číslo 2 únor 2008
VĚRNI ZŮSTALI měsíční časopis Sdružení bývalých politických vězňů Věnováno památce obětí komunismu !
SVATÝ VÁCLAVE, VÉVODO ZEMĚ ČESKÉ, NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM. SVOBODA SLOVA JE ZARUČENA ÚSTAVOU ČESKÉ REPUBLIKY A LISTINOU LIDSKÝCH PRÁV A SVOBOD !
několik poznatků ze současnosti…. Zamyšlení nad tím, kdo utváří dnešní společnost ve které žijeme. Kdo jí utváří. Jakou cestou se ubírá. Demokracie vycházející z mravních, humanistických a duchovních hodnot. Budeme vzpomínat na smutné události v únoru 1948 a v březnu na velkého humanistu, demokrata a politika T.G.Masaryka. Demokracie vycházející z mravních, humanistických a duchovních postojů, kterou je třeba důsledně seznamovat veřejnost, zejména naší mládež. Učit demokracii a seznamovat se s ideami mravnosti, k pravdě a spravedlnosti, úctě k bližnímu, ale také k přírodě, ke všemu živoucímu. Naučit se demokraticky chovat. Mluvíme o demokratickém právním státu, mluvíme často o naší demokratické tradici, ale dosud se podle ní nechováme. Mluvíme o politické kultuře, ale opomíjíme jí. Naopak v chování a jednání občanů, zejména některých politiků, poslanců a ministrů chybí slušnost, mravnost a lidská důstojnost. Rozbouřená hladina současného dění tlumí v nás mnohdy rozhodnost, oddanost pravdě i nutnost spravedlivé soudržnosti. Mravnost je však základem veškerého dění. S mravností úzce souvisí duchovní a mravní obroda našeho státu a očista veřejného života. Stále zde chybí otázka vyrovnání se s minulostí. Spravedlivé potrestání těch, kteří se vědomě dopustili zločinů, kteří způsobili nesvobodu, utrpení a všeobecnou zkázu naší země těch čtyřiceti let. Chceme budovat právní stát, ale nechceme se uvědomit, že právního řádu a státu je spravedlnost. Je samozřejmostí ve vyspělých demokraciích, kde je spravedlnost, kde je jen podezření a jakékoliv nedůstojného činu stačí k abdikaci. Nejde zde o kolektivní vinnu, ani o pomstu, ale o spravedlnost, která patří k demokracii. Jde o prevenci a výstrahu těm, kteří by chtěli porušovat demokratický řád. Je mnoho občanů, kteří ztrácí důvěru ve vedení státu. Josef Ehrenberger
Morálka má taky svůj zákon tíže: špatný jde vzhůru – dobrý klesá níže E.Kastner
Nová ekologická daň. Jak je asi všem známo tak počátkem tohoto roku vstoupila v platnost nová ekologická daň, která má zvýhodnit „užívání“ ekologičtějších druhů paliv, které v menší míře zatěžují naše ovzduší. Takže při používání zemního plynu bude daň nulová, u elektřiny 1% a pevných paliv jako na př. uhlí 10%. Dá se tedy říci, že dlouholetá snaha našich „Zelených“, kteří tuto daň navrhli a podpořili byla opravdu vedena ve snaze vylepšit naše ekologické prostředí. Bohužel, ale jako vše má tato snaha jeden háček. V praxi to vypadá tak, jako když chtějí začít stavět dům od střechy a ne od základů. Každý rozumně uvažující člověk ví, že jestli chceme něco vylepšit, tak nejprve musíme proto vytvořit příslušné podmínky, tak aby zákonná usnesení či normy byly pro většinu občanů splnitelné a ne naopak pro mnohé diskriminační.
