagogiky – vztah výchovy a vzdČlávání.


DospČlý jako objekt vzdČlávání – zpĤsoby a fáze uþení dospČlého, pĜedpoklady úspČšného uþení u dospČlých, bariéry v uþení a vzdČlávání dospČlých, motivace ve vzdČlávání dospČlých. VzdČlavatel dospČlých – uþitel dospČlých, lektor, mentor, školitel aj., þinnosti vzdČlavatele a požadavky na jeho zpĤsobilost (odborné, morální, etické, legislativní). Formy vzdČlávání dospČlých.


Obecná didaktika

Rozsah pĜedmČtu

12 hodin Definovat základní pojmy obecné didaktiky. Definovat obsah pojmu „uþivo“ a popsat jeho strukturu. VysvČtlit funkci didaktických zásad ve výuce dospČlých. Prezentovat základní didaktické zásady ve vzdČlávání dospČlých s jejich struþnou charakteristikou. Charakterizovat þinitele výuky. Popsat základní organizaþní formy výuky. Popsat fáze výuky z hlediska efektivity výukového procesu. Charakterizovat pojem „uþební – výukový cíl“ a umČt si stanovit výukové cíle pro konkrétní realizaci výuky. VysvČtlit pojem „interakce“ a zdĤvodnit vzájemné vztahy vzdČlavatele a vzdČlávaných ve výukovém procesu.

Cíle

Definovat pedagogickou komunikaci a analyzovat komunikaþní pravidla pro jednotlivé formy výuky. Pochopit, proþ mají komunikativní dovednosti vliv na pracovní klima ve výuce. Charakterizovat výukové prostĜedí a vysvČtlit nutnost uspoĜádání uþebny (výukového prostĜedí). VysvČtlit pojmy „vyuþovací hodina“, „vyuþovací jednotka“. Charakterizovat pojem „metoda“. Konkretizovat typy nejþastČjších používaných metod vzdČlávání dospČlých. Analyzovat vybrané metody a objasnit aspekty ovlivĖující výbČr vhodných metod. VysvČtlit zásady práce s uþebními pomĤckami a posoudit vhodnost konkrétních materiálních didaktických prostĜedkĤ z rĤzných hledisek jejich využití.

ČÁSTKA 2

G

437

VĚSTNÍK MZ ČR

Charakterizovat pedagogický management a vysvČtlit, proþ je vzdČlavatel manažerem. ZdĤvodnit potĜebu pĜípravy vzdČlavatele na výuku. Popsat možné typy hodnocení a vysvČtlit funkci hodnocení. VysvČtlit pojmy „sebereflexe pedagogické þinnosti“, „hodnocení (evaluace)“ a zdĤvodnit jejich potĜebu pro pedagogickou práci. Vymezení (definice) didaktiky. Efektivita vzdČlávacího procesu – didaktické zásady, principy ve vzdČlávání dospČlých. ýinitelé výuky – vzdČlávaný (žák, student, úþastník vzdČlávání), vzdČlavatel dospČlých (uþitel, lektor, školitel, mentor. Organizaþní formy výuky a uspoĜádání uþebny. Fáze výuky – motivace, expozice, fixace, diagnóza, aplikace. Uþební cíle – charakteristika, typy uþebních cílĤ, požadavky na formulaci uþebních cílĤ.


Interakce a komunikace ve výuce – prostĜedí, klima, atmosféra, komunikace v praxi uþitele dospČlých, verbální a neverbální komunikace. Metody vzdČlávání dospČlých – slovní, názornČ demonstraþní, práce s uþebnicí, metody praktické, aktivizující. Materiální didaktické prostĜedky – uþební pomĤcky, technické výukové prostĜedky, výukový prostor, moderní prezentace uþiva, zásady práce s uþebními pomĤckami. Pedagogický management (plánování, organizování, operativní Ĝízení, kontrola), projektování výuky (didaktická analýza uþiva, pĜíprava na vyuþovací jednotku). Diagnostika úrovnČ vzdČlávání – metody ústního zkoušení, didaktický test. Hodnocení výsledkĤ výuky (evaluace) – funkce hodnocení, typy hodnocení, sebereflexe v pedagogické þinnosti.

438

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

3. Tematický celek

Pedagogická psychologie

Rozsah

10 hodin

Metody výuky

teoretická þást (napĜ. pĜednášky, pĜednášky s diskuzí, konzultace aj.); teoreticko-praktická þást (napĜ., cviþení, hraní rolí, aj.);


85% úþasti ve výuce


TČžištČ pĜedmČtu je v teoretické výuce Podat doplĖující informace k orientaci v problematice osobnosti vychovávaného jedince, vysvČtlit základní psychologické pojmy k pochopení rozmanitosti individuálních zvláštností osobnosti v procesu vzdČlávání a dĤležitost pro jejich respektování.


Pedagogicko-psychologická charakteristika dospČlého

Rozsah pĜedmČtu

7 hodin Charakterizovat strukturu osobnosti.

Cíle

Charakterizovat osobnost dospČlého jedince v jednotlivých fázích života z hlediska metod pro posuzování a hodnocení. Pochopit aspekty emocionálních vztahĤ a stavĤ z hlediska výuky a uþení. VysvČtlit pojmy „sociální pozice“, „role“ a uvést pĜíklady. Metody pro posuzování a hodnocení osobnosti vzdČlávaného (dospČlého žáka, studenta, úþastníka vzdČlávání). Struktura osobnosti – typologie, vlastnosti, schopnosti. Formativní vlivy pĤsobící na vývoj osobnosti – biologické, pĜírodní, sociální.


Chování, postoje, konativní).

prožívání

(složka

kognitivní,

emotivní,

Kognitivní procesy ve výuce – pozornost, vnímání, pamČĢ, pĜedstavivost, myšlení. Emocionální vztahy a stavy (emoce, city) v procesu výuky a uþení, podíl emotivní a racionální složky. Sociální pozice a role. Název studijního pĜedmČtu

Psychologie vyuþování

Rozsah pĜedmČtu

3 hodiny

ČÁSTKA 2

G

439

VĚSTNÍK MZ ČR

ZdĤvodnit význam pedagogické psychologie. VysvČtlit vymezení motivace a popsat základní formy motivace. Vyjmenovat faktory ovlivĖující motivaci a jejich funkci pro ovlivnČní motivace. Cíle

VysvČtlit regulaþní funkce sebepojetí v procesu vzdČlávání. Popsat a zdĤvodnit psychologickou podstatu práce vzdČlavatele pro optimalizaci procesu uþení v souladu s potĜebami vlastní seberealizace (v roli þinitele motivaþního, Ĝídícího, v roli poradce, modelu, organizátora, aj.). Motivace v pedagogickém procesu – pozitivní, negativní (význam potĜeb, zájmĤ, …), faktory ovlivĖující motivaci.


Sebesystém (jáství, sebepojetí) a jeho regulaþní funkce v procesu vzdČlávání. Psychologické aspekty vedení vzdČlávaných (žákĤ, studentĤ, úþastníkĤ vzdČlávání).

4. Tematický celek

Didaktika ošetĜovatelství a odborné praxe

Rozsah

30 hodin

Metody výuky

teoreticko-praktická þást (napĜ., projektování, práce ve skupinách, individuální praktická cviþení, samostatný pedagogický výstup pĜed skupinou, sebereflexe)


85% úþasti na teoreticko-praktickém vyuþování, absolvování pedagogického výstupu v plném rozsahu

Anotace tématického celku

Tématický celek je koncipován jako teoreticko-praktický. Je zamČĜen na získání základních vČdomostí z oborové didaktiky a jejich využití v práci mentora. RozšiĜuje poznatky z pĜedmČtu obecné didaktiky a uþí úþastníky aplikovat tyto poznatky do pedagogické praxe.