2
Všichni víme, že plynofikací je pokryta necelá jedna třetina sídelních útvarů a obcí v naší republice. Znamená to tedy, že pro ostatní část obyvatelstva pro vytápění zbývají dvě hlavní media a to elektřina a pevná paliva, což z největší části reprezentuje uhlí. Podíl ostatních paliv jako dřeva, bioplynů či jiných organických a přírodních látek, je vcelku zanedbatelný, protože ten kdo zná venkovské poměry dobře ví, že tyto náhradní paliva byla používána odjakživa,tedy lidmi, kteří je mohli získat. Ti ovšem tvořili menšinu, protože na příklad k topení se ve většině používalo dřevo odpadní či dřevný odpad, nikoliv kvalitní, které bylo většinou určeno pro dřevařský průmysl. Z toho tedy plyne, že dřevo nikdy nemůže v plném rozsahu nahradit uhlí k vytápění. Kdo tedy nemá vlastně jinou možnost než topit uhlím tak ho vlastně touto daní trestáme. Lze k tomu jen poznamenat, že to neřeší obsah oxydu uhličitého v ovzduší, protože ten, jak je známo vzniká při jakémkoliv hoření organických látek, jak pevných, kapalných či plynných. Z toho se člověku vkrádá myšlenka, zda opravdu jde o ovzduší či se jako v mnoha jiných případech jedná pouze o naplnění státní kasy. Nejideálnější způsob vytápění by samozřejmě byl používat elektřinu, která je naprosto čistá a na rozdíl od zemního plynu, který musíme dovážet a jsme závislí na jeho mezinárodní ceně, je tato prakticky zavedena do každé domácnosti. Její ohromnou předností je to, že si ji sami dokážeme vyrobit. Jde pouze o to, že její cena mnohdy z nepochopitelných důvodů každoročně stoupá a její výrobci, elektrárenské společnosti tak dosahují miliardových zisků. Takže jako topné medium se stává pro značnou část obyvatel nedosažitelnou. Vypadá to tak, že se naši „Zelení“ a ostatní ekologičtí ochránci přírody samy točí v začarovaném kruhu. Na jedné straně by chtěli, což je chvályhodné, snižovat exhalace tím, že by na příklad převáděli kamionovou dopravu ze silnic na železnici. Ale proto musí být nejdříve železniční síť modernizovaná a elektrifikovaná tak, jak je tomu třeba ve Švýcarsku či Rakousku. Podobně je tomu i ve velkých městech, kde MHD by postupně měla přecházet na tramvajový či trolejbusový provoz.To ovšem klade do budoucna stále vyšší nároky na spotřebu elektrické energie, kterou Jaša bude třeba vyrobit.
Bitva o lll.Odboj. Myšlenka, která se projednávala už na táborech neb věznicích v padesátých létech. Návrhů, diskusí, připomínek bylo za celá léta víc než dost. Bláhově jsme se domnívali, že otázka odboje proti komunismu bude samozřejmosti a že dosáhne patřičné důstojnosti. Nečekali jsme, že komunismus bude mít tak rozhodující slovo jaké stále má. Demokracie snáší různé nesmysly, ale že by se tak hluboko bratříčkovala s komunisty nás opravdu překvapuje. V komunistických lágrech jsme se uspávali tím, že komunisté navždy prohrají, že jejích politická doktrína má navždy prohráno. Současnost nám ukazuje jakou jsme neměli pravdu. Lidstvo stále touží po nesvobodě, po násilí, podvodech a lžích. A dokonce velmi silně se angažuje v přípravě na nejhorší co může lidstvo potkat „ válka“. My, političtí vězni z padesátých let, abychom ukázali před celým národem jak jsme opravdový bojovníci proti komunismu, tak se naopak předvádíme jako tlučhubové na místech, kde před celým národem předvádíme jak umíme byt nepříjemní, jak si umíme vymýšlet nesmysly především, když jde o velmi důležitou politickou záležitost. 3