Cíle

UmČt použít poznatky z obecné a oborové didaktiky, v rámci skupiny i samostatnČ, v podmínkách výuky pod vedením lektora þi formou domácí pĜípravy, procviþovat a prakticky provádČt jednotlivá cviþení se zamČĜením na: Formulace a stanovení konkrétních výukových cílĤ a stanovení uþebního plánu. Stanovení organizaþních forem. Organizaci pedagogického prostĜedí.

Obsahové zamČĜení praktických cviþení

Použití výukových metod a didaktických prostĜedkĤ – zdĤvodnČní, pĜíprava, práce s nimi. Tvorbu názorného materiálu k výuce, tvorbu portfolia a prezentaci uþiva. PrĤbČh výukového procesu – pĜíprava na aktivní osvojování uþiva (motivace, klima, rozdČlení dílþích úkolĤ apod.), seznamování s uþivem (prezentace informací uþitelem, konstrukce uþebních úloh na reprodukování poznatkĤ, uvČdomování), upevĖování osvojeného uþiva (opakování, procviþování, nácviky þinností = fixace znalostí).

440

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

Pedagogickou diagnostiku (aplikace metod zjišĢování výchozího stavu vzdČlávaných, zpĤsoby a metody hodnocení dosahování cílĤ, tvorba dotazníku, didaktického testu, hodnotícího archu, škálování). Evaluaci výsledkĤ výuky (hodnocení výsledkĤ vzdČlávání). Sebereflexi. Nácviky verbální a neverbální komunikace.

Odborná praxe

Rozsah a náplĖ z toho odborné praxe

40 hodin náslechy (návštČva vyuþovací jednotky s cílem poznání stavu a úrovnČ vzdČlávací práce) a reflexe výukové þinnosti

20 hodin

samostatné vedení praktické výuky pod dohledem supervizora a 4 hodiny sebereflexe

16 hodin

sebereflexe

4 hodiny


100% úþasti na odborné praxi


Odborná praxe je koncipována jako praktický pĜedmČt a uskuteþĖuje se podle plánu odborné praxe. UmožĖuje úþastníkĤm kurzu aplikovat teoretické vČdomosti a praktické dovednosti, které získali v rámci teoretické a teoreticko-praktické pĜípravy v uþebnách akreditovaných zaĜízení realizujících teoretickou výuku a na školských pracovištích. Poskytuje prostor pro zdokonalování dovedností a návykĤ, uþí úþastníky samostatnosti a odpovČdnosti za výsledky své pedagogické práce. UskuteþĖuje se formou náslechĤ a samostatných pedagogických výstupĤ pod supervizí školitele s pedagogickou praxí. Školitel potvrdí absolvovanou praxi do Záznamu odborné praxe, který vyhotoví akreditované zaĜízení realizující vzdČlávací program. Praktické výuce (odborné praxi) pĜedchází odpovídající výuka teoretických pĜedmČtĤ.

Cíle

VytvoĜení praktických pedagogických dovedností.

9.2 Výkony a jejich þetnost Seznam výkonĤ

Poþet

Písemná pĜíprava na vyuþovací jednotku praktické výuky (didaktická pĜíprava uþitele na vyuþovací jednotku)

1

Realizace vyuþovací jednotky praktické výuky dle vlastní pĜípravy vþetnČ praktických nácvikĤ (implementace znalostí do obsahu uþiva a definování cílĤ výuky ošetĜovatelství nebo porodní asistence)

1

Realizace vyuþovací jednotky praktické nebo teoretické výuky v odborné uþebnČ (prezentace uþiva dle vlastního názorného materiálu k výuce)

1

ČÁSTKA 2

G

VĚSTNÍK MZ ČR

441

10 ZpĤsob ukonþení 10.1

Výstupní podmínky, ukonþení kurzu

SplnČní pĜedepsaných studijních povinností daných vzdČlávacím programem; obhajoba závČreþné práce pĜed zkušební komisí (Didaktické zpracování pĜípravy na vzdČlávací proces); absolvent obdrží certifikát, kterým získá zvláštní odbornou zpĤsobilost pro mentora klinické praxe ošetĜovatelství a porodní asistence.