Někteří političtí vězní bezohledně používají vůči druhým na místech, jako je senát ČR, urážlivé a ponižující návrhy, kdo do jaké skupiny bude zařazen, bude-li uznán III. Odboj. Kdo dal právo těmto politickým vězňům takto rozhodovat? Společnost, která je složená z několika politických stran, (je pravdou, že v přesile je jedna poltická strana), ale ta by neměla mít rozhodující slovo. Slovo by měli mít především političtí vězni - a to se neděje. Za celou dobu pokud se jakkoliv jednalo o III.Odboj, vždy v této demokratické společnost jsme prohráli. Proč se bojí páni poslanci a senátoři uznat III.Odboj? Mnozí z těchto pánů jsou buď lidé, kteří vlastnili červenou legitimaci, nebo jsou to dětičky bývalých reprezentantů rudého režimu v různých částech světa.. Tam nemůžeme očekávat, žebychom s návrhem o III.Odboji uspěli. Tato společnost tím, že by uznala III.Odboj, by ve skutečnosti přiznala zločiny komunismu. A to se jim nechce. Budou dělat vše, aby III.Odboj nebyl uznán. Komise, do které byli nominováni jen političtí vězni z KPV, to jen potvrzuje. Páni poslanci a senátoři parně neví, že ještě existuje jiná organizace, která také soustřeďuje politické vězně komunistického režimu ! Příkladem k zamyšlení je i skutečnost, kterou nám poslanci a senátoři předvádějí, jsou návrhy na státní vyznamenání.. Na pražském hradě jsme ještě neviděli, aby mezi vyznamenanými byli také političtí vězni z SBPV! Přestože každým rokem předsednictvo Sdružení předkládá několik návrhů, tyto nikdy neprošly. Ptáme se proč? Pro špinavou politiku vůči nám, kterou zavedla Konfederace (KPV) a která se „táhne“ od roku 1994. To je dostačující argument pro poslance a senátory? Ale, že prezident republiky na návrh poslanců a senátorů vyznamenává agenta StB, to nikomu z demokratických politiků nevadí. Političtí vězni padesátých let z řad SBPV na hrad nebyli nikdy pozvání ! Protože nejsme členové Konfederace politických vězňů, ani nefandíme jedné politické straně, ale jsme členové jiné organizace sdružujících také politické vězně se stejnými právy, to patrně nestačí pro naši demokratickou politickou pleádu. V roce 1991 jsem se jako jeden z politických vězňů společně s tehdejším primátorem hl.m.Prahy panem Jaroslavem Kořánem, zúčastnil přejmenování ulice po popravené Dr. Miladě Horákové. Ironií je, když nyní 9 ledna 2008, kdy ODS po dohodě s radními pražského primátora, odsouhlasili a pojmenovali na Praze 13 ulici po agentu StB Hildě Hojerové-Čihákové, která ještě mimo jiné obdržela od prezidenta republiky 28 října 2006 na pražském hradě státní vyznamenání - řád T.G. Masaryka. Z řad členů SBPV, kteří byli několikrát navržení na státní vyznamenání, za dvanáct let nikdo nikdy vyznamenání nedostal. KPV ve velmi úzké spolupráci s bývalými agenty z řad KPV propagačně špinili a pomlouvali novou organizaci SBPV, která se utvořila v roce 1994. Pomluvami a různými letáky zastrašovala „MUKLY“, že ti, kteří vystoupí z KPV nemají nárok na různé výhody a odškodnění. Mnoho muklů se zaleklo a vrátilo se zpět do lůna KPV. Naši zákonodárci doposud nenašli při jakékoliv akci také cestu k nám, politickým vězňů v SBPV, aby i nás pozvali. I to lze považovat za důkaz jak stačí pomluva a nehorázná lež. SBPV uznává lll.Odboj ode dne, kdy Parlament a vláda České republiky uznala zákon 198/ 1993 Sb. Stránský
4
Jak jsme vás již informovali, připravuje se zákon o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti němu – tzv. zákon o III.odboji. Návrh tohoto zákona byl předložen k posouzení a vyjádření také naší organizaci SBPV. Celý návrh zákona nelze v našem časopise otisknou (pro jeho délku), předkládáme proto pouze výpis připomínek, které jsme odeslali zpět Senátu.