11 ýinnosti, ke kterým bude získána zvláštní odborná zpĤsobilost 11.1

ýinnosti, k nimž získá zvláštní odbornou zpĤsobilost 5

Mentor vykonává pedagogické þinnosti v rozsahu samostatného vedení, koordinace a hodnocení praktického vyuþování a odborné praxe v oblasti ošetĜovatelství nebo porodní asistence studentĤ stĜedních, vyšších odborných a vysokých škol nebo specializaþního vzdČlávání v oboru své specializace nebo v souvislosti s adaptaþním procesem novČ nastupujících zamČstnancĤ, pĜitom zejména: vytváĜí optimální podmínky pro kvalitní a efektivní výuku odborné praxe; organizuje a Ĝídí výukový proces v souvislosti s odbornou praxí; koordinuje a reguluje praktické þinnosti a výkony vzdČlávaných; prĤbČžnČ hodnotí dosahované znalostí (vČdomostí a dovedností); provádí výstupní evaluaci vzdČlávacího procesu a zpracovává závČreþné hodnocení úþastníkĤ vzdČlávacího procesu.

12 UplatnČní absolventa Absolvent vzdČlávacího programu certifikovaného kurzu získá zvláštní odbornou zpĤsobilost k pĜímému vedení, koordinaci a hodnocení odborné praxe studentĤ stĜední, vyšší nebo vysoké školy zdravotnických oborĤ ošetĜovatelství nebo porodní asistence, k pĜímému vedení odborné praxe úþastníkĤ specializaþního studia v oboru své specializované zpĤsobilosti a k vedení zamČstnancĤ v rámci adaptaþního procesu.

13 Organizaþní a pedagogické zajištČní x Lektorem a školitelem mĤže být zdravotnický pracovník, který získal:


5

kvalifikaci dle zákona 96/2004 Sb. a má OsvČdþení k výkonu nelékaĜského zdravotnického povolání bez odborného dohledu a je zamČstnancem pĜíslušného zdravotnického zaĜízení/ v aktivním zamČstnaneckém pomČru. x S praxí minimálnČ 3 roky na lĤžkovém oddČlení. x Se specializovanou zpĤsobilostí v souvisejícím s oboru.

ýinnosti, které budou uvedeny na certifikátu

442

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

x Lektorem a školitelem mĤže být i jiný nelékaĜský pracovník nebo jiný

zdravotnický pracovník, jehož odbornost se vztahuje k pĜíslušné problematice. x Má pedagogickou praxi nebo pedagogické vzdČlání. x Materiální a pĜístrojové vybavení pracovištČ splĖující požadavky na výkon


þinností daného vzdČlávacího programu. x PĜístup k odborné literatuĜe, vþetnČ el. databáze. x Technické a didaktické multimediální vybavení uþeben. x ZajištČní dle možností vlastními prostĜedky nebo ve smluvním zaĜízení. x VzdČlávací instituce, zdravotnická zaĜízení a pracovištČ zajišĢující výuku


úþastníkĤ certifikovaného kurzu získalo rozhodnutí o udČlení akreditace 6 , tato zaĜízení musí úþastníkovi zajistit absolvování certifikovaného kurzu dle vzdČlávacího programu. x Minimální kritéria akreditovaných zaĜízení jsou dána splnČním odborných, provozních, technických a personálních pĜedpokladĤ. x Souþástí teoretické i praktické výuky je dodržování pravidel bezpeþnosti


a ochrany zdraví pĜi práci, hygieny práce a požární ochrany vþetnČ ochrany pĜed ionizujícím záĜením. x Výuka k bezpeþné a zdraví neohrožující práci vychází z požadavkĤ platných právních a ostatních pĜedpisĤ k zajištČní bezpeþnosti a ochrany zdraví pĜi práci. x Požadavky jsou doplnČny informacemi o rizicích možných ohrožení v souvislosti s vykonáváním praktické výuky, vþetnČ informací vztahujících se k opatĜením na ochranu pĜed pĤsobením zdrojĤ rizik. x Odborná a specializovaná zpĤsobilost v oboru ošetĜovatelství nebo porodní

Garant

asistence. x OsvČdþení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. x S praxí minimálnČ 5 let na lĤžkovém oddČlení ve zdravotnickém zaĜízení. x Pedagogická praxe nebo pedagogické vzdČlání.

14 Seznam doporuþené studijní literatury Doporuþená studijní literatura ARCHALOUSOVÁ, A. PĜehled vybraných ošetĜovatelských modelĤ. 1. vyd. Hradec Králové: Nucleus HK, 2003. 104 s. ISBN 80-86225-33-X. ARCHALOUSOVÁ, A.; SLEZÁKOVÁ, Z. Aplikace vybraných ošetĜovatelských modelĤ do klinické a komunitní praxe. 1. vyd. Hradec Králové: Nucleus HK, 2005. 107 s. ISBN 80-86225-63-1. BEDNAěÍKOVÁ, I. Kapitoly z andragogiky 1, 2. Olomouc: UP, 2006, 77s + 80 s. ISBN 80-244-1355-8. BELZ, H.; SIEGRIST, M. Klíþové kompetence a jejich rozvíjení. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 375 s. ISBN 80-7178-479-6. 6


ČÁSTKA 2

G

443

VĚSTNÍK MZ ČR

ýÁP, J.; MAREŠ, J. Psychologie pro uþitele. ISBN 978-80-7367-273-7.

2. vyd. Praha: Portál, 2007. 655 s.

EGER, L. Technologie vzdČlávání dospČlých. PlzeĖ, Západoþeská univerzita v Plzni, 2005. 172 s. ISBN 80-7043-347-7. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. 2. vyd. Praha: ISBN 80-7178-626-8.

Portál, 2006. 384 s.

GESCHWINDER, J.; RģŽIýKA, E.; RģŽIýKOVÁ, B. Technické prostĜedky ve výuce. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství UP, 1995. 57 s. ISBN 80-7067-584-5. GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ,E., Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, 2002.231 s. ISBN 80-85783-20-7 GRECMANOVÁ, H.; URBANOVSKÁ, E.; NOVOTNÝ, P. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné uþení žákĤ. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2000. 159 s. ISBN 80-8578-328-2. HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 774 s. ISBN 978-80-7367-569-1. CHRÁSKA, M. Didaktické testy. 1. vyd. Brno: Paido, 1999. 91 s. ISBN 80-85931-68-0. JANIŠ, K. Organizaþní formy výuky. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2003. 52 s. ISBN 80-7041-365-4. KALHOUS, Z.; OBST, O. A KOL Školní didaktika. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 447 s. ISBN 978-80-7367-571-4. KALHOUS, Z., OBST, O. Školní didaktika. Olomouc UP: 1998. 178s. ISBN 80-7067-920-4. KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 s. ISBN 80-214-2203-3. KOHOUTEK, R. Základy pedagogické psychologie., Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1996. 184 s. ISBN 80-85867-94-X. KUSÁK, P., DAěÍLEK, P. Pedagogická psychologie A, Olomouc: UP. 2001, 150 s. ISBN 80-244-0293-9. KUSÁK, P., DAěÍLEK, P. Pedagogická psychologie B, Olomouc: UP. 2002, 234 s. ISBN 80-244-0294-7. KYRIACOU, CH. Klíþové dovednosti uþitele. 3. vyd. Praha: Portál, 2008. 155 s. ISBN 978-80-7367-434-2. MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. 1. vyd. Praha: Codex Bohemia, 1998. 271 s. ISBN 80-85963-52-3. MUŽÍK, J. Androdidaktika. 2. pĜeprac. vyd. Praha: ASPI, 2004. 143s. ISBN 80-7357-045-9. MUŽÍK, J. Didaktika profesního vzdČlávání dospČlých. 1. vyd. PlzeĖ: ISBN 80-7238-220-9.

Fraus, 2005. 202 s.