Preambule Nadbytečné vyslovení lítosti nad nevinnými oběťmi. Zákon se jich vůbec netýká a lítosti už bylo vysloveno mnoho. §3 odst. 1, 3 Problematické rozlišování mezi účastníkem protikomunistického odboje a účastníkem odporu proti němu. Nelze stanovit jasnou hranici.. Časové hledisko doby činnosti a jejich následků je neurčité, obtížně dokazovatelé. Pokud jde o dobu věznění zvýhodňuje ty, kteří byly z různých důvodů prozrazeni a dlouhodobě uvězněni, před těmi, kterým se činnost podařilo před orgány komunistické policie utajit, (např. spolupracovníky rozvědek západních států). Navrhujeme pouze jeden termín pro všechny se stejnými důsledky, včetně postavení válečného veterána. odst.4 písm. c) vypustit slovo orgánu, ale stačí, že byl pouze členem KSČ nebo KSS. Jak může člen zločinecké organizace být zároveň účastníkem odboje proti režimu, který tato organizace vybudovala. Rovněž je zbytečné pardonování osob činných v KSČ a KSS v období od. 1.1 1968 do 1.5..1969. Už jen členstvím v těchto stranách, třeba v období uvolnění, prokazovali svou náchylnost k totalitní moci a slabou víru v demokracii. odst.5 vypustit druhou část věty od „nebo se stal…“. Pokud neexistuje věrohodný důkaz, že byl skutečně vyslán, prohlásí všichni, že vstupovali do KSČ, aby jí rozvrátili zevnitř. odst.6 vypustit. Kdo se jednou podílel na zločinném systému a později prohlédl, je to pro něj plus, ale účastníkem protikomunistického odboje být nemůže. odst.7 Co je to zavrženíhodná pohnutka, jaké jednání směřující k popření hodnot svobody a demokracie, individuálních lidských práv, jak se posoudí, zda se mu vyhnout. Definici předělat tak, aby byla velmi úzká např…..se nepovažuje občan, který se při protikomunistickém odboji dopustil jednání, které je i dnes považováno za trestné a s vlastní odbojovou činností nijak nesouviselo (např. znásilnění, loupeže za účelem obohacení). §6 odst.1 Podle našeho názoru je rozhodování Ústavu pro studium totalitních režimů ve věci vydávání osvědčení zcela mimo právní rámec a původní smysl činnosti tohoto ústavu. Protože jde o rozhodování, tedy posuzování důkazů, mělo by jít o orgán pro tento účel zřízený (např. zvláštní útvar Nejvyššího správního soudu s Nejvyšším správním soudem jako odvolací instancí nebo naopak Rada zvolená pro tyto účely např. Senátem apod.).odst.4 podání žádosti by mělo být pro žadatele co nejjednodušší, s vyhledávací povinností rozhodovacího orgánu. Připomínky byly předány do Senátu – převzal osobně senátor Jaroslav Štětina.
5
ještě několik poznámek k volbám prezidenta… atmosféra voleb konečně skončila a doufejme, že nám přinese nový vítr do současné politiky v naší malé, ale bujaré republice. Teatrální vystoupení politiků všech politických stran nás připravilo na to co nás čeká a co nemine. Na druhé straně jsme rádi, že boj o prezidenta byl takový jaký byl. Přesvědčili jsme se, jak vypadá naše politická inteligence. Nikdo se nemusí omlouvat, že volební situace byla tak napjatá, že se muselo přistoupit k podvodům, k hrubostem a urážkám i přesto, že se jednalo o volbu hlavy státu. Docela si umím představit, že bitva mezi politickými stranami je neúprosná, zejména pokud se jedná o peníze. Ovšem nemusí být na takové úrovni, jakou nám politici předvedli, zvláště ti, kteří si říkají poslanci a senátoři – tedy ti, kterým jsme dali svůj hlas, aby nás zastupovali i v tak důležité záležitosti jako je volba hlavy státu. To, co nám předvedli naši politici bude mít určitě vliv i na volby komunální i senátní. Nezapomeňme, že konečně bychom měli rozhodovat zda vůbec chceme takové zástupce. Zástupce, kteří se projevili před národem svojí hrubostí a nedůstojným výstřelkem při letošní volbě prezidenta. -ský
Politika je jako kulečník – cílů se dosahuje jen karamboly
C.Mertz
Dvě organizace politických vězňů z padesátých let ? Stále jsou nám předkládány otázky proč jsou dvě organizace politických vězňů, když v České republice existují jenom jedni političtí vězni z doby vlády totalitního režimu. Jedna, ta první, byla založena v roce 1990 s názvem Konfederace politických vězňů (KPV). Organizaci se dařilo, našlo se i dost sponzorů včetně zahraničích, kteří finančně organizaci podpořili. Zbývá připomenout, že peníze nakonec zmizely. Během doby se ukázalo, že někteří zakládající členové podepsali spolupráci s bývalou Státní bezpečností. Samotné vedení Konfederace bylo ve skutečnosti pod jejich kontrolou. Tyto praktiky se z pochopitelných důvodů nelíbily některým členům a tak z Konfederace odešli. V roce 1994 vzniká druhá organizace politických vězňů s názvem Sdružení bývalých politických vězňů 1948-89, (SBPV). Část politických vězňů, kteří nesouhlasili s praktikami v KPV, přešlo do této organizace. Činnost SBPV nebyla v začátku nikterak jednoduchá. Ochranu KPV tvořily v podstatě všechny státní orgány, především Ministerstvo vnitra. To, že vznikla nová organizace politických vězňů se pochopitelně nelíbilo vedení KPV. To zahájilo důslednou profesionální pomlouvačnou kampaň. Vyhrožovalo politickým vězňům, kteří vstoupí do Sdružení, že nebudou mít nárok na jakékoliv odškodnění a výhody, které byly v té době politickým vězňům přiznány. Členové KPV museli podepisovat prohlášení, že nebudou spolupracovat s SBPV a nikdy do této organizace nevstoupí. Když jeden z politických vězňů poukazoval na tyto praktiky a podílel se na odhalení agentů StB ve vedení KPV, byl obžalován a pro pomluvu KPV dokonce odsouzen! Jaká je dnes situace v obou organizacích. 6
KPV dostalo od státu rekreační zařízení. SBPV nic! KPV každým rokem k 28.říjnu dostává státní vyznamenání svých členů. SBPV za celou dobu své existence pouze jednou i přesto, že každým rokem posílá několik návrhů pro vyznamenání svých členů! Jak pohlížet na skutečnost, že byl při příležitosti řádového dne 28.