NELEŠOVSKÁ, A., Pedagogická komunikace v teorii a praxi, Praha: Grada, 2005, 172 s. ISBN 80-247-0738-1. PALÁN, Z. Základy andragogiky Praha: Vysoká škola J. A. Komenského, 2002. PASCH, M. Od vzdČlávacího programu k vyuþovací hodinČ. 2. vyd. Praha: Portál, 2005. 416 s. ISBN 80-7367-054-2. PEASE, A.; PEASE, B. ěeþ tČla. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 359 s. ISBN 978- 80-7367-449-6. PETTY, G. Moderní vyuþování. 5.vyd. Praha: Portál, 2008. 308s. ISBN 978-80-7367-427-4. PRģCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník, 6. vydání, Praha: Portál, 2009. 395 s. ISBN 978-80-7367-647-6.

444

VĚSTNÍK MZ ČR

G

ČÁSTKA 2

SILBERMAN, M.; LAWSONOVÁ, K. 101 metod pro aktivní výcvik a vyuþování. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 311 s. ISBN 80-7178-124-X. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. 328 s. ISBN 978-80-247-1821-7. ŠVEC, V. Pedagogické znalosti uþitele. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 136 s. ISBN 80-7357-072-6. VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004.ISBN 80-246-0841-3. Další odborná literatura doporuþená lektory jednotlivých pĜedmČtĤ.

Vydává: Ministerstvo zdravotnictví ČR – Redakce: Palackého nám. 4, 120 00 Praha 2-Nové Město, telefon: 224 972 672. – Administrace: písemné objednávky předplatného, změny adres a počtu odebíraných výtisků – SEVT, a. s., Pekařova 4, 181 06 Praha 8-Bohnice, telefon: 283 090 352, 283 090 354, fax: 233 553 422, www.sevt.cz, e-mail: [email protected]. Objednávky v Slovenskej republike prijíma a distribuuje Magnet Press Slovakia, s. r. o., P. O. BOX 169, 830 00 Bratislava, tel./fax: 004212 44 45 45 59, 004212 44 45 46 28 – Předpokládané roční předplatné se stanovuje za dodávku kompletního ročníku a je od předplatitelů vybíráno formou záloh. – Vychází podle potřeby – Tiskne: SPRINT SERVIS, Lovosická, Praha 9. Distribuce: předplatné, jednotlivé částky na objednávku i za hotové – SEVT, a. s., Pekařova 4, 181 06 Praha 8-Bohnice, telefon: 283 090 352, 283 090 354, fax: 233 553 422; drobný prodej v prodejnách SEVT, a. s. – Praha 4, Jihlavská 405, tel./fax: 261 260 414 – Brno, Česká 14, tel.: 542 213 962 – Ostrava, roh ul. Nádražní a Denisovy, tel./fax: 596 120 690 – České Budějovice, Česká 3, tel./fax: 387 319 045 a ve vybraných knihkupectvích. Distribuční podmínky předplatného: jednotlivé částky jsou expedovány předplatitelům neprodleně po dodání z tiskárny. Objednávky nového předplatného jsou vyřizovány do 15 dnů a pravidelné dodávky jsou zahajovány od nejbližší částky po ověření úhrady předplatného nebo jeho zálohy. Částky vyšlé v době od zaevidování předplatného do jeho úhrady jsou doposílány jednorázově. Změny adres a počtu odebíraných výtisků jsou prováděny do 15 dnů. Lhůta pro uplatnění reklamací je stanovena na 15 dnů od data rozeslání, po této lhůtě jsou reklamace vyřizovány jako běžné objednávky za úhradu. V písemném styku vždy uvádějte IČ (právnická osoba), rodné číslo bez lomítka (fyzická osoba) a kmenové číslo předplatitele. Podávání novinových zásilek povoleno ŘPP Praha č.j. 1178/93 ze dne 9. dubna 1993. Podávanie novinových zásiliek v Slovenskej republike povoleno ŘPP Bratislava, pošta 12, č.j. 440/94 zo dňa 27. 12. 1994.

Věstník MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY OBSAH: Ročník Částka 2 Vydáno: 10. ÚNORA 2011 Cena: 526 Kč

Recommend Documents