října vyznamenán v roce 2006 Řádem T.G.Masaryka evidovaný agent StB č.2688, krycí jméno Hilda. V lednu t.r. dokonce byla po tomto agentovi přejmenována ulice v městské části Prahy 13. Ve Sdružení bývalých politických vězňů nejsou žádní agenti, kteří sloužili StB, žádný úderník, který v komunistických lágrech podepisoval závazky na dobývání uranové rudy pro SSSR! V řadách SBPV není žádný umělec, který se podílel na propagaci komunismu. V SBPV není nikdo, kdo by žaloval jeden druhého! V SBPV jsou lidé, kteří si váží kreditu „politický vězeň“ ! Máme zato, že to bude jeden z důvodů, proč je naše organizace státními orgány přehlížena. Patrně nejsme lidé dostatečně postiženi komunismem ! red. Petice extremistů se zalíbila i v ODS Šest poslanců ODS podepsalo petici Občanské iniciativy D.O.S.T. (Důvěra, Objektivita, Svoboda, Tradice). Iniciátory petice jsou známí představitelé pravicového extremistického nacionalismu včetně Národního sjednocení, hnutí Právo a spravedlnost a sdružení Vlastenecká fronta. „To jsou lidé, kteří vystupují proti Romům, přistěhovalcům a menšinám obecně“, řekl Ondřej Cakl, který dlouhodobě sleduje pravicový extremismus. petice odmítá registrované partnerství a rovné příležitosti. Vyzdvihuje „národ, tradiční rodinu a rozdělení rolí mezi mužem a ženou“. Také varuje před antidiskriminační agendou, kterou údajně „přináší ideologie šířící se z Evropské unie“. Mezi signatáři výzvy se objevila jména poslanců ODS Petra Plevy, Evy Dudáčkové, Aleny Páralové, Juraje Ranince, Josefa Ježka, Zdeňka Proseka a senátora Karla Tejnory. Politici, kteří tuto petici podepsali, se brání tím, že nevěděli, že se pod petici podepíší lidé, kteří jsou představiteli české ultrapravice a jejichž organizace je u Bezpečnostní informační služby zařazena jako krajně nacionalisticky až xenofobně zaměřené uskupení. Podle jedné ze signatářek petice, poslankyně Evy Dudáčkové, nejsou autory petice lidé z Národního sjednocení. „Já jsem přesvědčena, že iniciátory té petice jsou lidé z občanského institutu,“ řekla. „Člověk , který je tradicionalisticky a občansky zaměřený, nemůže na té výzvě shledávat nic špatného, její obsah mi byl sympatický“. Poslanec Juraj Raněnec připustil, že obsah výzvy se „dá vykládat různě“, sám ho prý ale nevnímal tak, že by byl „namířený proti homosexuálům nebo jiným národnostem či náboženským skupinám“. Podle odborníků na pravicový extremismus je samotný text napsaný tak, aby nevybočoval z demokratického politického rámce. „Témata jsou psaná tak, že na ně může být mnoho názorů. Je to spíše text konzervativního rázu,“ řekl politolog Miroslav Mareš, odborník na extrémismus. „Tuto iniciativu mohou využít osoby, které byly spjaty s vyhraněným ultrapravicovým názorem a chtějí proniknout do politického maistreamu“. Mezi signatáři petice jsou i jména lidí, kteří se přímo účastní demonstrací po boku neonacistů LN.8.1.2008 B.Kratochvíl.
7
připomeňme si ještě citát M.Gorbačova: „únik do minulosti však není odpovědí na problémy budoucnosti“
předsednictvo informuje:
-připomínáme, že 2.března se koná v 10:00 hodin Rekviem v chrámu Sv.Víta na pražském hradě. -7.března v 10:00 hod. pietní akce u hrobu T.G.Masaryka v Lánech, odjezd autobusu je v 7:30 hod. od kostela Sv.Václava na nám.14.října v Praze na Smíchově. Kdo má zájem, bylo by vhodné zavolat do kanceláře (222323816). Koncem března (23-24) se přiblíží velikonoční svátky. Přejeme všem klidné a spokojené prožití svátků.
Omlouváme se čtenářům ze nepravidelné zasílání časopisu a chyby při zpracování pro potíže které se nám stále nedaří odstranit.
Příští setkání Na Bělidle se uskuteční v pondělí 3.března ve 14:00 hodin ! Názory autorů článků nemusí být totožné s názory redakce Měsíčník „Věrni zůstali“ vydává Sdružení bývalých politických vězňů ČR, Redakce: Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5 Smíchov, tel/fax 222 323 816, redakčně zpracovává předsednictvo. Tiskne: TIGIS s.r.o. Třebohostická 564/9, 100 00 Praha 10. Expeduje: DUPRESS, Podolská 110, 140 00 Praha 4. Registrace: MK-ČR reg.č.KM-7192
8
